divadlofxšaldy Lars von Trier
KDO JE TADY ŘEDITEL
?
Michaela Foitová Přemysl Houška Jaromír Tlalka Jana Hejret-Vojtková Jakub Albrecht Markéta Coufalová
Lars von Trier
KDO JE TADY ŘEDITEL?
Překlad Divadelní adaptace Režie Scéna a kostýmy Dramaturgie Hudba
František Fröhlich Daniel Hrbek a Martina Kinská Petr Palouš Jitka Moravcová Martin Urban, Tomáš Syrovátka Petr Čermák
Martin Stránský
1. PREMIÉRA 22. 4. 2016 | 2. PREMIÉRA 30. 4. 2016 V ŠALDOVĚ DIVADLE LIBEREC
OSOBY OBSAZENÍ
Kristoffer Martin Stránský Ravn Tomáš Impseil Finnur Figurdsson, Islanďan Matěj Nechvátal Tlumočník Václav Helšus Amanda Markéta Tallerová Lise Markéta Coufalová Mette Jana Hejret-Vojtková Heidi A. Michaela Foitová Nalle Jaromír Tlalka Gorm Přemysl Houška Spencer Jakub Albrecht
Inspice Přemysl Houška Nápověda Eva Rázková
Markéta Coufalová
Tomáš Impseil Martin Stránský
KDO JE TADY ŘEDITEL? (Direktoren for det hele) 2006,
před islandským obchodníkem roli uhlazeného ředitele IT firmy, takového malinkého dánského klona Billa Gatese, je zaděláno na všechno možné, jen
je jediná komedie, kterou Lars von Trier dosud natočil. Je to zvláštní
ne na neškodnou komedii. Nenápadně a pod clonou komedie se tu objevují
technikou natočený film, v němž je podle slov autora v hlavní roli počítač,
a vyjevují typické povahy dneška a pod reklamně hezkou lidskostí se ukrý-
který vybírá záběry na herce, kteří hrají jednotlivé situace. Jakoby chyběl
vají dost ošklivé lidské vztahy, sociální svinstva a směšné rysy naší doby.
kameraman. Z filmového a filmařského hlediska je pak film „plný“ tech-
Je to komedie o světě naší současnosti, která se z plátna na nás šklebí jako
nických chyb a porušování profesních pravidel. Jenže to nevadí. Naopak.
podivný komický herec.
Režisér a autor svůj příběh zcizuje, jako by šlo o náhodně pozorované
Tento potenciál zachytili z filmového scénáře dramaturgyně Švandova
divadlo. Všechno vlastně slouží komedii. Manipuluje s diváckou pozorností
divadla Martina Kinská a její šéf a režisér Daniel Hrbek. Upravili filmový
a vnímáním jednotlivých situací. Mění postoje k příběhu.
scénář do podoby brilantní komedie divadelní a v roce 2009 poprvé uvedli na své jeviště. Vzniklo tak velice zábavné dílo, v němž zůstává celý Trier se
Trier se v divadle vyzná a mezi jeho nejoblíbenější tvůrce patří Bertolt
svou důslednou zábavou a širokým asociačním spektrem, aby se současně
Brecht. Zcizování situací, které mají banální průběh, vede k tomu, že je
objevila jeho kousavost a také divadelní protřelost v plné síle. A přestože
musíme aktivně vnímat a chtě nechtě zaujímat nějaký postoj. A to byla
jsme v Dánsku, musíme se smát jako by to všechno bylo u nás. Globální
jedna z technik slavného dramatika a režiséra, kterou Trier v této filmové
svět někdy má své kouzlo.
komedii uplatnil. „Je to jen taková neškodná komedie. Žádné poučení. Žádné převratné postoje. Prostě čirá zábava,“ pravil ke svému filmu Trier. To má pravdu. Ale není to celá pravda. Příběh, jenž vypráví o tom, jak se majitel a ředitel IT firmy chce vyhnout konfliktům se zaměstnanci, chce být jimi milován, chce být oblíben a tak všem tvrdí, že je rovněž jen zaměstnanec a vymyslí si postavu fiktivního ředitele, který trčí v USA a pro pracovní závaly vše řídí emaily na dálku, až do chvíle než se o firmu začne zajímat Islanďan, a náš skrytý šéf je nucen přivést skutečného šéfa z masa a kostí, není tak nevinnou zábavou, jak na první pohled vypadá. Je také částečně o divadle, protože druhým z jejích hlavních hrdinů je herec, vyznavač jakéhosi alternativního dramatika Gambiniho, autora alternativního dramatu, zkrátka dramatu, které se nemá líbit. Herec, který chce hrát tak, aby diváka podráždil, naštval (byl tak říkajíc jeho „kamínkem v botě“). Herec svým způsobem cílevědomý a umanutý, ale velmi neúspěšný a pro své okolí až otravný. Je–li právě tento typ najat, aby sehrál
Jana Hejret-Vojtková Markéta Coufalová
Tomáš Impseil Michaela Foitová Přemysl Houška Jaromír Tlalka Jana Hejret-Vojtková Jakub Albrecht Markéta Coufalová
Markéta Coufalová Jakub Albrecht Přemysl Houška Jaromír Tlalka Jana Hejret-Vojtková Martin Stránský
„JEDNOU Z MÝCH TECHNIK JE OBHAJOVAT NÁZOR ČI MYŠLENKU, KTEROU NEZASTÁVÁM.“ Lars von Trier Lars von Trier je jedním z nejlepších, nejprovokativnějších a nejdůslednějších filmových režisérů na světě. Natáčí filmy drsné, provokující, zobrazující utrpení, zlo, úzkosti, obsese, katastrofické vize osudů jednotlivců i světa, melodramatické, moralizující, ale také mimořádně hluboce lidské, citlivé a do detailu propracované. Vytvořené tak, že se přes svá složitá, obtížná a nepříjemná témata stávají nejen vysoce ceněnými kritikou a porotami festivalů, ale i divácky hojně navštěvovanými. V jeho filmech, alespoň těch nejlepších, bývá zachycen svět celý, jaký právě je v okamžiku zrodu filmu. I když sledujeme konkrétní problém, příběh, osud. Se vším. S krutostí, směšností, strachem, s výstavností, kýčovitostí a tak dále. Mimořádně zdařile divákem manipuluje, ale vjem a pocit ze světa mu neulehčuje. Připomeňme ty nejslavnější filmy, které známe z našich kin a televize: Prolomit vlny (1996), Tanec v temnotách (2000), Dogville (2003), Manderlay
řekl, že „film má být jako kámen v botě“, má bolet, dráždit, dopalovat. To
(2005), Kdo je tady ředitel (2006), Antikrist (2009), Melancholia (2011),
se mu daří a daří se mu to i v komunikaci osobní, ale diváci ho
Nymfomanka, část I. (2013), Nymfomanka, část II. (2014). Předcházela
i v širokém měřítku mají rádi. Patří v této kombinaci k výjimkám.
jim řada dalších–točí filmy od poloviny osmdesátých let minulého století, ale ty jsme v širší distribuci většinou neměli.
Jeho vrstevníci z filmové školy mu dali přezdívku „von Trier“. Tato přezdívka je vlastně vtip. „Von“ naznačuje urozenost, kdežto „Lars“ a „Trier“
Lars von Trier je kromě svého mimořádného nadání rovněž opředen
jsou v Dánsku celkem běžná jména podobně jako „Josef“ a „Novák“ v Čes-
pověstí člověka přeplněného úzkostmi, depresemi, fobiemi, strachy všeho
ku. Lars si údajně přezdívku ponechal na počest slavných filmových reži-
druhu. Jak sám jednou řekl: „Prostě se bojím všeho kromě filmování.“
sérů Ericha von Stroheima a Josefa von Sternberga, kteří své „von“ začali
Prošel obdobími plnými drog a alkoholu. Je režisérem, který dokáže herce
používat také s jistou ironií až během svého života, ačkoliv se narodili
emocionálně vysát až na dřeň, takže s ním již nechtějí pracovat, ale také re-
v Rakousko-Uherské Vídni ve zcela „ne-von“ rodinách.
žisérem, kterého zase jiní herci milují a rádi se k němu vrací. Je člověkem, který miluje skandální výroky, jimiž svého času krmil festival v Cannes,
Lars Trier se narodil 30. dubna 1956 v Kongens Lyngby severně od Kodaně
aby je pak vyvracel, napravoval, potíral. Co je realita, co mystifikace, co
Ulfu a Inger (rozené Høst) Trierovým. Jeho rodiče se oba narodili před
reklamní provokace, co pravda? To se dá jen těžko rozšifrovávat, protože
první světovou válkou. Matka se považovala za komunistku, otec Ulf byl
vytváření „svého světa, své pověsti, svého obrazu“ splývá filmovému mágo-
sociální demokrat. Lars vyrůstal v demonstrativně svobodomyslné rodině
vi s jeho tvorbou. On je součástí svých filmů a jeho filmy žijí v něm. Jednou
a jeho rodiče se domnívali, že trestat děti je beznadějně zpátečnické. Oba
rodiče také odmítali vytvářet jakákoliv pravidla pro své děti, což mělo zcela jistě vliv na Trierův vztah k okolní realitě, k autoritám. Jeho školní docházka byla komplikovaná. „Vyšel jsem ze školy už v šesté třídě. Měl jsem nejspíš to, čemu se říká problémy s přizpůsobováním se. Byl jsem nepřizpůsobivý. Nutili mě mluvit se spoustou psychologů. Mnozí z nich mě chtěli hospitalizovat. Ale já jsem radši chtěl být sám a v každém případě nemluvit s nikým jiným než s ptáky. A to jsem několik roků směl.“
oba získaly cenu za nejlepší film na filmovém festivalu v Mnichově, spolu se snímkem Den sidste detalje (The Last Detail, 1981). Filmovou školu Lars ukončil v roce 1983. Po škole začal pracovat na trilogii o zániku Evropy, kterou zahájil intelektuálním dramatem o sériových vraždách Prvek zločinu (Forbrydelsens element, 1984). Tento film, který byl oceněn na filmovém festivalu v Cannes (získal cenu za techniku), byl extrémně stylizovaný a znamenal radikální odchýlení od běžné dánské kinematografie. Jeho
Školy však nakonec nějak dokončil. V jedenácti letech dostal od rodičů 8milimetrovou kameru a okamžitě začal pozorovat svět skrze ni a skrze
filmová kariéra lemovaná cenami i diváckým zájmem se naplno rozběhla.
ni začal svůj svět vytvářet. Našel v kinematografii cestu k vnějšímu světu
V roce 1992 založil spolu s producentem Peterem Aalbækem Jensenem
a mohl se tak dozvědět o věcech, o kterých by mu rodiče nikdy neřekli.
filmovou společnost Zentropa Entertainment, nazvanou podle jejich tehdy
Na škole střední už se zcela zapojil do filmové tvorby v amatérské skupi-
nejnovějšího filmu. Tuto společnost založili, aby získali finanční nezávislost
ně, která však svá díla zveřejňovala. Od roku 1975 se pokoušel dostat na
a absolutní kontrolu nad kreativní činností. Produkční firma se nepodílela
nějakou uměleckou školu, ale podařilo se mu to až v roce 1979. Byl přijat
jen na vzniku Trierových filmů, ale také mnoha jiných snímků od různých
na dánskou Národní filmovou školu. Během svých studií vytvořil filmy
autorů, včetně televizních seriálů. Je to také jediné tradiční filmové studio
Nocturne (1980) a Befrielsesbilleder (Image of Liberation, 1982), z nichž
na světě, které produkovalo hardcore porno snímky. V roce 1995 Lars von Trier a Thomas Vinterberg představili svůj manifest za nové filmové hnutí, které nazvali Dogma 95. Ještě pak ale chvíli trvalo,
Matěj Nechvátal Václav Helšus Markéta Tallerová Tomáš Impseil
než se objevil první film, natočený ve stylu tohoto manifestu. Dlužno dodat, že tento manifest obsahoval deset pravidel, která měla vést k čistotě filmového umění, ale která Lars von Trier dodržoval jen krátce po jeho sepsání (jen jeden jeho film, Idioti, byl podle něj natočen). Ulf Trier nebyl biologickým otcem Larse. To však svému synovi matka prozradila velmi krátce před smrtí a identitu svého biologického otce Lars odhalil až v roce 1995. Jeho biologický otec byl však již v té době velmi starý muž, a tak došlo jen k několika „velmi trapným“ setkáním. Lars von Trier nadále považoval za otce Ulfa Triera, přestože umělecké geny snad zdědil po otci biologickém, který byl významným dánským hudebníkem a pocházel ze staré hudebně založené katolické rodiny. „Stal jsem se obětí genetického experimentu své matky, která chtěla syna s tvůrčími geny.“
Tomáš Impseil
Technická spolupráce Light designer Pavel Hejret Osvětlovači Pavel Košek, Michal Zeman, David Lanči Vedoucí zvukař Miloš Vondráček Zvukař Karel Korous Jevištní mistr Petr Ottl Vedoucí výprav Luděk Hora Vedoucí rekvizit Danuše Klosová Vlásenky Ivana Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová. Scénu vyrobily dílny DFXŠ. Autorská práva k textu i překladu zastupuje Aura - Pont s. r. o., Veslařský ostrov 62, 147 00 Praha 4, Česká republika. Uváděno se souhlasem agentury NORDISKA ApS - Kodaň Ředitelka Ing. Jarmila Levko Šéf činohry Šimon Dominik Redakce Martin Urban Grafika Martin Taller Fotografie Petr Našic Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. © 2016 / cena 23 Kč / náklad: 2 000 ks • www.evstupenka.cz
Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
Martin Stránský
www.saldovo-divadlo.cz
