Do fabriky MODERNÍ DOBA:

1

Evangelický měsíčník | ročník 90/2014 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

MODERNÍ DOBA:

Do fabriky Mnich se potřebuje najíst a milovat Boha a bratry. Dělník potřebuje chleba se sádlem a má za plynárnou rande s holkou z kantýny. Nebo „Na kovárně“ s kamarády. Krása, odvaha, cudnost, důstojnost – to jsou spíše takové ozdoby, kterých si snad všimneme, ale nepřipadají nám úplně podstatné. Co mají společného továrna a klášter? Tomáš Pavelka / 8

Řeč míst, kde se scházíme Rozhovor s továrním kaplanem z elektrárny Rozhovor s „Dřevotočem“, zaměstnávajícím hlavně vlastní ruce Ze sborových kronik

|4 | 10 | 21 | 42

foto: Josef Viktor

ÚVODNÍK 3 Nový ročník s novou písní– D. Ženatá

ÚVODNÍK

ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME 4 Kostel – O. Macek BIBLICKÁ ÚVAHA 7 Zdař Bůh – A. Wrana TÉMA 8 Cimra, mundůr, pivo – T. Pavelka 10 Strůjci limitů naší misijní služby jsme jen my sami. Rozhovor s J. Raichem – J. Kirschner OTÁZKA NA TĚLO 14 Zajímáte se o to, kde byla vyrobena věc, kterou kupujete? CÍRKEV ŽIJE 21 „Dřevotočem“ jsem z lásky ke strojům. Rozhovor s J. Mamulou – J. Viktor 23 Ordinace farářského dorostu – D. Ženatá 24 Katedra religionistiky – P. Hošek 25 Pobyt rodin s dětmi – A., L., M. Mosteckých 27 Rejstřík 2013 – GMa 34 Návrat Jany a Bohdana – Z. Susa 35 Cesta od šikany k pogromu nemusí být dlouhá – J. Kirschner NOVÁ PÍSEŇ 37 Nová píseň má být lepší než jsou všechny staré šlágry – L. Moravetz MOJE CÍRKEV 39 Křížem krážem Brněnským seniorátem – V. Zikmund 40 O čem jednali zástupci jednotlivých seniorátů – A. Balcar SLOVO 39 Oslice – L. Ridzoňová 45 Fabrika – slovo citově zabarvené – A. Balcar

Nový ročník s novou písní

Č

eský bratr vstupuje do úctyhodného 90. ročníku. Jen málokteré současné periodikum se může pyšnit tak dlouhou tradicí. Pokud zalistujete starými ročníky, které jste možná vídali u babičky na nočním stolku, a srovnáte je s nynější podobou, je vidět mnohé. Od černobílého tisku k barvě, od šestnácti stran k čtyřiačtyřiceti. Vždy však časopis odrážel dění v církvi i společnosti, byl více či méně poplatný době, přinášel povzbuzení, kritiku, komentáře, recenze a informace všeho druhu. Se vstupem do nového roku činí mnozí novoroční předsevzetí. Přestanu kouřit. Budu se učit angličtinu. Zhubnu. Začnu chodit na biblické hodiny. Jsou předsevzetí dobrá, nebo jsou trochu k smíchu? Vždyť přestat kouřit či zhubnout se můžu pokusit kdykoli! Předsevzetí jsou dobrá a zdravá. Stanovit si vzdálený cíl a jít za ním je motivující a potřebné. Je to hnací motor. Pro vizi a cíl se snáz přinášejí oběti než pro nic za nic. Ohlédneme-li se zpět, vidíme, že v dobách, kdy společnost i církev měla vizi, bylo to ku prospěchu všech. Nyní je pro nás výzvou samofinancování církve, které klepe na dveře. A vzdálený cíl – uživit své faráře i církevní provoz – bude ovlivňovat mnohá naše rozhodnutí už nyní. Nový ročník našeho časopisu přinese nový tematický cyklus, který jsme nazvali Moderní doba. Rádi bychom se zabývali tématy, která nabyla na významu někdy v druhé polovině 19. století, jako jsou rozmach průmyslu, příliv lidí do měst nebo národnostní uvědomění, budeme si připomínat sto let od vypuknutí první světové války. To vše nás ovlivňuje do dneška. Ze starého se rodí nové. To symbolizuje i název hudební rubriky, ve které budeme přibližovat písně připravované pro nový zpěvník a která se jmenuje Nová píseň. Faktury na předplatné 2014 najdete v příštím (únorovém) čísle. Inspirativní čtení a vítězný boj s novoročními předsevzetími přeje všem čtenářům 

Daniela Ženatá

3

ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME

Kostel Když je kázání dlouhé, pitomé, nebo než začnou bohoslužby, můžeme třeba přemýšlet o věcech, které nás v kostele obklopují. Jáhen Štěpán byl obviněn z pohrdání chrámem („mluví proti tomuto svatému místu“). Na svou obhajobu uvedl: „Nejvyšší nepřebývá v chrá‑ mech, vystavěných lidskýma rukama.“ (Sk 7,48) Izraelci dobře věděli, že Boha neobsáhnou ani nebesa nebes (1Kr 8,27), že mohou snad jen zbudovat místo, kde bude Bůh chválen, připomínán. Ale stejně jim proroci i Ježíš mu‑ seli opakovaně připomínat, že nejde „krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy“, zkrátka „páchat ohavnosti“, a pak přijít do chrámu a říkat „jsme vysvobozeni.“ (srv. Jr 7) Občas se nám rozpojuje svět neděle a všedních dnů. Bůh je při nás, kolem nás, v nás, ale také zcela mimo nás – tomu říkáme: v nebi. Různá náboženství (včetně toho křesťanského) se však přece pokoušejí vyrobit Bohu také pozem‑ ský domov, vytvořit místa, kde se s ním bude lépe či snadněji komunikovat – místa setkání nebe a země. Bůh je přítomen, kdekoli se shromáždí lidé, aby ho hledali, aby se po něm ptali. „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20) „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (J 14,26) Kostel je prostor, kde by se Slovo mohlo potkávat s čekáním na Sílu z něj vyvěrající, Sílu z něj žít. Prostor, kde lze o tuto Sílu prosit. Tomu, kdo zvedá hlavu ke klenbě, nechávají

4

některé kostely zakusit pocit, že už je skoro v nebi. Uvědomit si, že směřuje třeba ještě k ně‑ čemu jinému, než má teď. Jsou místa, kde se zdá Bůh být blíž. Bůh není přítomen díky prostoru,

Malá toleranční modlitebna ve Vysoké z roku 1786 je velmi úsporně a účelně využita. Pro reformovanou církev typické seskupení lavic ze tří stran kolem kazatelny a stolu Páně je stále aktuální řešení bohoslužebného prostoru.

ale díky tomu, co shromáždění dělají; že přišli, že se ptají. Mají kostely svého genia loci, nebo jde o nějaký druh zvláštně přítomných stop hledačů, kteří zde byli před námi?

Vysoká klenba – v tom, co se tu děje, o čem, (to přišlo až časem), ale obecní sněmovní stav‑ o Kom se mluví, jsou to vysoká slova, ale zakle‑ by. V původních bazilikách se shromažďovali neme je vždycky trochu neuměle; podstata je občané města. Kostel (z latinského castellum někde pod nimi, nad nimi, za nimi. – pevnost, k čemu, proč, před čím) je tam, kde se shromažďuje církev; slovo církev je od řeckého kyriaké – ti, co patří Pánu. Zde se shromažďují občané hlásící se k Bohu. Snad tedy už i občané Božího království? Kostel je viditelné znamení uprostřed domů. I tu se scházejí křesťané? Dvě, tři věže; ale těch lidí je tolik, že se do jedné místnosti nevejdou; je to znak svobody názoru, přístupu, zbožnosti, nebo pohoršení, že se nemohou dohodnout? Nestavíme chrámy, ale kostely a modlitebny, místa shromažďování. Tedy: Podstatná není stavba, ale ti v ní a to, co se uvnitř odehrává. Apoštol se dokonce ptá: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?“ (1K 3,16) Bůh – dokonce v nás. Je útěcha v tom, že Pánu Bohu stojíme za to, aby v nás přebýval? Kam a do čeho Pána Boha svým tělem vlečeme? Ondřej Macek, foto Marta Procházková

V neogotickém evangelickém kostele postaveném v letech 1866–1872 v Pržně jednoznačně převažuje estetická stránka nad účelností. Snaha vyrovnat se katolické církvi je zřejmá na první pohled. Chrám značných rozměrů dokládá tehdejší počet věřících.

Praskliny – skvěle to malujeme, stavíme, ale praská nám to – kvůli nám, tomu, jací jsme, vždycky trochu nedokonalí, tápající, hříšní. Sloupy – co nás drží, podpírá, nese? Základy – na čem stavíme? Mohutnost stavby – je možná obraz zbožněj‑ ších dob, velkých očekávání, třeba i pýchy. Zdi – obrovské, silné, studené; jsme obklope‑ ni pevnou a promyšlenou tradicí, jen může být někdy chladná a někdy se do ní můžeme zavírat, za ní schovávat, bez odvahy ji opravit nebo snad i opustit. Proměny stavebních stylů, výzdoby, oprav – proměny vkusů, směrů, tolerance – co zůstává? Církev ve svých stavbách nenapodobovala nejprve dosavadní náboženskou architekturu

Prosvětlený neorenesanční interiér kostela v Liptále z let 1904–1907 se již výrazněji neliší od vzhledu muzea, divadla či jiné kulturní instituce té doby.

5

CYKLUS: MODERNÍ DOBA TÉMA – DO FABRIKY

Modlitba Otče na výsostech, tvůj Syn nesl břevno kříže, o třetí hodině skonal sestoupil do pekel, rozrazil bronzová vrata železné závory zlomil. Osvěž duše i těla těch, kteří sestupují mezi skřípění ozubených kol kde hoří oheň a zvoní železo. Vyslyš jejich volání po zadržené mzdě dej jim spatřit světlo dne přiveď je na klidná místa u vod. Amen modlitba Tomáše Pavelky, obraz Lydie Férové

BIBLICKÁ ÚVAHA

Zdař Bůh Dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou. (Ž 90,17)

D

ostal jsem za úkol napsat biblickou úvahu („bylo by dobré, kdyby článek měl nějakou souvislost s dělnickým prostředím“), ale úkol jsem dostal nesprávně. Jsem sice farářem v Ost‑ ravě už 16 let a z hornické rodiny pocházím, ale dělnickému prostředí jsem se odrodil. Vždyť já bych vůbec nevěděl, jak k dělníkům a horní‑ kům mluvit! Náš ostravský sbor je stejně stře‑ dostavovský jako většina ostatních, najdete zde mnohem spíše učitelky a inženýry než ty, kdo si špiní ruce ve fabrice nebo v šachtě. Slyšel jsem sice, jak farář sousední slezské evangelické církve Santarius dovedl promluvit k horníkům po jejich způsobu, ale ty historky by vám jistě právě proto přišly z principu humorné a sprosté, prostě ostravské jak lze očekávat, a to znamená asi totéž jako „z jiného světa“. Ale například s horníky by se mluvit dát mělo. Vzpomínám si, jak se na šachtě navzá‑ jem zdravili „zdař Bůh“. Už v mém dětství mě to překvapovalo, žádný jiný havířský pozdrav byste neslyšeli. Ani v čase budování socialismu. Osobně jsem zažil, když jeden výše postavený technik přišel za partou horníků do rubání a pozdravil je ne snad jako soudruhy, to by rov‑ nou dostal palicí, ale nějak jinak než zdařbůh. A oni pracovali dál, jako by tam vůbec nebyl. Až když pozdravil po starém hornickém způsobu, zastavili stroje. Ano, v používání toho zdařbůh byla jakási umanutost a mně nikdy nikdo ten pozdrav nevysvětlil, co by vám taky havíř vysvětloval. Slovo Bůh se taky v tom čase asi nikde jinde běžně nepoužívalo. Zde na šachtě však mělo své pevné místo. Kdybychom chtěli poznat duši těch, kdo pracují tvrdě fyzicky, asi bychom mohli začít právě u tohoto jadrného pozdravu.

Ta dvě staročeská slova znamenají „ať Bůh dá zdar“. A z této střelné modlitby by se dala rozvinout jakási „mystika všedního dne“. Vždyť havíři jsou ti, kdo se často dostávají do situací ohrožení života, vědí, co znamená „sáhnout si na dno“ svých sil. Zkoumají hlubiny a to čerstvě narubané uhlí ve světle důlních lamp tajemně září… I další podněty pro spiritualizaci toho‑ to povolání bychom našli. A možná bychom právě odtud chtěli nejdřív pochopit, proč se tady to „zdař Bůh“ používá. Ale havíři by nás s takovými řečmi poslali někam. A sotva by jim sami rozuměli. Protože od havířů žádné velké intelektuální ani duchovní výkony nemůžeme očekávat. Protože těžká práce otupuje, ale ně‑ kdo ji dělat musí. Pro havíře platí: „v potu tváře budeš dobývat své živobytí“, dokonce minus denní světlo. I zkušení havíři se v dole cítí stále ohroženi, a tím pádem nicotní a závislí na něja‑ ké vyšší síle, na Bohu. Nutně pokorní. Zároveň jsou však na svou práci hrdi. Obojí by možná šlo shrnout do pocitu: „Jsme jenom neužiteční služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“ (L 17,10) A jaké je jejich životní uspoko‑ jení? Pravda, většinou nemá podobu čert ví jak bohatou a kulturní. Ale i ta mzda pojímaná jako denár (tedy výdělek nutný k zajištění živobytí) je přece podle Ježíšova podobenství (Mt 20,9) odměnou za práci podle Božího povolání. Nepovyšuji se nad havíře. Jsou užiteční. Jsme my užiteční? Aleš Wrana, farář v Ostravě

7

Cimra, mundúr, pivo Co mají továrna a klášter společného?

D

ominikánský klášter. To je svého druhu Průmyslová revoluce a reformace první továrna. Bez něj by se totiž na větši‑ Reformace zrušila mnišství – ovšem proto, aby ně míst Evropy rozkládal prales nebo bažina. se tak trochu všichni stali mnichy, zasvěcený‑ Oralo by se hákem, častěji by kručelo v žalud‑ mi, ve svých rodinách, uprostřed měst a ves‑ ku. Podobně jako bez továrny. nic: Věnovali se studiu Božích řádů, modlitbě I uvnitř kláštera se mnoho věcí fabrice po‑ a svou práci brali jako službu Bohu a bližnímu. dobá: Vstává se ve čtyři, práce začíná v šest. A snad můžeme říci, že reformace pronesla Pauzu na oběd a na svačinu ale nehlásí siréna; a rozšířila benediktinskou důvěru ve smysl zvoní zvon. Všude samí chlapi. Všichni stejně praktického poznání a pravidelné práce do oblečeni. Spí ve stejných cimrách. Jediná zá‑ moderních časů. bava – pivo. Často se jako podnět vzniku kapitalismu Do kláštera i do továrny utečete od půdy, uvádí úzkostná snaha kalvinistů ujistit se která je podle všeho prokletá. Totiž, když už pilnou prací o svém vyvolení. Prý to tak řekl se vám z ní podaří vyždímat víc jídla, uživíte Max Weber. Neřekl. Ve skutečnosti řekl pravý víc dětí. Ale dětí vašich dětí bude dvakrát tolik opak – že víra ve vlastní vyvolení zbavovala – a budou mít zase hlad. A nezbude jim než jít kalvinisty pochybností o sobě samých a dodá‑ do kláštera nebo do fabriky. Nebo na křížovou vala jim podnikavosti. Šlo o životní pocit typu výpravu. „Bůh přidá“ (Gn 30,22–24). Pochybuji však, že první fabrikanti usína‑ Hledání řádu věcí li s Institucí na nočním stolku. Jako nutnou Klášter stojí na víře v Boží řád. Bůh dal světu podmínku průmyslové revoluce vidím spíše pravidla. Svět není jen stálá proměna, zmatek jiné dvě křesťanské myšlenky, docela žhavě a  mámení, jak tvrdí východní náboženství. prožívané o dvě stě let dříve v Ženevě: 1. Bůh Není to souboj mnoha bohů protichůdných zá‑ stvořil dobrý svět a je radost poznávat jeho jmů, kteří jednou přejí tomu, podruhé onomu, řád. 2. Všední práce je službou Bohu. Ale to jak věřil Babylon, Athény i Řím. Bůh dal světu jsme zase zpátky v benediktinském klášteře, řád, který můžeme poznat. Stvořil svět dobře, zvoní tercii. a tak poznání řádu můžeme využít k dobrým cílům. A když se sami podrobíme řádu – životu Útěk z prokleté země v modlitbě ve tři, v šest, v devět, ve dvanáct K tomu co je na fabrice zlé, se nakonec do‑ a pak zase ve tři, v šest, v devět, ve dvanáct staneme. Nyní jí ještě jednou přiznejme to co – když se podřídíme životu ve stálé modlitbě, klášteru: Je to únik před hladem. Jako mniš‑ dosáhneme všeho, co budeme chtít. Protože ské hospodaření a vynálezy prosvětlily svět, je psáno „proste a bude vám dáno“. i fabrika (i když ne hned) přinesla: Oblečení Důvěra že je možné poznat přírodní záko‑ za zlomek ceny. Umělá hnojiva a zemědělské ny a využít jich v prospěch člověka; důvěra že stroje, takže Západ (až na dobu 1. sv. války) od jako je Bůh nekonečný, tak i jeho zákony lze té doby neví, co je hlad. Nejdříve i krutou dět‑ poznávat stále více do hloubky, že poznání se skou práci (jen o něco krutější než předtím na stále vyvíjí. A důvěra že každá práce je službou vesnici), ale časem propad dětské úmrtnosti Bohu. Modli se, hloubej, pracuj. Tyto tři věci z nějakých 70 % (!) na dnešní úroveň nezvyklé daly západnímu „pracovnímu“ klášteru sílu události. A nakonec (ne hned) vzestup příjmů osídlit zemi, odvrátit hlad a rozšířit poznání. i těch nejchudších. Nejde ani tak o ty „mobily

8

a tablety“, co máme dnes (kdo nechce, nemusí je mít). Ale spíš o svetr, boty, kalhoty; mouku, maso, mléko; penicilin, Septonex a  Brufen. Svět před průmyslovou revolucí byl, i při vší křesťanské solidaritě, světem, který byl s čas‑ tým úmrtím slabších jedinců celkem smířen. Světem „přírodního výběru“. Fabrika je, sice méně než klášter, také úni‑ kem před „prokletou zemí“ obecně. Únikem z těsné vesnice, kde je místo každého urče‑ no již při jeho narození. Byl jsem před lety v takové ukázkově „předindustriální vesnici“ rumunských Čechů. Shodou náhod jsme se ubytovali u nejméně váženého člena vesnice, jehož hlavní provinění spočívalo v tom, že jeho

Do kostela, aby se neřeklo Skoro bych řekl, že socialismus, dítě tovární‑ ho věku, nějak v hloubi stojí na tomhle pocitu: Raději ať jsme na tom všichni stejně špatně, než abychom na tom byli líp – ale někdo jiný ještě líp. Pochopitelný pohled, pokud utečete do města z vesnice, kde se pozice vesnického idiota, psožrouta i ctěného hospodáře prostě dědí. My jej ovšem máme vštípen spíše ze so‑ cialistického Československa, což byla v pod‑ statě jedna velká továrna na tanky. Z žádné vesnice jsme do města neutekli. V dnešním anonymním městě, pokud máte co jíst a kde spát, vám už může být jedno, že má někdo víc. Tam vás nikdo nezná. Fabrika přivedla lidi do měst, na kterých je fajn, že vám nikdo nekouká do talíře. A řekl bych, že i tím právě vzdálila lidi církvi. Že totiž mnozí z nich ještě doma ve své vesnici chodili do kostela, jen „aby sousedi neměli řeči“. A ve městě už sousedy neměli. Kdo ví, jak dlouho před průmyslovou revolucí spousta lidí takhle do kostela chodila. Ono už od Theodosiových časů křesťanství tak úplně dobrovolné nebylo… Ovšem když lidé do kostela ze společenských důvodů ještě chodit museli, něco jim sem tam ještě utkvělo. A někoho si třeba evangelium i plně získalo. Ve městě už nikdo chodit nemu‑ sel…

Klášter i továrna

otec byl Rumun. A že přes léto nekrmí prase. Malebné hospodáře ve sněhobílých košilích a černých kloboucích, které tituloval „strýčku“, musel u stolu žádat o dovolení promluvit. Ač byli stejně staří jako on. Protože, jak nikdo neopomněl připomenout, jeho otec je Rumun. Jediní, kdo s ním bez zábran mluvili, byli chlapi, kteří z vesnice odcházeli za prací do dolů. Těm byla posvátná a neměnná hierarchie vesnice úplně jedno. Z fabriky byli zvyklí, že jsou na tom všichni stejně. Stejně špatně.

Čistě mužská či ženská společnost, bez dětí. Obojí znamenalo ve svém čase vytržení z pro‑ kleté země. Z neúprosné železné hierarchie malé vsi. Únik do společenství stejně obleče‑ ných, stejně chudých. Do bludiště úzkých cho‑ deb kláštera, úzkých ulic dělnického slamu. Kde všichni žijí ve stejných cimrách, kam zapadnete a nikdo na vás neukazuje prstem. Útěk do svě‑ ta, kde se den ze dne mění po staletí zavedené nedotknutelné pracovní postupy – a vida, ono jde najednou všechno stokrát rychleji. A svět se mění rok od roku. Klášter i továrna daly člově‑ ku sílu vymknout se z údajně neměnných pra‑ covních i společenských řádů. Dali nám právo na anonymitu, na soukromí v malých cimrách. Když vám dnes někdo říká, že žerete psy, prostě zabouchnete dveře. To není málo, už bych se toho nikdy nevzdal. ¥

9

Plochost potovárního věku Zároveň nám ale vzali cit pro spoustu hodnot. Zbylo jen jídlo a láska. Mnich se potřebuje na‑ jíst a milovat Boha a bratry. Dělník potřebuje chleba se sádlem a má za plynárnou rande s holkou z kantýny. Nebo „Na kovárně“ s ka‑ marády. A ještě nějaký fortel, náboženské či technické vědomosti, to oba potřebují. Krása, odvaha, cudnost, důstojnost – dodnes to jsou pro nás spíše takové ozdoby, kterých si snad všimneme, ale nepřipadají nám úplně podstat‑ né. I po těchto věcech však člověk v hloubi srd‑ ce touží, chce se mu vyběhnout z řady, z fronty v kantýně. Vyrazit z kláštera jako doprovod křížové výpravy, vyrazit na Bělehrad, do ne‑

poznané země. Nebo alespoň o čase, kdy jde prokázat výjimečnost, čte nebo skládá básně. Chce se stát pastevcem koz, toulat se jako ci‑ kán. A nebo čeká na poslední bitvu, po které z nebe sestoupí Rudý Jeruzalém. (O tom všem bude tento rok v Českém bratru řeč.) Středověký člověk, který má více potřeb než jen buřty a nějakou tu maminu, člověk více rozměrů, než jen dvou v nás všech pořád dřímá, i když pod vrstvou asfaltu. Na církvi je, aby v potovárním věku tento třetí rozměr člověka opět otevřela. Má na to své staré zdro‑ je – tu poklady jsou Kristových milostí, jež nás vždy zvou k jeho účastnosti a v ní k svatých obcování. Tomáš Pavelka (foto: wikimedia)

ROZHOVOR s Jaroslavem Raichem

Strůjci limitů naší misijní služby jsme jen a jen my sami O práci kaplana anglické „Industrial Mission“

Naše setkání se uskutečnilo na samotě u lesa, v pěkně rekonstruované chalupě v severních Čechách. Zde se farář Jaroslav Raich (1947) usadil s rodinou na důchod po návratu z Anglie, kde působil s menší přestávkou skoro dvacet let v duchovenské správě, zejména v „Industrial Mission“. Pracoval například jako kaplan v největší uhelné elektrárně ve Velké Británii, větší než je náš Temelín. Pro našince je to představa poněkud vzdálená. V továrně si stále spíše představíme politruka nebo odborářského funkcionáře. Raichův příběh může být nicméně inspirativní i pro službu církve v naší zemi.

10

Bratře faráři, sametová revoluce vás zastihla v duchovenské službě v Novém Městě pod Smrkem ve Frýdlantském výběžku. Mohl jste vstoupit jako starosta do obecní politiky, proč jste se rozhodl této nabídky nevyužít? Především ze dvou důvodů: Tím prvním v řadě byla touha naučit se konečně trochu anglicky a totéž umožnit i celé rodině. Díky skvělému učiteli patřila angličtina k  mým nejoblíbe‑ nějším předmětům na střední škole. Druhým důvodem pak byla snaha poznat život ve Velké Británii pokud možno co nejplněji. Pochopitel‑ ně včetně života církví.

V roce 1991 přišla nabídka odejít do Anglie. Jak – i když jsem byl vyslyšen, tato církevní práce, jste „za kanálem“ začínal? zaměřená na oblast průmyslu, obchodu a slu‑ Ona nabídka z United Reformed Church (URC) žeb, se nakonec zcela vytratila. V popředí zů‑ přišla již v roce 1990. Jelikož jsem však slíbil, stávala pastorační práce v armádě, věznicích že pomohu se změnami v Novém Městě pod a nemocnicích, která na rozdíl od industrial Smrkem, domluvili jsme se, že bychom mohli mission církev nic nestála. Smutek a lítost odejít až v  roce následujícím. Po interview byly o to větší, že někteří z mých zkušených a volbě za faráře sboru jsme se nastěhovali do anglických kolegů byli připraveni a ochotni Middlesbroughu. V tomto městském sboru se na vlastní náklady do Čech přijet a s touto 120 členy (na poměry v URC patřil mezi velké) církevní prací pomoci. Navíc, jak se později jsem začínal jako klasický farář. Ve srovnání na jednom z farářských kurzů ukázalo, by byla s farářskou prací v Čechách tu však byl značný industrial mission velice vítána v nejednom rozdíl. Nemyslím tím jen fakt, že jsem kázal průmyslovém odvětví a službě. Když se toto anglicky, a to nejen ráno, ale i večer, takže nepodařilo, snažil jsem se zjistit, zda by šlo jsem musel na každou neděli připravovat dvojí seznámit s prací někoho, kdo ukončil fakultu bohoslužby s odlišným kázáním. Minimálně a připravoval se na vikariát. Ani ale to nebylo rok a půl to byl víc než slušný zápřah. Plusem možné. Vikariát se prý musí absolvovat pouze bylo, že jsem se nemusel starat o finanční zá‑ v Čechách. Jakéhokoli dalšího pokusu jsem se ležitosti, ani o věci hospodářské a provozní. pak již vzdal. Zhruba po třech měsících jsem pak byl kole‑ gou anglikánem seznámen s tzv. industrial Když jste se do Anglie vrátil, nastoupil jste jako mission. Tím se mi otevřela církevní práce, kaplan ve větší elektrárně, než je náš Temelín. o které jsem dosud neměl potuchy, nicméně Jak je duchovenská služba v tak rozsáhlém mi byla od samého začátku nesmírně blízká. podniku organizována? Po dohodě se staršovstvem jsem tuto činnost Po třech letech jsem nastoupil na poloviční úva‑ mohl vykonávat nejprve jedno půldne za zek jako farář ve sboru v Sandwichi a na druhý čtrnáct dní, ke konci své působnosti už ale půlúvazek jako „industrial chaplain“, a to po‑ dva a půl dne v týdnu. A jelikož jde o činnost stupně v obrovském farmaceutickém komplexu vesrze ekumenickou a týmovou, měl jsem Pfizer, dále pak na letišti Manston, v přístavu možnost poznat mnohé kolegy z jiných círk‑ Ramsgate a konečně v obchodním komplexu ví. Po odchodu kolegy anglikána do důchodu Thanet. Do elektrárny Drax jsem nastoupil až jsem po něm zdědil „British Steel“, v té době po šesti letech, místo v Sandwichi bylo totiž již s pouhými pěti tisíci zaměstnanci. Říkám zrušeno, takže jsem musel hledat nové, což se pouhými, protože to byla jen čtvrtina z těch, podařilo v Selby, v městě zhruba 14 mil jižně od kteří v ocelárnách pracovali před patnácti lety. Yorku. Kromě již zmíněné elektrárny jsem měl Zde jsem působil až do ledna 1995, kdy jsem v péči ještě elektrárnu Eggborough a strojíren‑ z pověření Church of England začal pracovat ský závod zaměřený na opravy turbín. Jak jsem na projektu ekonomicko­‑sociální a duchovní výše zmínil, práce kaplana je týmová a ekume‑ regenerace ve městě Gateshead. Mým úkolem nická a je organizována oborově, smím­­­­­­-li to tak bylo zapojit do tohoto projektu co nejvíce míst‑ říci. Bez ohledu jak je ten či onen podnik/místo ních církví a pro industrial mission vypracovat veliké, kolik má zaměstnanců, vždy je tam je‑ relevantní návrh. den industrial chaplain. Kromě něho, zvláště jedná­­­­­­-li se o velký obchodní komplex, zde často Po několika letech jste se vrátil do Čech v součinnosti s ním působí i několik dobrovol‑ a nabízel své zkušenosti v evangelické církvi. níků. Zdaleka to ovšem není jediný způsob, Jaká byla odezva? jak je industrial mission uspořádána. Za těch Ani po tolika letech, která od doby, kdy se mi bezmála dvacet let, co jsem v URC sloužil, jsem dostalo příležitosti industrial mission předsta‑ prošel mnoha týmy s duchovenskou službou vit, uplynula, jsem se nezbavil smutku a lítosti různě organizovanou. ¥

11

V Čechách je práce faráře v továrně stále kuriózní záležitostí, spíše si v „kolbence“ představíme politruka nebo odboráře. Jak jste se tedy snažil tuto církevní službu v našich podmínkách obhajovat? Dle mého soudu by se dalo říci totéž o službě faráře v armádě či věznici, není­­­­­­-liž pravda. A přesto se dnes nad tím již téměř nikdo ne‑ pozastavuje. V obou případech je tato služba církve příjímána s povděkem, přinejmenším těmi, jimž je určena. Jestliže se pastorační službě církve otevřely dveře armády a vězeň‑ ství, nenalézám sebemenší důvod, proč by oblast průmyslu, služeb a obchodu měla zůstat

nutnost potřeby vyjít za ploty zahrad a kostelů do míst, kde lidé pracují. Tím spíš, že již tehdy se ukazovalo, jaké důsledky budou mít zhas‑ nutá světla naší české privatizace. Není to také tím, že tradice u nás a v Anglii je odlišná a protestantské misie v různých sférách života společnosti jsou zakořeněny již od 19. století? Ano, tradice u nás a v Anglii odlišné jsou, v ne‑ jednom směru dokonce diametrálně. Činnost zdejších církví nebyla na rozdíl od nás nikterak omezována či dokonce zakazována. Navíc si myslím, že v Anglii bylo a zatím stále je pro práci církví vstřícnější prostředí. Tento fakt ale nemůže být argumentem pro nemožnost církevní práce v oblasti průmyslu, obchodu a služeb v Čechách. Zvnějšku už dnes nejsme ani my ničím omezováni, nic nám už není zaka‑ zováno. Strůjci limitů naší misijní služby jsme jen a jen my sami. Financují kaplany v této „průmyslové“ misii podniky nebo církve, které vás vyslaly? Na rozdíl od kaplanů v armádě, vězeňské služ‑ bě, nemocnicích jsou industrial chaplains pla‑ ceni církví, čímž je zachována jejich absolutní nezávislost. Nejsou prostě na výplatní listině podniků a institucí, v nichž působí.

třináctou komnatou. Tím spíše, když si uvědo‑ míme, že právě pracovní proces, dílny, kance‑ láře, prodejny jsou místem, kde lidé společně tráví velké množství času; v mnohých přípa‑ dech dokonce více než doma. Jsem si jist, že již dávno, pradávno nadešel čas k tomu, abychom zahrnuli do své církevní práce celou ekono‑ mickou sféru. A zdaleka to tak není jen proto, že lecjaké naše sbory vymírají jak po meči, tak po přeslici. Při své prezentaci industrial mis‑ sion jsem se ji nesnažil nikterak vehementně obhajovat. Koneckonců byla povýtce určena kolegům farářům a  teologicky vzdělaným laikům, takže jsem předpokládal, že i oni vidí

12

V Čechách je situace spíše opačná, kaplany v nemocnicích, armádě i ve věznicích platí často tyto organizace, nikoliv církve. Dokonce se počítá, že takové úvazky budou v podmínkách samofinancování církví spíše narůstat. Jak je možné, že církve ve Velké Británii si mohou dovolit platit ještě pracovníky vyslané „do světa“? Myslím, že je to především otázka priorit. Alespoň tak se mi to jevilo z rozhovorů s ko‑ legy. Jestliže církev vidí smysl své existence a činnosti toliko v prostoru svých plotem obehnaných zahrad, pak pochopitelně nedá ani penny na jakoukoli službu za tímto plo‑ tem. Nicméně během oněch bezmála dvaceti let, kdy jsem jako industrial chaplain pracoval, se přece jen hodně změnilo. V přímé úměře s  úbytkem financí se v  mnohých církvích snižoval i  počet kaplanů pracujících na ¥

plný úvazek. Markantní to bylo především u anglikánů. Snižování plnočasových úvazků industrial chaplains nebyla bohužel ušetřena ani má církev, třebaže důraz a snaha misijně působit i mimo zdi kostelů stále zůstává. Můžete srovnat svoji službu s prací tzv. dělnických kněží ve Francii? Kdo to byli a popřípadě stále jsou dělničtí kněží, ať již ve Francii, Španělsku či Itálii, se lze snadno dočíst na internetu. Snad postačí, řeknu­­­­­­-li, že jeden z viditelných rozdílů mezi mou službou a službou dělnických kněží je v tom, že já jsem v britských továrnách nepra‑ coval jako dělník a zaměstnanec. Vždy a všemi jsem byl vnímán jako farář, popřípadě padre nebo také reverend či vicar. Zkrátka jako ně‑ kdo, kdo příchází zvenčí a kdo je placen církví.

Jak byste na závěr svoji dvacetiletou službu v Británii zhodnotil? Snad jako službu, která se mi stala potěšením a do značné míry i koníčkem. Ačkoliv jsem měl na všech místech, kde jsem sloužil jako industrial chaplain, statut hosta, nebylo dveří, do kterých bych měl zakázaný vstup. Tím se mi naskýtala příležitost mluvit s lidmi, s nimiž se klasický farář zpravidla těžko setkává. Na‑ prosto zjevné to bylo především u manuálně pracujících. Ti totiž do kostelů nepřicházeli, a když ano, tak nanejvýše třikrát za život. Ale z jejich reakcí bylo patrno, že mne rádi vidí, že mohou se mnou mluvit o věcech ryze osobních i pracovních. Postupem času, když se podařilo vytvořit atmosféru vzájemné důvěry, docháze‑ lo často i na otázky víry a duchovní orientace. ptal se Jan Kirschner

 OZNÁMENÍ 

Nabídka bydlení Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Vilémově u Golčova Jeníkova nabízí k pronájmu byt 4+1 ve svém sborovém domě. Pokud by se zájemci chtěli o bytu i Vilémově dozvědět více, mohou se obrátit na faráře sbo‑ ru Vojena Syrovátku: tel.: 604 634 918, e­‑mail: [email protected]

Nabídka bydlení Sbor ČCE v Suchdole nad Odrou nabízí aktiv‑ nímu křesťanovi k pronájmu byt 1+1 v příjem‑ ném prostředí na faře. Kontakt: Vladimír Pír, tel.: 605 376 858.

Podvečer modliteb za životní prostředí Ekologická sekce České křesťanské akademie ve spolupráci s Mezinárodním ekumenickým společenstvím (IEF) se připojuje k lednovým modlitbám a připravuje podvečer modliteb za životní prostředí a za náš vztah k němu.

Toto ekumenické setkání se uskuteční v úterý 14. ledna 2014 od 17.30 (předpokládaný konec do 18.45) v přízemí kláštera Emauzy, Praha 2, Vyšehradská 49. JNe

Nabízíme pronájem bytu Farní sbor v Hořovicích nabízí k pronájmu byt 4+1. Byt (93 m2) je ve druhém podlaží kostela (bývalé synagogy) a je v dobrém stavu. K dis‑ pozici je též farní zahrada. Hledáme dlouhodobého nájemce, který by se rád stal členem sboru, a podpořil tak svým duchovním zapojením i praktickou pomocí místní společenství. Nájem činí 5000 Kč plus výdaje za energie a vodné/stočné. Prohlídka bytu je možná po telefonické dohodě s kurátorem K. Irmannem, tel.: 723 068 244, popř. s administrátorem sboru S. Hejzlarem, tel.: 603 578 108. Staršovstvo sboru v Hořovicích

13

OTÁZKA NA TĚLO

Zajímáte se o to, kde byla vyrobena věc, kterou kupujete? Erazim Kohák, filozof Zajímá mě hlavně, kým byla vyrobena a jaké tam mají odbory, protože sám jsem odpracoval slušnou řádku let, tedy lét (od jara do podzimu), v různých výrobách. Velmi dobře vím, jaký je život ve fabrice, kde není silná odborová or‑ ganizace.

lepší chleba a koláč od Kolmana ze Zahrádek, nejlepší uzeniny od Vojtů z Počátek, nejlepší hovězí od Chadima z Dubenek a nejsvátečněj‑ ší pivo od Kozlíčka taky z Dubenek. Ovšem rajčata a brambory klidně z Holandska, sůl maldonskou, olej z Toskánska. A pak auto z Jižní Koreje a trenky z Bangladéše.

Mirek Cejnar, správce rekreačního střediska Sola fide Nedávno jsem byl v krámku, kde měli spous‑ tu pěkných a zajímavých triček. Koupil jsem to, které mělo na visačce: „Nebylo vyrobeno v Číně, ale v Jičíně.“ Ilona Mužátková, ekoložka Ano, snažím se kupovat co nejméně „zcestova‑ lé“ věci. Navíc mám ne vždy realitou podložený pocit, že české věci jsou kvalitnější než jiné. Jana Škubalová, světoběžnice Při nákupu zboží se vždycky ptám, a pokud je to možné, také dívám na jeho původ. Často také mluvím s prodejci, kteří ale jen málokdy mají informace, odkud zboží skutečně pochází. Tak třeba u růží vám řeknou, že jsou vypěsto‑ vány v Holandsku. Většina růží se přitom dnes pěstuje v Keni nebo v Etiopii, přes Holandsko prochází jen přes burzu. Výroba znečišťuje jezera a  bere lidem hospodářskou půdu. Je veřejným tajemstvím, že zaměstnanci trpí nemocemi z chemických látek, které se tam používají, a dostávají jen směšnou mzdu. Proto růže nekupuji a raději podaruji rodinu květinami ze zahrádky nebo z českých farmář‑ ských trhů. Tomáš Vítek, farář v Horních Dubenkách Nejlepší české sýry od Kvasničky z Polné, nejlepší mléko od Chadima z Nové Vsi, nej‑

14

Drahomíra Dušková Havlíčková, farářka na rodičovské dovolené Zajímám se o to. Mám bratry zemědělce, takže se snažím kupovat jen české potraviny, je­­­­­-li to možné. Máslo například kupuji výhradně české a jsem ochotna jít kvůli tomu i do jiného obchodu a hodně mě naštve, když se nechám napálit. Obecně radši podpořím české výrobce, nejlépe regionální nebo fair trade. Jan Hamr, technik Ano, určitě se zajímám. Svědčí to totiž o kvalitě, propracovanosti a použitých materiálech, je­­­­­-li to originální výrobek, nebo pouze pokus o ori‑ ginál. Všeobecně je přece známo, že někteří východní výrobci kopírují i složitější zařízení, ještě nedokonalé – jak se říká – nevychytané, třeba i s výrobními vadami. Ovšem v době, kdy se hledá co možná nejlevnější pracovní síla, nám nezbývá než vzít takovýto trend i od renomovaných značek na vědomí.

NÁSTĚNKA

  SYNODNÍ RADA 

Na zasedáních 26. 11. a 10. 12. projednala synodní rada 68 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Jana Tkadlečka za seniorátního faráře Horáckého seniorátu na polo‑ viční úvazek, volbu Martiny Lukešové za seniorátní farářku pro mládež Pražského seniorátu na plný úvazek, prodloužila pověření Blanky Mackové jako pastorační pracovnice v Jasenné a Lenky Mikulíko‑ vé na Vsetíně­‑Horním sboru – oběma na poloviční úvazek; jmenovala Jiřího Treglera náměstkem vedoucího tajemníka ÚCK pro personální práci; souhlasila s prodloužením pověření Anny Šourkové k duchovenské službě v Ústavu hematologie a krevní transfúze v Praze. SR si váží ochoty Fran‑ tiška Pavlise sloužit v církvi podle potřeby i nadále, a proto souhlasí se zachováním způsobilosti k ordi‑ nované službě faráře v ČCE. SR si stanovila časovou hranici, do které bude udělovat pověření pastoračním pracovníkům, na 31. 12. 2014 a ukončila ke dni 10. 12. 2013 stávající systém zřizování míst pastoračních pracovníků. Povolání stávajících pastoračních pracovníků zůstávají v platnosti. SR souhlasí se zachováním funkce pastoračního pracovníka v ČCE, financování pracovních míst bude záležitostí jednotlivých sborů. SR schválila nový organizační řád Ústřední církevní kanceláře s účinností od 1. 1. 2014. Fakulta a bohoslovci Po projednání s kvestorem Univerzity Karlovy Synodní rada podmínečně souhlasila s prodlou‑ žením nájemní smlouvy na budovu Evangelické teologické fakulty v Černé ulici v Praze.

Správa církve SR vzala na vědomí zprávy z jednání seniorátních výborů Pražského (3x), Východomoravského (2x), Poličského, Západočeského (za celý rok), Brněnské‑ ho (2x) a Východomoravského seniorátu. Na vědomí vzala synodní rada zprávy z vizitací ve sborech v Jablonci nad Nisou, Šumperku, Broumově, Brně­‑Husovicích, Uherském Hradišti a Ostravě. Výchova a vzdělávání SR souhlasila s udělením dlouhodobého studijního volna jáhnu Martinu Tomeškovi a faráři Miroslavu Pfannovi. Jmenovala Marka Bártu a Jakuba Kellera členy komise pro celoživotní vzdělávání kazatelů ČCE. Mládež Na vědomí vzala SR nový grafický vzhled časopisu Nota nebe a nové logo tohoto časopisu pro mládež (dříve Bratrstvo). Hospodářské věci Synodní rada pověřila Olgu Navrátilovou a Františ‑ ka Straku k hodnocení úplnosti a správnosti před‑ ložených podkladů farních sborů o kompenzaci za nevydaný majetek. Výsledky hodnocení budou předkládány správní radě personálního fondu, která má žádosti posuzovat. Synodní rada souhlasí s rozdělením solidárních prostředků pro rok 2014 v souladu s návrhem správní rady personálního fondu takto: Sbor Vilémov 32 480 Kč, Velké Meziříčí 60 000 Kč, Horní Dubenky 60 000 Kč, Humpolec 54 934 Kč, Vysoké Mýto 64 880 Kč, Kutná Hora 64 880 Kč, Vrchlabí 60 000 Kč, Chotiněves 64 880 Kč. Ekumena Gerhard Frey­‑Reininghaus podal zprávu z mezi‑ národní konference k výročí reformace 2017

15

v Curychu a ze setkání evropských představitelů členských církví Luterského světového svazu ve Finsku; Jaroslav Pechar ze synodu Evangelické círk‑ ve Německa v Düsseldorfu; Ondřej Macek ze Dne reformace ve Vídni; Tomáš Matějovský ze synodu Evangelické zemské církve v Sasku. SR vzala zprávy na vědomí. Proběhlo jednání se zástupci partnerských zahra‑ ničních církví – tzv. Kulatý stůl. Téměř všechny námi předložené projekty byly finančně podpořeny.

Jiří Kabíček 80 Lubomír Kabíček 80 Luděk Rejchrt 75 Peter Morée 50 Jaroslav Ondra 80 Tomáš Holeček 85

  ČCE A CČSH 

Slavnostní podpis Dohody o spolupráci SR souhlasila s uzavřením Dohody o partnerství projektu mezi Diakonií ČCE a Českobratrskou církví evangelickou na vybudování mateřské školky v Chebu. Uzavření dohody je předpokladem pro podání žádosti na Regionální operační program v Karlovarském kraji.

Dohodu o spolupráci k 600. výročí M. J. Husa mezi Církví československou husitskou a Českobratr‑ skou církví evangelickou slavnostně podepsali 3. prosince v Praze v kostele sv. Mikuláše na Staro‑

Evangelická akademie Synodní rada vzala na vědomí dopis ředitele Střed‑ ní odborné školy sociální – Evangelické akademie Náchod Davida Hanuše o záměru rozšířit stávající školu o mateřskou školku a žádá další informace. Diakonie Synodní rada přijala rezignaci Davida Šourka na pozici předsedy správní rady a ředitele Diakonie ČCE a jmenovala prozatímním ředitelem Miloslava Běťáka, a to do doby jmenování nového ředitele (podle výsledku výběrového řízení). Různé Synodní rada vyjádřila poděkování Benjamínu Ská‑ lovi za fotodokumentaci celocírkevních událostí a akcí. DaZ

 JUBILANTI  V měsíci lednu 2014 slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Petr Kohout 55 Frank Lessmann Pfeifer 50 Kurt Bartoš 70 Pavel Čmelík 55

16

městském náměstí: Tomáš Butta, patriarcha CČSH, Joel Ruml, synodní senior ČCE, Ivana Macháčková, místopředsedkyně ústřední rady CČSH a Lia Valko‑ vá, synodní kurátorka ČCE. Před podpisem dohody řekl patriarcha Butta, že „jejím cílem je zprostředkovat zejména mladé generaci poznání osobnosti Mistra Jana, horlivého asketického muže středověku i člověka pravdy, svě‑

domí a sociálního cítění. Spoluprací se sesterskými církvemi ERC si můžeme prakticky ověřovat, jak nás Husova osobnost sbližuje.“ Předseda Ekumenické komise pro 600. výročí M. J. Husa biskup František Radkovský ve svém pozdravu sdělil, že „úkolem při přípravě Husova jubilea je, aby nás jeho postava spojovala a dávala nám naději do budoucnosti.“ „Podpisem dohody nezískáváme nic pro sebe, ale vytváříme základ pro to, aby se Husova památ‑ ka a učení dostávaly aktuálně do společnosti. Je potřeba spojovat síly komise, aby to nadčasové a inspirativní zprostředkovala pro současnost,“ řekl synodní senior ČCE Joel Ruml. „Obě církve ctí osobnost a dílo Mistra Jana Husa jako reformátora církve a společnosti a váží si jeho křesťanského života, jenž došel naplnění mučed‑ nickou obětí v následování našeho Pána Ježíše Kris‑ ta,“ píše se v úvodu dohody. „CČSH a ČCE se dohodly ke společné koordinaci příprav a spolupráci pro důstojné připomenutí Husova výročí na místní, celostátní i mezinárodní úrovni, a to ve spolupráci s Ekumenickou radou církví v České republice.“ Na tiskové konferenci pak přítomné zástupce médií s obsahem dohody seznámili Hana Ton‑ zarová, předsedkyně Komise CČSH pro přípravu 600. výročí M. J. H., a předseda Koordinační komise pro reformační i jiná křesťanská výročí Gerhard Frey­‑Reininghaus. Dohoda obsahuje následující body: I. Spolupráce při jednáních se státem II. Spolupráce při jednáních s pražským magis‑ trátem a dalšími samosprávnými orgány II. Spolupráce s dalšími církvemi IV. Spolupráce s dalšími organizacemi V. Spolupráce s médii VI. Spolupráce při projektech v rámci husovské‑ ho trienia VII. Vzájemná informovanost VIII. Další ujednání Podle Gerharda Frey­‑Reininghause je o Mistra Jana velký zájem v zahraničí. Do Prahy i do jiných měst v Čechách, kde se uskuteční řada výstav a dal‑ ších kulturních událostí, se chystá mnoho hostů. Hana Tonzarová informovala, že vrcholem oslav bude 6. červenec 2015, kdy se na Staroměstském náměstí v Praze a v přilehlých kostelech bude konat vystoupení pěveckých sborů, orchestrů i sólových zpěváků. Gabriela Fraňková Malinová

  EKUMENICKÁ RADA CÍRKVÍ 

Nový předseda Ekumenické rady církví v ČR Ve čtvrtek 28. listopadu 2013 se konalo 10. Valné shromáždění Ekumenické rady církví (ERC) v České republice, které zvolilo své nové předsednictvo. Předsedou byl zvolen Daniel Fajfr, předseda

zleva: Dušan Hejbal, Daniel Fajfr, Joel Ruml

Rady Církve bratrské, prvním místopředsedou dosavadní předseda ERC Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické, a druhým mís‑ topředsedou Dušan Hejbal, biskup Starokatolické církve. Valné shromáždění je vrcholným orgánem ERC, které tvoří zástupci delegovaní členskými církvemi, nejvíce třemi za každou církev, z nichž alespoň jeden musí být laik. Ze svého středu volí předsedu a dva místopředsedy na dvouleté období. Ekume‑ nická rada církví sdružuje především nekatolické církve působící v České republice a těsně spolupra‑ cuje s římskokatolickou církví i Federací židovských obcí v České republice.  e­‑cirkev/DaZ

17

  VĚZEŇSKÁ DUCHOVNÍ SLUŽBA 

Podpis nové dohody o duchovní službě ve vězeňství Představitelé vězeňské služby ČR, České biskupské konference a Ekumenické rady církví podepsali 21. listopadu novou Dohodu o duchovní službě ve vězeňství. Dohoda je již třetí v pořadí; první byla uzavřena po roce 1989, druhá v roce 2008. Nová dohoda upravuje lépe vztahy a spolupráci mezi Vězeňskou službou ČR a zástupci církví. Specifikuje také službu dobrovolného poskytování duchovní služby ve věznicích a ústavech. Dobrou tradici vzá‑ jemné spolupráce vyzdvihli v krátkých proslovech všichni signatáři. Za Vězeňskou službu ČR dohodu podepsal její šéf, generál Petr Dohnal, za Českou biskupskou konferenci její předseda, pražský arcibiskup Domi‑ nik kardinál Duka, a za Ekumenickou radu církví předseda Joel Ruml a generální sekretářka Sandra Silná. ERC/DaZ

  PĚTIDÍLNÝ DOKUMENT NA ČT 2 

Zapadlí vlastenci od 5. ledna 2014 Přátelé, bratři a sestry, mám pro vás myslím dobrou zprávu. Již víc než 13 let jezdím po východní Evropě ke krajanům s farářem Petrem Brodským. Zpočátku on se mnou, později já s ním, ale vždy spolu. Stal se mně kamarádem a člověkem, který mi v mnoha věcech pomohl a mnohé mě naučil. Proto jsem před rokem dostal nápad udělat filmy o jeho práci, o práci ČCE, o práci pro krajany, prostě dokument o evangelických sborech našich krajanů v zahraničí. Ani jsem si tehdy nemyslel, co to všechno obnáší, do té doby jsem spolupracoval jen na několika dokumentech z Afghánistánu a Íránu. Po všem schvalování, psaní námětů a scénářů se nám konečně v březnu 2013 povedlo na velikonoce vyjet do Velikého Srediště v Srbsku. Do konce roku jsme potom ještě objeli Bjeliševac v Chorvatsku, Velký Pereg v Rumunsku, Veselynivku, Bohemku a Pervomajsk na Ukrajině a skončili v říjnu v Zelově v Polsku. Díky skvělému štábu a mému kamarádu Zdenku

18

Patočkovi tak vzniklo celkem pět dílů seriálu, který dostal příznačný název Zapadlí evangelíci. Česká televize jej bude vysílat od 5. 1. 2014 do 2. 2. 2014 na ČT 2 každou neděli odpoledne. Doufám, že vám seriál přiblíží život a osudy našich krajanů v těchto komunitách i práci vašeho/ našeho „potulného“. Závěrem mně dovolte poděkovat i ČCE za její příspěvek k natáčení; bez něj by toto dílko jen těžko vzniklo. Petr Kolínský, koordinátor kontaktů s krajany

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNÍ – EA, NÁCHOD

Pomoc lidem z nejchudších zemí světa Žáci a učitelé Střední odborné školy sociální – EA v Náchodě se zapojili do celosvětového projektu Fair Trade (spravedlivý obchod). Není náhoda, že se právě náchodská sociální škola k tomuto pro‑ jektu přidala, protože jde o významnou sociální pomoc lidem z nejchudších zemí světa. Podstatou Fair Trade je prodávat zboží, které bylo vypěstováno nebo vyrobeno v chudých zemích Afriky, Asie nebo Latinské Ameriky, za něž jeho výrobci, převážně zemědělci, dostanou spravedlivou odměnu, s jejíž pomocí mohou mít čistou vodu, školu pro děti, léky a další nejpo‑ třebnější věci pro život.

Žáci a učitelé náchodské školy nashromáž‑ dili potřebné informace a hned se s nadšením přidali. Nejprve z vlastních zdrojů nakoupili potraviny se značkou Fair Trade jako například kávu, čokolády, kakao nebo čaj. A tak je dnes už každý čtvrtek o velké přestávce zboží z dalekých chudých zemí připraveno v malém stánku, kde si učitelé a žáci nakupují férové výrobky či si mohou dát teplou kávu, čokoládu nebo čaj. Náchodská sociální škola se v tuto chvíli uchází o statut „férová škola“. V listopadu její žáci odjeli do Prahy na přednášku o pracovních podmínkách a o zpracování kakaa v chudých zemích. Zajímavostí je, že přednášející byla druž‑ stevnice přímo z Ghany. Poslední co žáci v rámci programu „férová škola“ uspořádali, je výstava v prostorách školy s informačními panely, zapůjčenými od Ekume‑ nické akademie Praha. Výstava byla zahájena 21. listopadu vernisáží, při níž žákyně 2. ročníku

 OZNÁMENÍ 

Varhanáři Poukar a Eliáš nabízejí: – restaurování nástrojových částí varhan postave‑ ných po roce 1750 (povolení MK ČR) – rekonstrukce, opravy a pravidelný servis varhan – intonaci a ladění varhan, přípravu nástroje pro koncertní činnost – opravy a rekonstrukce harmonií – prohlídku a vypracování posudku stavu varhan, včetně návrhu oprav – zdarma – platbu námi provedených prací formou dlouhodo‑ bých splátek

Některé ze sborů ČCE, pro které jsme pracovali: Prosetín, Vilémov, Heršpice, Krouna, Krabčice, Brno – Červený kostel, Brno – Pellicova, Miroslav, Ostrava – Červený kostel, Křížlice, Dambořice, Lanškroun, Šumperk, Ústí nad Labem – Červený kostel, Soběh‑ rdy, Střítež nad Bečvou, Liptál, Džbánov, Olomouc, Jindřichův Hradec… Hana Ryšavá a Kateřina Kárová nabízely chutné občerstvení. Tato výstava na téma: „S fair trade můžeš změnit svět“ trvá doposud. David Hanuš, ředitel školy

Kontakty: Josef Poukar – tel.: 603 323 406, e­‑mail: [email protected] Jan Eliáš – tel.: 603 572 676, e­‑mail: [email protected]

19

CÍRKEV ŽIJE

Ordinace nových farářů v pražském kostele U Salvátora

ROZHOVOR s Janem Mamulou

„Dřevotočem“ jsem z lásky ke strojům Rozmlouvání se dřevem léčí mou duši

Evangelický farář a bývalý šéfredaktor Českého bratra Jan Mamula (1950) je sice už v důchodu, ale na nedostatek práce si rozhodně nestěžuje. Jeho výrobky mají úspěch nejen na kreativním prodejním portálu fler.cz, ale i v zahraničí. V dnešním rozhovoru se rozpovídal o tom, co to znamená, když se dostane do stavu „flow“, nebo třeba o tom, které jeho výrobky si oblíbily americké zákaznice. Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jsem dnes třetím rokem OSVČ (osoba samo‑ statně výdělečně činná) v důchodu a po třiceti letech, kdy jsem se jako evangelický farář živil takříkaje „hubou“ a byl vázán církevním provo‑ zem, si dopřávám život nezávislého živnostní(č) ka, zaměstnávajícího převážně vlastní ruce. Nádhera! Balzám na duši a zdroj vnitřní síly! Jak jste se k tvoření dostal? Vlastně už na kutnohorské průmyslovce, která měla z první republiky dobrý polytechnický základ. Původně jsem sice slaboproudař, ale absolvoval jsem tam kompletní dílenskou praxi včetně truhlářského základu, osahal si základní výrobní postupy a taky si vštípil reflexy bezpeč‑ nosti práce – u soustružení dřeva dost důležitá maličkost. Fascinují mě zkrátka točivé stroje a miluji ubírání matérie jako zážitek sám o sobě. Že by se mohlo jednat o tzv. tvorbu, mi za‑ čalo docházet, až když jsem si v mládí postavil svůj první primitivní soustruh – z hřídele „pi‑ kolo“, několika trámů a potřebných udělátek. Zjistil jsem, že lze roztočit pořádný kus dřeva a může vzniknout třeba mísa s těmi prapůvod‑ ními křivkami a proporcemi. Samozřejmě jsem především kazil, učil se a spotřebovával tuny smirkového papíru, protože jsem pořádně ne‑ věděl, jak vést nože a neměl patřičnou rutinu. Točení dřeva pak vystřídalo nasazení v církvi a v Diakonii.

Ale před pár lety jsem ucítil doslova vitální nezadržitelnou potřebu se k soustruhu vrátit. Proto mne tolik baví sledovat, co se se mnou od té doby děje. Na internetu, zejména na amerických a německých webech, jsem se pak teprve soustružení doučil. Jelikož přátelé vy‑ rábějí s postiženými svíčky, začal jsem nejdřív s nějakými těmi svícny. A zkusil rozvíjet evan‑ gelický symbol kalicha v různých variacích na čajovou svíčku, tvary podle typů českých dřev, a najednou tady byla systematická výroba. Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč u vás vyhrála? „Dřevotočem“ jsem z lásky ke strojům. Sou‑ stružení je kromě jiného ohromně efektní proces. Zadejte si na internetu „woodtur‑ ning“ a uvidíte spoustu správných chlapíků, co vezmou špalek z obřího dubu, upnou do stroje, obléknou se jako kosmonauti, aby pak od nich létaly pětimetrové třísky a aby nako‑ nec jako čarodějní hrnčíři odkrojili obří mísu s báječnou kresbou. Není to sexy? A jde vlastně o primitivní techniku užívanou od starověku. Mimochodem velice mnoho mi dala kniha ženy soustružnice Helgy Bergerové. Točení dřeva se ale držím i kvůli vyhraně‑ né technologii. Pro mne je v tvůrčím procesu klíčová. Jako kánon, jako primární kontakt s matérií, jako řehole. Ono se hezky „tvoří“ cokoliv z čehokoliv. Jenže v duchu virtuální stylové arogance, jíž je naše technická civi‑ lizace skrz naskrz promořena. Oko nemá kde spočinout, předměty denní potřeby šíří kolem sebe svým zpracováním jen pomíjivou efekti‑ vitu hromadné výroby. Není divu, že si pak na trhu koupíte oby‑ čejný řemeslný výrobek, dáte si jej doma na stůl a třeba při obědě se na něm budete snažit vysledovat starodávné tvůrčí postupy a ob‑ divovat v nich harmonii čtyř živlů světa. ¥

21

Budete se nejspíš jako dítě ptát: Jak se to dělá, mohl bych to také zkusit? Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který ke vzniku nového výrobku vede. U soustružení je nejdobrodružnější promít‑ nout si tušený „roztočený“ tvar do konkrétní‑ ho kusu dřeva. Nezapomenout že původně šlo o strom s vlastní charakteristikou – záměrně pracuji jen s našimi středoevropskými, abych ukázal jejich skryté možnosti. Masivní dřevo si původní život stromu nese stále v sobě, má proměnlivou strukturu a všelijaké ozdobné uzlíky, ukrývá v sobě překvapení příjemná, jakož i lstivá v podobě prasklin a kazů přesně tam, kde jsme chtěli mít krásný oblounek. Kde asi ten suk končí? Vyjde tahle žilka do zlatého středu? Kudy vést osu? Vyloupne se na dně misky ta fasetka? Praskne? Nepraskne? Výchozí dilemata.

Dělám si skici, ale v zásadě se neustále pře‑ bírám svými zásobami dřeva s metrem v ruce a čekám na okamžik rozhodnutí. U dřeva je lehce adrenalinová nevratnost každého zása‑ hu. Důležité místo pro inspiraci mají také zbyt‑ ky; nic nevyhodím, i malé kousíčky čekají, až z nich budou třeba korále. Rozměřit a uříznout vzácnou část fošny (s vzácnou kresbou, bez suků a prasklin a podobně), co stojí 24 000 Kč

22

za plnometr, vyvolá pořádnou trému. Ale abych se nevytahoval, často nemám potřebnou trpělivost a z dílny znějí netisknutelné výrazy. Poté musí artefakt získat definitivní tvar systematickým ubíráním, je třeba doladit detaily podle jevů, jež se obráběním z dřeva vynořily. Dá se říct, že rukodělná práce šlechtí duši? Profesorka Hana Librová v souvislosti s „udrži‑ telným designem“ připomíná: „Psychologické studie zkoumající řemeslnou práci přinesly zvláštní pojem – flow. Vyjadřuje mentální stav, v němž soustředěný člověk ztrácí pojem o čase; jeho mysl příjemně zaplavují (flow) myšlenky spojené s činností, kterou se zabývá. Dnešní konzumní sklony mohou prý být důsledkem úbytku prožitků flow.“ (Respekt 19/7/2009) Takové svého druhu rozjímání a smyslový rozhovor se dřevem jsou pro mne ze všeho nej‑ důležitější. Hmatatelně cítím, že léčí mou duši. Sociologové také tvrdí, že neuróza moderní doby souvisí v mnohém s opuštěním rukodělné práce a já to mohu plně podepsat. Jistou kariéru v oboru duševní práce mám za sebou a nemo‑ hu si stěžovat na ocenění, ale zároveň vím, že dost myšlenek ze mne vyšlo bez dostatečného vnitřního souladu. Můžete třeba napsat článek ve stavu rozčílení nebo adrenalinového stresu (něco o tom vím, pracoval jsem jako redaktor), ale zkuste takhle jít k soustruhu: v lepším pří‑ padě dílo zkazíte, v horším si způsobíte úraz. Kdepak – při rukodělné tvorbě máte všechny své úzkosti a posedlosti jako na dlani. Proto u sebe nacházím jistou slabost pro ideály Lva Nikolajeviče Tolstého, který řemeslné práci přisuzoval mravně zušlechťující kvality. Nic z toho ale nejde teoreticky vymyslet. Rozhovor materiálu, techniky a vlastního pří‑ tomného naladění je třeba zakusit. Typický průběh práce je potom cosi jako odevzdané usebrání, o němž věřím, že mi vede ruku a pro‑ mítá se do výsledku. A  když se tedy konečně něco upižlá a dobrousí, musí se rozhodnout o povrchové úpravě. Na svém Fler profilu se hlásím k uží‑ vání vosků a olejů, protože podle mne lépe odpovídá dočasnosti života dřeva. Nemám rád lakem zakonzervované dřevěné plochy.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla? Dobrá otázka. V zásadě moc ne, jsem trochu nervózní, když na někom vidím svoje věci. Ale už skoro čtyřicet let používáme jedny z mých prvních solniček a mlýnků na pepř, žena skoro stejnou dobu nosí jeden náramek a nechce se jej vzdát, různé misky se u nás doma také najdou. Čemu se rád věnujete, když netvoříte? Důchodci, jak známo, žádný čas nemají. Ale pře‑ čtu si svůj Respekt, dáme si se ženou detektivku, potěším se esejem Stanislava Komárka, udržuji si mozek v chodu programováním svého vlastního webu, vezmu hole a vyjdu na pár kilometrů. Taky máme tři vnučky, takže bývá rušno. Kromě toho ale sem tam kážu v kostele, teď mám například před sebou svatbu, chodím jako dobrovolník do SOS centra a pracuji jako facilitátor v psychote‑ rapeutickém výcviku. Tam se dostane i na kytaru a zpívání. Co víc si mohu přát!

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok? Dokončit sadu užitkových mís na objednávku a potom si za odměnu dopřát něco jemnějšího z oblasti šperku, ale taky musím doplnit sorti‑ ment mlynářských naběraček, americké zákaz‑ nice je používají na sůl do koupele. Mám totiž půlroční skluz po stěhování, mu‑ sel jsem odstěhovat dílnu z Prahy na chalupu na Vysočině. Bude to však nová zkušenost, pracuji ve staré roubence, dívám se přes soustruh do vesnice a na kopce, všude kolem lesy a zásoby dřeva, odpad jde hned do kamen, zkrátka jsem blíž přirozenému cyklu výroby. Začal jsem tu pra‑ covat se syrovým dřevem a chci si udělat zásobu polotovarů na mísy, abych pak mohl podle nálady sáhnout po nějakém kousku a v klidu si s ním pohrát. Cítím, že se do mé práce dostane nový rozlet a kontakt s přírodou. Už se těším! S Janem Mamulou rozmlouval Josef Viktor (převzato z Fler magazínu, redakčně zkráceno)

RADOST CELÉ CÍRKVE

Ordinace farářského dorostu 24. listopadu v Praze u Salvátora

V

  neděli 24.  listopadu  2013 se v  evangelic‑ kém kostele U Salvátora konaly slavnostní bohoslužby, při nichž byli k ordinované službě v Českobratrské církvi evangelické pověřeni fa‑ ráři, kteří po studiu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy a ročním vikariátu splnili všechny podmínky pro práci kazatele. Slavnostním bohoslužbám předsedal synodní senior Joel Ruml, po ordinačním slibu přijali noví kazatelé požehnání vyjádřené a stvrzené vzkládáním rukou starších kolegů. Kázala Mar‑ tina Lukešová, večeři Páně vysluhovali všichni čerstvě ordinovaní. Zazněly pozdravy mnohých,

kteří se podíleli na růstu nastupující farářské generace: děkana Evangelické teologické fakul‑ ty, jednoho z mentorů, člena vikariátní komise, zástupce rodičů i zahraničních přátel. Své kolegy přišlo přivítat do služby na třicet farářů. Slav‑ nostní okamžiky v  zaplněném salvátorském kostele mohly potěšit oči všech přítomných, ne však jejich uši. Pokud slova řečníků nesměřovala přímo do mikrofonu, bylo v lavicích prostorného chrámu slyšet jen velmi chabě, co od stolu Páně zní. A to naší církvi, soustředěné na slovo, moc na cti nepřidalo. Být jen divákem je o dost méně, než být i posluchačem. ¥

23

zleva: F. Ženatý, M. Opočenský, J. Hofmanová, O. Zikmund a M. Lukešová

Ordinace je v  životě církve důležitým mo‑ mentem. Církev při ní povolává do služby násle‑ dovníky pověřené přímým duchovním úřadem. Ordinovaní mohou vykonávat svátosti křtu a vysluhovat svatou večeři Páně. Podle církev‑ ního zřízení Českobratrské církve evangelické pověřuje církev ordinací muže i ženy, „aby se s využitím svých obdarování a s podporou celého společenství soustředěně věnovali službě kázání Božího slova a Kristových svátostí.“ Kam nově ordinovaní ve službě církvi míří? Jana Hofmanová se stala farářkou ve Šternberku, Martina Lukešová seniorátní farářkou Pražské‑

ho seniorátu, Matěj Opočenský přijal službu ve sboru v Praze­‑Vršovicích, Ondřej Zikmund v Kut‑ né Hoře a Filip Ženatý v Třebenicích. Všichni přítomní mladým farářům přáli, aby radost z jejich práce ve sborech byla větší než sevření z odpovědnosti a aby se spolehli na milost Boží. K pětici čerstvě ordinovaných patří i jejich spolužák z vikariátu, jáhen Dušan Ehmig, který se stal kazatelem ve Dvakačovicích. Ten slavnost komentoval slovy: „Svět se tu na chvíli zastavil. Nebesa se dotkla země, Boží dům se rozzářil a srdce lidí se naplnila radostí a vděčností. Já tam byl, tak o tom svědčím.“ Daniela Ženatá

Katedra religionistiky

K

atedra religionistiky Evangelické teologické fakulty vychází ve svém bádání a své výuce z odkazu otců zakladatelů, tedy z pojetí vědy o náboženství, jak je rozvíjeli Jan Milíč Lochman a Jan Heller a jak je dále rozpracovává Milan Balabán. Nejde o nějakou neutrální či popisnou rozpravu o náboženství jako obecně lidském sociokulturním jevu. Jde spíše o zkoumání náboženství, spirituality, mezináboženských vztahů a nových náboženských hnutí z hlediska křesťanské víry a tradice. Religionistika na ETF UK je tedy religionis‑ tikou přiznaně teologickou. To znamená, že nad náboženstvím přemýšlí v těsné souvislosti

24

a v intenzivním rozhovoru s biblistikou a se sys‑ tematickou a také praktickou teologií. V bádání o náboženství a spiritualitě tedy principiálně zohledňuje všechna důležitá teologická témata (nauka o zjevení, o Bohu, o člověku, o hříchu, o spáse, o Kristu, o Duchu svatém, o církvi a o posledních věcech). Právě tak zohledňuje měnící se kulturní a společenskou situaci v po‑ sledních desetiletích a pozorně sleduje vývojové trendy v oblasti náboženství a spirituality u nás i ve světě. Orientace na současnou religiozitu a nová náboženská hnutí otevírá pracovníkům katedry religionistiky pole spolupráce s katedrou prak‑

tické teologie a orientace na problematiku vzta‑ hu náboženství a lidských práv pak přirozeně ústí do spolupráce s katedrou teologické etiky. Tázání po nejhlubších základech náboženské orientace člověka vytváří souřadnice rozhovoru a spolupráce s kolegy z katedry filosofie. Rozhodujícími tematickými okruhy bádání a výuky katedry religionistiky, které vyplývají z výše nastíněného směřování, jsou následující oblasti: živá světová náboženství, jejich dějin‑ ný vývoj a současná podoba (judaismus, islám, hinduismus, buddhismus), mezináboženské vztahy a možnosti mezináboženské spolupráce a dialogu, dále tak zvané sekty a nová nábo‑ ženská hnutí, současná religiozita (trendy nové religiozity a spirituality, pastorační poraden‑ ství v této oblasti, rozhovor se sociologií ná‑ boženství a psychologií náboženství), teologie náboženství a kultury (teologická interpretace kulturních proměn a trendů v rozhovoru se sys‑ tematickou a praktickou teologií). Vedle pravidelných tematických přednášek nabízí katedra religionistiky také prakticky zaměřené prosemináře a semináře, věnované

výkladovým postupům při práci s posvátnými pramennými texty a také významným posta‑ vám dějin teologie náboženství a religionistiky. Důležitou součástí výuky jsou také hostov‑

ské přednášky a besedy s představiteli jednotli‑ vých náboženských obcí a návštěvy kultických a bohoslužebných prostor (synagoga, mešita, ašram, meditační centra atd.), včetně pozoro‑ vání probíhajících náboženských aktivit. Pavel Hošek, vedoucí katedry

Pobyt rodin s dětmi Janské Lázně 10.–16. listopadu 2013

„K

dyž ráno slunce vzchází nad hory červánků, do modra doprovází je píseň skřivánků. A všechno kolem zpívá též a díky Tvůrci vzdává i rosa, která spává ve vůni heřmánku.“ (EZ 221) Tento text nás provázel slunečným podzim‑ ním týdnem při pobytu rodin s dětmi v Sola fide v Janských Lázních. Akce se koná každoročně, jen osazenstvo se obměňuje podle toho, jak děti odrůstají. Letos jsme se mohli těšit z poslední‑ ho vedení Davida Šorma – faráře z Horní Krupé, který připravil program pro zhruba čtyřiadvacet dětí ve věku 0–8 let.

Pán Bůh má v ruce celý svět Ráno si děti po zvířátkové rozcvičce sedly do kruhu kolem zapálené svíčky a společně prožívaly Ježíšova podobenství. Do vyrobených deníků si pak lepily obrázky, které jim dané podobenství připomínaly a také je různě dra‑ maticky ztvárňovaly. Například u podobenství o hořčičném zrnu děti moc bavilo sestavit na zemi ze svých tělíček strom s ptáky hnízdí‑ cími ve větvích. Na to navazovalo tematické vyrábění, které pro nás měla připraveno Lucie Šormová. A tak jsme vyráběli pozvánky na ¥

25

hostinu, stromy z papíru, oděvy pro marnotrat‑ ného syna, lampičky pro družičky, koruny pro krále.

Procházky po lázeňském městě a okolí Dvakrát denně jsme vyráželi na „výpravy“. Po‑ časí nám letos nadměrně přálo, až na jediný podmračený den jsme se těšili ze slunečních paprsků, které sice už moc nehřály, ale radost udělaly. K našemu zklamání bylo zrušeno dětské hřiště u ozdravovny Vesna, takže cílem našich procházek byl třeba lanový park, údolí Černohor‑ ského potoka, prosluněné stráně nad Janskými Lázněmi, „muchomůrka“ či zvířecí farma. Soňa Mužíková připravila na jedno odpoledne pro větší děti bojovou hru za pokladem – se stavbou chrámu a pravými zlatými valouny. Kousek od Sola fide někteří večer využili lázeňský bazén se spoustou výřivek. Ani letos nechyběla oblíbená olympiáda s disciplínami hod mincí do vody, zdo‑ bení oděvu kolíčky na prádlo, stavba věže, hod na cíl, překážková jízda na motorce, šplh po žebříku nalepeném na podlaze apod. Před Večerníčkem si děti zazpívaly písně o zvířátkách. A večer jsme se jako obvykle loučili zpěvem oblíbené písně Někdo mě vede za ruku.

Odpolední a večerní tvoření Monika Chalupecká s Lydií na hrudi přivezla materiál na dokončení postaviček Betléma, který si postupně každoročně doplňujeme o další kousky. Letos se k již hotovým ovcím, kravám a oslům přidal Josef, Marie s děťát‑ kem a několik statečných si ušilo i mudrce a pastýře. Kdo nechtěl šít, po večerech jen poslouchal, relaxoval či spal. Večery byly různorodé. Po úvodním seznamovacím jsme se s Davidem společně zamýšleli nad podoben‑ stvími, vyslechli si přednášku o Masarykovi a jeho zbožnosti, jeden večer jsme si vzájemně doporučovali knihy, povídali o činnostech pro děti v jednotlivých sborech, s Drážou Duško‑ vou Havlíčkovou jsme interaktivně probrali problematiku „hranic“ a na závěr s Davidem podobenství O farizeu a celníkovi metodou bibliodramatu.

Pozvání

Moc ráda se tohoto setkání zúčastním, neje‑ nom kvůli čerstvému vzduchu, změně prostře‑ dí, týdenní absenci v práci i doma, ale hlavně kvůli společenství a hmatatelnému důkazu, že tu má církev své místo, že moje víra má smysl a je dobré ji tímto způsobem předávat dětem. Otcovská péče Mirka Cejnara Vzájemně se můžeme sdílet a posilovat v tom, Jako každoročně, tak i letos jsem byli všichni co nevychází, co je těžké a složité. A taky se mile přijati bratrem Cejnarem i ostatním perso‑ dost nasmějeme, třeba když Monika líčí, jak se nálem. Všichni nám podstrojovali, likvidovali děti v autě do Jánek těší a vykládají: „To když beze slov všechny škody, které jsme napáchali, Eva a Aidam…“ a ještě nás ubezpečovali, že opravdu můžeme Přijměte to vše jako pozvání, účast jistě přijet i příští rok. Dětem učaroval nejvíce vý‑ stojí za to! Příští setkání rodin s dětmi v Sola tah, ale vypnout se musel jen jedinkrát… Bratr fide plánujeme na 9.–15. listopad 2014. Těším Cejnar i letos umožnil v Sola fide „mobilní dílnu“ se na opětovná setkání i na nové tváře. Bosorka – děti pod dozorem šikovných lektorek Alena, Lia a Matěj Mosteckých, a rodičů malovaly hrnečky. Dvůr Králové nad Labem

26

REJSTŘÍK 2013

27

BIBLICKÁ ÚVAHA Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?

Kočnar, P. 

4/5

Hospodinův oheň a reptání lidu

Cejnar, M.

7-8/5

Jedním dechem vyslovená chvála

Halas, Z.

2/5

Kéž bys dal svému služebníku srdce vnímavé

Litomiský, M.

5/5

Soused je hrobař

Haška, P. 

11/5

Štěpán

Férová, D.

12/5

Tanec s bagrem

Mužátková, I.

10/5

Toho času v Izraeli soudila prorokyně Debora, žena Lapidotova

Zoubek, M.

6/5

Učedník mučedník?

Grauová, Š.

3/5

Vy jste světlo světa

Urbanová, E.

1/5

Zázrak pod péčí Božího vinaře

Hejl, P. 

9/5

Alena Zikmundová. K pětaosmdesátinám

Žárská, E.

5/23

Barevné korálky pod jednou střechou aneb Kemp mládeže ve Strmilově

Ridzoňová, L.

9/20

Bedřich Dušek

Pb+

12/20

Cesta vězeňského kaplana do vedení ústřední církevní kanceláře. Rozhovor s M. Kocandou

Ženatá, D.

10/25

Církev je společná bohoslužba, večeře Páně a křest. Rozhovor s korejským kazatelem

Ženatá, D.

7-8/36

Co se děje na konzervatoři EA

Zatloukal, P. 

5/17

Cukr, mýdlo a olej. A vše tak levné! Rozhovor s L. G. Romerovou

Schmarzová, Š.

5/21

Česká církev ve světle sociologických výzkumů

Hamplová, D.

3/19

Den pro Kubu v Olomouci

DaZ

5/20

Do Rumunska za Čechy, kteří mají maďarského faráře

Ženatá, D.

12/19

Evangelická etika

Keřkovský, P. 

7-8/33

Exulant po dvaceti letech

Čáp, J.

9/25

Farář Jaroslav Košťál se dožil devadesátky

Lukáš, J.

12/31

Historické stopy působení Jana Blahoslava v Prostějově

Dekastello, J.

3/27

Hudba v životě, život v hudbě. Rozhovor s M. Horkou

Ženatá, D.

6/26

K čemu může být pro faráře dobrá supervize

Bárta, M.

12/24

Kam už nemůže operátor, může stále Pán Bůh

Večerková, D.

5/18

Katedra filosofie na ETF UK

Kranát, J.

11/21

Kostel v Bjeliševci slouží deset let

Ženatá, D.

6/22

Kurz pro laiky a ordinace

Gallus, P. 

6/25

Liturgický bohoslužebný život v Jednotě bratrské. Rozhovor s T. Landovou

Šulc, J.

2/26

Medaile vděčnosti Věře Lukášové

Grauová, Š.

1/23

Mezi teologií a historickou vědou

Halama, o.

6/21

CÍRKEV ŽIJE

Mladí muzikanti ve světě

Žáková, M.

9/22

Morava tolerantní

Gruber, J.

4/21

Moudrá a neúnavná. Marie Provazníková

Ženatá, D.

4/25

Nádherná země a přátelští lidé. Rozhovor s J. Rumlem o cestě na Kubu

Ženatá, D.

2/19

Návykové Orkneje

Trgalová, M.

12/23

Nemusíme se loučit

Čejková, M.

12/30

Novinky ze školních lavic

Čunderlíková, R.

1/17

Nový zákon na teologické fakultě

Roskovec, J.

4/19

O synodu, prodeji fakultní budovy i novém zpěvníku

Fraňková Malinová, G.

7-8/27

Odhalení památníku Bible kralické v Lešně

Čáp, J.

12/21

Ohlédnutí nejen za létem

Pb+

10/23

Osmdesátiny profesora Erazima Koháka

Hájek, B.

6/30

Petr Pokorný osmdesátníkem

Roskovec, J.

5/22

Počítám s Bohem. Rozhovor s J. Veselým

Macek, O.

4/23

Pod jednou střechou, pod jedním Pánem

Kolář, O.

7-8/34

Poklad evangelického zpěvu

Esterle, M.

9/21

Pomáháme dětem v Zambii

Hanuš, D.

5/17

Předání cen Gratias agit

Ženatá, D.

7-8/39

Rok 1874 – Boj o zachování školy. Z Hornokrupské farní kroniky

Šorm, D.

3/23

Rozpačitá pieta v Postoloprtech

Pavelka, T.

10/27

Starý zákon na teologické fakultě

Sláma, P. 

2/23

Teorie pro farářskou praxi. Katedra praktické teologie

Beneš, L.

10/21

U sousedů evangelíků

Härtel, H.

9/23

Ukotveni v církvi i v průvanu nejvyšší funkce. Rozhovor s J. a L. Rumlovými

Ženatá, D.

4/27

Uzavřená kniha

Stejskal, J.

3/25

Věřící rodina Fafkova

Jindra, M.

1/31

Vidím trochu za roh. Rozhovor s M. Špačkem

Ženatá, D.

1/18

Vrcholným zážitkem byl nedělní koncert

Sušilová, J.

2/24

Vyjít ven

Erdinger, M.

6/24

Vysídlení sudetských Němců se stalo tématem prezidentské volby

Kirschner, J.

3/28

Vytřídit a poskládat vše podstatné

Štefan, J.

9/19

Vzpomínky hřejí

Pb+

1/21

Základní kámen a kámen úhelný

Raflová, R.

6/29

Změny v ústředí církve

DaZ

2/25

Zpráva spirituálky­‑farářky

Židková, M.

4/20

A jakou řečí mluvíš ty?

Hanych, P. 

6/36

Česko zná nejlepší pečovatelky

ph

1/46

DIAKONIE

Děti darují dětem

Hanych, P. 

11/32

Diakonie pomáhá etiopským ženám

ph

3/35

Elektromobil pro Diakoni

ph/ČEZ

10/30

Jsme povoláni pomáhat

Hanych, P. 

7-8/56

Kdysi Rain Man a dnes moderní diagnóza?

Muchová, A.

2/32

Listopadová aukční setkání s uměním

Hanych, P. 

12/39

Nejsme jen ti, kdo rodičům všechno odkývají. Rozhovor s M. Hájkovou

Hanych, P. 

3/32

Pečuj doma

Hanych, P. 

9/32

Syrským uprchlíkům se žije trochu lépe

Jiříčková, A.

4/36

Zůstat ve stáří blízko blízkých. Chráněné bydlení v Nosislavi

Ridzoňová, L.

5/34

Alternativní pohled na církevní peníze

Hoblík, J.

6/31

Církevní darwinismus?

Bureš, J.

5/27

Dosáhla česká společnost úspěchem komunistů ve volbách politického dna?

Kirschner, J.

1/41

Jak dlouho vydržela odluka církví od státu

Dvořáková, N. Z.

6/33

K čemu mě přivedly restituce

Bartušek, J.

11/31

Ke cti a chvále Boží. Rozhovor s H. Hlaváčkovou

Ženatá, D.

1/35

Kolik dlužím své církvi?

Říčan, P. 

2/31

Milíčova modlitebna v Praze-Malešicích

Kirschner, J.

5/28

Mýty a fakta o církevních restitucích v našem sboru

Neumann, P. 

10/37

O čem jednali zástupci seniorátů

Balcar, A.

12/38

Past, nebo šance?

Mazur, R.

1/37

Peníze, peníze

Žárská, E.

9/30

Pluralitní společnost a evangelíci

Susa, Z.

7-8/48

Prospějí církevní restituce, nebo uškodí?

Matulík, B.

2/29

MOJE CÍRKEV

Síla i slabost finančního vyrovnání

5/25

Síla i slabost finančního vyrovnání

Ženatá, D.

4/33

Smlouva mezi státem a církvemi podepsána

ČTK/gm

3/29

Soběstačnost sborů a samofiancování církve

Stolař, P. 

7-8/44

Uživí církev své faráře?

Hájek, B.

3/30

Z rozhovoru církve o samofinancování

Stolař, P. 

10/34

Z rozhovoru církve o samofinancování

Stolař, P. 

9/27

Z rozhovoru církve o samofinancování

Stolař, P. 

11/27

Z rozhovoru církve o samofinancování

Stolař, P. 

12/34

Známe svou církev?

Hlaváč, P. 

1/41

SLOVO Co mi je? Leukémie!

Marek

5/39

Co obnáší křesťanství?

Grauová, Š.

2/39

Čas – máte čas?

Frühbauerová, K.

2/40

Duchovní revoluce v srdci Evropy

Jüptner, J.

3/39

Fauste, Fauste

Balcar, A.

2/42

Had

Ridzoňová, L.

6/38

Chci vypravovati něco rozmarného a počínám u hrobu…

Vališová, J.

11/37

Jak se dělá patos?

Říčan, P. 

11/39

Jelen

Ridzoňová, L.

5/34

Jsme připraveni na návrat bohů?

Šulc, J.

9/38

Kohout

Ridzoňová, L.

3/38

Kořeny a květy biblických pojmů

Ridzoňová, L.

4/41

Krávy

Ridzoňová, L.

1/48

Lev

Ridzoňová, L.

11/36

Lovec motýlů

Binar, I.

7-8/65

Naučit se číst linky a klikyháky

Ridzoňová, L.

7-8/64

„Naše úča docela ujde“

Plíšková, J.

3/42

Někdo to dělat musí

Plíšková, J.

5/34

Neodsuzuju ho, že si našel jinou…

Balcar, A.

6/42

O dobrém nástroji z té pravé Boží kůlny

Grauová, Š.

12/46

O svatosti milosrdného Boha

Ridzoňová, L.

10/40

Od Colomba k českým Poirotům

Bělíková, P. 

4/42

Osel

Ridzoňová, L.

2/38

Ovce

Ridzoňová, L.

10/39

Prase

Ridzoňová, L.

7-8/58

Proste, hledejte, tlučte…

Grauová, Š.

6/39

Ptáci

Ridzoňová, L.

12/43

Řidič, ten tvrdej chleba má!

Elisová, J.

10/41

Slova pro hledající

Macek, O.

7-8/62

Šest labutí

Binar, I.

1/50

Tomáš Bísek: Ohledávání

Nadrchal, J.

6/41

Velbloud

Ridzoňová, L.

4/40

Velryba

Ridzoňová, L.

9/37

Vlak Sunset limited není černobílý

Ženatý, J.

12/44

Vrať se do hrobu

Bělíková, P. 

11/40

Vyhnání Gerty Schnirch

Ridzoňová, L.

12/45

Zastav se na chvíli

Ridzoňová, L.

1/49

SURSUM CORDA Buď Bohu chvála

Moravetz, L.

5/32

Církev svou svatou obecnou

Moravetz, L.

6/38

Ježíši, tvá jest památka

Moravetz, L.

12/32

Kriste Králi, Pane náš

Moravetz, L.

10/32

Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých

Moravetz, L.

3/36

Plníme, Kriste, tvoje přání

Moravetz, L.

7-8/56

Probuzení, vytržení, výzva k usebrání

Moravetz, L.

1/44

Tys, Kriste, prosil

Heller, D.

9/34

Velkomoravský chorál

Moravetz, L.

4/38

Všechno, co dýchá, chval Hospodina

Moravetz, L.

11/34

Zástupové Boží

Moravetz, L.

2/36

Aspoň na pískovišti na chvíli usnout… Rozhovor se Z. Šonkovou

Plíšková, J.

7-8/15

Byl jsem řečníkem v krematoriu. Rozhovor s M. Tomeškem

Čunderlíková, R.

11/11

Co je knipl a jak se řídí šalina. Rozhovor s P. Sochou

Ženatá, D.

10/7

Domácí péče

Černá, E.

12/10

Evangmoto

Brodský, Š.

10/9

Jsem pro háelpéčka

Mamulovi, L. a J.

9/7

Kde jsou naši zesnulí?

Kolář, O.

11/9

Kdybychom se nedokázali uživit, nemůžeme to dělat. Rozhovor s R. Vališkou

Plíšková, J.

1/9

Kus života s drahou

Ostašovský, V.

10/13

Kyselé hrozny

Pavelka, T.

5/7

Mám sen

Šimr, K.

7-8/18

Můj život s programátorem

Kačenová, J.

2/12

Musel jsem se rozhodnout. Rozhovor s P. Kielarem

Kirschner, J.

10/10

Na stopě zločinu

Balcar, A.

4/7

Naší prioritou je být všude jako první. Rozhovor s policistou

Čunderlíková, R.

4/8

Nebojte se počítačů ani lidí okolo nich

Balcar, A.

2/9

Nelékařská povolání

Svobodová, H.

12/11

O strachu, adrenalinu a víře ještě jinak. Rozhovor s M. Götzem

Balcar, A.

7-8/9

Pastýřská rada

Pokorný, P. 

6/12

Policisté v Kristových šlépějích

DaZ

4/12

Poušť a zahrada

Pavelka, T.

1/7

Pravdivosti se není třeba bát. Rozhovor s M. Otřísalem

Hanych, P. 

9/11

Přísedící

Svobodovi, H. a V.

6/11

Řemeslo bude mít zlaté dno. Rozhovor s J. Boreckou

Ženatá, D.

3/7

TÉMA

Silou krále je láska k právu

Pavelka, T.

6/7

Starostka na rodičovské dovolené

Ženatá, D.

5/8

Stovka pohřbů ročně znamená vykopat sto hrobů. Rozhovor s V. Tomasem

Ženatá, D.

11/7

Učitel v  biblickém poselství

Melmuk, P. 

3/9

Učitelé a školy v období kolem vydání tolerančního patentu Josefa II.

Melmuková, E.

3/11

Úkolem státního zástupce je připravit kauzu. Rozhovor s J. Latou

Kirschner, J.

6/9

Úplně normální práce. Rozhovor s O. Plecháčkem

Plíšková, J.

12/7

Vyprávění o zatopeném domově

Tichá, O.

7-8/12

Bible kralická

Fůrová, M.

1/4

Bible kralická a její tiskaři

Filipi, P. 

4/4

Co musíš znát?

Filipi, P. 

12/4

Epizody z mládí Konstantina filozofa

Pavelka, T.

7-8/4

Jediné potěšení

Filipi, P. 

10/4

Musíš znát?

Filipi, P. 

11/4

Překladatelé Bible kralické

Fůrová, M.

2/4

Výzdoba Bible kralické

Fůrová, M.

6/4

Vzácnosti Ustředního archivu ČCE

Fůrová, M.

9/4

Z Marburku na Leuenberg

Filipi, P. 

3/4

Zlatem k nezaplacení

Filipi, P. 

5/4

Ajťáci

Ženatá, D.

2/3

Černej nebožtíku, máš to ale kliku

Ženatá, D.

11/3

Dobrý učitel a dobrý žák

Ženatá, D.

3/3

Jednejte s lidmi tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s vámi

Ženatá, D.

6/3

Pomáhat a chránit

Ženatá, D.

4/3

Redaktorský boj

Ženatá, D.

9/3

Řidič, tramvaják, mašinfíra

Ženatá, D.

10/3

Sebevědomí a zodpovědnost

Ženatá, D.

5/3

Zachraň se, kdo můžeš

Ženatá, D.

7-8/3

Zdravotnictví nezná bratra

Ženatá, D.

12/3

Zemědělec v lednu

Ženatá, D.

1/3

TŘINÁCT

ÚVODNÍK

Generace

Návrat Jany a Bohdana Kolika domy, kde bydlí láska, prošli?

D

ruhého prosince 2013 se konal u Martina ve Napsal jsem článeček do církevního tisku o tom, zdi zvláštní koncert. Jana a Bohdan Miko‑ že „Mikoláškovi znají ten dům, kde bydlí láska“, láškovi ke svému definitivnímu návratu z exi‑ ale právě v tu dobu spadla klec, Bohdanovy kon‑ lu (konečně si vyzvedli občanky a byli i volit) certy byly zakázány a můj článek nevyšel. a k Bohdanovým pětašedesátinám uspořádali Vzápětí mě Bohdan seznámil s Janou Koláč‑ celovečerní recitál z jeho skladeb a textů plus nou, dcerkou z evangelické fary, která studovala přátelské posezení či postání – tak alespoň teologii a byla právě z fakulty vyloučena. Jejím zněla pozvánka. S manželkou jsme při tom ne‑ prohřeškem bylo, že chodila s Bohdanem. Bylo mohli chybět. Bohdan hrál na kytaru i varhany, nutné opatřit jí honem zaměstnání v nějaké muzicíroval s přáteli, zpíval sám i s dětským dělnické profesi, aby nebyla potrestána jako sborem. Četly se jeho texty. Jeho poetická hra „příživnice“. Zorganizoval jsem jí tehdy pomoc‑ se slovy byla snad ještě hravější než kdysi. Já se nou práci ve fakultní nemocnici. Když se Jana však nemohl plně soustředit. Před očima se mi takto sblížila s dělnickou třídou, režim se smi‑ odvíjely obrazy z dávných časů. loval a dovolil jí dostudovat. Bohdan a Jana se Před více než čtyřiceti lety jsem pracoval pak vzali, naše přátelství pokračovalo a stali jako závodní lékař pražských vysokoškoláků. jsme se kmotry jejich dvou dětí. Má žena Marie Občas ke mně do ordinace přicházel mladík, nesla v náručí menšího Bohdánka, já vedl větší který byl pozoruhodný tím, že měl s  sebou Adrianu za ručičku.

vždycky kytaru. Slovo dalo slovo a zjistili jsme, že jsme si blízcí nejen mladistvým vousem na bradě, ale i svým evangelictvím. Byl to Bohdan, syn z evangelické fary, vysokoškolský student a písničkář. V té době se už stupňovaly jeho po‑ tíže, které měl s komunistickou mocí pro písnič‑ ku připomínající Jana Palacha. Zúčastnil jsem se jeho posledních koncertů, na kterých hrál a zpíval se svými sourozenci. Byl jsem okouzlen.

34

Bohdan stále nesměl vystupovat, Jana by jako farářka snad směla sloužit, ale budoucnost to byla velice nejistá. Proto se rozhodli odejít. Loučili jsme se při táboráku na naší zahradě. My jediní jsme věděli, že nejde o  dovolenou v Jugoslávii, ale o útěk na Západ. Čekali jsme pak na smluvený signál, kterým nám potvrdili, že přechod hranic se podařil. Potom jsme teprve informovali jejich příbuzné.

Mikoláškovi odešli do Švýcarska. Navštívili jsme je až za několik let, když se pootevřela železná opona. Jana byla farářkou venkovského sboru v Otelfingenu u Curychu a vážila si toho. Švýcaři jsou lid svobodný a každá vesnice je neodvislá. Církev je sice organizována po kan‑ tonech, ale její ústředí v Curychu nemá pravomoc poslat do Otelfingenu faráře podle svého uváže‑ ní. Záleží na tom, koho si místní lidé zvolí. Sbor prokázal značnou otevřenost, když si za farářku zvolil mladou ženu a cizinku. Dal tak celé rodině šanci. Přeučit se na němčinu jistě nebylo pro Janu lehké, ale pro Bohdana byl přechod do Švýcar‑ ska asi ještě těžší. Odešel, protože se v Čechách nemohl uplatnit, ale pro českého písničkáře ne‑ byla práce ani ve Švýcarsku. Musel improvizovat a své dny si skládal z mnoha činností. Sloužil jako varhaník v Janině sboru, zpíval s dětmi, sklá‑ dal písně v němčině a samozřejmě jako manžel plně zaměstnané farářky pomáhal v domácnosti.

Po čase byla Jana zvolena farářkou v měst‑ ském sboru v Curychu a rodina se přestěho‑ vala. Také tam jsme za nimi jeli. Přitom jsme neopomněli navštívit i Sváťu Karáska, faráře na curyšském předměstí Höngg. Sváťa se po převratu roku 1989 rychle vrátil do Prahy. Mi‑ koláškovi otáleli, uvědomovali si, že návrat je neméně komplikovaný než odchod do ciziny. Z dětí mezitím vyrostli Švýcaři. A tak Jana sloužila dál. Občas s Bohdanem navštěvovali Prahu, Bohdan tu koncertoval, ale k definitivní‑ mu návratu se rozhodli až letos, když Jana svou službu v curyšském sboru ukončila. Skutečné přátelství kupodivu vydrží i léta odloučení. Zestárli jsme, vousy nám zbělely, ale blízkost zůstává. Není náhodou, že při koncertu, který potvrdil jejich návrat, mě nejvíc oslovova‑ ly ty nejstarší písně, svědkové jeho začátků, kdy ještě chodil s kytarou do mé ordinace. Zdeněk Susa (foto: Ivan Navrátilík)

Cesta od šikany k pogromu nemusí být dlouhá Zamyšlení u příležitosti výročí vypálení synagog během Křišťálové noci

V

 listopadu loňského roku si svět připomínal 75. výročí Křišťálové noci. Noci, která dostala jméno po střepech z rozbitých výloh židovských obchodů a oken synagog. Z 9. na 10. listopadu 1938 došlo v celém Německu, Rakousku a také v Sudetech, které tehdy již byly připojeny k Říši, k organizovanému útoku na Židy. Byly zničeny a vypáleny desítky synagog, vyrabovány stovky obchodů. Zahynula téměř stovka lidí a v následu‑ jících dnech bylo třicet tisíc Židů odvlečeno do koncentračních táborů. Záminkou pro pogrom byl atentát Žida Herschela Grynszpana na sekre‑ táře německého velvyslanectví v Paříži Ernsta von Ratha.

Bohoslužba a pietní tryzna Tuto smutnou událost jsme si připomněli i v Čes‑ ké Lípě společnou bohoslužbou za účasti předsta‑ vitelů křesťanských církví a zástupců Židovské obce z Děčína a Liberce. Shromáždění se usku‑ tečnilo v blízkém kostele, kde jsme mimo jiné vyslechli i promluvu o šikaně. Kazatel upozornil na to, že cesta od nevinné šikany k pogromu ne‑ musí být dlouhá a týká se každého jednotlivce i národa. Pietní tryznu na místě někdejší synago‑ gy vedl kantor Ivan Kohout a promluvil předseda židovské obce, pan Vladimír Poskočil z Děčína. Potěšilo mě, že do České Lípy přijel na naše po‑ zvání též jeden z organizátorů podobného ¥

35

shromáždění v blízké Žitavě, kde po synagoze zbyla jen pamětní deska a proluka v zástavbě.

Jedna dvakrát vypálená synagoga a jedna zachráněná V České Lípě se dnes k judaismu nehlásí zřejmě nikdo a komunita, která měla ještě před válkou cca 400 členů, neexistuje. Většina nepřežila ho‑ lokaust a několik desítek navrátilců odešlo po válce do Izraele nebo do jiné části světa. K jejich nepřijetí přispělo i to, že mluvili převážně němec‑ ky a komunistický režim „sionistům“ také nebyl nijak nakloněn. Jedinou památkou po výstavní synagoze z 19. století je malý památníček na vel‑ kém parkovišti a jméno ulice v bývalé židovské čtvrti, která ale v budovatelské době socialismu také vzala za své. Absurdnost události připomněl i historik Ladislav Šmejkal, když upozornil na to, že vypálení synagogy se stalo nadvakrát. Poprvé požár ještě neinformovaní hasiči stačili uhasit. Podruhé již měli správné instrukce a hlídali pouze okolní budovy. V severních Čechách jen málokterá synagoga unikla destrukci. Výjimkou je město Děčín. Zde mají synagogu nedaleko evangelického kostela v poměrně husté zástavbě a na málo přístupném místě ve svahu. To zřejmě přispělo, díky intervenci německého starosty města, k záchraně objektu. Starosta argumento‑ val i obavou z rozšíření požáru na okolní budovy.

známa jako liberální a účast křesťanů nikomu nevadila. Doufám, že jsme zde nebyli naposledy.

Dům Hospodinův na různý způsob Samo slovo synagoga je řeckého původu (synagogein­‑shromažďování), hebrejština uží‑ vá slov bejt ha­‑kneset (dům shromáždění, výraz i pro sněmovnu, parlament). Myslím, že „shro‑ máždění“ nemusí být jen pojmem pro živou obec, náboženské stavby se staví jak kvůli oslavě, tak pro společné setkávání. Obojí je nedokonalé – jak lidská snaha oslavit Hospodina krásnou archi‑ tekturou a přiblížit něco z jiné dimenze bytí, tak shromáždění obce, ve které jsou často nezdravé

Na návštěvě u sousedů v Děčíně Synagoga v orientálním stylu je opravdu velmi krásná. Její kupole připomíná jedinou zachova‑ lou stavbu od českého architekta v Hirošimě. Ve městě je též otevřená židovská obec a synagoga slouží jak k bohoslužbám, tak jako kulturní cen‑ trum. Vstřícnost místní obce jsme mohli poznat při dvou návštěvách i osobně. Nejdříve kvůli pří‑ pravě shromáždění v Lípě, později při oslavě Cha‑ nuky, kam nás děčínští pozvali po českolipské vzpomínce. Chanukový věnec a časová blízkost s křesťanským adventem jsou ale asi to jediné, co tyto svátky spojuje (samozřejmě kromě víry ve společného Boha – Hospodina). Také bohoslužba, které ještě předcházel nácvik tradičních tanců, byla od té křesťanské dost odlišná až orientální, neracionální. Trvala však jen asi půl hodiny, což může být inspirativní :-). Poté následovalo pohoš‑ tění; zda bylo „košer“, nevím, obec v Děčíně je prý

36

požár synagogy v České Lípě

vztahy nedokonalých lidských bytostí. Kolem středověkých kostelů vznikaly hřbitovy, a šlo tak o shromáždění živých i mrtvých. Synagogy dnes často připomínají již jen ty mrtvé. Pokud zůstaly, málokde fungují tak jako živá obec v Děčíně. Některé slouží ke shromáždění nám, křesťanům, další jako muzea nebo k jiným úče‑ lům. Snad jediná moderní synagoga u nás, také v severních Čechách, je v Liberci. To je ale již zdařilá novostavba, která je součástí živého cen‑ tra krajské knihovny. V České Lípě nebo v jiných menších městech asi již nikdy nová synagoga po‑ stavena nebude, shromáždění živých i mrtvých však má cenu si připomínat. Cesty k tomu mohou vést různými směry. Jan Kirschner, foto autor a repro z muzea v ČL

NOVÁ PÍSEŇ

Nová píseň má být lepší než jsou všechny staré šlágry Příprava nového církevního zpěvníku je v plném proudu

P

od tímto příznačným názvem budeme publikovat další komentáře k písním a li‑ turgickým zpěvům, které zpěvníková komise zařadila do nového církevního zpěvníku. Tento způsob prezentace má sloužit přede‑ vším k průběžnému informování všude tam, kam náš časopis doputuje. Tím také dáváme příležitost, aby se nové písně a zpěvy nacvi‑ čovaly a používaly ještě před vydáním zpěvní‑ ku. A k tomu zveme naše církevní hudebníky, sbormistry, varhaníky, pěvecké sbory – aby naplňovali zvěstovatelské poslání církevní hudby a nácviku se vesele ujali. Případné dotazy a jakékoliv reakce můžete posílat na e­‑mail: [email protected]

Novost zcela jiná Zpívejte Hospodinu píseň novou. Tato výzva se v žalmech opakuje často. O jaké písni je řeč? Není to prý nová píseň ve smyslu časo‑ vém, tedy že by ještě nikdy nezazněla. Nová je, protože na světě není úplně doma. Je to píseň oslavná, oslavující Hospodina. Nová je, proto‑ že není samozřejmé, že ji někdo zpívá. Nezní jaksi automaticky. Nová je také v tom smyslu, že zaznívá po nějaké těžké zkušenosti – krizi, soudu, úpadku. Zaznívá, když se pro člověka změnila situace, když člověk pocítí jako dar, že se může znovu nadechnout a zpívat (Filip Susa). Žalmista pokaždé vyjadřuje důvod k ra‑ dostné písni vděčnosti. Máme i my důvod pro novou píseň? Proč bychom měli zpívat písně úplně nové, když máme tolik dobrých starých? Co se tedy míní tou novou písní, k jejímuž zpě‑ vu jsme žalmistou zváni a vyzýváni? O formu chvalozpěvu ani tolik nejde. Stejně tak nejde ale ani o čas, dobu, kdy píseň vznikla. Žalmis‑

ta totiž myslí novost zcela jinou, z hlediska kvality. Novou písní míní píseň lepší, než jsou všechny staré šlágry. Nová píseň je taková, která vyjadřuje novou skutečnost, co nastala mezi Bohem a  námi. S  příchodem Boha do tohoto světa v podobě Ježíše Krista se stalo něco nového. A novou skutečností je, že nad námi už nepanuje ani smrt, a  tedy už nám nic nezaškrcuje hrdlo. Hlas žádného člověka neumlkne docela; bude slyšet při vzkříšení, v den soudu a pak mezi ospravedlněnými v ne‑ beském chóru. To je nová skutečnost, kterou nám Bůh ve svém Synu zaručil a kterou svým Duchem tvoří neustále. I tady a dnes. Proto ta Nová píseň není jen vzdálenou rajskou hudbou budoucnosti, ale naopak něčím, k čemu se už dnes, právě teď a tady, můžeme společně přidat (Jiří Palán).

Žalm 96/97 Oba žalmy jsou hymnickou oslavou Hospodi‑ nova kralování, které se projevuje především jeho spásnou mocí. Je to sláva a moc Boha, jenž se k lidem vlídně sklonil. Tato zvěst se otvírá i pohanům, vybízí je, aby ji rozhlašovali dál. Všechny národy mohou mít práva Božích dětí, mají­­­-li před Hospodinem pravou úctu a pokoru. V době starozákonní to muselo znít neuvěři‑ telně a možná také pohoršlivě. Tento nadějný eschatologický výhled je v křesťanské tradici spojen s Kristem, který zbořil „hradby dělící na různo“ a zve k sobě i ty, kdo byli kdysi vzdá‑ leni a žili „bez Boha na světě“ (Ef 2,12). Proto antifona, tj. odpověď shromáždění, zdůrazňuje tvar minulého času „neboť přišel“. Oba žalmy se nemají zpívat najednou, ale odděleně. Nejlé‑ pe vyzní při bohoslužbách o vánocích a po ¥

37

Epifanii, třeba po vstupní modlitbě. Antifona se zpívá v pevném tempu, kdežto verše se před‑ nášejí zpívanou recitací v podání školeného předzpěváka, případně dětského hlasu za tichého doprovodu varhan. Ve starozákonní době měli tuto službu na starost chrámoví hudebníci (levité), v synagogální bohoslužbě kantoři. Antifonu nejprve zazpívá předzpěvák, shromáždění ji zopakuje. Pak už se antifona zpívá mezi verši jen jednou. Při zpěvu shro‑ máždění je možno zesílit varhanní doprovod.

38

Forma psalmodie patří k autentickým formám zpěvů starého Izraele. Je dodnes živá. V posled‑ ní době se začíná vyskytovat také u tradičních reformovaných církví v Holandsku, Švýcarsku i v Maďarsku. Jsme rádi, že v českém prostředí došlo ke vzniku originálních psalmodických modelů, například od Petra Ebena či Miloše Rejchrta. Věříme, že tyto nové formy užívání žalmů při bohoslužbách otevřou nové přístupy k starozákonním modlitbám. Ladislav Moravetz

MOJE CÍRKEV

SENIORÁTY SE PŘEDSTAVUJÍ

Křížem krážem Brněnským seniorátem

J

ak představit Brněnský seniorát někomu, kdo tu nikdy nebyl? A co o něm napsat, aby si to s chutí přečetl i ten, kdo tu žije trvale? Čím je vlastně tento seniorát pro mě? Pokusím se tedy na tyto otázky pamatovat při následujícím tou‑ lání tímto seniorátem. Předně, Brněnský seniorát není jen Brno. Líbí se mi rozmanitost prostředí, která určitě zdejší sbory hodně ovlivňuje. Z kulturního a průmyslo‑ vého centra v Brně je to kousek mezi vinohrady, tak typické pro jih Moravy. Není ale daleko ani do lesů a luk Vysočiny kolem Vírské přehrady nebo třeba do údolí Svitavy. Zajímavá a pestrá krajina zde od nepaměti formuje i zajímavou a pestrou společnost, která se zase promítá do charakteristiky zdejších sborů. Stopy v na‑ šich sborech také zanechala řada osobností církevního, kulturního i  politického života. Patřil mezi ně například i náš první prezident T. G. Masaryk. V Brněnském seniorátu praco‑ vala spousta něčím výjimečných farářů i laiků. O historii ale psát nebudu. Když se rozhlédnu po našem seniorátu dnes, vidím kolem sebe tolik lidí, kteří se podílejí na přípravě různých aktivit, přesahujících zdi kostelů a modliteben, že bude těžké to do jednoho článku vtěsnat.

Seniorátní setkání Začnu událostmi seniorátními. Především mám na mysli presbyterní konference a seniorátní rodinné neděle. Věnujeme se otázkám, které jsou stále aktuální a většinu z nás zajímají, jako jsou financování církve, budování sboru, misie, fundamentalismus, ale i některá témata biblická. Pro mne jsou tato setkání přitažlivá i tím, že se potkám s lidmi

z druhých sborů. Nemám osobní zkušenost s tím, co pořádá mládež, ale z ohlasů, které se ke mně dostávají, je zřejmé, že se na svých školkách snaží o velmi hodnotné programy. Organizátory by samozřejmě potěšilo, kdyby byl o vše zájem ještě větší. Rozumím ale tomu, že zaměstnaní lidé nebo studenti chtějí někdy

svůj volný čas věnovat také rodině, odpočinku a také jiným povinnostem. Presbyterní konfe‑ rence tradičně organizujeme v Brně, abychom však lidi přiměli navštívit i další sbory seniorá‑ tu, záměrně ta další setkání pořádáme právě v nich. Máme velmi dobrou zkušenost s programem i návštěvností u vzdělávacího kurzu pro zájemce o ordinaci presbyterů. Tohoto kurzu se třetím rokem účastní pravidelně přes dvacet poslu‑ chačů s velkým podílem mladých. Zcela jistě to je jedním z podniků, kterými se v seniorátu ¥

39

můžeme chlubit. Přednášejí tu především naši kazatelé, ale řadu témat nám zpracovali i hosté. Naprostá většina lekcí byla připravena a předne‑ sena velmi zajímavě a fundovaně, což mohu po‑ tvrdit sám, protože se jako posluchač účastním.

Nešpory, Desert a Dvorek Jako člen Husovického sboru bych také rád zmínil tři méně obvyklé druhy bohoslužeb: Již 11 sezón se podílíme na organizaci hudebních nešpor v brněnském Červeném kostele; výtě‑ žek z dobrovolného vstupného je určen vždy pro neziskovou organizaci. Nešpory si za léta již našly své návštěvníky, kteří penězi pomohli několika střediskům Diakonie, Naději, Hospici svaté Anežky, ale také česko­‑slovenské nemoc‑ nici v Ugandě. Jiný umělecký žánr nabízejí bohoslužby v klu‑ bu Desert. Jedná se doslova o undergroundové bohoslužby v  suterénních prostorách klubu v centru města. Náš farář si k nim zve hosty, kte‑ ří mají co říct mladým lidem; i hudební doprovod je volen s ohledem na neformálnost prostředí. Spojením kultury s bohoslužbami je také festival Husovický dvorek, který pořádáme v jarních měsících již od roku 2000. Po boho‑ službách je na dvorku sborového domu vernisáž výstavy děl některého méně či více známého umělce a pak i divadelní představení nebo kon‑ cert. Často je program věnován dětem.

Diakonie, Evangelická akademie, Blažkov a další Ale nežijeme jen kulturou. Myslím, že se mů‑ žeme pyšnit činností obou našich středisek Diakonie – v Kloboukách i v Brně, kde se služby neustále rozšiřují. Poslední Bienále pro Dia‑ konii, které se konalo v Brně na podzim, bylo hodnoceno velmi dobře. V Brně také působí dvě školy Evangelické akademie. V  řadě sborů se konají různé Kavárničky a  Kruhy s  rozhovory pro všechny generace. Sbory se již tradičně otevírají veřejnosti při Noci kostelů a někde i v kurzech Alfa. Líbí se mi také ekumenicky otevřená modlitební setkávání Taizé. Za zmínku stojí rekreační pobyty sborů a letní tábory pro děti, které se odehrávají čas‑ to na Blažkově, a velmi je dnes také rozšířeno jezdit s mládeží i s dětmi na vodu. Ze stavebních záležitostí, které přesahují finanční možnosti seniorátu, zmiňuji již rea‑ lizovanou rekonstrukci obou věží kostela ve Vanovicích a připravovanou stavbu chráněného bydlení v Nosislavi. Nedá se tu napsat o všem. Ti, o jejichž práci jsem se nezmínil, mi snad odpustí. Doufám, že se mi podařilo představit alespoň trochu z toho, čím žijeme a co mi jako seniorátnímu kurátoro‑ vi přináší radost. Vladimír Zikmund (foto autor a Benjamín Skála)

Z PODZIMNÍCH KONVENTŮ

O čem jednali zástupci jednotlivých seniorátů 2. část

B

ěhem podzimu se scházejí konventy jed‑ notlivých seniorátů. Věcí k  řešení bývá vždycky dost, letos k  nim přistupují navíc rozhovory k samofinancování církve, které nás v blízké budoucnosti čeká. Přinášíme vám

40

ve stručném souhrnu druhou část toho, o čem zástupci seniorátů rokovali. Konvent je nej‑ vyšší shromáždění seniorátu, jeho členy jsou volení zástupci (faráři i laici) z jednotlivých farních sborů.

Ochranovský seniorát Přivítali jsme mezi sebou zástupkyni ředitel‑ ství Evropské kontinentální provincie, sestru Benignu Carstens z Ochranova, která umí čes‑ ky. Přes obavy některých sborů (po 60 letech užívání našeho Bratrského zpěvníku) konvent pověřil seniorátní výbor, aby jednal o zařazení našich specifických písní do nového zpěvníku ČCE s výhledem na jeho přijetí a užívání na‑ ším seniorátem. Konvent souhlasí, když bude synodu podána žádost, aby se sbor v Tanvaldu stal podporovaným místem. Zněly také hlasy podpory pražskému sboru při rozhodování o zakoupení kaple v Malešicích.

všecky námitky na výpočtu rozpisu seniorát‑ ních a celocírkevních repartic pouze podle po‑ čtu členů sborů. Argumentem bylo, že rozdíly oproti výpočtům podle jiných pravidel jsou poměrně malé.

Moravskoslezský seniorát V době, kdy řešíme prioritně finanční pro‑ blémy, kdy naříkáme nad malými aktivitami církve a sborů, kdy propadáme v rámci sta‑ tistik určitému pesimismu, působí v našem seniorátu sdružení mládeže, které nám star‑ ším může být určitou inspirací a povzbuzením. Na Travné u Javorníka probíhají jejich setkání několikrát ročně. Je milé, že se zde při různých příležitostech schází 40 až 60 účastníků, o ve‑ likonocích a na konci roku více než 80. Velký užitek přináší pastorační pracovnice Eva Ur‑ banová, která se své práci plně věnuje a má přirozenou autoritu. Jeden se sborů seniorátu ve svém návrhu opět otevřel otázku homose‑ xuality a prohlášení církve k tomuto problému. Na jedné straně se ozývalo, že homosexualita je hřích, na druhé straně byl kladen důraz na pastorační péči právě homosexuálům a les‑ bám. Důraz na pastoraci byl slyšet velmi silně. K poslednímu lednu 2014 končí ve své funkci seniorátní farářka.

Východomoravský seniorát Chrudimský seniorát Na rozdíl od minulých let, kdy obsahovaly seniorské zprávy stesky na neznámou bu‑ doucnost a prodlužované provizorium, jsou letos podrobnosti zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi známy a dlouhá diskuse mohla být daleko konkrétnější. Jejím podkladem byla zpráva seniorátní komise pro nalezení budoucí sborové struktury. Konvent zvolil seniorátní pastýřskou radu ve složení: Jakub Keller, Dagmar Hrubantová, Veronika Vlková. Dále zvolil za členy seniorátního před‑ stavenstva Jeronymovy jednoty Jana Kubíčka z Litomyšle a Jaromíra Drdu z Opatovic. Za‑ mýšlíme uspořádat tříletý cyklus vzdělávání budoucích ordinovaných presbyterů, který v případě zájmu hodláme začít na jaře 2014. Hlasováním konvent rozhodl, že setrvá přes

Konvent proběhl v pokojném duchu a svižném tempu. Letos se volil nový senior – stal se jím Petr Pivoňka ze Zlína, a jeho náměstek, kterým se stal Ivan Ryšavý z Kroměříže. Potlesk jako poděkování za práci sklidil končící senior Jan Krupa. Běžná agenda (zprávy, hospodaření) se odehrála bez větších diskusí. Nejvíc se asi diskutovalo o návrzích pro konvent, pokud jde o členy dozorčí rady Diakonie (prošel) a změny seniorátního klíče na výpočet repartic (nepro‑ šel).

Jihočeský seniorát Delší a přínosný rozhovor otevřela poznámka seniorátního kurátora, vztahující se k infor‑ maci, že církev patří k nejméně důvěryhodným organizacím ve státě. Jak se s tím srovnáváme? Co s mediálním obrazem církve, s rozdílnými náhledy a velmi malým procentem vníma‑ ¥

41

vosti pro spojitost slova církev s konkrétním společenstvím místních křesťanů? O tom jsme mluvili asi nejvíc. A ještě také o slavení, ať už velkém, nebo malém, o tom, jak nám to moc ne‑ jde. A také ještě o penězích a strategii, kterou volíme teď – že to je něco jiného, než přemýšlet o tom, co bude za padesát let.

Poličský seniorát Vzrušenou diskusi vyvolal dopis faráře Jiřího Tenglera, který by měl být zaslán předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi. Dopis je reakcí na Sobotkovu tiskovou konferenci a ohrazujeme se v něm proti agresivním útokům na církev.

V rozhovoru jsme si vyjasňovali otázky, zda a jak na podobné útoky reagovat, co si jako zástupci církve máme, nebo nemáme nechat líbit. V tajném hlasování získal dopis velkou podporu. Hlavním tématem letošního konven‑ tu byly ovšem rozhovory ve sborech o budou‑ cím samofinancování. Zástupci jednotlivých sborů (máme jich 9) přednesli krátké referáty o tom, jakým způsobem se k této věci ve sbo‑ rech přistupuje. Ukázalo se, že rozhovory te‑ prve začaly a také to, že některé sbory nejsou schopny svou samostatnost udržet a budou muset hledat jinou formu existence. Zpracoval Adam Balcar

ZE SBOROVÝCH KRONIK

Podvodníci odjeli s plnými kapsami Pamětní kniha nosislavského sboru, rok 1891

V

e sborovém archivu je v pamětní knize (sign. III­‑B-66) zajímavá stránka. V roce 1891 za seniora Daniela Nešpora přišli dva cizinci z Persie. Vydávali se za kazatele sborů, které byly postiženy neúrodou a hladomorem kvůli náletům kobylek. Oklamali u  nás asi všechny; ve čtvrtek 12. února večer vykonali přednášku v  Křesťanském spolku mladíků v domě č. p. 70 a druhý den v pátek ráno v kostele. Na základě toho vykonali podomní sbírku, která vynesla slušných 94 zlatých a 24 krejcarů. Z lámané němčiny jim tlumočil sám důstojný pan senior Nešpor. Kronikář pak jen smutně dopsal (asi až to „prasklo“ a nevíme za jak dlouho), že to byli podvodníci. Asi to bylo těžké poučení, že se má prověřovat a pak teprve důvěřovat. Událost svědčí ovšem také o tom, že naši předkové byli odhodláni pomáhat a že jistě často pomohli. Tady historie zachytila jen to negativní. Také zde v náznaku vidíme, co se ve sboru roku 1891 dělo: fungoval Křesťanský spolek mladíků,

42

scházející se mimo kostel a uprostřed týdne, shromáždění v kostele bylo v pátek ráno (!) a sbírka se vybírala po domech. Zajímavé by bylo ještě zjistit, co se dalo za vybranou částku

zhruba pořídit. (Poznámka redakce: dozvěděli jsme se, že například plat vesnického učitele činil v té době přibližně 200 zlatých ročně.) Vladimír Svoboda, Nosislav

SLOVO

BIBLICKÝ ZVĚŘINEC

Oslice Kolik váží jedno slovo?

T

y…! Já tě…! Jdi do…! Anežčini spolužáci nemají pro jadrné slovo daleko. Ostatně, Anežka občas taky ne. Docela dobře dokáže rozlišit, co je dobré říkat a co by jí z úst vyjít nemělo, ale člověku to ob‑ čas ujede. Mluví tak přece všichni. A – vždyť na tom zas tak nezáleží. Je to jen slovo, slo‑ víčko. Zazní a zmizí. Vždyť mě přece nikdo nenahrává. Slovo není jen slovíčko, vánek. Slovo něco znamená, má váhu. Váhu? diví se Anežka. Jako že váží třeba kilo nebo tunu? Někdy možná i víc. Slovo může znamenat život. A někdy kvůli váze slova promluví i oslice. Když se Izraelci vraceli z Egypta, v místech, kam přišli, z nich měli strach. Bylo jich hodně a navíc je vedl a chránil jejich Bůh. Když se utá‑ bořili v Moábu, dostal strach taky král Balák. Jsou jak kobylky, co budeme dělat?! Nic proti nim sami nezmůžeme! Tady by mohlo po‑ moci jedině slovo. Slovo zlé, prokletí. Prokletí je mocné slovo, které druhého člověka zničí. Král Balák vyslal posly k věštci Bileámovi. Věštec je člověk, který je schopen vyslovit takové mocné slovo, kletbu. Poslové nesli Bi‑ leámovi velkou odměnu. Za slovo se dá i platit? ptá se Anežka. Takže nejenom něco váží, ale dá se i kupovat nebo prodávat? Za slovo se platí. Je cenné. To Bileám věděl. Cenné slovo nemůže bez rozmyslu vysypat z rukávu.

Zůstaňte přes noc, řekl poslům. Já se musím zeptat Hospodina, jestli takové slovo mohu říct. V noci se Bileám ptal Hospodina. Mohu jít s nimi? Mohu proklít ty lidi, kterých se oni bojí? Ne. Nepůjdeš s nimi, řekl Hospodin. A Bileám nešel. Jenže poslové přišli znovu. Tentokrát Hos‑ podin řekl Bileámovi: Ano, jdi. Ale budeš říkat jen to, co ti poručím. O mocných slovech budu rozhodovat já. A tak se poslové s Bileámem vydali na cestu. Bileám jel na oslici. Mami, já bych chtěl osla, kupte mi oslíka. Prosím tě, čím bychom ho krmili? Tak mi kupte toho ze ZOO, ten se krmit nesmí. Oslici se najednou postavil do cesty Hos‑ podinův posel. Měl v  ruce meč a  oslice se bála, a tak posla obešla jinudy. Bileám seděl na oslici, posla neviděl a zlobil se, že oslice sešla z cesty. Křičel na ni, bil ji. Oslice šla dál, ale posel ji znovu zastavil. Uhnula před ním a přimáčkla Bileámovi nohu k zídce. A pak se posel objevil ještě jednou. Bylo to v soutěsce, kde oslice nemohla Hospodinova posla obejít. Klesla na kolena a Bileám ji bil holí. A Hos‑ podin otevřel oslici ústa a ona začala mluvit. Co jsem ti udělala, Bileáme, že mě už potřetí biješ? Bileám oslici odpověděl: děláš si ze mě blázny!

43

V  tom Bileám uviděl Hospodinova posla taky. Ten se zlobil. Proč jsi, Bileáme, bil svoji oslici? Ona nemohla jít kvůli mně. Ale poslou‑ chej Bileáme. Ty jdeš teď k Balákovi. Jdi. Ale smíš říkat jen to, co já ti dovolím. Tvoje slova budou mocná, ale jejich moc je od Hospodina. On o nich rozhoduje. Bileám přišel ke králi Balákovi a nechal ho vybudovat oltáře. Obětovali spolu Hospodinu sedm býků a sedm beranů. Pak Hospodin vložil Bileámovi do úst slova. Jde pes za vsí a vidí, jak osel leze na strom. Proč se škrábeš na ten strom, osle? Mám chuť na jabka! Ale vždyť to je jedle! Nevadí, mám jabka sebou.

spoustu peněz. I kdybys mi, Baláku, nabízel svůj dům plný zlata a stříbra, neudělám to. A tak: slova jsou mocná a cenná. Slova od Hospodina jsou cennější než královský dům. Ani naše slova lidská nejsou jen vánek, kte‑ rý nic neznamená.

Oslice v Bibli Oslice spolu s osly byly a dodnes jsou běžným zvířetem; na práci i jako dopravní prostředek. Kdo měl hodně oslic a dalších zvířat, byl bo‑ hatý. Když se ztratily oslice Kíšovi, poslal svého syna Saula je hledat. Při tomto hledání se Saul dostal k Samuelovi a byl od něho pomazán za krále.  Lenka Ridzoňová, 

A co řekl? nemůže se dočkat Anežka. Slova požehnání. Hospodin nechce svůj lid zatratit, ale požehnat. Z rozhodnutí Pána Boha se lidu izraelskému bude dařit dobře. Král Balák se rozčílil. Já jsem ti to říkal, ohradil se Bileám. Budu mluvit jen to, co mi Hospodin dovolí. Kde chce Pán Bůh požehnat, nebudu já proklínat. Ani za

44

kresba Jana Turecká

SEZNAMKA 59/165 evangelík hledá obyčejnou ženu, která nechce být sama. Zn.: Najdu Tě?

UPOUTÁVKA

Dietrich Bonhoeffer: Následování

C

o dnes znamená vzít vážně Ježíšovo slo‑ vo, jak se dnes má stát učedníkem voják, obchodník, dělník? V čem spočívá radikalita Ježíšovy výzvy? Jak rozumět Boží vůli dnes?

Bonhoeffer uvádí svým rozlišením laciné a dra‑ hé milosti člověka do vztahu k nikdy nekončí‑ címu hledání vlastní poctivosti a jedinečnosti svého poslání. Drahá milost je drahá, neboť stojí člověka život, a je milostí proto, že mu pravý život dává.

Kniha Dietricha Bonhoeffera Následování vyšla v češtině již v roce 1962 (Kalich, Praha) v překladu profesorů Evangelické bohoslovec‑ ké fakulty F. M. Dobiáše a Amedea Molnára s předmluvou prof. J. M. Lochmana. Právem ovšem nesla výrazný podtitul Výklad Kázání na hoře, poněvadž šlo pouze o první (a navíc kusý) díl Následování, který se výkladem Ká‑ zání na hoře zabývá. O důvodech, proč byla tehdejší edice takto ukrácena, je možno pouze spekulovat. Současná česká edice Následování je tedy novým a úplným překladem německého kri‑ tického vydání Nachfolge z roku 1989. Přeložil Bohuslav Vik.  DaZ BONHOEFFER, Dietrich. Následování. Praha: Kalich 2013, 376 s., 292 Kč. ISBN 978-80-7017-194-3

POSLEDNÍ SLOVO

Fabrika – slovo citově zabarvené

T

ak to stálo v učebnici českého jazyka pro 2. třídy základních škol v roce 1985, zatímco továrna je slovo spisovné, ale chladné. Mým srdcem nepohnula ani fabrika, i když jsem tušil, že dělníkovu srdci ještě tak docela nerozumím. Nepocházel jsem z dělnické třídy, ale jednu fabriku – papírnu – jsme měli pod nosem, kdykoliv se nám se ségrou zachtělo vykouknout z okna pokoje. Snadno se malovala – střešní světlík vedle světlíku. Benediktínský klášter to zrovna nebyl a pivo se tam pít nesmělo. Ale bavilo nás z chodníku ulice pozorovat dělnice, jak bez úkroku stranou ovládají

stroje – tiskárny samolepek. Z očí jsme jim vyčetli, že myslí na něco jiného, ale ruce byly u stroje. Přikovány k pákám, po nichž štosovaly. Tu a tam se nechaly uprosit a utrhly nám několik samolepek, když se mistr nedíval. Marxistická strůjkyně učebnice pro školáčky měla pravdu, že fabrika je, na rozdíl od továrny, slovo citově zabarvené. Ale řekl bych, že cit radosti z něj prýští a prýštil jen pramálo. Spíš vidím dělníka, jak si odplivne, že šichta zase volá. Nutný prostředek k cíli. Složitý, důmyslný, rafinovaný, ale bezcitná, špinavá, upachtěná a upocená pakárna.

45

Když dělá někdo rád v průmyslu, říká s chloubou, že dělá ve Škodovce, Cisu nebo v Téerwéčku, a ne že rád dělá ve fabrice. Hrdí jsme na firmu, ne na výrobnu jako takovou.

Marxistům z ideologie vypadla modlitba. Vylili s vaničkou i dítě. Zůstal jim jen vnější svět a práce na lepším světě zítřka, na lepší budoucnosti. Chtěli reálnou moc, chtěli cit srdce, ale to třetí – modlitba srdce jako místo setkání s reálnou mocí tohoto světa u nich chybí. Srdce jako továrna, ve které se nevyrábějí jenom modly ani jen prostředky k nasycení ani jen prostředky k demonstraci a upevnění moci.

Srdce jako továrna, ve které se potkává reálná moc a ve které se utváří. Člověk se před touto mocí rád poznává. Je osobně přítomen jako nikdy. Je to osobní setkání, které udává směr a dodává moc, postupně, v malém, na páse, ale vždy větší a vyšší, rozměrnější než doposud. Hlavně ale je tento posun fabriky srdce vždycky posunem celkovým. Neslouží jen dílčím sobeckým zájmům. Proti dílčím zájmům brojili a brojí i marxisté, ale z raba se jim stal zase jenom pán a někteří rovní si byli jenom o něco rovnější. V srdci jsme ale jen v modlitbě jako doma. Moc fabriky srdce se živí duchem a své základy skládá na pravdě a upřímnosti. Proto osobní účast dělníka srdce vychází z ducha a upřímnosti. Jaký má z toho příjem? Účinkem mu je plynutí moci z života od počátku a pro život, který je základní, ale široký a svobodný. Základna v něm není na nadstavbě nezávislá. V takovém životě má své místo prvok i člověk svobodný a radostný, který nemá proč závidět a proč se užírat. Člověk který nese svůj kříž každodenní práce a nestydí se za něj a nekouká, kam by se zašil. A hlavně: nejde mu jen o přežití. Čtěte i Marxe! Ještě se vám bude hodit. Adam Balcar

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

NA OBÁLCE Elektrárna Chvaletice, foto: D. Ženatá REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka únorového čísla je 19. 1. 2013. Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit.

DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky a ve zvukové podobě: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e­‑mail: [email protected] TISKNE OPUS v.d.i. Janáčkovo nábřeží 1075/27 150 00 Praha 5 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce

Chystáme: v cyklu Moderní doba pro číslo 2/2014 téma Mým národům

ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e­‑mail: ceskybratr@e­‑cirkev.cz, www.e­‑cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

ISSN 1211-6793

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Adam Balcar, Romana Čunderlíková, Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová