Domluvili jsme se, že se sejdeme kolem 15 hodiny na táboře. První přijel Jarda s Katkou, Tomem a Kačenkou a Mortíkem, což je jejich morče. Vybalili se a začali nosit věci do Hrachovinky a dorazili další vedoucí a rádcové. Jarda s Katkou exhumovali jako vždy nejdříve Hrachovinku a potom se začal vynášet sklad. Museli jsme se dostat pro cisternu, protože měl večer přijet Dodo pro vodu. Také se museli dohledat a vybalit hadice na vodu a hydrant a klíče na povolení uzávěrů vody. Tom s Lídou museli vyčistit jímku na vodu, kde bylo hodně bahna z nedávné povodně. Pak jsme slyšeli, jak jede Dodo. Vedoucí s ním jeli pro vodu. V kuchyni se ukládali palety, které tam jsou přes celý rok uskladněny. Do kuchyně se vrátila i kamna se sporákem. Pak se Dodo vrátil s traktorem.
Když přijížděl, vyskočil Fanda s Kačenkou a zůstal tam jen Peprník. Dodovi v kopci chcípl motor, chtěl ho nastartovat přes rychlost, a jak couvl a zařadil tak se traktor postavil na zadní, potom spadl zpátky a vypadlo mu okno. Tak tenhle husarský kousek ještě Dodo nikdy nepředvedl. Peprník byl z toho dost vedle a když byla cisterna na svém místě, hledal poklop na hadici a
nemohl ho najít. Pak poslali posla pro polňačku a samozřejmě v té chvíli ten poklop našli. Musela se také napojit hadice na pitnou vodu a vyčistit od
nedávné povodně. Potom se děti a Katka odebraly spát. Jarda ostatní ještě večer vyklízeli sklad a pak měli poradu, kde si upřesnili program na první den tábora a šli spát asi kolem 23 hodiny, aby byli na ráno odpočatí, neboť je čekal perný den.
Dnes začínal tábor. Pro rádce a vedoucí začal už včera večer. Táborníci se začali sjíždět kolem desáté hodiny. Už tehdy bylo strašné horko. Začalo se menšími i většími pracemi. Jako třeba mytím veškerého nádobí, připravením lávek na latríny, které se následně začali stavět. Na začátku se všichni potýkali s vyšší trávou, která se musí ještě zdupat. Horko neustále sílilo a špatně se pracovalo. Naštěstí přijelo mnoho rodičů, takže se práce rozvrhla na více lidí. Ještě před obědem se začali stavět podsady na stany. Nováčci byli tak nadšení, okamžitě začali lézt do hotových podsad. Ale brzy z nich rychle vyšli, protože byl oběd. K němu se podávala kaše s párkem a okurkou.
Po jídle byla přinesena áčka na stany a následně i plachty. Tudíž se stany dodělaly. Mezitím se vzadu stavěl velký stan. V něm i v těch menších bylo hrozné dusno. Konečně se každý mohl ubytovat. Pak se stavěli další věci jako trampolína, stan na ping pong nebo kruh vlajkoklády. Jakmile byl postaven, mohl se zahájit tábor. Za zpěvu ježčí hymny vystoupala vlajka na stožár. To už naštěstí nebylo horko. Dnes jsme naměřili 35 stupňů Celsia. K večeři jsme měli chléb se strouhaným sýrem a kečupem. Někdo si dal jenom s máslem. Po zahájení všichni dojeli do Dawsonu. První modrá, pět dní po ní hnědá, třetí žlutá s odstupem 11 dní a poslední zelená se ztrátou 14 dní. Dnes byla konečně příležitost přejít přes hranice Dawsonu. Na cestu jsme vyrazili asi v devět večer. Už se stmívalo. Došli jsme nahoru na louku, kde zrovna byla srna.
Následně jsme všichni došli 50 metrů od hranic, kde jsme se utábořili. Postupně se všichni vydávali k hranicím Dawsonu. Začínalo se od nejmenších. Cesta byla osvícena pochodněmi.
Když tam někdo přišel, čekal tam starosta, jeho zástupce a dva šerifové. Jakmile byl někdo vpuštěn do Dawsonu, zahoukala lodní siréna a další mohl vyjít k hranicím. Všichni museli mít klobouk, pas a zlatokopecký deník. Pas byla taková kartička, kterou všichni dostali už dříve. Pro ochranu se předtím zalaminátovala. Na ní se skvěla naše fotka a další údaje o nás. Například výška, váha nebo velikost bot. Také tam každý otiskl svůj palec. Tato kartička byla pro přechod hranic naprosto nezbytná. Dále všichni museli mít zlatokopecký deník. V něm byly všechny jízdenky a znaky států, kterými jsme cestou projeli. Naše cesta začínala v Českých Budějovicích. Autobusem jsme dojeli do Prahy. Odtud letadlem do Porta. Následovala cesta lodí přes Atlantský oceán. Od té doby se všechny družiny toulaly po Americe. Pěšky, vlakem, lodí. Až se dostaly k Dawsonu. Kontrola se neobešla bez problémů. Vyskytly se jisté komplikace. Celníci byli velmi nedůvěřiví lidé. Třeba Dvojka a Zíza mají stejná jména i příjmení, takže si mysleli, že jeden z nich má zfalšovaný pas. Nechali se ovšem nakonec přesvědčit. Většinu z nás znali díky povolání. Boba označili za slavnou pornohvězdu, Harryho za hledaného zločince a další nesmysly. Ale nakonec se všichni do Dawsonu dostali. Pak nás v saloonu ještě jednou starosta přivítal ve městě a potom už jsme šli spát.
Pozdě ráno, čili v osm jsme se po nočním přesunu do Dawsonu vzbudili do jasného a teplého dne. K snídani byly rohlíky s jahodovou marmeládou. Dokud byl na hřišti stín, tak se hrála vybíjená a hned poté následovalo rozdělení zlatokopeckých vesnic. Právo vybrat si jako první svojí maketu měla modrá družina, protože jako první dorazila do Dawsonu. Pak si vybíraly družiny v pořadí, v jakém dojeli na Aljašku. Každá maketa byla jiná a ze všech se dalo udělat prosperující městečko. Takže záleželo pouze na vkusu a obchodní strategii družin. Seznámili nás také s tím, jak letos bude probíhat souboj družin. Jiné roky se vše bralo podle míst v jednotlivých dnech. Teď půjde o množství. Družiny každý den sečtou své dolary a uschovají si je v bance.
Z ní je mohou kdykoliv vybírat. Makety jsme si nezdobili jen tak. Na stěně bude viset ceník budov. Každá budova stojí určitý obnos a každá budova (kromě chatrče) má svůj vlastní výnos. Výnos se zvedá úměrně s cenou budovy. Například důl stojí padesát dolarů a denně vynáší pět. Tudíž si na sebe vydělá za deset dní. Ale našli se i výhodnější budovy. Třeba banka stojí 75 dolarů a vynáší 20% z denního výdělku družin. Bylo rozhodnuto, že musí město mít dvě chatrče, šerifa a saloon. Až potom si družiny mohly kupovat i jiné budovy. Pro ty družiny, které měly šest členů, vznikl speciální klíč na přepočítávání peněz, aby neměli výhodu oproti družinám s pěti členy. Následovalo velice nudné seznámení s Dawsonským řádem. Ovšem velmi důležité, neboť jsme letos měli mnoho nováčků, kteří nevěděli to, co je pro staré členy samozřejmostí. Ještě před obědem jsme se nadchli pro zvelebování svých vesnických polotovarů v podobě kartonů s pěnovými kopci. Jarda slíbil, že všechny makety budou ohodnoceny dolary, takže všichni vymýšleli co nejoriginálnější nápady. Dokonce už se počítalo s určitými budovami. Třeba většina družin udělala na kopci plochu pro kostel nebo kus lesa pro pilu.
NÁZEV STAVBY
POŘIZOVACÍ CENA v Dolarech
VÝNOS V Dolarech za 1 DEN
KS MAX
SALOON
60
6
1
HOTEL
50
5
1
POŠTA
25
2
1
ŠERIF
25
3
1
UNIVERZITA
45
4
1
BANKA
75
20%
1
CHATRČ CHATRČ
12
0
3
OBCHOD
40
4
3
DŮ L
50
5
1
NEMOCNICE
45
4
3
PILA
30
3
2
MLÝN
30
3
3
KOVÁRNA
30
3
3
FARMA
35
4
3
ŽELEZNICE
30
3
3
ŠKOLA
25
2
1
KOSTEL
25
2
1
DOSTAVNÍKOVÁ STANICE
20
2
3
60
6
1
Obědvali jsme nudličkovou polívku a mírně slepené špagety se sýrem a kečupem. Po obědě jsme se opět vrhli na dobarvování našich maket. Když už bylo vedro neúnosné, zavelel Jarda, že se jdeme koupat. Příjemně jsme se svlažili v potoku, cákali, házeli vodní míčky a upravili hráz tak, aby mohla vypouštět. Měla se hrát hra s vodou dekoball, ale všichni se bavili v řece po svém, takže byla vypuštěna. Hodně se cákalo, hlavně na ty, kteří byli sušší nebo nechtěli do vody. Díky hrázi se solidně zvedla voda, takže se tam dalo dobře ponořit. Do večeře jsme se věnovali poslednímu upravování zlatokopeckých údolí a skal. Přesto to dvě družiny nestihly. Jejich i ostatní makety vypadaly skvěle a bylo za nimi vidět mnoho práce. K večeři byly chleby se sýrovou pomazánkou a okurkou. Večer se hrála hra „Hledání ztracených předmětů“.
V herním území číslo jedna opilý šerif ztratil svou hvězdu a další věci a my museli hledat plechovky s mnoha lístečky, na nichž byly vytisknuty, obrázky ztracených šerifových věcí. Nad plechovkami vysely obrázky se stejným obrázkem.
Většina plechovek se schovávala hluboko v kapradí. Kdo hru znal, tušil kde hledat, protože většinou se věci schovávají na podobných místech. Při hře se občas náhodně vytvořily několika členné skupinky. Tuto hru mohli vyhrát i malý, neboť nejde pouze o rychlost, ale i o schopnost hledat u stromů plechovky. Jako první čtyři se do tábora vrátil Dvojka, Jana, Řízek a Terka. Doběhli v malých rozestupech. Někteří nenašli do konce hry všechny ztracené věci. Rádcové během hry dostavili tee-pee. Večer se vyhodnotily práce, kuchyně, hra a naše těžce udělané makety. Za odměnu jsme dostali každá družina jednu chatrč. Družiny byly ve své tvorbě velice kreativní a do pěnových hor vytesaly sopky, tunely, stezky a řeky s vodopády. Jiní vyráběli ohrádky, mosty z klacíků nebo vyřezávané lodičky a ozdoby krajiny. Všichni se dostatečně vyřádili a vedoucí byli moc rádi. Pak jsme se všichni zašněrovali do stanů a brzy usnuli.
Ráno byl poněkud neobvyklý budíček. Vedoucí začali bušit na stany a křičeli, že našli zlato. Ale spali jsme tak dlouho, jak nám večer slíbili. A opravdu, ve dvou železných rýžovacích pánvích se matně lesklo několik malých zlatých valounků. Jejich velikost dosahovala asi jednoho centimetru. V každé pánvi se jich schovávalo asi deset. Takže v Yukonu přece jenom se nějaké zlato skrývá. Nejeli jsme sem zbytečně. Na rozdíl od včerejška již byla rozcvička. Rozdaly se kruhy se síťkou uprostřed „Ogofoga“ a roztřepené míčky. Rozdělili jsme se na žlutozelenou a modrohnědou.
Všichni museli pinkat přes síť. Jakmile spadl míček na zem, byl bod pro druhou skupinu. Pokud vyletěl do autu, nebyl bod pro nikoho. Která strana prohrála výměnu, podávala na následující. Vyhrála žlutozelená skórem 22:13. Pak už nás zavolali na snídani. Dnes vařil v kuchyni jako hlavní kuchtík Blesk. Ke snídani byly buchty s mákem nebo tvarohem. Navíc se pilo kakao. Dnes má přijet zástupce guvernéra, který nám prodá claimy. Povolení mít kus řeky, kde se dá rýžovat, stojí jeden dolar. Podezřele málo. Ovšem všichni projevili velké nadšení. Měli bychom se rozdělit minimálně po dvou maximálně po šesti podle toho jak s kým chceme rýžovat a potom se s ním dělit o případně dobyté zlato. K tomu abychom si mohli zaregistrovat claimy se potřebujeme legitimovat pasem, takže kdo ho předtím zahodil, neučinil tím nejlepší rozhodnutí v jeho životě. Dále musíme mít ceduli, kde budou jména všech, kteří claim vlastní. Musela stát na tyči a na prkně musela být jména napsaná fixou. I když Tom s Dvojkou tam vyťupovali šroubovákem nápis Tom+2.
Většinou se tvořily skupinky po dvou nebo po třech. S pomocí šmirglu se prkno ohladilo, aby to alespoň nějak vypadalo. Mohli jsme prkno ořezat do jakéhokoliv tvaru. Ale všichni dělali cedule v nejistotě. Protože zástupce guvernéra mohl dorazit kdykoliv. A prý se tu nezdržuje dlouho. Půjde brzy dál. Jakmile se udělaly cedule, mohl se každý hlásit pro práci za dolary. Mimochodem si teď všichni prohlédli bodování stanu z rána. Najednou několik členů zaslechlo zvonec. Všichni se dychtivě rozběhli do lesa. Vedoucí je museli brzdit. U posedu stál zástupce guvernéra a vykřikoval, že prodává claimy zájemcům. Třeba Mates mu dal dva dolary, protože ztratil pas. Takže úplatek, pro vysokého státního úředníka. Očividně mu to nevadilo. Následně rychle zmizel. Když jsme se vrátili, byl oběd. V polévce plavaly knedlíčky s těstovinami. K druhému jídlo bylo rizoto. Následně jsme začali odpočívat. Za dolary mohl každý pracovat. Asi po hodině přišel telegram. V něm stálo, že zástupce guvernéra je mezinárodně hledaný podvodník. Naše zděšení bylo veliké. Museli jsme ho chytit. Tato hra se jiné roky nazývá Honba za piráty, nebo za zlodějem.
Pravidla jsou tato. Tři zloději utíkají v herním území číslo jedna. Trousí za sebou lístečky s obrázky peněz. Těch je mnoho. Každá má hodnotu jednoho bodu. Můžete jich mít maximálně deset. Pak se musí do tábora, kde se lístky nahlásí a odevzdají. Někdy trousí i měšce s hodnotu pěti bodů. Pokud někdo chytil zločince, dostal kufr. Byla tu tudíž šance i pro menší, kteří mohli sbírat lístečky troušené z kapes banditů. Lupiče dělali Datel, Upír a Žralok. Jakmile jsme dohráli, oznámil nám Jarda, že přišla pravá povolení na claimy. Takže se nakonec půjde rýžovat. Jarda nám posléze ukázal deset výseků potoka, kde můžeme rýžovat. Ten, kdo byl v celkovém hodnocení přes rok na nejlepším místě, mohl si vybrat pro něj nejlepší claim. Postupně se jich rozebralo devět, poslední byl rezervní. První si vybírali Tom s Dvojkou, neboť se umístili na prvním a třetím místě. Pak si vybírali Harry, Zíza a Žralok. A další podle součtu míst v pořadí přes rok. Rychle se všichni rozběhli rýžovat. Dobré byly písečné pláže, tam se zachytilo mnoho zlata. V kamenech, proudu a hloubce už to tak dobré nebylo. Většina zlatokopů dávala zlato do jednoho měšce, protože se rozhodli mezi sebou podělit. Na rýžování zlata jsme měli asi hodinu.
Poté byla chvíle a možnost dopracovat rozdělané. Najednou se spustil velmi silný déšť. Při něm byla večeře. K ní se jedl chléb s máslem a salámem. Déšť mezitím ustal. Jarda nám dal hodinu na to, abychom vytáhli námořnické hry. Všichni hráli s nadšením. Poté se šlo se teepee. Jakmile rádci poučili nováčky o chování v tee-pee, vešli všichni dovnitř, kde Jarda zapálil oheň. Ten ovšem nechtěl chytit. Dlouho ho musel oživovat. Nakonec se to s pomocí dřeva z kuchyně povedlo. Měli jsme štěstí. V tee-pee se smí oheň rozdělat pouze jednou. Jinak se musí počkat na další den. Pak se začalo vyhodnocovat. Každý hlásil, co chce vyplatit. Vyhodnotila se hra Honba za piráty. Byly čtyři kategorie. Jeden, dva, tři a čtyři dolary. Vyhrál Zíza s 167 body, druhý byl Tonda s 125 body a třetí místo obsadil Dvojka s 89 body. Následně se vyhodnotily družiny. Vyhrála zelená, druhá hnědá, třetí žlutá a čtvrtá modrá. Poté se hrály černé historky Pravdivé příběhy 2. Například, že opilý muž spadl do hrobu, kde ležel jiný opilý muž a ten druhý dostal infarkt. Nebo stará paní chtěla osušit kočku tak, že jí strčila do mikrovlnky. Hádalo se celkem rychle. Měli jsme podepsat zlatokopeckou přísahu, ale pršelo a v tee-pee někteří dělali nepořádek. Takže jsme šli spát.
Dnes byl budíček jako obvykle v půl osmé, i když jsme včera šli spát o něco později. Den se zahájil jako obvykle. Jako rozcvičku jsme hráli Minotaura. To je určeno několik Minotaurů, kteří chytají ostatní. Vtip je v tom, že všichni, včetně chytačů, mají zavázané oči. Oběti se řídí podle zařvání. Kde se ozvalo, tam nešli, protože by byli chyceni. K snídani měli všichni rohlíky s nutelou. Dnes byl šéfkuchařem Zíza. Následně jsme vyslechli rozkaz dne. Dopoledne se mají hrát Převozníci. Jenomže občas sprchlo, takže se odložily na odpoledne. Všichni začali dělat různé práce. Třeba stavba baribola nebo vstupní brány. Také další drobné práce. Takto se dělalo až do oběda. K němu byla hrachovka a svíčková. Následoval polední klid. Následovala hra Převozníci.
Rozdělili jsme se na dva týmy. Na zelenožlutou a hnědomodrou. Jde se předem vyznačenou cestou. Skupina, která dělá převozníky, táhne dva vozíky po této cestě. Tyto vozíky jim chtějí ukrást zloději. Každá skupina měla jedenáct členů. Po cestě se nesmí dělat zátarasy, aby vozíky neprojely. Každý má pouze jeden život a pět šišek. Každou kárku může táhnout jeden člověk. Jakmile někoho trefí kamkoliv, je mrtev. Mrtvoly chodí až potom, co přejdou všichni živí. Náboje se nesmí brát od mrtvých nebo spoluhráčů. Převozníci mohou převézt jeden nebo dva vozíky. Bandité mohou ukořistit oba dva vozíky. Ukořistí ho tak, že zastřelí kočího. Jakmile se někdo pustí vozíku, může si ho vzít kdokoliv. S ním může jít nebo i utíkat k cíli. Pokud banditi vezmou vozík a dovezou ho na konec cesty, ukořistili vozík. Vozíky mohou stát maximálně pět minut, pak musí dál. Pokud někdo někoho trefí do hlavy, je mrtvý ten co házel. Ale to rozhodnou rozhodčí Datel a Upír. Jako převozníci začala žlutozelená a ztratila oba dva vozíky. Loupežníkům přežili čtyři, převozníkům tři. Na konci útočníci udělali živý štít, aby schovali posledního se šiškami a vyšlo jim to. Pak jsme šli na svačinu. K ní byl rohlík s jogurtem. Následně si to skupiny vyměnily.
Tuto hru velice poznamenala taktika převozníků. Vejde do dějin jako Žralokova klička, lest nebo plán. Spočítal si, že bude výhodnější schovat většinu svého týmu. Pouze dva vyrazili s vozíky, které si nechali uloupit. Byla to bitva pouze dva na dva. Oba vozíky získali lupiči. Ale na mrtvé to bylo jedna jedna. Tudíž vyhrála modrohnědá. Jarda ovšem moc rád nebyl. Uznal chytrost nápadu, ale vlastně se nehrálo. Proto radši vyhlásil novou hru. V ní modrohnědá dokázala svou kvalitu a ubránila oba dva vozíky. Tudíž suverénně vyhrála. Následně šli všichni pro větve na oheň. Ohniště ovšem bylo zarostlé trávou. Potom se přinosili lavičky. Oheň se zapálil a přinesli se vošťuráky. K večeři si každý opekl svůj špekáček. K příloze každý měl na výběr křen, hořčici a kečup. Přikusoval se chleba. Následně jsme se dozvěděli, že chachacha, které bylo v denním rozkazu, jsou bludičky. Super hra, všichni jsme zajásali radostí.Bludičky se hrají v noci. V lese panuje černá tma. Každý z rádců má jednu svítící tyčinku v barvě nějaké z družin. Každý běhá pouze za bludičkou své barvy. Jinou chytit nesmí. Když chytí svou, dostane od ní lísteček. Nechytá se vždy stejný člověk. Rádcové si světýlka mezi sebou mění během hry. Ovšem také tu číhá krvavá Marry. Ta má normální baterku, kterou občas zasvítí. Když někoho vidí a on hlučí nebo se moc hýbe, vezme mu život. Životy jsou tři. Kdo je vyčerpá, musí do tábora. Bludička také mává každých několik vteřin. Utíkali Blesk, Datel, Harry, Upír a Žralok. Nejčastěji byl krvavá Marry Upír. Bludičky se pravidelně střídaly. Nestalo se žádné zranění, což při této hře nebývá pravidlem. Tuto hru vyhrál Bobo, s jedenácti chycenými bludičkami a dvěma životy. Druhá byla Kačka s osmi lístky a stejně životy. Třetí skončili Dvojka s Tomem, kteří měli po devíti bodech. Protože už bylo mnoho hodin, šli jsme rychle spát.
Dnes byl budíček v půl osmé. Po budíčku jsme si dali běžnou rozcvičku, kterou vedl Harry a trvala asi pět minut. Po rozcvičce jsme si dali snídani, k níž byly rohlíky s mazacím sýrem. Vyhodnocoval se včerejšek. Všechny práce a hry vedoucí zaplatili. V družinovém souboji vyhrála modrá, na druhém zelená. Po vyhodnocení bylo pár levných prací. A po nich první kolo bojovky Čínská zeď. Tato hra je stará teprve dva roky. Když jsme došli k posedu, vyhlásil Jarda soutěž. Každý měl běžet k hromadě kamenů a přinést kámen velký jako pěst. Byl to vlastně handicapový dostih. Vyhrál Luky, druhý byl Dvojka, třetí Ruda, čtvrtý Zíza a pátý Harry. Za tuto soutěž se nevyplácelo. Pak se vyrovnaly do řady po délce louky. Mezitím se podél nich natáhl provaz. Řada měřila asi patnáct metrů. Na lano se navázalo šest uzlovaček. Na každou z nich se přivázal člen družiny.
Legenda ke hře zněla takto. Čínská zeď je jeden z divů světa, ale zároveň obrovská zásobárna materiálu. Proto vesničané berou kameny pro stavbu svých domů. To se památkářům nelíbí. Protestně se ke zdi přivazují a brání jí. Postupně každá družina vyzkouší roli památkářů. Ostatní tři na ni budou útočit a snažit se jí kameny sebrat. Kamenů je asi dvacet. Úkolem tří spojených družin je ukrást ze zdi co nejvíce kamenů. Zbylá družina má za úkol uhlídat co nejvíce kamenů. Každý člen má různě dlouhý provaz. Dál nemůže. Brání se tak, že musí odhánět vesničany, aby se vzdálili od Čínské zdi. Tyto kameny leží přibližně metr a půl od provazu, na který jsou přivázáni památkáři. Jakmile se někoho dotknou, musí běžet dolů na cestu k Datlovi a tam udělat deset dřepů. Pak může jít opět krást. Pokud se někoho dotknou, když nese kámen, musí ho nechat na místě chycení a běžet cvičit. Útočníci mohou posunutý kámen vzít následně snadněji. Ochránci se totiž nesmí kamenů, ať jsou kdekoliv, dotknout. Bránění jedné družiny trvá pět minut. Přesto to té družině přijde strašně dlouho. Není tedy čas na taktizování. Ukořistěné kameny se nosí k posedu. První hlídala hnědá a uhlídala osm kamenů. Po první kole byl oběd. K němu jsme si dali nudličkovou polévku a smažený sýr s kaší. Většina lidí šla po obědě pracovat. Dodělávala se brána, psala se kronika a další práce. Někdo měl opravdu klid a odpočíval.
Pak se šla dohrát Čínská zeď. Ve druhém kole hlídala modrá a uhlídala 12 kamenů. Zelená uhlídala 10 kamenů a žlutá jich měla stejně jako modrá. Každá družina nakonec dostala tři dolary. Sice někteří uhlídali více kamenů, ale bylo jich šest. A zrovna žlutá a modrá, které uhlídaly nejvíce kamenů. Proto se tato hra nehodnotila. Pak se hrála hra Špionáž (oficiální název je „Pozorování nepřátelského území“). To se všichni členové schovávají v lese. Musí se dobře schovat, aby je z tábora nebylo vidět, ale oni přitom musí vidět do tábora. Smyslem hry je pozorovat a zapisovat dění v táboře. V něm zůstali rádcové a vedoucí. Ti dělají různé obvyklé i neobvyklé věci, které špioni zapisují. Zároveň se dívají do lesa a volají jména těch, které uvidí. Ti dostávají trestné body. Hra trvá asi hodinu. Od začátku do konce se špioni vypsat co nejpřesněji a nejpodrobněji dění v táboře. Vedoucí většinou dělají tak zvláštní věci, že každý ví, co má psát. Třeba Upír vozil Žraloka na dvojkolce a ten předstíral, že je papež nebo pravěký člověk. Mezitím Datel ležel na zemi, kryl se prasetem a pokoušel se spáchat atentát na papeže. Harry s Bleskem hráli fotbálek a Jarda s Fandou zatloukali bránu. Někdy bylo opravdu těžké zapsat všechno najednou. Většinou se tvořily skupiny po dvou. Jeden z nich pozoroval a druhý zapisoval. Pouze kolem Dvojky se vytvořila šestičlenná skupina.
Po hře jsme si dali večeři. K ní byl (jak jinak) chléb s plátkovým sýrem. Kdo chtěl si mohl dát zbytek smažáku. Pak se vyhodnotila hra. Za každou zapsanou pravdivou věc se dával bod. Vyhrál Bobo se Zízou s 67 body. Druhá skončila Dvojkova skupina s 51 body. Třetí byly Lulu a Kačka s 45 vypozorovanými detaily. Následovala hra Štěnice. Opět zůstávají v táboře rádcové a vedoucí. Zatímco ostatní útočí tábor. V něm jsou rozmístěny tři plechovky. V uličce mezi stany je jednobodová plechovka. U hrachovinky je za dva. Za tři najdeme v kruhu vlajkoklády. Tudíž Jarda zrušil tabu kruhu. Každý dostal pět lístečků. Čtyři normální a jeden barevný. Barevný lístek má dvojnásobnou hodnotu. Navíc každý dostal tři životy. Naším úkolem bylo vhodit do plechovky, kterou si vybereme, jeden podepsaný lísteček. Za čím více bodů, tím těžší je se k plechovce dostat.
Po táboře chodí rádcové a vedoucí. Hlavně uprostřed se pohybují aspoň dva tři lidé. Proto je dost těžké se dostat k tříbodovému kelímku.
Chytači ovšem nechytají jenom dotekem. Musí prchajícího chytit do náruče. Tam ho musí udržet tři vteřiny. Mezitím se prchající může vysmeknout. Také může hodit lístek do plechovky. Pokud to udělá dřív, než uplynou ony tři vteřiny, počítá se mu. Pak požaduje život. Po vyčerpání životů si jde sednout na palác. Životy se letos nepůjčovaly. Také si je první vyčerpal až ke konci hry. Vymýšlely se různé fígle. Oblíbené je vběhnout do tábora ve chvíli, kdy tam vběhl někdo silný a všichni se ho snaží chytit. Letos Dvojka vymyslel novou věc. Do tábora došel potokem a v nestřežené chvíli dal štěnici do plechovky. Hra se začala hrát za šera a skončila za tmy, takže hlídači měli ztíženou situaci. Tuto hru vyhrál Bobo, druhý skončil Dvojka a třetí Kačka se Zízou. Správně měl vyhrát Dvojka, ale plechovka za tři body se během hry zvrhla a nenašli se všechny jeho štěnice. Také jsme oslavili Lídiny narozeniny. Byly oslaveny tak, že jsme ji hodili do potoka. Pak se mokrá Lída vrhla na Žraloka. Do rvačky se zapojili i ostatní. Žralok utekl bez zranění. Všichni se odebrali v poklidu spát, zatímco Růža se šla sušit.
Den začal jako obvykle budíčkem. Akorát já byl v kuchyni, takže jsem stával dřív. Byla rozcvička. Hráli jsme hru s padákem a míčkem a byla to docela legrace. Když skončila tak byla snídaně. K snídani byli buchty a kakao. Pak byla hyena (zuby). Po hygieně byla prohlídka, jestli nemá někdo klíště. Následoval úklid ve stanech. Jako vždy jsme si vyslechli rozkaz dne. Šel se připravovat slavnostní oheň. K tomu jsme využili padlou břízu, která by jinak shnila. Doufáme, že to bude hořet, protože Jarda má zkušenosti pouze s jehličnany. Zazvonili oběd. K obědu byla gulášová polévka a buřto, knedlo, zelo. Po poledním klidu jsme se vydali rýžovat zlato.
Každý již šel na svůj claim samostatně, jít nemusel, pokud nechtěl. Zlato asi bylo z jiné vrstvy, neboť jeho tvar připomínalo tvar střechy, oproti minulým neforemným kamínkům. Zlata bylo na všech claimech více. Někomu tam něco zůstalo, jiný vytěžili všechno, další stavěli hráz. Asi po hodině nás zavolali zpátky. Všichni si šli hned vykoupit zlato. Rychle, protože nám hrozilo nebezpečí. Utekl totiž Krvavý Joe. Dozvěděli jsme se to z Nugetu, který dnes ráno vyšel. Byla tam básnička, humor, inzerce a Lucky Luke. Zpět k Joeovi. Ten byl obviněn z vraždy prvního stupně. Zabil zlatokopa Sama, neboť ten mu nechtěl vyzradit informaci, která ho zajímala. Tak přesně ten utekl. A nejspíše se pohybuje v okolí Dawsonu. Odměna za dopadení činí 100 dolarů. Navíc jednotlivci dostali svoje první nugety. Jeden stojí deset dolarů a dá se nalepit na hodnotící desku. Slouží ke snadnější orientaci jednotlivců, jak si vedou v poměru s ostatními. Každý již se těšil na svačinu, k níž jsme dostali rohlík a Termix. Do programu se dostala i jedna neplánovaná věc. Skluzavka. Klouzačka je dlouhá plachta, která se polije vodou a mýdlem. Pak se sklouznete. Ne každý chtěl ovšem klouzat. Dojíždí se totiž na trávu a všichni jsou pak sešlehaní.
