DŘÍV, NEŽ VĚCI NOVÉ ZEVŠEDNÍ

dvouměsíčník 2. ročník

DŘÍV, NEŽ VĚCI NOVÉ ZEVŠEDNÍ ... Prázdniny se přehouply do druhé poloviny a jistě by bylo o čem psát – třeba o pobytu s mládeží v Terchové na Slovensku. Nicméně na Slovensko se může dostat skoro každý, ale na Filipíny asi letos nikdo z nás nepojede. Proto bych se chtěl podělit s vámi, milí čtenáři Farníku, o jeden mail, který mi došel z Filipín. Právě v Terchové jsou kněží „Společnosti Božího Slova“, kterým se zkráceně říká Verbisté. A zde je jeden pozdrav od „Verbisty“ z Filipín. otec Stanislav

Dřív, než věci nové zevšední, pokusím se, milí moji přátelé a příznivci misií, zachytit trochu podrobněji, jak se asi našinec cítí v prvních dnech pobytu v tropech. Po devíti letech služby ve farnosti Nový Hrozenkov, kdy jsem navštívil některé farnosti osobně, nebo jsem se snažil propagovat práci naší misijní řehole „Společnost Božího Slova“ prostřednictvím stolního „Kalendáře mladého misionáře“, jsem se dostal na rok na Filipíny. Do Manily jsme s

Číslo 7

1

páterem Pavlem Hudákem SVD odcestovali na roční pobyt ve středu 2. července v 9.30 h z Vídně. Čeká nás zde šestiměsíční jazykový kurz angličtiny a pak misijní zkušenost v některé farnosti. Snad vám následující řádky nebudou připadat předneseny v jaksi příliš lehkovážném duchu a nikoho nepohorší. Píšu je však záměrně tak trochu s humorným nadhledem, neboť mně mnozí před odchodem i litovali, že jdu do dalekého a bídného světa. Není to

08/2008-09/2008

však vůbec nějaká hrůza, začátky jsou plné různých milých překvapení. Podruhé už budu psát asi s větší vážností. První a nejsilnější dojem, který se mi po pár dnech, coby holá skutečnost, rozležela v hlavě, je to, že teplo, které zažíváme, je vlastně nejdelší léto v mém životě. Bude trvat nejméně 15 měsíců – pokud beru v úvahu, že již květen byl letos docela horký. V létě jsem odjel a v létě se za rok vrátím. Rozdíl proti našim krajinám v mírném pásmu spočívá také v tom, že dny a noci v tropech trvají po celý rok 12 hodin. Na Filipínách je od června do konce listopadu období dešťů, ale neprší zrovna každý den. Během tohoto půlroku udeří na ostrovy dvacet pět tajfunů. V období sucha se pak v dubnu a květnu vyšplhá rtuť teploměru nejvýš a ve školách jsou tehdy prázdniny. Děti zde tedy mají právě druhý měsíc školního roku. Mnozí zdejší lidé si stěžují na přílišné horko, jaké v minulosti v tomto období roku neznali. A taky celkově méně prší. Ono horko i nám dává dost zabrat, ale není to zas až takové horko, jako bylo v betonové Manile. Jsme u moře a v jídelně v přízemí našeho misijního domu v Calapan je docela příjemný průvan. Tam se taky odpoledne učím angličtinu. V autech, v úřadech, v obchodních domech i v jazykové škole je klimatizace, v našem misijním domě však nikoliv. A tak zatímco my v Evropě protopíme v Číslo 7

2

zimě spoustu peněz, místní lidé platí za chlazení svých příbytků. Od čtvrtku 3. července do soboty jsme pobývali v hlavním řeholním domě Společnosti Božího Slova v Manile. Je tam kněžský seminář, velký kostel a také nový dům pro misionáře, kteří se tam zdrží pouze přechodně, když si např. vyřizují cestovní doklady do ciziny. Manila má 15 milionů obyvatel. Tolik betonu jsem pohromadě ještě neviděl. U většiny budov není vidět, že by byly nějak udržované. Spíš provizorium a nepořádek. Cesta z přístavu byla 22 km dlouhá a trvala téměř hodinu. Všude auta, autobusy, malé džípové minibusy (džípny) a motorky se sajdkou – tzv. tricykly, neboli trojkolky. A hustý dým ze starých naftových motorů a motorkových dvoutaktů. Mnozí lidé si ústa a nos zakrývají šátky kvůli dýchacím potížím. Bydlet v takové ulici, to je dobré leda k onemocnění na astma. Kdepak čistý vzduch na Valašsku! V blízkém domě našich misijních sester nás změřili, aby nám ušili kněžské košile ke sloužení mše svaté. Šicí dílnu vede sestra Marta, původem z Německa, která tady pobývá již 40 let. Na místech, kde se vyskytuje víc lidí, vás prohlížejí policajti kvůli bombovým útokům islamistů z jihu Filipín. Nás, coby Evropany, občas vpustili do obchodního domu i bez 08/2008-09/2008

prohlídky. Sháněli jsme nějaké potřebné věci, které jsme nechtěli tahat s sebou v batožině. Obešli jsme tři obchodní domy, než jsme koupili vietnamské sandálové šlapky velikosti 45, neboli po našem jedenáctky. Tož, jsme jaksi vzrostlejší a Filipínci jsou ti normálně velcí. Že jsme v ryze katolické krajině, to jsme si všimli kupodivu v obchodním domě. Z rádia se v pravé poledne ozvala modlitba „Anděl Páně“. Na začátku cesty lodí na ostrov Mindoro nám v televizi promítli s hlasovým doprovodem modlitbu s prosbou o šťastnou plavbu. A první pátek v měsíci je zde zvláštní tím, že mnozí kněží v tento den dopoledne slouží mše v kancelářích státních daňových úředníků. Souvisí to prý s úctou Božského srdce Ježíšova, což je nám coby katolíkům společné. Jak konkrétně to souvisí s těmi úředníky, jsem přesně nevyrozuměl, ale je to samo osobě zajímavý zvyk. Naše bydlení v noviciátním domě v Calapan odpovídá tropickým podmínkám a nárokům místních lidí. Takže jsme to zpočátku museli vzít tak trochu po skautsku. V obchodech jsme brzy nakoupili všechno potřebné, abychom si to přizpůsobili podle našich evropských zvyklostí. Ostrov Mindoro má jeden a půl milionu obyvatel a samotné Calapan je stotisícové město. Je tu dokonce malé Číslo 7

3

letiště s leteckou školou. Lidé bydlí většinou v malých přízemních domcích, žádný vyšší obytný vícepodlažní dům zde není. Jakožto ve správním centru zemědělské oblasti tu spíš fungují úřady, služby a školy, průmysl jenom potravinářský. Přesto bývá u pokladen v obchodním domě docela plno. Několik rad, jak si zvyknout na tropické podnebí a na co si dát pozor, nám dal již v Manile jeden starší kněz z Irska. Prý, pokud jsme byli v Evropě zdraví, tak se nemusíme v zásadě ničeho obávat. Je třeba zpočátku spíš odpočívat a nepřepínat síly. Pokud se objeví horečka, je dobré navštívit lékaře. Většinou to bude pouze chřipka, je však rozumné pro jistotu zjistit příčinu horečky. Máme jíst jenom jídlo známého původu a nepít kdejakou vodu - ani z vodovodu. Jedna velmi dobrá zpráva: není zde malárie. Jídlo je tu sice jednoduché, ale chutné – třikrát denně rýže se všemi možnými přílohami – vepřové a ryby. Rýži jíme i s párky anebo se smaženými vejci ke snídani. Máme zde banánový kečup, džem z kokosových ořechů anebo z fíků a po jídle vždy banány. Je zde vcelku chutné slabé pivo. Při prvním večírku v misijním domě v Calapan, představil rektor domu P. Amon, rozený Filipínec, přítomné hosty a obyvatele domu.

08/2008-09/2008

Jakožto raritu uvedl asi šedesátiletého kněze z USA P. Loyda Fiedlera, muže s dlouhým vousem. Právě se vracel z dovolené. Je to prý skutečný „dog eater“, tedy pojídač psů. Na tuto specialitu si zvyknul coby misionář v místních horských vesnicích, kde působí již 30 let. Když jsem se pak v kuchyni zeptal našich kuchařek, zda umí připravit i pečeného psa, jedna z nich jenom zalomila rukama: „Modlím se za to, abych to nikdy nemusela jíst!“ Asi to tedy bude zvykem spíš na venkově. Ve zdejších horách ještě pořád žijí lidé dosud nedotčeni civilizací. Asistent novicmistra, Indonésan P. Josef, mi řekl, že dva dny před naším příjezdem jeho novici v noci zabili a pak spořádali velkého hada. Škrtil jim tu v kurníku za domem slepice. Asi se tu ještě lecčeho dožijeme. Uvítací večírek měl jeden typicky slovanský prvek – P. Pavel Hudák vzal z domu trochu slivovice. Mně tedy v tomto horku vůbec nešla na chuť. Reakce spolubratrů z Indonésie a Filipín byste měli vidět – je to pro ně zkrátka nezvyk. Pro jistotu jsem si to nafilmoval na fotoaparát. Dva dny poté se na tom videu všichni výborně bavili. Zato Korejec P. Emiliano a dva Číňané si slivovici pochvalovali – u nich totiž bývá taky taková zima, jak ji známe u nás. Zatím poslední exotická rarita jsou malé ještěrky (gekoni) na zdi v pokojích. Dají se prý vidět i na Číslo 7

4

Balkáně. Jsou dlouhé asi do 10 cm a čistí nám pokoje od komárů a malinkých mravenců. Těchto mravenců bylo v Manile opravdu hodně. Sice nás nekousali, zato nám hojně lezli do kufrů, přestože jsme bydleli v nové budově. Pavlovi se udomácnili i v počítači. Tady v Calapan máme v pokoji díky ještěrkám mravenců málo, přestože okolo domu je velká tropická zahrada. Ještěrky k nám lezou do pokoje pod prahem dveří. Ty nové pokoje v Manile jsou natolik utěsněné, že se tam ještěrky nemohou dostat. Přiznám se, že mně minule v jídelně takový 20-25 cm dlouhý gekon napoprvé přece jen docela polekal. To už byl docela pořádný kousek. Aby tyto moje řádky nevyzněly příliš jednostranně, rád bych krátce vzpomněl něco ze života zdejších lidí. Mluví jazykem Tagalok, jenž se užívá vedle angličtiny jako úřední jazyk. Mluví jím i obyvatelé hlavního města. Tagalok asi postupně nabývá na vážnosti a angličtina, coby jazyk amerických kolonizátorů postupně trochu ustupuje. Lidé si uvědomují hodnotu vlastní kultury, tradic i jazyka. V televizi je možné sledovat programy v obou jazycích, ve školách se vyučuje v angličtině. Mnoho lidí pak odchází za prací do Ameriky. O Evropě toho moc nevědí, např. Slovensko bylo podle jejich představ kdysi součástí Jugoslávie.

08/2008-09/2008

V Calapan je jedna základní škola ve správě našich misijních sester SSpS (Služebnice Ducha Svatého). Další střední školu mají ve správě verbisté. Tam navštěvujeme i jazykový kurz. Obě školy jsou velké a na místní poměry dobře vybavené, v jedné místnosti jsem napočítal 52 míst vybavených pro práci s počítačem. Pro mladé lidi škola není jenom příležitostí získat vzdělání a lepší zaměstnání, ale také místem, kde se dá kulturně vyžít. Často se zde konají různé akce i v sobotu a v neděli. Na jedné straně lidé prožívají svůj život v často velmi bídných domečcích, takových polochatrčích. Ve škole však díky slušivé školní uniformě není jejich bídu prakticky vidět. V pátek studenti uniformu nosit nemusí, předpisy o oblečení se však musí brát v úvahu i tehdy. To si pak ani my, coby studenti v jazykovém kurzu, nemůžeme dovolit chodit tam pouze v nějakých krátkých kalhotách. „Úroveň“ se musí držet a my musíme zavedené dobré zvyky ctít. U mnoha učitelů je vidět vskutku příkladné decentní vystupování. Jsou to učitelé v tom pravém slova smyslu. Mladí lidé tak zakusí něco, s čím se doma většinou nesetkají. Lidé nás zde coby cizince z různých krajin přijali velmi dobře. Spolu se zaměstnanci školy jsme v sobotu podnikli výlet do jednoho blízkého letoviska u moře. V neděli jsme pak byli s ředitelem naší školy na mši svaté v horách v jednom z kmenu původních obyvatel ostrova „Manianců“. Číslo 7

5

Donedávna žili velmi primitivním způsobem života, po 35 let mezi nimi pracovaly naše misijní sestry. Před rokem zde byla na roční dobrovolnické misijní službě Slovenka Martina Jánošová a všichni zde na ní s dojetím vzpomínají. Děti nám ukázaly i školu a muzeum jejich původní kultury. P. Pavel jim dal ve škole první lekci slovenského jazyka a při odchodu na nás děti pokřikovali ve slovenštině: „Mám tě rád!“ a anglicky: „Přijďte k nám někdy zas!“ Cestou domů jsme se stavili ještě na oběd u jedné rodiny – slavili tam právě křtiny. Breviář se modlíme v angličtině, stejně je to se sloužením mše svaté. Náš kurz angličtiny začal již v úterý 8. července, při vstupním testu jsme dosáhli hodnocení „středně pokročilý“. Denně ve škole trávíme tři hodiny, a to od pondělka do pátku. Učitelé se nám věnují, na začátku se spolu s námi i modlí. Na konci dostaneme i certifikát - vysvědčení. Určitě ho pak ukážu dětem, které jsem letos ve škole učil náboženství. Snad jsem vás těmito řádky povzbudil a některé i uklidnil. Rád na vás vzpomínám a všem jsem už ukázal fotky našeho krásného kraje ve valašských horách i z mého rodiště Obyce u Zlatých Moravců na Slovensku. S pozdravem z Filipín P. Jozef Strečka SVD

08/2008-09/2008

DIÁŘ FARNOSTI  12. 9. v 19 h – koncert v kostele, účinkují: Štěpán Rak (kytara), Alfred Strejček (umělecký přednes)


Co už je za námi:  22. 6. Fotbalový zápas farnost Bohumín : farnost Kozlovice (více str. 8)  1.7. Pouť dětí na Prašivou, poděkování za školní rok (více str. 9)

 14. 9. v 10.30 h – mše svatá za obec s průvodem od OÚ

 Letní tábor dětí v Domašově

 29. 9. Krmášové pondělí v 8 h mše svatá – celebrují kněží děkanátu

 28. 9. Kozlovský krmáš

 Letní tábor mládeže v Terchové (více str. 10)

 3. 10. v 19 h – koncert v kostele, účinkují: Petr Wagner (viola da gamba), Jacques Ogg (cembalo)


Co je před námi:  1. 9. v 18 h – mše svatá na zahájení školního roku – prvňáčci si s sebou mohou donést nové aktovky k požehnání

 11. 10. v 15 h – setkání biřmovanců  19. 10. - misijní neděle

 6. 9. v 15 h - setkání biřmovanců

Z MATRIKY Rozloučili jsme se s těmito farníky: Ludmila Vašendová Emília Halamičková – Lhotka Marta Cvičková Inocenc Jalůvka Anežka Ulčáková František Jalůvka Marta Křístková Zdeněk Poznér – Lhotka Anežka Pustková – Myslík Marie Ulčáková Dušan Zeman

Číslo 7

6

V naší farní rodině přibyly tyto děti: Tereza Šimíčková Kristýna Šimíčková Matěj Moščák Josef Klímek Šimon Tabach Tomáš Vlček Sebastian Vašenda Marie Němejcová Petra Mališová Vítejte v našem farním společenství!

08/2008-09/2008

Marie Mikendová – Myslík Vítězslava Jalůvková – Myslík Lumír Vašenda Kéž se jednou všichni zase sejdeme v nebi! Svátost manželství si udělili: Petr Sýkora ♥ Ivana Žabenská Radim Vaněk ♥ Jana Boháčová Petr Vašenda ♥ Renata Marková

ŽIVOT VE FARNOSTI  Hospodaření farnosti od 1.1.2008 do 30.6.2008 Nájemné Prodej maj., úrok z term. vkl. a ostatní "zdaňované" příjmy Sbírky Příjmy za církevní úkony a činnosti Dary fyzických a právnických osob - tuzemské i zahraniční Úroky z vedení běžného účtu Příspěvek z diecéze Příspěvek obecní, okresní a státní Náhrady škod Ostatní příjmy Příjmy c e l k e m Výdaje (vč. daní), související se zdaňovanými příjmy Mzdy a ostatní srážky Daň z příjmů zaměstnanců Sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců Bohoslužebné výdaje Režijní výdaje Opravy památek Opravy ostatní Odeslané sbírky a příspěvky diecézi Dary a charitativní výdaje Záloha na daň z příjmu (i z úroků term. vkladů) Daň z příjmů práv. osob, z nemovitostí, převodu nemovitostí Nákupy dlouhodobého majetku Ostatní výdaje Výdaje c e l k e m Rozdíl příjmů a výdajů daného období

Číslo 7

7

5 100,00 0,00 169 680,00 0,00 264 400,00 79,16 0,00 100 000,00 8 828,00 0,00 539 259,16 0,00 0,00 0,00 0,00 5 429,00 116 029,10 0,00 0,00 55 000,00 182 349,00 0,00 188,00 224 216,00 583 211,10 -43 951,94

08/2008-09/2008

Hotovost farnosti k 30. 6. Kč 106 000,Oplocení před farou: Kovářské práce 105 315,Sloupky + parapet 224 196,Kamenické práce 9 000,Stavební práce + materiál 180 000,--------------------Kč 518 511,Příspěvek OÚ Kč 100 000,Zbývá uhradit k 10. 8. – 230 000 Kč

 Farní fotbalové utkání 22. 6. 2008 na hřišti v Měrkovicích Již tradičně se opět v letošním roce uskutečnilo farní fotbalové utkání mezi Kozlovicemi a Bohumínem. I přes velmi slunné počasí se hrálo 2 x 45 min. První utkání sehrála farní mládež. Začátek byl odpískán přesně v 15.00 hod. Již po prvních minutách hry a prvních kontaktech hráčů s míčem se dalo předpokládat, že hráči Kozlovic dnes na vítězství zřejmě nedosáhnou. Po 90 min hry skončilo utkání velkou porážkou domácího celku 11:3. FARNÍ MLÁDEŽ:

Druhé utkání začalo v 17.00 hod a sehráli ho ženatí proti svobodným z obou farností. Vzhledem k nízkému počtu hrajících ženatých fotbalistů bylo toto družstvo posíleno cca 5 hráči z celku svobodných (budoucích ženáčů). Celé utkání bylo velmi vyrovnané, přesto nakonec zvítězili ženatí a zápas skončil 7:5

BOHUMÍN : KOZLOVICE 11 : 3 ŽENATÍ : SVOBODNÍ 7:5

Tímto děkujeme pořadatelům a organizátorům této velmi povedené akce, těšíme se na další fotbalové utkání a všichni doufáme, že naše farní fotbalová omladina svou porážku v příštím zápase odčiní. Pavel Socha

Číslo 7

8

08/2008-09/2008

 Diecézní pouť dětí s biskupem na Prašivé Úterý 1. července 2008 – den setkání dětí s otcem biskupem – aneb tradičně netradiční start prázdnin nich musí do války… Je tedy důvod, Toho dne se pod Prašivou začaly abychom se za ně stále modlili. hromadit desítky autobusů. Přidal se Barevné pastelky to není velký dar, k nim i náš, plný dětí z Kozlovic. Hned děti v Zambii by mohly žít i bez nich. po příjezdu jsme v areálu Kamenité Budou ale vědět, že jsme na ně mysleli předali pastelky pro děti v Zambii a zde na Prašivé. Ať uděláme cokoli dostali bambusová dřívka, na kterých dobrého, je to krásné. Třeba obdarovat jsme pak pod vedením hostů z úsměvem, dobrým slovem. Pastelkami Afriky vyťukávali různé rytmy. Taky říkáme dětem: „My na vás myslíme a nás naučili svou písničku a tanec. chceme vám pomoci.“ Bůh má rád Mottem setkání bylo: POD JEDNÍM všechny lidi bez rozdílu. NEBEM JEDEN SVĚT. Program pak pokračoval výstupem ke V 10.30 hod začala mše svatá, kterou kostelíku sv. Antonína na hoře Prašivá. celebroval náš otec biskup Mons. Tam nás čekalo 24 stanovišť. Dověděli František Václav Lobkowicz, jsme se např. o činnosti papežského koncelebrovali kněží naší diecéze. misijního díla, vyzkoušeli si africké šaty, naučili se plést copánky, košíky z Pro ty, kdo na Prašivé letos nebyli, obyčejné trávy, zazpívali si, přinášíme aspoň pár myšlenek z zabubnoval, dověděli se o misionářích, promluvy otce biskupa. Vyprávěl namalovali si masku na obličej, příběh z knihy „Pouští a pralesem“. přečetli africká přísloví... Největší Dvě děti Stašek a Nela, kterým se pozornost upoutali živí hadi. Kdo podařilo utéci ze zajetí, putovaly chtěl, mohl je pohladit a dát si kolem pouští i pralesem několik týdnů. Byli s krku. nimi ještě dva černošští chlapci. Stašek jim vypráví o Bohu a nakonec je V 15 hodin následoval výstav pokřtí. Černošský chlapec, když byl Nejsvětější Svátosti v kostelíku sv. pokřtěn si myslel, že barvu kůže bude Antonína a modlitba litanií. Otec mít bílou, ale nestalo se tak. Každý biskup udělil všem svátostné máme jinou kůži, Pán Bůh nerozlišuje. požehnání na cestu prázdninami. Poslal nám apoštoly, aby hlásali Boží Účastníků bylo přes 1500. slovo všem, bez rozdílů. Je jedno nebe, jeden svět. V Africe lidé žijí jinak, nejsou bohatí, umírají hlady, spousta z Věrka Kociánová

Číslo 7

9

08/2008-09/2008

 Letní tábor mládeže v Terchové na Slovensku Je pátek, 25. 7. 2008, a slovenští hlasatelé televizních zpráv hlásí záplavy na Slovensku. Bohužel právě v zemi, kam máme za pár hodin odcestovat. Se zklamaným obličejem jde většina z nás spát. Ráno na zastávce už vidím známé tváře. Otec nás všechny spočítal, děvčatům vzal batohy do kufru svého auta a mohlo se vyrazit – autobusem směr Rožnov, Valašské Meziříčí. Zde byl přestup do vlaku. V poledne mi na mobilu zvoní SMS: Vítejte ve slovenské síti... Když si už všichni mysleli, že cesta je za námi, tak to ještě netušili, co nás bude čekat. Nekonečná cesta k prasknutí přeplněným autobusem, ve kterém jsme si připadali hůř než na kolotoči! Ale to vše jsme překonali a vystoupili v krásné vesnici Terchová naproti kostela, od kterého už bylo jen pár schodů do naší ubytovny. Vybalili jsme věci, prohlédli pokoje a hurá na kopec. Neměli jsme moc času, a tak jsme si na zahřátí vyšli zdejší moderní křížovou cestu. Večer pak následovala večeře, diskuse (zamyšlení) na určité denní téma a modlitba. Někteří zvládli i nějakou tu večerní – romantickou – procházku. Ráno, tak jako všechna ostatní rána na táboře, byla mše svatá. Poté jsme se fyzicky připravili na túru a mohli vyrazit. Ten den jsme si vybrali trasu na Sokolie. Když jsme po dlouhé době dosáhli vrcholu, pomodlili jsme se růženec a mohli zase vyrazit dolů. Číslo 7

10

Cestou dolů nás nemile překvapilo bláto, která nás pak provázelo celou trasou z kopce. Samozřejmě se to neobešlo bez několika pádů a špinavých kalhot, ale... :-) Večer následoval klasický program (diskuse, modlitba ...). Pondělí bylo o něco volnější. Měli jsme na výběr ze 4 činností – fotbal, baseball, volejbal nebo se osvěžit ve zdejším krytém bazénu. Každý si vybral z nabídky „to svoje“. Večer jsme pak měli možnost shlédnout zajímavý film k zamyšlení – „Je třeba zabít Sekala“. V úterý jsme vyrazili poznat něco málo z historie slovenské kultury. Nejprve jsme se stavili do evangelické dřevěné kaple, která byla zajímavá svou stavbou do kříže. Další zastávkou naší cesty byl skanzen. Mohli jsme vidět hrnčíře při výrobě různých nádob, výstavu starých lokomotiv i starodávné stavby domů. Původní plán zajít na koupaliště padl a místo toho se šlo do řeky. Ti, kterým se nechtělo moc spát, mohli shlédnout koncert skupiny Čechomor (bohužel jen na stěně promítacího plátna). S dalším dnem přišla i další túra, a to na Janošíkové diery a Malý Rozsutec. Všichni jsme zvládli jak žebříky kolem vodopádů, tak i řetězy kolem skály. Nahoře jsme udělali pár uměleckých fotek a vyrazili směr ubytovna. Ve čtvrtek proběhla demokratická volba. Kdo chtěl, vyrazil na Krivaň, a kdo si netroufnul, vyrazil na Gruň. Zvládli jsme to docela rychle, a tak jsme měli zbytek dne volný. A je tu pátek a s ním 08/2008-09/2008

i odjezd domů. Útěchou nám mohlo být to, že snad příští rok pojedeme zase. A tak plní zážitků opouštíme Slovensko. Na závěr patří poděkování

o. Stanislavovi, který to pro nás báječně připravil, a všem farníkům, kteří nám nakonec zajistili tzv. vymodlené počasí :-). Katka Toflová

 Termíny setkání Maminek „na mateřské“ Po prázdninové odmlce začínáme znovu. A opět zveme mezi sebe všechny maminky a ostatní ženy, které se chtějí sejít, možná něco vytvořit, pohrát si společně s prcky, ale hlavně si popovídat :o) Termíny všech našich pravidelných i nepravidelných setkání budou opět vypsány na vývěsce před kostelem a nezapomeneme je otiskovat i v našem Farníku. Na podzim chceme uskutečnit nějaké sobotní setkání „bez dětí“ :o) a snad se podaří zařídit i podzimní Dámský víkend. Máme se na co těšit! 3.9.2008 Vzpomínání na prázdniny, dovolené a léto (Výroba zápichu-motýl) 17.9.2008 Květin plná zahrada (Aranžmá z živých květin se zkušenou květinářkou) 1.10.2008 100. setkání (Poprvé to bylo 14.1.2004 – program specifický s překvapením) Magda Strakošová

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY Letos v červnu jsme v obci v rámci oslav Dětského dne oslavili 130. výročí stávající školy v Kozlovicích. Je dobré si významná výročí v životě člověka, v obci apod. připomínat. Možná si se zájmem přečtete ukázku z farní kroniky o oslavě stého výročí založení farnosti.

 Číslo 7

11

„Roku 1886 dne 12. ledna oslavena okázalým způsobem 100letá památka založení farnosti a zároveň 25leté jubileum působení důstojného pana faráře P. Františka Reppra ve farnosti Kozlovské. Předvečer jubilejní oslaven střelbou z hmoždířů. Učitelský sbor farnosti usnesl se, by v den 12. ledna od vyučování bylo upuštěno. O 9. hodině ranní téhož dne sešli se žáci do

08/2008-09/2008

školní budovy, o půl 10. šli se svými učiteli do chrámu Páně, kdež přítomni byli slavnostnímu kázání P. Ant. Stojana, kaplana Příborského, nynějšího faráře Dražovského, a slavné mši sv., kterou konal jubilant za četné asistence kněžstva s důstojným p. assesorem a děkanem Příborským v čele. Při mši sv. zpívaly se dvě čtyřhlasné písně. Při zpěvu účinkovali p. Jan Lužný, nadučitel, p. Jan Pospíšil, učitel v Myslíku, p. Petr Böhm, učitel ve Lhotce, sl. Anna

Jandová, učitelka, a dvě žákyně III. třídy. Po mši sv. přednesl jeden žák a jedna žákyně ve farní budově přání a žákyně podala jubilantovi krásnou z čerstvých růží upravenou kytici. Ke dvojí této slavnosti sešlo se množství lidstva veliké, přestože byla krutá zima a spousty sněhu ohromné (přes 2 m vys.). Samých kněží přišlo 17 na tuto slavnost z okolí vzdor kruté zimě a neslýchanému návalu sněhu. Pan arcibiskup Furstenberg zaslal dp. jubilantovi blahopřejný telegram.“ Z farní kroniky vybrala Božena Kubečková

ZA HUMNY

 Ostrava, kostel sv. Václava • Každý čtvrtek (do 15. 11.) v době od 15 do 16.30 hodin je možnost prohlídky kostela sv. Václava (u budovy biskupství) s komentovaným výkladem.

 Radhošť • Poutní mše svatá na Radhošti 23. 8. v 11 hodin, 110. výročí kaple sv. Cyrila a Metoděje (1898 - 2008), s účastí arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera a biskupa ostravsko-opavského Františka V. Lobkowicze.

 Zlaté Hory, Maria Hilf • 20. 9. - Pouť tří národů - poutní místo Maria Hilf u Zlatých Hor - mše svatá ve 12 hodin • 28. 9. v 15 hodin mše svatá za umučené politické vězně

 Prašivá, kostel sv. Antonína • 19. 10. - krmáš na Prašivé - mše svatá v 10.30 hodin

 Středisko mládeže, Stará ves nad Ondřejnicí • Od října 2008 začíná opět Kurz animátorů a Kurz partnerství (více na http://dcm.doo.cz nebo tel./fax: 558 669 413) Číslo 7

12

08/2008-09/2008

KVÍZ 1. Proč vyhlásil Benedikt XVI. právě letošní rok rokem svatého Pavla? a) Uplynulo 1800 let od úmrtí sv. Pavla b) Uplynulo 2000 let od narození sv. Pavla c) Neudal důvod 2. Pavel pocházel z Tarzu. Ve kterém dnešním státě se ono místo nachází? a) Turecko b) Belgie c) Indonésie

3. Čím se sv. Pavel vyučil? a) prodavačem plátna b) tkalcem, zhotovoval stany c) hrnčířem, vyráběl drahocenné vázy 4. Sv. Pavel podnikl tři významné misijní cesty, zaměřoval se na hlásání evangelia především a) ve velkých městech b) v oázách c) v malých vesnicích Správné odpovědi: 1b), 2a), 3b), 4a)

Tip dětem pro deštivé dny ☺ Jestli se chceš dovědět o svatém Pavlu něco víc a přitom si i zahrát pexeso nebo vybarvit omalovánku, zkus to na stránkách brněnského biskupství, v sekci DĚTI! http://www.biskupstvi.cz/roksvatehopavla

ZADÁNO PRO ... tentokrát pro dospěláky (aneb proč se děti nemusí bát) Ani trošičku jsem se nebál Byl tam Bůh!

ho ale našli, jak vzrušeně sedí a je celý žhavý vypravovat jim svou zkušenost.

Do nemocnice přijali malého chlapce, aby mu vytrhli mandle. Z vyhlídky na to, co se má dít, byl tak nervózní, že lékař poradil jeho rodičům, aby, než skončí operace, počkali venku. Když ho pak přišli navštívit, báli se, že bude celý zničený a v šoku. K jejich údivu

„Byl tam Bůh!“ vykřikl. „Viděl jsem ho. Mluvil se mnou.“ „Jistěže tam byl Bůh, miláčku,“ řekla mu matka, „ale neviděl jsi ho a docela určitě s tebou nemluvil.“ „Mluvil, mluvil,“ trvalo dítě na svém.

Číslo 7

13

08/2008-09/2008

Pak se ho zeptal otec, jak Bůh vypadal. „Byl celý v zeleném a viděl jsem jen jeho oči. Měl zelené šaty a zelenou čepici a zelenou látku přes pusu.“ „Aha,“ řekl otec a snažil se skrýt své pobavení, „a jak jsi přišel na to, že je to Bůh?“ „Víš, tati,“ odpověděl chlapeček, „kolem mě byli tři celí bílí andělé a dva z nich byly slečny andělky a ten třetí byl pán anděl. Pán anděl mi řekl,

ať otevřu pusu. Podíval se dovnitř a všecko, co viděl, hned hlásil tomu zelenému. A řekl: „Pane Bože, pojďte se podívat na ty mandle.“ Tak Bůh přišel a podíval se a pak mi řekl: „Neboj se. Neublížím ti.“ „A já už se pak ani trošičku nebál, protože mi to dělal sám Bůh!“ (James A. Feehan z knihy Bůh ukrytý v příbězích)

MYŠÍ STRÁNKA

Předškoláci: S kým chodíš nejraději do kostela na mši svatou a proč? (Nejzajímavější odpovědi vybere myška Maruška) 1. stupeň: Jaké je původní jméno sv. Cyrila? 2. stupeň: Napiš alespoň 2 velká mariánská poutní místa v Evropě? Odpovědi se svým jménem a věkem vhazujte do schránky Farníku do 20.9.2008. Schránku najdete v zadní části kostela. Správné odpovědi z minulého čísla Farníku: Jelikož nikdo neodpověděl, správné odpovědi myšky taky neprozradí ☺ Výherci Myší soutěže:Tentokrát žádní!

Číslo 7

14

08/2008-09/2008

Myší stránku tvoří Eliška Toflová

Farník se ptá farníků ... Jaký je Váš nejlepší prázdninový zážitek? (Nemusí se týkat jen letošních prázdnin) Potkal jsem se s černochem a protože byl celý černý, dělal jsem na něho „blll, blll“, vždyť vypadal jako čert!! (Jonáš 2,5roku) Číslo 7

15

Když jsme s kamarádkou jako malé seděly u rybníka a chytaly žáby. Vždycky když se žáby nechtěly ukázat, tak jsme společně kvákaly a tak je lákaly… (žena 64let) 08/2008-09/2008

….hmmm, no, toho je moc…. třeba pálení vosích žihadel? …teda hnízd!! Nebo chytání pstruhů v Ondřejnici? Strašení holek, které spaly samy ve stanu? Ne, ne, nejlepší bylo vození se na půdu na páse pro seno – vždycky jsme to pokazili a pak jsme to seno museli tahat nahoru ručně – pak už se smál jenom stařeček… (muž 37let) Představte si poklidnou návštěvu u babičky a dědečka s posezením na zahradě. Je horké letní odpoledne a děti se nudí. Ale hravý strejda vše zachraňuje. Za zády něco schovává a už volá: „Chytej!“ a hází nafukovací

balónek, ale naplněný vodou!! Už je o zábavu postaráno a té legrace, když balónek praskne a dotyčný je osvěžen gejzírem vody. Dobrý tip i pro Vaše horké letní odpoledne. (rodina Kurečkova) Měli jsme první opravdické prázdniny u babičky a dědečka, bez maminky a tatínka! A Liborek navíc ještě i zážitek z prvního ošetření v nemocnici! A taky farní tábor. (Klára 6let, Libor 33/4 ) Narození mé dcery a vlastní svatba. (Petra 27let)

FTÍPKY Malý chlapec běží za pánem a křičí: „Pane, vypadla Vám peněženka!“ „Děkuji Ti, chlapče, jiný by si ji nechal.“ „A proč? Vždyť je prázdná!“ „Nováku, proč jsi přišel pozdě do školy?“ „Prosím, musel jsem si umýt krk a uši, ale už to doopravdy nikdy neudělám!“

to není pravda! Když jsem ji nalil tátovi do piva, hned to poznal!“ „Jendo, proč dáváš své malé sestřičce vždycky malinký bonbónek a sám si necháš velký? Podívej se na slepičku, ta dá nejmenšímu kuřátku vždycky největšího červa!“ „Víš mami, červa bych jí dal taky největšího.“

„To je zajímavé,“ vyprávěl Karlík kamarádům. „Ve škole jsme se učili, že voda je bez chuti a bez zápachu. A

„Nováčku, všechny domácí úkoly máš bez jediné chyby. Co se stalo?“ „Prosím tatínek odjel na služební cestu. . . “ Jožka Klímek ******************************************************************* Uzávěrka příštího čísla je 20. 9. 2008. Schránka Farníku je umístěna v zadní části kostela. Nápady a připomínky, nabídky spolupráce: o. Stanislav Kotlář – [email protected] nebo Věrka Kociánová – [email protected] Číslo 7

16

08/2008-09/2008