Školkařství – Roubování – Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]
ROUBOVÁNÍ Dle podnoží můžeme metody roubování rozdělit na roubování v ruce a roubování na trvalém stanovišti. Roubování v ruce provádíme na vepřed připravených podnožích, pohodlně v místnosti. Z hlediska vhodného rozvržení práce ve školce se dá přesunout na méně vytížené měsíce (leden, únor). Zaroubované podnože se uchovají založené v bezmrazé místnosti a na jaře se vyškolkují. Roubování na trvalém stanovišti se provádí za příznivého počasí v období od poloviny února až do konce srpna. Nejhlavnějším předpokladem pro srůst roubu s podnoží je docílení spojení kambiálních vrstev mezi podnoží a roubem. Víme, že nové buňky je schopná tvořit jenom tato kambiální vrstva a proto vnitřní plocha kůry podnože musí být spojena s vnitřní plochou kůry roubu. • • • • •
Spojení kambiálních vrstev musí být těsné a pod tlakem nehybné. Precizní spojení se dosáhne tehdy, když řezné plochy na podnoži a roubu děláme ostrým nožem. Jinak zůstane povrch řezných ploch drsný a kambiální vrstvy k sobě dostatečně nepřilehnou. Roub musí být vždy pevně spojen a úvazek se až do dobrého ujetí nesmí samovolně povolit. Čím pevněji a těsněji je provedeno spojení kambiálních vrstev, tím větší jsou předpoklady pro úspěch. Roub nesmí být na podnoži převrácen, t. j. směr růstu podnože a roubu musí být stejný (polarita). Taktéž musíme přihlížet na vhodnou afinitu (snášenlivost), protože jenom některé rostliny stejného druhu a rodu jsou schopné navzájem srůst a celý zbytek života tvořit společný strom. Roub musí být odebrán ze zdravého mateřského stromu, který je mladý a rodící.
Za nejvhodnější termín odběru roubů při zimním roubování se považuje polovina prosince až polovina ledna. Při letním roubování rouby delší dobu neuskladňujeme, ale se je snažíme co nejdřív použít. Nejvhodnějším místem pro odběr roubů je východní, jižní a západní osvětlená část, v střední části koruny stromu. Tu jsou letorosty přiměřeně dlouhé, hrubé, dobře vyzrálé a zásobené živinami. Pro úschovu roubů využíváme chladící boxy s řízenou atmosférou. Vzniklé rány po roubování odparují z vodivých pletiv mnoho vody a umožňují průnik infekcí do rostliny. Proto je pečlivě zatíráme ochranným nátěrem. V době vegetačního klidu, kdy podnož ještě nemá mízu, používáme tyto způsoby roubování – do rozštěpu, plátkování, na kozí nožku, sedélkování, na klínek, kopulaci. V období, kdy již podnože mají mízu, můžeme použít všechny předcházející způsoby, ale též roubování za kůru, do boku a Tittelův způsob. Všem způsobům roubování je společný kopulační řez, který musí být dostatečně dlouhý – alespoň 3 cm. ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY ŠTĚPENÍ V OBDOBÍ S MÍZOU Roubování za kůru Tento způsob používáme převážně při přeroubování starších stromů při dostatku mízy. Roub seřízneme jako při kopulaci, na protilehlé straně řezu seřízneme špičku roubu do klínu. Na špičce 1
Školkařství – Roubování – Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]
odstraníme část kůry. Podnož seřízneme kolmým řezem a vytvoříme prostor pro roubování. Na podnoži nožem rozřízneme kůru svisle pod řezem a mírně odchlípneme obě strany kůry. Roub zasuneme shora do vzniklého zářezu téměř celou délkou řezné plochy a pevně zavážeme.
Zlepšené roubování za kůru Je podobné předcházejícímu způsobu, ale kůru na podnoži odchlípneme pouze na jedné straně. Roub seřízneme jako při kopulaci a na straně, kde jsme neodchlípli kůru na podnoži, uděláme na roubu boční zářez. Roub zasuneme tak, aby zářez roubu přiléhal k neodchlípnuté kůře podnože.
Tittelův způsob Používáme jej v době, kdy má podnož dostatek mízy. Na seříznuté podnoži uděláme dva svislé řezy přesně na šířku roubu. Jazýček kůry odchlípneme. Roub seřízneme jako při kopulaci, na spodní části roubu vytvoříme klínek podobně jako při roubování za kůru, na obou stranách řezné plochy roubu lehce seřízneme kůru a takto upravený roub zasuneme za jazýček kůry na podnoži. Jazýček kůry zkrátíme asi o polovinu a zavážeme. Všechny řezné plochy pečlivě zamažeme štěpařským voskem. Tittelův způsob používáme při přeroubování starších stromů.
2
Školkařství – Roubování – Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]
Roubování do boku Toto roubování provádíme na neseříznutou podnož. Na očištěné podnoži odřízneme úzký, co nejdelší pruh kůry s lýkem. Roub seřízneme stejně jako při roubování kopulací, na špičce můžeme vytvořit klínek, zasuneme za jazýček kůry, který asi o dvě třetiny zkrátíme. Kambiální pletiva se musí dotýkat alespoň na jedné straně.
ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY ŠTĚPENÍ V OBDOBÍ BEZ MÍZY Ablaktace – přikájení Je spojování roubu s podnoží, kdy roub od matečné rostliny neoddělujeme dříve, dokud obě části k sobě dokonale nepřirostou. Podnož roste vedle matečné rostliny buď přímo z půdy, nebo ji zakořeněnou v nádobě, k matečné rostlině přistavíme. Přikájení provádíme v předjaří, nebo brzy z jara, před rašením pupenů. Roub s podnoží do podzimu dobře sroste. Na podnoži i větévce matečné rostliny uděláme eliptický řez tak, aby obě rány byly stejně dlouhé i široké. Úvazky odstraníme až po dokonalém srůstu.
Družení (kopulace) Při tomto způsobu množení musí mít podnož a roub stejnou tloušťku. Na podnoži i roubu uděláme stejně dlouhý šikmý řez vždy proti pupenu. V místě pupenu má rostlina nejvíce zásobních látek a záruka srůstu je mnohem jistější než v jiném místě roubu i podnože. Řezné plochy k sobě přiložíme a pevně zavážeme páskou.
3
Školkařství – Roubování – Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]
Družení jazýčkové – anglická kopulace Řez provedeme stejně jako u kopulace, ale tenký jazýček nařízneme ve třetině roubu i třetině podnože. Styk roubu s podnoží je mnohem lepší než při obyčejné kopulaci, a srůst je dokonalý. Správné provedení je náročné a vyžaduje letitou praxi.
Plátkování – přidružení Je to obdoba kopulace používaná v případě, kdy je podnož o málo silnější než roub. Roub seřízneme jako u kopulace. Podnož zakrátíme v místě roubování a ze strany na ní uděláme šikmý řez naproti ponechanému pupenu. Řez na podnoži je o malinko kratší než řez na roubu. Roub přiložíme tak, aby se kryla kambiální pletiva alespoň na jedné straně přesně.
Sedélkování Používáme tehdy, když je podnož silnější než roub. Roub si speciálně upravíme tak, že v horní části kopulačního řezu vyřízneme výstupek, zvaný sedélko. Nejprve uděláme na roubu příčný zářez do hloubky jedné třetiny roubu, potom roub obrátíme a proti příčnému zářezu vyřízneme od spodní části klínek dřeva. Pak roub otočíme a novým řezem od příčného zářezu seřízneme roub šikmo podobně jako při kopulaci. Tímto sedélkovým zářezem přiložíme roub k podnoži, na které jsme udělali šikmý řez jako u plátkování. Roub dosedne k ploše vzniklé seříznutím podnože a v šikmém řezu se dotýkají kambia.
4
Školkařství – Roubování – Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]
Kozí nožka Pokud je podnož silnější než roub, je tento způsob roubování nejlepší. Na zakrácené podnoži vyřízneme dvěma řezy klínovitý zářez, který je svými rozměry vhodný pro roub. Roub seřízneme dvěma řezy do klínu (zase proti pupenu) a zasuneme do výřezu nenásilně tak, aby se navzájem dotýkala kambiální pletiva.
Roubování do rozštěpu Používá se především při bylinném roubování. Podnož zakrátíme příčným řezem, svislým řezem ji rozřízneme, do tohoto řezu zasuneme roub seříznutý dvěma bočními řezy do klínu. Nezakryté plochy řezu zatřeme štěpařským voskem.
Roubování na klínek Toto roubování je podobné roubování do rozštěpu, jen klínek zhotovíme na podnoži a rozštěp na roubu. Jednotlivé části spojíme a pevně zavážeme.
5
Školkařství – Roubování – Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]
Použita literatura VILKUS, E.: Roubování a očkování. Praha: Grada Publishing , 2003. ISBN 80-247-0539-7; MATUŠKOVIČ, J.: Technológie ovocinárskeho školkárstva. Nitra: SPU, 2004. ISBN 80-8069383-8;
6