Dokonané sebevraždy v České republice mezi lety a 2005 sociologický a kriminologický kontext UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

Dokonané sebevraždy v České republice mezi lety 1985 a 2005 – sociologický a kriminologický kontext Bakalářská práce

Autor:

Martin Lukeš

Studijní program:

FHS B-HS Humanitní studia

Studijní obor:

FHS SHVK Studium humanitní vzdělanosti

Konzultant práce:

Doc. Ing. Karel Müller, CSc.

Praha 2007

Prohlašuji, že jsem práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a souhlasím s jejím eventuálním zveřejněním v tištěné nebo elektronické podobě.

V Praze dne 18. dubna 2007

....................................... podpis

2

Anotace: LUKEŠ, Martin. Dokonané sebevraždy v České republice mezi lety 1985 a 2005 – sociologický a kriminologický kontext. Praha. Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy. 2007. 100 s. Bakalářská práce.

Bakalářská práce se zabývá sociálně patologickým jevem – sebevraždou. Pohlíží na tento fenomén ve snaze postihnout vývoj sociologicky a kriminologicky relevantních faktorů za jednadvacetileté období na konci dvacátého a začátku jednadvacátého století. Práce je koncipována tak, aby jedna čtvrtina časového údobí, kterým se zaobírá, předcházela revolučním změnám ve společnosti na konci devadesátých let. Na základě výsledků zkoumání následujících patnácti let tak může plně demonstrovat zda a jaké změny nastaly v české porevoluční společnosti dvacátého a dvacátého prvního století v oblasti sebevražedného jednání. Zkoumá a srovnává celou škálu číselných vyjádření ze třech hlavních a několika dalších pramenů s tím, že se pokouší dosažené výsledky hodnotit, vzájemně

porovnat

a

zaujmout

k nim

postoj

z hlediska

sociologického

a kriminologického. Pro lepší představu vkládá jednotlivé údaje do přehledných tabulek a názorných grafů, jejichž prostřednictvím se snaží realizovat své základní poslání – vyjádřit vývoj dokonaných sebevražd v České republice v letech 1985 až 2005 společně s vývojem jejich hlavních faktorů. Po obecnějším srovnání statistických dat z oblasti dokonaných sebevražd v uvedeném časovém rozpětí 1985 až 2005 se práce podrobněji zaměřuje na pětiletí 2001 až 2005. V tomto období se totiž v policejní databázi objevují další relevantní kritéria, která obohacují bakalářskou práci novými poznatky z oblasti dokonaných sebevražd.

Klíčová slova: sebevražedné jednání, motivace, způsob provedení, sociologická a kriminologická kritéria, srovnání

3

Annotation: LUKEŠ, Martin. Suicides in the Czech Republic between 1985 a 2005 – sociological and criminological context. Prague. Charles University in Prague, Faculty of Humanities. 2007. 100 p. Bachelor work.

The Bachelor work deals with the social-pathological phenomenon – suicide. It focuses in description of development of sociological and criminological relevant factors in twenty-one years period in the late twentieth and early twenty-first century. The work has been drawn in such a manner to put the nineties´ revolutionary changes in just one fourth of it. So the changes (if any) in relation to suicide in the 20th and 21st century Czech post-revolutionary society can be demonstrated by its development of the next fifteen years. The work analyses and compares the whole scale of numerical information from the three main and several other sources. The achieved records were evaluated, mutually compared and sociological and criminological opinions were expressed. To make the results more clear the single entries were put in well-arranged charts and telling graphs. The basic task is being fulfilled through them – the expression of the development of suicides in the Czech Republic in the period between 1985 and 2005 altogether with their main factors development. After more general data comparison of suicide in the term 1985 – 2005 the work focuses on the five years period of 2001 – 2005. For the Police database provides additional relevant criteria that enrich this essay with new findings in the suicide field.

Key words: suicidal act, motivation, modus operandi, sociological and criminological criteria, comparing

4

Obsah:

I.

ÚVOD

II.

KONCEPČNÍ HYPOTÉZY

6 PŘÍSTUPY

KE

STUDIU

SEBEVRAŽEDNOSTI

A

FORMULACE 12

III.

METODA VÝZKUMU A DATOVÉ ZDROJE

33

IV.

DOKONANÉ SEBEVRAŽDY V ČR V LETECH 1985-2005

37

IV.1. IV.1.1. IV.1.2. IV.1.3. IV.1.4. IV.1.5.

Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 Celkový vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle pohlaví Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle pohlaví a věk. skupin Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle pohlaví a motivu

37 37 39 40 45 49

IV.2. IV.2.1. IV.2.2. IV.2.3. IV.2.4. IV.2.5. IV.2.6. IV.2.7. IV.2.8. IV.2.9. IV.2.10. IV.2.11. IV.2.12. IV.2.13.

Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 2001(2002)-2005 Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle věku Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2002-2005 podle pohlaví a rodinného stavu Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2002-2005 podle pohlaví a vzdělání Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2002-2005 podle pohlaví a motivace Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2002-2005 podle pohlaví a zp. provedení Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle věku a nejčastějších zp. provedení Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a dnů v týdnu Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a měsíců v roce Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a zaměstnání Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a kategorie nepracující Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle velikosti obce

54 54 56 59 60 63 65 66 68 72 74 76 77 79

IV.3.

IV.3.2.

Zhodnocení roku 2001 a srovnání dat dokonaných sebevražd za roky 1991-2005 podle územně správního rozdělení ČR Dokonané sebevraždy v ČR, Praze a krajích v roce 2001 podle pohlaví, příčin, způsobu provedení a věkových skupin Dokonané sebevraždy v ČR, Praze, krajích a vybraných okresech v letech 1991-2005

80 93

V.

ZÁVĚR

97

VI.

LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE DAT

100

VII.

PŘÍLOHY

101

IV.3.1.

5

80

I. ÚVOD

„Nejúnavnější a nejprotivnější život na světě, který může člověku uložit věk, bolest, bída a vězení, je rájem proti tomu, čeho se bojíme ve smrti.“ - T. G. Masaryk: Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty

„Je jen jeden skutečně vážný filosofický problém, a to problém sebevraždy. Rozhodování, zda stojí za to žít, či nikoli, dává odpověď na základní filosofickou otázku. Vše ostatní… přichází později. To jsou jen hříčky; nejprve je třeba odpovědět.“ - A. Camus: Mýtus o Sisyfovi

Co je vlastně smrt? Z technického hlediska nevratná zástava dechu a srdeční činnosti. Z pohledu filozofického neoddělitelná součást lidského života, jakési završení individuálního způsobu existence na tomto světě. Každý živý tvor má smrt nemilosrdně vepsánu do svého osudu již v okamžiku zrození. Pouze člověk ale má schopnost si život uvědomovat a stejně tak nevyhnutelnost smrti. Je snad tohle důvodem proč se lidé od nepaměti snaží své smrti vzdorovat? Pramení-li tedy úsilí člověka k odvrácení smrti z uvědomování si vlastní smrtelnosti, potom nelze než připustit, že jím nedisponují všechny lidské bytosti stejnou měrou. Tak jako je od kolébky lidstva součástí lidského života boj o jeho zachování, musíme za stejně neoddělitelný prvek života považovat snahu o jeho dobrovolné ukončení. Fenomén vzdání se života provází společnost od jejího vzniku, přesto ale vždy vyvolával, vyvolává a pravděpodobně i nadále bude vyvolávat značnou

6

pozornost. Náboženská společenství, jednotlivé společnosti a kultury i významní jednotlivci na celém světě zaujímali k sebevraždě v různých dobách různá, často i protichůdná stanoviska. Mnozí lidé vyjadřovali pochopení pro tento způsob vypořádání se s neřešitelnými životními situacemi, jiní se stali jeho radikálními odpůrci. Ve svém Biathanathos vyjádřil John Donne v polovině 17. století paradox o tom, že sebevražda není od přírody takovým hříchem, aby jím musela být ve všech případech, těmito slovy: „Co je přirozené pro druh, nemusí být vždy přirozené pro jedince.“ Napoleon si zase na otázku zda má člověk právo spáchat sebevraždu odpověděl pragmaticky: „Ano, pokud jeho smrt nikomu neuškodí a pokud mu jeho život nepřináší nic dobrého.“ Podíváme-li se na současnou evropskou kulturu uvidíme, že nepostihuje sebevražedné jednání společenskou infámií jako tomu bylo dříve, nicméně její postoj k tomuto fenoménu není rozhodně vlažný, natož pak bagatelizující. V oblasti vztahu k sebevražednému jednání a sebevrahům samým urazila evropská civilizace od Napoleonových dob notný kus cesty. Dnešní stav by se dal charakterizovat jako snaha o prozkoumání tohoto specifického myšlení a jednání ze všech možných pohledů mnoha vědních disciplín s cílem poskytnou účinnou pomoc lidem, kteří se z různých příčin rozhodli řešit svou neuspokojivou situaci takto radikálním způsobem. Na otázky spojené s morálností sebevražedného činu a lékařskými, právními a náboženskými aspekty odpovídá zevrubně Hillman ve své knize Duše a sebevražda. „Naplní-i se určité podmínky, člověk začne mít sebevražedné sklony a pak se pokusí o sebevraždu. Durkheim a další sociologové tyto podmínky pečlivě analyzovali. Každý může podlehnou tomuto sklonu, jakmile se ocitne v určitých sociálních podmínkách, představujících stálou proměnnou v rámci každé společnosti. Durkheim říká: „Příčiny smrti jsou spíše vnější než vnitřní a nabývají na účinnosti teprve tehdy, když se člověk dostane do sféry jejich vlivu.“ (Hillman 1997:9) Protože jedinec je z tohoto hlediska součástí sebevražedné tendence skupiny, která je příčinou sebevraždy, není tento fenomén ani morální ani nemorální. Osobní rozhodování zde neexistuje. Sebevražda je spíše sociologický problém vypovídající o stavu společnosti. Pro sociologii je tento stav vždy čímsi negativním. Sebevražda představuje uvolnění sociální struktury, oslabení skupinových vazeb, rozklad. Ohrožuje tedy prvotní metaforu sociologie samé. Je zjevným nepřítelem společnosti a proto je třeba s ní bojovat a omezovat její výskyt. Zabránit sebevraždě znamená z hlediska sociologie posílit soudržnost skupiny…“ (Hillman 1997:23)

7

K právní stránce sebevražedného jednání se Hillman vyjadřuje tak, že „pro větší část kontinentálního práva patří sebevražda zřejmě k nevyhlášeným lidským právům. Avšak ony tři základní pilíře západního právního systému (římské právo, církevní právo a anglické právo – pozn. aut.) neposuzovaly sebevraždu z hlediska vztahu člověka k sobě samému. Sebevražda byla posuzována zvenčí, jako by člověk patřil nejprve Bohu, pak králi a teprve potom sám sobě. Jestliže však soudnictví neuznává sebevraždu za nezadatelné právo člověka, které má být chráněno stejně jako ostatní občanské svobody a majetek, neznamená to, že dovoluje jiným, aby se vměšovali do vztahu člověka k sobě samému? Nebrání se nám pak zvenčí v tom, co pokládáme za svůj vlastní osud? Nenařizuje nám zákon, abychom žili? Zákon ponechává jediná zadní vrátka – duševní poruchu. Vyloučením možnosti uplatnit právo založené na vztazích mezi lidmi se uvolňuje prostor pro právo založené na vztahu člověka k sobě samému. Pokud dochází k závěru, že člověk již nebyl schopen řídit se zásadami společenské smlouvy založenými na rozumu, vyplývá z toho, že jeho smrt nenarušuje strukturu právní soustavy. Sebevrah není již součástí této právní soustavy; jeho slova a skutky jsou mimo její rámec. Pro rozumě uspořádanou společnost je duševně nemocný člověk vlastně již napůl mrtvý. V krajním případě to znamená, že spravedlnosti je učiněno zadost tím, že je zhanoben člověk. Nechceme-li, aby se o někom říkalo, že je vrah, stačí, když ho označíme za duševně nemocného. Pak se řekne, že čin spáchal v „opominutí smyslů“. Sebevražda duševně zdravého člověka se proto ututlá nebo se prohlásí za nešťastnou náhodu.“ (Hillman 1997:26) Hillman ale nekončí u právních a morálních aspektů předmětného jednání. Zabývá se také lékařským a náboženským hlediskem: „Z medicínského hlediska je duše a její osud ve srovnání s tělem druhořadou záležitostí. Smrtí pacienta lékařova práce končí, proto se medicína cítí být vždy oprávněna k použití všech lékařských prostředků.“ (Hillman 1997:84) Z Hillmanova pohledu vyplývá, že měřítka úspěchu lékaře

závisejí

výhradně

na

ukazatelích

fyziologického

fungování

lidského

organismu, jinými slovy na lékařově schopnosti prodloužit lidský život. Současná medicína vychází z rovnice: dobrý život = dlouhý život. A protože se život dá prodloužit pouze na úkor smrti, je právě ona úhlavním nepřítelem a sebevražda eventualitou, které se musí zabránit za každou cenu. Podobně se k sebevraždě podle Hillmana staví náboženství. Prvotní metafory podporující zákaz sebevraždy nacházíme v samotné Bibli. Světské právo vychází

8

z církevního přikázání „Nezabiješ!“ a tvoří základ teologického i právnického stanoviska. Sv. Augustin vykládá toto přikázání rigorózním způsobem. „Jiný výklad prostě není možný, protože Bůh přece neřekl Mojžíšovi: „Nezabiješ druhého člověka!“ Sebevražda je druh vraždy, přesně tak, jak na tom trvá zákon.“ Z teologického hlediska je tedy sebevražda vzporou a odpadnutím od víry, neboť popírá samy základy teologie. Pácháním sebevraždy se dostáváme do rozporu s autoritářským stanoviskem teologie a sami sebe pasujeme do role teologů, neboť přistupujeme k Bohu nezávisle, vytváříme tak vlastně svého Boha, svou teologii, svou sektu a své bludy. Takto podle Hillmana chápe náboženství sebevraždu:

„Smrt

sebevraždou

zbavuje

člověka

všech

možností

pokání.

Všemohoucí Bůh stvořil život. Patří Jemu. Vražda, včetně sebe-vraždy, je porušením Jeho zákona.“ (Hillman 1997:29) Z výše uvedených názorů tedy vyplývá, že všechny čtyři obory sebevraždu odsuzují. V první řadě proto, že sebevražda popírá prvotní metaforu, o kterou se jeden jako druhý opírají. Zadruhé proto, že všechny čtyři spojuje hrůza ze smrti, pro kterou nemají ve své nynější podobě zařazení. Pokládají smrt za cosi vnějšího a nikoli za součást duše, za možnost, kterou si lze kdykoli zvolit. „Připustit tuto volbu by znamenalo připustit sebevraždu, čímž by byly ohroženy jejich vlastní základy. Ani Společnost, ani Právo, ani Církev, ani Život by pak neměly svůj pevný základ. Sebevražda dokazuje nezávislost lidské psýchy na společnosti, právu, teologii, a dokonce i na životě těla. Sebevražda ohrožuje uvedené obory nejen proto, že nebere ohled na varování a tradice a odmítá jejich prvotní metafory, ale hlavně proto, že radikálně trvá na nezávislé realitě lidské duše.“ (Hillman 1997:34,35) Své pojednání o sebevraždách uzavírá Hillman filozofickým náhledem: „Filosofovat znamená blížit se zvolna ke smrti; filosofie je přípravou na smrt, jak řekl Platón. Je to jeden ze způsobů, jak zakoušet smrt. Říká se tomu „odumírat světu“. První krok při řešení nějakého problému spočívá v tom, že se do něj ponoříme a zakoušíme jej. Pochopit smrt znamená odumírat. Vyžaduje to odumírat v duši, denně, tak jako odumírají tělesné tkáně. A tak jako se tyto tkáně obnovují, regeneruje duše tím, že zakouší smrt. Zabývat se problémem smrti proto znamená nejen odumírat ve smyslu vzdalovat se světu s jeho iluzorní nadějí, že smrt vlastně neexistuje, ale i odumírat ve smyslu regenerace života; znamená to tedy zabývat se prvními i posledními věcmi člověka. Přistoupíme-li k sebevraždě bez děsu, bez předsudků o patologickém chování, ukáže se, že je to „přirozený jev“. Je přirozený proto, že je

9

jednou z možností naší přirozenosti, volbou, nabízející se každé lidské duši.“ (Hillman 1997:62) Filosofie nám tedy oznamuje, že pracujeme ke smrti den za dnem. Proto nemůžeme považovat sebevraždu pouze za jeden ze způsobů jak zemřít, vždyť každá smrt je z tohoto pohledu sebevraždou, přičemž volba způsobu je již pouze její zjevnou částí. Definice sebevražedného jednání není jednotná, většinou se ale různé soudobé i starší práce shodují ve dvou podstatných znacích: dobrovolném úmyslu jedince ukončit svůj život a cílevědomě zaměřeném jednání vedoucím ke smrti. Sebevražda

je

tedy

vědomým

a

úmyslným

ukončením

vlastního

života.

Sebevražedné jednání je spolu s motivací k němu často zahaleno do jakési roušky tajemna, jenž ukrývá odpovědi na nemalý počet často nikdy nezodpovězených otázek. Společnost se tedy ve vlastním zájmu pokouší zkoumat tento sociálně patologický jev a to s úmyslem zodpovědět tyto otázky tak, aby obrana proti sebevražednému jednání mohla být efektivní. Podrobuje problém analýze z pohledu několika vědních oborů (lékařského, psychologického, filosofického, sociologického apod.) tak, aby prostřednictvím zjištěných fakt dokázala poskytnout pomoc lidem, kteří se ocitli na okraji propasti, a také působit preventivně. Úmrtnost je jednou z dílčích částí základních složek přirozeného pohybu obyvatelstva a sebevražednost je proto předmětem zkoumání demografie i geografie. Co vše vlastně může být motivací k takové volbě? Jsou snad některé skupiny obyvatel ohroženější sebevražednými myšlenkami a jednáním než jiné? Jaké faktory ovlivňují výběr suicidiálního prostředku? Má snad vzdělání vliv na sebevražedné myšlenky? Jsou sebevraždy rozděleny v populaci rovnoměrně mezi muži a ženami a volí obě skupiny stejné prostředky? Jsou některá období nebo dokonce dny příhodnější k dobrovolnému odchodu ze života? Na tyto a některé další otázky se moje práce snaží najít odpověď. Jsem přesvědčen o tom, že neodpovídá a ani nemůže odpovídat na všechny problémy spojené se sebevraždami. Vím také, že některým otázkám, které se v dalším textu pokouším řešit, nevěnuji takovou pozornost, jakou si jistě zasluhují. Je jasné, že akt sebevraždy je subjektivní rozhodnutí ovlivněné rozmanitostí jejich kontextů, které nemohou být plně zobecněny. Práce je soustředěna na zobecnění a poznatky, které nabízejí teoretické a metodologické přístupy sociologie a kriminologie; úhel pohledu na zkoumaný jev bude vymezen hypotézou.

10

Cílem této bakalářské práce není až tak detailní zkoumání faktorů, ovlivňujících četnost a způsoby sebevraždy ani popis jejího historického vývoje. Jejím úkolem je spíše demonstrovat vývoj dokonaného sebevražedného jednání v České republice za jednadvacetileté období v rozmezí let 1985 až 2005. Vyhodnocení se bude opírat jak o souhrnné údaje za celou republiku, tak i o data vztažená k jednotlivým krajům a některým okresům, přičemž se bude snažit postihnout

vývoj

jednotlivých

sociologických

a

kriminologických

parametrů

provázejících dokonané sebevraždy a také zjistit, jakým způsobem (a zda vůbec) se revoluční změny ve společnosti po roce 1989 promítly do změn ve statistice dokonaných sebevražd. Uvedeným způsobem bych chtěl najít odpovědi alespoň na některé z výše uvedených otázek.

11

II. KONCEPČNÍ PŘÍSTUPY KE STUDIU SEBEVRAŽEDNOSTI A FORMULACE HYPOTÉZY

Materii k vypracování studie jsem získal jednak studiem příslušné níže uvedené literatury, jednak jsem získal data z pramenů, které se zabývají evidencí a

statistikou

relevantních

dat

(tedy

Českého

statistického

úřadu,

Ústavu

zdravotnických informací a statistiky ČR a Odboru systémového řízení a informatiky Policejního prezídia ČR). Při čerpání teoretických poznatků z uvedené literatury jsem mohl některé informace porovnat s vlastními zkušenostmi, nabytými při vyšetřování sebevražd a z práce na místě činu. Práce je sice zaměřena na sociologické a kriminologické hledisko, nicméně poznatková základna, ze které čerpá, je mnohem širší a zasahuje i do oblasti medicínské a psychologické. V zájmu posouzení širšího pohledu na problematiku sebevražd proto věnuji v úvodu své práce pozornost i těmto aspektům.

Z knihy Confessions of a Medical Examniner, ve které se autor Michael M. Baden dělí o své zkušenosti soudního lékaře, jsem čerpal konkrétní informace k jedům nejčastěji používaným při sebevraždách a jejich identifikaci na pitevním stole. Také jsem se rozhodl zmínit jeho upozornění na riziko možné záměny nešťastné náhody za sebevražedné jednání v případech, kdy smrt nastává jako fatální důsledek sexuálního experimentování. Jak jsem již uvedl, velký prostor věnuje Baden ve své knize charakteristice účinků a projevů některých vybraných (i exotických) druhů dříve i dnes používaných jedů: „Přítomnost arzénu, strychninu, kyanidu, kurare a mnoha dalších exotických jedů bývá často přehlídnuta, neboť testy k jejich prokázání jsou příliš drahé aby byly rutinně prováděny. Z pitvy samotné jen vzácně zjistíme přítomnost jedu. Z jistých důvodu ale na použití jedu můžeme usuzovat. Kyanid snadno odhalíme, jestliže na něj mámě podezření. Je totiž doprovázen zápachem hořkých mandlí. Tento zápach setrvává v těle i v době pitvy. Problémem je, že ne každý tento zápach cítí. Schopnost rozpoznat čichem tento zápach je dědičná a pouze 40% populace disponuje správnými geny. Pro, ty kteří nemají tuto výbavu, má kyanid ještě dvě další nápovědy – zbarvuje kůži a krev do temně šarlatova a rozežírá žaludek. Kyanid brání procesu, při kterém je kyslík roznášen do celého těla, oběti tedy umírají následkem

12

udušení. Ze všech exotických jedů je právě kyanid spojován se špióny a intrikami. Ve formě sebevražedných pilulek působí kyanid velmi rychle… Strychnin také působí rychle, je však pomalejší než kyanid. Smrt otravou strychninem je také je na rozdíl od otravy kyanidem bolestivá. Tělo oběti lze přirovnat ke drátu, který je pod vysokým napětím a srší z něj jiskry na všechny strany, neboť rozvrací normální průběh nervových impulsů. Tělo se dostává mimo kontrolu a je zachváceno křečí, při které je silně prohnuto v zádech, přičemž se ve tváři objevuje nezaměnitelný risus sardonicus - tedy pro strychnin typický cynický škleb. Křeč zabraňuje dýchání. Když nastane smrt, křeč povolí a na pitevním stole vlastně nejsou vidět žádné stopy předcházející agónie. Bez dalšího toxikologického zkoumání nelze prokázat otravu strychninem. Pozřela-li oběť jed ve formě jedu na krysy, jsou v žaludku patrna drobná semínka, která vypadají jako semínka slunečnice. Semínka jsou ve skutečnosti potažena vrstvou strychninu. Arzén, který je bez barvy a bez zápachu, je také znám pod názvem „dědičný prášek“. Arzén působí pomalu. Až po čtyřech až sedmi hodinách po požití způsobuje krvácení a bolesti břicha. Dříve byly jeho projevy zaměňovány s příznaky tehdy velmi rozšířené cholery. Zabíjí odvodněním, tedy tím, že rozvrátí poměr soli a vody v těle a šokem. Na pitevním stole je neidentifikovatelný. V osmnáctém a devatenáctém století jej lidé zapékali do koláčů a dávali je svým bohatým příbuzným… Kurare, jeden z těch vzácnějších jedů, působí pouze v tom případě, kdy je vstříknut do krevního řečiště, nikoli při pozření. Paralyzuje téměř všechny svaly v těle, včetně těch, které řídí dýchání. Edgar Alan Poe využil tohoto efektu k umocnění děsu ve svém příběhu „Předčasný pohřeb“, ve kterém je oběť málem pohřbena zaživa. Byla paralyzována, přitom její myšlení zůstalo plně funkční – uvědomovala si vše, co se s ní dělo, ale nemohla volat o pomoc. Rovněž kurare nelze odhalit jinak než chemickou analýzou. Podobně ještě fungují Pavulon a succinylcholine, které jsou ve velké míře využívány na operačních sálech, neboť nahrazují silnější a život ohrožující anestetika. Působí na organizmus tak, že uvolňují svaly. Jejich nástup je rychlý přičemž paralyzující efekt rychle mizí, což je činí ideálními prostředky pro vraždu.“ (Baden 1990:40) Autor se dále věnuje otravě plynem. Uvádí, že „nejběžnější jed, který se u případů nešťastných náhod a sebevražd vyskytuje opravdu často, je kysličník uhelnatý. Je to jeden z dusivých plynů. Téměř všechny oběti požárů umírají na otravu, způsobenou vdechováním kysličníku uhelnatého. Ten se v červených

13

krvinkách spojuje s hemoglobinem a brání jim tak v absorbování kyslíku. Příznaky této otravy jsou na první pohled zřejmé – kůže a krev jsou zbarveny do růžova. Uvedené zbarvení by mělo být varováním pro ostatní lidi, že mohou být rovněž v nebezpečí. Technologie se postupem času změnila a s ní se změnily i některé způsoby sebevraždy. V oblasti sebevražd platí také jisté módní trendy, stejně jako v životě. Po roce 1952 se již sebevraždy neprováděly vsunutím hlavy do plynové trouby. V tomto roce byl totiž v amerických domácnostech nahrazen svítiplyn (který je směsí kysličníku uhelnatého a vodíku) přírodním plynem. Bylo to levnější a přírodní plyn navíc není lidskému organismu nebezpečný. Od té doby byl svítiplyn nahrazován spalinami automobilových výfuků a jako trouba posloužila garáž. K dalšímu nahrazení jedů došlo po skončení druhé světové války, kdy se masivně rozšířily barbituráty. Ty jsou více používány k sebevraždám než vraždám. Všechny jedy totiž, ať staré nebo nové, krachují na jedné prosté věci - a tou je jejich dodávka. Osoba, která vraždí tímto stylem musí být fyzicky blízká své oběti.“ (Baden 1990:45) Zajímavá je rovněž Badenova poznámka k sexuálním praktikám dospívajících, které mohou do určité míry ovlivnit počty ve statistických výkazech sebevražd oběšením: „Mladí sebevrazi, tedy většinou chlapci a jen příležitostně i dívky, se někdy neúmyslně oběsí v průběhu experimentování s novým způsoby vzrušení. Zjišťují, že tlakem na krkavice a tedy zabráněním zásobování mozku kyslíkem se zvyšuje pocit rozkoše. Čím blíže jsou bezvědomí, tím mají pocit slasti silnější. Podstatou celého procesu je ejakulovat v okamžiku nejtěsnějšího stlačení krku, kdy se do mozku dostávají poslední částečky kyslíku, a uvolnit tlak těsně před ztrátou vědomí. Někdy se ale situace může vymknout – dojde k sesmeknutí provazu, k zaseknutí zdrhovadla nebo k přílišnému utažení posuvného uzlu – a oběť ztrácí vědomí, aniž se uvolní ze škrtidla… Velká většina těchto případů je vedena jako sebevražda, což samozřejmě zkresluje statistiku sebevražednosti mládeže.“ (Baden 1990:179)

Josef Dvořák se ve své knize Mezi životem a smrtí zabývá somatickými a

psychickými

okolnostmi,

které

způsobují

sníženou

toleranci

k zatížení,

ekonomickými a dalšími vlivy, které se stávají v kritických okamžicích pro potencionálního sebevraha rozhodujícími. Také se podrobně věnuje mechanismu decelerace a jeho vlivu na lidský organismus při skoku z výšky:

14

„Padající lidé mají strach a jejich svalové napětí je proto zvýšeno. To však vede k většímu riziku poranění; pevnost tkání je totiž stejně nedostatečná a vyšší tonus snižuje jejich pružnost. Opilci bývají při pádech obvykle mnohem méně poraněni, než by se očekávalo… Nekontrolují se, nemají strach a jsou uvolněni. Zdá se, že něco podobného je u sebevrahů, pro které skok do hloubky je splněním toho, co chtějí. Páteř se chová jako ohebný sloup, na němž jsou navěšeny všechny struktury těla. Nárazová (impaktní) decelerace jednak ohýbá a stlačuje tento sloup, jednak táhne za struktury k němu připojené. Některé tkáně jsou stlačovány, napínány a trhány zejména tam, kde je rozdíl v jejich měrné váze. Lehké a jemné plíce jsou zraňovány ostatními, značně těžšími tkáněmi. Zvyšuje se hydraulický tlak kapalin v dutých orgánech; snadno tak dojde k jejich protržení, např. u srdce. Při nárazovém přetížení vždy dochází k postižení mozku. Záleží na tom, jak intenzivní je jeho otřes. I když se projeví jen bolestmi hlavy, nepříznivé účinky se při opakovaných expozicích hromadí. Časem tak dochází i k psychickým změnám, objevuje se bradylalie (nápadně pomalá řeč), myšlení je otupělé. Např. u boxerů, kteří jsou vystaveni místní nárazové

deceleraci

při

úderech

na

hlavu,

zjišťujeme

příznaky

narušení

hematoencefalické bariéry, která chrání stálost vnitřního prostředí mozku. Pitva odhaluje rozšířené mozkové komory, svědčící o zmenšeném objemu mozku a tedy o poklesu počtu nervových elementů – dochází k atrofii mozku.“ (Dvořák 1990:13, 35) V otázce snížené tolerance k zatížení, jejíž důsledky mohou být nezřídka fatální, hovoří Dvořák o tom, že „každá krizová situace má jednak akutní stádium, jednak stádium předkrizové; někdy se mluví o období potenciální krize. Tu může jednotlivec zvládnout bez obtíží, normálními obrannými mechanismy; oslabené individuum se však může dostat do stavu, kdy situaci nezvládne, resp. má pocit, že vývoji v krizi nemůže zabránit, nejedná adekvátně a tím zhoršuje celkový stav. V situacích, které nejsou bezprostředně katastrofální… záleží tedy vždy na poměru mezi intenzitou působení vnějších vlivů a možnostmi obranných sil organismu. Tento poměr je přirozeně u různých jedinců odlišný, mění se věkem, zkušenostmi, je ovlivněn chorobami. Každý člověk má určitou míru snášenlivosti psychického zatížení; i ta se však během života mění. Předpoklady pro snížení této míry jsou jak somatické, tak i psychické. Ze somatických jsou to různé choroby, které dočasně nebo i trvale mohou snášenlivost snížit. Obecně je každé onemocnění spojeno s oslabením síly

15

nervových procesů. Platí to zejména pro chronické procesy, zvláště pak pro chronické intoxikace (jako je tomu při alkoholismu). Z psychických faktorů jsou to osobnostní rysy. Krizové stavy se vyskytují především u osob fobického typu, které pracují pomalu a s nadměrnou přesností, až puntičkářsky. Mohou se vyskytnout i u osob nadměrně citlivých, které si vytvářejí představy vyvolávající u nich stav afektu, mají nadměrnou intrapsychickou aktivitu, navenek jsou však nesdílné a zdrženlivé ve vyjadřování svých pocitů. Takový stav se zhoršuje jejich obvykle hyperkritickým postojem ke skutečnosti a k tomu přistupující snahou o vyniknutí. Zvláštní skupinu tvoří individua, která se snaží o uplatnění za každou cenu. Jsou ctižádostiví, na druhé straně se však těžko přizpůsobují ostatním členům kolektivu a dostávají se snadno do konfliktů. Obvykle jim chybí dostatečná míra sebekritiky, reagují nezřídka hysterickými projevy. Patří sem i jedinci se sníženou tolerancí k frustracím. Jsou výbušní, explozivní, nesnášejí kritiku, dostávají se stále do nesnází. Snížená míra tolerance zatížení je konečně u osob s menší inteligencí, u infantilních, sociálně těžko se přizpůsobujících, případně až na hranicích patologie.“ (Dvořák 1990:47) „Pojem normality není ovšem jednoduchý a těžko bychom ho definovali. Výrazně vždy totiž záleží na situaci, co normální je a co není, resp. co za takové pokládáme. Vždyť nemocných s psychózou, kde se obáváme sebevraždy, ji jen asi 20% skutečně spáchá. Sebevražda není problém pouze medicínským. Náš první prezident, Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937) ve svém díle „Sebevražda“… zdůraznil, že jde především o problém sociální. O sociálním, situačním podmínění sebevraždy svědčí případy, kdy sebevrah jedná bez uvážení, v afektu, z náhlého popudu. O takových lidech prohlásil německý filosof Immanuel Kant (1724 – 1804), že „nezdaří-li se jim pokus o sebevraždu, nechají se vždy opět rádi sešít, když se rozpárali“… …„Setkáváme se však i s tím, že někteří smrt vyhledávají! Ba někdy vynalézají nejdůmyslnější způsoby, aby si smrt zajistili. Jak je to možné? Sebevraždy jsou projevem selhání pudu sebezáchovy. Proto se v řadě zemí – i u nás – každý sebevrah pokládá za duševně abnormálního (netvrdím tedy, že nemocného); aspoň dočasně. Asi 30% sebevražd páchají lidé skutečně duševně nemocní. Trpí různými druhy psychóz, většinou jde o deprese. Je pozoruhodné, že do této kategorie patří i kolektivní sebevraždy – mileneckých párů, matek s dětmi apod. – protože existují i kolektivní psychózy. (Dvořák 1990:203)

16

Na Masarykovy myšlenky odkazuje Dvořák i v otázce posuzování sebevraždy z pohledu morálky a jejich prostřednictvím také odhaluje samé kořeny motivace sebevražedného jednání. Z jeho pojednání zřetelně vystupuje nadčasová platnost Masarykových myšlenek, ve kterých je jako důvod stále se zhoršujícího stavu jednoznačně uvedena kolektivní vina společnosti: „Masaryk pokládá každou sebevraždu za nemravnou. Pod nemravností však rozuměl mravní slabost, nepevnost, důsledek zvláštní beznaděje a zoufalosti, nedostatek důvěry, nedostatek síly. Uzavíral: „Vlastní příčinou moderní sebevražednosti je nenáboženství doby.“ Připadá nám to možná nemoderní – vždyť také od vyslovení tohoto závěru uplynulo přes sto let – avšak Masaryk je ve skutečnosti velmi aktuální. Pod pojmem náboženství nerozumí věci církevní ani věroučné, nýbrž duchovní v nejširším smyslu. Řešení sociální otázky rozeznává Masaryk momentální, což je totožné s řešením materiální úrovně lidí (a tedy politického uspořádání společnosti). „Tísnivá nouze a pokořující bída musí být odstraněny; nemyslím, že bych mohl hladovějících nakrmiti mravoučným kázáním.“ Vedle toho však vidí i řešení definitivní, které je v duchovní oblasti – „náboženské“, pod čímž chápe nastolení nových vztahů mezi lidmi, nových sociálních poměrů… „Sebevražda je hromadný jev a jeví se jako proces historický, jako kolektivní vina společnosti. Ve společnosti, kde narůstá počet psychóz a sebevražd, je něco špatného.“ Masaryk pokračuje: „Musíme žalovati na systém, který je již déle než půl století od národů evropských veleben. Od osmdesáti let nepřestalo se říkati: Dejte lidem více svobody! – Splnění této snahy bylo zváno osvobozením lidského pokolení. A my všichni jsme věřili ve šťastný výsledek. Ale tento dlouhý pokus skončil a co nám nyní dokazuje? Chudobince jsou plny chudých, vězení jsou naplněna zloději a vrahy, blázince přeplněny choromyslnými, polovina národů vyzbrojena proti té druhé polovici a placené vojsko, aby jednu i druhou stranu drželo na uzdě, odvážné podniky, neobyčejný rozvoj vlastní osobnosti, veliké seslabení a uvolnění rodinného svazku… Vzdělaní lidé nalézají se v patologickém stavu všeobecné nervozity, jež je vyvolávána a živena moderními společenskými zřízeními a která na jedné straně vede k psychóze a na druhé straně k sebevraždě. Jakmile totiž náboženství a církev lidi již neřídí, hledá společnost v horečném chvatu ustavičně něco nového a nového, a tak se stává, že právě v nejosvícenějších zemích je psychóza velmi silně rozšířena.“ Věřili byste, že toto bylo napsáno v roce 1881? Rozdíl je jedině v tom, že okruh postižených se rozšířil na veškeré obyvatelstvo – s růstem vzdělanosti –

17

a společenská zřízení byla potencována moderní spojovací, informační technikou.“ (Dvořák 1990:206, 207)

Bernard Frankel a Rachel Kranzová se v pojednání O sebevraždách zabývají fenoménem zvaným wertherismus, kumulovanými sebevraždami, vztahem kultury a náboženství k sebevražednému jednání, rozebírají vliv stresu a deprese. V závěru se pak věnují varovným signálům, které by nás měly upozornit na skutečnost, že náš příbuzný nebo přítel balancuje nad propastí. Stresu a depresivním stavům věnují Frankel s Kranzovou významnou část svého pojednání. Považují stres za „jakoukoli událost v našem životě, která nás přinutí se nějakým způsobem nově vyrovnat s novou situací… …Ať už je příčina jakákoliv, stres nás vyčerpává. Samozřejmě, že přizpůsobování se a zvykání si na různé věci je součástí života. Ale když je takových požadavků příliš mnoho, nebo když je přizpůsobování obtížné a je na ně málo času, pak může dojít k přetížení. Mnoho lidí považuje radostné události za více stresující než ty smutné. Někteří lidé si zvykli očekávat, že věci dopadnou špatně. Cítí se téměř bezpečně, když se věci vyvíjejí tak špatně, jak předpokládali. Když se pak něco zlepší, začnou být úzkostní a vystrašení.“ (Frankel a Kranzová 1998:47) Autoři rozlišují tři druhy deprese: přechodný stav, který čas od času potrápí každého; deprese vyvolané konkrétním zážitkem (rozvod, přestěhování se…); velké deprese, označované jako endogenní, které bez zjevného důvodu trvají dlouhou dobu. „Depresi lze velmi těžko pochopit. Snadno si ji lze splést se smutkem, zármutkem nebo těžkou životní situací. Někteří lidé mohou v depresi zároveň zakoušet smutek nebo nějaké trápení, jiní lidé prožívají smutek, aniž by do deprese upadli. Deprese může propuknout i bez zjevného důvodu, nebo tento důvod dostatečně neodpovídá hloubce a síle depresivního stavu. Mnozí psychologové chápou depresi jako stav bezmoci a beznaděje spojený s pocitem, že nic na světě není v pořádku a že už nikdy nic v pořádku nebude. Cítit se špatně, mimo nebo zasmušile někdy prostě patří k věci. Když ale špatná nálada trvá déle než dva týdny, nebo když se pravidelně vrací – řekněme každý týden na několik dní – pak jde o vážnou záležitost. Depresí může trpět kdokoli bez ohledu na věk. Někteří psychologové tvrdí, že sebevražedné pokusy se vyskytly již u tříletých dětí. Maskovaná deprese se obvykle projevuje neklidem, vztekem, rvačkami. U starších dospívajících může být deprese

maskována

vystupňovanou

sexuální

18

aktivitou

(střídání

partnerů,

vyhledávání riskantních sexuálních situací) nebo rizikovým a hazardním chováním (řízení pod vlivem drog nebo alkoholu, nebezpečné řízení a bezhlavé nápady vůbec). Když depresi požívá mladý člověk poprvé, nemusí vědět, co se vlastně děje. Přehlušující pocity smutku nebo netečnosti mohou být děsivé jenom tím, že jsou neznámé. A přestože krátká období deprese mohou být běžnou součástí dospívání, člověk, který jimi prochází, je nevnímá jako „běžná“ ani jako „přechodná“. Když nevíte, že vaše deprese nebude trvat věčně, můžete začít zoufale hledat způsob, jak trápení ukončit. Dospívající nemusí vědět, že po neúspěchu může znovu přijít úspěch. Neumí posoudit selhání z větší perspektivy. Součástí depresivních potíží je však začarovaný kruh. Ocitnete-li se v depresi, cítíte se tak beznadějně, že nevěříte, že by vám něco mohlo pomoci. Čím hůř se cítíte, tím je méně pravděpodobné, že byste udělali něco, co by vám pomohlo. A to depresi ještě prohloubí.“ (Frankel a Kranzová 1998:53, 56-61) „Statistiky o sebevraždách mohou být zavádějící, protože bývá obtížné rozlišit, zda šlo o sebevraždu nebo nešťastnou náhodu. Navíc úřední zprávy často zaměňují sebevraždy za nehody vzhledem k předsudkům, které v naší společnosti sebevraždy provázejí. A tak když je například nalezeno tělo mladého člověka se zbraní v ruce, doktor často uvede jako příčinu smrti nehodu, než aby vzal v úvahu to, že střelba mohla být úmyslná. Další potíž spočívá v tom, že mnoho mladých lidí přitahují různé riskantní činnosti (jako například neopatrné řízení auta, násilné rvačky, či bláznivé kousky pod vlivem alkoholu nebo drog), které je dostávají do smrtelného nebezpečí. Mnozí odborníci se domnívají, že takový typ chování, který zahrnuje možnost ohrožení života, je ve skutečnosti jistou formou sebevražedného jednání. Proto mohou nehody, jako nejčastější příčina smrti dospívajících, zahrnovat v mnoha případech i sebevraždu.“ (Frankel a Kranzová:1998:61)

V knize

Sociologie

odkazuje

Giddens

na

jednu

z nejslavnějších

Durkheimových studií Sebevražda, která se zabývá studiem společenských vlivů a zvláště pak anomie na vznik sebevražedných tendencí. „Jedna z Durkheimových nejslavnějších studií, publikovaná v roce 1897, se zabývala analýzou sebevraždy. Zdálo by se, že jde o čin ryze osobního charakteru, vycházející z hlubokého zoufalství jedince. Durkheim však ukázal, že sebevražedné jednání podléhá značným společenským vlivům, mezi než patří i anomie. Podle Durkheima jsou procesy změn v moderním světě tak bouřlivé a rychlé, že vyvolávají značné sociální

19

problémy. Tyto problémy spojoval s anomií – pocity nezařazenosti a bezradnosti, které vznikají jako následek moderního společenského života. Tradiční mravní hodnoty a měřítka, která vycházela především z náboženství, se v důsledku moderního společenského vývoje do značné míry hroutí. Výsledkem je to, že mnozí jedinci v moderní společnosti mají pocit, jakoby jejich každodenní život postrádal smysl.“ (Giddens 2004:23)

The encyklopedia of Forensic Science se zabývá technikou nejčastěji volených způsobů dobrovolného odchodu ze života. Brian Lane v ní z hlediska soudně–lékařského a kriminalistického analyzuje prvky spojené se sebevraždou zastřelením, oběšením, pobodáním a proříznutím hrdla. Začíná

nejobvyklejším

způsobem

sebevraždy

v USA

–

zastřelením:

„Ve Spojených státech, které jsou známy svou snadnou dostupností střelných zbraní, je nejobvyklejší způsob sebevraždy spojen právě s jejich použitím. U mužské populace USA představuje použití střelné zbraně při sebevraždě naprostou většinu. Následující tabulka vyjadřuje procentuální zastoupení nefrekventovanějších částí těla, které jsou při použití střelných zbraní při sebevraždě zasaženy a to z hlediska zvoleného typu zbraně:

místo / typ zbraně

pistole, revolver

puška

brokovnice

hlava (včetně krku)

83

81

51

hrudník

16

14

35

břicho

1

5

13

Je zřejmé, že v případě, kdy se jedná o sebevraždu, musí být vůbec v možnostech sebevraha způsobit si vzniklá poranění. Jako v případě, kdy je otvor střelného zranění umístěn na čele a druhý otvor v týlu, je nanejvýš pravděpodobné, že otvor v čele bude vstřel. Je-li tomu naopak, hovoří tato okolnost spíše pro vraždu než sebevraždu. Stejně tak tomu je i v případě, kdy je smrtelné poranění výstřelem z brokovnice provedeno ze vzdálenosti jednoho metru. Ani zde příliš neuspějeme s podezřením na sebevražedné jednání. Dalším určujícím faktorem je trajektorie střely. Zkoumání mrtvého těla může odhalit, že úhel, pod kterým střela vnikala do těla oběti, neodpovídá možnostem sebepoškození.“ (Lane 1993:350)

20

Autor se rovněž věnuje sebevraždám, při kterých byl jako nástroj použit ostrý předmět: „I když nám teorie říká, že podle tvaru bodné rány může patolog usuzovat na druh použití zbraně, je ve skutečnosti výpovědní hodnota takového poranění velmi malá. Například v okamžiku, kdy je nůž zatlačován do těla dochází do jisté míry k elastickému natažení kůže ještě před jejím proniknutím. Tím dochází k tomu, že po opětovném vytažení ostří z rány se kůže okamžitě vrátí zpět do přirozené polohy, takže se nám velikost otvoru jeví mnohem menší než je jeho skutečná velikost. Občas se opravdu může stát, že lze určit typ nože ze tvaru rány. Okolnosti ale většinou nejsou tak příznivé. Nůž, který je opatřen čepelí s oboustranným břitem, zanechává poranění ve tvaru dvou ostrých úhlů na obou stranách. Dýka s jedním břitem zase vytvoří ránu s jedním ostrým a druhým tupým úhlem. Vzhled poranění může být dále komplikován páčivým pohybem nože v ráně nebo jeho kroucením. Je jen velmi malá pravděpodobnost, že by smrt následkem bodných zranění nastala nešťastnou náhodou. Navíc u těch několika nešťastných náhod je jejich příčina jasně viditelná. Přesto není vždy jednoduché rozlišit mezi bodnými poraněními, která vznikla při sebevražedném pokusu a těmi, která jsou následkem vražedného jednání. Musíme přihlédnou k jedné významné okolnosti, že totiž nynější relativně snadný přístup k toxickým drogám způsobil radikální snížení počtu sebevražd násilnými prostředky, jako je oběšení či ubodání. Místo poranění nám poskytuje to nejlepší vodítko. Zejména musí být v možnostech sebevraha toto místo na těle zasáhnout. Nejčastěji si sebevrah volí místo na hrudníku, o kterém se domnívá, že je pod ním ukryto srdce. Druhým místem je potom břicho. Na rozdíl od bodnutí, vedených ve vražedném úmyslu, se u sebevraždy jedná většinou o jedno jediné, někdy dvojité bodnutí. Je pravidlem, že místo vpichu je nejprve sebevrahem obnaženo. Je-li tedy nalezeno tělo s mnohačetnými bodnými poraněními, vedenými přes oděv a na různá místa na těle, můžeme se oprávněně domnívat, že se jedná o vraždu. Při sebeobraně proti nožem ozbrojenému vrahovi se také běžně dostavují rozsáhlá řezná poranění na prstech, dlaních a předloktích oběti, která se pokoušela zachytit nůž nebo rukama odrážet výpady. Tato řezná poranění, vzniklá při sebeobraně zcela jistě nenajdeme na rukou sebevraha. Podříznutí hrdla je jedním druhem těch řezných poranění, která patří spíše do období plynových lamp, období typického pro Jacka Rozparovače. Je pravdou, že i dnes máme možnost se s nimi setkat, ovšem jako zvolený způsob sebevraždy

21

naznačuje cosi o její rituální povaze. Při zvážení náročnosti a všech obtíží, spojených se snahou proříznout hrdlo bránící se osobě, není divu, že k němu dochází většinou na osobách bezmocně svázaných nebo nacházejících se v bezvědomí. Podříznutí hrdla zůstává i dnes jedním ze sebevražedných prostředků. Obvykle bývá diagnostikován prostřednictvím směru, kterým je řez veden. Byla-li oběť pravák, bude řez začínat vysoko na levé straně krku a bude veden šikmo napříč hrdlem. U levorukého sebevraha tomu bude právě naopak. Vypovídající hodnotu má rovněž počet řezů, neboť sebevrah téměř vždy začne jedním nebo dvěma „zkušebními“ řezy, při kterých sbírá odvahu k tomu rozhodnému. U vraždy bývá řez veden větší silou a jeho dráha je jasně zřetelná, přičemž se obvykle nachází na boční straně krku. Důležitým momentem při sebevraždě podřezáním je tendence sebevraha zaklonit při řezu hlavu – což je kontraproduktivní pohyb, který vlastně posune krční tepny zpět a jaksi je uschová až za průdušnici. V takových případech může nastat smrt jako kombinace krvácení z prořízlých tkání s udušením, neboť průdušnice se zaplní krví. Není tedy neobvyklé, když se sebevrah po neúspěšném pokusu o podřezání hrdla vzápětí pokouší dosáhnout účelu ještě jiným způsobem.“ (Lane 1993:410, 411) V kapitole, věnované oběšení Lane uvádí: „Bývá popisováno jako smrt z důvodu stlačení krku (obvykle pomocí nějakého úvazku), při kterém je škrtící silou váha vlastního těla. Primární příčinou smrti je udušení z nedostatku kyslíku. Tvar strangulační rýhy na krku po zavěšení na úvazek závisí na tom, má-li smyčka tzv. pevný nebo volný uzel. V případě, kdy je použita smyčka pevná, bude ta část smyčky, která je nejblíže k zavěšení tažena vahou těla vzhůru za hlavu a smyčka tak vytvoří obrácené písmeno „V“ (protože hlava mívá tendenci jakoby vyklouznout ze závěsu, bývá kůže krku, která se nachází ve vrcholu onoho písmena „V“, bez stop po strangulační rýze). Naopak u volné smyčky způsobí váha těla to, že se smyčka utáhne v téměř horizontální poloze. Z polohy a tvaru strangulační rýhy můžeme získat značné množství informací. Obecně by v případě sebevraždy měl otisk škrtidla vést paralelně se spodní čelistí a za uchem stoupat šikmo vzhůru – což ovšem může být ovlivněno použitím pevné nebo volné smyčky. Mimořádná pozornost by měla být věnována oblasti kolem strangulační rýhy, kde nám výskyt dalších nekonzistentních poranění v jejím okolí signalizuje, že zdánlivě jasný sebevrah mohl být před zavěšením napaden druhou osobou.

22

Visí-li tělo oběti volně zavěšeno bez jakékoli podpory pro nohy, způsobí váha stlačení krku, které zcela uzavře krevní oběh krkavicemi a také uzavře dýchací cesty. Důsledkem je odkysličení mozku, následované ztrátou vědomí. Smrt může nastat v několika málo minutách. Tlak, který vyvine zavěšené tělo na smyčku způsobí její hluboké zarytí do kůže na krku. Poškození krku nebývá nijak fatální – může dojít k přetržení svalů kývače, poškození štítné žlázy a zlomení křehké jazylky, což jsou stejné symptomy jako u rdoušení. V případě, kdy dojde k utažení smyčky pádem těla z výšky, může navíc dojít k dislokaci krčních obratlů. Tam, kde si sebevrah může dovolit pád do smyčky, by měla být někde poblíž převrácená židle nebo přenosné schůdky. Oběšení může být celkem snadno dosaženo i v tom případě, kdy větší váha těla spočívá na podložce. Jedná se o případy oběšení na klice dveří, na čelu postele či na skobě ve stěně, kdy se tělo oběti nachází v pokrčené poloze. V mnoha případech se jedná čistě o praktické opatření, v mnoha domácnostech totiž nejsou dostatečně vysoké stropy aby dovolovaly jinou alternativu… Jestliže smyčka není utažena, nastává smrt především jako následek bezvědomí, vzniklého tlakovým uzavřením mozkového krevního oběhu. K dosažení účelu postačí i tak malé zatížení jako je 4,5 kg. Oběť může vykazovat známky pomalého dušení – může mít oteklou, načervenalou tvář a významně rozvinuté petechiální krevní výrony. Nešťastná

náhoda, sebevražda

nebo

vražda?

Ačkoli oběšení může

doprovázet všechny tři, je to právě sebevražda, u které se oběšení objevuje nejčastěji. Existují jisté signály na místě činu, podle kterých můžeme usuzovat na sebevraždu, jako je třeba dopis na rozloučenou. Objeví-li však vyšetřovatelé a soudní patologové na těle oběti poranění, která nekorespondují s dalšími okolnostmi, jistě v nich vyvolají podezření. Přesto není neobvyklé, když sebevrah praktikuje nejprve jiné způsoby sebevraždy, než konečně uspěje při oběšení.“ (Lane 1993:367)

Langone napsal svou knihu Dead End: A Book about Suicide s úmyslem poukázat na symptomy, vyskytující se u potencionálních sebevrahů. Sebevrahy pak rozděluje do skupin podle stupně závažnosti jejich rozhodnutí. Ve své knize uvádí rozdělení potenciálních sebevrahů podle uznávaného odborníka Luise I. Dublina na tyto tři skupiny:

23

1. „Ti, kteří se nacházejí ve stavu, kdy jsou závažným způsobem postiženi úzkostí a kteří chtějí svůj problém řešit takovým způsobem, který je podle nich nejlepší a také konečný. Tato skupina zahrnuje asi 30% z celkového počtu. Všichni v této skupině jsou pevně odhodláni zemřít a všechny okolnosti z hlediska přípravy své smrti chystají tak, aby neponechali nic náhodě. Dr. Edwin Sneidman, ředitel Laboratoře pro výzkum rizikového chování při kalifornské Universitě v Los Angeles, má pro tyto pacienty speciální název: „zaměření“ (the intentioned). Měli by být včas odhaleni za účelem poskytnutí okamžité lékařské péče a jejich obtíže by měly být podrobeny efektivní terapii. V této kategorii převládají muži nad ženami. 2. Ti, kteří své úsilí o ukončení života sebevražedným činem nemyslí vážně. I tato skupina obsahuje asi jednu třetinu všech potenciálních sebevrahů. Lidé v ní jsou postiženi různými problémy, kvůli kterým žádají od ostatních pomoc a vyžadují jejich pozornost, lásku, a kteří chtějí změnu svých děsivých životních podmínek. Podle Dublina tito lidé dělají všechna možná opatření k tomu, aby byli po svém sebevražedném pokusu včas objeveni a dosáhli tak svého cíle. Tím je ovlivnění postojů ostatních lidí – rodičů, manžela nebo milence. Je zřejmé, že jejich tak precizně vymyšlený plán nemusí vždy vyjít a jejich pokus někdy končívá smrtí. Je velmi nesnadné odhadnout, jak často toto selhání může nastat. V uvedené skupině převládají ženy nad muži. 3. Ti, kteří jsou zmatení a nerozhodní. Lidé v této skupině mají vážné problémy a nevědí, jak se s nimi vypořádat. Jednají impulsivně a nechtějí, aby jejich sebevražedný pokus selhal, nicméně jejich zvolná metoda není nikdy připravena dostatečně precizně na to, aby jejím prostřednictvím bylo dosaženo kýženého účelu. Lidé chycení do těchto osidel, ponechávají svou šanci na přežití zcela v rukou osudu a hazardují tak s vlastním životem. V těchto případech se ukazuje jako zásadní blízkost lidí z jejich okolí, kteří jsou ochotni nabídnout pomocnou ruku.“ (Langone 1986:92) V citované studii uvádí Langone také analýzu sebevražednosti mládeže profesora Josepha Teichera z Lékařské fakulty Univerzity v Jižní Kalifornii, ze které odvozuje jakýsi žebříček hodnot osobního života těch, kteří jsou náchylní k sebevražednému jednání. Domnívá se, že jeho pomocí lze také určit jedince, kteří jsou v ohrožení v případě, kdy se dostanou do vlivu těchto faktorů. Podle něj vypovídá tento žebříček rovněž cosi o důvodech, pro které se někteří lidé chtějí zabít. Podotýká, že informace, které průřez poskytuje, nemusejí vždy a nutně znamenat vztyčený prst nad kterýmkoli člověkem. Teicher provedl svůj výzkum v losangelské všeobecné nemocnici s padesáti dospívajícími, kteří se pokusili spáchat sebevraždu. Ti na jeho otázky odpovídali následujícím způsobem:

24

-

20% uvádí jednoho rodiče, který se pokusil o sebevraždu

-

40% uvádí rodiče, příbuzného nebo blízkého přítele, který se pokusil vzít si život

-

84% z těch, kteří měli nevlastního rodiče s ním měli potíže

-

58% mělo rodiče, který se oženil více než jednou

-

62% mělo oba rodiče pracující

-

50% rodin, ze kterých mladí sebevrazi pocházeli, disponovalo ročním příjmem 3.600 dolarů nebo nižším (nutno vzít v potaz časový odstup prováděného průzkumu)

-

74% uvádí rodinné konflikty jako „extrémní“

-

16% všech případů uvádí alkoholizmus svých rodičů

-

36% uvádí milostný vztah, který se rozpadal

-

22% všech sebevražedných pokusů dívek bylo z důvodu těhotenství nebo přesvědčení o něm

-

36% nebylo v době pokusu zapsáno do školy

-

100% z těch, kteří uvedli milostný vztah, jenž se rozpadal, uvedlo, že pokusu o sebevraždu bezprostředně předcházela silná hádka V Masarykově díle Sebevražda hromadným jevem společenským moderní

osvěty nalézáme skutečně obsáhlou řadu zamyšlení autora nad mnohými tématy ve spojení se sebevraždou. Počínaje vymezením pojmu sebevrah přes druhy, způsoby a historii sebevražd až po velmi podrobný popis subjektivních i objektivních příčin sebevražedného jednání. Masaryk

obecně

považuje

„společenský hromadný zjev sebevraždy“,

který se zakládá na svobodné vůli, za jev způsobený dvěma faktory: jednak přírodou a jednak člověkem samým. Přičemž působení přírody ještě dále dělí na příčiny pozemské a kosmické, působení „fyzické a duševní organizace lidské“ pak ještě na fyzické poměry tělesné organizace, poměry obecně společenské, poměry politické, poměry hospodářské a poměry duševní vzdělanosti (rozumová, mravní a náboženská výchova). Ke zkoumání fenoménu sebevraždy přistupuje Masaryk od příčin „nejvzdálenějších a přistupuje znenáhla k bližším“, neboť jedině tím, že nejprve poznáme příčiny menší (vedlejší, spolupříčiny) „se nám může podařit ujasnit si povahu sebevraždy a uvážit její veliký význam pro společenský život přítomnosti“. (Masaryk 1926:5, 6)

25

U působení přírody, resp. působení pozemských vlivů zvažuje Masaryk parametry podnebí jako zeměpisnou šířku, teplotu, vlhkost a suchost vzduchu apod. a parametry půdní, tedy útvar povrchu, rozložení pramenů atd. Kosmické vlivy se pak podle něj projevují prostřednictvím působení slunce, měsíce a podobně. Účinky všech zmíněných vlivů můžeme pozorovat na těle i na duši, neboť jsou fyzického, fysiologického a psychologického rázu. K tomu však dodává, že „společenské zjevy nemohou být vysvětleny pouze působením přírody; naopak musejí býti k výkladu přibrány hlavně ostatní poměry, v nichž člověk žije; to vyplývá samo z psychologické povahy těchto zjevů, a teprve v poslední řadě chápeme se též vlivů přírody: sociologie se nedá nijak sestrojit z přírodovědy nebo zeměpisu“. (Masaryk 1926:7) Při zkoumání fyzických poměrů tělesné organizace vychází Masaryk z následující premisy:

„Sebevražednost všeobecně nevznikne

u

normálního

a zdravého člověka.“ (Masaryk 1926:19) Jsou to tělesné choroby, které často disponují a determinují k sebevraždě: „Bolest je za všech okolností zlem, jehož se každý snaží zbaviti; zvláště tehdy, kdy těžké a nevyléčitelné choroby odňaly všechnu radost ze života a úplně zaplašily veselost mysli, chápe se člověk posledního prostředku, umírá dobrovolně.“ (Masaryk 1926:19) Masarykovo stanovisko k názoru, že pokrok v lékařské vědě má za následek úpadek lidstva, neboť udržuje při životě lidi chorobné a slabé a dochází tak k rozmnožení nemocí nervové soustavy, zažívacího ústrojí, chudokrevnosti, krtic atd. je takové, že sice lze jen těžko nalézt pravdu, nicméně je jisté, že přibývá sebevražednosti a výskytu duševních nemocí. Dochází k názoru, že s rozvojem vzdělanosti lidský organismus do té míry zjemnil, že je „častěji a snáze rozrušován, než je tomu u nevzdělaných národů“. (Masaryk 1926:21) Masaryk při zkoumání sebevražednosti z hlediska zastoupení pohlaví zjišťuje, že sebevraždy se dopouštějí muži častěji než ženy. Obecně si život bere třikrát více mužů než žen. Měkčí povaha žen je jim jakousi ochranou před omrzelostí životem. „Rozčilujícího pěstění politiky je ve většině zemí vzdálena, vychází méně na výdělek, a proto rozervané majetkové poměry, chudoba a bída působí jí méně starostí než muži. Musí právě muž ven do nepřátelského života, musí pracovati a snažiti se a zasévati a tvořiti, lstí závoditi, dobývati, musí zápasiti a odvážným býti, aby ulovil štěstí.“ (Masaryk 1926:23) Hustotu obyvatelstva považuje Masaryk za jeden z důležitých vlivů. Města s vyšší hustotou obyvatelstva podle něj vykazují větší množství sebevražd než méně

26

zalidněný venkov. Neboť „čím hustší je obyvatelstvo, tím spojitější je spolužití, tím větší složitost a vzájemná závislost, různotvárnější a bohatší soukromý i společenský život a snažení; soutěž, boj o život je tím silnější, životní prostředky jsou skoupěji odměřeny, krátce v hustším obyvatelstvu může se omrzelost života snáze vyvinout a rozšířit než v obyvatelstvu méně hustém“. (Masaryk 1926:29) Nejde však o zákon absolutně platný, neboť husté obyvatelstvo může býti známkou jak fyzické a mravní slabosti, tak i síly. Např. „Anglie, jež má největší a nejlidnatější města, vykazuje mnohem méně sebevražd než Německo, Francie a Rakousko“. (Masaryk 1926:45) Dále uvádí, že úmrtnost a sebevražednost závisejí do jisté míry na druhu zaměstnání, nicméně že tato závislost se nesmí přeceňovat. „Povolání nevytváří mravní podstaty u člověka, je toliko prostředkem k cíli, jenž na rozhodování

o bytí či nebytí působí jenom nepřímo.“ (Masaryk 1926:41) Zevrubně prozkoumal i vlivy politických poměrů: „Protože se obecně dopouštějí sebevraždy národové vzdělaní, můžeme říci, že toto společenské zlo je údělem zvlášť plemene kavkazského. Rovněž často se vyskytuje sebevražda u Číňanů a Japonců, z čehož nutno soudit, že i plémě mongolské, po kavkazském nejvzdělanější, trpí tímto zlem.“ (Masaryk 1926:46) U kritéria národnosti se Masaryk odvolává na Wagnerova zjištění, ze kterých vyplývá následující množství sebevražd na jeden milión obyvatel: Germáni 100, Románi 80 a Slované 34 (Skandinávci 126, Němci 112, Francouzi 105, Angličané 65, Východní Slované 47, Rusové 28, Portugalci 7). Nejčastěji se tedy dopouštějí sebevraždy Germáni, řidčeji Románi a nejřidčeji Slované; mezi Germány jsou v popředí Dánové a Němci, mezi Romány Francouzi a mezi Slovany Čechové a Poláci. Otázku vlivu národnosti na sebevražednost autor uzavírá s tím, že je těžko rozhodnout o působení národnosti na tomto poli. „Musí nám tedy stačit následující úvaha: sebevražednost je v témž národě brzy větší, brzy menší, podle náboženství, stupně vzdělání, bydliště (město, venkov), roční doby – krátce podle všech osobních, společenských a přirozených poměrů; sebevražednosti dále u všech národů (vzdělaných) ustavičně přibývá. Z toho vyplývá, že národní zvláštnosti vykonávají jenom slabý disponující vliv na vznik sebevražednosti, pokud rozumíme národností pouze fyzické a duševní základní zvláštnosti a ne vzdělání, mrav a vůbec celkový stav národa v přítomnosti.“ (Masaryk 1926:53)

27

U ústavní formy si Masaryk všímá, že tato nemá na sebevraždu přímý vliv. Podle něho totiž může špatná i dobrá vláda prostřednictvím výkonu spravedlnosti, správy a policie, daňové politiky, finanční správy apod. připravit lidem mnoho zlého. Je pravdou, že sebevražednost je vyšší ve svobodných státech. Odkazuje na Winslova, podle kterého je prý sebevražda v republikách častější, neboť je v nich fantasie následkem všeobecné rovnosti roznícena a vzniká tak všeobecná touha po novotách, zatímco v despociích každý „zůstává a poslouchá na svém, vykázaném mu místě“. U reprezentativních vlád považuje Masaryk za nemožné, aby byly na dlouhou dobu zvoleny vládní orgány horší a nemoudřejší, než „jak je sám lid průměrně dobrý a moudrý“. Změna uspořádání může rovněž působit všemožným způsobem, neboť stejně jako náhle zavedená tyranie může mnoho občanů přimět k sebevraždě, může se stejný efekt dostavit při zavedení příliš volného způsobu vlády.

U

revolucí

se

dostavuje

jakási

dědičná

rozčilenost

a

nervozita,

která způsobuje, že celá příští generace je pak sebevraždě přístupnější (ve Francii bylo pozorováno, že obyvatelstvo, které se zrodilo v letech 1791 – 1811, vykazovalo poměrně vyšší kriminalitu než mladší generace). Masaryk se domnívá, že válka, zvláště ta větší, působí příznivě tím, že odvrací pozornost jiným směrem. Ve skutečnosti je za velikých válek množství sebevražd menší, ale v období poválečném v mnoha případech poměrně rychle stoupá. Hospodářské poměry jsou podle Masaryka relativní. Aby člověk chtěl žít, musí uspokojit své potřeby. Bohatství a chudoba mají velmi důležitý vliv na hodnocení života a potažmo sebevražednost. „Bída disponuje a determinuje často k sebevraždě.

Ale

i

neukojení

potřeb,

jež

nejsou

nevyhnutelně

potřebné,

přivádí k omrzelosti života a k sebevraždě, takže v tomto ohledu bohatý, zámožný a méně zámožný úplně se rovnají chudému; poněvadž pojmy o míře životní (standard of life) jsou relativní, tedy působí na vznik sebevražednosti vymyšlená nouze nejinak než nouze skutečná…“ (Masaryk 1926:63) A na další straně pokračuje: „Chudobu je možno slušně snést, je-li člověk rozumný a neřídí-li se podle bohatých; dnes se však děje příliš často, že se chudý nechce uskrovnit, načež ovšem upadá v takové poměry, ze kterých ho obyčejně může ještě zachránit jedině smrt. Bohatí se též dopouštějí velmi často sebevraždy, takže můžeme říci, že kromě bídy žádné hospodářské postavení samo o sobě nepůsobí ani příznivě ani nepříznivě…“ (Masaryk 1926:64) Ovšem ani od obecného zvyšování blahobytu ve společnosti nemůžeme podle Masaryka (i když se by se to i podle něj mohlo jevit

28

jako logické) očekávat nějaké snížení sebevražednosti. Je tomu právě naopak. Vzrůst zámožnosti lidu provází nespokojenost s hospodářským i společenským postavením. „Naše doba se nesporně stala materiální a požitkářskou [sic!]; ideálnost, nezištnost a umírněná zdrženlivost se stala řídkou; taková doba, kdy hmota hraje tak velikou úlohu, nemůže se cítit šťastna a musí dříve nebo později zpustnout a zbahnět.“ (Masaryk 1926:68) Autor uzavírá, že to není ani nouze ani bohatství, které by činily přítomnost nešťastnou a které by způsobovaly omrzelost života. Je to „nemravné oceňování předmětů ukojení“. Vlastní příčina sebevražednosti musí být podle autora obsažena v poměrech duševní vzdělanosti. Domnívá se, že není v lidském životě důležitější rozhodování než rozhodování o bytí a nebytí. A právě při něm záležím na světovém a životním názoru člověka, na jeho úsudku, jež si může učinit o hodnotě lidského života. Jedincovo rozhodnutí se zde stává lidským soudem o světě. Příčinou sebevraždy je ve většině případů prožívané neštěstí, které se jedinci zdá tak veliké, že již nechce dál žít. Dalo bys se tedy říci, že množství sebevražd je mírou lidského štěstí. Podle autora ale pouze do jisté míry. Neštěstí, jímž člověk trpí totiž může být skutečné anebo vymyšlené a to podle rozumové a mravní povahy člověka. Ve většině případů musíme totiž konstatovat, že příčina byla v poměru ke ztrátě života nepatrná. Že došlo k rozumovému nebo mravnímu nedostatku, který zakalil soudnost. Proto se zdravému rozumu jeví sebevražda jako čin nepochopitelný: „Národové přírodní nevykazují vůbec sebevražednosti, vzdělaní naproti tomu sebevražednost velmi silnou. Divoch je… …jako dítě; jsa nehotový a prostý všeho vyššího snažení, líný a bezstarostný, myslí jenom na okamžitý hmotný prožitek; jeho světový názor je, jak jen možná, nejjednodušší: úplně ztracen ve smyslném nazírání, nepřemýšlel ještě o životě a jeho hodnotě, je se vším spokojen, a proto se u něho nijak nemůže vyvinout chorobná sebevražednost. Divocha zajímá pouze vnější svět; jeho nitro je mu stále ještě ukryto, žije jen smysly: vidí, slyší atd. Tato objektivita divochů (a dětí) vysvětluje nám právě, proč se nedopouštějí sebevraždy. Aby si přál smrti, musí člověk znát své nitro, musí pozorovat nejenom vnějšek, nýbrž i svůj vnitřek. Kdo miluje smrt, je duševně nemocen a pomaten a vztahuje všechno na sebe. Přírodní člověk je objektivní, vzdělaný je subjektivní. Proto je u divocha vražda, zabití, válka tak obvyklá a přirozená; všechno co ho vzrušuje, vztahuje se na vnější svět a nedospívá tak k tomu, aby něco nepříjemného vztahoval na své vlastní já. Naopak vzdělaný vztahuje mnohé anebo všechno na sebe sama, je v sobě,

29

kdežto divoch je mimo sebe, a dospívá tímto způsobem k tomu, že se snáze dopustí sebevraždy než vraždy. Tím se vysvětluje i ta okolnost, že všude tam, kde je častá vražda, vyskytuje se sebevražda řidčeji a naopak.“ (Masaryk 1926:158) V této souvislosti autor podotýká, že je nutno rozlišovat mezi pojmy sebevražda a sebezabití. Skandinávci se totiž vrhali ze skal proto, že považovali přirozenou smrt za potupnou a jenom smrt na bojišti vnímali jako čestnou. U některých kmenů se staří a nemocní museli pro nedostatek potravin sami usmrtit. Jestliže to neučinili, byli usmrceni. Sebevražda v pravém slova smyslu je tedy u přírodních národů výjimkou z pravidla. V Masarykově době bez pochyby rostla sebevražednost ve všech vzdělaných zemích, proto považoval za zřejmé, že větší rozumové vzdělání sebevražednosti nijak nepřekáží (což platí i pro srovnání města s venkovem). Zdá se tedy, že mezi vzdělaností a mírou sebevražednosti je kauzální vztah. Rozumové vzdělání nepřináší na poli kriminality ústup všech zločinů, pouze některých, převážně těch hrubých. Oproti tomu však vznikají zločiny nové, které se vyznačují jakýmsi zjemněním,

nikoli ale zlepšením či umravněním: chytrý člověk může být dobrý i zlý.

Podobně je tomu u sebevražd. Vyšší vzdělání umožňuje člověku jiný přístup k životu, přivádí jej do nových a těžších okolností a častěji jej staví před otázku bytí či nebytí než člověka méně vzdělaného. Ten, podle autora, „miluje život pro svoji prostotu a skromnost a… …otázka bytí a nebytí [mu] ani na mysl nepřijde“. Nejnebezpečnější je z hlediska sebevražedného myšlení to, co nazývá autor polovzděláním. Tedy celá škála různých vzdělání, která se rozprostírají od naprosté nevzdělanosti až po vysoké, např. univerzitní vzdělání. „Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, ale jejich vdědění nemá na jejich život daleko toho vlivu, jaký by mít mělo, a v tom je veliká chyba: učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dost pro život.“ (Masaryk 1926:72) Z toho autor dovozuje, že polovzdělanost je predispozicí k sebevražednosti, neboť přivádí jedince k pošetilému hloubání, odnímá chuť k užitečné práci a vede jej k omrzelosti ze života. Vzdělání lidu samo o sobě není hlavní příčinou sebevražednosti. Školní vzdělání totiž nikdy nenahradí praktické výchovy, jíž člověk nabývá všude v životě. Život a škola se většinou rozcházejí – lidé se učí příliš mnoho pro život nepraktického a neužitečného. Proto tam, kde se škola a život nejvíce rozcházejí a tedy ono „polovzdělání“ je nejrozšířenější, může se sebevražda vyskytovat častěji než jinde. „Nebezpečí polovzdělání, povrchního okusování všeho a všude a úplného zanedbávání důkladnějšího a hlubšího studia všeobecných věd je

30

tím větší, čím většího rozsahu dosáhlo dnes pole věd, čím se činí větší a rozsáhlejší požadavky na každého opravdového vzdělance a čím spíše se pro samé lapání po všem nakonec nedosahuje ničeho.“ (Masaryk 1926:184) Masaryk na tomto místě cituje Goetha: „Blázni a rozumní lidé, jsou stejně neškodni, jenom poloblázni a polomoudří jsou nebezpečni.“ A jak autor dodává, již Baco pravil, že poloviční vědění od Boha odvrací, kdežto pravá a důkladná věda člověka k náboženství zpět přivádí. Srovnatelný vliv jako vzdělání rozumové má i vzdělání morální. „Neboť jako celý člověk je jednota, složená z rozumu a mravnosti, tak také dospějeme k jasnému porozumění společenského hromadného jevu sebevraždy teprve tehdy, až poznáme, z jakého mravního ovzduší ten smutný jev vyplývá.“ (Masaryk 1926:77) Masaryk považuje náboženství za pramen, který dodává člověku útěchu prostřednictvím víry v Boha a v nesmrtelnost a který mu tak ve všech protivenstvích dává naději. Proto je věřící člověk za všech okolností života veselý, jeho víra, jeho přesvědčení a jistota jej poutá nejenom k nebi, nýbrž i k zemi a životu. Ubývá-li nábožnosti, ubývá také útěchy, naděje a radosti ze života. V této otázce dochází autor ke konečnému poznání, že vlastní příčinou moderní sebevražednosti je nenábožnost doby. „Člověk bez nábožnosti a mravnosti – a nalezli jsme, že sebevražednost spočívá z největší části na nemravnosti – nemůže tak nést tíhu života, jako člověk nábožný a mravný.“ (Masaryk 1926:93)

Studiem výše uvedených knih jsem došel k závěru, že ekonomické, sociální, politické ale také jiné, zdánlivě nepodstatné změny (např. jednotný přechod domácností ze svítiplynu na přírodní plyn v šedesátých letech ve Spojených státech, masivní

poválečné

rozšíření

barbiturátů

apod.)

mohou

ovlivňovat

četnost

dokonaných sebevražd a pokusů o ně, stejně jako volbu způsobu provedení. Rovněž jsem zjistil, že některé zdánlivě podstatné okolnosti na vývoj sebevražedného jednání vliv vůbec nemají nebo mají vliv opačný, než jsem se domníval. Při studiu jsem se neustále snažil přidržovat slov významného britského sociologa A. Giddense, který ve své knize „Sociologie“ takto vybízí k opatrnosti při hodnocení zdánlivě souvisejících jevů: „V mnoha případech však již není tak zcela zřejmé, že pozorovaná korelace neznamená nutně kauzální souvislost. Takové korelace jsou pastí pro nerozvážné pozorovatele a mohou snadno vést ke sporným nebo chybným závěrům. Émile Durkheim nalezl ve své klasické práci Sebevražda

31

korelaci mezi počtem sebevražd a ročními obdobími. Ve sledovaných společnostech progresivně rostl počet sebevražd od ledna do června nebo července a pak ke konci roku poklesl. Mohli bychom tedy předpokládat, že mezi sebevražednými sklony a teplotou nebo klimatickými změnami existuje kauzální vztah. Stávají se snad lidé s rostoucí teplotou impulzivnějšími a horkokrevnějšími? Přesto však tento kauzální vztah nemá téměř jistě nic společného s teplotou nebo klimatem. Na jaře a v létě se většina lidí věnuje společenskému životu intenzivněji než v zimě a u osob opuštěných nebo nešťastných se tyto jejich pocity často prohlubují právě v období, kdy se aktivita ostatních lidí zvyšuje. Proto podléhají akutním sebevražedným tendencím spíše na jaře a v létě než na podzim a v zimě, kdy se tempo sociálních aktivit zmírňuje. Při hodnocení, zda z korelace vyplývá příčinný vztah… … musíme být vždy velmi opatrní.“ (Giddens 2004:509, 510)

Na základě prostudované literatury jsem tedy stanovil tuto úvodní hypotézu: Domnívám se, že uvolnění společenského napětí ve společnosti následkem přechodu od jednoho společenského zřízení ke druhému, ke kterému došlo na sklonku roku 1989 v tehdejším socialistickém Československu (a zvláště pak v prvních dvou třech následujících letech), se neobešlo bez doprovodných změn v oblasti sebevražedného jednání české populace. Předpokládám, že zmíněné uvolnění ve společnosti, pramenící z radosti nad porážkou starého režimu a z pocitu znovunabyté

svobody

ve

všech

oblastech

společenského

života

(vzápětí

následovaný i jistým obdobím nerespektování zákona a státních autorit, které v jisté podobě trvá dodnes), se promítlo do celkového počtu sebevražd jejich okamžitým poklesem hned od počátku roku 1990. Hypoteticky by útlum v této oblasti měl setrvat na nízkých hodnotách další 2 až 3 roky, po jejichž uplynutí by křivka dokonaných sebevražd měla začít opět stoupat a to v souvislosti s určitým vystřízlivěním do tvrdých ekonomických a z nich vyplývajících sociálních problémů, do nesplněných předpokladů a tužeb, stoupajících nároků na samostatnost – a to vše na pozadí jakési nostalgie plynoucí ze ztráty „rodičovské“ péče bývalého sociálního státu.

32

III.

METODA VÝZKUMU A DATOVÉ ZDROJE

Strategii svého výzkumu jsem orientoval na použití metody interpretace oficiálních statistik a archivních a historických dokumentů (některá data jsem osobně vytěžoval z archivních materiálů OSŘI PČR až k roku 1966 + data z práce T.G. Masaryka: Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, vydané v r. 1926, která obsahuje český překlad autorova díla z roku 1881). Zvolená metoda výzkumu dokumentů mi poskytla výhodu zabývat se rozsáhlým vzorkem české populace. Nabídka zkoumání různorodých kritérií mi umožnila provést poměrně hlubokou sondu do problematiky sebevražd za poměrně dlouhé období jednadvaceti let a to z mnoha sociologicky a kriminologicky významných pohledů. Delší časová řada napomohla k vyloučení nebo alespoň zmírnění dopadu nahodilých vlivů. Nevýhodou jistě zůstává těžko ověřitelná objektivita výchozích dat. Výzkum pracuje s daty českých institucí (ČSÚ, ÚZIS ČR a OSŘI PP ČR) a také zahraničního poskytovatele (Eurostat). Při jejich vzájemném srovnávání jsem zjistil poměrně významné odchylky v rozmezí let 1965-2000, které ovšem vysvětluji v dalším textu této kapitoly. A právě s přihlédnutím k těmto vysvětlením konstatuji, že závěry mé studie vycházejí z reálných a ověřených podkladů od institucí, jejichž databáze mají vysokou vypovídací hodnotou, a proto je možné je považovat za objektivní. Vývojové trendy v oblasti dokonaných sebevražd jsem zkoumal jak z pohledu obecného srovnání čísel absolutního nápadu v každém roce bez jakéhokoli rozlišení, tak i v kontextu s věkem, pohlavím, způsobem provedení a dalšími relevantními sociologickými a kriminologickými kritérii. Data Českého statistického úřadu vycházejí ze zpracování výkazu OBYV 3-12 „Hlášení o úmrtí“, který vyplňují jednotlivé místně příslušné matriky podle hlášení zasahujícího lékaře. V databázích ČSÚ je každé takové nahlášené úmrtí zařazeno do příslušného území podle trvalého bydliště zemřelého. Základním zdrojem údajů o sebevraždách jsou publikace ČSÚ „Pohyb obyvatelstva v České republice“ za každý příslušný rok. Aby ČSÚ mohl klasifikovat úmrtí jako sebevraždu, musí být pro tento závěr jednoznačné důkazy. V případě absence jednoznačných důkazů klasifikuje úmrtí jako případ nezjištěného úmyslu a zaznamená jej do dílčí skupiny

33

vnějších příčin smrti „Případy nezjištěného úmyslu“1. Je ovšem zřejmé, že určitá část těchto úmrtí jsou sebevraždy, což se samozřejmě týká i některých dalších úmrtí, u kterých nebylo sebevražedné jednání vůbec rozpoznáno. Publikované údaje ČSÚ o sebevraždách jsou tedy jednoznačně podhodnoceny, přičemž kvantifikaci podhodnocení považuje ČSÚ za nemožnou a tento jev za trvalý. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR při Ministerstvu zdravotnictví ČR evidoval až do roku 2003 dokonané sebevraždy včetně podrobnějších informací, a to na základě tiskopisu povinného hlášení Z(MZ) 2-99 „Statistické hlášení příčin a okolností dokonané sebevraždy“ (tiskopis Národního zdravotnického informačního systému – NZIS 014 0). Na tomto tiskopisu jsou uvedeny další údaje, které nejsou uvedeny na „Hlášení o úmrtí“ ČSÚ (místo smrti, motiv, vzdělání, užití drog a alkoholu, psychiatrická diagnóza, ekonomická aktivita apod.). Tento tiskopis vystavuje každý lékař zdravotnického zařízení všech rezortů, který zjistil úmrtí osoby a vystavil tiskopis „List o prohlídce mrtvého“. Od roku 2003 bylo Ministerstvem zdravotnictví sledování dokonaných sebevražd zrušeno. Odbor systémového řízení a informatiky Policejního prezídia České republiky se také zabývá vyhodnocováním dat v problematice dokonaných sebevražd. Z jednotlivých krajských sumářů2 zpracovává za Českou republiku roční „Statistický výkaz sebevražd“. Vychází přitom ze statistických hlášení okresních policejních ředitelství o trestné činnosti v jednotlivých místně příslušných oblastech. Toto statistické hlášení obsahuje mnohé sociologicky a kriminologicky relevantní informace k osobě sebevraha (v policejní mluvě „poškozeného“) a jeho jednání. Z dat ročních statistických výkazů dokonaných sebevražd OSŘI PP ČR tak můžeme vytvořit celou škálu hledisek a srovnání, která nám mohou poskytnou často zcela neobvyklý pohled na tento závažný společenský fenomén. Z grafu č. 1 můžeme vyčíst rozdíly ve vykazovaném počtu dokonaných sebevražd jednotlivými úřady. Tyto rozdíly se i přes nespornou konvergenční tendenci zdají být mezi lety 1965 a 2000 poměrně významné. Pro vysvětlení těchto rozporů je nutno uvést, že do r. 2001 nebyla důsledně plněna ohlašovací povinnost zdravotníků vůči policii a že lékaři zasahující na místě sebevraždy poměrně často 1

Úmrtí v kategorii „neobjasněných úmrtí“ v posledních letech přibylo, tento trend je trvalý od roku 2000 a souhrn za sledované období 2001 – 2005 je větší proti předchozímu pětiletému období o více než o jednu třetinu 2 Po 1. lednu 2000, kdy ČR přešla ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. na nové administrativní uspořádání - 14 vyšších územních samosprávních celků, pokračuje Policie ČR ve své činnosti nadále podle dosavadního rozdělení na 7 územních krajů podle zák. č. 36/1960 Sb.

34

neoznámili případ orgánům činným v trestním řízení. Je zřejmé, že tyto nenahlášené případy nemohla policie nějakým způsobem „zpětně doevidovat“ a že jejich dodatečné vyšetřování v oprávněných případech bylo kvůli časovému prodlení často Graf č. 1 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1965-2005 Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1965-2005 (zdroj: ČSÚ, ÚZIS ČR, OSŘI PP ČR) 3000 2800 2600

počet jedinců

2400 2200 2000 1800 1600 1400 1200 1000

ČSÚ

ÚZIS ČR

20 05

20 00

19 95

19 90

19 85

19 80

19 75

19 70

19 65

800

OSŘI PP ČR

(Zdroj: ČSÚ, ÚZIS ČR, OSŘI PP ČR)

velmi komplikované. Z uvedeného grafu je ale zřejmé, že se výpovědní hodnota oficiální statistiky dokonaných sebevražd vedené OSŘI PP ČR od poloviny devadesátých let stále zvyšuje a že od roku 2001 korespondují data ve statistické evidenci celostátního policejního útvaru v plné míře s oběma dalšími evidencemi. Křivka absolutního počtu dokonaných sebevražd v ČR se v tomto roce téměř setkala s křivkami přehledových statistických výkazů dokonaných sebevražd v ČR jak Českého statistického úřadu, tak i Ústavu zdravotnických informací a statisticky ČR3. V roce 2003 dochází ke zlomové situaci. Je odhalena trestná činnosti manželů Stodolových, při jejímž vyšetřování vychází najevo - kromě množství konkrétních pochybení zasahujících lékařů, soudních patologů a orgánů policie - i systémové selhání. Okamžitě následuje nezbytná náprava mezirezortní spolupráce ministerstev zdravotnictví a vnitra ohledně zlepšení informačního toku na úseku šetření dokonaných sebevražd. Tato náprava, která spočívala v ustavení povinnosti hlásné služby zasahujících lékařů vůči policii, se zřetelně projevila ve strmém nárůstu křivky počtu dokonaných sebevražd, které po roce 2003 orgány Policie České republiky vyšetřovaly. Křivka počtu případů dokonaných sebevražd vyšetřovaných policií od roku 2003 má tak dokonce opačný trend než křivka případů registrovaných ČSÚ.

3

Statistika ÚZIS ČR již od roku 2003 nevykazuje vlastní čísla a veškerá data o sebevraždách nadále přejímá od ČSÚ

35

Důvodem může být dodatečné vypátrání informací, vedoucích k pozdějšímu uznání vraždy nebo nešťastné náhody za sebevraždu (např. dodatečné svědectví nebo nález dopisu na rozloučenou apod.), jejichž vliv se samozřejmě do statistiky ČSÚ již nepromítl. Vzhledem k tomu, že způsob sběru dat ÚZIS byl odlišný od způsobu ČSÚ, lišily se i počty dokonaných sebevražd evidované těmito dvěma zdroji. Počty sebevražd publikované ČSÚ byly po celou dobu, za kterou provádím srovnání (s výjimkou roku 2001, kdy údaje ÚZIS převýšily počty publikované ČSÚ o 41 případů), vyšší než počty uváděné ÚZIS ČR. ÚZIS uvádí, že rozdíl obou statistik je „dán odlišností metodiky vyplňování a sběru tiskopisů. Ve zdravotnické statistice je prvotní a bezprostřední příčina smrti stejná (dokonané sebevraždy), zatímco ve statistice ČSÚ je bezprostřední příčina úmrtí jiná než prvotní (tzn. i úmrtí po sebevražedném pokusu) a úmrtnost se zpracovává pouze podle prvotní příčiny smrti“. 4 V posledních pěti letech, kterými se má studie zabývá, jsou data uváděná jednotlivými zdroji téměř shodná. Domnívám se tedy, že vypovídací hodnota dílčích závěrů v té části práce, která se zabývá podrobným hodnocením sebevražd za roky 2001 (resp. 2002) až 2005 a která vychází především z informací policejní statistiky, může být považována za reprezentativní.

4

Zdravotní statistika ÚZIS ČR pro rok 2000, str. 7

36

IV. DOKONANÉ SBEVRAŽDY V ČR V LETECH 1985-2005 IV.1. VÝVOJ DOKONANÝCH SEBEVRAŽD V ČR V LETECH 1985-2005 IV.1.1. Celkový vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 V České republice jsou k dispozici data o počtu sebevražd za území srovnatelné z dnešní Českou republikou od roku 1876. Tato data eviduje Český statistický úřad (viz graf č. 2). Na jejich základě potom uvádí, že v celém 130 letém časovém srovnání jsou hodnoty posledních let těmi nejnižšími. Od roku 1996 se roční počty sebevražd pohybují, s jedinou výjimkou, kolem 1.600 případů ročně. Rok 1917 označuje ČSÚ za dosavadní historické minimum, kdy bylo evidováno pouhých 1.393 případů, zároveň ale poukazuje na problematickou ověřitelnost tehdejších údajů. Podobně nízký počet se týká ještě roku 1918, pak již ale následuje rok 2002 s 1.534 sebevraždami a roky 1879 a 2005 se stejným počtem 1.564 případů. Naopak vysoké počty se týkaly období, která přecházela první a druhou světovou válku – v roce 1913 bylo vedeno 3.205 případů a v roce 1934 dokonce 4.007 případů sebevražd. V meziválečném období, přesněji mezi lety 1925 a 1937 dosahovaly roční součty dokonaných sebevražd každoročně před 3 tisíce, většinou dokonce přes 3,5 tisíce. Graf č. 2 – Dokonané sebevraždy na území srovnatelném s Českou republikou v letech 1876-2005

(Zdroj: ČSÚ)

Pokud se týká období po druhé světové válce, ČSÚ je rozděluje na prvotní vzestup, týkající se období kolem roku 1970, a pozdější pokles, zprvu výrazný, v posledních deseti letech již jen mírný. Podle ČSÚ se další vývoj sebevražd držel na

37

velmi nízké úrovni vyjma atypického roku 2003, kdy byl zaznamenán velký meziroční nárůst o 185 případů na celkových 1.719 (pro srovnání – v předchozím roce 2002 ČSÚ evidoval 1.534 případy a v roce následujícím, tedy 2004 pak 1.583 případy). Statistika OSŘI PP ČR v té době žádné mimořádné zvýšení nezaznamenala, protože Graf č. 3 – Celkový vývoj sebevražednosti v ČR v letech 1985-2005 Celkový vývoj sebevražednosti v ČR v letech 1985-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 2000

počet jedinců

1800

1600

1400

1200

1000

800 85 19

86 19

87 19

88 19

89 19

90 19

91 19

92 19

93 19

94 19

95 19

96 19

97 19

98 19

99 19

00 20

01 20

02 20

03 20

04 20

05 20

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

trend policií evidovaných případů dokonaných sebevražd měl pozvolna stoupající úroveň již od roku 1994 (viz graf č. 3), což bylo způsobeno výše uvedeným stále se zvyšujícím počtem vyšetřovaných sebevražd. Rok 2003 se svými 1.669 případy v podstatě odpovídal trendu od roku 1996. Naopak rok 2002 byl s poklesem na 1.192 případy rokem atypickým. V posledních letech tvoří zemřelí sebevraždou asi 1,5 % z celkového počtu zemřelých. Tento údaj je v průměrném pětiletém období 2001-2005 téměř shodný s předcházejícím pětiletím. Z celkového počtu úmrtí na vnější příčiny (jako jsou úrazy, nehody, vraždy apod.) tvoří sebevraždy téměř jednu čtvrtinu, což vzhledem k pomalejšímu poklesu sebevražd vůči ostatním jmenovaným příčinám způsobuje mírný procentuální nárůst. ČSÚ uvádí, že na počátku 20. let minulého století tvořily sebevraždy přes 50 % všech úmrtí na vnější příčiny, přičemž koncem 60. let tvořily stále ještě jednu třetinu. Při srovnání sebevražd s úmrtími způsobenými dopravními nehodami zjišťujeme, že sebevraždy (s výjimkou roku 1969) stále převyšují. Protože tendence počtu zemřelých na následky dopravních nehod v posledních třech letech klesá, obě položky se k sobě velmi přiblížily. ČSÚ eviduje za období let 2001-2005 7.010 osob zemřelých při dopravních nehodách a 8.023 dokonaných sebevražd.

38

IV.1.2. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle pohlaví

V České republice převyšuje počet úmrtí mužů sebevraždou trvale počet úmrtí žen ze stejné příčiny. Vývoj je u obou pohlaví podle ČSÚ většinou obdobný, neboť Graf č. 4 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985–2005 celkem Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 - celkem (zdroj: OSŘI PP ČR) 1600 1400

počet jedinců

1200 1000 muži ženy

800 600 400 200

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

stádia vzestupu, stagnace a poklesu jsou buď totožná nebo jen s mírnými odchylkami (viz graf č. 4). V poslední třetině 20. století ubývalo počtu zemřelých na sebevraždu zhruba stejnou měrou u obou pohlaví. V 90. letech minulého století nastává změna, neboť vývoj počtu sebevražd udávaný pro obě pohlaví se začíná lišit, nejprve výraznějším poklesem u žen než u mužů, v posledním pětiletí (r. 20012005) dokonce zaznamenává ČSÚ (nikoli však OSŘI PP ČR) opačný trend – tedy pokles u žen a mírný nárůst u mužů. Zatímco u žen došlo v r. 2005 k poklesu o třetinu oproti stavu před deseti lety, u mužů zůstává počet zhruba na stejné úrovni. Graf č. 5 - Počet sebevražd mužů na jednu sebevraždu ženy v letech 1919-2005

(Zdroj: ČSÚ)

39

V roce 2005 tak připadlo na jednu dokonanou sebevraždu ženy 4,4 sebevraždy mužů (viz graf č. 5). Oproti vyjádření absolutními čísly zvýrazňuje relativní vyjádření ještě více rozdílnost mezi pohlavími: Tabulka č. 1 – Dokonané sebevraždy v ČR na 100 tis. obyvatel podle pohlaví v letech 1981-2005

Období, rok 1981-1985 1986-1990 1991-1995 1996-2000 2001-2005 2001 2002 2003 2004 2005

Průměrný roční počet sebevražd na 100 tis. obyvatel muži ženy 30,8 11,7 28,2 10,9 27,6 9,4 25,4 6,6 25,9 6,1 26,0 24,5 27,5 25,9 25,5

6,3 6,1 6,8 5,7 5,6

muži / ženy 2,6 2,6 2,9 3,9 4,3 4,1 4,0 4,1 4,6 4,6

(Zdroj: ČSÚ)

Jak uvádí ČSÚ ve své ročence – ve skutečnosti je rozdíl v sebevražednosti žen a mužů ještě větší, než vyplývá ze základního srovnání údajů na 100 tis. obyvatel příslušného pohlaví, neboť ženy mají v populaci větší zastoupení starších věkových skupin, ve kterých je sebevražednost vyšší. Vyloučil-li by se vliv rozdílné věkové struktury, potom by za poslední dva roky byla intenzita sebevražednosti mužů v porovnání se ženami pětinásobná.

IV.1.3. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle pohlaví a věkových skupin

Rozložení sebevražd z hlediska věkových skupin v populaci je nerovnoměrné. Se stoupajícím věkem stoupá i počet dokonaných sebevražd, kdy maxima dosahují lidé zařazení do věkové skupiny 40-50 letých. Za tímto vrcholem uvádí ČSÚ ve shodě s údaji OSŘI PP ČR pokles ve věkové skupině 50-60 letých a další u 60-70 letých. Následuje změna trendu – vzestup počtu případů sebevražd příslušníků obou pohlaví ve věkové skupině nad 70 let. Pro OSŘI PP ČR je věková skupina osob nad 70 let poslední kategorií, která tak zahrnuje všechny osoby, které dosáhly věku 70 let

40

a starší. ČSÚ však provádí ještě další podrobnější rozdělení na 4 podskupiny, ve kterých trend od věkové skupiny 75-79 letých trvale klesá: Tabulka č. 2 – Dokonané sebevraždy v ČR podle pohlaví a věku za pětileté období 2001-2005

65-69

70-74

75-79

80-84

85 +

muži

258

296

295

213

166

ženy celkem

101 359

114 410

129 424

104 317

77 243

(zdroj: ČSÚ)

U obou pohlaví tedy můžeme konstatovat vývoj, který je v zásadních rysech podobný, neboť jak muži tak i ženy dosahují maxim ve dvou stejných věkových skupinách: první maximum ve věkové skupině 40-50 letých, druhé pak ve skupině nad 70 let (viz graf č. 65). Graf č. 6 – Prům. počet dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 podle pohlaví a věk. skupin Průměrný počet dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 podle pohlaví a věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR)

průměrný počet jedinců

250

200

150 muži ženy

100

50

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

nad 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

V grafech číslo 7 až 16 je zachycena křivka, která charakterizuje vývoj dokonaných sebevražd u jednotlivých věkových skupin za jednadvacetileté období mezi lety 1985 a 2005 tak, jak jsou registrovány statistikou OSŘI PP ČR. Obecně lze říci, že sebevražd mužů je ve všech věkových skupinách více než sebevražd žen a to několikanásobně. Ve skupinách do 15 a 15-18 let připadají na jednu sebevraždu ženy přibližně dvě sebevraždy mužů, v dalších věkových skupinách se poměr zvyšuje na tří, pěti ale i více než desetinásobek (v roce 2004 zemřelo ve věkové kategorii 25-30 let 126 mužů oproti 12 ženám). V dalších věkových skupinách se rozdíl snižuje, zvláště od kategorie 60-70 let (viz graf č. 73). 5

jisté optické zkreslení u grafu číslo 6 je způsobeno tím, že nejmladší věkové skupiny jsou rozlišeny po 2, 3 a 5 letech, zatímco starší věkové kategorie po 10 letech

41

Graf č. 7 – Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina do 15 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině do 15 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 20 18 16

počet jedinců

14 12 muži ženy

10 8 6 4 2 0 85 19

86 19

87 19

88 19

89 19

90 19

91 19

92 19

93 19

94 19

95 19

96 19

97 19

98 19

99 19

00 20

01 20

02 20

03 20

04 20

05 20

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 8 - Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina 15-18 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině 15-18 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 20 18 16

počet jedinců

14 12 muži ženy

10 8 6 4 2

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 9 - Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina 18-20 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině 18-20 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 35

30

počet jedinců

25

20 muži ženy

15

10

5

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

42

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

Graf č. 10 – Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina 20-25 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině 20-25 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 120

počet jedinců

100

80

muži ženy

60

40

20

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 11 - Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina 25-30 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině 25-30 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 140

120

počet jedinců

100

80 muži ženy

60

40

20

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 12 - Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina 30-40 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině 30-40 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 300

počet jedinců

250

200

muži ženy

150

100

50

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

43

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

Graf č. 13 - Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina 40-50 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině 40-50 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 350

300

počet jedinců

250

200 muži ženy

150

100

50

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 14 - Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina 50-60 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině 50-60 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 350

300

počet jedinců

250

200 muži ženy

150

100

50

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 15 Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina 60-70 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině 60-70 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 180 160

počet jedinců

140 120 100 muži ženy

80 60 40 20

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

44

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

Graf č. 16 - Vývoj dokonaných sebevražd v ČR v letech 1985-2005 – věková skupina nad 70 let Vývoj dokonalých sebevražd v ČR v letech 1985-2005 ve věkové skupině nad 70 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 300

počet jedinců

250

200

muži ženy

150

100

50

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

IV.1.4. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle způsobu provedení

Platná klasifikace nemocí a příčin smrti, která třídí sebevraždy podle způsobu provedení a která je v ČR v platnosti od roku 1994, uvádí v podkapitole „Úmyslné sebepoškození“ 25 způsobů provedení sebevraždy. Zřetelně nejrozšířenějším způsobem je trvale oběšení, do kterého se zahrnuje také uškrcení a zadušení. Podle údajů ČSÚ byla sebevražda oběšením volena v období první republiky ve více než 50 % případů sebevražd, přičemž pod tuto hranici klesala velmi zřídka a malou měrou. Po druhé světové válce počet sebevražd oběšením narůstal a v roce 1954 převýšil poprvé hranici 60 %. V devadesátých letech se stále udržoval kolem této hranice a dnes ji překračuje o 4 %. Zvýšením na 64 % v roce 2005 dosáhla sebevražda oběšením svého historického maxima. Podle údajů OSŘI PP ČR (graf č. 17) ale sebevražda oběšením dosáhla svého maxima v roce 1986, kdy tento statistický policejní odbor registroval 1032 sebevražd oběšením. Rok 2005 tedy svými 993 sebevraždami dosahuje 96,2 % hodnoty roku 1986. Průměrný počet sebevražd oběšením za roky 2002-2005 se tak podílí 56 % na všech způsobech spáchaných sebevražd (viz grafy č. 47, resp. 48, 49 a 50). Z hlediska dlouhodobého vývoje za roky 1985 až 2005 zjišťujeme u sebevražd oběšením pozvolný pokles od maxima v roce 1986 (1032) k minimu v roce 1995

45

(549). Od roku 1995 ale nastupuje opačný trend a počet se pozvolna zvyšuje až do roku 2005, s výjimkou mírného poklesu v roce 2002. Sebevraždy zastřelením (graf č. 18) se až do roku 1994 pohybovaly v poměrně vyrovnané hladině v rozsahu 50 až 60 případů ročně. V tomto roce je zahájeno období desetiletého mírného nárůstu, který je přerušen poklesem pouze v letech 2002 a 2005. Otrava jedem (graf č. 19) dosáhla svého maxima v roce 2001, kdy se vrátila na úroveň roku 1985, pak ale následuje prudký propad roku 2002 a po něm ustálení na poměrně nízké hladině kolem 20 případů sebevražd ročně. Otrava plynem (graf č. 20) dosáhla svého maxima v roce 1987, kdy přesáhla hranici 200. Následující vývoj až do roku 1997 je poklesem, od roku 1997 velmi mírně stoupá, ale nepřesáhne hranici 50 případů. Počet případů sebevražd skokem z výšky (graf č. 21) se dlouhodobě pohyboval kolem hranice 100 – 120 případů ročně s výjimkou let 1986 a 1987, kdy převýšil hranici 160 případů. Od roku 1993 s několika výkyvy neustále stoupá až ke svému maximu, kdy v letech 2004 a 2005 překročil hranici 217 resp. 216 případů. Použití sečné zbraně a výbušniny (graf č. 22) charakterizuje křivka, jejíž hodnoty za celé období překročí dolní hranici 10 a horní hranici 30 případů ročně. Až od roku 2001, kdy vykázala hodnotu 43 případů se trvale drží nad úrovní 30 případů ročně s tím, že v posledním roce zkoumaného období překročila hranici 50 případů. Trend sebevražd skokem nebo lehnutím pod pohybující se objekt (graf č. 23) má trvale vzestupnou tendenci s několika výkyvy. Rok 2005 dosahuje téměř dva a půl násobku hodnoty naměřené v roce 1985. U sebevražd utopením (graf č. 24) je křivka zachycující vývoj od r. 1985 zřetelně nevyrovnaná a nepravidelně kolísá mezi hodnotami 17 a 54 případy ročně. Poslední roky 2003 až 2005 vykazují přibližně průměrné hodnoty za celé hodnocené období.

Jak OSŘI PP ČR tak ČSÚ tedy jednoznačně určují sebevraždu oběšením jako způsob dalece nejfrekventovanější u obou pohlaví, který od druhé poloviny 50. let trvale blíží k 60 % podílu na všech způsobech sebevražd.

46

Graf č. 17 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provedení - oběšením Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provední - oběšením (zdroj: OSŘI PP ČR) 1100 1050 1000

počet jedinců

950 900 850 800 750 700 650 600 550

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

500

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 18 - Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provedení - zastřelením Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985 - 2005 podle zp. provední - zastřelením (zdroj: OSŘI PP ČR)

200 180

počet jedinců

160 140 120 100 80 60 40

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

20

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 19 - Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provedení – otravou jedem Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provední - otravou jedem (zdroj: OSŘI PP ČR)

100 90

počet jedinců

80 70 60 50 40 30 20 10

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

47

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

Graf č. 20 - Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provedení – otravou plynem Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provední - otravou plynem (zdroj: OSŘI PP ČR)

250

počet jedinců

200

150

100

50

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 21 - Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provedení – skokem z výšky

Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985 - 2005 podle zp. provední - skokem z výšky (zdroj: OSŘI PP ČR)

240 220

počet jedinců

200 180 160 140 120 100 80 60

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

40

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 22 - Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provedení – seč. zbraní + výbušninou Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provední - sečnou zbraní + výbušninou (zdroj: OSŘI PP ČR)

60

počet jedinců

50

40

30

20

10

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

48

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

Graf č. 23 - Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provedení – skokem pod pohybující se objekt Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provední - skokem pod pohybující se objekt (zdroj: OSŘI PP ČR)

120

počet jedinců

100

80

60

40

20

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 24 - Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provedení – utopením Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle zp. provední - utopením (zdroj: OSŘI PP ČR)

60 55

počet jedinců

50 45 40 35 30 25 20 15

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

10

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

IV.1.5. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle pohlaví a motivu Z hlediska subjektivní stránky skutkové podstaty sebevražedného jednání musíme motiv považovat za rozhodující faktor a proto mu věnuji pozornost i z hlediska dlouhodobého vývoje za roky 1985 až 2005. V motivaci sebevražedného jednání existují mezi muži a ženami jisté rozdíly. U žen je nejčastějším motivem duševní onemocnění (jehož prevalence je v ženské populaci obecně vyšší než v mužské), následované somatickým onemocněním a rodinnými konflikty a neshodami. U mužů se na prvním místě nacházejí sebevraždy

49

v důsledku zdravotních problémů či tělesné vady, po nich následují rodinné problémy a konflikty, po nich pak sebevraždy bez srozumitelné motivace a za nimi sebevraždy v důsledku duševního onemocnění. Nejčastější diagnózou bývají afektivní poruchy a neurotické a vývojové poruchy, u mužů ještě poměrně časté poruchy vyvolané alkoholem a dalšími psychoaktivními látkami. Sebevražedné jednání ve spojení s požíváním alkoholu nevyplývá pouze z účinků dlouhodobé závislosti na těchto látkách, ale i z jejich přímého psychogenního účinku na centrální nervovou soustavu a psychiku jedince. Policejní statistika rozlišuje následující motivy: náhlou depresi, nemoc fyzickou a duševní, psychické problémy, náhlou depresi, nešťastnou lásku, obavy z trestního stíhání, rodinné poměry (od r. 2002 také problémy školní, pracovní a existenční), konflikty a problémy politické, náboženské, sexuální a vztahové, jiné či nezjištěné motivy (grafy č. 44, 45). Pokud jde o náhlou depresi můžeme na grafu č. 25 vidět, že křivka charakterizující výskyt deprese u mužů je ve srovnání se ženami méně vyrovnaná. Zatímco křivka u žen se pohybuje trvale mezi hodnotami 32 a 73 (rozdíl 41), u mužů kolísá mezi 203 a 81 (rozdíl 122) sebevraždami z důvodu deprese ročně, přičemž maxima dosahovala v roce 1986, minima pak v roce 1991. Křivka, která charakterizuje výskyt duševního onemocnění u osob páchajících dokonané sebevraždy (graf č. 26), je svým tvarem u obou pohlaví velmi podobná. Roky 1994, 1995, 1997, 1998, 1998 a 2004 mají sice opačný trend, nicméně v ostatních letech zachovávají obě křivky zhruba stejný vývoj. Nejnižšího počtu sebevražd v této kategorii dosáhla obě pohlaví shodně v roce 1993, nejvyššího opět shodně v roce 2005. Největšího rozdílu dosáhla obě pohlaví v roce 2001, kdy činil 88 případů, naopak nejnižším rozdílem jsou pouhé 4 případy z roku 1994. Sebevraždy páchané z důvodu nemoci fyzické dosahovaly, jak je zřejmé z grafu č. 27, svého maxima v 80. a na začátku 90. let. Po dosažení minima v roce 1995 se křivka vývoje u mužů začíná zvolna zvedat, zatímco u žen se drží v téměř stálé hladině kolem 50 případů (s výjimkou roku 2001). Počínaje rokem 2001 zaznamenávají muži až do konce hodnoceného období pokles (s výjimkou roku 2004). Markantně odlišný je průběh mužské a ženské křivky, charakterizující vývoj dokonaných sebevražd z důvodu nešťastné lásky (graf č. 28). Zatímco u žen se minimum málem setkalo s nulou (v r. 1997 pouhý jeden případ) a maximum u nich

50

dosahuje počtu 13 případů v roce 1986, muži nikdy za celé hodnocené období neklesli pod hranici 17 sebevražd, přičemž v roce 2004 dosáhli maxima 73 případy. Srovnáme-li u mužů hodnotu v roce 1985 (32), potom zjistíme, že v roce 2005 se u nich počet sebevražd z důvodu nešťastné lásky zvýšil více než dvojnásobně (74). U žen je naopak stav z druhé poloviny 80. let vyšší než všechny další naměřené hodnoty za celé období zkoumání a křivka ukazuje poměrně vyrovnaný průběh. Zajímavý pohled nám poskytuje graf č. 29, který znázorňuje počty dokonaných sebevražd zapříčiněné obavami z trestního stíhání. U žen se podle hodnot grafu můžeme směle domnívat, že se jich toto kritérium příliš netýká. Naopak u mužů má křivka v hodnoceném období poměrně dramatický průběh. Svého maxima (48) dosahuje v letech 1985 až 1987 a pak nejprve zvolna, od roku 1989 však strmě, klesá. V roce 1990 je hodnota křivky na nejnižší úrovni za celé hodnocené období (10). V dalších letech nastává nepravidelný nárůst i pokles hodnot s tím, že v roce 1992 je ještě jednou dosažena hodnota 10 případů, nicméně po celé zbývající období již ani jednou nedojde k překonání žádné z krajních hodnot. Druhého nejnižšího počtu je dosaženo v roce 2003 (13) a druhého nejvyššího potom v roce 1999 (34). Graf číslo 30 znázorňuje počty sebevražd mužů a žen spáchané z důvodu neuspokojivých rodinných poměrů, problémů školních, pracovních a existenčních. Poslední tři kritéria byla přidána k původnímu v roce 2002, což se jistě promítlo do samého průběhu křivky. Od roku 2002 totiž vystřídal do té doby poměrně vyrovnanou křivku strmý nárůst hodnot u mužů a pozvolný nárůst u žen. Dramatické zvýšení ovšem nebylo způsobeno pouze přidáním uvedených kategorií. Z pohledu na tabulky č. 7 - 27 je zřejmé, že u samotné položky „konflikty a problémy existenční“ došlo v předmětném období ke zdvojnásobení hodnot (r. 2003 – 69 příp.; r. 2004 – 125 příp.). U mužů pokračuje křivka poměrně strmě vzhůru a to tak, že v prvním roce ukazuje u mužů rozdíl 114 případů (r. 2001-131, r. 2002-245), u žen pak rozdíl 17 případů (r. 2001 – 20 příp., r. 2002 – 37 příp.). Od roku 2002 již průběh křivky u mužů není tak dramatický, nicméně hodnoty stále stoupají ještě i v posledním roce hodnoceného období. Důležité srovnání s položkou „konflikty a problémy existenční“ z roku 2001 nám bohužel chybí, neboť tato kategorie ještě nebyla v tomto roce vedena OSŘI PP ČR samostatně a údaje patřící do této položky byly zahrnuty do položky „jiné příčiny“.

51

Graf č. 25 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle motivace – náhlá deprese Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 - náhlá deprese (zdroj: OSŘI PP ČR) 220 200 180

počet jedinců

160 140 120

muži ženy

100 80 60 40 20

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 26 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle motivace – nemoc duševní Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 - nemoc duševní (zdroj: OSŘI PP ČR) 240 220 200

počet jedinců

180 160 140 muži ženy

120 100 80 60 40 20

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 27 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle motivace – nemoc fyzická Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 - nemoc fyzická (zdroj: OSŘI PP ČR) 400 350

počet jedinců

300 250 muži ženy

200 150 100 50

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

52

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

Graf č. 28 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle motivace – nešťastná láska Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 - nešťastná láska (zdroj: OSŘI PP ČR) 80 70

počet jedinců

60 50 muži ženy

40 30 20 10

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 29 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle motivace – obavy z tr. stíhání Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 - obavy z tr. stíhání (zdroj: OSŘI PP ČR) 55 50 45

počet jedinců

40 35 30

muži ženy

25 20 15 10 5

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 30 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle motivace – rodinné poměry Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 - rodinné poměry a od roku 2002 také problémy školní, pracovní a existenční (zdroj: OSŘI PP ČR)

400 350

počet jedinců

300 250 muži ženy

200 150 100 50

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

53

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

Graf č. 31 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle motivace – jiné příčiny Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 - jiné příčiny (zdroj: OSŘI PP ČR) 140 130 120 110

počet jedinců

100 90 80 muži ženy

70 60 50 40 30 20 10

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 32 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 podle motivace – nezjištěné příčiny Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1985-2005 - nezjištěné příčiny (zdroj: OSŘI PP ČR) 500 450 400

počet jedinců

350 300 muži ženy

250 200 150 100 50

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

19 92

19 91

19 90

19 89

19 88

19 87

19 86

19 85

0

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

IV.2. VÝVOJ DOKONANÝCH SEBEVRAŽD V ČR V LETECH 2001(2002)-2005 IV.2.1. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001(2002)-2005 podle pohlaví

Po obecnějším srovnání statistických dat z oblasti dokonaných sebevražd v časovém rozpětí 1985 až 2005 bych se v této části práce rád podrobněji zaměřil na pětiletí 2001 až 2005. Důvodem je ten fakt, že v roce 2001(resp. 2002) se v policejní databázi objevila nová relevantní kritéria, která umožňují další zkoumání a analýzy. Jak jsem již uvedl v úvodu kapitoly IV.1.2. vypovídají údaje všech evidencí o trvalém několikanásobném převýšení počtu sebevražd mužů nad ženami v české

54

populaci již od vzniku Československa. Z dlouhodobého pohledu lze považovat vývoj u obou pohlaví za obdobný, kdy stádia vzestupu, stagnace a poklesu jsou totožná nebo jen lehce odlišná. Od konce 60. a začátku 70. let ubývalo počtu zemřelých na sebevraždu u obou pohlaví přibližně stejnou měrou. Od počátku 90 let ale zaznamenávají ČSÚ i OSŘI PP ČR rychlejší pokles počtu u žen než u mužů, přičemž ČSÚ uvádí, že v posledním hodnoceném pětiletí 2001-2005 se poprvé po 40 letech ukazuje opačný trend – pokles u žen pokračuje zatímco u mužů je zaznamenán mírný nárůst. V této otázce poskytují obě evidence odlišné údaje, neboť podle policejního statistického úřadu se počet dokonaných sebevražd žen nachází v tomto období ve fázi velmi mírného nárůstu (viz graf č. 4). Rok 2003 hodnotí ČSÚ jako rok mimořádného vzestupu u obou pohlaví, kdy počet 1.365 případů u mužů znamenal nejvyšší údaj za posledních deset let a u žen se počet 354 přiblížil k nejvyšším dosaženým hodnotám. V tomto dramatickém nárůstu spatřuje ČSÚ důvod pro souhrnný vzestup celého období 2001-2005 oproti předchozímu pětiletí. Tabulka č. 4 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví – absolutní počty a počty na 100 tis. obyvatel + vyjádření procentuelního zastoupení žen průměrný počet na 100 tis. obyvatel

počet

2001 2002 2003 2004 2005

muži

ženy

muži

ženy

1294 1216 1365 1286 1272

329 318 354 297 292

26,0 24,5 27,5 25,9 25,5

6,3 6,1 6,8 5,7 5,6

podíl žen na celku v %

počet sebevražd mužů na 1 sebevraždu ženy

20,3 20,7 20,6 18,8 18,7

3,9 3,8 3,9 4,3 4,4

(Zdroj: ČSÚ)

I přes zmíněnou drobnou disproporci v trendech sebevražd obou pohlaví v poslední sledovaném pětiletém období je zcela nepochybné, že převaha mužů nad ženami v počtu úmrtí sebevraždou se v posledních letech výrazně prohloubila. ČSÚ uvádí, že údaj z roku 2005 je za muže téměř shodný s počtem před deseti lety, zatímco u žen došlo za uvedené období k poklesu o třetinu. V posledních letech tvoří sebevraždy žen necelých 20 % všech sebevražd (jako dosavadní historické minimum uvádí Český statistický úřad rok 2005, kdy počet 292 znamenal 18,7 %). V současnosti připadají na jednu sebevraždu ženy více než čtyři sebevraždy mužů (ČSÚ uvádí jako historické maximum rok 2005, kdy na jednu sebevraždu ženy připadlo 4,4 sebevraždy mužů). Jako zajímavost uvádí stav z roku 1945, kdy ženy

55

s podílem 35 % dosahovaly ve srovnání s dnešním stavem opačné extrémní hodnoty. Další nerovnoměrnost mezi pohlavími lze vidět v jejich podílu na zemřelých celkem a zemřelých z vnější příčiny smrti. ČSÚ uvádí, že z celkového počtu zemřelých v hodnoceném pětiletém období 2001-2005 připadá u mužů na sebevraždy 2,4 % a u žen 0,6 %, z úmrtí na vnější příčiny pak 28 % u mužů a necelých 14 % u žen. Odlišnost nachází rovněž při srovnání počtu zemřelých sebevraždou a zemřelých při dopravních nehodách, kdy mužů zemře až o 30 % více při sebevraždách, zatímco žen zemře o 10 % více při dopravních nehodách. Graf č. 33 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 - podle pohlaví (zdroj: OSŘI PP ČR) 2000 1800 1600

počet jedinců

1400 1200 celkem muži ženy

1000 800 600 400 200 0 2001

2002

2003

2004

2005

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

IV.2.2. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle věku

Rozložení sebevražd podle věku je nepravidelné, zvyšuje se ale zřetelně se stoupajícím věkem k maximu ve věkové skupině 50-60 letých mužů a ve věkové skupině žen nad 70 let. Údaje ČSÚ hovoří o jistém přerušení nárůstu u obou pohlaví a dokonce o poklesu ve věkové kategorii 31-35 let, který - i přes mnohé výkyvy považuje za patrný. Tento trend ovšem nevykazují čísla, kterými disponuje policejní statistika. Může to být způsobeno tím, že OSŘI PP ČR nevyhodnocuje věkové kategorie nad 30 let v pětiletích, nýbrž v desetiletých cyklech a zmíněný efekt (pokles) se tedy v hodnotách věkové kategorie 30-40 letých nezobrazí. Trend má tedy podle policejní statistiky stoupající tendenci až do věkové kategorie 50-60 letých

56

Graf č. 34 – Dokonané sebevraždy mužů v ČR v letech 2001-2005 podle věku Dokonané sebevraždy mužů v ČR v letech 2001-2005 - podle věku (zdroj: OSŘI PP ČR) 350

300

počet jedinců

250 do 15 15-18 18-20 20-25 25-30 30-40 40-50 50-60 60-70 nad 70

200

150

100

50

0 2001

2002

2003

2004

2005

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 35 – Dokonané sebevraždy žen v ČR v letech 2001-2005 podle věku Dokonané sebevraždy žen v ČR v letech 2001-2005 - podle věku (zdroj: OSŘI PP ČR) 120

počet jedinců

100

do 15 15-18 18-20 20-25 25-30 30-40 40-50 50-60 60-70 nad 70

80

60

40

20

0 2001

2002

2003

2004

2005

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 36 – Index průměrných počtů dokonaných sebevražd v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a věkových skupin Index průměr. počtů dokon. sebevražd v ČR v letech 2001-2005 - podle pohlaví a věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 300

250

procent

200

muži

150

ženy

100

50

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

průměrný počet = 100% (Zdroj: ČSÚ)

57

40-50

50-60

60-70

nad 70

u obou pohlaví, po jejímž dosažení nastává u mužů i žen poměrně prudký pokles v kategorii 60-70 letých.

Poslední kategorie,

kterou

policejní

statistika

rozlišuje, zahrnuje všechny osoby starší 70 let. V této věkové skupině nejstarších osob nastává u mužů podstatné a u žen razantní zvýšení počtu dokonaných sebevražd (jak jsem již uvedl, ženy dosahují v této věkové kategorii maximálních hodnot). Jak je patrné ze srovnání hodnot grafů č. 34 a 35 je v pětiletí 2001-2005 převýšení počtu sebevražd mužů nad počtem žen několikanásobné ve všech věkových skupinách. Změny míry početní převahy sebevražd mužů neměly v závislosti na věku v hodnoceném období jednoznačný vývoj. Zatímco v nejmladší skupině do 15 let připadá na jednu sebevraždu ženy 3,4 sebevraždy mužů, ve věkové skupině 20-25 letých stoupá tento poměr na 7,4 a ve skupině 25-30 letých dokonce na 7,5 sebevraždy mužů na jednu sebevraždu ženy. Tato hodnota představuje maximální podíl. V dalších věkových skupinách jsou již podíly menší. Graf č. 37 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a věku na 100 tis. obyvatel Dokonané sebevraždy v ČR podle pohlaví a věku na 100 tis. obyvatel za roky 20012005 (zdroj: ČSÚ) 180

jedinců na 100 tis. obyvatel

160 140 120 100 muži ženy

80 60 40 20 0 do 14 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70-74 75-79 80-84 85 +

(Zdroj: ČSÚ)

Údaje ČSÚ hovoří o tom, že vývoj sebevražednosti podle věkových skupin se mění také v závislosti na měnící se věkové struktuře. I při nezměněné intenzitě sebevražd by samotný vliv stárnoucí populace vedl ke zvýšení nárůstu počtu sebevražd. Nicméně v hodnoceném období se tento nárůst počtu starších osob do zvýšení počtu sebevražd neprojevil, neboť byl eliminován poklesem intenzity dokonaných sebevražd.

58

IV.2.3. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2002-2005 podle pohlaví a rodinného stavu

Statistika OSŘI PP ČR vede hodnoty dokonaných sebevražd v ČR z hlediska rodinného stavu až od roku 2002. Uvádí, že nejvíce sebevražd připadlo v hodnoceném období na osoby žijící v manželství. Ve sledovaném období 20012005 to bylo průměrně 652,8 případů ročně (u mužů 530,8 a u žen 122). U ženatých Graf č. 38 – Dokonané sebevraždy mužů v ČR v letech 2002-2005 podle rodinného stavu Dokonané sebevraždy mužů v ČR v letech 2002-2005 - podle rodinného stavu (zdroj: OSŘI PP ČR) 600

počet jedinců

500

400 nezjištěno svobodný ženatý rozvedený ovdovělý druh

300

200

100

0 2002

2003

2004

2005

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

mužů má křivka stoupající tendenci s maximem v roce 2004 (582) a poklesem v roce následujícím (534), u vdaných žen se hodnota roku 2005 (116) po maximu v roce 2003 (136) vrátila zpět na úroveň roku 2002 (116). V hodnocení těchto absolutních hodnot se na místě s druhým nejvyšším počtem umístily svobodné osoby s průměrným počtem 414,3 případů ročně (u mužů 366,5 a u žen 47,8). Následovala skupina rozvedených s průměrnou hodnotou 287,8 případů ročně (u mužů 234,3 a u žen 53,5). Nejméně případů zaznamenala kategorie druh a družka s průměrem 31 případů (u mužů

26,3 a u žen 4,8). Zatímco ve všech kategoriích byl

v hodnoceném období zaznamenán mírný nárůst (největší u kategorie svobodných z 347 v roce 2002 na 463 v roce 2005, tedy o 116 případů), opačný trend byl zaznamenán pouze v kategorii ovdovělý, kde se i přes celkové zvýšení u obou pohlaví ze 184 v roce 2002 na 194 v roce 2005 snížil trend počtu sebevražd mužů v této kategorii z hodnoty 111 případů v roce 2002 na 100 v roce 2005. Podle ČSÚ však tyto absolutní (ani relativní) počty nevypovídají nic o intenzitě sebevražednosti. Proto

provedl podrobnější

59

analýzu nepřímou standardizací,

Graf č. 39 – Dokonané sebevraždy žen v ČR v letech 2002-2005 podle rodinného stavu Dokonané sebevraždy žen v ČR v letech 2002-2005 - podle rodinného stavu (zdroj: OSŘI PP ČR) 140

120

počet jedinců

100

nezjištěno svobodná vdaná rozvedená ovdovělá družka

80

60

40

20

0 2002

2003

2004

2005

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

kterou odstranil vliv rozdílné věkové struktury jednotlivých kategorií rodinného stavu. Ukázalo se, že nejnižší intenzitu sebevražednosti vykazují ženy a muži žijící v manželství, u nichž jsou reálné počty nižší než počty teoretické, získané rovnoměrným rozdělením počtu zemřelých za předpokladu nezávislosti na rodinném stavu (po uvážení rozdílné věkové struktury). Nejvyšší se ukázala sebevražednost u rozvedených, což může souviset s jejich životním stylem a dále s faktory zdravotní a jiné selekce, která se při rozpadu (i uzavírání) manželství uplatňuje.

IV.2.4. Dokonané sebevraždy v letech 2002-2005 podle pohlaví a vzdělání

Běžné statistické údaje neobsahují podle ČSÚ všechny potřebné podklady k vyhodnocení vztahu mezi dosaženým vzděláním a sebevražedností. V údajích o zemřelých je sice vzdělání uvedeno, nicméně není k dispozici každoroční bilance vzdělání obyvatelstva podle věku a vzdělání. Dostatečné informace poskytuje sčítání lidu a v tomto roce sčítání nebo okolních letech je tak možno provést výpočty s nepříliš velikou nepřesností. Z hodnot, které poskytuje statistická evidence OSŘI PP ČR bylo nejvíce sebevražd za hodnocené období zjištěno u osob se středním odborným a základním ukončeným vzděláním, přičemž u obou pohlaví je trend mírně stoupající. Přes jisté výkyvy je i u osob s vyšším vzděláním možno konstatovat mírně stoupající trend.

60

ČSÚ naopak u kategorie osob s vyšším vzděláním konstatuje mírně klesající tendenci. Na rozdíl od policejní statistiky hodnotil pro účely svého výpočtu pouze údaje za osoby ve věku 25 let a starší, u kterých se předpokládá ukončené vzdělání. Tabulka č. 5 – Počet sebevražd v ČR podle vzdělání obyvatel starších 25 let v letech 2001-2005

2001 M Ž základní celkem M střední bez Ž maturity celkem M střední Ž s maturitou celkem M Ž vysokoškolské celkem

2002

309 115 424 583 113 696 194 66 260 71 14 85

2003

358 119 477 548 103 651 157 59 216 57 10 67

2004

334 106 440 660 144 804 177 61 238 72 18 90

2005

289 99 388 644 125 769 173 42 215 65 14 79

277 91 368 676 114 790 170 58 228 60 11 71

(Zdroj: ČSÚ)

Také v této kategorii použil ČSÚ ke zjištění intenzity sebevražednosti v jednotlivých vzdělanostních skupinách metodu nepřímé standardizace a došel k závěru, že nejvyšší sebevražednosti u obou pohlaví dosahují osoby se základním (ukončeným

i

neukončeným)

vzděláním

a

že

s rostoucím

vzděláním

se

sebevražednost snižuje. Graf č. 40 – Dokonané sebevraždy mužů v ČR v letech 2002-2005 podle vzdělání Dokonané sebevraždy mužů v ČR v letech 2002-2005 - podle vzdělání (zdroj: OSŘI PP ČR) 800 700

počet jedinců

600 nezjištěno zákl. neukončené zákl. ukončené stř. odborné úplné stř. odborné úplné stř. všeobecné bakalářské vysokoškolské

500 400 300 200 100 0 2002

2003

2004

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

61

2005

Graf č. 41 – Dokonané sebevraždy žen v ČR v letech 2002-2005 podle vzdělání Dokonané sebevraždy žen v ČR v letech 2002-2005 - podle vzdělání (zdroj: OSŘI PP ČR) 250

počet jedinců

200

nezjištěno zákl. neukončené zákl. ukončené stř. odborné úplné stř. odborné úplné stř. všeobecné bakalářské vysokoškolské

150

100

50

0 2002

2003

2004

2005

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 42 – Index prům. počtu dokon. sebevražd v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a vzdělání Index průměrného počtu dokon. sebevražd v ČR v letech 2001-2005 - podle pohlaví a vzdělání (zdroj: ČSÚ) 250

procent

200

150 muži ženy

100

50

0 základní

stř. bez maturity

stř. s maturitou

vysokoškolské

průměrný počet = 100% (Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 43 – Index nejvyššího dosaženého vzdělání obyvatelstva ČR nad 15 let v roce 2001 Index nejvyššího dosaženého vzdělání ovatelstva ČR nad 15 let v roce 2001 (zdroj: ČSÚ) 180 160 140

procent

120 100 muži ženy

80 60 40 20 0 základní

stř. bez maturity

stř. s maturitou

(průměrný počet = 100%) (Zdroj: OSŘI PP ČR)

62

vysokoškolské

IV.2.5. Dokonané sebevraždy v letech 2002-2005 podle pohlaví a motivace

V motivaci sebevražedného jednání můžeme u obou pohlaví pozorovat jisté rozdíly. Zatímco u žen bylo v průměru nejčastějším motivem sebevraždy „duševní onemocnění“ (91,5 případů = 382,8 %) následované kategorií „bez zjištěné motivace“ (74,8 = 313 %) a „fyzickou nemocí“ (49,3 = 206,3 %), u mužů byl nejčastěji motiv nezjištěn (386,5 případů = 400,9 %), druhým nejčastějším pak „fyzická nemoc“ (173,3 = 179,8 %), následovaná „náhlou depresí“ (166 = 172,2 %). Naopak nejméně častými byly pro ženy motivy „politické“ (0 případů = 0 %), „náboženské“ (0,3 = 1,3 %) a „konflikty a problémy školní“ (0,5 = 2,1 %), což zcela odpovídalo pořadí u mužů, kde byly jako motivy s nejnižší frekvencí rovněž zjištěny pohnutky „politické“ (0,3 = 0,3 %), dále „náboženské“ (1 = 1 %) a „konflikty a problémy školní“ (5,3 = 5,5 %). Zatímco některé kategorie vykazovaly shodné nebo téměř shodné hodnoty na začátku i na konci hodnoceného období, jako například u mužů „konflikty a problémy sexuální či vztahové“ (v roce 2002 = 55 případů, v roce 2005 = 53 případů, „konflikty a problémy pracovní“ (2002 = 36, 2005 = 38), „konflikty a problémy školní“ (2002 = 5, 2005 = 5), motiv „politický“ (2002 = 0, 2005 = 0), „náboženský“ (2002 = 0, 2005 = 1), „obava z trestního stíhání (2002 = 16, 2005 = 16) a „duševní onemocnění“ (2002 = 133, 2005 = 133), u žen pak „konflikty a problémy rodinné“ (2002 = 26, 2005 = 29), „konflikty a problémy pracovní“ (2002 = 4, 2005 = 3), „konflikty a problémy školní“ (2002 = 1, 2005 = 0), motiv „náboženský“ (2002 = 0, 2005 = 1), v některých kategoriích došlo k poměrně dramatickému nárůstu. Neprogresivnější zvýšení zaznamenala u mužů kategorie „psychické problémy“ (2002 = 3, 2005 = 82, tedy Graf č. 44 – Dokonané sebevraždy v ČR – průměr za roky 2002-2005 podle motivu u mužů Dokonané sebevraždy v ČR - průměr za roky 2002-2005 podle motivu - muži (zdroj: OSŘI PP ČR)

bez zjištěné motivace konflikty a problémy pracovní politický duševní onemocnění psychické problémy

konflikty a problémy rodinné konflikty a problémy školní náboženský fyzické onemocnění jiná motivace

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

63

konflikty a problémy sex. či vztahové konflikty a problémy existenční obava z tr. stíhání náhlá deprese

Graf č. 45 – Dokonané sebevraždy v ČR – průměr za roky 2002-2005 podle motivu u žen Dokonané sebevraždy v ČR - průměr za roky 2002-2005 podle motivu - ženy (zdroj: OSŘI PP ČR)

bez zjištěné motivace konflikty a problémy pracovní politický duševní onemocnění psychické problémy

konflikty a problémy rodinné konflikty a problémy školní náboženský fyzické onemocnění jiná motivace

konflikty a problémy sex. či vztahové konflikty a problémy existenční obava z tr. stíhání náhlá deprese

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

zvýšení na 2.733 %), dále „konflikty a problémy existenční“ (2002 = 69, 2005 = 139, tedy na 201,4 %) a „konflikty a problémy rodinné“ (2002 = 135, 2005 = 182, zvýšení na 134,8 %). U žen dosáhla nejprogresivnějšího zvýšení rovněž kategorie „psychické problémy“ (2002 = 1, 2005 = 38, zvýšení na 3.800 %), dále opět shodně „konflikty a problémy existenční“ (2002 = 6, 2005 = 18, zvýšení na 300 %) a na třetím místě pak „náhlá deprese“ (2002 = 32, 2005 = 48, zvýšení na 150 %). U obou pohlaví pak také došlo v letech 2002 až 2005 ke snížení podílu sebevražd bez zjištěné motivace. U mužů z 385 na 354 případy (na 91,9 %), u žen ze 79 na 66 případů (na 83,5 %). Graf č. 46 – Index dokonaných sebevražd v ČR v letech 2002-2005 podle pohlaví a motivu Index dokonaných sebevražd v ČR v letech 2002-2005 podle pohlaví a motivu (zdroj: OSŘI PP ČR) 450 400 350

procent

300 250 muži ženy

200 150 100 50 0

h. é ní ní e lní nč zta ov ac inn ko te iv tiv ac od č r o l. š pr xis . . b l m . e x l o b . e r l. o ob jiš pr l. s a p prob pr zz ob fl. a l. a be pr fl. on .a nf l f n k a o n k l. ko ko nf ko

í í ní ý my ěn se ký án ce ně ck re cn ns va tíh blé oc liti ep ro oti že .s mo m d r p o t po e e m b n á ké on hlá ná az jin éo v. hic ná av ick še yc ob du ps fyz

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

64

IV.2.6. Dokonané sebevraždy v letech 2001-2005 podle způsobu provedení Již v části IV.1.4. bylo uvedeno, že dlouhodobě nejčastějším prostředkem sebevraždy je v České republice „oběšení“ (graf č. 47). I v hodnoceném období převýšil tento způsob několikanásobně hodnoty vykázané u všech ostatních. Tato kategorie, která kromě oběšení zahrnuje také sebevraždu udušením a uškrcením, dosahovala v období 2001-2005 trvale vyššího než 50 % podílu na všech způsobech spáchání. V roce 2001 bylo podle policejní statistiky uskutečněno 883 dokonaných sebevražd oběšením, což činilo 55,7 %, v roce následujícím 866 případů s 57,8 %, v roce 2003 pak 912 případů s podílem 54,6 %, v roce 2004 pak 970, tedy 53,6 % a konečně v posledním roce sledovaného období 993 případů s podílem 55,9 %. Z grafu č. 47 je patrný trend zvýšení celkového počtu sebevražd oběšením v české populaci ve sledovaném období. Druhým nejčastějším způsobem páchání sebevraždy v české populaci je „skok z výšky“, následovaný – pomineme-li kategorii „jiným způsobem“ - „skokem, lehnutím pod pohybující se objekt“ a „zastřelením“. Nejméně frekventovanými způsoby byly v hodnoceném období sebevraždy „úmyslnou havárií“, „skokem z přírodního útvaru“, „upálením“ a „výbušninou“. Graf č. 47 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 1000 900 800

počet jedinců

700 oběšením zastřelením utopením otravou plynem otravou jedy sečnou zbr., výbušninou skokem pod pohyb. objekt skokem z výše jiným způsobem

600 500 400 300 200 100 0 2001

2002

2003

2004

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

65

2005

IV.2.7. Dokonané sebevraždy v letech 2002-2005 podle pohlaví a způsobu provedení U obou pohlaví dlouhodobě a několikanásobně převyšuje sebevražda oběšením všechny ostatní způsoby. Grafy č. 48 a 49 znázorňují, že v roce 2002 zvolilo tento způsob 733 mužů (61,5 %) a 133 žen (43,5 %), v roce 2003 pak 770 mužů (57,9 %) a 142 žen (41,9 %), v roce 2004 bylo vykázáno 846 případů oběšení mužů (58 %) a 124 žen (35,4 %), konečně v posledním roce 861 mužů (61 %) a 132 žen (36,4 %). Graf č. 48 – Dokonané sebevraždy mužů v ČR v letech 2002-2005 podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy mužů v ČR v letech 2002-2005 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 900 800

počet jedinců

700 600

oběšením zastřelením utopením

500

otravou plynem otravou jedy sečnou zbr., výbušninou skokem pod pohyb. objekt skokem z výše

400 300

jiným způsobem

200 100 0 2002

2003

2004

2005

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

Graf č. 49 – Dokonané sebevraždy žen v ČR v letech 2002-2005 podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy žen v ČR v letech 2002-2005 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 160 140

počet jedinců

120 oběšením zastřelením utopením otravou plynem otravou jedy sečnou zbr., výbušninou skokem pod pohyb. objekt skokem z výše jiným způsobem

100 80 60 40 20 0 2002

2003

2004

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

66

2005

Pořadí dalších frekventovaných způsobů sebevraždy se již u obou pohlaví odlišuje. Muži preferují zastřelení (které je podle policejní statistiky rozděleno na kategorie „zastřelením služební zbraní“, „zastřelením legálně drženou zbraní“, „zastřelením nelegálně drženou zbraní“ a „zastřelením nezjištěnou zbraní“). Sebevraždu zastřelením si tedy ve sledovaném období zvolilo průměrně 11,5 % mužů (oproti 2,1 % žen). Kategorie „skokem z výše“ je rozdělena na způsob „skokem z výšky“, „skokem z mostu“, „skokem z okna“ a „skokem z přírodního útvaru“. Tuto kategorii preferovaly ženy s průměrem 24,6 % případů skokem z výšky za sledované období (oproti 9 % mužů). Skok z výše je třetím nejfrekventovanějším způsobem u mužů s již uvedenými 9 %. S průměrnou hodnotou 19,1 % je u žen na třetím místě kategorie „jiným způsobem“, která kromě jiného zahrnuje také sebevraždu „upálením“, „úmyslnou havárií“ a „drogami nebo léky“. Nejméně častými způsoby sebevraždy byly v období 2002-2003 u mužů zaznamenány sebevraždy „úmyslnou havárií“, „výbušninou“ a „upálením“ s 0,09 %, resp. 0,12 %, resp. 0,44 %. Ženy nejméně preferovaly způsoby „výbušninou“ a „úmyslnou havárií“ a to shodně s nulou za celé období, dále pak následoval způsob „upálením“ s průměrnou hodnotou 0,29 %. Obecně lze říci, že čtyři hlavní způsoby sebevražd (oběšením, zastřelením, skokem z výše a otravou) zahrnují přibližně 90 % všech sebevražd. Dále že ženy inklinují spíše k nenásilným metodám, zatímco muži naopak volí násilnější způsoby. Řada studií se podle ČSÚ shoduje v tom, že i přes častější výskyt nenásilných metod u žen vykazují obě pohlaví shodný záměr zemřít a volba méně letálních prostředků u žen je záležitostí rozdílného biologického a psychického základu a socializace Graf č. 50 – Dokonané sebevraždy v ČR podle způsobu provedení – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebevraždy v ČR - průměr za roky 2002-2005 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR)

jiným zp. otr. plynem skokem pod pohyb. obj. upálením

oběšením otr. jedy skokem z výšky

zastřelením sečnou zbr. drogou, léky

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

67

utopením výbušninou úmyslnou havárií

obou pohlaví. Stále klesající podíl sebevražd otravou užitkovým plynem, který byl až do počátku 80. let velmi častý, byl způsoben změnou plynu používaného v domácnostech, kdy byl jedovatý svítiplyn nahrazen netoxickým zemním plynem. Pokles v kategorii „otravou plynem“ ovšem není tak markantní z toho

důvodu,

že se do ní započítává poměrně často používaná úmyslná otrava výfukovými plyny. Tento způsob je frekventován převážně mužskou částí populace, proto v této kategorii počet sebevražd mužů jednoznačně převyšuje počet sebevražd žen (3,0 % oproti 0,6 %).

IV.2.8. Dokonané sebevraždy v letech 2001-2005 podle věku a nejčastějších způsobů provedení

Pokud se týká sebevražd oběšením, můžeme z grafu č. 51 vyčíst nejvyšší zastoupení ve věkové skupině 50-60 letých mužů (průměrně 187,5 případů) a žen starších 70 let (průměrně 42,8 případů). Vztaženo k celkovému průměrnému počtu sebevražd jednotlivých pohlaví za celé sledované období se tyto nejvíce exponované věkové skupiny podílí 23,4 % u mužů a 32,2 % u žen. Graf č. 51 – Dokonané sebevraždy oběšením – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebvraždy oběšením - průměr za roky 2002-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 200 180 160

počet jedinců

140 120 100

muži ženy

80 60 40 20 0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

nad 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

V sebevraždách zastřelením je u mužů situace obdobná jako v sebevraždách oběšením. Křivka totiž dosáhla maximálních hodnot také u věkové skupiny 50-60 letých (průměrně 37,8 případů) a stejným způsobem se po kulminaci poměrně prudce propadá následující věková kategorie 60-70 letých, po které následuje opětovný nárůst u osob nad 70 let. U žen je tento způsob sebevraždy nejvíce

68

Graf č. 52 – Dokonané sebevraždy zastřelením – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebvraždy zastřelením - průměr za roky 2002-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 40

35

počet jedinců

30

25

20

muži ženy

15

10

5

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

nad 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

zastoupen ve skupině 30-40 letých (průměrně 2 případy). Vzhledem k celkovému průměrnému počtu sebevražd jednotlivých pohlaví za období 2002 až 2005 se zastřelení muži v kategorii 50-60 letých podílí 24,6 % a zastřelené ženy v kategorii 30-40 letých 28,6 %. Při výpočtu u tohoto způsobu byly do sebevraždy zastřelením opět započítány podle policejní statistiky kategorie „zastřelením služební zbraní“, „zastřelením legálně drženou zbraní“, „zastřelením nelegálně drženou zbraní“ a „zastřelením nezjištěnou zbraní. Zatímco průběh křivky je u mužů i žen u sebevražd oběšením obdobný, u sebevražd zastřelením je odlišný (graf č. 52). Při výpočtu frekvence sebevražd skokem z výšky jsem vycházel ze součtu podkategorií „skokem z výšky“, „skokem z mostu“, „skokem z okna“ a „skokem z přírodního útvaru“. Křivka charakterizující počet sebevražd skokem z výšky dosahovala u žen i u mužů dvou maxim (graf č. 53). Ve věkové kategorii mužů Graf č. 53 – Dokonané sebevraždy skokem z výšky – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebvraždy skokem z výšky - průměr za roky 2002-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 30

počet jedinců

25

20

15

muži ženy

10

5

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

69

40-50

50-60

60-70

nad 70

30-40 let a nad 70 let a u žen v kategoriích 40-50 let a nad 70 let. V nejstarší věkové kategorii platí u obou pohlaví nárůst na maximum, které, vztaženo k celkovým průměrným součtům sebevražd skokem z výšky u obou pohlaví, znamená s počtem 25,5 případů podíl 21,1 % u mužů a s počtem 23,5 případů 28 % u žen. Graf č. 54 – Dokonané sebevraždy požitím drog nebo léků – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebvraždy požitím drog nebo léků - průměr za roky 2002-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 14

12

počet jedinců

10

8 muži ženy

6

4

2

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

nad 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

O křivce, která charakterizuje vývoj sebevražedného jednání mužů a žen požitím drog nebo léků se dá říci, že vykazuje vyšší hodnoty u mladší mužské populace a starší ženské populace, kde zlomovým bodem je věková kategorie 50-60 letých. Zde křivka dosahuje svého maxima a zde také došlo k úplnému vyrovnání mezi průměrnými hodnotami mezi oběma pohlavími. U obou pohlaví nastává pokles ve věkové skupině 60-70 letých a další nárůst u poslední sledované kategorie. Hodnoty mužů však v posledních dvou věkových skupinách jen o tři desetiny přesahují 50 % hranici v poměru k hodnotám žen ve stejné kategorii (viz graf č. 54). Zcela jiného rázu je srovnání obou pohlaví u sebevražd otravou plynem jak nám je ukazuje graf č. 55, který zobrazením markantního rozdílu v hodnotách mezi pohlavími nutně vyvolává asociaci s grafem č. 52 (srovnávající pohlaví u sebevražd zastřelením). U otravy plynem se musím odvolat na závěrečnou část kapitoly IV.2.7., kde uvádím zdůvodnění tohoto stavu. Hodnoty otrav plynem u mužů převyšují ve věkových kategoriích 30-40 a 40-50 let hodnoty žen shodně o 94,9 %. V ostatních věkových kategoriích je procentuální vyjádření mužského podílu nižší. Sebevraždy lehnutím nebo skokem pod pohybující se objekt jsou podle grafu č. 56 ve všech věkových skupinách doménou mužské části populace. Muži dosahují

70

Graf č. 55 – Dokonané sebevraždy otravou plynem – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebvraždy otravou plynem - průměr za roky 2002-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 10 9 8

počet jedinců

7 6 5

muži ženy

4 3 2 1 0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

nad 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 56 – Dokonané sebevraždy lehnutím nebo skokem pod pohybující se objekt – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebvraždy lehnutím nebo skokem pod pohybující se objekt - průměr za roky 2002-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 14

12

počet jedinců

10

8 muži ženy

6

4

2

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

nad 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

maximálních hodnot ve skupině 30-40 letých a ženy ve skupině 50-60 letých. Nejtěsnější rozdíl mezi hodnotami obou pohlaví je ve skupině 60-70 letých. Pozoruhodný je opačný trend mezi pohlavími počínaje věkovou skupinou 20-25 a konče skupinou 50-60 letých. Z grafu č. 57 lze vyčíst, že sebevraždu utopením volí v převážené většině ženská část populace, přičemž početní převaha vzrůstá s přibývajícím věkem. Zatímco ve věkových kategoriích 20-25 a 25-30 let dosahují ženy nižších hodnot, od skupiny 40-50 letých jednoznačně převyšují hodnoty u mužů v každé další kategorii o více než 100 % a v kategorii nejstarších dokonce o 183,3 %.

71

Graf č. 57 – Dokonané sebevraždy utopením – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebvraždy utopením - průměr za roky 2002-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 35

30

počet jedinců

25

20 muži ženy

15

10

5

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

nad 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

IV.2.9. Dokonané sebevraždy v letech 2001-2005 podle pohlaví a dnů v týdnu

Sebevražednost se mění i podle dnů v týdnu. V tomto zkoumání byly sebevraždy započítány do jednotlivých dnů v týdnu (pondělí až neděle) bez ohledu na státní svátky. Po sečtení absolutních údajů pro obě pohlaví vyplývá, že v roce 2002 byl dnem s nejvyšší sebevražedností čtvrtek s 241 případy (pro muže pondělí se 198 a pro ženy čtvrtek s 53 případy). Dnem s naopak nejnižšími hodnotami byla pro tento rok sobota se 160 případy (pro muže také sobota se 119 a pro ženy neděle s 35 případy). V roce 2003 bylo nejvyšších hodnot dosaženo v pondělí s 282 případy (pro muže pondělí s 229 a pro ženy středa s 61 případy). Nejnižší počty se týkaly pátku s 213 případy (pro muže pátek se 168 a pro ženy čtvrtek se 39 případy). Rok 2004 znamenal nejvyšší hodnoty pro středu s 298 případy (pro muže středa s 247 a pro ženy pondělí s 59 případy). Úhrnem nejnižší byla v tomto roce neděle s 225 případy (pro muže neděle se 183 a pro ženy shodně také neděle se 42 případy). Pro rok 2005 platí, že dnem s nejvyšším součtem pro obě pohlaví se stalo pondělí s 272 případy (pro muže pátek s 220 a pro ženy úterý s 60 případy). Nejnižší hodnoty pak byly dosaženy v pátek s 226 případy (pro muže čtvrtek se 179 a pro ženy sobota se 42 případy).

72

Graf č. 58 – Dokonané sebevraždy v ČR podle dnů v týdnu – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebevraždy v ČR - průměr za roky 2002-2005 podle dnů v týdnu (zdroj: OSŘI PP ČR)

6

průměrnýpočet jedinců

5

4 ženy muži celkem

3

2

1

0 PO

ÚT

ST

ČT

PÁ

SO

NE

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

Ze zkoumání průměrných denních údajů za sledované období vyplývá, že k největšímu počtu sebevražd dochází na začátku týdne – v pondělí. Na tento den připadá v průměru 5,0 sebevražd. V úterý je již počet nižší – 4,8. Ve středu dochází k mírnému nárůstu o 0,1 případů u mužů a 0,02 případů u žen, ve čtvrtek následuje pokles u obou pohlaví celkem o téměř 0,3 případy. V pátek dochází k rozdílu v trendu mezi muži a ženami. Zatímco u mužů pokračuje mírný pokles, u žen je zaznamenán mírný nárůst. Sobota je ve znamení nejvýraznějšího poklesu – o 0,4 případy u mužů a 0,11 u žen. S nedělí přichází mírné zvýšení, přesto se drží pod průměrem pracovních dní. V relativním vyjádření, vztaženému k průměrnému počtu sebevražd na jeden den v hodnoceném období čtyř let, je pondělí 10,3 % nad průměrem u mužů a 5,4 % u žen, sobota je pak 13 % pod průměrem u mužů a 11,8 % u žen. Graf č. 59 – Index prům. denních počtů sebevražd v jednotl. dnech podle pohlaví za roky 2002-2005 Index průměr. denních počtů sebevražd v jednotlivých dnech týdne podle pohlaví za roky 2002-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 115

110

procent

105

muži ženy

100

95

90

85 PO

ÚT

ST

ČT

průměrný denní počet = 100% (Zdroj: OSŘI PP ČR)

73

PÁ

SO

NE

Předpokládal jsem, že vzájemné srovnání mezi pracovně aktivními věkovými skupinami (18-60 let) a věkovými skupinami starobních důchodců (nad 60 let) ukáže zřetelný rozdíl ve frekvenci sebevražd v pracovních dnech a dnech pracovního volna Graf č. 60 – Index prům. denních počtů dokonaných sebevražd v jednotlivých dnech týdne v letech 2002-2005 – srovnání věkové skupiny 18-60 let s věkovou skupinou nad 60 let Index průměrných denních počtů dokonaných sebevražd v jednotlivých dnech týdne v letech 2002-2005 - srovnání věk. sk. 18-60 a nad 60 let (zdroj: OSŘI PP ČR) 125 120 115

procent

110 105 18-60 let nad 60 let

100 95 90 85 80 PO

ÚT

ST

ČT

PÁ

SO

NE

průměrný denní počet = 100% (Zdroj: OSŘI PP ČR)

(resp. dnech, které jim předcházejí) a to tak, že u pracovně aktivních věkových skupin bude nárůst sebevražd v pondělí vyšší a počet sebevražd v sobotu naopak nižší než u skupin pracovně neaktivních. Zjistil jsem však, že ve sledovaném období je průběh křivky pracovně aktivních věkových skupin plošší než je tomu u pracovně neaktivních. Navíc, oproti očekávání dosahují starobní důchodci vyšších hodnot v pondělí a nižších hodnot v sobotu. V ostatních dnech týdne jsou rozdíly v hodnotách nepříliš významné (viz graf č. 60).

IV.2.10. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a měsíců v roce Roční období je významným faktorem, který ovlivňuje do značné míry počet sebevražd. Dlouhodobě jsou nejvíce frekventované jarní měsíce. Ve sledovaném období byl podle hodnocení ČSÚ i OSŘI PP ČR jako měsíc s nejvyšším počtem sebevražd shodně vyhodnocen duben. U tohoto měsíce udává policejní statistika

74

Graf č. 61 – Dokonané sebevraždy v ČR podle měsíců v roce – průměrné srovnání za roky 2002-2005 Dokonané sebevraždy v ČR - průměr za roky 2002-2005 - podle měsíců v roce (zdroj: OSŘI PP ČR) 180 160

počet jedinců

140 120 100 ženy muži celkem

80 60 40 20 0 I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

počet, který o šest desetin přesahuje 118 % průměru u mužů a o dvě desetiny 144 % u žen. Nejnižší četnosti pak dosahuje trvale měsíc prosinec, který podle stejné statistiky dosahuje v hodnoceném období 70,3 % průměru u mužů a 64,7 % u žen. Graf č. 62 – Index průměrných měsíčních počtů sebevražd v jednotlivých měsících podle pohlaví za roky 2002-2005 Index průměr. měsíčních počtů sebevražd v jednotlivých měsících podle pohlaví za roky 2002-2005 (zdroj: OSŘI PP ČR) 150 140 130

procent

120 110 muži ženy

100 90 80 70 60 I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

průměrný měsíční počet = 100% (Zdroj: OSŘI PP ČR)

Četnost se podle grafu č. 61 zvyšovala plynule až do dubna (vyjma měsíce února u mužů), přičemž křivka měla strmější průběh u žen. Po uvedeném zvýšení následoval u obou pohlaví květnový pokles, opět dramatičtější u žen. Průběh křivek v dalších měsících má u obou pohlaví sestupnou tendenci až do ledna, vyjma měsíce července u obou pohlaví a měsíce srpna u žen. V srpnu došlo u obou pohlaví k vývoji opačného trendu. Zatímco u mužů byl zaznamenán pokles z červencových

75

110,6 % na 105,1 %, byl u žen ve stejném období nárůst ze 102,5 % na 117,7 %. Za sledované období byl měsíc březen dvakrát vyhodnocen jako měsíc s nejvyšší četností (rok 2003 = 176 případů, rok 2005 = 182 případů), duben dosáhl nejvyšší četnosti jednou (rok 2004 = 197 případů), stejně jako květen (rok 2002 = 157 případů). Měsícem s minimálním počtem byl po celé období prosinec (rok 2002 = 84 případů, 2003 = 80, 2004 = 113 a 2005 = 113). Měsíc březen dosáhl největšího výkyvu, neboť po 108 sebevraždách v roce 2002 došlo k nárůstu na 176 sebevražd v roce 2003 (rozdíl o 68 případů, tedy meziroční nárůst o téměř 63 %).

IV.2.11. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a zaměstnání Hodnotíme-li četnost sebevražd podle profesních skupin bez rozlišení pohlaví zjišťujeme, že stejně jako v předchozích sledovaných obdobích byly v období 20022005 nejvíce zastoupeny sebevraždy u kategorie „nepracující, dítě“ - v průměru 1.022 případů ročně, přičemž nejvyšší hodnoty zaznamenal rok 2004 (1.081). Graf č. 63 – Dokonané sebevraždy v ČR podle zaměstnání u mužů – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebevraždy v ČR - průměr za roky 2002-2005 - podle zaměstnání u mužů (zdroj: OSŘI PP ČR)

nepracující, dítě nižší admin. prac. přísl. ozbr. sborů ostatní

vedoucí pracovník sam. činná osoba dělník

vědecký pracovník zemědělec i soukr. umělec

tech., zdrav. a ped. prac. veřejný činitel nezjištěno

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

V roce 2002 se kategorie „nepracující, dítě“ podílela na celkovém počtu dokonaných sebevražd 62,8 %, v roce 2003 61,8 %, v roce 2004 59,8 % a konečně v roce 2005 58,3 %. V pořadí druhou profesí byli „dělníci“s ročním průměrem 262,3 a maximem 292 v roce 2005. Třetí pomyslné místo obsadila profesní kategorie „ostatní pracující“

76

s průměrem 147,3 a maximem 176 v roce 2003 a hned za ní skupina „samostatně činných osob“ s průměrem 118 případů na rok a maximem v roce 2002 (133 příp.). Graf č. 64 – Dokonané sebevraždy v ČR podle zaměstnání u mužů – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebevraždy v ČR - průměr za roky 2002-2005 - podle zaměstnání u žen (zdroj: OSŘI PP ČR)

nepracující, dítě nižší admin. prac. přísl. ozbr. sborů ostatní

vedoucí pracovník sam. činná osoba dělník

vědecký pracovník zemědělec i soukr. umělec

tech., zdrav. a ped. prac. veřejný činitel nezjištěno

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

Také ČSÚ uvádí, že u sebevražd osob se zjištěným zaměstnáním připadlo nejvíce případů na řemeslníky a kvalifikované dělníky u mužů, technické, zdravotní a pedagogické pracovnice u žen. Na opačném konci, tedy jako profese s nejnižším zastoupením sebevražd, se v hodnoceném období umístily téměř shodně kategorie „umělec“ s naměřenou průměrnou hodnotou 0,8 případů ročně a „veřejný činitel“ s 1 případem ročně, což činí 0,05 % resp. 0,06 %. Další v pořadí je kategorie “vědecký a odb. duš. pracovník“ se 7,5 případy ročně a „zemědělec i soukromý“ s průměrem 9,3 případu za rok.

IV.2.12. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle pohlaví a kategorie nepracující Jak jsem již uvedl v kapitole IV.2.11. podíl kategorie „nepracující, dítě“ se ve sledovaném období pohyboval vždy kolem hranice 60 %, přičemž tento podíl byl nižší v kategorii mužů (průměrně za celé období 766,5 případů, tedy 56 % ze všech sebevražd spáchaných muži) a vyšší u žen (průměrně za celé období 255,5 případů, tedy 75 % ze všech sebevražd spáchaných ženami). Z těchto osob to byli u obou pohlaví nejčastěji „starobní důchodci“ (muži s 266 případy, tedy 36 %, ženy s 131,8

77

případy, tedy 52 %), u mužů následovaní kategorií „bez pracovního poměru“ (194,3 případů s 25 %) a u žen kategorií „invalidní důchodkyně“ (35,5 případů se 14 %). Nejnižší četnosti dosáhla u mužů kategorie „sexuálně výdělečně činní“ s průměrem 0 případů, „vojáci základní služby“ s průměrem 0,8 případu a „muži v domácnosti“ s průměrem 1,5 případu. U žen byla nejnižší četnost zaznamenána Graf č. 65 - Dokonané sebevraždy v ČR podle kateg. nepracující muži – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebevraždy v ČR v letetch 2002-2005 - průměr podle kategorie nepracující muži (zdroj: OSŘI PP ČR)

neurčeno invalidní důchodci sex. výdělečně činní

žáci + studenti starobní důchodci ve výk. trestu a vazby

vojáci zákl. služby bez prac. poměru bez zaměstnání

muži v domácnosti registr. na úřadu práce

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

Graf č. 66 - Dokonané sebevraždy v ČR podle kateg. nepracující ženy – průměr za roky 2002-2005 Dokonané sebevraždy v ČR v letetch 2002-2005 - průměr podle kategorie nepracující ženy (zdroj: OSŘI PP ČR)

neurčeno invalidní důchodkyně sex. výdělečně činné

žákyně + studentky starobní důchodkyně ve výk. trestu a vazby

vojáci zákl. služby bez prac. poměru bez zaměstnání

ženy v domácnosti registr. na úřadu práce

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

v kategorii „vojáci základní služby“ a „sexuálně výdělečně činné“ s průměrem 0 případů a „ve výkonu trestu a vazby“ s průměrem 0,5 případu za sledované období. Z osob nepracujících dosáhli podle ČSÚ nejvyšší četnosti starobní důchodci, což souvisí s vyšší sebevražedností starších osob, ale také nezaměstnaní. Ti měli, ve srovnání s osobami zaměstnanými, několikanásobně vyšší úmrtnost na

78

sebevraždu i po odstranění věkových rozdílů, což svědčí o negativním vlivu nezaměstnanosti na sebevražednost, především u mužů. Graf. č. 67 – Index prům. počtu sebevražd v letech 2002-2005 v kategorii nepracující podle pohlaví Index průměrného počtu sebevražd v letech 2002-2005 - podle pohlaví a kategorie nepracující (zdroj: OSŘI PP ČR)

600

500

procent

400 muži ženy

300

200

100

0

. í i i i by cn ru ní dc dc sl. inn eč nti az no má mě tná ho ho az de kl. ěč če av do ůc po ěs ůc ch zá čn stu ur u . d d u v t i e m e c í l í . i + s a n tr ra jác dn dě bn ci už tre zz gis vo ro ali vý žá zp k. be am re x. be sta vý inv ny se ve že

průměrný počet = 100% (Zdroj: OSŘI PP ČR)

IV.2.13. Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 podle velikosti obce

Policejní statistika nezkoumá a neregistruje sebevražednost z tohoto pohledu. ČSÚ naproti tomu považuje tento faktor ze jeden z těch, který by mohl mít vliv na míru sebevražednosti, přestože jeho vypovídací schopnost má za omezenou. Graf č. 68 – Dokonané sebevraždy v ČR podle velikosti obce – průměr za roky 2001-2005 Dokonané sebevraždy v ČR v letetch 2001-2005 - průměr podle velikosti obce (zdroj: ČSÚ) 350

průměrnýpočet jedinců

300 250 200 150 100 50 0 do 199

200-499

500-999

1000-4999

500019999

2000049999

počet obyvatel

(Zdroj: ČSÚ)

79

5000099999

100000+ (bez Prahy)

Praha

Graf č. 69 – Dokonané sebevr. v ČR podle velikosti obce – prům. za roky 2001-2005 na 100 tis.obyv. Dokonané sebevraždy v ČR v letetch 2001-2005 - průměr podle velikosti obce na 100 tis. obyvatel (zdroj: ČSÚ)

prům. počet jedincůna100tis. obyv.

18 17,5 17 16,5 16 15,5 15 14,5 14 13,5 13 do 199

200-499

500-999 1000-4999

500019999

2000049999

5000099999

100000+ (bez Prahy)

Praha

počet obyvatel

(Zdroj: ČSÚ)

Místo uvedeného trvalého bydliště před provedením sebevraždy totiž nemusí být místem dlouhodobějšího pobývání dotyčné osoby a do rozhodování o sebevraždě se tak mohou promítat vlivy z dřívější doby bydlení a to i ve zcela odlišném typu sídla. Jak je patrno z grafu č. 68 je počet sebevražd největší ve velikostních skupinách obcí od 1 tis. do 5 tisíc a od 5 tis. do 20 tisíc obyvatel, nejmenší pak v obcích s nenižším počtem obyvatel (do 200). Tyto počty ovšem neinformují o míře sebevražednosti, konstatují pouze rozdělení sebevražd do velikostních skupin obcí. Z relativních údajů vsazených do grafu č. 69 je zřejmé, že v letech 2001-2005 vyplývá z přepočtu na 100 tis. obyvatel jistá nepřímá závislost na velikostní skupině obcí, kdy s rostoucí velikostí obce sebevražednosti ubývá (vyjma Prahy). Je možné, že částečný vliv na diferenciaci v sebevražednosti velikostních skupin obcí může mít jejich rozdílná věková struktura. ČSÚ ovšem nepovažuje tento faktor za dominující.

IV.3. ZHODNOCENÍ ROKU 2001 A SROVNÁNÍ DAT DOKONANÝCH SEBEVRAŽD ZA ROKY 1991-2005 PODLE ÚZEMNĚ SPRÁVNÍHO ROZDĚLENÍ ČR IV.3.1. Dokonané sebevraždy v ČR, Praze a krajích v roce 2001 podle pohlaví, příčin, způsobu provedení a věkových skupin:6

Jako ukázku zpracování jednotlivého roku jsem si zvolil první rok nového tisíciletí, který bych chtěl představit tak, jak vypadal z pohledu problematiky zabývající se dokonanými sebevraždami. 6

Všechny vzestupy a poklesy jsou vztaženy k předcházejícímu roku 2000.

80

Podle Aktuální informace ÚZIS ČR č. 49/2002 bylo v roce 2001 tímto úřadem evidováno 1.664 sebevražedných úmrtí, čímž došlo ke zvýšení oproti předchozímu roku o 37 případů, z toho u mužů o 32 na 1.299 případů (vzestup o 2,5 %), u žen o 5 na 365 případů (vzestup o 1,4 %). Český statistický úřad evidoval v tomto roce 1.623 úmrtí na úmyslné sebepoškození, což bylo o 26 případů méně než v roce předchozím. Počet zemřelých mužů se tak snížil o 4 na 1.294 případů v roce 2001 (pokles o 0,3 %), počet sebevražd žen poklesl o 22 případů na 329 (pokles o 6,3 %). OSŘI PP ČR vykazoval za rok 2001 tyto údaje: celkem 1584 sebevražedných úmrtí, což bylo o 152 případů více než v předchozím roce. Počet takto zemřelých mužů se zvýšil o 133 na 1.263 případů (vzestup o 11,8 %) a počet zemřelých žen se rovněž zvýšil a to o 19 na 321 (vzestup o 6,3 %). Porovnání počtu sebevražd v roce 2001 absolutně a na 100 tis. obyvatel, podle údajů ÚZIS ČR, ČSÚ a OSŘI PP ČR, ukazuje tento přehled: Tabulka č. 3 – Dokonané sebevraždy v ČR za rok 2001 – absolutní počty a počty na 100 tis. obyvatel

Počet sebevražd v roce 2001 absolutně ÚZIS ČR

na 100 tis. obyvatel

muži

ženy

celkem

muži

ženy

celkem

1299 1294

365 329

1664 1623

26,0 25,9

6,9 6,2

16,2 15,8

1584

25,3

6,1

15,7

ČSÚ OSŘI PP 1263 321 ČR (Zdroj: ÚZIS ČR, ČSÚ a OSŘI PP ČR)

Vzhledem k odlišnému vývoji sebevražednosti mužů a žen se (podle údajů ČSÚ) podíl sebevražd žen na celkovém počtu sebevražd snížil z hodnoty 21,3 % na 20,3 v roce 2001. Počet sebevražd mužů připadajících na jednu sebevraždu žen se zvýšil z hodnoty 3,7 na 3,9. Z grafu č. 70 je zřejmé, že podle údajů OSŘI PP ČR pro rok 2001 byly nejčastějším motivem sebevraždy pro muže i ženy – pomineme-li opět kategorii nezjištěné příčiny - shodně somatické zdravotní potíže s 225, resp. 80 případy, což činilo 17,8 resp. 24,9 procent ze všech motivů u jednotlivého pohlaví. U žen následovala nemoc duševní se 78 případy, tj. 24,3 % a třetím nejfrekventovanějším motivem byla u žen v roce 2001 náhlá deprese se 45 případy a tedy 14,0 %. U mužů nastala opačná situace, kdy náhlá deprese přestihla se 174 případy (tj. 13,8 %) nemoc duševní se 166 (tj. 13,1 %) . U obou pohlaví se na čtvrtém místě shodně umístily rodinné poměry se 131 případy u mužů a 20 případy u žen (tj. 10,4 a 6,2 %).

81

Graf č. 70 – Dokonané sebevraždy v ČR v roce 2001 – podle příčin Dokonané sebevraždy v ČR v r. 2001 - podle příčin (zdroj: OSŘI PP ČR) 450 400

počet jedinců

350 300 250 ženy muži

200 150 100 50 0 nemoc fyzická nemoc duševní náhlá deprese

rodinné poměry

láska a žárlivost

obavy z tr. stíhání

jiné příčiny

nezjištěné příčiny

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

Podle údajů ÚZIS ČR byla psychická porucha v roce 2001 určena u 14,7 % sebevrahů (muži 11,7 %, ženy 25,2), bez psychické alterace bylo celkem 6,1 % sebevrahů, u 79,3 % nebyla diagnóza zjištěna. Oproti předchozímu roku se tak celkový podíl osob s psychickou poruchou snížil o 2,7 %, snížil se také podíl osob bez psychické alterace, vzrostl naopak podíl případů, kde psychický stav sebevraha nebyl zjištěn. ÚZIS ČR dále registruje, že sebevražedný pokus předcházel samotné sebevraždě ve 132 případech (7,9 % ze všech sebevražd, 24,9 % ze sebevražd, u kterých byla přítomnost či nepřítomnost sebevražedného pokusu zjištěna). U žen sebevražedný pokus předcházel sebevraždě častěji než u mužů. Lze předpokládat, uvádí dále ÚZIS ČR v Aktuální informaci č. 49/2002, že u mužů je sebevražda v důsledku použití letálnějších prostředků častěji dokonána. Dlouhodobě je u obou pohlaví nejčastějším způsobem provedení sebevraždy oběšení (graf. č. 17), v roce 2001 (graf č. 71) to bylo podle zdrojů OSŘI PP ČR 883 případů, tj. 55,7 % (v roce 2000 dokonce 823 případů, tedy 57,5 %) z celkového počtu sebevražd. Se 184 případy potom následovala sebevražda skokem z výšky, což činilo 11,6 % (oproti 165 případům v roce 2000, tedy 11,5 %), a se 161 případy a 10,2 % sebevražda zastřelením (oproti 139 případům a tedy 9,7 % v předchozím roce). Nejméně frekventovaným způsobem sebevraždy se v roce 2001 stala otrava plynem a to v 36 případech, které tvořily 2,3 % (v roce 2000 byl nejméně oblíbený způsob sebevraždy použitím sečné zbraně nebo výbušniny s 11 případy, tedy 0,8 %).

82

Graf č. 71 – Dokonané sebevraždy v ČR v roce 2001 – podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy v ČR v r. 2001 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 900 800

počet jedinců

700 600 500 400 300 200 100 0 oběšením

zastřelením

utopením

otravou plynem

otravou jedy

sečn. zbr. nebo výbuš.

skokem pod vlak

skokem z výšky

jinak

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

Zastoupení jednotlivých věkových skupin na celkovém počtu sebevražd v roce 2001 ukazuje graf č. 72. U mužů měly nejvyšší podíl věkové skupiny 40-50 a 50-60 let, tedy 271 a 234 případů, což činilo 21,5 resp. 18,5 % (oproti předchozímu roku, kdy největší podíl zaznamenaly věkové skupiny 40-50 a přes 70 let, tedy 271 a 184 případů, což činilo 24,0 resp. 16,3 %). U žen měly v roce 2001 nejvyšší podíl věkové skupiny 50-60 a přes 70 let, tedy 69 a 79 případů, což činilo 21,5 resp. 24,6 % (v předchozím roce byly nejvíce zastoupeny stejné věkové skupiny s 64 a 80 případy, což činilo 21,2 resp. 26,5 %). Graf č. 72 – Dokonané sebevraždy v ČR v roce 2001 – podle věkových skupin Dokonané sebevraždy v ČR v r. 2001 - podle věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 300

250

počet jedinců

200

150

muži ženy

100

50

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

přes 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

Následující grafy č. 73 až 97 vyjadřují hodnoty dokonaných sebevražd z roku 2001 z pohledu již výše uvedených kritérií, tentokrát ovšem ve vztahu ke jejich geografickému rozložení. Údaje získané z policejních evidencí jsou děleny podle

83

dřívějšího územně správního uspořádání z roku 1960 na sedm krajů, neboť Policie ČR ve svých statistikách i nadále respektuje toto rozdělení. ČSÚ (resp. ÚZIS ČR) oproti tomu uvádí ve svých statistických ročenkách data přepočítaná na nové geografické uspořádání podle 14 vyšších územních samosprávných celků z r. 2000. Graf č. 97 a 98 hodnotí absolutní počty dokonaných sebevražd v jednotlivých krajích a hlavním městě. K názornější představě o rozložení dokonaných sebevražd na území ČR lépe poslouží grafické vyjádření přepočtu absolutních čísel dokonaných sebevražd podle krajů na 100 tis. obyvatel, které je součástí následující kapitoly IV.3.2. Graf č. 73 – Dokonané sebevraždy v Praze v roce 2001 – podle příčin Dokonané sebevraždy v Praze v r. 2001 - podle příčin (zdroj: OSŘI PP ČR) 60

počet jedinců

50

40

30

ženy muži

20

10

0 nemoc fyzická nemoc duševní náhlá deprese

rodinné poměry

láska a žárlivost

obavy z tr. stíhání

jiné příčiny

nezjištěné příčiny

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 74 – Dokonané sebevraždy v Praze v roce 2001 – podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy v Praze v r. 2001 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 60

počet jedinců

50

40

30

20

10

0 oběšením

zastřelením

utopením

otravou plynem

otravou jedy

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

84

sečn. zbr. nebo výbuš.

skokem pod vlak

skokem z výšky

jinak

Graf č. 75 – Dokonané sebevraždy v Praze v roce 2001 – podle věkových skupin Dokonané sebevraždy v Praze v r. 2001 - podle věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 25

počet jedinců

20

15 muži ženy

10

5

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

přes 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 76 – Dokonané sebevraždy ve Středočeském kraji v roce 2001 – podle příčin Dokonané sebevraždy ve Stč. kraji v r. 2001 - podle příčin (zdroj: OSŘI PP ČR) 60

počet jedinců

50

40

30

ženy muži

20

10

0 nemoc fyzická nemoc duševní

náhlá deprese

rodinné poměry

láska a žárlivost

obavy z tr. stíhání

jiné příčiny

nezjištěné příčiny

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 77 – Dokonané sebevraždy ve Středočeském kraji v roce 2001 – podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy ve Stč. kraji v r. 2001 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 100 90 80

počet jedinců

70 60 50 40 30 20 10 0 oběšením

zastřelením

utopením

otravou plynem

otravou jedy

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

85

sečn. zbr. nebo výbuš.

skokem pod vlak

skokem z výšky

jinak

Graf č. 78 – Dokonané sebevraždy ve Středočeském kraji v roce 2001 – podle věkových skupin Dokonané sebevraždy ve Stč. kraji v r. 2001 - podle věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 30

25

počet jedinců

20

15

muži ženy

10

5

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

přes 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 79 – Dokonané sebevraždy v Jihočeském kraji v roce 2001 – podle příčin Dokonané sebevraždy v Jč. kraji v r. 2001 - podle příčin (zdroj: OSŘI PP ČR) 30

počet jedinců

25

20

15

ženy muži

10

5

0 nemoc fyzická nemoc duševní

náhlá deprese

rodinné poměry

láska a žárlivost

obavy z tr. stíhání

jiné příčiny

nezjištěné příčiny

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 80 – Dokonané sebevraždy v Jihočeském kraji v roce 2001 – podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy v Jč. kraji v r. 2001 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 50 45 40

počet jedinců

35 30 25 20 15 10 5 0 oběšením

zastřelením

utopením

otravou plynem

otravou jedy

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

86

sečn. zbr. nebo výbuš.

skokem pod vlak

skokem z výšky

jinak

Graf č. 81 – Dokonané sebevraždy v Jihočeském kraji v roce 2001 – podle věkových skupin Dokonané sebevraždy v Jč. kraji v r. 2001 - podle věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 25

počet jedinců

20

15 muži ženy

10

5

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

přes 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 82 – Dokonané sebevraždy v Jihomoravském kraji v roce 2001 – podle příčin Dokonané sebevraždy v Jm. kraji v r. 2001 - podle příčin (zdroj: OSŘI PP ČR) 80 70

počet jedinců

60 50 40

ženy muži

30 20 10 0 nemoc fyzická nemoc duševní náhlá deprese

rodinné poměry

láska a žárlivost

obavy z tr. stíhání

jiné příčiny

nezjištěné příčiny

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 83 – Dokonané sebevraždy v Jihomoravském kraji v roce 2001 – podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy v Jm. kraji v r. 2001 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 180 160

počet jedinců

140 120 100 80 60 40 20 0 oběšením

zastřelením

utopením

otravou plynem

otravou jedy

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

87

sečn. zbr. nebo výbuš.

skokem pod vlak

skokem z výšky

jinak

Graf č. 84 – Dokonané sebevraždy v Jihomoravském kraji v roce 2001 – podle věkových skupin Dokonané sebevraždy v Jm. kraji v r. 2001 - podle věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 60

50

počet jedinců

40

30

muži ženy

20

10

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

přes 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 85 – Dokonané sebevraždy v Severočeském kraji v roce 2001 – podle příčin Dokonané sebevraždy ve Sč. kraji v r. 2001 - podle příčin (zdroj: OSŘI PP ČR) 60

počet jedinců

50

40

30

ženy muži

20

10

0 nemoc fyzická nemoc duševní

náhlá deprese

rodinné poměry

láska a žárlivost

obavy z tr. stíhání

jiné příčiny

nezjištěné příčiny

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 86 – Dokonané sebevraždy v Severočeském kraji v roce 2001 – podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy ve Sč. kraji v r. 2001 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 100 90 80

počet jedinců

70 60 50 40 30 20 10 0 oběšením

zastřelením

utopením

otravou plynem

otravou jedy

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

88

sečn. zbr. nebo výbuš.

skokem pod vlak

skokem z výšky

jinak

Graf č. 87 – Dokonané sebevraždy v Severočeském kraji v roce 2001 – podle věkových skupin Dokonané sebevraždy v Sč. kraji v r. 2001 - podle věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 30

25

počet jedinců

20

15

muži ženy

10

5

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

přes 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 88 – Dokonané sebevraždy v Severomoravském kraji v roce 2001 – podle příčin Dokonané sebevraždy v Sm. kraji v r. 2001 - podle příčin (zdroj: OSŘI PP ČR) 90 80

počet jedinců

70 60 50 ženy muži

40 30 20 10 0 nemoc fyzická nemoc duševní náhlá deprese

rodinné poměry

láska a žárlivost

obavy z tr. stíhání

jiné příčiny

nezjištěné příčiny

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 89 – Dokonané sebevraždy v Severomoravském kraji v roce 2001 – podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy v Sm. kraji v r. 2001 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 250

počet jedinců

200

150

100

50

0 oběšením

zastřelením

utopením

otravou plynem

otravou jedy

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

89

sečn. zbr. nebo výbuš.

skokem pod vlak

skokem z výšky

jinak

Graf č. 90 – Dokonané sebevraždy v Severomoravském kraji v roce 2001 – podle věkových skupin Dokonané sebevraždy v Sm. kraji v r. 2001 - podle věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 70

60

počet jedinců

50

40 muži ženy

30

20

10

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

přes 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 91 – Dokonané sebevraždy ve Východočeském kraji v roce 2001 – podle příčin Dokonané sebevraždy ve Vč. kraji v r. 2001 - podle příčin (zdroj: OSŘI PP ČR) 70

60

počet jedinců

50

40 ženy muži

30

20

10

0 nemoc fyzická nemoc duševní

náhlá deprese

rodinné poměry

láska a žárlivost

obavy z tr. stíhání

jiné příčiny

nezjištěné příčiny

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 92 – Dokonané sebevraždy ve Východočeském kraji v roce 2001 – podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy ve Vč. kraji v r. 2001 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 120

počet jedinců

100

80

60

40

20

0 oběšením

zastřelením

utopením

otravou plynem

otravou jedy

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

90

sečn. zbr. nebo výbuš.

skokem pod vlak

skokem z výšky

jinak

Graf č. 93 – Dokonané sebevraždy ve Východočeském kraji v roce 2001 – podle věkových skupin Dokonané sebevraždy ve Vč. kraji v r. 2001 - podle věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 35

30

počet jedinců

25

20 muži ženy

15

10

5

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

přes 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 94 – Dokonané sebevraždy v Západočeském kraji v roce 2001 – podle příčin Dokonané sebevraždy v Zč. kraji v r. 2001 - podle příčin (zdroj: OSŘI PP ČR) 50 45 40

počet jedinců

35 30 25

ženy muži

20 15 10 5 0 nemoc fyzická nemoc duševní náhlá deprese

rodinné poměry

láska a žárlivost

obavy z tr. stíhání

jiné příčiny

nezjištěné příčiny

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 95 – Dokonané sebevraždy v Západočeském kraji v roce 2001 – podle způsobu provedení Dokonané sebevraždy v Zč. kraji v r. 2001 - podle způsobu provedení (zdroj: OSŘI PP ČR) 100 90 80

počet jedinců

70 60 50 40 30 20 10 0 oběšením

zastřelením

utopením

otravou plynem

otravou jedy

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

91

sečn. zbr. nebo výbuš.

skokem pod vlak

skokem z výšky

jinak

Graf č. 96 – Dokonané sebevraždy v Západočeském kraji v roce 2001 – podle věkových skupin Dokonané sebevraždy v Zč. kraji v r. 2001 - podle věkových skupin (zdroj: OSŘI PP ČR) 25

počet jedinců

20

15 muži ženy

10

5

0 do 15

15-18

18-20

20-25

25-30

30-40

40-50

50-60

60-70

přes 70

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 97 – Dokonané sebevraždy v ČR v roce 2001 – srovnání krajů a hl. města Dokonané sebevraždy v ČR v roce 2001 - srovnání krajů a hl.města (zdroj: OSŘI PP ČR) 350

300

počet jedinců

250

200 ženy muži

150

100

50

0 Praha

Stč. kraj

Jč. kraj

Zč. kraj

Sč. kraj

Vč. kraj

Sm. kraj

Jm. kraj

(Zdroj: OSŘI PP ČR) Graf č. 98 – Dokonané sebevraždy v ČR v roce 2001 – srovnání krajů a hl. města Dokonané sebevraždy v ČR v r. 2001 (absolutní počet) - srovnání krajů a hl. města (zdroj: OSŘI PP ČR) 105 331

145 Jihočeský kraj

164

294

169

200

176

(Zdroj: OSŘI PP ČR)

92

Praha Středočeský kraj Západočeský kraj Severočeský kraj Východočeský kraj Jihomoravský kraj Severomoravský kraj

IV.3.2. Dokonané sebevraždy v ČR, Praze, krajích a vybraných okresech v letech 1991-20057: Úroveň sebevražednosti kolísá i v závislosti na území. Data ke následujícím grafům (grafy č. 99 až 105) již nevycházejí z podkladů OSŘI PP ČR, který respektuje administrativní uspořádání ČR na sedm krajů z roku 1960, nýbrž z podkladů ČSÚ a tabulky uveřejněné v ročence ÚZIS ČR, které zohledňují přepočet na územní strukturu platnou od 1. 1. 2000 včetně změny k 1. 1. 2005, kdy bylo 25 obcí přesunuto z kraje Vysočina do Jihomoravského kraje a 3 obce z Moravskoslezského do Olomouckého kraje. Kraj Vysočinu vyhodnotil ČSÚ ve třech pětiletých obdobích (1991-1995, 19962000, 2001-2005) jako kraj s nejmenší sebevražedností, u Jihomoravského kraje zjistil trvale nízkou hodnotu. Výrazně se však podle jeho zjištění změnilo postavení Jihočeského a Olomouckého kraje a to z nízkých hodnot na hodnoty oproti jiným krajům vysoké. Nejvyšší hodnoty měl ve sledovaných časových úsecích Liberecký a Ústecký kraj, v posledním pětiletí byla největší sebevražednost v Olomouckém kraji. Naproti tomu Hl.m. Praha z největší míry za roky 1996-2000 se v následujícím sledovaném pětiletí stala krajem s třetí nejmenší hodnotou (grafy č. 99 až 101). Z grafů č. 99 až 101 sestavených z údajů poskytnutých ČSÚ je patrné, že krajem s nejvyšším poklesem počtu dokonaných sebevražd na 100 tis. obyvatel za celé sledované období je jednoznačně kraj Karlovarský, který z průměru 26,1 dokonané sebevraždy v prvním pětiletí poklesl na průměr 16,5 ve druhém a 15,9 ve třetím pětiletí. Třetí pětiletí, tedy období 2001-2005 tak dosáhlo 61 % stavu prvního (1991-1995) a 96,7 % stavu druhého (1996-2000) pětiletí. Dalšími kraji, které ve sledovaném období vykazují pouze pokles je Hlavní město Praha (18,1-17,5-14,8), Liberecký (20,9-16,7-16,3), Královehradecký (20,5-16,3-15,8), Zlínský (17,3-16,716,2) a Moravskoslezský (17,8-16,8-16,2). Všechny ostatní kraje prošly poklesem ve druhém pětiletí a opětovným nárůstem ve třetím pětiletí. Vyšší počet sebevražd v prvním pětiletí ve srovnání se třetím pětiletím vykázaly kraje Středočeský (17,315,2-15,4), Plzeňský (19,7-15,8-16,9), Ústecký (22,5-16,2-17,3), Pardubický (18,715,6-16,2) a Jihomoravský (16,4-13,3-13,4). Opačný trend vykázaly kraje Jihočeský (15,2-14,6-17,0) a Olomoucký (17,4-16,7-16,2).

7

podle členění na 7 územních krajů z r. 1960 (zdroj: OSŘI PP ČR) a 14 vyšších územních samosprávných celků z r. 2000 (zdroj: ČSÚ a ÚZIS ČR)

93

Graf č. 99 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1991-1995 na 100 tis. obyvatel – srovnání průměrných ročních údajů jednotlivých krajů a hl. města Dokonané sebevraždy v ČR na 100 tis. obyv. v letech 1991- 1995 - srovnání krajů a hl. města průměrný roční počet (zdroj: ČSÚ) 26

počet jedincůna 100 tis. obyv.

25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12

ý ký ý ký ý ý ý ký a ý ý ký ký ha sk zs sk ck ec in sk ck vs ck sk ňs bic ar če .P re ou oč ad ra te če ín osle v e u l r o e s s o o z m o d m h Z d . b r Ú rl o e Pl sk Vy Li ře Hl Jih om Pa Ol ov Ka av St Jih ál or Kr M

(Zdroj: ČSÚ) Graf č. 100 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 1996-2000 na 100 tis. obyvatel – srovnání průměrných ročních údajů jednotlivých krajů a hl. města Dokonané sebevraždy v ČR na 100 tis. obyv. v letech 1996 - 2000 - srovnání krajů a hl. města průměrný roční počet (zdroj: ČSÚ)

počet jedincůna 100 tis. obyv.

18

17

16

15

14

13

12

ý ý ý ý ý ý ý a ý ý sk ck ký ký ký ha sk sk sk ck ck ck sk ez čin es ec rade ňs bi av ar če .P ou lín osl so ste er or oč du m lze h Z do y .m lov b r k l h Ú i r o i m e e l P s V L ř H J o v Pa O Ka av St Jih álo or Kr M

(Zdroj: ČSÚ) Graf č. 101 – Dokonané sebevraždy v ČR v letech 2001-2005 na 100 tis. obyvatel – srovnání průměrných ročních údajů jednotlivých krajů a hl. města Dokonané sebevraždy v ČR na 100 tis. obyv. v letech 2001 - 2005 - srovnání krajů a hl. města průměrný roční počet (zdroj: ČSÚ)

počet jedincůna 100 tis. obyv.

18

17

16

15

14

13

12

ý ý ý ý ý ý ý a ý ký ký ck ha sk ck ck sk ck sk rs ck es čin de bi av .P re ou te če eň va ra oč so s e or o m z du o l h d . l b Ú i r m e lom P Vy ar L ře a Hl Jih o v t P O K S Jih álo Kr

(Zdroj: ČSÚ)

94

ký ý zs sk sle ín Zl sko av or M

Aby vyloučil ovlivnění uvedených výsledků odlišnou věkovou strukturou obyvatelstva a také různým poměrem pohlaví v populaci jednotlivých území, vypočetl ČSÚ standardizované údaje a zároveň výpočet na 100 tis. obyvatel modifikoval jen na obyvatelstvo ve věku 8 a více roků (věk, od kterého byla úmrtí jako sebevraždy zaznamenána). Uvedené úpravy výpočtu relativních ukazatelů sebevražednosti ovšem nejen že nezměnily zařazení krajů mezi ty, které mají hodnoty nejvyšší a nejnižší, ale až na výjimky nezměnily ani pořadí krajů. Graf č. 102 – Index průměrného počtu sebevražd v ČR v letech 2001-2005 – podle krajů Index průměrného počtu sebevražd v ČR v letech 2001-2005 - podle krajů (zdroj: ČSÚ) 115 110 105

procent

100 95 90 85 80 75 ý ký ha sk es .P če oč do .m ře Jih t Hl S

ký ký rs ňs va ze rlo Pl a K

ý ý ý ck ký ick ck de ec te ub ra er s h b rd Ú e a Li v P o ál Kr

ý ý a sk ck čin av ou so or m m lo Vy o O Jih

ký ý zs sk sle ín o Zl sk av or M

průměrný počet = 100% (Zdroj: ČSÚ)

Pokud jde o sebevražednost v okresech, potom ta nejnižší se týká převážně moravských a slezských okresů – z 12 okresů s nejmenší hodnotou ukazatele v jsou pouze 3 okresy české. Některé moravské okresy jsou ale zastoupeny i v desítce Graf č. 103 – Okresy s největším počtem sebevražd na 100 tis. obyvatel v letech 1991-2005 Okresy s největším počtem sebevražd na 100 tis. obyv. v letech 1991 - 2005 (zdroj: ČSÚ)

počet jedincůna100tis. obyvatel

24

23

22

21

20

19

18

ily m Se

t os M

eb Ch

ín Jič

ík vn ko Ra

v lo ko So

(Zdroj: ČSÚ)

95

ice pl Te

á in rv Ka

n čí Dě

vy ita Sv

Graf č. 104 – Okresy s nejmenším počtem sebevražd na 100 tis. obyvatel v letech 1991-2005 Okresy s nejmenším počtem sebevražd na 100 tis. obyv. v letech 1991 - 2005 (zdroj: ČSÚ)

počet jedincůna 100 tis. obyvatel

14

13,5

13

12,5

12

11,5

11

va pa O

a lav Jih

íč eb Tř

. .S .n Žď

o sk an Bl

ra Ho K.

to ěs -m no r B

ov im lhř Pe

ov nk ve on Br

ec ad Hr J.

(Zdroj: ČSÚ) Graf č. 105 – Průměrný roční počet sebevražd v ČR na 100 tis. obyvatel v letech 2001-2005

(Zdroj: ÚZIS ČR)

s maximálními hodnotami. Výrazně nejvyšších hodnot dosahuje český okres Semily a to i v dlouhodobém srovnání (grafy č. 103 až 105).

96

V.

ZÁVĚR

Podíváme-li se na jednotlivé grafy a údaje v tabulkách, shrnující hodnoty dokonaných sebevražd v ČR za sledované období, nemůžeme si při jejich hodnocení nepovšimnout obecného snížení hodnot u téměř všech ukazatelů. Toto snížení nastupuje se začátkem uvedeného období, tedy ve druhé polovině 80. let, a na začátku 90. let klesá na historické minimum (1993). Tento obecný trend je v druhé polovině 90. let - rovněž s téměř univerzální platností pro všechna kritéria vystřídán více či méně pozvolným nárůstem hodnot. Křivka nárůstu pak kulminuje v roce 2004, kdy dokonce převyšuje hodnoty pro rok 1986. V roce 2005, tedy v posledním roce hodnoceného období, nastává u většiny hodnot pokles. Nutno podotknout, že tento trend se markantněji zobrazuje v křivce sebevražd mužů a také uvést tu skutečnost, že v některých oblastech se uvedená obecná charakteristika křivky vůbec neuplatnila, nebo jen z části. Jedná se o sebevraždy motivované obavou z trestního stíhání (u které se vlastně potvrdila pouze etapa mezi lety 1985 a 1995) a také nemocí fyzickou a nešťastnou láskou či žárlivostí, dále se to dotýká sebevražd mladších věkových skupin, zvláště skupin do 20 let. Také u způsobu spáchání se markantně promítá vlastně pouze do těch nejvíce frekventovaných jako je oběšení, zastřelení a skok z výšky. To jsou tedy ty oblasti a ta kritéria, do kterých se ono „prohnutí“ křivky začátku devadesátých let jakoby nepromítlo. U drtivé většiny ostatních ukazatelů jsem však konstatoval pohyb křivky podle téměř uniformního vzoru, tedy na začátku druhé poloviny 80. let pozvolné, ale trvalé snižování, na začátku 90. let dosažení minima a před nástupem druhé poloviny 90. let opětovný pozvolný nárůst až k maximu na konci sledovaného období, tedy v letech 2004 – 2005. Zde by asi bylo na místě zhodnotit, zda moje práce svými výsledky vyhověla původnímu záměru a zda vůbec odpovídá na otázky vytyčené v úvodní části. Zda zjištění, ke kterým jsem se dopracoval a která jsem uvedl v předcházejícím odstavci, potvrzují úvodní hypotézu této studie, v níž jsem na základě informací z prostudované relevantní literatury vyjádřil představu o obecném tvaru křivky dokonaných sebevražd v České republice za analyzované jednadvacetileté období v letech 1985 až 2005. Konstatuji, že v hlavních rysech a u převážné většiny hledisek tato studie potvrdila mou úvodní hypotézu. Rozchází se s ní v oblastech,

97

které většinou nereagují příliš aktivně na společenské změny (jako jsou sebevraždy u věkových skupin do 20 let nebo sebevraždy motivované nešťastnou láskou či žárlivostí, nemocí fyzickou apod.). Ta skutečnost, že se předpokládaný pokles a nárůst hodnot křivky projevil markantně pouze u nejvíce frekventovaných způsobů sebevraždy je očekávaným jevem, který vyplývá z jejich procentuelního zastoupení v rámci

všech

sebevražd

(jak

již

bylo

zmíněno

v části

IV.2.7.

-

čtyři

nejfrekventovanější způsoby zahrnují přibližně 90 % všech sebevražd). Zřetelné potvrzení předpokládaného průběhu křivky nastalo u nemocí duševních a problémů existenčních. Jedním z dílčích výsledků studie může tedy být i potvrzení skutečnosti, že tato kritéria reagují na změnu společenského klimatu velice citlivě. Tím ovšem ještě rozpor mezi závěrem a hypotézou nekončí. Rozchází se ještě v délce předpokládaného období poklesu, tedy v setrvání na minimálních hodnotách, jehož délku jsem předpokládal minimálně několikaletou. Ve skutečnosti došlo u většiny hodnocených kritérií k opětovnému nárůstu hodnot v zápětí po dosažení minima.

Co říci na závěr? Snad jen, že jsem studiem uvedeného tématu získal mnoho poznatků z poměrně specifické oblasti, která se týká samého základu lidské existence, tedy vztahu člověka k životu a smrti. Toto poznání bylo pro mě osobně velmi obohacující, nicméně nemohu říci, že by se můj osobní názor na sebevraždu jeho vlivem nějak vyhranil nebo radikálně změnil. Nyní, po pouhém vnějším nahlédnutí do podstaty problému se názorově nacházím kdesi mezi viděním T.G. Masaryka, které je pro mě osobně snad příliš radikální, a viděním Erwina Stengela, jehož postoj z knihy Sebevražda a pokus o sebevraždu citovali ve svém díle Frankel a Kranzová. Při srovnávání myšlenek obou autorů ovšem musím zdůraznit tu skutečnost, že jejich tvorbu odděluje téměř celé století. Zatímco Masaryk výstižně reflektuje ranou modernu, Stengelovy myšlenky odrážejí dobu pozdní moderny, kde se problémy vyostřily, ale našly se také určité prostředky jejich řešení. Masaryk uzavírá, že sebevraždy „jsou, jak je patrno, převahou nemravné; ušlechtilejší a lepší pohnutky téměř mizí před méně šlechetnými a špatnějšími. Nešťastná láska, bolest a zármutek pro jiné, zvláště pro ztrátu příbuzných, a lítost i stud vyskytují se velice zřídka, kdežto neřesti, láska k penězům a nemravné pohnutky vůbec působí nejúčinněji… …i tam, kde se motiv zdá šlechetným, čin sám není než východiskem ze zoufalství vlastní vinou přivozeného. Téměř každá

98

sebevražda byla totiž, jak pozorujeme na účinnosti jejích příčin, dlouho připravována, a proto ji nutno považovat za výsledek dlouhého vývoje a uznat, že sebevrazi kromě řídkých výjimek jsou nemravní“. (Masaryk 1926:82) Sebevrah dává podle Masaryka svým činem vždy najevo mravní slabost a nepevnost, kterou lze posoudit zvážením determinujících

příčin,

které

jsou

ve

velké

většině

případů

tak

nepatrné

a bezvýznamné, že je těžké vůbec pochopit, že mohou tak silně účinkovat (velká většina lidí totiž pevně snáší podobná a ještě těžší neštěstí). Tato zvláštní slabost, která postihuje sebevrahy, zavrhuje podle autora „snahu a práci člověka kvůli člověku, zneuznávajíc pravý úkol života“. Erwin Stengel zase říká: „Většina lidí, kteří páchají sebevraždu nechce ani žít, ani zemřít. Chtějí obojí najednou, obvykle jedno z toho více než to druhé. Tu část, které se chce žít, si můžete představit jako vězně v hlubokém žaláři. Všude kolem jsou silné zátarasy – tj. opatření, která člověk dělá, aby si udržel vás a ostatní lidi, kteří si dělají starosti, od těla. Obranou mohou být i drogy a alkohol, násilné chování nebo urážky. Obrana může mít i tichou podobu stažení se do sebe, podobu nezájmu o cokoliv nebo dokonce popírání, že je něco v nepořádku… Hluboko dole za všemi obranami se vězeň – ta část člověka, která chce žít – pokouší dostat ven. Vysílá signály… …že je něco zásadně v nepořádku, že mu hrozí nebezpečí. I když obrany vpadají navenek zcela protichůdně, vězeň vysílá signál, který říká: „Pomozte mi! Všimněte si mě! Neposlouchejte, když moje druhá část říká, abyste si hleděli svého!“ (Frankel a Kranzová 1998:116) V úplném závěru bych rád ocitoval pasáž z Masarykovy Sebevraždy, se kterou se ztotožňuji a proti jejíž myšlence by se, podle mého názoru, postavil asi málokdo: „Složitost činitelů působících na člověka je sice velmi značná a téměř nepřehledná, přes to však můžeme o nich vědecky jednat a ukázat, že se jednání člověka neděje bez jeho zasahování, že vůle lidská je sice determinována, přesto však nikoli nesvobodna. Pokud se nám podaří analysovat příčiny a pohnutky volních činností, můžeme působení jednotlivých činitelů přibližně měřit a na základě tohoto měření zařídit celý svůj život tak, abychom mohli s výsledkem šťastně a spokojeně pracovat o uskutečnění ideálů, etikou vytyčených. Jako každému zlu může se proto i moderní sebevražednosti čelit rozumnou prací.“ (Masaryk 1926:257)

99

VI.

LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE DAT

BADEN, M. Unnatural Death: Confessions of a Medical Examniner. New York. Ballantine Books Edition. 1990. 223 p. DVOŘÁK, J. Člověk mezi životem a smrtí. Praha. Spektrum. 1990. 221 s. FRANKEL, B. and Kranzová, R. O sebevraždách. Praha. LN. 1998. 149 s. Z anglického originálu Straight Talk About Teenager Suicide. New York. Facto. 1994. Přeložil Ivo Lorenc. GIDDENS, A. Sociologie. b.m. Argo. 2004. 595 s. HILLMAN, J. Duše a sebevražda. Praha. Sagittarius. 1997. 198 s. Z anglického originálu: Suicide and the Soul. Zurich. Spring Publications. 1976. Přeložil Rudolf Starý. JAMISON, K. R. Night Falls Fast: Understanding Suicide. New York. Alfred A. Knopf. 1999. 432 p. LANE, B. The encyklopedia of Forensic Science. London. Headline Book Publishing PLC. 1993. 642 p. LANGONE, J. Dead End: A Book about Suicide. Boston. Little, Brown anc Copany. 1986. 176 p. MASARYK, T. G. Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Praha. Moderní člověk a náboženství. 1926. 288 s.

Český statistický úřad Na padesátém 81, 100 82 Praha 10 http://www.czso.cz/

Odbor systémového řízení a informatiky Policejního prezídia Strojnická 935/27 170 00 Praha 7 Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky Palackého náměstí 4 128 01 Praha 2 http://www.uzis.cz/

Demografický informační portál http://www.demografie.info/ Eurostat Joseph Bech building 5 Rue Alphonse Weicker L-2721 Luxembourg http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/

100

VII.

PPŘÍLOHY – TABULKY KE GRAFŮM

101

106