Diplomová práce. Učitelský ústav v Kutné Hoře a jeho proměny v letech Radka Křemenáková

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Katedra pedagogiky

Diplomová práce Radka Křemenáková

Učitelský ústav v Kutné Hoře a jeho proměny v letech 1870 – 1948 The Teachers‘ Training College in Kutná Hora and its Changes in Development of the between 1870 and 1948

Kutná Hora 2010

Doc. PhDr. Růžena Váňová, CSc. 1

Poděkování: Ráda bych touto cestou vyjádřila svůj dík paní doc. PhDr. Růženě Váňové, CSc. za její cenné podněty a připomínky, trpělivost a ochotu při vedení mé diplomové práce. Rovněž bych chtěla poděkovat pracovnicím Státního okresního archivu v Kutné Hoře, paní Janě Lebedové, Jiřině Vašíčkové a PhDr. Heleně Pospíchalové, které mi vyšly maximálně vstříc a umožnily mi přístup ke všem potřebným informacím.

2

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně pouze za odborného vedení vedoucího diplomové práce. Dále prohlašuji, že veškeré podklady, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

Datum………………………………

Radka Křemenáková

3

Anotace

Diplomová práce „Učitelský ústavu v Kutné Hoře a jeho proměny v letech 1870 – 1948“ mapuje historii instituce od jejího založení v roce 1870 do roku 1948, kdy byla v souvislosti s úpravou vzdělávání učitelů elementárních škol zrušena. Předkládané informace získané především studiem pramenů jsou podpořeny příslušnými právními předpisy upravujícími vzdělávání učitelů v učitelských ústavech, které vysvětlují vnitřní změny instituce v různých etapách jejího vývoje a poskytují komplexní obraz o podobě vzdělávání učitelů elementárních škol.

Klíčová slova: vzdělávání učitelů elementárních škol, preparanda, učitelský ústav, přijímací zkoušky, učební plán, osnova, stipendia, cvičná škola, praktický výcvik, náslechy, pokusy, zkoušky dospělosti, zkoušky učitelské způsobilosti

Summary

The paper “The Teachers’ Training College in Kutná Hora and its Changes in Development of the between 1870 and 1948” presents a survey of the history of the institution from the time of its foundation in 1870 till 1948 when it was dissolved in compliance with the measures enforced in the education for elementary school teachers. The information presented in this work was acquired through a thorough study of the accessible sources and is supported by the relevant legal regulations applicable to the education for elementary school teachers in training colleges for teachers valid in all of the respective given periods. These proved to be invaluable sources of explanations of all internal changes made in the aforementioned institution during different stages of its life and development. They have also granted a more complex outlook at the ways in which the elementary school teachers were being educated in the past.

4

Obsah Úvod …………………………………………………………………………………

9

1. Vzdělávání učitelů elementárních škol od tereziánských reforem do roku 1948 ………………………………………………………………………………….

13

1.1 Vzdělávání učitelů elementárních škol od roku 1774 do roku 1869 ………

13

1.2 Změny v přípravě učitelů elementárních škol po roce 1869 ……………...

18

2. Učitelský ústav v Kutné Hoře v letech 1870 - 1918 ……………………………

20

2.1 Založení učitelského ústavu v Kutné Hoře ……………………………….

20

2.2 Podmínky pro přijetí ke studiu ……………………………………………

21

2.3 Údaje o žácích ústavu …………………………………………………….

24

2.3.1 Ubytování žáků ……………………………………………………...

24

2.3.2 Další údaje o žácích …………………………………………………

27

2.4 Podpory chudých a nadaných žáků ………………………………….........

28

2.4.1 Zemská a státní stipendia ……………………………………………

29

2.4.2 Pokladna pro podporování chudých studujících a Spolek pro podporování chudých studentů ……………………………………..

34

2.4.3 Lindnerův fond ……………………………………………………...

38

2.5 Návštěvnost ústavu v letech 1870 - 1918 ……………………………….

39

2.6 Ředitelé ústavu a učitelský sbor v letech 1870 - 1918 ………………….

44

2.6.1 Ředitelé ústavu v letech 1870 - 1918 ……………………………….

45

2.6.2 Učitelský sbor v letech 1870 - 1918 ……………………………….

49

2.6.3 G. A. Lindner a jeho působení na kutnohorském pedagogiu ………

53

2.7

Organizace školního roku a vyučování …………………………………

57

2.8

Specifika výuky v době války …………………………………………..

66

2.9

Zkoušky dospělosti v letech 1872 - 1918 ……………………………….

68

2.10 Zkoušky učitelské způsobilosti …………………………………………

81

2.11 Kurs připravující ke zkoušce pro školy měšťanské ……………………

88

2.12 Prostory …………………………………………………………………

89

2.12.1 Hrádek jako sídlo učitelského ústavu ……………………………...

90

5

2.12.2 Nová školní budova ………………………………………………..

96

2.12.3 Školní zahrada …………………………………………………….

97

2.12.4 Vnitřní zařízení a pomůcky pro výuku ……………………………

98

2.13 Shrnutí …………………………………………………………………. 101 3. Učitelský ústav v Kutné Hoře v letech 1919 – 1938 …………………………… 103 3.1 Vznik samostatného státu a kutnohorské pedagogium …………………...

103

3.2 Podmínky pro přijetí ke studiu ……………………………………………

104

3.3 Údaje o žácích …………………………………………………………….

106

3.3.1 Ubytování žáků ……………………………………………………..

106

3.3.2 Náboženská příslušnost žáků ………………………………………

108

3.3.3 Sociální skladba žáků ………………………………………………

109

3.3.4 Zdravotní stav žáků …………………………………………………

111

3.3.5 Mimoškolní aktivity žáků …………………………………………..

111

3.4 Podpory chudých a nadaných studentů …………………………………...

113

3.4.1 Státní stipendia ……………………………………………………...

113

3.4.2 Spolek pro podporování chudých studentů …………………………

115

3.4.3 Lindnerův fond (Lindnerova nadace) ………………………………

115

3.4.4 Nadace Vilemíny Scheyerové ………………………………………

116

3.4.5 Nadání Votápkovo ………………………………………………….

116

3.5 Návštěvnost ústavu v letech 1919 – 1938 ………………………………...

117

3.6 Ředitelé ústavu a učitelský sbor v letech 1919 – 1938 …………………...

120

3.6.1 Ředitelé ústavu ……………………..………………………………

122

3.6.2 Učitelský sbor ………………………………………………………

124

3.7 Organizace a specifika výuky ……………………………………………

127

3.8 Zkoušky dospělosti v letech 1919 – 1938 ………………………………...

136

3.9 Zkoušky učitelské způsobilosti …………………………………………...

143

3.10 Prostory …………………………………………………………………..

144

3.10.1 Školní budova ……………………………………………………..

144

3.10.2 Školní zahrada ……………………………………………………..

147

6

3.10.3 Vnitřní zařízení a pomůcky pro výuku ……………………………. 148 3.11 Shrnutí kapitoly ………………………………………………………….

151

4. Učitelský ústav v Kutné Hoře v letech 1939 – 1948 …………………………… 153 4.1 Podmínky pro přijetí ke studiu …………………………………………...

153

4.2 Údaje o žácích ústavu ………………………………………..................... 155 4.2.1 Ubytování žáků ……………………………………………………..

155

4.2.2 Sociální skladba žáků…….………………………………………….

156

4.2.3 Náboženské vyznání žáků …………………………………………..

158

4.2.4 Zdravotní stav žáků …………………………………………………

159

4.3 Podpory chudých a nadaných studentů …………………………………...

161

4.4 Návštěvnost ústavu v letech 1939 – 1948 ………………………………...

165

4.5 Učitelský sbor v letech 1939 – 1948 ……………………………………...

168

4.5.1 Ředitel ústavu ………………………………………………………. 169 4.5.2 Učitelský sbor ………………………………………………………. 170 4.6 Specifika výchovně vzdělávacího procesu v době protektorátu ………….

173

4.6.1 Krácení výuky ………………………………………………………

174

4.6.2 Úpravy organizace studia, osnov a vyučovacího obsahu …………...

176

4.6.3 Revize učebnic, knihoven a učebných pomůcek …………………...

180

4.6.4 Organizace studia abiturientů ………………………………………

181

4.6.5 Mravní výchova …………………………………………………….

182

4.6.6 Praktický výcvik žáků ………………………………………………

183

4.6.7 Změna hodnocení …………………………………………………..

184

4.7 Žákovské aktivity …………………………………………………………

185

4.8 Zkoušky dospělosti v letech 1939 – 1948 ………………………………...

186

4.9 Kurzy pro přípravu ke zkouškám učitelské způsobilosti ………………...

191

4.10 Prostory a učebné pomůcky ……………………………………………...

193

4.10.1 Školní budova ……………………………………………………..

193

4.10.2 Školní zahrada …………………………………………………….

195

4.10.3 Knihovny a sbírky …………………………………………………

195

7

4.11 Situace ústavu po skončení války ………………………………………

198

4.12 Shrnutí kapitoly …………………………………………………………

200

Závěr …………………………………………………………………………..

202

Literatura a prameny ………………………………………………………….

209

Seznam tabulek a grafů ……………………………………………………….

213

Přílohy …………………………………………………………………………

216

8

Úvod Volbu tématu mé diplomové práce ovlivnilo z velké části předchozí bádání o kutnohorském učitelském ústavu. V průběhu studia na FF UK v Praze jsem se v jedné ze seminárních prací zabývala prvním desetiletím vývoje této instituce. K myšlence navázat na toto zkoumání a zpracovat celé období existence učitelského ústavu v Kutné Hoře přispěla především touha dozvědět se více o instituci, v jejímž čele stál celých deset let významný český pedagog Gustav Adolf Lindner. Významnou roli v mém rozhodnutí sehrála také skutečnost, že archiválie k této instituci nebyly dosud systematicky probádány za účelem komplexního zmapování jejího vývoje. Historická studie „Učitelský ústavu v Kutné Hoře a jeho proměny v letech

1870 –

1948“ si klade za cíl zpracovat celou historii instituce od jejího založení v roce 1870 až do roku 1948, kdy v souvislosti s úpravou vzdělávání učitelů národních škol zanikla, a přiblížit a vysvětlit její proměny v různých etapách jejího vývoje. Text je rozdělen do čtyř kapitol. První z nich seznamuje nezasvěceného čtenáře s

podobou institucionální

přípravy

učitelů

elementárních

škol

v našich

zemích

od tereziánských reforem do roku 1869, kdy probíhala v tzv. preparandách, a s její proměnou, která nastala po vydání velkého říšského zákona, kdy bylo vzdělávání učitelů v souvislosti se změnami uskutečněnými v elementárním školství přeneseno do nově zakládaných učitelských ústavů. Při zpracování této kapitoly jsem vycházela z velké části ze studia literatury vztahující se k dané problematice. Především se jednalo o skriptum Výchova a vzdělávání v českých dějinách, IV. díl1

od autorské trojice Váňová, Rýdl, Valenta a

Výchova a vzdělávání

v českých dějinách, III. díl2 od autorů Cach, Valenta. Připomenuta by zde měla být také Morkesova publikace Učitelé a školy v proměnách času.3 Díky studii Paměti o školách v královském horním městě Kutné Hoře4 sepsané ředitelem místních reálných škol Jiřím Zachem bylo možné do této víceméně obecně zaměřené části práce přispět několika

1

2 3 4

VÁŇOVÁ, R., RÝDL, K., VALENTA, J.: Výchova a vzdělávání v českých dějinách IV.díl- 1.svazek. Praha: Univerzita Karlova, 1992. CACH, J., VALENTA, J.: Výchova a vzdělávání v českých dějinách, III.díl- 1.svazek. Praha: SPN, 1990. MORKES, F.: Učitelé a školy v proměnách času. Plzeň: Pedagogické centrum, 1999. ZACH, J.: Paměti o školách v královském horním městě. Praha: 1876.

9

informacemi přibližujícími regionální situaci ve vzdělávání učitelů před založením učitelského ústavu Následující tři kapitoly se zabývají učitelským ústavem v Kutné Hoře od jeho vzniku v roce 1870 do roku 1948, kdy instituce definitivně zanikla. Základním vodítkem pro členění tohoto bezmála sedmdesátiletého období do jednotlivých kapitol byly zvoleny významné mezníky v našich dějinách, které vnášely určité - byť nevelké - změny i do přípravy učitelů elementárních škol. Ve druhé kapitole nás tedy bude zajímat vývoj instituce v době Rakousko-Uherska,

kapitola třetí přibližuje osudy instituce v prvorepublikovém období

a ve čtvrté kapitole budeme sledovat proměnu ústavu od vzniku Protektorátu do roku 1948. V každé z těchto kapitol je mimo jiné věnována pozornost podmínkám pro přijetí ke studiu, vyučujícím, chovancům ústavu, hmotným podporám, prostorám a materiálnímu vybavení, zkouškám učitelské dospělosti a dalším ukazatelům. Předkládané informace získané především studiem autentických materiálů jsou doplněny příslušnými zákony a ministerskými výnosy, které vnášely do vzdělávání učitelů změny, které se pak projevovaly v menší či větší míře v některých sledovaných parametrech. Potřebné zákonné podklady byly studovány z Čelakovského sborníku Zákony a nařízení u věcech obecného a pokračovacího školství na ten čas platné v království Českém 5, z Královy Sbírky říšských zákonů školských6 a z několika částí ze souboru Zákony školské a nařízení, jež se týkají školství ve státě Československém7, sebraných z velké části K. V. Tučkem a J. Strnadem - všechny uložené v Národní pedagogické knihovně Komenského. Hlavním těžištěm této části práce jsou informace získané studiem historických pramenů. Jednalo se především o archiválie z fondu Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora uložené ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře. Celý tento rozsáhlý fond je bohužel pouze

5

6 7

ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení u věcech obecného a pokračovacího školství na ten čas platné v království Českém. Praha: Grégr, 1886. KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894. TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II, sešit 2., Nařízení ministerstva školství a národní osvěty. Praha: Ústřední nakladatelství, 1920. TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl III, sešit I. Praha: Ústřední nakladatelství, 1921. TUČEK, K. V., STRNAD, F.: Zákony školské a nařízení, jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II, sešit 3. Praha: Ústřední nakladatelství, 1923.

10

prozatímně uspořádán, neexistuje tedy jeho inventář. Z tohoto důvodu bylo studium materiálů velmi ztíženo. Fond obsahuje mimo jiné knihu školních nařízení z let 1854 -1916, kroniku školy z let 1870 -1948, třídní katalogy z let 1870 -1948, maturitní katalogy (včetně seznamů kandidátů) z let 1875 -1948, výroční zprávy z některých školních let a rozsáhlý spisový materiál registraturu z let 1870 - 1947. Spisový materiál je pro svoji objemnost rozdělen do kartonů, ve kterých jsou mimo jiné uloženy rozvrhy hodin, zápisy z pravidelných měsíčních porad i z porad mimořádných, výroční zprávy, kopie děkovných dopisů dobrodincům přispívajícím do ústavní pokladny, nájemní smlouvy, žádosti o udělení státní podpory, různé statistické výkazy o žácích, kázeňský řád z roku 1899, protokoly zkušební komise z let 1881 -1900, drobné poznámky profesora Lindnera a mnohé další. Cenným zdrojem informací byla především kronika školy, která zachycuje kromě let 1940/41 až 1944/45, kdy byla z úředního nařízení zapečetěna a uložena v trezoru školy, celé období existence učitelského ústavu. Některé informace z válečného období byly sice zaznamenány dodatečně, ale nejsou zdaleka úplné. Totéž lze říci také o konci 30. let, kdy nebyla kronika psána a zápisy doplněné dodatečně se omezují jen na nejdůležitější data. Podrobnější informace o poměrech instituce poskytly výroční zprávy. Tiskem jich vyšlo za celou dobu existence ústavu vzhledem k vysokým nákladům pouhých patnáct – z toho jen dvě v rakouskouherském období. Tyto dvě zprávy jsou však velmi cenné, protože neobsahují pouze informace ze školních let, ve kterých byly vydány, ale zahrnují delší časový úsek. Poskytují nám tak poměrně podrobné informace z období let 1870 – 1897. Další tištěné výroční zprávy byly vydávány až v prvorepublikovém období, konkrétně ve školních letech 1926/27 až 1937/38. Kromě předepsaných náležitostí týkajících se vnitřních a vnějších poměrů ústavu jsou v jejich úvodu zveřejňovány odborné příspěvky vyučujících učitelského ústavu i cvičné školy.

Autoři se v nich z velké části věnují

problematice výuky předmětů své aprobace na učitelských a na cvičné škole. Tyto články vypovídají mnohé o odborných kvalitách svých pisatelů a rovněž o schopnosti náplň svého předmětu analyzovat z didaktického hlediska, proto je lze považovat za jeden z významných pramenů, na jehož základě je možné alespoň částečně usuzovat na úroveň učitelského sboru

11

v tomto období. Výroční zprávy ze 30. let mají díky zajímavé grafické úpravě a zveřejňovaným ukázkám žákovských prací také svou estetickou hodnotu. V poslední tištěné výroční zprávě za školní rok 1946/47 je věnován poměrně obsáhlý text učitelskému ústavu v době druhé světové války, který vzhledem k tomu, že v této době nebyla vedena kronika a ostatní zprávy byly psány se zřetelem k tehdejším poměrům, významně přispěl k objektivitě předkládaných informací z válečných školních let. Mé bádání nebylo omezeno pouze na kutnohorský archiv, ale pro zpřesnění a doplnění některých skutečností jsem studovala také písemnosti týkající se kutnohorského učitelského ústavu uložené v Národním archivu v Praze. Konkrétně se jednalo o archiválie z fondů „Ministerstvo kultu a vyučování“ a „Ministerstvo školství a národní osvěty“. Bádání v těchto fondech bylo poměrně komplikované a dá se říci, že

poskytlo pro práci jen minimum

informací. Písemnosti uložené ve fondu „Ministerstvo kultu a vyučování“ jsou v drtivé většině psány v německém jazyce, čímž bylo jejich studium ztíženo. Fond „Ministerstvo školství a národní osvěty“ je velmi rozsáhlý a bohužel neobsahuje vymanipulované spisy, proto bylo velmi náročné vyhledávat informace týkající se kutnohorského učitelského ústavu. Lze říci, že jsem zde až na několik drobností týkajících se školní budovy a obsazování učitelských míst narážela na stejné informace, jako jsem získala bádáním v kutnohorském archivu. Několik zajímavých informací o osobnosti G. A. Lindnera poskytlo studium dobového tisku v archivu Okresního muzea v Kutné Hoře. Konkrétně se jednalo o periodikum Kutnohorský rozhled8, v němž na svého učitele vzpomíná ministerský rada Josef Tůma.

8

TŮMA, J.: Gustav Adolf Lindner. In: Kutnohorský rozhled, ročník II., číslo 1., 1928, s. 32-33.

12

1. Vzdělávání učitelů elementárních škol od tereziánských reforem do roku 1948 1.1 Vzdělávání učitelů elementárních škol od roku 1774 do roku 1869 Časové vymezení této kapitoly není zcela náhodné. Souvisí se skutečností, že teprve v poslední čtvrtině 18. století můžeme hovořit v souvislosti s tereziánskými reformami, kterými byl položen základ elementárního školství v našich zemích, o učitelích elementárních škol jako o profesní skupině s vymezeným požadavkem na jejich vzdělání. Horní hranici kapitoly tvoří rok 1869, kdy je vydán tzv. velký říšský zákon, kterým je založena změna systému elementárního školství v zemích Rakousko-Uherska, která zásadním způsobem proměňuje také přípravu budoucích učitelů. Před vydáním tereziánských reforem existovaly školy, které lze označit jako elementární, jen ojediněle. Většinou byly zakládány církví, od 13. století přibyly školy zakládané městy. Vyučování bylo nejprve v rukou církve, na městských školách později vyučovali absolventi artistické fakulty.9 Studium na nich předpokládalo individuální přípravné vzdělání, což dává tušit, že nebyly v žádném případě určeny pro vzdělávání všech vrstev, ale pouze těch, které si jej mohly dovolit. K zásadním změnám v českém školství došlo v poslední třetině 18. století. Politickoekonomická situace monarchie spolu s pronikajícími osvícenskými myšlenkami a reflexí dění ve světě vedly k mnoha významným reformám, které se mimo jiné dotýkaly také školství. Jejich hlavním cílem bylo přispět ke společenskému rozvoji a současně odstranit hlavní příčiny nespokojenosti, které by mohly vést k rozpadu monarchie. Stát, který se ujal řešení školských otázek, byl nucen vypořádat se s negramotností poddaných, která brzdila další rozvoj monarchie.10 Významným počinem v tomto směru bylo zavedení všeobecné vzdělávací povinnosti dětí poddaných a zřizování elementárních škol, kde mělo být toto vzdělávání realizováno. Základy elementárního školství byly položeny zákonem ze dne 6. prosince 1774, jehož návrh

9

Viz VÁŇOVÁ, R.: Vzdělávání učitelů v českých zemích. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 1997, s. 27. 10 Srovnej VÁŇOVÁ, R.: Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 1997, s. 69.

13

vypracoval zaháňský opat Ignaz von Felbiger. Byl vydán pod názvem Všeobecný školní řád pro německé triviální, hlavní a normální školy ve všech císařsko-královských dědičných zemích. Pro děti poddaných byly tímto zákonem zavedeny tři výše zmíněné nové typy škol. 11 Zákon kromě zavedení těchto škol formuloval také požadavky na vzdělání učitelů, kteří v nich měli vyučovat. Základem se stala tzv. pravá zaháňská metoda. V roce 1875 byla vydána Kniha metodní, která požadavky na vzdělání učitelů konkretizovala a seznamovala učitele s vyučovacími postupy a metodami. Základem bylo pět prvních částí zaháňské metody, přičemž hned v první z nich nalézáme jeden z principů, který již před půldruhým stoletím navrhoval Komenský – hromadné vyučování. Tato organizační forma byla samozřejmě v souvislosti se zavedením vzdělávací povinnosti pro všechny děti od šesti do dvanácti let nevyhnutelná. Hromadná či pospolná výuka měla být uplatňována především při výuce čtení. Další z metod, kterou měl učitel vládnout, byla tzv.“slabikovací metoda“. Její podstatou byl zápis počátečních písmen slov věty, kterou se měli žáci naučit nazpaměť, na tabuli. Tento zápis měl dětem umožnit při společném opakování snadnější vybavení. „Metoda tabelární“ byla v podstatě stručným přehledem toho nejpodstatnějšího z učitelova výkladu. Tento „výtah“ žákům umožňoval zorientovat se rychle v probrané látce a chápat souvislosti mezi jejími jednotlivými částmi. V neposlední řadě měl učitel zvládnout tzv. „katechezi“, tedy vhodným způsobem klást otázky, na které děti odpovídaly. Žákovy odpovědi měly být pro učitele zpětnou vazbou o tom, jak probrané látce jedinec rozumí.12 Jestliže byly vysloveny požadavky na vzdělání učitelů, musela být přirozeně řešena také otázka, kde učitel potřebné kompetence získá. Výše zmíněným zákonem byly v této souvislosti poprvé v naší historii zavedeny také instituce, ve kterých mělo být vzdělávání učitelů realizováno.13 Při školách normálních a při některých školách hlavních byly zřizovány přípravky pro budoucí učitele triviálních a hlavních škol, známé pod názvem preparandy nebo preparandie. Školní řád v § 12 mimo jiné praví: „V normální škole má být poskytováno nejen úplné vyučování všem předmětům pro městskou mládež nutným a užitečným, nýbrž musí tam

11

12

13

Viz VÁŇOVÁ, R.: Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 1997, s. 69. Viz VÁŇOVÁ, R.: Vzdělávání učitelů v českých zemích. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 1997, s. 27-28. Tamtéž

14

být vzděláváni i učitelé pro ostatní školy ve všech užitečných věcech, popř. učitelé vzdělávaní jinde se zde musí podrobit přísným zkouškám, jestliže chtějí být zaměstnáni v některém příslušném místě“. 14 Učitelé veřejných škol měli tedy povinnost prokázat se po vydání nového zákona při nástupu do školy vysvědčením z preparandy. Opatřit si jej museli i vyučující, kteří již na školách působili. Na školách neveřejných zůstávali však i nadále učitelé bez náležité přípravy. Teprve dvorským dekretem ze dne 27. 4. 1792 bylo zakázáno svěřovat učitelská místa i na těchto školách osobám, které se neprokázaly vysvědčením z hlavní nebo z normální školy. 15 Normální školy se podle § 12 školního řádu měly zřizovat v hlavním městě provincie, v Čechách to tedy znamenalo v Praze. Zde vznikla preparanda při normální škole hned v roce 1775. Vzděláváni zde měli být především učitelé nově zakládaných hlavních škol ve větších městech. Obce byly guberniem vyzývány, aby posílaly schopné učitele do Prahy. Ti se zde na normální škole měli seznámit s novým způsobem učení a získat potřebné vysvědčení. Těm, kteří předepsaný kurs absolvovali, měly být vypláceny z obecního důchodu denně diety 15 až 24 krejcary.16 V rámci ulehčení přípravy byly preparandy postupně zřizovány

také na některých

školách hlavních. Jednalo se o školy, které byly k tomuto účelu speciálně vybrány, protože jejich práce byla uznána jako „příkladná“ pro ostatní. Tyto školy pak nesly označení „vzorné školy“. Tak vznikly preparandy například v Hradci Králové, Liberci, Kolíně i v Kutné Hoře. I přesto zůstával počet preparand poměrně nízký a pro mnohé učitele nebylo snadné předepsaný kurs realizovat. Překážkou nebyla paradoxně náročnost kurzu, ale materiální postavení učitelů, které zůstávalo i přes určité změny po roce 1774 neutěšené. Učitelé si byli nadále vedle své školní práce nuceni přivydělávat na živobytí kostelní službou nebo provozováním nějakého dalšího řemesla, které museli v době studia přerušit. 17

14

Viz VÁŇOVÁ, R. a kol.: Studijní texty k dějinám pedagogiky. Praha: PF UK, 2003, s. 241. Viz MORKES, F.: Učitelé a školy v proměnách času. Plzeň: Pedagogické centrum, 1999, s. 11. 8 Více ZACH, J.: Paměti o školách v královském horním městě. Praha: 1876, s. 23-24. 17 Viz VÁŇOVÁ, R.: Vzdělávání učitelů v českých zemích. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 1997, s. 28. 15

15

Nízké ohodnocení „učitelování“ souviselo s nízkou prestiží tohoto povolání, která měla svůj původ právě v nedostatečném vzdělání. Šlo tedy o jakýsi začarovaný kruh, který bylo možné přerušit zvýšením úrovně učitelské přípravy. Na její nedostatečnost upozorňovaly některé významné osobnosti, mezi nimi například Karel Havlíček Borovský. Oprávněně se už v té době pozastavoval nad tím, jak nízkou úroveň přípravy mají lidé, kterým je svěřen tak náročný a zodpovědný úkol, jako je vzdělávání dětí.18 Úkolem preparandy bylo poskytnout učitelům to nejnutnější, čeho bylo pro vyučování na elementárních školách třeba, především základy didaktiky a metodiky předmětů vyučovaných na zmíněných typech škol. Příprava v preparandě postrádala hlubší teoretický základ, což lze vysvětlit tím, že se vědy jako psychologie a pedagogika začínaly teprve konstituovat. Charakter kurzu byl tedy víceméně praktický. Jeho hlavní náplní bylo v podstatě prohlubování učiva elementární školy a nácvik praktických dovedností, který spočíval v napodobování vyučovacích postupů a metod, které frekventanti kurzu odpozorovali při hospitacích.19 V kutnohorské preparandě činila v roce 1785 týdenní časová dotace tříměsíčního kurzu 16 hodin. Podle záznamů bylo 10 hodin vyčleněno metodice a katechetice, čtení, psaní a počtům bylo věnováno po dvou hodinách týdně.20 Dá se předpokládat, že úroveň kurzů nebyla všude stejná, ale do značné míry závisela na kvalitách ředitele a vyučujících hlavní školy. Totéž lze říci také o obsahu kurzu, který mohl pravděpodobně podle snahy ředitelů a možností školy vykazovat jisté odlišnosti. V literatuře se například dočítáme o úmyslu ředitele kutnohorské hlavní školy seznámit frekventanty kurzu se spřádáním bavlny, pěstováním pícnin a s chovem bource morušového. Sám z vlastní zkušenosti věděl, že zavedení těchto činností na školách, za které děti přinášely každý týden výdělek, může být nemalou pohnutkou k tomu, aby rodiče posílali děti do školy. Zprávy o tom, zda se podařilo tyto plány na kutnohorské preparandě uvést v život, nám

18 19

20

Viz MORKES, F.: Učitelé a školy v proměnách času. Plzeň: Pedagogické centrum, 1999, s. 19. Viz VÁŇOVÁ, R.: Vzdělávání učitelů v českých zemích. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 1997, s. 27-29. Srovnej ZACH, J.: Paměti o školách v královském horním městě. Praha: 1876, s. 27.

16

bohužel chybí. S jistotou víme pouze to,

že na žádost o přidělení místa na vysazení

morušových stromků obec reagovala zamítavě.21 Délka přípravy v preparandách prošla za dobu jejich existence několika změnami. Původně trval kurs pro učitele škol triviálních tři měsíce a pro učitele škol hlavních šest měsíců. Pokud pak jeho absolventi působili na škole jako pomocní učitelé nejméně jeden rok a byli starší dvaceti let, mohli se přihlásit ke zkoušce, po jejímž úspěšném složení obdrželi vysvědčení, které je opravňovalo k definitivnímu ustanovení učitelem. V roce 1832 bylo prodlouženo studium v preparandách na šest měsíců pro učitele triviálních škol a na jeden rok pro vyučující hlavních škol. Za pozitivní krok ke zkvalitnění přípravy učitelů považovat

ministerské

nařízení

z roku

1849,

kterým

byla

prodloužena

lze

příprava

v preparandách pro učitele triviálních škol na jeden rok a pro učitele škol hlavních na dva roky.22 Období po porážce revoluce v roce 1848 bylo pro vzdělávání učitelů elementárních škol v mnoha směrech nepříznivé. Především znamenalo pozastavení svépomocných aktivit vedoucích ke zkvalitnění jejich vzdělání nastartovaných v době národního obrození. Nově vzniklá situace (zrušení ústavy, nastolení absolutismu, obnovení cenzury) neumožňovala realizovat pokrokové školské návrhy z roku 1848. Konkordátem z roku 1855 se školství opět dostalo do rukou církve. V roce 1855 byl vydán ministerský výnos o nevhodnosti reálií v elementární škole. Tím byla prakticky pozastavena metodická tvorba učitelů triviálních a hlavních škol, která se úspěšně rozvíjela od počátku 19. století.23 Jisté uvolnění je možné zaznamenat po vydání říjnového diplomu v roce 1860, kterým byl zrušen absolutismus a po vydání ústavy

v únoru roku 1861. V této době dochází

k mnohostranné aktivizaci českého národa. Vycházejí české noviny a časopisy, rozvíjí se spolková činnost. Pozadu nezůstává ani učitelstvo. Začínají vznikat učitelské jednoty „Budeč“ a „Komenský“, které svou činností navazují na aktivity učitelstva v době před rokem 1848.

21 22 23

Více ZACH, cit. 8, s. 28. Viz MORKES, F.: Učitelé a školy v proměnách času. Plzeň: Pedagogické centrum, 1999, s. 15-20. Viz VÁŇOVÁ, R.: Vzdělávání učitelů v českých zemích. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 1997, s. 28.

17

Jejich hlavní úsilí směřuje k povznesení národnostního uvědomění učitelstva a k prosazení vyššího vzdělání učitelů elementárních škol.24 Naději na změnu ve vzdělávání učitelů předznamenává vydání liberalistických zákonů rakouské vlády v roce 1867 a prosincová ústava, která slibuje zemím Předlitavska značné pravomoce v řešení školských otázek. Říšským zákonem z roku 1868 byl zrušen konkordát z roku 1855. Tím byl značně omezen vliv církve ve školských otázkách. V roce 1869 je vydán tzv. velký říšský zákon, kterým je konkretizována změna systému elementárního školství v zemích Rakousko-Uherska, která zásadním způsobem proměňuje také přípravu budoucích učitelů. Tímto rokem končí bezmála stoletá tradice preparand.25 V tomto krátkém exkursu do historie vzdělávání učitelů elementárních škol v našich zemích jsme se přesvědčili, že úroveň vzdělání, kterou poskytovaly preparandy, vskutku nebyla vysoká. Těmto často kritizovaným přípravkám pro budoucí učitele však nelze upřít i přes mnohé nedostatky významnou roli jako jednomu z důležitých článků na cestě našeho učitelstva k prosazení vyššího vzdělání a zároveň i zvýšení prestiže tohoto povolání. Preparandy jakožto institucionální základna vzdělávání učitelů se staly základem pro vznik učitelstva jako společenského stavu, což bylo důležitým předpokladem pro to, aby se později, za příhodnějších podmínek, konstituovalo učitelství na elementární škole jako profese, která zajistila učiteli solidní živobytí, aniž by si musel přivydělávat jiným řemeslem či kostelní službou.

1.2 Změny v přípravě učitelů elementárních škol po roce 1869 Změny v učitelském vzdělání po roce 1869 byly určeny změnami uskutečněnými v soustavě elementárního školství. Zákonem ze dne 14. května 1869 byly zavedeny obecné a měšťanské školy, ve kterých měly od nynějška všechny děti realizovat povinnou školní docházku. Vyšší náročnost těchto škol vyžadovala také náročnější přípravu učitelů, kteří měli v těchto školách učit.26 24

25

26

Podrobněji VÁŇOVÁ, R.: Vývoj obecného školství. In: VÁŇOVÁ, R., RÝDL, K., VALENTA, J.: Výchova a vzdělávání v českých dějinách. IV.díl- 1.svazek. Praha: Univerzita Karlova, 1992, s. 6-7. Podrobněji VÁŇOVÁ, R.: Vzdělávání učitelů v českých zemích. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 1997, s. 28-29. Srovnej VÁŇOVÁ, R.: Vzdělávání učitelů elementárních škol. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. 1.vyd. Praha: Grada, 1997, s. 28-30.

18

Pro vzdělávání učitelů byly v této souvislosti založeny nové, náročnější instituce, tzv. ústavy ku vzdělávání učitelů. Pojistkou náležité přípravy mělo být především prodloužení studia na čtyři roky, změna obsahu studia a poměrně náročná závěrečná zkouška. Vyšší náročnost této instituce se projevila i v podmínkách pro přijetí ke studiu. Po roce 1869 se ve srovnání s předchozím obdobím dostávalo učitelům nepochybně kvalitnějšího vzdělání, a to v institucích, které byly do jisté míry srovnatelné se střední školou.

I přes výše uvedené změny však zůstávalo základní pojetí v učitelské přípravě

v zásadě nezměněno. Stejně jako v preparandách mělo podobu praktických návodů jak učit. Příprava v učitelských ústavech nadále postrádala hlubší teoretický základ nejen z vyučovaných předmětů, ale také ze společenskovědních oborů (psychologie, filozofie, sociologie, logika, etika atd.), jejichž ovládnutí by vytvářelo předpoklady potřebného nadhledu učitele, odstupu od učební látky a samostatného úsudku.27 Nedostatečnost svého vzdělání pociťovali učitelé záhy po nástupu do praxe a v této souvislosti se začaly již v 70. letech 19. století objevovat požadavky na změnu pojetí učitelské přípravy. Snahou učitelů elementárních škol bylo dosáhnout vysokoškolského vzdělání. Požadavek vysokoškolské přípravy učitelů elementárních škol podporoval jako jeden z prvních Gustav Adolf Lindner, ředitel kutnohorského učitelského ústavu. Prosazování této myšlenky nabralo na intenzitě po vzniku samostatného Československa, opět bez výsledku.28 Další úvahy o nutnosti změnit pojetí učitelské přípravy se dostaly na pořad před vypuknutím druhé světové války, která bohužel jejich uskutečnění zbrzdila. Vzdělávání učitelů národních škol v učitelských ústavech bylo ukončeno teprve dekretem prezidenta republiky ze dne 27. října 1945 a poté zákonem z 9. dubna 1946. Vzdělávání učitelů bylo přeneseno na nově zřizované pedagogické fakulty. Učitelské ústavy postupně ukončovaly svou činnost a v roce 1948 definitivně zanikly.

27

28

Srovnej VÁŇOVÁ, R.: Vzdělávání učitelů elementárních škol. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. 1.vyd. Praha: Grada, 1997, s. 28-30. Podrobněji např. VÁŇOVÁ, R.: Vzdělávání učitelů elementárních škol. In: VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 1997, s. 27-32.

19

2. Učitelský ústav v Kutné Hoře v letech 1870 – 1918 Jedním z prvních měst, kde byl učitelský ústav založen, byla Kutná Hora. V této kapitole nás bude zajímat vývoj učitelského ústavu v Kutné Hoře v nejstarší etapě jeho existence od roku 1870, kdy byl založen, do vzniku samostatného Československa, tedy v době Rakousko-Uherska.

2.1 Založení učitelského ústavu v Kutné Hoře Mezi města, v nichž byly při školách hlavních zřízeny za vlády Marie Terezie přípravky pro učitele, patřila i Kutná Hora. Počet kandidátů byl však velmi proměnlivý a konečně klesl tak, že návštěva kursu přestala zcela a přípravka zanikla. 29 Éru nového rozkvětu školství v zemích Rakousko-Uherska přinesl školský zákon ze dne 25. května 1868 a říšský školský zákon ze dne 14. května 1869. Jeho důsledkem bylo zřizování nových a reorganizace stávajících ústavů pro vzdělávání učitelů (preparand).30 Někdejší význam města a jeho bohatá historie spolu s tradicí vzdělávání učitelů ve zdejší preparandě pravděpodobně přispěly k tomu, že se Kutná Hora zařadila mezi první z měst, v nichž byly učitelské ústavy založeny. Dne 15. listopadu 1869 bylo úředně prohlášeno, že mezi městy, v nichž mají být zřízeny učitelské ústavy, je i Kutná Hora. Do města proto přijel 19. ledna 1870 školní rada Jan Pátek, aby zjistil, zda budou prostory hlavní školy umístěné v Hrádku dostačovat také pro umístění učitelského ústavu.31 Jeho zjištění bylo uspokojivé a vzniku učitelského ústavu co se týče prostor nic nebránilo. Dne 30. července 1870 skončil poslední školní rok samostatné hlavní školy (ve všech písemnostech přetrvává po roce 1869 do roku 1874 označení hlavní škola, přestože zákonem z roku 1869 tyto školy zanikly. Budu se v práci držet tohoto názvu užívaného pisateli kroniky a výročních zpráv s vědomím, že není správně použit). Ministerským výnosem ze dne 7. září 1870 č. 8549 byl v Kutné Hoře založen ústav ku vzdělávání učitelů ve spojení s již stávající čtyřtřídní školou hlavní, která se stala jeho 29

30 31

Státní okresní archiv Kutná Hora (dále SOkA Kutná Hora), fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 - 1948, kn. č. 28, zápis za školní rok 1870/71. Tamtéž Tamtéž

20

doplňující částí. Ministerským výnosem ze dne 4. května 1874 č. 11717 byla hlavní škola proměněna v jeho cvičnou školu. Prvním ředitelem ústavu byl jmenován dne 14. září 1870 profesor při vyšších reálných školách kutnohorských a školní inspektor kutnohorského okresu, PhDr. Jan Gall. Hlavními učiteli se stali ředitel kutnohorské hlavní školy a školní inspektor ledečského okresu, Josef Mazač, a František Kalina, profesor reálných škol v Litomyšli. První školní rok byl zahájen dne 3.10. 1870 slavným „Veni Sancte“ v chrámu Páně u sv. Jakuba. Na škole hlavní bylo zahájeno vyučování již 10. října, na ústavu pro nedostatek nábytku a pomůcek až o týden později.

2.2 Podmínky pro přijetí ke studiu Učitelský ústav v Kutné Hoře byl ústavem veřejným (zřízeným státem), proto mohli být ke studiu přijati všichni uchazeči bez rozdílu náboženského vyznání, kdo splnili ostatní podmínky stanovené říšským školním zákonem ze dne 14. května 1869, respektive jeho novelou ze dne 2. května 1883. Tento zákon v § 32 praví: „Aby kdo byl přijat do prvního ročníku, potřebí, aby dokonal 15. rok věku svého, byl zdravého a dostatečného těla, bezúhonných mravů a měl náležité přípravné vzdělání.“32 Při zápisu předkládali žáci křestní nebo rodný list kvůli doložení dosažení věkové hranice pro přijetí, dále lékařské vysvědčení a krátkou zprávu o tom, kde se dosud vzdělávali (poslední školní vysvědčení). Přípravné vzdělání bylo prověřeno zkouškou, přičemž mimořádně nadaní žáci od ní byli osvobozeni. K podobě přijímací zkoušky praví výše zmíněný zákon následující: „Toto vzdělání prokáže se přísnou zkouškou přijímací, kteráž se vztahuje vůbec k předmětům, jimž se vyučuje na nižších školách reálních nebo na nižších gymnáziích, vyjímajíc cizí jazyky.“33 Jako povinná část přijímací zkoušky byly v § 15 organizačního statutu z roku 1874 stanoveny tyto předměty: nauka o náboženství, jazyk vyučovací, zeměpis a dějiny, počty, nauka o tvarech měřických, přírodopis a přírodozpyt. 32

33

Říšský školní zákon ze dne 14. května 1869 (s úpravami ze dne 2. května 1883). In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení u věcech obecného a pokračovacího školství na ten čas platné v království Českém (dále Zákony a nařízení). Praha: Grégr, 1886, s. 77. Tamtéž

21

Přijímací zkoušky z vyučovacího jazyka a z matematiky se konaly formou písemnou i ústní, ostatní předměty byly prověřeny pouze ústně. Při přijímací zkoušce bylo rovněž prověřeno přípravné hudební vzdělání. (V novele zmíněného zákona z roku 1883 je přímo řečeno, že k žadatelům, kteří prokáží přípravné vzdělání z hudby, má být „hledíno obzvláště“.) Do prvního ročníku byli tedy přijímáni žáci, kteří absolvovali nižší reálku nebo nižší gymnázium s dobrým prospěchem a dosáhli věku 15-ti let. Říšský školní zákon ze dne 2. května 1883, kterým byla změněna, respektive doplněna některá ustanovení zákona z roku 1869, připouštěl přijímat

do učitelských ústavů také žáky z měšťanky a udělit dispens

povinného věku až půl roku. Nové znění § 32 bylo doplněno o tento dodatek: „Z důvodů obzvláště pozoruhodných může ministr prominouti k tomu věku nejvýše šest měsíců.“34 Od školního roku 1883/84 se v této souvislosti objevuje v archivních materiálech každoročně několik žádostí k zemské školní radě, v nichž prosí rodiče žáků, kteří věkové hranice patnácti let nedosáhli před zahájením prvního ročníku studia, o udělení dispense povinného věku. Studium archivních materiálů svědčí o tom, že prominutí věku povolovala zemská školní rada bez problémů u těch jedinců, kteří dovršili věkovou hranici 15-ti let do konce prosince. U těch, kteří se narodili v lednu a únoru, bylo prominutí věku ve většině případů zamítnuto, a to i přesto, že i tito uchazeči splňovali oněch zákonem stanovených šest měsíců. Jako důvod zamítnutí žádostí byla uváděna nedostatečná zralost jedinců, kteří by ústav opouštěli velmi mladí. Na základě § 16 organizačního statutu z roku 1874 bylo možné přijímat do II. a III. ročníku ústavu žáky z vyšších tříd reálky a gymnázia, pokud prokázali dostatečné přípravné vzdělání a náležitý věk. Přísnou přijímací zkouškou bylo prověřeno, zda žák vykazuje vědomosti potřebné pro studium ve vyšším ročníku. Od školního roku 1877/78 byli však v souvislosti se stoupajícím zájmem o studium na kutnohorský ústav přijímáni žáci do vyšších ročníků pouze v případě, že se zde uvolnilo místo. Tyto případy však nastávaly pouze zřídka. Stejný paragraf umožňoval též těm, kteří se vykázali vysvědčením dospělosti z některých ze středních škol a dovršili věku 17-ti let, vstoupit bez přijímací zkoušky do nejvyššího ročníku ústavu. Během ročního studia měli své všeobecné vzdělání doplnit 34

Říšský školní zákon ze dne 14. května 1869 (s úpravami ze dne 2. května 1883). In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 77.

22

o potřebné vědomosti, které jim chyběly k vykonání zkoušky dospělosti na učitelském ústavu, a o praktické předběžné vzdělání pro učitelské povolání. Tyto případy byly na kutnohorském učitelském ústavu velmi výjimečné. Ve sledovaném období bylo takových studentů pouze 9. Důvodem nebyl nezájem ze strany středoškolských absolventů, ale skutečnost, že se ve IV. ročníku uvolnilo místo jen málokdy. Přijímací zkoušky se konaly po celé sledované období v září - těsně před zahájením nového školního roku. Tento termín se stal koncem 19. století předmětem diskusí probíhajících na písemné úrovni mezi vyučujícími učitelských ústavů a zemskou školní radou. Kutnohorský učitelský ústav se přikláněl k předprázdninovému termínu přijímacích zkoušek, což podpořil následující úvahou: Vzhledem k vysokému počtu přihlášených uchazečů o studium musela být totiž každoročně značná část chlapců odmítnuta. Od roku 1881, kdy bylo ministerským nařízením zrušeno zřizování paralelních tříd, byl počet zájemců o studium na kutnohorském ústavu vždy minimálně dvojnásobný, v některých letech dokonce trojnásobný, než počet přijatých. Učitelský sbor kutnohorského pedagogia zastával názor, že pokud by přijímací řízení proběhlo již před prázdninami, měli by rodiče nepřijatých chlapců větší časový prostor pro hledání jiného vzdělávacího ústavu. Často byli totiž odmítáni i hoši talentovaní, kteří pak jen stěží hledali místo na škole, která by odpovídala jejich schopnostem. Zemská školní rada vzala tyto připomínky na vědomí, jak dokládá její písemné vyjádření zaslané na ústav, přesto do konce sledovaného období termín přijímacích zkoušek změněn nebyl. Nový organizační statut z roku 1874 v § 4 zmiňoval možnost otevírání přípravných tříd jako součástí učitelských ústavů. Tyto třídy měly vést k vyšší návštěvnosti ústavů a jejich úkolem bylo sjednotit vzdělání uchazečů o studium. Na kutnohorském ústavu byla přípravka otevřena hned ve školním roce 1874/75, kdy vstoupil nový organizační statut pro učitelské ústavy v platnost, a pro velký zájem i ve školním roce následujícím. Podrobněji se budeme přípravnou třídou zabývat v některých dalších kapitolách, zde však zmíníme podmínky pro přijetí do těchto tříd, které byly zakotvené v § 9 organizačního statutu z roku 1874. Uchazeči o studium v přípravné třídě se dle tohoto ustanovení prokazovali propouštěcím vysvědčením z měšťanské školy, dále museli prokázat fyzickou způsobilost a mravní

23

bezúhonnost a nejpozději do konce prosince příslušného školního roku museli dosáhnout věkové hranice 14-ti let. Přednost měli absolventi měšťanky s dobrým prospěchem, jinak rozhodovalo pořadí, ve kterém se přihlásili. První tři měsíce byly jakýmsi sítem, kterým měli projít pouze ti, jejichž studijní výsledky předpokládaly podle soudu učitelského sboru úspěšné zvládnutí studia v dalších letech. Na konci školního roku se konala závěrečná zkouška, která v případě, že žák mínil přejít přímo ke studiu na ústavu, nahrazovala přijímací zkoušky.35

2.3 Údaje o žácích ústavu 2.3.1 Ubytování žáků Na kutnohorském učitelském ústavu se vzdělával značný počet přespolních žáků, kterým vzdálenost bydliště neumožňovala každodenní docházku do školy. Omezené možnosti dopravního spojení v té době vedly k tomu, že i žáci z relativně blízkého okolí byli nuceni hledat si ubytování, protože ústavním řádem bylo stanoveno, že cesta do školy nesmí trvat déle než půl hodiny. Učitelský ústav neposkytoval svým žákům ubytování, proto přespolní chlapci museli hledat podnájem v soukromí. Údaje o počtu žáků docházejících, bydlících v podnájmu a kutnohorských jsou zaznamenány v grafu č. 1. Žákům, kteří byli přijati ke studiu, bylo uloženo zajistit si řádné domácí ubytování v bytech, kde jim nehrozilo „mravní nebezpečí“. Ústavem byl vydán podle podkladů zemské školní rady speciální řád pro ty, kteří ve svých bytech či domech studující ústavu ubytovávali. Šlo o velmi podrobné „pokyny ve směru zdravotnickém a mravně vychovatelském, jakož i o povinnosti domácností ke škole“. Dočítáme se tak například o požadavcích na světnice studentů, které měly být suché, s jedním nebo více okny na volné prostranství. Přísně zakázáno bylo ubytovávat žáky v prostorách „vlhkých, puchlinou zapáchajících a temných“. Každý ubytovaný žák měl mít svou vlastní postel a pracovní stůl, na který dopadalo denní světlo z levé strany.36

35

36

Viz Nařízení c. k. ministra kultu a vyučování ze dne 26. května 1874 č. 7114. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886 s. 298-303. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 334, Registratura, 1900 - 1901, karton č. 12, Pokyny ve směru zdravotnickém a mravně vychovatelském.

24

Ubytování žáků v letech 1870-1918 65,30%

13,80% 20,90%

u rodičů v Kutné Hoře u dozorců v Kutné Hoře docházející nebo dojíždějíci

Graf č. 1 Ubytování žáků v letech 1870-1918

Řád se též vyjadřoval k pokrmům a nápojům, protože žákům byla kromě ubytování poskytována i strava. Mimo mnohá doporučení ohledně stravování bylo přísně zakázáno podávat zkažené potraviny, mléko muselo být před konzumací vždy převařeno. K alkoholickým nápojům se v řádu praví následující: „Kořalky vůbec nesmí býti užíváno a vína jen k radě lékařské, piva pak v míře skrovné“.37 Řádem byl rovněž usměrňován režim dne žáků po jejich návratu ze školy. Po duševní školní námaze byl doporučen minimálně hodinový odpočinek vyplněný, pokud to počasí dovolovalo, aktivní činností na čerstvém vzduchu. Přednost měla být dávána procházkám, pohybovým hrám či klouzání. O tom, že právě klouzání patřilo k jedné z oblíbených zimních radovánek, svědčí vícero dopisů došlých na ústav, v nichž si občané Kutné Hory stěžují na nebezpečné klouzačky, které před jejich domy vytvářejí právě žáci ústavu. Bytní měli rovněž uloženo dohlížet na pečlivou a včasnou přípravu svých svěřenců do školy. Naprosto nepřípustné bylo psaní domácích úkolů po desáté hodině večerní. Několik pokynů bylo v řádu věnováno hygieně těla, která neměla být opomíjena. Dočítáme se tak mimo jiné, že se žák měl alespoň jedenkrát týdně vykoupat, jednou denně (ráno) si vyčistit zuby, každý den si mýt ruce, krk a prsa. Samozřejmostí měl být vlastní ručník pro každého jedince. 37

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 334, Registratura, 1900 - 1901, karton č. 12, Pokyny ve směru zdravotnickém a mravně vychovatelském.

25

Ubytováním žáků ve svém bytě či domě se bytní zavazovali ke spolupodílení na jejich mravní výchově. Nestačilo tedy pouze zajistit požadavky kladené na byt a stravu, ale rovněž na žáky dohlížet a vhodným způsobem působit na rozvoj jejich osobnosti, to vše samozřejmě v souladu s představou monarchie o kvalitách mladého člověka. Instrukcí pro příkladnou výchovu a dohled bylo skutečně mnoho, jmenujme zde proto jen několik z nich. Především bylo třeba dohlížet na to, zda žáci plní své školní povinnosti. Odpovědní dozorci měli rovněž vědět, kde tráví jejich svěřenec čas při svých vycházkách a s jakou společností se schází. Návštěvu hostinců měli neprodleně ohlásit ředitelství školy, které rozhodlo o žákově potrestání. Mezi svými svěřenci neměli trpět politické, národnostní a náboženské rozmluvy a sami se měli vystříhat takových debat v jejich přítomnosti.38 Je pravděpodobné, že ne všechny byty splňovaly tyto předepsané pokyny, o čemž svědčí jak anonymní, tak i podepsané stížnosti některých občanů, kteří upozorňují ředitelství na nevhodné podmínky žáků v některých bytech. Jen stěží lze posoudit, do jaké míry šlo o upozornění oprávněná a do jaké míry zde sehrály roli například osobní spory sousedů, kteří si touto mnohdy „zbytečně přehnanou aktivitou“ vyřizovali své účty. Každopádně bylo ředitelství nuceno na tato oznámení reagovat a prošetřit, zda žákům nehrozí újma zdravotní nebo morální. V celém sledovaném období jsem odhalila pouze jediný případ, kdy byli dva žáci nuceni hledat ubytování v jiném bytě. Došlo k tomu na základě dopisu jednoho z kutnohorských občanů, který se pohoršoval nad tím, že v jednom z bytů jsou ubytováni společně chlapci i děvčata. Dlužno říci, že řád ubytování dívek a chlapců v jednom bytě překvapivě nezakazoval. Přestože nebylo prokázáno, že by ve zmiňovaném bytě došlo k nepřístojnému chování, doporučil ústav žákům hledat jiný byt.39 Dříve než opustíme tuto problematiku, zmiňme ještě jedno ustanovení ze školního řádu, které se týká žáků přespolních, kteří každý den docházeli do školy pěšky. Školní řád učitelského ústavu v § 25 stanovil: „Chovancům přespolním, kteří trvale bydlí u svých rodičů, může sbor učitelský uložiti z vážných důvodů, by v měsících listopadu, prosinci, lednu a únoru, kdy cesta z domova a domů zvláště mnoho času a síly tělesné napíná na újmu 38

39

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 334, Registratura, 1900 - 1901, karton č. 12, Pokyny ve směru zdravotnickém a mravně vychovatelském. Kutnohorský učitelský ústav byl pouze mužský, ale ve stejném bytě mohly být společně s chlapci ubytovány dívky z jiné kutnohorské školy.

26

povinnosti školní, bydliti v městě.“40 Že k takovým případům skutečně při tuhých zimách docházelo, dokládají dopisy zasílané rodičům, v nichž je jim ukládáno opatřit na přechodnou dobu pro své syny ubytování ve městě.

2.3.2 Další údaje o žácích Osobní údaje ve třídních katalozích dokládají, že se na zdejším ústavu vzdělávali žáci z celých Čech, i když převážnou část tvořili chlapci z blízkého okolí. Od roku 1870 do roku 1918 bylo mezi studujícími také 14 Moravanů. Z osobních údajů vyplývá, že většina žáků byla katolického vyznání (97 %), zbývající 3 % tvořili evangelíci (viz graf č. 2). Žádný ze žáků ve sledovaném období nebyl izraelitského vyznání.

Náboženské vyznání v letech 1870-1918 3,0%

římskokatolické

97,0%

evangelické

Graf č. 2 Náboženské vyznání žáků v letech 1870 -1918

Josef Valenta, který se problematikou učitelských ústavů zabýval, hovoří o značné části žáků učitelských ústavů pocházejících ze sociálně slabších společenských vrstev.41 Osobní údaje žáků dokládají, že ani kutnohorský učitelský ústav nebyl v tomto směru výjimkou. 40

41

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 331, Registratura, 1897 - 1898, karton č. 10, Kázeňský řád. VÁŇOVÁ, R., RÝDL, K., VALENTA, J.: Výchova a vzdělávání v českých dějinách, IV.díl- 1.svazek. Praha: Univerzita Karlova, 1992, s. 295.

27

O zaměstnání rodičů nás podrobně informuje níže uvedený graf č. 3. Velká část chlapců pocházela vzhledem k zemědělskému charakteru blízkého okolí z rodin drobnějších rolníků (asi 1/3), významné procento mezi profesemi rodičů zaujímali též učitelé, zaměstnanci veřejné služby a drobní živnostníci. Naopak zcela výjimečně studovaly na ústavu děti rodičů vykonávajících akademická povolání. Údaje o absolventech kutnohorského učitelského ústavu svědčí o existenci značného počtu rodin, kde bylo učitelské povolání rodinnou tradicí, která se dědila z „generace na generaci“. Poměrně často narážíme na případy, kdy na ústavu v Kutné Hoře studovalo v relativně krátkém časovém odstupu několik sourozenců (dokonce i čtyři). Jindy se setkáváme s případy, kdy se na ústavu vystřídalo několik generací z jedné rodiny.

Zaměstnání rodičů žáků učitelského ústavu v poslední třetine 19. století 3%

15%

22%

zemědělské průmyslové obchodní, bankovní, živnostenské učitel

35%

18% 1%

1% 3% 2%

veřejná služba svobodné povolání (lékař, advokát, lékárník) soukromník, majitel domů zaměstnanec nebo dělník v neuvedenýchodvětvích jiné povolání

Graf č. 3 Zaměstnání rodičů žáků učitelského ústavu v poslední třetině 19. století

2.4 Podpory chudých a nadaných žáků Potřeba zajistit dostatečný počet učitelů s odpovídajícím předepsaným vzděláním po vydání zákona v roce 1869 nutila stát k opatřením, která by podpořila příliv žáků na nově zakládané učitelské ústavy. Studium na ústavech ku vzdělávání učitelů bylo podle § 37 28

říšského školního zákona z roku 1869 zdarma. Stejný paragraf zaručoval také „nemajetným a duchem nadaným chovancům“ stipendia.42 Náklady na dotaci učitelských ústavů i na stipendia byly hrazeny ze státního důchodu. Sociální skladba žáků učitelského ústavu v Kutné Hoře nutila také ředitelství vyvíjet určité snahy vedoucí k podpoře těch, jejichž finanční situace byla tíživá. Podpory se potřebným a pilným žáků ústavu dostávalo v letech 1870 – 1918 z následujících zdrojů:

1. od státu, udílením státních stipendií 2. od země, stipendii zemskými ( udílena do školního roku 1884/85) 3. od ústavu, z pokladny pro podporování chudých studujících (od školního roku 1876/77 změněna na Spolek pro podporování chudých studentů) 4. z Lindnerova fondu založeného roku 1898

2.4.1 Zemská a státní stipendia Po celé sledované období byla přidělována stipendia státní, ve školních letech 1873/74 – 1884/85 poskytovala kromě toho země stipendia zemská. Pilným a chudým studentům mohlo být tedy přiznáno stipendium, jehož výše činila 100-200 zlatých ročně. Jmenný seznam kandidátů žádajících o přidělení stipendia byl ke schválení zasílán zemské školní radě. Počet žadatelů vždy vysoce převyšoval počet udělených stipendií. U každého z žadatelů muselo být uvedeno rodiště, stav rodičů, jejich zaměstnání a majetkové poměry, počet sourozenců a vyjádření o prospěchu a mravech kandidáta. Ústav připojoval k žádosti své vyjádření, zda přidělení stipendia danému kandidátovi doporučuje, či ne. Právě tyto žádosti, v nichž muselo být velmi přesně udáno jmění žákovy rodiny, nás podrobně informují o poměrech, ze kterých žáci pocházeli. Mnohdy byly více než skromné, a to především v těch rodinách, kde se o děti starala pouze matka. Nejednou záleželo další žákovo setrvání na studiu právě na udělení stipendia.

42

Říšský školní zákon ze dne 14. května 1869 (s úpravami ze dne 2. května 1883). In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 79.

29

Počty udělených stipendií byly závislé na výši „balíčku“, který byl k jejich vyplácení každoročně vyčleněn zemí a státem. Počet stipendií pro kutnohorský ústav se odvíjel od pořadí žadatelů, které bylo sestaveno na základě pečlivého přezkoumání všech žádostí. Záleželo tedy na tom, kolik žadatelů z jiných učitelských ústavů prokázalo svým „vysvědčením chudoby“ horší finanční situaci a zároveň lepší studijní výsledky, protože samotné doložení nemajetnosti žákovi stipendium nezaručovalo. Školní řád kutnohorského učitelského ústavu v § 15 praví: „Kdo požívá státního nebo zemského stipendia, jest zavázán k obzvláštní píli a má před jinými přispívati k udržení pořádku a kázně ve škole. Veřejná podpora bude odňata těm, kteří neslušným chováním a nedostatečným prospěchem právo na tuto podporu ztratili.“43 Přijetím stipendia se žák zavazoval po ukončení studia k šestileté učitelské službě. Rozhodl-li se učitelské povolání opustit před uplynutím této stanovené lhůty, byl povinen stipendium vrátit. Zprvu se objevily některé nesrovnalosti v souvislosti s dobou, odkdy má být tato šestiletá služba počítána. V počátečním obdobím, kdy se stát potýkal s nedostatkem učitelů, se stávaly případy, že na školách působili jako výpomocné učitelské síly bývalí žáci učitelských ústavů, kteří studium na ústavu opustili před získáním vysvědčení dospělosti, přičemž v době studií požívali stipendia. Zemská školní rada vydala proto 7. května 1879 výnos č. 4371, jímž bylo ustanoveno, že šestiletá učitelská služba může být započítávána teprve od doby, kdy jedinec získá vysvědčení dospělosti na ústavu a poté začne působit na veřejných školách. Jestliže vysvědčení dospělosti nezískal, byl povinen částku, která mu byla ve formě stipendií poskytnuta, vrátit.44 Tabulka č. 1 nás informuje o počtu státních a zemských stipendií udělených na kutnohorském učitelském ústavu v období 1871 – 1918. Ve školních letech 1870/71 – 1917/18 bylo uděleno na kutnohorském učitelském ústavu 720 stipendií, z toho 605 státních a 115 zemských. Období do roku 1918 zahrnuje 48 školních let, což představuje v průměru 15 stipendií na jeden školní rok. Přepočítáme-li počet stipendií na průměrný počet

43

44

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 331, Registratura, 1897 - 1898, karton č. 10, Kázeňský řád. Vynesení zemské školní rady ze dne 7. května 1879 č. 4371. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 79.

30

žáků připadající na jeden školní rok, který se pohyboval v tomto období okolo 151, můžeme velmi zjednodušeně říci, že stipendium každoročně obdrželo průměrně asi 10 % žáků. Jistě nelze považovat tento údaj za nízký, je však třeba připomenout, že ze sociálně slabších vrstev pocházelo výrazně vyšší procento žáků. Nedalo se samozřejmě očekávat, že každý žák z chudší rodiny obdrží stipendium, krom toho mnozí jedinci nesplňovali jedno z hlavních kriterií pro jeho udělení, kterým byl již zmiňovaný dobrý prospěch. Studium žádostí žáků o přidělení stipendia však ukázalo, že poměrně často byly zamítnuty žádosti takových žáků, pro jejichž rodiče představovalo vydržování syna na studiích velkou finanční zátěž, a to i přesto, že dosahovali při studiu výborných výsledků. Ve druhé tištěné výroční zprávě vydané ve školním roce 1896/97 nacházíme následující záznam: „Učitelské ústavy byly zpočátku navštěvovány jen skrovně.

Aby vzrostla jejich

návštěvnost a odpomohlo se nedostatku učitelstva, poskytovala vlád i země nadaným a chudým chovancům stipendia. Především v prvních letech byl kutnohorský ústav obdařen značným množstvím těchto stipendií.“ 45 Údaje v tabulce č. 1, ve které je počet stipendií udělených v jednotlivých školních letech vyjádřen pro lepší možnost srovnání procentuelně, dokládají, že počet stipendií udělených v prvním desetiletí byl v porovnání se zbytkem období vskutku vysoký. Zvláště pak v těch letech, kdy byla současně se stipendii státními udělována i stipendia zemská. Počet udělených stipendií ve sledovaném období i procentuální vyjádření stipendistů v jednotlivých školních letech nám ukazují přehledněji níže uvedené grafy č. 4 a č. 5. Ve školním roce 1874/75 obdrželo stipendium dokonce více než 50 % žáků a v některých dalších letech v tomto počátečním období se počet stipendií padesátiprocentní hranici blížil. Tyto údaje potvrzují snahu státu podpořit příliv žáků na ústav a zajistit tak potřebné učitelské síly s předepsanou kvalifikací, kterých byl stále nedostatek. Na počátku druhého desetiletí klesl počet udělených stipendií pod desetiprocentní hranici, která už nebyla nikdy překročena.

45

Druhá veřejná zpráva c. k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1897. Kutná Hora: Šolc, 1897, s. 68.

31

Státní stipendia Šk. rok 1870/71 1871/72 1872/73 1873/74 1874/75 1875/76 1876/77 1877/78 1878/79 1879/80 1880/81 1881/82 1882/83 1883/84 1884/85 1885/86 1886/87 1887/88 1888/89 1889/90 1890/91 1891/92 1892/93 1893/94 1894/95 1895/96 1896/97 1897/98 1898/99 1899/00 1900/01 1901/02 1902/03 1903/04 1904/05 1905/06 1906/07 1907/08 1908/09 1909/10 1910/11 1911/12 1912/13 1913/14 1914/15 1915/16 1916/17 1917/18 Celkem

Počet stipend. 4 15 20 22 50 31 33 40 41 29 22 16 9 7 8 2 10 5 11 11 6 10 9 9 9 8 8 9 8 9 9 7 8 8 8 7 7 8 8 9 9 7 5 11 5 3 6 9 605

Částka 400 1500 2000 2200 5250 3100 3300 4000 4100 2900 2200 1600 900 700 800 200 1000 500 1100 1100 600 1000 900 900 900 800 800 900 800 1800 1800 1400 1600 1600 1600 1400 1400 1600 1600 1800 1800 1400 1000 2200 1000 600 1200 1800 75050

Zemská stipendia Počet stipend. 0 0 0 7 8 15 15 12 11 13 13 8 8 4 1

Částka 0 0 0 700 800 1500 1500 1200 1100 1300 1300 800 800 400 100

Od školního roku 1885/86 se přestávala udílet zemská stipendia

115

11500

Všech stipendií Počet stipend. 4 15 20 29 58 46 48 52 52 42 35 24 17 11 9 2 10 5 11 11 6 10 9 9 9 8 8 9 8 9 9 7 8 8 8 7 7 8 8 9 9 7 5 11 5 3 6 9 720

Žáků celkem

Počet stipend. v%

19 32 48 85 110 209 251 320 321 305 261 221 158 132 138 146 155 175 183 186 181 169 167 161 147 142 139 136 143 144 141 147 144 141 144 139 137 141 129 139 136 132 120 116 108 99 73 80

21,1% 46,9% 41,7% 34,1% 52,7% 22,0% 19,1% 16,3% 16,2% 13,8% 13,4% 10,9% 10,8% 8,3% 6,5% 1,4% 6,5% 2,9% 6,0% 5,9% 3,3% 5,9% 5,4% 5,6% 6,1% 5,6% 5,8% 6,6% 5,6% 6,3% 6,4% 4,8% 5,6% 5,7% 5,6% 5,0% 5,1% 5,7% 6,2% 6,5% 6,6% 5,3% 4,2% 9,5% 4,6% 3,0% 8,2% 11,3%

Částka 400 1500 2000 2900 6050 4600 4800 5200 5200 4200 3500 2400 1700 1100 900 200 1000 500 1100 1100 600 1000 900 900 900 800 800 900 800 1800 1800 1400 1600 1600 1600 1400 1400 1600 1600 1800 1800 1400 1000 2200 1000 600 1200 1800 86550

Tabulka č. 1 Zemská a státní stipendia v letech 1870 až 1918 32

Počet stipendií

Graf č. 5 Počet stipendií v letech 1870 – 1918 vyjádřený v %

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Státní stipendia

Počet stipendií v % v letech 1870 - 1918

Graf č. 4 Státní a zemská stipendia udělená v letech 1870 – 1918

Stipendia v %

Školní rok

Zem ská stipendia

87 15 11 07 03 99 95 91 81 77 73 17 13 09 05 01 97 83 93 89 85 71 79 75 6/ 4/ 0/ 6/ 2/ 8/ 4/ 0/ 0/ 6/ 2/ 6/ 2/ 8/ 4/ 0/ 6/ 2/ 2/ 8/ 4/ 0/ 8/ 4/ 1 1 0 0 9 9 9 8 7 7 8 1 1 0 0 0 9 8 9 8 8 7 7 7 19 19 19 19 18 18 18 18 19 19 19 18 19 18 19 18 18 18 18 18 18 18 18 18

70 60 50 40 30 20 10 0

Počet státních a zemských stipendií za období 1870 - 1918

33

Śkolní rok

Počet stipend. v %

18 7 1/ 72 18 7 3/ 74 18 7 5/ 76 18 7 7/ 78 18 7 9/ 80 18 8 1/ 82 18 8 3/ 84 18 8 5/ 86 18 8 7/ 88 18 8 9/ 90 18 9 1/ 92 18 9 3/ 94 18 9 5/ 96 18 9 7/ 98 18 9 9/ 00 19 0 1/ 02 19 0 3/ 04 19 0 5/ 06 19 0 7/ 08 19 0 9/ 10 19 1 1/ 12 19 1 3/ 14 19 1 5/ 16 19 1 7/ 18

Již bylo zmíněno, že se výše stipendia pohybovala v rozmezí 100 – 200 zlatých ročně. Ve většině případů byla přidělována poloviční stipendia, jejichž hodnota činila 100 zlatých. Od školního roku 1899/1900 došlo ke změně měny na koruny. Poloviční stipendium mělo od té doby hodnotu 200 korun, celé stipendium 400 korun. Celé stipendium bylo přiděleno ve sledovaném období pouze dvakrát, a to ve školním roce 1873/74. Jedním ze stipendistů byl Josef Klika, jehož jméno není v dějinách pedagogiky zcela neznámé. Sirotek po zemřelém profesoru Klikovi, který na učitelském ústavu v Kutné Hoře jeden rok působil, patřil k nejlepším žákům kutnohorského učitelského ústavu. Protože ho osud v jednom roce připravil o oba rodiče, bylo rozhodnuto o přidělení celého stipendia. Druhým ze stipendistů, který obdržel celou podporu, byl rovněž sirotek z učitelské rodiny.

2.4.2 Pokladna pro podporování chudých studujících a Spolek pro podporování chudých studentů I přes značný počet přidělených stipendií v prvních letech existence ústavu zůstávalo stále mnoho chudých žáků bez přiznaných podpor. Ředitelství bylo tedy nuceno pomýšlet na to, jakým způsobem by bylo možné tyto žáky podporovat. Hned v prvním roce trvání ústavu založil jeho ředitel PhDr. Jan Gall pokladnu, která měla k těmto účelům sloužit. V první výroční zprávě ústavu z roku 1876/77 nalézáme následující postesknutí svědčící o tom, že shánění finančních prostředků v prvních letech nebylo nikterak jednoduché: „Bohužel nebyla doba podobné snaze valně příznivá a na mnohou ať již ústně nebo písemně vznešenou prosbu dostalo se ředitelství nemilé ano někdy i tvrdé odpovědi. Než šlechetný správce ústavu neustal dovolávati se pomoci a vskutku vyskytli se mnozí spanilomyslní přátelé mládeže, kteří ochotně v lidumilném díle jej podporovali.“46 Dokladem toho, že snaha ředitele Galla, na kterou pak navázal i ředitel Lindner, nebyla marná, je soupis dobrodinců, kteří byli ochotni přispět do ústavní pokladny na podporu těch, kteří to nejvíce potřebovali, doplňující zápisy ve školní kronice z prvního desetiletí trvání ústavu. Jména jako okresní hejtman Julius Czervenka, MUDr. F. Stáně, JUDr. Auředníček,

46

První veřejná zpráva c.k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1877. Kutná Hora: Rohlíček a Sievers, 1877, s. 24.

34

Ottokar a Vladimír Breuerovi, lékárník Prokop Slavík, kníže Jan z Lichtensteina, kníže Karel ze Schwarzenberga a mnohá další se v těchto seznamech objevují pravidelně. Poděkování v kronice je vždy vyjádřeno též lékařům (Stáně, Štětka, Bach, Svoboda a Voleník), kteří chudým žákům poskytovali bezplatně lékařskou pomoc, a lékárníkovi Prokopu Slavíkovi, který taktéž bezplatně dodával pro chudé žáky potřebné léky. Příspěvky od dobrodinců byly každoročně rozmnoženy o poloviční výnos z akademie, kterou ústav

pravidelně uspořádal spolu s vyšší reálkou, dále dobrovolnými příspěvky

zámožnějších studentů, výnosy z přednášek, koncertů a dalších kulturních akcí. Bohužel

se

nepodařilo

shromáždit

dostatek

podkladů

o financích

pokladny

pro podporování chudých studentů, aby je bylo možné vyhodnotit. Z útržkovitých a nepravidelných záznamů se dovídáme, že z této pokladny bylo každoročně přispíváno na obědy pro chudé žáky (např. ve školním roce 1873/74 činila částka vydaná za obědy 440 zlatých 5 krejcarů). Financí pokladny bylo dále využíváno k nákupu knih a pomůcek pro chudé žáky, o Vánocích k nákupu obuvi a šatstva. Na konci školního roku 1875/76 se usnesli členové učitelského sboru ústavu a zdejší reálky na tom, že zřídí Spolek na podporování chudých studujících obou ústavů. Stanovy Spolku byly schváleny úřady na počátku následujícího školního roku a 29. října 1876 byla svolána do budovy vyšší reálky první valná hromada, kde byly přečteny stanovy a byl zvolen výbor. V něm zasedli členové učitelských sborů obou státních ústavů (učitelského ústavu i reálky) a někteří významní zástupci města, mezi nimi například okresní hejtman Julius Czervenka, MUDr. Stáně a MUDr. Štietka. Za ústav byli zvoleni ředitel Lindner, profesor Vilém Kurz, profesor František Kalina a Alios Strébl.47 Členové Spolku byli čestní, zakládající a přispívající. Čestným členem mohl být volen po návrhu výboru ve valném shromáždění ten, kdo se zasloužil významně o zdejší školy a zvláště pak o Spolek. Zakládajícím členem Spolku se stal ten, kdo zaplatil jednorázový příspěvek 10 zlatých a každoročně přispíval alespoň 1 zlatý. Přispívající členové byli ti, kdo

47

První veřejná zpráva c.k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1877. Kutná Hora: Rohlíček a Sievers, 1877, s. 24-25.

35

Spolek pro podporování chudých studujících Poskytnutá částka pořízeno Rok obědů ve zlatých v korunách 1876 1877 1878 1879 1880 1881 1882 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 1900 1901 1902 1903 1904 1905 1906 1907 1908 1909 1910 1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917 1918

175 360,93 203,78 521,15 278,13 404 364 135 200 250 150 160 225 135 210 300 279 199,08 282,55 253,7 340 275 327,45 376,15

Částka

6404,92

894 581 údaj nenalezen údaj nenalezen údaj nenalezen 654,15 722 754,5 údaj nenalezen údaj nenalezen údaj nenalezen 778,2 948,06 882 údaj nenalezen údaj nenalezen údaj nenalezen údaj nenalezen údaj nenalezen

1788 1162

1297 1471 1401

6213,91

Tabulka č. 2 Podpory udělené ze Spolku pro podporování chudých studujících 36

platili ročně nejméně 1 zlatý. V případě mimořádných příspěvků nebo darů měli členové Spolku právo rozhodovat o účelu, ke kterým mají být použity.48 V některých letech byly vydávány výroční zprávy informující o činnosti a hospodaření Spolku a byla vedena kronika. Z těchto dokumentů je zřejmé, že se Spolek nespoléhal pouze na členské a mimořádné příspěvky a dary, ale sám byl organizátorem mnoha akcí přinášejících výnosy, které významně jmění Spolku rozhojňovaly. Jmenujme zde především společné akademie obou státních ústavů a přednášky profesorů učitelského sboru reálky i ústavu a jiných vzdělaných osobností, na které vždy navazovaly taneční zábavy, které se těšily u kutnohorského obyvatelstva velké oblibě. Výše uvedená tabulka č. 2 nás informuje o finančních částkách, které byly v jednotlivých letech ze Spolku poskytnuty pro žáky učitelského ústavu. Od roku 1900 jsou údaje v souvislosti s přechodem na novou měnu uváděny v korunách. Vzhledem k tomu, že jsou v dostupných materiálech záznamy o udělených podporách

po roce 1900 velmi

nepravidelné, zaměříme se v uvádění statistických údajů na období od roku 1876 do roku 1899. Ústavu byla poskytnuta od Spolku v tomto období celková částka 6404,92 zlatých. Na jeden školní rok tak průměrně připadá 266,87 zlatých. Přesnější evidence o tom, kolik žáků bylo v jednotlivých letech z přidělené částky podpořeno a v jaké hodnotě, bohužel vedena nebyla. Existují pouze záznamy o tom, že byly finance od Spolku každoročně z velké části použity na zaplacení polévek a obědů, které pro chudé žáky vyvářel Dámský dobročinný spolek. V některých letech byla vyčleněna určitá částka i na nákup knih a pomůcek, případně i šatstva a obuvi, kterými byli chudí žáci obdarováváni před Vánocemi. Spolek pro podporování chudých studujících existoval až do roku 1922. Jeho jmění bylo užito na zřízení studijního fondu, jehož úrok byl každoročně udělován střídavě jeden rok jednomu žákovi ústavu a další rok jednomu chudému studujícímu zdejší státní reálky. Nově vzniklý fond nesl název „Nadace bývalého Spolku na podporování chudých studujících v Kutné Hoře“.

48

První veřejná zpráva c.k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1877. Kutná Hora: Rohlíček a Sievers, 1877, s. 24 - 25.

37

2.4.3 Lindnerův fond O prázdninách roku 1897 se konala významná slavnost iniciovaná kutnohorskou učitelskou Budčí, při níž byla na budově Hrádku odhalena deska Dr. Lindnerovi. Ústav rozeslal vyhlášky o chystané akci i s připojenou výzvou o hmotné příspěvky. Příspěvků na pořízení pamětní desky se sešlo tolik, že i po uhrazení všech výloh zbyl nezanedbatelný obnos, z něhož byl vytvořen „Lindnerův fond“, který byl později změněn na „Lindnerovu nadaci“.49 Počáteční částka fondu, která činila 405 zlatých (810 korun), v dalších letech mnohonásobně vzrostla, a to především díky šlechetným dárcům. Úrokem z této nadace byl vždy koncem kalendářního roku podělován jeden chudý žák ústavu, přičemž byli upřednostňováni učitelští sirotci a žáci z chudých učitelských rodin. V tabulce č. 3 jsou uvedeny částky udělené z Lindnerova fondu v jednotlivých školních letech. Průměrná výše tohoto stipendia činila ve sledovaném období 30 korun. Přestože výše tohoto stipendia není nijak závratná, mohla pro chudého žáka představovat příjemné přilepšení a pro jeho rodinu jistou finanční úlevu. Pro naši představu přepočítejme tuto hodnotu na počet obědů. Průměrná cena za jeden oběd se na počátku 20. století pohybovala okolo 50 haléřů. Žák si tedy mohl z udělené podpory financovat asi 60 obědů.

Celkem

1917/18

1916/17

1915/16

1914/15

1913/14

1912/13

1911/12

korun

24 24 28 32 32 32 32 32 30 32 29 29 29 29 29 29 29 29 29 29 29 627

1910/11

1909/10

1908/09

1907/08

1906/07

1905/06

1904/05

1903/04

1902/03

1901/02

1900/01

1899/00

Školní rok

1897/98

1898/99

Podpory udělené z úroků z Lindnerova fondu

Tabulka č. 3 Podpory udělené z úroků z Lindnerova fondu v letech 1897 – 1918

49

NEZBEDA, O.: Z kroniky ústavu. In: Výroční zpráva ústavu ku vzdělávání učitelů v Kutné Hoře 1926/27. Kutná Hora: 1927, s. 3-4.

38

2.5 Návštěvnost ústavu v letech 1870 – 1918 Úplný učitelský ústav se měl skládat podle § 4 organizačního statutu ze čtyř ročníků a cvičné školy, případně též z třídy přípravné. Počet žáků na třídu stanovený § 33 říšského zákona ze dne 14. května 1869 neměl překročit 40, v přípravné třídě nemělo být více než 50 žáků. U přípravné třídy byla zákonem povolena výjimka, která umožňovala otevřít třídu až o šedesáti žácích.50 Výjimku bylo možné udělit u běžných ročníkových tříd. Problém s nedostatkem učitelských sil s předepsanou kvalifikací, který byl bezprostředně po vydání zákona v roce 1869 tíživý, bylo třeba co nejrychleji řešit. Kromě bezplatného studia a hojných stipendií, která měla na ústav přivést větší množství žáků, musela vláda přistoupit k dalšímu opatření, které mělo od tohoto neblahého stavu odpomoci. Počínaje školním rokem 1871/72 vstoupil v platnost ministerský výnos ze dne 1. srpna 1871 č. 8071, kterým byla provedena na základě § 78 zákona ze dne 14. května 1869 a částečným pozměněním ministerského nařízení ze dne 12. července 1869 změna v organizaci ústavů. Příprava kandidátů učitelství pro obecné školy jím byla zkrácena ve školních letech 1871/72 1873/74

na tři roky.51 Následkem tohoto rozhodnutí neexistovaly v těchto školních letech

čtvrté ročníky. Údaje v tabulce č. 4, která nám poskytuje informace o počtu žáků a počtu otevřených tříd a jejich průměrné naplněnosti v jednotlivých školních letech, ukazují, že byl počet žáků kutnohorského pedagogia především v prvních deseti letech sledovaného období značně proměnlivý. Změny v počtu žáků ve sledovaném období jsou dobře patrné z grafu č. 7. Kutnohorský učitelský ústav měl v prvních třech letech své existence poměrně malou návštěvnost. Ve školním roce 1870/71 byly otevřeny dva ročníky, ve kterých počet žáků zdaleka nedosahoval hranice stanovené výše zmíněným paragrafem. Do prvního ročníku bylo přihlášeno pouhých 7 žáků, do druhého ročníku bylo posláno 12 studentů, kteří se v předešlém školním roce vzdělávali při vyšších reálných školách v Plzni. Na ústavu se tedy ve dvou ročnících vzdělávalo 19 žáků. 50 51

KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s.154. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, zápis za školní 1871 /72.

39

Dvě následující školní léta (1871/72 a 1872/73) stoupal počet žáků jen velmi pozvolna. Učitelský sbor přesto neklesal na mysli a věřil, že se situace změní, protože veřejnost teprve začíná získávat náhled o důležitosti učitelských ústavů. Tyto naděje a víra v lepší budoucnost byly posíleny hned ve školním roce 1873/74, kdy ústav poprvé zaznamenal ze strany žactva větší zájem o studium. V tomto školním roce se počet studujících téměř zdvojnásobil. Ve třech třídách se vzdělávalo 85 žáků. Ve školním roce 1874/75 vstoupil v platnost pro učitelské ústavy nový organizační statut, kterým skončilo přechodné období tříletého studia. Následkem této změny by se na konci školního roku nepodrobili žádní kandidáti zkoušce učitelské dospělosti, a protože o učitelské síly byla stále nouze, doporučilo ministerstvo kultu a vyučování dle výnosu ze dne 26. května 1874 č. 7114 zřídit v tomto roce zvláštní praktický jednoroční kurs, který byl určen těm kandidátům, kteří nabyli vyššího vzdělání na jiných středních školách. Roční kurs povolila zemská školní rada zřídit pouze tam, kde bylo zapsáno více než deset kandidátů, podle § 4 organizačního statutu z roku 1874 neměl být počet žáků ve třídě vyšší než 40.52 Ředitelství kutnohorského ústavu otevřelo nejen tento roční kurs pro již hotové absolventy jiných škol, ale dle téhož ministerského výnosu ještě přípravku. Tu lze přirovnat k jakémusi nultému (vyrovnávacímu) ročníku, jehož smyslem bylo sjednotit znalosti uchazečů o studium. V Kutné Hoře se do kursu přihlásilo 32 kandidátů a do nově otevřené přípravky bylo přijato 50 zájemců. Spolu s ostatními třemi ročníky navštěvovalo ústav v tomto školním roce 192 žáků. Ve školním roce 1875/76 postoupilo z přípravky do prvního ročníku 47 chlapců. Zájem o studium v prvním ročníku byl však velký i u žáků z jiných škol, proto byla v tomto roce poprvé zřízena paralelka. Zřizování paralelních tříd připouštěl § 4 organizačního statutu z roku 1874, v němž se praví: „Kde toho potřeba, mohou třídy přípravné jakož i jednotlivé ročníky v kurzy parallelné rozčástěny býti.53 Zároveň stoupl zájem o přípravku, do které se přihlásilo tentokrát 67 žáků. Počet studujících se v tomto školním roce zvýšil na 276.

52

53

Druhá veřejná zpráva c.k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1897. Kutná Hora: Šolc, 1897, s. 50. Organizační statut z roku 1874. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 293-294.

40

Protože se velmi zlepšila návštěvnost ústavu, nepovažovalo ředitelství za nutné zřizovat ve školním roce 1876/77 přípravku. Do prvního ročníku se přihlásilo ještě více kandidátů než v minulém školním roce, proto byla v I. ročníku opět otevřena paralelní třída. Na ústavu se v tomto školním roce vzdělávalo v šesti třídách 251 žáků. Vysoký počet zájemců si také ve školním roce 1877/78 vyžádal otevření paralelní třídy v I. ročníku a paralelní třídy dále pokračovaly také ve II. i ve III. ročníku. V tomto školním roce měl ústav nejvíce tříd, celkem 7, v nichž bylo na svou budoucí profesi připravováno celkem 300 žáků. Nejvíce žáků měl kutnohorský ústav ve školním roce 1878/79, kdy bylo v šesti třídách vzděláváno celkem 321 budoucích učitelů. V prvním ročníku již nebylo nutné zřizovat paralelní třídu, dále však fungovala ve druhém a ve třetím ročníku. V dalších letech zaznamenáváme mírný pokles počtu žáků. Ve školním roce 1879/80 pokračovaly paralelní třídy ve druhém a ve čtvrtém ročníku, ústav měl tedy šest tříd s celkovým počtem 305-ti žáků. Ve školním roce 1880/81 existovala paralelka již pouze ve třetím ročníku a na ústavu se na učitelské povolání připravovalo v pěti třídách 261 kandidátů učitelství. Do škol již byl z ústavů vyslán dostatek učitelů, a proto zakázalo ministerstvo kultu a vyučování výnosem ze dne 23. října 1881 č. 15906 zřizování paralelních tříd. Následkem tohoto usnesení počet žáků pozvolna klesal. Ve školním roce 1881/82 měl ústav už pouze čtyři třídy s celkovým počtem 221 žáků. Počet žáků i v dalších letech postupně klesal, až se ustálil na průměru okolo 150-ti. Po celý zbytek sledovaného období nezaznamenáváme v počtu žáků žádné výrazné změny. Ústav měl nadále pouze čtyři ročníky o jedné třídě. Ministerský výnos z roku 1881 sice zakazoval zřizování paralelních tříd na ústavech s poukazem na dostatečný počet učitelů, kteří byli z ústavů vysláni do praxe, ale realita byla pravděpodobně jiná. Na školách v té době vyučovala nemalá část učitelů - absolventů jiných středních škol, kterým chybělo pedagogické vzdělání. Ústavům bylo ministerstvem v 80. letech opět doporučováno zřizování zvláštních kurzů, jejichž úkolem bylo připravit ty učitele, kteří získali maturitu na některé ze středních škol, aby mohli složit na učitelském ústavu doplňující zkoušku dospělosti z pedagogiky a z psychologie. Na kutnohorském učitelském

41

I.A 1870/71 1871/72 1872/73 1873/74 1874/75 1875/76 1876/77 1877/78 1878/79 1879/80 1880/81 1881/82 1882/83 1883/84 1884/85 1885/86 1886/87 1887/88 1888/89 1889/90 1890/91 1891/92 1892/93 1893/94 1894/95 1895/96 1896/97 1897/98 1898/99 1899/00 1900/01 1901/02 1902/03 1903/04 1904/05 1905/06 1906/07 1907/08 1908/09 1909/10 1910/11 1911/12 1912/13 1913/14 1914/15 1915/16 1916/17 1917/18 Průměr:

7 14 19 38 43 47 44 47 72 62 60 39 31 23 45 50 49 50 44 44 46 44 40 36 35 35 38 35 37 38 38 37 38 38 38 36 39 39 37 38 34 28 30 29 22 26 27 29 38

Přípr. Tříd Žáků Průměr. II.A II.B III.A III.B IV.A IV.B třída Kurs celkem celkem naplněn. tříd 12 2 19 9,5 7 11 3 32 10,7 23 6 48 16 3 28 19 3 85 28,3 38 29 50 32 3 110 36,7 48 45 35 34 67 209 41,8 5 43 42 44 44 34 6 251 41,8 46 48 49 38 41 51 7 320 45,7 49 51 38 43 68 321 53,5 6 43 44 63 45 48 6 305 50,8 55 42 41 63 5 261 52,2 61 52 69 221 55,3 4 33 54 40 4 158 39,5 30 32 47 4 132 33 24 32 37 138 34,5 4 44 23 29 4 146 36,5 49 33 24 4 155 38,8 50 44 31 175 43,8 4 51 48 40 183 45,8 4 47 51 44 186 46,5 4 43 43 49 4 181 45,3 43 40 42 169 42,3 4 44 43 40 167 41,8 4 38 44 43 4 161 40,3 35 38 39 147 36,8 4 35 34 38 142 35,5 4 36 34 31 4 139 34,8 35 37 29 136 34 4 35 36 35 143 35,8 4 36 35 35 4 144 36 37 36 30 141 35,3 4 38 37 35 147 36,8 4 37 34 35 4 144 36 34 37 32 141 35,3 4 38 33 35 144 36 4 38 36 29 4 139 34,8 27 40 31 4 137 34,3 33 27 42 4 141 35,3 32 34 26 4 129 32,3 35 33 33 4 139 34,8 35 34 33 4 136 34 35 34 35 4 132 33 26 31 33 4 120 30 29 28 30 4 116 29 28 30 28 4 108 27 23 27 23 4 99 24,8 26 15 5 4 73 18,3 29 18 4 4 80 20 36 34 32 4 151 35,6

I.B

Tabulka č. 4 Počet žáků v letech 1870 až 1918

42

Graf č. 7 Počet žáků v letech 1870 - 1918 43

Školní rok

1 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 / / / / / / / / / / / / / / / /7 / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19

0

50

100

150

200

250

300

350

Počet žáků ve školních letech 1870-1918

Školní rok

1 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / /7 / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / 70 871 872 873 874 875 876 877 878 879 880 881 882 883 884 885 886 887 888 889 890 891 892 893 894 895 896 897 898 899 900 901 902 903 904 905 906 907 908 909 910 911 912 913 914 915 916 917 8 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

0,0

10,0

20,0

30,0

40,0

50,0

60,0

Průměrná naplněnost tříd ve školních letech 1870-1918

Graf č. 6 Průměrná naplněnost tříd v letech 1870 – 1918

Průměrný počet žáků

Počet žáků

ústavu tento kurz, který zde, jak bylo výše zmíněno, existoval ve školním roce 1874/75, zřízen nebyl. Vedení poukazovalo především na nedostačující prostory ve staré budově Hrádku. Poměrně ustálený počet žáků, který ústav od osmdesátých let devatenáctého století vykazoval, se mírně snížil v době první světové války. V tabulce č. 4 jsou uváděny počty žáků na počátku školního roku. V době první světové války se počet žáků v průběhu jednotlivých školních let velmi často měnil. Chlapci ze čtvrtého a potom i ze třetího ročníku byli odvedeni k vojenské službě, kterou většina z nich nastoupila. Ve čtvrtém ročníku se ke konci války počet žáků, kteří docházeli do školy, pohyboval v rozmezí 3 – 10 žáků.

2.6 Ředitelé ústavu a učitelský sbor v letech 1870 – 1918 Dosud byla řeč především o žácích, obraťme proto nyní pozornost také k vyučujícím ústavu. K učitelům praví organizační statut z roku 1874 v § 67 následující: „Členové učitelského sboru ústavu učitelského jsou tito: ředitel, hlavní učitelé, učitelé náboženství, učitelé cvičné školy a pomocní učitelé.“

54

Všichni tito členové sboru byli jmenováni

ministrem vyučování na základě podkladů zemských školních úřadů. Tentýž statut stanovil v § 7 následující požadavky kladené na ředitele a učitele učitelských ústavů: „Řediteli a učiteli mohou býti jen takové osoby, kteréž se vykázaly úplnou spůsobilostí vzdělávati budoucí učitele. K tomu konci potřebí jest aspoň vysvědčení spůsobilosti učiti na školách měšťanských a tříleté praktické služby školní. Z čehož může výminky povoliti ministr v případech takových, kde náležitá spůsobilost učitelská jiným spůsobem prokázána jest.“55 Vyučující na ústavech tedy nemuseli v tomto období mít aprobaci pro střední školu, což samozřejmě těmto institucím na vážnosti nepřidávalo. Přesto na učitelském ústavu v Kutné Hoře působili kromě vyučujících, kteří měli způsobilost pouze pro výuku na škole měšťanské, také vysokoškolsky vzdělaní učitelé, kteří přicházeli z gymnázií nebo reálek. Pro lepší přehlednost jsou všichni vyučující působící na ústavu ve sledovaném období zaznamenáni v tabulce č.1a (viz Příloha 1). 54 55

Organizační statut z roku 1874. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 327. Tamtéž, s. 297.

44

2.6.1 Ředitelé ústavu v letech 1870 - 1918 V čele kutnohorského učitelského ústavu se vystřídalo za celou dobu jeho existence 10 ředitelů, z nichž 8 připadá na období od založení instituce v roce 1870 do roku 1918. Někteří z nich opustili ředitelské křeslo záhy, často proto, že byli pověřeni vést jiný učitelský ústav, případně povýšeni, jiní odcházeli po mnohaleté práci teprve tehdy, kdy jim již zdravotní problémy nedovolovaly pokračovat dál. S ohledem na formát a záměr práce není možné podniknout hlubší sondu do života a působení všech ředitelů, kteří se vystřídali v čele zdejšího ústavu. Zastavme se tedy u každého z nich alespoň stručně. První ředitel kutnohorského ústavu, výše jmenovaný PhDr. Jan Gall, byl do své funkce jmenován dne 14. září 1870 a zastával ji necelé dva roky. Dne 18. dubna 1872 byl jmenován zemským školním inspektorem pro učitelské ústavy a školy národní české. Ředitelské křeslo ústavu opustil Dr. Jan Gall 1. května 1872, tedy ještě před koncem školního roku 1871/72. Vedení ústavu převzal profesor Josef Mazač, který spravoval ústav do nástupu nového ředitele. Zápis v kronice dokládá, že se pak do konce školního roku musel ústav potýkat s mnohými problémy způsobenými touto změnou ve složení učitelského sboru, protože zatímní správce profesor Mazač musel kromě vedení ústavu vykonávat také inspekce v ledečském okrese. Dr. Jan Gall pak coby zemský školní inspektor pravidelně prováděl inspekce na zdejším ústavu a byl přítomen u zkoušek dospělosti v řádném i opravném termínu až do doby, než ho v roce 1885 nahradil v této funkci zemský školní inspektor Dr. Hejzlar. Dne 14. září 1872 byl druhým ředitelem kutnohorského učitelského ústavu jmenován PhDr. Gustav Adolf Lindner, bývalý ředitel gymnázia v Prachaticích, který pak tuto funkci zastával po dobu deseti let, než byl povolán na rozdělenou Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Poslední měsíce ředitelského období provázely Lindnera zdravotní problémy, proto v polovině dubna 1882 nastoupil tříměsíční zdravotní dovolenou, kterou trávil převážně ve Švýcarsku. V době jeho nepřítomnosti byl správou ústavu provizorně pověřen František Kalina. Dne 12. října 1882 se ústav slavnostně rozloučil se svým ředitelem, který se ještě téhož dne odebral do Prahy. Na vlakové nádraží ho doprovázel celý učitelský sbor i všichni žáci. Záznam v kronice dává tušit, že se při loučení nikdo z přítomných neubránil dojetí. Kutnohorský učitelský ústav byl patřičně hrdý na své spojení s tak významnou osobností,

45

jakou Lindner na poli pedagogiky představoval. Na budově Hrádku byla v létě 1897 na Lindnerovu počest slavnostně odhalena pamětní deska s jeho podobiznou. Při příležitosti 100. výročí Lindnerova narození byl učitelskému ústavu v Kutné Hoře propůjčen čestný název „Lindnerův státní koedukační učitelský ústav“. Projevy pronesené při těchto slavnostních příležitostech jsou dokladem toho, že Lindner zanechal v srdci svých žáků i kolegů nesmazatelnou stopu. Gustav Adolf Lindner patří nesporně k nejvýznamnějším osobnostem spojeným s kutnohorským učitelským ústavem, proto bude věnován jeho působení na zdejším ústavu samostatný oddíl. Správou ústavu zůstal po Lindnerově odchodu i nadále prozatímně pověřen profesor František Kalina, který byl 19. února 1883 jmenován třetím ředitelem. František Kalina, který stál u zrodu kutnohorského učitelského ústavu, ho vedl devět let. Jistě nám neunikne, že právě v době, kdy se Kalina ujal vedení ústavu, byl novelizován zákon z roku 1869. Do jeho funkčního období spadá i vydání nového - nechvalně proslulého - organizačního statutu pro učitelské ústavy, kterým byl bohužel na dlouhou dobu negativně poznamenán charakter přípravy učitelů národních škol. Poslední léta Kalinova ředitelského období byla provázena četnými zdravotními obtížemi. V květnu 1890 byl operován v Praze – byl mu amputován palec kvůli pokročilému stádiu diabetu. Rekonvalescence si vyžádala pobyt doma až do konce školního roku. Na počátku školního roku 1890/91 i přes přetrvávající zdravotní obtíže nastoupil ředitel Kalina do školy a záznamy v kronice hovoří o jeho nebývalé činorodosti, která dávala celému sboru naději na jeho uzdravení. Ředitelské období Bohumila Kaliny bylo ukončeno náhlou smrtí 14. února 1892. Kalinův odchod byl pro celý učitelský sbor i přesto, že ředitel churavěl delší dobu, velkým překvapením. V kronice nalézáme zmínku o tom, že se „sice již delší dobu necítil příliš dobře, ale právě poslední den svého života byl plný sil a optimismu, proto tento náhlý obrat k horšímu a nečekaný konec byl pro celý ústav velkou ránou.“ 56 Správa ústavu byla za těchto ztížených podmínek (ústav nepřišel pouze o ředitele, ale několik dní před ředitelem zemřel též profesor Votruba a profesor Jícha dlouhodobě onemocněl) svěřena ministerským výnosem ze dne 14. března 1892 č. 4621 do konce 56

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, str. 63.

46

školního roku provizorně senioru sboru, profesoru Karlu Dominovi (Lindnerův zeť poznámka R.K.). Ministerským výnosem ze dne 4. července 1892 č. 13793 byl koncem školního roku 1891/92 jmenován čtvrtý ředitel kutnohorského učitelského ústavu Karel Grünner, který do té doby zastával funkci školního inspektora okresu klatovského a domažlického. Grünner vedl zdejší ústav šest let, do doby, než byl ministerským výnosem ze dne 16. listopadu 1898 č. 28 682 jmenován ředitelem ústavu ku vzdělávání učitelek v Praze. Novým ředitelem kutnohorského ústavu se stal dosavadní ředitel ústavu ku vzdělávání učitelů v Soběslavi Josef Šimek, který ve sboru zdejšího ústavu působil jako učitel ve školních letech 1884/85 – 1893/94. Svůj úřad nastoupil Josef Šimek dne 6. prosince 1898 a ústav pak vedl téměř jedenáct let. Ministerským výnosem ze dne 28. června 1909 č. 24291 byl Šimek jmenován ředitelem českého ústavu ku vzdělávání učitelů v Praze. Ústav opustil koncem srpna a jeho správu svěřil do nástupu nového ředitele senioru učitelského sboru, profesoru Ladislavu Richterovi. Výnosem ministerstva kultu a vyučování ze dne 31. srpna 1909 č. 35943 byl šestým ředitelem ústavu jmenován Vladimír Mikan, který dosud působil na učitelském ústavu v Praze. Svůj úřad nastoupil 25. září 1909 a zastával ho pak necelé dva roky. V únoru 1911 byl totiž jmenován zemským školním inspektorem. Kutnohorský ústav opustil Mikan 21. února a téhož dne byl pověřen jeho správou až do nástupu nového ředitele profesor Ladislav Richter. Dne 1. září 1911 se ujal vedení kutnohorského ústavu Karel Novák, profesor gymnázia v Praze na Malé Straně. Přestože stál v čele ústavu necelý jeden školní rok, protože byl hned v březnu 1912 jmenován zemským školním inspektorem, nalézáme v archivních materiálech zajímavé dokumenty, které jsou dokladem toho, že šlo o muže se vskutku zajímavými úvahami, který si byl vědom mnoha nedostatků ve vzdělávání budoucích učitelů na učitelských ústavech. Důkazem budiž následující úryvek z dopisu psaného zemské školní radě:

47

„K budoucí potřebě chovanců jest potřeba radikální změny organizačního statutu ústavů učitelských, bez níž ústavy skutečným potřebám rozvoje školství nynějšího vyhovovati nemohou. Školy měšťanské doznaly od roku 1886, kdy posledně změněn byl organizační statut pro ústavy učitelské, značných změn ve prospěch pokroku, však ústavy učitelské zůstaly ve své organizaci nezměněné. Ústavy učitelské nepodávají dosti vědomostí chovancům dle účelu vytknutého, že totiž ústavy učitelské jsou přípravou pro učitele škol obecných i měšťanských. V některých oborech pro školy měšťanské nuceni jsou absolventi ústavů vyhledávati odborné kurzy, aby mohli zkouškám se podrobiti, neb předmětům předepsaným pro zkoušky vůbec na ústavě se nevyučuje aneb podává se látky tak málo, že nikterak ku zkoušce odborné nestačí (matematika, fysika, kreslení). A jsou to právě předměty, kterým se samouk těžko naučí. Prázdninové kurzy tu a tam pořádané pro krátkou dobu trvání pak nikterak nedostačují k náležité přípravě a kurzy celoroční vyžadují velkých obětí. Jeví se tudíž nutnou radikální změna přípravného studia učitelského, bez níž – i kdyby tu a tam opravy v rámci zákonu učiněny byly – nelze značným nedostatkům ústavů odpomoci. Obmýšlí – li se tedy radikální změna přípravného vzdělání učitelského, jest žádoucno, aby porady, a to nejen ředitelů, nýbrž i všech hlavních učitelů ústavů učitelských povolány byly.“ 57 Po Novákově odchodu bylo provizorní vedení ústavu opět svěřeno profesoru Richterovi. Dne 9. září 1912 se ujal řízení ústavu nový ředitel František Ruffer, do té doby působící na ústavu ku vzdělávání učitelů v Soběslavi. Ruffer vedl zdejší ústav patnáct let - nejdéle ze všech ředitelů. Do období jeho vedení spadá zvláště těžká doba první světové války, kdy byly podmínky pro výuku zvláště ztížené, ale i doba radostná - vznik a budování samostatného Československa. Vzpomínky žáků dávají tušit, že František Ruffer, přezdívaný žáky „starý pán“, byl muž velmi vážený a budící respekt, uznávaný jako skutečný znalec svého oboru. Zároveň však byl člověkem laskavým a chápajícím, kteréžto vlastnosti vynikaly především v těžkých dobách války. Za ztížené válečné situace, kdy byli odvedeni cviční učitelé, byl Ruffer nucen mnohokrát zastupovat při výuce ve třídách cvičné školy. Nemalé starosti měl i s organizací válečných zkoušek dospělosti. O tom, že v těchto těžkých chvílích 57

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 345, Registratura, 1912 - 1913, karton č. 20, Návrh na poradu ředitelů učitelských ústavů.

48

po všech stránkách obstál, svědčí fakt, že i po vzniku Československa stál v čele kutnohorského ústavu dalších deset let.

2.6.2 Učitelský sbor v letech 1870 - 1918 Učitelský sbor prošel v období let 1870 - 1918 mnohými změnami. V pedagogickém sboru se vystřídalo 56 stálých vyučujících (včetně ředitelů) a 11 výpomocných učitelů. Můžeme vysledovat jak období klidnější, bez výraznějších změn, kdy byl učitelský sbor po delší čas poměrně ustálený, a to především tehdy, kdy se ustálil i počet žáků, tak i taková, kdy docházelo k četnějším a častějším změnám, většinou v souvislosti s výraznými změnami v počtu žáků v prvním desetiletí existence ústavu. Na kutnohorském učitelském ústavu učili jak učitelé s plným úvazkem - stálí, tak i učitelé výpomocní, kteří přicházeli z jiných škol, aby zde odučili pouze několik hodin. Učitelé vyučující na plný úvazek byli ustanoveni buď provizorně, nebo definitivně. Provizorně ustanovení vyučující zastupovali většinou některého ze členů učitelského sboru, který z různých důvodů nemohl po určitou dobu vykonávat své povolání, přičemž v drtivé většině případů šlo o zastupování v době zdravotní dovolené. Při definitivním ustanovení skládali vyučující za přítomnosti ředitele ústavu a dvou svědků přísahu, jejíž neodmyslitelnou součástí byl v době Rakousko-Uherska slib zachování věrnosti a poslušnosti panovníkovi a jeho nástupcům a zachovávání státních zákonů. Změny v počtu vyučujících působících ve sboru učitelského ústavu jsou zaznamenány v grafu č. 8 na následující straně a v tabulce č. 1a (viz Příloha 1). Velikost učitelského sboru se měnila v závislosti na změnách v počtu žáků. Nejvíce vyučujících měl učitelský sbor v rozmezí školních let 1875/76 – 1879/80, kdy byly v souvislosti s mohutným přílivem žáků na ústav zřizovány paralelní třídy. Počet stálých členů sboru se pohyboval v rozmezí 4 – 11 vyučujících. Uvedená dolní hranice se však týkala pouze počátečního období existence ústavu, kdy byl počet žáků velmi nízký. Ten ale začal brzy stoupat a bylo nutné v souvislosti se vznikem paralelních tříd rozšiřovat také učitelský sbor. Maximální počet stálých vyučujících v učitelském sboru kutnohorského ústavu byl 11. Tabulka nám prozrazuje, že tohoto stavu dosáhl sbor

49

1 /7 70

0

2

4

6

8

10

12

14

16

3 /7 72

5 /7 74

9 /7 78

1 /8 80

Stálí vyuč.

7 /7 76

3 /8 82 5 /8 84 9 /8 88 1 /9 90

Výpomocní

7 /8 86

5 /9 94 7 /9 96

Školní rok

50

3 /9 92

9 /9 98

1 /0 00

3 /0 02

Počet vyučujících ve sboru v letech 1870-1918

Graf č. 8 Počet vyučujících ve sboru v letech 1870 - 1918

Počet vyučujících

5 /0 04

7 /0 06

9 /0 08

1 /1 10

3 /1 12

5 /1 14

7 /1 16

ve sledovaném období ve školním roce 1877/78, což je vzhledem k vysokému počtu žáků v tomto období pochopitelné, dále ve školním roce 1906/07

a překvapivě též ve válečném

roce 1917/18, kdy byl v souvislosti s odvody chlapců z vyšších ročníků počet žáků v porovnání s jinými školními léty nízký. Zde je nutné uvést následující vysvětlení. Všichni vyučující uvedení v tabulce v tomto roce nevyučovali na ústavu současně. Válečné události odváděly bohužel od práce i členy učitelského sboru, a tak bylo často nutné povolat zástupce, kteří odvedeného učitele v době jeho nepřítomnosti nahradili. Jestliže jejich působení na ústavu trvalo alespoň jedno pololetí, jsou v tabulce zaznamenáni. Výpomocní učitelé docházeli na ústav většinou ze zdejší státní reálky a zajišťovali především výuku tělesné výchovy, kreslení a hudby. Od školního roku 1892/93 působil na ústavu jako výpomocný učitel také místní lékař MUDr. Havlíček jako učitel somatologie, která byla zavedena jako povinný předmět pro třetí a čtvrtý ročník od školního roku 1892/93. Výpomocní učitelé byli přijímáni také pro výuku těsnopisu, který byl jako nepovinný předmět vyučován od školního roku 1897/98. Nejvíce výpomocných učitelů působilo na učitelském ústavu především v prvním desetiletí. Tato skutečnost souvisela na jedné straně s extrémně nízkým počtem žáků v bezprostředních počátcích existence ústavu, kdy zajišťovali výpomocní učitelé výuku těch předmětů, jejichž časová dotace nebyla tak vysoká, aby pokryla celý úvazek, na straně druhé se stoupajícím zájmem o studium na ústavu ve druhé polovině 70. let, kdy při mohutném přílivu žáků a zvyšujícím se počtu tříd nezvládli výuku zajistit stálí členové učitelského sboru. Problematická byla z hlediska personálního zajištění především výuka hry na hudební nástroj - klavír, varhany a housle. Důvod byl prostý. Pro výuku hře na nástroj byli žáci z jedné třídy děleni do několika oddělení podle dosažené úrovně. Vezmeme-li v úvahu existenci paralelních tříd ( např. ve školním roce 1877/78 to znamenalo 7 tříd), zaujímala výuka hudby v rozvrhu hodin poměrně velkou časovou dotaci, kterou bylo třeba pokrýt i dostatečným počtem vyučujících. Z toho důvodu docházeli na ústav v prvním desetiletí výpomocní učitelé hudby z jiných kutnohorských škol. Výpomoc na ústavu jim většinou nezasahovala do působení na svých „kmenových“ školách, protože hudbě se z důvodů

51

nedostatečných prostor vyučovalo na ústavu buď ještě před zahájením běžné výuky, nebo v pozdních odpoledních hodinách, kdy vyučování skončilo, protože hudební nástroje byly umístěny v učebnách, které byly využívány pro výuku ostatních předmětů. Od počátku 80. let zaznamenáváme mírný úbytek učitelských sil v souvislosti s poklesem počtu žáků v důsledku nového ministerského výnosu, kterým bylo zakázáno zřizování paralelních tříd. Od školního roku 1882/83 vykazoval učitelský sbor až do počátku 90. let pouze minimální změny. Ve sboru v té době působilo 6 – 8 stálých vyučujících, pouze ve školním roce 1887/88 byl přijat výpomocný učitel hudby, který byl po čtyřech letech ustanoven definitivně jako učitel hudby s plným úvazkem. Ve školním roce 1892/93 nastoupil již zmiňovaný výpomocný učitel MUDr. Havlíček jako učitel somatologie (v pozdějších letech učili výpomocní učitelé na ústavu výjimečně, a to většinou úzce specializované předměty jako byla právě zmíněná somatologie, kterou musel vyučovat lékař, a nepovinný předmět těsnopis). Z prostudovaných materiálů vyplývá, že vyučující opouštěli ústav především z důvodu přestupu na jinou školu. Většinou šlo o přestup na základě úspěchu ve vypsaném konkurzu na uvolněné místo na některé ze středních škol nebo učitelských ústavů. Přihlášky vyučujících do konkurzů byly zasílány zemské školní radě, která je pak s vyjádřením vracela zpět na ústav. V archivních materiálech je uložen značný počet originálů těchto přihlášek do konkurzu. Ty dokládají, že většinou usilovali učitelé zdejšího ústavu o přestup na reálku nebo na gymnázium, přičemž určitá část z nich již praxí na těchto školách prošla. V méně případech se objevují přihlášky do konkurzu na jiný učitelský ústav. Můžeme pouze spekulovat, zda byla důvodem vyšší prestiž gymnázií a reálek, nebo pouze menší počet vypisovaných konkurzů na místa

do učitelských ústavů, kterých bylo v poměru

ke zmiňovaným reálkám a gymnáziím méně. Přestup z ústavu na ústav nepředstavoval pro jedince fakticky žádnou změnu v jeho kariéře, proto, jak se zdá, ho volili spíše vyučující v případech, kdy pro ně přestup představoval výhodu v tom smyslu, že se ústav, do něhož přestupovali, nacházel blíže jejich trvalému bydlišti.

52

2.6.3 G. A. Lindner a jeho působení na kutnohorském učitelském ústavu O Lindnerovi, který patří k významným osobnostem české pedagogiky, bylo již napsáno mnohé, proto jen stěží narazíme na skutečnosti, které dosud nebyly zveřejněny. Ani bádání v archivních materiálech bohužel nepřineslo žádné převratné informace. Snad pouze studium zápisů z pravidelných měsíčních porad či porad mimořádných, při nichž musel Lindner řešit různé problémy se žáky či členy profesorského sboru, poskytují pohled na trochu jinou stránku Lindnerovy osobnosti, stejně jako vzpomínky jednoho z Lindnerových žáků, které byly zveřejněny v časopise Kutnohorský rozhled při příležitosti oslav 100. výročí Lindnerova narození. Lindnerovi je též věnován zajímavý text profesora Františeka Lohra, uveřejněný v jedné z tištěných výročních zpráv učitelského ústavu, který se opírá o výpovědi Lindnerových pamětníků a o studium archivních materiálů. Gustav Adolf Lindner přišel na kutnohorský ústav po ročním působení na německém gymnáziu v Prachaticích, kterému předcházel dlouhý nedobrovolný pobyt ve štýrském městě Celji, kam byl přeložen z trestu za své vlastenecké a svobodomyslné smýšlení. Kutnohorský učitelský ústav doznal za jeho desetiletého působení značných změn. Připomeňme zde, že při jeho příchodu na ústav v roce 1872 byl učitelský sbor neustálený, počet žáků velmi nízký a školní budova zcela nevyhovující. Lindner však brzy vtiskl této instituci zcela osobitý ráz a jeho zásluhou se ústav řadil k nejlepším v monarchii.58 Záhy po svém příchodu do Kutné Hory začal Lindner odstraňovat nemalé nedostatky, s nimiž se na zdejším ústavu shledal. Byla to především ne zcela vyhovující budova Hrádku, která byla jeho zásluhou v poměrně krátké době velmi zlepšena. Několika adaptacemi bylo získáno více prostorů pro přibývající žáky,

byla zřízena

kreslírna

a knihařská

a lepenkářská dílna, pronajato cvičné pole. Lindner velmi přál obrazům a mapám. Na jaře roku 1880 bylo z jeho iniciativy na stěnách chodeb a schodiště ústavu započato s malbou diagramů. Na tomto projektu pracovalo mnoho kandidátů.59 Zvláštní péči věnoval Lindner také vnitřní struktuře ústavu. Na základě jeho žádosti bylo povoleno zřídit na kutnohorském učitelském ústavu paralelní třídy, přípravku a roční 58

59

Viz LOHR, F.: Lindner a kutnohorské pedagogium (řeč pronesená u příležitosti propůjčení ústavu čestného názvu). In: Výroční zpráva za školní rok 1828/29. Kutná Hora: 1929, s. 3-7. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, str. 25.

53

kurz pro abiturienty. Lindner stál také u zrodu zkušební komise pro školy obecné a měšťanské, která zde vznikla v roce 1881. Zvláštní pozornost věnoval Lindner také cvičné škole ve smyslu propojení teorie a praxe, kdy bylo jeho cílem propojení výchovné, didaktické a metodické stránky. Zápis ve školní kronice za školní rok 1873/74 je doplněn následující zajímavou úvahou: „Nedá se upříti, že chovanci nynějších ústavů učitelských vstupují do života, zejména pokuď se realií týče, s vědomostmi mnohem rozsáhlejšími než v době minulé. Avšak pouhé vědění nedostačuje. Mnohem větší ceny do sebe má, jak způsobilými se jeví, onu zásobu drahého kovu získaných vědomostí užívati nejen v službě vyučování, nýbrž i vychovávání, jak dovednými jsou v proměňování oné zásoby na drobnou, bernou mincí poučování, navádění k dobrému, vychovávání vůbec. A tu často přihází se, že ne každému s vědomostmi dáno jest spolu ono vznešené umění, aby lehce a příjemně s jinými toto sdíleti dovedl. Nevyučeje každý tak, aby učni nejen vědomosti se podávaly, nýbrž aby též duch jeho co do vývinu formálního se vzdělával.“ 60 Ve školním roce 1873/74 byl na Lindnerův návrh změněn dosavadní způsob konání výstupů kandidátů v jednotlivých třídách a rovněž způsob jejich posuzování. Podstatnou změnou bylo to, že ke konferencím o výstupech byli přizváni žáci, kteří zde měli možnost vyjádřit svůj názor. Lindner měl pro tuto podobu konferencí své vlastní označení „malý parlament“, protože na nich byla zavedena úplná svoboda slova. Žáci měli stejně jako dosud náslechy a praktické výstupy, ale jejich posuzování bylo jiné. Pro každého žáka, který měl praktický výstup provádět, byl na přípravné poradě ustanoven zvláštní zpravodaj. Pro souhrnné konferenční řízení byl zvolen zvláštní zapisovatel. Každou konferenci zahajoval ředitel, poté podávali určení zpravodajové zprávu o výstupech. Ti žáci, o jejichž výstupu zpravodaj referoval, měli možnost se hájit proti posuzování svého výkonu. Poté následovala volná debata všech přítomných žáků. Nehlásil-li se nikdo více o slovo, vyjádřil se k výstupu učitel cvičné školy, v jehož třídě výstup proběhl, a dále učitel speciální metodiky. Konečné shrnutí pak provedl ředitel a spolu s ostatními výkon ohodnotil známkou. Lze říci, že Lindner, co se praktického výcviku žáků týká, realizoval 60

Tamtéž, zápis za školní rok 1873/74.

54

na kutnohorském ústavu s předstihem mnohé z toho, co bylo organizačním statutem z roku 1874 zavedeno i na ostatních ústavech.61 Výstupy byly prováděny především v 1. a ve 4. ročníku,

pro což

měl Lindner

následující vysvětlení: „Učení prvopočátkům té největší ostražitosti při učiteli vymáhá, aby žáčky látkou nepřetěžoval, způsob podávání látky velkého sebezapření při něm vyžaduje; neboť musí tu stále na paměti míti, že mluví k dítkám nedospělým, ostýchavým, na pravé názory chudým. Ve čtvrté třídě pak šlo hlavně o to, aby osvědčili, jak vládnou látkou i způsobem, jakým podávati se má, pokuď týká se nejvyšších požadavků, jakých zákon při učiteli na školách obecných vyhledává.“ 62 Studium archivních materiálů dokládá, že ne vždy se Lindnerovi dařilo realizovat své záměry bez problémů. Byla to právě zmiňovaná praxe žáků, které Lindner přikládal ve vzdělávání budoucích učitelů velký význam, při níž narážel na nepochopení některých cvičných učitelů, kteří odmítali podpořit jeho snahu pěstovat u kandidátů samostatné myšlení a kritický úsudek. V materiálech se objevují záznamy o stížnostech žáků na chování některých cvičných učitelů při výstupech. Sám Lindner byl několikrát svědkem toho, kdy jistý cvičný učitel odmítal při konferencích hodnotit výstupy žáků ve své třídě. Tak bychom mohli pokračovat celou řadou drobných i větších střetů, k nimž mezi Lindnerem a cvičnými učiteli docházelo. Přesto se je vždy snažil vyřešit s taktem a bez vášní, aniž by však ze své představy o podobě praxe ustoupil. Lindner si také velmi dobře uvědomoval, že úkolem ústavu není vzdělávat budoucí učitele pouze po stránce rozumové a praktické, ale za stejně důležité pokládal „zušlechtit jejich srdce, zocelit vůli a učinit z nich pevné charaktery celých lidí.“ Svým kolegům často připomínal, že: „Spravedlivost, odplata, trest nemají býti vůdčím motivem vychovateli, ale láska. Chceme-li chovance dovésti k cíli, musíme je učiti milovati se.“63 Ze zápisů z pravidelných měsíčních porad vyplývá, že Lindner nikdy neopomněl upozornit vyučující na to, aby své studenty vedli ke „ slušnosti a uhlazenosti zevnějšku, mluvy 61

62

63

Viz LOHR, F.: Lindner a kutnohorské pedagogium (řeč pronesená u příležitosti propůjčení ústavu čestného názvu). In: Výroční zpráva za školní rok 1828/29. Kutná Hora: 1929, s. 3-7. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 - 1948, kn. č. 28, zápis za školní rok 1873/74. LOHR, F.: Gustav Adolf Lindner ve vzpomínkách svého žáka. In: Kutnohorský rozhled., 1928, ročník II., číslo 3., s. 86-88.

55

a chování“, a aby oni sami byli žákům dobrým příkladem. Svým studentům odpovídal na pozdrav vždy poděkováním a úklonou a totéž požadoval od všech členů učitelského sboru. Lindner nebyl pro žáky pouhým učitelem, ale i rádcem a vychovatelem, na kterého se mohli s důvěrou obrátit se svými problémy. Vždy byl ochoten je vyslechnout, udělit radu, pomoci. Často se žáků zastával proti nepřiměřeným nárokům některých vyučujících, především ústavního katechety, který po svých žácích požadoval zpaměti odříkávat dlouhé pasáže z Bible. Sám nebyl příznivcem pamětného učení bez hlubšího porozumění, proto se i zde snažil s taktem přimět učitele náboženství k jisté shovívavosti.64 Lindner vyučoval na ústavu všeobecné vychovatelství a nějakou dobu také němčinu. Jeho bývalý student vzpomíná na výuku svého profesora těmito slovy: „Nelpěl na učebnicích. Mimo logiku a dějiny vychovatelství nežádal jich vůbec. Jeho jasné a klidné přednášky z psychologie, pedagogiky a didaktiky byly tak logicky průzračné, že si je kandidáti stačili psáti.“65 Lindner nebránil starším studujícím, pokud měli prostředky, navštěvovat slušné hostince, za které v té době platily například restaurace „U koně“, „U Urbanů“, „Na poště“ či „Řemeslnická beseda“. Ani proti kouření se nestavěl zcela zamítavě, žákům jej nezakazoval, ač je považoval za zvyk, který nikomu neprospívá a žákům doporučoval, aby „odvykáním této vášni vítězili sami nad sebou“. Lindner nebyl ani proti tomu, aby se žáci stýkali se slušnými dívkami na veřejných místech a navštěvovali zábavy s dobrou pověstí, pořádané například Sokolem či Řemeslnickou besedou. Sám mezi studenty rozděloval volné vstupenky a i se svou ženou a se staršími dcerami se těchto zábav pravidelně účastnil.66 Za Lindnerova vedení byla na ústavu věnována zvláštní pozornost také hudbě. Hudební a pěvecké akademie, které ústav pořádal několikrát do roka, se staly významnou složkou kulturního života tehdejší Kutné Hory, stejně jako Majáles a tradiční výlet do Roztěže, kterého se vždy účastnilo mnoho měšťanských rodin. Lindner svou činnost v době kutnohorského působení neomezoval pouze na půdu ústavu. Roku 1872 se účastnil vídeňské ankety pro organizační statut učitelských ústavů, kde 64

65 66

LOHR, F.: Gustav Adolf Lindner ve vzpomínkách svého žáka. In: Kutnohorský rozhled., 1928, ročník II., číslo 3., s. 86-88. Tamtéž Tamtéž

56

svou prací v nemalé míře přispěl k další podobě učitelských ústavů. Krátce nato se v roce 1873 účastnil jednání mezinárodní školské poroty při vídeňské světové výstavě. V témže roce mu byla svěřena funkce okresního školního inspektora v kutnohorském okrese a rovněž nabídnuto členství v obecním výboru města Kutné Hory, které však odmítl. V prosinci 1873 byl Lindner vyznamenán za svou práci zlatým záslužným křížem s korunou, počátkem školního roku 1879/80 obdržel za své zásluhy titul školního rady.67 V posledním roce svého působení se Lindner potýkal se zdravotními problémy, proto učil v prvním pololetí pouze 2 hodiny týdně a ve druhém pololetí vůbec. V dubnu nastoupil zdravotní dovolenou, aby se před svým nástupem na univerzitu zotavil. Ústav se se svým ředitelem rozloučil 12. října 1882. Někteří členové kutnohorského sboru se účastnili Lindnerova slavnostního jmenování na pražské univerzitě.

2.7 Organizace školního roku a vyučování Na počátku sledovaného období začínal školní rok většinou až začátkem října a končil koncem července nebo počátkem srpna. Ministerským výnosem ze dne 26. března 1875, č. 3792 byl stanoven začátek roku na 16. září a konec na 15. července. Tento termín byl pak upraven výnosem zemské školní rady ze dne 21. ledna 1895 č. 42590 na 19. září. Školní rok byl rozdělen na dva běhy (semestry). První semestr končil poslední sobotu před 16. únorem, nový pak začínal příští středou. Existovaly tedy jakési dvoudenní pololetní prázdniny. Kromě letních prázdnin a nedělí byly stanoveny § 6 organizačního statutu některé další dny, kdy žáci nechodili do školy. Patřil mezi ně 4. říjen jako den jmenin císaře pána, o Vánocích bylo volno ve dnech 24. prosince – 1. ledna, volné byly výše zmíněné dny mezi prvním a druhým během, o Velikonocích byly prázdniny od středy před do úterý po pondělí velikonočním, o katolických svatodušních svátcích byla volná sobota před a pondělí po nich. Dále bylo v pravomoci ředitele zařadit během školního roku dva dny volna, přičemž tyto volné dny nesměly navazovat na žádný z výše zmíněných.68

67

68

Druhá veřejná zpráva c. k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1897. Kutná Hora: Šolc, 1897, s. 56. Organizační statut z roku 1874. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886 s. 295.

57

Výchovně vzdělávacím procesem prostupovala celoročně náboženská výchova, která nabrala na intenzitě po novelizaci zákona z roku 1869 v roce 1883 a po vydání nového organizačního statutu v roce 1886. Každý školní rok byl slavnostně zahajován i ukončován bohoslužbou, v prvních letech v chrámu Páně u sv. Barbory, když pak byla zahájena jeho rozsáhlá oprava, byl povolen arciděkanským úřadem k tomuto účelu nejprve

chrám

sv. Jakuba a poté sv. Jana Nepomuckého. K „ povznesení náboženské mysli“ byli voděni žáci do kostela každou neděli a o církevních svátcích. Hudební doprovod obstarával vždy učitel hudby, na což byla vyčleněna roční stálá dotace 40 zlatých. Od počátku 90. let sloužil ústavní katecheta v letních měsících mši svatou pro žáky ústavu i cvičné školy také ve všední dny, přičemž hráli střídavě žáci III. a IV. ročníku na varhany.

Třikrát ročně přistupovali žáci

k přijímání svátosti oltářní. V den Božího Těla se vždy za doprovodu učitelů účastnili slavnostního průvodu.69 Stejně jako náboženské úkony se staly neodmyslitelnou součástí rakousko-uherského období také projevy loajality a oddanosti monarchii a panovnickému rodu, naplňované důstojnými školními slavnostmi především u příležitosti narozenin, jmenin či výročí úmrtí významných členů panovnické dynastie. Samotná výuka probíhala podle rozvrhu hodin, který býval vypracován vždy na jeden semestr a při jeho tvorbě bylo nutné držet se následujících doporučení: Pokud byl týdenní počet hodin vyšší než 25, měly být dopoledne v rozvrhu zařazeny tři až čtyři vyučovací hodiny, přičemž o čtvrté vyučovací hodině neměly být, pokud to bylo jen trochu možné, zařazeny teoretické předměty, které vyžadovaly soustředění. Středeční a případně i sobotní odpoledne mělo zůstat volné, odpolední vyučování v ostatních dnech mělo trvat dvě až tři vyučovací hodiny, přičemž poslední vyučovací hodinu směl být zařazen pouze tělocvik. V případě, že byli na ústavu vzděláváni žáci rozličného náboženského vyznání, bylo třeba zařadit hodiny náboženství jako krajní. Pokud byly vyučovány předměty nepovinné (neobligátní), nesměly být v rozvrhu zařazeny před předměty povinnými.70

69

70

Blíže Druhá veřejná zpráva c. k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1897. Kutná Hora: Šolc, 1897, s. 50-51. Organizační statut z roku 1874. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 296.

58

Podle rozvrhů hodin je zřejmé, že se na kutnohorském ústavu z těchto doporučení po celé období striktně dodržovalo volné středeční a sobotní odpoledne a předepsaný počet dopoledních hodin. Odpolední výuka byla většinou delší. Poslední odpolední vyučovací hodina skončila v 16 hodin a teprve poté následovala výuka hudební, často až do sedmi hodin večer, protože místnosti s nástroji byly využívány k výuce ostatních předmětů po celý týden. O předmětech vyučovaných na učitelském ústavu nás informuje níže uvedená tabulka č. 5, která ukazuje některé proměny ve skladbě předmětů a v jejich časové dotaci vycházející ze zákonných úprav v daném období. Zajisté nám neuniknou změny po vydání nového organizačního statutu v roce 1886, v nichž se výrazně odrazil znovu nabytý vliv církve v otázkách školství. Změny jsou pro lepší přehlednost vyjádřeny v grafu č. 9. Statutem byla zvýšena dotace pro náboženství o dvě hodiny a povinnou se stala hra na varhany, jejímž účelem bylo připravit budoucí učitele pro pěstování chrámové hudby při bohoslužbách. Naopak o hodinu byla snížena dotace stěžejního předmětu v učitelském vzdělání – pedagogiky. Také přírodní vědy (matematika, přírodopis a přírodozpyt) přišly ve srovnání s dotací stanovenou statutem z roku 1874 celkem o 6 hodin. Bohužel takto upravené osnovy platily až do vzniku samostatného státu s jedinou změnou provedenou na základě ministerského výnosu ze dne 18. srpna 1891 č. 18473, kterým bylo nařízeno od druhého pololetí školního roku 1891/92 zavést jako učební předmět somatologii, kterou měl vyučovat lékař.71 Kromě povinných předmětů byly na zdejším ústavu vyučovány i předměty nepovinné, ale jejich nabídka byla v tomto období poměrně chudá. Od školního roku 1875/76 byla v souvislosti s povolením zřídit při ústavu knihařskou a lepenkářskou dílnu zavedena výuka knihařství a lepenkářství jako nepovinného předmětu (2 hodiny týdně jednou za 14 dní), který však mohli navštěvovat žáci pouze v tom případě, že měli splněné ostatní školní povinnosti. Vyučování bylo svěřeno místnímu knihaři panu Jelínkovi. Pod jeho odborným vedením zde byly vázány knihy pro školní účely a vyráběny krabičky na ukládání pomůcek a exponátů. Podle návodu profesora Kaliny zde žáci vyráběli reliéfní mapy, které byly využívány k výuce

71

Druhá veřejná zpráva c. k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1897. Hora: Šolc, 1897, s. 49.

59

na cvičné škole. Oficiálně bylo vyučování knihařství a lepenkářství ukončeno výnosem zemské školní rady ze dne

5. srpna 1879 číslo 8808. Důvodem byl především nedostatek

hmotné podpory, ale i menší zájem projevovaný ze strany žáků. Úvahy o obnově tohoto předmětu se objevily opět v 90. letech. V dubnu roku 1892 bylo zemskou školní radou ústavu doporučeno zřízení dílny pro práce z lepenky, dřeva, hlíny či jiných materiálů s odkazem na ministerský výnos ze dne 31. července 1886 č. 6031, kterým byl vyhlášen změněný organizační statut. Ředitelství mělo po poradě se sborem uvážit, zda je takového vyučování jako nepovinného předmětu na ústavu potřeba a zda jsou k tomu též vhodné podmínky. Učitelský sbor navrhl zřízení dílny pro práce z lepenky. Ačkoli se většina nástrojů z původní knihařské a lepenkářské dílny více hodila pro práce knihařské, bylo možné použít některé dříve pořízené nástroje i pro práci s lepenkou, což znamenalo snížení nákladů na vybavení dílny. Nakonec ale k obnově dílny nedošlo. Vše ztroskotalo, jak jinak, na nedostatku místa. Ve školních letech 1897/98, 1903/04 a 1904/05 byl jako nepovinný předmět vyučován těsnopis, který navštěvovali ve dvou skupinách žáci II., III., a IV. ročníku. V dalších letech byla tato výuka zastavena, protože se nepodařilo nalézt vhodného vyučujícího. Posledním ze skupiny nepovinných předmětů byla hra na klavír vyučovaná v letech 1874 – 1885, tedy do doby, než byla zavedena společná výuka hry na klavír a na varhany jako povinná. Zastavme se ještě krátce u praktické části odborné přípravy. Ta byla soustředěna do III. a IV. ročníku a sestávala z náslechů, pokusů a praktických výstupů. Hlavní těžiště praxe III. ročníku spočívalo především v hospitacích. Na počátku školního roku strávili žáci ústavu několik hodin v elementární třídě, aby měli možnost pozorovat chování žáků při přechodu z domova do školy, poté přibyly i hospitace v ostatních třídách. Žáci si během hospitací pořizovali podrobné poznámky. V rozborových poradách pak diskutovali o tom, co při hospitacích viděli, co je zaujalo, rozebírali jednotlivé situace, snažili se odhalovat jejich příčiny, vyvozovat závěry. Cviční učitelé doporučovali, jak udržet pozornost žáků, jak budit jejich zájem. Žáci zde také ke kontrole předkládali zápisky, které si během náslechů pořizovali. Ve druhém pololetí měli žáci III. ročníku dva náslechy týdně a na konci školního roku sami připravovali dispozici

60

hodiny (volili metody, formy, pomůcky) a prováděli výstupy v elementární třídě, na které navazovaly kritické porady.72 Žáci IV. ročníku konali výstupy po celý rok. Jedna hodina z dotace vyčleněné praxi byla určena pro přípravnou konferenci, nazývanou též návodná porada, při níž žáci předkládali doma vypracované dispozice výstupů, které jim byly zadány učitelem praxe. V těchto konceptech žáci nastínili způsob, jakým hodlali zadanou látku při svém výstupu pojmout. Po zhodnocení cvičným učitelem vypracovávali podrobnou přípravu na výstup, kterou odevzdávali bezprostředně před ním. V jedné hodině se většinou (z časových důvodů) vystřídali při výstupu dva žáci. Po výstupech se konala v jedné týdenní hodině následná (kritická) porada, při níž byly hodnoceny a rozebírány jednotlivé výstupy. Ta probíhala po celé sledované období podle výše popisovaného scénáře zavedeného Lindnerem.73 Pro hojnější styk s dětmi navštěvovali žáci ústavu několikrát týdně před vyučováním třídy cvičné školy, aby měli příležitost sledovat práci cvičných učitelů při přípravách na hodinu. V neposlední řadě zde měli jedinečnou příležitost blíže se seznámit se žáky cvičné školy, což pak umožňovalo při výstupech lepší spolupráci s dětmi. Každý žák ústavu měl seznam žáků cvičné školy, do něhož si k jednotlivcům dělal poznámky o jejich povaze, nadání, slabinách atd. Jako součást praxe byla zařazena rovněž povinná četba knih ze žákovské knihovny s následnými diskusemi, které byly, podle záznamů, velmi bouřlivé a živé. Žáci ústavu se měli k jednotlivým knihám vyjádřit, zvážit jejich vhodnost či nevhodnost, možnost přínosu, atd. 74 Součástí odborné přípravy měla být i výchova předškolních dětí a dětí „neplnosmyslných a spustlých“. Ve druhém ročníku býval zařazen výklad o výchově dětí předškolního věku. Od 90. let nalézáme ve výročních zprávách záznamy o hospitacích žáků III. ročníku v mateřské škole. Praxe zde byla víceméně zaměřena na pozorování výchovné činnosti pěstounek, jen ve velmi omezené míře se žáci ústavu také zapojovali do některých činností.75

72

73 74 75

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 345, Registratura, 1912 - 1913, karton č. 20, Výroční zpráva ústavu ku zdělávání učitelů v Kutné Hoře za školní rok 1911/12. Tamtéž Tamtéž SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 338, Registratura, 1904 - 1905, karton č. 15, Výroční zpráva ústavu ku zdělávání učitelů v Kutné Hoře za školní rok 1904/05.

61

II.ročník 2 2 4 2 2 4 2 2 0 1 2 2 2 2 2 2 33

I.ročník 2 0 5 2 2 5 3 2 0 2 2 2 2 2 2 2 35

62

III.ročník 1 5 4 2 2 3 2 3 2 0 2 2 2 2 2 2 36

Tabulka č. 5 Učební plány učitelských ústavů v letech 1870 - 1918

Náboženství Pedagogika s praktic. cvičeními Jazyk vyučovací Zeměpis Dějepis Matematika a měřické rýsování Přírodopis Přírodozpyt Nauka o plním hospodářství Psaní Kreslení Hra na housle Hra na varhany Zpěv Tělocvik Druhý zemský jazyk Celkem hodin v ročníku

IV.ročník 1 8 4 2 2 2 2 3 2 0 2 2 2 2 2 2 38

Dotace předmětu 6 15 17 8 8 14 9 10 4 3 8 8 8 8 8 8

I.ročník 2 0 4 2 2 5 2 2 0 1 2 2 0 2 2 3 31

II.ročník 2 3 4 2 2 4 2 2 0 0 2 2 0 2 2 3 32

III.ročník 1 5 4 2 2 3 2 3 2 0 2 2 0 1 1 3 33

1 9 4 1 2 2 1 2 2 0 1 2 0 1 1 3 32

IV.ročník

org. statutu 1874 Dotace předmětu 6 17 16 7 8 14 7 9 4 1 7 8 0 6 6 12

I.ročník 2 0 4 2 2 4 2 2 0 1 2 2 2 1 2 3 31

org. statutu 1886

2 2 4 2 2 3 2 2 0 0 2 2 2 1 2 3 31

II.ročník

škol. roku 1869/70

2 5 4 2 2 2 1 2 2 0 2 1 2 2 1 3 33

III.ročník

Platné od:

2 9 4 1 1 2 1 1 2 0 1 1 2 2 1 3 33

IV.ročník

Učební plány pro učitelské ústavy mužské

8 16 16 7 7 11 6 7 4 1 7 6 8 6 6 12

Dotace předmětu

po roce 1869

statut 1874

í s a cí tv ka a pi i s in v ě g č n o o e m uč ěm ož ag Ze y N b d v e á P N yk z Ja

0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

statut 1886

63

Předmět

í a is yt is tv k p p s p i ř o z e at ěj dá do od m D o r o í e ř at sp řír P P M ho m ní l Po

s y ka pi uk u o r a s n ra od í K ní n b e e sl ud re H K

Dotace předmětů

Graf č. 9 Změny v časové dotaci předmětů v letech 1870 – 1918

Počet hodin

e ny sl a u rh ho va a n a ír ra v H a kl a n ra H ěv p Z

k vi c lo Tě

Protože v Kutné Hoře ani blízkém okolí nebyl žádný ústav pečující o děti „neplnosmyslné či spustlé“, dostávalo se žákům zprvu pouze teoretického výkladu, jak se k takovým dětem chovat a jak s nimi zacházet. Pro žáky IV. ročníku byla každoročně uspořádána přednáška odborníka z některého ze speciálních zařízení pro výchovu dětí se speciálními potřebami. Zhruba od poloviny 90. let 19. století podnikli žáci IV. ročníku minimálně jedenkrát ročně exkurzi do některého z takových zařízení.76 Při koncipování praxe bylo nutné reflektovat též skutečnost, že mnozí ze studujících ústavu nastoupí po ukončení studia na místa učitelů malotřídních škol. Aby žáci poznali praxi ve třídách s více odděleními, byly v některých dnech na cvičné škole takové třídy imitovány tím, že byly spojeny dva ročníky dohromady. Žáci IV. ročníku v takto provizorně spojených třídách konali jak náslechy, tak i samostatné výstupy. Krom toho ředitelství ústavu každoročně dojednalo s řediteli venkovských škol v blízkém okolí (především v Malíně a Sedlci) alespoň dvě návštěvy studujících ústavu na školách s výukou v odděleních, kde vedle náslechů měli také možnost prohlídky celého zařízení i s nahlédnutím do vedení školní dokumentace.77 Kromě exkursí do různých typů výchovně-vzdělávacích zařízení navštěvovali žáci od poloviny 80. let 19. století jako doplněk výuky některých teoretických předmětů různé podniky a továrny a pod vedením profesorů absolvovali poučné dějepisné, zeměpisné i přírodopisné vycházky. V počátečním období byl každoročně podniknut pro osvěžení mysli žáků jeden školní výlet. Jeho cílem byly většinou nedaleké lázně Roztěž. Později navštěvovali žáci v rámci školních výletů (někdy i několikadenních) významná kulturě-historická místa celé země. Ze záznamů v kronice vyplývá, že byl ústav minimálně jednou ročně podroben kontrole zemského školního inspektora. Tato kontrola probíhala většinou na jaře a trvala dva až čtyři dny. Inspektor byl přítomen ve výuce ve všech třídách a ročnících, dále si prohlédl veškeré prostory, které škola využívala k vychovatelským účelům. Kontrolovány byly též pomůcky v jednotlivých kabinetech. Inspekce byla vždy ukončena společnou závěrečnou poradou,

76

77

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 338, Registratura, 1904 - 1905, karton č. 15, Výroční zpráva ústavu ku zdělávání učitelů v Kutné Hoře za školní rok 1904/05. Tamtéž

64

na které inspektor provedl celkové zhodnocení. Dle záznamů v kronice lze soudit, že inspektor opouštěl ústav většinou spokojený. Jedenkrát měsíčně se konala pravidelná pedagogická porada. Na každé z těchto porad byl pořízen podrobný zápis, který byl zasílán ke schválení c. k. zemské školní radě, která ho pak s případnými připomínkami vracela zpět na ústav. Z těchto zápisů vyplývá, že se k poradě scházeli všichni vyučující ústavu i cvičné školy. V úvodu vždy seznámil ředitel všechny přítomné s obsahem došlé korespondence za uplynulý měsíc. Poté se vyjadřovali třídní učitelé všech tříd cvičné školy i ústavu k prospěchu, chování a docházce svých žáků. Vyučující zde měli možnost vznést k projednání požadavky na pořízení učebních pomůcek pro výuku svých předmětů. Kromě pravidelných porad byly někdy svolávány i porady mimořádné. Na těchto poradách byly například navrhovány a schvalovány seznamy žáků na přidělení stipendií, v jiných případech zde byly řešeny přestupky žáků, ale také vyučujících. K jedné z takových porad svolal Lindner sbor 28. května 1874, kdy byl projednáván přestupek třídního učitele 3. třídy cvičné školy Antonína Bertla, který „na ulici nepřiměřeně napomínal žáky 4. třídy za to, že na zpáteční cestě z kostela nedodržovali správné rozestupy a hrozil jim holí.“ Ředitel důrazně za toto chování vyučujícího napomenul a všechny ostatní upozornil, že „napomínání má probíhati bez vášně“.78 Hovoříme-li o organizaci školního roku, nemůžeme opomenout písemné a ústní zkoušky učitelské dospělosti a zkoušky učitelské způsobilosti pro školy obecné a měšťanské, které na zdejším ústavu probíhaly od roku 1881. Zkoušky učitelské způsobilosti se konaly dvakrát ročně – v listopadu a v dubnu. Podle počtu přihlášených zkoušenců se v některých letech protáhly na více než dva týdny, což působilo nemalé obtíže při zajištění běžné výuky na ústavu i cvičné škole. Koncem dubna nebo začátkem května se konala písemná část zkoušky učitelské dospělosti a první dva týdny v červenci (později poslední dva týdny v červnu) se konala ústní zkouška dospělosti. Před zahájením nového školního roku pak probíhaly opravné zkoušky dospělosti.

78

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 314, Registratura, 1881, karton č. 2, Záznam z mimořádné porady ze dne 28. května 1874.

65

2.8 Specifika výuky v době války Žáci byli během války stále rušeni a odváděni od svého původního poslání. Počáteční hotovení papírových podešví se po čase vystupňovalo až k těžkému shánění peněz na válečné půjčky a k odvodům žáků. V souvislosti se zabráním ústavní budovy bylo třeba upravit rozvrh hodin. Časová dotace některých předmětů musela být na určitou dobu redukována, protože v propůjčených prostorách kláštera Voršilek se bylo nutné vystřídat se žákyněmi tamní školy. Navíc zde probíhala i výuka cvičné školy. Problematická byla hudební výuka. Některé nástroje byly do propůjčených prostor sice přestěhovány, ale v rozvrhu se jen stěží hledalo pro hru na nástroj, která představovala poměrně vysokou časovou dotaci, místo. Aby bylo možné pokračovat

ve výuce hry

na varhany, musel ředitel ústavu požádat faráře, zda by pro výuku nepropůjčil kostel sv. Jana Nepomuckého. Kromě zdržování od výuky byl poznamenán i její obsah. Projevy loajálnosti měly být v době války podporovány zařazováním tzv. loajálních témat v českém a německém jazyce, jejichž seznam byl ke schválení zasílán zemské školní radě. Záhy nastaly odvody žáků a odchod odvedených ke službě a po čase do pole, docházely zprávy o raněných a padlých. Občas se někteří žáci vraceli na několik krátkých dní, aby vykonali válečnou maturitu. Jen některým šťastnějším bylo dopřáno, aby alespoň několik týdnů mohli chodit do školy. Za tuto krátkou dobu se měli naučit to, na co za normálních poměrů nestačí léta.79 Členové sboru, pokud nepřesáhli věkovou hranici 50-ti let, byli odvedeni, mladší museli službu i nastoupit. Propouštěni z ní byli teprve po dlouhých jednáních. Z úředního nařízení byli žáci cvičeni jako „junobrana“ ve vojenských výkonech. Úkol junobrany nespočíval pouze ve zvyšování fyzické zdatnosti žáků,

ale především v příznivém ovlivňování vojenské

náklonnosti a posilování loajálního myšlení a cítění. Výcvik junobrany se konal jednak na dvoře ústavu, jednak v blízkém okolí. Probíhal každou středu a sobotu odpoledne. Při pochodových cvičeních do okolí prováděli žáci pochodové cviky a polní hry. Účelem těchto cvičení bylo mimo jiné navykat žáky snášet různou teplotu a různou zátěž na rozličném 79

NEZBEDA, O.: Z kroniky ústavu. In: Výroční zpráva ústavu ku vzdělávání učitelů v Kutné Hoře 1926/27. Kutná Hora: 1927, s. 3-6.

66

terénu. Žáci byli též poučováni o signalizaci a o různých způsobech orientace v krajině ve dne i v noci, učili se číst v mapách.80 Zvlášť oblíbené byly mezi žáky celodenní pochody do blízkého okolí, při nichž rádi zpívali národní i dobové vojenské české písně, které alespoň na chvíli odváděly mysl od válečných útrap. Tyto vlastenecké projevy byly samozřejmě přísně zakázány. Zemská školní rada v roce 1918, kdy s očekávaným koncem války rostlo sebevědomí českého národa a s ním se stupňoval i odpor k rakousko-uherské monarchii, důrazně upozorňovala ředitelství všech škol na již v roce 1880 vydaný zákaz zpívání písně „Hej Slované“, která na těchto výletech žactva často zaznívala. V tomto upozornění se mimo jiné uvádí: „Poněvadž píseň „Hej Slované“ odporuje pravým zásadám výchovy školní

a naprosto se příčí výchově

rakousko-vlastenecké, ukládáme důtklivě ředitelstvím a okresním školním radám, aby pro uvarování se všech přísných následků trestních ihned důrazně opakování hořejších příkazů všemi prostředky zamezily a do budoucna znemožnily. Upozorňujeme zároveň, že zpěvníky, v nichž zmíněná píseň jest obsažena, byly zabaveny.“ 81 V roce 1917 bylo všem školám zemskou školní radou uloženo využívat školní zahrady a všechny pozemky ke škole náležející jako „válečné zahrady“. Měla být pěstována zelenina odváděná pro válečné účely, přičemž měly být upřednostněny především brambory, boby, pozdní řepa, hrách, mrkev, kedlubny, cibule. Školní zahrady však měly i nadále sloužit ke vzdělávání budoucích učitelů. Jeden z bývalých absolventů, který ze zdravotních důvodů nebyl odveden, vzpomínal na tuto dobu jako na velice náročnou i pro ty, kteří ve škole zůstali. Těch skutečně nebylo mnoho. Vzhledem k tomu, že někteří vyučující cvičné školy byli odvedeni a nastoupili vojenskou službu, museli je žáci čtvrtého a někdy dokonce i třetího ročníku dlouhodobě zastupovat, což bylo vzhledem k jejich nedostatečným pedagogickým zkušenostem i k tomu, že museli plnit také své školní povinnosti, velmi zatěžující.82

80

81

82

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 351, Registratura, 1917/1918, karton č. 24, Zpráva o výcviku junobrany. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 352, Registratura, 1918/1919, karton č. 25, Výnos ZŠR ze den 18. června 1918 č. 223. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, vymanipulované skupiny, inv. č. 464, Registratura, karton č. 66, Památník abiturientů učitelského ústavu v Kutné Hoře 1915 – 1919.

67

2.9 Zkoušky dospělosti v letech 1872 - 1918 Zkouška dospělosti, kterou bylo zakončeno studium na učitelském ústavu, zůstala v období Rakousko-Uherska bez výraznějších změn. Jejím obsahem byly víceméně všechny předměty, kterým se vyučovalo na obecné škole. Organizační statut z roku 1874 v § 66 praví: „Žákům, kteří vzdělávací kurz úplně vychodili, podniknouti jest přísnou zkoušku ve veškerých předmětech, kterýmž se na učitelském ústavě vyučuje.“83 Zkoušky dospělosti vykonané na učitelském ústavu nebyly bohužel srovnatelné s maturitami na ostatních středních školách, které svým nositelům umožňovaly vstup na vysokou školu. Jestliže se tedy absolvent učitelského ústavu rozhodl pro vysokoškolské studium, musel vykonat maturitní zkoušku na jiné střední škole (gymnáziu či reálce). Na kutnohorském učitelském ústavu vykonávali zkoušku učitelské dospělosti žáci domácí a externisté. Domácími žáky rozumíme ty, kteří navštěvovali ústav buď celé čtyři roky, nebo byli přijati do II. nebo III. ročníku z jiné střední školy. Externisté (někdy se užívá názvu privatisté) byli jedinci, kteří ústav nenavštěvovali a ke zkoušce se připravovali individuálně. Zcela specifické postavení měli absolventi středních škol, kteří navštěvovali podle § 16 organizačního statutu pouze IV. ročník ústavu. Při uvádění statistických údajů jsou zařazeni tito jedinci k žákům ústavu. Za zkoušku se zpočátku neplatilo. Organizačním statutem z roku 1886 byla zavedena taxa 5 zlatých pro externí zkoušence a také pro ty, kteří vstoupili do IV. ročníku ústavu po absolutoriu některé ze středních škol. Tato taxa byla rozdělena mezi zkoušející podle počtu předmětů.84 Celá zkouška se skládala z části písemné, ústní a praktické. U písemné části zaznamenáváme po vydání nového organizačního statutu v roce 1886 jednu z podstatnějších změn, a sice výraznou redukci počtu předmětů, ze kterých se psala klauzura. Organizační statut z roku 1874 stanovil v § 66 jako povinnou část písemné zkoušky klauzurní práci z pedagogiky, vyučovacího jazyka, matematiky, přírodopisu, přírodozpytu, zeměpisu

83 84

Organizační statut z roku 1874. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 322. Nařízení ministra vyučování ze 31. dne m. července 1886. č. 6031. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 217.

68

a dějepisu. Organizační statut z roku 1886 ukládá v § 64 písemnou práci pouze z pedagogiky, z vyučovacího jazyka a z matematiky.85 Tato úleva byla zřejmě zkoušenci vítána, protože právě písemná část zkoušky představovala pro mnohé, především pak externí zkoušence, skutečně „tvrdý oříšek“. Záznamy o průběhu zkoušek dospělosti totiž ukazují na značný počet externistů, kteří od zkoušky odstupovali ještě před dokončením písemné části. V první tištěné výroční zprávě učitelského ústavu v Kutné Hoře z roku 1876/77 jsou uveřejněna předepsaná témata písemných zkoušek pro rok 1877. Pro zajímavost a možnost posouzení nároků kladených na tehdejší zkoušence je zde uvádím:

1. Vychovatelství: Mají se tresty tělesné připustiti do školy obecné? – V čem záleží metoda analytická při vyučování? (Budiž příklady vysvětleno.) - Jak se rozeznává „dětská zahrádka“ dle systemu Fröblova od obyčejné opatrovny? - Důležitosť názorného vyučování ve třídě elementární. 2. Jazyk mateřský: – Jakou důležitost má vyučování jazykové v osnově učebné před jinými předměty vyučovacími? - Sjednejte o zkracování podstatných vět; (objasní se příklady) – Co jest epos a kteří básníci čeští v něm vynikají? – Čti s perem v ruce! 3. Zeměpis: Jak poučovati budete žáky o domově a kterých pomůcek tu užijete? – Nakreslete podobu moře středozemního a vyličte, jaký vplyv mělo na rozvoj vzdělanosti lidské za věku starého. – Nakreslete země alpské mocnářství rakousko – uherského a udejte v nich přísně ohraničenou rozlohu Alp centrálních! - Sjednejte o plodnosti půdy v moc. rak. uher. vzhledem k říši rostlinné! 4. Dějepis: Jakých výhod poskytuje při vyučování dějepisu na školách obecných methoda biografická?

- Příčiny, průběh

(zcela stručně) a následky válek punských. -

Vytkněte ty nejdůležitější državné přeměny mocnářství rakousko-uherského od Ferdinanda I. Až k roku 1815. 5. Počtářství a kreslení měřičské: Součet přepony a odvěsny pravoúhlého trojúhelníka je 9392 metrů, jejich rozdíl je 2348 metrů; jak dlouhá jest každá jeho strana? - Koule z litiny 85

Nařízení ministra vyučování ze 31. dne m. července 1886. č. 6031. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 217.

69

a koule z olova váží 50 kilo. Jak velký jest poloměr každé koule, když hustost litiny je 7.2 a olova 11.4? – V trojúhelníku různostranném jest strany a = 33,86 cn, úhel B = 103° 48‘. Trojúhelník ten má se řešiti! 6. Přírodopis: Kterých názorných prostředkův lze při vyučování přírodopisu užiti a jaké výhody poskytuje který z nich? – Mechanismus a chemismus dýchání. Dispozice pro nejvyšší třídu obecné školy. – Popište v ohledu mineralogickém a geologickém svůj domov a nejbližší jeho okolí! 7. Fysika: Pohyb těles vržených směrem svislým, šikmým a váhorovným. – Jaké pravdy fysikalné dají se žákům vysvětliti pomocí prosté olovnice? Dispozice pro vyšší třídu se vhodným užitím nepřímého názoru. - Pohyb těles vržených směrem svislým, šikmým a váhorovným. - Které úkazy přírodní zakládají se na vlhkosti vzduchu a jak se dá stupeň té vlhkosti stanoviti? Dispozice s užitím nepřímého názoru.86

Jak vidno, didaktická problematika nebyla řešena pouze v rámci písemných zkoušek z vychovatelství, ale také témata pro ostatní předměty se v mnoha případech vztahovala k metodice výuky na obecné škole. Kandidáti při písemných zkouškách museli prokázat nejen znalosti z jednotlivých předmětů, ale také schopnost uvažovat o konkrétním učivu v didaktické rovině a s ohledem na specifické odlišnosti a potřeby různých věkových skupin. Zde mohla představovat praxe na cvičné škole spolu s vyučovanými metodikami pro žáky ústavu jistou výhodu oproti externistům. Praktická zkouška měla podobu výstupu v některé ze tříd cvičné školy a zkoušenci jí měli prokázat metodickou způsobilost. Žáci, kteří neměli v obou pololetích IV.ročníku z praktických cvičení horší hodnocení než „chvalitebně“, byli od této části zkoušky osvobozeni. Úkol k praktickému výstupu byl zadán den před zkouškou, aby měli kandidáti časový prostor pro přípravu. U této zkoušky byli kromě členů komise přítomni někdy i učitelé cvičné školy.87

86

87

První veřejná zpráva c.k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1877. Kutná Hora: Rohlíček a Sievers, 1877, s. 38. Nařízení ministra vyučování ze 31. dne m. července 1886. č. 6031. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 218.

70

Úspěšné

zvládnutí

písemných

prací

a

praktického

výstupu

zajistilo

zkoušencům připuštění k ústní části, která byla završením celé zkoušky. Ústní zkouška se konala ze všech předmětů vyučovaných na ústavu. Organizační statut z roku 1874 umožňoval v případě dobrého prospěchu a dobrého hodnocení písemné práce osvobození od ústní zkoušky z jednoho i více předmětů.88

Nový organizační statut z roku 1886 byl co se

prominutí zkoušek týče o něco konkrétnější. Připouštěl osvobození od zkoušky z těch předmětů, ze kterých neměl

zkoušenec ve III. a IV. ročníku horší hodnocení než

„chvalitebně“. Žáci, kteří splňovali tato kriteria ve všech předmětech, se však museli podrobit zkoušce alespoň ze dvou předmětů, které zvolil předseda komise.89 Konečná známka z jednotlivých předmětů byla udělena po závěrečné poradě všech členů komise. U externích zkoušenců mělo být přihlíženo při konečném hodnocení i ke známkách na vysvědčeních za poslední dva školní roky.90 Dříve, než se začneme věnovat zkouškám dospělosti na učitelském ústavu v Kutné Hoře, připomeňme ještě poslední ministerský výnos týkající se zkoušek dospělosti na ústavech před vypuknutím 1. světové války. Jde o ministerský výnos ze dne 31. května 1908 č.15596, který mimo jiné praví: „hlavní váha budiž kladena na důkladnou znalost věcí podstatných, jakož i na způsobilost zkoušencovu k úřadu učitelskému, budiž upuštěno od každé méně cenné podrobnosti, jakož i od odříkávání učiva nazpaměť“.91 Ke zkoušení v duchu tohoto výnosu byly ústavy nabádány zvláště v těžké válečné době. Této problematice však bude věnována pozornost níže. Výše uvedený text nás z velké části informuje o obecné podobě zkoušek dospělosti na učitelských ústavech, která byla dána zmiňovanými organizačními statuty a ministerskými výnosy. V následujícím textu bude více prostoru věnováno konkrétně zkouškám dospělosti na učitelském ústavu v Kutné Hoře. Písemné zkoušky učitelské dospělosti se konaly vždy v polovině měsíce června, ústní zkoušky probíhaly za účasti zemského školního inspektora v červenci, později v červnu. 88 89

90 91

Organizační statut z roku 1874. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 324. Nařízení ministra vyučování ze 31. dne m. července 1886. č. 6031. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 219. Organizační statut z roku 1874. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 325. Ministerský výnos ze dne 31. května 1908 č.15596, Věstník min.č. 36.

71

Podle počtu zkoušenců trvaly na kutnohorském učitelském ústavu 2 – 11 dní. V září, před zahájením nového školního roku, se konaly opravné zkoušky. Zkoušky dospělosti byly spojeny vždy s řadou organizačních problémů. V počátečním období, kdy se psala písemná práce ze sedmi předmětů, trvaly písemné zkoušky celý týden i déle. Většinou byla psána denně písemná práce z jednoho předmětu. Kandidáti měli na její vypracování maximálně 4 hodiny. Výjimečně byly psány dvě práce v jednom dni. Při velkém počtu kandidátů bylo třeba pro písemnou část zkoušky vyčlenit i 5 tříd. Nedostatek prostorů nutil ředitelství v době písemných zkoušek k celé řadě ústupků ve výuce. Ty se někdy dotýkaly i cvičné školy, jejíž třídy byly pro písemky využívány. První zkoušky dospělosti na učitelském ústavu v Kutné Hoře proběhly vzhledem k ministerskému výnosu zkracujícímu učební kurs na tři roky už v roce 1872. Ještě v dalších dvou letech byli zkoušce podrobeni žáci třetího ročníku, než vstoupil počínaje školním rokem 1874/75 v platnost nový organizační statut pro učitelské ústavy, kterým mimo jiné skončilo přechodné tříleté období ústavů. V důsledku tohoto opatření neexistovaly ve školním roce 1874/75 čtvrté ročníky. Zkoušce dospělosti se v roce 1875 na kutnohorském učitelském ústavu podrobilo 32 frekventantů jednoročního praktického kurzu, který zde byl zřízen v souladu s ministerským výnosem ze dne 26. 5. 1874 č. 7114. Všech 32 zkoušenců u zkoušky uspělo. Teprve v roce 1876 byli poprvé podrobeni zkoušce dospělosti domácí žáci, kteří navštěvovali celý čtyřletý kurz. V roce 1874 vykonali na kutnohorském učitelském ústavu zkoušku dospělosti první externisté, kteří pak každoročně ve větší či menší míře doplňovali počet domácích zkoušenců. Mezi externími žadateli o povolení složit na ústavu zkoušku učitelské dospělosti nalézáme jedince, kteří již složili maturitu na některé ze středních škol, ale také ty, kteří byli u maturity neúspěšní. Většina externistů byli zkoušenci, kteří již získali maturitní vysvědčení na některé jiné střední škole a na učitelském ústavu vykonávali pouze zkoušku doplňující, protože se rozhodli věnovat učitelské profesi. Z žádostí je patrné, že převážná část těchto uchazečů byli absolventi gymnázia a reálky. Mezi externisty se objevují také jedinci, kteří nedokončili z různých důvodů studium na některém z učitelských ústavů a s určitým časovým odstupem se rozhodli zkoušce podrobit po soukromé přípravě. V těchto případech byl vždy ředitelstvím

72

zkoumán důvod nedokončení studia. Protože šlo zejména o tíživou finanční situaci rodiny nebo o zdravotní problémy, nebyl většinou důvod žádosti těchto jedinců zamítat. Výraznou většinu mezi externími zkoušenci ve sledovaném období tvořili muži – téměř 87 %. V souvislosti s počátkem rozvoje vyššího vzdělávání žen od 60. let 19. století se od 80. let objevují mezi externisty také dívky, i když pouze sporadicky.92 První externistka složila na kutnohorském učitelském ústavu zkoušku dospělosti v roce 1884. Jak je patrné z údajů v níže uvedené tabulce č. 6 , byl v některých letech počet externistek přihlášených ke zkoušce dospělosti výrazně vyšší. V těchto případech se jednalo o dívky z jedné instituce - v roce 1895 to byly dívky ze zdejšího dívčího učitelského ústavu v klášteře Voršilek, v roce 1898 šlo o děvčata z církevního učitelského ústavu v Chrudimi. Externisté, kteří se na ústavu chtěli podrobit zkoušce, museli podat písemnou žádost s následujícími náležitostmi - věk doložený křestním listem, lékařské vysvědčení prokazující tělesnou i duševní způsobilost pro výkon učitelského povolání, vysvědčení mravní zachovalosti vypovídající o chování žadatele, které vydávala obec, doklad o nabytí vyššího vzdělání na některé ze středních škol (reálka, gymnázium), seznam literatury, ze které se ke zkoušce připravovali, a podrobný životopis. Zkušební předpisy pro externisty vykazovaly některé odlišnosti v porovnání s těmi, které platily pro žáky, kteří se vzdělávali na ústavech po celé čtyři roky. Především bylo možné žádat zemskou školní radu o úlevy při zkouškách ze hry na hudební nástroj. Dokumenty v kutnohorském archivu svědčí o tom, že mnozí externisté této možnosti využívali, protože úroveň jejich hudební přípravy nebyla srovnatelná s tou, kterou poskytovalo studium žákům na ústavu. Osvobodit od této zkoušky zcela však možné nebylo. Zemská školní rada poukazovala na nezbytnost učitele národní školy zvládnout obstojně hru alespoň na jeden hudební nástroj. Dále bylo nutné rozlišit externisty, kteří již byli vlastníky maturitního vysvědčení z jiné střední školy. Ti nemuseli vykonávat zkoušku celou, ale pouze zkoušku doplňující z těch předmětů, ze kterých jim zkouška předepsaná na ústavech chyběla.

92

Od roku 1878 měly dívky možnost skládat maturitní zkoušku, nebylo však myslitelné navštěvovat střední školu společně s chlapci. První dívčí střední škola v pravém slova smyslu vznikla až v roce 1890, ale již předtím existovaly vyšší dívčí školy navazující na osmiletou obecnou školu a na měšťanku. Nebylo však možné na nich vykonávat maturitní zkoušku, proto jejich absolventky skládaly maturitu na středních školách a učitelských ústavech chlapeckých.

73

Známky z ostatních předmětů byly do vysvědčení opsány z maturitního vysvědčení. Krom vychovatelství (později pedagogiky), ze kterého se zkoušce podrobili všichni externí zkoušenci, byly tedy zkoušky učitelské dospělosti externistů velmi individuální. Externisté bez maturitního vysvědčení vykonávali samozřejmě zkoušku celou.93 Níže uvedená tabulka č. 6 nás podrobně informuje o počtu domácích a externích kandidátů, kteří na zdejším učitelském ústavu vykonali v období let 1872 - 1918 zkoušku učitelské dospělosti. Jsou v ní zaznamenány počty přihlášených i úspěšných kandidátů konajících zkoušky v jednotlivých školních letech. Údaje o počtu přihlášených a úspěšných zkoušenců jsou pro lepší přehlednost zpracovány v grafu č. 10. Z tabulky č. 6 a z grafu č. 10 je patrné, že nejvíce zkoušek dospělosti bylo složeno v rozmezí let 1879 - 1882. Tato skutečnost logicky souvisí se zřizováním paralelních tříd od poloviny 70. let 19. století. V důsledku ministerského výnosu ze října 1881, kterým bylo zakázáno zřizování paralelek, docházelo ke slučování

ročníkových tříd. Toto opatření

vedlo k poměrně vysoké naplněnosti tříd na počátku 80. let, která se odrážela i ve vyšším počtu zkoušenců v tomto období. Od poloviny 80. let, kdy opouští ústav poslední třídy sloučené z bývalých paralelek, se až do konce monarchie pohyboval průměrný počet domácích zkoušenců okolo 37, což koresponduje s počtem žáků stanoveným zákonem na třídu, vezmeme-li v úvahu přirozený úbytek během studia. Výjimkou byla pouze válečná léta, kdy se počet zkoušenců mírně snížil. V grafu č. 11 je vyjádřen poměr domácích a externích zkoušenců. Z celkového počtu 2215 přihlášených zkoušenců bylo 1691 žáků domácích, což je 76,3 %. Mezi domácí žáky je zařazeno také 9 kandidátů, kteří navštěvovali podle § 16 organizačního statutu pouze IV. ročník ústavu po úspěšném ukončení některé ze středních škol. Externích zkoušenců bylo 525, tedy 23,7 %. Mezi externími kandidáty bylo z 525 přihlášených 456 mužů (86,8 %) a 68 žen (13,2 %). Ze všech zkoušenců představovali domácí žáci asi 76 %, muži externisté 21 % a ženy externistky pouhá 3 %.

93

Viz VALENTA, J.: Učitelské ústavy, státní pedagogické akademie a snahy o reformu přípravy učitelů obecných a měšťanských škol. In: VÁŇOVÁ, R., RÝDL, K., VALENTA, J.: Výchova a vzdělávání v českých dějinách IV.díl- 1.svazek. Praha: Univerzita Karlova, 1992, s. 296 - 299.

74

Zkušební rok 1872 1873 1874 1875 1876 1877 1878 1879 1880 1881 1882 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 1900 1901 1902 1903 1904 1905 1906 1907 1908 1909 1910 1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917 1918 Celkem

Zkoušenci externí Muži Ženy Přihl. uspěli přihl. uspěli přihl. uspěly

Všech

Zkoušenci domácí přihl. 10 6 19 32 34 34 51 70 93 62 68 40 47 37 29 24 31 40 44 49 42 39 43 39 37 30 28 35 33 30 35 33 31 35 29 31 42 26 33 33 35 32 30 27 24 25 12 1689

8 6 19 32 34 34 46 69 92 59 64 37 46 35 29 23 30 40 44 48 42 36 43 38 31 30 28 33 33 30 35 32 29 35 29 29 41 25 33 31 35 29 29 27 24 25 12 1639

0 0 7 28 27 25 41 29 33 16 26 10 4 3 7 9 24 16 16 4 7 5 2 5 2 7 2 5 1 2 6 7 9 10 11 13 8 2 2 7 4 4 5 0 3 0 2 456

0 0 5 15 10 12 12 19 11 5 5 8 2 2 4 3 12 11 10 3 1 5 1 3 2 3 1 5 1 2 6 4 3 6 3 8 5 2 3 5 1 1 4 0 2 0 1 227

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 11 0 18 0 0 0 1 0 1 2 3 0 2 2 0 0 0 3 9 5 4 3 3 69

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 9 0 17 0 0 0 0 0 1 1 3 0 2 1 0 0 0 3 9 4 2 3 2 59

0 0 7 28 27 25 41 29 33 16 26 10 5 3 8 9 24 16 16 4 7 5 2 5 13 7 20 5 1 2 7 7 10 12 14 13 10 4 2 7 4 7 14 5 7 3 5 525

Uspěli

přihl.

uspěli

0 0 5 15 10 12 12 19 11 5 5 8 3 2 5 3 12 11 10 3 1 5 1 3 11 3 18 5 1 2 6 4 4 7 6 8 7 3 3 5 1 4 13 4 4 3 3 286

10 6 26 60 61 59 92 99 126 78 94 50 52 40 37 33 55 56 60 53 49 44 45 44 50 37 48 40 34 32 42 40 41 47 43 44 52 30 35 40 39 39 44 32 31 28 17 2214

8 6 24 47 44 46 58 88 103 64 69 45 49 37 34 26 42 51 54 51 43 41 44 41 42 33 46 38 34 32 41 36 33 42 35 37 48 28 36 36 36 33 42 31 28 28 15 1925

Tabulka č. 6 Přehled zkoušek dospělosti v letech 1872 - 1918 75

1888

1886

domácí

1892

76

1896

1898

externí

Školní roky

1894

1890

1884

1882

1880

1878

1876

1874

1872

Počet úspěšných zkoušenců

Graf č. 10 Počet úspěšných domácích a externích zkoušenců v letech 1872 - 1918

60 40 20 0

120 100 80

Zkoušky dospělosti v letech 1872-1918

1918

1916

1914

1912

1910

1908

1906

1904

1902

1900

Zastavme se nyní krátce u úspěšnosti kandidátů při zkouškách, která je procentuálně vyjádřena v tabulce č. 7 a graficky znázorněna v grafu č. 12 na následující straně. Ve sledovaném období se na ústavu podrobilo zkoušce dospělosti 1691 domácích žáků, z nichž 1631 uspělo a obdrželo vysvědčení dospělosti. Tato hodnota představuje 96,45 % úspěšnosti, což lze považovat za obstojný výsledek. Všech externích zkoušenců bylo ve sledovaném období 525, uspělo jich 286. Úspěšnost externistů byla ve srovnání s domácími žáky podstatně nižší, činila pouhých 54,47 %, přičemž tento výsledek podstatně vylepšují externistky s úspěšností 86,76 %, zatímco úspěšnost externistů mužů činila pouhých 49,78 %. O příčinách vysokého „odpadu“ externistů můžeme dnes pouze spekulovat. Je pochopitelné, že soukromá příprava ke zkoušce byla podstatně náročnější. Krom toho velká část externistů již jedno maturitní vysvědčení měla, proto jejich motivace k přípravě nemusela být tak vysoká. Zdá se, že mnozí přicházeli zkoušku pouze zkusit, přičemž značná část, jak bylo výše zmíněno, odstoupila již během její písemné části. Tito kandidáti nemohli být na rok reprobováni jako ti, kteří neuspěli až u části ústní. Mohli tak přijít ke zkoušce znovu již na podzim, což někteří také činili. Proto v pozdějších letech došlo ke změně pravidel pro odstoupení od písemné zkoušky. Kandidát musel mít pro tento krok skutečně vážný důvod, jinak musel ve zkoušce pokračovat. V pozdějších letech mohl lehkomyslnějšímu přístupu

Poměr přihlášených zkoušenců 21%

3%

76%

domácí externisté externistky

Graf č. 11 Poměr přihlášených zkoušenců v letech 1872 – 1918

77

Úspěšnost zkoušenců v letech 1872 - 1918 vyjádřená v procentech Zkoušenci domácí přihl.

uspěli

Muži přihl. uspěli

1691

1631

456

96,45%

227

49,78%

Zkoušenci externí Ženy Celkem přihl. přihl. uspěly

68

59

525

86,76%

Celkem uspěli

286

Celkem přihl.

Celkem uspěli

2215

1925

54,47%

86,86%

Tabulka č.7 Úspěšnost zkoušenců v letech 1872 až 1918

Úspěšnost u zkoušek dospělosti v letech 1872-1918

počet zkoušenců

1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0

domácí

externisté přihlášení

externistky

úspěšní

Graf č. 12 Úspěšnost u zkoušek dospělosti v letech 1872 – 1918

externích zkoušenců při přípravě na zkoušky nahrávat i relativně nízký poplatek. Taxa stanovená organizačním statutem z roku 1886 zůstávala stejná ještě na počátku dvacátého století, přestože hodnota peněz od té doby výrazně klesla. Pro zkoušence tak částka zaplacená za zkoušku nebyla tak vysoká, aby nestálo za to „zkusit štěstí“. Zvláštní pozornost zasluhují zkoušky dospělosti ve válečném období. S vypuknuvší první světovou válkou nastaly odvody žáků a jejich nástup vojenské služby. Ministerstvo kultu a vyučování rozhodlo s přihlédnutím ke zvláštním poměrům ministerským výnosem ze dne 8. října 1914 č.3018 o předčasném připuštění ke zkouškám dospělosti těch žáků, kteří mohli očekávat, že budou povoláni k vojenské službě. Žáci nejvyšších ročníků učitelských

78

ústavů státních i soukromých mohli být na svou žádost bezodkladně připuštěni ke zkoušce dospělosti, prokázali–li, že byli odvodní komisí uznáními způsobilými k vojenské službě a činnou vojenskou službu buď již nastoupili, nebo ji byli povinni v brzké době nastoupit. Těm, kteří již vojenskou službu nastoupili, byla vojenským úřadem udělena k vykonání zkoušky dospělosti potřebná dovolená. Zpočátku trvala pouhý týden, ale později bylo žákům umožněno vrátit se před vykonáním zkoušky do školy na jeden měsíc. Zkoušky měly být konány na učitelském ústavu, který žáci dosud navštěvovali, ale výjimečně bylo povoleno vykonat zkoušku dospělosti na jiném státním učitelském ústavu s příslušným vyučovacím jazykem.94 Zkoušky dospělosti byly konány i nadále podle ustanovení § 64 ministerského nařízení ze dne 31. července 1886 č. 6931, ovšem s tou změnou, že od ústní zkoušky z jednotlivých předmětů směli být komisí osvobozeni ti zkoušenci, jejichž průměr dosavadních výkonů z tohoto předmětu byl alespoň „dobrý“. Toto osvobození však bylo možné pouze v tom případě, že žák vykonával zkoušku na ústavu, který posledně navštěvoval. Při výkonu předčasných zkoušek dospělosti mělo být dbáno výše citovaného ustanovení ministerského výnosu ze dne 31. května 1908 č. 15596. Vysvědčení dospělosti bylo zkoušencům vydáváno na obvyklém formuláři, ale musela na něm být uvedena poznámka, že se jedinec podrobil zkoušce dospělosti podle § 64 ministerského nařízení ze dne 31. července 1886 č.6031 a ministerského výnosu ze dne 8. října 1914 č. 3018. Zkoušenci, kteří vykonali zkoušku dospělosti předčasně v průběhu školního roku, byli oprávněni k zatímnímu ustanovení podučitelem nebo učitelem na obecné škole teprve od počátku dalšího školního roku. Na externí zkoušence se tato výjimečná ustanovení nevztahovala.95 Na ředitele ústavu přešla ve válečné době celá řada pravomocí, mezi nimi například vypisování termínů zkoušek dospělosti a jejich řízení nebo určení témat písemných prací. Zemské školní radě byla pak zaslána pouze stručná zpráva o průběhu zkoušek a závěrečný protokol.

94

95

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 348, Registratura, 1914/1915, karton č. 22, Ministerský výnos ze dne 8. října 1914 č. 3018. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 348, Registratura, 1914/1915, karton č. 22, Ministerský výnos ze dne 8. října 1914 č. 3018.

79

Někteří odvedení žáci čtvrtého ročníku vykonávali předčasnou zkoušku učitelské dospělosti ještě před odchodem do války. Věková hranice odvedených chlapců se však s nečekaným prodlužováním války stále snižovala. Postupně byli odvedeni i mnozí žáci ze třetího ročníku a výjimečně i z ročníku druhého. Ti se pak vraceli z válečné služby na čtyřtýdenní dovolenou do školy, kdy měli za pouhý jeden měsíc zvládnout to, na co jindy sotva stačil celý školní rok. Z údajů ve výše uvedené tabulce č. 6 je ve válečném období patrná stoprocentní úspěšnost domácích zkoušenců. Tento výsledek je bezesporu třeba přičíst spíše shovívavosti profesorů v této nestandardní situaci, než skutečným znalostem zkoušenců, protože příprava na zkoušku za daných okolností nabyla a ani nemohla být valná. Níže uvedená tabulka č. 8

nás podrobněji informuje o počtu zkoušenců, kteří

v době první světové války vykonali zkoušku dospělosti předčasně, a to buď před nástupem vojenské služby nebo během vojenské dovolené, a těch, kteří složili zkoušku v řádném termínu po čtyřleté docházce. Počet těch, kteří vykonali zkoušku v řádném termínu, byl v posledních dvou válečných letech skutečně mizivý, protože téměř všichni žáci vykonávali válečnou službu. V tabulce č. 9 jsou uvedeny termíny zkoušek dospělosti konaných ve válečných školních letech, které ukazují, že tyto školní roky byly ve znamení permanentních válečných zkoušek dospělosti, které narušovaly už i tak komplikovanou a stále rušenou organizaci školního roku. Kromě zkoušek v řádném termínu v červenci a opravných zkoušek v září se v době války konala na kutnohorském učitelském ústavu válečná zkouška dospělosti v osmnácti dalších termínech.

Zkoušky dospělosti v době 1. světové války Zkušební rok 1915 1916 1917 1918 Celkem:

před nástupem v době vojenské vojenské dovolené služby 16 0 9 2 12 11 1 10 38 23

v řádném termínu 11 13 2 1 27

Tabulka č. 8 Zkoušky dospělosti v době 1. světové války 80

Celkem 27 24 25 12 88

červenec

červen

květen

duben

březen

únor

leden

prosinec

listopad

říjen

září

Školní rok

Termíny zkoušek dospělosti v letech 1914/15 - 1917/18

1914/15 1915/16 1916/17 1917/18

Tabulka č. 9 Termíny zkoušek dospělosti v letech 1914/15 – 1917/18

řádný termín opravná zkouška válečná maturita

Na závěr tohoto oddílu je třeba zmínit ještě jednu důležitou skutečnost. Zkouška dospělosti z učitelského ústavu nejenže neumožňovala vstup na vysokou školu, ale neopravňovala svého nositele ani k ustanovení definitivním učitelem.96 V následující podkapitole se proto budeme věnovat dalším krokům, které musel absolvent učitelského ústavu podniknout, aby se mohl stát skutečným učitelem na obyčejné škole obecné a na škole měšťanské.

2.10 Zkoušky učitelské způsobilosti Školský zákon z roku 1869 v § 34 praví: „Vysvědčení dospělosti činí kandidáta způsobilým jedině k tomu, aby mohl zřízen býti za podučitele nebo za provizorního učitele. Aby však mohl definitivně ustanoven býti za učitele, zapotřebí má vysvědčení spůsobilosti učitelské, kteréhož nabude zkouškou spůsobilosti, když byl nejméně dvě léta ve škole prakticky vyučoval.“ 97 V říšském školním zákonu ze dne 2. května 1883 zůstalo toto ustanovení (§ 38) téměř beze změn. Kandidát, který chtěl být ustanoven definitivním učitelem na škole

96

97

Říšský školní zákon ze dne 14. května 1869 (s úpravami ze dne 2. května 1883). In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 80-81. Říšský školní zákon ze dne 14. května 1869 (s úpravami ze dne 2. května 1883). In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 80-81.

81

měšťanské, se musel po dalších třech letech praxe na obecné škole podrobit zkoušce učitelské způsobilosti pro školy měšťanské. Učitelé měli při těchto zkouškách prokázat, že si od doby, kdy získali vysvědčení dospělosti, případně vysvědčení způsobilosti pro školu obecnou, rozšířili praxí a dalším studiem okruh svých vědomostí a osvojili si metodiku vyučování všech předmětů vyučovaných na obecné škole. Je až paradoxní, co vše museli učitelé národní školy podstoupit, přičemž úroveň jejich dosaženého vzdělání byla stále nesrovnatelná s gymnazisty či absolventy reálky, kteří měli cestu k vysokoškolskému studiu volnou. Zkoušky učitelské způsobilosti bylo možné vykonávat od roku 1881 také na kutnohorském ústavu. Ministerským vynesením ze dne 28. června 1881 č.8955 byla při kutnohorském ústavu zřízena zkušební komise pro školy obecné a měšťanské.98 Dne 24. září 1881 se konala první schůze členů zkušební komise za předsednictví profesora Lindnera, který ve své slavnostní řeči vyslovil názor, že: „zřízení této komise na kutnohorském ústavu jest dalším krokem vpřed ve vzdělávání učitelů.“ 99 Za zkoušku učitelské způsobilosti museli zkoušenci platit. Do školního roku 1885/86 činila tato taxa 8 zlatých za zkoušku pro školu obecnou, 10 zlatých za zkoušku pro školu měšťanskou a 5 zlatých za každou zkoušku doplňovací nebo speciální. Nový organizační statut pro ústavy z roku 1886 tuto taxu zvýšil na 10 zlatých za zkoušku pro školy obecné, 12 zlatých za zkoušku pro školy měšťanské a 6 zlatých za zkoušky doplňující a speciální.100 Před samotnými zkouškami se pravidelně konaly zvláštní porady členů zkušební komise, při nichž byly stanoveny termíny zkoušek, aby byla pokud možno co nejméně narušena výuka na ústavu i na cvičné škole. Členové zkušební komise se na těchto poradách zabývali také návrhy předloženými k prodiskutování zemskou školní radou, které vznikaly na podnět zkušeností se zkouškami učitelské způsobilosti na ostatních ústavech. Tyto návrhy měly vést k odstranění některých nedostatků.

98

99

100

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, str.26. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 387, Registratura, 1881, karton č. 47, Protokol z 1. schůze zkušební komise. Nařízení ministra záležitostí duchovních a vyučovacích ze dne 31.července 1886 č. 6033, Předpis pro zkoušky učitelské způsobilosti pro obyčejné školy obecné a měšťanské, čl.VI. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 298.

82

Protokoly zaznamenané o zkouškách nám umožňují vytvořit si představu o jejich podobě. Zkouška se skládala z části teoretické a praktické. Teoretická část zahrnovala zkoušku písemnou a ústní. Nejprve se konala

zkouška písemná, která pro zkoušence

pro školy obecné zahrnovala všechny předměty, kterým se vyučovalo na obecné škole, a pedagogiku. Zkoušenci psali nejprve písemnou práci z vyučovacího jazyka, poté z matematiky a nakonec jakýsi test, v němž odpovídali na několik otázek z ostatních předmětů a z pedagogiky. Ústní zkouška se vztahovala především k metodice povinných předmětů vyučovaných na obecné škole, kandidát však musel prokázat také znalost učiva obecné školy a školních předpisů. Povinnou součástí této zkoušky byla také zvláštní ústní zkouška z náboženství svého vyznání. Završením byl pak praktický výstup ve třídě, přičemž bylo kandidátovi den předem oznámeno, ve které třídě a čemu bude učit.101 Učitelé pro měšťanské školy se specializovali volbou jednoho ze tří nabízených oborů na výuku určité skupiny předmětů. Gramaticko-historický obor zahrnoval mluvnici, dějepis a zeměpis, přírodovědecký obor přírodopis, přírodozpyt a jako doplněk matematiku nebo rýsování, obor matematicko-technický matematiku s kreslením a jako doplněk přírodozpyt nebo rýsování. Doplňkové předměty bylo možné nahradit jiným předmětem z oboru přírodovědeckého a matematicko-technického.

Kandidát pro obor přírodovědecký měl

možnost například místo doplňkové matematiky zvolit kreslení, kandidát pro obor matematicko-technický mohl doplňkovou zkoušku z přírodozpytu nahradit přírodopisem. Existovala také možnost získat způsobilost pro dva (i tři) obory, ale nebylo to možné v jednom zkušebním období. § 6 předpisu o zkouškách ze dne 5. dubna 1872 umožňoval skládat také zkoušky z předmětů, které patřily k jiné skupině, než kandidát zvolil. Po novelizaci zákona v roce 1883 toto již možné nebylo. Zkouška pro školy měšťanské zahrnovala od roku 1883 pouze předměty, které patřily ke zvolené skupině.102 Kandidáti, kteří chtěli získat způsobilost k vyučování na škole měšťanské, byli povinni vykonat písemnou i ústní zkoušku ze všech předmětů zvoleného oboru. Pro zkoušence byla 101

102

Nařízení ministra záležitostí duchovních a vyučovacích ze dne 31.července 1886 č. 6033, Předpis pro zkoušky učitelské způsobilosti pro obyčejné školy obecné a měšťanské, čl.VI. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 278 – 281. Viz Nařízení ministra záležitostí duchovních a vyučovacích ze dne 31.července 1886 č. 6033, Předpis pro zkoušky učitelské způsobilosti pro obyčejné školy obecné a měšťanské, čl.VI. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 284 – 293.

83

tedy část písemné zkoušky společná, a to z vychovatelství, dále už byla zkouška specifikována podle zvoleného oboru. Po úspěšně zvládnuté písemce mohl být zkoušenec připuštěn k části ústní zahrnující pedagogiku a všechny předměty zvolené skupiny. Poté následoval sejně jako u zkoušenců pro školu obecnou praktický výstup.103 Při ústních zkouškách byl u každého zkoušence zaznamenáván tzv. protokol otázek. U každého předmětu musely být pečlivě zaznamenány všechny otázky, které byly kandidátovi při ústní zkoušce položeny. Studium těchto dokumentů prokazuje, že zkouška učitelské způsobilosti pro školu měšťanskou byla zkouškou poměrně náročnou. Není tedy překvapivé, že se k ní mnoho kandidátů nehlásilo . Pro zajímavost uvádím příklad témat

k písemné zkoušce z pedagogiky pro školy

měšťanské a otázky položené při ústní zkoušce z pedagogiky pro školy měšťanské jednomu ze zkoušenců. Témata písemné zkoušky: 1) „Kterak buditi při žácích měšťanských škol vyšší city vůbec a krasocit zvláště?“ 2) „Co byl humanismus či filantropismus , který z nich školství obecnému více prospěl?“ Otázky a témata ústní zkoušky: 1) Co jest vychovávání? 2) Vychovatelské prostředky (příklady) 3) Paměť 4) Úsudek substituční 5) Osnova vyučovací 6) Řád školní vyučovací 7) Kázeň školní 8) Novela o měšťanských školách 9) Michel de Montaigne 104

103

104

Viz Nařízení ministra záležitostí duchovních a vyučovacích ze dne 31.července 1886 č. 6033, Předpis pro zkoušky učitelské způsobilosti pro obyčejné školy obecné a měšťanské, čl.VI. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 284 – 293. Protokol o zkoušce učitelské způsobilosti. Registratura zkušební komise 1893 – 1896, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav v Kutné Hoře, karton č. 48.

84

Kromě povinně předepsaných předmětů bylo možné vykonat zkoušky doplňovací z náboženství, zpěvu, tělocviku a němčiny (u němčiny byla rozlišena úroveň pro školy obecné a měšťanské) a zkoušky speciální z francouzštiny, polního hospodářství, hry na housle, klavír nebo varhany. Zkoušky pro všechny tyto předměty se skládaly z části písemné a ústní.105 Zkoušky učitelské způsobilosti se na kutnohorském ústavu konaly dvakrát v průběhu školního roku – na podzim a na jaře. V některých letech byl počet přihlášených zkoušenců vysoký a zkoušky pak trvaly i dva týdny, což s sebou neslo také nemalé nároky na prostorové i personální zajištění. Ústní zkoušky proto probíhaly většinou až v odpoledních hodinách, kdy skončila běžná výuka. Podzimní termín byl v listopadu a vždy se ke zkoušce přihlásilo mnohem více zkoušenců než na termín jarní, který probíhal v květnu. Nabízí se hned několik vysvětlení, proč tomu tak bylo. Dá se předpokládat, že učitelé využívali k přípravě na zkoušku letní prázdniny, případně navštěvovali v průběhu prázdnin přípravné kurzy, které na některých ústavech byly otevírány. Dále zde mohla sehrát určitou roli i skutečnost, že roční kursy pořádané učitelskými ústavy pro přípravu ke zkoušce pro školu měšťanskou nebyly v době jarních zkoušek ještě dokončeny, proto se i pro jejich absolventy jevil podzimní termín jako vhodnější. Údaje o počtu zkoušenců, kteří na kutnohorském učitelském ústavu konali zkoušku učitelské způsobilosti, byly bohužel pravidelně zaznamenávány pouze do školního roku 1900. Přestože povaha dostupného zdroje nedovoluje tento údaj sledovat podrobněji, rozhodla jsem se zjištěné údaje vyhodnotit.. Informace o počtu zkoušenců a o jejich

úspěšnosti jsou

zaznamenány v tabulce č. 10. V letech 1881 – 1900 vykonalo na kutnohorském pedagogiu celou zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné 1026 zkoušenců, z nichž 975 při zkoušce uspělo (95 %).106 Ten, kdo od zkoušky odstoupil v průběhu písemné části, nebyl reprobován a nedostal ani žádný záznam o tom, že zkoušku konal. Mohl tak hned v dalším zkušebním období přijít

105

106

Viz Nařízení ministra záležitostí duchovních a vyučovacích ze dne 31.července 1886 č. 6033, Předpis pro zkoušky učitelské způsobilosti pro obyčejné školy obecné a měšťanské, čl.VI. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 293 – 298. Údaje zahrnují pouze zkoušence, kteří vykonali zkoušku celou, přesné údaje o počtu těch, kteří v průběhu písemné části odstoupili, nejsou k dispozici.

85

ke zkoušce znovu na rozdíl od reprobovaných, kteří museli čekat rok, a krom toho měli podle předpisů možnost opakovat zkoušku učitelské způsobilosti už pouze jednou. Kutnohorský učitelský ústav, který měl s kandidáty, kteří přicházeli „zkusit štěstí“ své zkušenosti, vícekrát upozorňoval zemskou školní radu na skutečnost, že se ke zkoušce hlásí mnoho nepřipravených kandidátů, kteří zneužívají možnost odstoupit od zkoušky během její písemné části bez jakýchkoli postihů. Jako příklad byl uváděn zkoušenec, který se ke zkoušce hlásil po čtyři po sobě jdoucí období a vždy během písemky odstoupil. V roce 1895 se objevuje snaha změnit ustanovení o odstoupení od zkoušky,

které

bylo do té doby v podstatě závislé na libovůli zkoušence. Výnosem zemské školní rady ze dne 7. listopadu 1895 č. 41355 bylo povolení odstoupit od zkoušky vázáno na závažné důvody. Konkrétně tento výnos praví: „Aby se zabránilo nedokonalé přípravě kandidátů ke zkoušce učitelské způsobilosti a lehkomyslnému se k nim přihlašování, jest záhodno ustanovení článku II. odstavce 11 předpisu o zkouškách ze dne 31. července 1886 č.6033 takto změnit: -

reprobováni mají být ti, jejichž prospěch se z jednoho předmětu jevil jako nedostatečný, i když už ve zkoušce nepokračovali. U zkoušek pro školy měšťanské bude reprobován kandidát, který se jevil v průběhu písemné či ústní zkoušky z jednoho předmětu jako nedostatečný nebo ze třech předmětů pouze dostatečný. 107

Je samozřejmé, že ne všichni učitelé se zkouškou způsobilosti pro školy obecné přistupovali ke zkoušce učitelské způsobilosti pro školy měšťanské. Ti, kteří na měšťanskou školu nemířili, to neměli zapotřebí. Pravdou je, že náročnost této zkoušky mnohé odrazovala. Z údajů zaznamenaných v níže uvedené tabulce č. 10 o vykonaných zkouškách učitelské způsobilosti na kutnohorském učitelském ústavu v letech 1881 – 1900 je patrné, že počet zkoušenců pro školu měšťanskou byl výrazně nižší než počet zkoušenců pro školu obecnou.

107

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 399, Registratura zkušební komise, 1893 - 1896, karton č. 48, Výnos zemské školní rady ze dne 7. listopadu 1895 č. 41355.

86

Housle

Modelování v hlíně

0 30 13 41

5 19

1

Klavír

Varhany

Polní hospodářství

0

Francouzština

Tělocvik

181 48 26

Zpěv

Náboženství

Němčina (měšť. šk.)

Němčina (obec. šk.)

Úspěšných v %

Úspěšných

Reprobovaných

Celkem konalo zk.

90% 89% 100%

Úspěšných v %

1026 975 41 95% 219 198 21 Mužů 926 879 37 94% 194 173 21 100 96 4 96% 25 25 0 Žen

Úspěšných

Reprobovaných

Celkem konalo zk.

Zkoušky učitelské způsobilosti ve školních letech 1881/82 - 1899/1900 Školy obecné Školy měšťanské Doplňovací Speciální

Tabulka č. 10 Zkoušky učitelské způsobilosti v letech 1881 až 1900

Ve sledovaném období vykonalo zkoušku pro školu měšťanskou 219 kandidátů (194 mužů, 25 žen), tedy přibližně 1/5 počtu zkoušenců pro školu obecnou. Úspěšnost při této zkoušce byla nižší než u zkoušek pro školu obecnou, představovala 90 %. Ze srovnání výsledků mužů a žen při zkouškách vycházejí o něco lépe ženy, které v případě zkoušek učitelské způsobilosti pro školy měšťanské dosáhly dokonce 100% úspěšnosti. Těžko říci, zda lze lepší výsledek žen (stejně tak i úspěšnost žen externistek při zkouškách dospělosti byla vyšší než úspěšnost mužů) vysvětlit jejich zodpovědnějším přístupem k přípravě, nebo případně shovívavostí komise složené výhradně z mužů k příslušnicím něžného pohlaví. Ze zkoušek doplňovacích byl mezi učiteli evidentně největší zájem o zkoušku z němčiny. Naopak žádný ze zkoušenců nevykonal ve sledovaném období doplňovací zkoušku z tělocviku a ze zpěvu. Zkouška z těchto předmětů byla totiž běžnou součástí zkoušky pro školy obecné. Jako doplňovací ji mohli vykonat ti jedinci, kterým byla z nějakého důvodu při běžné zkoušce pro školy obecné prominuta. U zkoušek speciálních se nejvíce zkoušenců podrobilo zkoušce ze hry na varhany. Pravděpodobně není náhodné, že těchto zkoušek výrazně přibylo po vydání nového organizačního statutu v roce 1886, kdy i na ústavech hra na varhany výrazně posílila a stala se z volitelného předmětu předmětem povinným.

87

2.11 Kurzy připravující ke zkoušce pro školy měšťanské Kromě možnosti vykonat na ústavu v Kutné Hoře zkoušky učitelské způsobilosti pro školy měšťanské mohli zájemci v některých letech navštěvovat také jednoroční kurzy, které pro tyto zkoušky připravovaly. Jejich zřizování bylo zakotveno v § 42 zákona ze dne 2. května 1883. Ten konkrétně praví: „Kvůli dalšímu vzdělání pro povolání učitelské, jmenovitě v předmětech učebních školy měšťanské, zřízeny buďte zvláštní kurzy učební.“ Původně zněl § 42 takto: „Aby kandidáti dojíti mohli důkladnějšího vzdělání k povolání učitelskému, zařídí se zvláštní kurzy učitelské (semináře pedagogické) na univerzitách nebo na vysokém učení technickém.“ 108 Podrobněji se ke zřizování těchto kurzů vyjadřuje ministerské nařízení ze dne 31. července 1886 č. 6032. Kurzy nebyly otvírány na všech ústavech každoročně, ale na návrh zemských školních úřadů a po schválení ministerstvem pouze na některých. Podmínkou pro přijetí do kurzu bylo vysvědčení učitelské způsobilosti pro školy obecné nebo alespoň zkouška dospělosti z učitelského ústavu s dobrým prospěchem. Na konci kurzu obdrželi posluchači frekventační vysvědčení. Vyučování v kurzech bylo bezplatné, náklady byly hrazeny ze státních prostředků. 109 Kutnohorský ústav pořádal do roku 1918 takový kurz pouze dvakrát. Ministerským výnosem ze dne 17. června 1887 č. 606 byl schválen kurz připravující pro obor přírodovědný, který byl zahájen počátkem školního roku 1887/88. Ředitelem kurzu byl jmenován tehdejší ředitel ústavu, profesor Kalina. Učiteli se stali profesor Domin a profesor Votruba, vyučující zdejšího ústavu, a profesor Zuvač z místní reálky. Časová dotace výuky činila 10 hodin týdně. Vyučovalo se ve středu a v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne. Zájem o tento kurz byl ze strany učitelstva poměrně velký, přihlásilo se 29 posluchačů, z nichž 25 obdrželo na konci kurzu frekventační vysvědčení.110 Dne 3. října 1900 byl při ústavu otevřen jednoroční kurz pro učitele měšťanských škol v oboru matematicko – technickém povolený ministerským výnosem ze dne 21. dubna 1900

108 109

110

Zákon ze dne 2.května 1883. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 83. Nařízení ministra záležitostí duchovních a vyučovacích ze dne 31. m. července 1886 č. 6032. In: KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894, s. 268 – 269. Druhá veřejná zpráva c. k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1897. Kutná Hora: Šolc, 1897, s. 120.

88

č. 8220. Vedením kurzu byl pověřen tehdejší ředitel ústavu Josef Šimek, učiteli kurzu byli ustanoveni Ladislav Richter, profesor zdejšího ústavu, a profesoři Josef Zeis a Ladislav Červenka z místní reálky. Časová dotace kurzu činila 11 hodin týdně (matematika – 3 hodiny, měřické rýsování – 3 hodiny, kreslení – 4 hodiny, krasopis – 1 hodina). Z celkového počtu 36 přijatých frekventantů obdrželi na konci školního

roku

frekventační vysvědčení 34

posluchači. 111 Učitelé, kteří chtěli u zkoušky učitelské způsobilosti uspět a rozhodli se takový kurz absolvovat, museli přípravě věnovat skutečně poměrně dost času a úsilí, vezmeme-li v úvahu, že probíhala paralelně s výkonem povolání. Krom toho se kurz často konal v místě poměrně vzdáleném od frekventantova působiště, bylo tedy nutné dojíždět, případně si zajistit ubytování. Existence takového kurzu byla i pro ústav poměrně náročná. Kromě prostorového a personálního zajištění se s ním stejně jako u samotných zkoušek učitelské způsobilosti pojila poměrně náročná agenda. Proto kutnohorský ústav o častější konání těchto kurzů neměl příliš velký zájem a ve sledovaném období je již neopakoval.

2.12 Prostory Učitelský ústav sídlil po dobu své existence ve dvou budovách. Krom toho bylo nutné v 70. letech v souvislosti se vznikem paralelních tříd pronajímat pro výuku i další prostory. K výchovně-vzdělávacím účelům byla využívána také zahrada, která byla upravena na cvičné pole. Ústav neměl v tomto období své vlastní hřiště, proto řešil tuto ne příliš ideální situaci za příznivého počasí využitím okolí města. Svou činnost zahájil kutnohorský ústav ve školním roce 1870/71 v historické budově Hrádku, kde je v současnosti umístěno Okresní muzeum Kutné Hory. Zde setrval až do roku 1910, kdy byl vyklizený objekt odevzdán městu, které ho již v roce 1906 odkoupilo od státu.

111

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s. 121.

89

Ve smlouvě uzavřené mezi státem a městem o koupi Hrádku se město zavazovalo k tomu, že zde ústav ponechá do té doby, než bude přestěhován do nové školní budovy. Školní rok 1910/11 zahájil ústav v nové školní budově, nacházející se na rohu dnešní Štefánikovy ulice a ulice Kamenná stezka (v současné době zde sídlí Základní škola Kamenná stezka). V této budově pak fungovala instituce s přestávkami vynucenými válečnými okolnostmi až do roku 1948, kdy její činnost zanikla.

2.12.1 Hrádek jako sídlo učitelského ústavu Školským účelům sloužila budova Hrádku více než dvě století. Dne 5. července 1668 město postoupilo budovu jezuitům, kteří sem umístili své gymnázium, přičemž si obec vyhradila předkupní právo, pokud by chtěl řád Hrádek prodat. Řád si budovu ponechal až do roku 1773, kdy došlo k jeho zrušení. Dne 21. července 1773 byla budova zkonfiskována a včleněna do studijního fondu zpracovaného dvorní komorou. Hrádek se tak stal státním majetkem. Roku 1777 zde byla zřízena krajská hlavní škola, která byla školskými reformami v roce 1869 proměněna ve školu obecnou, která se v roce 1870 stala součástí ústavu. V období 1842 - 1858 zde existovala i reálka.112 „Školská éra“ Hrádku končí v roce 1910, kdy je budova za účelem zřízení muzea předána městu. Prastará budova Hrádku zasluhuje nesporně obdiv, ovšem skutečnost, že tento objekt nebyl

původně

projektován

jako

škola,

byla

příčinou

mnoha

nedostatků

a nepohodlí, se kterými se ústav po celých čtyřicet let zdejšího pobytu musel potýkat. Problémy spojené s budovou Hrádku je možné rozdělit na dva okruhy. Jedním z nich byl nedostatek prostor, druhým pak nevyhovující stav chátrající budovy. V prvních letech existence ústavu nebyla jeho návštěvnost příliš vysoká, proto se i se cvičnou školou bez problémů vešel do jedné budovy. V kronice čteme záznam: „V listopadu 1870 se ze školního bytu v budově Hrádku vystěhoval profesor Josef Mazač, a tím byly získány další prostory pro ústav, které byly využity ke zřízení ředitelny, sborovny, ale také

112

SOkA Kutná Hora, fond Městský úřad Kutná Hora, archivní materiál: Učitelský ústav na Hrádku v Kutné Hoře, , spisy do roku 1932, karton č. 183, signatura V/2, Dobré zdáníOtokara Hejnice..

90

kabinetů pro ukládání pomůcek.“ 113 Počet žáků ústavu však rychle stoupal a kapacita Hrádku potřebám ústavu a k němu náležející cvičné školy brzy přestala stačit. Ve školním roce 1874/75 bylo ředitelství nuceno řešit v souvislosti s velkým vzestupem počtu žáků nedostatek prostor v budově ústavu pronajmutím místností pro dvě třídy cvičné školy v budově bývalé opatrovny dětí č.16. Nájemní smlouvu podepsalo ředitelství s kutnohorským arciděkanem panem P. Josefem Peřinou, který touto smlouvou pronajal ústavu čtyři pokoje v prvním patře, předsíň a dřevník.114 Ve školním roce 1875/76 stoupl počet přihlášených zájemců o studium na ústavu a v prvním ročníku bylo nutné zřídit paralelku. Vyvstal tak problém, kam nově vzniklou třídu umístit. Ředitelství proto uzavřelo nájemní smlouvu s panem Kořínkem, vlastníkem domu č. 34, který ústavu pronajal od 15.září 1875 do 15.září 1876 jeden pokoj ve svém domě za 120 zlatých ročně. Počet žáků však i nadále stoupal a v následujícím školním roce byly již paralelní třídy ve dvou ročnících, proto bylo ředitelství ústavu nuceno smlouvu s panem Kořínkem prodloužit ještě o další rok, tedy do 15. září 1877. Pan Kořínek se ve smlouvě musel mimo jiné zavázat k tomu, že po dobu pronajímání prostor ústavu „nebude ve svém domě trpět výčep piva ani jiných lihovin“. 115 V kronice je uvedena poznámka o tom, že výuka v těchto odloučených prostorách působila mnoho nesnází a nepohodlí, a proto vynakládalo ředitelství značné úsilí, aby byla budova Hrádku upravena tak, aby zde mohl být umístěn celý ústav i se cvičnou školou. V průběhu srpna a září 1876 proběhla pod vedením místního stavitele pana Hradeckého velmi rozsáhlá oprava školní budovy za účelem získání více prostorů. Pisatel kroniky o této první větší rekonstrukci uvádí následující: „Byl obnoven a zpřístupněn tzv. velký rytířský sál a bylo v něm umožněno vytápění, což vedlo k tomu, že i tento prostor mohl být využíván k vychovatelským účelům. Oba trakty školní budovy byly v prvním poschodí spojeny galerií.

113

114

115

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, zápis za školní 1871 /72. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, zápis za školní rok 1874/75. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 309 Registratura, 1876, karton č. 2, Smlouva o pronájmu prostor.

91

Ústav tak mohl prakticky využívat mnohé dříve mrtvé prostory. Opravy byly dokončeny ještě před začátkem nového školního roku 1876/77 a celý ústav se tak vešel do budovy Hrádku.“116 I přes tyto stavební úpravy bylo nutné pro část cvičné školy dále ponechat pronajaté místnosti. Celý ústav i s cvičnou školou se podařilo do budovy Hrádku umístit v následujícím školním roce 1877/78 a tento stav zůstal nezměněn až do roku 1910, kdy se ústav přestěhoval do nové budovy. Příloha č. 2 znázorňuje dispoziční řešení Hrádku koncem 19. století. V přízemí se nacházel byt ředitele, sborovna, ředitelna, byt pro školníka, hudební síň, ne příliš ideální tělocvična a učebna 1. třídy cvičné školy, která pravděpodobně rovněž

nebyla zcela

vyhovující, protože je v plánu označena jako tmavá. V 1. poschodí se nacházely učebny zbývajících tří tříd cvičné školy, zpěvárna, dva kabinety na ukládání pomůcek a učebny všech čtyř ročníků ústavu, přičemž třída IV. ročníku byla zařízena jako kreslírna. Jen stěží si lze představit, že v těchto prostorách musel ústav fungovat i v sedmdesátých letech, kdy existovaly v některých ročnících paralelní třídy. Kromě větších stavebních úprav, které nebyly příliš časté, muselo vedení ústavu řešit naopak velmi často na staré budově Hrádku celou řadu závad drobnějších, mnohdy však závažných a běžný chod školy ne-li ohrožujících, pak přinejmenším komplikujících. V roce 1883 žádal ředitel například povolení města, zda by bylo možné opravit trhlinu ve zdi v ředitelně, která neustále postupovala výš až do učebny čtvrtého ročníku, nacházející se nad ředitelnou. Chátrající břidlicová střecha

si vynutila drobnější opravy snad každý rok,

podobně to bylo i se starými okny. Bylo by možné zde jmenovat celý seznam drobných závad a nedostatků, které bylo třeba vždy během prázdnin opravit, aby pak nový školní rok mohl být zahájen v budově, která sice měla daleko do ideálu, ale alespoň vyhovovala z hlediska bezpečnosti. Pomineme-li tyto každoroční

nezbytné drobnější opravy vynucené stavem staré

chátrající budovy, nacházíme další zmínku o výraznějších úpravách až v roce 1888, tedy více než deset let po rozsáhlejší rekonstrukci iniciované v sedmdesátých letech ředitelem Lindnerem. Blíže nás o úpravách, které byly zahájeny počátkem června 1888, informuje zápis 116

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, zápis za školní rok 1876/77.

92

v kronice, kde se mimo jiné dočítáme o výměně oken a několikerých dveří, opravě podlah, pořízení nových kamen do některých místností či stavbě nové zdi před vstupem do budovy. Do několika místností byl zaveden na náklady obce plyn. V dalším školním roce bylo rovněž nákladem obce rozšířeno plynové osvětlení i do dalších tříd.117 Jeden z tíživých problémů, se kterým se zdejší ústav v některých letech potýkal, byl nedostatek pitné vody. Jejím jediným zdrojem byla stará kašna na dvoře ústavu, která chátrala a vyžadovala časté opravy. Na jaře roku 1892 doporučilo hejtmanství ústavu zvážit, zda by nebylo vhodné nahradit kašnu hydrantem nebo vodním stojanem. Ústav tuto nabídku přijal, ale vyhradil si některé podmínky. Především chtěl stávající kašnu ponechat, pouze do ní přerušit přívod vody. Hlavním argumentem ústavu pro zachování kašny

byla

skutečnost, že se jedná o přítok historický, přivedený do objektu již koncem 15. století majitelem Smíškem z Vrchovišť. Podmínkou ústavu bylo též hrazení veškerých nákladů ze strany města. Městská rada však s těmito podmínkami nesouhlasila a rozhodla, že stav zůstane nezměněn. I v dalších letech byla tedy využívána v ústavu pouze voda z kašny.118 Prostory v Hrádku byly sice po roce 1881, kdy bylo zakázáno zřizování paralelních tříd, kapacitně relativně dostačující, ale stále důrazněji bylo poukazováno na to, že i přes časté a dosti nákladné opravy není budova Hrádku pro výchovné účely vyhovující. Od konce devadesátých let devatenáctého století zaznamenáváme snahu ústavu tuto situaci změnit. V únoru 1897 zaslal ústav okresnímu hejtmanství první žádost o bezplatné přidělení pozemku pro stavbu nové školní budovy. Rada královského horního města vzala tuto skutečnost na vědomí, ale cesta ke získání nové školní budovy byla ještě dlouhá a trnitá. Stará budova ústavu měla být prodána státem kutnohorské obci, která měla bezplatně přenechat stavební pozemek pro stavbu nové školní budovy. Od doby, kdy byla navázána jednání mezi státem a městem o stavbě nové budovy, neměl ani jeden ze zmíněných subjektů potřebu investovat do chátrajícího Hrádku svůj kapitál. Město nebylo příliš ochotné vkládat peníze do objektu, který zatím nebyl jeho majetkem. Stát naproti tomu měl v brzké době o budovu přijít, proto ani ten nezamýšlel do objektu investovat více, než bylo nezbytně nutné. 117

118

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s. 47. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 325 Registratura, 1892, karton č. 7, Dopis radě královského horního města.

93

Veškeré opravy v této době byly tedy omezeny jen na ty, které byly potřebné pro udržení budovy v takovém stavu, aby splňovala základní hygienické a bezpečnostní předpisy. Intenzivní jednání mezi obcí kutnohorskou a státem o stavbě nové školní budovy pro ústav bylo navázáno koncem roku 1900. Dne 16. března 1901 se konala komise, jíž byl přítomen i ředitel ústavu. Bylo jednáno o dvou stavebních místech, která obec navrhovala státu jako možná pro novou stavbu. Jednalo se o zahradu Holubovu a o místo zvané „Na Nové Hospodě“ (to bylo později pro stavbu vybráno). Na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 23. července 1903 převzala kutnohorská obec budovu ústavu i s přilehlým dvorkem a zahrádkou za obnos 30 000 korun s podmínkou, že jí bude odevzdána do vlastnictví, až stát postaví pro ústav novou školní budovu. Město mělo nesporně zájem na tom, aby byla nová budova postavena co nejdříve, a proto obec královského horního města Kutné Hory zaslala žádost ministerstvu kultu a vyučování do Vídně, zda by bylo možné stavbu nové školní budovy urychlit. Ačkoli obec kutnohorská vyhověla urychleně všem závazkům, co se poskytnutí místa pro stavbu nové budovy týče, a všem podmínkám kladeným státem, byla stavba nové školní budovy stále v nedozírnu. Plány vypracované radou Lablerem podle skicy inženýra Dundy z ministerstva vnitra byly ředitelství předloženy až v březnu 1907. Ředitelství po důkladném prozkoumání žádalo mnohé změny, především pak bylo poukazováno na nedostatek místa v budově, jejíž předběžný rozpočet činil 370.000 korun. V plánech byly proto učiněny některé drobné změny. Po zkušenostech se starou školní budovou a problémy s ní spojenými se nelze divit, že usilovalo ředitelství o to, aby byly před stavbou promyšleny všechny detaily. Dokonce již v roce 1905 podalo ředitelství návrh, aby bylo do projektu nové školní budovy pojato i zřízení zvláštního plynovodu a vodovodu odvolávajíc se na § 8 o zařízení škol z roku 1888, kterým bylo doporučováno školám plynové osvětlení jako zdravé a bezpečné, a § 11 téhož nařízení, který stanovil, že má být každá školní budova opatřena pitnou vodou. Přívod pitné vody městským vodovodem byl nezbytný, neboť v Kutné Hoře jakožto bývalém hornickém městě nebylo možné kopat studny, respektive používat vodu z nich jako pitnou.

94

Dne 22. března 1907 se konala velká komise přímo na místě stavby nové ústavní budovy, kde došlo ke schválení projektu. Dne 30. prosince 1908 obec odevzdala pozemek určený pro stavbu učitelského ústavu definitivně do držení státu. Koncem února

bylo

staveniště odevzdáno stavitelům Dajbychovi z Kutné Hory a Heroldovi z Čáslavi. Se stavbou bylo započato 30. března 1908, kdy byl pořízen dohled z Prahy. V květnu dospěla stavba celkem do výše podlahy v přízemí. Další záznamy o průběhu stavby v archivních materiálech bohužel chybí. V květnu 1910 byla nová školní budova dokončena a 21. května byla novostavba slavnostně vysvěcena panem biskupem ThDr. Josefem Doubravou. Přítomnost zástupců nejvyšších státních i zemských školních úřadů , mnoha významných institucí a podniků či městské rady svědčí o velkolepé oslavě. Dne 7. září 1910 byl ústav z Hrádku definitivně přestěhován do nové školní budovy. Vyklizený Hrádek byl tímto dnem odevzdán městské kutnohorské obci. Protokol sepsaný při rozsáhlé revizi staré budovy Hrádku, která proběhla koncem září, nás dobře informuje o tom, v jakých podmínkách probíhala výuka na ústavu v posledních letech zdejšího pobytu. V této zprávě se mimo jiné dočítáme, že byla ve velmi špatném stavu omítka na celé budově, východní zeď byla značně podmáčena, po opravě volal i gotický arkýř ve Svatobarborské ulici. Také uvnitř nádvoří byly omítky ve velmi špatném stavu, poškozena byla břidlicová střecha, některé žlaby a okapové roury byly zcela prorezlé.

Na předním dvoře byl poškozen

odtokový kanál, který nemohl plnit svou funkci. Vnitřní pilíře a zdi do zahrady byly tak nakloněny, že hrozilo jejich zborcení. Ve většině místností, ve kterých se vyučovalo, byly zcela zdemolovány prkenné podlahy. Okna v celé budově byla v dezolátním stavu. Následkem postranního tlaku byl porušen sloup v bývalé ředitelně, což při výšce a stáří budovy značně ohrožovalo její statiku. Za zvláště závažný byl považován stav kleneb ve sklepích budovy. Ty byly na mnoha místech pobourány a nijak nezajištěny. Sklepy byly velmi vlhké, v některých chodbách s nánosem bahna, část prostorů byla pro značné množství vody a bahna nepřístupná. Pronikání vody do sklepa způsobovalo podmáčení hlavní zdi

95

směrem k Vrchlici a ohrožovalo ve značné míře její stabilitu.119 Tento neúplný výčet nás snadno přesvědčí, že volání ústavu po nové školní budově nebylo žádným rozmarem, ale skutečně oprávněným požadavkem.

2.12.2 Nová školní budova Od školního roku 1910/11 začala plnit krásná a účelně postavená budova své poslání. Ústav, který sem byl během prázdnin z Hrádku přestěhován i se všemi sbírkami a zčásti i s dosavadním nábytkem, zde počátkem tohoto školního roku zahájil výuku. Vnitřní zařízení bylo postupně zdokonalováno, starý nábytek byl postupně nahrazován novým, novým nářadím byla vybavena tělocvična, postupně byly doplňovány jednotlivé sbírky. Pro žáky i učitelský sbor, kteří byli dosud zvyklí na skromné poměry v Hrádku, musela být nová budova skutečným přepychem. Kromě učeben měli žáci možnost využívat čítárnu, velikou moderně vybavenou tělocvičnu, zvláštní slavnostní síň, sprchy, posluchárnu fyziky a další.120 Postupně byly dokončovány také vnější úpravy. Byla upravena zahrada v areálu ústavu, aby mohla začít sloužit svému účelu, vzdělávání žáků v polním hospodářství. V roce 1912 se také podařilo zlepšit stav cesty k ústavu z města. Celá cesta od Anenského náměstí do ústavu sice vydlážděna nebyla, ale bylo vydlážděno alespoň to a obyvatelům ulic Vladislavské a Sedlické bylo uloženo opatřit své domy řádnými okapovými žlaby, aby za deštivého počasí nedocházelo k rozbahnění ulice. Ze šťastného obratu se bohužel těšili žáci a vyučující jen krátce. O prázdninách v roce 1914 vypukla 1. světová válka. Hned na samém počátku bylo nutné takřka přes noc budovu vyklidit a odevzdat ji pro válečné účely. Dne 24. října 1914 bylo vyučování přerušeno, protože budova ústavu byla neočekávaně zabrána jako karanténní stanice k umístění vojínů (rekrutů), po jejichž odchodu zde byla zřízena filiálka okresní nemocnice pro raněné a nemocné vojíny. Ve spěchu se do několika málo místností uklízelo, co se dalo - nábytek, pomůcky, sbírky, knihy.

119

120

SOkA Kutná Hora, fond Městský úřad Kutná Hora, archivní materiál: Učitelský ústav na Hrádku v Kutné Hoře, spisy do roku 1932, karton č. 183, signatura V/2. Protokol sepsaný v městské stavební kanceláři v Kutné Hoře dne 26. září 1910. NEZBEDA, O.: Z kroniky ústavu. In: Výroční zpráva ústavu ku vzdělávání učitelů v Kutné Hoře 1926/27. Kutná Hora: 1927, s. 4 -7.

96

Dne 5. listopadu bylo přerušené vyučování na ústavu a na cvičné škole opět zahájeno v propůjčených školních místnostech zdejšího kláštera Voršilek, který ústavu uvolnil část své školy. Nikdo tehdy netušil, že tento provizorní stav potrvá šest let. Žáci ústavu se museli střídat v místnostech se žákyněmi klášterní školy. Omezené bylo rovněž používání pomůcek pro výuku, a to na ty, které se daly ze zabrané budovy převézt, a ty, které byly vypůjčeny z kláštera. Novostavba ústavu pustla, protože vojáky příliš šetřena nebyla. V době války se žádné opravy neprováděly, a tak vše podléhalo zkáze.121 Do vlastní budovy se ústav vrátil až v roce 1920, protože byla během války tak zdevastována, že si její opravy vyžádaly téměř dva roky.

2.12.3 Školní zahrada K vychovatelským účelům využíval ústav rovněž školní zahradu. Organizační statut pro učitelské ústavy z roku 1874 v § 53 stanoví: „Učitelskému ústavu budiž všude, kde tomu poměry dopouštějí, prospěšně položený pozemek dostatečného oploší přikázán, na němž by žáci k hospodářským prácem naváděni a v nich cvičeni býti mohli“.122 Vynesením zemské školní rady ze dne 24. listopadu 1875 č. 21414 bylo ředitelství školy uloženo, aby se obrátilo k zastupitelstvu města a požádalo o bezplatné přenechání pozemku pro školní účely, stejně jako to učinily ústavy v Soběslavi, Jičíně, Hradci Králové a dalších městech. Lindner napsal městské radě 20. ledna 1877 žádost o bezplatné pronajmutí pozemku, které město ochotně vyhovělo. Od 2. března 1877 měl ústav k užívání od kutnohorské obce zahradu č. p. 402 o výměře 817 čtverečních sáhů (2075 m2) s vlastní studnou poblíž kostela Matky Boží, která byla počátkem dubna upravena na cvičné pole.123 Ta pak k vychovatelským účelům sloužila až do roku 1910, kdy se ústav přestěhoval do nové školní budovy, kde bylo možné vzhledem k dostatečnému prostoru zřídit zahradu přímo vedle školy.

121

122

123

NEZBEDA, O.: Z kroniky ústavu. In: Výroční zpráva ústavu ku vzdělávání učitelů v Kutné Hoře 1926/27. Kutná Hora: 1927, s. 4 -7. Nařízení c. k. ministra kultu a vyučování ze dne 26. května 1874 č. 7114. In: ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení. Praha: Grégr, 1886, s. 313. První veřejná zpráva c.k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1877. Kutná Hora: Rohlíček a Sievers, 1877.

97

2.12.4 Vnitřní zařízení a pomůcky pro výuku Vysoký

počet žáků a výše zmiňované nevyhovující prostory v budově Hrádku

neumožňovaly vybudovat pro výuku jednotlivých předmětů odborně zařízené pracovny. Výjimkou byla snad pouze hudební síň a kreslírna, která byla vybudována za odborné asistence ministerského komisaře prof. A. Anděla v roce 1876/77. Speciálně zde musely být upraveny stoly a vpředu vyvýšený stupeň, aby byly dobře viditelné kreslené modely i ze zadních lavic. I tato pracovna však musela být vzhledem k nedostatku prostor využívána jako běžná třída. V roce 1890 usiloval ústav vzhledem ke špatnému stavu nábytku v kreslírně o její vybavení novými stoly a lavicemi v hodnotě 625 zlatých. Žádost o dotaci byla bohužel zamítnuta. Ostatní předměty byly vyučovány v běžných třídách, do kterých si vyučující přinášeli potřebné pomůcky z kabinetů. Pro výuku hudby byly vyčleněny dvě místnosti, do kterých byly pořízeny nové klavíry. Vzhledem k nedostatku místa byly však v době vyučování využívány většinou pro výuku všech předmětů. Výuka hry na klavír zde probíhala často až v odpoledních hodinách. V roce 1890 byla ministerstvem duchovních záležitostí a vyučování zamítnuta žádost kutnohorského ústavu o dotaci na rekonstrukci hudební síně s předběžným rozpočtem na 2500 – 3000 zlatých. Zcela nevyhovující byly prostory pro výuku tělocviku. Pro tělocvičnu byla vyhrazena klenutá síň, do níž se vcházelo přes dvůr. Její rozloha byla pouhých 7 x 8 metru, výška v místě nejvyššího klenutí byla 4 metry. Už tak malý prostor byl navíc uprostřed narušen silným zděným sloupem, který znemožňoval realizovat předepsanou učební osnovu v plném rozsahu. Proto byl tělocvik víceméně redukován na cvičení na nářadí. Ani to však nebylo zcela vyhovující, nejen svou kvalitou, ale ani potřebným množstvím. Větší úpravy, které vyžadovaly vysoké náklady, se mnohdy prosazovaly jen stěží. Ústav tedy usiloval alespoň o rozšiřování sbírek jednotlivých oborů. K opatření nových vyučovacích pomůcek byla ministerstvem kultu a vyučování každoročně poskytnuta dotace v hodnotě 200 až 300 zlatých, k rozšiřování knihovny dotace v hodnotě 100 zlatých.

98

Informace o rozsahu sbírek pro jednotlivé předměty, jsou uvedeny v tabulce č. 11. Změny v počtu inventárních čísel ve sledovaném období jsou zaznamenány v níže uvedeném grafu č. 13, ze kterého je patrné, že u většiny sbírek došlo k jejich rozšíření.

Počet inventárních čísel sbírek a knihoven Knihovna profesorská 917 1576 Knihovna žákovská 509 1011 Zeměpisná a dějepisná sbírka 67 338 Přírodopisná sbírka 427 1906 Fyzikální kabinet 150 319 Chemická sbírka 288 395 Matematický kabinet 56 46 Hospodářská sbírka 15 35 Hudební sbírka 11 271 Tělocvičná sbírka 19 23

2620 1485 291 2930 333 432 47 174 488 68

Tabulka č.11 Počet inventárních čísel sbírek ve školních letech 1876/77, 1897/98 a 1917/18

Pro zajímavost uvádím k některým sbírkám stručný komentář. Zeměpisná a dějepisná sbírka, která v prvních letech obsahovala pouze mapy, glóby a nástěnné obrazy, byla později například rozšířena o numismatickou sbírku obsahující 95 mincí. Nejvýraznější nárůst počtu exponátů zaznamenala ve sledovaném období sbírka přírodopisná. Její převážnou část tvořila rozsáhlá sbírka minerálů, k jejímuž rozšíření významně přispěl místní lékař MUDr. František Stáně, který oslovil celou řadu dolů Rakouského mocnářství i okolních států s žádostí o zaslání vzorků hornin. Zoologická část sbírky obsahovala mimo jiné lidskou kostru, vycpané ptáky, lihové a sušené preparáty mořských živočichů, které z velké části obstaral za svého pobytu v Terstu profesor Vladimír Kurz, či několik nástěnných skříní se sbírkou hmyzu, kterou pro ústav upravil Antonín Zuvač, profesor z místní reálky. Poněkud opomíjena byla naopak botanická část, která obsahovala pouze ukázky tuzemských dřev. K poznávání rostlinné říše byl proto z velké části využíván obrazový materiál. Fyzikální sbírka obsahovala kromě celé řady přístrojů pro zkoumání všeobecných vlastností i některé přístroje, které pod vedením profesorů zhotovili žáci ústavu.

99

Stav knihoven a sbírek 3500 3000 počet kusů

2500 2000 1500 1000 500

ná

ho v

ěp is

ni

K

1876/77 1897/98 1917/18

Ze m

K

ni ho v

na

na

pr of e

so rs ch ká a ov dě an je ec pi ká sn Př íro á sb do írk pi a sn Fy á s zi bí ká rk ln a í C ka he bi m M ne ic at t ká em sb at ic ír k H ký os a ka po bi dá ne řs t ká H s bí ud rk eb a Tě ní lo sb cv ír ič ka ná sb írk a

0

Graf č. 13 Stav knihoven a sbírek v období 1876 - 1918

Výrazně se též rozrostla knihovna, a to jak profesorská, tak i žákovská. Profesorská knihovna vznikla z někdejší učitelské knihovny hlavní školy, která byla velmi skromná a postrádala vzácnější vědecké spisy. V průběhu 70. let 19. století se podařilo významně rozšířit počet děl z 250 na 917, a to především díky darům ministerstva vyučování, které mimo jiné věnovalo ústavu řadu významných pedagogických spisů. Mezi nimi nechyběl například Rousseau (Emil, oder über die Erziehung), Lock (Einige Gedanken über Erziehung), Pestalozzi (Liendhart und Gertrud, Wie Gertrud ihre Kinder lehrt), Montaigne (Ansichten über die Erziehung der Kinder), Herbart (Allgemeine Pädagogik), Komenský (Ausgewähte Schriften, Grosse Unterrichtslehre) či Kant (Über Pädagogik). Některá díla věnovali také knihkupci, kutnohorští podnikatelé a literárně činné osobnosti z řad středoškolských pedagogů. Samozřejmě nechyběly spisy Lindnerovy, které on sám ústavní

100

knihovně věnoval.124 Díky mnohým dárcům a dotacím, za které byla každoročně pořizována další díla, vzrostl počet titulů na konci sledovaného období na 2620 inventárních čísel. Původní žákovská knihovna hlavní školy se stala základem knihovny žáků cvičné školy. Žákovská knihovna ústavu byla založena zcela od základu nákupem 509 spisů. Převážnou část tvořily pedagogické spisy spolu s odbornými knihami pro další vyučované předměty. Zábavná četba pro mládež představovala asi 1/5 všech knih.125 Stejně jako knihovna profesorská se začala i knihovna žákovská díky dotacím a dárcům rozrůstat o nová díla, i když ne tak významně jako knihovna profesorská. Na konci sledovaného období obsahovala 1485 děl.

2.13 Shrnutí kapitoly V této kapitole jsme si přiblížili nejstarší a zároveň také nejdelší etapu dějin kutnohorského pedagogia, v níž prošla tato instituce mnohými změnami. Vzdělávání učitelů elementárních škol mělo v Kutné Hoře svou tradici, což pravděpodobně ovlivnilo rozhodnutí založit v roce 1870 učitelský ústav právě zde. Počátky kutnohorského ústavu byly velmi skromné a vzhledem k malé návštěvnosti v prvních letech byla jeho další existence nejistá. Do těchto neutěšených poměrů přichází na podzim roku 1872 Gustav Adolf Lindner, za jehož desetiletého vedení došlo k zásadní proměně zdejšího ústavu. Ten se stal pro Lindnera, řečeno dnešní terminologií, pilotní školou, kde zavedl do učitelské přípravy záhy po svém příchodu mnohé z toho, co později vstoupilo v obecnou platnost po vydání nového organizačního statutu v roce 1874, k jehož podobě přispěl Lindner značnou měrou. Především se jednalo o nový systém praxí budoucích učitelů. Kutnohorský učitelský ústav za Lindnerova vedení dosahoval skvělých výsledků a byl dáván za příklad ostatním ústavům. Hojná stipendia udělovaná kandidátům učitelství, zlepšující se společenské postavení učitelů a jejich hmotné zabezpečení a pravděpodobně i dobré jméno instituce přivádělo

124

125

První veřejná zpráva c.k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1877. Kutná Hora: Rohlíček a Sievers, 1877. Tamtéž

101

na kutnohorský ústav stále více zájemců o studium. Počáteční problémy s malou návštěvností se tak brzy změnily v problém, jak zajistit prostory pro přibývající třídy. Těžkosti spojené s nevyhovujícími prostory pro výuku provázely celé toto období, vyjma šťastných čtyř let, kdy se ústav přestěhoval ze staré budovy Hrádku do nové a moderně vybavené školní budovy, kterou však musel hned na počátku války opustit. Samotná školní práce byla v tomto období určována zákonnými úpravami. Jednalo se především o výše zmiňovaný organizační statut pro učitelské ústavy z roku 1874, který byl bohužel v souvislosti se znovunabytým vlivem církve ve školských otázkách nahrazen v roce 1886 statutem novým, který vnesl do učitelské přípravy několik negativních prvků. Šlo především o redukci časové dotace přírodovědných předmětů a pedagogiky na úkor zvýšené časové dotace pro náboženství a zavedení povinné hry na varhany. Náboženská výchova spolu s náboženskými úkony

se staly neodmyslitelnou součástí celého zbytku

rakousko-uherského období. Učitelé náboženství patřili, alespoň na kutnohorském ústavu, k obávaným členům sboru, kteří žákům dokázali svými nepřiměřenými požadavky studium značně ztížit. Bez problémů se neobešel především v prvních letech existence ústavu praktický výcvik žáků. Někteří vyučující cvičné školy, kde praxe probíhala, nebyli přístupní nově zavedenému systému a jejich negativní přístup narušoval potřebnou jednotu výchovně – vzdělávacího působení. Lze říci, že se tato situace v pozdějších letech zlepšila a přes mnohé nedostatky v přípravě elementaristů to byl právě praktický výcvik žáků, za který by bylo možné učitelský ústav alespoň v určitých ohledech chválit. Na samém sklonku sledovaného období bylo fungování ústavu negativně narušeno událostmi první světové války, kdy bylo nutné uvolnit školní budovu pro zřízení nemocnice. Výuka byla v této době poznamenána především odchody žáků do válečné služby a velkým množstvím úkonů odvádějících od běžné školní práce. S koncem první světové války a vznikem samostatného Československa začíná nová etapa zdejšího učitelského ústavu, kterou si přiblížíme v následující kapitole.

102

3. Učitelský ústav v Kutné Hoře v letech 1919 – 1938 Kapitola, v níž budeme sledovat vývoj instituce v prvorepublikovém období, bude ve srovnání s kapitolou zachycující období rakousko-uherské poněkud kratší. Nejen proto, že mapuje kratší časový úsek, ale také z toho důvodu, že mnohé výše uvedené informace týkající se zákonných úprav učitelského vzdělání zůstávají platné i pro další období. Přestože vznik samostatného státu dával učitelům národních škol naději na úpravu jejich vzdělání, které bylo z mnoho stran kritizováno, došlo pouze k dílčím úpravám, které zásadním způsobem charakter učitelské přípravy neměnily. Vzdělávání učitelů národních škol probíhalo tedy i nadále v učitelských ústavech, které byly po roce 1918 včleněny do soustavy středních škol. Pro střední školu však nebyla vytvořena koncepce samostatného zákona, proto byly všechny úpravy pouze na úrovni podzákonných norem, které byly v pravomoci ministra. Důsledkem byla absence radikálních změn. Pro učitelské ústavy zůstal až do roku 1948 v platnosti zákon z roku 1869 s některými změnami provedenými jeho novelizací v roce 1883 a organizační statut z roku 1886.

3.1. Vznik samostatného státu a kutnohorský učitelský ústav Den osvobození, památný 28. říjen roku 1918, zastihl ústav uzavřený kvůli španělské chřipce. Kutnohorské školy byly uzavřeny od 10. října a karanténa trvala až do 4. listopadu. Když bylo 5. listopadu znovu na kutnohorských školách zahájeno vyučování, sešli se studenti na společné slavnosti všech zdejších škol, kde vyslechli několik proslovů o významu 28. října. Školní rok 1918/19 byl poměrně hektický a bohatý na rušné dny plné radostných událostí. V březnu byly oslavovány na ústavu narozeniny prezidenta Masaryka, 28. března byl vzpomenut Komenský, koncem školního roku byla uctěna památka kostnického mučedníka Jana Husa. Tato významná data spolu s 28. říjnem se stala v prvorepublikovém období památnými dny, které nahradily dřívější nařízené oslavy jubileí příslušníků panovnického rodu.

103

Během školního roku 1918/19 byly konány různé

sbírky a pořádány četné akce

ve prospěch legionářů, válečných sirotků nebo Červeného kříže, na kterých se žáci ústavu podíleli významnou měrou. Do školních lavic se vrátili žáci, kteří vykonávali vojenskou službu. Učitelé měli před sebou velký úkol, pozvednout úroveň vědomostí, které byly v důsledku válečných starostí neustále odvádějících školu od svého poslání velmi neuspokojivé. Ústav měl před sebou nelehké období, kdy bylo třeba vyrovnat se s následky války, a zároveň reagovat na nově vzniklé poměry, které přinášely nové úkoly.

3.2 Podmínky pro přijetí ke studiu Přijetí ke studiu na učitelský ústav bylo i po vzniku samostatného státu podmíněno přijímací zkouškou. Na základě ministerského výnosu č. 21796 ze dne 30. 5. 1919 byl stanoven předprázdninový termín přijímacích zkoušek do 1. ročníku všech středních škol, nově tedy i učitelských ústavů. Úvahy o přesunutí termínu přijímacích zkoušek do období před prázdninami, které se objevily již v 90. letech 19. století, byly tedy na učitelských ústavech realizovány až nyní. Zkoušky se konaly v posledních červnových dnech a do 10. července již mělo být rozhodnuto o přijetí.126 Na základě mnoha žádostí, aby ve městech, kde je pouze jeden učitelský ústav, byla povolena společná výchova chlapců a dívek, byla ministerským výnosem č.17 714 ze dne 6. 6. 1919 povolena koedukace. Ve školním roce 1919/20 bylo prozatímně povoleno zavést koedukaci v I. ročníku těch ústavů, kde nebylo při zápisu dosaženo maxima. Pro vyšší ročníky bylo ponecháno rozhodnutí o koedukaci na ústavu, který se měl řídit podle hygienických poměrů a místních podmínek.127 Stejným ministerským výnosem

byl pozměněn § 15 organizačního statutu, který

se vztahoval k přijímacím zkouškám. Přijímací zkouška měla být konána z mateřského jazyka a z počtů, a to písemně i ústně, prověřen měl být také hudební sluch uchazeče. Ministerským

126

127

TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II, sešit 2. Praha: Ústřední nakladatelství, 1920, s. 124 -125. Tamtéž, s. 124-126.

104

výnosem ze dne 6. června 1919 č.17714 bylo stanoveno, že bude tělesná způsobilost k výkonu učitelského povolání vyšetřena školním, případně úředním lékařem přímo na ústavu. Uchazeči již nepřinášeli vysvědčení o tělesné způsobilosti od svých ošetřujících lékařů.128 Na počátku 30. let bylo toto nařízení v souvislosti se stoupajícím počtem zájemců o studium rozšířeno o dodatek, že tělesná způsobilost k učitelskému povolání může být vyšetřena okresním nebo dosavadním školním lékařem s podmínkou, že bude přinesené vysvědčení obsahovat údaje o stavu dýchacího ústrojí, srdce, zraku, sluchu a pohyblivosti článků prstů. Počet předmětů přijímací zkoušky byl v porovnání s dobou předchozí významně redukován, ale při přijetí mělo být částečně přihlíženo také k výsledkům dosaženým ze všech předmětů na národní škole. Uchazeči o studium přinášeli k nahlédnutí grafické práce z posledně navštěvované školy, dívky předkládaly školou ověřené vzorky ženských ručních prací. Při udělení dispense věku rozhodovala zemská školní rada, která se i nadále měla držet § 14 organizačního statutu. Pro školní rok 1919/20 bylo výjimečně povoleno přijímat do prvního ročníku i ty uchazeče, kteří dosáhli věkové hranice 15-ti let až do 15. března.129 Nadále platil také § 16 organizačního statutu z roku 1886, který připouštěl přijímat žáky do vyšších ročníků učitelských ústavů, prokáží-li dostatečné vědomosti, a přijímat abiturienty středních škol do nejvyššího ročníku ústavu. Přijímání abiturientů do čtvrtých ročníků učitelských ústavů bylo z důvodu dostatečného počtu učitelů výrazně omezeno ministerským výnosem ze dne 17. října 1927 č. 89569. Toto omezení platilo v dalších třech letech. Od školního roku 1930/31 bylo vzhledem k nedostatku kandidátů učitelství toto nařízení zrušeno ministerským výnosem ze dne 26. června 1930, č. 89569. Do čtvrtého ročníku bylo opět možné přijímat absolventy středních škol do maximálního počtu čtyřiceti, nadpočetní žáci

být přijímáni nesměli.

Zároveň bylo povoleno přijímat také do třetích ročníků ústavů do maximálního počtu 40-ti.130

128

129 130

TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II, sešit 2. Praha: Ústřední nakladatelství, 1920, s. 124 – 125. Tamtéž, s. 125 – 126. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 363, Registratura, 1929/1930, karton č. 32, Oběžník ZŠR v Praze.

105

Všechna opatření týkající se přijímání do učitelských ústavů přijatá bezprostředně po vzniku samostatného státu zůstala v platnosti bez výraznějších změn až do okupace. K jediné změně došlo na samém sklonku sledovaného období, kdy byl Sekcí profesorů hudby na učitelských ústavech podán návrh na jednotný postup při přijímacích zkouškách ze zpěvu a při zjišťování hudebního sluchu. Impulsem bylo značné množství kladně vyřízených žádostí o úlevy v hudebních předmětech, v jejichž důsledku bylo na učitelských ústavech vzděláváno poměrně dost kandidátů učitelství bez předběžného hudebního vzdělání a potřebného hudebního sluchu pro zvládnutí osnov ze zpěvu a hry na nástroj.

3.3 Údaje o žácích ústavu Ve sledovaném období bylo možné díky četným statistickým výkazům vyplňovaným po roce 1918 zjistit o žácích více informací, než v období předchozím. Pro lepší přehlednost jsou zjištěné údaje vyjádřeny většinou v grafech, které umožňují rychlejší orientaci a snadnější porovnání jednotlivých údajů.

3.3.1 Ubytování žáků Pokud jde o ubytování žáků, zůstala situace stejná s předchozím obdobím. Učitelský ústav neměl internát, proto hledali žáci ubytování i nadále v soukromí. Pro mnohé kutnohorské rodiny představovalo pronajímání pokojů studujícím ústavu ve svých bytech a domech nezanedbatelný přínos do rodinného rozpočtu. Jak je patrné z grafu č. 14, bydlelo ve sledovaném období nejvíce žáků s jedním nebo se dvěma spolubydlícími. Pětina žáků bydlela sama. Byt se třemi spolubydlícími sdílela asi desetina žáků. Výjimečně se setkáváme i s žáky, kteří bydleli se čtyřmi či více spolubydlícími. Za ubytování platili žáci měsíčně částku 80 až 300 korun. Počty žáků bydlících ve sledovaném období u rodičů v Kutné Hoře, v podnájmu a žáků denně dojíždějících či docházejících jsou procentuálně vyjádřeny v grafu č. 15. Na počátku sledovaného období, tedy těsně po válce, tvořili největší skupinu žáci bydlící v Kutné Hoře u dozorců (více než 60 %). Počet žáků denně docházejících a bydlících v Kutné Hoře

106

Bydlení u dozorců

2%

20%

4% 11%

38% 25%

sami s 1 spolubydlícím se 2 spolubydlícími se 3 spolubydlícími se 4 spolubydlícími s více spolubydlícími

Graf č. 14 Žáci bydlící u dozorců

70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

1 91 8 / 19 1 91 9 / 20 1 92 0 / 21 1 92 1 / 22 1 92 2 / 23 1 92 3 / 24 1 92 4 / 25 1 92 5 / 26 1 92 6 / 27 1 92 7 / 28 1 92 8 / 29 1 92 9 / 30 1 93 0 / 31 1 93 1 / 32 1 93 2 / 33 1 93 3 / 34 1 93 4 / 35 1 93 5 / 36 1 93 6 / 37 1 93 7 / 38

Žáků v %

Ubytování žáků v letech 1919-1938

Školní rok u rodičů v Kutné Hoře

u dozorců v Kutné Hoře

docházejí nebo dojíždějí

Graf č. 15 Ubytování žáků v letech 1919 – 1938

u rodičů se pohyboval mezi 10 – 30 %, přičemž lze říci, že žáků denně dojíždějících bylo většinou o něco méně. Od poloviny třicátých let se počet žáků všech tří skupin velmi vyrovnal a tento stav zůstal až do počátku války nezměněn. Počet dojíždějících vzrostl v tomto období především díky vysokému počtu žáků, kteří začali jezdit do školy z míst ne příliš vzdálených, ale se špatným dopravním spojením, na kole.

107

3.3.2 Náboženská příslušnost žáků V souvislosti Československa

s náboženskou zaznamenáváme

svobodou v náboženské

nastolenou

po

příslušnosti

vzniku

samostatného

v porovnání

s obdobím

předchozím větší rozmanitost. Především poklesl počet žáků katolického vyznání a přibývalo žáků bez náboženského vyznání a žáků hlásících se k nově vzniklému československému vyznání.131 Z grafu č. 16 je patrné, že počet stoupenců československého vyznání pozvolna stoupal po celé sledované období úměrně k ubývajícím katolíkům. Přestože vazba katolické církve na habsburskou říši vzbuzovala u některých věřících jisté antipatie, zůstalo katolictví nejhojněji vyznávaným náboženstvím.

Vývoj náboženského vyznání v letech 1919-1938 120,0%

Žáků v %

100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0%

19 18 /1 9 19 20 /2 1 19 22 /2 3 19 24 /2 5 19 26 /2 7 19 28 /2 9 19 30 /3 1 19 32 /3 3 19 34 /3 5 19 36 /3 7

0,0%

římskokatolické československé bez vyznání

evangelické českobratrské jednota českobratrská

Graf č. 16 Vývoj náboženského vyznání v letech 1919 – 1938

Jak je patrné z grafu č. 17 na následující straně, který ukazuje průměrné procentuální zastoupení jednotlivých vyznání a žáků bez vyznání, představovali katolíci téměř 70 % z celkového počtu studujících ve sledovaném období. K náboženství československému se

131

Uvnitř katolické církve vzniklo reformní hnutí, z něhož část duchovních založila v lednu 1920 Církev československou, postavenou na tradicích české reformace s důrazem na husitství.

108

ve sledovaném období hlásilo průměrně necelých 12 % žáků a stejnou část představovali žáci bez vyznání. Evangelické náboženství bylo zastoupeno asi 5-ti %, zanedbatelná část žáků se hlásila k jednotě bratrské.

Náboženské vyznání v letech 1919-1938 69,7%

11,8% 1,1%

11,9%

5,4% řím skokatolické evangelické českobratrské československé jednota českobratrská bez vyznání

Graf č. 17 Náboženské vyznání v letech 1919 - 1938

3.3.3 Sociální skladba žáků Sociální skladbu žáků ústavu ve sledovaném období lze odvodit z údajů o zaměstnání rodičů, které jsou znázorněny v grafech č. 18 a č. 19. Ve dvacátých letech tvořily třetinu žactva děti z rolnických rodin, čtvrtina rodičů provozovala drobnou živnost, zhruba pětina rodičů vykonávala učitelské povolání a jen o něco menší skupinu tvořili zaměstnanci veřejné služby. V minimální míře jsou zastoupeni dělníci a průmysloví zaměstnanci, se svobodnými povoláními jako lékař nebo právník se téměř nesetkáváme. Ve druhém desetiletí sledovaného období dochází k některým změnám, které však nemění sociální skladbu ve vertikálním směru. Početnou skupinu (asi 36 %) nadále tvoří žáci, jejichž rodiče jsou zaměstnáni ve státní veřejné službě, do níž jsou tentokrát zahrnuti učitelé, kteří byli ve dvacátých letech uváděni samostatně. Téměř se nemění ani procentuální

109

zastoupení drobných živnostníků. U zemědělských povolání zaznamenáváme naopak mírný úbytek na úkor zaměstnanců v průmyslu, kterých v porovnání s předchozím obdobím přibylo.

Zaměstnání rodičů žáků ústavu ve 20. letech zemědělské

25% 19%

4%

průmyslové obchodní živnostenské učitel

30%

17% 0,50%

1% 2%

veřejná služba svobodné povolání soukromník, majitel domů

3%

zaměstnanec nebo dělník jiné povolání

Graf č. 18 Zaměstnání rodičů žáků ústavu ve 20. letech 20. století

Zaměstnání rodičů žáků ústavu ve 30. letech zemědělství samostatní

13,2% 18,5%

2,9% 1,2%

zemědělství zaměstnanci průmysl a živnosti samostatní průmysl a živnosti zaměstnanec

4,0%

obchod samostaní

36,3%

19,6% 1,0%

1,0% 0,5%

obchod zaměstnanec státní a veřejná služba svobodná povolání samostatní

2,5%

svobodná povolání zaměstnanci jiná povolání samostatní jiná povolání zaměstnanci

Graf č. 19 Zaměstnání rodičů žáků ústavu ve 30. letech 20. století

110

3.3.4 Zdravotní stav žáků Statistické údaje o zdravotním stavu žáků ve 20. letech jsou zaznamenány v grafu č. 20. Údaje ze 30. let se mi bohužel nepodařilo zjistit. Z uvedených zdravotních problémů trpěli v tomto období žáci i žákyně ústavu nejvíce chudokrevností, která byla zjištěna u více než čtvrtiny všech žáků, přičemž mírně převažovala děvčata. Dalším z častějších problémů byla krátkozrakost, kterou bylo postiženo asi 8 % jedinců, a neurastenie, která byla zjištěna přibližně u 7 %. Překvapivě byl zaznamenán poměrně nízký počet žáků se špatným držením těla, necelá 3 %. Nedoslýchavost byla zjištěna u 2 % žáků. Pod dvouprocentní hranicí se u žáků vyskytovala tuberkulosa a podvýživa.

Zdravotní stav žáků ve 20. letech 30%

Žáků v %

25% 20% 15% 10% dívky

5%

chlapci

tu b zk er řiv ku en los kr í p a á á ne tko teř z do r e sl ako ch ýc s ud ha t ok v o re st v po no s ne dvý t ur ži as va th en ie

0%

Graf č. 20 Zdravotní stav žactva ve 20. letech 20. století

3.3.5 Mimoškolní aktivity V prvorepublikovém období zaznamenáváme u žactva ústavu řadu zájmových činností a mimoškolních aktivit pěstovaných jak individuálně, tak v rámci různých organizací a spolků. Všichni žáci ústavu byli členy Organizace kandidátů učitelství, pod jejíž záštitou byly pořádány kulturní, vzdělávací či sportovní akce. Ve 30. letech byly pravidelně pořádány taneční kursy, kterých se účastnila téměř polovina žactva. Při organizaci byl založen pěvecký kroužek, který vystupoval na četných akcích pořádaných organizací, ale i městem. Zmiňme zde například tradiční zpívání pod vánočním stromem. Každoročně byl zorganizován 111

mikulášský večírek, na němž žáci vystupovali s pěveckými čísly, humornými scénkami či baletem. Výtěžek z této akce byl vždy věnován do Lindnerova fondu. Organizace byla členem Spolku výtvarných umělců „Mánes“ a měla i kroužek sportovní, který byl zaměřen především na fotbal, volejbal a lehkou atletiku. Žáci a žákyně ústavu byli také členy některých dalších spolků a organizací, například Masarykovy letecké ligy, Národní gardy, Československého červeného kříže, Skautu či Klubu československých turistů, v rámci nichž podnikali různé aktivity. Někteří žáci III. a IV. ročníků účinkovali při vystoupeních místní filharmonie, mnozí hráli divadlo. Oblíbenou volnočasovou aktivitou byl také sport, který pěstovali žáci i individuálně mimo sportovní kroužek. Nejčastěji zastoupené bylo plavání, bruslení, lyžování, tenis a veslování. Pro zlepšení svých hmotných poměrů dávali někteří žáci ústavu ve volném čase soukromé hodiny žákům národních škol. Ředitelství i profesorský sbor tuto aktivitu podporovaly, pokud nebyla na újmu plnění školních povinností, a potřebným kandidátům a kandidátkám soukromé hodiny i dojednávaly. Obliba žáků ústavu u zdejšího obyvatelstva jako domácích učitelů byla značná a veřejnost často jejich služby požadovala. Z níže uvedené tabulky č. 12 je patrné, že si touto činností ve sledovaném období přivydělávalo téměř 14 % všech žáků ústavu, o něco více chlapců než dívek. Nejvíce vyučujících žáků bylo ze třetích a ze čtvrtých ročníků. Za jednu odučenou hodinu si přišli na počátku sledovaného období na 3 až 5 korun, později na 8 až 10 korun. Vzhledem k vlastním studijním povinnostem poskytovali žáci ústavu nejčastěji jednu až dvě kondice týdně, vzácněji se setkáváme se třemi a více kondicemi.

Žáci poskytující kondice kondice - 1 žák týdně 5,08% kondice - 2 žáci týdně 3,39% kondice - 3 žáci týdně 2,54% kondice - více než 3 žáci 2,97% Celkem: 13,98% Tabulka č.12

Žáci poskytující kondice 112

3.4 Podpory chudých a nadaných studentů Péče chudým žákům a žákyním zdejšího ústavu byla věnována také po vzniku samostatného státu, a to jednak zřízením nových nadací, jednak podstatným zvýšením starších, již platných stipendií. Podpory se potřebným a pilným žákům ústavu dostávalo v letech 1918–1939 z následujících zdrojů:

1. od státu, udílením státních stipendií 2. ze „Spolku pro podporování chudých studentů“ (později“Nadace bývalého spolku pro podporování chudých studentů“) 3. z Lindnerova fondu , který byl v roce 1928 změněn na ,,Lindnerovu nadaci“ 4. z „Nadace Vilemíny Scheyerové“ 5. z „Votápkovy nadace“.

3.4.1 Státní stipendia V období po roce 1918 byla nadále udělována chudým žákům a žákyním státní stipendia. Jejich výše se pohybovala v rozmezí 100 až 400 korun za rok. Podmínkou pro udělení stipendia byla stejně jak dříve chudoba, dobrý prospěch a vzorné chování. Zpočátku byla z obnosu vyčleněného pro podpory žáků učitelských ústavů přidělována jednotlivým ústavům část odpovídající počtu žáků. Ve školním roce 1922/23 bylo například na státní podpory pro mužské i ženské učitelské ústavy vyčleněno 36 000 korun. Žáci kutnohorského ústavu tvořili v této době asi desetinu všech studujících státních ústavů, proto obdrželo kutnohorské pedagogium 3 600 korun. Tuto částku přerozdělil na základě žádostí jednotlivců učitelský sbor. V pozdějších letech se změnil systém rozdělování státních stipendií. Jejich počet se neodvíjel od poměru počtu žáků ústavu, ale ministerstvem byli schvalováni jedinci navržení učitelským sborem. V některých letech se tak mohlo stát, že učitelský ústav neobdržel ani jedno stipendium.

113

Lindnerův fond

Nadace bývalého spolku Votápkova nadace

Nadace Vilemíny Scheyerové

2150

Průměrná částka na rok

795

154

221

441

114

Tabulka č. 13 Podpory udělené žákům ústavu v letech 1919 – 1938

239

Průměrná výše podpory

660

165

255

255

Školní rok počet hodnota celkem počet hodnota celkem počet hodnota celkem počet hodnota celkem počet hodnota celkem 9 200 1800 1 33 33 spolek nefungoval 1918/19 9 200 1800 1 39 39 údaj nenalezen 1919/20 28 200 5600 1 54 54 údaj nenalezen 1920/21 nebyla dosud aktivována 34 100 3400 1 54 54 1921/22 18 200 3600 6 150 900 4 180 720 1922/23 20 200 4000 1 250 250 4 180 720 1923/24 13 400 5200 2 368 776 4 180 720 1924/25 spolek nefungoval 7 400 2800 4 90 360 180 720 4 1925/26 4 400 1600 údaj nenalezen reálka 4 180 720 1926/27 4 400 1600 údaj nenalezen 1 500 500 4 180 720 1927/28 5 400 2000 1 140 140 reákla 4 120 480 1928/29 7 400 2800 2 350 700 1 500 500 4 180 720 1929/30 3 400 1200 6 150 900 reálka 4 180 720 1930/31 0 400 0 7 160 1120 1 500 500 4 180 720 1931/32 2 400 800 6 1230 reálka 4 180 720 1932/33 3 400 1200 6 1300 1 416,6 416,6 4 150 600 nebyla dosud aktivována 1933/34 3 400 1200 10 1290 reálka 4 150 600 1 295,15 295,15 1934/35 4 200 800 14 1520 1 416,6 416,6 4 150 600 1 342 342 1935/36 5 200 1000 12 50-200 1800 reálka 4 135 540 1 129 129 1936/37 2 300 600 12 120-130 1850 1 315,5 315,5 4 135 540 1 253 253 1937/38 Celkem 180 43000 93 14316 6 2649 64 10560 4 1019

Státní podpory

Počet udělených stipendií na kutnohorském učitelském ústavu v letech 1919-1938 je zaznamenán v tabulce č. 13. V tomto období byla na ústavu udělena státní stipendia 180-ti žákům v celkové hodnotě 43 000 korun. Průměrná výše jednoho stipendia činila 239 korun a ročně ji obdrželo průměrně 9 žáků.

3.4.2 Spolek pro podporování chudých studujících „Spolek pro podporování chudých studujících v Kutné Hoře“, který vznikl z „Pokladny pro podporování chudých chovanců“ hned v prvním desetiletí existence ústavu, se usnesením valné hromady dne 1. února 1922 rozešel a ze zbylého jmění byla zřízena ve školním roce 1926/27 nová nadace s názvem „Nadace bývalého Spolku pro podporování chudých studujících v Kutné Hoře“, kterou spravovala kutnohorská reálka. Úroky z této nadace byly každoročně střídavě přidělovány jednomu studujícímu zdejší reálky a další rok jednomu kandidátovi učitelského ústavu. Ve sledovaném období byla z této nadace vyplacena kandidátům učitelského ústavu celková částka v hodnotě 2 649 korun (viz tabulka č. 13), která byla rozdělena mezi 6 žáků. Průměrná výše podpory činila 441 korun.

3.4.3 Lindnerův fond (Lindnerova nadace) Lindnerův fond založený v roce 1897 doznal ve sledovaném období podstatných změn, a to především zásluhou ředitele Holuba, na jehož popud byl v roce 1928 při příležitosti oslav 100. výročí narození Lindnera značně rozmnožen a přejmenován na Lindnerovu nadaci. Holubova výzva o příspěvek vznesená při této významné události se u veřejnosti setkala s nečekaným porozuměním a ohlasem, o čemž svědčí nárůst jmění fondu z 810 korun na neuvěřitelných 7 252 korun. Jmění nadace bylo pravidelně rozmnožováno o výtěžky z akcí konaných pod záštitou organizace kandidátů zdejšího ústavu a příspěvky kutnohorské Městské spořitelny, která se v roce 1928 zavázala přispívat do fondu každoročně částkou 1 000 korun. Stipendium bylo zprvu přidělováno jedenkrát ročně o Vánocích jedné chudé kandidátce či kandidátovi, přičemž byly i nadále upřednostňovány děti z učitelských rodin. V pozdějších letech byly úroky rozdělovány podle rozhodnutí profesorského sboru mezi více žáků a žákyň.

115

O finančních částkách udělených z Lindnerovy nadace nás informují údaje v tabulce č. 13. Ze školních let 1926/27 a 1927/28 se mi bohužel nepodařilo zjistit vyplacené částky, průměrné hodnoty byly proto počítány ze zjištěných údajů a je třeba je brát pouze jako orientační. Za 18 let ze sledovaného dvacetiletí období byla z Lindnerova fondu vyplacena žákům ústavu částka v celkové hodnotě 14 316 korun, která byla rozdělena mezi 93 jedinců. Za jeden školní rok tak bylo odměněno průměrně 5 žáků, přičemž průměrná výše podpory na jednoho žáka činila 154 korun.

3.4.4 Nadace Vilemíny Scheyerové V roce 1916 zesnulá slečna Vilemína Scheyerová, majitelka realit v Kutné Hoře, ve své poslední vůli zřídila jedno stipendium pro chudé žáky zdejšího ústavu s každoročním požitkem 180 korun. O tom, komu bude tento požitek propůjčen, rozhodovala učitelská konference, přičemž měli podle závěti zřizovatelky nadace přednost kandidáti, kteří byli v příbuzenském vztahu s rodinou Scheyerových. K aktivaci došlo až v polovině 30. let - první stipendium bylo vyplaceno ve školním roce 1934/35. Z tohoto zdroje byly tedy uděleny ve sledovaném období pouze 4 podpory v celkové částce 1 019 korun, průměrná výše jednoho stipendia činila asi 255 korun oproti stanoveným 180-ti korunám.

3.4.5 Nadání Votápkovo Svou náklonnost k rodnému městu projevil také pan Karel Votápka, farmář v Americe, který v roce 1921 věnoval ústavu 10 000 korun, z nichž bylo na základě jednoznačného usnesení sboru zřízeno při příležitosti 50. výročí učitelského ústavu v Kutné Hoře „Nadání Votápkovo“, z jehož úroků byli každoročně podělováni chudí kandidáti. Stipendium bylo udělováno od školního roku 1922/23 dvakrát ročně dvěma kandidátům a o jeho přidělení rozhodovala učitelská konference. Ve sledovaném období byla vyplacena z této nadace celková částka 10 560 korun, která byla rozdělena mezi 64 žáků. Průměrná výše podpory činila 165 korun.

116

36 32 34 38 31 14 21 18 11 23 21 22 20 19 21 21 34,27

40 39 36 31 32 38 35 15 21 20 18 22 20 20 19 19 20 33,11

Počet tříd

40

12 67 25 64 15 69 66 58 71 70 35 31 43 41 40 37 39 38 38 35

Dívky

12 27 25 25 15 33 35 26 33 35 20 10 23 23 18 17 19 19 19 15

Chlapci

19 23 66 26 70 66 65 75 65 33 31 39 30 41 37 43 42 38 39 43

Celkem

Všech

19 23 26 26 34 34 31 37 34 19 10 21 19 18 16 21 22 19 18 22

Celkem

24 68 28 71 74 72 73 67 32 32 41 33 41 39 44 40 39 42 42 36

Dívky

Chlapci

40 37 37 37 32 13 21 19 12 23 20 21 19 19 22 21 20 36,08

Celkem

40

IV.ročník

Dívky

24 28 28 31 37 35 36 35 19 11 22 21 18 19 23 21 20 20 21 16

Dívky

28 28 72 80 76 80 69 32 28 40 30 40 40 41 40 40 40 40 40 40

III.ročník Chlapci

40 40 40 40 30 15 19 20 10 24 20 21 20 20 20 20 20 20 36,96

Chlapci

28 28 32 40 36 40 39 17 9 20 20 16 20 20 20 20 20 20 20 20

II.ročník Celkem

1918/19 1919/20 1920/21 1921/22 1922/23 1923/24 1924/25 1925/26 1926/27 1927/28 1928/29 1929/30 1930/31 1931/32 1932/33 1933/34 1934/35 1935/36 1936/37 1937/38 Průměr

Dívky

Školní rok

Chlapci

I.ročník

Celkem

3.5 Návštěvnost ústavu v letech 1919 – 1938

Průměrná naplněnost tříd

83 186 191 241 235 287 273 232 196 175 137 143 154 162 161 160 160 158 159 154 182

83 106 111 122 122 142 141 115 95 85 72 68 80 80 77 79 81 78 78 73 94

0 80 80 119 113 145 132 117 101 90 65 75 74 82 84 81 79 80 81 81 88

4 6 6 7 7 8 8 7 6 5 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 5

20,8 31,0 31,8 34,4 33,6 35,9 34,1 33,1 32,7 35,0 34,3 35,8 38,5 40,5 40,3 40,0 40,0 39,5 39,8 38,5 35,5

Tabulka č. 14 Návštěvnost ústavu v letech 1919– 1938

koedukační třída chlapecká třída dívčí třída

Přestože v Kutné Hoře existoval církevní dívčí učitelský ústav, projevila po vzniku Československa značná část rodičů jeho žákyň zájem o přestup svých dcer ke studiu na státní učitelský ústav. Naplněnost chlapeckých tříd zde byla v této době poměrně nízká, proto bylo zprvu uvažováno o doplnění chybějících žáků do plného počtu dívkami.

Brzy se však

ukázalo, že zájem dívek o studium na zdejším ústavu je značný, a to nejen mezi žákyněmi církevního ústavu, ale i mezi děvčaty končícími docházku na národní škole. V reakci na tento zájem byly na počátku školního roku 1919/20 dočasně zřízeny ve smyslu ministerského 117

výnosu ze dne 6. září 1919 č.38392 při II. a IV. ročníku zdejšího ústavu dívčí pobočky, do nichž byly přijaty žákyně z učitelského ústavu v klášteře Voršilek.132 Od školního roku 1920/21 až do školního roku 1924/25 byly každoročně současně s chlapeckými I. ročníky otevírány I. ročníky dívčí. Ve školním roce 1925/26 se stal první ročník koedukačním a v dalších školních letech postupně koedukační ročníky přibývaly na úkor ročníků s pobočkami.

Ve školním roce 1928/29 byl ústav prohlášen

ministerským výnosem

ze 7. června 1928 č. 72 088/II. za plně koedukační.133 V důsledku zřizování paralelních dívčích poboček zaznamenáváme na počátku sledovaného období nárůst počtu tříd (viz graf č. 21). Od poloviny 20. let se v souvislosti s přechodem na plnou koedukaci jejich počet postupně snižoval a od školního roku 1928/29 měl ústav po celý zbytek prvorepublikového období každý rok pouze čtyři třídy. Počet žáků byl ve 20. letech v souvislosti se zřizováním dívčích poboček, jejich postupným ubýváním a s přechodem k plné koedukaci značně proměnlivý. Údaje v tabulce č. 14. a v grafu č. 22 ukazují, že vrcholu dosáhl jejich počet ve školních letech 1923/24 a 1924/25, kdy existovaly dívčí i chlapecké pobočky ve všech čtyřech ročnících. Ve druhé polovině 20. let byly postupně rušeny pobočky a s úbytkem tříd klesal i počet žáků ústavu. Po celá 30. léta byl počet žáků zdejšího ústavu velmi vyrovnaný, pohyboval se většinou mírně pod hranicí 160-ti žáků. Průměrný počet žáků na jeden školní rok byl za celé sledované období díky existenci poboček vyšší - 182 žáků (94 chlapců a 88 dívek). Počet obou pohlaví byl ve sledovaném období velmi vyrovnaný (viz graf č. 22). Dokonce i v době, kdy bylo na ústavu dívčích tříd v souvislosti s jejich postupným zřizováním méně, se celkový počet dívek a chlapců výrazně nelišil, protože naplněnost dívčích tříd byla vyšší než u tříd chlapeckých. Přestože ministerstvo doporučovalo přijímat do koedukačních tříd bývalých chlapeckých ústavů dvě třetiny chlapců a jednu třetinu dívek, byl také po celá třicátá léta počet chlapců a dívek velmi vyrovnaný. Ústav byl ministerstvem několikrát na toto ustanovení upozorňován. Ředitelství se vždy hájilo tím, že se při přijímání ke studiu řídí výsledky dosaženými u přijímacích zkoušek a ne pohlavím uchazečů. 132

133

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s. 260. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s. 299.

118

Počet tříd v letech 1919-1938 8

Počet tříd

7 6 5 4 3 2 1 20

22

24

26

28

30

32

34

36

38

19 19 /

19 21 /

19 23 /

19 25 /

19 27 /

19 29 /

19 31 /

19 33 /

19 35 /

19 37 /

Škol

ní ro k

0

Graf č. 21 Počet tříd v letech 1919 – 1938

Složení žáků podle pohlaví v letech 1919-1938

Počet chlapců a dívek

300 250 200 150 100 50

191 8/1 9 191 9/2 0 192 0/2 1 192 1/2 2 192 2/2 3 192 3/2 4 192 4/2 5 192 5/2 6 192 6/2 7 192 7/2 8 192 8/2 9 192 9/3 0 193 0/3 1 193 1/3 2 193 2/3 3 193 3/3 4 193 4/3 5 193 5/3 6 193 6/3 7 193 7/3 8

0 Dívky Chlapci

Graf č. 22 Složení žáků podle pohlaví v letech 1919 - 1938

O průměrné naplněnosti tříd v jednotlivých školních letech nás informuje tabulka č. 14 a graf č. 23. Nižší naplněnost tříd v počátečním období byla důsledkem sníženého počtu žáků přijímaných v době 1. světové války. Ve 30. letech byl průměrný počet žáků ve třídě velmi vyrovnaný. Pohyboval se většinou mírně pod hranicí 40-ti žáků, což lze vysvětlit přirozeným úbytkem žáků ve vyšších ročnících. 119

45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 Šk ol ní

ro k 19 19 /2 0 19 21 /2 2 19 23 /2 4 19 25 /2 6 19 27 /2 8 19 29 /3 0 19 31 /3 2 19 33 /3 4 19 35 /3 6 19 37 /3 8

Počet žáků

Průměrná naplněnost tříd v letech 1918-1938

Graf č. 23 Průměrná naplněnost tříd v letech 1919 - 1938

Na učitelském ústavu přibývalo v prvorepublikovém období absolventů středních škol, kteří vstupovali do čtvrtého ročníku podle § 16 organizačního statutu. Ústav žádal v některých školních letech pro velký počet těchto zájemců zřídit abiturientský kurs, protože společné vyučování s ostatními ročníky bylo poměrně náročné. Účelem tohoto kurzu bylo poskytnout abiturientům středních škol, kteří se chtěli věnovat učitelskému povolání, potřebné dovednosti, vědomosti a metodickou průpravu nezbytnou k praktickému vyučování. Žádné z žádostí o povolení kurzu ve sledovaném období však vyhověno nebylo.

3.6 Ředitelé ústavu a učitelský sbor v letech 1919 – 1938 Po vzniku samostatného státu byly učitelské ústavy včleněny do soustavy středních škol, čímž bylo určeno, že na ústavech smějí nadále působit pouze profesoři s aprobací pro vyučování na střední škole. K ustanovování učitelů na učitelských ústavech byl vydán 11. května 1920 ministerský výnos č. 25744, kterým bylo jednoznačně určeno, že profesory a řediteli učitelských ústavů mohou být nadále nově jmenováni (respektive ustanoveni) jen ti učitelé, kteří mají úplnou aprobaci z některé skupiny naukových předmětů nebo z kreslení,

120

tělocviku či hudby pro střední školy.134 Protože byl takových vyučujících nedostatek, bylo povoleno zatímně ustanovit v ročnících učitelských ústavů suplujícího profesora (kandidáta středoškolského učitelství ve stadiu zkoušek). Pokud ústav nesehnal ani takového kandidáta, mohlo být výjimečně na přechodnou dobu svěřeno vyučování jedincům, kteří měli vysvědčení učitelské způsobilosti pro měšťanskou školu a alespoň tříletou praxi jako tzv. „suplujícím učitelům“. Výnosem zemské školní rady ze dne 11. září 1919 č. 81.684 bylo povoleno v případě nedostatku učitelů s odpovídající kvalifikací ustanovit jakožto „výpomocné profesory“ penzionované profesory.135 Na výchově žáků se významnou měrou podíleli také učitelé cvičných škol, u nichž v hodinách žáci ústavu hospitovali a prováděli praktické výstupy. I ti mohli být ve výjimečných

případech ustanoveni jako „suplující učitelé“.

Na kutnohorském pedagogiu učil například jeden z cvičných učitelů po několik let tělocvik. Jisté je, že především v prvních letech prvorepublikového období bylo obtížné obsadit učitelská místa na ústavech vyučujícími s odpovídající kvalifikací. Po vzniku samostatného státu vyvstal v souvislosti s odchodem značného počtu učitelů na učitelské ústavy zřizované na Slovensku a zároveň i v důsledku čerpání dovolených, zejména zdravotních, problém s citelným nedostatkem učitelů středních škol. Sbor složený z profesorů s aprobací pro střední školu přidával na straně jedné ústavům na vážnosti, na straně druhé bylo poukazováno na nepřipravenost středoškolských profesorů na to, jak učit budoucí učitele. Problematické bylo zejména to, že učitelé naukových předmětů vyučovali ve vyhrazených hodinách v rámci dotace pro svůj předmět i metodiku tohoto předmětu. Zcela se ztotožňuji s tvrzením Josefa Valenty, v němž praví: „Profesoři ústavů, osoby akademicky vzdělané a připravené pro dráhu středoškolskou měli často jen nejasnou představu o skutečných problémech školy obecné.“136 Snahu odpomoci tomuto paradoxu sledujeme od poloviny 20. let. Oběžník zemské školní rady ze dne 10. března 1924 ukládal ředitelům a profesorům učitelských ústavů účast na praktickém výcviku chovanců. Vyučující měli povinně hospitovat 134

135 136

na cvičné škole

TUČEK, K. V., STRNAD, F.: Zákony školské a nařízení, jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II., sešit 3. Praha: Ústřední nakladatelství, 1923, s. 756. Tamtéž VALENTA, J.: Vývoj středního všeobecně vzdělávacího školství a přípravy učitelů. In: VÁŇOVÁ, R., RÝDL K., VALENTA, J.: Výchova a vzdělávání v českých dějinách, IV.díl- 1.svazek. Praha: Univerzita Karlova, 1992, s. 298.

121

v hodinách, kdy měli náslechy či pokusy žáci ústavu, ale i v hodinách, kdy pracoval se žáky pouze cvičný učitel. Cílem bylo odstranit právě onu vzdálenost mezi realitou národní školy a vzděláním akademiků. Profesor se měl seznámit s tím, jak se jeho předmět vyučuje na obecné škole a těchto poznatků měl pak využít v metodice svého předmětu.137

3.6.1 Ředitelé ústavu V období první republiky se vystřídali v čele učitelského ústavu v Kutné Hoře dva muži. Po zrodu samostatného státu zůstal v ředitelském křesle František Ruffer, který svůj úřad nastoupil již v roce 1912. V čele ústavu stál patnáct let, tedy nejdéle ze všech ředitelů. Byl svědomitým ředitelem po celou válečnou dobu a i nadále, kdy byly chmurné válečné poměry vystřídány obtížnými popřevratovými začátky a bylo nutné vyrovnat se s následky válečných let, ať už šlo o zdevastovanou školní budovu či mezery ve vědomostech žáků vracejících se z vojenské služby. Přestože ve vzdělávání učitelů elementárních škol nedošlo ani po roce 1918 k výrazným změnám, byly před ředitele stavěny s novou dobou některé nové úkoly. Především šlo o rozšiřování učitelského sboru v souvislosti se zřizováním dívčích poboček a obsazování učitelských míst kvalifikovanými vyučujícími. Povinností bylo mnoho, proto byl ve školním roce 1919/20 ředitel zproštěn vyučovací povinnosti a bylo povoleno, aby mu v administrativních pracích vypomáhal profesor Pádecký. V nově vzniklé republice bylo dopřáno Františku Rufferovi stát v čele kutnohorského pedagogia 9 let. Dne 1. února 1927 mu byla udělena zdravotní dovolená do 1. dubna, kdy měl nastoupit na trvalý odpočinek. Toho se však Ruffer již nedočkal. Kolegy byl vzpomínán jako velmi vzácný a houževnatý muž, pro kterého byla školní práce jediným smyslem života.138 Dne 1. února 1927 převzal správu ústavu Josef Nosákovec a za jeho provizorního spravování fungoval ústav celý jeden rok.

137

138

FÁRA, V.: Praktický výcvik chovanců. In: IV. Výroční zpráva Státního Lindnerova koedukačního ústavu v Kutné Hoře za školní rok 1929 -1930. Kutná Hora: 1930, s. 9-10. Výroční zpráva Učitelského ústavu v Kutné Hoře za školní rok 1926/27. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1927, s. 22.

122

Ministerským výnosem ze dne 2. ledna 1928 č. 17/28 byl devátým ředitelem kutnohorského pedagogia jmenován PhDr. Josef Holub, který dosud působil jako profesor státního učitelského ústavu v Praze. Správu ústavu převzal Holub 1. února 1928. O tom, že byl Josef Holub muž velmi pohotový, svědčí mimo jiné velkolepá oslava 100. výročí Lindnerova narození, která byla uskutečněna z jeho iniciativy necelé dva měsíce poté, co se ujal vedení ústavu. Ta se stala nevšední kulturní událostí, které se účastnila celá řada významných osobností, mimo jiné i z ministerstva školství a národní osvěty. Z pražské filozofické fakulty dorazila do Kutné Hory dokonce padesátičlenná delegace!139 Josef Holub byl velmi vzdělaný muž a jeho aktivity přesahovaly rámec kutnohorského pedagogia. Několik let přednášel na pedagogické akademii v Praze - vedl zde gramatická cvičení dvě hodiny týdně. Tato jeho aktivita se však neobešla bez problémů. Zemská školní rada se obávala, aby jeho působení v Praze nebylo na újmu chodu kutnohorského pedagogia. Na její doporučení nevyhovělo ministerstvo školství a národní osvěty Holubově žádosti o uvolnění některých dní ve školním roce 1934/35 pro tyto přednášky. Přesto působil Holub na akademii dál, ovšem ne pravidelně jako dosud. Pravdou je, že na sklonku Holubova funkčního období bylo možné ústavu leccos vytknout. Od poloviny 30. let nebyla například vedena kronika, v nepořádku se ukázalo i spravování ústavních nadací. Inspekce v roce 1938 odhalila mnohé nedostatky ve sbírkách a v jejich evidenci, stejně tak poukazoval inspektor na velmi zanedbanou školní zahradu. Těžko říci, zda tento nepříznivý stav nějak souvisel s Holubovými aktivitami mimo ústav. Ty byly ostatně koncem 30. let již velmi omezené. Je pravděpodobné, že v posledních letech funkčního období se projevovala u ředitele spíše jakási

celková únava související

s přibývajícím věkem a v posledním roce také s nechutí pokračovat dál v nově vzniklých poměrech. Dne 31. července 1939 byl k vlastní žádosti přeložen Dr. Holub na trvalý odpočinek. Správou ústavu byl pověřen jako zatímní správce František Voráček, dosud profesor Amerlingova mužského učitelského ústavu v Praze, který na kutnohorském učitelském ústavu

139

Viz LOHR, F.: Náš ústav v prvním deceninu státní samostatnosti. In. Výroční zpráva Státního Lindnerova koedukačního ústavu v Kutné Hoře za školní rok 1927 -1928. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1928, s. 1315.

123

působil jako profesor ve školních letech 1923/24 – 1925/26. Jeho působení na kutnohorském ústavu se budeme blíže věnovat v další kapitole zachycující poslední desetiletí existence ústavu.

3.6.2 Učitelský sbor V učitelském sboru zdejšího ústavu se ve sledovaných dvou desetiletích vystřídalo 44 vyučujících (včetně ředitelů), z toho 29 učitelů stálých a 15 výpomocných (viz tabulka č. 15). V učitelském sboru se poprvé v historii instituce setkáváme se ženami. Jejich počet byl ve srovnání s mužskou částí sboru nízký, z celkového počtu 44 vyučujících působilo ve sledovaném období na kutnohorském ústavu 7 žen, což představuje pouhých 16 %. Zdá se, že za jejich přijetím nelze spatřovat emancipační tendence, ale spíše potřebu zajistit výuku jednak v ryze dívčích předmětech, jako byly například ženské ruční práce,

jednak

v předmětech vyučovaných odděleně u chlapců a dívek, jako byla tělesná výchova v dívčích pobočkách a v koedukačních třídách. Naukové předměty zůstávaly na zdejším ústavu i nadále doménou mužů.

Vyučující v letech 1919 - 1938 18

Počet vyučujících

16 14 12 10 8 6 4 2 19 18 /19 19 19 /20 19 20 /21 19 21 /22 19 22 /23 19 23 /24 19 24 /25 19 25 /26 19 26 /27 19 27 /28 19 28 /29 19 29 /30 19 30 /31 19 31 /32 19 32 /33 19 33 /34 19 34 /35 19 35 /36 19 36 /37 19 37 /38

0

výpomocných stálých

Graf č. 24 Vyučující v letech 1919 - 1938 124

Zastavme se nyní krátce u výpomocných učitelů. Ti, stejně jako v předchozím období, docházeli na ústav vyučovat předměty povinné i nepovinné. Z povinných předmětů šlo zejména o zajištění výuky povinného náboženství v 1. ročníku a somatologie a zdravovědy, kterou musel učit lékař. V souvislosti s přijímáním dívek byly výpomocně zaměstnávány učitelky ženských ručních prací a dívčího tělocviku. Mezi výpomocnými učiteli nepovinných předmětů v tomto období tvořili naprostou většinu učitelé nepovinného náboženství. Výpomocně zde působili také učitelé těsnopisu a nauky o výchově dětí slabomyslných. Ve 30. letech se postupně začal stabilizovat sbor stálých vyučujících, který pak s minimálními obměnami přetrval nejen do konce sledovaného období, ale, jak se přesvědčíme v další kapitole, až do konce existence ústavu. Stejně jako u žáků ústavu zaznamenáváme v prvorepublikovém období také u členů učitelského sboru bohatou škálu mimoškolních činností a členství v četných spolcích a organizacích. Ředitel Holub se kromě zmiňovaného působení na pedagogické akademii věnoval především odborné literární práci. Ve 30. letech vydal nově „Etymologický slovník“. Za zmínku stojí nepochybně aktivity profesora Fialy, který přišel na kutnohorský ústav z reálného gymnázia v Chotěboři. Za jeho vedení byla na učitelském ústavu povznesena výuka výtvarné výchovy na mimořádnou úroveň. Kromě vlastní výtvarné tvorby se věnoval grafické úpravě knih, přispíval svými odbornými články do mnohých periodik, po celá 30. léta přednášel o výuce výtvarné výchovy na četných okresních schůzích učitelstva i na konferencích v Praze, pro učitele obecných škol uspořádal řadu zajímavých kurzů. V polovině 30. let vydal Fiala ve Státním nakladatelství v Praze „Ilustrované osnovy pro kreslení v 1. – 8. postupném ročníku“. Pro Tylovo divadlo v Kutné Hoře navrhl scénickou výpravu pro několik her. Byl rovněž členem řady spolků a sdružení, z nichž připomeňme například ochotnický spolek „Tyl“ a Spolek výtvarných umělců „Mánes“ v Praze. Profesor Makarius byl dirigentem Kutnohorské filharmonie, která pod jeho taktovkou odehrála při různých příležitostech každoročně téměř dvě desítky koncertů.

Pro učitelstvo

kutnohorského a uhlířskojanovického okresu pořádal pravidelně dvoudenní kurzy zpěvu a hudební výchovy. Na ústavu řídil sbor žáků při všech slavnostních příležitostech.

125

1937/38

1936/37

1935/36

1934/35

1933/34

1932/33

1931/32

1930/31

1929/30

1928/29

1927/28

1926/27

1925/26

1924/25

1923/24

1922/23

1921/22

1920/21

1919/20

1918/19 Ruffer Ambrož P. Frydrych Hádek MUDr. Havlíček Hrubý Jandera Kolář P.Kudrnovský Mačenka P. Mašina Nosákovec Vodička Makarius Pádecký

Fridrich Krátký Sodomka Vepřek Vítková Ždímalová Havelka Louda Nachtigal Junerová Voráček Blažek Knížek P. Štěpina Lohr Slaba Holub Hofman Kotán Rývová Smolíková Šácha Bartoš Fiala Khun Bervid Váňová Klíč P.Hájek P. Just Slavický Filip Jelínek Kovářová Stálých 9 13 14 14 14 15 13 13 13 11 9 9 8 7 7 7 8 8 8 8 Výpomocných 4 4 4 3 3 3 3 3 2 4 5 3 5 4 4 3 3 3 3 3 Celkem 13 17 18 17 17 18 16 16 15 15 14 12 13 11 11 10 11 11 11 11

Tabulka č. 15 Vyučující v letech 1919- 1938 ředitel

stálí učitelé

výpomocní

126

PhDr.

František

Lohr

proslul

především

svou

odbornou

literární

prací.

Při Československé grafické Unii v Praze vydal několik dílů „Všeobecného dějepisu pro učitelské ústavy“. Jako znalec ministerstva školství a národní osvěty a zemské školní rady v Praze pro posuzování učebnic středních, odborných, měšťanských a národních škol recenzoval nové i chystané učebnice. Působil také jako knihovník a archivář muzea archeologického spolku „Vocel“. Na základě tohoto (zdaleka ne vyčerpávajícího) výčtu aktivit profesorů zdejšího ústavu lze tvrdit, že byl učitelský sbor v prvorepublikovém období, zejména ve 30. letech, složen vskutku z pozoruhodných osobností, které svou školní i mimoškolní činností podporovaly dobré jméno ústavu.

3.7 Organizace a specifika výuky Počátek školního roku byl stejně jako na obecných a měšťanských školách a na ostatních středních školách stanoven také na učitelských ústavech na 1. září, konec na 28. června. Kromě letních prázdnin, které trvaly od 29. června do 31. srpna, byly ustanoveny některé další dny volna a prázdniny. Volnými dny se staly 28. říjen, 2. listopad a 1. květen, vánoční prázdniny trvaly od 23. prosince do 6. ledna, velikonoční prázdniny začínaly Květnou nedělí a trvaly do středy po velikonočním pondělí. Dále měl ředitel k dispozici dva dny, které mohl určit jako volné podle vlastního uvážení.140 Ministerským výnosem č. 24 203 ze dne 30. 7. 1919 došlo k úpravě učebních plánů pro učitelské ústavy, které vstoupily v platnost počátkem školního roku 1919/20.141 Změny v časové dotaci předmětů jsou zaznamenány v tabulce č. 16 a pro lepší přehlednost také v grafu č. 25, kde jsou pro možnost srovnání uvedeny plány platné v předchozím období. Nové plány asi nejvýrazněji poznamenaly náboženskou výchovu, kde klesla dotace předmětu z 8 týdenních hodin na pouhou 1 hodinu v prvním ročníku. Účast na vyučování náboženství se stala počátkem školního roku 1919/20 od druhého ročníku učitelských ústavů

140

141

TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II, sešit 2., Nařízení ministerstva školství a národní osvěty. Praha: Ústřední nakladatelství, 1920, s. 86-88. Tamtéž, s. 168-174.

127

nezávaznou pro všechny konfese a podle ministerského výnosu ze dne 12. listopadu 1922 č.107.476 směli být žáci a žákyně na žádost rodičů osvobozeni i od povinné výuky v 1. ročníku. Dne 25. listopadu 1918 vydalo ministerstvo výnos o náboženských úkonech, který byl platný pro všechny školy. Bylo jím stanoveno, že náboženské úkony nejsou integrující částí náboženské výuky ve školách, a proto že ani neúčast žactva na nich již nemá vliv na známku z mravů, ani na prospěchovou známku z náboženství. Účast žáků na náboženských úkonech měla být nadále záležitostí jejich citu, popřípadě vůle rodičů. Současně byla zrušena i povinnost profesorů mít při náboženských úkonech nad žáky dozor.142 Vraťme se ještě v krátkosti ke změnám v učebním plánu. Kromě náboženství byla snížena časová dotace polního hospodářství ze 4 na 1 hodinu týdně, což se neblaze podepsalo na stavu školní zahrady, jak bude popsáno níže. Hra na klavír a varhany se stala nezávaznou i na učitelských ústavech mužských. Počet hodin byl naopak posílen u vyučovacího jazyka, pedagogiky, dějepisu, zeměpisu, kreslení a u přírodovědných předmětů. Pro chlapce byly zavedeny rukodělné práce, které byly zpočátku nepovinné, a pro dívky ženské ruční práce. U jednotlivých předmětů nebyla upravena pouze jejich časová dotace, ale příslušným zákonem byly stanoveny také doplňky a změny v učební osnově jednotlivých předmětů.143 Koncem 20. let se v archivních materiálech objevují v souvislosti s dalšími změnami v osnovách předmětů záznamy hovořící o přetěžování žáků. Vyučující učitelského ústavu v Kutné Hoře se přikláněli k názoru, že jsou nové osnovy natolik rozšířeny a požadavky na žáky kladené tak vysoké, že lze mluvit o přetěžování. Bylo poukazováno na nově přidané učivo v pedagogice, přibývající látku v literatuře a v dějepise, kde byly nově zařazeny události první světové války, aniž by bylo redukováno učivo předchozí. Ale i v počtech se objevila celá řada dříve neprobíraného učiva, nová látka přibyla i v němčině.144 142

143

144

Výnos zemské školní rady v Praze ze dne 7. prosince 1918. In: TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl III, sešit I. Praha: Ústřední nakladatelství, 1921, s. 15 – 16. Viz Doplňky a změny v učebných osnovách jednotlivých předmětů na středních školách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. In: TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II, sešit 2. Praha: Ústřední nakladatelství, 1920, s. 278 - 300. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 360, Registratura, 1927-1928, karton č. 30, Zpráva učitelského ústavu pro ZŠR v Praze.

128

Učitelský ústav v Kutné Hoře upozorňoval ještě na další z možných příčin přetěžování, a to zkrácení vyučovací hodiny na 50 minut (do roku 1903 trvala hodina 55 minut, do roku 1876 dokonce 60 minut). U dojíždějících žáků bylo velkým problémem ranní vstávání, často již ve 4 hodiny, a pozdní návraty domů, někdy i kolem 8 hodin večer. Jisté je, že žákům mnoho volného času pro vlastní zábavu nezbývalo. V dotazníkových šetřeních týkajících se délky přípravy do školy prováděných ve 20. letech uváděla více než polovina žáků minimální dobu strávenou přípravami do školy dvě hodiny. Asi deset procent žáků uvádělo dokonce více než čtyři hodiny denně. V těchto údajích není navíc započtena doba strávená nácvikem hry na hudební nástroj. Kromě předmětů povinných byly na učitelském ústavu vyučovány i předměty nepovinné. Jejich nabídka byla ve srovnání s předchozím obdobím poněkud rozšířena. Podrobné informace o nepovinných předmětech a počtech žáků, kteří je navštěvovali, poskytuje tabulka č. 17. Nabídka nepovinných předmětů, které svým žákům a žákyním nabízel ve sledovaném období kutnohorský učitelský ústav, se odvíjela jednak od možností zajistit výuku nepovinných předmětů kvalifikovanou učitelskou sílou, což nebylo v případě některých předmětů snadné, jednak od zájmu žáků a žákyní. Na kutnohorském ústavu byla ve školním roce 1919/20 zavedena nepovinná výuka francouzštiny na dívčích pobočkách s časovou dotací 3 hodiny týdně. Výuky se ujal profesor Fridrich z místní reálky. Přes značný zájem žákyní bylo po dvou letech pro absenci odborné učitelské síly vyučování francouzštiny zastaveno. Ve stejném školním roce byla zavedena pro dívčí pobočky nepovinná hra na housle, která byla vyučována až do roku 1925/26. Vyučování nauky o výchově dětí slabomyslných pro žáky a žákyně IV. ročníku s časovou dotací 1 hodina týdně bylo zavedeno rovněž na počátku školního roku 1919/20. Výukou byl pověřen správce místní pomocné školy Josef Vepřek. Tento předmět byl vyučován pouze do konce školního roku 1925/26, kdy byl pro nedostatečný počet přihlášených žáků zastaven. Ve školním roce 1928/29 byla výuka tohoto předmětu obnovena a probíhala do roku 1931/32. Ve školním roce 1919/20 se počalo nepovinně vyučovat těsnopisu. Tato výuka trvala do konce roku 1926/27, v dalším školním roce pro nedostatečný zájem ze strany žáků zahájena nebyla.

129

III.ročník

II.ročník 2 1 1 2 5 8 4 4 4 2 2 2 2 2 2 4 3 2 2 2 2 2 3 3 0 2 2 1 0 0 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 0 0 0 33 36 38

IV.ročník

I.ročník 2 0 5 2 2 5 3 2 0 2 2 2 2 2 2 2 0 35

Dotace předmětu 6 15 17 8 8 14 9 10 4 3 8 8 8 8 8 8 0

I.ročník 2 0 4 2 2 5 2 2 0 1 2 2 0 2 2 3 0 31

IV.ročník

III.ročník

II.ročník 2 1 1 3 5 9 4 4 4 2 2 1 2 2 2 4 3 2 2 2 1 2 3 2 0 2 2 0 0 0 2 2 1 2 2 2 0 0 0 2 1 1 2 1 1 3 3 3 0 0 0 32 33 32 6 17 16 7 8 14 7 9 4 1 7 8 0 6 6 12 0

Dotace předmětu

130

Učební plány pro učitelské ústavy v letech 1870 - 1938

* ženské ruční práce

Tabulka č. 16

Náboženství Pedagogika Jazyk vyučovací Zeměpis Dějepis Matematika a rýsování Přírodopis Přírodozpyt Polní hospodářství Psaní Kreslení Hra na housle Hra na varhany Zpěv Tělocvik Němčina Práce rukodělné/ ŽRP*

III.ročník

II.ročník

I.ročník 2 2 2 2 0 2 5 9 4 4 4 4 2 2 2 1 2 2 2 1 4 3 2 2 2 2 1 1 2 2 2 1 0 0 2 2 1 0 0 0 2 2 2 1 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 3 3 3 3 0 0 0 0 31 31 33 33

IV.ročník

org. statutu 1886 Dotace předmětu 8 16 16 7 7 11 6 7 4 1 7 6 8 6 6 12 0

koedukační platné od 1919/20

1 0 0 0 1 0 3 5 10 18 5 5 4 4 18 2 2 2 2 8 2 2 2 2 8 4 3 3 2 12 2 2 2 1 7 3 3 2 2 10 0 0 1 0 1 1 0 0 0 1 3 3 2 2 10 2 2 2 1 7 0 0 0 0 0 2 2 2 2 8 2 2 2 2 8 3 3 3 2 11 0 0 2 2 4 32 32 34 34

I.ročník

org. statutu 1874

II.ročník

škol. roku 1869/70

III.ročník

Platné od:

IV.ročník

Učební plány pro učitelské ústavy mužské Dotace předmětu

škol. roku 1869/70

* ženské ruční práce

org. statutu 1874

131

y e ní ní sl e a an l u s s h r P re ho va K a n na ra a r H H

org. statutu 1886

Předmět

í í í is is is cí yt tv án ka tv p p a i p p s v s ě e ář oz ov do og m ěj so en č d o d g e ý ž D r u o r o a Z o ří p vy řír a ed P áb P os P k a N h y ik í z at ln Ja o em P at M

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

platné od 1919/20

* ik ěv na RP v i p c č Z /Ž lo m é ě ě n T N ěl d ko ru ce rá P

Změny v časové dotaci předmětů v období 1870 - 1938

Graf č. 25 Změny v časové dotaci předmětů v letech 1870 - 1938

Počet hodin

25 127

1922/23 17 113

94 36 65

1923/24 62 95

80 27 89

1924/25 51 100

32 27 92

1925/26 31 113

30 89

35

37

68 29 40 39

1926/27 69

71

1927/28 27

1928/29

17

1929/30 68 30 41 27

2

65 26 40 18

74 24 35 17

21 3

11 3

1930/31 16

1931/32

26

1932/33 20 12

87

40 1 10

16 24

62 83

50

1933/34

1918/19

23 16

20 58 87

49

17

23 61 68

56

16

20 60 74

57

16

20 63 78

60

Tabulka č. 17

132

Návštěvnost nepovinných předmětů v letech 1919 – 1938

109 186 189 238 234 283 272 229 193 178 139 143 155 161 159 166 157 157 157 161

25 119

25 92

1921/22 115 24 61

1934/35

Celkový počet žáků

52 95 18 43

1919/20 57 109 14 30

1935/36

106 327 352 352 325 353 302 263 121 108 203 168 189 190 170 235 253 225 227 237

1920/21

85 21

1936/37

Celková návštěvnost nepovinných předmětů

Nepovinné předměty: francouzský jazyk německý jazyk těsnopis hra na housle náboženství římskokatolické náboženství evangelické náboženství československé ženské ruční práce ruční práce výchovné nauka o výchově slabomyslných hra na klavír přírodopisná cvičení žákovský orchestr nauka o zemědělství praktická cvičení biologická

1937/38

Počínaje školním rokem 1926/27 bylo zavedeno pravidelné vyučovaní ručním pracím výchovným pro žáky a žákyně IV. ročníku s časovou dotací 2 hodiny týdně. Výuka byla organizována tak, že v prvním pololetí byla určena pro chlapce a v pololetí druhém pro dívky. Tento nepovinný předmět navazoval na tradici několikadenních kurzů pořádaných na ústavu v předešlých školních letech. Jejich účelem bylo seznámit kandidáty IV. ročníku s hygienickým, psychologickým a výchovným významem ručních prací, podat výklad o různých druzích rukodělných technik, o vyučovací metodě a poskytnout jim příležitost, aby prakticky některé snadnější práce vyzkoušeli. Od školního roku 1919/20 bylo v souvislosti se zrušením povinné výuky hry na klavír na učitelských ústavech zavedeno nepovinné vyučování tomuto předmětu, které probíhalo po celé sledované období a bylo žáky a žákyněmi navštěvováno v hojném počtu. Od školního roku 1928/29 byla zavedena jako nepovinný předmět pro III. ročníky praktická přírodopisná cvičení s časovou dotací 2 hodiny týdně. Ve školním roce 1933/34 bylo povoleno vyučovat nepovinně ženské ruční práce, a to ve třech odděleních po 20 dívkách. Na ústavu byl tento předmět vyučován jako povinný v dívčích pobočkách ve dvacátých letech, kdy nebyl ústav plně koedukován. Návštěvnost výuky nepovinných předmětů v jednotlivých školních letech je zaznamenána v tabulce č. 17. Ve sledovaném období navštěvoval každý žák ústavu průměrně 1 – 2 nepovinné předměty. S nabídkou nepovinných předmětů na učitelských ústavech se doslova „roztrhl pytel“, proto zemská školní rada v obavě, aby jejich návštěvou netrpěl prospěch v předmětech povinných, vydala 21. ledna 1925 výnos, ve kterém nařizuje, aby ředitelství učitelských ústavů zohledňovalo při přijímání žáků do nepovinných předmětů jejich studijní výsledky. Žák tedy nemusel být do výuky vůbec přijat, nebo mohl být v případě špatného prospěchu na počátku druhého pololetí z návštěvy nepovinných předmětů vyloučen.145 Pravděpodobně v důsledku zmíněného výnosu byla ve školních letech 1926/27 a 1927/28 nabídka nepovinných předmětů na kutnohorském učitelském ústavu skutečně

145

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 358, Registratura, 1925 - 1926, karton č. 29, Výnos ZŠR ze dne 21. ledna 1925.

133

zredukována a návštěvnost se snížila na 0 – 1 nepovinný předmět na jednoho žáka. V dalších školních letech se však v souvislosti se zavedením nových nepovinných předmětů jejich návštěvnost opět zvýšila. Od školního roku 1922/23 se ve vzdělávání žáků objevuje nový prvek – poučení o lidovýchovné práci a organizaci, které bylo zavedeno ministerským nařízením ze dne 13. července 1922. Tento předpis byl naplněn pravidelnými přednáškami pro IV. ročníky, které se většinou skládaly z dvouhodinového výkladu o významu a organizaci lidovýchovy a z tříhodinové přednášky o knihovnické činnosti.146 Ve 30. letech měli žáci a žákyně možnost účastnit se různých odborných kurzů. Na ústavu probíhal několikrát spaciální kurz o výchově hluchoněmých pořádaný Spolkem učitelů hluchoněmých v Čechách. Jeho účelem bylo jednak seznámit žáky a žákyně alespoň v hlavních rysech s organizací péče o hluchoněmé v Čechách, jednak je poučit tak, aby v praxi dokázali rozpoznat sluchový handicap, a aby byli schopni poradit rodičům, kam se v případě takového podezření mohou obrátit. Přednášky byly tříhodinové a byly pro ústav zcela zdarma, protože veškeré výlohy hradil Svaz rodičů hluchoněmých dětí v Praze. V některých školních letech pořádal ve dnech jarních zkoušek učitelské způsobilosti Československý červený kříž na ústavu krátké kurzy, ve kterých byli žáci a žákyně upozorňováni na některé úseky zdravotněvýchovné práce ve škole. Ve školním roce 1936/37 navštěvovalo několik žáků IV. ročníku v zemské průmyslové škole dvanáctihodinový kurz „Rozhlasová technika“. Jeho účelem bylo poučení budoucích učitelů o školním rozhlasu jak po stránce ideové, tak i po stránce technického zařízení. Hovoříme-li o organizaci studia na ústavu, nemůžeme opomenout praxi žáků. Její systém zůstal víceméně zachován v té podobě, jakou měl za Rakousko-Uherska. Od třicátých let byli žáci a žákyně seznamováni v násleších a pokusech s novými proudy ve vyučování, například s testy, se skupinovým vyučováním, s individuálním čtením. Praxi žáků také prospívala metodická knihovna, která byla založena ve školním roce 1929/30.

146

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s. 278.

134

III. ročník hospitoval v 1. pololetí jednu hodinu týdně na násleších na cvičné škole. K náslechům se pojila porada, ve které byl proveden rozbor. Ve 2. pololetí se časová dotace praxe ve III. ročníku zvýšila o jednu hodinu, ve které žáci a žákyně konali výstupy. IV. ročník vykonával praxi v 5 hodinách týdně. Žáci byli rozděleni do čtyř sekcí (podle 4 cvičných tříd) přibližně po deseti jedincích. Na počátku sledovaného období se sekce zdržovala ve třídě jeden týden. Později byla doba pobytu sekce ve třídě prodloužena na dva a někdy i tři týdny, aby se žáci zapracovali do ducha a rázu třídy a nebyli stále stavěni před nové nebo pozapomenuté didaktické problémy.147 Po celé období zůstával u žáků IV. ročníku normálním pokusem půlhodinový výstup. Pokusy hodinové byly zadávány s ohledem na početné sekce jen zřídka a velmi individuálně, většinou pouze nejlepším žákům na konci praxe a po nejméně týdenním pobytu ve třídě. Z údajů ve výročních zprávách vyplývá, že žáci III. ročníku vykonali ve školním roce průměrně 35 náslechů a dvakrát se vystřídali při výstupech. Na každého žáka IV. ročníku připadlo ve sledovaném období průměrně na jeden školní rok asi 30 pokusů. Žáci hospitovali též v malotřídních školách a ve vyšších ročnících národních škol, protože s touto výukou se vzhledem k organizaci cvičné školy nesetkávali. V rámci exkurzí byli žáci a žákyně III. a IV. ročníků seznamováni s různými typy výchovně-vzdělávacích institucí. Jednalo se především o zařízení pro výchovu dětí s různými handicapy. Jmenujme zde například návštěvu Masarykových domovů v Krči, kde navštívili žáci ústavu oddělení pro děti slabomyslné a měli možnost seznámit se se souborem pomůcek pro smyslový výcvik podle Dr. Montessoriové, nebo například návštěvu

ústavu

hluchoněmých v Kremnici. Ve 30. letech hospitovali žáci ústavu na pokusných školách v Nuslích a ve Zlíně, kde se seznámili s organizací a vybavením těchto škol a s použitím nových výukových metod. Také výuka ostatních předmětů byla vhodně doplňována exkurzemi do různých podniků, přednáškami, vycházkami a výlety, návštěvami filmových a divadelních představení a výstav.

147

Třináctá výroční zpráva Lindnerova státního československého ústavu učitelského za školní rok 1936 – 1937. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1937, s. 15.

135

Zmíněna by měla být také skutečnost, že žáci ústavu pod vedením kvalitních profesorů úspěšně prezentovali školu na veřejnosti, což přispívalo k jejímu dobrému jménu. Výtvarné práce žáků zdejšího ústavu vytvořené pod vedením profesora Fialy dosahovaly úspěchů na státních i mezinárodních soutěžích. V roce 1936 byl například zaslán soubor prací na výstavu do Prahy, kde kromě domácích obdivovatelů zaujal četné německé kreslíře. V roce 1937 putoval soubor prací na pařížský kreslířský kongres a na výstavu

do New Yorku.

Pro prezidenta Masaryka k jeho 80. narozeninám připravili žáci a žákyně zdejšího ústavu tematický soubor grafických prací s památkami Kutné Hory. V rámci hodin výtvarné výchovy a ručních prací byly zhotoveny mnohé loutky a kulisy pro loutkovou scénu. Žáci ústavu se rovněž podíleli pod vedením profesora Fialy na přípravě scény pro některá divadelní představení v místním divadle. Od školního roku 1930/31, kdy bylo zprovozněno na ústavu loutkové divadlo (zprvu umístěné v tělocvičně, později přestěhované do klavírní místnosti s prosceniem do učebny III. ročníku), nacvičili každoročně žáci a žákyně ústavu několik představení pro žáky cvičné školy. Na učitelských ústavech byla tradičně věnována zvláštní pozornost hudbě a kutnohorský ústav nebyl výjimkou. Ve 30. letech vzniklo při ústavu hudební kvarteto. Několik žáků bylo členy kutnohorské filharmonie, se kterou odehráli ročně několik koncertů. Při ústavu fungoval smíšený mužský a ženský sbor kandidátů III. a IV. ročníku, později i II. ročníku, který účinkoval při různých slavnostních příležitostech ve škole i na místních oslavách.

3.8 Zkoušky dospělosti v letech 1919-1938 Zkoušku dospělosti na kutnohorském ústavu vykonávali stejně jako v předchozím období žáci domácí, mezi které byli řazeni jednak veřejní žáci, tedy ti, kteří navštěvovali běžnou čtyřletou formu studia, jednak absolventi středních škol přijatí do IV. ročníku podle § 16 organizačního statutu a privatisté, kteří se ke zkoušce připravovali soukromě. Bezprostředně po válce platily pro žáky vykonávající zkoušku dospělosti některé úlevy. Ministerstvo školství a národní osvěty povolilo, aby žákům učitelských ústavů, kteří se

136

ve školním roce 1918/19 vrátili z vojenské služby do čtvrtého ročníku, byly při zkoušce dospělosti v roce 1919 prominuty zkoušky z těch předmětů, ve kterých bylo jejich průměrné hodnocení za třetí a čtvrtý ročník alespoň dobré. Toto nařízení se nevztahovalo na žáky, kteří se vrátili z vojenské služby už ve školním roce 1917/18.148 Ministerským výnosem ze dne 27. listopadu 1919 č. 55583

bylo umožněno

nejschopnějším žákům ze čtvrtých ročníků učitelských ústavů složit předčasnou zkoušku dospělosti. Důvodem byl nedostatek učitelstva na českých obecných školách v určitých oblastech republiky, především pak v jazykově smíšených územích, jako bylo například Ratibořsko, Vitorazsko a především pak Slovensko, které se stalo součástí našeho státu. Vydaný ministerský výnos hovořil o několika stech chybějících učitelů.149 Předčasná zkouška se měla konat koncem 1. pololetí a v této souvislosti doznala určitých změn. Odpadla zkouška z náboženství a z polního hospodářství. V ostatních zkušebních předmětech byly otázky přirozeně redukovány na probrané učivo, jinak však zkušební požadavky omezeny nebyly. Žákům, kteří konali vojenskou službu delší než rok, mohla zkušební komise prominout zkoušku z těch předmětů, v nichž dosáhli ve III. a IV. ročníku průměrného hodnocení alespoň „dobře“.150 Přihlášení žáci se museli zavázat k tomu, že hned po vykonání zkoušky nastoupí na místa, která jim budou školním úřadem přidělena. Pomýšleno bylo i na doplnění chybějící látky ze čtvrtého ročníku. Tito absolventi museli o prázdninách povinně navštěvovat speciálně pořádané šestitýdenní kurzy pro doplnění neprobraného učiva. V pravomoci ústavu bylo rozhodnout o tom, kteří z přihlášených kandidátů budou ke zkoušce připuštěni. Učitelský sbor vytvořil pořadí žáků, přičemž přihlížel nejen k prospěchu jednotlivců, ale také k fyzickému stáří a době, kterou žáci strávili ve vojenské službě. Vysvědčení dospělosti obdrželi zkoušenci teprve po přikázání na učitelské místo. V případě, že na žádné místo dosazeni nebyli, museli do konce školního roku navštěvovat školu a vysvědčení jim bylo vydáno až v termínu běžných zkoušek dospělosti.

148

149

150

TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II, sešit 2., Nařízení ministerstva školství a národní osvěty. Praha: Ústřední nakladatelství, 1920, s. 101. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 353, Registratura, 1920 - 1921, karton č. 26, Oznámení ZŠR ze dne 3. prosince 1919. Tamtéž

137

Na zdejším ústavu se k předčasné zkoušce dospělosti přihlásilo dvanáct žáků. Učitelský sbor však po zvážení všech okolností připustil ke zkoušce pouze šest zájemců s nejlepším prospěchem. Všichni vykonali 14. února 1920 úspěšně zkoušku dospělosti. Zprávy o tom, zda a případně kam byli absolventi umístěni, nám však chybí.151 Také na počátku školního roku 1920/21 uvažovalo ministerstvo o konání zkoušky dospělosti v předčasném termínu. Nakonec se však ukázalo, že situace s nedostatkem učitelských sil obecných škol není tak závažná a ministerským výnosem ze dne 30. listopadu 1920 č. 68148 byly zkoušky dospělosti v zimním semestru odvolány.152 Kromě výše uvedených úprav zůstaly zkoušky dospělosti na počátku sledovaného období v podstatě beze změn, později však došlo v jejich předpisech k některým úpravám. Ve školním roce 1930/31 probíhala zkouška dospělosti podle nových předpisů daných ministerským výnosem ze dne 27. února 1931 č. 19.577. Písemná část se nadále konala pouze ze tří předmětů – z vyučovacího jazyka, pedagogiky a němčiny. Ústní zkouška byla konána ze čtyř předmětů. Povinná pro všechny byla zkouška z mateřského jazyka a z pedagogiky, další předmět zkoušenec volil ze dvou skupin předmětů – humanistické, která zahrnovala němčinu, zeměpis a dějepis, nebo přírodovědné, do které patřila matematika, přírodopis a hygiena a fyzika s chemií. Svou volbu žák závazně oznámil na počátku dubna. Poslední předmět byl určen komisí a ve většině případů byl volen z té skupiny, ze které žák nevolil třetí předmět. Mezi žáky kutnohorského ústavu byl z první skupiny jednoznačně preferován zeměpis, ze skupiny druhé byla nejčastěji volena matematika.153 Součástí zkoušky dospělosti byl i nadále výstup ve třídě, od něhož však byli osvobozeni ti zkoušenci, kteří nebyli ve IV. ročníku hodnoceni v metodikách a praxích hůře než chvalitebně. Tuto podmínku splňovala každoročně přibližně 1/3 domácích zkoušenců. Okolnost, že žáci vykonávali zkoušku pouze ze čtyř předmětů, působila u zkoušek na zdejším ústavu podle vyjádření sboru velmi pozitivně. Příprava na zkoušku ze sedmi až 151

152

153

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s. 263. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 353, Registratura, 1920 - 1921, karton č. 26, Výnos MŠANO ze dne 30. listopadu 1920. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 364, Registratura, 1931 - 1932, karton č. 33, Zpráva o výsledku maturitních zkoušek v letním období 1931.

138

osmi předmětů byla náročná a neumožňovala připravit se na všechny předměty tak pečlivě. Krom toho nebyl vysoký počet zkoušek náročný pouze pro zkoušence, ale i pro zkoušející. Nová podoba zkoušky dospělosti se pravděpodobně osvědčila, proto do konce sledovaného období zůstala beze změn. K drobné úpravě předpisů došlo na základě ministerského výnosu ze dne 4. ledna 1932 č. 76575, který ovšem nezasahoval do obsahu zkoušky, ale do její organizace. Tímto výnosem byl částečně pozměněn § 64, podle kterého měli všichni členové komise povinnost být při zkoušce po celý její průběh. Toto ustanovení působilo na učitelských ústavech těžkosti, protože při velkém počtu zkoušenců nebylo možné zajistit běžnou výuku v ostatních ročnících a na cvičné škole. Učitelé, kteří nebyli členy komise, nestačili zaopatřit vyučování. Praxe na ústavech byla taková, že cviční učitelé přítomní u zkoušky byli zastupováni žáky III. ročníku, což nebylo možné schvalovat z několika důvodů. Jednak proto, že tito žáci neměli dosud potřebné pedagogicko-didaktické zkušenosti, jednak proto, že zanedbávali své vlastní vyučování. Zmíněný ministerský výnos připouštěl nepřítomnost členů zkušební komise, nezkoušel-li se právě předmět jejich aprobace. Cviční učitelé se nadále směli účastnit zkoušky pouze ve svém volném čase.154 Na počátku školního roku 1933/34 bylo přiznáno členství v komisi lékařům - učitelům zdravovědy. Abiturienti přijatí do učitelského ústavu podle § 16 organizačního statutu i externisté vykonávající zkoušku dospělosti na ústavu byli většinou kandidáti se středoškolskou maturitou z reálky, gymnázia či z reálného gymnázia.

Později přibyli též absolventi

průmyslových škol a obchodních akademií, jejich počet byl však zanedbatelný. Zcela výjimečně se v tomto období setkáváme s externisty bez předchozího středoškolského vzdělání. Věk externistů se ve většině

případů pohyboval v rozmezí od 19 do 23 let,

výjimečně se hlásili ke zkoušce i uchazeči starší – dokonce ve věku 48 let. Většinou se jednalo o jedince, kteří

působili jako výpomocní učitelé na některé z národních škol,

ve třicátých letech přibyli mezi externisty zkoušenci nezaměstnaní. Ti zkoušenci, kteří neměli maturitní vysvědčení ze střední školy, vykonávali zkoušku celou. Absolventi středních škol skládali pouze zkoušku doplňující z těch předmětů, 154

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 366, Registratura, 1933 - 1934, karton č. 34, Doplnění předpisů o zkoušce učitelské dospělosti.

139

ze kterých jim zkouška předepsaná pro učitelský ústav chyběla. Předpisy pro zkoušky dospělosti externistů změnil ministerský výnos ze dne 29. ledna 1937 č. 9344. Statistické údaje o zkouškách kandidátů bez maturitního vysvědčení prokázaly, že zejména jedinci s nižším přípravným vzděláním nebyli na zkoušky dostatečně připraveni, takže značná část jich při zkoušce neobstála a musela ji opakovat, případně i několikrát. Na základě výše zmíněného výnosu směli být ke zkoušce nadále připuštěni pouze ti kandidáti, kteří prokázali náležité přípravné vzdělání vysvědčením dospělosti ze školy střední, výjimečně též z rovnocenné školy odborné. Jedinci bez maturitního vysvědčení nesměli být ke zkoušce připuštěni.155

1

3

5

7

193

193

193

7 192

193

5 192

9

3 192

192

1

191

192

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 9

Počet úspěšných zkoušenců

Poměr domácích a externích zkoušenců v letech 1919 - 1938

Školní rok Zkoušenci domácí

Zkoušenci externí

Graf č. 26 Poměr domácí a externích zkoušenců v letech 1919 – 1938

Údaje o počtu zkoušenců, kteří se ve sledovaném období podrobili na kutnohorském učitelském ústavu zkoušce dospělosti, poskytuje níže uvedená tabulka č. 18. Z celkového počtu 1218 přihlášených zkoušenců bylo 912 žáků veřejných, 37 abiturientů přijatých do IV. ročníku a 269 externistů. Z grafu č. 27, který vyjadřuje poměr příslušných zkoušenců průměrně za celé sledované období, je patrné, že veřejní žáci tvořili 77 % všech zkoušenců (39 % muži, 38 % ženy), abiturienti pouhá 3 %

155

(2 % ženy, 1 % muži) a externisté 20 %

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 369, Registratura, 1936 - 1937, karton č. 36, Oběžník ZŠR v Praze ze dne 19. února 1937.

140

(11 % muži a 9 % ženy). V grafu č. 26 je vyjádřen poměr domácích

a externích

zkoušenců jednotlivě za každý školní rok.

Poměr přihlášených zkoušenců v letech 1919-1938 39% 38%

9%

11%

2%

1%

Muži veřejní Ženy veřejné Muži §16 Ženy §16 Externisté Externistky

Graf č. 27 Poměr zkoušenců v letech 1919 - 1938

Úspěšnost zkoušenců ve sledovaném období je vyjádřena v tabulce č. 18 a pro lepší přehlednost v níže uvedeném grafu č. 28. Celková úspěšnost všech zkoušenců představovala 95 %. Nejlepších výsledků dosáhli u zkoušky ve sledovaném období abiturienti středních škol, kteří vykazovali stoprocentní úspěšnost. Tento výsledek lze přičíst faktu, že tito zkoušenci nevykonávali zkoušku celou, ale pouze doplňující. Úspěšnost veřejných kandidátů v tomto období byla téměř srovnatelná s výsledky u zkoušek v období do roku 1918. Tradičně nejhorších výsledků dosahovali u zkoušek externisté. Jejich celková úspěšnost představovala v tomto období necelých 85 %, přičemž rozdíl mezi muži a ženami činil více než 12 % ve prospěch žen. U externistů v tomto období zaznamenáváme zvýšení úspěšnosti o více než 30 %

ve srovnání s obdobím do roku 1918. To lze vysvětlit tím, že

v prvorepublikovém období tvořili většinu externistů absolventi středních škol s maturitním vysvědčením, kteří konali pouze doplňkovou zkoušku, na rozdíl od období RakouskoUherska, kde značná část zkoušenců vykonávala na ústavu první zkoušku dospělosti, tedy celou a podstatně náročnější.

141

uspěli

přihl.

Tabulka č. 18

98,2%

100,0%

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 13 1 0 0 0 0 16

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 9 6 6 0 0 0 0 21

100,0%

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 9 6 6 0 0 0 0 21

muži přihl. muži úsp. ženy přihl. muži úsp. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 13 1 0 0 0 0 16

Celkem přihl. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 11 19 7 0 0 0 0 37

Celkem uspělo §16

100,0%

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 11 19 7 0 0 0 0 37

142

Ženy

79,7%

91,9%

27 3 3 2 2 65 15 13 3 3 23 16 12 5 3 61 15 10 6 5 19 6 4 3 3 68 12 9 5 5 66 4 3 6 6 58 1 0 3 3 68 2 2 4 3 72 5 4 5 4 37 1 1 6 5 30 7 4 8 8 42 18 16 15 15 44 13 12 13 14 58 3 1 2 2 42 20 18 8 8 38 5 5 9 7 38 5 4 3 2 39 7 5 5 4 34 0 0 0 0 929 158 126 111 102

Uspělo všech

97,9%

29 67 25 65 19 68 66 58 69 73 37 30 42 44 59 45 39 39 41 34 949

Přihl. všech

Zkoušky dospělosti a úspěšnost zkoušenců v letech 1919 – 1938

97,4%

27 65 23 61 19 68 66 58 68 72 37 30 42 33 39 35 38 38 39 34 892

97,8%

přihl.

Úspěšnost v%

Celkem přihl. 29 67 25 65 19 68 66 58 69 73 37 30 42 33 40 38 39 39 41 34 912

Celkem uspěli

0 0 1919 29 27 1920 27 26 40 39 1 1 1921 24 22 1922 26 26 39 35 4 4 1923 15 15 1924 32 32 36 36 1925 35 35 31 31 1926 26 26 32 32 1927 31 31 38 37 1928 36 35 37 37 1929 22 22 15 15 1930 10 10 20 20 1931 22 22 20 20 1932 22 22 11 11 1933 18 17 22 22 1934 18 15 20 20 1935 19 18 20 20 1936 19 19 20 19 1937 21 20 20 19 1938 14 14 20 20 Celkem 466 454 446 438

přihl.

Muži přihl.

§ 16 uspěli

Zkoušenci externí Celkem všech přihlášených

95,0%

34 5 32 85 16 81 46 15 38 86 15 76 28 7 26 85 14 82 76 9 75 62 3 61 75 5 73 83 8 80 44 6 43 45 12 42 75 31 73 70 26 70 64 3 61 73 26 68 53 12 50 47 6 44 53 9 48 34 0 34 228 1218 1157

Celkem uspěli

84,8%

5 18 21 21 9 17 10 4 6 10 7 15 33 26 5 28 14 8 12 0 269

Celkem přihl.

Zkoušenci domácí

uspěly

Zkušební rok

Veřejné ženy

uspěly

Veřejní muži

Celkem všech úspěšných

P o čet zko u šen ců

Úspěšnost u zkoušek dospělosti v letech 1919 - 1938 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

veřejní muži

veřejné ženy

§ 16 muži

přihlášení

§ 16 ženy externisté externistky

uspěli

Graf č. 28 Úspěšnost u zkoušek dospělosti v letech 1919 - 1938

Záznamy o zkouškách dospělosti na kutnohorském učitelském ústavu svědčí o tom, že byli předsedové zkušební komise s průběhem zkoušek vesměs spokojeni. Zcela výjimečně jsem narazila na drobné výtky, v nichž bylo poukazováno například na přílišné teoretické zaměření některých zkoušejících na úkor praktických potřeb kandidátů učitelství, jindy bylo vytýkáno minimální přihlížení k vlastní četbě, v přírodopisu pak byla kritizována absence poznávání přírodnin, u zkoušek z fyziky minimální využívání přístrojů. Při zkouškách externistů byly ústavu vytýkány příliš lehké, až průzračné úkoly.

3.9 Zkoušky učitelské způsobilosti Stejně jako v předešlém období museli absolventi učitelských ústavů

k tomu, aby

mohli být ustanoveni jako definitivní učitelé, vykonat zkoušku učitelské způsobilosti. Podmínky pro připuštění ke zkoušce zůstaly v podstatě nezměněny, vyjma ministerského nařízení č. 23.087 ze dne 28. 6. 1919, kterým byla od 1. ledna 1922 zrušena platnost článku VII. ministerského nařízení ze dne 31. července 1886 č. 6033, kterým byla zemská školní rada zmocněna ve výjimečných případech zprostit zkoušence od povinnosti vykázat se vysvědčením učitelské dospělosti. Ke zkoušce učitelské způsobilosti pro školy obecné 143

nesměli být nadále připuštěni ti učitelé a učitelky, kteří výpomocně působili ve veřejné službě na školách obecných bez vysvědčení učitelské dospělosti.156 Po roce 1918 se nijak výrazně nezměnila ani podoba zkoušek. Ministerským výnosem ze dne 30. 10. 1919 byla provedena změna při zkouškách z náboženství. Bývalý ministerský výnos ze dne 31. července 1886 č. 6033 ukládal všem kandidátům povinnost vykonat zvláštní zkoušku způsobilosti k výpomocnému vyučování náboženství svého vyznání. Nyní vykonávali tuto zkoušku pouze ti zkoušenci, kteří se k ní závazně přihlásili.157 Dne 31. 10. 1919 byl vydán ministerský výnos upravující výši tax za zkoušku učitelské způsobilosti. Taxa za zkoušku pro školu obecnou byla zvýšena na 40 korun, pro školy měšťanské na 50 korun, za každou zkoušku speciální a doplňovací platil zkoušenec 30 korun.158 O zkouškách učitelské způsobilosti na kutnohorském ústavu v tomto období mnoho zpráv nemáme. V archivních materiálech chybí záznamy o průběhu zkoušek a také statistické údaje o počtu zkoušenců. Ze zápisů v kronice a ve výročních zprávách víme s jistotou, že zde i nadále zkušební komise pro školy obecné i měšťanské fungovala. Zkoušky stejně jako dříve probíhaly ve dvou termínech - podzimním a jarním. Počet zkušebních dnů se ve srovnání s předchozím období výrazně snížil, a proto se lze domnívat, že bylo zkoušenců, kteří se před zdejší komisí zkoušce učitelské způsobilosti podrobili, méně. Kurzy pro přípravu ke zkouškám učitelské způsobilosti pro školy měšťanské v prvorepublikovém období na zdejším ústavu pořádány nebyly.

3.10 Prostory 3.10.1 Školní budova V předchozí kapitole bylo již zmíněno, že na samém počátku války byla ústavní budova zabrána a sloužila jako karanténní stanice a filiálka nemocnice pro raněné a nemocné vojíny 156

157

158

TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II., sešit 2., Nařízení ministerstva školství a národní osvěty. Praha: Ústřední nakladatelství, 1920, s. 144. TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II., sešit 2, celé sb. sešit 6, Nařízení ministerstva školství a národní osvěty. Praha: Ústřední nakladatelství, 1922, s. 392. Tamtéž, s. 395.

144

až do 16. září 1918. Po skončení války byla budova pobytem vojska natolik zpustošena a bylo na ní způsobeno tolik škod, že nemohla být vrácena ke školským účelům bez velikých a nákladných oprav. Do vlastní budovy přesídlil ústav z propůjčených místností klášterní školy Voršilek teprve o Vánocích 1920 (po delším než pětiletém pobytu), kdy opravné práce pokročily do stadia, že zde mohlo být zahájeno vyučování. Dívčí pobočky, které byly provizorně umístěny ve škole ve Vlašském dvoře, prozatím přestěhovány být nemohly, protože v místnostech pro ně určených dosud chyběl nábytek. Ze škod učiněných na budově a vnitřním zařízení uvádělo ředitelství mimo jiné nasáklé zdivo na chodbách a záchodech, které muselo být při rekonstrukci vybouráno a nahrazeno novým. Tento stav byl způsoben ucpanými záchodovými rourami v 1. poschodí, kdy se voda i všechen odpad ze záchodů rozlily až na chodby. Stejně tak byly následkem poškození vodovodu způsobeny velké škody i na zdivu tělocvičny. Plynové i vodovodové roury byly poškozeny, klozety a plynové lampy rozbity, zničena byla veškerá kamna. Záclony z oken byly vytrhány, lavice buď rozlámány nebo spáleny, tělocvičné nářadí zcela zničeno, z varhan byly vybrány veškeré dřevěné i cínové píšťaly. Zdemolována byla také většina dveří a byly z nich ulámány všechny mosazné kliky, rozbito bylo mnoho okenních tabulí. Tak bychom mohli pokračovat celou řadou dalších drobností, které byly poškozeny, rozbity, či odcizeny. Protože v budově byli umístěni vojáci s nakažlivými nemocemi a krom toho došlo k jejímu zamoření hmyzem, především štěnicemi, bylo nutné provést také dvojí nákladnou dezinfekci.159 O prostorách, které měl ústav k dispozici, nás podrobně informuje zpráva o stavu budovy krátce po rekonstrukci v roce 1921. Ústav využíval 10 učeben, jednu fyzikální síň, kreslírnu, tělocvičnu se šatnou, jednu zpěvní síň, tři klavírní místnosti, šest kabinetů, tři knihovny, jednu slavnostní síň, ředitelnu, sborovnu a hovornu. Ve školní budově se též nacházel ředitelův byt o čtyřech pokojích a dva jednopokojové byty správců. V suterénu se nacházely sklepy a sprchy. Záchody byly splachovací, voda dodávána městským vodovodem. Podlahy ve třídách byly prkenné, pouze ve sborovně, ředitelně a v aule byly podlahy

159

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 356, Registratura, 1923 - 1924, karton č. 28, Zápis o stavu budovy.

145

parketové, na chodbách byla položena dlažba. K budově přiléhal školní dvůr a zahrada, na průčelní straně a při jihozápadním křídle se nacházely okrasné zahrádky. Vytápění budovy se provádělo kamny, osvětlení bylo plynové. Vzhledem k vysokým nákladům, které byly hrazeny zcela z finančních prostředků československého státu, byly opravy budovy a znovuzařízení prováděny postupně. Ve zprávě z roku 1923 se dočítáme, že ani budova, ani její vnitřní vybavení zdaleka neodpovídaly stavu, v jakém byly v době před zabavením vojskem, přestože bylo do oprav a vnitřního zařízení investováno již téměř 200 000 korun. V letech 1924 až 1928 probíhal speciální program na obnovu zvláště sešlých státních budov, do kterého byl zapojen i kutnohorský ústav. Na základě posudku stavu budovy s vypracovaným předběžným rozpočtem na nutné opravy získal ústav další finanční prostředky, ze kterých byla financována především oprava oken a kamen, byly vyměněny splachovací trubky na záchodech, opravena zahradní a dvorní kanalizace, vyměněny dráty na hromosvodech a opraveny plechové části střechy. Větší stavební akce od rekonstrukce v poválečném období proběhla ve školním roce 1928/29. Koncem školního roku 1927/28 zažádal ústav ministerstvo školství o mimořádnou dotaci na instalaci elektrického vedení. Ústav ve své žádosti o udělení dotace argumentoval především hygienickými výhodami elektrického osvětlení. Osvětlení plynem bylo nedostatečné a mělo neblahý vliv na zrak žactva především v předmětech jako čtení, psaní, kreslení a ruční práce. Krom toho zatěžovaly plynové lampy vzduch ve třídách. Žádost byla vyřízena kladně. Instalace elektrického osvětlení financována ze zvláštní dotace byla zahájena ve školním roce 1928/29 a probíhala ve dvou etapách. V první etapě byla provedena elektroinstalace ve sklepních prostorách, v přízemí, v úředních místnostech, ve všech kabinetech a na chodbách, ve druhé etapě ve všech učebnách v I. a ve II. poschodí. Spolu s instalací osvětlovacích těles bylo také nainstalováno zařízení signálových hodin. Instalace byla provedena zdejší firmou V. Reiner a spol. a celková částka se vyšplhala na 27 450 korun. Ze zvláštní dotace byla pořízena

elektrická osvětlovací tělesa v hodnotě 8 813 korun.

S elektroinstalací byly spojeny také některé další výdaje za zednické a tesařské práce,

146

za odmontování plynovodů a za malířské práce. Celková částka se vyšplhala na bezmála 50 000 korun. V roce 1931 bylo instalováno před ústavní budovou veřejné osvětlení, které bylo po nepříjemných průtazích financováno z městského rozpočtu.160 Ve 30. letech byly na budově prováděny každoročně pouze základní udržovací práce, které probíhaly v době letních prázdnin. Na žádnou větší stavební úpravu finanční prostředky uvolněny nebyly. V roce 1936 žádal například ústav marně o udělení mimořádné dotace na přeložení střechy. Zmiňme zde ještě úsilí ústavu získat vlastní hřiště. Na jaře roku 1921 zažádal ústav z nařízení ministerstva školství a národní osvěty ze dne 22. listopadu 1920 č. 74 860 státní pozemkový úřad o příděl pozemku o výměře 4 000 čtverečních metrů v blízkosti ústavu na vybudování vlastního hřiště. Žádost ústavu byla v prosinci 1921 obvodovou úřadovnou Státního pozemkového úřadu v Praze zamítnuta s odůvodněním, že se v blízkosti ústavu nenachází žádný pozemek, který by k záměru vybudování hřiště vyhovoval. Ústav si proto pronajímal hřiště od dělostřelecké jednoty a později od reálky.161

3.10.2 Školní zahrada Zahrada při zdejším ústavu byla v porovnání s dřívější dobou stále méně využívána k vychovatelským účelům, ale spíše se z ní postupně stala užitková zahrada ovocnářská a zelinářská obhospodařovaná nájemníky školních bytů. Lze říci, že k tomuto stavu došlo jakýmsi přirozeným vývojem. Především zde sehrály roli nové učební plány ústavů, které snížily po roce 1919 dotaci polního hospodářství ze čtyř hodin týdně na jednu hodinu. Podle starých plánů byly pro práci v zahradě vyčleněny z celkových čtyř hodin dvě hodiny týdně. Kromě žáků III. a IV. ročníku, kteří měli polní hospodářství jako předmět povinný, docházeli pomáhat do zahrady i žáci prvních dvou ročníků. Plány nové předpokládaly praktický výcvik přímo v zahradě jen ve velmi omezené míře. Výuka byla více zaměřena teoreticky, než tomu bylo dříve, a tak bylo úpravě poměrně velké zahrady věnováno mnohem méně času, než by

160

161

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 362, Registratura, 1928 - 1929, karton č. 31, Zpráva o elektroinstalaci v budově ústavu. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 355, Registratura, 1921 - 1922, karton č. 27, Žádost k Státnímu pozemkovému úřadu v Praze.

147

vyžadovala. Rovněž bylo třeba vzít v úvahu i skutečnost, že dříve byli žáky ústavu pouze chlapci, kteří byli schopni zastat mnohem více těžké práce. Zvláště problematická byla údržba zahrady v době letních prázdnin, kdy vyžadovala nejvíce péče. V dřívějších letech se o zahradu starali v době letních měsíců námezdní síly, ale v poválečném období a v době hospodářské krize byly finanční prostředky na jejich vyplácení velmi zredukovány a v dalších letech již nebyly uvolněny prostředky k tomuto účelu vůbec. V podstatě nebyl nikdo, kdo by na zahradě soustavně pracoval. V roce 1928 podal ústav žádost o udělení mimořádné dotace 2 900 korun na úpravu zahrady. Profesor přírodopisu a polního hospodářství se rozhodli obnovit dřívější tradici a upravit větší část školní zahrady jako pokusnou školku pro práce žáků a pro jejich přípravu v zařizování a udržování školních zahrad. Menší část zahrady měla být zhodnocena prohnojením pro zelinářské účely, aby nesla větší užitek než dosud (výtěžek v roce 1928 činil pouhých 92 korun). Pokud byl tento záměr realizován, pak nepřinesl očekávané výsledky. Záznamy o výtěžku zahrady v dalších letech svědčí spíše o tom, že výdaje na provoz zahrady byly každoročně téměř totožné s výtěžkem (v roce 1933 bylo za ovoce a zeleninu utrženo 199 korun, ovšem výdaje za hnojení a roubování představovaly 171 korun - čistý výtěžek tak činil pouhých 28 korun). V roce 1938 byl ústav podroben velmi rozsáhlé inspekci a jeden z nedostatků, na který inspektor poukazoval, byla právě značně zanedbaná zahrada. Ústav váhal, zda do její úpravy investovat větší částku. Předpokládal totiž, že učitelské vzdělání bude patrně v nejbližší době nově upraveno, a nebylo jisté, zda bude zahrady jako vyučovací pomůcky vůbec třeba. Zvažována byla možnost zahradu zrušit a realizovat myšlenku, kterou navrhl inspektor tělesné výchovy, totiž zřídit na místě zahrady hřiště. Tato myšlenka nakonec realizována nebyla. S vypuknutím 2. světové války vzaly všechny plány za své.

3.10.3 Vnitřní zařízení a pomůcky pro výuku Na pořizování učebních pomůcek bylo ve dvacátých letech kromě běžných finančních prostředků uděleno značné množství mimořádných dotací, které byly využity především k uvedení sbírek do původního stavu.

148

V dezolátním stavu se nacházelo především vybavení tělocvičny, jejíž zařízení bylo během války vojskem téměř zničeno. Teprve v roce 1921 byla k zakoupení potřebného nářadí poskytnuta částka v hodnotě 30 530 korun. Nedostatků však bylo mnohem více. V souvislosti se zřizováním dívčích poboček bylo třeba rozšiřovat kabinety a sbírky. V roce 1922 tak byla poskytnuta dotace 1 500 korun na doplnění dějepisné a zeměpisné sbírky, v témže roce bylo mimořádnou dotací doplněno herní nářadí za 2 000 korun. V roce 1923 byly za mimořádnou dotaci 2 000 korun zakoupeny nejnutnější pomůcky pro vyučování kreslení. Ve školním roce 1927/28 byla poskytnuta zvláštní dotace v hodnotě 3 300 korun na instalaci zatemňovacího zařízení v posluchárně fyziky. Ve školním roce 1928/29 bylo zažádáno o mimořádnou dotaci ve výši 5 000 korun, z níž byly rozšířeny především sbírky zeměpisné a dějepisné, fyzikální a sbírka pro kreslení. V červenci 1929 byla podána žádost o udělení dotace na zřízení loutkové scény, která byla na konci školního roku 1929/30 díky iniciativě profesora Fialy dokončena.

Knihovna

432 430 418 410 372 346 482 482 516 502 488 488 488 488 490 490 495 497 497 496 465

2930 2930 2930 2930 2931 1928 2032 2033 2045 2041 2038 2038 2040 2042 2025 1950 1945 1946 1937 1940 2232

47 47 47 47 47 52 52 52 53 53 52 52 52 52 52 52 52 52 52 52 51

291 291 286 273 271 271 272 276 305 307 310 316 319 356 360 368 372 381 381 395 320

343 343 321 292 456 388 418 434 398 385 377 391 437 443 452 464 467 471 475 487 412

68 70 82 86 89 108 108 108 127 127 128 129 129 129 129 129 129 129 129 129 113

hudební polní hospodářství

přírodopisná

333 333 333 334 334 307 313 315 300 304 306 340 343 345 345 345 346 346 347 347 331

pro tělocvik

chemická

1492 1506 1512 1518 1545 1666 1785 1800 1802 1825 1847 1931 2022 2121 2143 2248 2281 2301 2312 2335 1900

pro kreslení

fyzikální

2625 2633 2640 2644 2677 3210 3231 3257 3279 3302 3317 3437 3547 3609 3663 3705 3888 3941 3997 3990 3330

matematická dějepisná a zeměpisná

chovanecká

1918/19 1919/20 1920/21 1921/22 1922/23 1923/24 1924/25 1925/26 1926/27 1927/28 1928/29 1929/30 1930/31 1931/32 1932/33 1933/34 1934/35 1935/36 1936/37 1937/38 Průměrně:

profesorská

Školní rok

Sbírky

488 488 488 488 479 479 486 489 481 495 507 512 546 549 556 563 578 578 587 592 521

Tabulka č. 19 Počty inventárních čísel sbírek v letech 1919 – 1938

149

174 174 174 174 174 155 157 157 157 172 172 92 92 92 92 93 93 95 95 98 134

Ve 30. letech se záznamy o poskytování mimořádných dotací na učební pomůcky objevují velmi zřídka. Zdá se, že v tomto ohledu nebyla 30. léta tak štědrá, jako 20. léta. Výjimkou byl školní rok 1930/31, kdy získal ústav mimořádnou dotaci na doplnění žákovské knihovny, v níž chyběla mnohá nově předepsaná literární díla. Dotace 16 000 korun měla sloužit k pořízení knih nových a k opravě vazby některých starších knih. Rovněž z mimořádných prostředků byl ve školním roce 1934/35 zakoupen radiopřijímač za 2 375 korun. Jinak se ústav musel v tomto období obejít většinou s běžně přidělovanými financemi. Výnosem zemské školní rady ze dne 8. května 1931 č. 2568/2 byla pro kutnohorský ústav vyčleněna na učební pomůcky částka 13 000 korun, z níž měl ústav v příštích šesti letech hradit soustavné doplňování nejnutnějších potřeb pro výuku. Na jeden školní rok tak připadala částka kolem 2 000 korun.

Knihovny a sbírky v letech 1919 - 1938

4500

Počet inventárních čísel

4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500

19 18 /1 9 19 20 /2 1 19 22 /2 3 19 24 /2 5 19 26 /2 7 19 28 /2 9 19 30 /3 1 19 32 /3 3 19 34 /3 5 19 36 /3 7

0

profesorská knih. fyzikální přírodopisná dějepisná azeměpisná pro tělocvik polní hospodářství

žákovská knih. chemická matematická pro kreslení hudební

Graf č. 29 Stav knihoven a sbírek v letech 1919 – 1938 150

O stavu sbírek ve sledovaném období nás informuje tabulka č. 19, ve které jsou zaznamenány počty inventárních čísel. Pro lepší přehlednost jsou změny ve sbírkách zaznamenány v grafu č. 28. Jak je z něj patrné, zaznamenala největší nárůst ve sledovaném období především profesorská a žákovská knihovna. Propad inventárních čísel v přírodopisné sbírce v roce 1923/24 souvisel s její rozsáhlou revizí, při níž byla vyřazena řada starých exponátů. V ostatních sbírkách nezaznamenáváme téměř žádné změny. Nové pomůcky byly sice z různých dotací pořizovány, ale zároveň byly vyřazovány staré exponáty, proto se počet inventárních čísel výrazně neměnil.

3.11 Shrnutí kapitoly Jak již bylo zmíněno v úvodu kapitoly, prosadit vyšší vzdělání učitelů elementárních škol se v nově vzniklém státě nepodařilo, i když tyto snahy nabraly po roce 1918 na intenzitě. Naděje učitelů národních škol a zároveň obavy vyučujících učitelských ústavů zůstaly nenaplněny a vzdělávání učitelů probíhalo i nadále bez výrazných změn v učitelských ústavech, nově včleněných do soustavy středních škol. Kutnohorský učitelský ústav tak (k velké radosti města) i v dalších letech mohl plnit své poslání. Poválečná doba byla provázena četnými komplikacemi, z nichž připomeňme především starosti s rekonstrukcí budovy zničené za války a znovuzřizování poškozených a rozebraných sbírek.

Prvořadým úkolem pedagogů bylo pozvednout úroveň vědomostí žáků, kteří se

vraceli z vojenské služby, ale i těch, kteří výuku navštěvovali, protože její úroveň byla v důsledku různých nařízení odvádějících od běžné školní práce značně poznamenána. V souvislosti s povolením koedukace bylo toto období provázeno četnými organizačními změnami spojenými se zřizováním dívčích poboček a přechodem na plnou koedukaci. Určitou změnou prošel v této době učitelský sbor, ve kterém se poprvé v souvislosti s koedukací objevují také ženy. Požadavek na vysokoškolské vzdělání pro vyučující učitelských ústavů přivedl do sboru zejména ve 30. letech řadu velmi kvalitních pedagogů. Někteří z nich se věnovali vedle svého působení na kutnohorském pedagogiu řadě dalších

151

aktivit, z nichž zmiňme vlastní vědeckou práci, osvětovou činnost (přednášky a kursy) či pořádání a účast na některých kulturních podnicích (koncerty, divadlo, výstavy). Dobré jméno instituce podporovali také žáci a žákyně ústavu. Od 30. let nebylo ve městě významnější slavnosti, na které by nevystoupil sbor ústavu doprovázený žákovským orchestrem. Za zmínku stojí také divadelní představení žáků ústavu v Tylově divadle, která sklidila nejeden úspěch, a výstavy žákovských prací. Konečně by měly být zmíněny také některé úpravy v samotném vyučování. Vydání nových plánů a osnov pro učitelské ústavy vneslo určité změny do časové dotace předmětů i do jejich náplně. Za významnější krok lze pokládat především osvobození výchovně vzdělávacího procesu od nepřiměřeně vysokého počtu hodin náboženství a od povinných náboženských úkonů a zrušení povinné hry na varhany. Díky těmto úpravám mohla být posílena časová dotace pedagogiky, českého jazyka a přírodovědných předmětů. Je jisté, že výše zmíněné úpravy, byť vnesly do učitelské přípravy určité pozitivní změny, nemohly být pro učitele, kteří se oprávněně dožadovali vysokoškolského vzdělání, uspokojivým řešením. Bylo by však nespravedlivé nezmínit také některá pozitiva učitelských ústavů, za které lze, dle mého soudu, pokládat praktickou přípravu žáků. Domnívám se, že propojení ústavu se cvičnou školou poskytovalo žákům jedinečnou možnost pronikat v každodenním kontaktu krůček za krůčkem do praxe obecné školy. Za pozitivní doplněk odborné přípravy lze pokládat také exkurse do různých typů výchovně vzdělávacích zařízení. V některých z nich (např. v pokusných školách) měli žáci možnost vidět v praxi uplatnění nových proudů pedagogiky. Bohužel do tohoto poměrně příznivého rozvoje instituce zasáhly události druhé světové války, které, jak bude popsáno níže, nepříznivě poznamenaly další vývoj kutnohorského učitelského ústavu.

152

4. Učitelský ústav v Kutné Hoře v letech 1939-1948 Vzhledem k nedostatku archivních materiálů z let 1945 – 1948 jsem se rozhodla pro poněkud netradiční spojení tohoto časového úseku s obdobím protektorátu. Úsilí podat věrný obraz o vývoji instituce v posledním desetiletí její existence bylo značně komplikované jednak zmiňovaným nedostatkem archiválií, jednak i jejich charakterem. Ministerským výnosem ze dne 6. listopadu 1940 č. 138.018 bylo uloženo, aby byly všechny školní kroniky ihned zabaleny, zapečetěny a uloženy do školního archivu, protože by se v nich mohly vyskytnout z minulé doby záznamy, které byly v rozporu se změněnými státoprávními poměry. Zápisy z válečného období tedy v kronice chybí. V roce 1942 usedl do ministerského křesla nacistickým záměrům přístupný Emanuel Moravec, za jehož vedení se školská politika ubírala nekompromisně v duchu nacistických představ, jejichž cílem byla germanizace a likvidace českého školství. Pro veškerou úřední agendu bylo od jeho nástupu uloženo užívat výhradně německý jazyk, čímž bylo studium dokumentů z tohoto období značně ztíženo. Stejně tak i výroční zprávy, které byly navíc vedené důsledně se zřetelem k nově vzniklým státoprávním poměrům, byly od školního roku 1942/43 psány výhradně německy. Poválečná situace nebyla v tomto ohledu o mnoho příznivější, právě naopak. Záznamy v kronice jsou nesystematické, nepravidelné, ostatních dokumentů z tohoto období je jen minimum. Následující text i přes výše zmíněné těžkosti usiluje o věrohodné vylíčení vývoje učitelského ústavu v jedné z jeho nejtěžších dob.

4.1 Podmínky pro přijetí ke studiu V souvislosti s nově vzniklými poměry došlo k některým změnám v podmínkách pro přijetí ke studiu. Přijímání žáků do 1. ročníků bylo nově upraveno ministerským výnosem ze dne 23. července 1941 č. 94.906. Uchazeči o studium vykonávali zkoušky obdobně jako v době předchozí, ale součástí zkoušky se stala i němčina, jejíž výsledek byl hlavním

153

kriteriem pro přijetí.

Žáci stejně jako dříve předkládali křestní nebo rodný list a opis

posledního vysvědčení, nově přibylo místopřísežné prohlášení o árijském původu. K zásadní změně v přijímání do učitelských ústavů došlo na základě ministerského výnosu ze dne 6. května 1942

č. 21.841. Místo přijímacích zkoušek byly zavedeny

tzv. výběrové tábory, kde byli budoucí učitelé - apoštolové nacismu - podrobeni důkladné prověrce duševních a tělesných schopností. Výběrové tábory měly dvě části a přijímací akt se tímto novým opatřením protáhl na šest a více dní. Nejprve se konal tzv. „předběžný výběr“, k němuž byli připuštěni všichni, kdo se přihlásili. Jednalo se v podstatě o staré přijímací zkoušky, přičemž hlavním zkušebním předmětem byla němčina. Zkoušky z němčiny, češtiny a počtů měly část písemnou a ústní. Z německého jazyka psali žáci diktát, při němž měla být prokázána dobrá znalost pravopisu, při zkoušce ústní byla v krátkém vyprávění sledována výslovnost a čistota artikulace. Dále byl uchazeč o studium podroben grafické zkoušce z kreslení a byly prověřeny jeho hudební schopnosti. Jeden den byl vyhrazen pro zkoušku tělesných schopností a uchazeči byli měřeni a váženi. 162 Asi po měsíci následoval třídenní výběrový tábor (zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce), do kterého postoupili pouze ti, kdo vykonali úspěšně předběžné přijímací zkoušky. Ve výběru probíhalo po 3 dny dopolední hromadné vyučování, odpolední náplní byly hry a vycházky do okolí, kde se měl projevit celostní duševní a tělesný „habitus“ žáka. Při dopolední výuce němčiny byl přítomen německý poradce, který posuzoval pohotovost a praktickou znalost němčiny. Německý poradce se účastnil i ostatních aktivit a jeho úkolem bylo sledovat žáky a vést rozhovory jak ve skupině, tak i jednotlivě, v nichž bylo prvořadým úkolem dotknout se říšské myšlenky. Tento tzv. německý poradce celý výběr řídil a nakonec sám rozhodoval o tom, koho přijmout a koho zamítnout. Jaká kriteria pro přijetí byla rozhodující si lze snadno domyslet a svědčí o tom i poválečný záznam ředitele, který píše: „Rozhodoval ovšem podle subjektivního dojmu – nacistických a rasových hledisek, podřizuje při tom duchovní hodnoty tělesným a jakýmsi neurčitým „celkovým“.163 Ti, kdo byli definitivně přijati, se ještě před zahájením studia podrobovali rentgenologické prohlídce hlavy. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, za jakým účelem se toto 162 163

Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 4- 5. Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 4- 5.

154

vyšetření provádělo. Spolu s vyrozuměním o přijetí ke studiu byla žákům uložena v průběhu prázdnin povinná pomoc při žních, o které museli při nástupu do školy předložit potvrzení. Do IV. ročníků ústavů mohli být i nadále přijímáni abiturienti středních škol podle § 16 organizačního statutu. Podmínkou pro přijetí bylo dosažení věkové hranice 19-ti let a maturitní vysvědčení z reálky, reálného gymnázia či gymnázia. Ve výjimečných případech byli přijímáni i abiturienti jiných středních škol, například průmyslové či obchodní školy. Poslední přijímací zkoušky se konaly na kutnohorském ústavu na jaře roku 1944. Ve školním roce 1944/45 byl naposledy otevřen 1. ročník, aby pak tito žáci v roce 1948 zakončili téměř osmdesátiletou tradici zdejšího ústavu.

4.2

Údaje o žácích ústavu

4.2.1 Ubytování žáků Ve sledovaném období navštěvovalo kutnohorský učitelský ústav 93 % žáků české národnosti, 6 % Moravanů a 1 % Slováků. Většina žáků pocházela z relativně blízkého okolí. Ústav ani v posledním období svého trvání neměl k dispozici internát, proto i nadále bydleli žáci ze vzdálenějších míst v soukromí v kutnohorských rodinách. Průměrný počet žáků, kteří bydleli u rodičů v Kutné Hoře, žáků bydlících v podnájmu u dozorců a žáků dojíždějících či docházejících denně do školy byl v tomto období velmi vyrovnaný, jak je patrné z údajů v grafu č. 30. Skutečně vyrovnaný stav těchto hodnot lze pozorovat především na počátku sledovaného období (viz graf č. 31). Údaje v grafu č. 31 ukazují, že v dalších letech zůstával poměrně vyrovnaný stav žactva žijícího u rodičů v Kutné Hoře. Naopak v počtu žáků žijících u dozorců a dojíždějících jsou patrné výkyvy. V závěru sledovaného období stoupl počet žáků denně dojíždějících, což lze připisovat zlepšujícím se možnostem v dopravním spojení v poválečném období.

155

Ubytování žáků v letech 1939-1948

34,50%

35,40%

30,20%

u rodičů v Kutné Hoře u dozorců v Kutné Hoře dochzejí nebo dojíždějí

Graf č. 30 Ubytování žáků v letech 1939 – 1948 – průměrné hodnoty

Ubytování žáků v letech 1939-1948 60,0%

Žáků v %

50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

19 38 /3 9 19 39 /4 0 19 40 /4 1 19 41 /4 2 19 42 /4 3 19 43 /4 4 19 44 /4 5 19 45 /4 6 19 46 /4 7 19 47 /4 8

0,0%

u rodičů v Kutné HořeŠkolní rok u dozorců v Kutné Hoře docházejí nebo dojíždějí

Graf č. 31 Ubytování žáků v letech 1939 – 1948 – změny

4.2.2 Sociální skladba žáků Sociální skladba žáků ústavu se za celých 77 let jeho existence nijak výrazně neměnila. I nadále tvořily většinu žactva děti ze středních a sociálně slabších vrstev. O zaměstnání rodičů žáků ústavu v rozmezí let 1938 – 1945 nás informuje graf č. 32. Údaje z posledních tří 156

let nebyly bohužel k dispozici, ale dá se předpokládat, že vzhledem k tomu, že nebyli již přijímáni noví žáci, k žádným výrazným změnám nedošlo. Pokud ano, pak pouze k nepatrným způsobeným odchodem IV. ročníků nebo případnou změnou zaměstnání. Přestože žáků pocházejících z učitelských rodin ve srovnání s předchozími obdobími ubývalo, představovali i v rozmezí let 1939 - 1945 nejpočetnější skupinu (12,5 %) ve srovnání s ostatními povoláními. Další neméně početnou skupinu tvořili žáci z rodin drobných či středních rolníků, což lze vysvětlit zemědělským charakterem blízkého okolí. Zastoupena jsou i nižší úřednická místa a dělnické profese.

Zaměstnání rodičů žáků ústavu v letech 1939-1945 Státní úředník Ředitel (učitel) národní školy Poddůstojník,policista

6,3%

6,3%

Státní podúředník

7,5%

10,0% 3,0%

12,5%

Státní zřízenec Soukrom ý úředník Soukrom ý zřízenec Rolník

11,3% 7,5% 7,5% 2,5%

8,8%

Malorolník, chalupník Prům ěrný obchodník Prům ěrnýživnostník, řem eslník

5,5%

2,5% 2,5%

Malý obchodník Malý živnostník, řem eslník Kvalifikovaný dělník

2,5%

Nekvalifikovaný dělník

Graf č. 32 Zaměstnání rodičů žáků ústavu v letech 1939 - 1945

Je evidentní, že učitelský ústav jako přípravu pro svou budoucí kariéru nevolily děti rodičů s vyšším vzděláním, tedy vyšším sociálním statusem. Ve sledovaném období nestudoval na ústavu žádný žák z rodiny lékaře, právníka, lékárníka, středoškolského profesora či jiných akademických povolání. Lze se domnívat, že rodiče s vyšším vzděláním odrazoval fakt, že zkouška dospělosti z učitelského ústavu neumožňovala studium na vysoké škole, a tím jejich potomkům uzavírala cestu k případnému vyššímu vzdělání.

157

4.2.3 Náboženské vyznání žáků O náboženském vyznání žáků ústavu v posledním desetiletí nás informuje graf č. 33. Přestože i nadále převažují žáci s římskokatolickou církevní příslušností, zaznamenáváme v souvislosti s náboženskou pluralitou odstartovanou po vzniku Československa v porovnání s předchozím obdobím zhruba jejich osmiprocentní pokles korespondující s celostátním vývojem. Naopak na dvojnásobek se zvýšil počet žáků hlásících se k československé církvi, která byla za okupace během 2. světové války přejmenována na církev českomoravskou, a k církvi evangelické. V porovnání s předchozím obdobím klesl mírně počet žáků bez náboženského vyznání.

Náboženské vyznání v letech 1939-1948 61,4%

8,3%

8,90%

20,8%

0,6%

1,0% řím skokatolické evangelické českobratrské evangelické augšpurské českom oravské jednota českobratrská bez vyznání

Graf č. 33 Náboženské vyznání v letech 1939 - 1948 Výše uvedený graf č. 33 zachycuje průměrné procentuální hodnoty církevní příslušnosti žáků v posledním desetiletí. Ty samozřejmě nezůstávaly ve sledovaném období konstantní, ale měnily se, i když nijak významně. Bližší údaje o změnách náboženské příslušnosti poskytuje graf č. 34. Překvapit zde může údaj o žácích bez vyznání, který ukazuje, že v tomto období nepokračoval trend jejich vzrůstajícího počtu, který nastoupil po roce 1918 a pokračoval po celá 30. léta, ale naopak počet těchto žáků až do roku 1948 mírně klesal.

158

Vývoj náboženského vyznání v letech 1939-1948 80,0%

Žáků v %

70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0%

/4 8 47

/4 7 19

46

/4 6 19

45 19

19

44

/4 5

/4 4 43

/4 3 19

42

/4 2 19

41

/4 1 19

19

40

39 19

19

38

/3 9

/4 0

10,0% 0,0%

římskokatolické

evangelické českobratrské

evangelické augšpurské

československé

jednota českobratrská

bez vyznání

Graf č. 34 Vývoj náboženského vyznání v letech 1939 – 1948

4.2.4 Zdravotní stav žáků Přestože bylo válečné období pro učitelský ústav v mnoha ohledech nepříznivé, je v něm možné vysledovat i některé pozitivní momenty. K nim lze zařadit vznik organizované lékařské péče při zdejším ústavu, díky které byl pravidelně sledován zdravotní stav žáků. Na rozdíl od předchozích let tak docházelo včas k podchycení zdravotně ohrožených jedinců, kteří pak byli pod stálým lékařským dohledem. Ve školním roce 1939/40 bylo založeno při ústavu rodičovské sdružení, jehož členové při druhé schůzi schválili návrh učitelského sboru, aby od počátku školního roku 1940/41 byla zavedena pro žáky lékařská služba, jejíž zřízení bylo podmíněno dostatkem financí. Přestože byl příspěvek dobrovolný, byla vybrána dostatečně vysoká částka, a tak mohla být hned od září 1940 tato bohulibá myšlenka realizována. Ředitelství podepsalo smlouvu s místními lékaři - MUDr. Jiřím Dandou a MUDr. Marií Čadskou. Pro každého žáka byl zaveden osobní list, v němž byl pečlivě evidován jeho zdravotní stav, který byl dvakrát ročně zjišťován při pravidelných lékařských prohlídkách. Za tyto prohlídky bylo placeno lékaři z rodičovského sdružení 10 korun ročně na jednoho žáka. Nejchudší žáci byli na náklady rodičovského sdružení i léčeni. Kromě těchto 159

pravidelných prohlídek provedl smluvní lékař kontrolu po vážnější nemoci, z jejíchž následků by mohl být ohrožen další žákův vývoj nebo okolí. Díky organizované lékařské službě máme k dispozici informace o zdravotním stavu žáků. Zdravotní problémy, se kterými se ve sledovaném období u žáků setkáváme, jsou zachyceny v grafu č. 35. Je z něj patrné, že problémy se štítnou žlázou, skoliózou, a chrupem převládaly u chlapců, dívky naopak trpěly více chudokrevností a častěji se u nich vyskytoval srdeční šelest. Zhoršený zrak, neuróza a zvýšená hodnota bílkovin se u obou pohlaví vyskytovaly ve srovnatelné – celkem zanedbatelné - míře .

Zdravotní stav žáků ve 40. letech

Žáků v %

45% 40% 35% 30% 25% 20% 15%

Dívek

10%

Chlapců

Še le st Zu bn ík az

Št ít

ná

žl áz a Sk o Zh li o sa or še n ý C hu zr ak do kr ev no st B ílk ov in y N eu ró za

5% 0%

Graf č. 35 Zdravotní problémy žáků ve 40. letech

Dostupné materiály nám přinášejí informace o tom, že se mezi žáky vyskytovalo ne zcela zanedbatelné procento kuřáků. Kouření nebylo sice ve srovnání s dobou předchozí fenoménem novým, již v průběhu první republiky počet kuřáků mezi žáky nápadně stoupal, ale v posledním desetiletí došlo evidentně k jeho nárůstu. Jestliže na počátku 20. let kouřilo 8 % chlapců, na počátku 40. let jich bylo již 19 %. Mezi děvčaty žádné kuřačky podle údajů nebyly. Ředitelství si uvědomovalo, že tento zlozvyk provozovaný v bezprostřední blízkosti školy nevrhá dobré světlo na instituci jakožto přípravnu kandidátů učitelství. Protože bylo jisté, že není v silách školy tuto vášeň, které ostatně holdovali i někteří členové učitelského 160

sboru, vymýtit, přikročilo k následujícímu řešení. Na počátku školního roku 1940/41 byla s kuřáky sepsána smlouva, v níž se mimo jiné zavazovali k tomu, že nebudou kouřit nikde v budově ani v jejím blízkém okolí. Po usnesení profesorského sboru bylo povoleno kouřit při delších přestávkách na vyhrazeném prostoru školního dvoru. žáci se museli zavázat k zachovávání

bezpečnosti

zakoupeny nádoby s vodou

a udržování pořádku.

Na místa určená pro kuřáky byly

na odhazování oharků a sirek. Z výchovných důvodů bylo

zakázáno kouření v době, kdy byla na dvorku cvičná škola. Ten, kdo byl přistižen, že kouří na jiném než vyhrazeném místě, byl potrestán disciplinárně a zaplatil 1 korunu na FOK (fond organizace kandidátů). Vrchní dozor nad dodržováním této smlouvy byl svěřen vždy jednomu kuřákovi ze IV. ročníku, kterého určil třídní učitel.164

4.3 Podpory chudých a nadaných studentů Změny v hodnotě

peněz a zároveň také neúplné údaje z posledního desetiletí

neumožňují objektivní zpracování údajů o počtu a výši udílených podpor a jejich porovnání s předchozím obdobím. Vzhledem k tomu, že se v archivních materiálech objevují záznamy o negativním dopadu válečných událostí na podpory chudých žáků (ovšem bez konkrétnějších údajů), dá se předpokládat, že v tomto ohledu došlo v porovnání s předválečným stavem ke zhoršení. Údaje o zaměstnání rodičů uvedené v podkapitole 4.2 dokládají, že sociální skladba žáků zdejšího ústavu zůstala ve srovnání s předchozím obdobím v podstatě nezměněna. Nadále tedy byla pro mnohé žáky atraktivní možnost získat finanční podpory. Stejně jako v době předchozí se dostávalo podpory nemajetným a dobře prospívajícím žákům zdejšího učitelského ústavu jednak ze zdrojů státních, tzn. udílením státních stipendií, jednak ze zdrojů ústavních, které zůstaly stejné jako v době předchozí. Jednalo se o následující nadace a fondy, o kterých jsem podrobněji informovala v předchozí kapitole:

164

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 373, Registratura, 1939 - 1940, karton č. 38, Smlouva mezi ředitelstvím a kuřáky.

161

1. Nadace bývalého Spolku pro podporování chudých studentů 1. Fond G. A. Lindnera 2. Nadace Vilemíny Scheyerové 3. Votápkova nadace.

Některé z těchto nadací přišly v době války o část svého jmění, které bylo zabaveno okupanty. Ušetřena byla pouze Nadace bývalého Spolku pro podporování chudých studentů. O zabavených částkách z ostatních nadací nás informuje níže uvedená tabulka č. 20. Celkové jmění uvedených fondů a nadací představovalo 79 747 korun, z nichž bylo v době okupace zabaveno 26 619 korun, tedy celá třetina celkové částky. Nadace Vilemíny Scheyerové a Nadace Karla Votápky ztratily více než polovinu svého jmění. Fond G. A. Lindnera přišel v době okupace zhruba o třetinu svého jmění. Tento stav se negativně promítl do počtu a výše udělovaných podpor.

Částky zabavené okupanty z nadací a fondů Nadace, fond Nadace Vilemíny Scheyerové Nadace Karla Votápky Fond G.A.Lindnera Celkem

základní jmění okupanty zabaveno zůstatek 3971 2270 1701 7256 4888 2368 68520 19461 49059 79747 26619 53128

Tabulka č. 20 Částky zabavené okupanty z nadací a fondů

Hlavním zdrojem finančních podpor zůstávala i nadále státní stipendia, která představovala každoročně asi ¾ všech udělených podpor. Ve sledovaném období byla přidělována státní stipendia v hodnotě 200 – 400 korun, později se jejich hodnota zvedla na 800 – 4000 korun ročně. Ucházet se o něj mohli pouze žáci úplně chudí, kteří měli v předešlém pololetí dobrý prospěch a neměli snížený stupeň z chování. Ředitelství podávalo žádost o udělení stipendií v tzv. tabulce žadatelů, kde podle vlastního uvážení stanovilo pořadí žáků ucházejících se o podporu podle jejich chudoby, přihlížeje i ke studijním výsledkům a k chování. U jednotlivých žadatelů se již nepsala pouze poznámka, zda učitelský sbor udělení stipendia schvaluje či ne, ale vypisovala se navrhovaná částka. V tabulce žadatelů bylo nutné 162

uvést zaměstnání rodičů, roční příjmy rodiny i se všemi přídavky, výši daní, informace o ceně i rozloze nemovitého majetku, poznámku o jiných udělených podporách a průměr známek z posledních dvou vysvědčení. O počtu udělených státních stipendií a podpor z ostatních nadací ve sledovaném období nás informuje tabulka č. 21. Bohužel se nepodařilo některé údaje v archivních materiálech nalézt, proto jsou průměrné hodnoty zpracovány ze zjištěných údajů za určité školní roky a je třeba je brát pouze jako orientační. U státních stipendií chybí údaje za tři školní roky. Během zbývajících sedmi let bylo na učitelském ústavu uděleno 48 stipendií v celkové hodnotě 45 890 korun. Na jeden školní rok tak připadalo průměrně 7 stipendií v celkové výši 6 556 korun. Hodnota jednoho státního stipendia činila průměrně 956 korun. Z Lindnerova fondu byla za osm let sledovaného období vyplacena 48 žákům celková částka 10 120 korun. Ročně bylo z tohoto zdroje průměrně poděleno o 1 265 korun 8 žáků, což představuje 211 korun na jednoho. Úrok z Nadace bývalého spolku pro podporování chudých studujících byl i nadále střídavě udělován jednou ročně jednomu chudému studentovi reálného gymnázia, další rok jednomu žákovi učitelského ústavu. Z tohoto období se mi podařilo zjistit pouze dva údaje z počátku války, kdy průměrná hodnota podpory pro studujícího činila 313 korun. Z Votápkovy nadace bylo studentům za osm let vyplaceno 2 975 korun, o které se podělilo 22 studujících. Ročně tedy obdrželi tuto podporu 2 až 3 žáci a její průměrná výše činila 135 korun. Z nadace Vilemíny Scheyerové bylo za sedm let vyplaceno devíti žákům celkem 1 712 korun. Stipendium obdržel většinou pouze jeden žák, jak bylo v závěti paní Scheyerové,

až v posledním roce

se setkáváme s dělením částky mezi tři kandidáty.

Průměrná výše stipendia činila 190 korun.

163

Státní podpory

Lindnerův fond

Votápkova nadace

Nadace Vilemíny Scheyerové

6556

Průměrná částka na rok

1265

211

RG - reálné gymnázium N - údaj nezjištěn

164

Tabulka č. 21 Podpory udělené žákům ústavu v letech 1939 – 1948

956

Průměrná výše podpory

313

313

372

135

245

190

Školní rok počet hodnota celkem počet hodnota celkem počet hodnota celkem počet hodnota celkem počet hodnota celkem 2 100 a 150 250 10 100 - 200 1680 RG 4 135 540 1 253 253 1938/39 3 200 600 10 120 - 200 1800 1 315,5 315,5 4 135 540 1 253 253 1939/40 5 200 1000 6 150 - 300 1400 RG 4 135 540 1 253 253 1940/41 7 200 1400 6 150 - 300 1400 1 310 310 4 135 540 1 253 253 1941/42 8 1000 - 3000 15500 7 150 - 200 1400 RG 2 120 240 1 185 185 1942/43 16 800 1200 11640 7 150 300 1400 N N N 2 120 240 N N N 1943/44 N N N N N N RG N N N N N N 1944/45 N N N N N N N N N N N N N N N 1945/46 N N N 1 520 520 RG 1 90 90 1 245 245 1946/47 7 N 15500 1 520 520 N N N 1 245 245 3 90 270 1947/48 Celkem 48 45890 48 10120 2 626 22 2975 9 1712

Nadace bývalého spolku

Při likvidaci ústavu rozhodlo o osudu výše jmenovaných nadací a fondů ministerstvo výnosem ze dne 17. července 1948, č. A-146 064/48. Ředitelství na jeho základě odevzdalo veškeré fondy a nadace i s nadačními listinami do správy zdejšího státního reálného gymnázia. Jednalo se o nadaci Vilemíny Scheyerové, nadaci Karla Votápky, fond Dr. G. A. Lindnera, domácí fond, žákovský fond a majetek bývalého rodičovského sdružení.165

4.4 Návštěvnost ústavu v letech 1939 – 1948 Nově vzniklé poměry se odrazily záhy a poměrně výrazně také v počtu žáků ústavu. Jeho snížení v počátečním období souviselo s nadbytkem učitelstva, který vznikl v důsledku odchodu učitelů z území odstoupených po podepsání

mnichovské dohody – především

ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi (bylo uváděno až 8000 učitelů a kandidátů bez míst). V reakci na tento stav byl vydán ministerský výnos ze dne 2. března 1939 č. 30.631, kterým bylo rozhodnuto, že ve školním roce 1939/40 nebudou otevřeny první ročníky učitelských ústavů.166 Poprvé ve válečném období byli ke studiu do I. ročníků učitelských ústavů přijímáni noví žáci teprve ve školním roce 1941/42. Otevřeno však bylo pouze několik ústavů v protektorátu a Kutná Hora měla to štěstí, že se řadila mezi ně. Počet přijímaných byl v tomto roce snížen na 30, přičemž smělo být přijato pouze 10 dívek. Počet přihlášek do ústavu byl oproti dřívější době nižší, protože pracovní úřady žákům studium nedovolovaly, ale určovaly jim praktická povolání.167 O počtu žáků navštěvujících učitelský ústav ve sledovaném období nás podrobně informuje níže uvedená tabulka č. 22, ve které jsou uvedeny rovněž informace o počtu tříd v jednotlivých školních letech a o jejich průměrné naplněnosti. V posledním desetiletí existence ústavu poklesl průměrný počet tříd na jeden školní rok na 3 a snížila se i jejich průměrná naplněnost, která činila pouhých 33,5 žáka na třídu. Tento

165

166

167

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s.366. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s. 333. Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 4.

165

stav souvisel jednak s výnosy zakazujícími přijímat ve školních letech 1939/40 a 1940/41 žáky do I. ročníků, jednak s postupným ukončováním činnosti instituce, v jejímž důsledku nebyly od školního roku 1945/46 otevírány nové třídy, aby tak v roce 1948 mohl odmaturovat poslední ročník. V důsledku těchto opatření neexistovaly v některých letech určité ročníky.

Dívky

Celkem

Chlapci

Dívky

Celkem

Chlapci

Dívky

Celkem

Všech

Chlapci

Dívky

Počet tříd

Celkem

Chlapci

IV.ročník

Celkem

1938/39 1939/40 1940/41 1941/42 1942/43 1943/44 1944/45 1945/46 1946/47 1947/48 Průměr

III.ročník

Dívky

Školní rok

II.ročník

Chlapci

I.ročník

20 0 0 20 29 23 25 0 0 0

20 0 0 10 10 17 15 0 0 0 37,80

40 0 0 30 39 40 40 0 0 0

24 22 0 0 19 25 21 30 0 0

21 18 0 0 9 10 17 34 0 0 35,71

45 40 0 0 28 35 38 64 0 0

16 26 20 0 0 17 23 21 30 0

20 25 18 0 0 7 11 17 34 0 31,67

36 51 38 0 0 24 34 38 64 0

22 19 40 25 0 0 15 23 22 29

21 21 31 22 0 0 7 11 17 33 32,55

43 40 71 47 0 0 22 34 39 62

164 131 109 77 67 99 134 136 103 62 108

82 67 60 45 48 65 84 74 52 29 61

82 64 49 32 19 34 50 62 51 33 48

4 4 3 3 2 3 4 4 3 2 3

Průměrná naplněnost tříd 41,0 32,8 36,3 25,7 33,5 33,0 33,5 34,0 34,3 31,0 33,5

Tabulka č. 22 Návštěvnost ústavu ve školních letech 1939 – 1948

koedukační třída chlapecká třída dívčí třída

Zastavme se nyní krátce u paralelních tříd, se kterými se v tomto období setkáváme po více než desetileté přestávce. Zajímavé by se mohlo zdát, že k jejich znovuzřizování dochází v době, kdy bylo vyvíjeno úsilí omezit počty středoškoláků a absolventů učitelských ústavů. Jak ukazuje tabulka č. 22, byla na učitelském ústavu v Kutné Hoře otevřena paralelní třída ve III. ročníku ve školním roce 1939/40 (ministerský výnos ze dne 31.července 1939). Po „mnichovu“ nevyvstal totiž pouze problém s nadbytkem učitelstva, ale bylo třeba také umístit žáky ze zrušených ústavů v odstoupených územích. Proto bylo povoleno na vybraných ústavech otevřít v některých ročnících paralelní třídy. Ve školním roce 1941/42 byla zřízena paralelka ve IV. ročníku. Důvodem byl vysoký počet abiturientů středních škol, 166

kteří se přihlásili ke studiu. Protože by byl počet žáků ve IV. ročníku velmi vysoký, byla pro abiturienty se svolením ministerstva otevřena zvláštní pobočka. Vznik paralelní třídy ve II. ročníku ve školním roce 1945/46 souvisel s přijetím 31 žáků, kteří byli v době poroby neprávem zamítnuti nebo museli vystoupit ze studií v souvislosti se zákazem od 1. září 1943 vykonávat postupové zkoušky.

19 4

19 3

19 3

9/4 0 0/4 1 19 41 /42 19 42 /43 19 43 /44 19 44 /45 19 45 / 19 46 46 /47 19 47 /48

45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 8/3 9

Počet žáků

Průměrná naplněnost tříd v letech 1939-1948

Školní rok

Graf č. 36 Průměrná naplněnost tříd v letech 1939- 1948

Složení žáků podle pohlaví v letech 1939-1948 180 Počet chlapců a dívek

160 140 120 100 80 Dívky

60

Chlapci

40 20 19 38 / 19 39 39 / 19 40 40 / 19 41 41 / 19 42 42 / 19 43 43 / 19 44 44 / 19 45 45 / 19 46 46 / 19 47 47 /4 8

0

Školní rok

Graf č. 37 Složení žáků podle pohlaví ve školních letech 1939 - 1948

167

Různými ministerskými výnosy nebyl redukován pouze počet tříd, ale také počet žáků v nich a jejich genderové složení. V roce 1941/42, kdy byl po dvouleté přestávce otevřen I. ročník, bylo nařízeno přijmout pouze třicet žáků namísto tradičních čtyřiceti. Krom toho byl snížen počet přijímaných dívek na deset.

Také v dalších školních letech, kdy bylo

přijímáno již čtyřicet žáků, byl směrnicemi redukován počet dívek, kterých smělo být ve třídě pouze 15. V důsledku těchto opatření je možné vysledovat na rozdíl od let předchozích, kdy byl počet obou pohlaví velmi vyrovnaný, mírnou převahu chlapců (viz graf. č. 37). Ti tvořili v posledním desetiletí průměrně 56 % všech studujících, děvčat bylo tedy průměrně 44 %.

4.5 Učitelský sbor ve letech 1939 – 1948 Nově vzniklé poměry kladly na ředitele i členy sboru značné nároky a vyžadovaly velkou obezřetnost. V době protektorátu byli vyučující krom toho, že jim byla ministerským výnosem ze dne 1. 9. 1941 zvýšena učební povinnost (pro učitele všeobecných předmětů na 30 hodin, pro učitele odborných předmětů na 28 hodin týdně), obtěžováni celou řadou nepříjemných a od vyučování zdržujících aktivit. Revizemi pomůcek, učebnic či knihoven nebyl jejich repertoár zdaleka vyčerpán. Při školách musely být založeny tzv. německé kroužky, kde profesoři němčiny s vyučujícími ostatních předmětů konzultovali metodické otázky výuky v německém jazyce. Této aktivitě měly být vyhrazeny čtyři hodiny týdně. Všichni učitelé byli povinni vykonat speciální zkoušku z němčiny a pokud u ní neuspěli, byli zařazeni do nižší platové třídy, případně o své učitelské místo přišli. Učitelům dějepisu na středních školách a učitelských ústavech byla nařízena ministerským výnosem ze dne 22. listopadu 1941 č.151.176 účast na desetidenních přeškolovacích kurzech, které probíhaly na několika místech v průběhu prosince 1941 a ledna 1942. Úkolem těchto kurzů bylo připravit učitele tak, aby byli schopni podávat dějepisnou látku z říšskoněmeckého hlediska. K dějepisným přednáškám byly na těchto přeškolovacích kurzech připojeny též kursy německého jazyka (2 hodiny denně), aby byli učitelé dějepisu schopni vyučovat alespoň ve třetině času německy. Na kurzech přednášeli profesoři, kteří se zúčastnili čtrnáctidenního speciálního školení v Rankenheimu u Berlína, kde jim byla mimo jiné doporučena témata a vhodné materiály. 168

Tohoto speciálního školení se zúčastnil na podzim roku 1941 i profesor zdejšího ústavu, nechvalně proslulý propagátor říšské myšlenky, Dr. František Lohr, který byl pak díky nabytým zkušenostem pověřen přednášet na kurzu pro dějepisáře v Kolíně.168

4.5.1 Ředitelé ústavu Na počátku sledovaného období stál v čele instituce Dr. Josef Holub, který byl k 31. červenci 1939 na vlastní žádost přeložen na trvalý odpočinek. Správu ústavu převzal na základě ministerského výnosu ze dne 7. června 1939 č. 2351 František Voráček, dosud profesor Amerlingova učitelského ústavu v Praze. Ten pak zůstal přes mnohé obtíže v ředitelském křesle až do zániku instituce. Kutnohorský učitelský ústav pro něj nebyl prostředím novým, působil zde jako profesor ve školních letech 1923/24 až 1927/28. Dá se předpokládat, že díky znalosti zdejšího prostředí, bohatým pedagogickým zkušenostem, hlubokým odborným znalostem a nezpochybnitelným osobnostním kvalitám mohl ústav za jeho vedení skutečně vzkvétat. Přišel s mnohými plány, leč v době velmi nelehké a nejisté. Dne 8. května 1945 byl Voráček Okresním národním výborem k překvapení svých kolegů i žáků suspendován. Jako důvod uváděl národní výbor jednak jeho protektorátní povýšení, přestože měl být údajně podle nařízení 379/38 penzionován, jednak napsání brožury nacistického ducha. Obvinění bylo však nespravedlivé. Voráček neměl být penzionován, protože mu nebylo 55, ale 53 let. Povýšení, o které se nijak neucházel, mu bylo slíbeno již zjara roku 1939 při jeho přeložení z Prahy do Kutné Hory. K oné „brožuře nacistického ducha“ se ve výroční zprávě za rok 1945/46 dočítáme následující: „Byla to učebná pomůcka, kterou napsal pro své žáky vedle podobné „Německé literatury“ a „Německé mluvnice“, aby je převedl co možná se zdarem přes zkoušku dospělosti v době, kdy k těmto zkouškám jezdili bývalí němečtí zemští školní inspektoři. Jednalo se o třídu, která neuměla z němčiny téměř nic, někteří ani číst. Z uložení referenta musel tehdy ředitel tuto třídu převzít půl roku před zkouškou dospělosti.“169

168

169

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 374, Registratura, 1940-1941, karton č. 40, Oběžník České zemské školní rady v Praze ze dne 2. prosince 1941. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, vymanipulované skupiny, inv. č. 454, Hlavní výroční zprávy 1928-1947, karton č. 61, Výroční zpráva za školní rok 1945-1946, s. 7.

169

Proti rozhodnutí ONV se tehdy postavilo spontánně občanstvo, učitelský sbor a především samotní žáci, kteří ve Voráčkovi v době války cítili morální sílu a oporu. Sepsali žádost, v níž se za svého ředitele postavili a žádali jeho ponechání ve vedení ústavu. Zvláště žáci IV. ročníku, kteří ředitele dobře znali, protože v jejich třídě učil pedagogiku a němčinu, milovali a ctili svého učitele nejen pro jeho jedinečné vědecké schopnosti, ale především pro jeho vlastenecké revoluční cítění, s nímž se nijak netajil.170 Okresní národní výbor po přezkoumání případu odvolal své rozhodnutí ze dne 10. 5. 1945 č.j. 40/45, kterým byl Voráček zbaven funkce ředitele, a neměl námitek, aby ústav dále vedl. V čele ústavu zůstal Voráček až do jeho zrušení.171

4.5.2 Učitelský sbor V období druhé světové války nevykazoval učitelský sbor žádné podstatné personální změny. Již od poloviny třicátých let se stabilizovala základna kmenových vyučujících (Lohr, Kotán, Fiala, Klíč, Khun), která pak s minimálními změnami tvořila jádro učitelského sboru nejen po celé válečné období, ale až do zániku instituce. Ředitel byl povinen podat nejpozději do 31. října 1940 prohlášení členů učitelského sboru o rodovém původu. Na zdejším ústavu „naštěstí“ árijský původ doložili všichni vyučující, z rasových důvodů nebyl tedy vyloučen ze sboru nikdo. Dne 17. července 1942 byl však zatčen z důvodu členství v ilegální organizaci NO profesor František Klíč. Byl vyšetřován a následně vězněn na několika místech (Praha, Litoměřice, Terezín) do konce ledna 1944. Z vězení se vrátil s četnými zdravotními problémy (neurastenie, atopie svalů, poškození zraku a sluchu, nízký krevní tlak, počátky TBC). Bezprostředně po osvobození byl vyzván okresním národním výborem, aby se s okamžitou platností ujal svého bývalého místa a funkce profesora tělocviku na zdejším ústavu. Působil zde však jen do konce školního roku 1944/45, navíc kvůli následkům perzekuce strávil většinu času na zdravotní dovolené. Od počátku školního roku 1945/46 byl jmenován ředitelem učitelského ústavu v Kladně.

170

171

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 378, Registratura, 1944 – 1947, karton č. 46, Žádost studentů Lindnerova uč. ústavu ve věci suspense p. ředitele Fr. Voráčka. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 378, Registratura, 1944 – 1947, karton č. 46, Rozhodnutí ONV v Kutné Hoře č. 117/45.

170

O stavu učitelského sboru v posledním desetiletí nás informuje tabulka č. 23 a graf č. 38. Sbor tvořilo v tomto období 6 až 8 stálých vyučujících, z nichž si někteří doplňovali svůj úvazek na jiných kutnohorských školách, zejména profesor Fiala a Klíč. Naopak na ústav docházeli vyučovat někteří výpomocní učitelé, především ze zdejšího reálného gymnázia. V posledních pěti letech zaznamenáváme pokles počtu výpomocných učitelů, který souvisel s postupným ubýváním ročníků, kdy byli schopni zajistit výuku celkem bez obtíží vyučující stálí. Mnozí učitelé se kromě vlastní výuky věnovali i přes dobové těžkosti různým mimoškolním aktivitám. Profesor Bohumil Jelínek přednášel v městské hudební škole dějiny sborového zpěvu a byl sbormistrem pěveckého souboru „Tyl“, řídil také sborový zpěv kandidátů při mimoškolních vystoupeních. Profesor František Lohr byl především literárně činný. Vydal IV. díl Všeobecného dějepisu pro učitelské ústavy, redigoval Kutnohorské příspěvky k dějinám vzdělanosti české, pracoval v archeologickém spolku „Vocel“. Profesor Václav Fiala, člen Sdružení výtvarníků v Praze, vystavoval na uměleckých výstavách v Praze a v Písku, navrhoval scénické výpravy pro Tylovo divadlo, recenzoval několik učebnic. Profesor Khun se účastnil prací městského osvětového sboru, profesorka Bendová podniků Českého červeného kříže.

Vyučující v letech 1939 - 1948

Počet vyučujících

12 10 8 6 4 2

19 38 /3 19 9 39 /4 19 0 40 /4 19 1 41 /4 19 2 42 /4 19 3 43 /4 19 4 44 /4 19 5 45 /4 19 6 46 /4 19 7 47 /4 8

0

Školní rok

výpomocných stálých

Graf č. 38 Vyučující v letech 1939 – 1948

171

1940/41

1941/42

1942/43

1943/44

1944/45

1945/46

1946/47

1947/48

1939/40

1938/39

Lohr Holub Kotán Fiala Khun Bervid Klíč P.Hájek P. Just Slavický Filip Jelínek Kovářová Bendová Voráček Skopal Němečková Stuchlíková Mayer Spáčil Šimek Severová Foršt Vitvar stálých 8 8 7 výpomocných 3 4 3 celkem 11 12 10

6 3 9

6 2 8

6 2 8

6 1 7

7 2 9

7 1 8

6 1 7

Tabulka č. 23 Vyučující v letech 1939 – 1948 ředitel

stálí učitelé

výpomocní

Nově vzniklé poměry po osvobození se dotkly i zdejšího učitelského sboru. Kromě ředitele Voráčka byl suspendován též profesor Kotán a doktor Lohr. Kotán byl obviněn z toho, že učil údajně německy více než musel. I tato suspenze byla odvolána jako neodůvodněná a na základě rozhodnutí ONV v Kutné Hoře ze dne 19. května 1945 se směl Kotán vrátit na své profesorské místo.172 Profesor František Lohr byl dne 11. 5. 1945 zajištěn ONV v Kutné Hoře a vzat do vazby. Na rozdíl od svých dvou kolegů byl Lohr stihatelný podle § 2, odst. 2 dekretu 172

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, Vymanipulované skupiny, inv. č. 454, Hlavní výroční zprávy 1928-1947, karton č. 61, Výroční zpráva za školní rok 1945-1946, s. 8.

172

prezidenta republiky č 105/45 Sb., protože všechna německá nařízení vykonával tak, že bylo možné je hodnotit jako nečeská a příliš služebně horlivá.173 Nejvíce se to jevilo při výchově k říšské myšlence. Vykládal žactvu svědomitě nacistické časovosti ve dvou vitrínách a přísně je i zkoušel. Zavedl si dobrovolně žákovské referáty o knihách ze sbírek „Na okraj doby“ a „Knihovnička mládí“, jež byly protičeského ducha. Jeho proslovy ve třídách byly podle výpovědí žactva nacistického ducha. Sám ředitel potvrdil, že při hospitacích slyšel takových jeho proslovů několik. Při vyučování zeměpisu a dějepisu využíval němčiny více než musel. Vzhledem k nedůvěře mu ředitel nechtěl naznačovat, že by bylo vhodné, kdyby omezil používání německého jazyka. Nedůvěra sboru v profesora Lohra vedla k tomu, že na ústavu vládl strach a byla nutná opatrnost při všech oslavách, poradách, ve výzdobě. Kromě členů sboru byly požádány o výpověď také jednotlivé třídy a dlužno říci, že jejich výpovědi byly

pro profesora Lohra značně přitěžující.

U žáků byl v neoblibě, a to jednak pro svou horlivost, ale i pro učitelskou tvrdost a panovačnost. Profesor Lohr byl zproštěn rozhodnutím Okresního národního výboru v Kutné Hoře s okamžitou platností profesorského místa na zdejším ústavu a byl odsouzen k desetiletému vězení.174

4.6 Specifika výchovně-vzdělávacího procesu v době protektorátu Ve výchovně vzdělávacím procesu se nově vzniklé poměry odrazily velmi výrazně a ve všech směrech negativně. Školy byly novými událostmi vytrženy z normálního běhu, což nezůstalo bez vlivu na pedagogickou a didaktickou školní práci. V nových poměrech trpěla mnoha rozpory i mravní výchova. Hlavní úsilí Němců bylo přirozeně zaměřeno na to, aby byl radikálně vymýcen demokratický duch a česká tradice a žáci vychováváni k tzv. říšské myšlence a k nacistickému smýšlení. Při výchově a vyučování žactva mělo být se zřetelem dbáno povinné úcty k vůdci a říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi, loajálnosti k německé říši a vzájemné úcty 173

174

Oznámení podle § 12, odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 105/45 Sb. Státní okresní archiv Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, Registratura 1944 – 1947, karton č. 46. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, Vymanipulované skupiny, inv. č. 454, Hlavní výroční zprávy 1928-1947, karton č. 61, Výroční zpráva za školní rok 1945-1946, s. 8.

173

k německému národu, a to ve všech vyučovacích předmětech, zejména pak v dějepise, zeměpise a v dějinách literatury. Ředitel Voráček do kroniky po jejím rozpečetění zaznamenává: „Změněné poměry politické proměňovaly pomalu, ale důsledně a vytrvale ráz a ducha našeho školství. Již Beranova vláda zdůrazňovala, že výchova má být národní a křesťanská, výchova československá prý taková nebyla.“ 175

4.6.1 Krácení výuky Vyučovací čas byl každý rok z různých důvodů více nebo méně zkrácen, hlavně pro nedostatek uhlí. Ředitelství i sbor byly po celou dobu války doslova zavaleny nesmírným množstvím obtížných, složitých a zbytečných prací, žactvo hojnými sběry, příležitostnými výpomocemi, ke konci bylo vyučování rušeno neustálými poplachy, takže vlastní studium přešlo zcela přirozeně na poslední místo. Níže uvedená tabulka č. 24 nás informuje o počtu zameškaných výukových dní ve válečných školních letech. V době války bylo na učitelském ústavu průměrně každý školní rok zameškáno asi 18 % výuky. Nejvíce dní, kdy se nevyučovalo, bylo v posledním roce války. Důvodem byla jednak tuhá zima, kdy bylo pro nedostatek uhlí třeba uzavřít školu, jednak zabrání školní budovy německým vojskem.176 Výuku narušovanou zpočátku především prodlužováním prázdnin (v důsledku tuhé zimy) nebylo možné udržet v normálních mezích. Žactvo mělo být podle pokynů ministerstva v době volna zaměstnáváno soustavnou domácí prací. Žáci se v určený den v týdnu scházeli „teple oblečení“ ve škole a učitelé jim zadávali domácí úkoly na příští týden. Dlouhé prázdniny se však nahrazovaly jen těžko, slabší žáci nestačili zrychlenému tempu, což se neblaze promítalo do výsledků vzdělávání.

175

176

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s. 332. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 378, Registratura, 1944 - 1947, karton č. 46, Dotazník o škodách způsobených německou okupací žactvu české školy.

174

1939/40

1940/41

1941/42

1942/43

1943/44

1944/45

Celkem

Průměrně

Zameškané dny

0

0

0

0

0

78

78

13,00

36

15

45

16

16

37

165

27,50

Zničení školy válečnými událostmi

0

0

0

0

0

0

0

0,00

Účast žáků na podnicích naříz. Němci

2

2

8

6

6

2

26

4,33

Celkový počet zameškaných dní

38

17

53

22

22

117

269

44,83

Celkový počet skutečně vyuč. dní

210

235

199

230

230

135

1239 206,50

Zameškané dny v %

15,1

6,8 21,0

8,7

8,7 46,4

17,8

Školní rok Zabrání školy pro vojenské účely Uzavření školy pro nedostatek otopu

Tabulka č. 24 Zameškané dny

V posledních dvou letech války byli někteří žáci ústavu nasazeni pracovními úřady do válečných prací. Od ledna 1944 do konce války se tak vystřídalo na nucených pracích trvajících od 2 do 16 měsíců postupně 31 žáků a 19 žákyň zdejšího ústavu. Nejvíce upadla výchova a vyučování v posledním roce války, kdy byla zabrána školní budova. Celkem normálně se vyučovalo do Vánoc 1944, od této doby až do 7. dubna bylo vyučování pouze nouzové, jednou týdně se vyučovaly dvě hodiny v nevytopených místnostech, za mrazu dokonce jen jednu hodinu. Od 7. dubna do 4. května 1945 se vyučovalo ve všech hodinách stanovených rozvrhem hodin, ale bez oddělení, protože výuka probíhala po hostincích. Jakých výsledků bylo takovou výukou dosaženo vystihuje záznam ve výroční zprávě za školní rok 1944/45: „V prvním a více méně i ve druhém období zakládalo se vyučování v ukládání „studijních úkolů“ z nové látky, jež, jak pozdější vyučování ukázalo, neměly vůbec žádnou cenu, neboť žáci věc pronikli a zvládli jen nepatrně, jednak pro dobové těžkosti, jednak z nerozumu mládí.“ 177 Krom výše zmíněných skutečností byli všichni hoši nad 16 let od 16. února 1945 nasazeni u bývalé Technische Nothilfe, takže vyučování navštěvovaly mimo 1. ročník jen dívky, navíc pouze domácí, protože přespolní žáci měli povoleno být doma. Počátkem dubna

177

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, Vymanipulované skupiny, inv. č. 454, Hlavní výroční zprávy 1928-1947, karton č. 61, Výroční zpráva za školní rok 1944-1945.

175

byli sice i přespolní žáci vyzváni k pravidelné docházce do školy, ale většina žáků ze vzdálenějších míst se pro velké dopravní obtíže do školy dostavit nemohla. Vyučování bylo krom toho, že na něj nepřicházeli téměř žádní žáci, neustále rušeno poplachy.

4.6.2 Úpravy organizace studia, osnov a vyučovacího obsahu Pro naplnění nových výchovných cílů bylo nutné upravit náležitým způsobem učební náplň některých předmětů a rovněž i jejich časovou dotaci. České normální osnovy byly pro školní rok 1939/40 přizpůsobeny novým poměrům a od 1.9. 1940 odstraněny vůbec. Ministerským výnosem ze dne 8. září 1939 č. 109532/39 byly stanoveny některé změny ve výuce na učitelských ústavech, které platily od počátku školního roku 1939/40. V souvislosti s germanizačními tendencemi byla tímto výnosem zavedena navíc jedna hodina němčiny v I. a ve IV. ročníku. Dotace pro výuku němčiny se tak zvýšila v I. ročníku na 4 hodiny a ve IV. ročníku na 3 hodiny týdně. Žáci měli být vedeni k tomu, aby v němčině viděli ne sice jazyk mateřský, ale ani jazyk cizí. Snahou bylo dosáhnout toho, aby žáci používali němčinu v soukromém styku i na veřejnosti. Tohoto cíle se samozřejmě dosáhnout nepodařilo, němčina se z pochopitelných důvodů stala naopak jazykem nenáviděným. 178 Zmíněným ministerským výnosem byl upraven také počet hodin tělesné výchovy. Ten se ve všech čtyřech ročnících ústavu zvýšil o dvě vyučovací hodiny, v každém ročníku se tedy vyučovalo 4 hodinám tělocviku týdně. Tato úprava nepochybně souvisela s nacistickým cílem vychovat „nového člověka“, který neměl oplývat pouze duševními kvalitami, ale měl být i fyzicky zdatný a nepodléhat symptomům degenerace. Výuka němčiny probíhala zprvu podle dosavadních osnov a zvýšeného počtu hodin mělo být využito k dokonalejšímu procvičení látky. V dalším školním roce již byly zavedeny osnovy nové. Výnosem ze dne 18. 10. 1941 byl ve IV. ročníku rozšířen učební úkol němčiny o další 2 hodiny týdně, kdy měli být žáci ústavu seznámeni s metodikou němčiny na národních školách.179

178 179

Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 4-6. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 374, Registratura, 1941 - 1942, karton č. 40, Protokol o II. řádné poradě v I. období šk.r. 1941/42.

176

Nové školní osnovy platné od školního roku 1940/41 byly pozměněny kromě již zmiňované němčiny také v českém jazyce, dějepise a zeměpise. České literatuře a českému dějepisu se nesmělo vyučovat vůbec. V českém jazyce měla být více probírána mluvnice, přičemž bylo nutné dbát na to, aby při mluvnických a řečnických cvičeních byla vypuštěna historická látka. Ve školním roce 1941/42 a částečně i ve školním roce 1942/43 se vůbec nevyučovalo ani obecnému dějepisu. Důvod nejlépe osvětlí citace z ministerského výnosu ze dne

17. listopadu 1941 č. 144/688, v němž se praví: „Podle dosavadních zjištění

neposkytují učitelé českých škol všech druhů, kteří vyučují předmětům utvářejících názor – dějepisu, zeměpisu, české literatuře a náboženství - ve své většině postačující jistoty, že svým vyučováním vychovávají žáky otevřeně k říšské myšlence a že při výběru a podávání učebné látky pominou vše, co odporuje dnešním státoprávním poměrům. Proto nařizuji: Na českých školách všech druhů zastavuje se s okamžitou platností vyučování dějepisu zatím do konce 1. pololetí běžícího školního roku. Hodin určených pro vyučování dějepisu se užije k prohloubenému vyučování němčině. Na středních školách a učitelských ústavech odpadá vyučování dějepisu vůbec, přičemž v nejvyšší třídě středních škol se věnuje jedna hodina zeměpisu a jedna němčině.“ 180 Na učitelských ústavech byly tyto hodiny věnovány právě zmíněné metodice němčiny. V dalších letech se sice dějepisu vyučovalo, ale tak, že tvořil spolu se zeměpisem a němčinou ideový celek, jehož cílem byla znalost němectví v podání nacistické vědy.181 Učitelé dějepisu prošli již zmiňovaným povinným kursem, v němž jim byly dány přesné instrukce, která látka je nezávadná. Citovaný ministerský výnos se vyjadřoval i k výuce zeměpisu, který na rozdíl od dějepisu sice vyučován byl, ale byla upravena jeho látka. Po celý zbytek školního roku 1941/42 se smělo vyučovat pouze o území Velkoněmecké říše včetně protektorátu. V dalších letech byla látka sice rozšířena, ale byla upravena tak, aby nebyla v rozporu s novými poměry.

180

181

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 375, Registratura, 1941 - 1942, karton č. 42, Oběžník české zemské školní rady. Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 3.

177

Učitelé náboženství se měli omezit na to, že budou žákům podávat jen látku z oboru věrouky a mravouky svého náboženského vyznání. Veškeré vyučování církevním dějinám bylo s okamžitou platností zastaveno. Od 1. 11. 1942 se vyučovalo dějepisu, zeměpisu a matematice nejméně v třetině času německy. Podle instrukcí měla výuka těchto předmětů probíhat vůbec v němčině. Důsledně toto nařízení na kutnohorském ústavu plnil snad jen profesor Lohr, který se stal oddaným šiřitelem říšských myšlenek, za což byl po skončení války – jak bylo výše zmíněno – potrestán. 182 Změněna měla být rovněž organizace studia na učitelských ústavech. V září 1941 byl po dvou letech otevřen první ročník, pro který měl platit nový typ pětiletého studia zavedený od 1. 9. 1941. Předepsaný věk pro přijetí byl snížen na 14 let. Návrh na prodloužení studia na učitelských ústavech o jeden rok se objevil již před válkou v souvislosti s anketou o úpravě učitelského vzdělání. Vzešel právě z řad profesorů učitelských ústavů, kteří připouštěli, že je třeba učitelské vzdělání změnit, byli však z pochopitelných důvodů proti zrušení ústavů navrhovali je změnit na pětileté pedagogické akademie. Jejich představa o prodloužení studia byla však nepochybně odlišná od stavu, který vnikl tímto opatřením, které nebylo řádně připraveno a do přípravy učitelů vneslo značný chaos. O tom svědčí následující komentář ředitele: „Pro postupující ročníky byly vydávány každý rok nové přehledy hodin, navzájem nejednotné. Nikdy však nevyšly nové osnovy, nebo alespoň hrubé rozdělení učiva, nebo konkrétní směrnice pro to, vše měly vhodně upravit ústavy samy. Poněvadž některé předměty byly vypuštěny, jiné zakázány (dějepis, česká literatura), jiné obecně obměněny nebo nově zavedeny, upravily si ústavy vyučování velmi nejednotně. Bylo to jasně vidět při přestupu žáků a při zkouškách dospělosti.“ 183 Kromě povinných předmětů měli žáci možnost navštěvovat ve sledovaném období také předměty nepovinné. Jejich přehled i návštěvnost jsou uvedeny v tabulce č. 25. Chybějící údaje za školní roky 1944/45 a 1945/46 neznamenají, že se v tomto školním roce žádným nepovinným předmětům nevyučovalo, pouze o nich nebyly nalezeny informace. 182 183

Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 4. Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 5.

178

1942/43

1943/44

49

52

22 42 92 42 9

1947/48

1941/42 45

22 61 82 38 11

55 6 14

1946/47

1940/41

57

1945/46

1939/40

60

1944/45

1938/39

Nepovinné předměty: náboženství římskokat. náboženství evangelické náboženství českoslov. ženské ruční práce ruční práce výchovné nauka o vých. slabomysl. hra na klavír přírodopisná cvičení žákovský orchestr Nauka o zemědělství praktická cvičení biologic.

45

20

23

11

18

16

27

45

15

79 12

16 30

39

Celkem žáků navštěvujících nepovinnou výuku

274 264 193

72

65

82

0 113

92

Celkový počet žáků

165 131 120

76

67

99 134 136 103

62

0

Tabulka č. 25 Návštěvnost nepovinných předmětů v letech 1939 – 1948

V porovnání s předchozím obdobím se nabídka nepovinných předmětů poněkud zúžila. Chybí například hra na housle, těsnopis a francouzský jazyk. Jako nepovinný předmět bylo tradičně nabízeno katolické náboženství, o které byl mezi žáky poměrně velký zájem. Do školního roku 1941/42 se na ústavu vyučovalo nepovinně také náboženství českomoravské. Od školního roku 1940/41 chybí v nabídce nepovinných předmětů mužské i ženské ruční práce, o které byl mezi žáky tradičně velký zájem. Je to proto, že se tento předmět od školního roku 1941/42 stal povinným. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let navštěvoval poměrně vysoký počet žáků také nauku o výchově slabomyslných, ale od školního roku 1941/42 se pro tento předmět nepodařilo sehnat vhodného přednášejícího, proto byla jeho výuka přerušena a v dalších letech již obnovena nebyla. V posledních dvou letech byla do soustavy nepovinných předmětů včleněna také hra v žákovském orchestru, která byla do té doby pěstována jako zájmová aktivita. Praktická cvičení biologická vyučovaná rovněž v posledních dvou letech nebyla novinkou, ale byla obdobou přírodopisných cvičení ze třicátých let.

179

4.6.3 Revize učebnic, knihoven a učebných pomůcek Pro uskutečnění „nové výchovy“ byly vydány mnohé směrnice, které měly důkladně odstranit všechny vzpomínky na bývalé Československo. K prvním z nich patřil zejména ministerský výnos ze dne 14. června 1939 č. 74 040, kterým bylo zastaveno nebo omezeno užívání některých (dříve schválených) učebnic, a ministerský výnos ze dne 7. prosince 1939 č. 158 562, kterým bylo na zodpovědnost profesorů uloženo odstranit „zevrubně, důkladně, energicky a bezohledně“ všechna závadná místa v učebnicích.184 Revize učebnic se staly trvalou součástí celého válečného období. Na ústav docházela neustále nová nařízení upozorňující na nutnost užívat pouze takových učebnic, jejichž obsah je v plném souladu s duchem nejpřísnější loajality k politickým poměrům protektorátu a zcela v duchu nových směrnic občanské výchovy. Revizí měla být zjištěna v učebnicích všechna místa, která by mohla být podle nových směrnic pokládána za jakkoliv závadná nebo pochybná. Revidující profesor nekontroloval pouze obsah učebnic, ale u všech knih musel důkladně projít také poznámky, rejstříky, legendu.

všechny ilustrace, diagramy, přílohu i jejich

Kromě nedostatků ve výše zmíněných oblastech bylo třeba začernit vše, co

připomínalo, třeba jen nepatrně, dřívější poměry (Kč, razítka, viněty na inventárních číslech).185 V mluvnicích a cvičebnicích měl být kladen hlavní důraz při kontrole na obsahovou stánku. V učebnicích zeměpisu a reálií bylo třeba zkontrolovat všechny zeměpisné názvy, které se týkaly míst v území připojeném k Německé říši, nebo měst a míst Říše a bývalého Rakouska. Po provedení zevrubné revize měl recenzent zapsat všechny závady do seznamu. Za případné nedostatky nesl samozřejmě odpovědnost. Od 1. 9. 1940 byly na celý školní rok 1940/41 odstraněny téměř všechny učebnice. Výuka bez nich byla značně ztížena, protože si žáci museli mnohem více zapisovat. Ve školním roce 1944/45 se kromě matematických učebnic nepoužívaly žádné. Tento velký didaktický nedostatek nebylo snadné napravit.

184

185

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s. 337. Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 4.

180

4.6.4 Organizace studia abiturientů Organizace studia středoškolských abiturientů přijímaných ke studiu podle § 16 organizačního statutu byla v době války značně komplikována. Důvodem bylo to, že ve školním roce 1939/40 neexistoval první ročník a ve školním roce 1940/41 první ani druhý ročník. Bylo tedy třeba řešit problém, jak zajistit výuku těch předmětů, které v předešlých letech navštěvovali abiturienti společně se zmiňovanými ročníky. Ve školním roce 1939/40, kdy neexistoval pouze I. ročník, navštěvovali abiturienti výuku se III. a se IV. ročníkem jako dosud, krasopis, kreslení a školní hygienu bylo povoleno vyučovat ve zvláštním oddělení. Ve školním roce 1940/41 byla se souhlasem ministerstva financí a ministerstva školství zřízena jedna pobočka při IV. ročníku zdejšího ústavu pro abiturienty středních škol, kteří byli v jiných letech přijímáni do běžného IV. ročníku. Tentokrát se přihlásilo 18 uchazečů, kteří splnili podmínky pro přijetí (12 hochů a 6 dívek). Tento počet nebyl sice tak vysoký, aby mohla být bez problémů zřízena pobočka, ústav však poukazoval na to, že je-li abiturientů ve třídě mnoho, nemůže se jim učitel věnovat bez toho, aby nezanedbával řádné žáky. Dalším problémem bylo i to, že mnohé předměty navštěvovali tito studenti společně s jinými ročníky. Se třetím ročníkem pedagogiku, elementární metodiku, češtinu, hospodářství, zpěv a housle. Třetí ročník měl v tomto roce 41 chovanců a přítomnost 18-ti abiturientů by vyžadovala dělení na některé předměty. Další komplikací byla skutečnost, že v tomto školním roce neexistoval I. ani II. ročník, abiturienti by tedy nemohli být vyučováni ve zdravovědě a krasopisu. Proto ústav považoval za jedno z nejvhodnějších řešení zřízení zvláštní pobočky, v níž by se těmto studentům dostalo samostatného, soustavného a jejich potřebám didakticky přizpůsobeného vyučování. Pro tuto pobočku byly vypracovány speciální osnovy. Dotace jednotlivých předmětů jsou pro zajímavost uvedeny v tabulce č. 26. Ve školních letech 1942/43 a 1943/44 nemohli být ke studiu přijímáni abiturienti podle § 16 vůbec, protože neexistoval čtvrtý ročník. Ani v dalších letech, kdy již čtvrté ročníky existovaly, se na kutnohorském učitelském ústavu s těmito žáky nesetkáváme. Na ústavech chyběly v tomto období v souvislosti s postupným ukončováním činnosti těchto institucí naopak ročníky nižší, se kterými abiturienti navštěvovali výuku některých předmětů. Organizace tohoto studia se tak stala nemožnou.

181

Předmět Pedagogika Elementární metodika Praktická cvičení ve vyučování Česká mluvnice a metodika vyučovacího jazyka Metodika vlastivědy, zeměpisu a dějepisu Zdravověda Metodika počtů a fyziky Metodika přírodopisu a tělesné výchovy Polní hospodářství (jen muži) Krasopis a jeho metodika Kreslení a jeho metodika Zpěv a jeho metodika Hra na housle (jen muži) Ruční práce výchovné (nepovinné) Ruční práce ženské (jen ženy, nepovinné) Výchova dětí úchylných (nepovinné) Celkem:

I.běh

II.běh 5 2 7 3 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 1 34

5 0 7 4 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 1 33

Tabulka č. 26 Osnovy pro zvláštní pobočku abiturientů

4.6.5 Mravní výchova Také mravní výchova trpěla ve škole v době protektorátu hlubokým rozporem. Rozkazy německých okupantů a jejich pomocníků, které bylo nutné z bezpečnostních důvodů uposlechnout, odporovaly vnitřní potřebě učitelstva vychovávat děti v demokratickém a československém duchu. Již to samo o sobě vedlo k rozporům v duši studentů, kteří nemohli rozumět složitosti společenského dění a jednání lidí. Ředitel se snažil ústav vést tak, aby nebyli žáci nikdy na pochybách, kde je pravda a jak jednat, třebaže byla zachovávána nařízená forma. Vzhledem k nově vzniklým poměrům byly zrušeny památné dny, které připomínaly naši demokratickou minulost. Naopak byly ustanoveny památné dny nové, oslavující spojení s Velkoněmeckou říší a vůdce. Vládním nařízením č. 63/39 byl zrušen 28. říjen. Ředitelé byli povinni zajistit, aby tyto dny probíhaly jako obyčejné pracovní dny a zodpovídali za to, že se žáci nedopustí žádných nepřístojností. Ty by mohly být podnětem k úředním zákrokům a mít nejen pro viníka a jeho rodinu, ale i pro celý ústav, popřípadě pro všechny střední školy,

182

neblahé následky, jaké postihly v souvislosti s protiokupačními nepokoji kolem 28. října a 15. listopadu 1939 české vysoké školství.186 Žactvo mělo být poučeno bez dlouhých výkladů a „přátelskou formou“, že uvedený den bude věnován všední práci. Nejen 28. října, ale i ve dnech kolem tohoto data byl přísný zákaz shromažďování žáků před budovou. Ti měli po vyučování nejkratší cestou a jednotlivě odcházet domů, v době mimo vyučování směli vycházet z domu pouze v nejnaléhavějších případech.187 Nově přijatým památným dnem byl 15. březen, jakožto den našeho připojení k Velkoněmecké říši.

Důstojně měl být oslavován také 20. duben – den Hitlerových

narozenin. Pro nařízené slavnosti těchto výročí byly zasílány ústavu texty proslovů, které podle vzpomínek tehdejšího ředitele „hrubě snižovaly český národ a jeho vrcholné představitele“. 188 Přestože na nich neměla být změněna ani čárka, byly - pravděpodobně ředitelemopravovány z českého stanoviska. Svědčí o tom texty těchto proslovů uložené v archivu, v nichž jsou provedeny určité korekce. Některé pasáže v těchto proslovech byly přeškrtány, jinde byly nahrazeny alespoň některé výrazy. Toto počínání bylo bezesporu velmi nebezpečné a svědčí o morálních kvalitách a odvaze ředitele, které byly po válce, jak bylo zmíněno výše, zpochybňovány. Vnější ráz ústavu byl tedy ryze německý, avšak podle

líčení ředitele“vnitřní

přesvědčení sboru i žactva zůstávalo ryze české a projevovalo se ustavičně, zachovávajíc nutnou opatrnost, v obou skupinách o sobě i mezi nimi navzájem“.189 Shodu rušil pouze profesor Dr. Lohr, který plnil všechna nacistická nařízení velmi horlivě.

4.6.6 Praktický výcvik žáků Časová dotace praktického výcviku i jeho organizace ve III. i ve IV. ročníku zůstala zachována. Protože se osvědčil ve 30. letech zavedený delší pobyt jedné sekce ve třídě, bylo 186

187

188 189

Při těchto nepokojích byl zraněn student medicíny Jan Opletal, který zraněním podlehl. Jeho pohřeb se stal tichou demonstrací studentů, na kterou okupační moc tvrdě odpověděla. Trest měl být součástí záměru zlikvidovat český národ. České vysoké školy měly být formálně na tři roky uzavřeny, ve skutečnosti však bylo určeno české vysoké školství k zániku. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, s.338. Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 5. Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 6.

183

v tomto trendu pokračováno i nadále. Toto opatření podporoval mimo jiné i vysoký počet žáků, kteří se zde měli při svých výstupech vystřídat. Spojování tříd cvičné školy v jednotřídky se pro nedostatek času a z důvodů neautentičnosti takto vytvořených tříd nekonalo. Namísto toho podnikli žáci každoročně několik exkursí do malotřídních škol. Žáci III. ročníku vykonali ve školním roce průměrně 30 náslechů a všichni se dvakrát vystřídali při výstupech. Každý žák IV. ročníku vykonal za jeden školní rok průměrně 32 pokusy. Ve většině případů se jednalo o půlhodinové pokusy, zcela výjimečně byly zadávány pokusy hodinové.

4.6.7 Změna hodnocení Ministerským výnosem ze dne 11. března 1943 byly vydány nové směrnice pro středoškolskou klasifikaci inspirované německými školami. V jednom předmětu mohl být v ročníku hodnocen výborně jeden, maximálně dva žáci. Tím byl podstatně snížen počet vyznamenaných. V důsledku tohoto nařízení byl každý učitel nucen zvýšit své požadavky. Vyhověl-li žák bezvadně a projevil-li v předmětech třeba i velmi nadprůměrné výkony, neměl nárok na vyznamenání, ale pouze byl uznán za dobře způsobilého. Známka chvalitebná se stala nejlepší normální známkou, která byla hodnocením za nadprůměrný výkon. Bezvadné, dokonalé výkony měly být nadále hodnoceny jako dobré. Potřeboval-li žák tu a tam při zkoušení učitelovy pomoci, byl hodnocen dostatečně. Všichni ostatní žáci měli být klasifikováni nedostatečně. Znamenalo to, že i žáci hodnocení dostatečně museli projevit velmi slušné vědomosti. Od 1. 9. 1943 byly zakázány postupové zkoušky a opakování ročníku. Všechny tyto úpravy způsobily podle zápisů ředitele žákům mnoho křivd a škod, které byly po osvobození vesměs napraveny. Ke studiu byli zpět přijati ti, kteří neměli možnost v případě, že jim z některého předmětu vycházela nedostatečná, vykonat postupovou zkoušku, a tím byli ze studia vyloučeni.

184

4.7 Žákovské aktivity Ministerským výnosem ze dne 1. srpna 1939 č. 98328/39-I bylo zakázáno žákům ústavů a všech středních škol účinkování při tanečních a jiných zábavách, které se nekonaly v rámci školních podniků, a tudíž se vymykaly dozoru a zásahu školy. Zákaz se naštěstí netýkal akademií, koncertů a hudebních zábav, které pořádal ústav, rodičovské sdružení nebo podpůrné spolky, a jejichž výtěžek připadal ústavu či byl použit na dobročinné účely.190 Žáci ústavu tak mohli pokračovat - i když s jistými omezeními - v mnohých aktivitách, které patřily v předválečném období k významným složkám kutnohorského kulturního života. Přes dobové těžkosti a mnohá omezení v době války fungovala nadále Organizace kandidátů učitelského ústavu, jejímž cílem bylo další vzdělávání a pořádání sportovních, uměleckých a zábavních podniků. Při Organizaci kandidátů existoval zvláštní hudební kroužek, dále kroužek sportovní, dramatický a kroužek zábavní. Ve sportovním kroužku bylo pěstováno značnou měrou bruslení, lyžování, lední hokej a lehká atletika. Mnozí jeho členové reprezentovali ústav při soutěžích a zápasech se zdejšími středními školami. Dramatický kroužek podával pod vedením profesora Fialy znamenité výkony. Jeho členové připravili ve sledovaném období několik dramatizací, se kterými úspěšně vystupovali před kutnohorskou veřejností. K nejlepším se řadila nepochybně hra F. X. Šaldy „Třetí muž“, kterou sehrál soubor v roce 1941 v Tylově divadle. V hereckých rolích vystoupili pouze kandidáti ústavu, o hudební doprovod se postaral žákovský hudební kroužek. Hudbu zkomponoval jeden z kandidátů IV. ročníku. Představení sklidilo nečekaný úspěch a výtěžek 3 324 korun byl věnován na Lindnerův fond. Činnost zábavního kroužku byla ztěžována nelehkou dobou, která příliš nepřála zábavním akcím. Přesto jeho členové pořádali pravidelně na podzim taneční hodiny a v únoru býval organizován ples pro žactvo ústavu.

Výtěžek z plesu byl každoročně věnován

na Lindnerův fond. Některé zábavní akce pořádali žáci ústavu společně se žáky jiných kutnohorských středních škol. Za všechny zmiňme například věneček uspořádaný v lednu

190

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 373, Registratura, 1939 - 1940, karton č. 38, Oběžník České zemské školní rady v Praze ze dne 24. srpna 1939.

185

1940, jehož výtěžek (843 korun) připadl ústavu a byly z něj pořízeny knihy do metodické knihovny. Hudební kroužek reprezentoval především smíšený sbor žáků a žákyň ze III. a ze IV. ročníku a žákovský školní orchestr. Obě tělesa vystupovala při různých příležitostech společně i samostatně. Za doprovodu orchestru zpíval sbor například při některých hrách v Tylově divadle, ze samostatných akcí sboru jmenujme tradiční zpívání pod vánočním stromem republiky. Pro většinu kulturních akcí (divadelní představení, plesy, přednášky aj.) vytvářeli žáci v rámci hodin výtvarné výchovy pod vedením profesora Fialy plakáty a pozvánky.

4.8 Zkoušky dospělosti v letech 1939 - 1948 V době války vykonávali zkoušku dospělosti pouze veřejní žáci a žáci přijatí do IV. ročníku podle § 16 organizačního statutu. Externí zkoušky dospělosti byly v souvislosti s nadbytkem učitelstva ministerským výnosem ze dne 25. července 1939 č. 84.499 v době od 1. září 1939 do 31. srpna 1944 zakázány. V poválečném období se s externími zkoušenci opět setkáváme. Nové poměry přinesly některé změny i do podoby zkoušek dospělosti. Ty byly částečně pozměněny ministerským výnosem ze dne 23. února 1942 č. 16.026. Zkouška měla i nadále písemnou, ústní a praktickou část. Povinná písemná práce se psala z němčiny, češtiny a z pedagogiky. Ústní zkouška z němčiny a z češtiny byla povinná pro všechny, třetí předmět si žáci volili ze dvou předmětových skupin. V první skupině se jednalo o pedagogiku, dějiny Velkoněmecké říše a zeměpis. Druhou skupinu tvořila matematika, přírodopis s hygienou a fyzika s chemií. Čtvrtá zkouška byla určena předsedou zkušební komise. Většinou byl uložen předmět z té skupiny, ze které si zkoušenec nevybral volitelný předmět. Předseda zkušební komise mohl podle vlastního uvážení rozhodnout ještě o páté ústní zkoušce. K té bylo většinou přistoupeno u těch jedinců, kde byl nejednoznačný výsledek a bylo třeba udělat si konečný úsudek.191 191

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 375, Registratura, 1941 - 1942, karton č. 42, Oběžník České zemské školní rady v Praze ze dne 9. května 1942.

186

V povinné části ústní zkoušky byla tedy pedagogika nahrazena němčinou. K podobě zkoušky z němčiny byl vydán velmi podrobný postup, který se měl stát při striktním dodržování sítem, kterým neměla řada zkoušenců projít. Pedagogika se tedy stala při ústní zkoušce předmětem volitelným. Paradoxem bylo, že pokud si zkoušenec zvolil třetí předmět z první skupiny, přičemž nevolil pedagogiku, ale například zeměpis, nemusel být z pedagogiky vůbec ústně zkoušen. V následujícím přehledu jsou pro zajímavost uvedena témata písemných prací z let 1940 a 1942. Při jejich porovnání je u témat z roku 1942 patrný vliv sílící nacistické ideologie, který se v roce 1940 neprojevoval ještě tak výrazně. Je příznačné, že k této změně dochází v době, kdy stanul v čele ministerstva školství Emanuel Moravec, který zaměřil své úsilí na převýchovu české mládeže v nacistickém duchu. Témata písemné zkoušky dospělosti v roce 1940 byla následující: 1. Pedagogika: a) Společenské city a pěstění jich doma i ve škole b) Komenského návrh školské soustavy a dnešní stav c) Zřizování a vydržování veřejných obecných škol 2. Čeština a) Dětská četba (pojednání) b) Česká osvěta a umění doby Karla IV. (pojednání) c) Jak bych upravil své rodiště. (úvaha) 3. Němčina a) Anton Schönbach: Die Kunst zu lesen ( Übersetzung ins Tschechische) b) Die Gesundheitspflege (Abhandlung)192.

V roce 1942 byla zadána při písemné zkoušce dospělosti následující témata: 1. Pedagogika: A) Organizace vyučování (diferenciace, metody, formy, přehled) b) Nacionálněsocialistické školství a pedagogika. 192

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 373, Registratura, 1939 - 1940, karton č. 38, Protokol ze závěrečné porady za školní rok 1939/40.

187

c) Které změny nastaly v organizaci hlavních škol v roce 1941 2. Čeština a) Vyučování němčině na českých školách národních (pojednání) b) Čechy a Morava v Říši (Dějepisně- zeměpisný rozbor přednášky státního tajemníka K.H.Franka) c) Použití jednoduchých strojů v praktickém životě (pojednání z užité fyziky) 3. Němčina a) Angenehme Beförderung (Mitgeteil und necherzählt) b) Warum und wie wir Deutsch lernen (Abhandlung) b) Die Lebensgeschichte des Führers und Reichkanzlers (Erzählung)193.

Součástí zkoušky dospělosti byl i nadále praktický výstup ve třídě. Ten se však ukládal pouze těm kandidátům, kteří podávali při svých výstupech během praxí nestejnoměrné výkony a bylo obtížné stanovit u nich průměrnou známku. Jinak se do vysvědčení zapisovala průměrná známka z praktických cvičení. Externisté tento výstup konali bez výjimky. O počtu vykonaných zkoušek dospělosti na kutnohorském učitelském ústavu v rozmezí let 1939 - 1948 nás informuje tabulka č. 27. V letech 1943 a 1944 se zkoušky dospělosti nekonaly, protože v důsledku opatření redukujících počet absolventů neexistovaly v těchto letech čtvrté ročníky. Zkoušku dospělosti ve sledovaném období složilo 391 zkoušenců. Z tohoto počtu představují 55 % muži a 45 % ženy. Procentuální podíl veřejných žáků, abiturientů a externistů je zachycen v grafu č. 39.

Z celkového počtu všech úspěšných

zkoušek dospělosti za toto období připadá 87 % na žáky veřejné (chlapci 47 %, dívky 40 %) , 8 % na abiturienty středních škol konající zkoušku doplňkovou (6 % chlapci, 2% dívky) a

5 % na externí zkoušence (2 % muži, 3 % ženy). Údaje o úspěšnosti zkoušenců ve sledovaném období jsou uvedeny v tabulce č. 27

a pro lepší přehlednost také v grafu č. 40. Stoprocentní úspěšnosti dosáhli ve sledovaném období u zkoušek dospělosti stejně jako v předchozím období abiturienti středních škol

193

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 375, Registratura, 1941 - 1942, karton č. 42, Oběžník České zemské školní rady v Praze ze dne 9. května 1942.

188

Zkoušenci v letech 1939 - 1948 40%

47% 3% 2% 2%

6%

Muži veřejní Ženy veřejné Muži §16 Ženy §16 Externisté Externistky

Graf č. 39 Poměr zkoušenců u zkoušek dospělosti v letech 1939 - 1948

navštěvující IV. ročník ústavu a překvapivě také externistky. Z veřejných žáků u zkoušky uspělo 98,5 %, přičemž úspěšnost

dívek byla tradičně vyšší než úspěšnost chlapců,

i když pouze o necelá 2 %. Nejhorších výsledků dosáhli u zkoušky stejně jako v předešlých obdobích externisté - muži, jejich úspěšnost činila necelých 73 %. Od zkoušky jich tedy více než čtvrtina odcházela bez vysvědčení. Ve školním roce 1941/42 byly školy vyzvány k přísnosti u maturitních zkoušek. Ministerský výnos ze dne 15. listopadu 1941

č. 144.094 přímo hovoří o tom, že se

za poslední čtyři roky nápadně snížil počet neprospívajících, což bylo přikládáno přílišné shovívavosti zkoušejících. Zmíněným výnosem bylo doporučeno zvýšit nároky při zkoušce tak, aby 20 % zkoušenců při zkoušce neuspělo.194 Toto opatření nepochybně souviselo se snahou snížit vzdělanost našeho národa, na které se, soudíc podle výše uvedených výsledků zkoušek dospělosti, kutnohorský učitelský ústav nijak významně nepodílel.

194

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 374, Registratura, 1940 - 1941, karton č. 40, Oběžník České zemské školní rady v Praze ze dne 11. prosince 1941.

189

Ženy

uspěly

přihl.

uspěli

přihl.

Celkem uspěli

2 4 12 5 0 0 0 0 0 0 23

100,0%

2 4 12 5 0 0 0 0 0 0 23

muži přihl.

1 0 6 2 0 0 0 0 0 0 9

190

100,0%

1 0 6 2 0 0 0 0 0 0 9

Přehled zkoušek dospělosti v letech 1939 - 1948

98,5%

40 37 50 41 0 0 25 36 37 62 328

muži úsp.

Tabulka č. 27

99,3%

Celkem přihl. 40 39 51 41 0 0 26 36 38 62 333

ženy přihl.

97,8%

20 20 20 20 18 17 21 20 29 28 22 22 21 21 20 20 0 0 0 0 0 0 0 0 18 17 8 8 24 24 12 12 21 20 17 17 29 29 33 33 180 176 153 152

muži úsp.

Úspěšnost v %

Celkem

1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948

Zkušební rok

Muži Celkem přihl.

3 4 18 7 0 0 0 0 0 0 32

Celkem uspělo §16

100,0%

3 4 18 7 0 0 0 0 0 0 32

Přihl. všech 43 41 68 48 0 0 25 36 37 62 360

Uspělo všech

98,6%

43 43 69 48 0 0 26 36 38 62 365

přihl.

uspěli 0 0 0 0 0 0 3 3 2 0 8

0 0 0 0 0 0 1 4 5 2 12

přihl. 0 0 0 0 0 0 1 4 5 2 12

72,7% 100,0%

0 0 0 0 0 0 4 5 2 0 11

Celkem přihl. 0 0 0 0 0 0 4 7 7 2 20

Celkem uspěli

87,0%

0 0 0 0 0 0 5 9 7 2 23

Zkoušenci externí Muži Ženy

uspěly

Přehled zkoušek dospělosti v letech 1939 - 1948 Zkoušenci domácí § 16 Celkem všech přihlášených

43 41 68 48 0 0 29 43 44 64 380

97,9%

43 43 69 48 0 0 31 45 45 64 388

Celkem všech úspěšných

Počet zkoušenců

Úspěšnost u zkoušek dospělosti v letech 1939 - 1948 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

veřejní muži

veřejné ženy

§ 16 muži

přihlášení

§ 16 ženy

externisté

externistky

uspěli

Graf č. 40 Úspěšnost u zkoušek dospělosti v letech 1939 - 1948

4.9 Kurzy pro přípravu ke zkouškám učitelské způsobilosti S kurzy pro přípravu ke zkouškám učitelské způsobilosti pro školu měšťanskou pořádanými na zdejším ústavu se setkáváme v tomto období po téměř čtyřicetileté přestávce. Zdá se, že o jejich znovuzřízení a stejně tak i o zachování komise pro zkoušky učitelské způsobilosti usilovalo především město, odvolávaje se na tradici Lindnerova ústavu a na zájem zdejšího učitelstva i učitelů okolních školních okresů. Existenci kurzů i komise pokládalo město za podklad pro zachování ústavu či jeho proměnu v jinou instituci, pokud by došlo ke změně v organizaci učitelského vzdělávání. Ředitelství ústavu se

po dohodě

s profesorským sborem nakonec rozhodlo žádosti města vyhovět a ve školním roce 1939/40 kurz pro přípravu ke zkoušce učitelské způsobilosti pro školu měšťanskou uspořádalo a ve dvou následujících letech ho zopakovalo. Vyučovali zde nejen vyučující učitelského ústavu, ale také profesoři z reálného gymnázia. Kurz byl učiteli vítán z toho důvodu, že pro mnohé frekventanty by bylo v této nelehké době náročné dojíždět do Prahy na pedagogickou akademii. V případě, že by se do každého odboru přihlásilo alespoň 20 zájemců, mohlo ředitelství požádat o postátnění kurzu, který by byl tudíž pro frekventanty zdarma. Bohužel počet přihlášených nikdy tak vysoký nebyl. 191

Jedinou finanční úlevou pro jeho návštěvníky tak byla pouze padesátiprocentní sleva na dráhu. Kurzovné činilo 500 korun bez nároku na vrácení, rozhodl-li se frekventant kurz z jakéhokoliv důvodu ukončit. Zájemci nemuseli navštěvovat přednášky všech předmětů pro zvolený odbor, ale pouze těch, ve kterých se potřebovali zdokonalit. Frekventant se tak mohl účastnit třeba pouze výuky jednoho předmětu. V takových případech byl poplatek za kurz snížen na 250 korun. Posluchači - učitelé -

byli povinni doložit k přihlášce svolení okresního školního

výboru, které jim bylo uděleno pouze v tom případě, pokud to připouštěly služební zájmy a pokud bylo možné upravit jejich rozvrh tak, aby se mohli přednášek pravidelně zúčastňovat. O počtu frekventantů v příslušných školních letech nás informuje tabulka č. 28. Ve školním roce 1939/40 se přihlásilo do kurzu 43 frekventantů. II. odbor nebyl pro nedostatek zájemců otevřen, I. odbor mohl být otevřen jen z toho důvodu, že český jazyk byl vyučován společně při IV. odboru, náklad si tedy vyžádaly pouze přednášky ze zeměpisu a z dějepisu. Ve školním roce 1940/41 se přihlásili zájemci do všech čtyř odborů a navíc byl otevřen kurz němčiny, o který byl vzhledem k nově vzniklým poměrům mimořádný zájem.

Školní rok 1939/40 1940/41 1941/42 Celkem:

I. odbor 4 7 7 18

III. IV. celkem kurs II. odbor odbor odbor němčina přihlášených dokončilo 0 15 24 0 43 40 10 16 12 26 71 70 12 0 0 10 29 28 22 31 36 36 143 138

Tabulka č. 28 Přehled počtu frekventantů v kurzech pro školy měšťanské

Přes malý počet frekventantů se při ústavu konal kurz i ve školním roce 1941/42, kdy se nepřihlásili žádní zájemci pro III. ani pro IV. odbor. Kurz navštěvovalo tentokrát pouhých 29 frekventantů. Tento nízký počet zájemců přičítal ředitel jednak mimořádným poměrům, především však konkurenci státních, tedy bezplatných kurzů při Amerlingově ústavu v Praze. Voráček pochyboval o tom, že by se jak kurzy, tak i vlastní komise pro zkoušky učitelské 192

způsobilosti vzmohly, a to právě v důsledku konkurence přitažlivějších pražských institucí. V dalším školním roce a ani v letech následujících se již kurzy pro nedostatek zájemců nekonaly. Časová dotace předmětů pro jeden odbor činila průměrně 140 hodin. Na základě zkušeností z roku 1939/40 navrhovali profesoři prodloužit kurz v dalším školním roce na dva roky. Časová dotace pro jednotlivé předměty

byla podle jejich mínění velmi nízká

a vyučování bylo z toho důvodu omezené víceméně na výklad. Zvýšení časové dotace předmětů v jednom roce bylo naprosto nemyslitelné. Pro mnohé frekventanty, kteří kurz navštěvovali souběžně s výkonem učitelské profese, byl značnou zátěží i kurz se stávající časovou dotací předmětů. Návrh na prodloužení kurzu nakonec uskutečněn nebyl překvapivě na žádost samotných uchazečů. Ti poukazovali především na těžkosti doby, kdy bylo obtížné dělat plány i na jeden rok. Dva roky se zdály být ve stávajících poměrech příliš vzdáleným časovým horizontem.

4.10 Prostory a učebné pomůcky 4.10.1 Školní budova Hned na počátku 2. světové války se zdálo, že ústav postihne stejný osud jako v roce 1914. Ústavní budova byla vytipována 28. října 1939 za ubikaci německého vojska. Ředitel na nic nečekal a velmi pohotově požádal o azyl opět klášterní učitelský ústav. Intenzivní přípravy k přesídlení probíhající ve dnech 30. a 31. října se nakonec ukázaly jako zbytečné, protože 3. listopadu byla naštěstí ústavní budova (prozatím) ze záboru vypuštěna, protože byly vybrány jiné kutnohorské školy – obecná škola Masarykova a Komenského, reálné gymnázium, řemeslnická škola a částečně škola obchodní. Učitelský ústav měl tedy tentokrát větší štěstí, než v době první světové války, a stal se nakonec na dva roky azylem pro reálné gymnázium, jehož budova byla 9. listopadu 1939 obsazena německým vojskem. Gymnáziu byly zprvu propůjčeny dvě místnosti, později byla pro jeho potřeby uvolněna ještě jedna učebna.

193

Ústav měl sice v souvislosti se zákazem otevírat v těchto letech I. ročníky dostatek místa, ale i tak nebylo toto soužití dvou institucí zcela bezproblémové. Každá škola měla totiž jinak organizovanou výuku, takže přestávky na gymnáziu neodpovídaly přestávkám na učitelském ústavu. Žáci ústavu a gymnazisté se tak navzájem rušili. Naštěstí tento stav netrval po celou válku. Počátkem listopadu 1941 gymnázium propůjčené prostory vyprázdnilo a nákladem 1148 korun dalo uvést do původního stavu. V době protektorátu musel mít ústav německý vzhled. Jak ve výzdobě, tak i v označení instituce a místností bylo třeba se přizpůsobit novým poměrům. Ústav si musel hned po vyhlášení protektorátu obstarat říšskou vlajku a vlajku protektorátní, které byly při významných dnech vyvěšovány. Na základě výnosu prezidia zemského úřadu v Praze ze dne 15. září 1939 č. 49516 bylo nařízeno okamžitě odstranit ze školních budov všechny památky na Dr. Edvarda Beneše a jeho ženu.195 Totéž se týkalo i osoby Masaryka. Ministerský výnos ze dne 16. června 1940 č. 4506/40 ukládal, aby byly odstraněny všechny čestné názvy škol, připomínající nějak vznik a trvání bývalého Československa nebo činnost osob, které za účelem jejího vzniku a trvání pracovaly. Bylo jednáno také o názvu Lindnerův

státní učitelský ústav. Nakonec bylo rozhodnuto, že tento název může být

kutnohorskému učitelskému ústavu ponechán, a to proto, že Lindner byl německými úřady považován více za Němce než za Čecha. Výnosem zemské školní rady ze dne 4. června 1940 bylo uloženo školám zajistit pro žáky protiletecký kryt proti sekundárním účinkům bomb. Kryt byl zřízen v hlavní sklepní chodbě a do potřebných úprav byla investována částka 36 000 korun. Do všech sklepních oken byly zhotoveny fošnové okenice, do chodby byla zakoupena 4 vědra na vodu, 4 elektrické baterie, lopaty, krumpáče. Součástí povinného vybavení byla také lékárna. O prázdninách 1940 bylo investováno 516 korun na zatemnění oken ve všech učebnách. Veškeré opravy vně i uvnitř budovy byly v době války omezeny jen na ty nejnutnější. Jedna z posledních nákladnějších oprav byla provedena o prázdninách 1939/40. V celkové

195

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, spisový materiál, inv. č. 373, Registratura, 1939 - 1940, karton č. 38, Oběžník prezidia zemské školní rady v Praze ze dne 19. září 1939.

194

částce 33 400 korun byla opravena střecha, vymalovány všechny místnosti, nově natřena všechna okna, zábradlí, plot i vrata, opravena většina rolet, vyčištěny okapy, přeloženy propadlé schody u vchodu. Kromě toho byla celá budova v souvislosti s inspekcí, při které byly ústavu vytknuty nedostatky v ukládání pomůcek a nepořádek v některých prostorách, důkladně vyčištěna, nově uspořádána, sklepní prostory byly zbaveny všech nepotřebných předmětů. Tím se její stav i estetický vzhled podstatně zlepšily.

4.10.2 Školní zahrada Vypuknutí války a s tím omezené finanční prostředky zmařily plány na úpravu školní zahrady na hřiště, jak bylo navrhováno koncem 30. let. Výnos zemské školní rady v Praze ze dne 12. listopadu 1939. č. III- 2229 ukládal školám upravit části školních zahrad na tzv. Políčko národní pomoci. Za vedení profesora Františka Klíče byla značně zanedbaná zahrada na jaře roku 1940 vyčištěna a nově upravena na štěpnici, zelnici, květnici a plocha o rozloze 1 ar byla připravena na políčko, kde byly pěstovány užitkové plodiny pro státní potřeby. Sklizeň, z níž značnou část představovaly rajčata a brambory, odevzdával ústav každoročně zdejší studentské menze. Přestože zábor ústavních prostor německou armádou trval poměrně krátce, podařilo se okupantům školní zahradu zcela zničit. Němci v ní vykopali zákopy, a protože byla používána jako vozový park, odstranili

mnoho stromů a rozjezdili

staré kultury rostlin.

Za celou poválečnou dobu do zániku instituce se nepodařilo dát zahradu do původního stavu. Pro výchovné účely nebyla využívána v tomto období téměř vůbec.

4.10.3 Knihovna a sbírky Inspekce na počátku školního roku 1939 odhalila v ústavních sbírkách mnohé nedostatky. Konkrétně šlo o sbírku fyzikální, chemickou, ale především přírodopisnou, kde byly mnohé pomůcky zastaralé a dlouholetým používáním poškozené. Vyřazeny měly být všechny staré sbírky hmyzu, v nedobrém stavu byly shledány rovněž všechny vycpaniny, z nichž některé bylo třeba zcela vyřadit, jiné alespoň důkladně vyčistit. Do prosince roku 1939 proto probíhala rozsáhlá revize zmiňovaných sbírek a byl pořízen nový inventář.

195

Od počátku školního roku 1939/40 byly nařizovány revize školních knihoven a učebních pomůcek. Muselo být vyloučeno vše, co bylo demokratického, českého nebo protiněmeckého ducha. Jednalo se především o knihy židovského původu nebo obsahu, Benešovy spisy, knihy s ideologií zednářskou, marxistickou, komunistickou, knihy legionářských spisovatelů, knihy anglických a francouzských autorů, mapy připomínající předešlé uspořádání. Některé knihy a pomůcky, které nebyly odevzdány k likvidaci, ale uloženy v budově ústavu, se podařilo zachránit. Přesto byly ztráty ohromné. V průběhu války přišla knihovna o 2426 inventárních čísel (3826 kusů knih).196 O stavu sbírek nás informuje tabulka č. 29 a graf č. 41, kde můžeme sledovat změny v počtu inventárních čísel ve sledovaném období. Z těchto údajů je patrné, že byly nejvíce postiženy zeměpisné a dějepisné sbírky, ze kterých zbyly pouze trosky. Rovněž ze sbírky pro kreslení musela být vyřazena díla některých autorů či díla s „nevhodnou“ tematikou. Důkladnou revizí musel projít i archiv výkresů.

dějepisná azeměpisná

pro kreslení

pro tělocvik

hudební

polní hospodářství

334 310 310 310 310 310 310 295 285 292 307

matematická

2340 2279 2117 2087 2085 2091 2065 2065 2046 2101 2128

přírodopisná

fyzikální

3982 3678 2324 2363 2746 2746 2746 3605 3605 3824 3162

479 1799 463 854 463 853 463 853 463 853 463 851 463 849 397 793 376 754 377 770 441 923

52 39 39 39 39 39 35 35 31 33 38

397 383 195 182 166 166 166 169 160 204 219

491 484 491 450 458 459 447 447 441 487 466

129 58 58 66 83 113 120 131 138 123 102

601 575 579 582 475 525 525 577 591 607 564

98 98 98 97 97 97 97 52 52 52 84

chemická

chovanecká

Školní rok 1938/39 1939/40 1940/41 1941/42 1942/43 1943/44 1944/45 1945/46 1946/47 1947/48 Průměrně:

Sbírky

profesorská

Knihovna

Tabulka č. 29 Knihovna a sbírky v letech 1939 – 1948

196

Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 7.

196

Při záboru musela být budova vyprázdněna za 3 hodiny, proto se sbírky ve velkém spěchu stěhovaly a ukládaly do auly a do sklepních prostor. Zábor jim však nezpůsobil větších škod, než bylo napácháno zmiňovaným vyřazováním. Přidělování dotací na nové pomůcky bylo v době války ve srovnání s předchozím obdobím omezené. Ústav získal v roce 1939 dotaci na učebné pomůcky v hodnotě 15 000 korun, se kterou měl hospodařit až do roku 1943. Průběžně tak byly alespoň v omezené míře obnovovány některé sbírky, počet vyřazených pomůcek byl však mnohem vyšší než nově pořízených. V posledních dvou letech války se sbírky nerozšiřovaly vůbec. Situace v poválečném období, kdy bylo jisté, že činnost instituce bude ukončena, nebyla o mnoho lepší. Nové pomůcky se téměř nepořizovaly. Graf č. 41 sice ukazuje na nárůst inventárních čísel některých sbírek, ale většinou se jednalo o vrácené vyřazené pomůcky a knihy v době války, které byly uloženy ve slepě.

Knihovny a sbírky v letech 1939 - 1948

4500

Počet inventárních čísel

4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0

3 19

8/3

9 3 19

9/4

0 4 19

0/4

1 4 19

1/4

2 4 19

2/4

3 4 19

profesorská knih. fyzikální přírodopisná dějepisná azeměpisná pro tělocvik polní hospodářství

3/4

4 4 19

4/4

5 4 19

5/4

6 4 19

žákovská knih. chemická matematická pro kreslení hudební

Graf č. 41 Stav knihoven a sbírek v letech 1939 - 1948 197

6/4

7 4 19

7/4

8

4.11 Situace ústavu po skončení války Pro vojenské účely byla budova ústavu zabrána až na jaře v roce 1945, proto způsobené škody nebyly tak velké jako po skončení první světové války. Ve dnech 7. – 11. května 1945 bylo z ústavní budovy odvezeno asi 20 aut zbraní, vojenské výstroje a potravin. Co nebylo odvezeno, zabrala Rudá armáda, která obsadila budovu po odchodu německých vojsk. Škody na budově způsobené německou armádou byly vyčísleny na 93 640 korun, škody na sbírkách a učebních pomůckách představovaly 20 000 korun. Celková částka škod činila 113 640 korun. Během prázdnin 1945 byly provedeny všechny nutné opravy a školní rok 1945/46 mohl být zahájen ve vlastních prostorách. Bezprostředně po osvobození se vyučovalo až do konce května jen částečně a s mnohými úlevami - především pro přespolní žáky. Teprve 29. května se počalo vyučovat v plném rozsahu. Učilo se bez oddělení a po hostincích, protože ústavní budova byla po odchodu německých vojsk 7. června zabrána Rudou armádou. O výuce v prvém slova smyslu však nemohla být řeč, jak ostatně dokládá následující zápis: „Avšak ani tato poslední doba nebyla vyučování příznivá, neboť události mimoškolní a budování nového českého státního života nutně odváděly zájem žáků i učitelů jinam. Proto byl konec školního roku věnován ve všech předmětech především přeorientování žáků, vyhlazení nacistických lží ve všech předmětech a procvičení základních věcí z látky připadající na dobu od 1. ledna.“ 197 K normální výuce se ústav mohl vrátit díky tomu, že byla ústavní budova v průběhu prázdnin opravena, již 1. září 1945. Po vnější stránce bylo vyučování ve školním roce 1945/46 normální, vyjma 14. února – 2. března, kdy bylo omezeno pro nedostatek paliva. Po vnitřní stránce se však vyskytovalo mnoho obtíží a celý školní rok byl náročný jak pro žáky, tak i pro učitele. Prvořadým úkolem bylo pozvednout vědomosti žactva na předválečnou úroveň a proměnit duch školy v lidově demokratický. Byla to vyčerpávající práce, ale již radostná a nadějná.198 Po osvobození se skoro po ročním kolísání a nejistotě vrátily ústavy k čtyřletému typu. Proto bylo nutné přepracovat rychle pětiletý rozvrh učiva na čtyřletý, což nebylo dle slov

197

198

SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, vymanipulované skupiny, inv. č. 454, Hlavní výroční zprávy 1928-1947, karton č. 61, Výroční zpráva za školní rok 1945-1946, s. 10. Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 7.

198

ředitele možné bez „didaktických závad, někde ani bez směšností“.199 Ředitel ústavu, muž s bohatými zkušenostmi na poli pedagogickém, hodnotil tuto úpravu učitelského vzdělání jako „vnější, náhodnou, nesoustavnou, neodbornou a pro ústavy jen škodlivou.“ 200 Hned po osvobození byla zavedena politická výchova. Třídní učitelé měli vyhrazeny zvláštní hodiny k orientaci žáků ve smyslu nově vzniklých poměrů. Žáci přinášeli do hodin tisk, nad nímž probíhaly vášnivé debaty a jež získaly ráz malých parlamentů. V těchto hodinách bylo rovněž probráno chování všech vyučujících i žáků a vedení ústavu za doby okupace. Nový duch se též projevil ve výzdobě tříd, které, třebas se jednalo zpočátku o hostinské místnosti, měly vesměs z iniciativy žáků čestné

koutky s českými hesly

a s obrazy Masaryka a Beneše. Hned v květnu 1945 byla zastavena výuka němčiny a byla nahrazena dobrovolnou ruštinou, od 1. 9. 1945 povinnou. Prosovětská orientace pronikala do výuky stále intenzivněji, například prostřednictvím besed či návštěv filmových představení přibližujících hrdinné činy našich osvoboditelů. Konec školního roku 1947/48 byl ve znamení příprav na likvidaci instituce. O osudu budovy bylo rozhodnuto ministerským výnosem ze dne 30. dubna 1948 a výnosem zemské školní rady v Praze ze den 13. května 1948, kterými bylo vyhověno žádosti místního národního výboru v Kutné Hoře a školní budova po učitelském ústavu byla přidělena s platností od 1. září 1948 základní odborné škole v Kutné Hoře.201 Podmínkou pro přenechání školy k tomuto účelu bylo hrazení nákladů s umístěním nové školy ze strany místního národního výboru v Kutné Hoře a hrazení nájemného za používání budovy státní správě.202 Po zrušení ústavu byly převedeny některé učebné pomůcky ze zdejších sbírek i s nábytkem pro jejich uložení do vlastnictví pedagogické fakulty UK. Především se jednalo o knihovnu profesorskou a o knihovny žáků cvičné školy i ústavu. V srpnu 1948 převzali

199 200 201

202

Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 7. Patnáctá roční zpráva za školní rok 1946-47. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1947, s. 7. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, str. 356. SOkA Kutná Hora, fond Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, knihy, inv. č. 28, Kronika školy 1870 1948, kn. č. 28, str. 356.

199

zbytek pomůcek zástupci z gymnázia v Kutné Hoře, Frýdlantu a v Praze VII. Veškeré úřední knihy a spisy byly předány zdejšímu archivu. Pedagogickému muzeu byly zaslány knihy výstupů z roku 1876/77, protokoly o konferencích z let 1877 - 1879 a několik úředních aktů Dr. Lindnera. Tyto památky byly majetkem žactva zdejšího ústavu a opatroval je vždy IV. ročník. Poslední ročník je daroval správci Voráčkovi, který soudil, že by u něj nebyly příliš bezpečně uloženy, a připadalo mu jako vhodné umístit je do pedagogického muzea.

4.12 Shrnutí kapitoly Poslední desetiletí existence kutnohorského učitelského ústavu lze pokládat za jednu z nejnáročnějších etap jeho vývoje. V období vymezeném roky 1938

a 1948 došlo

k zásadním politickým, národnostním, ekonomickým a kulturním změnám, které mimořádně poznamenaly duchovní a mravní stav celé společnosti a našly svůj odraz – vesměs negativní – nejen ve vzdělávání učitelů elementárních škol, ale ve školství vůbec. V době německé okupace trpěl kutnohorský ústav obecným útlakem, ale nedošlo ke speciální persekuci, jaká postihla například ústav kladenský. Budova kutnohorského učitelského ústavu byla naštěstí zabrána až na samém konci války, výuka tedy, ač poznamenána zásahy, které měly zcela proměnit duch českého školství, probíhala s různými obtížemi a omezeními vyjma posledních pěti měsíců po celé válečné období. Všechny změny ve výuce, ať už šlo o změnu organizace studia, upravené osnovy některých předmětů, změnu jejich časové dotace nebo odstranění „závadných“ učebnic či pomůcek nezůstaly bez vlivu na školní práci a na úroveň znalostí žáků. Nově vzniklé poměry kladly na ředitele, vyučující i žáky mnohé nároky a vyžadovaly velkou obezřetnost. Přestože byl vnější ráz ústavu v této době spíše německý, zůstalo vnitřní přesvědčení sboru i žactva, vyjma profesora Lohra, ryze české. Je zřejmé, že i přes pokyny ministerstva pro správu ústavu v době protektorátu vedl ředitel Voráček instituci v duchu rozhodného češství, zachovávaje přitom zcela přirozeně nutnou opatrnost.

200

Obnova školství v poválečném období byla poznamenána obtížnou hospodářskou situací spolu s nepříliš příznivou situací politickou a prosovětskými náladami. Vývoj instituce v posledních třech letech své existence byl ovlivněn jednak těmito skutečnostmi, jednak rozhodnutím o ukončení přípravy učitelů národních škol v učitelských ústavech. Dekret prezidenta Beneše ze dne 27. října 1945 ukončil bezmála osmdesátiletou tradici učitelského vzdělávání v učitelských ústavech. Po mnohaletém úsilí se otevřela cesta pro vysokoškolskou přípravu učitelů národních škol. Zákonem č.100/46 Sb. ze dne 9. dubna 1946 bylo stanoveno, že pro přípravu učitelů budou zřízeny při všech univerzitách i mimo ně pedagogické fakulty. Učitelské ústavy postupně ukončovaly svou činnost a v roce 1948 byly definitivně zrušeny. Toto závěrečné období bylo na kutnohorském učitelském ústavu ve znamení opatření vedoucích k postupnému ukončení činnosti - nebyly otevírány 1. ročníky, odcházeli profesoři, pro které již nebyl úvazek, nepořizovaly se nové pomůcky. Činnost ústavu byla definitivně ukončena 29. června 1948.

201

Závěr V jednotlivých kapitolách jsem sledovala vývoj zkoumaných ukazatelů v příslušných obdobích odděleně, proto se v závěru pokusím provést shrnutí, které umožní komplexnější pohled na sledované parametry a poskytne vysvětlení příslušných změn, ke kterým v nich docházelo. Učitelský ústav v Kutné Hoře byl založen záhy po vydání takzvaného velkého říšského zákona. Lze předpokládat, že při rozhodování o zřízení této instituce v Kutné Hoře sehrála roli tradice vzdělávání učitelů elementárních škol ve zdejší preparandě, která se datuje od roku 1779. Ke studiu do učitelských ústavů byli zprvu přijímáni pouze žáci z nižší střední školy. V souvislosti s narůstající potřebou učitelů se tento okruh rozšířil později i na žáky z měšťanky. Přijetí ke studiu bylo podmíněno úspěšně vykonanou přijímací zkouškou, kterou si stát vytvářel pojistku náležité přípravy. Předpisy pro přijetí nezůstaly po celé sledované období stejné. V rakouskouherském období byla konána zkouška ze všech předmětů vyučovaných na obecné škole. Po vzniku Československa došlo v přijímacích předpisech ke změnám, které souvisely se včleněním učitelských ústavů do soustavy středních škol. Počet předmětů přijímací zkoušky byl zredukován na český jazyk a matematiku analogicky s ostatními středními školami. Změněn byl také termín přijímací zkoušky. K zásadní změně v přijímání do učitelských ústavů došlo v souvislosti s nově vzniklými poměry v době protektorátu. Jedním z hlavních kriterií pro přijetí se stala dobrá znalost němčiny. Přijímací zkoušky byly rozšířeny o tzv. výběrové tábory, jejichž hlavním úkolem bylo prověřit tělesnou zdatnost jedinců, znalost němčiny a oddanost říšské myšlence. Na zdejším učitelském ústavu se vzdělávali především žáci z relativně blízkého okolí. Ústavy byly totiž zakládány na více místech země, proto měli žáci možnost nastoupit - a pravděpodobně tak také činili - na ústav co nejblíže svému bydlišti. Přesto bylo mezi žáky zastoupeno značné procento těch, kteří hledali ubytování v Kutné Hoře. Souviselo to s tehdejší dopravní infrastrukturou. S jejím zlepšováním se postupně zvyšoval počet přespolních žáků, kteří denně do školy dojížděli. Přesto zůstávalo značné procento těch, kteří

202

preferovali ubytování ve městě. Důvodem bylo náročné studium, které vyžadovalo pečlivou domácí přípravu, která by při denním dojíždění do vzdálenějších míst nebyla možná. Náboženská příslušnost žáků zdejšího ústavu v jednotlivých obdobích nevykazovala žádné odchylky od

náboženské situace ve státě. Silná pozice církve v době Rakousko-

Uherska, kde patřilo náboženství k jedné z nejdůležitějších složek výchovy, jednoznačně určovala stoprocentní náboženskou příslušnost, přičemž výraznou většinu tvořili žáci římskokatolického vyznání. Po roce 1918 zaznamenáváme v náboženské příslušnosti žáků větší různorodost související s nastolenou náboženskou svobodou. Především ubylo žáků hlásících se k římskokatolické církvi, objevují se žáci bez vyznání a žáci hlásící se k nově vzniklému československému náboženství. Zvyšuje se počet žáků hlásících se k evangelické církvi, zaznamenáváme – i když velmi sporadicky- také žáky hlásící se k jednotě bratrské. Výrazný úbytek žáků hlásících se k římskokatolické církvi souvisel do značné míry s její vazbou na habsburskou říši. Stoupající počet žáků hlásících se k nově vzniklému československému

náboženství

kladoucímu

důraz

na

národní

ideologii

odrážel

celospolečenský odklon od římskokatolické církve tradičně spojované s habsburskou monarchií a vyjadřoval emancipační tendence samostatného státu. Údaje o zdravotním stavu žáků se mi podařilo shromáždit pouze ze 20. a ze 40. let. Zahájení důkladnější evidence zdravotního stavu žáků bezprostředně po první světové válce souviselo s potřebou podchytit žáky se zdravotními problémy způsobenými strádáním v době války. V tomto období zaznamenáváme vysoké procento žáků s chudokrevností, jejíž příčinou byla pravděpodobně špatná výživa související se zhoršenou životní úrovní rodin ve válečné době. Jiné závažné problémy se u žáků v tomto období neobjevují. Ve 40. letech byla při ústavu z iniciativy rodičovského sdružení zřízena lékařské péče, která zahrnovala i důkladnou zdravotní evidenci, na jejímž základě bylo možné zmapovat zdravotní stav žactva v tomto období. Ani tyto údaje neukazují na četnější výskyt vážných onemocnění. Relativně dobrý zdravotní stav žáků souvisel nepochybně s nižším výskytem vážných onemocnění u mladé generace, ale také s počátečním „sítem“ při přijímání, kdy byli žáci podrobeni zdravotní prohlídce, která měla odhalit žáky se závažnými zdravotními problémy a smyslovými vadami, které by se neslučovaly s výkonem učitelské profese.

203

Sociální skladba žáků ústavu vykazovala po celé období vysokou stabilitu. Na učitelském ústavu v Kutné Hoře studovali žáci z nižší a střední sociální vrstvy. Zpočátku tvořily velkou část žactva děti z rolnických rodin, což souviselo se zemědělským charakterem blízkého okolí, ve třicátých letech přibyly v souvislosti se zvyšující se industrializací děti z rodin dělníků. Tak, jako to bývá ve všech profesích, i učitelské povolání bylo často rodinnou tradicí, proto nepřekvapí, že mezi studujícími se po celé sledované období vyskytoval poměrně vysoký počet žáků z učitelských rodin. Významněji byla mezi rodiči zastoupena nižší úřednická místa. Pro děti rodičů z vyšší sociální vrstvy studium na učitelském ústavu příliš lákavé nebylo. Učitelský ústav v Kutné Hoře je toho dokladem. Postavení učitele národní školy se sice po roce 1869 výrazně zlepšilo, ale stále chybělo vyšší vzdělání, které by této profesi dodalo patřičný význam v očích veřejnosti a postavilo učitele elementárních škol na stejnou úroveň s učiteli školy střední. Děti z rodin akademicky vzdělaných rodičů volily střední školy, které umožňovaly pokračovat ve studiu na vysoké škole, a takovou školou učitelský ústav nebyl. Vysoký počet žáků ze sociálně slabších rodin byl ovlivněn především bezplatným studiem. Motivací pro tyto žáky mohla být hlavně v počátečním období také hojná stipendia. Návštěvnost učitelského ústavu byla značně proměnlivá. Zvláště první desetiletí existence ústavu bylo provázeno bouřlivými změnami v počtu žáků, kdy se ústav musel potýkat na jedné straně s tak malou návštěvností, že byla ohrožena jeho další existence, na straně druhé byl nucen reagovat na druhý extrém – mohutný příliv žáků na ústav odstartovaný ve druhé polovině 70. let. Od 80. let 19. století do konce rakouskouherského období nedocházelo v návštěvnosti ústavu k výraznějším výkyvům, vyjma období první světové války, kdy se počet žáků přechodně snížil. Zvyšující se počet žáků zaznamenaný na počátku prvorepublikového období vystřídala klidnější 30. léta, kdy vykazovala návštěvnost ústavu značnou stabilitu. Na počátku protektorátu počet žáků přechodně klesl. Pokles počtu žáků zaznamenáváme i v poválečném období. Změny v počtu žáků lze vysvětlit více faktory. Především zde sehrávaly roli zákonné úpravy a ministerské výnosy, kterými stát a země reagovaly na

společenskou potřebu

učitelstva, případně na nově vzniklé poměry. Nízký počet žáků v bezprostředních začátcích

204

ústavu lze dávat do souvislosti s novostí instituce. S narůstající společenskou potřebou učitelstva přistoupil v 70. letech stát k opatřením, která měla přivést na ústav dostatečný počet žáků. Jedním z nich bylo povolení (doporučení) zřizování paralelních tříd. Dostatečnou návštěvnost ústavu mělo zajistit také přijímání žáků měšťanské školy a stipendia pro chudé a nadané žáky. Všechna tato opatření se na kutnohorském ústavu projevila prudkým nárůstem počtu žáků ve 2. polovině 70. let. Na počátku 80. let je možné vysledovat pokles počtu žáků. K tomuto stavu došlo v souvislosti s vydáním ministerského výnosu, kterým bylo zakázáno zřizování paralelních tříd, protože opatření ze 70. let již splnila svůj účel a zajistila dostatečný počet učitelů. Po celý zbytek rakousko-uherského období byl počet žáků velmi vyrovnaný, kromě válečného období, kdy zaznamenáváme jistý úbytek žactva. Domnívám se, že zde sehrály roli dobové těžkosti, kdy za zhoršené ekonomické situace představovalo studium pro některé rodiny příliš velkou zátěž. Výraznější změny v počtu žáků zaznamenáváme po vzniku Československa. V této době vyvstala v souvislosti se spojením se Slovenskem, kam byli vysíláni naši učitelé, vyšší společenská potřeba učitelstva, proto se opět objevují paralelní třídy. Změny v počtu žáků a také jejich složení ovlivnil ministerský výnos, kterým byla povolena na učitelských ústavech koedukace. Zdejší ústav otevíral v reakci na velký zájem ze strany veřejnosti v první polovině 20. let dívčí pobočky. Počet žáků se tak na přechodnou dobu zvýšil. Ve druhé polovině 20. let přešel ústav na plnou koedukaci a počet žáků se na celý zbytek prvorepublikového období stabilizoval. Pokles žáků v době protektorátu souvisel se zákonnými úpravami redukujícími počet přijímaných žáků a s opatřeními zakazujícími otevírat první ročníky. Tato opatření reagovala na nadbytek učitelstva vzniklý v souvislosti s příchodem učitelů z odstoupených území. Poslední léta byla ovlivněna přechodem k novému typu vzdělávání učitelů, kdy učitelský ústav od školního roku 1945/46 v souvislosti s postupným ukončováním činnosti neotevíral první ročníky. Kromě bezplatného studia měla na ústav přilákat více žáků také stipendia udělovaná chudým a nadaným žákům ze státní pokladny. V souvislosti se změnou hodnoty peněz se

205

měnila jejich výše a stejný nezůstával ani jejich počet. Počáteční hojná stipendia souvisela se snahou státu přilákat na ústav žáky a zajistit tak dostatek učitelů pro nově zakládané obecné a měšťanské školy. Postupně vznikaly z iniciativy ústavu a za přispění příznivců podporujících učitelské vzdělávání další fondy a nadace, s jejichž pomocí bylo možné podporovat sociálně slabší žáky. Jmenujme zde například Spolek pro podporování chudých studujících či Lindnerovu nadaci. Velikost učitelského sboru se měnila v závislosti na počtu žáků. V učitelském sboru převládali jednoznačně muži, a to i po roce 1918, kdy bylo povoleno ženám učit v chlapeckých školách a třídách. Tento stav dle mého názoru souvisel s menším počtem žen s aprobací pro střední školu ovlivněný pozdějším přístupem žen k vysokoškolskému vzdělání. Zajímavé je, že přestože v rakouskouherském období nemuseli mít učitelé ústavu vzdělání předepsané pro střední školu, působila na zdejším ústavu řada vyučujících, kteří toto později povinně stanovené kriterium splňovali již nyní. Po vzniku samostatného státu bylo již jednoznačně určeno, že na učitelských ústavech smějí nadále působit pouze učitelé s aprobací pro střední školu. Na kutnohorském učitelském ústavu se záhy podařilo vytvořit sbor z vyučujících splňujících tuto podmínku. Od 30. let byl sbor složen z vyučujících, které lze považovat

za skutečné znalce svých oborů. Dokladem toho jsou zajímavé příspěvky

ve výročních zprávách, ale i široké spektrum mimoškolních aktivit. Za zmínku stojí zájem některých profesorů o nové proudy v pedagogice, které se podle dostupných informací snažili na kutnohorském ústavu zavádět do výuky. Na učitelském ústavu působili učitelé stálí a výpomocní. Zdá se, že v tomto ohledu fungovala po celou dobu existence učitelského ústavu intenzivní spolupráce mezi vyučujícími zdejší reálky ( reálného gymnázia) a ústavu, rozšířená později také o spolupráci s vyučujícími z průmyslové školy. Důvodem zaměstnávání výpomocných učitelů byly jednak velké výkyvy v počtu žáků, na které bylo potřeba rychle reagovat, jednak změny v učebních plánech, kdy byly zaváděny nové předměty a předměty nepovinné, nebo se měnila jejich časová dotace. Výuka na učitelském ústavu probíhala podle učebního plánu určeného legislativou, tzn. říšským zákonem z roku 1869 a následně vydaným organizačním statutem z roku 1874.

206

V roce 1883 byl zákon z roku 1869 novelizován a v návaznosti na tuto novelu byl v roce 1886 vydán nový organizační statut, který zůstal až na malé úpravy v platnosti do roku 1948. V nových plánech a osnovách se negativně projevil znovu nabytý vliv církve ve věci školských otázek. Významné postavení ve výuce náleželo náboženské výchově a intenzivně byla pěstována chrámová hudba. Po roce 1918 byly v souvislosti se společenskými změnami vydány nové učební plány a nové osnovy pro učitelské ústavy. Změněna byla časová dotace předmětů i jejich náplň. Výchovně vzdělávací proces byl oproštěn od obtěžujících náboženských úkonů. Na začátku války byly osnovy přizpůsobeny novým poměrům. Měnila se časová dotace předmětů, u předmětů utvářejících názor i jejich náplň. Kromě předmětů stanovených učebním plánem nabízel ústav žákům také předměty nepovinné, jejichž skladba se měnila v závislosti na zájmu žáků, potřebách doby i možnostech ústavu. Studium

na

učitelských

ústavech

bylo

zakončeno

zkouškou

dospělosti.

V rakouskouherském období vykonávali zkoušenci zkoušku ze všech předmětů vyučovaných na obecné škole, a to písemnou i ústní. V průběhu republiky se zkušební předpisy změnily. Výrazně byl redukován jak počet předmětů písemné zkoušky, tak

i počet předmětů

zkoušených ústně. Stejně jako u změny přijímacích zkoušek lze tuto změnu chápat jako důsledek včlenění učitelských ústavů do soustavy středních škol, kdy docházelo i na těchto institucích k postupnému uplatňování principů analogických s ostatními středními školami. Zkouška v době protektorátu zaznamenala změnu obsahovou, kdy bylo třeba předměty zkoušky i jejich náplň uvést do souladu se změněnou společenskou situací. Úspěšnost zkoušenců domácích byla ve sledovaném období velmi vyrovnaná. Úspěšnost externistů se výrazně zlepšila v době první republiky. To lze vysvětlit jednak tím, že v prvorepublikovém období byl redukován počet předmětů u písemné i ústní části zkoušky dospělosti, příprava na zkoušku byla tedy v porovnání s dřívější dobou usnadněna. Dalším z důvodů bylo i to, že v době první republiky bylo zakázáno vykonávat zkoušku dospělosti na učitelském ústavu externistům bez předchozího středoškolského vzdělání. Zkoušky externistů tak byly nadále pouze zkouškami doplňkovými.

207

Při zdejším učitelském ústavu byl v některých školních letech pořádán kurs připravující ke zkouškám učitelské způsobilosti pro školy měšťanské. Vzhledem k náročnosti po stránce organizační, obsahové i prostorové ústav o jeho pořádání příliš nestál a za celou dobu jeho existence byl organizován pouze pětkrát. Učitelský ústav pobýval za dobu své existence ve dvou hlavních objektech. Prvním z nich byla historická budova Hrádku. Umístění ústavu v tomto objektu bylo určeno jednak tím, že se zde nacházela hlavní škola, která se měla stát cvičnou školou ústavu, jednak skutečností, že ve městě nebyl k dispozici žádný jiný objekt, který by poskytl dostatečné prostory pro umístění ústavu i cvičné školy. V budově Hrádku sídlil ústav čtyřicet let a celé toto období bylo provázeno četnými problémy. Hlavním z nich byl nedostatek prostor a také jejich nevhodnost, která byla dána tím, že tento objekt nebyl koncipován jako školní budova. V roce 1910 přesídlil ústav do nově postavené budovy, která odpovídala po všech stránkách požadavkům dané doby. O její výstavbu se nezasazoval pouze ústav, ale značnou iniciativu v tomto ohledu vyvíjelo také město, které poskytlo pro stavbu nové školní budovy místo. Město spatřovalo ve stavbě státní budovy zajímavou příležitost pro místní stavitele, pro které tak velký objekt představoval zajímavou zakázku. V neposlední řadě šlo městu také o to, aby byla budova Hrádku, kterou od státu odkoupilo, co nejdříve vyklizena a mohlo na ní být započato s rekonstrukcí. V letech 1914 – 1920 sídlil ústav v provizorních prostorách klášterní školy, protože ústavní budova byla zabrána pro vojenské účely.

Na počátku 20. let se ústav vrátil

do opravené školní budovy, kde fungoval s výjimkou krátkého období na konci druhé světové války, kdy byla budova zabrána německým vojskem, až do svého zrušení. Na učebních sbírkách, které se díky běžným i mimořádným dotacím úspěšně rozrůstaly, se bohužel negativně podepsaly obě světové války. V případě první světové války byla zničena značná část pomůcek, které nemohly být z vojskem zabrané budovy odstěhovány. Především bylo poničeno tělocvičné nářadí a ze sbírek rozebrány všechny předměty, které bylo možné roztavit na kulky. V době druhé světové války utrpěly především knihovny a zeměpisná a dějepisná sbírka, jejichž exponáty musely být z ideologických důvodů odstraněny.

208

Literatura a prameny Literatura BARTŮŇKOVÁ, R.: G. A. Lindner a jeho působení v Kutné Hoře: (1872-1882). Závěrečná práce pro technickou univerzitu v Liberci- fakultu pedagogickou, 2002. CACH, J., VALENTA, J.: Výchova a vzdělávání v českých dějinách, III.díl- 1.svazek. Praha: SPN, 1990. ISBN 80-7066-461-4. ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení u věcech obecného a pokračovacího školství na ten čas platné v království Českém. Praha: Grégr, 1886. Druhá veřejná zpráva c.k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu. Kutná Hora: Šolc, 1897. KRÁL, J.: Sbírka říšských zákonů školských. Praha: Alois Wiesner, 1894. LOHR, F.: Lindner a kutnohorské pedagogium (řeč pronesená u příležitosti propůjčení ústavu čestného názvu). in: Výroční zpráva Lindnerova státního koedukačního ústavu v Kutné Hoře za školní rok1828/29. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1929. LOHR, F.: Gustav Adolf Lindner ve vzpomínkách svého žáka 1929. in: Kutnohorský rozhled, ročník II., číslo 3., 1928. MORKES, F.: Kapitoly o školství , o ministersvu a jeho proměnách. Praha: Pedagogické muzeum J.A.K., 2002. ISBN 80-901461-9-8. MORKES, F.: Učitelé a školy v proměnách času. Plzeň: Pedagogické centrum, 1999. ISBN 80-7020-051-0. NEZBEDA, O.: Z kroniky ústavu. In: Výroční zpráva ústavu ku vzdělávání učitelů v Kutné Hoře 1926/27. Kutná Hora: 1927. První veřejná zpráva c.k. učitelského ústavu v Kutné Hoře: uveřejněná ředitelstvím téhož ústavu 1877. Kutná Hora: nákladem ústavu, Rohlíček a Sievers, 1877. ŠTROBLOVÁ, H., ALTOVÁ, B. a kol.: Kutná Hora. Praha: Lidové noviny, 2000. ISBN 807106-186-7.

209

TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II, sešit 2., Nařízení ministerstva školství a národní osvěty. Praha: Ústřední nakladatelství, 1920. TUČEK, K. V.: Zákony školské a nařízení jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl III, sešit I. Praha: Ústřední nakladatelství, 1921. TUČEK, K. V., STRNAD, F.: Zákony školské a nařízení, jež se týkají školství ve státě Československém, oddíl II, sešit 3. Praha: Ústřední nakladatelství, 1923. TŮMA, J.: Gustav Adolf Lindner. In: Kutnohorský rozhled, ročník II., číslo 1., 1928, s. 32-33. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1734-0. VÁŇOVÁ, R. a kol.: Studijní texty k dějinám pedagogiky. Praha: PF UK, 2003. ISBN 807290-122-2. VÁŇOVÁ, R., RÝDL, K., VALENTA, J.: Výchova a vzdělávání v českých dějinách IV.díl1.svazek. Praha: Univerzita Karlova, 1992. ISBN 80-7006-607-2. ZACH, J.: Paměti o školách v královském horním městě. Praha: 1876.

Prameny Knihy Kronika školy 1870 - 1948, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, inv.č. 28, 1870 -1948 Kniha školních nařízení, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, inv.č. 27, 1854 – 1916 Maturitní katalog, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 205 - 277, 1875 – 1948, kniha č. 205 – 277. Matrika frekventantů kursu pro školy měšťanské, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 284, 1901 – 1902, kniha č. 284. Protokoly zkušební komise, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav Kutná Hora, inv.č. 7 - 26, 1881 -1900, kniha č. 7 – 26.

210

Spisový materiál Hlavní výroční zprávy, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 454, 1928 - 1947, karton č. 61. Kázeňský řád, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 451, 1899, karton č. 61. Lehrerbildungsanstalten Böhmen, uložení: Státní ústřední archiv v Praze, MKV/R, inv.č. 331, 1888 – 1918, karton č. 471. Lehrerbildungsanstalten Böhmen, uložení: Státní ústřední archiv v Praze, MKV/R, inv.č. 331, 1888 – 1918, karton č. 472. Památník abiturientů učitelského ústavu v Kutné Hoře 1915 – 1919, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 464, 1915 – 1919, karton č. 66. Poskytování stipendií žákům učitelských pstavů v Čechách, uložení: Státní ústřední archiv v Praze, MKV/R, inv.č. 412, 1894 – 1918, karton č. 938. Registratura, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 303 - 380, 1870 – 1947, karton č. 1 - 46. Registratura zkušební komise pro školy měšťanské, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 381 - 398, 1875 – 1883, karton č. 47. Registratura zkušební komise pro školy měšťanské, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 399 - 402, 1893 – 1896, karton č. 48. Registratura zkušební komise pro školy měšťanské, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 403 - 405, 1897 – 1899, karton č. 49. Seznam kandidátů k učitelským zkouškám, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 446, 1882 – 1898, fasc. č. 1. Ústní zkoušky učitelské způsobilosti pro školy obecné a měšťanské, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 447, 1881 – 1897, fasc. č. 2. Seznam absolventů učitelského ústavu 1874 - 1942, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Lindnerův učitelský ústav, inv.č. 449, 1897 – 1899, karton č. 61. Učitelský ústav Kuttenberg, uložení: Státní ústřední archiv v Praze, MKV/R, sign. 18, 1840 – 1917, karton č. 471.

211

Mapy a plány Mapa Hrádku kolem roku 1900, uložení: Státní okresní archiv Kutná Hora, Archiv města Kutná Hora, mapy a plány.

212

Seznam tabulek a grafů Tabulky Tabulka č. 1

Zemská a státní stipendia v letech 1870 -1918

Tabulka č. 2

Podpory udělené ze Spolku pro podporování chudých studujících

Tabulka č. 3

Podpory udělené z úroků z Lindnerova fondu v letech 1897 – 1918

Tabulka č. 4

Počet žáků v letech 1870 až 1918

Tabulka č. 5

Učební osnovy učitelských ústavů v letech 1870 - 1918

Tabulka č. 6

Přehled zkoušek dospělosti v letech 1872 - 1918

Tabulka č. 7

Úspěšnost zkoušenců v letech 1872 až 1918

Tabulka č. 8

Zkoušky dospělosti v době 1. světové války

Tabulka č. 9

Termíny zkoušek dospělosti v letech 1914/15 – 1917/18

Tabulka č. 10

Zkoušky učitelské způsobilosti v letech 1881 až 1900

Tabulka č. 11

Počet inventárních čísel sbírek v letech 1876/77, 1897/98 a 1917/18

Tabulka č. 12

Žáci poskytující kondice

Tabulka č. 13

Podpory udělené žákům ústavu v letech 1919 – 1938

Tabulka č. 14

Návštěvnost ústavu v letech 1919 – 1938

Tabulka č. 15

Vyučující v letech 1919 – 1938

Tabulka č. 16

Učební osnovy pro učitelské ústavy v letech 1870 - 1938

Tabulka č. 17

Návštěvnost nepovinných předmětů v letech 1919 – 1938

Tabulka č. 18

Zkoušky dospělosti a úspěšnost zkoušenců v letech 1919 - 1938

Tabulka č. 19

Počty inventárních čísel jednotlivých sbírek v letech 1919 – 1938

Tabulka č. 20

Částky zabavené okupanty z nadací a fondů

Tabulka č. 21

Podpory udělené žákům ústavu v letech 1939 – 1948

Tabulka č. 22

Návštěvnost ústavu ve školních letech 1939 – 1948

Tabulka č. 23

Vyučující v letech 1939 – 1948

Tabulka č. 24

Zameškané dny 213

Tabulka č. 25

Návštěvnost nepovinných předmětů v letech 1939 – 1948

Tabulka č. 26

Osnovy pro zvláštní pobočku abiturientů

Tabulka č. 27

Přehled zkoušek dospělosti v letech 1939 – 1948

Tabulka č. 28

Přehled počtu frekventantů v kurzech pro školy měšťanské

Tabulka č. 29

Knihovna a sbírky v letech 1939 – 1948

Grafy Graf č. 1

Ubytování žáků v letech 1870 - 1918

Graf č. 2

Náboženské vyznání žáků v letech 1870 - 1918

Graf č. 3

Zaměstnání rodičů žáků uč. ústavu v poslední třetině 19. století

Graf č. 4

Státní a zemská stipendia udělená v letech 1870 - 1918

Graf č. 5

Počet stipendií v letech 1870 – 1918 vyjádřený v %

Graf č. 6

Průměrná naplněnost tříd v letech 1870 - 1918

Graf č. 7

Počet žáků v letech 1870 - 1918

Graf č. 8

Počet vyučujících ve sboru v letech 1870 - 1918

Graf č. 9

Změny v časové dotaci předmětů v letech 1870 - 1918

Graf č. 10

Počet úspěšných domácích a externích zkoušenců v letech 1872 - 1918

Graf č. 11

Poměr přihlášených zkoušenců v letech 1972 - 1918

Graf č. 12

Úspěšnost u zkoušek dospělosti v letech 1872 - 1918

Graf č. 13

Stav knihoven a sbírek v období 1876 - 1918

Graf č. 14

Žáci bydlící u dozorců

Graf č. 15

Ubytování žáků v letech 1919 – 1938

Graf č. 16

Vývoj náboženského vyznání v letech 1919 – 1938

Graf č. 17

Náboženské vyznání v letech 1919 – 1938

Graf č. 18

Zaměstnání rodičů žáků ústavu ve 20. letech 20. století

214

Graf č. 19

Zaměstnání rodičů ve žáků ústavu 30. letech 20. století

Graf č. 20

Zdravotní stav žactva ve 20. letech 20. století

Graf č. 21

Počet tříd v letech 1919 – 1938

Graf č. 22

Složení žáků podle pohlaví v letech 1919 – 1938

Graf č. 23

Průměrná naplněnost tříd v letech 1919 – 1938

Graf č. 24

Vyučující v letech 1919 – 1938

Graf č. 25

Změny v časové dotaci předmětů v letech 1870 – 1938

Graf č. 26

Poměr domácích a externích zkoušenců v letech 1919 – 1938

Graf č. 27

Poměr zkoušenců v letech 1919 – 1938

Graf č. 28

Úspěšnost u zkoušek dospělosti v letech 1919 – 1938

Graf č. 29

Stav knihoven a sbírek v letech 1919 – 1938

Graf č. 30

Ubytování žáků v letech 1939 – 1948 – průměrné hodnoty

Graf č. 31

Ubytování žáků v letech 1939 – 1948 – změny

Graf č. 32

Zaměstnání rodičů žáků ústavu v letech 1939 - 1945

Graf č. 33

Náboženské vyznání v letech 1939 - 1948

Graf č. 34

Vývoj náboženského vyznání v letech 1939 – 1948

Graf č. 35

Zdravotní problémy žáků ve 40. letech

Graf č. 36

Průměrná naplněnost tříd v letech 1939- 1948

Graf č. 37

Složení žáků podle pohlaví ve školních letech 1939 - 1948

Graf č. 38

Vyučující v letech 1939 – 1948

Graf č. 39

Poměr zkoušenců u zkoušek dospělosti v letech 1939 - 1948

Graf č. 40

Úspěšnost u zkoušek dospělosti v letech 1939 – 1948

Graf č. 41

Stav knihoven a sbírek v letech 1939 – 1948

215

Přílohy

216

Příloha 1 Tabulka 1a Vyučující v letech 1870 – 1918

217

Příloha 2 Plánek Hrádku kolem roku 1900

218

17/18

16/17

15/16

14/15

13/14

12/13

11/12

10/11

09/10

08/09

07/08

06/07

05/06

04/05

03/04

02/03

01/02

00/01

99/00

98/99

97/98

96/97

95/96

94/95

93/94

92/93

91/92

90/91

89/90

88/89

87/88

86/87

85/86

84/85

83/84

82/83

81/82

80/81

79/80

78/79

77/78

76/77

75/76

74/75

73/74

72/73

71/72

70/71

Příloha č.1

Dr.Gall Mazač Partisch Kalina Klaisner Zvěřina Nosek Dr.Lindner Klika Strébl Záběhlický Dr.Kurz Makovec Zeis Klenka Černý Machoň Laciný Lacina Čech Jícha Domin Křemen Pospíšil Topka Šimek Jos. Votruba Ant. Jandera Voborník Liška Pechan Grüner Šebesta Havlíček Krátký Dr.Brdlík Frydrych Soukup Šebek Mačenka Hnilička Mikan Karas Richter Švácha Kruš Koubek Zoubek Sokol Pavlík Dědič Rufer Pádecký Langmajer Vičar Till Nosákovec Valenta Horáček Novák Ruffer Přenosil Ambrož Hádek Kolář Makarius Stálí vyuč.

4

4

5

5

6

7

9

11 10 10 9

9

Výpomocní

1

2

2

2

2

4

5

3

2

Celkem

5

6

7

7

8

12 14 14 12 12 11 11

Tabulka č. 1a

2

2

2

7 7

7 7

6 6

6 6

6 6

Vyučující ve školních letech 1870– 1918

ředitel stálý učitel výpomocný učitel

7 7

7 7

7 7

8 8

8 8

6

7

7

7

7

7

9

9

9

9

9 10 10

9 11

9 10

9

9

9

9 10 10 10 10 11

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

2

2

2

7

8

8

8

8

8 10 10 10 10 10 11 11 10 12 10 11 10 11 11 11 12 12 12 11 13

1

1

1

1

2

2

2

1

1