Dobříš MĚSTO DOBŘÍŠ - stručné dějiny Mírové náměstí čp. 119 (radnice) Náměstí Svobody čp. 2 (areál bývalého statku)

Dobříš

MĚSTO DOBŘÍŠ - stručné dějiny Město Dobříš je obklopeno ze všech stran lesy a leží v nadmořské výšce 371 metrů nad mořem. Z hlediska historického vývoje je Dobříš osídlena od pradávna. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z mladší doby kamenné. V dobříšském muzeu je uložen pozůstatek kamenné sekery z období přibližně 3500 let př.n.l. nalezený u Dobříše. Dalším nálezem je část hradiště na vrchu Hradec u Dobříše, které mělo původně rozměry 220 m délky a 94 m šířky. Obehnáno bylo kamenným valem u paty až 12 m širokém a 3 až 5 m vysokém. V 10. století procházela Dobříší „ZLATÁ Mírové náměstí čp. 119 (radnice) STEZKA“ z Prahy do Bavor. U myslivny Obora (v lesích za osadou Vlaška) jsou dodnes patrné zbytky slovanského nížinného kruhového hradiště zvané „Dvorce“, ale také „Na valech“. Jsou zde ještě viditelné hliněné valy 12 až 21 m široké o výši 2-3 m a vodní příkop široký 5 až 13 m. V době českých králů byly lesy v okolí Dobříše oblíbenou loveckou honitbou a od pradávna patřilo dobříšské zboží do majetku českých panovníků. Dle pověsti jakýsi vladyka Dobřich (či Dobroch) dal na skalnatém ostrohu nad ohybem cesty vybudovat dřevěnou tvrz, která měla tuto důležitou komunikaci střežit a měla poskytovat útulek zejména projíždějícím kupcům při odpočinku. Později tu dal panovník, snad Přemysl Otakar I. vybudovat královský dvorec. Nejstarší písemná historická zmínka o Dobříši je z roku 1252, kdy na dobříšském opevněném dřevěném loveckém dvorci sídlil král Václav I. s celým svým dvorem a kanceláří a vydal zde čtyři královské listiny (uložené v archivu ve Vídni). Opevněný lovecký hrádek na skalním ostrohu „VARGAČ“ byl za Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. přestavěn kolem roku 1340 (před stavbou hradu Karlštejna) na pevný kamenný hrad. Ten pak převzal správu nad okolními vesnicemi a byl zabezpečen soustavou služebních manství k jeho provozu a obraně. Někteří manové měli povinnost k hradu Dobříši a někteří k hradu Karlštejn.Kolem hradu vyrostla původně trhoNáměstí Svobody čp. 2 (areál bývalého statku) vá ves (písemně připomínána r.1321), která 

postupně vzrostla na městečko. V r. 1367 přenesl Karel IV. úřad nejvyššího lovčího království Českého z Kamýku na hrad Dobříš. Královský hrad Dobříš spolu s hradem Karlštejn udržoval královskou moc v Podbrdí. Na začátku husitských válek dorazilo před Dobříš Žižkovo vojsko, k němuž se připojily oddíly revolučních Pražanů a celkem se zde soustředilo sedm tisíc bojovníků a 250 válečných vozů. Oddíly udeřily na dobříšský hrad, který po dobytí vypálily a vypálily i městečko v podhradí (současný hřbitov a návrší nad rybníkem Koryto – U Ovčína). K této události došlo dne Dobříšský zámek (jižní pohled) 6.února 1421. Poté dal tehdejší král Zikmund hrad Dobříš v roce 1422 do zástavy bratřím Hanušovi a Bedřichovi z Kolovrat. Úřad královského lovčího přeložil na hrad Žebrák. Zdejší statky pak byly po dobu téměř půl druhého století v zástavním držení. Avšak zástavní držitelé na svěřených statcích příliš dobře nehospodařili, a tak se tu poměry zlepšily teprve po roce 1569, kdy královská česká komora dobříšské zboží vyplatila a převzala zpět pod svoji správu.Samotné městečko po svém vypálení husity se již neobnovilo v podhradí na původním místě ( po husitských válkách v polovině 16. století zde zůstalo pouze 27 vesnických usedlostí), ale středem nového osídlení v 16. století se stalo přibližně dnešní hlavní náměstí. Král Ferdinand I. v roce 1543 potvrdil pro Dobříš výsady udělené kdysi Janem Lucemburským. To povzbudilo dobříšskou obec, aby si roku 1569 na císaři Maxmili- Francouzský park dobříšského zámku s fontánou ánu II. vyžádala nové povýšení na město, právo pečetiti i některé hospodářské výsady. V zastoupení panovníka vedli správu Dobříše královští hejtmani z nichž první byl Pavel Kůrka z Korkyně. Za něho došlo k rozsáhlejším opravám hradu a k založení pivovaru. Za správcovství hejtmana Oldřicha Doudlebského z Doudleb císař Rudolf II. roku 1589 povýšil opět Dobříš na město s právem používat městského znaku a pečeti. Starý dobříšský hrad však přestal vyhovovat náročným renesančním požadavkům na bydlení a pro panovníky nebyl Dobříš již tak přitažlivý. Nepřitahovalo ani nové renesanční sídlo vybudované v poslední třetině 16. století pod starým hradem (nynější zámek). V roce 1606 dal Rudolf II. dobříšské panství znovu do zástavy. Královským majetkem po několika stoDukelské náměstí čp. 443 letích přestala být Dobříš natrvalo za třicetileté (Dům s pečovatelskou službou) 

války. Císař Ferdinand II. potřeboval mnoho peněz na vydržování vojska a proto v roce 1627 dobříšské panství zastavil a v roce 1630 prodal císařskému radovi a nejvyššímu lovčímu Bruno Mannsfeldovi. Přitom však vyhradil sobě, svým dědicům a příštím českým králům právo lovit v dobříšských lesích „červenou a černou“ zvěř. Toto právo bylo zaznamenáno v Deskách Zemských a zrušeno bylo až v roce 1927. Z konce 16. století jsou zaznamenány první zmínky o židovské obci. Z tohoto období pocházejí náhrobky na židovském hřbitově na severním okraji města.

Náměstí Svobody - kostel nejsvětější Trojice

Doba středověkého rozkvětu končí po bitvě na Bílé Hoře. Za třicetileté války je Dobříš několikrát vypleněna cizími žoldáky. Už v roce 1629 vyplenila Dobříš císařská vojska, vedená bělohorským vítězem Maxmiliánem Bavorským. V roce 1631 vydrancovalo všechny domy v Dobříši vojsko Valdštejnovo. Po necelých dvou letech pak Dobříš vypálili a zpustošili vojáci švédského generála Jana Gustavssona Bannéra. I Sasové, kteří Dobříší protáhli v roce 1634 tu napáchali velké škody. A pak ještě třikrát ničili Dobříš Švédové. V roce 1639 ve dnech 22.-23. října bylo město opět celé vypáleno včetně zámku. V té době mělo město Dobříš 53 městských usedlostí. Bruno Mannsfeld již příležitost k obnově Dobříše neměl, neboť v roce 1648, kdy končila válka, zemřel. Dobříšské panství se vzpamatovávalo jen pomalu. Teprve když v 50. letech 17. století syn Bruna, František Maxmilián založil ve Staré Huti železárnu a začal průmyslově podnikat, válkou rozrušené hospodářRadnice - Mírové náměstí (severní pohled) ství se postupně zotavovalo. Přišli noví obyvatelé a městečko se rozrostlo směrem k západu, kde vzniklo nové podélné náměstí. V roce 1675 císař Leopold I. obnovil městečku Dobříši někdejší privilegia. Renesanční zámek dal Mannsfeld přebudovat na velkou barokní rezidenci (původně měl čtyři křídla – viz plánek z roku 1727). Za silnicí před průčelím zámku nechal postavit loretánskou kapli, která sloužila jako kaple zámecká, ale i jako farní kostel obyvatel městečka.Starší, značně poničený kostelík na návrší (první dobříšský kostel ), který stál snad již od 14. století na vyvýšině proti hradu, přestavěný v roce 1589, dal František Maxmilián Mannsfeld v roce 1688 opravit

Karnetova zahrada - nová bytová zástavba 

a zřídit v něm rodinou hrobku. Za panování jeho syna Karla Františka Adama Mannsfelda bylo Dobříšské panství a Dobříš postižena morovou epidemií a 20. května 1720 po velkém požáru vyhořela čtvrtina města a celý zámek. V té době panství spravovala vdova Elenora (po Karlovi) s nezletilým Jindřichem Pavlem. Podařilo se jim získat prostředky na opravu zámku. Při tom si Mannsfeld vymohl přeložit silnici před zámkem do oblouku, aby byla dále od vjezdu do zámku. Přestavba byla započata v roce 1745 a ukončena byla v roce 1765. Interiéry se zařizovaly ještě kolem roku 1770. Starý hrad byl po přestavbě změněn v sýpku.

Hrad Vargač (pohled od zámku)

Dobříšské panství měl v držení tento rod až do r.1775. Dne 24. listopadu 1775 se stala rodinná úmluva stran spojení rodu a erbu knížat z Mannsfeldu a na Dobříši a knížat z Colloredo a na Opočně. S těmito jmény jsou pak spojeny další osudy Dobříše prakticky až do dnešních dob. Zámek a další majetek byl v držení rodiny Colloredo-Mannsfeld až do roku 1945, kdy byl dekretem prezidenta republiky znárodněn. Po rozhodnutí soudu ve věci restituce byl v roce 1977 zámek vrácen bratru posledního majitele Jeronýmu Colloredo-Mannsfeldovi (zemřel 2.12.1998).Novým majitelem zámku po zemřelém se stal jeho synovec Ing.Jerome Colloredo Mannsfeld. V 18. století nastává mohutný rozmach Dobříše. V letech 1745-1765 byl postaven zámek, v roce 1797 dokončena stavba kostela Nejsvětější Trojice, po požáru byl obnoven i starý hrad Vargač, který však po přestavbě začal sloužit jako sýpka. Jako hospodářské centrum sloužil knížecímu dvoru statek, který je dodnes nejrozsáhlejším stavebním komplexem v Dobříši. Kromě zemědělství se v Dobříši mimořádně rychle rozvíjí průmyslová výroba. V druhé polovině 17. století v sousední Staré Huti vznikají železárny, v Dobříši byla postavena parní pila, Dobříš měla svůj pivovar, lihovar a další menší továrny. Město se začalo rychle rozrůstat a v roce 1811 čítalo již 235 domů. Rovněž se zlepšily komunikační možnosti přebudováním Pasovské silnice, zřízením poštovní stanice v roce 1825, telegrafního úřadu a železnice z Dobříše do Prahy v roce 1897. Oživení cestovního ruchu bylo vzpruhou pro místní živnosti, zvláště obchodní a hostinské. V roce 1865 byla zahájena faktorská výroba rukavic, posléze nejvýznamnější obor zdejšího průmyslu. V roce 1850 se město stalo sídlem okresního soudu, později i okresní samosprávy a berního úřadu. V 19. století se zdrojem obživy kromě zemědělství, stávalo rostoucí měrou rukavičkářství (po II. světové válce byly založeny Rukavičkářské závody n.p.Dobříš a několika tisíci zaměstnanci a městu se říkalo: „Dobříš – město rukavic“), kovovýroba ( v současné době zůstala ve městě tradiční výroba svěráků YORK a v dalším objektu bývalého závodu Kovosvit je výroba malých zemních strojů ), těžba a zpracování dřeva (původně parní knížecí pila, nyní závod Bios a depo Lesního závodu Dobříš). Výhodná poloha města podnítila stavbu Masarykova

Zámek Dobříš (pohled přes rybník Strž) 

sanatoria, dokončeného v roce 1938. Rozvoj města si počátkem 20. století vynutil zbudování veřejného vodovodu a kanalizace. Rovněž bylo město elektrifikováno, elektřinu vyráběla dobříšská elektrárna na pile. Společenský a kulturní život města je velmi bohatý. V Dobříši byla v období jeho historie založena celá řada spolků s velmi intenzivní činností. Roku 1864 byla založena Občanská beseda, roku 1866 zpěvácký spolek Zvonař a roku 1880 další spolek Přátelé hudby. Roku 1868 byl na Dobříši založen Sokol, který od té doby patří svou činností k nejvýznamnějším Mírové náměstí - alejka občanským sdružením v Dobříši. Ke konci 19. století vznikl Sbor dobrovolných hasičů a Červený kříž. V prvních letech 20. století se počaly objevovat další sportovní spolky, například Klub českých velocipedistů pro Dobříš a okolí, tenisový klub, fotbalový klub a další. Roku 1909 se Dobříš stala cílem motocyklových závodů. Vznikl také Okrašlovací spolek, veřejná knihovna, křesťansko sociální spolek Osvěta a další. Dobříšské školství se datuje od počátku výuky ve farní škole v čp.110, v roce 1888 byla založena živnostenská a pokračovací škola. V roce 1899 byla postavena nová školní budova na Komenského náměstí (současná I. ZŠ), v roce 1914 jí navštěvovalo 854 dětí. V šedesátých až devadesátých létech 20. století byly postaveny nové školní pavilony (současná II.ZŠ a gymnázium), zrekonstruovány budovy pro Zvláštní školu a Základní uměleckou školu. Pro sportovní Kostelíček - pohled přes rybník Koryto vyžití byly postaveny nové tělocvičny u škol, sportovní hala, fotbalový stadion, zimní stadion, volejbalové a tenisové kurty a další sportovní zařízení včetně dětských hřišť. Současné společenské a ekonomické podmínky umožňují, aby se zvolna rostoucím městem dále rozvíjela oblast průmyslu, obchodu a služeb. Město připravilo nové stavební zóny jak pro výstavbu nových rodinných domů tak i pro výrobu v průmyslových zónách. Novou výstavbu zajistilo nalezením a připojením nových vodních zdrojů z Brdských lesů, posílením přívodu elektřiny, plynu (město je nyní již téměř celé plynofikováno), vybudováním nových komunikací a dalších potřebných sítí a zařízení. Město Dobříš má také velkou výhodu tím, že leží na jednom z hlavních dopravních

Strž ve Staré Huti - památník K. Čapka 

Sousoší Sv. Šebestiána - Náměstí Svobody tahů z Prahy na jih Čech. Těsně po jeho okraji vede čtyřproudová komunikace, která zajišťuje velmi pohodlné a zejména rychlé spojení města s hlavním městem a dalšími regiony ČR. Vzhledem k tomu je zde i pro cestující velmi dobré autobusové spojení, které představuje to, že každou půlhodinu po celý den je možno odjet do Prahy nebo na opačnou stranu . V současnosti je osmitisícové město Dobříš, díky své poloze uprostřed pohoří Hřebeny, Brdy a Kozí Hory, vyhledávaným místem zimní a letní rekreace. Lesnatá krajina s četnými rybníky nabízí množství turistických tras pro pěší turistiku, lyžaře a další. Pro cyklisty jsou vyznačeny nové cyklotrasy. Pro návštěvníky Dobříše je rovněž připraveno kulturní vyžití, zejména v dobříšském zámku, kde jsou pořádány různé kulturní akce, je zde zámecká expozice, dobříšské muzeum ve kterém jsou vystaveny i historické motocykly československé výroby, galerie JCM, muzeum hodin a další možnosti. Kulturní dům

Fontána v anglickém parku dobříšského zámku

Dobříš pořádá pravidelně výstavy obrazů a fotografií ve svém výstavním sále a ve společenském sále je téměř každý týden nějaký kulturní pořad (hudba, divadlo, přednášky apod.). Ve městě je však pořádáno ještě mnoho dalších kulturních , společenských a sportovních akcí.

MÚ Dobříš Mírové náměstí 119 263 01 Dobříš tel.: 318 533 311 - ústředna tel.: 318 533 301 - starosta fax: 318 533 304, 318 533 315 e-mail: [email protected]

V měsíci srpnu 2005 sepsal kronikář města Dobříše Oldřich Průša.