DIPLOMOVÁ PRÁCE POPIS SPOJOVACÍCH PROSTŘEDKŮ V MLUVNICKÝCH PRACÍCH OD 2. POLOVINY 20. STOLETÍ

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ČESKÉHO JAZYKA A TEORIE KOMUNIKACE

DIPLOMOVÁ PRÁCE

POPIS SPOJOVACÍCH PROSTŘEDKŮ V MLUVNICKÝCH PRACÍCH OD 2. POLOVINY 20. STOLETÍ (Description of syndetic means in linguistic works of the second half of the twentieth century)

AUTORKA: Barbora Doleželová VEDOUCÍ PRÁCE: Doc. PhDr. Eva Hošnová, CSc. AKADEMICKÝ ROK: 2007/ 2008

Děkuji doc. PhDr. Evě Hošnové, CSc. za podporu a vedení při tvorbě této diplomové práce.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Popis spojovacích prostředků v mluvnických pracích od 2. poloviny 20. století vypracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu.

29. 4. 2008 v Praze

Barbora Doleželová 2

OBSAH Úvod Uvedení do problematiky Chápání základních pojmů v současných českých gramatických pracích Charakteristika spojek a spojkových výrazů Hranice mezi spojkami a ostatními slovními druhy s konektivní funkcí Spojky a relativa Spojky a předložky Spojky a částice Vymezení pojmu „spojka“ a „spojkový výraz“ v současných českých lingvistických pracích a studiích Klasifikace spojek a spojkových výrazů v současných českých gramatických pracích Proces konjunkcionalizace a kritéria konjunkcionalizace Charakteristika jednotlivých spojek a spojkových výrazů podle současných gramatik a podle ČNK syn2000 Heslář. - Spojovací výrazy víceslovné - Rozštěpené spojky stejnoslovné - Rozštěpené spojky různoslovné Poznámky k frekvenční tabulce (č. 2) Závěr Resumé Summary Seznam příloh Sekundární literatura

3

4 5 5 5 6 7 8 10 12 18 22 24 25 25 102 110 126 132 135 136 137 145

Úvod Cílem mé diplomové práce je porovnat, jakým způsobem jsou popsány a vymezeny spojky v současných mluvnických pracích a slovnících. Při srovnávání jednotlivých pojetí konjunkcí vycházím především z českých gramatických prací za posledních 50 let. Pozornost budu věnovat jednotlivým pojetím spojovacích prostředků a vymezení základních pojmů, jako je spojka, spojka jednoduchá, spojka složená, spojka jednoslovná, spojka víceslovná, spojka dvojitá, spojka opakovaná, spojka primární, spojka sekundární, spojka rozštěpená, spojka vícedílná, spojka různovětná, spojkové sousloví, spojení s korelátem, komplexní víceslovná jednotka, spojkový výraz, kombinovaný spojkový výraz, spojkový výraz dvojčlenný, spojkový výraz vícedílný opakovaný, spojkový výraz vícedílný různoslovný, dvojitý spojovací výraz, výraz binární jednoslovný, výraz binární různoslovný, které jsou v současných gramatikách pojímány často odlišně. V první části práce se pokusím podat přehled o tom, jak jsou vymezeny a charakterizovány spojovací prostředky v současných odborných pracích. V části druhé se zaměřím na synchronní popis jednotlivých spojovacích prostředků v textech různých funkčních stylů a na bližší charakteristiku těchto prostředků.

4

Uvedení do problematiky Chápání základních pojmů v současných českých gramatických pracích Zaměříme–li se na popisy spojek v současných českých mluvnických pracích, dojdeme k závěru, že užívaná terminologie se v některých bodech do značné míry různí. V řadě případů však nejde jen o terminologické rozdíly, nýbrž i o rozdíly v pojetí tohoto slovního druhu. V následujících několika oddílech se proto zaměřím na porovnání jednotlivých přístupů a na vytyčení rozdílů mezi nimi.

Charakteristika spojek a spojkových výrazů Mluvnické práce, jako jsou Základy české skladby (1958), Česká mluvnice (1981), Nauka o českém jazyku (1982), Mluvnice češtiny 2 (1987, dále MČ 2), Příruční mluvnice češtiny (2000, dále PMČ), Čeština – řeč a jazyk (2000, dále ČŘaJ) a Encyklopedický slovník češtiny (2002, dále ESČ) se shodují v tom, že spojky jsou neohebným slovním druhem

1

bez

větněčlenské platnosti. Dalším rysem spojek, který mluvnické práce společně uvádějí, je schopnost tohoto slovního druhu vyjadřovat vnitřněvětné a mezivětné vztahy koordinace a subordinace 2 . K tomu F. Kopečný (1958, s. 143) podotýká, že ve většině případů jde o subordinaci větnou, ne členskou. Podle ČŘJ (2002, s. 87) „spojky vyjadřují obecné vztahy mezi větnými členy a větami, které se přitom vzájemně podstatně liší v míře obecnosti těchto vyjadřovaných vztahů (srov. spojku s velmi 1 2

MČ 2 (s. 214) uvádí výjimku aby, kdyby, které jsou podle ní ohebné. MČ 2 neužívá termín „subordinace“, nýbrž termín „dominace“.

5

obecným významem že – může připojovat věty předmětné, podmětné, příčinné se spojkou neboť, spojující pouze věty v poměru příčinném–důvodovém)“. E. Hošnová (2005, s. 22) uvádí, že „v odborné lingvistické literatuře je obecně přijímán názor, že spojky jako slovní druh lze charakterizovat na základě jejich funkce jako explicitní prostředek pro spojování vět (větných ekvivalentů) nebo členů těchto vět (větných ekvivalentů). Vyjadřují vztahy parataktické (řazení a souřadnosti) a vztahy hypotaktické; nemají platnost větného členu“. Přestože obecně platí většinou názor, že spojky jakožto slovní druh nemají vlastní lexikální význam, nacházíme u některých autorů i názor takový, že spojky nejsou zcela prosty lexikálního významu. 3

Hranice mezi spojkami a ostatními slovními druhy s konektivní funkcí Vyjdeme–li z výše uvedených charakteristik spojek, můžeme shrnout, že spojky jsou v současných českých lingvistických pracích chápány jako prostředky s konektivní funkcí, jež se 3

Např. MČ 2 (s. 215 – 216) : „ Spojky se považují za nesamostatný slovní druh. Jejich slovnědruhový obecný význam není totiž možno stanovit z nich samých, nýbrž jen na základě jejich funkce v slovních nebo větných konstrukcích. U spojek jde o funkci spojovací; význam spojek je tedy vztahový. Jsou to jakési operátory účastnící se stavby větných a souvětných útvarů. Přitom ovšem nelze říci, že by jednotlivé spojky zcela postrádaly lexikální význam. Sémantika vztahu jednotek, spojovaných tou kterou spojkou, je sémantikou této spojky. Např. u odporovací spojky ale se mluví o odporovacím významu v souvislosti s tím, že spojuje věty nebo výrazy v odporovacím poměru. Řekne–li se Už máš zase samé „ale“, znamená to „už zase odporuješ“. J. Bauer (1967) hovoří o tom, že konjunkce mají význam gramatický a pouze sekundární spojky, jejichž komponentem je výraz primárně autosémantický (např. adverbium), mohou si zachovat zbytky lexikálního významu a tak upřesňovat význam základní. E. Hošnová (2005, s. 25) uvádí:“ Přikláníme se k názoru, že vedle funkce signalizovat formální vztah mají spojky i funkci vyjadřovat významové vztahy (u různých typů spojek může jedna z funkcí výrazně převažovat nad druhou); z těchto dvou základních funkcí vyplývá pak jejich funkce konektivní. V případě sekundárních spojek bývá gramatický význam někdy – zvláště u dosud ne plně stabilizovaných prostředků – modifikován i významem lexikálním, což napomáhá specifikacím obecnějších relací; to je i jeden z důvodů pro vznik nových spojovacích prostředků jakožto prostředků sémanticky explicitnějších“.

6

uplatňují mezi větami nebo větnými členy. Nemají větněčlenskou platnost. Vyjadřují syntaktické vztahy parataxe (řazení a souřadnosti) a hypotaxe a sémantické vztahy koordinace a subordinace. Existují však i takové slovní druhy, které se v určitých rysech se spojkami shodují. Jedná se o relativa (relační pronomina a adverbia), prepozice a partikule. Relační pronomina a adverbia mají sekundárně konektivní funkci, jejich primární funkcí je autosémantičnost. Relace vedle spojek vyjadřují i předložky a částice (E. Hošnová, s. 26, 27). Právě z důvodu shodných rysů může někdy docházet k problémům při zařazování k slovnímu druhu. Také ve slovnících současné češtiny nacházíme odlišné názory v hodnocení některých slov. Například výraz nicméně je ve Slovníku spisovného jazyka českého (1989, III. díl, s. 366) hodnocen jako příslovce s knižním příznakem (Jeho nemoc se zhoršila, nicméně pracoval dále), kdežto ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2000, s. 222) hodnotí autoři tento výraz jako spojku souřadicí; přípustkovou odporovací (Byla obava z komplikací, nicméně dobře to dopadlo). Výraz totiž je ve Slovníku spisovného jazyka českého (1989, IV. díl, s. 190) hodnocen jako příslovce (Znám ho dobře, je to totiž můj spolužák), ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2000, s. 452) jako spojka souřadicí důvodová (Nerozumím mu, mluví totiž anglicky) nebo jako částice modální (To je totiž tak).

Spojky a relativa Podle F. Kopečného (1958, s. 59) můžeme některé spojky stále ještě hodnotit jako relativní adverbia, např. slova kdy nebo jak ve větách řekl, kdy se to stalo nebo jak se to stalo. Autor dále uvádí, že v případě jiných, zřejmých spojek je zase jiný styčný bod s relativy; vznikají totiž z odkazovacího 7

zájmenného příslovce ve větě hlavní a z vlastní spojky ve větě vedlejší. Oba způsoby žijí vedle sebe. Jako příklad uvádí srovnání nepřišel proto, že byl nemocen; přišel přesto, že byl nemocen proti nepřišel, protože byl nemocen; přišel, přestože byl nemocen (podobně lze rozpojit takže, sotvaže a další). Tento poslední typ spojek považuje za relativům nejbližší; relativa totiž nepatří jednoznačně do věty vedlejší (jako většina pravých spojek), ale mají vztah i k větě hlavní. Podle MČ 2 (1987, s. 96) se relativa poněkud vymykají ze soustavy deiktických slov. Je to z toho důvodu, že mají navíc vnitrotextovou gramatickou funkci spojovací: slouží jako prostředky spojování vět. Od spojek se diferencují tím, že jsou plnoprávnými větněfunkčními složkami (větnými členy) dominovaných vět, které připojují k větám dominujícím. Spolu se specifickou funkcí spojovací si navíc uchovávají funkci identifikační spjatou mj. s větným členstvím. E. Hošnová vyjadřuje názor, že „současné gramatiky se při stanovení hranice mezi relačními adverbii a zájmeny na straně jedné a spojkami na straně druhé opírají o to, zda daný výraz je začleněn do věty primárně jako její větný člen a funkci konektivní plní až sekundárně, nebo zda je pouze pomocnou gramatickou součástí věty, není jejím větným členem; z tohoto hlediska je nutno počítat s tím, že některé výrazy mohou být funkčně homonymní. Např.: Jak to uslyšel, rozběhl se domů (spojka) x Jak si usteleš, tak si také lehneš (adverbium ve funkci adverbiale modi); Co přišel, jen se zlobí (spojka) x Co se tam vlastně přihodilo, to jsme se nikdy nedozvěděli (zájmeno ve funkci subjektu)“.

Spojky a předložky F. Kopečný (1958, s. 58) se domnívá, že „je jistá funkční obdoba mezi spojkami a předložkami“. Funkční oblasti předložek a spojek vymezuje takto: 1. spojky slučují (vyjadřují

8

koordinační poměr mezi větami), 2. spojky podřaďují věty (zřídka slova), 3. spojky slučují slova (vyjadřují koordinační poměr mezi nimi), 4. předložky podřaďují slova – jen výjimečně připouštějí poměr koordinační. „Tak totiž jako spojka je výjimečně determinačním prostředkem mezi slovy (jsem větší než ty) – zrovna tak předložka výjimečně připouští pojetí koordinační. Je tomu tak v typu otec s matkou“. K tomu se vyjadřuje také L. Kroupová ve své monografii věnované sekundárním předložkám (1985, s. 10 – 11) 4 . Uvádí, že spojky a předložky se shodují, a to jednak z hlediska morfologického tím, že obojí jsou slovy neohebnými, dále pak také stavbou jejich formy: K řadě primárních spojek a předložek se přidružují nové sekundární spojky a předložky. Vznikají tak nové výrazy, jejichž součástí mohou být i primární spojky nebo předložky. Shody mezi těmito slovními druhy jsou i v oblasti syntaktické (s. 11): „Nejsou větnými členy, jsou výrazy relačními, funkčně shodnými.“ Kromě shodných rysů uvádí L. Kroupová i diference mezi spojkami a předložkami (s. 11): oba tyto slovní druhy bývají z důvodu shody v rysech morfologické, syntaktické a lexikálně sémantické povahy často řazeny do jedné kategorie. Oba patří ke slovním druhům neohebným, nezákladním, a to nesamostatným. Společnou mají také omezenost repertoáru výrazů primárních. Na základě motivace jinými slovními druhy vznikají předložky a spojky sekundární: předložkové a spojkové spřežky; víceslovné předložky a spojky (předložkové spojkové výrazy). Jistou paralelu lze postihnout i v oblasti utvářenosti (vznikají konverzí z jiných slovních druhů, komponenty spřežek, popř. víceslovných předložek a spojek bývají i předložky a spojky primární). Kroupová dále konstatuje (s. 11), že předložky jakožto prostředek morfémové povahy se spolu se substantivy a jejich nástavbovými slovními druhy spolupodílejí na stavbě věty vždy, 4

L. Kroupová: Sekundární předložky v současné spisovné češtině. Linguistica XIII. Praha: ÚJČ ČSAV, 1985.

9

konjunkce pouze v určitých případech, avšak především mají své specifické funkce jak při vytváření základové větné struktury (jestliže pozice valenční je obsazena větou), tak v rámci komplexnějších (textově) syntaktických útvarů. Oba slovní druhy vyjadřují relace, v některých případech významově shodné. (Dělá to pro peníze. Dělá to, aby měl peníze – účel)(E. Hošnová, s. 27 - 28). E. Hošnová (s. 28) k tomu uvádí:„Protože konjunkce a prepozice mají jisté shodné rysy, vznikají pochybnosti o tom, ke kterému slovnímu druhu patří některé sekundární několikaslovné výrazy, jejichž komponenty jsou sekundární předložky + spojky (tj. zda jde o spojení samostatných jednotek s uvedenou slovnědruhovou platností, nebo o nový lexém s platností konjunkce). Řešení podaná v lingvistických pracích nejsou stejná“. Problematice hodnocení konkrétních spojovacích víceslovných výrazů je věnována druhá část této práce, ve které se zaměřím na to, u kterých výrazů se jedná o spojení samostatných lexémů nebo které z nich lze již považovat za jeden a z jakého důvodu tomu tak je.

Spojky a částice Spojky a částice jsou slovními druhy vykazujícími mnohé charakterové shody: obojí jsou nezákladní, nesyntagmatické a nesamostatné. Částice jsou často homonymní s jinými slovními druhy (některé spojky fungují jako částice) a z tohoto důvodu je při jejich identifikaci nezbytné vycházet z kontextu. Na rozdíl od spojek nemají samostatnou spojovací funkci, někdy však fungují, zejména v kombinacích se spojkami, jako prostředky připojování, navazování. F. Kopečný (1958, s. 60) se domnívá, že souvislost mezi částicemi a spojkami je, a to především v tom, že i spojka udává ráz věty a některé spojky mohou fungovat zároveň jako 10

částice (že jsem tam chodil!, ať tam jde sám). Všechny částice otázkové mohou sloužit zároveň za jiných okolností jako výrazy spojovací; je zde funkční dvojitost. Například slovo když může být za určitých podmínek podle SSJČ (1989, s. 306, II. díl) jednak spojkou podřadicí (když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají), jednak částicí (když on je tak divný!). Podobně je tomu například u jestliže, kdyby a velkého množství jiných výrazů. Jak jsem již uvedla výše, někdy dochází mezi příručkami k nesouladu v slovnědruhové klasifikaci jednoho slova. Například ovšem je podle SSČ pro školu a veřejnost (2000, s. 256) pouze částicí přitakací nebo modální, podle SSJČ (1989, s. 630) může být za určitých podmínek částicí přisvědčovací, ale i spojkou souřadicí. Zajímavý výklad spojek a částic podává F. Svoboda (1972, s. 64 - 66). Svoboda nazývá spojkami takové spojovací výrazy, které kromě syntaktické závislosti signalizují druh okolnostního významu, např. význam časový, příčinný, přípustkový, ale i modální a uvozují věty, které mají nejčastěji platnost vět příslovečných. Oproti tomu spojovací výrazy, které kromě syntaktické závislosti signalizují jen modální význam věty a uvozují věty nejčastěji s platností vět nepříslovečných (že, aby), často obsahových, hodnotí jako částice. Částice Svoboda dále (s. 66) dělí na a) spojovací, b) (prostě) uváděcí (k nim přiřazuje i slova jako asi, snad, prý, jistě, pravděpodobně), c) pravdivostní, přičemž cílem je oddělit částice od příslovcí. V této práci vycházím z tradičního pojetí částic, tzn. že částice chápu jako slovní druh vyjadřující primárně modalitu sdělení, což je pro mne kritériem při posuzování spojovacích výrazů, jichž jsou částice součástí. Při určování druhů jednotlivých částic vycházím z klasifikace MČ 2 (s. 228 238).

11

Vymezení pojmu „spojka“ a „spojkový výraz“ v současných českých lingvistických pracích a studiích V jednotlivých klasifikacích spojek nacházíme značný rozdíl v tom, zda je zde termín „spojka“ chápán jako jednotka pouze jednoslovná či víceslovná. Novočeská skladba (1966, s. 86) a Nauka o českém jazyku (1982, s. 36) dělí spojky na jednoduché (že) a složené (zatímco). Výrazy, v nichž je jeden člen spojkou a druhý příslovcem (a proto, ale proto, ba dokonce, hned jak aj.) nebo také spojkou (i kdyby, i když, třebas i aj.), nazývá V. Šmilauer spojkovými výrazy dvojčlennými (dvojitými). Zřídka mohou být tyto výrazy i trojčlenné, jsou potom označovány jako spojková sousloví (byť i jen aj.). V těchto výrazech je jeden člen spojkou, druhý příslovcem nebo také spojkou, neuvádí zde ale částice jako možnou součást těchto spojkových výrazů (na rozdíl např. od MČ 2, s.221 - 222). Z toho tedy vyplývá, že termínem spojka jsou v této gramatice označovány pouze jednotky jednoslovné, víceslovné jednotky jsou považovány za spojkové výrazy. Odlišné stanovisko zastává ve své studii S. Žaža (1958). Jako spojky hodnotí i výrazy víceslovné a nazývá je spojkami složenými. „Společným znakem všech složených spojek je to, že jejich komponenty (nebo aspoň jeden z nich) se většinou nevyskytují už samostatně v té funkci, kterou mají jako součást složené spojky, t.zn. že se původní význam komponentů stírá“ (výjimku tvoří spojka jak jen, u níž je spojení komponentů volnější než u jiných složených spojek – mezi komponenty lze vložit jiné slovo, s. 119 - 120). Spojkovými výrazy autor rozumí ty výrazy, které se skládají ze spojky a 12

z vytýkací, zesilovací a jiné partikule, stojící za spojkou (ale i, nýbrž i, leč i, jakož i aj.). „Tato spojení se však necítí dosud plně jako lexikální jednotka, protože se částice v nich dá poměrně volně nahradit i synonymním výrazem jiným, např. adverbiem : ale také, ale rovněž, ba dokonce, byť třeba apod.“ (s. 121). Jako složeným spojkám podobné označuje dále výrazy, „v nichž stojí před spojkou příslovce nebo částice, která nějak vytýká, zesiluje nebo naopak omezuje okolnost vyjádřenou ve vedlejší větě. Bývá to nejčastěji před spojkami když, kdyby, než až, - li, jestliže, jako; např. i když, i kdyby, ani když, ještě když aj.“ (s. 121). Za složené spojky dle Žaži tyto výrazy považovat nelze, protože „spojení komponentů je poměrně volné a oba si zřetelně zachovávají svůj význam“(s. 122). Jako významově blízké spojkám označuje také spojkové výrazy (vzhledem k tomu, že; podle toho, jak; tou měrou, jak apod., „které se blíží svým významem spojkám, a jsou zřetelným výrazem snahy po stále přesnějším a jemnějším vystihování odstínů významových vztahů mezi jednotlivými větami“ (s. 122 – 123). Skladba spisovné češtiny (1980, s. 168) považuje za spojky i jednotky víceslovné (např.: i když, jakož i aj.). Spojky dělí na jednoduché (ale), opakované (ať – ať) a dvojité (jak – tak). Pro spojení spojky s příslovcem (stejně jako, nebo spíše aj.) nebo pro výrazy příslovečné povahy, které ztrácejí své původní vlastnosti a nabývají primárně funkce spojovací, užívá termínu „spojovací výraz“. Tyto výrazy mohou být také opakované (jednak – jednak, dílem – dílem). V České mluvnici (1981, s. 317 ) v kapitole věnované spojkám autoři užívají výhradně termínu „spojka“. Podle struktury je dělí na jednoduché (že) a složené (zatímco). Dále je řečeno, že úlohu spojek mají i víceslovné spojkové výrazy např. dříve než, i kdyby, a proto, tou měrou jak. Prostředky typu jednak – jednak, sice – ale označují jako dvojité

13

spojovací výrazy, bližším slovnědruhovým vymezením těchto výrazů se však nezabývají. MČ 2 (1987, s. 214) zdůrazňuje, že „není možno mluvit o víceslovných spojkách; spojkami – druhem slov – mohou být jen jednotlivá slova“. Spojkový výraz chápe MČ 2 jako dvě a více spojek, které fungují ve spojovaném útvaru pohromadě jako těsný celek. Uplatňuje–li se při spojování vět nebo výrazů jediná spojka, je podle MČ 2 označována jako spojka jednoduchá (jednodílná). Fungují-li v jednom spojovaném útvaru rozděleně dvě nebo více spojek nebo spojkových výrazů a jsou-li spojovací výrazy

rozmístěny v jednotlivých částech

spojovaného útvaru, nazývají autoři MČ 2 takovéto dvojice, popř. trojice (řidčeji spojení o více dílech) „spojkovým výrazem vícedílným“. Ty mohou být opakované (ani – ani, ať – ať, buďto – buďto, či – či…), nebo různoslovné (ať – (a)nebo…). Vícedílné spojkové výrazy se vyskytují pouze u syntaktických vztahů koordinačních, spojkové výrazy opakované pak pouze v souvětích slučovacích a vylučovacích. Oproti tomu MČ 3 (1987, s. 395) považuje za „spojky“ i jednotky víceslovné (např. ba i, nejen – ale i). Víceslovné spojky jednoduché liší od spojkových výrazů dvojitých (vícedílných, několikanásobných). Spojkové výrazy vícedílné dělí na „opakované (i – i, ani – ani) nebo různoslovné (nejen – ale i, sice – avšak aj.). „Skládají se ze dvou částí: prvá část uvádí první z koordinovaných členů a zároveň (předem) signalizuje člen druhý z koordinovaných členů. Srov.: Měl ženu a děti. Měl ženu, ba i děti a Měl nejenom ženu, ale i děti. – Měl ženu, ale děti neměl a Měl sice ženu, ale děti neměl.“ (s. 395). V ČŘaJ (2000, s. 87) autoři používají termínu „víceslovná spojka“, aniž by jej jakkoli blíže specifikovali. Spojky dělí na primární, které jsou původní a mají obecnější význam, a na

14

spojky sekundární, které vznikly z jiných slovních druhů, přičemž v této souvislosti upozorňují právě na spojky víceslovné. Termínu „spojkový výraz“ neužívají. PMČ (2000, s. 350) dělí spojky podle formy na jednoslovné (a, že…), opakované (a, a, a), dvojité (buď – anebo) a víceslovné; ty vznikají integrací adverbií, částic a substantiv do spojkových výrazů a jsou nazývány termínem „kombinovaný spojkový výraz“. Z výkladu není zřejmé, zda jsou tyto spojkové výrazy považovány za jednu spojku či ne. ESČ (2002, s. 436) uvádí, že vedle jednoslovných spojek vznikají víceslovné spojkové výrazy, které jako celek plní stejnou spojovací funkci jako spojky jednoslovné, jsou ovšem nějak výhodnější, např. významově bohatší, a tedy odstraňují homonymii (dvojznačné: Chodil příliš rychle, aby se jí zalíbil/ jednoznačné: Chodil příliš rychle, než aby se jí zalíbil) nebo vyjadřují moment, který jednoslovná spojka vyjádřit nedokáže - buď sémantický (Začali topit, když se baron vrátil na zámek/ Začali topit, až když se baron vrátil na zámek) nebo textotvorný (Přestal jsem kouřit, protože mi to lékař zakázal/Přestal jsem kouřit proto, že mi to lékař zakázal), nebo připravují už předem interpreta na význam vyjadřovaný už samotnou spojkou (Je nemocný, nebo zaspal/Buď je nemocný, nebo zaspal). ESČ dělí víceslovné spojkové výrazy (morfologicky se jedná o různé slovní druhy) a/ na spojková sousloví (např. i když); b/ na spojky vícedílné, kdy každá je v jiné složce (např. buď – nebo); c/ spojení s korelátem (např. proto, že; za tím účelem, aby). Dále upozorňuje na různovětné spojky, kde se jedná o dvě různé spojky v kontaktním postavení (Říkal, že když to nesplním, postará se o mé propuštění /Říkal, že se postará o mé propuštění, když to nesplním). E. Hošnová

ve své studii zaměřené na konjunkce (s. 38)

uvádí, že „je možno hovořit o víceslovných spojkách a lišit je od spojkových výrazů“. Vychází totiž z názoru, že i u jiných

15

slovních druhů není jednoslovnost podmínka pro to, abychom uvažovali o jednom lexému. Dále (s. 34) věnuje pozornost spojkám a spojkovým výrazům z hlediska jejich funkce jakožto mezivýpovědního relátoru. Zabývá se zde především spojkami souřadicími, ale zaměřuje se i

na dělení spojkových výrazů obecně. Víceslovné spojkové

výrazy dělí do dvou skupin na: 1/ Výrazy binární, jejichž jednotlivé komponenty jsou včleněny do dvou po sobě následujících výpovědí (popř. části výpovědi jedné; tyto části musí být na stejné úrovni jak z hlediska funkčně sémantického, tak formálního). Podle povahy komponentů je lze dále členit na jednoslovné a různoslovné. Tento typ spojovacích prostředků bývá v některých gramatikách označován jako spojkový výraz dvojitý (srov. např. Havránek – Jedlička, s. 388 a 389) nebo spojkový výraz vícedílný (MČ 2, s. 214); ESČ jej považuje za spojku vícedílnou. E. Hošnová (s. 34) zmiňuje jistou rozšířenou pochybnost o tom, zda se nejedná spíše o spojení slov se samostatnou větněčlenskou platností (viz MČ 2, s. 237). Dle autorčina názoru se však v tomto případě jedná o explicitní, jednoznačné vyjádření určitého mezivýpovědního vztahu, kdy jednotlivé komponenty ztratily svou primární slovnědruhovou platnost a jako celek získávají povahu jednoho relátoru. Považuje je proto za jeden lexém a v návaznosti na B. Palka (1989, s.123) je označuje termínem rozštěpené spojky. „Rozštěpené spojky stejnoslovné jsou založeny vždy na reduplikaci jednoho výrazu. První komponent různoslovných rozštěpených spojek je vždy jednoduchý a jeho výskyt podmiňuje i výskyt komponentu s funkcí anaforickou; tento druhý komponent může být jednoduchý (/buď/ - nebo), nebo složený (/nejen/ - ale i). Jeho součástí se mohou stát i výrazy

16

s jinou slovnědruhovou funkcí, a to tehdy, jestliže jejich výskyt není obligatorní: Během odpoledne nejen umyl všechna okna, ale (dokonce ) i vypral všechny záclony (ale i jsou obligatorní, protože vyjadřují, že ke stupňování dochází na základě vztahu odporovacího; výraz dokonce má povahu zesilující částice, a proto je i slovosledně vázán – intenzifikuje element vyjadřující gradaci, nikoli adverzativnost). Rozštěpené spojky jsou výrazným prostředkem junkce; jestliže fungují jako konektor spojující samostatné větné celky, pak jde o užití, které je chápáno jako defektní“ (Hošnová, 2005, s. 34).

2/ Komplexní víceslovné jednotky, které zaujímají (mohou zaujímat) postavení mezi oběma konjunkty. E. Hošnová (2005, s.34) tak označuje souhrnně všechny víceslovné spojkové jednotky, které jsou včleněny do jedné výpovědi a jako komplex vyjadřují

relaci k druhému konjunktu.

Závěrem je tedy možno konstatovat, že se v současných českých lingvistických pracích setkáváme s dvojím stanoviskem: V některých pracích (MČ 2, Nauka o českém jazyku, Česká mluvnice) je spojka chápána jako jednotka pouze jednoslovná a víceslovné jednotky jsou nazývány pojmem „spojkový výraz“, jiné práce chápou jako spojku i spojovací výrazy víceslovné (S. Žaža, MČ 3, ČŘaJ, PMČ, ESČ, E. Hošnová). V souladu s názorem E. Hošnové (2005, s. 34) považuji za spojky i jednotky víceslovné a pojem „spojkový výraz“ chápu jako prostředek s konektivní funkcí, který směřuje k tomu stát se spojkou, ale nebyl u něho proces konjunkcionalizace ještě plně dokončen.

17

Klasifikace spojek a spojkových výrazů v současných českých gramatických pracích V současných gramatických pracích jsou spojky a spojkové výrazy klasifikovány podle různorodých rysů. V následujícím oddíle se pokusím vytvořit přehled těchto klasifikací. S. Žaža (1958, s. 119 - 127) dělí spojky podle toho, z jakých komponentů vznikly, na: 1. Spojky vzniklé splynutím spojky a adverbiem, které bylo původně členem věty vedlejší (jakmile, kdykoli a přípustkové ačkoli, jakkoli). 2. Spojky složené ze dvou spojek nebo spojky a zesilovací nebo vytýkací partikule (resp. adverbia). Ty pak dále dělí na: a) spojky s prvním komponentem „a“ (anebo …); b) spojky s druhým komponentem „ –li “ (ačli …); c) spojky s posledním komponentem „že“ (sotvaže); d) spojky s druhým komponentem „to“ (kdežto…); e) spojky než že, než aby, než když; f) spojení spojky a vytýkací, zesilovací a jiné partikule stojící za spojkou (ba dokonce …); g) spojky vzniklé splynutím spojky a kondicionálovým „by“ (kdyby).

18

3. Výrazy podobající se složeným spojkám, v nichž stojí před spojkou příslovce nebo částice, které nějak vytýkají, zesilují nebo naopak omezují okolnost vyjádřenou ve vedlejší větě (ještě když …). 4. Složené spojky, které vznikly splynutím odkazovacího výrazu příslovečné povahy, patřícího původně do věty řídící, s podřadicí spojkou (zatímco …). 5. Spojovací výrazy tvořené z odkazovacího výrazu ve větě řídící a základní spojky (poté, co…).

V MČ 2 (1987, s. 221) jsou

spojkové výrazy

děleny

jednak podle toho A/ jakými složkami jsou tvořeny, B/ podle jejich účasti ve spojovaných útvarech. Ad A. Tyto spojkové výrazy se kombinují: 1. ze dvou, popřípadě více spojek (nejedná se o případy, kdy se dvě spojky dostávají do sousedství bez vzájemné spojitosti); 2. ze spojky a výrazu náležejícímu k jinému slovnímu druhu; (zpravidla jde o příslovce nebo částice); 3. ze dvou (popř. více) výrazů patřících k jiným slovním druhům – příslovcím nebo částicím: ba dokonce, ba právě naopak, ba přímo, ba vůbec, dokonce naopak aj. Tyto kombinace vytvářejí spojkové výrazy parataktické (a to většinou stupňovací).

19

Ad B. Spojky a spojkové výrazy jsou v MČ 2 (s. 223) děleny podle jejich účasti (počtu, rozložení, rozmístění) ve spojovaných útvarech na: a/ spojky jednoduché (jednodílné); b/ spojkové výrazy vícedílné (opakované nebo různoslovné). Dále jsou spojky a spojkové výrazy tříděny podle podoby a struktury ( MČ 2, s. 220 - 221) na: 1. spojky synchronně zcela „neprůhledné“, nerozložitelné: a, i, ač, ale, ať, či, jelikož, leč, -li, neb(o), než, nýbrž, poněvadž, zda, že; 2. spojky již nějak, byť třeba jen zdánlivě (díky různým analogiím) rozložitelné, popř. „průhlednější“: aby, ačkoli(v), ani, aniž, aťsi, avšak, buď, buďto, buďsi, byť, byťsi, jestli, ježto, neboť; (spojky připomínající příslovce, hlavně zájmenná) jakmile, kdežto, kdyby, když, pakli, tudíž, však, vždyť; 3. spojky složené a/ ačli, anebo, čili, jestliže, neboli, nežli, pakliže, zdali b/ spojky vzniklé z kombinovaných spojovacích výrazů, zejména z korelativ (jsou to vlastně spřežky): jedvaže, jen(om)že, ledaže, ledvaže, mezitímco, nejenže, protože, přestože, sotvaže, takže, třebaže, zatímco, jenco. 4. Spojky homonymní s výrazy patřícími k jiným slovním druhům: např. jak, jen, jinak, pokud, proto, přece, tak aj. Výchozím slovním druhem jsou zde převážně příslovce (i zájmenná). Spojkových vlastností nabývají tyto výrazy tak, že

postupně přijímají spojovací funkci (po stránce

20

sémantické i gramatické), jejich sémantika se víceméně oslabuje a modifikuje, ztrácejí větněčlenskou platnost.

E. Hošnová (2005, s. 40) se věnuje klasifikaci spojek a spojkových výrazů se zřetelem k jejich původu a utvářenosti; vzhledem k původu rozlišuje spojky primární a sekundární. Z hlediska utvářenosti je klasifikuje na: I.

spojky primární: a, i, či –li, zda,…

II.

spojky sekundární 1. jednoduché - synchronně neprůhledné: však,… - synchronně průhledné: co, jak, div,… 2. složené

- synchronně neprůhledné: že, ježto, an, ač,… - synchronně průhledné

- ustálené :

jakmile, protože, třebaže,… - neustálené: divže/div že,… 3. spojková sousloví: a) spojky rozštěpené – stejnoslovné: jednak – jednak,… - různoslovné sice – ale,… b) spojky víceslovné – i když, než aby,…

4. spojkové výrazy (spojky nestabilizované): a proto, hned jak, a přece,…

21

Proces konjunkcionalizace a kritéria konjunkcionalizace Pod pojmem

„konjunkcionalizace“ chápe E. Hošnová (2005,

s. 36) proces, kdy se určitý slovní druh (synsémantický nebo autosémantický) postupně stává spojkou, tím ztrácí své původní vlastnosti a nabývá vlastností spojky jakožto slovního druhu. Posuzujeme–li, zda je určitý jazykový prostředek spojkou, můžeme se opřít o několik kritérií. E. Hošnová (2005, s. 36) považuje za základní kritérium konjunkcionalizace nabytí funkce spojovací jakožto funkce primární. „Jestliže se funkce spojovací stává základní funkcí daného výrazu, dochází ke ztrátě jeho původní sémantické platnosti, výraz se stává novým lexémem se samostatnou platností. Může dojít k naprosté konverzi z jiného slovního druhu; jestliže jde o autosémantický výraz, ztrácí platnost větného členu. Např. ve větě Petr se vrátil domů až po půlnoci, proto se na něho rodiče rozzlobili nelze výraz proto považovat za příslovce; nemá platnost adverbiale, lze jej beze změny významu nahradit jiným výrazem vyjadřujícím vztah důsledkový (tak, tedy, tudíž apod.)“ (Hošnová, 2005, s. 37). Autorka dále uvádí, že „jiné výrazy mohou být i bifunkční ve funkci spojovací, tj. mají sice vždy povahu relátoru, avšak s různou slovnědruhovou charakteristikou v závislosti na tom, jakou plní funkci v syntaktické struktuře věty: Nevím, co bych měl dělat. Co přišel, jen se zlobí. Zatímco v první větě má výraz co platnost relačního pronomina (výrazná je jeho povaha větněčlenská), v druhé větě jde o spojku vyjadřující, že po uskutečnění děje věty vedlejší časové nastává děj věty hlavní“ (s. 37). „Základem pro vznik složených spojek je juxtapozice spojená se slovnědruhovou konverzí některého z komponentů, vedoucí ke vzniku spojkových spřežek“(s. 37).

22

O tom, že jsou složené spojky skládající se z komponentů, které patří k některému negramatickému slovnímu druhu, plně konjunkcionalizovány, svědčí to, že tento komponent (komponenty) pozbývá své primární sémantické platnosti a jakožto nový lexém tyto výrazy vyjadřují explicitně určitý typ relace. Dále E. Hošnová (s. 38) dokládá proces konjunkcionalizace v současném jazyce na příkladu div, div že, divže. Adverbium div je spřeženo

se spojkou že, což posiluje jeho spojkový

charakter. „ Slovosled obou komponentů je již ustálený, výrazy mají přimykavé postavení (tj. nelze mezi ně vložit jiný výraz), avšak pravopisná rozkolísanost naznačuje, že proces konjunkcionalizace nebyl ještě plně dokončen“. E. Hošnová (2005, s. 39) pokládá rovněž za kritérium konjunkcionalizace „schopnost jednoznačného vyjádření určitého specifického druhu vztahu“. Dále uvádí, že jestliže jsou splněny i další podmínky konjunkcionalizace (viz výše), lze pak dané sousloví hodnotit jako víceslovnou spojku. V ostatních případech se pak jedná o spojkové výrazy s různým stupněm konjunkcionalizace (spojky nestabilizované). Závěrem této kapitoly můžeme shrnout, že podle E. Hošnové (2005, s. 36 - 39) jsou základními kritérii konjunkcionalizace u daného výrazu především: 1. schopnost jednoznačného vyjádření určitého specifického druhu vztahu, 2. nabytí funkce spojovací jakožto primární, 3. přimykavé postavení výrazů, (tzn., že mezi výrazy nemůžeme vložit jiný výraz), 4. výraz je pravopisně ustálený. Jestliže jsou splněna všechna tato kritéria, výraz hodnotíme jako víceslovnou spojku; v ostatních případech jde o spojkové výrazy s různým stupněm konjunkcionalizace. K tomuto názoru se přikláním a budu z něj ve své práci při posuzování spojovacích výrazů dále vycházet.

23

Charakteristika jednotlivých spojek a spojkových výrazů podle současných gramatik a podle ČNK syn2000 V následující kapitole budu sledovat, zda jsou níže uvedené spojovací prostředky již plně konjunkcionalizovány, a jsou tedy spojkami, či zda jsou dané prostředky ještě v některé fázi procesu konjunkcionalizace (I.-IV.), a jsou tedy tzv. spojkami nestabilizovanými (spojkovými výrazy). Pozornost budu věnovat i funkci daných výrazů. Vycházím z repertoáru spojovacích prostředků tvořeného parataktickými a hypotaktickými spojkovými výrazy, jež jsou uvedeny v Mluvnici češtiny 2 (1986, s. 225 - 227). Stranou pozornosti ponechávám jednoslovné spojky a korelativa. V následující části jsem vytvořila heslář, který obsahuje charakteristiku daného výrazu, jak jej popisují současné mluvnické práce. K dotvoření autentického pohledu na současnou situaci spojkových výrazů ověřuji v korpusu syn2000 u daných výrazů stupeň jejich konjunkcionalizace, funkci a frekvenci výskytu (viz příloha, tabulka č. 1 a tabulka č. 2). Při uvádění charakteristik jednotlivých spojkových prostředků vycházím z následujících publikací: Základy české skladby (1958), Novočeská skladba (1966), Souvětí spisovné češtiny (1972), Skladba spisovné češtiny (1981), Česká mluvnice (1981),

Mluvnice češtiny 2 (1986), Mluvnice češtiny

3 (1987), Slovník spisovného jazyka českého (1989), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2000), Příruční mluvnice češtiny (2000), Čeština - řeč a jazyk (2000). Při určování druhů částic vycházím z klasifikace MČ 2 (s. 228 - 238).

24

Jestliže o některých spojkách a spojkových výrazech nejsou v některých výše uvedených pracích žádné informace, pak tyto práce u jednotlivých hesel neuvádím. Při popisu spojek a spojkových výrazů vycházím dále z kritérií konjunkcionalizace stanovených E. Hošnovou (2005). Prostředky, které nesplňují všechna kritéria konjunkcionalizace, hodnotí E. Hošnová jako spojkové výrazy (nestabilizované spojky) s různým stupněm konjunkcionalizace. V klasifikaci spojek a spojkových výrazů se zřetelem k jejich původu a utvářenosti vycházím rovněž z klasifikace E. Hošnové (viz s. 18).

Heslář Spojovací výrazy víceslovné

a jak teprve Mluvnice češtiny 2 (s. 225) daný spojkový výraz považuje za parataktický gradační. V korpusu syn2000 se nachází pouze jeden výskyt tohoto slovního spojení, a to pouze ve funkci připojovací, nikoliv spojovací. A jak teprve zde považuji za konektor kombinovaný ze tří lexémů. V tomto případě se tedy nejedná o spojkový výraz. Pro ucelenější přehled zde uvádím širší kontext. Na lov si vemu dostatečnou dávku veronalu, ale nesmím to přehnat, a pak vejdu do ložnice a lehnu si k ženě. Budu ji objímat a pak usnu po jejím boku. Určitě bude šťastná, nebo aspoň překvapená. A jak teprve bude překvapená ráno nebo možná už v noci, až zjistí, že je jí ze mě nějak nezvykle chladno.

25

a ke všemu tomu MČ 2 (s. 225) daný výraz hodnotí jako parataktický stupňovací. V korpusu syn2000 se a ke všemu tomu jakožto spojkový výraz vůbec nevyskytuje. Nalezneme zde pouze dva výskyty, které dokládají a ke všemu tomu jako spojení samostatných lexémů, kdy autosémantické slovní druhy mají funkci větného členu (přívlastku shodného). Výskyt a funkci tohoto výrazu syn2000 tedy neprokázal. Prostrkovala hlavu mezi dráty a chraptivě vykřikovala hlasité poznámky ke všemu tomu shonu a ruchu. a nadto Novočeská skladba (s. 384) a Skladba spisovné češtiny (s. 252) řadí daný výraz mezi parataktické stupňovací, zatímco MČ 2 (s. 225) jej hodnotí jako parataktický slučovací. Na základě výskytů daného výrazu v korpusu syn2000 se domnívám, že jsou splněna všechna kritéria konjunkcionalizace, a proto lze daný výraz považovat za plně konjunkcionalizovaný. Hodnotím jej tedy jako stabilizovanou víceslovnou spojku, a to parataktickou stupňovací. Proto laskavý čtenář jistě pochopí náš podiv, když jsme se na pobřeží tak opuštěném setkali s Mlokem, a nadto zaslechli otázku v naší rodné řeči. On jí buď daroval nebo jí dovolil sebrat různé šperky po nebožce ženě, a nadto ji obdaroval zvláštním věnem, což už se babičce zdálo přílišné. Paulovy komentáře jsou sice někdy docela vtipné, ale vždycky příliš složité a nadto plné neznámých slov, jejichž smysl celá redakce pak tajně hledá ve slovnících.

26

a nakonec MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 456) a PMČ (s. 559) daný výraz hodnotí jako parataktický slučovací. Domnívám se, že se ve všech výskytech jedná o parataktickou spojku a částici strukturující text, čili o dva samostatné lexémy. Z následujících příkladů je patrné, že nakonec zde explicitně vyjadřuje finální fázi určitého dějového řetězce, zatímco užití spojky a při koordinaci posledních dvou větných výpovědí ve stejnorodém výčtu ji implikuje. V korpusu syn2000 se neprokázalo, že by výraz a nakonec fungoval jako spojkový. V prvním z následujících příkladů jde o vyjádření vztahu odporovacího; u ostatních se pak jedná o vztah slučovací. Těsně minul sloupek branky, pak chvíli kličkoval po silnici od příkopu k příkopu, a nakonec v jednom z nich skončil i se stopětadvacítkou zetkou pérákem. Majitelé, nějací Drndálkovi, se napřed pohádali, pak se rozvedli a nakonec se odstěhovali každý někam jinam. Vítězslav jim vylíčil podrobně celý případ s význačným loveckým hostem a nakonec popsal i kontrolu nahluchlým kontrolujícím. a naopak Skladba spisovné češtiny (s. 250), Mluvnice češtiny 2 (s. 225) a PMČ (s. 563) hodnotí daný spojovací výraz jako prostředek vyjádření spojení odporovacího, kdy se v první větě něco popírá a druhá věta místo toho přináší děj, který platí; často se jedná o opak popřeného. Z následujících příkladů z korpusu syn2000 vyplývá, že se komponenty tohoto výrazu vyskytují jak v přimykavém, tak v nepřimykavém postavení. Z toho usuzuji, že se jedná o výraz,

27

jenž je dosud v procesu konjunkcionalizace, a považuji jej proto za

spojku nestabilizovanou.

Důležité poslání, které nám bylo svěřeno, nám bohužel nedovoluje tentokráte přijmout nabízené pohostinství a nutí mě naopak k prosbě, aby nám bylo co nejrychleji umožněno pokračovat v plavbě. Uchýlili se do křížové chodby a rozmlouvali tam pod ochranou mlhy, která se neměla k ústupu a naopak s nastávající tmou ještě zhoustla. Těch osm dní uplynulo, obec návrhy nových privilegií nepřijala, a naopak podala komisařům, kteří trpělivě celých osm dní čekali ve městě, zvláštní přípis. Z následujících příkladů je patrné, že a naopak se uplatňuje i jako spojovací prostředek mezi antonymy, tzn. mezi větnými členy, které jsou ve vzájemném protikladu. Oblast prudkého poklesu koncentrace ozonu a naopak prudkého vzrůstu koncentrace ClO odpovídá rozhraní antarktického atmosférického víru… Na základě intenzity výskytu sociálně patologických, negativních demografických a naopak sociálně progresivních jevů lze hodnotit různou kvalitu sociálních vztahů… Cesta byla toho dne na prosluněných místech navlhle kluzká a ve stínu naopak tvrdá, zimně ztuhlá. a pak MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 456) a PMČ (s. 558) daný výraz hodnotí jako parataktický slučovací. Výraz a pak se v korpusu vyskytuje pouze jako spojení spojky a s příslovcem času pak, který si zachovává svou větněčlenskou platnost. Z toho důvodu považuji a pak za dva samostatné lexémy, nikoli za spojkový výraz. U posledního

28

příkladu je opět patrné vyjádření časové posloupnosti pomocí výrazů napřed - pak. Jeden lesník dovršil věku šedesáti let, rok ještě přesluhoval a pak odešel. Proč lidé vhodí dopis do schránky a pak otevřou víko a přesvědčí se, jestli tam opravdu spadl? To by mě museli napřed oholit a pak vyměnit oči. a proto Novočeská skladba (s. 315), Souvětí spisovné češtiny (s. 34), Skladba spisovné češtiny (s. 257), Česká mluvnice (s. 406), MČ 2 (s. 226), MČ 3 (s. 484), Slovník spisovného jazyka českého (s. 1) a ČŘaJ (s. 349) uvádějí a proto jako spojovací výraz parataktický vyjadřující poměr důsledkový. Jako spojovací výraz vyjádření kopulativního poměru, kdy se vyjadřuje „konkluzivní povaha obsahu druhé výpovědi vzhledem k platnosti obsahu výpovědi první“, jej charakterizuje PMČ (s. 559). V korpusu syn2000 se nachází celkem 10 068 výskytů daného výrazu, přičemž padesát náhodných výskytů dokládá daný výraz v poměru důsledkovém. Při zjišťování kritéria přimykavosti se ukázalo, že se komponenty výrazu stále vyskytují i v postavení nepřimykavém. Z toho důvodu jej chápu jako nestabilizovanou spojku důsledkovou v procesu konjunkcionalizace. Tato kniha povídek mohla vyjít jen díky pochopení sponzorů, kteří její edici finančně podpořili, a kterým proto patří poděkování. Byl to svým způsobem samorost, a proto si většinou dělal co chtěl a říkal co si myslel. Hajného Vítězslava všechny znaly, a proto byly zvědavy, jak to skončí. Následující příklady uvádím jako doklad, ve kterém a proto funguje jako spojení dvou samostatných lexémů; spojky a

29

a příslovce proto. Jako kritérium pro zjišťování toho, zda jde o jeden spojkový výraz vyjadřující určitý typ relace, či o dva samostatné lexémy, jsem se zde pokusila o substituci daného výrazu jiným synonymním výrazem. Pokud lze původní výraz nahradit, lze ho považovat za výraz spojkový. V následujících příkladech však vhodná substituce jiným důsledkovým výrazem (tedy, tudíž…) možná není. V obou uvedených příkladech se před proto vyskytuje částice vyjadřující jistotní modalitu. Strýček Bosko neměl sám děti a měl mě rád jako vlastního, a snad proto dělal pro mne ještě i jiná kouzla, která druzí neznali. Tuto vlastnost již měla od útlého mládí, a asi proto taky zůstala svobodná. a přece Kopečný (1958, s.285) uvádí a přece jako spojovací prostředek souvětí připouštěcího, jehož základem je poměr odporovací(typ Zajíc dlouhé uši má, a přec není oslem). V souladu s tím jej i Novočeská skladba (s. 393) považuje za prostředek spojení přípustkově odporovacího. Podobně Skladba spisovné češtiny (s. 249) a SSJČ (s. 1) uvádějí, že jde o spojovací prostředek odporovacího vztahu s odstínem přípustkovým. MČ 2 (s. 225) a PMČ (s. 562) hodnotí a přece pouze jako spojovací prostředek vztahu odporovacího a MČ 3 (s. 491) charakterizuje a přece jako souřadicí spojovací výraz spojení přípustkového. Na příkladech z korpusu syn2000 se ukázalo, že výraz a přece spojuje ve velké většině věty v souvětí, zřídka větné členy ve větě jednoduché. Pokud stojí a přece v nepřimykavém postavení, nejedná se o spojkový výraz, nýbrž o dva samostatné lexémy; spojku a částici.

30

Byla asi sličná a tomu on jako vrchní polesný přece jen rozuměl. Znamenalo by to, že by se z něho musel znovu radovat, a on už přece jenom nebyl nejmladší. Romuald by to byl neudělal, nechat mě v nevědomí, a já bych byl přece nějakou zprávu vymáhal. Domnívám se, že v přimykavém postavení výraz splňuje všechna kritéria konjunkcionalizace, a proto jej pokládám za víceslovnou spojku odporovací. Na základě kritérií stanovených MČ 3 (s. 461) 5 chápu poslední příklad jako spojení přípustkové. …mělo by to být luxusní, a přece praktické, užitečné a ekonomicky výhodné. Sám vidíte, že to není s tou kosodřevinou v pořádku a přece ji sázíte. Sklenička s mlékem, do které jste vrazili, protancuje přes celý stůl a přece se nerozlije… Cítil, jak se uvnitř celý chvěje děsivou hrůzou své prosby, a přece ji opakoval znovu a znovu. A je to člověk vnitřně krásný, vzácně čistý; citlivý, plachý a přece mužný. a tak Souvětí spisovné češtiny (s. 89, 90) a ČŘaJ (s. 349) uvádějí a tak jako hovorový spojovací výraz souvětí s větami důsledkovými. Jako spojovací výraz důsledkový jej charakterizuje i Novočeská skladba (s. 315), Skladba spisovné češtiny (s. 257), Česká mluvnice (s. 406), MČ 2 (s. 226), MČ 3 (s. 484) a SSJČ (s. 1). PMČ (s. 559) hodnotí a tak jako spojovací výraz vyjadřující konkluzivní (důsledkovou) povahu obsahu druhé 5

MČ 3 (s. 461) charakterizuje odporovací vztah jako takový, který „ je založen na tom, že stavíme vedle sebe dva fakty nesouladné, které si jakoby odporují, jejichž souvýskyt neodpovídá obvyklé situaci, přičemž druhý oslabuje relevanci prvního: Byl přísný, ale studenti ho měli rádi. Přípustka naproti tomu je vztah, který mluvčí prezentuje jako rozpor vyplývající z nerealizované kauzální spojitosti . Třebaže byl přísný, studenti ho měli rádi.“

31

výpovědi vzhledem k platnosti obsahu výpovědi první v rámci vztahu slučovacího. Posuzujeme–li, která kritéria konjunkcionalizace tento výraz splňuje, můžeme říci, že výraz a tak splňuje první i druhé kritérium; nabyl totiž primárně funkce spojovací

a

vytváří samostatný lexém vyjadřující explicitně vztah důsledkový (tak zde ztrácí svůj původní příslovečný charakter). Za splněný však nelze považovat třetí požadavek přimykavého postavení komponentů. Proto jej považuji za nestabilizovanou spojku důsledkovou. Procházka už měl smůlu loni, kdy si ještě v dresu Freiburgu zlomil nohu a přišel tak o světový šampionát v Německu. Vítězslavovi se na pivo pěšky chodit nechtělo, a tak jezdil na svém malolitrážním motocyklu. Vítězslav měl na rum také chuť, a tak pro tu flašku zajel. Rána se dobře hojila, a tak byl za čtrnáct dnů doma. a tedy Základy české skladby (s. 234), Novočeská skladba (s. 315), Souvětí spisovné češtiny (s. 89), Skladba spisovné češtiny (s. 257), Česká mluvnice (s. 406), MČ 2 (s. 226), MČ 3 (s. 484), SSJČ (s. 1) a ČŘaJ (s. 349) uvádí a tedy jako parataktický spojovací výraz důsledkový. PMČ (s. 559) hodnotí a tedy jako spojovací výraz vyjadřující konkluzivní charakter obsahu druhé výpovědi vůči platnosti obsahu výpovědi první v rámci kopulativního vztahu. Výraz a tedy můžeme vyhodnotit podobně jako výraz a tak. Splňuje první dvě kritéria, nevyhovuje však kritériu přimykavého postavení obou komponentů. Tento výraz tedy považuji za nestabilizovanou spojku.

32

V divadle mu jeho místo zabral dávno někdo jiný a musel tedy začínat docela od píky. Na umělecké školy se vždycky hlásilo hodně uchazečů, a tedy tu platila daleko přísnější kádrová pravidla než na vysoké škole technického zaměření. Je konečně obchodnice a tedy to nebude brát úzkostlivě jako na lékárnických vahách! To, co je nad formou, je beztvaré a tedy nesmrtelné. a tím méně MČ 2 (s. 225) daný výraz hodnotí jako parataktický stupňovací. A tím méně považuji za tři samostatné lexémy. Výraz se zde blíží vyjádření apozičního vztahu, kdy mezi jednotlivými složkami je vztah „pars pro toto“ nebo „toto pro pars“. A tím méně se vyskytuje vždy po záporu. Ne že by to bylo pro matku, a tím méně pro rodinu jako celek, nějak finančně výhodné. Vyhlíží jak poctivý zestárlý živnostník a ustaraný otec, ale nikoliv jako podnikatel, a tím méně jako počtář. Neuznávám chrámy a tím méně služebníky boží, obzvlášť při jejich dnešních kvalitách. Tady nejde ani o mě, ani o "onoho" doktora Jindřicha Černíka, a tím méně o někoho, koho znáte, nebo dokonce o vás. Nemám v úmyslu kohokoli poučovat a tím méně učitele a studenty této slovutné univerzity. Tohle se mu ještě nepřihodilo ani za jeho působení v římské armádě, a tím méně v jeho prokurátorské hodnosti. Každý ví, že se nemůže celá Evropa, a tím méně ta její část, která se právě zbavila komunismu, stát pozítří členem Evropského společenství… V zákulisí, a tím méně v kuřárně neplatily stavovské rozdíly…

33

Metoděje za svého předchůdce nepočítali a tím méně ctili. Rozhodně jsem neabdikoval pod nějakým bezprostředním dojmem přijetí Deklarace o svrchovanosti, a tím méně jsem neabdikoval proto, abych proti ní protestoval. a to Základy české skladby (s. 256) charakterizují a to jako české synonymum k spojce notabene, jež vyjadřuje koordinační vztahy tak, že připojuje bližší určení k některému větnému členu stupňujícím způsobem, modalitně zdůrazňujícím. Novočeská skladba (s. 192) uvádí, že výrazem a to bývá často volně připojen přívlastek. MČ 2 (s. 225) považuje a to za spojovací výraz vztahu kopulativního. SSJČ (s. 1) charakterizuje a to podobně jako Základy české skladby: jako prostředek, který „vysvětluje, zpřesňuje nebo omezuje platnost toho, co předchází“ (v září, a to na počátku). PMČ (s. 560) charakterizuje a to rovněž jako prostředek vztahu kopulativního připojující hodnocení obsahu první výpovědi obsažené ve výpovědi druhé. Podle mého názoru odpovídá charakter výskytů výrazu a to v syn2000 nejlépe výkladu SSJČ. V prvním příkladě je to prostředek vyjádření apozice, v ostatních příkladech se jedná o modifikaci předchozí výpovědi tím, že se zpřesňující informace připojuje v postpozici. Uplatňuje se pouze v rámci věty jednoduché, nikoli jako spojovací prostředek mezi větami v souvětí. Byly vyhodnoceny i nejdůležitější soutěže, a to Cena za inovaci a Cena za design.

34

Fořt cítil, že musí navštívit domeček nad chatou, a to hodně brzy. A tak od té doby své skutky pročišťujeme - a to doslova. Pilonovi ta návštěva připadala jaksi směšná, a to tím spíš, že se ten čaroděj podobal Kongovi. Bylo ho vidět jinde, jak prochází, ale jen prochází, a to velmi rychle a zaměstnaně jako někdo, kdo se bojí, že už zaměstnaný nebude. a to i Základy české skladby (s. 256) a Novočeská skladba (s. 398) řadí tento výraz mezi prostředky vztahu koordinačního a přisuzují mu funkci zahrnující; zahrnuje do výčtu, a to zvláštním upozorněním na příslušný člen skupiny. Základy české skladby (s. 256) jej díky této vlastnosti považují za blízký apozici: otcové, a to i neženatí, budou dostávat příplatek. MČ 2 (s. 225) řadí a to i mezi parataktické prostředky vztahu kopulativního. V korpusu je obsaženo celkem 2194 výskytů a to i v přimykavém postavení, ve všech uvedených případech však funguje pouze v rámci věty jednoduché, přičemž i zde má vytýkavou částicovou platnost. Z výše uvedených výkladů souhlasím s F. Kopečným, který považuje konstrukce s a to i za blízké apozici. Jedná se o podobný případ jako u výrazu předchozího; a to i je jednak prostředkem vyjádření apozice, jednak prostředkem modifikujicím předchozí výpověď.

Zbytky se hodily psům, a to i zbytky jídla, i zbytky talířů. Obyvatelé izolovaných osad, a to i těch, které nakonec padly, kladli urputný odpor.

35

Muselo se na něj opatrně, a to i v případě, že ho člověk obdivoval a znal. …když řešil případ vraždy, byl velice asketický, a to i mimo službu. Jako inteligentní žena, Bernie, jsem realističtější než kterýkoli muž, a to i včetně tebe. Právě jsem viděl odcházet tvou hospodyni, a to i s papouškem... a tož Novočeská skladba (s. 315) hodnotí a tož jako spojovací prostředek parataktický vyjadřující poměr důsledkový: Magiáš nemohl mluvit, a tož jen zavrtěl hlavou. Stejně tak tento spojovací výraz hodnotí i Skladba spisovné češtiny (s. 257), jež jej navíc považuje za hovorový; MČ 2 (s. 226) a ČŘaJ (s. 349) jej charakterizují jako nářeční (Morava). Výraz a tož se v korpusu syn2000 nachází pouze v patnácti výskytech. Všechny příklady dokládají jeho regionální povahu. A tož hodnotím buď jako dva samostatné lexémy; slučovací spojku a a částici tož, která se vyskytuje v různých příkladech (viz níže), nebo jako spojku stabilizovanou, kterou lze nahradit spojkou proto vyjadřujícím důsledek. Domnívám se, že v následujících příkladech má tož funkci částice rektifikačně odkazující, kdy tož lze nahradit tedy, tak, které „hodnotí vztahy dvou částí výpovědi nebo textu jako vyplývající jedna z druhé“ (MČ 2, s. 234). Hm, tož on je komunista a... a ty také, a tož co sem měla tento? Ogaři, což máte ruky v kapsách, až tam kdesi dole, šak vy víte, že majú byt hore, a tož štrngnime si spolem! V následujících příkladech lze podle mého názoru nahradit a tož spojkou proto (a proto, tedy, a tak…); ve větě řídící je vyjádřen děj, jehož důsledkem je děj vyjádřený v následující větě závislé. Jedná se pak o výraz plně konjunkcionalizovaný.

36

Líbal jsi jinou, a tož nechci ti být věrnou. Pravda, já byl dočista nalité, a tož mu povídám, ty chytráku ty jako chceš, abych ti tu škeblu otevřel…

Mé nádraží bylo dost důležitý

uzlík pro transporty vojáků a materiálu, a tož tam dali vojanského komandanta, jakéhosi ožralého setníka v polovičním deliriu. …a že prý jsem takový výtečný študent, a tož kdybych prý byl té dobroty a trochu pomohl jeho synkovi v latině a řečtině. a tudíž Základy české skladby (s. 234), MČ 2 (s. 226), MČ 3 (s. 484) a ČŘaJ (s. 349) považují tento výraz za spojovací prostředek parataktický vyjadřující poměr důsledkový, Novočeská skladba (s. 316), Souvětí spisovné češtiny (s. 90), Skladba spisovné češtiny (s. 257) a Česká mluvnice (s. 406) jej navíc hodnotí jako knižní. PMČ (s. 557) jej považuje za vyjadřovací prostředek poměru kopulativního konkluzivní povahy. Výraz a tudíž splňuje první i druhé kritérium konjunkcionalizace, ne však třetí; stále existují případy, kdy se oba komponenty vyskytují v nepřimykavém postavení. Neměl s sebou ani mapu, a nevěděl tudíž, kde vlastně ta Kraví hora je a kudy půjde. Ten má povoleno trvalé hostování v extraligových Vítkovicích, a nemohl tudíž za Havířov hrát. Riisovi je už dvaatřicet a nejlepší roky má tudíž za sebou. Týmu by neměl chybět ve více než ve třech utkáních a ohrožena tudíž není ani jeho případná účast na květnovém MS světa v Norsku. Aby měla aspoň nějaký plat, musí mít samoživitelka kvalifikaci, a tudíž napřed zvládnout studijní úlohy. Pokud se proto budou feministek bát, a tudíž je respektovat, třeba je i tohle cesta, jak dospět k partnerství…

37

a v důsledku toho MČ 2 (s. 226) daný výraz hodnotí jako parataktický důsledkový. PMČ (s. 353) jej hodnotí jako hypotaktický následkový a dodává, že toto spojení je považováno za parataktické, sémanticky však souvisí se vztahem příčinným. Na základě příkladů z korpusu syn2000 a v důsledku toho hodnotím jako spojení spojky, sekundární předložky a zájmena. Toho má zde odkazovací platnost; anaforicky odkazuje k rématu předešlé výpovědi. Podobně jako ona měl ochuzené dětství a snad v důsledku toho směřoval k svědomitosti a odpovědnosti. Dostal jsem zánět do žíly, a v důsledku toho trvalou křeč po dobu mnoha hodin. Jenže toto záření má určitou energii, tedy také hmotnost, a v důsledku toho gravitačně působí. a zároveň MČ 2 (s. 225) daný výraz hodnotí jako parataktický slučovací. A zároveň pokládám zatím za spojení dvou samostatných lexémů, slučovací spojky a příslovce. A zároveň se uplatňuje hlavně mezi větami hlavními, přičemž tyto věty mívají stejný podmět. To, že se toto spojení začíná konjunkcionalizovat, dokládá i možnost jeho výskytu při koordinaci vět vedlejších. No a já vám říkám, že někdy dostanete, co chcete a zároveň co potřebujete, k tomu zadarmo párátka a peprmintové bonbóny a navrch ještě pusu! Já jsem mluvil, a ty píšeš a zároveň oznamuješ, že vycházíš z vyprávěného slova. Její výraz byl strnulý, vzdálený, šokovaný a zmatený zároveň, jako by se právě dozvěděla špatnou zprávu.

38

V následujících příkladech se podle mého názoru jedná o spojení odporovací. A zároveň je zde užito při výčtech. Toto spojení zde nabývá nové funkce – vyjadřovat kontrast. Rovněž v těchto příkladech se proces konjunkcionalizace začal již uplatňovat. Málokdy mi v životě bylo tak hrozně, a zároveň tak pěkně. Mám pocit, že mě kárá a zároveň mi žehná. Bylo to milé a zároveň jaksi zbytečné. Ženy něžně lpěly jedna na druhé a zároveň na sebe ustavičně bručely. a zvláště pak MČ 2 (s. 225) tento výraz hodnotí jako parataktický slučovací. Ve většině příkladů uvedených v korpusu syn2000 se tento výraz vyskytuje ve větách jednoduchých, v nichž podle mého názoru plní jako celek funkci částice zdůrazňovací a zpřesňující s významem především, která vyjadřuje rektifikaci; zpřesňuje první pojmenování. V následujících příkladech výraz a zvláště pak zužuje platnost významu prvního pojmenování na specifickou množinu, pro kterou platí dále zmiňovaná skutečnost. Po Leninově smrti a zvláště pak po odstranění Trockého byl Bucharin jedním z nejvážnějších kandidátů na funkci vůdce strany. Jde o parodii obrovských show, která provázejí udělování prestižních cen, a zvláště pak amerických Oscarů. Počet rozvodů v České republice, a zvláště pak ve velkých městech, je dosti vysoký. Veřejnost je z významné části protiněmecky a zvláště pak protisudetoněmecky naladěna.

39

Mezi herci to vřelo, a zvláště pak to vřelo v Miloši Kopeckém, protože Hugo Haas byl něco jako Miloš Kopecký dřívějších let. ale naopak MČ 2 (s. 225) a PMČ (s. 352) tento výraz hodnotí jako parataktický odporovací. Komponenty výrazu ale naopak se podle dokladů z korpusu syn2000 stále ještě vyskytují i v nepřimykavém postavení, proto výraz považuji za nestabilizovanou spojku parataktickou odporovací, vyskytující se po záporu. Můžeme jej přirovnat k odporovací spojce nýbrž, která na rozdíl od výše uvedeného výrazu explicitně rozpor nevyjadřuje. Nejde vůbec o to vytyčit nějaký obecný program, natolik mlhavý, aby se do něj všichni vešli, ale jde naopak o to, každému pomáhat, aby byl maximálně svůj… Knihovna tedy není nástrojem, s jehož pomocí se pravda šíří, ale naopak brzdí? A jen díky tomu, že vlci nezvolnili, ale naopak v hrůze ještě přidali, zůstali naživu. Já vlastně teď před ničím neutíkám, ale naopak se vracím. ale přesto Novočeská skladba (s. 393), Skladba spisovné češtiny (s. 249) a MČ 2 (s. 225) považují ale přesto za vyjadřovací prostředek zvláštního případu spojení odporovacího; spojení charakterizují jako tzv. přípustkově odporovací, kdy „mezi vztahem přípustkovým a vztahem odporovacím je těsná souvislost“(Novočeská skladba, s. 392). „První věta vyjadřuje okolnost nepříznivou pro uskutečnění děje druhé věty, ale ten přesto platí“ (Základy české skladby, s. 249).

40

Oproti tomu MČ 3 (s. 491) považuje tento výraz za vyjadřovací prostředek vztahu přípustkového, kdy „obsah druhé věty kontrastuje s něčím, co by mělo podle očekávání vyplývat z obsahu první věty, avšak není vyjádřeno a jen se vyrozumívá“ (s. 491): Byl jsem bez vesty, ale přesto se řinul ze mne pot. SSJČ (s. 22) tento výraz hodnotí jako vyjadřovací prostředek vztahu odporovacího: mluví tlumeně, přesto ale zřetelně. PMČ (s. 562) uvádí ale přesto jako spojovací prostředek vztahu odporovacího, kdy se vyjadřuje nerelevantnost platnosti první výpovědi vzhledem k očekáváním plynoucím z této platnosti, korigovaným v druhé výpovědi. Výraz ale přesto vyhovuje prvním dvěma kritériím konjunkcionalizace, avšak nikoli kritériu čtvrtému. Slovosled komponentů totiž není ještě ustálen, komponenty si mohou vyměňovat pozice. Na základě výskytů daného spojovacího výrazu v korpusu syn2000 jednoznačně převládají příklady s ale přesto (1541 výskytů) oproti příkladům s přesto ale (pouze 37 výskytů). Na základě toho lze říci, že výraz ale přesto není ještě plně konjunkcionalizován a v důsledku toho se jedná o spojku nestabilizovanou. Přikláním se k pojetí MČ 3, která výraz hodnotí jako přípustkový. Uplatňuje se jak ve větě jednoduché, tak i v souvětí. Mumifikovaná žena vypadala skutečně jako Beth - mladší, vyšší, silnější, ale přesto Beth. Tričko obkreslovalo obrysy více než známé, ale přesto utajené. Ďábel Rudolf odešel s paní Marečkovou na parket krokem už trochu nejistým, ale přesto rutinovaným… Pokoj se zdál prázdný, ale přesto se mu po chvilce k nohám vířivě snesl lístek papíru. Našlapovala opatrně na špičky, ale přesto jí připadalo, že kráčí po křupajícím písku či

41

štěrku. Kuchyně se leskla čistotou, ale přesto nevypadala jako ordinace. Byl to jen bílý papír, ale přesto se zdálo, že student dychtivě čte! Měla hlad, přesto ale nevypadala nijak sešle…

Hráči měli

včera volno, přesto ale oslavy v klubu neskončily. ale zároveň Mluvnice češtiny 2 (s. 225) tento výraz hodnotí jako odporovací s přípustkovým významem. V korpusu syn2000 se ve většině případů vyskytuje tento výraz jako spojovací prostředek v souvětí. V těchto případech považuji ale zároveň za spojkový výraz přípustkový. Co se týče kritérií konjunkcionalizace, výraz splňuje všechna kritéria kromě přimykavosti; komponenty výrazu se vyskytují i v postavení nepřimykavém, a proto výraz považuji za spojku nestabilizovanou. Co si počít s otcem, který byl hrdina, ale zároveň se bál promluvit o svém činu s manželkou? Jednou, bylo to v zimě, postihla Drndálkovy příjemná, ale zároveň pro ně i problematická událost. Bob byl vynikající odborník, ale zároveň notný podivín a příšerný tajnůstkář. Osgood toužil dopřát své hlavě odpočinku, ale zároveň

se zdráhal sundat

vévodskou korunku. A Kašpar Trubač zaujme petiční postoj, totiž vzhlíží ke statui, ale shlíží zároveň k čedičovým šutrům pod svýma nohama… Z následujících příkladů je patrné, že rozpor může být zdůrazněn dalšími intenzifikačními výrazy, které se na sebe vrství.

42

„Musíme“, řekl Derec, hlasem stejně tichým a odhodlaným, ale zároveň i lhostejným. Její chování připomínalo dojemným, ale zároveň přece i odpuzujícím způsobem stydlivost opravdu nefalšovanou. anebo alespoň/i/dokonce Novočeská skladba (s. 386) uvádí pouze výraz anebo alespoň, který charakterizuje jako parataktický výraz stupňovací vyjadřující stupňování sestupné. MČ 2 (s. 225) a SSJČ (s. 19) uvádí všechny tyto výrazy a hodnotí je jako parataktické stupňovací. U výrazu anebo alespoň je patrné, že většinou spojuje věty v parataktickém souvětí, kde vyjadřuje stupňování sestupné. Protože nesplňuje kritérium přimykavosti, považuji jej za spojku nestabilizovanou. Běžte pryč, anebo alespoň přestaňte ječet nebo něco. Musí tedy na ni zapomenout anebo ji alespoň ukrýt, nejspíš v podkroví, na opačné straně dne. Shlukovali se ve smečku anebo přišli alespoň ve dvou, protože téměř nikdy se mu neodvážili čelit zblízka a sami. Taky třeba, kdyby sem přijel president spojených států, anebo alespoň náš guvernér. Domnívám se, že u anebo i se jedná o spojení dvou samostatných lexémů; spojky a částice vytýkavě zdůrazňovací. Anebo i se uplatňuje jen mezi větnými členy. Signalizuje konec výčtu; připojuje vždy poslední článek. Pokud v příkladech i vypustíme, nedochází k zásadní změně významu; dojde pouze k oslabení síly sdělení. Tuto zjednodušenou poučku dokládáme slovy plnovýznamovými, nejlépe podstatnými jmény, přídavnými jmény anebo i slovesy.

43

Příklady najdeme ve válečných bitvách anebo i v bojovném sportu typickém pro západní svět - v americkém fotbale. U výrazu anebo dokonce jde o spojení spojky a částice předpokladově hodnotící neemocionální vyjadřující gradaci. Jedná se o stejný případ jako u výrazu předchozího; uplatňuje se mezi větnými členy a signalizuje ukončení výčtu. Výraz anebo dokonce zde lze nahradit gradačním výrazem či přímo. Uvažoval, zda se útočník ukrývá za kontejnerem anebo dokonce v něm, přichystaný vyskočit. Neměl se tedy patrně na co těšit, kdyby došlo k válce s Hitlerem, anebo dokonce k okupaci. Příčinou je atrofie mozku, gliální reakce anebo dokonce nekróza tkáně. V případě omezení, anebo dokonce likvidace výroby cigaret, by slovenská státní pokladna přišla o miliardy korun. ani kdyby Novočeská skladba (s. 326) a Souvětí spisovné češtiny (s. 211) a MČ 2 (s. 226) uvádějí daný výraz jako prostředek uvozující vedlejší věty podmínkově přípustkové v nichž se vyjádří, že se hlavní děj uskuteční za libovolných skutečností, přičemž jde o okolnost nereálnou. U daného výrazu jsou splněna všechna kritéria konjunkcionalizace, proto jej považuji za víceslovnou spojku. Spojka ani kdyby je funkčně ekvivalentní ke spojce i kdyby. Jejich distribuce je komplementární. Jestliže obsah první věty není negován, je druhá věta připojena i kdyby, při negaci se užívá ani kdyby. Tobě by neznělo špatně, ani kdyby se to jmenovalo náměstí Latrín. Mošemu by nebylo pomohlo, ani kdyby býval byl ráno s Gabrielem, neboť nebyl příliš bystrého ducha. Nebyl by vítaný,

44

ani kdyby se vrátil až za tři roky. V tom případě by mu nevadilo, ani kdyby je všechny zabil. Nedám ti přece ani groš, ani kdyby ses na hlavu postavil! ani když Novočeská skladba (s. 326) a MČ 2 (s. 226) uvádějí daný výraz jako prostředek uvozující vedlejší věty podmínkově přípustkové, v nichž se vyjádří, že se hlavní děj uskuteční za libovolných skutečností, jedná se zde o okolnost reálnou. Jde o stejný případ jako u předchozího výrazu; ani když splňuje všechna kritéria konjunkcionalizace, a proto jej hodnotím jako spojku stabilizovanou. Obsah věty řídící je zde negován. Jestliže obsah věty řídící negován není, užije se spojka i když; jedná se zde o vztah komplementární distribuce. S usínáním neměl problémy ani když byl střízlivý. V tom se určitě nemýlíte, ale já si myslím, že nebude souhlasit, ani když ho o to požádám já. Alex spustil monotónním hlasem, který se mu nezachvěl, ani když líčil pád do hloubky a neodvratnou smrt. Neřekla kdo, ani když ji předvolali na policii, řekl Starší. Dokonce ani když nemluvila, nezapnula si obličejový kryt filtršatů. ano i Základy české skladby (s. 285), Souvětí spisovné češtiny (s. 78), Česká mluvnice (s. 404), Skladba spisovné češtiny (s. 252), MČ 2 (s. 225), PMČ (s. 351) a ČŘaJ (s. 348) řadí daný výraz mezi parataktické stupňovací, tak i Novočeská skladba (s. 384), jež jej úžeji vymezuje jako prostředek stupňování vzestupného. Vzhledem k příkladům z korpusu je zřejmé, že ano i slouží k vyjádření gradace mezi větami a větnými členy. Ano i lze

45

nahradit výrazem dokonce. Výraz tedy hodnotím jako stabilizovanou spojku gradační. V současném jazyce patří mezi výrazy zastaralé; v korpusu syn2000 se nejvíce vyskytuje v textech K. Čapka (Válka s mloky). … bylo instalování Salamandrů ve všech částech světa vítáno namnoze se živým zájmem, ano i s nadšením… Pravda ovšem je, že předtím bývaly korzárské lodi a posádky vyzbrojeny kulomety, ano i lehkými děly, ne sice proti Salamandrům, ale proti nekalé konkurenci druhých pirátů. Nikdo nemohl být laskavější, ochotnější a úslužnější, nežli byl on k přátelům, ano i k neznámým. Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! A já s největší ochotou vynaložím všechno, ano i sám sebe vyčerpám pro vaše duše. ano přímo Skladba spisovné češtiny (s. 252) výraz hodnotí jako spojku a vytýkací příslovce stupňovací, MČ 2 (s. 225) pouze jako parataktický spojovací výraz stupňovací. V korpusu syn2000 se vyskytuje pouze jeden příklad tohoto výrazu. Na základě níže uvedeného příkladu hodnotím celé ano přímo jako prostředek vyjádření gradace, výraz lze nahradit dokonce. …následkem toho vládnou prostředky téměř neomezenými; mohou vám váš svět dobře, ano přímo skvěle zaplatit. až i Novočeská skladba (s. 385) považuje tento výraz za parataktický prostředek stupňování vzestupného.

46

MČ 2 (s.225) jej považuje za parataktický výraz stupňovací. Na základě příkladů ze syn2000 nepovažuji až i za spojkový výraz, ale za dva samostatné lexémy, a to spojku podřadicí (časovou, účinkovou) a částici vytýkavě zdůrazňovací. Výraz až i zde nelze nahradit žádným jiným synonymním výrazem; částice i zde vyzdvihuje nějaký neobvyklý, neočekávaný fakt. Výraz se uplatňuje v rámci souvětí. Kapitán si zase přál být o deset, dvacet nebo padesát roků starší, až i revoluce bude sen o minulosti. Nechal ho přede všema dělat samotného ty čtvrtobraty a půlobraty a třičtvrtěobraty, až i Pedro, ačkoliv obvykle býval hrozně klidný, rudl vztekem. Pod různými záminkami oddaloval však sazbu tak dlouho, až i soudruh Vohnout na podzim roku 1944, ztratil zájem o publikaci… až konečně Základy české skladby (s. 239) uvádějí tento výraz jako spojovací prostředek vyjadřující určení času (následnost), přičemž v typu stáli s dcerou mlčky proti sobě, až konečně napřáhl starý ruku dochází k přechodu ke koordinaci. F. Kopečný tvrdí, že až se zde dá nahradit souřadným ale. Novočeská skladba (s. 276) a MČ 2 (s. 226) uvádí tento spojovací výraz jako uvozovací prostředek vedlejší věty časové, jež vyjadřuje následnost děje po ději věty řídící. Vedlejší věta časová vypovídá o době trvání děje věty řídící. Příruční mluvnice češtiny (s. 559) uvádí až konečně jako spojovací výraz poměru kopulativního uvozující věty vyjadřující „plynulý přechod s vyvrcholením“: Dlouho jsem o tom přemýšlel, až jsem konečně všechno pochopil.

47

První příklad z korpusu syn2000 odpovídá interpretaci F. Kopečného. S jeho interpretací však nesouhlasím; nepovažuji zde za vhodné nahradit až spojkou ale. Ručička hodin se pomalu, stydlivě sunula, až konečně došla do poloviny, uvnitř stroje přeskočil kovový zub a hodiny odbíjely půl osmé. U následujícího příkladu se jedná o stupňování zakončené vyvrcholením děje, až konečně je zde spojením spojky a částice strukturující text. Prosil, nabízel vysoké řády, až konečně vyhrožoval. V následujícím případě jde o spojku až a částici emocionální konečně. Nejhorší je, když všichni čekají, až konečně půjdete k čertu. až najednou Skladba spisovné češtiny (s. 310) uvádí až najednou jako výraz charakteristický pro věty časové vyjadřující děj, který nečekaně přerušil jiný děj. V těchto případech nemá věta časová povahu časového určení věty první: Choval se velmi průměrně a normálně, až najednou z ničeho nic provedl skopičinu (s. 311). MČ 2 (s. 226) hodnotí tento spojovací výraz jako hypotaktický temporální. V korpusu se tento spojovací výraz vyskytuje většinou ve větách časových, jež nevypovídají o časovém určení věty první, ale jedná se o časové vyjádření děje nečekaně přerušujícího děj jiný (viz Skladba spisovné češtiny, s. 310).

48

Až najednou považuji za spojku a příslovce způsobu s významem náhle 6 , kterým je vyjádřen moment překvapení. Uplatňuje se především v rámci souvětí. Dlouho nic, až najednou jeden mrtvý praštil kartami a vstal. Dlouho nic nejelo, až najednou náklaďák, zamávala jsem a on zastavil. Hosté se počali vytrácet, až z nich najednou zbyl jenom jediný. Razil si cestu spletitým houštím, až se najednou ocitl zpátky na stezce. Vyhrál jsem ji a má literární sláva se rychle šířila, až jí najednou někdo zatnul tipec. až tu Novočeská skladba (s. 276) a MČ 2 (s. 226) uvádí až tu jako spojovací výraz vyskytující se ve vedlejších větách temporálních, jež vypovídají o době trvání děje věty hlavní: Chodila, kam ji oči nesly, až tu vidí před velikým domem chumáč vojáků (1977, s. 276). Ve významu temporálním se tento spojovací výraz v korpusu syn2000 vyskytl pouze dvakrát: …protože se v něm sešel kroužek chartistů, nikdo neví přesně nic, dohadují se, až tu

profesor

řekne… Ticho v napjatém očekávání bylo věčností, až tu konečně, opatrně jako stín, pomalinku z pravé strany buku přicházel srnec s větrníkem v trávě, hledal stopu srny. Vzhledem k tomu, že v korpusu se vyskytly pouze dva doklady tohoto výrazu ve významu časovém, mohu jej těžko objektivně posoudit. Na základě těchto výskytů však lze vyvodit závěr, že tento výraz splňuje všechna kritéria konjunkcionalizace, je tedy možné považovat jej za spojku stabilizovanou.

6

Výraz najednou hodnotí jako příslovce s významem náhle, znenadání, nečekaně Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 198).

49

ba ani, ba dokonce, ba i Základy české skladby (s. 259), Novočeská skladba (s. 384), Česká mluvnice (s. 404), Skladba spisovné češtiny (s. 252), MČ 2 (s. 226), MČ 3 (s. 469), Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 24), PMČ (s. 565) a ČŘaJ (s. 348) uvádí ba ani, ba dokonce a ba i jako spojovací výrazy parataktické gradační, kdy je další člen spojení zdůrazněn a zároveň se uplatňuje modalitní hodnocení: nemluvil, ba ani na pozdrav neodpovídal. Souvětí spisovné češtiny (s. 78) zmiňuje, že věty v stupňovacích souvětích mohou být kromě jiného ve věcněobsahovém poměru slučovacím, kdy spojovací výraz lze nahradit spojkou a, a z gramatického hlediska tedy dochází ke zrušení poměru gradačního: Nějak vyrudla ta někdejší paráda, už nenahání hrůzu, ba ani nevzbuzuje odpor = už nenahání hrůzu a ani nevzbuzuje odpor. V korpusu se vyskytuje celkem 352 případů výrazu ba ani, jenž spojuje jak větné členy, tak i věty v souvětí souřadném v poměru gradačním. Výraz ba dokonce se vyskytuje v korpusu v přimykavém postavení celkem 432 krát. Z padesáti náhodně vybraných výskytů pouze 19 dokládalo ba dokonce vyjadřující poměr gradační v souvětí, v ostatních výskytech šlo o spojení větných členů. Výraz ba i se v korpusu vyskytl celkem 563krát a stejně jako u výrazů předchozích nejčastěji spojuje větné členy. V případě ba ani se jedná o dva samostatné lexémy; částici modalitní ba a spojku ani následující po záporu. Kladným protějškem ba ani je výraz ba i. Hodnotím jej stejně; jde o částici ba a slučovací spojku i.

Domnívám se, že následující příklady dokládající výraz ba ani jsou v souladu se Souvětím spisovné češtiny (s. 78). Ba

50

zde lze nahradit spojkou a, čímž dojde ke zrušení poměru gradačního. Mojí útěchou není náboženství, jóga, rum, ba ani pořádný spánek. Ježíš není Bůh minulosti, ba ani přítomnosti, ale budoucnosti. V první chvíli jsem nedokázala vyřknout slovo, ba ani polknout. Zjev dosti důstojný, až na jistou zpustlost, ošumělost, ba i špínu. Všechno však má své meze, ba i ty vlastnosti. Ale záplava dalších myšlenek jako by ho zase trochu uklidnila, ba i setřela jeho slzy. Jason poznal mnoho žen a občas ho některá uchvátila, ba i okouzlila. Ba dokonce hodnotím jako dva samostatné lexémy, a to částici modalitní ba a příslovce dokonce. Výraz vyjadřuje gradaci. Částici ba lze z věty beze změny významu vypustit. Obě jsou ctižádostivé, ba dokonce bezohledné. Lebeděvova vila byla nevelká, ale pohodlná, ba dokonce hezká. Vždycky jen dychtil přidružit se k nám, ať jsme dělali cokoli, ba dokonce zkoušel chodit s námi na procházku. Kolja ho trpce rmoutil, ba dokonce pohoršoval tím, že měl ke knížeti volný přístup. ba právě naopak Z výše uváděných mluvnických prací zmiňuje tento spojovací výraz pouze MČ 2 (s. 225) a hodnotí jej jako parataktický gradační. U tohoto výrazu se zřejmě jedná o spojení spojky ba, částice prostě zdůrazňovací právě a částice naopak, odkazově

51

členící text nebo též rektifikačně odkazující. Funguje jakožto nevětná výpověď, která vyjadřuje adverzativnost, nikoli gradaci, jak uvádí MČ 2. Vztek krále neopouštěl, ba právě naopak. Přesto tiskárna ČD finančně ztrátová není, ba právě naopak.

Neplatí to

samozřejmě bez výjimek, ba právě naopak, ale milovník drobných exotů si najde vždy to své. Psát dětem dopisy na letní tábor není hřích, ba právě naopak, nikdy jich není dost. Našim hráčům se nedá vytknout, že by nebojovali, ba právě naopak. Podle jejich názoru není neschopnost palestinské samosprávy účinně zakročit proti teroru objektivní, ba právě naopak. Ten den sluníčko příliš nehřálo, ba právě naopak foukal studený vítr. byť i Základy české skladby (s. 284) uvádějí spojovací výraz byť i jako hypotaktický, jenž se v hovorovém jazyce nevyskytuje. Z výkladu vyplývá, že jej autor řadí mezi výrazy knižní přípustkové 7 . Novočeská skladba (s. 326), Skladba spisovné češtiny (s. 330), MČ 2 (s. 226) a MČ 3 (s. 492) hodnotí byť i jako spojku, jež uvozuje vedlejší věty podmínkově přípustkové (event. časově přípustkové). V těchto větách dochází k vytčení krajní okolnosti nereálné, za níž se děj hlavní věty ještě uskuteční. Dále se vyskytuje jen ve spojení s 3. osobou ve větách podmínkově přípustkových, kdy jde o vyjádření toho, že se děj věty hlavní uskuteční za libovolných okolností (tedy i nepříznivých): Zdrcovala jeho kritika, byť i bývala sebeobalenější (Novočeská skladba, s. 327). Spojka byť i

7

S tím je v souladu i Česká mluvnice (s. 402) a PMČ (s. 480 - 481), která přípustku nazývá „příčinou neúčinnou“.

52

funguje jako souřadicí spojovací prostředek mezi členy v poměru přípustkovém (Novočeská skladba, s. 329): U nás dostává se lidem, byť i ne pomníků, alespoň pěkných pohřbů. Souvětí spisovné češtiny (s. 213) považuje byť i za spojku. Uvádí, že přípustkový význam spojky byť se někdy posiluje zdůrazňujícím slovcem i aj. Uvádí příklady na věty a) amodální (Slyšela jsem často, že usilovné veršování v mládí, byť i později přestalo, ukazuje k jistému nadání), b)prostě oznamovací (Bylo znát, že posud nezapomněl Nelle na noční výstup, byť i se o něm nikdo z obou nezmínil). V korpusu syn2000 se vyskytuje množství příkladů, kde byť i funguje jak jako spojovací prostředek mezi členy v poměru přípustkovém, tak i jako spojka uvozující vedlejší větu přípustkovou. Byť i považuji za nestabilizovanou spojku v procesu konjunkcionalizace; nesplňuje kritérium přimykavosti. Lze ji nahradit přípustkovou spojkou i když. Z hlediska stylistického se jedná o knižní výraz, v současném jazyce spíše okrajový (např. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost byť neuvádí). Bylo to k zoufání, třída se k vám obracela udupaně neprostupnou, byť často i oddanou tváří, pokorně dříčskou nanejvýš, skoro nikdy zaníceně zvídavou a žádostivou. Nejlepší je stanovit nějaká vzájemná pravidla a nikdy netrestat dítě, když řekne pravdu, byť by i byla trestuhodná. Nejednou se ke mně vyslovil, byť i jednou nohou byl prý v hrobě, že přece neustane učiti se. Jestliže máme být čestní, musíme vyznat, že nám přišlo žít na světě, byť i Boha nebylo. A byť by i mlela pomalu, musí domlet v čase a světě tomto.

53

byť jen Základy české skladby (s. 237) uvádějí tento spojovací výraz jako přípustkový, jenž může vyjadřovat přípustku jak v souvětích, tak i mezi členy ve větě jednoduché (Sednu si, byť jen na chvíli). MČ 2 (s. 226) tento výraz hodnotí jako podmínkově přípustkový. Byť jen hodnotím jako dva lexémy; spojku a částici měrově hodnotící, pomocí níž mluvčí vyjadřuje svůj hodnotící vztah k ději, činnosti, vlastnosti, kvalitě, kvantitě aj. z hlediska jejich míry (MČ 2, s. 235). Dochází tak k modifikaci předchozí výpovědi. Výraz se vyskytuje ve větě jednoduché i v souvětí. V následujících příkladech vyjadřuje mluvčí pomocí částice jen svůj hodnotící vztah k činnosti nebo ději z hlediska jejich míry. Bude oplácet ránu ranou, byť jen symbolicky. Časem zjistil, že mu moc prospívá, když ho něco dokáže rozptýlit, byť jen občas a na pár minut. Zdá se, že přestavba a nové myšlení začaly přece jen působit, byť prozatím jen v jedné z oblastí našeho vrcholového sportu. Programy „normální“ jsou autorsky plně chráněny a jejich kopírování, byť jen pro vlastní potřebu, je zákonem zakázáno. Stolování také zcela uvědoměle ukončete, aniž by vám byť jen bleskla hlavou myšlenka, kdypak že se vám asi naskytne příští příležitost k jídlu. Zná jej každý, kdo byť jen začal koketovat s lekcemi klavíru. Zoufalý pocit pro každého, kdo byť jen slyšel o podmanivé kráse dunajských slepých ramen. V následujících příkladech je částicí jen vyjádřeno hodnocení mluvčího týkající se míry kvality.

54

Jde-li naproti tomu o převod z jednoho grafického systému do druhého, byť nutně jen přibližný, zvláště u velmi odlišných grafik, např. z čínské do české, mluví se o transliteraci.

byť třebas Souvětí spisovné češtiny (s. 213) řadí tento výraz mezi přípustkové. Uvádí, že spojka byť se někdy posiluje zdůrazňujícími slovci, popř. ve spojení s třeba: Jsi moje žena a já nedovolím, aby se kdokoli, byť to byl třeba tvůj bratr, mezi nás dva pletl. MČ 2 (s. 226) tento výraz hodnotí jako podmínkově přípustkový. V korpusu syn2000 se výraz byť třebas vyskytuje pouze třikrát: Ale viděl jsem i větší zvrácenosti, byť třebas jen ve filmu či v televizi. Vzdávám se, byť třebas nerada. Ve všech těchto případech byť třebas funguje jako spojovací prostředek podmínkově přípustkový ve větě jednoduché. Třetí příklad je poněkud odlišný od ostatních, byť třebas zde nemá funkci spojovací, nýbrž funkci rematizátoru (jde o částici): Sociální demokraté jsou v zájmu získání moci schopni a ochotni přijmout byť třebas tichou podporu PDS. Na příkladu K. Svobody (viz výše) můžeme vidět, že není splněno kritérium přimykavosti, proto nemůžeme byť třebas považovat za stabilizovanou spojku, nýbrž za spojku nestabilizovanou v procesu konjunkcionalizace, v současném vyjadřování málo frekventovanou. či přímo/spíše Kopečný (1958, s. 264) řadí výraz či spíše mezi parataktické odporovací, jež vyjadřují rektifikaci, v níž se

55

druhým členem teprve definitivně pojmenovává: ona, či spíše její matka ho ihned pozvala. Skladba spisovné češtiny (s. 173) a

MČ 2 (s. 225)

hodnotí či spíše jako spojovací výraz spojení vylučovacího s významem rektifikace. MČ 2 stejně chápe i výraz či přímo. Podle mého názoru se nejedná o vylučovací výrazy, jak je chápe MČ 2, nýbrž o vyjádření rektifikace pomocí gradace; rektifikaci nelze vyjádřit disjunkcí. Výrazy nepovažuji za synonymní. Či přímo považuji za dva samostatné lexémy; spojku a částici vytýkavě zdůrazňovací. Leží tu i ti, kdo bojovali v méně oprávněných či přímo nespravedlivých válkách. Dokonce byla pokládána za převtělenou vílu, peri, či přímo za čarodějku. Kdyby byl život rodičů poznamenán polopravdami či přímo lží, nebylo by divu, že děti začínají kopírovat jejich životní styl. Podle expertů tyto povinné výdaje ničí či přímo likvidují menší a střední firmy v bývalé NDR. Zda by jeho svaz vyhlásil stávkovou pohotovost či přímo přerušil práci, však neupřesnil. Následující příklad se od ostatních liší; výraz přímo je zde příslovcem s větněčlenskou platností. Pokud si jej budete vyrábět sami, postačí lišty přiložit či přímo přilepit k této lince a slepit v rozích. Či spíše hodnotím celé jako výraz částicové povahy, který lze nahradit např. rektifikačně odkazující částicí respektive nebo výrazem lépe řečeno. Obnažená kráska leží, či spíše se tak nějak vznáší na mořských vlnách, jako by spočívala na kanapi… Tato sféra či spíše

56

"kategorie", to je příspěvek mé soukromé existence k existencialismu. Není-li Bůh, rodí se hodnoty z lidí či spíše mezi lidmi. Kdesi v místech na jejím horním počátku, či spíše snad na konci býval jakýsi plácek s rybníčkem, kde se říkalo Na Cabriku. Přelétla Richardovy klikyháky a Richard poprvé viděl, jak se zarděla, či spíše zrudla a naběhla vzteky. Jejich jímavost spočívá právě v tom, jak nechtějí či spíše neumějí být jímavé. Král současného muzikálu Andrew Lloyd Webber uvažoval, či spíše snil o hudebně jevištním provedení Eliotovy kočičí poezie již dávno. divže/div že Novočeská skladba (s. 168) uvádí pouze div, že: Div, že smrt ji neovane. V tomto případě je div považováno za substantivum klesající v příslovce, že je chápáno samostatně jako spojka. Souvětí spisovné češtiny (s. 137), Skladba spisovné češtiny (s. 319), MČ 2 (s. 227), MČ 3 (s. 486) a PMČ (s. 353) uvádějí, že „zvláštním typem vět účinkových jsou záporné věty s div; divže, které vyjadřují účinek, jenž se (k našemu překvapení) o vlásek neuskutečnil.“ Př.: Kdyby mu jíst nedali, on za tu čest, že je pacholkem, bude se dřít, že div nepadne (Souvětí spisovné češtiny, s. 319), Zamotala se, div že neupadla (MČ 3, s. 486). SSJČ (s. 326) a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 60) hodnotí div že, divže jako příslovce s významem téměř, skoro, málem. Divže/div že považuji za nestabilizovanou spojku, a to z toho důvodu, že u tohoto výrazu nebyl dosud ustálen pravopis. Z obou variant je frekventovanější div že.

57

Ponořen v tyto myšlenky divže nevlezl až doprostřed tenisového hříště… Ruku jim mohla utrhnout, divže hrušku s vlastním prstem nespolkla. Útržky myšlenek vířily a kroužily v šíleném kole, divže nezačaly klepat jako porouchaný stroj. Pásek vyprskl a v záchvatu smíchu zvedl pavoučí nohy do výše, divže nekopl učitele do nosu. Bylo mi těžko na duši, smutek mě sžíral, divže jsem se hořce nerozplakal… Nyní se rozložení sil změnilo div že ne v opak. Ženich už stál přede dveřmi, už už se dral dovnitř, div že nás samou láskou nesnědl i s chlupama. dokud ne Novočeská skladba (s. 275), MČ 2, (s. 226), PMČ (s. 354) a ČŘaJ (s. 315) tento výraz hodnotí jako hypotaktický časový, jímž se vyjadřuje předčasnost děje vedlejší věty časové před dějem věty hlavní. Dále pak vyjadřuje následnost děje časové věty po ději věty řídící (Novočeská skladba, s. 276). Skladba spisovné češtiny (s. 308–309) a MČ 3 (s. 479) uvádějí, že věty se spojkou dokud ne vyjadřují konečnou mez děje věty hlavní uvedením děje, který jej přeruší nebo jinak ukončí: On nepovolil, dokud neztichla. Vzhledem k tomu, že ne v rámci výrazu dokud ne funguje pouze jako záporový prefix u slovesa a nikoli samostatně, nepovažuji dokud ne za spojkový výraz. Domnívám se, že se zde jedná o časovou spojku dokud, která uvozuje vedlejší větu vyjadřující přerušení děje věty řídící; sloveso ve větě vedlejší je nutně záporné. Věty s dokud ne odpovídají větám uvozeným spojkou až, ve kterých je sloveso kladné. Předkloňte se, dokud neucítíte mírný tah, ale ne do bolestivého extrému. Spojené státy a do značné míry i Velká

58

Británie jsou proti zrušení sankcí, dokud Irák nesplní všechny rezoluce a ne jenom ty… Tak bylo zaseto sémě velkého problému vztahu církve a státu, který měl narůstat, dokud o tisíc let později téměř nerozpoltil základy obou institucí ve dví. dříve než(li) Novočeská skladba (s. 275), Souvětí spisovné češtiny (s. 185), Skladba spisovné češtiny (s. 306), Česká mluvnice (s. 397), MČ 2 (s. 226), MČ 3 (s. 477) a SSJČ (s. 418) popisují dříve než(li) jako spojovací výraz uvozující vedlejší věty příslovečné časové, jenž vyjadřuje neshodu v dobách, v níž se realizuje děj věty hlavní a děj věty vedlejší: Dřív než selka vdala dceru, nastěhovali se všichni do pěkného dřevěného statku (Novočeská skladba, s. 275). Ale smrt mučednická byla přisouzena Václavovi, dříve nežli přišla odpověď řezenského biskupa (Skladba spisovné češtiny, s. 307); Dříve než se rozhodl, bylo už místo obsazeno (Česká mluvnice, s. 397). Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 72) hodnotí dříve než(li) jako příslovce ve funkci spojky podřadicí časové: Dříve než přijde, budu hotov. Příruční mluvnice češtiny (s. 354) hodnotí dříve než jako spojku. Výraz hodnotím jako dva samostatné lexémy; příslovce a spojku hypotaktickou časovou. Uplatňuje se v rámci souvětí. Než je polyfunkční spojka, která se však ve spojení s výrazem dříve stává jednoznačně časovou. Ale dříve než začnu o tom bytě, měl bych říct pár slov o samotné Ifigenii. Utáhne-li se oprátka, dříve než ho dokončím, zůstanou ještě miliony, které dopíší jeho "happy end". Ale dříve než se vrátila deputace, přišla odpověď, o které píše Vejrych…

59

Kdo tuto písničku třikrát zazpívá, dříve nežli pije nebo posnídá, aj, tomu Pán Bůh štěstí, zdraví dá… hned jak Základy české skladby (s. 239), Česká mluvnice (s. 397), MČ 2 (s. 226), MČ 3 (s. 478), PMČ (s. 354) a ČŘaJ (s. 315) uvádějí tento výraz jako prostředek vyjádření děje předčasného; děj časové věty předchází před dějem věty hlavní. Novočeská skladba (s. 275) jej řadí rovněž mezi prostředky vyjádření vedlejšího děje předčasného, přičemž dodává, že se zde jedná o zdůraznění a že doba začátku hlavního děje je přesně vázána na uskutečnění děje věty vedlejší. Jde o rychlé vystřídání dějů: Hned, jak budeš na místě, piš. Skladba spisovné češtiny (s. 305) popisuje vznik hned jak jako spojení příslovce hned a spojky jak. Hned jak autoři považují za složenou spojku, jež vyjadřuje předčasnost vedlejšího děje: Praštím tě, hned jak přijdu (s. 306). Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 117) jej hodnotí jako spojovací výraz podřadicí hovorový: Hned jak přišel, umyl se. Časový výraz hned jak hodnotím jako spojku stabilizovanou, kterou lze nahradit spojkou jakmile. Hajný byl ten den v hospodě první, hned jak se otevíralo, aby náhodou o něco nepřišel. Uvažuju, že listí zase rozhážu po celé zahradě, hned jak odejde. Viděla jsem to na tvým odporným ksichtě, hned jak jsi sem vlezl. Ale hned jak vyřešil tuhle nepříjemnost, byla na obzoru druhá. Byl bych rád, kdybyste mi zavolala hned, jak dokončíte ohledání. Řekl, že hned, jak to bude možné. Rybí mluvčí se začaly prodírat mezi dvořany dopředu hned, jak jejich Pán promluvil.

60

hned když Novočeská skladba (s. 275), Skladba spisovné češtiny (S. 303) a MČ 2 (s. 226) daný výraz uvádí jako prostředek vyjádření předčasnosti děje časové věty před dějem věty hlavní. Na základě dokladů z korpusu výraz hodnotím jako nestabilizovanou spojku stejně jako u výrazu předchozího. Hned když můžeme považovat za synonymum k frekventovanějšímu výrazu hned jak. Vyčetl to z jeho tváře hned, když přišel… Cožpak jsem vám to neřekl hned, když jsem vás uviděl? Škoda že mě to nenapadlo hned, když jsem se dopoledne vrátil z nádraží. Pochvalu naopak získává Puštík, který zaplatil jako první a hned, když se to dozvěděl. Chlapci si na to hned pravidelně stěžovali každý den, hned když jsem se vrátila z práce. Všelijaká vyrušení začala, hned když jsme v lednu 1982 přijeli do vymrzlé a zasněžené Prahy.

i když Základy české skladby (s. 236) uvádějí tento výraz mezi výrazy přípustkovými, přičemž navrhují nazývat takovýto typ zdůrazněně přípustkovým 8 : i když mám rád karty, soulad v rodině mám ještě raději. Novočeská skladba (s. 326) a Skladba spisovné češtiny (s. 329) 9 považují tento výraz za uvozovací prostředek vedlejší věty podmínkově přípustkové, v níž se vytýká krajní okolnost reálná, za níž se děj věty hlavní ještě uskuteční. Dále (s. 329) uvádí, že i když může souřadně spojovat i větné členy.

8 9

V. Šmilauer (s. 326) tento typ nazývá podmínkově přípustkovým. Skladba spisovné češtiny (s. 329) jej hodnotí jako spojovací výraz.

61

Souvětí spisovné češtiny (s. 212) řadí i když mezi spojky uvozující věty přípustkové modálně dvojznačné. Česká mluvnice (s. 402) jej považuje za spojovací výraz přípustkový 10 , někdy podmínkově přípustkový, stejně tak i MČ 3 (s. 491), jež jej však považuje za spojku. MČ 2 (s. 226) a ČřaJ (s. 318) jej považují za hypotaktický výraz podmínkově přípustkový. Výraz i když vyhovuje všem kritériím konjunkcionalizace, proto jej můžeme považovat za spojku stabilizovanou podmínkově přípustkovou; lze ji nahradit například spojkou přestože, třebaže aj. A tak jedete, kam až to jde, i když zřetelně vidíte tu značku. Vypadala, že přepadne, i když seděla. Občas se dokonce příšerně styděl, i když byl starší než většina kolegů v jeho ranku. V následujících příkladech dochází k modifikaci výpovědi pomocí připojení zpřesňující informace v postpozici. Je to prima holka, i když trochu upovídaná. Mluvil plynně rusky, i když s estonským přízvukem. i kdyby Základy české skladby (s. 236) uvádějí i kdyby mezi výrazy přípustkovými, přičemž navrhují nazývat takovýto typ zdůrazněně přípustkovým: i kdybys celý svět získal, nebyl bys šťasten bez čistého svědomí. Novočeská skladba (s. 326) a Skladba spisovné češtiny (s. 330) považují tento výraz za uvozovací prostředek vedlejší věty podmínkově přípustkové, v níž se vytýká krajní okolnost nereálná, za níž se děj věty hlavní ještě uskuteční. 10

Za spojovací výraz přípustkový jej považují i SSJČ (s. 164) a PMČ (s. 354).

62

Souvětí spisovné češtiny (s. 208) uvádí, že přípustková hypotaktická spojka i kdyby je protějškem spojky i když a uvozuje věty přípustkové amodální. Česká mluvnice (s. 402) jej chápe jako spojovací výraz přípustkový 11 , někdy podmínkově přípustkový. MČ 2 (s. 226) a ČŘaJ (s. 318) jej hodnotí jako hypotaktický výraz podmínkově přípustkový. I kdyby můžeme hodnotit z hlediska konjunkcionalizace stejně jako i když, tzn. jako spojku stabilizovanou, a to podmínkově přípustkovou. Uplatňuje se v rámci souvětí. Prostě mu tu radost neudělají, i kdyby je to nic nestálo. Havel nemohl nic zastavit, i kdyby byl chtěl. Kůň nežere nikdy nic, co není k jídlu, i kdyby

měl hlady zcepenět. Potěšilo by

je patrně, i kdyby bylo zemětřesení. jak jen(om) Novočeská skladba (s. 275), MČ 2 (s. 226), MČ

3 (s.

479) a PMČ (s. 448) uvádějí tento spojovací výraz jako prostředek vyjádření předčasnosti děje věty časové před dějem věty řídící. V korpusu syn2000 se existence tohoto výrazu jakožto časového nepotvrdila; vyskytuje se zde většinou jako uvozovací prostředek vedlejších vět příslovečných měrových nebo způsobových. Varianta jak jen (573 výskytů) je mnohem více frekventovaná než jak jenom (24 výskytů). Výraz hodnotím jako dva samostatné lexémy, a to jako zájmenné příslovce a částici vytýkavě zdůrazňovací. Můj okres byl vyprahlý, jak jen může být vyprahlý okres, kde je hodně baptistů. Šidíme všichni, jak to jen jde. Tak tiše, jak jen byl schopen, kradl se Lowry pryč. 11

Jako spojovací výraz přípustkový jej chápe i SSJČ (s. 164) a PMČ (s. 354).

63

Vzala mě do náruče a tak jak jenom ona to umí, dlouho mě držela a třásla se. Pošlete sem materiál o Johnu Hickeyovi tak rychle, jak jenom to půjde. jako by Novočeská skladba (s. 145), Skladba spisovné češtiny (s. 314), Česká mluvnice (s. 399) 12 a PMČ (s. 454) uvádějí daný výraz jako prostředek vyjádření kondicionálu ve větách vedlejších (způsobové komparativní, přísudkové), v nichž je vyjádřen „děj jen představovaný v přirovnání s něčím jen myšleným“: Mluví, jako by zlata jen ukrajovala (Souvětí spisovné češtiny, s. 145); A to vše, jako by hrách na stěnu házel (Souvětí spisovné češtiny, s. 168). K tomu se vyjadřuje K. Svoboda (1972, s. 214):“Zvláštností kondicionálových vět přirovnávacích zejména s jako je, že kondicionálový komponent by následuje přímo za spojkou, že nemůže být od ní oddělen jiným výrazem, jestliže přirovnávací věta podává svůj obsah jako jen myšlený (…); mezi spojovací výraz a by je možno v tomto významu vložit větný člen pouze tehdy, je–li silně zdůrazněn; od spojovacího výrazu může být by odděleno i větným členem nezdůrazněným tehdy, podává–li věta svůj obsah jako podmíněný.“ V těchto větách může být jako by nahrazeno jako kdyby. Svoboda tyto věty nazývá podmínkově přirovnávacími (s. 215). MČ 2 (s. 227), Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 117) a ČŘaJ (s. 315) daný výraz hodnotí jako hypotaktický komparační. Domnívám se, že se nejedná o spojkový výraz, nýbrž o spojení spojky jako a kondicionálového komponentu by, který tvoří součást slovesného tvaru ve způsobu podmiňovacím.

12

Česká mluvnice (s. 399) klade důraz na odlišení od příslovečně spřežky jakoby.

64

V krku mu pískalo, jako by v něm byl schovaný fotbalový rozhodčí. Když byl vzdálen asi sto metrů, postavil se krásně z boku, jako by si říkal o ránu. Ten sousta polykal, jako by to měl úkolem. Rhonda vypadala, jako by se celá zhroutila do sebe. Vypadalo to, jako by mu Tommy chtěl ty hrůzné události připomenout. Ty druhé nic neříkají, jako by vedle ní zkameněly překvapením. jako kdyby, jako když, jako že Novočeská skladba (s. 285) uvádí výrazy jako kdyby, jako když jako výrazy spojovací vyskytující se ve spojení s kondicionálem; jedná se o srovnání s dějem nereálným: Svědek se zvěčnil nedbalou parafou, jako kdyby podpisoval obchodní dopis. Výraz jako že se používá s indikativem: Nepřijdete tak jistě, jako že se jmenuji Barnabáš, o nic. Svoboda (1972, s. 215) uvádí, že ve větách podmínkově přirovnávacích je spojovací výraz jako by totožný s jako kdyby. Dále zmiňuje (s. 216), že opačně lze věty s jako kdyby zpravidla převést na věty s jako by: Jedou požárníci a tváří se, jako kdyby hořel mrakodrap. Substituci považuje za méně vhodnou, je–li potřeba podmínkovost explicitně vyjádřit: Obávám se, že se zde nebudete baviti tak dobře, jako kdybyste stáli před klecí opic. Někde je zcela neadekvátní: Musím se přiznat, že ta strašná zpráva nebyla tak strašná, jako kdyby mne zatkli. Věty s jako kdyby a jako když označuje Svoboda za přirovnávací podmínkové. Věty s jako když však mohou být i větami přirovnávacími časovými: Nic, odpověděla, kolébajíc se na patě a otřela si líčko o jeho rukáv, jako když byla malá. Věta s jako když zde vyjadřuje děj reálný (1975, s. 216). O větách pravdivostně přirovnávacích mluví Svoboda v souvislosti s jako že. Tuto konstrukci považuje za

65

hovorovou. Pravdivost výpovědi první se srovnává s pravdivostí výpovědi druhé: S uhlím budeš pracovat, jako že jsi Pulpán (s. 215). Uvádí: „Částice že tu nesignalizuje syntaktickou závislost, nýbrž explicitně vyjadřuje, že jde o výpověď mluvčího.“ Skladba spisovné češtiny (s. 315) a PMČ (s. 454) považuje věty s jako by za totožné s větami s jako kdyby. Také věty s jako když s indikativem vyjadřují srovnání s dějem představovaným, ale může to být i obvyklý děj reálný: Rány se rozléhaly, jako když střílí. Výraz jako že neuvádí. Česká mluvnice (s. 398) se výrazy jako kdyby, jako když podrobně nezabývá, uvádí je pouze jako spojovací výrazy vyskytující se ve větách způsobových přirovnávacích. Výraz jako že neuvádí vůbec. MČ 2 (s. 226) uvádí všechny tyto výrazy jako komparační. MČ 3 (s. 495) ztotožňuje výraz jako kdyby s jako by. Dále připomíná, že v přirovnávacích větách způsobových je možno užít i výrazu jako když s indikativem, „čímž se srovnání podává reálněji“ (s. 496). Výraz jako že neuvádí. PMČ (s. 457) považuje jako že za prostředek jistotní modality, jako výsledek stažení struktury ten vlak už nestihnete, jako je jisté, že se Karlík jmenuji: Ten vlak už nestihnete, jako že se Karlík jmenuji. Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 117) uvádí výraz jako když ve frazeologických spojeních: lže, jako když tiskne. ČŘaJ (s. 315) uvádí pouze jako když a jako kdyby na příkladech vedlejších vět způsobových srovnávacích. Podle mého názoru odpovídá výraz jako kdyby výrazu jako by. Jedná se o spojku podřadicí srovnávací, přičemž sloveso ve větě je v kondicionálu. Výraz jako když hodnotím jako protějšek výrazu jako kdyby. Pomocí jako když se vyjadřuje podmínka reálná, pomocí jako kdyby pak podmínka nereálná. Výraz jako že se vyskytuje ve větách, kdy se pomocí tohoto výrazu vyjadřuje jistotní modalita mluvčího; mluvčí je

66

absolutně přesvědčen o pravdivosti svého tvrzení, vyjadřuje se zde reálnost (typ Ten vlak už nestihnete, jako že se Karlík jmenuji). Obecně lze jako kdyby, jako když, jako že charakterizovat jako různé typy srovnávacích konstrukcí.

Jeho žena mu nadávala, že prý se chová, jako kdyby týden nejedl. Vinnetou zavřel oči, jako kdyby usilovně nad něčím přemýšlel. To by bylo stejné, jako kdyby námořní kapitán opouštěl potápějící se loď. Hrdlo se mu stáhlo, jako kdyby vdechl smirkový prach.

Strážmistrův hlas praskal, jako když začíná hořet bambus. Gesty jedné ruky provázel své metafory, jako když rozdává karty. Vítězslav se sice navenek tvářil, jako že se nic neděje, ale vřelo to v něm jako v papiňáku. Je tam psáno něco o tom, jako že blahoslavení jsou chudí duchem. Ty klíče měly vypadat, jako že vyklouzly Bradshawovi z kapsy, když upadl. Ale co vám říkám, je pravda, jako že je On nade mnou. jakož i Novočeská skladba (s. 375), MČ 2 (s. 225) a Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 117) považují jakož i za spojku. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí jako spojku pouze jakož, jakož i chápe jako spojovací výraz s významem a též. Novočeská skladba (s. 376) uvádí jakož i v souvislosti se spojkami parataktickými, které jsou charakteristické pro spojení kopulativní. Tato spojka připojuje volně a ještě

67

důrazněji než ostatní slučovací spojky (a, i, ani):Pijeme čerstvou vodu, jakož i kalíšek kořalky (1966, s. 375). Výraz jakož i odpovídá všem kritériím konjunkcionalizace, hodnotím jej tedy jako stabilizovanou spojku parataktickou slučovací, která zdůrazňuje připojovaný člen nebo větu. Lze nahradit slučovací spojkou a. Plní funkci spojovací jak mezi větnými členy ve větě jednoduché, tak i mezi větami v souvětí. Dále se vykrmovala jogurty, houskami, salámem, marmeládou, jakož i četnými zbytky od večeří, které jí v otlučených ešusech nosívali milenci bývalí… Nenáviděla Franca, nenáviděla komunisty a teď zřejmě nenáviděla i jeho, jakož i amerického admirála. Za manžela měla fanatického puritána, který, když od ní obdržel syna a dědice jakož i dvě dcerky, dvojčata, dlel raději na modlitbách než v manželském loži. Pak ucpal konec plechové roury, jakož i protější otvor v rakvi a usedl vedle. Podle tvídového obleku a barevné košile, jakož i z hustých licousů bylo vidět, že je to Brit…

Mařenka pak prohlásila, že je sice povoláním bardáma, ale kuchyni že rozumí, jakož i že se vyzná ve všech domácích pracích. Všichni ho znali a měli ho v úctě a lásce, jakož i on všechny dobře znal a bezpečně ochraňoval… jen aby Souvětí spisovné češtiny (s. 139) uvádí, že v předmětových větách s aby bývá někdy výraz jen, „jehož zásluhou se věta osamostatňuje, chápe se jako (nepřímá) věta přací. Ta je na přechodu k větě hlavní.“ Česká mluvnice (s. 400), MČ 2 (s. 226), PMČ (s. 353) hodnotí jen aby jako spojovací výraz, jenž připojuje větu vedlejší účelovou k větě řídící.

68

Jen aby považuji za spojení částice vytýkací a spojky aby, nikoli za spojkový výraz. Na dokladech z korpusu syn2000 se ukazuje, že se pomocí částice jen zdůrazňuje směřování děje vedlejší věty účelové. … sahal jsem si na čelo a nutil jsem se do pokašlávání, jen aby

mě poslali do postele… Stařec se svlékne, jen aby zakryl

Solibovy pozůstatky… Všichni zoufale lpěli na životě a byli ochotní podstoupit sebetrýznivější léčbu, jen aby získali alespoň nepatrnou naději na přežití. Což předstírá-li spánek, jen aby ho déle mučil? Přišel svobodník pozdě v noci probudit kapitána, jen aby mu řekl, kdo ukradl a stopil kulatinu? jen co (jenco) Novočeská skladba (s. 274), PMČ (s. 448) a Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 121) 13 považuje jen co za spojovací výraz, jenž vyjadřuje bezprostřední nástup děje věty hlavní po ději věty vedlejší, a to zejména při dějích budoucích. Svoboda (s. 186) uvádí, že věty s jenco mají po sémantické stránce blízko k větám s jakmile; „vyjadřují děj předčasný, po němž bezprostředně následuje děj ve vnitřním vztahu. Liší se od nich syntakticky a tím, že se v nich užívá jen času budoucího, ale i hovorovostí“. Na rozdíl od vět s jakmile však mají věty s jenco slabou hypotaktičnost (s. 188), což se projevuje tím, že mohou být volně připojeny a bývají často oddělovány tečkou: “Hned, Oto,“ odpověděla mírně. „Jen co uložím Bedřicha“.

Dále se věty s jenco podobají také některým

větám s až (viz 1972, s. 180). Dále Svoboda poukazuje na to, že se komponent co dosud v některých gramatikách píše odděleně, stejně tak, jako je tomu u spojky zatímco.

13

Slovník spisovné.češtiny pro školu a veřejnost (s. 121) výraz hodnotí jako hovorový.

69

Česká mluvnice (s. 397) uvádí pouze to, že daný spojovací výraz uvozuje věty časové, jež vyjadřují časové určení nebo omezení týkající se obsahu řídící věty. Skladba spisovné češtiny (s. 306) hodnotí jen co jako hovorovou spojku časovou, jež se užívá většinou při ději budoucím, který se jistě uskuteční. Vyskytuje se zde v psané podobě odděleně: Jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme. MČ 2 (s. 226) řadí jen co mezi výrazy hypotaktické časové a uvádí obojí psanou podobu tohoto výrazu (jen co/jenco). Na základě příkladů z korpusu syn2000 můžeme konstatovat, že v současném jazyce se vyskytuje daný výraz už pouze v jedné psané podobě, a to jako jen co. Druhá varianta již zřejmě vymizela; v korpusu se nevyskytuje ani jediný její příklad. Z toho vyplývá, že pravopis tohoto výrazu je již ustálen a jen co splňuje všechna kritéria konjunkcionalizace. Z příkladů je zřejmé, že stabilizovanou spojku jen co můžeme nahradit časovými spojkami až nebo jakmile. Věty uvozené jen co vypovídají o ději, který nastane před dějem věty řídící. Donesu vám to, jen co je obsloužím. Její přátelé budou potřásat hlavami, jen co bude z dohledu. Určitě půjde spravit, jen co se dostanu z té děsné sádry. Přijdu a promluvím si s vámi o tom problému, jen co tu skončíme. Hned se do toho dám, jen co si připravím kyt. Přestal, jen co jsem svou rozpačitou francouzštinou utrousil dobrý den, jak se vede. ještě když

MČ 2 (s. 226) tento výraz hodnotí jako hypotaktický časový, stejně tak i PMČ (s. 446), kde autoři dodávají, že výraz ještě když „explicitně signalizuje, že obsah věty hlavní platí minimálně do okamžiku, kdy začal děj vedlejší.“ Ještě když považuji za dva samostatné lexémy; částici hodnotící; vytýkavě zdůrazňovací a spojku časovou. Částice 70

ještě zde upozorňuje na časové okolnosti průběhu děje věty řídící; zdůrazňuje to, že děj věty řídící probíhal v době děje věty vedlejší. Probíhají zde tedy dva děje současně. Výraz se uplatňuje v rámci souvětí. Tahle otázka mu zvonila v uších, ještě když stáli nad mrtvolou, která pod igelitem vypadala jako embryo. Idaho vstal, ještě když Garun mluvil. Dědeček se smál, ještě když mne Saturnin se služebnou Marií odváděli do mého pokoje… Slyšela ho křičet, ještě když utíkala dolů po schodech. Pánové z Mezinárodního měnového fondu mu nevěřili, ještě když loni v červenci půjčovali vládě dalších dvacet miliard dolarů. ještě než Stejně jako u výše uvedeného spojovacího výrazu je i tento popsán jen v malém množství odborných prací. Zmiňuje se o něm pouze Česká mluvnice (s. 397), která jej hodnotí jako hypotaktický časový, stejně tak i PMČ (s. 449), jež jej blíže charakterizuje jako spojovací výraz složený vyjadřující následnost platnosti děje věty vedlejší po platnosti děje věty hlavní. Ještě než považuji za dva samostatné lexémy, a to za částici vytýkavě zdůrazňovací a spojku časovou. Částice ještě zde zdůrazňuje to, že došlo k určitému ději vyjádřenému řídící větou před tím, než nastal děj věty závislé. Ještě než se uplatňuje v rámci souvětí. Ucítil její skleničku na dobrou noc, ještě než promluvila. Vladi se přátelil s tvým otcem, ještě než ses narodil.Rychle to přelétla očima, ještě než se rozhodla, že si dopis vychutná později, až bude sama. Lucy chvatně naškrábala podpis a ještě než formulář vrátila otci, chvíli jej se zájmem pozorovala.

71

jinak než(li) MČ 2 (s. 227) řadí tento výraz mezi spojovací výrazy hypotaktické komparační. Domnívám se, že jinak si zde stále zachovává platnost příslovce způsobu, má zde tedy i větněčlenskou platnost příslovečného určení. Je samostatným lexémem, nikoli komponentem spojkového výrazu. Než(li) je spojka podřadicí, pomocí níž se vyjadřuje srovnání dvou možností. Jinak než se uplatňuje v rámci věty jednoduché. Vítkovům patří chalupa a Vítek jinak než šusem nejezdí. Měla pocit, že se zase vdala, ale jinak než předtím. Nikdys ho neslyšel ani promluvit jinak než česky. Je mi líto, že nemohu začít jinak než tím, že se rozhovořím o Tvé tetě a mé snaše Kateřině. Jinak nežli je mnohem méně frekventované (pouze 29 výskytů v korpusu) oproti jinak než. Dialog je, když teď mluvím jinak nežli dřív. Nelze to číst jinak nežli jako vzkaz… Je třeba poznamenat, že tu ještě Nietzsche pojímá Goetha úplně jinak nežli o několik let později… jinak než že MČ 2 (s. 227) řadí tento výraz mezi spojovací výrazy hypotaktické komparační. Existence tohoto výrazu s v korpusu syn2000 neprokázala.

72

jmenovitě když Novočeská skladba (s. 312) a MČ 2 (s. 225) uvádí tento výraz jako uvozovací prostředek vedlejší věty příslovečné příčinné. Podle mého názoru nejde o výraz spojkový, ale o dva samostatné lexémy; částici hodnotící, a to vytýkavě zdůrazňovací, a spojku podmínkovou. Na základě příkladů z korpusu (pouze čtyři výskyty) soudím, že se uplatňuje v rámci souvětí. Nelze ovšem popřít, že se Wolkrův text vztahuje i k tomuto nostalgickému chronotopu idylického návratu domů, jmenovitě když ke konci putování mluvčí shrnuje:… Je to dost těžké, jmenovitě když se to dělá často a až do dna. …už člověk nedá na ty vavříny, ovace, milenky a jiné takové nesmysly, jmenovitě když už jsou dávno tytam. k tomu Novočeská skladba (s. 376) tento výraz hodnotí jako příslovečný výraz parataktický slučovací, MČ 2 (s. 225) jej hodnotí pouze jako parataktický slučovací. Převážná většina příkladů v korpusu dokládá k tomu jako dva samostatné lexémy, a to jako předložku a zájmeno ukazovací. Velice malé množství příkladů ukazuje k tomu jako synonymum k příslovečnému navíc. V těchto případech výraz slouží k modifikaci výpovědi; zdůrazňuje réma. K tomu pak nelze hodnotit jako dva samostatné lexémy; předložka k a zájmeno tomu zde ztrácejí svou původní slovnědruhovou platnost. V následujících příkladech se k tomu vždy vyskytuje ve spojení s vytýkavě zdůrazňovací částicí ještě. K tomu zde lze nahradit příslovcem navíc.

73

Říká se, že návštěva třetí den smrdí a když trvá čtrnáct dní a ještě k tomu s takovou uječenou ženskou, tak již nesmrdí, ale přímo vyhnívá. Kdo by mi co posílal a ještě k tomu na dobírku? Nikdo ale nemohl pochopit, jak se dá střílet, a ještě k tomu dobře, s takovými dioptriemi na očích. V následujících příkladech se k tomu uplatňuje jako předložka a ukazovací zájmeno, kdy zájmeno plní zástupnou funkci a má větněčlenskou platnost. Potřebujete k tomu nějakej speciální nůž? Jet zpátky k tomu pitomci Waddellovi se mi moc nechce. Jaký k tomu měl důvod? k tomu ke všemu MČ 2 (s. 225) a PMČ (s. 351) výraz hodnotí pouze jako parataktický slučovací. K tomu ke všemu je možné nahradit synonymním navíc, proto jej považuji za částicový výraz, který vytýká nějakou krajní nepřijatelnou okolnost. V korpusu se vyskytuje pouze v pěti výskytech. Stačí už, když mi Lugaretsia mermomocí každé ráno ukazuje dásně, a k tomu ke všemu abych musel ještě koukat na pratetu Hermionu, jak nám tu pěkně na pokračování umírá… …pořád jí to říct nemůžu, protože by to byla lež, a se lží k tomu ke všemu bych už absolutně nemohl žít. To, co jsem prožívala, bylo něco jako lavina, která se přese mne převalila a nechala mne kupodivu naživu, a k tomu ke všemu -- a to bylo to nejhorší-podle jakéhosi blbého konvenčního nebo mého vlastního zákona se to všechno muselo odehrát ve skrytu.

74

kdyby a(le)spoň Novočeská skladba (s. 333) výraz charakterizuje jako spojku s kondicionálem vyjadřující podmínku neskutečnou s odstínem přacím ve větách podmínkových: Kdyby měl alespoň čarokvítek, všechno by bylo lehké. MČ 2 (s. 226) daný výraz charakterizuje jako hypotaktický podmínkový. Kdyby a(le)spoň chápu jako dva samostatné lexémy. Jedná se o spojku hypotaktickou podmínkovou a částici hodnotící; vytýkavě zdůrazňovací, která zdůrazňuje děj, ke kterému by došlo v tom případě, že by se realizovala podmínka vyjádřená ve větě vedlejší. Uplatňuje se v rámci souvětí. Opice by mohla být pro Draka nejlepší partnerkou, kdyby alespoň trochu usilovala o více klidu. Byl bych šťasten, kdyby se to alespoň na půdě Evropské unie dohonilo. Bylo by gestem dobré vůle české strany, kdyby se jako první krok alespoň morálně distancovala od těchto dekretů… Patovou situaci nyní může podle odborníků zvrátit pouze soud, kdyby vyhlásil alespoň nad jednou dceřinou společností konkurs. kdyby tak Základy české skladby (s. 269) a ČŘaJ (s. 254) uvádí tento výraz jako součást vět přacích s příznakem lidovosti nebo hovorovosti: Kdyby tak trošku napršelo! (zde jde o částice). Novočeská skladba (s. 333) jej charakterizuje jako spojku s kondicionálem vyjadřující podmínku neskutečnou s odstínem přacím ve větách podmínkových. MČ 2 (s. 226) daný výraz hodnotí jako hypotaktický podmínkový.

75

PMČ (s. 471) jej chápe jako spojení spojky a partikule vyskytující se v souvětích, v nichž má reálná podmínka povahu přání nebo žádoucnosti: Kdyby si tak chtěl vzít tu naši holku, mohli bychom v klidu dožít v domově důchodců. V případě kdyby tak se nejedná o spojku, ale o vyjádření přací komunikační funkce výpovědi. A řekl si, kdyby se tak vrátil do těch starých časů! Kdyby tak vstal, vzal mě do náručí, kdyby tak řekl: „Ty jsi má nejdražší…“ Matko, kdyby tak už dnes bylo zítra! Och, pomyslila si, kdyby mě tak viděl Conn a všechny ty pitomé holky, s kterými jsem sloužila u dvora! Ach, kdyby tak v Irsku měli alespoň trochu španělského slunce! To kdyby tak viděl Komenskej! když by Novočeská skladba (s. 323), Souvětí spisovné češtiny (s. 173), Skladba spisovné češtiny (s. 327) a MČ 2 (s. 226) hodnotí tento výraz (spojka s kondicionálem) jako ojedinělý prostředek uvozující vedlejší větu podmínkovou vyjadřující podmínku neskutečnou: Zůstal bys, když by ti šlo o kůži? Svoboda (1972, s. 173) dodává, že místo když by se zejména ve spisovném vyjadřování užívá zpravidla kdyby. SSJČ (s. 306) a Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 132)

tento výraz hodnotí jako hovorový s podmiňovacím

významem v tom případě, že; jestliže; - li, ekvivalentní ke spojce kdyby. Dle mého názoru se jedná o spojku když a volný morfém by, který je součástí slovesného tvaru v podmiňovacím způsobu. Spojku když tu lze nahradit spojkou jestliže; kondicionálový tvar slovesa zůstane zachovaný. A vždycky, když by došlo ke krizi, bychom jednu vystřelili.

76

Tak bych si tě vzal, když by to nešlo jinak. Jistě, bylo to celé hrozně romantické, která žena by nebyla celá omámená, když by ji nějaký muž unesl do Benátek? Jenomže k čemu asi nádraží, když by to stálo oběti na životech. Proč by Indigo Seas hledalo novou agenturu, když by s tím byli spokojení? Ty scény by byly náročné i za normálních okolností, když by je hrála herečka v plném zdraví. Muži by se na ulici nemuseli otáčet, když by kolem nich přešla atraktivní dívka či žena. Má trávit řadu let celé dny na tenisovém kurtě, když by mohl ještě dlouho pracovat k prospěchu svému i společnosti? Proč máte na sobě ten těžký závoj, když by úplně stačil obyčejný šátek? Chtěl tak upozornit, že ministr zbytečně platí pachatele trestných činů, když by jej mohl postavit do vyřešení případu mimo službu a platit mu mnohem méně. Proč klub prodává nejlepší hráče, když by s nimi mohl hrát za pár let o čelo tabulky a vydělal by víc peněz?

když najednou MČ 2 (s. 226) uvádí pouze to, že se jedná o spojovací výraz hypotaktický temporální. Zde se nejedná o spojkový výraz, nýbrž o spojku když a příslovce s významem nečekaně, náhle. Když najednou se uplatňuje v rámci souvětí. Jde o vyjádření obráceného časového vztahu, kdy vedlejší větu nelze nahradit větným členem; obsahy vět jsou ve vzájemném kontrastu. Výrazem když najednou se zdůrazňuje kontrast (nečekanost) obou dějů. V prvních dvou příkladech se jedná o reduplikaci; pomocí když tu najednou je umocněno vyjádření momentu překvapení.

77

Již si myslel, že žádný host nepřijede, když tu najednou zastaví před hájenkou Gaz a fořt mu představuje loveckého hosta. Přesně tak to udělá, rozhodla se - když tu najednou si uvědomila, že má hlad. Hodlal jsem svou neteř políbit na čelo, když najednou

začala

tahle pomatená dáma vyvádět. Supěl už bez dechu, když najednou zahlédl, že ze zámeckých schodů přihmouřenýma očima sleduje jejich běh hnědá amazonka. Už měli vítězství na dosah ruky, když se najednou zastavili. Jednou, to bylo letos v únoru, jsem už dřímal, když najednou zaprasklo pět ran. když tu/vtom/znenadání Novočeská skladba (s. 276) a Skladba spisovné češtiny (s. 313) 14 hodnotí když tu, když vtom jako spojky, jež uvozují vedlejší věty časové a vyjadřují rychlý sled dvou dějů. MČ 2 (s. 226) pak uvádí pouze to, že se jedná o spojovací výrazy hypotaktické temporální. Výrazy když tu/vtom/znenadání uvozují různé konstrukce, nejen synonymní, jak by mohlo vyplývat z hromadného zápisu uvedeného MČ 2. Výrazy když tu/když vtom považuji za spojení samostatných lexémů; časové spojky když a příslovce tu/vtom s významem v tom okamžiku, náhle, znenadání. Uplatňuje se v rámci souvětí. Věty v souvětí jsou v obráceném časovém vztahu, je mezi nimi rozpor. V prvním příkladu je pomocí výrazů když tu pojednou vyjádřena reduplikace. Miloslav již chtěl zatroubit na klakson a dát povel k odjezdu, když tu pojednou vidí jak se k jeho autu žene Vítězslav s pumpou na kola. Pili decentně, protože se považovali za místní honoraci, když tu se otevřely v hospodě dveře a v nich stál pošťák s obrovským balíkem v ruce…

14

Skladba spisovné češtiny (s. 313) uvádí když v tom.

78

Zvedl jsem se a zamířil k němu, když vtom Irby, jeho právní zástupce, na něho něco zavolal. Joanna se právě malovala, když vtom zazvonil zvonek. Choulily se ve tmě, když vtom začala dovnitř pronikat oblaka štiplavého dýmu. Výraz když znenadání hodnotím jako dva samostatné lexémy; spojku a příslovce způsobu. Příslovce si zde zachovává svou větněčlenskou platnost. Vytváří dojem nečekaného děje, kdy se popisovaná událost stala zcela náhle. V tomto případě se již nejedná o vyjádření obráceného časového vztahu. Nechápu pomstychtivce, který se raduje, když znenadání zabije člověka výstřelem do týla - jako kdyby ten člověk něco cítil. Tím kouzelným dědečkem se stal můj otec, když se znenadání a přesně po dvaceti letech vrátil z Německa do Čech. Proto jsou tak zaskočeni a překvapeni, když znenadání vypluje na povrch. kromě toho MČ 2 (s. 225) hodnotí tento výraz

jako parataktický

slučovací. V korpusu syn2000 bylo toto spojení doloženo výhradně příklady, v kterých se jedná o dva samostatné lexémy, a sice předložku a zájmeno ukazovací, které odkazuje na obsah předešlé výpovědi. Ve všech příkladech plní toho funkci větného členu. Získal v restauračním oboru živnostenské povolení a kromě toho vystudoval na stavebního inženýra. Už měl zase hlad a kromě toho při hledání nemusel myslet na ty druhé dva.

79

leč aby Tento výraz uvádí Skladba spisovné češtiny (s. 332) mezi výrazy, které uvozují vedlejší věty výjimkové, kdy „neplatí nic jiného, než co říká věta vedlejší, za žádné jiné okolnosti se hlavní děj neuskuteční: Spílá králi i jeho vojsku, a nežádá si, leč aby ho některý zuřivý voják probodl.“ MČ 2 (s. 227) tento výraz hodnotí jako hypotaktický výjimkový (exceptivní). V korpusu se vyskytuje pouze jeden příklad daného výrazu. Nemám tedy k dispozici dostatečné doklady k tomu, abych jej mohla ohodnotit. Výskyt výrazu leč aby je zde v souladu s názorem Skladby spisovné češtiny (s. 332). Zajímá se o Kanta, leč pouze aby si uvědomil omezenou povahu jeho "Čistého rozumu". leč by Novočeská skladba (s. 298), Skladba spisovné češtiny (s. 332), SSJČ (s. 524) uvádí spojku leč vyskytující se zpravidla s kondicionálem jako knižní uvozující vedlejší věty příslovečné měrové limitativní. MČ 2 (s. 227) tento výraz hodnotí jako hypotaktický výjimkový (exceptivní). Leč by hodnotím jako spojku knižní hypotaktickou s významem výjimkového leda(že), kondicionálové by je součástí daného slovesného tvaru. Uplatňuje se v rámci souvětí. Ano, existuje záhada života, ale neexistuje záhada smrti, leč by svědčila a vypovídala o záhadě života… Pláč ovšem nepomine - leč by šílenou byla žena, aby si tuto zbraň z ruky vyrážela! A je to dřív než narození Boha, jenž nemá zrod, leč svět by potom byl.

80

V následujícím příkladě nemá leč význam výjimkového leda(že), nýbrž souřadicí odporovací spojky ale. To je podivný účinek "skoku", leč nás by už neměl udivovat. leda aby Novočeská skladba (s. 298) řadí tento výraz mezi ty, které uvozují vedlejší věty měrové omezovací, v nichž se uvádí případ, pro nějž něco neplatí. Svoboda (1972, s. 84) považuje tento výraz za spojovací prostředek vztahu odporovacího. Autor dodává, že věty s leda aby se pojí v souvětí k první větě buď volně, nebo těsněji na rozdíl od vět s leda(že), jež se pojí k první větě vždy volně. Skladba spisovné češtiny (s. 332) uvádí leda ve spojení s účelovou spojkou aby jako spojovací výraz vět výjimkových. Uplatňuje se v případě, kdy výjimka z platnosti věty řídící je dána jistým účelem. MČ 2 (s. 227) hodnotí daný spojovací výraz jako hypotaktický výjimkový. Leda aby hodnotím jako dva samostatné lexémy, a to částici vytýkavě zdůrazňovací s významem jenom a spojku podřadicí. Souhlasím se Skladbou spisovné češtiny (s. 332), která leda aby považuje za výraz uvozující věty výjimkové. Ach, život patří zemi a nechce nebe, leda aby si země mohla vydechnout. Zejména se mi líbí, že jste svůj člověk a nic od ministra nechcete, leda aby Vám dal pokoj a nekomplikoval Vám práci.

81

leda by Základy české skladby (s. 224) uvádějí spojovací výraz leda by mezi větami vyjadřujícími určení omezením, jež je modalitní povahy a mívá často koordinační charakter (s. 223): Nikoho tam nepouštěj, leda by přišel někdo z úřadu (tento větný typ se dle autora blíží určení průvodních okolností). Souvětí spisovné češtiny (s. 84) řadí tento výraz mezi prostředky vyjádření spojení odporovacího v souvětí. Uvádí, že věty s leda by „se pojí k první větě velmi volně a jsou větami vedlejšími jen svou formou, tj. tím, že jsou uvozeny spojovacími výrazy, které jindy uvádějí věty silně vedlejší. Nemají však strukturní vlastnosti vět vedlejších. Skladba spisovné češtiny (s. 332) uvádí spojku leda s kondicionálovým tvarem by jako prostředek vyjádření podmínky nereálné ve větách výjimkových. MČ 2 (s. 227), Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 161), ČŘaJ (s. 317)a PMČ (s. 355) hodnotí daný spojovací výraz jako hypotaktický výjimkový. SSJČ (s. 524) jej hodnotí jako výraz s významem omezovacím: Tam se autem nedostanete, leda byste jel velkou oklikou. Leda by hodnotím jako dva samostatné lexémy; spojku výjimkovou synonymní s leda(že) a kondicionálové by, které spoluvytváří podmiňovací způsob. Uplatňuje se v rámci souvětí. V následujících příkladech je ve větě řídící vždy uveden určitý děj, který platí, ve větě závislé je pak uvedena podmínka, při jejíž realizaci by děj věty řídící přestal platit. Dovnitř se nikdo nedostane, leda by sem připlaval. S tím nepůjdu, leda by mně dal pět lir místo dvou! Rocky už vážně nemůže dělat víc, leda by se porval sám se sebou. Samy činy

82

nemohou sloužit jako míra, leda by se dalo dokázat, že to nejsou gesta, což není vždy snadné. leda kdyby Novočeská skladba (s. 298) řadí tento výraz mezi ty, které uvozují vedlejší věty měrové omezovací, v nichž se uvádí případ, pro které něco neplatí: Nepovím, leda kdyby to sami poznali. Souvětí spisovné češtiny (s. 84) řadí tento výraz mezi prostředky vyjádření spojení odporovacího v souvětí. Uvádí, že věty s leda kdyby „se pojí k první větě velmi volně a jsou větami vedlejšími jen svou formou, tj. tím, že jsou uvozeny spojovacími výrazy, které jindy uvádějí věty silně vedlejší. Nemají však strukturní vlastnosti vět vedlejších. MČ 2 (s. 227) hodnotí daný spojovací výraz jako hypotaktický výjimkový. Leda kdyby hodnotím jako dva samostatné lexémy; částici vytýkavě zdůrazňovací a spojku hypotaktickou podmínkovou. V následujících příkladech je ve větě hlavní zmíněna určitá podmínka, která by se mohla uskutečnit pouze tehdy, když by se uskutečnil děj věty vedlejší. Takhle natlučená by byla, leda kdyby na ni spadla pavlač, řekla jsem. Tyto knihy by člověk při cestě z Prahy do Třeboně stihl přečíst, leda kdyby cestoval dostavníkem. leda když Skladba spisovné češtiny (s. 332) uvádí spojení spojky leda s podmínkovým když mezi spojovacími výrazy vět výjimkových: Píseň se teď ve stavení neozvala, leda když stará Bartoňka pobožnou zapěla. Spojka leda se může sdružovat také s časovým když, a to tehdy, když je výjimka z platnosti věty

83

řídící dána jistou okolností časovou: Co živa jsem neslyšela něco takového, leda když váš bratr hrál na varhany. MČ 2 (s. 227) hodnotí daný spojovací výraz jako hypotaktický výjimkový. Leda když hodnotím jako dva samostatné lexémy; částici vytýkavě zdůrazňovací a spojku hypotaktickou podmínkovou. V následujících příkladech je ve větě hlavní zmíněna určitá podmínka, která se realizuje pouze tehdy, když se uskutečňuje děj věty vedlejší. Přímo do očí už se mi dávno nedívá, leda když je notně opilý nebo se rozplývá v citech… A žena mohla vést hudebníky, leda když mávala taktovkou. Jinak dům skoro neužíval, leda když přišli někdy večer přátelé. Muži po ní pokukovali, ale nemluvili s ní, leda když připadli na nějaký zvlášť povedený šprým. místo aby Základy české skladby (s. 264) považují místo aby za spojku. Tato spojka je charakteristická pro spojení odporovací vyjádřené hypotakticky, kdy stojí přísudky mající stejný podmět ve vzájemném protikladu; jedná se o tzv. obrácený poměr: Klíčníci, místo aby jídlo schovali, je snědí ( = klíčníci jídlo neschovají, nýbrž snědí), stejně hodnotí místo aby i Novočeská skladba (s. 394), Skladba spisovné češtiny (s. 250-251), MČ 3 (s. 461), SSJČ (s. 93) a PMČ (s. 563), přičemž dodávají, že místo náležitého, očekávaného děje, který se neuskuteční, nastupuje děj jiný, méně správný a vhodný. Svoboda (1972, s. 163) také uvádí, že ve větě s místo aby bývá stejný podmět, avšak podotýká, že v obou větách mohou být i podměty různé, „popř. jedna nebo dvě věty mohou být jednočlenné: Místo aby začalo pršet, stále jen hřmělo“. Dle Svobody lze souvětí s místo aby také pojmout jako podřadné

84

s vedlejší větou odporovací, jako symetrický protějšek souvětí souřadného s ne – nýbrž. MČ 2 (s. 225) a Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 181) uvádí pouze to, že považuje tento výraz za hypotaktický vyjadřovací prostředek odporovacího spojení. MČ 3 (s. 461) je s nimi v souladu a navíc dodává, že se vyjadřuje rozpor mezi dějem reálným, ale nežádoucím a dějem žádoucím, ale neuskutečněným. V případě tohoto výrazu vycházím z názoru L. Kroupové, která ve své studii K problematice předložek a spojek

15

(1979,

s. 25) místo aby hodnotí jako spojku. Tento výraz řadí mezi ty, v nichž se vyskytuje ukazovací zájmeno (následkem toho, vedle toho aj.). Uvádí, že „pro posouzení, zda jde o spojku, či o sekundární předložku, je důležité, do jaké míry ukazovací potřebné. Jestliže ukazovací zájmeno můžeme vůbec vynechat, jde jednoznačně o spojkový výraz“. U výrazu místo aby je zřejmé, že může fungovat bez ukazovacího zájmena toho (místo toho aby), a proto jej lze hodnotit jako spojku. Chrápání místo aby sláblo, nabíralo na větší intenzitě. Kim, místo aby si sedl, začal kňučet a snažil se vyprostit z obojku. Přivede si domů kamarádky rovnou ze školy, mrskne taškou do kouta, a místo aby se učila, tak celé odpoledne promlsá a proklábosí. Přijal mé gesto, a místo aby je opětoval, začal mě mlátit do obličeje. Zlaté fólie, místo aby jí dodaly sebevědomí, na něčem ztratily. Taky mohl usilovat o zlato, místo aby žil obyčejným životem.

15

Kroupová, L.: K problematice předložek a spojek. Naše řeč, 1979, roč. 62, s. 22 – 25.

85

místo co by O daném výrazu se vyjadřují pouze MČ 2 (s. 225) a Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 181). Uvádějí, že tento výraz je hypotaktický vyjadřovací prostředek odporovacího spojení: Místo co by mlčel, povídal (2000, s. 181). Místo co by lze nahradit výrazem místo aby, proto jej hodnotím stejně jako výraz předchozí, a sice jako spojku. A to ona, když nám zas vytáhla klúče, tak místo co by jich hodila do záchoda, schovala si jich. Pořád jen nad armadními sbory vyhrává, místo co by měl porazit hlavní armadu, pizda takový, pecka! Pak ale musíte být ustavičně na stráži, aby ten bezmezný cit, místo co by vás pozvedl k nejvyššímu svěcení, vás brzy nevtrhl do záhuby. natož aby Svoboda (1972, s. 78) hodnotí tento spojovací výraz jako stupňovací vyskytující se v souvětích, v nichž jsou věty v tzv. poměru pravdivostním, kdy první věta vyjadřuje, že se děj nerealizuje, popř. nerealizuje se jistým způsobem, druhá věta pak vyjadřuje děj, jehož „realizace přichází ještě méně v úvahu, je ještě méně pravděpodobná“. Mezi spojovací výrazy stupňovací řadí natož aby i Skladba spisovné češtiny (s. 253), MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 469), PMČ (s. 566) a ČŘaJ (s. 348). Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 208) hodnotí natož jako příslovce s významem tím méně vyjadřující stupňování. S tímto názorem nesouhlasím, domnívám se totiž, že natož zde nemá větněčlenskou platnost; nelze se na něj zeptat a nemůže fungovat sám o sobě. Výraz natož aby se podle mého názoru uplatňuje mezi větami v souvětí, přičemž první věta vyjadřuje zápor, druhá věta uvozená natož aby pak vyjadřuje nerealizovaný děj v poměru gradačním.

86

Ani talíř neodstrčil, natož aby ho uklidil do dřezu. Je to vášeň, které nikdo jiný nemůže rozumět, natož aby ji pochopil…. Sedm let od zavádění tržní ekonomiky se nepodařilo tyto instrumenty uvést v praktický život, natož pak aby se s úspěchem realizovaly. nebo dokonce, nebo přesněji Skladba spisovné češtiny (s. 173) řadí výraz nebo dokonce do vylučovacího vztahu, k němuž se přidružuje odstín stupňovací, jenž je vyjádřen adverbiem dokonce aj.: Teď už je v pantoflíčkách nebo dokonce bosa. MČ 2 (s. 225) dané výrazy hodnotí jako parataktické vylučovací rektifikační. V případě nebo dokonce jde o dva samostatné lexémy; o spojku a částici vytýkavě zdůrazňovací. Dokonce lze z věty beze změny smyslu vypustit. Z následujících příkladů vyplývá, že daný výraz uvozuje větu, která vyjadřuje další stupeň děje, který je uveden ve větě řídící. Uplatňuje se většinou v rámci souvětí. Abych se nenachladil nebo dokonce nedostal zápal plic! Jednou nebo dvakrát si sem nový rektor nastěhoval nějaký kus nábytku nebo se dokonce snažil změnit vzhled této místnosti. Mnozí muži prostě nejsou schopni pochopit, že znásilněná žena je oběť trestného činu, nebo to dokonce vědomě odmítají pochopit. Já můžu umřít už jedině jako pes za plotem, nebo dokonce hanebně a opovrženíhodný - jinak ztrácím vše. Jestli nechceš, aby se na tebe dívali s podezřením nebo tě dokonce zabásli, říkej mu prezident. Ledaže by zase s někým sdílela byt nebo dokonce místnost. U nebo přesněji se podle mého názoru jedná o dva samostatné lexémy; spojku nebo a částici rektifikačně

87

odkazující „lépe řečeno“. V následujících případech se pomocí nebo přesněji zpřesňuje zmiňovaná skutečnost, přičemž obě skutečnosti se navzájem nevylučují. Nebo přesněji se uplatňuje zejména v rámci věty jednoduché. Byl to obrys nebo přesněji nárys Supermarketu. Je to nic, které je mladistvé, nebo ještě přesněji, nic, které stojí před počátkem, před zrozením. To je úkol filozofie nebo přesněji metafyziky. Dementi, aby bylo účinné, musí být také opakováno, ale u něho se opakováním účinnost ztrácí, nebo přesněji nezesiluje. Pětiprocentní klauzule totiž většinu politických reprezentací našich menšinových etnik včetně Romů vylučuje ze hry

nebo

přesněji jejich osud ponechává na blahovůli jiných politických stran. (a)nebo lépe/přesněji/raději Skladba spisovné češtiny (s. 173) a SSJČ (s. 293) uvádějí pouze výraz nebo lépe, který řadí mezi výrazy vztahu vylučovacího, k němuž se připojuje spojení s významem rektifikace. Novočeská skladba (s. 397–398) uvádí všechny výše uvedené spojovací výrazy a hodnotí je stejně jako Skladba spisovné češtiny. MČ 2 (s. 225) a Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 211) dané výrazy hodnotí jako parataktické vylučovací rektifikační. PMČ (s. 566, 567) výrazy řadí mezi spojovací prostředky tzv. poměru alternativního (v ostatních gramatikách vylučovacího), o rektifikaci se nezmiňuje.

88

Podle mého názoru se jedná o dva samostatné lexémy; spojku nebo a částici rektifikačně odkazující lépe, přesněji, raději. Pomocí výrazů lépe, přesněji zpřesňuje jedna část druhou, respektive uvádí konkrétnější informaci. Například v prvním z níže uvedených příkladů je informace o místě popisovaného děje zprvu uvedena obecněji, vzápětí je však pro úplnost udáno přesnější místo děje. Nesouhlasím proto s tvrzením, že se jedná o vylučování, tyto dvě informace se navzájem nevylučují. Z následujících příkladů je zřejmé, že výrazy anebo lépe/anebo přesněji jsou navzájem zaměnitelné. Lze je oba nahradit „lépe řečeno“. V Pohoří na Šumavě, anebo lépe, v novohradské Puchoři spadl kostel. Byla plodem té myšlenkové tradice, anebo lépe metody, jež nežádá, naopak vylučuje voluntární politickou slepotu. V míse utřeme nebo lépe našleháme změklý tuk s cukrem a se žloutky. Oč méně se vídali, o to více si psali, anebo přesněji: o to více mu psala. Využívají, anebo přesněji zneužívají možností, které jim nabídla naše kvapná privatizace. Poněkud jiný význam má výraz anebo raději, zde se jedná o disjunkci; zvažují se zde dvě možnosti, přičemž ve výsledku může platit jenom jedna z nich. Má se nechat ošetřit ve zdejší nemocnici, anebo raději co nejdřív odcestovat? Již koncem téhož roku byla nastolena otázka, zda celkovou restrukturalizaci vůbec dokončit, anebo raději vyhlásit konkurz.

89

nejinak než(li) MČ 2 (s. 227) hodnotí tento výraz jako hypotaktický srovnávací. Domnívám se, že nejinak než lze nahradit srovnávacím jako. Považuji jej proto za stabilizovanou spojku. Udiví snad, že Šalda, nejinak než Sartre, nepovažují ikonoklasmus za podstatný rys židovské nátury…

neřku–li Novočeská skladba (s. 385, 386) a MČ 2 (s. 225) uvádějí tento výraz mezi prostředky vyjadřujícími spojení gradační. Oproti tomu Souvětí spisovné češtiny (s. 201) uvádí konstrukci neřku–li v souvětí odporovacím, kdy druhá věta vyjadřuje pomocí tohoto výrazu větší intenzitu vlastnosti nebo děje: Zcela jistě pak nedovede za vývoje udělat mutace takový skok, aby z toho byla nová rasa, neřku–li druh. Ostatní mluvnice uvádějí pouze výraz neřku–li aby, který ale MČ 2 ve svém repertoáru nemá. Neřku-li splňuje všechna kritéria konjunkcionalizace, hodnotím jej proto jako stabilizovanou spojku gradační. Výraz neřku-li lze nahradit synonymním ba. Uplatňuje se nejvíce jako spojovací prostředek mezi větnými členy ve větě jednoduché. Ten však hospodářské práci nerozuměl, na nic se neuměl ani podívat, neřku-li sáhnout, chodit po lesích se mu nechtělo a byla mu dlouhá chvíle. Jeho kamarádi ovčáci ho proto považují za dobře situovaného, neřku-li přímo bohatého člověka. Ovoce Čenda smlsá všechno, ale v zelenině si vybírá, neřku-li šťourá se.

90

než aby Základy české skladby (s. 226), Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 222) 16 a ČŘaJ (s. 317) uvádí tento spojovací výraz jako spojovací prostředek vět účinkově přirovnávacích. Svoboda (1972, s. 151) zmiňuje výraz než aby v souvislosti s větami účinkovými. Podle autora „význam nerealizovatelného účinku vede k tomu, že výraz aby lze substituovat výrazem než aby, avšak pouze tehdy, je–li řídící věta kladná: Měl v té době příliš mnoho starostí, než aby se mohl vmýšlet do minulosti.“ Skladba spisovné češtiny (s. 320) řadí tento výraz rovněž mezi uvozovací ve větách účinkových, kdy „účinek nemůže nastat pro přílišnou míru nějaké vlastnosti, uvedené ve větě řídící.“ Česká mluvnice (s. 398) hodnotí než aby jako spojovací výraz připojující větu způsobovou přirovnávací. MČ 2 (s. 227) daný výraz řadí mezi spojovací výrazy hypotaktické srovnávací 17 a účinkové. MČ 3 (s. 485) daný výraz řadí mezi hypotaktické spojovací výrazy účinkové a dále pak (s. 487) uvádí, že věty uvozené složeným spojkovým výrazem než aby, které „blíže určují neobvyklou míru ve větě nadřazené tím, že uvádějí děj, který je s ním neslučitelný, se nazývají účinkově přirovnávací.“ SSJČ (s. 364) jej uvádí i mezi výrazy s významem omezovacím. PMČ (s. 465) výraz hodnotí jako spojku zřetelově srovnávací, dále jako speciální typ určení zřetelově srovnávacího vyjadřující účinek.

16 17

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 222) tento výraz nazývá účinkově srovnávacím. Jako spojovací výraz hypotaktický srovnávací hodnotí než aby i SSJČ (s. 364).

91

Při hodnocení výrazu než aby vycházím z výkladu F. Daneše (1985, s. 137-145) 18 . Autor uvádí, že než aby se vyskytuje v souvětích podřadných, kdy je „věta hlavní v podobě kladné a obsahuje výraz vyjadřující, že nějaká vlastnost, děj nebo jev se vyskytuje nad náležitou obvyklou míru, součástí tohoto výrazu bývá většinou příliš, řidčeji tuze apod. Věta vedlejší blíže určuje tuto neobvyklou míru tím, že uvádí děj, který je s ní neslučitelný.“ Dále Daneš hodnotí toto souvětí jako účinkové, které má však blízko k souvětím přirovnávacím. V těchto souvětích Daneš hodnotí než jako spojku přirovnávací. K užívání této spojky v souvětích účinkově přirovnávacích dle něho vede to,“že smysl vedlejší věty je vlastně záporný; kolísání mezi kladem a záporem v některých větách s aby není ojedinělé a je dobře vysvětlitelné.“ V složitějších souvětích tohoto typu často dochází k významové nezřetelnosti, kdy může dojít k interpretaci účelové s opačným smyslem. Právě užití spojky než v těchto případech význam zjednoznačňuje. Spojku aby považuje za významově nezřetelnou, typickou zejména pro vedlejší věty účelové. Tomu, aby byly věty s než aby chápány jako účelové, zabraňuje dle Daneše celkový smysl těchto souvětí opírající se zejména o příslovce příliš (tuze). Ne jako ti mladí dnes, kteří jsou příliš infantilní, než aby pracovali a čekali. Má příliš mnoho odvahy a silné vůle, než aby změnil svůj názor na to, co původně napsal ve svém článku. Byl příliš unavený, příliš rozrušený, než aby si sedl do auta…

I kdyby nechtěl víc, než aby ji pes usvědčil, stačí to. Ani svému příteli nemohl nic přát, než aby měl pěkný pohřeb. Raději by zemřel, než aby viděl takový vesmír.

18

Daneš, F.: Věta a text. Praha: Academia, 1985.

92

než jak Skladba spisovné češtiny (s. 317) a MČ 2 (s. 227) výraz hodnotí jako hypotaktický srovnávací. ČŘaJ (s. 315) jej hodnotí jako způsobový srovnávací: život vojenský je jiný, než jak o něm slýchával. Podle mého názoru jde o dva samostatné lexémy, a to srovnávací spojku než a příslovce způsobu jak. V následujících větách má jak větněčlenskou platnost příslovečného určení způsobu. Než jak pak uvozuje vedlejší větu příslovečnou způsobovou srovnávací. Výraz se vyskytuje v rámci srovnávací konstrukce jinak, než. Třeba vypadá jinak, než jak jej zobrazují knihy. Její hlas zněl zase docela jinak, než jak mu byla zvyklá naslouchat. Nezdálo se mi, že by vojáci měli zájem o něco jiného než jak utýct před Rusama. Najednou pochopil, že ho ostatní vidí jinak, než jak se vidí on sám… než kdy MČ 2 (s. 227) výraz hodnotí jako hypotaktický srovnávací. Daný výraz považuji za dva samostatné lexémy; spojku srovnávací a příslovce významem neurčité. Je jím vyjádřena libovolnost neurčitosti. Výraz kdy lze někdy nahradit „kdykoli předtím“, jinde „někdy“, jde o neurčité určení času. Uplatňuje se ve větě jednoduché i v souvětí. Padla rána a jelen odskočil zpět do lesa, čilejší než kdy před tím. Prokope, ona trpí nad své síly a přinesla lásce větší oběť než kdy která žena. Jsem sám, víc sám než kdy dřív.

93

Bála se jeho hněvu, ale byla blíž k tomu ztratit víru, než ji kdy viděl. Děsí mě to, Pane, děsí mě to víc, než jsem kdy pokládala za možné. obdobně jako MČ 2 (s. 227) daný výraz hodnotí jako hypotaktický srovnávací. Podle mého názoru se jedná o dva samostatné lexémy, a to o příslovce způsobu a spojku, nikoli o spojkový výraz. Obdobně jako se uplatňuje v rámci věty jednoduché, kdy se srovnávají dvě podobné vlastnosti nebo dva podobné děje. V současnosti neexistuje systém, který by obdobně jako Fontanův řešil tuto otázku z hlediska rozpoznání psychického týrání. Hodlám zatím hovořit jedině o světě, v němž pro myšlenky obdobně jako pro životy není zítřku. Věneček ze sena si uvážeme obdobně jako ze slámy. Z listů se připravuje výborný salát, který chutná obdobně jako salát z kozlíčku. Odborně toto zařízení, obdobně jako např. u jeřábů, nazýváme pojezdový mechanismus. právě když MČ 2 (s. 226) a PMČ (s. 354) daný výraz hodnotí jako hypotaktický časový. Zde se opět jedná o dva samostatné lexémy; částici prostě zdůrazňovací a spojku časovou. Právě když se uplatňuje v souvětí, kde se větou vedlejší uvozenou tímto výrazem vyjadřuje, že určitý děj vyjádřený větou řídící nastal v tu samou chvíli, kdy současně nastal i děj věty vedlejší. Vrátili se ke stolu, právě když přinesli jejich jídlo. Nenápadně jsem se vzdálil, právě když jeho lordstvo ještě stálo a uvádělo další příspěvěk. 94

právě tak jako MČ 2 (s. 227) daný výraz hodnotí jako hypotaktický srovnávací. Tento výraz chápu jako tři samostatné lexémy. Právě je zde částicí prostě zdůrazňovací, tak má platnost příslovce s funkcí větného členu a jako je spojka. Výraz se používá k přirovnání dvou a více totožných skutečností. A právě tak jako oni se tu naučili lidské řeči i všichni ostatní. Viděl jsem tu bílou skvrnu na rameni vlastníma očima, právě tak jako velikost bílého štítu na hlavě. Dědeček, právě tak jako jeho otec i děd, potřeboval být pod pantoflem… Ale všimne si, že lidé, kteří ho míjejí, jdou právě tak jako on. prve než(li) Novočeská skladba (s. 275), Skladba spisovné češtiny (s. 306)

19

a PMČ (s. 449) 20 řadí tento výraz mezi výrazy časové,

které vyjadřují v souvětí podřadném následnost; děj časové vedlejší věty následuje po ději věty řídící. MČ 2 (s. 226) jej hodnotí pouze jako spojovací výraz hypotaktický časový. Na základě výskytu daného výrazu v korpusu je zřejmé, že prve než (2 výskyty)/prve nežli (0 výskytů) je v současném jazyce spíše výrazem okrajovým. Výraz hodnotím jako dva samostatné lexémy, a sice jako částici vytýkavě zdůrazňovací a spojku časovou. Uplatňuje se v souvětí, kde spojka než uvozuje větu vedlejší časovou, která vypovídá o ději, který následoval po ději věty řídící. Částice prve pak zdůrazňuje časové určení věty vedlejší.

19 20

Skladba spisovné češtiny (s. 306) hodnotí prve než(li) jako archaickou spojku. PMČ (s. 449) prve než(li) hodnotí jako archaický složený spojovací výraz.

95

Prosebník znovu políbil lem kabátu, prve než jej pustil z rukou, a pak odpověděl… Cos' ďála v tom hustým boru, prve než ste došli na Svatou horu? stejně jako MČ 2 (s. 227) výraz řadí mezi výrazy hypotaktické srovnávací. V případě stejně jako se dle mého názoru jedná o dva samostatné lexémy, a to příslovce způsobu a spojku podřadicí srovnávací. Stejně zde má funkci větného členu, a to příslovečného určení způsobu, resp. míry. V následujících příkladech považuji stejně za příslovečné určení míry. Upřeně se na ni zadíval, ale její tvář byla stejně něžná jako jindy. Může láska trvat stejně krátce jako rum při partičce domina? Tak to by ses pak určitě bavila stejně dobře jako bez ní… U následujících příkladů jde podle mého názoru o příslovečné určení způsobu. Neříkej mi, že teď vidíš věci stejně jako já. Když přijel parník, posadil se

stejně jako Villem na otevřenou záď pod

plátěnou stříšku. tak jako tak MČ 2 (s. 226) hodnotí daný výraz jako parataktický důsledkový. Daný výraz považuji jako celek za částici modalitní jistotní, kdy je mluvčí naprosto přesvědčen o platnosti dané výpovědi. Tak jako tak lze nahradit výrazem stejně nebo

96

beztak, který zde neplní funkci větného členu. To je patrné i z následujících příkladů z korpusu syn2000. Národy, tak jako tak, v budoucnosti splynou, slyšel jsem Bártův školitelský hlas. Avšak zpět k císařským tak jako tak nemůže, byl vržen na jinou cestu… Ale Sonjina něžná a ocelová krása tak jako tak ve mně se značným stupněm vyčítavosti velmi povzbudivě trvá… Neměl bys tam bydlet tak jako tak. Když chce něčeho dosáhnout taková spousta lidí, stane se tak jako tak brzy středem pozornosti. třeba i Základy české skladby (s. 273), Novočeská skladba (s. 325) a MČ 2 (s. 226) považují tento výraz za hypotaktický přípustkový. Jedná se o dva samostatné lexémy. V následujících příkladech lze třeba nahradit např. výrazem pak, který zde má platnost spojky souřadicí důsledkové. Touto spojkou je uvozena věta hlavní vyjadřující děj, který se uskuteční, pokud budou splněny podmínky uvedené ve větě vedlejší. I plní funkci částice vytýkavě zdůrazňovací. A poroučí-li Hospodin, třeba i syna obětuje, tak jako kdysi Abraham. Pokud se proto budou feministek bát, a tudíž je respektovat, třeba je i tohle cesta, jak dospět k partnerství, byť křivolaká. Kdybych tak mohla obědvat s ním a nutit ho trochu do jídla, třeba i lžičkou bych ho krmila, ale to ovšem nejde. V následujících příkladech je situace poněkud odlišná; třeba se zde uplatňuje v rámci věty jednoduché. Nemá zde platnost spojky, nýbrž částice strukturující text implikující výběr výrazů téhož řádu (MČ 2, s. 238) nebo částice modální

97

s významem libovolnosti (Slovník spis. č. pro školu a veřejnost, s. 457). I je zde částicí vytýkavě zdůrazňovací stejně jako v předchozích příkladech. V případě potřeby v jeho roli zaskočí třeba i nějaký pasáček nebo hloupý Honza. Mohla bych třeba i studovat. už jak Česká mluvnice (s. 397) daný výraz hodnotí jako hypotaktický časový, jenž zdůrazňuje, že děj věty hlavní následuje okamžitě po uskutečnění předčasného děje věty vedlejší. MČ 2 (s. 226) jej charakterizuje pouze jako hypotaktický časový. Jde o dva samostatné lexémy; o částici prostě zdůrazňovací a hovorovou časovou spojku jak s významem spojky když, která svým postavením za už zjednoznačňuje časovost tohoto výrazu a vylučuje platnost jak jakožto příslovce. Už jak se uplatňuje v rámci souvětí; uvozuje vedlejší větu časovou. Částice už zde zdůrazňuje, kdy došlo k popisovanému ději. Výraz už jak má schopnost vyjádřit okamžitou následnost dvou dějů. Je zde patrná jeho tendence stát se spojkou s významem jakmile. V očičkách se jí rozsvítilo, už jak já jsem změnil tón. Já, už jak sem šla vod brány, tak sem zmerčila několik takovejch… To vůbec, už jak berete za kliku, musíte bejt soustředěná, odhodlaná. Tobě to přece není jedno, to jsem viděla, už jak jsi přišla.

98

však také Novočeská skladba (s. 314) a MČ 2 (s. 225) hodnotí tento výraz jako parataktický příčinný. PMČ (s. 352) uvádí pouze hovorovou podobu však taky a hodnotí jej jako parataktický vysvětlovací. Však také hodnotím jako dva samostatné lexémy, a to spojku a částici vytýkavě zdůrazňovací. Ve větě uvozené však také je doplněno vysvětlení k předchozí informaci. Celé to místo dýchalo bídou a neštěstím, však také kdo by mohl být v otroctví spokojen, říkala si. Landovský říká, že to byl jeden z nejhezčích večírků, které pamatuje, však také trval od pěti odpoledne do tří do rána. Už je tu přítelkyně bolest, sevřel rty, jak na ni mohl zapomínat, však už také svítá. vždycky když PMČ (s. 447) tento výraz charakterizuje jako hypotaktický časový 21 , jenž vyjadřuje pravidelné opakování obou dějů. Výraz hodnotím jako stabilizovanou spojku; lze ji nahradit synonymním kdykoli. Uplatňuje se jako spojovací prostředek v souvětí, kde uvozuje vedlejší větu časovou. U dveří kanceláře stál jiný chlap v uniformě s bajonetem, a vždycky když někdo vypad, pustil někoho jiného dovnitř. My se vůbec potkáváme jen ve dveřích, vždycky když jeden zrovna jde jinam než druhej. Chodila k nim, vždycky když utekla z domova. zato ale/však Skladba spisovné češtiny (s. 248) hodnotí oba výrazy jako parataktické odporovací s omezovacím odstínem; „v druhé větě 21

Jako výraz hypotaktický časový jej hodnotí i MČ 2 (s. 226).

99

se nějak vyvažuje to, co se říká v první větě.“ Stejně jej hodnotí i MČ 3 (s. 466), Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 555) a PMČ (s. 561). MČ 2 (s. 225) jej hodnotí jako spojovací výraz parataktický odporovací. Jedná se dva samostatné lexémy, a to o částici vytýkavě zdůrazňovací zato a spojku parataktickou odporovací ale; však. Částice zato se dá beze změny významu věty vypustit. Na to nemohla nic říct, zato ale její vyděšený výraz byl dost výmluvný. Šílel jsem, měl jsem megalomanii, zato jsem ale byl veselý, čilý, a dokonce i štastný… Marně se snažím vzpomenout, které hodnoty nám to vlastně vštěpoval, zato se ale dobře pamatuji, jak z nás jednu po druhé vymlátil. Po vlastní cestě Pasovské se toho dne nešlo, zato se však šlo po cestě přibližně rovnoběžné, mnohem půvabnější a pustší. Sprcha se sice úplně minula cílem, zato však se zdarem zkropila máti, která nikdy nesnášela studenou vodu. Tyto inscenace byly divácky úspěšné, zato však neodpovídaly soudobým postulátům na ideově angažované divadlo a byly kritizovány jako politicky nevhodné. zrovna jako MČ 2 (s. 227) daný výraz hodnotí jako hypotaktický srovnávací. Jde o dva samostatné lexémy, a to částici prostě zdůrazňovací a spojku hypotaktickou srovnávací. Nedalo se to změnit, zrovna jako celé tyhle události se nedaly změnit, a tak bylo líp přizpůsobit se tomu.

100

Budeš potom zrovna jako oni. Nejdřív se zlobil, zrovna jako ty. Ze všech vanula hrůza, zrovna jako z tohoto časného pochmurného večera. Uhádla to zrovna jako ty. zrovna když MČ 2 (s. 226) a PMČ (s. 354) daný výraz hodnotí jako hypotaktický časový. V tomto případě je patrné, že se utváří nový specifický význam; polyfunkční spojka když zde pomocí příslovce 22 zrovna s významem v tuto chvíli, právě, teď, nabývá jednoznačně časového významu. Uplatňuje se v rámci souvětí. Nejdřív to byly malé sépie, ale potom, zrovna když jsme se je chystali jíst, se najednou objevily taky krevety. Koule provrtala futro a vylítla do chodby, zrovna když dveřma vcházel četník. Jenny je zastihla, zrovna když se těm vzpomínkám smáli. zvláště když Základy české skladby (s. 260) považují zvláště když za výraz parataktický gradační. MČ 2 (s. 226) daný výraz hodnotí jako hypotaktický příčinný. Zde jde opět o dva samostatné lexémy, a sice o částici vytýkavě zdůrazňovací a spojku hypotaktickou. Uplatňuje se v rámci souvětí. Vždycky se úzkostlivě snažila jednat správně, zvláště když šlo o zásady, jako je čest a spravedlnost. Vašek byl znamenitý, zvláště když se jezdilo na zájezdy, vypráví Ivan Vyskočil. Z následků sedmileté války se svět ještě

22

Jako příslovce s významem v tuto chvíli, právě, teď hodnotí výraz zrovna Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 580).

101

nevzpamatoval, zvláště když pak přišla i řada let neúrodných. Ten jasmín se jí velice podobal, zvláště když se do jeho bělostných květů zadívalo slunce, rozžehujíc v nich záři zlatou. taktak, že MČ 2 (s. 227) a PMČ (s. 353) hodnotí daný výraz jako hypotaktický účinkový, stejně i Skladba spisovné češtiny (s. 319) které uvádí, že se jedná o účinek, který by byl málem nastal. Výraz lze nahradit nestabilizovanou spojkou divže/div že, hodnotím jej tedy jako stabilizovanou spojku. V následujících příkladech taktak téměř vždy uvozuje vedlejší větu účinkovou, která zmiňuje děj, ke kterému mohlo dojít. Zpokornělý Eisler tam chodil už jen konat potřebu, taktak že se protlačil k žlábku a ještě se omlouval. Kolečka poskakovala po hrbolatém dláždění, pera se prohýbala, taktak že jí kluk nevypadl. Rozzuřil se a hodil po mně tvrdým rohlíkem, taktak že neshodil z poličky maminčinu pýchu… Mdlé ruce, mdlé nohy, hlava se kývá, jen taktak že nespadne, neumím psát, pero je těžké.

Rozštěpené spojky stejnoslovné

ani - ani Základy české skladby (s. 258), Novočeská skladba (s. 379), Skladba spisovné češtiny (s. 241), Česká mluvnice (s. 403), MČ 2 (s. 225), SSJČ (s. 36), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 19), PMČ (s. 351) a ČŘaJ (s. 348) 102

tento výraz nazývají dvoučlenným spojením spojkovým a hodnotí jej jako vyjadřovací prostředek koordinačního připojení slučovacího. Ve většině výskytů v korpusu se ukazuje, že tento dvoučlenný slučovací výraz spojuje spíše větné členy ve větách jednoduchých než věty v souvětí. Výraz hodnotím jako rozštěpenou spojku stejnoslovnou slučovací. Ale jak vidíš, tak ani Vald ani já o omluvu nějakého hospodského šizuňka nestojíme. Šli jsme alejí podivných stromů, jaké jsem u nás ani v lese ani v parku nikdy neviděl. Další přání však už ani jeden ani druhý z nich neměl. Mladý Bořivoj se nemohl ani moc ohánět, ani protivný hmyz ze své tváře setřít, protože měl celé ruce od barvy. Celý rok mu ani nezaplatila, ani neposkytla sociální příspěvek.

ať – ať Základy české skladby (s. 258), Novočeská skladba (s. 380), Česká mluvnice (s. 405), MČ 2 (s. 225), SSJČ (s. 57), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 22), PMČ (s.351) jej hodnotí jako výraz slučovací parataktický. Skladba spisovné češtiny (s. 255), MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 268), SSJČ (s. 57) a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 22) chápe tento výraz jako spojovací prostředek souvětí vylučovacího, kdy „z uvedených možností může v dané situaci platit libovolně kterákoli“ (1980, s. 255). Souhlasím s charakteristikou daného výrazu jakožto vylučovacího, kdy z uvedených možností může platit libovolně kterákoli. Výraz ať - ať lze nahradit frekventovanějším vylučovacím buď - (a)nebo. V některých příkladech má ať - ať zvláštní užití; nejprve se uvádí celistvý jev a spojkou ať -

103

ať jeho protikladné vlastnosti, které jsou navzájem v ostré disjunkci, avšak vzhledem k obsahu věty platí obě. Je to její manžel a kdejaký zákon-ať Boží, ať lidský - mu dává nad ní moc, moc nad jejím životem i smrtí! … Možná krajina takto vyslovená dřív zobrazena byla, ať skutečná, ať sněná. Tehdy byl každý hodnocen jen podle vlastních činů, ať věřil v staré bohy, ať byl křesťan nebo třeba Žid. aťsi - aťsi Skladba spisovné češtiny (s. 255) a MČ 3 (s. 268) hodnotí tento výraz jako parataktický spojovací prostředek souvětí vylučovacího, kdy „z uvedených možností může v dané situaci platit libovolně kterákoli“ (1980, s. 255). MČ 2 (s. 225) jej hodnotí jednak jako parataktický slučovací, jednak jako parataktický vylučovací. V korpusu syn2000 se nevyskytuje žádný příklad tohoto výrazu. brzo – brzo Základy české skladby (s. 258) 23 , Souvětí spisovné češtiny (s. 77), Česká mluvnice (s. 404), MČ 2 (s. 225), SSJČ (s. 175), Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 37) a PMČ (s. 351) 24 řadí tento výraz mezi parataktické slučovací. Novočeská skladba (s. 380) chápe tento výraz stejným způsobem a specifikuje jej jako příslovečný výraz časový. Skladba spisovné češtiny (s. 242) jej také charakterizuje jako slučovací výrazový prostředek, resp. opakované příslovce blížící se svou platností spojkám, které znázorňují, že jde o děje volně se střídající.

23 24

Základy české skladby (s. 258) uvádějí výraz brzy – brzy. PMČ (s. 351) jej hodnotí jako zastaralý.

104

Výraz hodnotím jako spojku rozštěpenou stejnoslovnou vylučovací, která vyjadřuje děje volně se střídající. Strkáni, vlečeni, pohazováni, brzo na vrcholu vlny a brzo v propastné hloubce, jsme jako věchty ve větru. …brzo vás trápí chudoba a utlačenost vašich poddaných, brzo sváry mezi sousedy, brzo zase nároky, které si osobují vůči vám… buď – buď Novočeská skladba (s. 396), Česká mluvnice (s. 405), MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 468), SSJČ (s. 180), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 38) výraz hodnotí jako parataktický vylučovací. Tento výraz hodnotím jako rozštěpenou spojku parataktickou vylučovací, kterou lze nahradit frekventovanějším buď – (a)nebo. Častěji se uplatňuje jako spojovací prostředek v rámci souvětí. Pokud jsem doma sám, buď spočívám a čtu, buď konám nejnezbytnější… Pletichy diplomatů, tajnosti spiknutí, jed a dýka příliš často buď přerušily, buď urychlily běh historie… Příčiny chorob jsou zajisté buď vnitřní, buď vnější. Je mi s Chalupným známo, jaký odpor máme k širším koncepcím buď filosfickým, buď románovým. dílem – dílem Základy české skladby (s. 258), Česká mluvnice (s. 404), MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 457) a PMČ (s. 351) 25 řadí tento výraz mezi parataktické slučovací; stejný názor zastávají i Novočeská skladba (s. 380) a Skladba spisovné češtiny (s.

25

PMČ (s. 351) výraz hodnotí jako knižní.

105

243), které jej úžeji specifikují jako měrový vypovídající o rozsahu. SSJČ (s. 318) daný výraz považuje za spojkový vylučovací s významem jednak – jednak. Výraz dílem - dílem považuji za slučovací spojku rozštěpenou stejnoslovnou. Na druhý den jsem z Tijuky odjel, dílem s hořkostí, dílem rád. Tyto malé skupiny jsou dílem spíše terapeutického, dílem spíše esoterického zaměření. Mučednice, k sobě přitisknuté, dílem pozbyly vědomí, dílem v polosnu se chvěly a šílely. Mluvit otevřeně o sobectví jako nutné součásti sociálně-ekonomické soustavy dílem šokuje, dílem žene vodu na mlýn vyznavačům spravedlivých sociálních utopií. hned - hned Základy české skladby (s. 258), Souvětí spisovné češtiny (s. 77), Česká mluvnice (s. 404), MČ 2 (s. 225), PMČ (s. 351,) a ČřaJ (s. 348) řadí tento výraz mezi parataktické slučovací; Novočeská skladba (s. 380) jej navíc úžeji specifikuje jako časový prostředek, který uplatňuje zřetel a Skladba spisovné češtiny (s. 242) a MČ 3 (s. 457) jej popisují jako výrazový prostředek vztahu dějů volně se střídajících. SSJČ (s. 52) daný výraz blíže nespecifikuje, pouze uvádí, že má spojkovou platnost. Hned - hned pokládám za spojku rozštěpenou stejnoslovnou parataktickou vylučovací. Obrazy na zdech se nakláněly hned na tu, hned na onu stranu. Erna tanečnice tančí, stojí hned na jedné noze, hned na obou, vyhazuje nohy na celý svět.

106

Šla nepravidelným, nejistým krokem, hned se rozběhla, hned zas zůstávala stát… A tak Kryštofek hned viděl všechny krávy a hned mu zase všechny zmizely. jednak – jednak 26 Základy české skladby (s. 258), Novočeská skladba (s. 379), Souvětí spisovné češtiny (s. 77), Skladba spisovné češtiny (s. 243), Česká mluvnice (s. 403), MČ 2 (s.225), MČ 3 (s. 457), PMČ (s.351) a ČŘaJ (s. 348) řadí tento výraz mezi parataktické slučovací. SSJČ (s. 218) jej považuje za spojovací výraz vylučovací. Daný výraz považuji za rozštěpenou spojku stejnoslovnou parataktickou slučovací. A svá mínění vyslovuji opatrně, pane - jednak mě živí, jednak jsou hlavním zdrojem mé sebeúcty. Jsou jednak proti otěhotnění, jednak proti nákaze. Uposlechla jsem velmi ráda, jednak mně bylo skutečně zima, jednak jsem byla zvědavá, jak to vypadá v pánově ložnici. Přinesl mu zprávy jednak dobré, jednak

neradostné. To pramení

jednak z možnosti slušného výdělku, jednak z vysoké prestiže, kterou má toto povolání u našich občanů. Účel byl dvojí, jednak známý, jednak neznámý. jednou - jednou MČ 2 (s. 225) a PMČ (s. 351) výraz hodnotí jako parataktický slučovací.

26

Tímto výrazem se zabývá Veronika Homolková ve svém článku „Spojovací výraz a jeho obměny“, který byl odevzdán do tisku za účelem zveřejnění v odborném časopisu „Čeština doma a ve světě“.

107

Jednou - jednou hodnotím jako částici strukturující text, resp. výčtově strukturující s významem poprvé, podruhé, potřetí atd.. V prvním z následujících příkladů lze jednou jednou hodnotit jako kopulativní spojku rozštěpenou stejnoslovnou. Pradědečkovi říkali jednou Ignác, jednou Hynek podle převládajícího proudu vlasteneckého. Žili všelijak, jednou líp, jednou hůř, podle řídkých a čím dál víc řidnoucích zakázek. Jednou přitom mají podobu nálady protiromské, jednou protiněmecké; jednou protiruské, jednou protiamerické… napůl – napůl

Novočeská skladba (s. 380) MČ 2 (s. 226) řadí tento výraz mezi dvojice slučovacích výrazů měrových vypovídajících o rozsahu: Napůl zděný, napůl dřevěný barák (1977, s. 380) SSJČ (s. 244) daný výraz charakterizuje pouze jako příslovce a uvádí příklad mluvit napůl žertem, napůl vážně. Výraz hodnotím jako stejnoslovnou rozštěpenou spojku slučovací. Podle mého názoru zde výraz napůl ztrácí platnost větného členu (příslovečného určení). Vyjadřuje podílnost dějů v rámci větných členů. Připadalo mu, že kdyby napůl padal a napůl se natáhl, dokázal by se jí zachytit. Ani se nebránil, když ho napůl vedli, napůl nesli do pokoje, kde bylo jeho lůžko. Dveře se rozlétly a do místnosti byl napůl vhozen a napůl dostrkán Jindřich Kalousek.

Stařík kráčel Smileymu po boku, napůl průvodce, napůl tělesná stráž, a občas prohodil nějakou poznámku. 108

tady – tady MČ 2 (s. 225) daný výraz hodnotí jako parataktický slučovací. Výraz tady - tady se v korpusu vyskytuje minimálně. Hodnotím jej jako příslovečný výraz s větněčlenskou platností (příslovečné určení místa). Domnívám se, že v prvním příkladě plní tady – tady funkci zájmena ukazovacího. Hele, tady máš Oldu, tohle je Svoboda, tady Varlatář, tady Kulečník, Duchač a kohopak to máme tady? Tady je jídelna, tady jíme a tady je společenská místnost, sem se chodíme dívat na televizi. tu - tu Novočeská skladba (s. 379) tento výraz hodnotí jako slučovací výraz parataktický slučovací místní. Souvětí spisovné češtiny (s. 77), Skladba spisovné češtiny (s. 242), MČ 2 (s.225) a PMČ (s. 351) jej považují za parataktický slučovací. Výraz hodnotím jako slučovací stejnoslovnou spojku rozštěpenou. Nelze ji hodnotit pouze jako místní, jako to činí Novočeská skladba, její sémantika je širší, například časová. V rukou drželi tu loutnu, tu vykuřovadlo… Později jsem si rovněž povšiml, že jednu a touž věc pojmenoval tu latinsky, tu zase provensálsky… Reflektor ji přičinlivě poléval tu růžovým, tu zeleným světlem, na čele se jí mihotal diadém. Okolostojící nám ochotně podávají tu důtky, tu roztopenou síru, tu žhavé kleště.

109

zčásti - zčásti Základy české skladby (s. 258), MČ 2 (s. 225) a Novočeská skladba (s. 380) 27 daný výraz hodnotí jako parataktický slučovací. Zčásti - zčásti hodnotím jako rozštěpenou spojku stejnoslovnou slučovací. Uplatňuje se v souvětí i ve větě jednoduché. Sestavil jsem album zčásti chronologicky, zčásti podle formátu. Na peníze ve fotbale si už zčásti ochotně, zčásti méně ochotně zvykáme. Myslel jsem, že se k tomu zčásti vycvičím a zčásti že je to jenom otázka tělesné velikosti, tedy otázka času. Běhala tu spousta králíků, které jsme zčásti lovili a zčásti chovali. Ve skutečnosti slovotvorba i syntax jsou dva zčásti paralelní, zčásti rozdílné průměty sémantiky slov.

Rozštěpené spojky různoslovné ať - či Základy české skladby (s. 258), Skladba spisovné češtiny (s. 255), SSJČ (s. 57), Česká mluvnice (s. 405), MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 268) a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 22) hodnotí tento výraz jako parataktický spojovací prostředek souvětí vylučovacího, kdy „z uvedených možností může v dané situaci platit libovolně kterákoli“ (1980, s. 255).

27

Novočeská skladba (s. 380) výraz blíže specifikuje jako měrový.

110

MČ 2 (s. 225), SSJČ (s. 57), Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 22) a PMČ (s.351) jej hodnotí také jako spojku parataktickou slučovací. Ať - či hodnotím jako různoslovnou rozštěpenou spojku parataktickou vylučovací, která funguje jak v souvětí, tak ve větě jednoduché. Jezdil v létě i v zimě, ať mrzlo a padal sníh či pálilo slunce nebo pršelo. Všichni, kdo se o tajemstvích knihovny něco dozvěděli, ať už právem či podvodem, jsou teď už mrtvi. Ten hlas ať přímo či nepřímo svědčí i proti zemřelému předku. Všecek náš svět je stále s námi, ať už se nám to líbí, či ne.

ať – (a)nebo Skladba spisovné češtiny (s. 255), Česká mluvnice, (s. 405), MČ 2 (s. 225), SSJČ (s. 57), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 22) a ČŘaJ (s. 349) hodnotí tento výraz jako spojovací prostředek souvětí vylučovacího, kdy „z uvedených možností může v dané situaci platit libovolně kterákoli“ (1980, s. 255). SSJČ (s. 57), Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 22) a PMČ (s. 351) jej hodnotí také jako souřadicí spojku slučovací. Ať

- (a)nebo hodnotím jako rozštěpenou různoslovnou

spojku parataktickou vylučovací. Poměrně frekventovaná je varianta ať - nebo (zhruba 2650 výskytů), ať - anebo je v korpusu doloženo pouze v 79 výskytech. Pokrok jde kupředu, ať chceme nebo nechceme… A ať už viděl cokoliv, nebo taky neviděl, nebo slyšel, nebo neslyšel, dal se do běhu. Kdykoli se spoluvězni přihlásili, ať už přijeli na Hrádeček, nebo do Prahy, Václav jim vždycky dal přednost před

111

jinými přáteli… Každopádně se jejich cesty sotvakdy zkřížily, ať v zaměstnání, nebo ve společnosti.

ať již - nebo MČ 2 (s. 225) tento výraz hodnotí jako parataktický slučovací. Tento výraz hodnotím stejně jako ať - nebo, totiž jako různoslovnou spojku parataktickou vylučovací. Výraz již zde má částicovou platnost. Výraz ať již - nebo se uplatňuje v rámci věty jednoduché. Pochopitelně musejí být obě východiska v rozumném souladu ať již se dá přednost jednomu nebo druhému. "Z manželství vyplývají určitá práva, ať již morální nebo daná zákonem," odpovídal na její dotaz redaktor. Obětem mobbingu by měla být poskytnuta pomoc, ať již v podobě aktuálního řešení nebo alespoň formou všeobecného řešení. Velké city si s sebou vodí svůj svět, ať již nádherný nebo ubohý.

aťsi - nebo

Skladba spisovné češtiny (s. 255) a (MČ 2, s. 225) hodnotí tento výraz jako spojovací prostředek souvětí vylučovacího, kdy „z uvedených možností může v dané situaci platit libovolně kterákoli“. Korpus syn2000 neprokázal žádný příklad tohoto výrazu. buď – (a)nebo Základy české skladby (s. 285), Novočeská skladba (s. 396), Souvětí spisovné češtiny (s. 80), Skladba spisovné češtiny (s. 254), Česká mluvnice (s. 405), MČ 2 (s. 225), MČ 3

112

(s. 468), SSJČ (s. 180), Slovník spis. Č. pro školu a veřejnost (s. 38), PMČ (s. 352), ČŘaJ (s. 349) jej hodnotí jako výraz parataktický vylučovací. Buď - anebo hodnotím jako rozštěpenou spojku různoslovnou, a to parataktickou vylučovací. Bylo tedy třeba tří, a ti buď rozhodli všichni společně, anebo rozhodla většina dvou proti jednomu. Povězte doktoru Kohlerovi, že mě buď přijme, anebo ho nechám předvolat k soudu. hned

- (a) zase Základy české skladby (s. 258), MČ 2 (s. 225) a PMČ (s.

351) tento výraz hodnotí jako parataktický slučovací. Stejně tak jej chápe i Novočeská skladba (s. 380) 28 , která jej navíc řadí mezi časové, a MČ 3 (s. 457), která jej nazývá dvojitým výrazem různoslovným. V korpusu syn2000 se existence tohoto výrazu v současném jazyce nepotvrdila. jestliže ne – pak MČ 2 (s. 225) tento výraz považuje za parataktický odporovací. V případě tohoto výrazu je záporový komponent ne většinou prefixem u sloves; samostatně se vyskytuje velmi zřídka (viz první příklad, kde je sloveso vypuštěno). Jestliže ne – pak nepovažuji za spojkový výraz; jedná se zde o podmínkovou spojku jestliže, záporový prefix ne a příslovce pak vyjadřující výsledek, důsledek něčeho s významem tedy, v tom případě (SSJČ, IV. díl, s. 10). 28

Novočeská skladba (s. 380) uvádí výraz hned – zas.

113

Tento fakt by měl radikálně snížit deficit obchodní bilance, jestliže ne, pak jde o hluboký strukturální problém podnikové výkonnosti, produktivity a konkurenceschopnosti. A jestliže si ji nehodlá vzít, pak se opravdu dopouští přestupku a může být pro tento čin odsouzen do vězení. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra… Prohlášení Charty 77 byla petice, a jestliže nedosáhla svých cílů, pak také a zejména proto, že se lid celkem ochotně nechal zastrašit. jestliže ne – zato MČ 2 (1986, s. 225) tento výraz považuje za parataktický odporovací. Daný výraz se v korpusu syn2000 vůbec nevyskytuje. ještě ne – a už Novočeská skladba (s. 277) uvádí tento spojovací výraz ve větě Ještě slunečko nezapadlo za hory, a neštěstí už se zahnízdilo v náčelníkově chatrči, kde je časové určení vyjádřeno hlavní větou. Skladba spisovné češtiny (s. 313) a MČ 3 (s. 478) jej charakterizují jako spojovací výraz spojení parataktického v souvětí časovém, kdy je vyjádřen rychlý sled dějů, přičemž jeden druhému se nepodřizuje: Ještě neodešel, a už ho volali (1981, s. 313). MČ 2 (s. 226) jej charakterizuje pouze jako hypotaktický časový vyjadřující dvojici protikladů. Zde se jedná o podobný případ jako u výrazu předchozího; i zde jde o parataktické vyjádření přípustky; první větu by bylo možné uvodit např. spojkou ačkoli. Děje vět v souvětí nejsou vzájemně v souladu.

114

Vždyť ještě nejsem tak stár a už jsem chromý. Společnost národů ještě ani pořádně nevznikla a už ji postihla téměř smrtelná rána. Povodeň ještě neskončila, postižení se nevzpamatovali, a už se od různých mudrců dozvídáme, že všechno bylo špatně… Ještě nejsme v unii a už chceme poučovat. jistě – ale přece jen Tento výraz uvádí pouze MČ 2 (s. 225), jež jej hodnotí jako odporovací. Daný výraz považuji za přípustkově odporovací. V korpusu je doložen jen čtyřmi výskyty. Jistě v tomto spojení vyjadřuje jistotní modalitu mluvčího. Mluvčí vyjadřuje určitý názor, o jehož pravdivostí je zcela přesvědčen. Jistě hodnotím tedy jako částici hodnotící jistotní. Vojáci jdoucí pěšky jistě nemají naspěch, ale přece jen přijdou. …odůvodnění bylo jistě vágní, ale přece jen udržitelné… …abychom vůči historické metodě zaujali postoj důvěry, jistě omezený postoj, ale přece jen na něčem založený… … jistě mají spoustu jiných - političtějších úkolů, ale přece jen by o své legislativní dítě - veřejnoprávní televizi - měli pečovat důkladněji… když (už) ne – tak aspoň MČ 2 (s. 225) hodnotí daný výraz jako parataktický gradační. PMČ (s. 477) jej uvádí mezi výrazy vyjadřující v souvětí určení podmínky, resp. tzv. podmínky splněné (s. 476); tato souvětí vyjadřují to, že „ za okolnosti, že nastalo/nastane něco, co mluvčí neočekával//nechtěl, nastane něco, co chce mluvčí. Odstín minimalizace očekávaných následků platnosti nežádoucí okolnosti signalizuje výraz aspoň: Když už mi nepomáháš, tak aspoň nezlob“ (s. 477).

115

Existence tohoto výrazu se v korpusu syn2000 nepotvrdila. ne – ale také ne Souvětí spisovné češtiny (s. 83) tento výraz důrazně odlišuje od odporovacího ne – ale a souvětí s touto konstrukcí charakterizuje jako slabě stupňovací, v němž obě věty jsou záporné a v němž se druhá věta připojuje pomocí ale také. MČ 2 (s. 225) daný výraz řadí mezi parataktické odporovací. Zde se jedná o odporovací spojku ale, jež spojuje dvě skutečnosti, které nejsou vzájemně v rozporu, jak by se očekávalo, ale jde pouze o určitou nedostatečnou míru opačné vlastnosti, k níž se směřuje. Tak například v prvním příkladu by skutečnost, že někdo již není zakletý, mohla implikovat skutečnost, že je vysvobozený; zde tomu tak není. Také zde hodnotím jako částici vytýkavě zdůrazňovací. V korpusu syn2000 se vyskytují pouze tři příklady tohoto výrazu. Ve všech daný výraz spojuje větné členy ve větě jednoduché. Ne je zde částice vyjadřující členský zápor. Jsem pořád panna, ne už zakletá, ale také ne vysvobozená. Bude se srovnávat a prognózovat:ne zcela bez důvodu, ale také ne zcela oprávněně. ne – li - tedy aspoň MČ 2 (s. 225) tento spojovací výraz hodnotí jako parataktický gradační. V korpusu syn2000 se daný výraz nevyskytuje. ne - nýbrž Novočeská skladba (s. 391) uvádí tento výraz jako spojovací prostředek spojení odporovacího, přičemž spojka 116

nýbrž následuje jen po záporném členu při neslučitelnosti obsahů obou vět: Ne z předsevzetí, nýbrž ze setrvačnosti zvyku. Souvětí spisovné češtiny (s. 82) řadí tento výraz mezi výrazy odporovací. Autor uvádí, že souvětí odporovací s ne – nýbrž vyjadřují tzv. odporovací rektifikaci; „ týž věcný obsah se vyjadřuje dvakrát: nejprve se popře tvrzení, které by skutečnost nevystihovalo, pak se uvede vyjádření výstižné“: Hudebnost této generace není tedy rys náhodný, nýbrž jest to jeden z jejích podstatných znaků. MČ 2 (s. 225) daný výraz řadí mezi parataktické odporovací. V případě tohoto výrazu mi není jasné, zda autoři MČ 2 ne chápou jako záporový prefix u sloves, nebo jako samostatný lexém. V žádné z možností však ne - nýbrž nepovažuji za spojkový výraz. Spojka nýbrž uvozuje větu, která upřesňuje děj zmíněný ve větě řídící, v níž je užito negace. Pokud se výraz realizuje mezi větnými členy ve větě jednoduché, pak je pomocí částice ne zprvu popřena určitá skutečnost, možnost nebo vlastnost, která by vzhledem k dané situaci mohla být realizována (očekávána), a následně je uvedeno, jak je tomu ve skutečnosti. Pak klesla na kolena, ale snad ani ne z patosu, nýbrž z poctivého socialistického strachu. Je ovšem třeba si představit houpačku ne na provazech, nýbrž houpací prkno nebo kládu… Ale ne Francouz, nýbrž ten Arab řekne…… mými přáteli odjakživa byly děti, ne proto, že bych byl sám dítě, nýbrž proto, že mě to k dětem odjakživa táhlo. Teď namáhal se hlavně, aby pruty ne ze zdi vylomil, nýbrž zlomil.

117

nejen – ale dokonce (i) Skladba spisovné češtiny (s. 171) hodnotí daný výraz jako dvojitou knižní spojku spojení gradačního souznačnou s dvojitou spojkou nejen – ale i. MČ 2 (s. 225)a PMČ 29 (s. 565) daný výraz charakterizují jako parataktický gradační. Výraz chápu jako gradační rozštěpenou spojku různoslovnou, která jednak spojuje větné členy ve větě jednoduché, jednak uvozuje věty v souvětí souřadném. Svoje tvarované bubliny vypouštěl už nejen pusou, nosem, ale dokonce i ušima. Vím přesně, nejen na den, ale dokonce i na hodinu, kdy skončilo mé mládí. A to navzdory tomu, že je nejen otcem dvou dcer, ale dokonce i dvojnásobným dědečkem. Asklépios brzy dovedl nejen léčit nemocné, ale dokonce i křísit mrtvé. Originální divadelní mechanika se nejen dochovala, ale dokonce i funguje. Člověku lze žít nejen bez zubaře, ale dokonce i bez zubů. Legendární industriální skupina Controlled Bleeding nejen že nepřestala existovat, ale dokonce i občas koncertuje. Svou manželku údajně nejen systematicky podváděl, ale dokonce i hrubě napadal. Jevgenij Pavlovič (kníže byl ochoten se vsadit) nejen pochopil, ale dokonce se i snažil dát uštěpačným úsměvem najevo, že rozumí. …tak jestli ty knihy za něco stály tak jim nejen prospívá hydraulický lis, ale dokonce je slyšet smích těch knih… Důkazy proti Slánskému byly nejen vyvráceny, ale dokonce z oficiálních míst později označeny za padělek… To je nejen provokace, ale dokonce pobuřování, odsekávala slečna a začala se zdvihat ze židle. 29

Příruční mluvnice češtiny (s. 565) výraz hodnotí jako dvojitou spojku.

118

nejen – leč i Novočeská skladba (s. 386) hodnotí daný výraz jako prostředek vyjádření spojení gradačního vzestupného: Nejen libé, leč i zpěvné sny blaží mě ve spaní. MČ 2 (s. 225) a SSJČ (s. 308–309) jej hodnotí jako parataktický gradační. Výraz chápu jako rozštěpenou spojku víceslovnou gradační. V korpusu syn2000 se vyskytují pouze dva případy této spojky. Z těchto dvou výskytů vyplývá, že tato rozštěpená spojka funguje jako spojovací prostředek mezi větnými členy ve větě jednoduché. Tato starořecká moudrost, připisovaná básníku Homérovi, platí nejen pro konzumaci vína, leč i pro všechny nápoje obsahující alkohol. A tím se zapomnělo na to podstatné, že prostě v základu financování nejen ODS, leč i jiných politických stran je korupce. nejen – než i Novočeská skladba (s. 386) hodnotí daný výraz jako prostředek vyjádření spojení gradačního vzestupného. MČ 2 (s. 225) a SSJČ (s. 308 – 309) daný výraz hodnotí jako parataktický gradační. V korpusu se daný výraz nevyskytuje. nejen – nýbrž naopak Souvětí spisovné češtiny (s. 79) charakterizuje daný výraz jako spojovací prostředek spojení gradačního, kde spojovací výraz nýbrž naopak uvozuje větu rektifikační: Nesnáze však, na něž Hostinský upozornil, dalšími pracemi nejen že se nezmenšily, nýbrž naopak ještě rostly.

119

MČ 2 (s. 225) daný výraz hodnotí jako parataktický gradační. Nejen - nýbrž naopak považuji za gradační rozštěpenou spojku různoslovnou. Výraz naopak zde lze beze změny smyslu věty vypustit; ve spojení s nýbrž zde představuje jistý pleonasmus. V korpusu se vyskytl pouze jeden doklad tohoto výrazu. …kdo možnost vyvolání očistné katarze měl a má, a nejen že jí nikdy nevyužil, nýbrž naopak chladnokrevně používá veškerých dostupných možností demagogického ovlivňování občanů této země k tomu, aby své – v řadě důležitých činností zcela nepochybné – selhání zkamufloval. nejen(že) – ale i Základy české skladby (s. 259, 263), Souvětí spisovné češtiny (s. 79), Skladba spisovné češtiny (s. 171), Česká mluvnice (s. 404), MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 469), SSJČ (s. 308 – 309), PMČ (s. 565) a ČŘaJ (s. 348) hodnotí nejen – ale i jako spojovací výraz spojení gradačního, taktéž i Novočeská skladba (s. 386), jež tato spojení ještě úžeji specifikuje jako gradační vzestupné. Výraz hodnotím jako gradační rozštěpenou spojku různoslovnou. Postava autora, která vychází na povrch, je postavou chybného člověka, nejenže člověka pramálo vzdělaného, ale i málo inteligentního… Skutečně jsme měli, naprosto to nezapírám, nepoměrně více individuální svobody, a nejenže jsme ji milovali, ale i využívali. Mečiar tuto psychiku nejenže pochopil, ale i využil a zneužil.

120

nejen(že) – nýbrž i Základy české skladby (s.

263), Souvětí spisovné češtiny

(s. 79), Skladba spisovné češtiny (s. 171), Česká mluvnice (s. 404), MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 469), SSJČ (s. 308 – 309) a PMČ (s. 565) hodnotí nejen – nýbrž i jako spojovací výraz spojení gradačního, taktéž i Novočeská skladba (s. 386), jež tato spojení ještě úžeji specifikuje jako gradační vzestupné. Výraz považuji za gradační rozštěpenou spojku různoslovnou. Podle korpusu je nejen - nýbrž i mnohem více frekventované (398 výskytů) než nejenže - nýbrž i (4 výskyty). Přesto však nejenže to dělají sami, nýbrž i schvalují, když to dělají druzí. Všichni teď jen naprosto přesně vědí, nejenže koho reprezentují, nýbrž i za kolik. Dozorčí rada nejenže navrhuje a odvolává představenstvo, nýbrž i schvaluje jeho veškeré důležitější kroky. Komupak z těch mrtvých jsme neublížili, a to nejen bezděčně, nýbrž i úmyslně! O nedbalosti dřívější městské správy svědčí to, že nejen sousedé neplatili kontribuci, nýbrž i město zadržovalo platy. Počítač vážící 1.4 tuny nejen počítal, nýbrž i navrhoval strategické postupy a hodnotil postavení. netoliko – nadto Skladba spisovné češtiny (s. 252) řadí tento výraz k lexikálním prostředkům asyndetického vyjádření spojení stupňovacího. MČ 2 (s. 225), MČ 3 30 (s. 469) a PMČ (s. 565) jej hodnotí jako spojovací výraz parataktický stupňovací. V korpusu se daný výraz nevyskytuje.

30

MČ2 (s. 225) a MČ 3 (s. 469) je chápou jako sekundární spojky.

121

nikoli – ale Novočeská skladba (s. 391) a MČ 2 (s. 225) tento spojovací výraz hodnotí jako parataktický odporovací. Výraz hodnotím jako dva samostatné lexémy; částici nikoli, která zde vyjadřuje členský zápor, a odporovací spojku ale, která je zde funkčně synonymní s nýbrž. Výraz se uplatňuje v rámci několikanásobného větného členu. Vyjadřuje se zde kontrast; jde o opačné významy. Vzápětí pokračoval - nikoli hromovým hlasem, ale ani šeptem. Clyde byl omráčen nikoli v ohradě, ale někde jinde. Na holém jevišti před temným a prázdným sálem bylo nacvičováno nikoli budoucí štěstí, ale budoucí rozpomínání. Zeptal se, a tentokrát nikoli na něco jiného, ale právě na to. Malá žena je poděšena nikoli faktem bouře, ale faktem, že jí zplihnou vlasy. nikoli – nýbrž MČ 2 (s. 225) tento spojovací výraz hodnotí jako parataktický odporovací. Výraz nikoli zde má částicovou platnost, vyjadřuje zde členský zápor. Nejedná se tedy o spojovací výraz; jde o částici s významem ne a spojku odporovací nýbrž. Nikoli nýbrž funguje v rámci několikanásobného větného členu, přičemž jde o vyjádření kontrastu. Přišel jsem za vámi nikoli ve věci zákona, nýbrž kvůli jisté objektivní skutečnosti. V práci se dověděl, že pan Ritter se s ním sejde nikoli v hale hotelu Adlerhof, nýbrž v baru hotelu Royal. Piffke s jeho naprostým souhlasem přidělil Franze nikoli ke kravatám, nýbrž do oddělení sportovních potřeb.

122

Snad by život byl nabyl jiného zbarvení, nikoli modrého, nýbrž zlatohnědého. ovšem - ale Základy české skladby (s. 263), MČ 2 (s. 225) a PMČ (s. 562) považují tento výraz za parataktický odporovací. Novočeská skladba (s. 393) výraz řadí mezi zvláštní případy spojení odporovacího, a to přípustkově odporovacího. Výraz hodnotím jako spojení dvou samostatných lexémů. Ovšem považuji za částici modalitní jistotní, ale je spojka odporovací. Ovšem zde nepředstavuje první část rozštěpené spojky. Je realizovatelné, i když nepřipojíme větu v adverzativním vztahu. Někdy se ovšem našly výjimky, ale o těch zase petrovický hajný vždy včas prohlásil, že mu mohou políbit řiť. Nabídl jsem ovšem pití, ale nikdo nic nechtěl. Byl ovšem mlsný, ale střídmý. Fyzicky tu byla ovšem jen malá podoba, ale i ta ji potěšila. Je to ovšem pošetilé počínání, ale v tu chvíli mu připadá logické.

pravda – avšak přesto Novočeská skladba (s. 393) se zmiňuje o daném výrazu pouze okrajově jako o řídkém, jenž se vyskytuje ve zvláštním případě spojení odporovacího, a to ve spojení přípustkově odporovacím. MČ 2 (s. 225) jej charakterizuje jako parataktický odporovací. V korpusu syn2000 se daný výraz vůbec nevyskytuje.

123

sice – ale Základy české skladby (s. 236, 263, 285), Novočeská skladba (s. 393) a Skladba spisovné češtiny (s. 249) uvádí tento výraz jako častý v souvětí přípustkově odporovacím. Česká mluvnice (s. 405), MČ 2 (s. 225), MČ 3 (s. 462) a PMČ (s. 352) jej považují za parataktický odporovací. Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 386) výraz hodnotí jako spojku souřadicí přípustkově odporovací. Výraz hodnotím jako různoslovnou rozštěpenou spojku odporovací. Tentokrát ale měl povolenku na jelena sice jen první věkové třídy, ale ten může být i čtyřletý. Zámek tady sice nemáme, ale na Stráži to také není špatné. Oni sice králové nejsou, ale svěřených lesů páni, což je vlastně úplně jedno. Nejsem sice nějaký mistr, ale určité úrovně jsem v tomto oboru dosáhl. sice – ale proto přece MČ 2 (s. 225) považuje daný výraz za odporovací parataktický. V korpusu syn2000 se daný výraz nevyskytuje. sice – avšak Skladba spisovné češtiny (s. 249) a Slovník spis. č. pro školu a veřejnost (s. 386) výraz hodnotí jako výraz odporovací s odstínem přípustkovým. Česká mluvnice (s. 405) a MČ 2 (s. 225) považuje daný výraz za odporovací parataktický. Výraz hodnotím jako různoslovnou rozštěpenou spojku přípustkově odporovací.

124

Je sice snadné mít úžasné cíle, avšak bez jistých předpokladů se majordom prostě za určitou mez nedostane. Kamna byla sice nevelká, avšak výhřevná. Uchoval jsem si dvě vzpomínky, sice o něco pozdější, avšak příznačné. Technická konstrukce zařízení včetně způsobu míchání je sice též důležitá, avšak celkový výkon ovlivňuje v menší míře. stejně jako – tak Novočeská skladba (s. 379) uvádí pouze výraz jako – tak, jenž hodnotí jako slučovací (původně měrový). MČ 2 (s. 227) jej řadí mezi výrazy hypotaktické srovnávací. Daný výraz není v korpusu syn2000 doložen. více – než MČ 2 (s. 227) tento výraz hodnotí jako hypotaktický srovnávací. Výraz považuji za dva samostatné lexémy. Více hodnotím v případě, že je uvedeno ve spojení s počítaným předmětem, jako číslovku neurčitou 31 , v jiných případech se jedná o příslovce s významem velmi, velice. Než zde hodnotím jako spojku hypotaktickou srovnávací. Více - než se uplatňuje jak v souvětí, tak ve větě jednoduché. V následujících příkladech dochází ke srovnání dvou nerovnoměrných skutečností nebo vlastností. Vítězslav pojednou ucítil, že má pod čepicí více alkoholu, než na jaké je jeho tělo zvyklé. Existují důkazy, že můžete důvěřovat více lidem, než si myslíte. Jak se zdálo, představilo se mu tady více lidí, než kolik jich dosud za celý život potkal. 31

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (s. 490)

125

Avšak bylo v něm více lítosti než strachu. Já jsem sice slepý jak slepýš, ale že je tady více pěny než piva, to ještě poznám. Ta byla vyplašená ještě více než její manžel. Ale protože svého manžela znala již více než dvacet let, věděla předem, že to bude zase nějaká kulišárna. Figury jsou více než půl metru vysoké…

Poznámky k frekvenční tabulce (č. 2) Pro úplnost jsem do své práce zařadila i frekvenční tabulku, jejíž výsledky jsou však nepřesné a slouží pouze k dokreslení popisu daných výrazů. Výskyty mnou popisovaných výrazů jsem vyhledávala v Českém národním korpusu pomocí programu Bonito. Jako zdroj textů jsem použila databázi syn2000. Ke zjištění, zda se výrazy vyskytují i v nepřimykavém postavení, jsem použila vzorec [word="X"][]{0,5}[word="y"] 32 a zobrazené výskyty jsem následně filtrovala pomocí N filtru [\.\?\!], aby se zajistilo zobrazení výskytů výrazu pouze v rámci jednoho větného celku. Stejného vzorce jsem využila i ke zjištění frekvence výrazů vyskytujících se i v postavení nepřimykavém. V případě některých výrazů jsem do vzorce použila interval {0,5}, u některých pak interval {0,1}. Ke zjištění frekvence výrazů, jejichž komponenty se vyskytují pouze v postavení přimykavém, nebylo třeba využití vzorce. Výsledky uvedené v tabulce jsou nepřesné z toho důvodu, že u některých výrazů se na základě výše uvedeného vzorce zobrazí i případy, kdy se již o daný výraz nejedná. Vzhledem 32

Jako X , Y,… označuji komponenty daného výrazu. V některých případech se jednalo o výrazy komplexnější sestávající z více než dvou komponentů . V závislosti na tom pak bylo třeba vzorec rozšířit (např. [word="X"][]{0,5}[word="Y"] [word=”Z”] atd. ) .

126

k vysokém počtu výskytů je však téměř nemožné tyto výskyty vytřídit a získat tak přesný výsledek. Tak například u výrazu tu – tu se po zadání vzorce a následném vyfiltrování zobrazí nejen příklady žádoucí, ale i případy, kdy je tu zájmenem ukazovacím, a tedy i větným členem, což s hledaným výrazem nesouvisí (např. Páchlo to tu plísní, jako by se tu poslední jídlo servírovalo někdy před dávnými léty.)

U výrazů a nakonec; a naopak; a proto; a přece; a tedy; a to; a tak; a tudíž; a zároveň; i kdyby; i když; ale naopak; ale přesto; ale zároveň; anebo i; ba dokonce; ba i; či spíše; nebo dokonce; třeba i; zato však; však také bylo nutné do vzorce dosadit pouze interval {0,1} a to z toho důvodu, že při větším intervalu se ukázaly takové výskyty, kdy se o daný výraz již nejednalo, komponenty od sebe byly příliš vzdálené. Příklady: Vzorec [word="X"][]{0,5}[word="Y"] A nakonec:Dlouho mžoural očičkama a hledal brýle, které nakonec objevil na nočním stolku. A naopak: Jeden šel z knihovny do kantýny, a druhý přesně naopak. A proto: V žádném případě se nechovala jako husa a nekývala na všechno jenom proto, že ji nic lepšího nenapadlo. A přece: A já jsem žadonil, přece byste mě nevyhnal. A tedy: Tatínek za mnou přijel a ztropil ukrutný tartas; a že když tak, tedy nebude takový blázen, aby posílal synáčkovi peníze na flámování.

127

a to: Měli jste to již prasklé a svádíš to na mě. A tak: Vidíš to, kdybys byl Skot a nosil minisukně, tak by se ti to nestalo!

A tudíž: Bořivoj byl fořtem a Vítězslav byl hajným, tudíž Bořivojův podřízený.

A zároveň: V tom jej fořt František uposlechl a pivo si poručil zároveň s Bořivojovou objednávkou dalšího chodu. I kdyby: Nosil kněžský kolárek, v kterém vypadal jeho krk současně dětsky i vychrtle, jako kdyby jím chtěl sám sebe mučit. I když: V době manželství byla tak žárlivá, že snad žárlila i na výkladní skříň, když se do ní její choť zahleděl. Ale naopak: Chtěl ho srazit pěstí, ale Matt jeho ránu vykryl a naopak útočníka dobře mířeným úderem srazil k zemi.

Ale přesto: I když se nyní na těchto mílových, nedozírně rozlehlých polích nepracovalo rukama, ale obrovskými stroji, přesto byl stále velký nepoměr mezi možnostmi těchto strojů a rozlohou.

Ale zároveň: Zavedl je postranními dveřmi za přepážkou do malé, ale útulné místnosti, která zároveň sloužila jako kancelář i čekárna.

128

Anebo i: Řada exponátů bude prezentována nejenom textově, obrazově, anebo modely, ale i v praktickém provozu. Ba dokonce: To, co se podle všeho stalo, je něco naprosto neobvyklého, ba nemyslitelného uvnitř hranic říše, dokonce tak blízko hlavního města! Ba i: Měli jsme mlčenlivé Velikonoce, ba rozcházeli jsme se i na cestě určené ke spojení, o dovolené. Či spíše: Taky by mě zajímalo, zda lovec, zakletý či jinak potrefený, nepotřebuje spíše stavěcího psa než kostelní lavici, a projela mnou bolestivá křeč. Nebo dokonce: Aglaja Ivanovna se začervenala a věřte nebo nevěřte, dokonce i ona byla trochu zmatena. Třeba i: A třeba by nám řekl i jméno. Zato však: Už kvůli tomu stojí Zdivočelá země zato, upřímně řečeno však bylo zaděláno na víc. Však také: Nevisel však Damoklův meč také nad jejich nearijskými hlavami?

U následujících výrazů je údaj o frekvenci rovněž nepřesný, a to ze stejného důvodu, jako u příkladů výše uvedených; součástí výskytů jsou i příklady, v nichž se o daný výraz nejedná. Tyto výrazy byly vyhledávány na základě vzorce s intervalem {0,5}. Jedná se o ať – ať; aťsi – aťsi;

129

až tu;

brzo – brzo; buď – buď; hned – a zase; hned – zase; jak – tak; ještě – už; stejně jako – tak; tu – tu (viz výše). Příklady:

Vzorec [word="X"][]{0,5}[word="Y"][word="Z"] 33 … Ať – ať: Pan farář ať se drží kazatelny a politiku ať nechá povolanejm! Aťsi – aťsi: A kdybych víckrát neviděl dějiny tvořit masy, aťsi je třeba na příděl, aťsi je třeba na příděl, litr na věčné časy. Až tu: „Všude kolem je nádherná venkovská krajina,"řekla, „až na tu elektrárnu.“ Brzo – brzo: U tebe zima vždycky brzo začíná a děsně brzo končí tady máj. Buď – buď: Ale buď jak buď, co na tom teď záleží? Hned – a zase: Nedělej, že tys mě hned poznal, a zase do něj trochu strčila. Hned – zase: Avšak hned zase obrátil svůj hněv proti Beinhackerovi. Jak – tak: Vidět ho, jak tam tak leží jako hromádka špinavého prádla, je pro nás skličující. Ještě – už: Dědeček se ještě nevrátil, Martínek už spal a maminka ještě seděla u šicího stroje. 33

U některých z těchto výrazů bylo třeba v závislosti na jejich komplexnosti vzorec rozšířit.

130

Stejně jako – tak: My to stejně nejspíš zvládneme tak jako tak.

V tabulce neuvádím výrazy jestliže ne - pak; dokud ne; jestliže ne - zato; ještě ne - a už; když už ne - tak aspoň; ne – li - tedy aspoň, jejichž součástí je záporový prefix neu slovesa. Do frekvenční tabulky je nezahrnuji z toho důvodu, že při zadání záporového prefixu do vzorce se buď neukáží výskyty žádné nebo se ukáží takové, kde je ne částicí, nikoli prefixem u slovesa. Pro zjištění frekvence těchto výrazů jsem zadala výše uvedené výrazy do vzorce bez záporového prefixu; ukáží však jak příklady, kdy se u slovesa vyskytuje záporový prefix, tak i příklady, kdy jsou slovesa kladná. V důsledku toho je výskytů tak velké množství, že není prakticky možné příklady vytřídit a získat tak potřebný údaj.

131

Závěr Cílem této práce bylo jednak podat přehled o tom, jak jsou popsány a vymezeny spojky a spojkové výrazy v současných mluvnických pracích, jednak ukázat, jakým způsobem fungují víceslovné spojkové výrazy v konkrétních textech, a na základě toho pak zjistit, zda jde o víceslovnou spojku nebo o samostatné lexémy. Při vytváření teoretické části diplomové práce zaměřené na pojetí spojek a spojkových výrazů v mluvnických pracích 2. poloviny 20. století se ukázalo, jak jsou tato jednotlivá pojetí odlišná; stejně tak se různí i jednotlivá hodnocení konkrétních víceslovných výrazů zahrnutých v druhé části mé práce. Při zjišťování, zda jde o výraz spojkový, jsem vycházela z kritérií konjunkcionalizace stanovených E. Hošnovou 34 . Mým cílem bylo zjistit, zda jde o spojku stabilizovanou, či o spojku nestabilizovanou v procesu konjunkcionalizace. Za kritéria konjunkcionalizace jsou považovány: 1. nabytí funkce spojovací jakožto primární, 2. schopnost jednoznačného vyjádření určitého specifického druhu vztahu, 3. přimykavé postavení výrazů, (tzn., že mezi výrazy nemůžeme vložit jiný výraz), 4. výraz je pravopisně ustálený. Jestliže jsou splněna všechna tato kritéria, výraz hodnotím jako víceslovnou spojku; při nesplnění některého z kritérií se jedná o spojkové výrazy s různým stupněm konjunkcionalizace. Předmětem mého zájmu byly víceslovné spojkové výrazy, které v současném jazyce postupně vznikají z toho důvodu, že některé jednoslovné spojky již nejsou schopny výstižně vyjádřit určité specifické vztahy mezi větami a větnými členy.

34

E. Hošnová: Studie z vývoje novočeské syntaxe(konjunkce, pronominalizace) Praha: Karolinum, 2005

132

Východisko pro repertoár mnou popisovaných výrazů tvoří parataktické a hypotaktické víceslovné výrazy uvedené v Mluvnici češtiny 2 (s. 225-227). Stranou pozornosti jsem ponechala výrazy jednoslovné a korelativa. Jako zdroj získávání výskytů jednotlivých víceslovných výrazů v textech jsem použila databázi Českého národního korpusu syn2000. Zde jsem na základě vzorce [word="X"][]{0,i}[word="Y"] 35 zjišťovala, zda se popisované výrazy mohou vyskytovat i v nepřimykavém postavení, zda jsou pravopisně ustálené a jak fungují ve větách a v souvětích. Po zadání výše uvedeného vzorce bylo třeba vyhledané příklady ještě přefiltrovat N filtrem [\.\?\!], aby byl zajištěn výskyt komponentů daného výrazu pouze v rámci jednoho větného celku, a tudíž nepřesahoval „za tečku“. Tento vzorec a N filtr jsem použila i při zjišťování frekvence výrazů, které jsem uvedla v tabulce frekvence (č. 2). V některých případech nebylo možné zajistit spolehlivý údaj o frekvenci daného výrazu, a to z toho důvodu, že v korpusu se zobrazí i výskyty, kdy se o daný výraz již nejedná (některý z komponentů má např. větněčlenskou platnost). Do vzorce jsem většinou dosazovala interval vzdálenosti komponentů {0,5}. U některých výrazů však bylo třeba interval zmenšit na {0,1}, protože při větším intervalu byly komponenty příliš vzdálené a nešlo již o daný výraz, ale o samostatné lexémy. Na tyto problematičtější výrazy jsem upozornila v poznámce k frekvenční tabulce s tím, že jsem u jednotlivých výrazů na konkrétních příkladech ukázala, kdy se nejedná o žádoucí výskyty. Při popisu jednotlivých víceslovných výrazů a při jejich následném vyhledávání v korpusu syn2000 se ukázalo, že některé z výrazů uvedených v MČ 2 nelze označit za víceslovné spojkové

35

Vzorec jsem rozšiřovala v závislosti na počtu komponentů daného výrazu o další závorky. Jako i označuji interval, který jsem dosazovala do vzorce; jednalo se o interval {0,1} nebo {0,5}.

133

výrazy. Často se jedná o spojení samostatných lexémů; např. spojky a částice, spojky a příslovce. Tyto výrazy tedy nelze považovat za víceslovné spojky, protože některý z komponentů výrazu si stále zachovává svou původní platnost daného slovního druhu (někdy i větného členu), a výraz tedy postrádá schopnost jednoznačného vyjádření specifického druhu vztahu, kterou považujeme za základní kritérium konjunkcionalizace (např.: a pak, když najednou, nebo dokonce…). Naopak u některých víceslovných výrazů se prokázalo, že jsou již plně konjunkcionalizované, tzn. jsou stabilizovanými spojkami, nebo jsou stále v procesu konjunkcionalizace, tzn. že některé z kritérií zůstává dosud nesplněno (nejčastěji kritérium přimykavosti). Výraz je tedy stále ještě spojkou nestabilizovanou tendující k tomu stát se časem spojkou stabilizovanou. Při vyhledávání výrazů v korpusu syn2000 jsem se setkala s tím, že některé výrazy z repertoáru MČ 2 se v databázi syn2000 buď vůbec nevyskytují, nebo jsou zde zastoupeny pouze okrajově. To může být dáno faktem, že z našeho současného jazyka tyto výrazové prostředky již téměř vymizely, např. některé archaismy a knižní výrazy jako ano i, ano přímo, prve nežli aj. Je však třeba brát v úvahu také to, že korpus syn2000 je databází zahrnující pouze některé texty, a tudíž nepodává ucelený obraz situace současného jazyka. Výsledky zkoumání jsem uvedla v tabulce konjunkcionalizace (č. 1). Závěrem lze konstatovat, že současná čeština má tendenci výstižněji vyjadřovat specifické vztahy mezi větnými členy a větami, a proto v oblasti spojek dochází k vytváření nových specifičtějších výrazových prostředků.

134

Resumé Tato práce se zabývá popisem a vymezením spojek a spojkových výrazů v současných českých mluvnických pracích a slovnících. Teoretická část práce je věnována vymezení pojmů jako je spojka, spojka jednoduchá, spojka složená, spojka jednoslovná, spojka víceslovná, spojka dvojitá, spojka opakovaná, spojka primární, spojka sekundární, spojka rozštěpená, spojka vícedílná, spojka různovětná, spojkové sousloví, spojení s korelátem, komplexní víceslovná jednotka, spojkový výraz, kombinovaný spojkový výraz, spojkový výraz dvojčlenný, spojkový výraz vícedílný opakovaný, spojkový výraz vícedílný různoslovný, dvojitý spojovací výraz, výraz binární jednoslovný, výraz binární různoslovný z hlediska jednotlivých mluvnických prací. Druhá část práce je zaměřena na popis jednotlivých víceslovných spojkových výrazů. Repertoár těchto výrazů je tvořen víceslovnými výrazy, které uvádí Mluvnice češtiny 2 (1987, s. 225 - 227). Stranou jsou ponechány spojky jednoslovné a korelativa. Posuzování jednotlivých spojkových víceslovných výrazů je založeno na kritériích konjunkcionalizace, která popsala E. Hošnová ve své práci Studie z vývoje novočeské syntaxe (2005). Cílem je určit, které výrazy se staly spojkami stabilizovanými, které jsou teprve v procesu konjunkcionalizace a které výrazy vůbec nelze hodnotit jako spojkové. Součástí popisu výrazů je i tabulka konjunkcionalizace a tabulka frekvence.

135

Summary This study is a description of syndetic means in czech linguistic works of the second half of the twentieth century. The first part of this work is focused on the distinction of syndetic means definitions in linguistic works. The second part is a description of particular syndetic means. Repertory of these means is taken from compound terms listed in Mluvnice češtiny 2 (1987, pgs 225 – 227). Elementary conjunctions and correlatives are slured. The expertise of particular syndetic means is based on criteria set by E. Hošnová in her work Studie z vývoje novočeské syntaxe (2005). The aim is to determine which means became „stabilized conjunctions“ which begin to become „stabilized conjunctions“ and which means is not possible to consider as syndetic. The part of this analysis are frequency and conjunctionalisation charts.

136

Seznam příloh 1. Tabulka konjunkcionalizace (č. 1) 2. Tabulka frekvence (č. 2)

137

Sekundární literatura •

Bauer, J.: Relativa a spojky. In: Slavica Pragensia IV. Praha: AUC, 1962, s. 221 – 226.

•

Bauer, J. – Grepl, M.: Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN, 1980.

•

Čechová, M. a kol. : Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství, 2000.

•

Daneš, F.: Věta a text. Praha: Academia, 1985.

•

Encyklopedický slovník češtiny. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 2002.

•

Grepl, M. – Karlík, P.: Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN, 1986.

•

Havránek, B. – Jedlička, A.: Česká mluvnice. Praha: SPN, 1988.

•

Hošnová, E.: Studie z vývoje novočeské syntaxe (konjunkce, pronominalizace). Praha: Karolinum, 2004.

•

Hrbáček, J.: K poměru mezi spojovacími prostředky členskými a větnými. (Podřadicí spojky v jednoduché větě.) Naše řeč, 1967, roč. 50, s. 138 – 144.

•

Kopečný, F.: Základy české skladby. Praha: SPN, 1958.

•

Kroupová, L.: K problematice předložek a spojek. Naše řeč, 1979, roč. 62, s. 22 – 25.

•

Mluvnice češtiny 2. Praha: Academia, 1986.

•

Mluvnice češtiny 3. Praha: Academia, 1987.

•

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1978.

•

Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia, 1971.

•

Svoboda , K.: Souvětí spisovné češtiny. Praha: AUC, 1972.

•

Šmilauer, V.: Novočeská skladba. Praha: SPN, 1966.

•

Žaža, S.: Složené spojky ve spisovné češtině. In: Studie ze slovanské jazykovědy, Brno, 1958, s. 119 – 132.

138