Dovolená snů Sladký domov „Taxi! Taxi!“ bylo slyšet hlasu pohledné mladé ženy, jenž se rozléhal v ulicích kanadské Ottawy. „No teda! Já si dneska nestopnu žádné taxi!“ Ale přeci se zadařilo. I přes 12. prosinec. Za chviličku Charlie Priceová seděla v jednom žlutém taxi, kterých se v Ottawě prohánějí stovky. „Dobrý den,“ pozdravila. „Dobrý. Kam to bude?“ zeptal se řidič taxi. „Na St. Thomas.“ odvětila. A jelo se. Charlie měla dnes ve své práci manažerky
hotelu
Hilton
docela
klidný
den.
Většinou to je například porada sem, porada tam, ale dneska se události takového typu neděly. Až Charlie dnes bude vyprávět svému manželovi, jak bylo v práci, moc toho nebude. Možná právě její manžel bude ten, komu dnes bude naslouchat. Překvapivě. „A jsme tady,“ vytrhl řidič Charlie z rozjímání, ve kterém se právě nacházela. Jakoby ji právě probudil ze snu. Stránka 1
„Bude to 12 dolarů,“ stanovil cenu řidič. Charlie se ještě po práci zastavovala pro své tak oblíbené maliny, které milovala už od svého dětství, a proto mohla muži dát 12 dolarů přesně. „Tak, tady“ ukázala 12 přesně“.
„Děkuji a
hezký den. Na shledanou,“ popřála a pozdravila Charlie. „Taky děkuju a pěkný den i Vám. Na shledanou.“ Jen, co Charlie vystoupila z vozu, praštil ji do tváře silný mráz. Nebylo to poprvé, ale přeci jen, že skoro 20 minut se vyhřívala na sedadle taxi. Musíme tedy připomenout, že Charlie šla z extrému do extrému. Za dalších 5 minut se Charlie snažila najít klíče od hlavního vchodu ke svému domu. Ten stál skoro naproti místu, kde vystoupila. Podařilo se. Otočila klíčem v zámku a padla na ni vůně domova. „Jsem doma!“ zvolala Charlie skoro přesně v 17:00. „Mamííííí!!!!!“ rozléval se hlas jejich pěti letých dcer
-
dvojčat,
Adriany
a
Alessandry,
které
navštěvovaly školku téměř vedle práce jejího manžela. Stránka 2
„Holčičky moje, ani nevíte, jak ráda vás vidím!“ přivítala a zobjímala se se svými dcerkami. „Ahoj,“
pozdravil
ji
manžel
Alex,
šestatřicetiletý realitní makléř. Charlie s ním je už od svých 26. narozenin a jelikož Charlie je 33 let, je to 7 roků, co vstoupili do svazku manželského. „Co to tu tak pěkně voní?“ vyzvídala Charlie, sundávajíce si šátek, potom hnědý kabát a nakonec si vyzula boty. „Špagety s bylinkovou omáčkou.“ odpověděl Alex. „Ale ne. Vážně?“ nevěřícně kroutila hlavou Charlie. „Ano. Je to tak. Našel jsem si čas, protože z práce jsem s holkami přišel o něco málo dřív, a připravil jedno, podle mě skvělé, jídlo pro Vás!“ dovysvětlil Alex. „To jsem moc ráda, ty náš kuchaři, že ano, holky?“ utahovala si z partnera. „Ano. Táta je totiž ten nejlepší kuchař na světě“ přidala se děvčata. „Ale no tak. Já se tady snažím a vy takhle, jo?“ A všichni se této situaci zasmáli. Vskutku veselá rodinka. Stránka 3
„Jak bylo dnes v práci?“ chtěl vědět Alex. „No, všelijaké, ale rozhodně ne bláznivé. Dnes byl celkem klid. Jak ses měl ty?“ „Hodně podobně jako ty. Tento den jsem asi naběhal nejméně kilometrů, od té doby, co pracuju.“ Alessandra a Adriana se pousmály. „A co vy, holky, co jste dnes dělali ve školce? „Vždyť to znáš, mami, hráli jsme si, potom byl oběd, šli jsme spát, měli jsme odpolední svačinu, a nakonec se táta pro nás zastavil. Akorát si Mike trošku rozbil nos. Běžel a chtěl zabrzdit, jenže mu podjely nohy a už to bylo. Prostě normální den.“ Charlie a Alex se na sebe podívali a naráz řekli: „Zcela normální.“ Tohle holky samozřejmě rozesmálo. Zanedlouho se už z kuchyně linula vůně těstovin s omáčkou, které Alex právě naložil na talíře. „Už se to nese!“ zvolal Alex zpoza rohu, který odděloval kuchyň a jídelní kout. „Máš taky takový pocit, že by to mohlo být dobrý?“ chtěla vědět Adriana od Alessandry. Stránka 4
„Nejspíš. Nechme se překvapit.“ odpověděla sestře Alessandra. „Tak, dobrou chuť přeju Vám všem,“ řekla Charlie. Alessandra a Adriana jednohlasně spustily: „Dobrou chuť,“ a poslední se přidal Alex: „Dobrou.“ Všichni čtyři se nechali unášet chutí a vůní výborně uvařených špaget s jemnou omáčkou. Nikdo ani nedutal. Tak to bylo dobré. Sem tam bylo slyšet
takové
to:
„mm“.
Tím
malé
rošťandy
potvrzovaly to, že jejich tatínek by se klidně mohl uživit i jako kuchař, ale s malými rezervami. Volba realitního makléře se stala rozhodně lepší volbou. „Maminko, tatínku, řekli byste nám, jak jste se poznali?“ skoro stejně vyhrkly najednou dívky. „Ale prosím pěkně, proč tak najednou? Co to je za otázku?“ údivem přestala Charlie jíst, nýbrž ji to zároveň potěšilo. Alex? Ten ne. Ten si spokojeně užíval toho, co sám ukuchtil. Avšak najednou se zastavil takovým stylem, až mu špagety sjely zpátky po Stránka 5
vidličce. Na tváři se mu vykouzlil takový šibalský úsměv. „Ok. My vám to tedy povíme.“ shodli se Charlie s Alexem. „Předtím si ale jděte vyčistit zoubky, obléknout se do pyžam, a sejdeme se v obýváku, platí?“ nařídila mile, ale rázně Charlie. Alex zatím sklidil vše ze stolu. Holky se nemusely sprchovat, neboť koupelnu už navštívily před tím, než Charlie dorazila domů. Tudíž na společnou večeři přišly v jednotných, růžových župáncích. Ty dvě nebyly daleko od toho, aby si je někdo spletl s bonbóny. „Já tam budu první!“ okřikla Alessandra Adrianu, když vyrazila ze židle stolu, kde si pochutnávala na jídle. „Holky!
Pomalu!“
následovala
odpověď
Charlie, která právě dávala špinavé nádobí do myčky. Přesunula se ke kuchyňské lince, aby mohla nalít ovocný čaj do konvice, kterou spolu se šálky právě na tento čaj, přesunula na tácku na stůl obývacího pokoje. Jakmile všichni usedli ať na Stránka 6
pohovku, nebo do křesla s polštářky, rodiče mohli začít. The STORY „Zaposlouchejte se do příběhu a také se do něj zkuste vcítit.“ nejdřív zadala instrukce maminka. „Teď se přeneseme do roku 1979. Já právě byla na světě a váš táta už byl tříletý capart. Vyrůstal sice v Novém Skotsku, které je sice daleko od Ottawy, nicméně vůbec nás nemohlo napadnout to, že právě dálka bude naším „hnacím motorem“. Jak už určitě víte, já jsem se narodila tady v Ottawě. Taky jsem zde studovala, vaši prarodiče tady měli obchod s cukrovinkami, který byl svého času velmi úspěšný.“ na začátek uvedla Charlie. „Mňam!“ povzdychla si Alessandra. „Na základní školu jsem chodila tam, kam vy dvě půjdete taky. To znamená na St. Baths na 48. Potom jsem teda zamířila na gymnázium, které bylo skoro vedle, takže když jsem tam chodila, měla jsem prakticky stejnou cestu jako předtím. S vaším otcem jsem se poprvé viděla, když jsem vcházela do učebny přírodopisu a oba dva jsme do sebe Stránka 7
vrazili, protože ani jeden nekoukal na cestu. Já byla zabraná do rozvrhu a on tam něco řešil s učitelem.“ „Správně! Vzpomínám si! Myslím, že to byl projekt, jenž jsem dostal za úkol.“ rozsvítilo se Alexovi. „Taky si myslím, že jiskra mezi námi přeskočila už při tom nárazu.“ Dívky se ušklíbly. „Samozřejmě jsem byla v úplně jiné třídě. Taky jsem přišla na tuto školu o 3 roky později. Vídali jsme se tedy jen o přestávkách každý den kromě nemocí, co měl buď on, nebo já. To jsme se neviděli vůbec. O to více mi to bylo líto. Na druhou stranu. Jako pár jsme se začali světu představovat po nějakém tom měsíci. Na jednu věc bych málem zapomněla. „Chcete vědět, jak jsme se jmenovali na gymplu?“ nabídla Charlie. „Anooo! Prosím!“ vyjekly jednohlasně. „Takže:
mé
jméno
za
svobodna
bylo
Johnsonová. Tátovi jméno zůstalo. Já si ho potom později vzala jako vlastní, a proto se teď jmenuju Priceová.“
Stránka 8
„Alexi,
vyprávěj
taky
něco.
Stále
jen
posloucháš!“ Charlie to nemyslela zle, ale Alex opravdu jen poslouchal. „Dobře. Dobře. Taky něco povím. Po tom, co já jsem odešel na vysokou školu, jsem to bez Charlie logicky nemohl vydržet. Téměř neustále jsme zůstávali v kontaktu. Ať už to byly dopisy, někdy hodinové telefony, tisíce SMS zpráv, a prakticky všechno, co jsme dohromady vymysleli. Scházeli jsme se, ale velmi málo. Po nějakém čase jsme přerušili veškeré kontakty. Zjednodušeně to můžeme nazvat rozchodem. Ta doba, co jsme tvořili pár, byla něco kolem dvou let.“ rozpovídal se Alex „Dva roky?“ divila se Adriana. „Nešli jste si na nervy?“ „Absolutně ne.“ ujistil ji její otec. „Tak tak.“ přitakala Charlie. „Po dalších rocích, které jsme trávili každý s jinými partnery, jsem stále myslel na ni.“ objasnil Alex. „Z
mého
pohledu
nezapochybovala Charlie. Stránka 9
to
bylo
stejné.“
„Dávám ti slovo, miláčku.“ ukončil svou část Alex. „Dobře. Potom jsem já odcestovala na dovolenou
do
velice
krásného
Karibiku
kvůli
pracovním povinnostem. A koho jsem tam neviděla! „Tátu?“ nevěřícně kroutily hlavou dívky. „Správně!“ řekla Charlie. „Jednou byl docela chladný večer, kterých je v Karibiku jen opravdu velmi málo. Ten večer jsem právě přiletěla a s celým pracovním týmem jsme měli po schůzi a já šla na svůj hotelový pokoj. Přijdu k vchodu do hotelu, abych vyšlapala schody, dívám se sama sobě pod nohy a při výstupu do posledního a nejvyššího patra narazím na něj. Přesněji: do něj. Bylo to skoro jako naše první srážka. Já neviděla jeho a on neviděl mě, protože si tam něco dělal v mobilu.“ „Omlouvám se, madam.“ „Ne. Vy promiňte. Měla jsem se koukat na cestu.“ taky jsem se omluvila. „Na dalších asi 10 sekund jsme se do sebe zahleděli takovým způsobem, že jak jsem stála na Stránka 10
horním tom patře, tak jsem skoro spadla na schod před. „Ještě, že jsi mě zachytil.“ oddechla si Charlie. „Taky si myslím.“ přitakal Alex. „Po těchto 10 vteřinách se mě zeptal: „Charlie? Jsi to vážně ty?“ „Alexi? Ano jsem to já! Panebože! Co tu děláš?“ „Posledních asi 5 měsíců jsem se prostě sebral a vyrazil sem do Střední Ameriky .“ odpověděl. „A co ty? Proč jsi tady ty?“ chtěl vědět. „Jsem tu pracovně.“ objasnila. „Takže cestování na vlastní pěst?“ vyzvídala Charlie. „Dalo by se to tak říct.“ souhlasil. „Víš, že ses vůbec nezměnila? Jsi stále stejně krásná. Jak říkám. Nepozoruji žádnou změnu.“ „Vtipný jako vždy.“ Však Charlie tak trochu nesouhlasila. Stránka 11
„Ale prosím tě. Je to pravda!“ stál si za svým. „Když myslíš.“ Ale teď už přeci jen souhlasila. „Tak když už jsme se takto pěkně po dlouhém čase zase shledali, neoslavíme to nějakým drinkem?“ vybídl Charlie. „Proč ne.“ souhlasila. „A šli jsme.“ „Můžeš pokračovat, Alexi.“ „Tak jsme se sebrali a sešli dolů po schodech. Bylo něco kolem půl deváté, a tak skoro všichni se trousili do svých pokojů. Zamířili jsme do baru The Blue Horse. Jak už maminka zmínila, tato noc nebyla nejteplejší, a tak jsem Charlie nabídl svoje sako. Oblíbila si ho natolik, že v něm proseděla celý ten večer, kdy jsme si povídali o práci a tak, ale hlavně jsme vzpomínali na staré časy. Docela hlasitě jsme se smáli, a tak se na nás skoro všichni otáčeli. Nám to víceméně bylo jedno. Moc jsme toho nevypili, ale 2 skleničky to nebyly. Nakonec jsem ji odvedl do pokoje a dal jí dobrou noc. Ona mě taky, a zároveň jsem se těšil na zítřek, že ji zase potkám. Vídali jsme se každý den. Poslední den jsme udělali něco neočekávatelného.“ Stránka 12
„Co?“ z polospánku se probrala Adriana. „Odjeli jsme spolu. Charlie se dohodla se svým šéfem, zda –li by to nešlo nějak udělat, on jí vyhověl, a v den odjezdu jsme byli nesmírně šťastní, že můžeme být vedle sebe.“ „Přesně tak,“ pokračovala Charlie. „Po příletu na letiště v Ottawě jsme se shodli na dalším svém soužití.“ „To znamená, že jste zase začali spolu být?“ přerušila jí Alessandra. „Je to tak. Ano.“ jasný souhlas od Alexe. „Po nějaké době jsem se k tobě nastěhoval, že je to tak? „Jo. Pamatuju si i to, jak mě bolela záda z toho různého nošení, přenášení, a vlastně z toho všeho.“ připustila Charlie. „Ve své práci jsem dal výpověď a našel si místo tady.“ přiznal Alex. „Abychom tedy utvrdili náš vztah v tom, že je vážně pevný, požádal mě váš táta o ruku. Já nemohla říct nic jiného než ano. „Vyplatilo se to, protože maminka v den svatby vypadala jako princezna. To byl Stránka 13
jeden z důvodů“ rozplýval se Alex. „Já chci taky vypadat jako princezna!“ vyjekla Adriana. „Ale ty už princezna jsi!“ ujistila ji Charlie. „A tatínek vypadal jako princ.“ doufala Alessandra. „Určitě. Jinak to přeci nešlo.“ utvrdil ji „Byla to prostě nádhera. Pozvali jsme pouze pár přátel, samozřejmě rodinu a celé se to odehrálo v místním kostele. Prostě krása. No a asi dvou letech jste přišly vy dvě. Bylo to nesmírné štěstí, co my dva jsme prožívali. A věřím, že takhle to bude pokračovat, co možná nejdéle.“ ukončil Alex. „Já můžu jen souhlasit. Taky v to doufám,“ řekla Charlie. Závěr Byl to tak dlouhý, únavný, nýbrž krásný příběh, že děvčata usnula. Rodiče je potom odnesli do pokojů, uložili je do postelí a přikryli peřinami. Dali jim pusu na tvář na dobrou noc, zhasli světla, zavřeli dveře a odešli. Následující den se společně nasnídali a popřáli si hezký den. Stránka 14
Stránka 15
Stránka 16
