DIVNÝ ±LOVµK DIVNÝ JE SICE PRVOPLÁNOVÉ OZNAýENÍ, ale pĜesné. Normál-
ní chlap, kterého si na ulici ani nevšimnete, pĜitom když ho z jakéhokoliv dĤvodu budete jen chvilku poslouchat, tak vás vším, co a jak Ĝekne, pĜekvapí. Málokdy se zasmál. VlastnČ byl tak nadupaný vČdomostmi, že by se mu mezi ty hromady informací, které na ostatní sypal, smích asi nevešel. Zaþala jsem chodit na jeho pĜednášky, i když jsem se pĤvodnČ u rozvrhu rozhodla, že tyhle u nČj zrovna vynechám. Z poslední lavice jsem se postupnČ pĜestČhovala do první, abych mu byla blíž. Ne, že bych byla tak dychtivá vČdomostí, ale popadla mČ docela obyþejná holþiþí chuĢ v nČm probudit zájem. Moc jsem si pĜála, aby mČ zaregistroval. To, že zbyteþnČ, mi nedošlo. Šla jsem jednou po jeho pĜednášce na tramvaj o stanici dál, po mostČ pĜes vodu, když mČ, teć už v mých oþích ne divný þlovČk, ale dČsný sympaĢák a frajer v jedné osobČ, dohonil a samozĜejmČ oslovil. „Kam máte namíĜeno?“ „Dobrý den,“ vypadlo ze mne místo odpovČdi. „Pozdravil jsem už ráno všechny na pĜednášce, ale klidnČ ještČ jednou. Dobrý den, kam máte namíĜeno?“ zopakoval s úsmČvem. „Na Zbraslav, domĤ.“ „Takže tramvaj, autobus, nebo stopem?“ „Všechno. VlastnČ – tramvaj a stop.“ „Já vás tam hodím, nechcete? Malý výlet mi vyþistí hlavu. 9
Tady to zaparkované autíþko, co jsme k nČmu právČ došli, je moje.“ „Aha,“ zamumlala jsem pĜi pohledu na þerveného Þata. Reakce vskutku hodná vysokoškolaþky. „Nejste z Prahy, jak jsem se ve vašich papírech doþetl, na pĜijímaþkách jsem si vás hned všiml, protože jste vČdČla nejvíc a mČla dobrou teoretickou práci, sleduji vás na pĜednáškách. Na Zbraslavi máte podnájem?“ „Tetu.“ OtevĜel mi dveĜe auta u spolujezdce, mlþky vzal tašku, položil ji na zadní sedadlo, pokynul mi, aĢ nasednu. Jeho chování mČ tak rozhodilo, že jsem zvysoka dopadla, byla asi hroznČ trapná, protože jsem se nechovala, jako by mi bylo devatenáct, ale jako žákynČ zvláštní školy. Nastartoval a mnČ došlo, že musím okamžitČ zaþít být svéprávná, ne tupá. Mlþel a usmíval se. Natáhl se k palubní desce u mých dveĜí, aby mi nabídl v rohu ležící bonbony. Musela jsem nČco Ĝíct! „Tyhle nemusím, dČkuji,“ hodlala jsem ho uzemnit a trochu si vydechnout. „Které mám koupit pro pĜíštČ?“ zasmál se a sám si jeden vzal. „PĜíštČ jedu tramvají…“ „A autobusem, já vím… hurá, ono to mluví a reaguje,“ bavil se, v tu dobu pro mne poĜád ještČ hlavnČ respektovaný pan profesor. Kdyby tušil, co jsem si všechno už o nČm staþila zjistit! Nejen to, co on o mnČ. To by se, paneþku, divil! VČdČla jsem, že je dramaturgem jednoho pražského divadla, souþasnČ i televizním, napsal nČkolik Þlmových i televizních scénáĜĤ, hromadu obávaných recenzí a kritik… mám to na nČj vysypat hned, nebo až pĜíštČ? VzápČtí jsem se takové úvahy lekla, protože jsem pĜipustila, že by mohlo ono pĜíštČ být. Spíš asi nebude. Proþ mČ tak pozoruje? 10
„Máte nČco na srdci?“ zaskoþil mČ otázkou. „Jo, triþko s kapsiþkou a kytkou,“ vyhrkla jsem – a hráz ostychu byla prolomena. „Ono to umí být i vtipné, to stvoĜení jinak bojácné,“ kontroval a nabídl mi znovu bonbon, který jsem si tentokrát vzala. Nugáty totiž miluju. Celou cestu jsme si potom povídali, hodnČ se nasmáli a zdálo se, že se opravdu nevidíme takhle soukromČ naposled. Dokonce jsme ještČ poté zĤstali dost dlouho sedČt v autČ. Druhý den mČ ve škole þekalo pĜekvapení. Pozdravili jsme se na chodbČ, ale nic, žádný úsmČv, žádná vČta navíc. Zase jenom divný þlovČk. Na rozvrhu jsem si pĜeþetla, že nás bude mít i na semináĜích, místo pĤvodnČ jmenovaného profesora, a tČšila jsem se. Slibovala jsem si od komornČjších setkání v kruhu sedmi studentĤ podobnou vstĜícnost jako pĜi tom prvním v autČ. Opak byl pravdou. Byl hodnČ pĜísný, skoro studený, rozdával úkoly jako na gymplu, zasypával nás informacemi, které jsme si þasto nestíhali ani zapsat, honil nás pod divadlech, niþím jsem pro nČj nebyla jiná. NČkdy mi sice pĜipadalo, že po mnČ z neznámého dĤvodu požaduje víc než po ostatních, ale zĜejmČ se mi to jen zdálo. Celé dva mČsíce se tváĜil a choval nepĜístupnČ! Dodnes si pamatuju, že to bylo den pĜed mými narozeninami, v poledne, kdy jsme šli všichni na obČd. SekretáĜka katedry mi u vrátnice pĜedala obálku s hlaviþkou fakulty. TváĜila se nakvašenČ, ale tak se tváĜila vždycky, když mČla nČco udČlat navíc, tak jsem se radČji na nic neptala, nehodlala jsem si pokazit den, a podČkovala za pĜedání. „Máte to prý otevĜít ještČ dnes, a pokud možno reagovat kladnČ,“ zaskoþila mČ upozornČním, když vidČla, že obálku strkám do kapsy saka, místo abych ji hned otevĜela. „Jo, jo, provedu.“ ZvČdavost mi nedala, a než jsem došla za spolužáky do Slávie, obálku jsem otevĜela. Byl v ní Ĝetízek, 11
lístky do divadla a dopis. První dopis od nČj, takže si text pamatuju: … neznám znamení, pĜívČsek koupíme spoleþnČ, veþer v pĤl pĜed vchodem do divadla… Podpis chybČl, ale nebyl tĜeba. Místo obČda následoval úprk domĤ se pĜevléknout. Veþer jsem byla pĜed divadlem mnohem dĜív, takže jsem se schovala za rohem, abych nevypadala tak nedoþkavČ. PochopitelnČ že jsem stála zrovna v ulici, kde parkoval. Jsem pĜece dítČ omylĤ! Když jsem nereagovala na jeho zablikání svČtly, zatroubil. Divný þlovČk. Už zase byl rozesmátý, pĜíjemný, strašnČ mu to v obleku slušelo. PĜinesl program, Ĝekl, že v tomto divadle pracuje a jdeme na premiéru, proto ty vstupenky. Byla jsem jak v JiĜíkovČ vidČní. Herci, které jsem znala z obrazovky, se s ním zdravili jako s kamarádem. NČkterým mČ pĜedstavil. SedČla jsem vedle paní Jiráskové, on vedle pana Otakara Brouska. Po pĜedstavení jsme šli na skleniþku do klubu a pak mČ odvezl domĤ. „ChtČl jsem ti udČlat hezké narozeniny,“ zaþal mi v autČ tykat. „Ve škole budeme dČlat, že jsme si cizí, ale zjistil jsem, že jsi o dvacet tel mladší, tak si tykání mohu dovolit. Líp se mi bude s tebou komunikovat. Doufám, že souhlasíš?“ „SamozĜejmČ, a dČkuju za to divadlo.“ „Co je? Už zase reaguješ jen jednou vČtou,“ neþekal na odpovČć a zaþal rozebírat pĜedstavení, vyprávČl mi o hercích, o divadle, o tom, co píše pro televizi. ZĜejmČ neþekal, že bych ho nČjakým svým názorem pĜerušila, protože vedl monolog až na Zbraslav. „Rád bych ti Ĝekl, že své studentky obvykle nerozvážím domĤ, jsi první. Líbí se mi ženy v letech, moje poslední milenka byla dokonce stejnČ stará jako já, ale rozešli jsme se. Už mČ nebavila. Ke všemu o ní nČjaký dobráþek Ĝekl mé ženČ. Proto se k tobČ ve škole chovám, jak se chovám. Uvidíme, co se z toho našeho spoleþného cestování Zbraslav–Praha vyklube. Všiml jsem si, že 12
tvá teta má velký dĤm, což znamená, že tam máš i vlastní pokoj?“ „Ano. Veliký pĜes pĤl patra s krásným výhledem na vodu, lodČnici, chaty a les na druhém bĜehu. A v sobotu veþer jsou slyšet ze zbraslavské hospody jazzové koncerty.“ „ZĜejmČ mám co doþinČní s nepopsaným listem,“ znovu se hlasitČ zasmál, „tak s ním budu zacházet šetrnČ, neboj se. Moji rodiþe mají vilu na PohoĜelci a berou si podnájemníky, protože je pro nČ moc velká, když jsem se odstČhoval. Nechceš k nim? Dával bych jim za to nČjaké peníze, obþas nakoupil, mČla bys to kousek do školy, byla v Praze, všude blízko. Mám u nich dodnes svĤj pokoj s knihovnou a jsem tam þasto. Žena je nervózní astmatiþka, þasto pracuje dlouho do noci, mČ ruší svČtlo z jejího pokoje, takže odcházím z domova pomČrnČ þasto. Je pĜekladatelka. A když si pĜivede svého pĜítele, jsem tam pĜebyteþný. Tak co, budeš o tom stČhování uvažovat?“ „Díky za nabídku, ale jsem na Zbraslavi spokojená.“ Zdálo se mi, že taková odpovČć je dostateþnČ jasným odmítnutím, i když nevím, proþ jsem to Ĝekla. Že by se mi zaþal zdát zase divný? Takový sebejistý. Má ženu, mČ si chce nastČhovat k rodiþĤm, úplnČ klidnČ se zmíní o své milence. Doufala jsem, že si nevšiml mého zájmu. Pro jistotu jsem si složila všechna jeho vyprávČní dohromady a pana profesora si zakázala. Konec. Na mne své hrátky zkoušet nebude. On však byl zĜejmČ jiného názoru. Vystoupila jsem z auta, dostala pusu na þelo, z kufru vytáhl velkou kytici a krabici nugátĤ z Tuzexu. „Hezké sny, a pĜíštČ musíme koupit ten pĜívČsek!“ Vlepil mi ještČ jedno políbení na tváĜ, dárky mi vrazil do náruþe, naþež mČ nechal stát na chodníku, nasedl a odfrþel. Najednou jsem si ho v duchu deÞnovala maliþko jinak. Mrcha chlap. PĜesnČ ví, co na ženskou platí, a pČknČ si se mnou 13
pohrává. Netuší ovšem, že umím své pocity a dojmy nČkdy hodnČ dobĜe ovládat. Ten veþer se mi to ale nepovedlo. Šla jsem spát s Ĝetízkem na krku a musím pĜiznat, že tam zĤstal nČkolik let. Pravda, pĜívČsky jsem stĜídala. Konþil pomalu první roþník, semináĜe zaþaly být pĜíjemným posezením, pan profesor se choval pĜátelsky ke všem, jen mČ, tĜebaže jsme se vídali þím dál þastČji, z humorných diskuzí vynechával. Spolužáci si mysleli, že mČ nemá v lásce. Já koza, neb jsem mČla dĤvod, vČĜila v opak. Prázdniny jsme nastartovali spoleþnČ v Tatrách, potom strávili týden v Bulharsku, kde se vloudila chybiþka a pokazila jejich zbytek. Potkal se tam s jednou svou bejvalkou a dva dny jsem ho nevidČla. Neptala jsem se, on nic nevysvČtloval, dČlal, jako by se nic nestalo. To, že se všechny naše další plány ruší, mi oznámil neþekanČ, ale samozĜejmČ. Prý se uvidíme zase v Ĝíjnu ve škole. Nenechal mČ tam, to zas ne, užili jsme si pĜíjemnou cestu domĤ, ale na jejím konci jsem stála i s kufrem na autobusovém nádraží v Praze. Žádná Zbraslav. Doma jsem potom sice našla v kapse kufru obálku se slušnou sumou a pĜáním hezkého zbytku prázdnin, ale pĜipadala jsem si jako placený doprovod, slušnČ Ĝeþeno. NejdĜív mi to bylo líto, potom jsem se vztekala a pĜipravovala pomstu, jenže žádná nebyla podle mne dost tvrdá. Když mi pĜišel pohled z Beskyd, podepsaný i nČjakou ženštinou, vidČla jsem rudČ. Na to konto jsem všechny peníze utratila, protože si jejich vrácení nezasloužil. V Ĝíjnu se choval, jako by bylo všechno v nejlepším poĜádku. Dokonce mi zaþal pĜede všemi ve škole tykat, bral mČ kolem ramen, vlepil mi pusu na þelo pĜed nejvČtší drbnou z roþníku, vídali jsme se hodnČ þasto, dostávala jsem dárky. Potom mi jednoho dne Ĝekl, že se rozvádí a mohli bychom se tedy vzít, když si mČ dostateþnČ otestoval a zjistil, že jsem pro nČj to nejlepší, co ho za poslední roky potkalo, a došlo 14
mu, že jsem se do nČj zabouchla. PotĜebuje mČ už jenom pĜedstavit svým rodiþĤm, pĜestČhovat si k nim nČjaké vČci, co nehodlá nechat své ženČ. Já jsem mČla pomalu zaþít také balit kufry. NČco mi na tom najednou nesedČlo. Po tomhle oznámení jsme pĜestali chodit do divadel, na veþeĜe, dva jeho kolegové kantoĜi se mČ prý na jeho popud mČli zeptat, jaké chci otázky, abych dostala zápoþet bez práce, spolužáci se se mnou moc nebavili, zato sekretáĜka katedry naopak. Zjistila jsem, že je to bezvadná ženská, jedna z jeho bývalých milenek. I ona se mČla pĜed lety sbalit a jít bydlet k jeho rodiþĤm, protože se údajnČ rozvádČl. Ani nevím, proþ jsem ji jednou zlákala na decku, a následnČ byla sama sobČ za takový nápad vdČþná. Ve stejnou dobu, co chodil se mnou, mČl vztah i s jednou baletkou z Národního divadla. ZĜejmČ proto jsme nČkolikrát byli na baletu. KromČ ní také s kolegyní z loutkárny, doktorkou z interny vinohradské nemocnice a uþitelkou ze základky. Nechápala jsem to, protože byl ve všem, co jsme podnikali, velice vČrohodný, a rozhodla jsem se dČlat, že nic nevím, naše schĤzky jsem þasto na poslední chvíli rušila. Ale navržené stČhování jsem si hodlala vychutnat a až do konce pĜedstírat, že jsem pĜipravená, sbalená. Nauþila jsem se vedle nČj a díky jeho hodinám na fakultČ docela slušnČ fabulovat, takže mi vČĜil. Bohužel, nebo možná spíš bohudík, mu v den, kdy k mému pĜemístČní mČlo dojít, kleklo auto a akce se posunula o týden. Nevyšla ani potom, protože musel narychlo odjet na þtrnáct dní na služební cestu do zahraniþí. SvČt je malý, takže jsem ho skuteþnČ docela náhodou naþapala v divadle na KladnČ, onom Švýcarsku, v zajetí nČkolika dívenek. NevidČl mČ. Dárek jsem z vymyšleného Lucernu dostala. Šátek, svetĜík, plnou tašku sýrĤ, þokolád a kafe, které koupil v Tuzexu. 15
S parfémem si nedČlal starosti, vybral ho v obyþejném krámČ, protože si myslel, že jsem asi úplnČ blbá a nepoznám to. Všechno, vþetnČ klasické kytky, jsem dostala s patĜiþnou pompou. VteĜinu jsem zaváhala, jak zareagovat, pak s neskrývaným nadšením prezenty pĜijala. Proþ ne? Takové dobroty a drahý parfém? Ráda dČlám lidem radost! Jenže jsem ho podcenila, byl lepší herec, než jsem si myslela. Pozval mČ na veþeĜi, kde až tČsnČ pĜed odchodem sehrál etudu zdrceného chlapa, který se po všech tČch lapáliích nakonec rozvádČt nebude, protože pĜece nemĤže nechat nemocnou ženu samotnou, když se její milenec na ni vykašlal. Jinak vše zĤstane pĜi starém, pokud souhlasím. Nikam nespČcháme. I k rodiþĤm se prý mohu pĜestČhovat, neb mylnČ pĜedpokládal, že nabídku za dané situace odmítnu. Pouþena asistentkou katedry a Ĝadou prapodivných okamžikĤ, které jsem s ním poslední dobou zažila, jsem se rozhodla, že ho poĜádnČ vydusím, pĜekvapím a potrápím i já. S návrhem na stČhování jsem souhlasila. Lekl se a projevil v celé své divnosti. Nejprve byl ze vzniklého stavu zoufalý, potom zaskoþený, nakonec vzteklý – a to byla síla. Profesor hulvát, kterému nČco nevyšlo podle jeho pĜedstav. Byla jsem rázem naivní chudinka, která se rozhodla zniþit mu život, postavení, manželství, a místo vdČku za všechno, co pro ni udČlal, si dovolila z nČj dČlat legraci… Na pĜednáškách jsem se zase pĜestČhovala do poslední lavice. ýekala jsem na psaní, kde bude seznam vČcí, které mu mám vrátit. Kupodivu nepĜišlo. A pak že chlapi nejsou divní!
16
