DĚJINY SVĚTA GLOBÁ LNÍ DĚJIN Y OD POČ ÁTKŮ DO 21. STOLETÍ ZÁKLADY GLOBÁLNÍHO SVĚTA OD POČÁTKU DO ROKU 1200 PŘ. KR. A L BR ECH T JO CK EN HÖV EL

DĚJ I NY SVĚTA

1

DĚJ I NY SVĚTA

GL OB Á L N Í DĚJ I N Y OD P O Č ÁT KŮ D O 21. ST OL E T Í

1 Z ÁKL ADY GLOBÁLNÍHO S VĚTA OD POČÁTKU DO ROKU 1200 PŘ. KR.

EDITOR

A L BR E C H T JO C K E N HÖV E L VY Š E H R A D

Motiv na obálce: Tzv. Sluneční vůz z Trundholmu, Dánsko, cca 1650 př. Kr. Nationalmuseum Kopenhagen Foto: The Art Archive, London

Revizi českého překladu provedli: Mgr. Martin Novák, Ph.D. prof. PhDr. Ladislav Bareš, CSc. Mgr. Kateřina Šašková, Th.D. prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc. doc. PhDr. Svetislav Kostić Mgr. Věra Klontza-Jaklová PhDr. Vladimír Liščák, CSc. Mgr. Zuzana Kostićová, Ph.D.

Copyright © Original edition „WBG Weltgeschichte“, 2009–2010 by WBG (Wissenschaftliche Buchgesellschaft), Darmstadt Translation © Jiří Pondělíček a Jan Hlavička, 2012 ISBN 978-80-7429-241-5

OBSAH

K Dějinám světa (Úvodní slovo Joschky Fischera) . . . . . . . . . . . . . . . 13 Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Dynamika dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Nové prostory a meziprostory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Etapy vedoucí k vytvoření nového obrazu prehistorie . . . . . . . . . . . Archeologie – omezený potenciál mladé vědy . . . . . . . . . . . . . . . . . Archeologie a objevování času . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Archeologická periodizace a terminologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

21 22 25 26 27

R ANÉ DĚJINY LIDST VA Vývoj člověka do konce starého paleolitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vznik člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nejstarší kamenné artefakty z doby před více než 2 miliony let . . . . Období před 2 až 1,5 milionu let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Acheuléen a vyvinutý oldovan před 1,5 až 1 milionem let . . . . . . . . Doba před 1 až 0,5 milionu let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . První „glaciální lovci“ před 500 000 až 400 000 lety . . . . . . . . . . . . . Pozdní starý paleolit před 400 000 až 300 000 lety . . . . . . . . . . . . . . .

33 33 34 38 42 48 60 61

Od vzniku neandertálce po konec ledových dob . . . . . . . . . . . . . . Neandertálci a jejich doba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Africké kořeny moderního člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Světoběžníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poslední lovci a sběrači a jejich dědictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

71 71 80 84 93

Vznik a konsolidace jazyků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Všeobecný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Indoevropská jazyková rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

NEOLITIZ ACE A R ANÉ MĚSTSKÉ STRUKTURY Neolitizace a rané sociální struktury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vznik neolitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hypotézy o vzniku neolitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozšíření neolitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přechod od přisvojovacího způsobu hospodaření k produktivnímu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rolníci v době lineární keramiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lidé doby lineární keramiky objevují Dolnorýnskou nížinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Životní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hospodářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sociální poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dnešní představy o pojetí řádu světa v období lineární keramiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Střední neolit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přechod od starého ke střednímu neolitu . . . . . . . . . . . . . . . . . Hospodářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sociální poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dnešní představy o středně neolitickém pojetí řádu světa . . . . .

107 107 107 111

Od prvních vesnic k raně městským strukturám . . . . . . . . . . . . . . Klimatická změna na konci doby ledové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Posvátná místa a bájné slavnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Velká sídliště a raná města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

137 137 141 150

115 116 117 119 120 125 129 130 130 133 134 135

R ANÉ V YSPĚLÉ KULTURY Starověký Egypt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Časová tabulka faraonského Egypta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Krajina, lid a stát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pojetí a výklad dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Královské dogma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Procházka egyptskými dějinami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Archaická doba a Stará říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . První přechodná doba a Střední říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nová říše a pozdní doba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

155 155 156 162 164 168 169 170 173 178

Mezopotámie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rané státy ve 3. tisíciletí př. Kr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pozdní urucká doba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Raně dynastická doba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Teritoriální státy ve 2. polovině 3. tisíciletí př. Kr. . . . . . . . . . . . . . . Akkadská říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Říše 3. dynastie z Uru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Horní Mezopotámie, Babylónie a Asýrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Starobabylónské období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzestup Aššuru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . První babylónská dynastie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Říše Mitanni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Středobabylónská říše Kassitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Druhá isinská dynastie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Středoasyrská říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Velké říše v 1. tisíciletí př. Kr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Asýrie na cestě k velmocenskému postavení . . . . . . . . . . . . . . . Novoasyrská říše za vlády Tiglatpilesara III. . . . . . . . . . . . . . . Novoasyrská říše za vlády Sargonovců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Novobabylónská říše Chaldejců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

189 189 190 190 190 193 193 196 199 199 200 201 204 205 207 207 209 209 211 212 215

Arabský poloostrov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Přírodní a prostorové předpoklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Regiony a sousedi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Harappská kultura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Objevy a perspektivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osady, města, řemeslo a náboženské představy . . . . . . . . . . . . . . . . Hospodářství, obchod, písmo a jazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

228 228 230 233

Chetitská říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Protochetitské období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Starochetitská říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Střední chetitská říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chetitská velkoříše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

237 239 241 247 254

Kréta, Mykény a Kypr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Krétská mínójská kultura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mykénská kultura pevninského Řecka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kypr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

271 271 279 285

MĚĎ A BRONZ – NOVÉ TECHNOLOGIE Měď, megality a nové technologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nový materiál měď . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Raná metalurgie mědi na Předním východě . . . . . . . . . . . . . . . Společenský vývoj a metalurgie v jihovýchodní Evropě . . . . . . Eneolitické společnosti střední Evropy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chalkolitický vývoj ve Středomoří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neolitické monumenty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vznik monumentálních staveb na Západě . . . . . . . . . . . . . . . . . Britské ostrovy: specifický vývoj a interakce . . . . . . . . . . . . . . . Megalitické hroby a příkopová ohrazení kultury nálevkovitých pohárů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kolo a vůz – neolitická inovace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Momentka z roku 3000 př. Kr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přelom věků – o chovatelích dobytka a válečnících . . . . . . . . . . . . .

293 293 293 296 301 303 305 306 309

Doba bronzová – epocha mezi prehistorií a civilizací . . . . . . . . . . Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prostor a čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Současníci v době bronzové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Civilizace doby bronzové a jejich předliterární partneři . . . . . . Epocha kořenů historické Evropy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Životní prostředí doby bronzové jako historické dědictví . . . . . Přehled technického vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Společnost doby bronzové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Generativní struktura a skladba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osídlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zemědělství a řemesla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozvrstvení společnosti doby bronzové . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mezi interakcí a regionální identitou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jihovýchodní Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Střední Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Severní Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Západní Evropa a Pyrenejský poloostrov . . . . . . . . . . . . . . . . . Itálie a Středozemní moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Východ střední Evropy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Eurasie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednota v členěných prostorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odkaz epochy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

321 321 321 324 324 326 326 327 330 330 331 336 336 338 338 340 344 347 349 350 351 352 352

314 317 318 319

VZDÁLENÉ OBL ASTI Afrika – stojatá voda dějin? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mylný obraz afrických dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Počátky lidstva a jeho kultury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kořeny druhu Homo sapiens a jeho kultury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Africká cesta k usedlému rolníkovi a ke komplexní společnosti . . . . Stojatá voda dějin? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

357 357 360 364 368 372

Prehistorická a raně dynastická Čína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prehistorické období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čou-kchou-tien a jiné paleolitické lokality . . . . . . . . . . . . . . . . Neolit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Er-li-tchou (asi 1900 až 1350 př. Kr.) aneb Je dynastie Sia (asi 2000 až 1500 př. Kr.) historická? . . . . . Dynastie Šang (asi 1600 až asi 1045 př. Kr.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šangský stát a společnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šangské hospodářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šangské náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šangské vojenství a válečnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

374 374 374 375

Kultury staré Ameriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osídlení světadílu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Archaické období a domestikace rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mezoamerická období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klasické období na severu Mezoameriky . . . . . . . . . . . . . . . . . Postklasické období na severu Mezoameriky . . . . . . . . . . . . . . Mayové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předincké kultury v Andách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Inkové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

395 395 397 401 404 407 411 418 421

379 380 382 390 391 393 394

Na okraji oikumeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 423 Dějiny severoamerické Arktidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427 Průzkum Arktidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 433 Závěrečné rozhlédnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 439 Kruh se uzavírá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 446 Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chronologický přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Místní rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

450 460 466 470

K Dějinám světa

13

K DĚJINÁM SVĚTA Úvodní slovo Joschky Fischera

Globalizace – pojem, který se stal programem; programem bohatých průmyslových zemí, tzv. přistupujících zemí i chudých zemí tohoto světa. Pojem, který stále intenzivněji proniká do myslí lidí a určuje soudobou každodennost. Pojem, který jedněm přibližuje na dosah novou šanci a pro druhé jako by představoval hrozbu. S tímto vědomím a touto myšlenkou žijí lidé 21. století. Globalizace však není pouze fenomén naší doby – je to historický proces, který započal přibližně před čtyřmi miliony let, kdy první lidé opustili Afriku a začali osídlovat Zemi. Svět se tehdy možná zdál být nekonečný; lidé v dnešní době ale pozorují, že se neustále zmenšuje, ba srůstá v jeden celek. Na tento vývoj lze – podle vlastního postavení ve světě – nahlížet zcela rozdílnýma očima: vytváří šanci vymanit se z (falešného?) obrazu méně vyvinutých států a přiblížit se životnímu standardu Západu. V tomto vývoji má kořeny kritika, která patrně pramení především z obavy ze ztráty vůdčího ekonomického a sociálního postavení ve světě, z posunu, respektive nového rozdělení globální moci. A ta v sobě skrývá nebezpečí, že se ještě zvětší propast mezi chudými a bohatými. Jedno by si však měli uvědomit všichni lidé: globalizací se všechny státy světa k sobě posouvají, přibližují a nacházejí se v procesu neustálé výměny. Urovnávání mezinárodních konfliktů a zvyšování blahobytu na jedné, ale také nebezpečí terorismu a ztenčování zdrojů na druhé straně se stávají globálními výzvami, jež lze řešit pouze společně, vzájemnou spoluprací. Globalizace je historický proces, který započal před mnoha miliony let. Pro současnou společnost je to nepředstavitelné, globalizace je vnímána jako vývoj probíhající v 21. století. Předkládané Dějiny světa reagují na globalizaci v naší době tak, že popisují dějiny lidstva. V těchto Dějinách světa se poprvé nahlíží na koexistenci a vzájemné působení kultur v různých epochách z globální, nikoli eurocentristické nebo severoatlantické perspektivy. Šestisvazkové dílo se vyznačuje spíše multiperspektivitou, což ozřejmuje také jeho výstavba. Svazky věnované jednotlivým epochám se vůči sobě ostře nevymezují, nýbrž jeden plynule přechází v druhý a jednotlivá tematická pole do sebe logicky zapadají. Takto postupovat umožnilo grémium editorů, složené z renomovaných odborníků na různé epochy a oblasti. Společně prodiskutovali celkovou koncepci, členění a rozdělení jednotlivých témat ještě předtím, než editoři přikročili ke konkrétní práci na jednotlivých svazcích. Tento přístup zaručuje, že perspektivy

14

K Dějinám světa

se vzájemně přesahují a různé kultury a události se ve všech šesti svazcích kříží – od prehistorie a raných dějin až po současné 21. století. Doufám, že toto dílo přispěje k fundované diskusi o globalizaci, její historii a přítomnosti, jež přesáhne rámec každodenní politiky. Berlín, srpen 2009

Joschka Fischer

Doba bronzová – epocha mezi prehistorií a civilizací

321

DOBA BRONZOVÁ – EPOCHA MEZI PREHISTORIÍ A CIVILIZ ACÍ Albrecht Jockenhövel

Úvod Prostor a čas Kultura doby bronzové jako taková – oproti předchozí době kamenné a chalkolitu, ale i následující době železné – existovala na Předním východě, v celé Evropě, v celé severní Africe, zvláště pak v Maghrebu, a ve velkých částech Asie – patří sem i kultura poříčí Indu – až po Čínu legendárních dynastií Sia a Šang, zatímco na okrajích těchto oblastí se setkávala s nekovovými kulturami žijícími ještě v prostředí doby kamenné, které pouze ojediněle přijímaly bronzové předměty, nebo jako ve střední a severní Skandinávii i v severní Eurasii dokonce s rybářskými a loveckými kulturami. Na základě četných společných rysů však můžeme označovat celé 2. tisíciletí př. Kr. tradičním pojmem doba bronzová. Starověk však slovo „bronz“ neznal. Pro měď, respektive slitiny mědi Slovo a cínu, se používalo slovo aes. Podle jednoho zdroje prý pochází z aes „bronz“ brundisinum, termínu, označujícího kov, na jehož výrobu se specializovaly dílny ve starověkém Brundisiu (Brindisi). V antickém pořadí věků, pojmenovaných podle hlavních kovů, byl bronzový věk již za dob řeckého rolnického básníka Hésioda, současníka Homérova, zaniklým, šťastným a osvíceným věkem bohů a hrdinů, který následoval po ideálním „zlatém“ a „stříbrném“ věku a předcházel zkaženému, nynějšímu „věku železnému“. V době bronzové mnohdy koření četné antické mýty tradované až doby železné – jako trójská válka, pověst o Argonautech a thébský okruh bájí –, jež mají dodnes svou uměleckou (i historickou) vypovídací hodnotu. Doba bronzová byla vědecky vyčleněna jako samostatná epocha až na počátku 19. století prehistorickým bádáním, které vzešlo z romantismu. Tehdy ve 20. letech 19. století zavedl Dán Christian Jürgensen Thomsen (1788 –1865) dodnes konvenčně používanou třídobou periodizaci pravěku na dobu kamennou, dobu bronzovou a dobu železnou. A tak dnes dobu bronzovou chápeme jako epochu mezi koncem 3. a počátkem 1. tisíciletí př. Kr., kdy se bronz jako standardizovaná slitina mědi a cínu stal převládajícím materiálem pro výrobu skoro všech kovových předmětů. Na jeho výrobu existovaly v Mezopotámii podrobné receptury už ve 3. tisíciletí př. Kr.

322

Egyptské nálezy

Rozluštění tabulek s lineárním písmem B

Periodizace doby bronzové

Měď a bronz – nové technologie

K ranému obrazu doby bronzové přispěly zásadní měrou spektakulární vykopávky meklenburského obchodníka Heinricha Schliemanna (1822–1890) na Hisarlıku, bájné Tróji s „Priamovým pokladem“, a v hradbami obehnaných Mykénách, kde v prvním kruhu šachtových hrobů nalezl mnoho zlatých masek, z nichž jednu považoval za Agamemnonovu. Krátce nato vykopal Angličan sir Arthur Evans (1951–1941) palác v Knóssu a v jednom honosném sále nalezl domnělý trůn krále Mínóa. Jestliže tyto objevy byly zprvu ještě značně ovlivněny ranými řeckými mýty, obzvláště pak Homérovými eposy, v následující době se stále více ukazovalo, že egejské nálezy mají protějšky v bronzových civilizacích starého Egypta a Přední Asie a jiných ve zbytku Evropy, a že tedy představují jakýsi most. Seznamy egyptských faraonů a mezopotamských i chetitských králů poskytují dodnes důležité historické a absolutně chronologické opěrné body i pro předliterární kultury staré Evropy. Už jen pravidelné staroegyptské námořní výpravy do pohádkově bohaté země Punt (kdesi v Africkém rohu?) jsou poučnými příklady toho, kterak probíhal obchod, případně směna s „domorodými“ okrajovými národy. Nedávno prozkoumaný vrak lodi z Uluburunu, která se mezi lety 1330 –1320 př. Kr. potopila u tureckého jižního pobřeží, měla na palubě mimořádně cenný náklad, zejména měděné a cínové ingoty zvláštního tvaru (tzv. ingoty ve tvaru volských kůží). Tyto ingoty, převážně z kyperské mědi, byly mezitím nalezeny v celém Středomoří, jejich fragmenty se objevily i v jihozápadním Německu. Přelom v bádání o době bronzové nastal, když roku 1953 Michael G. F. Ventris rozluštil tabulky s lineárním písmem B dokumentující nejstarší verze starořečtiny. Tímto písmem jsou sice zaznamenána především hospodářská data, přesto se stále více daří chápat obrysy organizace mykénských států v čele s králem wanaxem. Z chetitských pramenů se dozvídáme o zemi Achchijava, která se rozkládala na západě a v níž četní badatelé shledávají část mykénského Řecka. Proto dobu bronzovou v Egeidě můžeme právem považovat za plnohodnotné historické období vyznačující se četnými rysy rozvinuté civilizace, zvláště pak používáním písma. Vztah Egeidy ke zbytku Evropy se dnes již nenazírá pouze z pohledu nějakého kulturního rozdílu (ex oriente lux), nýbrž stále více se ukazují plodné vzájemné styky a svébytnost jednotlivých evropských krajin doby bronzové. Vztahy mezi všemi skupinami bezpochyby existovaly; už výskyt takzvaného baltského jantaru, který se nachází od východní Anglie až po dnešní Pobaltí, v mykénských hrobech svědčí o obchodování mezi předliterární Evropou a egejskými civilizacemi doby bronzové. Na rozdíl od možností historické periodizace lze němé nálezy evropské doby bronzové vzhledem k neexistenci písemné tradice členit pouze relativně archeologicky a absolutně chronologicky je lze datovat pomocí archeometrických metod, například chronologií letokruhů nebo radiokarbonovou metodou datování. Doba bronzová centrální střední Evropy se konvenčně člení na starší dobu bronzovou (konec 3./počátek 2. tisíciletí

323

Doba bronzová – epocha mezi prehistorií a civilizací 2500

2300

2100

1900

1700

1500

1300

1100

900

700

500 př. Kr.

šňůrová keramika a zvoncovité poháry

mohylová kultura střední doby bronzové

raná doba bronzová

A1

A2

šňůrová keramika a zvoncovité poháry

B

C

D

kultura popelnicových polí

Ha A

Ha B HaC HaD Lt A

kultura mohylová popelnicových polí kultura předlužická lužická kultura kultura

únětická kultura

I

II

III

zvoncovité poháry starší doba bronzová

kultura jednotlivých pohřbů

latén- západ ská střední kulEvropy tura

halštatská kultura

IV

billendorfská kultura

V

VI

kultura popelnicových polí

předřímská doba železná

mladší doba bronzová

I

II

III

IV

V

PAUL REINECKE

východ střední Evropy OSC AR MONTELIUS

sever střední Evropy

VI

OSC AR MONTELIUS

předřímská doba železná

Skandinávie

pozdní neolit kultura jednotlivých pohřbů

zvoncovité poháry

starší doba bronzová

mladší doba bronzová

typy pazourkových dýk

I 2500

2300

II

III 2100

IV 1900

V 1700

1500

1300

1100

900

700

500

Periodizace doby bronzové a železné ve střední a severní Evropě

až do 16. století př. Kr.), střední dobu bronzovou (od 16. po 13. století př. Kr.) a mladší dobu bronzovou (od 13. po 9./8. století př. Kr.). O tyto systémy se opírají systémy sousedních regionů, například v západní Evropě (atlantická doba bronzová), Itálii nebo v Pobaltí. Důležitými rozlišovacími znaky jsou vedle nálezů, členěných většinou typologickou metodou, rovněž pohřební zvyklosti a podoba hrobů: ve velkých částech střední Evropy starší dobu bronzovou charakterizují ploché hroby skrčenců, střední dobu bronzovou mohyly s kostrovými pohřby a mladší dobu bronzovou zase žárové pohřby v plochých hrobech s popelnicí – z toho také období popelnicových polí. Konec doby bronzové končí různě podle území a souvisí s přijetím železa jako nového materiálu. Evropa od východu na západ a od jihu na sever přecházela ve staletích mezi lety 1000 a 700/600 př. Kr. postupně k době železné, jejíž starší období se označuje jako doba halštatská a mladší jako doba laténská. V ní se na prahu svých dějin v mnoha základních rysech zformovala Evropa.

př. Kr.

324


Současníci v době bronzové Ačkoli doba bronzová předliterární staré Evropy se ještě neprojevila v antických historických pramenech, přesto byla ve své patnáctisetleté hisPartneři torii partnerem raných egejských civilizací. Náčelník ze středoněmeckého raných Leubingenu (kolem 1900 př. Kr.) byl téměř současníkem babylónského civilizací krále a zákonodárce Chammurapiho (1728 –1686 př. Kr.), bezejmenných vládců na alabastrovém trůnu mínójského Knóssu a na mykénském hradě. Jezdec z vozového hrobu z Poingu (Horní Bavorsko) žil v době Ramesse II. (1290 –1224 př. Kr.) a chetitského velkokrále Muvatalliho, leč příliš daleko, než aby k němu dolehla bitevní vřava u Kádeše. Jezdec z vozového hrobu z Hartu an der Alz (Horní Bavorsko) byl současníkem Ramesse III., který v deltě Nilu porazil hrozivé „mořské národy“. Těmto národům badatelé často přisuzovali vinu za pád mykénského palácového systému, Chetitů a syrsko-palestinských městských států. Již dlouho existuje názor, že východištěm tohoto „velkého stěhování“ na zemi a na moři byla dokonce střední Evropa. Homérova raně řecká šlechta v lecčems odráží rysy doby bronzové – v chování, myšlení a étosu hrdinů. Pověstmi opředená trójská válka se bojovala převážně bronzovými zbraněmi soubojovým způsobem doby bronzové. Současníci pozdní doby bronzové ve střední Evropě, jako ten, jenž byl pohřben v „královské mohyle“ v braniborském Seddinu, mohli ještě zažít vzestup Asýrie jako nového mocenského faktoru na Předním východě nebo na možných cestách Atlantikem potkávat foinícké obchodníky.

Civilizace doby bronzové a jejich předliterární partneři Největší rozdíly mezi evropskými a předoasijskými kulturami doby bronzové spočívají v oblasti písemné kultury a s ní spojenými strukturami. Lidé uměli psát pouze ve vyspělých kulturách doby bronzové – v Egyptě hieroglyfy, na Předním východě klínovým písmem a ve Středomoří lineárním písmem A a B. Z tamních archivů známe řadu detailů o státních, soukroArchivy mých a hospodářských událostech. Známe z nich jména uctívaných bohů písemností a s nimi spojených kultovních rituálů. Mýty se už nejen vyprávěly, nýbrž se i písemně zachycovaly a tradovaly. Paláce a chrámy představovaly centra moci, na kterých byl závislý zbytek obyvatelstva, i venkovského. Hradbami obehnaná města se navíc členila na funkční areály jako palác, chrám, řemeslnické čtvrti a obytné čtvrti pro poddané obyvatelstvo. Srovnatelné nebo podstatně jiné struktury se pro předliterární Evropu zjišťují pouze nepřímo, tedy z archeologických nálezů. Proto při veškerých společných rysech musíme mít neustále na zřeteli, že srovnáváme státní společenství s předstátními společnostmi. Základem doby bronzové Starého světa je ve srovnání s předchozím chalkolitem mnohem efektivnější metalurgie zakládající se na hornictví


325

pronikajícím stále hlouběji pod povrch, a na dokonalém kovolijectví a kovářském zpracování tvrdších předmětů zhotovovaných nyní ze slitin. Pro přístup k mědi a cínu potřebným pro výrobu bronzu, ale i ke zlatu, stříbru a jantaru, k jejich opatřování a kontrole – ve staré Evropě se adaptovaly rovněž váhové soustavy– sloužily místy rozsáhlé a komplexní systémy, jejichž příkladem budiž „multikulturní“ náklad ztroskotané lodi z Uluburunu. Podporovaly vzájemné styky skupin obyvatelstva doby bronzové a toto propojení přispělo zásadní měrou k vytváření spřízněných kulturních rysů. V jednotlivých historických prostorech Evropy se vyvíjejí vzájemně propojené společnosti se silnější hierarchizací oproti době měděné, které se vyznačují především mimořádně vybavenými hroby, předměty z drahých kovů, bohatými kovovými depoty v zemi, pod vodou nebo v močálech, specifickými uměleckými projevy, jako skalními rytinami (jižní Skandinávie, Val Camonica, Monte Bego), figurálními uměleckými díly a komplexní nadregionální symbolikou, v níž ústřední místo zaujímalo slunce, jako u takzvaným zlatých klobouků, u slunečního vozu z Trundholmu (Sjælland) a ptačího slunečního člunu. Terénní památky doby bronzové, jako velké mohyly – především v jižní Skandinávii a severním Německu – a hradiště na výšinách, dodnes dávají ráz evropské kulturní krajině. Do starší doby bronzové spadá poslední stavební fáze enigmatického Stonehenge a do mladší doby bronzové stejně tak záhadné sardinské nuraghy. K zásadním inovacím doby bronzové patří vedle technologie zpracování bronzu mimo jiné další vývoj válečnictví, jako nové bojové techniky (nástup meče), chov koní zpočátku k tahu (též válečných vozů), později k jízdě, stavba sídlišť silně opevněných hradbami z kamene, dřeva a země, v zemědělství vytváření pravidelných polních systémů a počátky kočovného pastevectví (transhumance), jakož i dobývání nových životních prostorů, například kontinuální osidlování horských oblastí. Přesto však přechody mezi končící dobou kamennou (i chalkolitem), bronzovou a po ní následující dobou železnou probíhaly v jednotlivých velkoregionech plynule a stejně jako v jiných oblastech kultury se pohybovaly mezi ochotným přijímáním a zásadním odmítáním. Tak sama bronzová slitina se ve velkoregionech Evropy stala postupem času běžnou až v průběhu starší doby bronzové a ochočený kůň cválal z končící pozdní doby kamenné do časné a starší doby bronzové, kde byl nejen zapřahán před válečný vůz, nýbrž získal i vysoký symbolický význam, jak je patrno ze slunečního vozu z Trundholmu (kolem 1400 př. Kr.). První drůbež Evropy, jejíž předkové přišli patrně z Přední Asie, odtřepetala z pozdní doby bronzové do doby železné. Podobnou situaci lze pozorovat i v zemědělství. Až v mladší době bronzové, například zejména ve střední Evropě, dochází ke změně v pěstování kulturních plodin, která formovala i pozdější doby. V kultu doby bronzové staré Evropy vystřídal koně vodní pták v kombinaci se sluncem (symbolika ptáka a slunce) a ke konci doby bronzové, respektive na přechodu k době železné, nastoupil jelen, aby nakonec ve

Efektivnější technologie zpracování kovu

Plynulé přechody

326


starší době železné uvolnil místo člověku. Markantními příklady jsou velké kamenné plastiky doby železné jako v Hirschlandenu (Bádensko-Württembersko) anebo v raně keltském Glaubergu (Hesensko).

Epocha kořenů historické Evropy Doba bronzová staré Evropy je poslední historická epocha, v níž jednali pro nás bezejmenní jednotlivci a bezejmenné skupiny lidí. Z následující doby železné jsou z antických pramenů – zvláště pak následkem řecké kolonizace od 8. století př. Kr. – a z nejstarších písemných svědectví již jmenovitě známy osoby, skupiny osob, kmeny, případně etnika. Jestliže správně čteme nejstarší tabule národů, například „otce dějepisu“ Hérodota (5. století př. Kr.), nelze ve staré Evropě pochybovat o existenci mnoha různých etnik. V Evropě předřímské doby železné se hovořilo například indoevropskými, semitskými a jinými jazyky, třeba etrusky – o tajemné baskičtině ani nemluvě. Pěkný příklad se dochoval z raně řecké kolonie Pithékúsai na ostrově Ischii (Neapolský záliv), která byla založena kolem roku 770 př. Kr. a vzkvétala asi až do roku 700 př. Kr. O vícejazyčnosti takové obchodní stanice svědčí nejen proslulý Nestorův pohár s řeckými verši, dovezený patrně ze Rhodu, ale i semitské nápisy na jedné řecké Jazyková zásobní nádobě na víno nebo olivový olej. Jak hluboko lze tuto evroprozmanitost skou jazykovou rozmanitost vysledovat zpět do doby bronzové, stále ještě nevíme, avšak ze středního a západního Středomoří existují již z 8. a 7. století př. Kr. příslušné jazykové památky v řečtině, etruštině a foiníčtině. Ve starším bádání často diskutovaná otázka, zda většina obyvatel Evropy doby bronzové ovládala některý z indoevropských jazyků doložených v době železné, už dnes není v popředí pozornosti. S přihlédnutím k častým kulturním změnám se vychází spíše z toho, že kořeny pozdějších doložených jednotlivých jazyků sahají přinejmenším do této doby, na základě toho však nelze provádět rekonstrukci etnik.

Životní prostředí doby bronzové jako historické dědictví Klima Doba bronzová v Evropě spadá do vegetačního pásma subboreálu. Toto

klimatické období se projevuje kolísáním chladných vlhkých, teplých vlhkých a suchých teplých fází. Jsou v podstatě podmíněny makroklimatickými změnami v interakci atlantického a kontinentálního klimatu i postupem a ústupem arktických a alpinských ledovců. Raná mladší doba bronzová snad dokonce poznala dlouhé období sucha. Jedno geostratigraficky prokazatelné období vlhka (dokonce se hovoří o „klimatickém zvratu“), spojené se zvýšením vodních hladin, vedlo na konci středoevropské doby bronzové k relativně rychlému konci severoalpských nákolních sídlišť, čímž tato sídelní forma pocházející z mladší doby kamenné definitivně zanikla.


327

Za sledem sekulárních klimatických výkyvů a archeologickou periodizací doby bronzové stojí ovšem jeden kauzální řetězec: příznivé klimatické podmínky vedly zpočátku díky zvýšené zemědělské produkci k potravinovému přebytku, jenž podmiňoval růst obyvatelstva, po kterém následovaly společenské změny, jako koncentrace osídlení a růst výroby, vedoucí opět ke vzniku sociálních rozdílů a ke konfliktům. Když hrozilo přelidnění a s ním nastupující úbytek potravin, systém narazil na meze svého růstu. V případě evropské doby bronzové se předpokládá rozšiřování zemědělského prostoru, silné výpady do anoikumeny, tedy neobydleného, neznámého prostředí, a hlubší zásahy do stávající kulturní krajiny. Orání pluhem s využitím tažné síly dobytka pomocí jařma nebo koňského spřežení, zakládání polí, přechod od neolitického jednopolního hospodářství k dvoupolnímu hospodářství doby kovové, střídání jaře a ozimu, členění krajiny na více oblastí využití – pole, lesy a louky, zavádění nových živočišných a rostlinných druhů, nástup salašnictví a vzdálené odloučené pastvy, to jsou hlavní body nového vývoje v zemědělství doby bronzové. Na jak Zemědělství velké ploše byla krajina utvářena, dokazují mnohdy dodnes patrné sídelní a polní systémy na Britských ostrovech. Vzhledem ke spojení člověka doby bronzové s přírodou se lze právem domnívat, že do religiózního obrazu světa doby bronzové vstoupily i přírodní katastrofy, jako se například ve starověkém Orientě doby bronzové písemně tradoval mýtus o potopě.

Přehled technického vývoje Všude, kde působily kultury doby bronzové, byly technické základy více či méně totožné; to platí i pro vyspělé kultury včetně Číny. Tehdejší horníci a metalurgové sice mohli stavět na základech, které sahaly až do počátku doby měděné, ale až v době bronzové své znalosti empiricky prohloubili natolik, že měly vliv na budoucnost. Nyní se především dařilo těžit vhodné rudy z větších hloubek, cíleně je zpracovávat v kov, slévat je s jinými kovy v nový materiál a dát mu litím a kováním požadovaný tvar. Ve kterých oblastech Starého světa byly bronzy poprvé cíleně vyrobeny, není ještě zcela jasné, protože u raných objektů nelze vždy rozlišit mezi přirozenou příměsí a slitinou. Série analýz bronzů dokazují, že se všude relativně brzy rozšířil „klasický“ cínový bronz – asi s desetiprocentním podílem cínu – a že odlišné podíly cínu se omezovaly na výrobu určitých předmětů, především šperků. Raná centra se bezpochyby nacházela na Blízkém východě a v Malé Asii, v Mezopotámii, Anatolii a Tróadě, ale i v Evropě samé, kde na Britských ostrovech a v Bretani, jakož i v Čechách a středním Německu existovala v bezprostřední blízkosti dosažitelná ložiska mědi a cínu. Zejména v západní Evropě se velice brzy vyvinula Měď a cín výrazná kultura charakterizovaná kvalitními slitinami mědi a cínu. Nyní už můžeme trvale rozlišovat mezi oblastmi suroviny vlastnícími a oblastmi na nich závislými, a to se všemi ekonomickými a sociálními implikacemi.

328

Báňská technika a výroba mědi

Lití bronzu


Šíření mechanických, fyzikálních a chemických znalostí probíhalo zjevně velice rychle, přičemž významným ohniskem inovací byly vyspělé civilizace. Odtud se inovace rychle projevily na celém subkontinentu Eurasie. V Mezopotámii se už ve 3. tisíciletí sepisovaly receptury různých slitin mědi a cínu. Těžba potřebných rud, především mědi, sice i nadále závisela na vhodných ložiscích, ale když se vyčerpaly snadno dosažitelné zásoby oxidových a uhličitanových rud jako malachitu, začaly se dostatečné zdroje hledat stále hlouběji. Ložiska jako Ross Island, Mount Gabriel (obě jihovýchodní Irsko), Great Orme (severní Wales) a Mitterberg (u Bischofhofenu v Salcbursku) vedou k evoluci v báňské technice a k nárůstu výroby mědi. Zvláště v Mitterbergu lze sledovat, jak byla vyrubána skoro desetikilometrová hlavní chodba s místy vydřeveným systémem štol a šachet, občas dlouhých přes 300 metrů a hlubokých až 190 metrů, a jak se na železo bohatý chalkopyrit dobýval v takřka průmyslových rozměrech ohněm a vylamováním. Na povrchu se ruda v bližším nebo širším okolí dolu rozmělňovala, na jílových plochách ohraničených kameny se z ní vypražovala síra, jemnozrnný rudný koncentrát se dále obohacoval a při teplotách asi 1200 –1300 °C se v šachtových pecích s kamennou vyzdívkou, které měly standardizované rozměry a vytápěly se dřevěným uhlím rozdmýchávaným měchem, tavil na měděný lech (kamínek). Lech se ještě dále rafinoval, až se v podobě plankonvexních slitků dostal do oběhu jako skoro ryzí surová měď, tedy měď s nízkým obsahem železa. Odhaduje se, že Mitterberg každý rok dodával rudu produkující na 10 tun surové mědi. Z analýz kovu vyplývá, že z tohoto a rovněž z alpských rudných rudotvorných ložisek pochází převážná část surové mědi v rozlehlých oblastech střední Evropy severně od Alp. Ke konci doby bronzové nastala zřejmě krize, protože asi od roku 1000 př. Kr. klesal podíl kvalitní surové mědi a do oběhu přicházela surová měď získaná z leštěnců, jež byly na slitiny méně kvalitní. Právě to mohla být příčina, proč se od této doby stále více přecházelo k využití železa, které až dosud platilo spíše za tajemný, vzácný a cenný kov, o němž se soudilo, že část jej spadla z nebe jako meteorické železo, a zpočátku se používalo pouze na honosné předměty nebo ozdoby. Když se pak slévala narudlá surová měď a šedá až načernalá cínová ruda, získal se podle poměru smíšení narudle žlutý, zlatožlutý nebo bělavě se třpytící bronz. Čím více cínu se přidávalo, tím se snižoval bod tání – až hluboko pod 1000 °C. Dalšími žádoucími efekty byly oproti dřívějším druhům mědi lepší licí vlastnosti a tvrdší materiál, který se dal kováním za studena ještě vytvrdit (asi na stupeň 200 až 230 tvrdosti podle Brinella oproti třiceti u mědi). Vzhledem k tomu, že cín byl vzácnější než měď, vytvořila se pro získávání a distribuci tohoto žádaného kovu opět nadregionální síť, k níž se družily podobné sítě pro jantar a sůl. V době bronzové se vyvinuly nejdůležitější licí techniky, tříbily se a tradovaly do následujících epoch. Četné mistrovské výkony řemeslného


329

umění doby bronzové spočívají na dokonalém zvládnutí lití bronzu, jež umožnilo výrobu jakéhokoli tvaru – u čepelí meče až do jednoho metru délky. Ačkoli hlavní role jistě připadala licím vlastnostem – zde se kov z chalkopyritů a cínu skvěle doplňovaly – význam měly též barva, tvrdost a zvuk vyráběného předmětu, při výběru slitiny se tedy brala v potaz i estetická a funkční hlediska. Ve slévačství doby bronzové se zpravidla používaly hliněné, kamenné a kovové licí formy, které se dochovaly ve velkém počtu ze sídlišť, už méně z depotů a ještě méně z hrobových nálezů. Už od samého počátku existovala těsná vazba mezi používanými technikami a zhotovovaným předmětem. Byly tu jednoduché i velice složité techniky sahající od archaického lití do otevřené a zavřené formy až po lití do vícedílné formy. Litím do zavřené formy se vyráběly jen relativně ploché a jednostranně profilované artefakty. Výhradně touto metodou se produkovaly tisíce srpů s hákovitou rukojetí, s trnem a s řapem. Při lití do ztracené formy se požadovaný předmět vymodeloval z vosku a obalil hlínou, jež se vypalovala. Vosk se z formy vypustil a na jeho místo přišla bronzovina. Po vychladnutí se forma musela rozbít. Tento postup se podobá pozdějšímu tradičnímu lití zvonů. Odlité předměty se cídily, dále přepracovávaly a – v případě nutnosti – zdobily, především dláty nebo razidly. Rytí nastoupilo až ke konci doby bronzové. Každý kus byl originál a série se vyráběly jen zřídka. Opakovaně zahřátý a prudce zchlazený bronz je kujný a lze jej – stejně jako barevně značně podobné zlato – vytepat ve velmi tenký plech. K plastickému tvarování se používala kladiva z kamene, kostí a kovu spolu s patřičnými kovadlinami. Vznikaly menší a větší práce, které se skvěle dochovaly zejména na velkých předmětech z bronzového a zlatého plechu. Rovněž nesmíme přehlédnout, že bronzy se daly opakovaně tavit. Doba bronzová je tudíž počátkem recyklačního hospodářství. Výpočty ohledně množství vynaložené práce na výrobu těchto bron- Množství zových a zlatých předmětů kolísají mezi několika hodinami a několika vynaložené týdny. Zejména u náročnějších činností vyvstává otázka organizace práce práce a stupně specializace, neboť jistě ne každý vesnický kovář dokázal zhotovit náročnější předměty. To však stejnou měrou platí i pro těžbu a zpracování kovu, neboť velký důl typu Mitterbergu se jistě musel opírat o příslušnou místní infrastrukturu a koordinaci prací. Slévatelný a kujný bronz si dokázal tradiční roli uhájit ještě v následující době železné, musel však v rozsáhlých velkých oblastech ustoupit nyní takřka všude těženému kujnému železu, které se podařilo slévat až v pozdním středověku. Protože železné rudy byly dostupné takřka u každého prahu, distribuční síť surovin doby bronzové se postupně rozpadala a nahradila ji síť regionální. Hovoříme tedy o „demokratickém“ kovu železe, jehož vlastnění a funkce nebyly tak očividně spojeny s vlastníkovým statusem. Technologie železa vyšla rovněž z Předního východu, a to kolem roku 1200 př. Kr., v souvislosti se zhroucením starého systému států,

330


a odtud se přes Středozemní moře šířila na západ a přes Balkán a Itálii do střední, severní a západní Evropy. Houbovité železo, získávané v malých šachtových pecích se zahloubenou nístějí a stále ještě značně znečištěné, se rozžhavilo a kovářsky čistilo na kovadlině. Měkké nízkouhlíkaté železo se pak vykovalo do požadovaného tvaru.

Společnost doby bronzové Společné rysy v hmotné i nehmotné oblasti kultur doby bronzové, patrné vzájemným působením a komunikacemi na velkém prostoru, vzbuzují otázku, zda existují shody i ve společenské oblasti. Bylo by troufalé předpokládat pro celou starou Evropu stejné sociální struktury, na to Dvě jsou prostorové a časové rozdíly až příliš veliké. V zásadě však můžeme vývojové rozlišovat dvě samostatné vývojové linie. Východní Středomoří ovládaly linie státy vyspělých civilizací s výraznými hierarchickými strukturami. Zbytek Evropy se vyznačoval předstátními společnostmi, ve kterých zřejmě probíhala jen nepatrná sociální evoluce; nepřekračovaly status společenství vedených náčelníky.

Generativní struktura a skladba Ačkoli se za evropské doby bronzové zlepšila potravinová základna, jak vyplývá z rozšiřujícího se spektra užitkových rostlin a domácího zvířectva, nemělo to zřejmě trvalý vliv na očekávanou délku života. Četné výzkumy z mnoha částí Evropy dokládají, že život skupin obyvatelstva doby bronzové se zřejmě vyznačoval značnou úmrtností kojenců a dětí (asi 30 –50 %). Jenže skoro na žádném pohřebišti doby bronzové nenacházíme hroby malých dětí v takovém rozsahu; v tomto směru bude třeba ještě značného bádání. Úmrtnost poté klesala u mladistvých a opět stoupala u mladých dospělých – především u postjuvenilních a subadultních žen v reprodukčním věku. Nevíme jistě, kdy ženy a muži doby bronzové pohlavně dospívali. Rovněž nelze s jistotou říct, kolik dětí se v průměru rodilo v jedné rodině. Obecně se vychází asi ze čtyř až šesti; takový počet zajišťoval přežití rodiny do další generace. Dospělí muži a ženy – skupina dospělých – se ve společenstvích doby bronzové v převážně většině nedožívali více než 30 až 40 let. S postupujícím věkem žen stále ubývalo, a tak ve věkové skupině adultních převažují muži i těch několik zbývajících Život v době starců. Tím se život v době bronzové zužoval pouze na několik desetiletí, bronzové během nichž se muži a ženy naučili svým rolím, zaujímali je a předávali. Podobné demografické poměry vládly v Evropě až hluboko do 19. století; často se s nimi dodnes setkáváme ve „třetím světě“. Obyvatelstvo trápily nemoci, tělesné vady, následky úrazů a podobně. Nejčastěji jsou prokázány zubní kazy, parodontóza, zlomeniny, osteoartróza, deformační


331

spondylóza, helmintóza a trichinelóza, křivice a jiné. Na dlouhých kostech lze často pozorovat Harrisovy linie, svědčící o chronicky špatné výživě v dětství. Při značně vyrovnaném poměru mužů a žen na pohřebištích doby bronzové se jako nejvýznamnější základní společenská jednotka rýsuje – když dodatečně shrneme příslušné nálezy jako časovou a prostorovou strukturu pohřebiště, faktory jako vícečetné pohřby a velikost sídlišť a domů – skupina osob čítající asi pět až deset jedinců, které můžeme právem nazvat nukleární rodinou. Tato nukleární rodina tvořila základní biologickou, sociální a hospodářskou jednotku. Výzkumy DNA u pohřbů doby bronzové dokládají genetickou příbuznost po více generací, tak například u pohřbů z mladší doby bronzové v jeskyni Lichtenstein u Osterode v pohoří Harz. Jestliže se na jednom místě vyskytovalo více rodin se společným předkem (descendenční skupiny), žily společně jako lokální skupina. Tyto rodiny či rody měly společné pohřebiště a se sousedními skupinami (lineages) vytvářely menší nebo větší společenství (clan), jež zase mohla s dalšími společenstvími v oblasti tvořit kmen (tribe). V rámci těchto patrně endogamních jednotek se odehrávaly hlavní společenské a hospodářské vztahy, k nimž příležitostně přistupovaly exogamní rysy, jako vyvdávání žen. Tyto příbuzenské svazky rodin měly v rané a střední době bronzové zřejmě větší význam než v mladší době bronzové, když se s nárůstem počtu obyvatelstva a s teritoriální koncentrací patrně vytvářela početnější společenství („kmeny“), která jsou v době železné jmenovitě uvedena v antických tabulích národů. Na dosud nejisté půdě se pohybují odhady hustoty osídlení. U otevřených sídlišť se od spodní hranice s pouhým jedním domem o pěti až deseti osobách setkáváme se všemi přechody až po horní hranici asi tří až čtyř set osob na sídliště. V průměru na jedno takové sídliště vychází padesát až sto osob. Jinak je tomu u opevněných sídlišť s jejich mnohdy značnou velikostí, z níž lze dovodit podstatně vyšší počet obyvatelstva. Více či méně realistické odhady sahají až po tisíc osob. Když vyhodnotíme dosavadní výsledky, zdá se, že větší sídelní svaz doby bronzové neměl více než pět set až dva tisíce osob. Spočítat hustotu osídlení celých krajin je zatím obtížné. Odhady pro lužickou a billendorfskou kulturu (východní Německo, Polsko) kolísají mezi dvěma až sedmi osobami na čtvereční kilometr.

Nukleární rodina

Hustota osídlení

Osídlení Vedle mínójsko-mykénské palácové struktury bylo v Evropě hlavním typem sídelní formy doby bronzové permanentní, více generací (asi tři až pět), tedy takových 30 až 150 let obydlené sídliště, buď v otevřené, nebo opevněné podobě. Vždy existovala neopevněná, takzvaná otevřená Otevřená sídliště smíšeně zemědělského rázu. Ležela v rovinách, ve svazích nebo sídliště na výšinách, zpravidla nepřesáhla hranici osídlení, tedy asi 400 metrů

332

Opevněná sídliště

Trvalá opevněná sídliště


nad mořem; pouze v alpských zemích existovala sídliště v horských nebo podhorských oblastech, což bylo spojeno s raným salašnictvím, těžbou mědi nebo dopravou zajišťovanou soumary. Jejich velikost se pohybovala od jednoho dvorce zhruba po dvacet až třicet současně existujících domů a závisela na sociální organizaci jednotlivých sídel, respektive sídelních svazů. V rovinách nikdy nedocházelo ke koncentraci většího počtu osob. Vedle otevřených sídlišť existovala v určitých časových úsecích a regio nech opevněná sídliště různé velikosti a funkce. Sahají od menších objektů rané starší doby bronzové až po větší z mladší doby bronzové. Otevřená sídliště s nimi většinou tvořila sídelní svazek. Ke konci starší doby bronzové a na počátku střední doby bronzové lze od středního Podunají, v jehož oblastech jsou běžná tellová sídliště, až do oblasti mladší únětické kultury a proti proudu Dunaje do Předalpí pozorovat koncentraci většinou menších, částečně opevněných sídlišť na výšinách. Ze střední doby bronzové je sídlišť známo jen málo. Jedná se většinou o otevřené, jen zřídka opevněné objekty. Předpokládáme-li, že se sídliště nacházela v bezprostřední blízkosti pohřebišť (například mohyl), potom lze ve střední době bronzové konstatovat vnitřně kolonizační rozšiřování sídelního prostoru: při zachování úrodných nížinných poloh, respektive osídlení úrodných sprašových půd, se nyní vyhledávala podstatně výše položená, dnes stále (ještě) lesy pokrytá území a horské polohy, které byly pro pěstování obilí rizikové, a tudíž nepříznivé. To lze možná vysvětlit ekonomickou diferenciací: udržováním tradičního smíšeného hospodářství v zemědělsky využitelných oblastech, převahou chovu dobytka ve vyšších horských polohách. Významnou úlohu však hrála i těžba měděných rud, jako ve východních Alpách. V pozdní době bronzové lze mnohde pozorovat návrat na úrodné půdy při současném silném osidlování oikumeny. Pouze z několika málo sídlišť se dochovaly rozlehlé struktury zástavby nasvědčující slabé kontinuitě místa. Jedná se o obdélníkové přízemní domy kůlové konstrukce s převážně jedno- a dvou-, někdy i trojlodním vnitřním prostorem, jejichž obvodové stěny tvořil proutěný výplet. Pouze v řídkých případech se nalezly domy postavené srubovou technikou, například v horských oblastech. Některá sídliště byla chráněna palisádami nebo ploty z větví keřů či obojím. Evropská doba bronzová se namnoze vyznačuje stavbami trvalých opevněných sídlišť. Vytvářely, třebaže už v době bronzové se vyznačovaly prostorovými a časovými diskontinuitami, předehru vývoje, který pokračoval v době železné a posléze dosáhl svého předběžného vrcholu v „knížecích sídlech“ pozdně halštatského období. V horských polohách se jedná o sídla obehnaná uzavřenými hradbami na plochých vrcholech hor, o více či méně uzavřené hradby na vrcholech, jež vybíhají do nížiny jako ostroh, a o hradby uzavírající ostrožny. V rovinách na východě střední Evropy se tato hradiště nacházela většinou na okraji mokřin. Jejich plocha se pohybovala mezi jedním až třiceti hektary. Hradby sestávaly z kamene,


333

z kombinace kamene a hlíny, dřeva a hlíny nebo dřeva, kamene a hlíny. Hierarchie jednotlivých čtvrtí uvnitř opevnění není zřetelná, i když specifické bohatství nálezů často nasvědčuje existenci elitní vrstvy a sídliště se mnohdy vyznačují bohatstvím kovu i dílnami na jeho zpracování. Opevněná sídliště sloužila k ochraně větších i menších sídelních regionů o rozloze ca 50 až 150 km2 a lze je považovat za jejich centra. Charakteristické jsou pro ně především dva urbánní rysy: silné a náročné opevnění a větší počet obyvatel, který lze doložit hustou vnitřní zástavbou. Chybí však členění na diferencované funkční oblasti ať už panského, náboženského nebo hospodářského druhu, jež by svědčily o společenské diferenciaci a hierarchizaci. Ty bývají prokazovány takřka výlučně nálezy. Existovaly však také oblasti bez opevněných sídlišť jako na celém území severské doby bronzové. Diskontinuita v zakládání takových protourbánních sídlišť svědčí o společenských, hospodářských a různých cyklicky probíhajících krizích. Z často pozorovaných stop požárů na opevněních lze usuzovat na válečné střety. Vedle toho však existují rovněž opevnění opuštěná bez jakéhokoli zjevného důvodu. Doložena je rovněž přeměna dříve neopevněných sídlišť v opevněná, což lze vyhodnotit jako doklad nějakých regionálních událostí – střetů mezi lokálními skupinami – a interních koncentračních procesů. Jistě není náhodou, že právě hradištní horizonty v centrální střední Evropě značně koincidují s klimaticky příznivými podmínkami, technickými inovacemi (na počátku cínový bronz, na konci nástup železa) a výraznější společenskou diferenciací. V době bronzové dosáhla svého vrcholu a současně kolem roku 850/800 př. Kr. náhlého konce jedna další markantní sídelní forma: alpská a před alpská nákolní sídliště. Jejich hustota závisí na sekulárním dlouhodobém kolísání hladin jezer. V západním Švýcarsku a na Bodamském jezeře se vytváří sídlištní typ vyznačující se systematickým založením, kruhového, oválného nebo obdélníkového půdorysu, vlnolamy, respektive palisádami jako ochranou a uvnitř jasnými stavebními strukturami, jako jsou souběžné řady domů, uličky a okružní cesta po obvodu. Domy byly postaveny na základových trámech jako domy kůlové konstrukce nebo jako sruby. I tato sídliště se často vyznačují četnými kovovými předměty a dílnami. V severoněmecké nížině včetně jejích pobřežních pásem a okrajových oblastí se v době bronzové a železné vyvinuly sídelní formy značně odlišné od horských regionů. Mají úžasnou kontinuitu a spojují tento prostor s jižní Skandinávií a Nizozemím. Jedná se především o dvě charakteristika: ke konci mladší doby bronzové je to nástup již standardizovaného, většinou trojlodního obytného stavení s chlévem (tzv. Wohnstallhaus) a průběžná absence opevněných sídlišť. Zpočátku se jednalo pouze o menší sídla o jednom dvorci nebo několika domech. Vesnice existovaly až v době železné. V trojprostorových nebo čtyřprostorových domech chlévního typu, jež se od starší doby bronzové vyskytují od dolního Porýní po Dánsko, žili lidé a domácí zvířectvo pod jednou střechou.

Nákolní sídliště

Sídelní formy v nížinách

334


Jarlshof

Migdale

Tanum

Traprain Law Drunkendult

Rathtinaun Moyarta

Fardal

Severní moře Scarborough

Barrybeg Dowris

Roos Carr

Mold

Ückeritz Peckatel Melz Seddin Bargeroosterveld Harpstedt Sögel Dohnsen Eberswalde Helmsdorf Dieskau La be Leubingen Gevelinghausen Bornhöved Wismar Stade

Moordorf

Mount Gabriel Wilburton Bush Barrow Gwithian

Stonehenge

Hove

Fritzdorf

Gehülz Knovíz Milavce Acholshausen Aulnay-aux Schifferstadt Ezelsdorf Fort Harrouard Planches Straubing Saint-BrieucHaguenau Dunaj Cannes-Ecluse des-Iffs Poing Bad Buchau Loira Lochham Hart a.d. Alz Rixheim Riegsee St. Germain Mitterberg Mörigen Avanton du Plain Coulon St. Moritz Larnaud Val Camonica Vénat y Rongères Fiavè Alp

Tréboul

St. Denis de Pile

Le Bourget-du-Lac Polada Peschiera La CôteFontanella Frattesina St.-André

Hio

Py

Nîmes

Monte Bego

Bismantova Pianello

re

ne

ro Eb

je Filitosa

Tajo

Solana de Cabañas

Tolfa Allumiere

Sant’Antine Barumini

Alamo

Huelva Fuente Alamo de Murcia El Argar

0

Schwarza

Adlerberg

Pougrescant

Huerta de Arriba

Rýn

Plainseau

Atlantský oceán

Pragança

Brudevælte Kivik Trundholm Viksø Egtved Simrishamn Voldtofte Skallerup Grevensvænge

100

200

Villena

Středozemní moře

300 km

Důležitá naleziště doby bronzové v Evropě

L o

h Su c


335

a Wolg

a Wo lga

Ok

Rēznes

Dü

na

Baltské moře Nortykiai Wierzchy Banie Granowo Bu

Leki ŁękiMali Małi

n

Do

g

Odra

Trzciniec

Dněpr

Mierzanowice Marszowice Únětice Blučina

Dn

Bu

g

ěst

Spišský Štvrtok Barca Věteřov

Ka

r

Sabatinovka

rp

Füzesabony at Hajdúsámson Čaka Hatvan y Gava Gemeinlebarn Nitriansky Otomani Tószeg Hrádok Uioara de Sus Vatya Nagyrév Wietenberg Keszthely Monteoru Tape Periam Persinari , ˘ Mokrin Poljan aj Dun Dunliaja ˇ Skocjan Donja Dolina Bujoru Klicevac ˇ Cîrna

Azovské moře

Borodino

Černé moře

Debelo Brdo

Tigris

Vojnik Pazhok Scoglio del Tonno

Pertosa

Maliq Eup

Orchomenos Leukas

Liparské ostrovy

Gla Mykény Pylos

Pantalica

Ta u r u s

Thapsos

Středozemní moře

Tíryns Vafio

Kea

Naxos Théra

Knóssos Malia Chania Faistos

Zakros

hrat

450

Seznam literatury

SEZNAM LITER ATURY

Vývoj člověka do konce starého paleolitu Bosinski, Gerhard: Urgeschichte am Rhein, Tübingen 2008. Carbonell, Eudald/Bermúdez de Castro, José M. aj.: Los primeros pobladores de Europa, Ultimos descubrimientos y debat actuel. The First Europeans: Recent Discoveries and Current Debate, Burgos 1998. Foley, Robert: Menschen vor Homo sapiens. Wie und warum unsere Art sich durchsetzte, Stuttgart 2000. Isaac, Glynn L. (ed.): Koobi Fora Research Project, Vol. 5: Plio-Pleistocene Archaeology, Oxford 1997. Johanson, Donald/Edey, Maitland: Lucy – Die Anfänge der Menschheit, München 1982. Leakey, Mary Douglas: Olduvai Gorge, Vol. 3: Excavations in Beds I and II 1960 –1963, Cambridge 1971. Leakey, Richard/Lewin, Roger: Der Ursprung des Menschen. Auf der Suche nach den Spuren des Humanen, Frankfurt am Main 1992. Lumley, Henry De/Nioradze, Media aj.: Les industries lithiques préoldowayennes du debut du Pleistocène inferieur du site de Dmanisi en Géorgie, in: L’Anthropologie 109 (2005), str. 1–122. Molines, Nathalie/Moncel, Marie-Hélène aj.: Les premiers peuplements en Europe, Oxford 2003. Roberts, Mark B./Parfitt, Simon A. (ed.): Boxgrove. A Middle Pleistocene Hominid Site at Eartham Quarry, Boxgrove, West Sussex, London 1999. Roebroeks, Wil/Kolfschoten, Thys van (ed.): The Earliest Occupation of Europe, Leiden 1995. Schrenk, Friedemann: Die Frühzeit des Menschen. Der Weg zum Homo sapiens, München 1996. Tobias, Phillip V. (ed.): Hominid Evolution: Past, Present, and Future, New York 1985. Turner, Elaine: Miesenheim I. Excavations at a Lower Palaeolithic Site in the Central Rhineland of Germany, Mainz 2000. Vlcek, Emanuel/Mania, Dietrich aj.: Der fossile Mensch von Bilzingsleben. Beiträge zur Ur- und Frühgeschichte Mitteleuropas. Langenweißbach 2002. Walker, Alan/Leakey, Richard: The Nariokotome Homo Erectus Skeleton, Cambridge 1993. Walker, Alan/Shipman, Pat: The Wisdom of Bones. In Search of Humans Origins. London 1996.

Od vzniku neandertálce po konce ledových dob Athreya, Sheela/Glantz, Michelle/Ritzman, Terrence: Is Central Asia the Eastern Outpost of the Neandertal Range? A Reassessment of the Teshik-Tash Child, in: American Journal of Physical Anthropology 138 (2009), str. 45 – 61. Bartov, Yuval et al.: Catastrophic Arid Episodes in the Eastern Mediterranean Linked with the North Atlantic Heinrich Events, in: Geology 31/5 (2003), str. 439 – 442.

Seznam literatury

451

Bolus, Michael: Der Übergang vom Mittel- zum Jungpaläolithikum in Europa. Eine Bestandsaufnahme unter besonderer Berücksichtigung Mitteleuropas, in: Germania 82 (2004), str. 1–54. Czarnetzki, Alfred: Artifizielle Veränderungen an den Skelettresten aus dem Neandertal, in: Festschrift 75 Jahre Anthropologische Staatssammlung München (ed. Peter Schröter), München 1977, str. 215 –219. Derevianko, Anatoly P.: The Middle to Upper Paleolithic Transition in the Altai (Mongolia and Siberia), in: Archaeology, Ethnology & Anthropology of Eurasia 3/7 (2001), str. 70 –103. D‘Errico, Francesco: The Invisible Frontier. A Multiple-Species Model for the Origin of Behavioral Modernity, in: Evolutionary Anthropology 12 (2003), str. 188 –202. Farizy, Catherine/David, Francine/Jaubert, Jacques: Hommes et Bisons du paléolithique moyen à Mauran (Haute-Garonne), XXXe Suppl. Gallia Préhistoire, Paris 1994. Gaudzinski, Sabine: Wisentjäger in Wallertheim, Zur Taphonomie einer mittelpaläolithischen Freilandfundstelle in Rheinhessen, in: Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 39 (1992), str. 245 – 423. Gaudzinski, Sabine: Vorbericht über die taphonomischen Arbeiten zu Knochengeräten und zum faunistischen Material der mittelpaläolithischen Freilandfundstelle Salzgitter-Lebenstedt, in: Archäologisches Korrespondenzblatt 28 (1998), str. 323 –337. Gherase, Mircea aj.: An Early Modern Human from the Pestera cu Oase, Romania, in: Journal of Human Evolution 45 (2003), str. 245 –253. Heinrich, Hartmut: Origin and Consequences of Cyclic Ice Rafting in the Northeast Atlantic Ocean During the Past 130,000 Years, in: Quaternary Research 29 (1988), str. 143 –152. Koenigswald, Wighart von: Lebendige Eiszeit – Klima und Tierwelt im Wandel, Darmstadt 2002. Rougier, Helène aj.: Pestera cu Oase 2 and the Cranial Morphology of Early Modern European, in: Proceedings of the National Academy of Sciences 104/4 (2007), str. 1165 –1170. Summer, Jeffrey D.: The Shanidar IV Flower Burial: a Re-evaluation of Neanderthal Burial Ritual, in: Cambridge Archaeological Journal 9,1 (1999), str. 127–129. Weniger, Gerd C. Neanderthals and Early Humans – Human Contacts on the Borderline of Archaeological Visibility, in: When Neanderthals and Modern Humans Met (ed. Nicholas Conard), Tübingen 2006, str. 21–32.

Vznik a konsolidace jazyků Bammesberger, Alfred (ed.): Languages in Prehistoric Europe, Heidelberg 2003. Cavalli-Sforza, Luigi L.: Gene, Völker, Sprachen. Die biologischen Grundlagen unserer Zivilisation, Darmstadt 1999. Cowgill, Warren/Mayrhofer, Manfred: Indogermanische Grammatik, Band I, Heidelberg 1986. Greenberg, Joseph Harold: Indo-European and Its Closest Relatives. The Eurasiatic Language Family, Stanford 2002. Haarmann, Harald: Weltgeschichte der Sprachen. Von der Frühzeit des Menschen bis zur Gegenwart, München 2006. Janda, Michael: Eleusis. Das indogermanische Erbe der Mysterien, Innsbruck 2000. Janda, Michael: Die Musik nach dem Chaos. Der Schöpfungsmythos der europäischen Vorzeit, Innsbruck 2010. Mallory, James P./Adams, Douglas Q. (ed.): Encyclopedia of Indo-European Culture, London/Chicago 1997. Meier-Brügger, Michael: Indogermanische Sprachwissenschaft, Berlin 2002. Schmitt, Rüdiger: Dichtung und Dichtersprache in indogermanischer Zeit, Wiesbaden 1967. Wiese, Harald: Eine Zeitreise zu den Ursprüngen unserer Sprache. Wie die Indogermanistik unsere Wörter erklärt, Berlin 2007.

452

Seznam literatury

Neolitizace a rané sociální struktury Ammerman, Albert J./Cavalli-Sforza, Luigi L.: A Population Model for the Diffusion of Early Farming in Europe, in: The Explanation of Culture Change. Models in Prehistory (ed. Colin Renfrew), London 1973, str. 343 –358. Binford, Lewis R: Post-Pleistocene Adaptations, in: New Perspectives in Archaeology (ed. Sally R. Binford a Lewis R. Binford), Chicago 1968, str. 313 –341. Boserup, Ester: The Conditions of Agricultural Growth. The Economies of Agrarian Change under Population Pressure, London 1965. Braidwood, Robert J.: The Near East and the Foundations for Civilization, Oregon 1962. Breasted, James H.: Survey of the Old World, Boston aj. 1919. Cauvin, Jacques: Naissance des divinités, Naissance de l’agriculture. La révolution des symboles au Néolithique, Paris 1994. Eisenhauer, Ursula: Untersuchungen zur Siedlungs- und Kulturgeschichte des Mittelneolithikums in der Wetterau, Bonn 2002. Herskovits, Melville J.: Economic Anthropology. A Study in Comparative Economics, New York 1960. Childe, Vere Gordon: Man Makes Himself, London 1936. Childe, Vere Gordon: The Danube in Prehistory, Oxford 1929. Lubbock, John: Die Entstehung der Zivilisation und der Urzustand des Menschengeschlechtes, erläutert durch das innere und äußere Leben der Wilden, Jena 1870. Lüning, Jens (ed.): Die Bandkeramiker. Erste Steinzeitbauern in Deutschland, Rahden/ Westfalen 2005. Lüning, Jens: Erneute Gedanken zur Benennung der neolithischen Perioden, in: Germania 74 (1996), str. 233 –237. Lüning, Jens: Zum Kulturbegriff im Neolithikum, in: Praehistorische Zeitschrift 47 (1972), str. 145 –173. Redman, Charles: The Rise of Civilization, San Francisco 1978. Renfrew, Colin: Archaeology and Language, New York 1988. Ruddiman, William F.: The Anthropogenic Greenhouse Era Began Thousands of Years Ago, in: Climatic Change 61 (2003), str. 261–293. Uerpmann, Hans-Peter: Probleme der Neolithisierung des Mittelmeerraums. Wiesbaden 1979. Zimmermann, Andreas/Meurers-Balke, Jutta/Kalis, Arie J.: Das Neolithikum im Rheinland, in: Bonner Jahrbücher 205 (2005), str. 1– 63.

Od prvních vesnic k raně městským strukturám ArchaeNova e. V. (ed.): Erste Tempel – Frühe Siedlungen. 12000 Jahre Kunst und Kultur. Ausgrabungen und Forschungen zwischen Donau und Euphrat, Oldenburg, 2009. Badisches Landesmuseum (ed.): Vor 12.000 Jahren in Anatolien. Die ältesten Monumente der Menschheit, Stuttgart, 2007. Bonte, Pierre et al. (ed.): Domestications animales: dimensions sociales et symboliques, Actes du VIIe Colloque international de l’association „L’Homme et l’Animal. Société de Recherche interdisciplinaire“. Hommage à Jacques Cauvin, Paris 2004. Cauvin, Jacques: Naissance des divinités. Naissance de l’agriculture, La revolution des symboles au néolithique, nouvelle edition, Paris 1997. Dietler, Michael/Hayden, Brian (ed.): Feasts. Archaeological and Ethnographical Perspectives on Food, Politics, and Power, Washington 2001. Falk, Harry (ed.): Wege zur Stadt. Entwicklung und Formen urbanen Lebens in der alten Welt, Hempen/Bremen, 2005. Hodder, Ian: The Leopard’s Tale. Revealing the Mysteries of Çatalhöyük, London 2006. Hrouda, Barthel: Der Alte Orient. Geschichte und Kultur des alten Vorderasien. Gütersloh 1991.

Seznam literatury

453

Kuijt, Ian (ed.): Life in Neolithic Farming Communities. Social Organization Identity and Differentiation, New York aj. 2000. Mithen, Steven: After the Ice. A Global Human History 20,000 –5000 BC, London 2003. Nissen, Hans J./Heine, Peter: Von Mesopotamien zum Irak. Kleine Geschichte eines alten Landes, Berlin 2003. Roaf, Michael: Mesopotamien. Kunst, Geschichte und Lebensformen. Bildatlas der Weltkulturen, Augsburg 1998. Scarre, Chris (ed.): The Human Past. World Prehistory and the Development of Human Societies, London 2005. Schmidt, Klaus: Sie bauten die ersten Tempel. Das rätselhafte Heiligtum der Steinzeitjäger. Die archäologische Entdeckung am Göbekli Tepe, München 2007.

Starověký Egypt Assmann, Jan: Ägypten. Eine Sinngeschichte, München 1996. Bayer, Christian: Echnaton. Sonnenhymnen, Ägyptisch/Deutsch, Stuttgart 2007. Bietak, Manfred: Tell el-Dab’a V. Untersuchungen der Zweigstelle Kairo des Österreichischen Archäologischen Instituts 8, Wien 1991. Dreyer, Günter: Umm El.Qaab I, Das prädynastische Grab U-j und seine frühen Schriftzeugnisse, Mainz 1998. Fecht, Gerhard: Der Vorwurf an Gott in den Mahnworten des Ipuwer, in: Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 85 (1960), str. 83 –91. Gestermann, Louise: Monumentaldemotisch, in: Per aspera ad astra, Festschrift für Wolfgang Schenkel zum neunundfünfzigsten Geburtstag, Kassel 1995, str. 31–50. Haussig, Hans W. (ed.): Herodot. Historien, Stuttgart 41971. Hayes, William C.: A Papyrus of the Late Middle Kingdom in the Brooklyn Museum [Papyrus Brooklyn 35.1446], Brooklyn 1955, repr. 1972, str. 87 nn. Helck, Wolfgang: Politische Gegensätze im alten Ägypten, Hildesheim 1986. Kemp, Barry J.: Ancient Egypt. Anatomy of a Civilization, New York 2006. Krauss, Rolf: Das Ende der Amarnazeit, Hildesheim 1978. Müller-Römer, Frank: Die Technik des Pyramidenbaus im Alten Ägypten, Hannover 2008. Pfeiffer, Stefan (ed.): Ägypten unter fremden Herrschern zwischen persischer Satrapie und römischer Provinz, Frankfurt 2007. Römer, Malte: Gottes- und Priesterherrschaft in Ägypten am Ende des Neuen Reiches, Wiesbaden 1994. Schenkel, Wolfgang: Die Bewässerungsrevolution im Alten Ägypten, Mainz 1978. Trigger, Bruce G. aj.: Ancient Egypt. A Social History, Cambridge aj. 1983.

Mezopotámie Brinkman, John A.: Prelude to Empire. Babylonian Society and Politics, 747– 626 B.C., Philadelpia 1984. Cancik-Kirschbaum, Eva: Die Assyrer. Geschichte, Gesellschaft, Kultur, München 2003. Fales, F. Mario: L’impero assiro: storia e amministrazione (IX-VII secolo a. c.), Roma/Bari 2001. Frame, Grant: Babylonia 689 – 627 B.C. A Political History, Leiden 1992. Frayne, Douglas R.: Presargonic Period (2700 –2350 B.C.), Toronto/Buffalo/London 2008. Goddeeris, Anne: Economy and Society in Northern Babylonia in the Early Old Babylonian Period (ca. 2000 –1800 B.C.), Leuven/Paris/Sterling 2002. Helck, Wolfgang: Die Beziehungen Ägyptens zu Vorderasien im 3. und 2. Jahrtausend v. Chr., Wiesbaden 1971. Hrouda, Barthel: Der Alte Orient. Geschichte und Kultur des alten Vorderasien, Gütersloh 1991. Charvát, Petr: Mesopotamia Before History, London/New York 2002.

454

Seznam literatury

Jursa, Michael: Die Babylonier. Geschichte, Gesellschaft, Kultur, München 2004. Klengel, Horst: Handel und Händler im alten Orient, Leipzig 1979. Klengel, Horst: Syria 3000 to 300 B.C. A Handbook of Political History, Berlin 1992. Kuhrt, Amelie: The Ancient Near East ca. 3000 –330 B.C., 2 sv., London/New York 1995. Leick, Gwendolyn (ed.): The Babylonian World (The Routledge Worlds), New York/ London 2007. Lipinski, Edward: The Aramaeans. Their Ancient History, Culture, Religion, Leuven/Paris/ Sterling 2000. Liverani, Mario (ed.): Akkad. The First World Empire. Structure, Ideology, Traditions, Padua 1993. Onasch, Hans-Ulrich: Die assyrischen Eroberungen Ägyptens, 2 sv., Wiesbaden 1994. Postgate, J. Nicholas: Early Mesopotamia. Society and Economy at the Dawn of History, London/New York 1992. Renger, Johannes (ed.): Babylon. Focus mesopotamischer Geschichte, Wiege früher Gelehrsamkeit, Mythos in der Moderne, Saarbrücken 1999 Salvini, Mirjo: Geschichte und Kultur der Urartäer, Darmstadt 1995. Selz, Gebhard J.: Sumerer und Akkader. Geschichte – Gesellschaft – Kultur, München 2005.

Arabský poloostrov Alsharekh, Abdullah M. S.: The Archaeology of Central Saudi Arabia. Investigations of Lithic Artefacts and Stone Structures in Northeast Riyadh, Riyadh 2006. Bard, Kathryn A./Fattovich, Rodolfo (ed.): Harbor of the Pharaos to the Land of Punt. Archaeological Investigations at Mersa/Wadi Gawasis, Egypt 2001–2005, Napoli 2007. Buffa, Vittoria: Ma’layba et l’âge du bronze du Yémen. Archäologische Berichte aus dem Yemen, Wiesbaden 2007. Dostal, Walter (ed.): Tribale Gesellschaften der südwestlichen Regionen des Königreichs Saudi Arabien, Wien 2006. Drechsler, Philipp: The Neolithic Dispersal into Arabia, in: Proceedings of the Seminar for Arabian Studies 37 (2007), str. 93 –109. Eichmann, Ricardo/Parzinger, Hermann (ed.): Migration und Kulturtransfer. Der Wandel vorder- und zentralasiatischer Kulturen im Umbruch vom 2. zum 1. vorchristlichen Jahrtausend, Bonn 2001. Méry, Sophie: Les céramiques d’Oman et l’Asie moyenne. Une archéologie des échanges à l’Âge du Bronze, Paris 2000. Retsö, Jan: The Arabs in Antiquity. Their History from the Assyrians to the Umayyads, London/New York 2003. Potts, Daniel T.: The Arabian Gulf in Antiquity, 2 sv., Oxford 1990. Potts, Daniel T.: Arabian Peninsula, in: Encyclopedia of Archaeology (ed. Deborah M. Pearsall), sv. 1, Amsterdam 2008, str. 827–834. Potts, Daniel T./Naboodah, Hasan/Hellyer, Peter (ed.): Archaeology of the United Arab Emirates. Proceedings of the First International Conference on the Archaeology of the U.A.E., London 2003. Schulz, Erhard/Whitney, John W.: Upper Pleistocene and Holocene Lakes in the An Nafud, Saudi Arabia, in: Hydrobiologia 143 (1986), str. 175 –190. Staubwasser, Michaell/Weiss, Harvey: Holocene Climate and Cultural Evolution in Late Prehistoric-Early Historic West Asia, in: Quaternary Research 66 (2006), str. 372–387. Uerpmann, Hans-Peter/Uerpmann, Margarethe: Stone Age Sites and their Natural Environment. The Capital Area of Northern Oman, Part III, Wiesbaden 2003. Weeks, Lloyd R.: Early Metallurgy of the Persian Gulf. Technology Trade, and the Bronze Age World, Boston/Leiden 2003. Yule, Paul: Die Gräberfelder in Samad al Shan (Sultanat Oman). Materialien zu einer Kulturgeschichte, Rahden/Westfalen 2001.

Seznam literatury

455

Harappská kultura Farmer, Steve/Sproat, Richard/Witzel, Michael: The Collapse of the Indusscript Thesis. The Myth of a Literate Harappan Civilization, in: Electronic Journal of Vedic Studies 11,2 (2004), str. 19 –57. Francfort, Henri-Paul: Fouilles de Shortugai. Recherches sur l’Asie central protohistorique, Paris 1989. Franke-Vogt, Ute: Der Golfhandel im späten 3. und frühen 2. Jahrtausend v. Chr., in: Vom Euphrat zum Indus. Aktuelle Forschungsprobleme in der Vorderasiatischen Archäologie (ed. Karin Bartl aj.), Hildesheim 1995, str. 114 –133. Franke-Vogt, Ute: Die Glyptik aus Mohenjo-Daro. Uniformität und Variabilität in der Induskultur. Untersuchungen zur Typologie, Ikonographie und räumlichen Verteilung, 2 sv., Mainz 1991. Chakrabarti, Dilip K. (ed.): Indus Civilization in India. New Discoveries, Mumbai 2004. Jansen, Michael: Die Induszivilisation, Köln 1986. Jansen, Michael: Mohenjo-daro. Stadt der Brunnen und Kanäle. Wasserluxus vor 4500 Jahren, Gladbach 1993. Jarrige, Catherine et al. (ed.): Mehrgarh. Field Reports 1974 –1985. From Neolithic Times to the Indus Civilization, Karachi 1995. Kenoyer Jonathan M.: Ancient Cities of the Indus Valley Civilization, Oxford 1998. Kenoyer, Jonathan M./Miller, Heather M.-L.: Metal Technologies of the Indus Valley Tradition in Pakistan and Western India, in: The Archaeometallurgy of the Asian Old World (ed. Vincent Pigott), Philadelphia 1996, str. 107–151. Kenoyer, Jonathan M.: The Indus Civilization, in: Art of the First Cities (ed. Joan Aruz), New Haven/London 2003, str. 377– 413. Meadow, Richard H. (ed.): Harappa Excavations 1986 –1990. A Multidisciplinary Approach to Third Millennium Urbanism, Madison 1991. Mieroop, Mare van de: Society and Enterprise in Old Babylonian Ur, Berlin 1992. Neumann, Hans: Handel und Händler in der Zeit der III. Dynastie von Ur, in: Altorientalische Forschungen 6 (1979), str. 15 – 67. Parpola, Asko: Deciphering the Indus Script, Cambridge 1994. Possehl, Gregory L.: The Indus Civilization. A Contemporary Perspective, Walnut Creek 2002. Possehl, Gregory L: Indus Age. The Writing System, New Delhi/Calcutta 1996. Vidale, Massimo: The Archaeology of Indus Crafts, Roma 2000.

Chetitská říše Alp, Sedat: Hethitische Briefe aus Maşat-Höyük, Ankara 1991. Beal, Richard H.: The Organization of the Hittite Military, Heidelberg 1992. Beckman, Gary: Hittite Diplomatie Texts, Atlanta 1996. Bryce, Trevor: The Kingdom of the Hittites, Oxford 1998. Bryce, Trevor: Life and Society in the Hittite World, Oxford 2002. Edel, Elmar: Die ägyptisch-hethitische Korrespondenz aus Boghazköy in babylonischer und hethitischer Sprache, 2 sv., Opladen 1994. Joukowsky, Martha Sharp/Ward, William A. (ed.): The Crisis Years. The 12th Century B.C., From Beyond the Danube to the Tigris, Dubuque 1992. Klengel, Horst: Geschichte des hethitischen Reiches, Leiden 1998. Klengel, Horst: Hattusili und Ramses. Hethiter und Ägypter – ihr langer Weg zum Frieden, Mainz 2002. Klinger, Jörg. Die Hethiter, München 2007. Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland (ed.): Die Hethiter und ihr Reich. Das Volk der 1000 Götter, Bonn/Stuttgart 2002.

456

Seznam literatury

Neve, Peter: Hattuša. Stadt der Götter und Tempel. Neue Ausgrabungen in der Hauptstadt der Hethiter, Mainz 1993. Otten, Heinrich: Die Bronzetafel aus Boğazköy, Wiesbaden 1988. Schuler, Einar von: Die Kaškäer. Ein Beitrag zur Ethnographie des Alten Kleinasien, Berlin 1965. Siegelová, Jana: Hethitische Verwaltungspraxis im Lichte der Wirtschafts- und Inventardokumente, 3 sv., Praha 1986. Yener, Aslıhan/Hoffner, Harry A. Jr. (ed.): Recent Developments in Hittite Archaeology and History. Papers in Memory of Hans G. Güterbock, Wilona Lake 2002.

Kréta, Mykény a Kypr Badisches Landesmuseum Karlsruhe (ed.): Zeit der Helden. Die dunklen Jahrhunderte Griechenlands 1200 –700 v. Chr., Darmstadt 2008. Barber, Robin L. N.: The Cyclades in the Bronze Age, London 1987. Broodbank, Cyprian: An Island Archaeology of the Early Cyclades, Cambridge 2000. Deger- Jalkotzy, Sigrid/Lemos, Irene str. (ed.): Ancient Greece. From the Mycenaean Palaces to the Age of Homer, Edinburgh 2006. Chadwick, John: Die mykenische Welt, Stuttgart 1979. Chaniotes, Angelos: Das antike Kreta, München 2004. Karageorghis, Vassos: Early Cyprus. Crossroads of the Mediterranean, Los Angeles 2002. Karantzali, Efi: Le Bronze Ancien dans les Cyclades et en Crète, Heraklion 1996. Knapp, Arthur B.: Prehistoric and Protohistoric Cyprus, Oxford 2008. Schäfer, Jörg: Die Archäologie der altägäischen Hochkulturen, Heidelberg 1998. Schachermeyr, Fritz: Die minoische Kultur des alten Kreta, Stuttgart 1979. Schallin, Ann-Louise: Islands under Influence. The Cyclades in the Late Bronze Age, Jonsered 1993. Schofield, Louise: The Mycenaeans, London 2007 (něm. vyd.: Mykene. Geschichte und Kultur, Darmstadt 2009). Steel, Louise: Cyprus before History. From the Earliest Settlers to the End of the Bronze Age, London 2004. Taylour, William: The Mycenaeans, London 1983. Thomatos, Marina: The Final Revival of the Aegean Bronze Age, Edinburgh 2006. Voutsaki, Sophia (ed.): Economy and Politics in the Mycenaean Palace States, Cambridge 2001. Whittaker, Hélène (ed.): The Aegean Bronze Age in Relation to the Wider European Context, Oxford 2008.

Měď, megality a nové technologie Bakker, Jan A./Kruk, Janijsz/Lanting, Albert E.: The Earliest Evidence of Wheeled Vehicles in Europe and the Near East, in: Antiquity 73 (1999), str. 778 –790. Bock, Hartmut/Fritsch, Barbara/Mittag, Lothar (ed.): Die Großsteingräber der Altmark, Halle 2006. Briard, Jacques: Les mégalithes de l’Europe atlantique: architecture et art funéraire 5000 –2000 ans avant J.C, Paris 1995. Dörfler, Walter/Müller, Johannes (ed.): Umwelt – Wirtschaft – Siedlungen im dritten vorchristlichen Jahrtausend Mitteleuropas und Südskandinaviens, Kiel 2008. Hansen, Svend: Bilder vom Menschen der Steinzeit, Mainz 2007. Heyd, Volker: Die Spätkupferzeit in Süddeutschland, Bonn 2000. Hofmann, Robert aj.: Prospektionen und Ausgrabungen in Okolište (Bosnien- Herzegowina, Siedlungsarchäologische Studien zum zentralbosnischen Spätneolithikum (5300 – 4500 v. Chr.), str. 44 –212. Klassen, Lutz: Frühes Kupfer im Norden, Moesgaard 2001.

Seznam literatury

457

Lichter, Clemens: Untersuchungen zu den Bauten des südosteuropäischen Neolithikums und Chalkolithikums, Erlbach 1993. Lichter, Clemens: Untersuchungen zu den Bestattungssitten des südosteuropäischen Neolithikums und Chalkolithikums, Mainz 2001. Midgley, Magdalena S.: The Monumental Cemeteries of Prehistoric Europe, Gloucestershire 2005. Nicolis, Franco (ed.): Bell Beakers Today, Pottery, People, Culture, Symbols in prehistoric Europe. Proceedings of the International Colloquium Riva del Garda, Trento 2001. Preuss, Joachim: Das Neolithikum in Mitteleuropa, Kulturen – Wirtschaft – Umwelt vom 6. bis 3. Jahrtausend v. u. Z., Weissbach 1998/1999. Sjögren, Karl-Goran (ed.): Ecology and Economy in Stone Age and Bronze Age Scania, Lund 2006. Strahm, Christian: Die Anfänge der Metallurgie in Mitteleuropa, in: Helvetia Archaeologica 25 (1994), str. 2–39. Whittle, Aalasdair: Europe in the Neolithic. The creation of new worlds, Cambridge 1996.

Doba bronzová – epocha mezi prehistorií a civilizací Cunliffe, Barry W.: Facing the Ocean. The Atlantic and Its Peoples 8000 B.C.–A.D. 1500, Oxford 2001. Ferrarese Ceruti, Maria Luisa: Archeologia della Sardegna preistorica e protostorica, Nuoro/ Poliedro 1997. Hänsel, Bernhard (ed.): Mensch und Umwelt in der Bronzezeit Europas, Beiträge und Ergebnisse (Abschlusstagung der Kampagne des Europarates Die Bronzezeit: Das Erste Goldene Zeitalter Europas an der Freien Universität Berlin, 17.–19. 3. 1997), Kiel 1998. Harding, Anthony F.: European Societies in the Bronze Age, Cambridge 2000. Harrison, Richard J.: Symbols and Warriors. Images of the European Bronze Age, Bristol 2004. Jockenhövel, Albrecht/Kubach, Wolf (ed.): Bronzezeit in Deutschland, Stuttgart 1994. Jockenhövel, Albrecht: Zur Archäologie der Gewalt. Bemerkungen zu Aggression und Krieg in der Bronzezeit Alteuropas, in: Proceedings of the International Symposium „Arms and Armour Through the Ages. From the Bronze Age to the Late Antiquity”, Modrá Harmónia 19.–21. 11. 2005, Trnava 2006, str. 101–132. Kristiansen, Kristian: Europe Before History, Cambridge 1998. Kristiansen, Kristian/Larsson, Thomas B.: The Rise of Bronze Age Society. Travels, Transmissions and Transformations, Cambridge 2005. Leighton, Robert: Sicily Before History. An Archaeological Survey from the Palaeolithic to the Iron Age, London 1999. Müller-Karpe, Hermann: Handbuch der Vorgeschichte 3, Kupferzeit, 4. Bronzezeit, München 1980. Parzinger, Hermann: Die frühen Völker Eurasiens. Vom Neolithikum bis zum Mittelalter, München 2006. Peroni, Renato: Protostoria dell’Italia continentale. La penisola italiana nelle età del Bronzo e del Ferro, Roma 1989.

Afrika – stojatá voda dějin? Ardrey, Robert: Adam kam aus Afrika. Auf der Suche nach unseren Vorfahren, München 1961. Binford, Lewis R: Bones, Ancient Men and Modern Myths. Studies in Archaeology, New York/London 1981. Bogucki, Peter: The Origins of Human Society, Malden 1999. Brain, Charles K.: The Hunters or the Hunted? An Introduction to African Cave Taphonomy, Chicago/London 1981.

458

Seznam literatury

Clark, Grahame: Frühgeschichte der Menschheit, Stuttgart 1964, (čes. vyd.: Prehistorie světa, Praha 1973). Darwin, Charles R: The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex, London 1871. Ehret, Christopher: The civilizations of Africa. A history to 1800, Charlottesville 2002. Leakey, Louis S. B./Evernden, Jack F./Curtis, Garniss H.: Age of Bed I, Olduvai Gorge, Tanganyika, in: Nature 191 (1961), str. 478 – 479. Lee, Richard B./Vore, Irvan De (ed.): Man the Hunter, New York 1968. Linseele, Veerle: Archaeofaunal Remains from the Past 4000 years in Sahelian West Africa. Domestic Livestock, Subsistence Strategies and Environmental Changes, Oxford 2007. Rupp, Nicole: Land ohne Steine. Die Rohmaterialversorgung in Nordost-Nigeria von der Steinzeit bis zur Eisenzeit, Frankfurt am Main 2003. Smith, Andrew B.: African Herders. Emergence of Pastoral Traditions, Walnut Creek 2005. Striedter, Karl Heinz: Felsbilder der Sahara, München 1984.

Prehistorická a raně dynastická Čína Bagley, Robert: Shang Archaeology, in: The Cambridge History of Ancient China (ed. Michael Loewe a Edward Shaughnessy), Cambridge 1999, str. 124 –231. Goepper, Roger: Das Alte China, Menschen und Götter im Reich der Mitte. 5000 v. Chr. – 220 n. Chr., München 1996. Chang Kwang-chih: China on the Eve of the Historical Period. in: The Cambridge History of Ancient China (ed. Michael Loewe a Edward Shaughnessy, Cambridge 1999, str. 37–73. Chang Kwang-chih: The Archaeology of Ancient China, New Haven/London 1986. Chang, Kwang-chih: Shang Civilization, New Haven/London 1980. Keightley, David N.: The Ancestral Landscape, Time, Space, and Community in Late Shang China (ca. 1200 –1045 B.C.), Berkeley 2000. Keightley, David N.: The Shang. China’s First Historical Dynasty, in: The Cambridge History of Ancient China (ed. Michael Loewe a Edward Shaughnessy), Cambridge 1999, str. 232–291. Kolb, Raimund: Die Infanterie im alten China. Ein Beitrag zur Militärgeschichte der VorZhan-Guo-Zeit, Mainz 1991. Kuhn, Dieter: Status und Ritus. Das China der Aristokraten von den Anfängen bis zum 10. Jahrhundert nach Christus, Heidelberg 1991.

Kultury staré Ameriky Burger, Richard L.: Chavin and the Origins of Andean Civilization, London 1992. Carrasco, David (ed.): The Oxford Encyclopedia of Mesoamerican Cultures, the Civilizations of Mexico and Central America, 3 sv., Oxford 2001. Clark, John E./Pye, Mary E. (ed.): Olmec Art and Archaeology in Mesoamerica, New Haven 2000. Dillehay, Thomas. The Settlement of the Americas. A New Prehistory, New York 2000. Grube, Nikolai (ed.): Die Maya. Gottkönige im Regenwald, Köln 2000. Grube, Nikolai/Gaida, Marie: Die Maya. Schrift und Kunst, Köln 2006. Haberland, Wolfgang: Amerikanische Archäologie. Geschichte, Theorie, Kulturent wicklung, Darmstadt 1991. Julien, Catherine: Die Inka, München 1998. León Canales, Elmo: Origenes Humanos en los Andes del Perú, Lima 2007. Moseley, Michael E.: The Inca and their Predecessors, London 1992. Moseley, Michael E./Day, Kent C. (ed.): Chan Chan: Andean Desert City, Albuquerque 1982. Murra, John V.: La organización económica del estado Inca, Mexico 1978. Pool, Christopher A.: Olmec Archaeology and Early Mesoamerica, Cambridge 2007. Prem, Hanns J.: Die Azteken. Geschichte, Kultur, Religion, München 2006. Prem, Hanns J.: Geschichte Altamerikas, München 2008.

Seznam literatury

459

Prem, Hanns J./Dyckerhoff, U. (ed.): Das alte Mexiko, München 1986. Riese, Berthold: Die Maya. Geschichte, Kultur, Religion, München 1995. Schele, Linda/Freidel, David: A Forest of Kings. The Untold Story of the Ancient Maya, New York 1990. Sharer, Robert/Traxler, Loa: The Ancient Maya, Stanford 2006. Smith, Michael E.: The Aztecs (The Peoples of America), Oxford 1996. Smith, Michael E./Berdan, Frances F. (ed.): The Postclassic Mesoamerican World, Salt Lake City 2003.

Na okraji oikumeny Anderson, David G./Nuttall, Mark (ed.): Cultivating arctic landscapes, New York/Oxford 2004. Appelt, Martin/Gulløv, Hans C. (ed.): Late Dorset in High Arctic Greenland, København 1999. Bitterli, Urs: Die Wilden und die Zivilisierten. Die europäisch-überseeische Begegnung, München 1976. Cruikshank, Julie: Do Glaciers Listen? Local Knowledge, Colonial Encounters, and Social Imagination, Vancouver/Toronto 2005. Csonka, Yvon: Les Ahiarmiut, À l’écart des Inuit Caribous, Neuchâtel l995. Csonka, Yvon: A Stereotype Further Dispelled, Inuit-Dene Relations West of Hudson Bay, 1920 –1956, in: Études Inuit Studies 23 (1999), str. 117–144. Doubleday, Nancy C. Arctic Worlds and the Geography of Imagination, in: Nature and Identity in Cross-Cultural Perspective ed. Anne Buttimer a Luke Wallin, Dordrecht 1999, str. 189 –198. Gurvich, Ilia S.: Ethnic connections across Bering Strait, in: Crossroads of Continents (ed. William W. Fitzhugh a Aron Crowell, Washington/London 1988, str. 17–21. Mary-Rousselière, Guy: Qillarsuaq. Bericht über eine arktische Völkerwanderung, Nuuk 2002. Oswalt, Wendell H.: Eskimos and Explorers, Lincoln/London 1999. Sutherland, Patricia D.: Strands of Culture Contact. Dorset-Norse Interactions in the Canadian Eastern Arctic, in: Identities and Cultural Contact in the Arctic (ed. Martin Appelt, Joel Berglund a Hans C. Gulløv, København 2000, str. 159 –169.

Závěrečné rozhlédnutí Dürer, Albrecht: Schriftlicher Nachlaß. Eine Auswahl, herausgegeben, mit einem Vorwort und mit Anmerkungen versehen von Hubert Faensen, Berlin 1962. Esen-Baur, Heide-Margaret: 1500 Jahre Kultur der Osterinsel – Schätze aus dem Land des Hotu Matua. Ausstellung veranstaltet von der Deutsch-Ibero-Amerikanischen Gesellschaft Frankfurt am Main, 5. April bis 3. September 1989, Mainz 1989. Howe, Kerry R.: The Quest for Origins. Who First Discovered and settled the Pacific Islands?, Honolulu 2003.

460

Chronologický přehled

CHRONOLOGICKÝ PŘEHLED

období

Afrika

asi před 4–3 mil. let

Australopithecus afarensis, přechodná forma mezi lidoopem a člověkem

asi před 3,6 milionu let

nález stop dvou vzpřímených jedinců v Laetoli (Tanzanie)

asi před 3,5 mil. let

Lucy, zatím nejúplnější zachovaný raný hominid Australopithecus afarensis (Hadar, Etiopie)

asi před 3–2 mil. let

Australopithecus africanus

asi před 3–1 milionem let

Australopithecus robustus


přechod ke vzpřímenému člověku; Homo rudolfensis; Homo habilis; oldovanská kultura: výroba prvních jednoduchých kamenných nástrojů (Kada Gona) – valounové nástroje (pebble tools)

asi před 1,8 mil. – asi před 400 000 lety

skupina Homo erectus s podskupinami: Homo ergaster v Africe; Homo erectus opouští Afriku (Out of Africa 1)


používání ohně v Keni a jižní Africe

asi před 1,5 mil. – před 150 000 lety

acheulská kultura: výroba pěstních klínů a standardizovaných nástrojů (počátky artikulované řeči)

asi před 1 mil. let

před 700 000–600 000 lety před 500 000–300 000 lety

asi před 130 000–30 000 lety

asi před 135 000–100 000 lety

vyvíjejí se pozdní formy Homo erectus; Homo sapiens v Africe; raná čepelová technika; Homo sapiens opouští Afriku (hypotéza afrického původu – Recent African Origin)

Blízký východ / Egypt

rozšíření Homo ergaster/georgicus/ /erectus přes Levantu do Gruzie (Dmanisi) a až do východní / jihovýchodní Asie (Jáva)

461


Asie

Evropa

oldovanská kultura: výroba prvních jednoduchých kamenných nástrojů

první naleziště Homo erectus v Asii

Homo antecessor (Homo erectus) jako nejstarší člověk v evropském Středomoří (Atapuerca) první nálezy severně od Alp (Kärlich)

jeskynní komplex Čou-kchou-tien jižně od Pekingu (Homo erectus/ Sinanthropus pekinensis) s ohništi

Homo erectus: Schöningen (dřevěné oštěpy; tábořiště v Bilzingslebenu, Heidelberg; organizovaný skupinový lov velké zvěře

rozšíření Homo neanderthalensis z Evropy do západní a jihovýchodní Asie

vývoj Homo neanderthalensis z pozdního Homo erectus jako vlastní příspěvek Evropy k evoluci člověka; nejstarší pohřby; klasický neandertálec a možné kontakty s Homo sapiens

Amerika

462


období

Afrika

Blízký východ / Egypt

asi před 100 000–12 000 lety

nejranější umělecká díla na jihu Afriky (jeskyně Blombos, jeskyně Apollo 11)

ostrov Flores (Indonésie): Homo floresiensis jako pozdní forma Homo erectus (?)

kolem 11 500 př. Kr.

kolem 10 000 př. Kr.

konec poslední doby ledové; počátek holocénu; rychlé oteplování s trvalou stvím a chovem dobytka i pokračování lovecko-sběračského způsobu života

kolem 9000–8000 př. Kr.

neolitizace tehdy „zelené“ Sahary; raná keramika až v západní Africe

pozdní lovci a sběrači s monumentálními stavbami (Göbekli Tepe); počátek neolitizace v tzv. Úrodném půlměsíci se zemědělstvím a chovem dobytka; větší pevná sídla (například Jericho)

kolem 8000–4000 př. Kr.

Sahara/pásmo savan: extenzivní pastevectví; „období skotu“; skalní malby

vývoj raně městských struktur; umělé zavlažovací soustavy; raný neolit na Arabském poloostrově

asi 5500–4000 př. Kr.

počátek postupující desertifikace Sahary; postupný odchod lidí na jih do pásu savan

počátek metalurgie; od 2700/2500: dominance technologie cínového bronzu kolem 3300–2500: první texty v Uruku

kolem 3032–2589: archaické období Egypta (1.–3. dynastie); kolem 2700: stavba Džoserovy pyramidy

4.–3. tisíciletí př. Kr.

29.–24. stol.: raně dynastické období v Mezopotámii; Nippur jako náboženské centrum kolem 2639–2166: egyptská Stará říše (4.–6. dynastie) kolem 2340–2285: Sargon Akkadský kolem 2216–2020: egyptské 1. mezidobí ([7.]–10. dynastie

2. tis. př. Kr.

kolem 2119–1793: egyptská Střední říše (11.–12. dynastie)

463

Chronologický přehled Asie

Evropa

Amerika

Homo sapiens v Levantě (jeskyně na hoře Karmel); první pohřby; anatomický důkaz artikulované řeči; expanze do východní a jihovýchodní Asie, až do Austrálie

nejstarší umělecká díla (plastiky v jihozápadním Německu), později jeskynní malby a drobné přenosné umění až do konce doby ledové; pes jako nejstarší domácí zvíře

kolem 14 000–12 000 př. Kr.: Homo sapiens přes pevninský most ze Sibiře na Aljašku (Beringie) rychle osidluje celý světadíl (Monte Verde v Chile) cloviská kultura v Severní Americe vyznačující se hroty šípů a oštěpů z pazourku

změnou flóry a fauny; různé kulturní adaptační procesy; od této doby oddělení usedlého způsobu života se zemědělpočátek paleoindiánského archaického období; lovecké populace

neolitizace střední a východní Asie: pěstování prosa a vodní rýže, chov domácích zvířat (zvláště prasat, buvolů)

neolitizace Evropy přes Středozemní moře a Dunaj až do střední (kultura s lineární keramikou), severní a západní Evropy

kultura Jang-šao v Číně, po ní kultura Lung-šan

počátek metalurgie (hornictví, hutnické zpracování kovů); první velká sociální diferenciace (Varna)

rané pěstování kulturních rostlin jako kukuřice; raná výroba keramiky; zakládání větších sídlišť, rané monumentální stavby (pyramidy v Caralu); kolem 3500 první zpracování kovu

4.–poč. 2. tis.: megalitická kultura v západní a severní Evropě; mj. vytváření kamenných kruhů (například Stonehenge); kulturní vyrovnávací procesy prostřednictvím kultury se šňůrovou keramikou a kultury zvoncovitých pohárů

kolem: 3000–2000: raně mínójské období na Krétě; krétské předpalácové období; raně helladské období na řecké pevnině; stěhování 3. tis.: kykladská kultura v Egeidě

asi 2600–1900: harappská kultura/ kultura poříčí Indu: městské společnosti s hierarchickou sociální strukturou, komplexním hospodářským systémem a městskými centry jako například Mohendžodaro; písmo (dosud nerozluštěno); obchodní styky s Arabským poloostrovem a Mezopotámií

přechod k předklasickému období: komplexní vesnice, zvyšující se hustota osídlení

464 období

Chronologický přehled Afrika

Blízký východ / Egypt kolem 2050–1950: 3. urská dynastie; Šulgi jako nejvýznamnější král

1. pol. 2. tis.: doložena chetitština jako nejstarší indoevropský jazyk kolem 1794–1550: egyptské 2. mezidobí (13.–17. dynastie); kolem 1650 vpád Hyksósů 2. tis. př. Kr.

1792–1750: babylónský král Chammurapi; „Chammurapiho zákoník“

přechod pastevců k usedlému způsobu života; pěstování kulturních plodin (dochan klasnatý); první vesnice

konec 3./2. tis.: oázová města na Arabském poloostrově, karavanní obchod (výroba aromatických látek); plavba v Rudém moři (až do Súdánu) a v Perském zálivu až k harappské kultuře; Bahrajn (Dilmun) jako překladiště, Omán jako dodavatel mědi

válečný vůz (dvoukolový, paprsková kola, koňský zápřah) na skalních malbách doby bronzové (raní Garamantové?); vznik transsaharských tras (obchod mezi Středozemním mořem a Nigerem)

asi 16.–12. stol.: kassitské období v Mezopotámii

kolem 1550–1069: egyptská Nová říše (18.–20. dynastie);Thutmose III., Achnaton,Tutanchamon, Ramesse II.

kolem 14.–11. stol.: zničení mitannské říše; nezávislost Asýrie 13.–12. stol.: vrchol chetitské velkoříše; 1275 bitva u Kádeše „mořské národy“ a konec chetitské říše a levantských městských států, úspěšná obrana Ramesse III.; počátek doby železné počátek 1. tis. př. Kr.

regionální návrat ke kočovnému chovu dobytka; v západní Africe zakládání velkosídlišť; pěstování vigny čínské; počátek domácí železné industrie; základ pozdějších velkoříší

foinícké expanze až do Španělska/ severovýchodní Afriky; vzestup Asýrie; vznik izraelského království

465

Chronologický přehled Asie

Evropa

Amerika

kolem 2000–1600: středně mínójské období na Krétě; období starých paláců; zničení starých paláců, budování nových paláců; středně helladské období v pevninském Řecku

1. pol. 2. tis.: legendární dynastie Sia; v Indii: konec harappské kultury; příchod Árjů; védské období (asi až do 600 př. Kr.)

2. tis.: vývoj domácích písem (krétské „hieroglyfické písmo“; lineární písmo A a B (raná řečtina) 2200–800: evropská doba bronzová s regionálními specifiky; komplexní náboženství („sluneční vůz z Trundholmu“; „ptačí sluneční člun“); skalní obrazy; základ starší doby železné

asi 1600–1045: dynastie Šang: věštebné kosti s nejstarším písmem; „pohřebiště králů“ v An-jangu, vysoce rozvinuté lití bronzu

kolem 1600–1100: pozdně mínójské období na Krétě; kolem 1350: zničení Knóssu; mykénská nadvláda; pozdně helladské období v pevninském Řecku

od 2. tis.: šíření lapitské kultury do Polynésie (do 1000 po Kr.)

1550: počátek mykénské kultury; šachtové hroby v Mykénách; pozdní kupolové a komorové hroby; kolem 1400–1200: rozkvět mykénských paláců; kontakty Mykén až do Itálie a k východnímu Středomoří, též do Anatolie a Egypta; loď z Uluburunu asi 1500–400: olmécká kultura: obřadní centra s chrámy, monumentální plastika (například gigantické hlavy z čediče; první písmo

v Eurasii a střední Asii: počátek jízdního kočovnictví

konec mykénské kultury; „mořské národy“ v Egeidě a Levantě; temné období; dórské stěhování a počátek doby železné

v jihovýchodní Asii (Vietnam, Indonésie): dongsonská kultura s vysoce rozvinutým litím bronzu

1000–400: konec doby bronzové a počátek doby železné v Evropě; vývoj k halštatskému a laténskému období (Etruskové, raný Řím, Keltové, Ilyrové, Thrákové, Iberové)

466

Jmenný rejstřík

JMENNÝ REJSTŘÍK

Acamapichtli 409 Adad-nárárí I. 207, 208 Adad-nárárí II. 209 Adad-nárárí III. 211 Adad-šuma-usur 206 Agamemnón 283, 285, 322 Aha, viz též Meni 169 Ahmose I. 167, 178 Ahmose II. 187 Ahuitzotl 410 Achnaton, viz Amenhotep IV. Achuni 210 Aje 256n Alaksandu z Viluše 260, 262 Alexandr III. (Veliký) 188, 216, 423, 448 Alexandr IV. 188 Alluvamna 247 Almaqah 225, 226 Amar-Sín 198 Amenardis (Amyrtaios) 187 Amenemhet I. 158, 168, 174 Amenemhet II. 158 Amenemhet III. 175 Amenemhet IV. 175 Amenhotep I. 159 Amenhotep II. 159, 277 Amenhotep III. 159, 179n, 205, 253, 255, 277 Amenhotep IV. (Achnaton) 159, 179n, 253, 255, 464 Ammuna 245, 247 Amon 169, 182, 184, 185, 186, 188, 265 Amundsen, Roald 433 Anders, William 439 Andersson, Johan Gunnar 374, 377, 383 Anitta 240n Antef 174 Anum-herwa 239n Apopi 159 Apopi II. 177 Arnuvanda I. 250n Arnuvanda II. 258 Arnuvanda III. 268

Artatama I. 204n Artatama II. 205, 255, 257 Artaxerxés III. 187 Asarhaddon 186, 213n Assmann, Jan 156 Ašóka 449 Aššurbanipal 186, 214 Aššur-dán I. 208 Aššurnasirpal II. 209n Aššur-uballit I. 206n, 255, 257 Aššur-uballit II. 215 Atahualpa 422 Aton/Jati 180n Attarissij 250 Aurenche, Olivier 142 Axayacatl 410 B’ajlaj Chan K’awiil 415 Barents, Willem 431 Bat-šeba 237 Bentišina z Amurru 262n, 265 Bering, Vitus 434 Birket-Smith, Kaj 435 Bopp, Franz 99 Boucher de Crèvecoeur de Perthes, Jacques 23 Buddha 18, 103, 446, 449 Burckhardt, Johann Ludwig 237 Burna-Buriaš II. 206 Busbecq, Ghiselin de 104 Cabot, John 430 Cabot, Sebastian 430 Cauvin, Jacques 143 Ce Acatl Topiltzin (Quetzalcoatl) 408 Clark, Desmond 360 Clark, Grahame 358n, 364, 368 Corte-Real, Gaspar 430 Cuvier, Georges 23 Darwin, Charles Robert 23, 26, 69, 73, 360 David 237

Jmenný rejstřík Davis, John 431 Dürer, Albrecht 449 Džedefre 157, 173 Džoser 157, 168, 172n, 462 Eannatum z Lagaše 191 Enlil 191, 193, 207 Enlil-nádín-achché 207 Erik Rudý 446 Fernandes, Joao 430 Filip Arhidaios 188 Flinders, Matthew 426 Franklin, John 432 –435, 440 Frobisher, Martin 431 Fuhlrott, Johann Carl 23 Fu-chao 384 –386, 391, 394 Gabunia, Leo 40 Gaššulijavija 263 Gudea 196 Gungunum 200 Haibre (Apriés) 161, 187 Haremheb 159, 167, 182, 260 Hatšepsut 159, 178n, 277 Hayes, William Christopher 176 Hearne, Samuel 436 Heinrich, Hartmut 86 Hérodotos 172, 237, 285, 326, 244, 352 Hésiodos 27, 321 Hetepsechemuej 157, 170 Holm, Gustav 431 Homér 102, 251, 283, 285, 321n, 32 Hor 169n Hrihor 185 Hrozný, Bedřich 238 Huáscar 422 Huayn Capac 422 Huitzilihuitl 409 Huitzilopochtli 410 Chak Tok Ich’aak I. 412 Chak Tok Ich’aak II. 413 Chammurapi 201–203, 207, 244, 246, 324, 464 Champollion, Jean-François 237 Chamuaset 167 Chantili I. 244n Chantili II. 245 Chasechemuej 157, 170 Chattušili I. 241–244, Chattušili III. 206, 252, 263, 265 –267

467

Childe, Gordon 107, 110, 116, 137, 139, 375, 400 Chizkijáš 213 Chufu (Cheops) 157, 167, 173 Chuzzija I. 245 Chuzzija II. 247 Ibbi-Sín 198n Idrimi 204 Ilu-šumma 200 Inglefield, Edward 432 Inti 421 Išbi-Erra 199n Išputachšu 246 Itzcóatl 409 Jachdun-Lim 201 Jarím-Lim I. 201 Jasaw Chan K’awiil 415n Jasmach-Adad 201 Jaspers, Karl 164 Jones, William 99 Jóšijáš 187 K’an Chitam K’an Ak 413 Kadašman-Enlil I. 206 Kadašman-Enlil II. 266 Kadašman-Turgu 206 Kamaatre 185 Kambýsés 161, 186n Kamose 177n Kandalánu 214 Karaindaš I. 205 Karib’il Watar 225 Kaštiliaš IV. 206, 208 Kolumbus, Kryštof 446 Konfucius 383, 449 Kozlowski, Stefan 142 Kukulkán 408 Kukunni z Viluše 260 Kupanta-Kurunta 250, 259 Kurigalzu I. 205 Kurigalzu II. 206 Kutir-Nachchunt 207 Kyaxarés II. 215 Kýros II. Veliký 216 Labarna (Tabarna) 241 Leakeyovi, Louis a Mary 34 Leif Erikson 446 Libby, Willard F. 26 Lipit-Ištar 200 Lubbock, John 23, 107, 375 Lucy 24, 33, 361, 460

468

Jmenný rejstřík

Lugalkinišedudu z Uruku 191 Lugalzagesi 192n, 195 Lumley, Henry de 37 Lumley, Marie Antoinetta de 40 Lüning, Jens 116

Neko II. 161, 187 Nibchururi 181 Niebuhr, Carsten 217 Ninurta-apil-Ekur 208 Nuun U Jol Chaak 415

Madduvatta 250n, 259 Mama Ocllo 421 Manco Cápac 421 Manéthó 164, 166, 168, 172n, 176 Man-ištúšu 194 Marduk 203, 206n, 208, 213, 215n Marduk-apla-iddina I. 206 Marduk-apla-iddina II. 212n Marduk-zákir-šumi I. 210 Marx, Karl 162, 167 Mašchviluva z Miry 255 Melišipak II. 206 Meni, viz též Aha a Narmer 157, 169n, 174 Mentuhotep I. 174 Mentuhotep II. 158, 174 Mentuhotep III. 158, 174 Merenptah 159, 183, 268 Merenre I. 172 Meritaton 181 Merodach-Baladan viz Marduk-apla-iddina Mesalim z Déru 191 Mesanepada z Uru 191 Meyer, Eduard 184 Mita z Pachchuvy 251 Moctezuma I. (Moteuczoma Ilhuicamina) 409n Moctezuma II. zvaný Xocoyotzin 410 Muršili I. 177, 203, 244 Muršili II. 252, 256 –260 Muršili III. 262n, 265 Muvatalli I. 247 Muvatalli II. 248, 261–263, 266n, 324 Muvatti 255 Muwaan Jol 412

Osm Jelenů Jaguáří Dráp 408 Osorkon III. 160, 185 Ovidius 27

Nabonid 216, 222 Nabopolassar 214n Nabukadnezar I. 187, 207 Nabukadnezar II. 215 Nachthareheb 188 Nammachani 197 Náram-Sín 193 –195 Narmer, viz též Meni 157, 169 Nazimaruttaš 208 Nefertiti 179 –181 Neferure 178 Neitokret 186

Pachacútec 421 Parratarna 204 Pepi I. 158, 172 Peribsen 157, 170 Pijamaradu 266 Pije 161, 186 Psammetik I. 161, 185 –187, 214 Psammetik II. 161, 187 Psammetik III. 161, 187 Ptolemaios I. 188 Puduchepa 263, 265 –267 Punip-Tešup 242 Quetzalcoatl viz Ce Acatl Topiltzin Ramesse I. 159, 182 Ramesse II. 159, 261n, 265 –267, 324, 464 Ramesse III. 160, 183, 324, 464 Ramesse IV. 160, 183 Ramesse V. 160, 183 Ramesse XI. 160, 183 Rasmussen, Knud 435 Re 169, 180 –182 Rím-Sín I. 200 Rímuš 194n Roggeveen, Jacob 448 Ross, John 432 S’-ma Čchien 381–383 Sabni 172 Salmanassar I. 208 Salmanassar III. 209n Salmanassar V. 212 Sammu-ramát viz Semiramis Samsu-iluna 203 Sarduri II. 211 Sargon Akkadský 193 –195, 462, 238, 242, 462 Sargon II. 212 Sarpanítu 203 Sekenenre Tao II. 177 Semiramis (Sammu-ramát) 211 Senusret I. 158, 168, 174n Senusret II. 158

Jmenný rejstřík Senusret III. 158 Sesóstris, viz Senusret Setnacht 160, 170 Setchi I. 159, 170 Setchi II. 159, 170 Schaafhausen, Hermann 23 Schliemann, Heinrich 322 Sidkijáš 187, 215 Sín 216 Sinacherib 212n Sinuhet 164, 168, 175 Siyaj Chan K’awiil II. 412n Siyaj K’ak 412 Smenchkare 181 Solas, William 424 Sumu-abum 200 Sutech 169n Šabaka 161, 186 Šamaš-šuma-ukín 214 Šamší-Adad I. 201 Šamší-Adad V. 210n Šar-kali-šarri 195 Šattivaza 205, 257 Šauštatar 204 Šepenupet I. 185n Šulgi 197n, 464 Šunaššura 249 Šuppiluliuma I. 180, 205, 253 –258, 260, 269 Šuppiluliuma II. 268n, 288 Šu-Sín 198 Šutruk-Nachchunt I. 206 Šuttarna II. 205, 257 Šuttarna III. 205 Taharka 161, 186, 213n Tachurvaili 247 Tanutamon 161, 186 Tarchundaradu 253 Tavannana 241 Telipinu 241, 244 –247, 256 Teti 158, 172 Teumman 214 Tezozomoc 409 Thutmose I. 159

469

Thutmose II. 178n Thutmose III. 159, 165, 167, 178 –180, 204, 249, 277, 464 Thutmose IV. 204 Tiglatpilesar I. 207, 209 Tiglatpilesar III. 211n Tízoc 410 Tláloc 410 Tukultí-Ninurta I. 206, 208 Tukultí-Ninurta II. 209 Túpac Yupanqui 422 Tušratta 205, 206, 255 Tutanchamon 159, 166n, 179 –181, 256, 464 Tutchalija I. 248 –251 Tutchalija II. 248, 252 –254 Tutchalija IV. 261, 266 –268 Uchcha-zit 259 Ulam-Buriaš 205 Ur-Nammu 196n, 234 Urukagina 192 Usire 169 Utu-chegal 196 Veni 172 Venis 158, 168, 172 Ventris, Michael G. F. 322 Wak Chan K’awiil 413 Winckler, Hugo 238 Wulfila 104 Wu-ting 385n, 389, 394 Yax Ehb’ Xook 412 Yax Nuun Aiin I. 412 Yich’aak K’ak’ 415 Yik’on Chan K’awiil 416 Yitha’amar Watar 225 Yuknoom Took’ K’awiil 416 Yuknoom Veliký 415 Zababa-šuma-iddina 207 Zannanza 181 Zidanta I. 244n Zidanta II. 247 Zimrí-Lim 201n

470

Místní rejstřík

MÍSTNÍ REJSTŘÍK

Abú Simbel 163, 261 Abýdos 163n, 169 –172, 174, 176, 261 Afghánistán 52, 103, 228 Africký roh 80, 322 Achchijá/Achchijava 250n, 259, 266, 283, 322 Aigína 280 Ain Ghazzál 139 Ain Haneš 38n Akaba 217, 222, 224 Akkad 193 –197, 233n Akrotiri 277n Alalach 204, 242n, 249, 256 Alašija, viz Kypr Albánie 281, 338 Aldenhovenská plošina 119, 127n, 132, 134n Aleppo 201, 243, 249, 256, 260 Aljaška 48, 82, 90, 93, 395, 428, 430, 432, 434n, 437, 463 Alpy 34, 41, 50, 56, 60, 115, 301–303, 307, 328, 332, 339, 343n, 346, 348, 364, 442 Altamira 24, 88 Altmark 315 Amurru 261–263, 267 Anatólie 52, 102, 110n, 114, 148, 200n, 204, 212, 237 –242, 244 –246, 248, 250, 252 –254, 260, 262n, 265, 267 –269, 284, 296, 318, 327, 338, 349, 352 Andy 93, 395, 397, 400, 418, 420 Anglie 48, 57, 60n, 66n, 310, 313, 322, 348, 430n, 433, 448 An-jang 380, 382 –384, 386 –390, 465 Apeninský poloostrov 62, 303, 306, 318, 349 Arabský poloostrov 29, 80, 138, 150, 194, 217 –227 Arago (jeskyně) 61 Aralské jezero 81 Arktida 93, 427 –435, 438 Arménie 52 Arzava 242n, 245, 248, 250, 252 –255

Asýrie 151, 189, 199, 202n, 205 –215, 240, 260, 324, 352, 464 Aššur 191, 200 –202, 204, 208n, 212n., 215, 225, 240n, 249, 255, 258, 262, 267 Atapuerca 46, 48, 54n, 461 Athény 278, 283 Atlantik/Atlantský oceán 60, 121, 293, 305, 324, 426, 429 –431, 441, 447 Attika 275, 283n Avaris 176, 178, 277 Awash 24, 34n Azcapotzalco 409 Azovské moře 49n, 295 Azzi 252 –254 Babylón 151, 177, 187n, 199 –202, 205 –208, 211–216, 218, 244, 263 Babylónie 189n, 192n, 195n, 198n, 200n, 203, 205 –216, 234, 244, 257n, 260, 266 Baffinův ostrov 428, 430 –432 Bahrajn 193, 222n, 233, 464 Balkán 281, 298n, 306, 330, 339 Baltské moře 319, 344 Balúčistán 228n, 233, 235 Barranco Léon 46 Bavorsko 131, 133n, 317, 324 Belgie 115 Beringie 90, 137, 443, 463 Beringovo moře 137 Beringův průliv 82, 395, 427, 434, 463 Bilzingsleben 67n, 441, 461 Blombos (jeskyně) 80, 367, 443, 462 Boğazköy, viz též Chattušaš 180, 204, 238n, 241, 243, 264 Boiótie 283 Bosna 297 –299 Boxgrove 50, 57n Boyne 310 –312 Bretaň 306 –308, 327, 348 Británie 284, 359 Britské ostrovy 56, 306, 309 –314, 318, 320, 327, 347n, 353 Brodgarský kruh 311n

Místní rejstřík Bulharsko 110, 114, 296, 299 Byblos 140, 177, 191, 243, 275 Calakmul 399, 411n, 415n Cancuén 413, 415 Caracol 399, 413 Çatal Höyük 114, 140, 148n, 295 Cayönü 140, 145, 293, 295 Clacton-on-Sea 67 Cornwall 104, 284 Cuzco 421 Čad 33 Čadská pánev 362, 370n Čadské jezero 368, 370 –372 Čechy 327, 339n, 341, 343, 350 Čeng-čou 380n, 383n Černé moře 242, 245 Červený kopec 52, 55 Česká republika 85 –87 Če-ťiang 376 –378, 381n Čchang-an 18 Čína 16, 18, 29, 41, 45, 47, 73, 120, 138, 321, 327, 374 –376, 383, 387 –389, 391, 424 –426, 439, 445n, 449, 463 Čóga Mami 149 Čólistán 228, 231 Čou-kchou-tien 68, 374, 439, 441, 461 Damašek 210, 212 Devonský ostrov 428, 432n Dhólavíra 230n Dilmun 193, 196, 219, 222n, 234, 464 Dmanisi 39 –43, 46, 48, 56, 68, 364, 441, 460 Dolnorýnská nížina 117, 119, 131–134 Dolni Mostre 298 Dos Pilas 399, 415 Dunaj 103, 114, 131, 297, 300, 332, 338 –344, 348, 463 Džibuti 38, 224 Egeis 27, 225, 273n, 277n, 280, 285, 296, 322, 349, 463, 465 Egypt 16, 27, 29, 147, 151n, 155n, 162 –171, 173n, 176 –178, 181, 183 –188, 203 –206, 212 –215, 217, 222, 224n, 233, 237, 255 –263, 265, 268n, 271, 274n, 282, 288, 322, 324, 354, 358, 370, 445n, 462, 465 Ekvádor 400n, 418, 421 El-Kóm (El-Kowm) 65 El Mirador 399, 411, 413 El Perú 412n, 416

471

El Tajín 398, 407 Elam 193n, 196n, 199, 202, 206n, 212, 214 Ellesmerův ostrov 427n Enkomi 286 –289 Eridu 149 –151, 193, 200 Er-li-tchou 379 –381, 384 Ešnunna 191, 199, 201n, 206 Etiopie 24, 35, 362, 439, 460 Etla 404, 407 Eufrat 138, 140, 142, 149n, 178n, 189, 191, 198, 200n, 204n, 207 –210, 213, 220, 222, 238, 242 –244, 251, 253, 255, 269, 448 Faistos 274 –276, 278, 335 Fermana 232 Filipíny 425, 447 Flomborn 116, 130 Flores 89n, 441n, 462 Foiníkie 172 Francie 61, 79, 85, 87n, 115, 303, 305 –309, 314, 346, 348, 442 Fuente Nueva 46 Gešer Benot Jaaqov 49n Ghaggar-Hákra 228, 231 Gibraltarský průliv 46, 441 Gíza 163, 172n Göbekli Tepe 140 –146, 149, 306, 445, 462 Gona 34n, 460 Gran Dolina 55 Grónsko 78, 108, 427 –432, 438, 446 Gruzie 39, 364, 460 Guadix-Baza 40, 46, 65 Guatemala 399, 403n, 411, 414, 418 Gudžarát 230, 233 Hadar 24, 33, 35, 37, 361, 460 Hala Sultan Tekke 287 Hallstatt 343 Hamá 212, 237, 261 Harappa 228 –235 Harz 331 Hesensko 116, 131n, 135, 308, 317, 326, 341 Hisarlık, viz Trója Hoxne 66 Huari 420n Hudsonův záliv 90, 428 –430, 435n Hudžajrat al-Ghuzlán 218 Hummal 45n, 76 Chábúr 193, 201, 204, 209 Chan Chan 421 Charrán 215n

472

Místní rejstřík

Chatti 242n, 245, 248, 250, 252n., 255, 257, 260, 265 –268 Chattuša 204, 238, 240n, 242 –249, 252 –254, 256 –263, 265 –269, 283 Che-nan 377, 379 –383 Che-pej 375, 377, 379, 381n Chiapas 404, 410, 418 Chichén Itzá 399, 408, 417 Chile 90, 396, 421, 444, 463 Ifri n’Ammar 80, 367 Indický oceán 217, 222, 233, 426, 447 Indie 18, 41, 99, 228 –230, 232 –235, 357, 423, 425, 438, 449, 465 Indonésie 89, 138, 439, 441, 447, 462, 465 Indus 25, 29, 193, 223, 228 –235, 321, 352, 425, 445 Irák 74, 148, 442 Írán 99, 104, 152, 191, 200n, 204, 216, 222, 228, 233, 239, 351, 445 Irsko 305, 309 –313, 328, 348 Isernia La Pileta 53n Isin 199n, 207, 234 Island 98, 305, 429n Išuva 252, 255 Itálie 46, 53, 61n, 79, 87, 282n, 323, 330, 339, 344, 348n, 437, 465 Izrael 74, 147, 284 Jadran 114, 297, 349 Jamchad 177, 201n, 204, 244 Jang-c’-ťiang 375n Jang-šao 377, 463 Japonsko 18, 48, 110, 446, 449 Jáva 41, 47n, 460 Jemen 220, 222 –225 Jericho 110, 139n, 146n, 308 Jeruzalém 187, 213, 215 Jižní Rhodesie viz Zimbabwe Jordán 43, 47, 49, 53, 57 Jordánsko 139, 224 Judea 187, 215 Jutský poloostrov 310 Kada Gona viz Gona Kádeš 261n, 265, 324, 464 Kalavasos 287n Kalchu 208, 210, 212 Kálíbangan 231n Kanaán 177 Kanada 395, 427 –438 Káneš (Kültepe) 200, 238 –241 Kappadokie 240, 245

Karchemiš 187, 212, 215, 256, 258, 260, 268n Kärlich 52, 55, 57n, 60, 62, 461 Karnak 177, 180, 265 Karpaty 82n, 296, 317, 338n, 340n, 364 Kaspické moře 81, 442 Katar 50, 220, 224 Katna 256, 345 Kavkaz 34, 41, 52, 103, 351n Kayalıpınar 241, 253, 255 Keftiu, viz Kréta 277 Keňa 35, 37, 42, 49n, 80 Kilikie 149, 204, 245, 250, 254 Kiš 191n, 200 Kition 287 –289 Kizvatna 245 –247, 249n, 253 –255, 263 Knóssos 102, 272 –279, 282, 322, 324, 465 Kolumbie 401, 418 Königsaue 76 Konya 52, 148, 261, 267 Koobi Fora 35, 37n, 50 Korea 18, 48, 65, 446, 449 Kót Dídží 231 Kréta 271–281, 286, 288, 463, 465 Kuang-tung 376, 379 Kültepe, viz Káneš Kung-wang-ling 45, 47n Kuššar 240n Kyklady 273 –275, 277, 280, 284 Kypr 177, 250n, 263, 268, 275, 277, 283 –288, 348 La Galgada 400, 418 La Polledrara 62, 64n La Venta 401, 403 Labe 301n, 318, 320, 345, 350 Labrador 429 –431 Lagaš 191–193, 196n Larsa 193, 199n, 202, 234 Leubingen 324, 341 Levanta 43, 49, 139n, 148, 152, 204, 209, 215, 220 –222, 224 –226, 242, 268, 271, 274n, 277, 283, 285n, 288n, 443, 460, 463, 465 Libanon 209n, 256 Lima 400, 421 Lokalalei 37 Lóthal 232, 234 Lüdelsen 315 Lunel-Viel 65 Luxor, viz Veset Lung-šan 378, 463 Luo-jang 379

Místní rejstřík Maďarsko 50, 114, 339, 341 Maes Howe 311n Magan 193n, 196, 222n, 233n Makedonie 296, 338 Makrán 228n Malá Asie 18, 102n, 177, 193, 200n, 203n, 209, 271, 273, 277, 282, 285, 288, 327 Mali 25 Malia 275n Mari 191, 199 –202, 288 Marib 225 Maroko 80, 367 Mašavera 39 Mauer 50, 57n Mauran 78 Mayapán 417 Meklenbursko 301, 345 Meluchcha 193, 196, 352 Mennefer (Memfis) 170, 173n, 186, 213 Mesarská nížina 273n Messénie 279 –281, 283n, Mexický záliv 401, 403, 406, 408, 410n Mexiko 93, 401, 404, 406 –408, 410n, 449 Mezopotámie 16, 102, 138, 141, 143, 145n, 148 –152, 176, 189 –216, 222n, 225, 228 –230, 232 –235, 237 –240, 244, 248, 250, 255, 258, 160, 296, 306, 317, 321n, 327n, 445, 462n Midea 283 Midland River 56 Miesenheim 50, 57 –59 Mílétos/Milavanda 251, 259, 266, 277, Mitanni 103, 203 –206, 208, 242, 249n, 255 –258, 464 Mitterberg 328n, 353 Mohan 116, 117, 119, 131, Mohendžodaro 228, 230m, 233, 235, 463 Moche 419n Mongolsko 16, 374, 382, 388 Mont Boron 65 Monte Albán 404, 407n Monte Bego 325, 348 Monte Verde 90, 396n, 344, 463 Montpellier 65 Morava 52, 83, 301, 339, 341, 343, 350, Mykény 102, 251, 258n, 269, 271n, 277 –285, 288n, 322, 324, 338, 345, 349, 465 Nakbé 411 Nariokotome 39 Nadáwíja Ain Askar 65 Neandertal 23, 73 Neckar 57, 131n

473

Nefúd 217, 220 Německo 88, 94, 104, 116, 123, 126n, 130 –136, 217, 288, 301n, 308n, 314, 318, 322, 324n, 327, 331, 333, 337, 339 –341, 343 –346, 350, 368, 448, 463 Nerik 247, 263 Néša, viz Káneš Nevalı Çori 140, 143, 145n Newfoundland 430n Niger 25 Nigérie 370 Nil 147, 164, 174, 177, 183n, 277, 324, 359, 369n, 448 Ninive 208n, 212 –215 Nippur 191, 193n, 199n, 207, 462 Nizozemí 115, 333, 346 Normandie 306 Nová Guinea 89, 97, 368, 426, 447 Nová Kaledonie 447 Nová země 431, 434 Nový Zéland 447 Núbie 174, 176, 178n, 186 Oaxaca 400n, 404, 407 –410 Obejd, viz Tell el-Obejd Obi-Rachmat 81–83 Odra 301, 350 Ohňová země 22, 395, 426 Okolište 297n Olduvai 24, 34n, 37 –39, 42, 48, 50, 360, 362 Omán 193, 220, 222 –224, 226, 228, 230, 232n Omo 37, 80, 439 Orkneje 310 –312 Orontés 256 ostrov Krále Viléma 433n Pacifik, viz Tichý oceán Pachchuva 251 Pákistán 38, 222, 228n Palenque 412, 416 Palestina 38, 43, 49, 176n, 179, 204, 211–213, 215, 225, 284, 324 Paňdžáb 228 –230 Pan-pcho-cchun 377 Papua-Nová Guinea, viz Nová Guinea Pařížská pánev 123, 306 –308 Peking 68, 374, 461 Peloponnésos 279 –281, 284, Perský záliv 137, 150, 193, 196n, 217, 222 –224, 447, 464 Peru 400, 418n, 421 Peștera cu Oase 80, 82n, 85

474

Místní rejstřík

Petralona 53 Pchej-li-kang 375n Pinezaouri 39, 41 Pobaltí 282, 322n, 353 Poing 324, 343 Polsko 331, 337, 339n, 350, 442 Polynésie 446 –448, 465 Punt/Ofir 224, 322 Purušchanda 238n Pylos 102, 282n Pyreneje 41, 303, 364 Pyrenejský poloostrov 304, 306, 318n, 347n Qalat al-Bahrajn 223 Rakousko 123, 136, 341, 343 Rhodos 277, 326 Rópar 232 Ross Island 305, 328 Rudé moře 17, 147, 187, 217, 220, 224 –226, 448 Rumunsko 40, 80, 82, 281, 296, 299n, 340 Rusko 78, 99, 350, 423, 434 Rýn, Porýní 52, 57n, 63, 67, 116 –120, 128, 131–135, 309, 318, 333, 341, 343, 346, 448 Řecko 53, 110, 114, 116, 188, 262, 271– 273, 277, 279n, 282 –284, 303, 318, 322, 326, 338, 340, 349, 354, 423, 448, 464n Řím 53n, 61n, 349, 429, 448 Saint Colomban 66 S’-čchuan 41, 382, 387 Sahara 110, 358, 367n, 369 –372, 448, 462 Sahul 89 Sakkára 170 Sangiran 41, 47n, 439 Sardinie 283, 288, 348n Saúdská Arábie 220, 222 Scapa Flow 310 –312 Sedmihradsko 281, 299, 338 –340 Senegal 370 Severní ledový oceán 435 Schifferstadt 343 Schöningen 60, 67 –70, 461 Siao-tchun 382, 384, 391 Sibiř 48, 74, 90, 351, 427, 446, 463 Sima del Elefante 46, 48, 55 Sindh 228, 230, 235 Si-pej-kang 384, 386 Sjælland 325, 345 Skallerup 345

Skalnaté hory 90 Skandinávie 301–303, 306, 308n, 314, 317, 321, 323, 325, 333, 337, 344, 429n Slezsko 341, 350 Slovensko 338 –340, 350 Solana del Zamborino 65 Somma 23, 55n, 66 Srbsko 299, 339 Starčevo 114, 296 Stenness 311 Sterkfontein 37, 42, 360n Stonehenge 312n, 320, 325, 348 Středozemní moře, Středomoří 29, 65, 74, 86, 111, 114, 147, 152, 191, 194, 204, 209n, 217, 222, 242, 245, 249n, 254, 257, 268n, 271, 275 –277, 279, 282, 284 –286, 303, 305n, 319, 322, 324, 326, 330, 348 –350, 359, 390, 424, 445 –448, 461, 463 Súdán 224, 370, 464 Surkótada 232 Súsy 191, 197, 200, 207, 214, 228 Swartkrans 37, 50, 360 Sýrie 53, 65, 76, 149, 176n, 179, 191, 193n, 201, 203n, 210n, 213, 215, 221, 237, 242, 245, 248, 250, 256 –258, 262n, 269, 284, 286 Šabwa 225 Šamucha 252n Šanli-Urfa 146 Šan-si 377 –379 Šan-tung 377 –379, 381n Šapinuva 252n, 255 Šarišša 245, 251, 253 Šen-si 377, 379, 382 Španělsko 24, 46n, 50, 54, 61n, 65, 78n, 85, 88, 103, 283 Špicberky 431, 434 Srí Lanka 22, 98 Štrasburk 57 Šuruppak 191 Švédsko 315, 346 Tanzánie 33, 34, 362 Tarchuntašša 261–263, 267 –269 Tarniša 248 Taung 360n, 364, Taurus 110, 138, 152, 238 –240, 244, 247, 250, 260n Tautavel 55, 61 Tajmá 216, 220 –222 Tell Brak 193 Tell el-Burák 286

Místní rejstřík Tell el-Amarna 204, 253 Tell Arpaččíja 149 Tell ed-Daba 176 Tell el-Obejd 149 Tell es-Sauwán 149 Tell es-Sultán 139 Tell Halaf 110 Tell Sabí Abjad 148 Tell Umm Dabaghíja 148 Tello 228 Temže 56, 60, 67 Tenochtitlán 401, 409n Teotihuacán 404 –408, 412 Tešik Taš 82n Théby/Luxor (Egypt) 158n, 166, 174, 176n, 183 –186, 188, 214 Théby (Řecko) 102, 279n, 283 Théra 272, 277n Thesálie 114, 296 Thule 429 –432, 435n Tchaj-wan 376, 379, 446n Tiahuanaco 420 Ťiang-si 379 Ťiang-su 377n, 382 Tigris 138, 140, 142, 149n, 189, 191, 194, 198, 200 –202, 204, 208n, 238, 260 Tichý oceán, Tichomoří 90, 396, 401, 434n, 444, 447 Tikal 412 –416 Timna 147, 226 Tírynth 279, 282 –283 Torralba 62, 67 Torresův průliv 89, 447 Trebur 131, 135 Tres Zapotes 401, 403 Trója 248, 262, 273, 279, 285, 322 Troodos 285 Trundholm 325, 344, 346, 465 Tula 408 Turecko 52, 322, 426 Turkana (jezero) 35, 37 –39, 47, 50

475

Uaxactún 412 Ubajdíja 43 –47 Ugarit 204, 256, 260, 268, 275, 287 Ukrajina 350 Uluburun 288, 322, 325, 345, 465 Umm-an-Nar 223 Umm el-Tlel 76 Umma 191–193, 195 Umritz 309 Ur 191–193, 196 –200, 228, 234 Urartu 210 –212 Urfa viz Šanli Urfa Uruk/Erech 151, 190 –193, 196, 199n, 202, 216 Uzbekistán 81, 83, 442 Wádí Araba 147, 222 Wádí Dahr 224 Wádí Nátrún 162 Varna 113, 299, 307 Velká Británie 359, 284 Vendée 306n Venosa 53n, 62, 65 Venta Micena 41, 46 Vértesszölös 50, 52 Veset 261, 277 Viktoriin ostrov 435 Viluša 248, 255, 260, 262 Visla 116, 350 Visocká pánev 297 –299 Wallertheim 78 Wessex 310, 312, 348 Yarim Tepe 149 Yucatán 408, 417n Zagros 108, 110, 138, 177, 193, 208n Zambujal 304n Zimbabwe (Jižní Rhodesie) 25

DĚJ I NY SVĚTA

1

Z ÁKL ADY GLOBÁLNÍHO S VĚTA OD POČÁTKŮ DO ROKU 1200 PŘ. KR. EDITOR A L BR EC H T JO C K EN HÖV EL Z německého originálu WBG Weltgeschichte, vydaného nakladatelstvím Wissenschaftliche Buchgesellschaft (WBG) Darmstadt v letech 2009 –2010, přeložili Jiří Pondělíček (str. 1–236) a Jan Hlavička (str. 237 –465) Revizi českého překladu provedli Martin Novák (str. 1–152), Ladislav Bareš (str. 155 –188), Kateřina Šašková (str. 189 –216, 237 –270), Luboš Kropáček (str. 217 –227, 357 –373), Svetislav Kostić (str. 228 –236), Věra Klontza-Jaklová (str. 293 –354), Vladimír Liščák (str. 374 –394), Zuzana Kostićová (str. 395 –438) Rejstříkem opatřil Filip Outrata Grafickou úpravu s použitím obálky od studia Finken & Bumiller, Stuttgart, navrhl Vladimír Verner Odpovědný redaktor Martin Žemla Vydalo v roce 2012 nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., jako svou 1077. publikaci. Vydání první. AA 33,45. Stran 480 Vytiskla tiskárna PBtisk, s. r. o. Doporučená cena 598 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: [email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978-80-7429-241-5

DĚJINY SVĚTA GLOBÁ LNÍ DĚJIN Y OD POČ ÁTKŮ DO 21. STOLETÍ ZÁKLADY GLOBÁLNÍHO SVĚTA OD POČÁTKU DO ROKU 1200 PŘ. KR. A L BR ECH T JO CK EN HÖV EL

Recommend Documents