Doprava

Technické památky / Doprava sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého z dílny Michala Jana Josefa Brokoffa, bratra známějšího Ferdinanda Maxmiliána. Roku 1985 prošla tato krásná památka rekonstrukcí a dnes slouží pouze pěším.

Na renesanční Staroměstský most se naskýtá hezký pohled z nového silničního mostu, který převádí dopravu přes Labe.

Řetězová lávka v Děčíně Ve stínu impozantního zámku se skrývá další děčínský most a technický unikát – jediný řetězový most v republice, který zůstal zachován na svém místě. Lávka, přemosťující náhon ze Zámeckého rybníka, byla postavena v rámci romantizujících úprav zámeckého parku v letech 1829–1831 a patřila k prvním stavbám svého druhu u nás. Délka lávky je 30 m, dva metry široká mostovka je vyztužena 10 ondřejskými kříži. Nosné řetězy (s články dlouhými 0,6 m) jsou na levém břehu kotveny do skály, na pravém jsou vedeny přes 5 m vysoký portál z pískovcovým kvádrů a ukotveny v zemi. Poslední oprava proběhla v roce 1986. Jen pár metrů od lávky se nachází další technická zajímavost, krátký tunýlek proražený v letech 1808–1810, který měl usnadnit spojení mezi zámeckými zahradami a severní stranou parku. Za pozornost stojí rovněž příjezdní zámecký most s 11 půlkruhovými oblouky, který je vystavěn ve stoupání a má zakřivený půdorys, což nebývá u kamenných mostů obvyklé.

Děčínský zámecký most je zajímavý zakřiveným půdorysem.

30

Řetězový most pod děčínským zámkem zůstal jako jediný řetězový most v republice zachován na původním místě.

Ovčí můstek v Děčíně-Podmoklech Ojedinělou památkou je tzv. Ovčí můstek, který se klene přes Jílovský potok mezi ulicemi Teplická a Pivovarská v Děčíně-Podmoklech. Roku 1561 jej dal vystavět Günter z Bynova při rozšiřování pastvin pro chov ovcí. Můstek je postaven z pískovcových kvádrů, mostovka je dlouhá 18 m, široká 4 m a její povrch pokrývá nepravidelná dlažba z čediče. Zajímavé je mimořádné vyklenutí můstku – uprostřed činí převýšení 1,5 m. Podle pověsti je to proto, že se tak pán z Bynova pomstil místním sedlákům, kteří mu nechtěli na stavbu mostku přispět – postavil ho tak vyklenutý, že po něm ovečky prošly, ale vozy sedláků neprojely. Praktickým důvodem tak vysokého vyklenutí mohla být ochrana mostu před povodněmi nebo usnadnění průchodu dřeva, které se tudy plavilo.

Ovčí můstek v Děčíně-Podmoklech.

Technické památky / Tramvaje

Brněnské šaliny Brněnská tramvajová společnost začínala v době, kdy zahajoval provoz koňky v Praze, krachovat. Od roku 1876 se jezdilo pouze sezónně a jen na jediné trase Královo Pole– Pisárky. Nakonec se roku 1880 provoz zastavil úplně. Po pokusech s lehkými parními lokomotivami v ulicích Brna se roku 1884 ujal zřízení parní trakce v Brně vídeňský podnikatel Lindheim. Ziskovost podniku zajistil zavedením nákladní tramvajové dopravy přímým přecho-

spojky do předměstských čtvrtí. Na počátku třicátých let pak patřila k nejlépe vybaveným a organizovaným podnikům hromadné dopravy v Československu. Také zde se vystřídala celá řada typů, z nichž naprostá většina je uchována v expozicích Technického muzea Brno v Líšni. Celkem se zde nachází 65 kusů kolejových vozidel tří rozchodů. Brněnské tramvaje doplňují vozy z jiných měst, cenná je zejména kolekce z úzkorozchodných drah na Ostravsku. Mezi klenoty expozice patří vozidla z období koňky a parní lokomotiva č. 10 Caroline určená pro nákladní provoz. S historickými vozy se lze příležitostně setkat v rámci různých akcí i v brněnských ulicích. Podrobnější informace na www.technicalmuseum.cz

Ostravské tramvajky

Brněnskou „99“ z roku 1941 lze v ulicích Brna potkat při nostalgických jízdách. V zimním období se v ní topilo v kamnech.

Historie ostravských tramvají je svým způsobem ještě o něco starší než brněnská. Když roku 1856 zahájila provoz koněspřežka spojující ostravské Hlavní nádraží s vysokými pecemi Vítkovických železáren, nejednalo se o pouliční dráhu, ale o nákladní soukromou trať spojující dvě obce. Dráha od roku 1858 umožňovala i parní provoz. Trvalý růst ostravské průmyslové aglomerace s těžištěm ve Vítkovicích si roku 1894 vynutil vznik pouliční dráhy s parním provozem i v Ostravě. Investorem byla Brněnská společnost místních drah, která po brněnských zkušenostech zavedla i v Ostravě nákladní provoz. Zajímavá byla situace po první světové válce, kdy si tehdejší Moravsko-ostravské místní dráhy ve svých dílnách samy stavěly dřevěné tramvajové skříně, které montovaly na zakoupená dvojkolí a rámy. Do nich si pak samy instalovaly i zakoupenou elektrovýzbroj. Symbolem tohoto období je

dem železničních vagónů na síť pouliční dráhy. Roku 1900 byla osobní doprava v Brně elektrifikována, avšak teprve v roce 1910 byla protažena tratí Tivoli–Tábor na předměstí. Napojení na česká předměstí se městská rada poměrně usilovně bránila, protože chtěla zabránit zvýšení podílu českého obyvatelstva ve městě. Velký rozvoj zaznamenala brněnská tramvajová doprava po roce 1918, kdy byly budovány

Velkému zájmu veřejnosti se těší ostravská „Barborka“ z roku 1922, která sloužila po roce 1965 dětem z mateřských škol.

Skutečnou raritou je brněnská parní tramvaj „Karolínka“ vyjíždějící do ulic při výročních oslavách.

pro Ostravany tramvajka č. 21 Barborka z roku 1922. Vůz prošel několika úpravami, jednou z nich byla na přelomu let 1964–1965 úprava na tramvaj pro mateřské školy. Dalším zajímavým vozem je vůz č. 50 Brňák vyrobený v Královopolských strojírnách roku 1948 se zvětšenými plošinami a sníženými vstupy. V muzejní kolekci Dopravního podniku Ostrava a. s. je dnes zachováno na třicet provozuschopných historických vozidel, další čekají na renovaci. Nejpočetněji jsou zastoupeny tramvaje včetně služebních vozidel, ale nechybí ani autobusy a trolejbusy. Dopravní podnik pořádá několikrát do roka vyhlídkové jízdy s historickými vozidly, kdy je možné se některou „babičkou“ svézt. Podrobnější informace jsou na www.dpo.cz.

47

Technické památky / Vodohospodářství a energetika zanikl poslední z dřevěných mlýnů. František Baler byl velmi zručný, jak již mlynáři bývali. Kromě stavby mlýna včetně střechy si rovněž vyrobil celé mlecí zařízení a mlecí kameny. Jen občas mu pomáhal parťák Tomáš Zelc. K mlýnu docházel z vesnice a za dobrého větru mlel a šrotoval i v noci za svitu petrolejky. Mlel jen do roku 1938, kdy vážně onemocněl. Snahu o záchranu projevil roku 1984 manžel vnučky posledního mlynáře, která pozemek s mlýnem dodnes vlastní. K mlýnu, který obklopují pole, je obtížný přístup. Majitel polností totiž doposud odmítal vybudování přístupové cesty. V poslední době však dochází zřejmě k opravě objektu, neboť prkenná střecha byla pokryta lepenkou a v prázdných okenních otvorech se objevila nová okna. Pro Ostravsko jsou charakteristické mlýnky s větrnou turbínou, hezké ukázky lze najít v místní části Šenova zvané Škrbeň. a z historického hlediska příliš mladé. V dnešní době jich však valem ubývá, protože málokterý vlastník má zájem udržovat zařízení, které je pro něj už bezcenné. Problém je i v nedostatečné dokumentaci větrných mlýnků. V současné době je známo asi padesát těchto objektů, se zachovalým mlecím zařízením je jich ale mnohem méně.

Větrný mlýn ve Spálově Obec Spálov v Oderských vrších se může pochlubit zajímavým rekordem. Z jejího blízkého okolí je totiž doloženo celkem sedm větrných mlýnů, z nichž roku 1875 mlelo pět současně. Šest těchto větřáků bylo německého typu a bohužel již dávno neexistují. Sedmý mlýn je typu holandského a dochoval se do dnešních dob. Zděná stavba ve tvaru komolého kužele je vysoká pouze 3,6 m a vnitřní průměr při zemi je jen 2,9 m. Tyto rozměry dělají z tohoto tzv. Balerova větřáku nejmenší klasický větrný mlýn u nás. Mlýn pochází z roku 1930, kdy jej dokončil místní tesař František Baler. V této době totiž ve Spálově

Balerův větřák ve Spálově na Odersku se dochoval jako jediný z původních sedmi větrných mlýnů, které v okolí obce stávaly.

156

Větrný mlýn ve Staré Vsi u Bílovce (Bravinném) Krásný větřák německého typu, jehož silueta se vypíná v polích nedaleko osady Horní Nový Dvůr, je ozdobou krajiny západně od Bílovce nedaleko Ostravy. Nejblíže k němu je z obce Bravinné, do jejíhož katastrálního území však nespadá. Větrné mlynářství v této oblasti patřilo koncem 19. století k nejvýznamnějším odvětvím venkovského průmyslu, a tak není divu, že roku 1885 v bývalém okrese Bílovec mlelo šedesát větrných mlýnů, což byla

V polích u obce Bravinné západně od Bílovce stojí pěkný větrný mlýn německého typu.

Technické památky / Vojenské památky

Dělostřelecká tvrz Bouda Naše nejmenší dělostřelecká tvrz se nachází asi 3 km západně od obce Dolní Boříkovice nedaleko Králík. Tvrz se skládá z rozsáhlého podzemí a pěti mohutných železobetonových objektů vystavěných ve IV. stupni odolnosti – tří pěchotních srubů K-Ba-S 21 (Kazi), 23 (Teta) a 24 (Libuše), vchodového objektu K-Ba-S 22a (Krok) a dělostřelecké věže K-Ba-S 22 (Horymír). Výstavba tvrze, kte-

až na výjimky – v blízkosti tvrze až do počátku padesátých let, kdy byly sešrotovány. V poválečném období se počítalo s vojenským využitím tvrze, dokonce byl odstraněn a znovu vybetonován vchodový srub, ale později se od plánu ustoupilo. Dnes je Bouda nejzachovalejší stavbou ve své kategorii na našem území a díky nadšení a obětavosti mnoha dobrovolníků je od počátku devadesátých let minulého století zpřístupněna veřejnosti. V areálu tvrze se nachází několik pozoruhodných unikátů. Jedná se např. o pětistřílnový pancéřový zvon, pevnostní úzkokolejnou trať i s dochovaným původním svážnicovým vagónem, objekt pro otočnou dělostřeleckou věž a další zajímavosti. Bližší informace na www.boudamuseum.com.

Dělostřelecká tvrz Hůrka Dělostřelecká tvrz Hůrka patří se svými pěti objekty k nejmenším u nás. Sestává ze dvou srubů pěchotních – K-S 10 (U boží muky), K-S 13 (U lomu) a jednoho dělostřeleckého K-S 11 (Na svahu), dělostřelecké otočné věže K-S 12 (Na kótě) a vchodového objektu K-S 12a (U rybníčku). Tvrzové sruby navazovaly na linii samostatných pěchotních srubů. Všechny objekty, které se rozkládají v okolí vrchu Výšina severovýchodně od města Králíky, byly stavebně dokonNaší nejmenší dělostřeleckou tvrzí je tvrz Bouda ležící západně od Králík. rou byla pověřena pražská firma Ing. Zdenko Kruliš, začala 1. října 1936, trvala pouhých 24 měsíců a podílelo se na ní 250–800 dělníků. Hlavní pevnostní zbraní měly být dvě 10cm houfnice vz. 38. Dále do výzbroje patřilo 15 těžkých a 12 lehkých kulometů. Bouda jako jediná z pěti stavebně dokončených tvrzí našeho opevnění neměla v sestavě dělostřelecký srub. Po záboru německou armádou došlo k vytržení všech střílen a pancéřových zvonů. Ty zůstaly –

Dělostřelecká tvrz Hůrka u Králík se může pochlubit úzkorozchodnou tratí s devatenácti vagónky a akumulátorovou lokomotivou.

K unikátům tvrze Bouda patří i úzkokolejná trať s původním svážnicovým vagónem.

čeny. Zbraně Hůrky měly – spolu s tvrzemi Adam a Bouda – chránit oblast tzv. Zemské brány. Do sestavy tvrze patřila i samostatná dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b (Utržený). Vzhledem k tomu, že se nachází v prudkém svahu, je vybudovaná jako třípatrová, což je mezi izolovanými objekty rarita. Němci po obsazení tvrze plánovali využít podzemních prostor k výrobě součástek pro letecké motory. K zajištění této činnosti měl být v blízkosti tvrze postaven koncentrační tábor pro polské zajatce, k realizaci plánu ale nakonec nedošlo. Od padesátých let využívala podzemní prostory naše armáda jako skladiště. Od roku 2008 patří tvrz Společnosti přátel čs. opevnění, která zde postupně buduje muzeum. V podzemí budou expozice věnované kromě čs. opevnění i dalším pevnostním systémům, historii armády, období okupace, odboji nebo zkouškám německých tajných zbraní na Králicku v době okupace. Již dnes je však možné

177

Technické památky / Různé se tak stal soukromým majetkem pod názvem Pivovar Černá Hora a. s. Roku 2009 většinový podíl koupila společnost K Brewery. Pivovar vyrábí pivo klasickou technologií bez použití urychlovacího zařízení. Dalším vyráběným sortimentem je několik druhů limonád z mimořádně kvalitní vody z artéské studny s přídavkem chmelového extraktu, k nimž vlastní pivovar světově chráněný patent. Naprostým unikátem je výroba zcela nového druhu nealkoholického piva, ve kterém není žádný zbytkový alkohol, takže je možné jej vyvážet i do muslimských zemí. Podrobnosti o možnosti prohlídek na www.pivovarcernahora.cz.

a průměr přes břicho 524 cm. Vyroben byl z mohutných fošen o tloušťce 15 cm, které jsou místy široké až 35 cm. Váží 26,1 tuny. Stažen je 22 ocelovými obručemi skládajícími se ze šesti částí a pojme až 1 014 hl vína. Po svém dokončení byl po několik let plněn vínem, které odváděli místní vinaři jako desátek vrchnosti. Za následné rozeschnutí sudu pravděpodobně mohlo neúrodné období, kdy sud zůstal několik let prázdný. Oprava se nezdařila, takže sud přestal plnit svoji funkci a zůstal zachován jen jako kuriozita dokládající dovednost dávných bednářů. Informace o vstupu na www.rmm.cz.

Gradační věž v Šaraticích Obec Šaratice ležící jihovýchodně od Brna je známá především díky léčivé minerální vodě s projímavými účinky, kterou proslavil reklamní slogan „Pijte Šaratici, zrychlí Váš krok…“. S minerální vodou je také spojen vznik unikátní technické památky, kterou je gradační věž, lidově nazývaná sušárna vody. Zajímavá

Pivovar v Černé Hoře na Tišnovsku se může pochlubit nejen dlouhou historii, ale především vynikajícím pivem a unikátními limonádami.

Obří sud v Mikulově Obří sud v expozici historie moravského vinohradnictví a vinařství Regionálního muzea v Mikulově pochází z roku 1643, kdy si jeho stavbu objednal majitel mikulovského panství Maxmilián kníže z Dietrichsteina. Sud je dlouhý 621 cm, průměr hlavy má 447 cm

Gradační věž u Šaratic sloužila k získávání síranů hořčíku a sodíku.

K opravdovým kuriozitám nejen vinařské expozice, ale i celého zámku v Mikulově patří unikátní obří sud o objemu 1 014 hl.

184

stavba s nezaměnitelnou siluetou se nachází v prostoru minerálního zřídla v lokalitě Na Kalužinách jižně od obce. Čtyřpodlažní, asi 15 m vysoká věž je vystavěna na obdélníkovém půdorysu a kryta sedlovou střechou. Subtilní otevřená konstrukce je tvořena dřevěnými sloupy a průvlaky, spojenými železnými táhly. Dřevěné je rovněž velké množství lamel chránících boční stěny věže. V každém patře jsou skleněné desky s rýhovaným povrchem, na které byla přiváděna minerální voda s obsahem hořkých solí. Působením slunce se voda odpařo-