CAROklani 1-36 4.1.2007 12:31 Stránka 7
ČAROKLÁNÍ
1. M INCE
VE VODĚ
D
o Vánoc zbýval týden. V Kouzlovarech, malém přímořském městě, kde žila Abby Cloverová, panovalo příjemné zimní ráno. Mořské čarodějnice zařídily, že přes noc hustě sněžilo. Dlážděné ulice a domy se třpytily ve slunci a obloha zářila modří, až na nevelkou hradbu načechraných mráčků nad vrcholky útesu. Protože domky byly natřené na bílo, sněhovými závějemi prosvítala pouze okna ze zeleného lahvového skla a světlounce modré chomáčky dýmu stoupající z krbů. Jediné další barevné odstíny v okolí nabízela narůžovělá barva radnice na náměstí a medově zbarvené kamenné zdi kostela, který stál poblíž přístavu. Podle tradice držely Mořské čarodějnice den, kdy nechají napadnout první sníh, vždy v tajnosti. Takže když se děti toho rána vzbudily, zdálo se, jako kdyby v jejich pokojích svítilo kouzelné světlo. Abby Cloverová a její nejlepší kamarád Šídlo, který u ní bydlel, se vyklonili z okna starého majáku, v němž Abby žila s rodiči, a nadechli se studeného vzduchu. Maják se tyčil nad zálivem u Kouzlovarů a děti z oken dohlédly až k radničním hodinám, které právě začaly odbíjet osmou. Už k nim také dolehly nadšené výkřiky ostatních dětí z městečka. Navzdory protestům Abbyina maminka trvala na tom, aby oba snědli alespoň kousek toastu, než vyrazí na náměstí, kde se zatím všechny kouzlovarské děti chystaly k velké koulovačce. Poté, co byly uvážlivě zvoleny strany, zuřila bitva téměř celé dopoledne, dokud se neobjevil pan starosta Plachtička s lopatou a nevyhlásil příměří. „Je načase vztyčit vánoční strom!“ oznámil. „Jestli chcete pokračovat v bitvě, přesuňte se na útesy, abych se mohl v klidu pustit do práce.“
7
CAROklani 1-36 4.1.2007 12:31 Stránka 8
MICHAEL MOLLOY
Po jeho slovech následovala další sněhová kanonáda a smích. Starosta zvedl ruku. „Ale pokud mi chcete pomáhat, nejsem proti.“ Většina dětí nabídku odmítla a vydala se ulicí nahoru. „Ty a Šídlo mi pomůžete, Abby?“ zeptal se pan starosta překvapeně, když ti dva neodběhli s ostatními. „Jestli budete chtít,“ odpověděla Abby. „Ale musíme si pospíšit. Chystáme se na molo naproti člunu kapitána Starlighta. Má se dopoledne vrátit z Ameriky.“ „Já vím,“ přitakal starosta. „Sir Chadwick a Velký Mandini právě skládají dalekohled, aby mohli sledovat jeho příjezd.“ Abby vzhlédla k radničnímu balkonu, kde dvě postavy sestavovaly dlouhý mosazný předmět. Obě jí zamávaly. „Kam tedy chcete vánoční strom postavit, pane Plachtičko?“ zeptala se dívka. Starosta se zamyslel a mnul si váhavě bradu, až nějaký rozhodný hlas prohlásil: „Abby, vyznač, prosím tě, ve sněhu čtverec o straně dvanáct kroků, asi tak deset kroků tady od schodů.“ „Prima, paní Plachtičková,“ odpověděla Abby starostově manželce, která se objevila ve dveřích radnice. „Výtečně,“ pochválil pan Plachtička svou ženu a usmál se. „Ty vždycky přesně víš, co je třeba, drahoušku.“ Abby odkrokovala patřičnou vzdálenost a sáhla si do kapsy pro špetku Ledového prachu. Jako Šídlo i ona byla od hlavy až k patě oblečena do atlantského pláště, prazvláštního kusu oděvu, který poskytoval dokonalou ochranu za jakéhokoli počasí. Přizpůsoboval se sám od sebe stylu, po němž nositel toužil, a také dokázal měnit barvu, když to bylo nutné. Abby a Šídlo byli stejně vysocí, ale tím veškerá podobnost končila. Abbyiny zelené oči měly barvu listí čerstvého vavřínu, vlasy nosila do ohonu, podlouhlý obličej měla stále opálený a v chladném vzduchu jí dnes tváře hořely. Šídlo vypadal úplně jinak. Pleť i vlasy měl světlé jako sníh kolem. Bez ohledu na to, jak dlouho pobýval
8
CAROklani 1-36 4.1.2007 12:31 Stránka 9
ČAROKLÁNÍ
na slunci nebo v zimním chladu, barva jeho kůže se nikdy neměnila. Oči měl modré jak led. Abby položila zrnko jiskřícího bílého prášku na lopatu, kterou držel pan Plachtička, a zarecitovala: Do práce se rychle dej, sníh nám odtud odhrabej. A až úkol vyplníš, i chodníky uklidíš. Lopata okamžitě vyskočila starostovi z ruky a vznesla se do vzduchu, jako kdyby oživla. Za okamžik bylo místo, které Abby označila, uklizené. Potom se lopata zavrtěla, jako kdyby byla spokojená s tím, jak se vypořádala s úkolem, a zuřivě se pustila do odklízení sněhu ze všech chodníků v malém městě. „A to všechno díky jedinému zrnku Ledového prachu,“ obdivně podotkl Šídlo. „A díky mému kouzlu,“ dodala Abby rychle. „Jedno bez druhého nefunguje.“ Šídlo přikývl. Věděl, že většina kouzel účinkuje pouze s Ledovým prachem, a čím mocnější kouzlo je, tím větší množství Ledového prachu vyžaduje. „Skvělá práce,“ pochvaloval si pan Plachtička a obdivně se rozhlížel kolem. Tak jako ostatní obyvatelé města byl i pan Plachtička Mořská čarodějnice. Ty se před dávnou dobou vzdaly možnosti žít jako Světlé čarodějnice, protože dávaly přednost životu na moři. A ačkoli postupně ztratily většinu ze svých schopností, stále dokázaly ovládat počasí. Pan Plachtička se otočil k radnici. „A teď byste mi, děti, mohly pomoct přinést strom ze sklepa.“ Abby a Šídlo se za ním rozběhli do haly a po širokém schodišti scházeli do sklepení. Rozlehlá místnost byla přeplněná zaprášenými škatulemi, starými lodními součástkami, stohy židlí a velikánským stanem, který obyvatelé Kouzlovarů používali při slavnostních příležitostech. O jednu stěnu se šikmo opíral mohutný vánoční strom zasazený v masivním květináči. „Jak se sem dolů dostal?“ podivil se Šídlo.
9
CAROklani 1-36 4.1.2007 12:31 Stránka 10
MICHAEL MOLLOY
„Strom nám každým rokem přinesou elfové z Černého lesa,“ odpověděl starosta. „Nikdy je při tom nevidíme. Vždyť víte, jak jsou ostýchaví. Prostě ho tady ve sklepě najdeme. Prý mu říkají elfí strom podle tvého slavného předka Jacka Elfa, Abby.“ Abby přikývla. Věděla o přátelství svého prapradědečka s elfy, o nichž hovořil pan Plachtička, všechno. Ačkoli Jack Elf nepatřil k Mořským čarodějnicím, hodně se o Kouzlovary zasloužil. Vystavěl radnici a bludiště, jež město chránilo před okolním světem, a také otevřel obchod, který dnes vedou Abbyin strýc Ben a teta Lucy. „Dokážeš ho dostat ven, Abby?“ zeptal se starosta a ukázal na strom. „Myslím, že ano, pane starosto,“ přikývla přesvědčeně, položila na strom další zrníčko Ledového prachu a začala odříkávat: Než na náměstí, stromečku, usedneš, jak pírko lehounce se pozvedneš. Strom v květináči se vztyčil a pan Plachtička ho popadl dřív, než se vznesl ke stropu. Nyní ho nesl snadno, jako kdyby to byl nafukovací balonek na šňůře. „Hele, Abby, podívej se na tohle,“ ozval se Šídlo a ukázal na starodávné saně, které byly pod stromem ukryté. „Můžeme si je půjčit, pane Plachtičko?“ „Ale buďte opatrní,“ upozornil je starosta, zatímco manévroval se vznášejícím se stromem nahoru po schodech. „Nerad bych oznamoval králi a královně z Lantuy, že jejich jediný syn si srazil vaz při hře s mými starými saněmi.“ Šídlo si povzdechl. Starosta mu připomněl, že do Kouzlovarů přijedou za pár dnů na Vánoce jeho rodiče, a i když je rád, že se uvidí, bude se muset zase začít chovat jako princ. Šídlova vlast byla pro Světlé čarodějnice obzvlášť důležitá, protože se v ní nacházely jediné zbylé zásoby Ledového prachu, o kterých se na Zemi vědělo. Před časem Lantuu a doly na Ledový prach obsadil Vlkomor,
10
CAROklani 1-36 4.1.2007 12:31 Stránka 11
ČAROKLÁNÍ
ďábelský Mistr Nočních čarodějnic. Objevil způsob, jak smíchat Ledový prach s jedovatým odpadem a dalšími lektvary, aby vznikl Černý prach, životně důležitá ingredience pro všechna kouzla Nočních čarodějnic. Vlkomor se svými přívrženci málem naprosto zničil Světlé čarodějnice, ale Abby, Šídlo a jejich prazvláštní přátelé je nakonec vyhnali a vrátili Lantuu Šídlově rodině. Brzy poté, co Abby a Šídlo poprvé potkali kapitána Starlighta a jeho společníka, kouzelného albatrosa Benbowa, spojili síly se sirem Chadwickem Streetem, Velmistrem Světlých čarodějnic, a Hildou, která se nakonec stala jeho ženou. A také s Velkým Mandinim, nejslavnějším světovým kouzelníkem a čtenářem myšlenek. Během náročného boje s Vlkomorem prokázala Abby takové kouzelnické schopnosti, že jí sir Chadwick dovolil stát se Světlou čarodějnicí ve velmi útlém věku. Abby se usadila na sáňky vepředu, Šídlo se rozeběhl, roztlačil je a pak naskočil za ni. Pevné železné skluznice se zařízly do čerstvého sněhu, nabíraly větší a větší rychlost a řítily se poslední rovinkou, než ulice zahýbala k přístavu. Náhle se před nimi vynořilo přístavní molo. Těsně předtím, než sjeli do ledového moře, zatáhla Abby prudce za popruhy, kterými se ovládaly skluznice. Vyhnuli se vodě a zabořili se do hluboké sněhové závěje u zdi kouzlovarské Hospůdky. „To bylo super,“ prohlásil Šídlo, a když se vyhrabali ze závěje, zubil se. „Co kdybychom si je vzali nahoru na útesy a sjeli si celou cestu až do města?“ Abby si povzdechla. „Ráda bych, Šídlo, ale trvalo by celou věčnost, než bychom je tam vytáhli, a já se musím učit na čarodějnické zkoušky.“ „Mohla bys je přece nahoru dostat pomocí kouzla,“ navrhl Šídlo nevinně. Abby do něj strčila, až na sněhu uklouzl. „Dobře víš, že nesmím používat kouzla pro sebe. To je první zásada Řádu Světlých čarodějnic.“ „A nemohla bys to udělat prostě kvůli mně?“ žadonil Šídlo. „A ty bys se mnou šla jen proto, abys dohlédla, že se mi nic nestane.“
11
CAROklani 1-36 4.1.2007 12:31 Stránka 12
MICHAEL MOLLOY
Abby zavrtěla hlavou a posadila se na jeden z řady sloupků k uvazování lodí, které lemovaly okraj mola. Protože celá kouzlovarská námořní flotila byla na moři, v přístavu nezůstala ani loď. „Nemohla. Věděla bych, že to ve skutečnosti dělám pro své vlastní potěšení,“ vysvětlovala. „Jakmile bych si začala vymýšlet výmluvy, skončila bych jako Noční čarodějnice. Ty využívají moc pro sebe, zatímco my, Světlé čarodějnice, se snažíme kouzly pomáhat ostatním.“ „Není ti to někdy líto?“ zeptal se Šídlo, který se usadil na sousedním sloupku a z kapsy atlantského pláště vytáhl knihu. „To je, jako když máš úžasný dárek, se kterým si ale mohou hrát jen ostatní lidé.“ Abby pokrčila rameny a změnila téma hovoru. „Co to čteš?“ „Knížku o Divokém západě,“ odpověděl Šídlo. „Kéž bych se tam mohl podívat – zní to fantasticky.“ „Já zase budu cvičit mráčkování,“ řekla Abby. „Jaké mráčkování?“ „Koukej,“ vyzvala kamaráda, ukázala k obloze nad útesy a soustředila se. Mraky nabyly tvar velkého zámku. „No tohle, náš palác v Lantue!“ vzkřikl Šídlo. „Jak jsi to udělala?“ „Prostě jsem usilovně myslela na ten tvar,“ odpověděla Abby. Mraky se postupně změnily na dva bílé poníky uhánějící oblohou. „To je zvláštní,“ podivila se Abby. „Na poníky jsem nepomyslela.“ Šídlo zadumaně vzhlédl. „Možná to ani nevíš a čteš mi myšlenky,“ zauvažoval. „Právě jsem myslel na to, jak rád bych jezdil na koni na Divokém západě.“ Nastalo ticho, pod sněhovou peřinou všechno zmlklo, kromě vzdálených výkřiků dětí hrajících si na útesech. Abby a Šídlo pozorovali, jak se poníci z mraků rozplývají, když se náhle ve vodě opodál ozvalo jakési šplouchnutí. A nad nimi se vznášel velký bílý albatros. „Benbow!“ vykřikla Abby nadšeně. „Asi něco upustil.“ „Kapitán Starlight musí být blízko,“ přidal se Šídlo. Abby se zahleděla do temné vody přístavu, aby zjistila, co to žbluňklo. Na dně se leskl malý kulatý předmět.
12
CAROklani 1-36 4.1.2007 12:31 Stránka 13
ČAROKLÁNÍ
„To bych ráda věděla, co to je?“ „Vylovím to,“ prohlásil Šídlo a svlékl si atlantský plášť. Abby se rozesmála, když viděla, že pod ním nenosí Šídlo nic než plavky. Bez obav se potopil do ledové vody a za chviličku se vynořil a ukazoval Abby něco kulatého a lesklého.
Velká stříbrná mince byla tak zprohýbaná, že Abby nerozeznala žádný z nápisů, které kdysi byly na obou stranách vyraženy. Benbow nad jejich hlavami spokojeně vykřikl a odplachtil zpět nad moře.
13
