divadlofxšaldy
Molière
ŠKOLA ŽEN
Karolína Baranová
Molière
ŠKOLA ŽEN
Překlad Úprava a režie Scéna Kostýmy Hudební spolupráce Dramaturgie
Jiří Žák Ivan Rajmont Martin Černý Marta Roszkopfová Vratislav Šrámek Martin Urban
PRVNÍ PREMIÉRA DNE 19. ČERVNA 2015 DRUHÁ PREMIÉRA DNE 20. ČERVNA 2015 OD 19.00 HODIN V ŠALDOVĚ DIVADLE
OSOBY OBSAZENÍ
Arnolf, pán z Pařezova Martin Polách Anežka, mladá dívka vychovávaná Arnolfem Karolína Baranová Horác, Anežčin ctitel Tomáš Váhala Chrysald, Arnolfův přítel Michal Maléř Alan, venkovan a sluha Arnolfův Přemysl Houška Žoržeta, venkovanka a služka Arnolfova Markéta Coufalová Enrik, Chrysaldův švagr Ladislav Dušek Oront, Horácův otec a Arnolfův přítel Václav Helšus Notář Jakub Kabeš
inspice
Přemysl Houška
Martin Polách Jakub Kabeš
Karolína Baranová Martin Polách
STRUČNĚ O MOLIÈROVI 1622 13. ledna se narodil jako prvorozený syn dvorního čalouníka a truhláře Jeana Poquelina a jeho ženy Marie rozené Cressé. Jméno dostal po otci: Jean-Baptiste Poquelin. 1631 V roce 1631 si jeho otec zakoupil titul „královského komorního čalouníka“. Titul, který se měl dědit vždy z otce na nejstaršího syna a zajišťoval existenci na generace dopředu. 1632 Umírá mu matka Marie Cressé. 1634 Jean-Babtiste Poquelin vychodil farní školu a začíná se věnovat otcovu řemeslu. Práce v dílně ho sužuje. Dědeček z matčiny strany miluje divadlo a vodí mladého pána již od dětství po všech možných i nemožných divadelních produkcích. Hlavně italských. Děd a vnuk společně přinutí otce, aby dal synovi dobré vzdělání. 1636 V roce 1636 je poslán otcem do internátu jezuitské koleje Collége de Clérmont, aby se mu dostalo základů humanistického vzdělání (latina, antická literatura, matematika a historie). Je to jedna z nejproslulejších kolejí. Studují na ní synové velmožů, bohatých měšťanů. A je jasné, že divadlo drtí jeho naplánovanou budoucnost. 1641 Ukončil studium a v Orleáns Jean-Baptiste získal titul licenciáta práv. Jak, to je otázka. Možná vlastní pílí, možná mu titul otec koupil. O rok později už otec syna připravuje na převzetí své firmy a funkce. Posílá ho místo sebe na cestu s doprovodem krále Ludvíka XIII. na jih Francie. 1643 Blesk z čistého nebe. Oznamuje otci, že půjde k divadlu. Vzdává se titulu královského čalouníka, přebírá část dědictví po matce a přes varování otce („…herecké povolání všichni přezírají, církev vyhání herce ze svého lůna, a na podobná řemesla se
dávají jen tuláci a žebráci…“) s herečkou Madeleine Béjartovou a jejími sourozenci zakládá divadelní společnost Skvělé divadlo (L´Illustre Théâtre). Přijímá umělecké jméno Molière. Jean-Baptiste Poquelin je mrtev. 1644 Jejich divadlo zahajuje činnost premiérou tragédie, která naprosto propadá. Diváci někdy hlasitě nadávají již během představení. Molière je kolegy důrazně upozorněn, že nemůže hrát tragické role. 1645 Skvělé divadlo se po sérii neúspěchů v konkurenci dalších dvou pařížských divadel rozpadá a Molière se ocitá na čas ve vězení pro dlužníky. 1646 Od tohoto roku Molière kočuje s divadlem po Francii. Stále více se věnuje psaní her, píše jednoaktové frašky a sklízí čím dál tím větší ohlas v hlavních (komických) rolích. Tragédie nadále propadají. 1652 V Lyonu je s úspěchem provedena celovečerní komedie Potřeštěnec. Díky ní se o rok později Molièrova společnost dostane na dvůr prince Contiho v Languedoku a získá právo používat titul Herecká dvorní společnost prince Armanda de Conti. A také nemalý stálý plat. Někdy však bohužel jenom na papíře. O titul přicházejí v roce 1655, kdy se vévoda de Conti náhle přikloní k víře a zavrhne divadlo jako nástroj pekla. 1657 Molière tajně cestuje do Paříže a pokouší se proniknout do dvorských kruhů. Je představen královu bratru Filipu Orleánskému. 1658 Molièrova společnost vystupuje před králem. V Louveru hrají Corneillovu hru Nicoméd a Molièrovu frašku Zamilovaný doktor. Moliére využije toho, že hrají před králem a zcela si jej získá. Dostávají k dispozici sál v Malém bourbonském paláci, kde se mají střídat s italskými herci.
Jiří Hájek Zdeněk Plech
Martin Polách Přemysl Houška
1659 Molière uvádí Směšné preciózky. Má velký úspěch. Vyvolá poprvé bouřlivé, až skandální a zcela protichůdné ohlasy. Ty pak budou provázet veškeré jeho dílo až do jeho smrti. A dokonce i po ní. 1660 Premiéra hry Sganarelle čili Domnělý paroháč. Společnost se stěhuje do divadla v Palais-Royal. 1661 Komedie Don Garcie de Navarre aneb Žárlivý princ propadá. Následující titul – Škola mužů – však slaví úspěch. Molière rychle píše celovečerní komedii-balet Dotěrové, která je uvedena na královských slavnostech. Jde o frekventovaný žánr jednorázové, multižánrové podívané často, jak by se dnes řeklo, „open air“. Molière získává mocného ochránce: krále Ludvíka IV. 1662 Molière si bere Armandu Béjartovou, o dvacet let mladší dívku, která je dcerou jeho dlouholeté herecké partnerky, bývalé milenky, spolupodílnice ve společnosti, přítelkyně Madeleine. Zlé jazyky tvrdily, že si bere vlastní dceru. Neexistuje pro to sebemenší důkaz, ale kdykoliv bude třeba Molièra znectít, bude tento „drb“ vytažen na světlo a nemilosrdně šířen. Manželství je od počátku nešťastné. Armanda svého „starého“ manžela ničeho neušetří. A již na počátku žárlivostí sužovaný manžel píše Školu žen. Premiéra má bouřlivý úspěch a vyvolá stejně bouřlivou nevoli. „Nemorální, dvojsmyslné, urážka náboženství“. Uražení jsou zejména muži. 1663 Krátká komedie Kritika Školy pro ženy obhajuje jeho předcházející hru a napadá a zesměšňuje její kritiky. Jedním dotčeným vévodou je autor fyzicky napaden. Král je k autorovi velice štědrý a přiřkne mu pravidelný roční plat, čímž dá najevo, že je pod jeho mocnou ochranou. A vyvolá tak závistí živenou nenávist, kterou bude Molière pociťovat po každé své premiéře. Hrou Versailleská improvizace proti sobě Molière poštve i konkurenční herce Burgundského divadla. 1664 Molière se stává otcem. Synovi jde za kmotra sám francouzský král, malý Ludvík
nicméně ještě téhož roku umírá. Molière uvádí další komedii-balet Sňatek z donucení, hudbu k němu skládá Jean-Baptiste Lully, s nímž vždy spolupracuje na komediích-baletech určených nejen, ale převážně dvoru. Píše a ve Versailles předčítá tři dějství Tartuffa – komedie, v níž je církevní hodnostář vykreslen jako podvodník, lhář, ničema, fízl jdoucí po majetku svých vyvolených obětí. Hra je preventivně ihned zakázána. Začíná boj o Tartuffa, v němž se král střetne s církví a Molière v jistých církevních kruzích získá smrtelné nepřátele, kteří jej nenechají napokoji ani po jeho smrti. 1665 Don Juan aneb Kamenná hostina, rychlá náhrada za zapovězenou hru vyvolá opět skandál a je brzy stažena. Dodnes je jednou z jeho nejhranějších her. Narodila se mu dcera, Esprit-Madelein. Jeho divadelní soubor začíná podléhat přímo králi a nese jméno Královská společnost Palais-Royal. Molière je vážně nemocen (záněty průdušek, zápaly plic, chrlení krve). Aby naplnil divadelní kasu, napíše a uvede během pěti dní komedii-balet Láska lékařem. A pro změnu se urazí celá pařížská lékařská fakulta. 1666 Misantrop je dalším „hitem“ pro budoucí více než tři století, který však v době uvedení propadl. 1667 Je uvedena druhá verze Tartuffa. Fenomenální úspěch střídá okamžitý zákaz přímo od arcibiskupa. Nepomůže ani král. 1668 Premiéru má Amfitryon, velkolepá podívaná s neuvěřitelnou jevištní technikou, která zachrání divadlu kasu. Jíra Danda aneb Napálený manžel a nakonec Lakomec. Ten je opět dalším dílem pro diváky v daleké budoucnosti. 1669 Dvakrát zakázaná, lehce přepsaná a o konec vzdávající hold králi doplněná hra se vrací pod názvem Tartuffe aneb Pokrytec. Znamená obrovský divácký a kasovní úspěch a … zakonzervuje v jistých kruzích bytostnou nenávist k autorovi.
1670 Reakcí je krom jiného i pamflet Hypochondr Elomir zesměšňující Molièrův soukromý i profesní život, jeho tvorbu, jeho herectví. 1671 Píše Scapinova šibalství a Hraběnku z Nouzova. 1672 Umírá Madeleine Béjartová. Herecká i životní partnerka, spolupodílnice, tchýně. Nikoho bližšího snad Molière mít nemohl. Tohle spojení bylo stejně podivné a tajemné, jako nádherné. Molière začíná psát komedii Zdravý nemocný. 1673 První uvedení Zdravého nemocného má velký úspěch. Při čtvrté repríze Molière zkolabuje na jevišti, je převezen domů a umírá o pár hodin později doma. Arcibiskup odmítl povolit jeho pohřeb do posvěcené půdy. Původně jej všude všichni pohřbít odmítli. Je pochován teprve na přímluvu krále. Tajně, v noci, bez obřadu do posvěcené půdy hřbitova sv. Josefa při kostele sv. Eustacha, v němž kněz pouze připomněl, že 21. února byl na jmenovaném hřbitově pohřben královský čalouník, truhlář a komorník Jean-Baptiste Poquelin.
Martin Polách Václav Helšus
Ladislav Dušek Michal Maléř
Ve Škole žen (v jiných překladech také Škola pro ženy) se Molière poprvé tematicky i žánrově vyhranil a vymezil. Napsal komedii, která toto označení zcela správně nese, stejně jako nese i rysy, jež budou charakteristické pro všechny jeho pozdější „velké“ komedie. Je to kruté vědomí tragiky nějakého lidského snažení o dokonalé naplnění svých představ. O dokonalé naplnění konvence, která převládá. Podařilo se mu, a z životopisu pochopíme, že s velkou dávkou tvrdé sebeironie, vystavit smíchu představy o manželství, věrnosti a lidské přirozenosti, jimiž byla společnost doby vzniku hry prodchnuta a které v jisté modifikované podobě stále žijí, jako podivné archetypy i ve společnosti, která hlásá naprostou svobodu pohlaví. Dodnes autor „nakopává“ představu, že živou lidskou bytost lze vytvořit k obrazu svému a hlavně ke své potřebě a službě svým „zcela správným“ představám o světě. Směšnost počínání hlavního hrdiny prodchnutá naprosto dobrým úmyslem naplnit konvenci, má neodvolatelně tragické rysy. Čím tragičtější, tím směšnější a komičtější. Tato ambivalence lidského počínání pronásledovala autora, jak v jeho životě, tak i ve vyznění jeho děl a ve zcela ambivalentních reakcích na něj ze strany diváků. Nadšený zájem versus nebývalá nenávist. Jak moderní (a stále a všude hrané) je osud i dílo tohoto dnes třista devadesát tři let starého autora. Samozřejmě, že je jeho komedie zkrácena a zbavena některých dobových konvencí a nutností, že je režisérem její obsah zhutněn do jazyka srozumitelného dnešním divákům. Ale její podstata, stavba a zásadní tvar dotčeny nejsou. Mluví k nám napříč staletími autor, který spojil existenciální tragiku s komedií tak, jak to dokázali jen Shakespeare a několik málo jiných klasiků. Tak jak to dokázalo jen několik autorů dvacátého století. Tak jak to málokdy dokáží současní autoři. Proto vás syn královského čalouníka a truhláře ze 17. století bude bavit a přivádět k bytostnému zamyšlení ještě dnes.
Markéta Coufalová Martin Polách Karolína Baranová
Technická spolupráce Light designer Pavel Hejret Osvětlovači Pavel Košek, David Lanči Vedoucí zvukař Miloš Vondráček Zvukař Karek Korous Jevištní mistr Petr Ottl Vedoucí výprav Luděk Hora Vedoucí rekvizit Danuše Klosová Vlásenky Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová. Scénu vyrobily dílny DFXŠ. Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9. Ředitelka Ing. Jarmila Levko Šéf činohry Ivan Rajmont Redakce Martin Urban Grafika Martin Taller Fotografie Petr Našic Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. © 2015 / cena 23 Kč / náklad: 1 000 ks • www.evstupenka.cz
Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
Martin Polách Tomáš Váhala
www.saldovo-divadlo.cz
