Červen
Milí čtenáři, v posledním letošním čísle jsme pro vás přichystali spoustu zajímavých informací. Za poslední dva měsíce jsme toho ve škole zažili vcelku dost. Mimo jiné třeba Den Země nebo návštěvu Rudolfina. Dočtete se koníčcích a úspěších některých žáků 5. třídy a nesmíme také opomenout návštěvu Techmanie, která alespoň podle mě patřila k snad nejlepším akcím letošního roku. 30. května – 5. června se uskutečnil zájezd do Anglie, který si všichni užili a vrátili se obohaceni o nové dojmy a znalosti angličtiny. V pátek 12. června bylo poslední 8. kolo florbalové ligy. Výsledky pro nás nebyly žádným překvapením. Kromě všech jmenovaných věcí jsme pro vás připravili mnoho dalších článků. Jako tradičně na vás čeká knížka, filmy, počítačová hra a příběh na pokračování. Konec školního roku a začátek toho nového vždy znamená, že se žáci zase trochu obmění, příští rok přijde spousty nových prvňáčků a odejde 12 deváťáků. Proto se v tomto čísle dočtete i o tom, kam se my, devátá třída, chystáme dál, co se nám ve škole nejvíc líbilo a nakonec i o tom, co nám škola dala a co nám naopak vzala. Přemýšlím, co bych vám ještě v mých posledních chvílích na Základní škole v Chrástu chtěla sdělit. Je toho hodně, ale abych vás nezdržovala od čtení tak to zkrátím. Všem vám přeji, abyste si užili svých pár let na škole, co nejvíc to půjde. Moc se ve třídě nehádejte, nestojí to za to a v tomhle případě vážně vím, o čem mluvím. Také vám přeji, abyste se na konci základky dostali na svou vysněnou školu. Ale, a to je hlavní, užijte si prázdniny. Nejen tyhle, ale i ty budoucí, protože všechny stojí za to
Kateřina Tomanová
Den Země proběhl ve čtvrtek 14. 5. Tento den jsme pomáhali planetě tím, že jsme sbírali odpadky v Chrástu. Rozdělili jsme se na více skupin, abychom vysbírali odpadky téměř všude. Doufáme, že se nám to povedlo. 7. a 8. třída sbírala odpadky u nádraží a jeho okolí. Odpadků jsme nasbírali poměrně dost, naše dvě třídy celkem 6 pytlů. Vždy, když jsme nějaký odpadek přehlídli, paní učitelky nás včas upozornili. A tímto všechny prosíme, aby odpadky házeli do koše a neničili tím naši drahou přírodu. Adéla Jiřincová Marie Řáhová
Dne 10. 4. se vydala 7. – 9. třída do Rudolfina v Praze na pořad Kdo se bojí České filharmonie. Představení bylo zaměřeno na moderní vážnou hudbu. Pořadem nás provázel zábavnou formou Jan Budař. Žáci se mohli také zapojit a vyzkoušet si složit vlastní skladbu. Ve zbytku času jsme si stihli projít část Prahy. Je to moc krásné město. Cestou jsme také potkali mnoho turistů z cizích zemí. V divadle jsme nebyli sami, na představení se přišli podívat i jiné školy. Všichni měli společenské oblečení. Zpátky ke škole nás opět v pořádku dopravil autobus. Výlet jsme si užili a těšíme se na další. Adéla Jiřincová Marie Řáhová
Pan Pešek, jeden z rodičů žáků naší školy, zajistil cestu historickou parní lokomotivou s dřevěnými vagóny. Proto jsme se vydali 15. května do Techmánie v Plzni. Vlak byl zajištěn pro celou Základní školu Chrást a odjížděl v 8 hodin ze starého nástupiště místního nádraží. Dovezl nás až před Techmánii. Vstup do budovy trval dlouho, protože bylo přes sto žáků a všichni museli dostat očipované náramky. Konečně jsme mohli vstoupit. Byl rozchod, rozdělili jsme se do malých skupinek a začali objevovat tajemství Techmánie. Hned v devět hodin byl na programu první pokus, který nesl název Van de Graffův generátor, byl hlavně o elektřině a o záporných a kladných pólech. Chvíli jsme měli čas na zkoušení a prohlížení expozic a pak nás v 10:00 čekal další výukový program. Ten se jmenoval Tekutý dusík a byl asi ze všech nejlepší. Jeden ze zaměstnanců mrazil v tekutém dusíku různé předměty a poté je rozbil kladivem. Následovaly další dva pokusy s názvem: Nad zvukem a Cesta do vesmíru. Mezi těmito akcičkami jsme si mohli prohlédnout a vyzkoušet různé expozice: roztočit vír, doskočit potichu jako kočka, zkusit si, které zvíře bychom předběhli, také jsme si mohli zahrát na moderátory nebo natočit film. Zajímavostí jsme objevili víc než dost. Nastala jedna hodina a my se museli vrátit. Parní lokomotiva nás odvezla zpátky na chrástecké nádraží. Celá akce se nám velice líbila a zanechala v nás spousty dojmů. Žáci 5.tř
Dne 18. dubna 2015 se 8 žáků naší školy spolu s panem učitelem Hodaněm zúčastnilo Superfinále florbalu, které se konalo v O2 Aréně v Praze.
Do Prahy jsme jeli dvěma auty. Cesta nám rychle utekla, udělali jsme si jen jednu přestávku na svačinu na čerpací stanici. V Praze jsme sice trochu bloudili, ale nakonec jsme zdárně dojeli k O2 Aréně, zaparkovali v parkovacím domě. Když jsme vešli dovnitř, právě se rozcvičovali ženy. Do finále žen se probojovaly týmy Herbadent Praha 11 SJM a TJ JM FAT PIPE Chodov a přišlo se na něj podívat 6 891 diváků. Nakonec vyhrál tým z Chodova 4:1. O tom, že florbal je v České republice stále populárnějším sportem svědčí to, že při finálovém zápase mužů mezi Technology Florbal MB a Tatran Omlux Střešovice fandilo v hledišti úctyhodných 11 073 diváků. Po napínavých nájezdech vyhrály Střešovice 7:6. Domů jsme se sice vrátili až pozdě večer, ale zato plni zážitků. Tomáš Princ
Dne 13. května se uskutečnil výlet do Brd. V rámci kroužku Zábavná fyzika sponzorovaného Evropskou unií jsme měli možnost podívat se do Atomového muzea v Brdech, dvou hornických dolů a na výstavu minerálů v Příbrami. Autobus nás vyzvedl před školou okolo osmé hodiny ráno a po cestě jsme vyzvedli žáky Základní školy Dýšina, kteří měli možnost se tohoto projektu zúčastnit také. Při příjezdu ke Gymnáziu Luďka Pika Dýšina vystoupila, nasedla do druhého autobusu a jejich místo nahradila třída gymnázia. Po dlouhé době strávené v autobusu jsme vystoupili přímo před Atom muzeem, kde jsme se dozvěděli více o atomové energii a zneužití jaderných pum. Následně jsme měli možnost prohlédnout si celý areál. Poté nás autobus vysadil před restaurací, kde jsme měli předem rezervovaná místa a objednaný oběd. Po výtečném obědě jsme se jeli podívat do dolu Anna. Ve velké hloubce jsme měli trošku strach, avšak jsme se překonali a užili si prohlídku. Dále jsme ujeli 100 metrů hornickým vláčkem a jeli na výstavu minerálů. Dozvěděli jsme se zde spoustu zajímavých informací
o minerálech a různých jiných nerostech. Po prohlídce jsme se unaveni a obohaceni o nové poznatky vrátili ke škole kolem šesté hodiny odpolední. Děkujeme za tuto možnost paní učitelce Strejcové a Gymnáziu Luďka Pika. Kateřina Šteinerová, Kateřina Mrázová
Dne 22. dubna se uskutečnil zájezd do pražského Vojenského muzea. Jeli jsme vlakem, který zastavil v Rokycanech, abychom přestoupili na vlak, který má směr Praha Hlavní nádraží. Po té co jsme dojeli do Prahy, tak jsme se vydali na místo, kde se Jozef Gabčík a Jan Kubiš kryli před německými Waffen SS. Zde pak Jozef Gabčík a Jan Kubiš vykonali sebevraždu. Potom jsme se vydali do pražského Vojenského muzea. V muzeu to vypadalo krásně. Pan učitel řekl, že nejdříve se koukneme na 1. světovou válku. V té době vypadaly zbraně hodně divně. Byl tam i obrázek toho, co se stane, když vybouchne granát blízko člověka. Bylo to strašné. Po té nás čekala 2. světová válka. Od napadení Polska až po dobytí Berlína. Modely bitev, pistole, pušky, samopaly a mnoho dalšího zajímalo všechny. Bylo tam i oblečení Jozefa Gabčíka, který 27. května 1942 udělal společně s Janem Kubišem atentát na Reinharda Heydricha. Bylo tam i oblečení židů z koncentračních táborů a měli tam Davidovu hvězdu a německy napsáno Jude, česky žid. Zaujali nás i dívčí tábory z východu. Nakonec jsme se vydali na místo, kde byli věci z první republiky. Krásné i divné oblečení, které nosili lidé z jiných národů. Hodně nás zaujala výbava různých vojáků. Byli tam výbavy: Američanů, Britů, Bulharů, Francouzů, Italů, Němců, Rakouska-Uherska a Rumunů. I trošku první světové války tam bylo. Museli jsme už jít. Nakonec jsme dojeli zpátky do Chrástu, kde už byl rozchod. Ondřej Blažek
Žáci z kroužku beeballu (= softball a baseball pro prťata) jeli bojovat na první venkovní turnaj. O medaile se popereme příští rok, teď jsme si dovezli hromadu zážitků, zkušeností a diplom za 5. místo.
Bylo to tu! 30. května kolem 23. hod. nastoupila ZŠ Chrást a 22. ZŠ z Plzně do autobusu. Všichni se hrozně těšili, a tak skoro vůbec na cestě do Německa nespali – až když nám paní učitelky řekly, že jestli se neztišíme, tak nám seberou elektroniku. Po zbytek noci se nikdo neodvážil promluvit…. :D Když jsme se ráno probudili, byli jsme v Nizozemí. Po nějaké době se před námi objevil Brusel a s ním Atomium. Tam jsme se všichni „vyblbli“. Všichni si užili hlavně eskalátory. Pak se jelo do města Bruggy a tam nás čekala vyhlídková plavba po kanálech. Bylo to krásné steré město s ještě starší radnicí. Bohužel nás při rozchodu stihl déšť. Konečně postel! Musím říct, že z hotelu F1 byli všichni nadšení. Pokoje byly po dvou a malé, to ale na jednu noc stačilo. Ráno cca v 5:00 byl čas se vydat na trajekt. Cestou podél pobřeží bylo vidět mnoho uprchlických táborů. Cesta na trajektu byla příjemná všem kromě Káti Romů. Ta se v půlce cesty pozvracela do pytlíku s brambůrky. Konečně nás přivítala Anglie! Hned ten den jsme jeli do míst, kde Vilém Dobyvatel zvítězil nad anglickým vojskem – Battle Abbey. Navštívili jsme také skalní útesy a s nimi uskupení útesů Seven Sisters, ke kterým se připojuje plno bájí a pověstí. První den jsme zakončili přímořským letoviskem Brightonem a návštěvou podmořského akvária. Celou cestu se povídalo o rodinách. Všichni dostali úžasné rodiny, až na paní uč. Karpíškovou …. Na tu úplně zapomněli, a tak spala ve stejné rodině jako páni řidiči. Další den (úterý): Stonehenge. Byl krásný, akorát jsme se museli držet daleko asi 5 metrů, protože si lidé odlamovali kousky. Pak byla na řadě asi ta nejlepší univerzita v Anglii. Oxford. Tam jsme měli možnost si prohlídnout Christ Church College, kde se natáčel Harry Potter. Jako vždy nechyběl rozchod . A další den byl za námi. Po noci u rodin jsme vyrazili k největšímu kamennému okruhu v Británii Avebury a také k nejvyššímu pyramidovému hrobu v Evropě. Odpoledne přišlo na řadu lázeňské město Bath, kde jsme navštívili dokonce i bývalé římské lázně. Bylo to hodně zajímavé . Při srazu jsme ale já a Adél Princů dorazily pozdě a kvůli nám nám pí uč. Karpíšková neukázala překvapení . A bylo to tady: Londýn! Vyjeli jsme sice brzy ráno, ale i tak byl Londýn zacpaný. Jako první jsme zamířili k London Eye. Byl to snad ten nejlepší zážitek vůbec! K oku bylo v ceně i 4D kino . Prohlídli jsme si místa, která se zapsala do historie města, jako je
třeba Buckingham Palace. Jeli jsme dokonce i londýnským metrem. Čím víc se blížil večer, tím víc nám to začalo docházet … konec . A bylo to tady …. odjezd zpátky do ČR. O půlnoci jsme opustili břehy Anglie, ale díky máme spoustu zážitků a dokonce i nových párů :D. Tereza Štěpánková
ŠKOLNÍ FLORBALOVÁ LIGA 8. kolo TABULKA: 1. 2. 3. 4.
Název týmu 8. třída 6. třída 9. třída 7. třída
Výhry 13 11 6 2
Remízy 4 4 3 4
Prohry 7 9 6 9
Skóre 133:53 71:78 52:53 48:88
Body 30 26 21 19
VÝSLEDKY:
6. třída vs 8. třída
8. třída vs 9. Třída 5:2
1:1
Střely na bránu: 16 : 11
Střely na bránu: 13 : 17
Branky: Schnemayer (Muláček), Peteřík, Peteřík (Schnemayer), Muláček, Muláček (Mrázová) x Hromádka (Tomanová), Hromádka
Branky: Kmoníček x Schnemayer (Jehlička) 7. třída vs 9. třída 1:3
6. třída
Střely na bránu: 13 : 14
2:4
Branky: Pelikán (Kotora) x Bojo (Hromádka), Bojo ( Hromáda), Hromádka ( Bojo)
Střely na bránu: 11 : 15
6. třída vs. 7. třída
vs 9. třída
Branky: Kmoníček ( Smutný), Smutný x Hromádka (Tomášek), Hromádka (Tomáše), Hromádka (Tomášek), Hromáda (Tomášek) 8. třída vs 7. třída
2:1 Střely na bránu: 11 : 14 Branky: Kmoníček, Pašek x Pelikán (Dubravay)
0:1 Střely na bránu: 7 : 7 Branky: Pelikán (Dubravay)
Dominik Tomášek
Rozhovor ... s Honzou Rovenským Honza je 15ti letý žák stření školy v plzeňském kraji, který je vicemistrem ČR na snowboardu a také celkový vítěz Rakouské Zillertal Valley Ralley Tour. 1) Jaké další sporty děláš kromě snowboardingu? Věnuji se ježdění na skateboardu a surfingu. 2) Co je tvůj cíl? Rád bych se dostal na Olympijské hry. 3) Co považuješ za svůj největší úspěch? Můj největší úspěch bylo umístění na Rookie Festech v Bulharsku a Rumunsku a také velký úspěch je přijetí do české reprezentace. 4) Jakou zemi bys chtěl navštívit a kde všude jsi už byl? Byl jsem již v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Belgii a Rumunsku. Rád bych navštívil Ameriku. 5) Kolikrát týdně máš trénink a jak se připravuješ na závody? Trénuji přibližně dvakrát týdně hlavně na trampolíně. 6) Jak stíháš školu, když jsi takto vytížený? Se školou mám občas problémy hlavně při zkoušení. 7) Kdo z rodiny tě vedl ke sportu? Rodiče mě vedou oba naprosto bezvadně, ale mamka spíše po psychické stránce a taťka jako trenér. 8) Jaká panuje nálada při závodech? Záleží na tom, jestli se daří. Ale když se vše povede, tak samozřejmě slavíme. 9) Máš nějaké rituály před závodem? Žádné nemám, spíš hodně přemýšlím o provedení triků a když mi startér řekne, že mám jet, tak si plácnu s tátou a jdem na to!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 10) Kdo je tvůj vzor? Můj vzor je Mark McMorris, který je jeden z nejlepších snowbordistů.
Kateřina Mrázová
Narodila se jako Elena Jane Goulding 30. prosince 1986. Je to anglická zpěvačka, textařka a kytaristka. Zvládá dokonce i hrát na klarinet, bicí a mandolínu. Na klarinet od devíti let hrála a ve čtrnácti se naučila hrát na kytaru. Má jednoho bratra Alexe a dvě sestry Jordan a Isabel. Proslavila se díky anketě BBC Sound of 2010 a vítězstvím Ceny kritiků na BRIT Awards. Její první sólové album vyšlo, když jí bylo 23. Na předávání cen BRIT Awards 2014 vyhrála cenu pro nejlepší britskou zpěvačku. Na jevišti jí doprovází kapela ve složení Chris Ketley (piano a kytara), Joe Clegg (bicí) a Simon Francis (basová kytara). Dříve ke skupině patřil i hudebník Maxwell Cooke, který ale skupinu opustil. Na jeho pozici ho nahradila hudebnice Jihea Oh. Před vydáním jejího debutového alba Lights bylo oznámeno, že vyhrála BBC Sound of 2010, což je cena mapující talenty a možné budoucí hvězdy dle mínění kritiků, hudebních vydavatelů a představitelů hudebního průmyslu. Její píseň Love me like you do se objevila i ve filmu 50 odstínů šedi. 13. listopadu 2013 vystupovala na charitativní akci Children in Need Rocks na pomoc dětem v nouzi, kde oznámila, že do této nadace půjde část výtěžku z písně How Long Will I Love You. Kateřina Tomanová
Panenky hrály nezaměnitelnou roli v životech malých holčiček. Ačkoliv v dnešní době vedou panenky Barbie a podobné, jistě si (neradi) vzpomenete na ty staré s mrkacíma očima a porcelánovou hlavičkou. Dnes se také prodávají, avšak většinou do sběratelství nebo muzeí, což je škoda. Abych ale nepsala jen o hračkách, oblečených do růžových šatiček (přece jenom píšu do rubriky záhad a tajemna )…povím vám tedy děsivou minulost těchto starých panenek…napíšu zde dva příběhy s krvavou a strašidelnou minulostí (přidám i obrázky, abyste se měli v noci čeho bát).
Když přijde řeč na strašidelné příběhy a panenky, v Americe stoprocentně vede Robert. Existuje mnoho verzí jeho příběhu… povídá se, že v Key West na Floridě žila jedna bohatá rodina. Měla vše a tím pádem musela mít i služebnictvo. Chovala se k nim, ale velmi hrubě - jako ke smetí. Jedna služka se rozhodla dát výpověď, avšak nerozloučila se bez pomsty - dala malou panenku v oblečku námořníka malému Robertovi - synkovi té rodiny. Robertovi se velmi zalíbila, a proto jí pojmenoval po sobě. Od té doby se v době začali dít divné věci. V domě se přemisťoval nábytek, rozbíjeli se věci. Malý Robert se často s křikem probouzel uprostřed noci. Rodiče si mysleli, že to vždy udělal jejich syn, aby na sebe přitáhl pozornost. Malý Robert se ale vždy bránil stejně: „Udělal to Robert! On to udělal!“ Brzy však sousedé začali říkat, že se panenka sama přemisťuje z okenního rámu na další. Tiše se ďábelsky chechtá, jakmile jí někdo za oknem uvidí. Malý Robert se své panenky nemohl vzdát. Měl k ní jakési pouto. Za pár let se Robert oženil. Panenka se ale přestěhovala s ním. Svou ženu zamykal do pokoje, jen aby si mohl povídat s Robertem. Panenka mu vždy odpovídala, prý i měnila výrazy obličeje. Robert zemřel a panenka zůstala dlouho sama v domě. O pár let dům koupila jedna milá rodina s malou holčičkou. Ta Roberta našla a také si ho velmi oblíbila. Teror z Robertovy strany začal nanovo a ještě hůř. Jednou dokonce na malou holčičku vytáhl nůž. Naštěstí se ho ale
zbavila. Robert tedy je dodnes v místním muzeu, kde pokynutím hlavy sesílá kletby na lidi, kteří se ho pokoušejí vyfotit.
To jednou žila obyčejná žena z Moudsville ve Virginii. Když byla ještě malá, chodila do školy a kamarádila se s Emily. Obě spolu trávily spousty času - hlavně u Emily doma. Dům panoval zvláštní atmosférou - největší hrůzu jim nahánělo podkroví. V přízemí byli čtyři pokoje. Jeden byl zasvěcený porcelánovým panenkám. Emily a její kamarádka si s nimi často hrávaly. I jednou držely panny v ruce, když v tom je z vedlejšího pokoje zavolala babička Emily. Uklidily panenky na poličku s tím, že se sem vrátí později. V tom jedna panenka spadla na zem. Zmatená Emily jí zvedla a položila opět na polici. Bylo fyzikálně nemožné, aby spadla. To bohužel pro obě dívenky byl jen začátek. Když si hrály v lese, Emily uviděla pěkný kamínek. Shýbla se, aby ho sebrala, avšak něco se jí hýblo v kapse. Strčila do ní ruku a vytáhla dvě skleněné oči. Oči té panenky, jenž spadla z police. Vrátili se domů k Emily. Emily se se srdcem až v krku vrátila do pokoje pro panenky. Panenka měla na krátko ostřihané vlasy a místo očí měla díry. Kolem nich měla rozmazanou nějakou tmavou tekutinu. Emily ji pohladila po tváři a trocha té barvy jí zůstala na ruce. S hrůzou zjistila, že je to tmavá krev. V tu chvíli panenka zamrkala a děsivě se usmála. Emily panenku odhodila a rozběhla se pryč. Kamarádka ji následovala. Běželi do podkroví, kterého se vždy tak bály. Zamkly za sebou. Otočily se a začaly hrůzou křičet. Místnost byla nacpaná slepými mrtvolami. Uslyšely za sebou smích a náhle už neviděly nic, dočista nic … Kateřina Šteinerová
První kniha série obsahuje několik povídek, hlavním hrdinou je zaklínač Geralt z Rivie. První kapitola se nazývá Cesta, z níž není návratu a popisuje příběh Geraltovy matky Visenny, která je čarodějným Kruhem vyslána do malé vesnice. Zde má zastavit loupežící bandu ukrývající nestvůru Kostěje. Na této cestě potkává rytíře Korina (nejspíše Geraltova otce). Příběhová linie Hlas rozumu prostupuje celou knihou, popisuje Geraltovo zotavování ve Svatyni Melitelé. Zde se postupně setkává s Iolou, Nenneke, Marigoldem a dalšími postavami. Další povídka má název Zaklínač Geralt, pomáhá králi Foltestovi s odstraněním kletby jeho dcery, která v podobě strigy už dlouho ve Wyzimě zabíjí místní obyvatele. Zrnko pravdy mapuje setkání zaklínače a netvora Nivellena, který mu vypráví svůj příběh. Pro mě nejzajímavější část knihy kapitola Menší zlo, ukazuje jak špatná je pomsta a co všechno může způsobit volba „menšího“ zla kterou zaklínač učiní a vyslouží si tím přezdívku "Řezník z Blavikenu". Další část příběhu má přiléhavý název Otázka ceny. Geralt je pozván do Cintry samotnou královnou Callanthé, aby se zúčastnil námluv princezny Pavetty. Rozmlouvá o svém poslání a pokouší se královně odmítnout zamýšlený účel jeho návštěvy - nájemnou vraždu. Konec světa vypraví o cestě zaklínače a jeho přítele básníka Marigolda za prací. Dostanou se do malé vesnice, kde naráží na problém se soužitím ras elfů a lidí. Kniha končí kapitolou Poslední přání. Geralt se poprvé setkává s Yennefer. Marigold je raněn a Yennefer je jeho jedinou nadějí na záchranu. Yennefer si ale své pomoci cení poměrně vysoko a s Marigoldem i se zaklínačem už má své plány. Geralt se i přesto, že ovládla jeho mysl, do ní okamžitě zamiluje, a tak jeho posledním přáním je ona - navždy. Markéta Šafandová
žánr: animovaný, dobrodružný Oscar, chudý čistič jazyků v místní myčce velryb, se znenadání stane hrdinou útesu, když řekne jednu velkou, nadutou lež. Aby zachoval své tajemství, spojí se mladý Oscar s vegetariánským žralokem Lennym a z této nepravděpodobné dvojky se stanou přátelé na život a na smrt. Když pak Oscarova lež začne vycházet na světlo, pomohou mu Lenny a oddaná kamarádka Angie postavit se nejzohavenějšímu žralokovi všech vod, Linovi. Mladý Oscar nakonec najde sám sebe a své místo mezi ostatními rybami na útesu.
žánr: animovaný dobrodružný V Egyptě se spolu vsadí Caesar a Kleopatra, kdo dokáže rychleji postavit obrovský palác. Kleopatra che však za každou cenu zvítězit, ale Caesar udělá všechno, aby ji zastavil, a vítězství jí překazil a protože celý nesplnitelný úkol padne na poněkud neschopného galského stavitele Edifixe, rozhodne se odjet (Edifix) do Galie, kde požádá o pomoc Asterixe a Obelixe a druida Panoramixe. Čas překvapí, bez kouzelného nápoje palác nevznikne a Césarovi lidé se snaží galské dobrodruhy zastavit za každou cenu. Jenže nebyli by to naši přátelé, aby se nechali zastrašit...
žánr: pohádka V půlnočním království vládne starý král, který má špatné rádce. Má také krásnou, ale velmi pyšnou dceru. O její ruku se uchází šlechetný král Miroslav, který se vydává za zahradníka, aby ji zbavil pýchy a získal její srdce. Laura Kopřivová
V minulém čísle jsme Vám slíbili články o tom, jakých hudebních, ale i jiných úspěchů dosáhli žáci naší školy. Několik takových článků pro Vás napsali páťáci.
Někteří z vás možná ví, že hraji na housle. Moje začátky byly ve školce. Nejdříve mě mamka chtěla dát na klavír, ale neměli místo. Tak se mě zeptali, na jaký jiný nástroj bych chtěla hrát. Řekla jsem housle a nakonec měli volné místo, tak jsem nastoupila. Ze začátku mě to bavilo, ale pak pan ředitel mojí hodinu začal zanedbávat. Už jsem to nemohla vydržet a ani moje mamka. Minulý rok v září jsem přestoupila k nové paní učitelce, která je jako záskok za mateřskou dovolenou. Moje nová paní učitelka nás má i na houslový soubor. Jmenujeme se Basta Fidly. V době, když jsem ještě byla u pana ředitele, jsem nastoupila do souboru Karkulka a asi o rok později šla do lidového souboru. Karkulka je pěveckoherecký soubor. Přibližně 2x do roka jezdíme na soustředění, kde cvičíme operky, ale zpátky k našim úspěchům. S Karkulkou máme každý rok jinou operku. Skoro každý rok vystupujeme na historickém víkendu, proto se k nějakým operkám i vracíme. 19. prosince 2014 jsme měli premiéru opery Poslouchejte křesťané. Tuto operu jsme hráli i 21.12.2014 v plzeňské zoologické zahradě. Většina z nás má slabé šaty a tak jsme si vzali kožíšky, ale stejně nám byla zima. Dále jsme Poslouchejte křesťané hráli v Plzni u Ježíška, ale nejdříve jsme šli tříkrálovou sbírku. Tam nám dokonce sněžilo, ale my jsme to vydrželi. 1. března 2015 bylo ve Všenicích MDŽ, proto jsme si jednou zkouškou oživili Noc na Karlštejně. Ve Všenicích měla velký úspěch. Teď už trénujeme novou operku. Jak už jsem zmiňovala na začátku, chodím ještě do lidového souboru. Protože hraju na housle, tak co bych tam jiného mohla dělat než hrát. V té době jsem ještě neuměla přiznávky, a tak hned potom co jsem přišla, mě je náš vedoucí Vojta naučil. Pro mě jsou důležité, protože hraji většinou 3. hlas. Moje první soutěž byla v Rokycanech. Doprovázeli jsme zpěváčky. Bohužel se mi udělalo špatně, takže mě táta musel odvézt. Takže ani nevím, jak naši zpěváčci dopadli. Bylo to před dvěma lety. Minulý rok byli znovu zpěváčci. Nějaké umístění tam bylo, za což jsme rádi. Náš největší úspěch byl tento rok 14. února. Bylo to okresní kolo soutěže lidových souborů. Umístili jsme se na 1. místě a je možnost, že postoupíme do celostátního kola do Mikulova. Kdybychom postoupili, byli bychom rádi. 21.2.2015 měli být zase v Rokycanech zpěváčci. Naše zpěváčky jsme měli doprovázet, jenže nebyl basista. Tak jsme se neúčastnili. Toto jsou moje úspěchy v mých koníčcích. Jsem ráda, že jsme tohohle dosáhli a určitě se těšte na naše koncerty, které budou pro vás a ostatní lidi. Pavla Kubátová
Hraji na krásný žesťový nástroj, který se jmenuje lesní roh. Začala jsem na něj hrát sama. Nikdo mě nenutil, rodiče si to nepřáli. Chtěli, abych hrála například na klavír. Jenže když mi pan ředitel otevřel pouzdro s tímto nástrojem, zalesklo se mi před očima. Tento nástroj byl krásně zlatý a já jsem s ním vyletěla ven k rodičům a je málem ,,klepla pepka‘‘. Nebili moc nadšeni, protože jsem je neposlouchala. Ale když zjistili, že mi to jde, začali se s tím smiřovat. Mě to bavilo. Ze začátku mě bolely rty, ale zvykla jsem si. Pan učitel mi dával cvičeníčka od nejjednodušších po nejtěžší. Pak mi dával písničky. Ty jsem cvičila asi rok, abych je zdokonalila. Potom jsem šla na první vystoupení v ZUŠ Chrást. To se mi moc nepodařilo. Pak přišla třetí - čtvrtá a ta se mi podařila. To byl můj první úspěch. Pan učitel mi dal dvě skladby: Riding High a The Call of the Wild. Ty jsem cvičila půl roku. Přišla první soutěž v ZUŠ Chrást. S těmi jsem vystoupila na školním kole. Sláva, podařilo se mi vyhrát první místo a postoupila jsem do okresního kola. A to jsem nevěděla, co mě čeká za překvapení. V obci Nýřany v únoru 2015 jsem vyhrála první místo a absolutního vítěze.
Postupuji do krajského kola. Nevím, jak to dopadne. Psalo se o mně v KULICHU. Doufám, že se mi tato soutěž podaří a až budu velká, chtěla bych vystudovat hudební konzervatoř. Saša Ochmírová Mám mnoho koníčků. Snowboarding, lyžování, miniházená i aerobik, ale mou největší zálibou je hra na klavír. Na tento nástroj hraji od školky, kde mi očaroval. Začala jsem hrát u paní učitelky Fránové. Chodila jsem k ní i na hudební nauku. Právě proto, že na mne byla přísná, mnoho mne naučila. Po dvou letech mne klavír přestával bavit. Novou chuť k hraní ve mně probudila paní učitelka Šálková. Začaly jsme spolu hrát náročnější skladby a moderní repertoár. Jedna z prvních skladeb, kterou jsme spolu nacvičily, byla Balada pro Adélku. Motivovalo mě, že nové skladby se líbí nejen mně, ale i divákům. Svá vystoupení jsem si časem začala i užívat. Líbí se mi rozdávat lidem hudbou radost. Nejprve jsem vystupovala pouze v základní umělecké škole a v Lidovém domě v Chrástu. V poslední době jsem měla možnost si zahrát na krásném křídle v Plzni. Moje poslední vystoupení byl novoroční koncert v mé rodné obci Smědčice. Další koncert bude již brzy pravděpodobně opět v Plzni. Zatím jsem bohužel neměla žádnou příležitost zúčastnit se nějaké klavírní soutěže. Doufám, že se brzy nějaká příležitost objeví. Je pro mne podstatné i to, že tento koníček sdílím se svou kamarádkou a spolužačkou Karolínou Nyklesovou. Karča hraje na zobcovou flétnu. Nyní nacvičuji moderní skladbu Nuvole Bianche. Vystupovat se mnou bude jedna žákyně hrající na příčnou flétnu. Jsem ráda, že mám koníček, který přináší radost mě i mým nejbližším. Jsem vděčná své rodině, že mě v mých zájmech podporuje. Hraní na klavír mě natolik baví, že bych se mu v budoucnosti chtěla věnovat profesionálně. Proto bych se ráda dostala na hudební konzervatoř a mohla hudbu studovat. Mým cílem je se stát profesionální hudebnicí. Za vše moc děkuji paní učitelce Šálkové. Ema Pilařová
Jak možná někteří víte, můj nejoblíbenější sport je balet. Už jako malá jsem ráda tancovala a jelikož jsem byla hyperaktivní dítě, tak mě mamka přihlásila na tanečky do Měšťanské besedy. Po roce tancování mě mamka přihlásila do taneční školy J. K. Tyla, která byla zaměřena přímo na balet. Než jsem začala chodit do kroužku, musela jsem dělat malé zkoušky na hudební sluch. Po vydařených zkouškách jsem konečně mohla nastoupit do nového kroužku, byla jsem moc ráda, ale zároveň jsem se bála, jak se ke mně budou chovat nové děti. I přes můj strach jsem šla první den na balet, kde jsem poznala nové kamarády a hlavně paní učitelku Martinu Diblíkovou, která nás učí i nyní a sama je profesionální baletkou. Se samotným baletem jsem začala ve svých čtyřech letech a pokračuji dál. Každý rok máme s baletem představení na zadané téma, letos to bude - oheň, voda, vítr... Letošní představení nebude jiné jenom tématem, ale i prostředím, protože jsme se přestěhovali do nového a moderního divadla v Plzni. A společně se stěhováním se k nám připojily nové holky, se kterými si moc rozumíme, a jsou fajn. Na představení se těším každý rok, protože mi přináší odměnu za celoroční práci a zároveň ukončení školního roku a začátek letních prázdnin. Tereza Strýcová
The Order: 1886 je audiovizuálně nejpokročilejší hra, která na současné generaci konzolí existuje. S plnou parádou se před vámi bude prezentovat zachmuřený Londýn konce devatenáctého století, vzducholoď, plující nad starou dobrou Anglií nebo katakomby v Toweru. Jde o alternativní historii, ve které se nad městem prohánějí vzducholodě, ve Whitechapelu kromě Jacka Rozparovače řádí také vlkodlaci a upíři a pořádek udržují rytíři kulatého stolu. Skuteční artušovští rytíři kulatého stolu, kteří jsou nesmrtelní tedy skoro. Stačí jim v případě zranění rychle vypít trochu černé vody z grálu, kterou nosí v lahvičce na krku. Mohu rovnou napsat, že "The Order" nepovažuji za dobrou hru, ale je to fascinující projekt, který nevypadá, jako kdyby se celý zhroutil a tvůrci museli narychlo improvizovat. Ne. "The Order" vypadá, jako kdyby tvůrci vytvořili přesně to, co chtěli, a připadá mi fascinující, že se vůbec někdo mohl domnívat, že takováto zvláštní hra nehra může fungovat. "The Order" je v základu něco podobného jako "adventury" od Telltale Games: "Back to the Future", "Walking Dead" nebo nejnověji "The Game of Thrones". Tyto hry se vyznačují tím, že: •Mají jasně definované epizody, z nichž každá trvá přibližně hodinu. •Čas od času musíte udělat rozhodnutí, které může zásadně ovlivnit děj. •Grafika je poměrně jednoduchá a stylizovaná, aby bylo co nejjednodušší každou epizodu a její větvení vytvořit. "The Order" se liší v následujících věcech: •Jde o ucelený příběh, který musíte zažít od začátku do konce a trvá něco mezi pěti a deseti hodinami. •Čas od času musíte něco zmáčknout, abyste pokračovali dále. Větvení neexistuje. Buď zůstáváte na místě, nebo pokračujete dále, nebo zemřete a vrátíte se o pár sekund zpět, před smrt. •Grafika je naprosto špičková, možná zatím nejlepší ze všech existujících PS4 her. Ilja Žilcov
Prázdninové mlsání ________________ Domácí nanuky Budeme potřebovat: gumové medvídky, limonádu nebo ovocný džus, formičky na výrobu nanuků - nebo obyčejný kelímek s dřívkem Jak na to: tento recept je velice jednoduchý, stačí jenom naplnit formičku gumovými medvídky a zalít je vámi vybraným nápojem. Formičku pečlivě uzavřeme a necháme na cca 4 hodiny zmrazit v mrazničce. _____________________________________________________ Osvěžující koktejly do horkého dne Tropical
Exotic
Modré nebe
2 hrnečky vody
2 hrnečky vody
1 hrneček borůvek
1 hrneček jahod
1 mango
1 banán
1 banán
1 hrneček nakr. ananasu
ovocný džus
máta
meduňka
bílý jogurt Majda Komancová
Ahoj! Můj sešit je pomalu u konce letošního roku. :( Ale to neznamená, že tyhle měsíce nebyly nabitý! Začneme rovnou dubnem .. Hned na začátku 6.4. byly Velikonoce. Pro holky ''Den červených zadků''. :D S klukama jsme prošli všechny domy a kvůli naší třídní jsme jeli i do Plzně, abychom si na ni vylili zlost za tu nečekanou písemku. :D Potom jediná událost byla ta, že 10.4. jsme byli s naší třídou a 9. třídou v Rudolfinu v Praze. Tam to bylo celkem vtipný. Ale teď něco hlavního! CHODÍM S JOHČOU! ❤ Jak jsem minulej měsíc naznačil, že se mi líbí Johča, tak z ní vylezlo, že se jí taky líbim, a že jsem jí sympatickej. Což jsem docela čuměl. Neřikam, že po mně holky nekoukaj..... :D , ale když už mi tohle nějaká řekla, tak to byla vždycky taková, co se mi nelíbila. :D Ale to je jedno, přejdem rovnou k věci! My už s Johčou byli v dubnu párkrát venku, ale vždycky jsme chodili ještě s Filipem a Lenčou. Pak ale ten týden před začátkem května jsme už chodili sami. A ano odpojili jsme od nás Fíli s Lenčou. :D Ten celej tejden jsem dělal, jakože budeme vždycky jenom kamarádi a nic víc, ale 1. května byl zlom! Udělal jsem věc, kterou nečekala. Protože jsem měl hned ráno čas, šel jsem koupit růže a nějakou bombonieru. Někdy k večeru jsem jí napsal, že se nudím a jestli by nechtěla jít ven. Ona nato, že jsou její rodiče na nějaký oslavě, že je doma sama, a že by klidně šla. Ještě před tím, než jsem jí pozval ven, což bylo až k tomu večeru, jsem šel rychle na místo, kde stál velkej strom a pod ním lavička. Tam jsem dal ty růže, bombonieru a ještě na ten strom pověsil nějaký papírová srdíčka, co jsem předtím vyrobil. Když jsem potom z místa odcházel, tak jsem jí psal, že se pro ní cca za 10 minut zastavím.... Jo ten čas si prostě pamatuju! :D Vyzvedl jsem jí a dělal jsem, jako že jdeme normálně ven... prostě normální den s ní venku :D Šli jsme pomalu tam, kam jsem jí vedl. Dělal jsem jakože nic a pak viděla ten strom... Viděl jsem na ní, jak uvažovala, co se děje, ale nedávala nic najevo, jenom se začala zadrhávat, když jsme kecali. Došli jsme až je stromu a když to uviděla ztratila slova a začala se červenat... Zní to jak z románů, ale je to tak!:D :3 V tu chvíli přišla ta slavná otázka ,,Budeš se mnou chodit? Jsi jedna z nejlepších holek, co jsem kdy potkal.''. Bál jsem se, co řekne, jestli mi dá košem a nebo ne a ona nakonec pronesla pár slov, kde padlo i to slavné ,,Ano!''. Takže taková menší love story, ale víc říkat nebudu, to už je naše věc! :D Zase jako obvykle se toho v květnu moc neudálo. Max testy :\ Joooo, ale vlastně ještě focení!! Fotili jsme se opět jako třída normálně, ale pak jsme ještě měli každej svůj vlastní kostým a dělali jsme ještě bláznivou fotku. Ta myslím bude povedená! :D A pak taky ještě kdo chtěl tak skupinky, tak jsem si tam hodil jednu s Johy. :D :) No a začíná červen. Měsíc, kdy se nic nestíhá a vysvědčení. Tenhle rok mi docela utekl. Vysvědčení špatný, ale zase na to, že jsem kluk, tak dobrý :D Ale stejně jsem z něj zklamanej :\ Zatim mi tam vychází 3 čistý trojky, takže teď musim hodně makat, abych to zlepšil, takže držte všichni palce! :) Bohužel tímhle asi budu končit svůj sešit. Zahrabu ho někam hluboko a příští rok zas vytáhnu a přečtu, jak jsem byl trapnej :D Tak se tady všichni mějte, přeju hezký vysvígo a hlavně si užijte prázky, ty už nutně potřebuju, ale to snad každej. Tak Čáobéla lidičky! :D
Zuzana Kielbergerová
Terka Bílá Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická „Protože chci být doktorka“
Pavel Bočan Střední odborné učiliště elektrotechnické „Jdu tam kvůli Ondrovi a kvůli holkám.“
Jirka Bojo Střední škola, Rokycany „Nechtěl jsem jít do Plzně.“
Týna Brožová Integrovaná střední škola živnostenská „Vzala jsem si příklad ze svojí sestry.“ Terka Hamplová Střední odborná škola obchodu, užitého umění a designu „Protože ráda maluji.“
Ondra Hromádka Střední odborné učiliště elektrotechnické „Chci tam ze stejného důvodu jako Pavel. Kvůli němu a taky samozřejmě kvůli holkám.“
Lucka Moutelíková Hotelová škola „Mám tam kamarády.“
Markéta Šafandová Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická „Obor jsem si vybrala, protože doufám, že bude mít budoucnost, a tak je větší šance že najdu uplatnění.“ Katka Tomanová Obchodní akademie „Chtěla jsem kvalitní vzdělání a dobrou možnost uplatnění.“
Dominik Tomášek Střední průmyslová škola dopravní „Protože mě věci kolem dopravy vždycky bavily.“ Šárka Zalabáková Hotelová škola „Moc ráda vařím.“
Fanda Živný Střední škola Oselce „Zajímám se o kovářské práce od doby, co jsem byl v kovárně.“
Terka B.: „Nejvíc jsem si užila výlet do Prahy.“ Pavel: „Když jsem čekal, že Jirka půjde dveřmi do třídy, ale místo něj šla paní učitelka a já ji praštil přes obličej žákovskou.“ Jirka: „Můj nejlepší zážitek byla návštěva ve školce na Den dětí.“ Týna: „Nejvíc se mi líbilo, když jsme kdysi jeli se školou na Šumavu a šli jsme podél řeky Vydry.“ Terka H.: „Na lyžáku lezení přes okno na balkon do jiných pokojů dlouho po večerce a následné schovávání se pod postelí :D“ Ondra: „Když jsme byli na lyžáku v roce 2015.“ Lucka: „Když jsme na Halloween spali ve škole a šli jsme stezku odvahy.“ Markéta: „Moje první poznámka: Šermovala pravítkem se spolužákem.“ Katka: „Mně se nejvíc líbil výlet do Drážďan minulý rok.“ Dominik. „Nejlepší zážitek byl, když jsme byli se školou v Techmanii.“ Šárka: „Zájezd do Anglie.“ Fanda: „Nejvíc se mi asi líbil výlet do Techmanie.“
Snad jako každý, kdo končí na základní škole, přemýšlíme nad tím, co nám škola dala a vzala. Škola nám v první řadě svým způsobem vzala dětství. Při nástupu do první třídy jsme měli najednou spoustu povinností, o kterých jsme předtím neměli ani tušení. Jak jsme pokračovali ve studiu, nových věcí přibývalo. Stávali jsme se rozumnějšími. Škola nám také vzala spoustu času, který jsme ale mohli naštěstí strávit se svými nejbližšími přáteli. A co nám vlastě škola dala? Spoustu vědomostí a dobrou přípravu do budoucího života. Naučila nás komunikovat s lidmi a přáteli. Dala každému prostor pro názory a úvahy. Ukázala nám, že ne všechno je dobře a že za svou odpovědí a svým rozhodnutím si musíme vždy stát a nést za něj následky. Myslíme si, že každý se sem bude rád vracet. Bude na školu a spolužáky vždy rád vzpomínat. Prožili jsme zde dlouhých devět let. Spoustu výletů, akcí a závodů. Našim mladším spolužákům přejeme, aby na této škole prožili stejně krásné chvíle jako my. Buďte rádi za lidi, které kolem sebe máte, budou vám chybět. Markéta Šafandová, Dominik Tomášek, Terka Hamplová
