Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE Příprava jednání v civilním řízení Zuzana Došlá
2012/2013
Čestné prohlášení:
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Příprava jednání v civilním řízení zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
1
Na tomto místě bych chtěla poděkovat váženému panu JUDr. Petru Lavickému, Ph.D. za odbornou pomoc, trpělivost, hodnotné rady a metodické vedení práce.
Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mne podporovali během celého mého studia na Právnické fakultě MU v Brně, zejména mým rodičům. 2
Abstrakt Diplomová práce se zabývá přípravou jednání v civilním řízení, vymezuje její funkci a poukazuje na její klíčové postavení v celém systému civilního procesu. V práci je rovněž obsažen výčet a analýza jednotlivých úkonů soudu, které jsou během přípravy jednání prováděny. Cílem práce je vytvořit určitý systém mezi těmito úkony, roztřídit je podle jejich povahy a účelu, doporučit soudci, který úkon je vhodné kdy provést a nakonec si nastínit doporučenou posloupnost jednotlivých úkonů. Práce obsahuje také zhodnocení současné právní úpravy přípravy jednání v občanském soudním řádu.
Seznam klíčových slov příprava jednání, civilní proces, občanský soudní řád, doporučení Rady Evropy R (84) 5, zásada koncentrace, kvalifikovaná výzva, přípravné jednání, rozsudek pro uznání, platební rozkaz
Abstract This diploma deals with preparation of hearing in civil proceedings, determines its function and presents its significant role in the whole system of civil proceeeding. This work contains the enumeration and the analysis of the acts, which is performed by the court within preparation of hearing. The aim of this work is to create some system of this acts performed by the court and then to classify them to some catagories according to the character and purpose of each of this act. Finally the work provides some recommendation about using the acts and shows a recommended sequence of them. This work also contains critical review of preparation of hearing in czech legal system.
List of key words preparatin of hearing, civil proceedings, recommendation No. R (84) 5, preliminary hearing, principle of concentration, call of the court, default jedgement
3
Obsah: Úvod
6
1. Vymezení pojmu příprava jednání
7
1.1. Zařazení přípravy jednání do systému civilního procesu
7
1.2 Prameny právní úpravy přípravy jednání
11
2. Účel přípravy jednání
15
2.1 Obecný cíl přípravy jednání
15
2.2 Zásady ovládající přípravu jednání
17
2.2.1 Zásada rozhodnutí soudu při jediném jednání
17
2.2.2 Zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí
19
2.2.3 Zásada hospodárnosti řízení
20
2.2.4 Zásada koncentrace řízení
20
3. Exkurz do historie vývoje přípravy jednání na území českého státu
24
3.1 Příprava jednání v akuzačním řízení ve středověku a raném novověku
24
3.2 Příprava jednání za Rakouska-Uherska a v první polovině 20. Století
26
3.3 Příprava jednání po roce 1948 do současnosti
27
4. Stádia přípravy jednání
30
4.1 Stádium přípravy jednání po formální stránce
31
4.2. Stádium zvažování vydání platebního rozkazu
35
4.3. Stádium vlastní přípravy jednání
38
5. Úkony soudu během přípravy jednání a jejich rozbor
41
5.1 Úkony soudu v 1. stádiu přípravy jednání
42
5.1.1 Úkony soudu při zkoumání procesních podmínek
43
5.1.2 Úkony soudu při odstraňování nedostatku v poplatkové povinnosti 46
4
5.1.3 Úkony soudu při odstraňování vad v návrhu na zahájení řízení
47
5.2 Úkony soudu při zvažování vydání platebního rozkazu
49
5.3 Úkony soudu při vlastní přípravě jednání
51
5.3.1 Úkony soudu při obecné přípravě jednání
51
5.3.2 Úkony soudu související s kvalifikovanou výzvou
54
5.3.3 Úkony soudu související s přípravným jednáním
59
5.4 Posloupnost jednotlivých úkonů soudu v rámci přípravy jednání
63
6. Závěr a úvahy de lege ferenda
66
6.1 Navrhované způsoby zefektivnění přípravy jednání
67
6.2 Návrhy týkající se změny koncentrace v přípravném jednání
68
6.3 Návrhy na změny týkající se následků zmeškání některých procesních povinností
69
Prameny
70
5
Úvod V asociaci se slovním spojením české civilní řízení se každému vybaví velmi zdlouhavý proces, který často přináší ne příliš uspokojivý výsledek. Je obecně známo, že klíčem k rychlému a kvalitnímu civilnímu řízení je důkladná příprava na první jednání ve věci samé. Soudcům je často vytýkáno, že se seznamují s daným případem až v průběhu samotného jednání, v důsledku čehož v jeho závěru nejsou schopni vydat konečné rozhodnutí, a tak musí jednání odročovat, čímž dochází k nekonečným průtahům v řízení. V praxi však soudce často mívá snahu se na dané jednání přichystat, ale není mu zcela jasné, jak by měl před nařízením jednání postupovat a jak správně uchopit nástroje, které mu zákon v rámci přípravy jednání nabízí. Cílem této práce je načrtnout určitý „manuál“, tedy doporučit soudci vhodný postup při přípravě jednání a vytvořit určitou systematiku v jednotlivých úkonech, které je třeba provést před nařízením jednání popř. vydáním rozhodnutí ve věci samé. K dosažení tohoto cíle jsou využity především metody analýzy, syntézy a komparace. Práce sestává ze dvou hlavních částí. První část je věnována teoretické- historické rovině přípravy jednání, kde jsou naznačeny její hlavní cíle a její podoba na území českého státu v průběhu historie. Druhá část práce se věnuje rozboru současné právní úpravy, kde je fáze přípravy jednání rozčleněna na určitá stádia, přičemž každé toto stádium se od ostatních odlišuje svou povahou a cílem. Dále je proveden rozbor jednotlivých úkonů, které soud v rámci každého stádia vykonává, a na konci je znázorněn vzájemný vztah a vhodná posloupnost těchto úkonů. Dále je v práci provedeno srovnání české zákonné úpravy s doporučením Rady Evropy R (84) 5, které podává výčet doporučených principů, kterými by měl být ovládán civilní proces. Závěrem je zhodnocena stávající právní úprava přípravy jednání a uváženy možné změny občanského soudního řádu, které by mohly vést k většímu zefektivnění nalézacího řízení před soudy prvního stupně.
6
1. Vymezení pojmu příprava jednání Úkolem této kapitoly je co možno nejvýstižnější definovat termín příprava jednání a provést výčet pramenů její současné právní úpravy. Přípravu jednání můžeme obecně označit jako určitou fázi nebo úsek civilního procesu. Abychom však mohli dospět k přesnějšímu vymezení tohoto pojmu, bude nezbytné si nejprve určit, kde se tato fáze řízení nachází v rámci celého systému civilního procesu, tedy vymezit si určité „body“, které ohraničují tuto fázi a oddělují ji od jiných fází civilního procesu.
1.1 Zařazení přípravy jednání do systému civilního procesu Civilní proces je vedle procesu trestního, správního a ústavního jedním ze základních typů soudního řízení1. Jedná se tedy o velmi široký pojem a pouhé označení přípravy jednání za jednu z jeho fází či úseků by bylo příliš obecné. Civilní proces jako takový je totiž velmi rozsáhlý systém, který je dále vnitřně členěn na další druhy řízení, a z pohledu tohoto celého systému je příprava jednání pouze jeho malou částí. Avšak nepochybně se jedná o část velmi důležitou, lze říci i klíčovou.2 Abychom mohli vystihnout důležitost a nezbytnost její role v rámci celého civilního procesu, bude nutné si nejprve stanovit její místo v tomto systému. K tomuto bude třeba si stručně nastínit povahu a strukturu samotného civilního procesu. Jak již bylo uvedeno, civilní proces je samostatný typ soudního řízení. Vedle něj existuje soudní řízení trestní, správní a ústavní. Civilní proces se na rozdíl od ostatních zmíněných druhů řízení soustřeďuje na procesní ochranu soukromoprávních vztahů.3 Obecně bychom tedy civilní proces mohli definovat jako postup soudu, popřípadě jiných rozhodujících subjektů (rozhodců), účastníků řízení a dalších subjektů při poskytování ochrany porušeným či ohroženým subjektivním právům a zákonem chráněných zájmům vyplývající z občanskoprávních, rodinněprávních, pracovněprávních a obchodněprávních vztahů, jakož i procesní vztahy, které se mezi těmito subjekty při této činnosti vytvářejí.4
1
WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 33. 2 JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1 . vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 295. 3 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 33. 4 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 148.
7
Civilní proces je dále vnitřně diferencován na další druhy řízení, přičemž jeho základní dělení je na řízení nalézací a vykonávací (exekuční). Dalšími druhy civilního procesu jsou řízení insolvenční, zajišťovací a rozhodčí.5 Nalézacím řízením je takové řízení, v jehož rámci soud „nalézá právo“, tedy zjišťuje, co je právem, popřípadě právo ve smyslu právního vztahu vytváří. Počátek nalézacího řízení souvisí s podáním žaloby resp. zahájením řízení soudem i bez návrhu, jeho ukončení pak vydáním pravomocného rozsudku ve věci samé.6 Uvedené „nalezení práva“ se tedy koná ve formě vydání pravomocného rozsudku, který může být uskutečněn v rámci řízení před soudem prvního stupně anebo až během řízení před soudem odvolacím. Nalézací řízení se dále dělí na sporné a nesporné. Řízení vykonávací (exekuční) je takové řízení, jehož účelem je nucené uskutečnění toho, co bylo jako právo v konkrétní věci v nalézacím řízení vysloveno.7 Toto řízení však není nezbytnou částí civilního procesu a uplatní se pouze tehdy, jestliže dobrovolně a ve stanovené lhůtě nedošlo ke splnění rozhodnutí.8 Dalším typem civilního procesu je řízení zajišťovací, jehož podstatou je poskytnutí ochrany porušených nebo ohrožených práv, aniž by tím bylo rozhodnuto o opodstatněnosti těchto práv a ochrany jim poskytnuté.9 Pod zajišťovací řízení spadají určité instituty, které nemají kromě svého účelu zdánlivě příliš mnoho společného. Mezi tyto instituty patří např. prétorský smír, předběžná opatření, zajištění důkazu a zřízení soudcovského práva na nemovitostech.10 Avšak důležitým společným znakem pro všechny uvedené instituty, díky kterému jsou zařazeny pod zajišťovací řízení, je skutečnost, že v jejich rámci vykonávají soudy činnost před samotným zahájením vlastního civilního řízení soudního.11 Pokud by v civilním řízení týkající se jedné věci měla proběhnout všechna tři výše uvedená řízení (tedy nalézací, vykonávací a zajišťovací) a pokud bychom je měli seřadit podle toho, v jakém pořadí po sobě z časového hlediska následují, nejprve by se konalo
5
WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 38. 6 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 153. 7 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíEurolex Bohemia, 2006. s. 137. 8 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 153. 9 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíEurolex Bohemia, 2006. s. 137. 10 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 41. 11 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 251.
8
zajišťovací řízení, po něm by následovalo řízení nalézací a po něm by přišlo na řadu řízení vykonávací. V této souvislosti je nutné zmínit, že v rámci civilního řízení týkající se jedné věci může každý zmíněný typ řízení proběhnout samostatně, aniž by se konaly ostatní typy řízení nebo mohou proběhnout kterákoliv dvě z uvedených řízení anebo se mohou uskutečnit všechna tři. Například bude-li v průběhu řízení zajišťovacího uzavřen a soudem schválen ve věci smír a na základě tohoto smíru bude také dobrovolně plněno, nebude již po tomto řízení následovat řízení nalézací ani vykonávací. Rovněž může proběhnout pouze řízení vykonávací, aniž by předtím proběhlo před soudem nalézací řízení, a to v případě, že předmětem výkonu bude rozhodnutí vydané v rámci rozhodčího řízení nebo rozhodnutí vydaná mimo civilní proces, např. rozhodnutí orgánů správních.12 Dalšími typy civilního procesu jsou řízení insolvenční a rozhodčí. Insolvenční řízení je určeno k tomu, aby v něm bylo rozhodováno o úpadku a jeho řešení. Rozhodčí řízení bývá považováno za součást civilního procesu, avšak od ostatních procesních typů se odlišuje tím, že v tomto případě je smluvními stranami dobrovolně odejmuta pravomoc soudů rozhodovat o dané věci a je přenesena na rozhodce či stálé rozhodčí soudy.13 Příprava jednání je součástí řízení nalézacího a stojí na samém jeho začátku. Počátek fáze přípravy jednání nastává po okamžiku zahájení řízení ve věci samé, který nastává dnem, kdy je soudu doručen návrh na zahájení řízení (žaloba) nebo dnem, kdy soud vydal usnesení, podle kterého se řízení zahajuje bez návrhu.14 S okamžikem zahájení konkrétního soudního řízení ve věci samé zákon spojuje řadu důležitých právních účinků hmotněprávní i procesněprávní povahy. Jedním z nejdůležitějších procesněprávních účinků je vznik povinnosti soudu provést řízení a vydat rozhodnutí, ať už meritorní či nemeritorní povahy.15Příprava jednání směřuje právě ke splnění této uvedené povinnosti. Obecně a zjednodušeně můžeme tedy přípravu jednání definovat jako vše, co musí být vykonáno, aby soud mohl vydat rozhodnutí bez nařízení jednání (v případě, kdy to zákon
12
STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 154. 13 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Eurolex Bohemia, 2006. s. 196. 14 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 519. ISBN 978-80-7357-460-4. 15 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 279.
9
umožňuje a současně je to účelné) nebo aby mohl nařídit jednání k projednání věci samé a po skončení jednání vydat rozhodnutí ve věci samé.16 Ukončení fáze přípravy jednání může tedy proběhnout několika způsoby. Jak naznačuje samotný termín „příprava jednání“, jedním z těchto způsobů je nařízení jednání ve věci samé. Jednání je nejdůležitějším veřejným úkonem soudu při projednávání sporu nebo jiných právních věcí a realizuje se jím veřejné projednání věci.17 Nicméně, jak je z výše uvedené definice patrno, v určitých případech, kdy to zákon dovoluje a současně je to účelné, je obecně preferováno, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Z tohoto tedy vyplývá, že dalším upřednostněným způsobem završení přípravy jednání je vydání rozhodnutí ve věci samé (meritorního rozhodnutí) bez nařízení jednání. Jiný způsob, jakým může být fáze přípravy jednání zakončena, je vydání rozhodnutí nemeritorní povahy, tedy procesního charakteru. Tento typ rozhodnutí mívá podobu usnesení o odmítnutí žaloby nebo usnesení o zastavení řízení.18 Na základě dosud uvedených poznatků můžeme místo přípravy jednání v systému civilního procesu vymezit jako určitou fázi nalézacího řízení, jejíž počátek je spjat se zahájením řízení v konkrétní věci (tedy doručením žaloby nebo vydáním usnesení o zahájení řízení) a jejímž výsledkem může být nařízení jednání (rep. jeho uskutečnění), vydání meritorního rozhodnutí bez nařízení jednání anebo rozhodnutí nemeritorní povahy, jímž se zpravidla zastavuje řízení či odmítá žaloba (viz obr.č.1) Jak již bylo zmíněno, nalézací řízení může probíhat nejen před soudem prvního stupně, ale také před soudem odvolacím. Přestože je právní úprava přípravy jednání v zákoně zařazena pod část týkající se řízení v prvním stupni, některé její instituty a ustanovení se přiměřeně použijí rovněž pro přípravu jednání před odvolacím soudem.19
16
DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 17 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíWoltersKluwer ČR, 2009. 543 s. ISBN 978-80-7357-460-4. 18 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 19 DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 1734.
10
Fáze přípravy jednání může samozřejmě kdykoliv skončit uzavřením soudního smíru dle § 99 odst. 1 zák. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) anebo zpětvzetím žaloby § 96 odst. 1 o.s.ř. My se však budeme zabývat pouze případy, kdy je řízení ukončeno rozhodnutím soudu a nikoliv díky procesnímu úkonu účastníků řízení.
(obr.č.1)
(nemusí proběhnout)
(nemusí proběhnout) JEDNÁNÍ (Je-li nařízeno)
PRAVOMOCNÉ ROZHODNUTÍ
KONÁNÍ JEDNÁNÍ / MERITORNÍ ROZHODNUTÍ / NEMERITORNÍ ROZHODNUTÍ
ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ (Doručení návrhu/ Vydání usnesení o zahájení řízení)
PŘÍPRAVA JEDNÁNÍ
1.2 Prameny právní úpravy přípravy jednání Určujícím pramenem právní úpravy přípravy jednání v civilním řízení je zák. č. 99/163 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Její základní zákonnou úpravu nalezneme v tomto předpise pod ustanoveními §114 až §114c části třetí tohoto zákona, v jejichž rámci jsou vymezeny základní instituty přípravy jednání. Každý jednotlivý paragraf této části uvádí jistý specifický druh přípravy jednání a nese svůj název. §114 o.s.ř. je označován jako příprava jednání po formální stránce, §114a o.s.ř. bývá v praxi označován jako obecná příprava jednání, v §114b o.s.ř. jako kvalifikovaná výzva a § 114c je přímo v zákoně pojmenován jako přípravné jednání. Obsah a význam těchto jednotlivých institutů si vymezíme v dalších kapitolách. Souhrnnou charakteristiku pojmu přípravy jednání v občanském soudním řádu nenalezneme. V současnosti se však nejvíce používá definice přípravy jednání podle L. Drápala, která je dovozena na základě obsahu výše uvedených ustanovení. Příprava jednání 11
podle něj zahrnuje všechny úkony soudu, účastníků řízení, jejich zástupců a ostatních osob zúčastněných na řízení, které je třeba učinit k tomu, aby věc sama mohla být projednána a aby mohlo být ve věci samé rozhodnuto, popřípadě, aby mohlo být ve věci rozhodnuto bez jejího projednání, připouští-li zákon takový postup. Součástí přípravy jednání jsou podle něj rovněž takové úkony (sdělení) správních úřadů, fyzických a právnických osob o skutečnostech, které mají význam pro řízení a rozhodnutí, neboť bez znalostí těchto skutečností nemůže soud náležitě postupovat. 20 Příprava jednání tedy logicky není a nemůže být pouze záležitostí soudu. Má-li být jednání náležitě připraveno, je k tomu nezbytná součinnost zejména účastníků řízení, jejich zástupců nebo zmocněnců a všech, kdo znají skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí.21 Avšak na základě této skutečnosti nesmíme milně dovozovat, že adresáti zákonné úpravy přípravy jednání vymezené v občanském soudním řádu jsou všechny výše vyjmenované subjekty, tedy soudy, účastnící řízení a ostatní osoby zúčastněné na řízení. Adresáti této zákonné úpravy jsou jen a pouze soudy, kterým vznikají práva a povinnosti provést konkrétní procesní úkony v rámci přípravy jednání přímo ze zákona. Účastníci řízení a ostatní osoby zúčastněné na řízení sice musí v rámci přípravy jednání činit určité procesní úkony, avšak povinnost tyto úkony provést jim vzniká až na základě jim adresované výzvy či pokynu soudu. Rovněž také musí být o nepříznivých účincích, které pro ně mohou nastat v případě nesplnění určité procesní povinnosti, soudem náležitě poučeni. Soud má tedy při přípravě jednání určující roli v tom smyslu, že ostatní činí své úkony na výzvu soudu a podle jeho pokynů.22 Víceméně veškerá zákonná úprava přípravy jednání v civilním řízení je soustředěna v občanském soudním řádu, avšak několik ustanovení souvisejících s přípravou jednání nalezneme i v jiných předpisech. Jedná se o předpisy, které určitým způsobem okrajově doplňují tuto základní zákonnou úpravu. Mezi ně můžeme zařadit např. předpisy vymezující, které úkony v rámci přípravy jednání jsou oprávněni činit jiní justiční pracovníci než soudci. V této souvislosti můžeme zmínit zákon č. 121/2008 Sb. O vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, který ve svém ustanovení §10 odst. 1 a) stanoví, že
20
DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 21 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 22 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a nsál.
12
k rozhodování podle §114b odst. 1 o.s.ř. (tedy kvalifikovanou výzvou), bylo-li o věcech rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem, jsou oprávněni rovněž vyšší soudní úředníci. Úzkou souvislost s tímto předpisem má zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, který v § 36a odst. 5 uvádí, že rozhodovací činnost v rozsahu stanoveném zákonem o vyšších soudních úřednících jsou oprávněni vykonávat také asistenti soudce. Z tohoto ustanovení můžeme dovodit, že výše specifikovaný úkon (tedy kvalifikovanou výzvu) jsou oprávněni vydávat také asistenti soudců.23 Dalším v tomto ohledu souvisejícím předpisem je vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, která ve svém ustanovení § 6 odst. 2 podává výčet úkonů, které mohou činit justiční čekatelé a soudní tajemníci. V souvislosti s přípravou jednání se jedná o úkony při odstraňování vad návrhu na zahájení řízení, dále úkony činěné v rámci §114a
o.s.ř. (prosté výzvy) a
rozhodování podle § 114b odst.1 o.s.ř. (kvalifikované výzvy), bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem. Toto jsou jednoduché úkony příslušející podle občanského soudního řádu předsedovi senátu (samosoudci), který však jimi může pověřit právě justiční čekatele a soudní tajemníky.24 Uvedené předpisy zmiňujeme především z toho důvodu, že příprava jednání je tou fází procesu, v průběhu které se velice významně mohou tito justiční pracovníci angažovat. Pomocí těchto zaměstnanců soudu lze totiž výrazně ušetřit soudcovskou kapacitu, která může být věnována tomu, co je obvykle nazýváno vlastní rozhodovací činností. Soudce by se měl sám věnovat úkonům ve fázi přípravy jednání jen zcela výjimečně, avšak v podmínkách české justice bývá opak pravdou. 25 Bylo by tedy vhodné, aby soudci více zaměstnávali tyto justiční pracovníky do procesu přípravy jednání, tím, že je v této procesní fázi pověří konáním úkonů formálního charakteru a sami pak budou moci věnovat svůj čas a energii důležitějším činnostem. Další předpis, který souvisí s přípravou jednání a na který občanský soudní řád přímo odkazuje, je zákon č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Na § 9 tohoto zákona, který upravuje následky 23
Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz 24 Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz 25 JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1 . vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 297.
13
nesplnění poplatkové povinnosti, je odkazováno v § 114 odst. 2 o.s.ř., který mimo jiné stanoví, kdy soud ve fázi přípravy jednání řízení zastaví. Podle tohoto ustanovení je tomu tak v případech, kdy je tu nedostatek podmínky řízení anebo z jiných zákonem stanovených důvodů. Tímto zákonem stanoveným důvodem je například nesplnění poplatkové povinnosti. Je do jisté míry sporné, zda je povinnost zaplatit soudní poplatek jednou z podmínek řízení anebo nikoliv. V praxi často bývá splnění poplatkové povinnosti přiřazováno k podmínkám řízení, avšak logicky z ustanovení § 114 vyplývá, že nezaplacení soudního poplatku není jedním z nedostatků podmínky řízení, ale jinou skutečností, kvůli které soud řízení zastaví. Tuto skutečnost můžeme rovněž dovodit na základě názoru odborné literatury, která splnění poplatkové povinnosti neuvádí jako jednu z podmínek řízení.26 Šetření, zda byl soudní poplatek zaplacen, je tedy dalším samostatným úkolem soudce při přípravě jednání. V § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je vymezen úkon, který soud provádí za účelem odstranění nedostatků týkající se poplatkové povinnosti a který není zmíněn v občanském soudním řádu. Je jím výzva k zaplacení soudního poplatku. Z tohoto důvodu můžeme tedy do jisté míry zákon o soudních poplatcích rovněž považovat za pramen právní úpravy přípravy jednání. S uvedenými prameny práva přípravy jednání velmi úzce souvisí doporučení Rady Evropy č. R (84) 5. Prakticky se sice nejedná o pramen práva, jelikož toto doporučení nedisponuje právní závazností, ale má pouze doporučující charakter, avšak tento akt Rady Evropy výrazně ovlivnil a v budoucnu jistě ještě může ovlivnit zákonodárce při tvorbě předpisů týkající se civilního řízení, tedy i přípravy jednání. Obsahem tohoto doporučení jsou určité principy, jejichž provedení v zákonné úpravě by mělo sloužit k obecnému zdokonalení úlohy justice. V těchto pravidlech nalezneme rovněž doporučení, jakou podobu by měla mít příprava jednání v civilním řízení. V kterých aspektech je česká právní úprava inspirována tímto doporučením a v kterých nikoliv, si objasníme v jednotlivých kapitolách.
26
DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. 473 s. ISBN 978-80-7357-460-4.
14
2. Účel přípravy jednání V této kapitole se pokusíme charakterizovat obecný cíl a smysl přípravy jednání v civilním řízení a rovněž se pokusíme osvětlit, na čem stojí její současná zákonná úprava. Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, příprava jednání má směřovat k tomu, aby věc sama mohla být projednána a aby mohlo být ve věci samé rozhodnuto, popř. aby mohlo být ve věci rozhodnuto bez jejího projednání. Samotné projednání a rozhodnutí ve věci však zdaleka není jediným posláním přípravy jednání. Podstatné je, aby toto projednání či vydání rozhodnutí bez projednání, proběhlo v co možno v nejkratším čase, ale zároveň dosahovalo co největší kvality, tedy aby byl soudce co možno nejlépe seznámen se všemi aspekty daného případu. Ač během přípravy jednání záleží, jakým způsobem budou se soudem spolupracovat účastníci řízení anebo jiné osoby zúčastněné na řízení, hlavní režii má v dispozici soudce. Aby soudce během přípravy řízení netápal a tušil, jaké konkrétní kroky má podniknout, je nezbytné, aby mu byly známy určité zásady, na kterých samotná příprava jednání stojí. Právě tyto zásady se pokusíme v rámci této kapitoly nastínit.
2.1 Obecný cíl přípravy jednání Současná právní úprava přípravy jednání je poměrně mladá, jelikož zásadní změna charakteru této fáze civilního řízení proběhla v roce 2000. Do této doby měla příprava jednání v praxi pouze formální podobu a soud v mnoha případech nařídil jednání, aniž by žaloba byla vůbec projednatelná, aniž by byly splněny podmínky řízení a aniž by měl soudce jasno, v čem spočívá problematika spor, a jaké důkazy by měly být při jednání provedeny.27 Je tedy patrno, že do této doby nebyl z tehdejší právní úpravy zřejmý cíl konkrétní cíl, kterého by mělo v rámci přípravy jednání dosaženo. Po novele občanského soudního řádu zákonem č. 30/2000 Sb. však měla tato fáze řízení dostat zcela jiný charakter. Cílem přípravy jednání po této novelizaci mělo být, aby se soudce, jemuž byl přidělen konkrétní spor, určitým způsobem seznámil s dosud dostupnými okolnostmi případu, učinil si o věci předběžný náhled v tom směru, jak je nezbytné – s ohledem na očekávanou skutkovou a právní složitost případu – v řízení, co nejefektivněji postupovat, aby pokud možno v co nejkratším čase byla věc vyřešena.28
27
DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 28 VRCHA, Pavel. Příprava jednání. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19.3.2013]
15
Soudci je zákonem nabídnuto mnoho nástrojů, jak tohoto cíle dosáhnout. Avšak samotná úprava přípravy jednání je poměrně obecná. Podoba této právní úpravy je rovněž pouze rámcová, tj. předpokládá určité soudcovské dotváření práva, tedy že soudce podle své úvahy zvolí, je-li to potřebné, další prostředky a metody přípravy jednání, než které jsou uvedeny v ustanoveních §114 až 114c o.s.ř.29 Tento charakter zákonné úpravy s sebou přináší určitá pozitiva i negativa. Výhodou této podoby zákonné úpravy je především skutečnost, že dává soudci možnost pro kreativní přístup, který je nutný k dokonalé přípravě prvního jednání ve věci, při kterém musí být vynesen rozsudek.30 Rovněž dává každému soudci možnost citlivě a individuálně přistupovat ke každému sporu zvlášť. Soudce tak může mít prostor pro to, aby vnímal zvláštní charakter a okolnosti každého případu a nemusí být přitom svázán dopodrobna rozvedenými kasuistickými pravidly.31 Tato podoba právní úpravy dává nepochybně prostor realizovat se především schopným a zkušeným soudcům s talentem a přirozenou intuicí. Avšak ne každý soudce je vybaven uvedenými vlastnostmi, schopnostmi a zkušenostmi. Ne příliš zkušený soudce může být v nejistotě a na pochybách jaké jednotlivé kroky má ve fázi přípravy jednání podnikat. Tato skutečnost je tedy hlavním negativem současné povahy právní úpravy přípravy jednání. Soudcův přístup ke každému řízení je ovlivněn jeho zkušenostmi a vrozenými schopnostmi logického, věcného a předvídatelného chování (jednání).32 Pokud tedy režie přípravy jednání konkrétním soudcem nemá takovou podobu, jakou by měla mít, a neplní účel, který by měla plnit, nemusí to nutně znamenat laxní přístup soudce k dané věci, ale pouze nezkušenost či nedostatek určité předvídatelnosti. V této souvislosti by měla být soudům nápomocná znalost určitých zásad, na kterých je příprava jednání postavena. Těmto zásadám je věnována následující podkapitola.
29
DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 30 JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1 . vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 297. 31 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 70. 32 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 70.
16
2.2 Zásady přípravy jednání Civilní proces jako celek je ovládán určitými zásadami nebo právními principy. Jelikož je příprava jednání určitou dosti specifickou fází civilního procesu, nelze se divit skutečnosti, že sama je postavena na svých vlastních zásadách. Právní zásady obecně představují univerzální ideje, od nichž se celý právní systém anebo konkrétní část tohoto systému odvíjí.33 Svoji roli hrají právní zásady zejména v oblasti legislativy, interpretace a aplikace práva.34 Právní zásady ovládající přípravu jednání jsou tedy určitá východiska, na kterých je právní úprava této fáze řízení založena. Je jimi rovněž jistým způsobem vyjádřen účel přípravy jednání, tj. výsledek, ke kterému by měla příprava jednání směřovat. Znalost těchto právních zásad by měla být pro každého soudce samozřejmostí, jelikož mu může určitým způsobem naznačit cestu, kterou se má jeho činnost v rámci přípravy jednání ubírat.
2.2.1 Zásada rozhodnutí soudu při jediném jednání Za jednu z nejdůležitějších zásad ovládající fázi přípravy jednání můžeme označit zásadu rozhodnutí soudu při jediném jednání. Podle J. Jirsy se nejedná o jakousi podzásadu v rámci hlavní zásady hospodárnosti řízení, ale o zásadu v podstatě stěžejní. Zásada rozhodnutí soudu při jediném jednání je obsažena v ustanovení §114a odst. 1 o.s.ř., kde je uvedeno, že předseda senátu připraví jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnou zpravidla při jediném jednání. Význam této zásady má spočívat v tom, že každé řízení před nalézacím soudem by mělo být od samého začátku soudcem vedeno tak, aby si řídící soudce uvědomoval v každém okamžiku řízení, od jeho zahájení do nařízení jednání ve věci, že právě toto jednání musí být zcela zásadním mezníkem v procesu a musí být při něm, až na skutečně vzácné výjimky, vynesen rozsudek.35 Avšak v praxi mohou nastat takové procesní situace, že projednání věci samé nemůže být při prvním jednání skončeno a že nejsou podmínky k tomu, aby ve věci bylo rozhodnuto. Soud proto může jednání z důležitých důvodů odročit a věc dále projednávat (pokračovat v projednání věci samé) při dalším jednání, popřípadě, umožňuje-li to zákon, věc rozhodnout bez dalšího jednání.36 Podle názoru J. Jirsy by však odročení jednání mělo nastat pouze
33
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2004. s. 62. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 59. 35 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 69. 36 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1.a násl. 34
17
v krajní situaci a doporučuje soudcům snažit se za každou cenu ve věci rozhodnout nikoliv jednání odročit.37 Jirsa má na situaci, kdy soudce nerozhodne během prvního jednání a předmětnou věc odročí, velmi vyhraněný názor a tento postup soudce dokonce označuje za důsledek jeho profesního selhání.38 Avšak jak bylo výše uvedeno, v některých případech je odročení jednání nevyhnutelné, protože se objeví takové důvody, kterou jsou natolik významné, že brání samotnému projednání věci a vydání rozhodnutí ve věci samé. Těmito důvody by však měly být především skutečnosti, které nastaly na straně účastníků řízení nebo jiných osob zúčastněných na řízení, tedy situace, které nemohl soudce žádným způsobem ovlivnit. Těmito situacemi rozumíme např. skutečnost, že se k nařízenému jednání nedostavili všichni předvolaní svědci, znalci nebo osoby, kterým soud uložil nějakou povinnost, již měly splnit při jednání, a při tomto nesplnění uložené povinnosti má soud za to, že by nedošlo k úplnému zjištění skutkového stavu. Další takovou situací může být skutečnost, že jeden z účastníků vznesl námitku podjatosti soudce anebo přísedícího.39 Z výše uvedených příkladů je tedy zřejmé, že důvody, díky kterým je jednání třeba odročit, by měly pocházet „zvenku“, tedy ze strany účastníků řízení nebo ostatních osob zúčastněných na řízení, a nikoliv „zevnitř“, tedy ze strany soudce z důvodu, že se nedostatečně připravil na jednání. Nicméně může dojít k situaci, že jednání je třeba odročit, aniž by nastaly nějaké skutečnosti bránící vydání rozsudku na straně účastníků či osob jinak zúčastněných na řízení. Děje se tak např. v situaci, kdy je třeba provést jistý důkaz, který nemůže být proveden během stávajícího řízení. Takováto situace by ovšem měla nastat pouze v případě, že důležitost provedení těchto důkazů vyšla najevo až během samotného jednání a důležitost jejich provedení nemohla být soudcem během přípravy jednání předvídatelná40 Zásadu rozhodnutí soudu při jediném jednání můžeme nalézt také v již zmíněném doporučení Rady Evropy R (84) 5 [dále jen „doporučení“ R (84) 5“ ] a to konkrétně hned v prvním uvedeném principu. I zde je zdůrazněno, že odročení by mělo nastat pouze v případě, že se objeví nová fakta nebo jiné mimořádné a důležité okolnosti. V tomto principu je rovněž naznačeno, jak by mělo být postupováno v případě, že skutečnosti, kvůli kterým je nutno jednání odročit, nevznikly na straně účastníku ani na straně soudu, ale zaviněním dalším osob zúčastněných na řízení, např. nedostavením se důležitého svědka či znalce. V případě neodůvodněné nepřítomnosti svědka doporučení R (84) 5 navrhuje, aby tomuto svědkovi byla soudem uložena pokuta, která v rámci českého právního řádu 37
JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1 . vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 297. 38 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. S. 68. 39 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 40 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl.
18
může být uskutečněna uložením pořádkové pokuty dle § 53 o.s.ř. Ve výše uvedeném principu je také zdůrazněno, že výslech svědka nemusí být vázán pouze na jeho fyzickou přítomnost u soudu, ale že soud by měl při tomto úkonu za jistých okolností využít moderní techniky jako např. telefonu či videa (v současné době i např. skypu). V principu č. 1 tohoto doporučení je také zmíněno, že by měli být sankcionování rovněž soudní znalci, v případě, že nedodrží soudem uložené povinnosti, např. bez vážného důvodu nevypracují znalecký posudek zavčas. Tento princip byl v rámci českého právního řádu realizován teprve nedávno, a to novelou zákona 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, která zavedla do tohoto zákona sankce soudních znalců za porušení určitých povinností. Soudce má tedy k dispozici nástroje, kterými může sankcionovat rovněž osoby jinak zúčastněné na řízení a tím je motivovat k dodržování svých povinností, díky čemuž nebude nutno odročovat jednání. Aby se soudce mohl v případech, kdy je jednání nucen odročit, jistým způsobem ospravedlnit, že nedostál zásadě rozhodnutí soudu při prvním jednání, je vhodné, aby důvody, které vedly k odročení jednání, náležitým způsobem vylíčil v odůvodnění usnesení o odročení. Tímto způsobem může prokázat, že k danému odročení opravdu nedošlo v důsledku jeho procesního selhání. Z výše uvedené zásady můžeme vyvodit závěr, že soud nemá v zásadě nařizovat jednání ve věci, v níž nelze důvodně očekávat, že bude věcně rozhodnuta. Samotné jednání ve věci by měl nařídit až za situace, kdy bude mít připravený základ pro materiální vedení sporu, který mu umožní jeho předběžnou právní kvalifikaci.41 Rovněž odročení by mělo nastat pouze z výše uvedených závažných důvodů.
2.2.2 Zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí Procesním stranám by před nařízením jednání ve věci samé nebo vydáním rozhodnutí bez projednání věci mělo být ve fázi přípravy jednání naznačeno, kterým směrem se bude dané jednání ubírat nebo jakým způsobem může být ve věci samé rozhodnuto. V této souvislosti hraje důležitou roli zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí. V rámci této zásady by mělo být během správně vedené fáze přípravy jednání stranám naznačeno, jakým směrem mají upřít svá tvrzení a důkazní návrhy, jinými slovy řečeno, o čem přesně bude soudce vést jednání a následně rozhodovat. V praxi totiž stranám často ani nebývá známo, jakou podstatu má spor mezi nimi vzniklý a v důsledku tohoto zahrnují soud důkazy, aniž by měly představu, co konkrétně hodlají
41
DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. 521 s. ISBN 978-80-7357-460-4.
19
dokazovat. Účelem přípravy jednání je v tomto ohledu skutečnost, že výsledek řízení by neměl být pro strany překvapivý a nepředvídatelný.42 Každému z účastníků řízení by tedy mělo být po přípravě jednání jistým způsobem známo, jaké „zbraně“ a prostředky hodlá druhá strana během jednání použít. Rovněž by každý z nich měl mít na konci přípravného jednání určitou představu o tom, jaké stanovisko může k jím tvrzeným skutečnostem a navrhovaným důkazům, zaujímat sám soud.
2.2.3 Zásada hospodárnosti řízení Některé důkazní prostředky, jejichž potřeba provedení je z výsledků přípravy jednání zřejmá, může soud opatřit před jednáním. Otálení s jejich opatřováním by zakládalo bezdůvodný průtah řízení.43 Soud by měl však těmto průtahům v průběhu řízení naopak předcházet. Zásada hospodárnosti řízení vyjadřuje, že by soud v rámci přípravy jednání měl postupovat způsobem, aby nedocházelo k bezdůvodným průtahům řízení a aby rovněž při projednání dané věci nemusel činit úkony pro něj obtížně proveditelné anebo aby provádění úkonů nebylo spojeno se zvýšenými a neúčelnými náklady. Některé instituty jako například dožádání jiného soudu, aby provedl určitý důkaz, by měly být provedeny zásadně před nařízením prvního jednání ve věci, tedy v rámci přípravy jednání, právě z toho důvodu, aby první jednání mohlo být zároveň poslední.44 Zásada hospodárnosti řízení jde tedy ruku v ruce se zásadou rozhodnutí soudu při jediném jednání. Tato zásada ovládající přípravu jednání rovněž naznačuje, že samotná fáze přípravy jednání by měla proběhnout v co nejkratším časovém horizontu, jelikož délka řízení může mít určitý vliv na spravedlnost finálního rozhodnutí.45 Pokud by totiž nastala velká časová prodleva mezi začátkem zahájení řízení a projednáním věci, mohlo by to mít za následek, že během jednání se budou s velkými obtížemi objasňovat skutečnosti tvrzené v počátečním návrhu na zahájení řízení (žalobě). 2.2.4 Zásada koncentrace řízení Určitým protikladem této zásady je zásada arbitrárního pořádku. Tato zásada znamená, že řízení tvoří od zahájení až do vydání jeden celek a procesní úkony spojené se zjišťováním skutkového
42
JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 70 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. 521 s. ISBN 978-80-7357-460-4. 44 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 73. 45 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 43
20
stavu nejsou proto vázány na určité předem stanovené úseky civilního řízení.46 Tato zásada se uplatňovala v českém občanském soudním řádu ve všech svých důsledcích až do roku 2000. Do této doby bylo možno kdykoliv v prvním i druhém stupni řízení bez omezení uvádět nové skutečnosti a nabízet nové důkazy a soud k nim musel vždy přihlédnout.47 Tato zásada však byla často zneužívána a postupem času se stala zbraní v rukou strany, která záměrně chtěla činit obstrukce a průtahy v řízení, jelikož nebyla nucena, aby své návrhy uplatňovala včas. Velkou novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem 30/2000 byl do systému civilního procesu zaveden institut koncentrace řízení, který měl zabránit těmto průtahům. Projevem zásady koncentrace řízení je nastavení k jistému okamžiku řízení určitý skutkový a důkazní „stop stav“.48 Koncentrace řízení tedy ve své definici znamená, že pro splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní zákon vymezuje přesný úsek řízení. Účastníci nemají právo tvrdit skutečnosti a navrhovat (označovat) důkazy kdykoliv za řízení v prvním stupni, ale jen do skončení zákonem stanovené, popřípadě soudem dodatečně poskytnuté lhůty.49 Do 1. 7. 2009, kdy proběhla další novelizace občanského soudního řádu, byl výše uvedeným „stop stavem“ okamžik skončení jednání před soudem prvního stupně. Novelou občanského soudního řádu provedenou zák. č. 7/2009 se tato zásada rozšířila i do fáze přípravy jednání. Tato novela zařadila do této fáze řízení nový institut přípravného jednání a dopad zásady koncentrace řízení se rozšířil právě na něj. Po této novele mohou účastníci řízení uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání (popř. do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, nebo po splnění dalších procesních povinností) a pokud přípravné jednání nebylo nařízeno, mohou tak učinit do skončení prvního jednání. K později tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, pokud nespadají pod zákonem uvedené výjimky v § 118b odst. 1 o.s.ř., soud nepřihlíží. V tomto případě se jedná o zákonný zákaz adresovaný soudu, nikoliv o prostor pro soudcovo uvážení, který se promítne do rozhodnutí o věci závěrem, zda účastník splnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní.50
46
STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 180. 47 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 78. 48 SVOBODA, Karel. Nové instituty civilního procesu. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer Česká republika, 2012. s. 6-7 49 DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 838. 50 DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 841.
21
Výjimkami z koncentrace řízení jsou pouze skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 2. Jak jsme si uvedli v předchozí kapitole, adresáty zákonné úpravy týkající se této fáze řízení jsou soudy. Pro účastníky řízení tedy výše uvedené povinnosti (tedy uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy do okamžiku „stop stavu“) nevznikají přímo ze zákona, ale až poté, co jsou o koncentraci řízení náležitě poučeni soudem podle §114c odst. 5 nebo podle §119a o.s.ř. Aby tedy mohla být koncentrace řízení „uvedena v život“ tedy, aby v daném řízení mohla vůbec nastat, musí soudce před koncem přípravného jednání, popř. prvního jednání ve věci samé, nebylo-li přípravné jednání nařízeno, splnit svoji poučovací povinnost. V případě, že by soud této své poučovací povinnosti během přípravného jednání nedostál, mělo by to za následek, že účastníci řízení nejsou koncentrací řízení omezeni a v samotném prvním jednání ve věci samé mohou uvádět další rozhodné skutečnosti a označovat další důkazy.51 Jak jsme si uvedli výše, záměrem současné právní úpravy bylo nastolit, aby ani soudce nemohl na základě své vlastní úvahy překlenout následky koncentrace řízení a aby bylo i jeho povinností respektovat zásadu koncentrace při přípravném jednání nebo při prvním jednání ve věci samé. Při tvorbě ustanovení § 118b o.s.ř., který upravuje následky situace, kdy nedošlo k poučení účastníků o koncentraci řízení soudcem, zákonodárce pravděpodobně předpokládal, že tato situace nastane pouze v důsledku jeho nedbalosti, tedy např. v případě, že soudce tuto svou povinnost opomene. Avšak existují i názory, že výklad § 118b o.s.ř. může být podán způsobem, že koncentrace řízení je čistě v rukou soudce a že on si může určit, zda během přípravného jednání nastane. Podle tohoto názoru je výklad § 118b odst. 3 takový, že soud může účastníky řízení v průběhu přípravného jednání o podstatě koncentrace nepoučit záměrně a tím následkům koncentrace zabránit svým přičiněním. Pokud by soudní praxe převzala toto pojetí zákonné úpravy, došlo by navzdory záměru zákonodárce k posílení zásady arbitrárního pořádku.52
51
DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 842. 52 SVOBODA, Karel. Nové instituty civilního procesu. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer Česká republika, 2012. s. 6.
22
Zásada koncentrace řízení by měla soudcům napomáhat k dodržení zásady rozhodnutí při jediném jednání. Pojetí zákonné úpravy uvedené v předchozím odstavci by však mohlo zapříčinit, že by opět docházelo k průtahům v řízení, čemuž má právě zásada koncentrace řízení zabránit. Tato zásada je rovněž uvedena v pravidle č. 5 doporučení Rady Evropy R (84) 5. Česká právní úprava víceméně dodržuje toto pravidlo, avšak liší se ve výčtu stanovených výjimek z koncentrace řízení. Zatímco výjimky v české úpravě jsou formulovány velmi úzce a v ustanovení § 118b o.s.ř. je proveden jejich přesný výčet, pravidlo č. 5 doporučení R (84) 5 uvádí jako výjimku i jakýkoliv zvláštní důvod pro jeho připuštění. Toto pravidlo tedy doporučuje nechat si výčet zákonných výjimek z koncentrace otevřený. Uzavřený výčet těchto výjimek, který je dán v české úpravě, by mohl vést k situaci, kdy kupř. průběh dokazování přinese nutnost, aby procesní strana uplatnila nové přednesy a k nim učinila důkazní návrhy, avšak nebude tak moci již učinit, protože moment, k němuž jsou vázány účinky koncentrace, už nastal, a pod žádnou zákonnou výjimku situaci nebude možno podřadit.53
53
LAVICKÝ, Petr. Český civilní proces z pohledu aktů Rady Evropy. In Dny práva – 2010 – DaysofLaw [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2010. s. 13. Dostupné z:
23
3. Exkurz do historie přípravy jednání na území českého státu Abychom mohli lépe pochopit současnou podobu české právní úpravy přípravy jednání a současně ji mohli kriticky zhodnotit, je třeba se ohlédnout na určitý historický vývoj této fáze civilního řízení. Určitá forma přípravy jednání, ač nebyla tímto termínem v tehdejších procesních předpisech takto označena, na území českého státu existovala již v období středověku. Podobně jako celý civilní proces, tak i fáze přípravy jednání procházela časem určitým vývojem, přitom její nejdynamičtější vývoj nastal v posledních letech a současná podoba přípravy jednání je relativně mladá. Tato kapitola se zabývá stručným historickým vývojem přípravy jednání na území českého státu a provádí výčet jejích hlavních historických mezníků v civilním procesu a především se snaží poukázat na podobu určitých historických institutů se současnou právní úpravou. Konkrétní právní úprava přípravy jednání dosahovala v průběhu historie různé podoby, avšak určité zásady a mechanismy ovládající tuto fázi řízení, platily na území českého státu již od nepaměti.
3.1 Příprava jednání v akuzačním řízení v období středověku a raného novověku Civilní proces, který býval v období středověku a raného novověku nazýván jako akuzační řízení, se jako samostatný typ soudního procesu začal formovat zhruba v průběhu 14. století, kdy se od něj oddělil trestní proces, tehdy nazývaný jako veřejnoprávní neboli inkviziční řízení. Průběh řízení se tehdy dělil do tří základních fází – přípravné řízení, líčení pře a exekuce.54 Pokud bychom tento systém měli srovnat se současnou systematikou civilního procesu, pak bychom mohli říci, že současná podoba nalézacího řízení se vyvinula spojením přípravného řízení a líčení pře a exekuce se vyvinula v samostatný typ civilního procesu a to v exekuční řízení. Základy současné podoby přípravy jednání můžeme nalézt právě v tehdejším přípravném řízení. Současná podoba žaloby byla tehdy nazývána jako půhon. Půhon musel obsahovat jména stran pře, věc sporu a důkazy, které žalobce hodlal provést. Na kvalitní formulaci půhonu do značené míry závisel žalobcův úspěch ve sporu. Jakákoliv chyba, zejména ve jméně pohaněného mohla mít za následek závažné ohrožení žalobcových nároků vůči žalovanému. Stejně jako v dnešní době, civilní soudní řízení ani tehdy nebylo bezplatné a žalobce musel složit určitou sumu, aby byl půhon zapsán do žalobních knih. Předložení důkazů žalobcem a výslech svědků musel proběhnout před vlastním líčením pře.55 Během vlastního líčení pře mohly být uplatněny pouze ty důkazy, jež žalobce označil
54
VOJÁČEK, Ladislav., SCHELLE, Karel., KNOLL, Vilém. České právní dějiny. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 178. ISBN 978-80-7380-127-4. 55 VOJÁČEK, Ladislav., SCHELLE, Karel., KNOLL, Vilém. České právní dějiny. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 179. ISBN 978-80-7380-127-4.
24
před zahájením soudního jednání. Takovými důkazy mohlo být předkládání listin či čtení svědeckých výpovědí, které byly pořízeny rovněž před začátkem líčení.56 Tehdejší úprava přípravného řízení v akuzačním řízení je v některých aspektech velmi podobná současné právní úpravě. Součástí tehdejšího přípravného řízení bylo zkoumání, zda proběhl výběr určité peněžní sumy, na jehož splnění byl vázán samotný zápis do žalobních knih. Tato peněžní suma tedy očividně měla charakter soudního poplatku a zjišťování, zda byl zaplacen, je i dnes jedním ze stěžejních úkolů přípravy jednání, protože nesplnění poplatkové povinnosti je vázáno na zastavení řízení. Dále byl během přípravného řízení očividně kladen důraz na formální i obsahovou stránku půhonu a určité nedostatky v tomto směru mohly mít pro žalobce závažné následky. Jisté požadavky na formální i obsahovou stránku žaloby jsou kladeny i v současné době, avšak pokud žaloba vykazuje určité vady, je v rámci přípravy jednání úkolem soudu, aby žalobce vyzval k jejich odstranění. Na základě výše uvedeného lze pozorovat, že již v této době bylo akuzační řízení do jisté míry ovládáno zásadou koncentrace, která se projevovala především skutečností, že během líčení mohly být prováděny pouze ty důkazy, jež žalobce označil již před zahájením líčení pře.57 V současné právní úpravě v případě, že není nařízeno přípravné jednání, smí účastník uvádět skutečnosti a označovat důkazy až do konce jednání ve věci samé, tedy i během tohoto jednání.58 Avšak v této tehdejší úpravě bychom mohly spatřovat základy současného institutu přípravného jednání, do jehož konce rovněž musí být vylíčeny všechny skutečnosti a označeny veškeré důkazy, které mají být provedeny a vyhodnoceny během jednání ve věci samé. V obou případech totiž můžeme pozorovat již zmíněný skutkový a důkazní „stop stav“ právě před začátkem samotného jednání ve věci samé. Jak tedy můžeme z tehdejší úpravy přípravného řízení pozorovat, již tehdy zde existovala snaha se určitým způsobem náležitě připravit na samotné jednání a zároveň předejít zbytečným průtahům v řízení.
56
VOJÁČEK, Ladislav., SCHELLE, Karel., KNOLL, Vilém. České právní dějiny. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 181. ISBN 978-80-7380-127-4. 57 VOJÁČEK, Ladislav., SCHELLE, Karel., KNOLL, Vilém. České právní dějiny. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 181. ISBN 978-80-7380-127-4. 58 Zákon č. 99/1963 Sb,, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz
25
3.2 Příprava jednání v období Rakouska-Uherska a v první polovině 20. století Důležitým mezníkem ve vývoji přípravy jednání civilního procesu bylo vydání zák. 113/1895 o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní, dále jen c.s.ř.) v období Rakouska-Uherska. Tento předpis vykazoval velmi vysokou právní kvalitu a následně byl po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 převzat do československého právního řádu. Tento civilní soudní řád byl zachován jako základní předpis upravující civilní soudní řízení až do první poloviny 20.stol. Celý civilní proces prošel v tomto poměrně dlouhém období pouze dílčími novelizacemi.59 Významný institut, který tento předpis zavedl, byl takzvaný první rok. Tento institut se víceméně ve své nezměněné podobě později přenesl i do československého právního řádu. V. Hora první rok charakterizuje jako první setkání před soudem, při němž se soud nesmí vůbec zabývat spornými skutečnostmi a průvody, jež by chtěl žalovaný uvádět k popření zažalovaného nároku.60 První rok sloužil vyjasnění procesních otázek mezi soudem a účastníky řízení a soud se při něm nezabýval skutkovými tvrzeními, ani nesloužil k navrhování důkazů. Skutečnostmi, kterými se soud zabýval, byly především podmínky řízení, dále se zkoumalo např., zda ve věci není překážka litispendence anebo překážka res iudicata. Žalovaný při konání prvého roku ani nepotřeboval advokáta.61 Ke zjištění stanoviska žalovaného sloužila výzva k odpovědi na žalobu ve formě tzv. přípravného podání. Lhůta k vyjádření žalovaného nesměla být delší než čtyři týdny. Vyjádření pak muselo obsahovat návrh, a byl-li žalobcův nárok popírán, měly v něm být uvedeny jednotlivě, stručně, ale přesně a úplně také skutečnosti, jimiž se žalovaný chtěl bránit, jakož i jednotlivé prostředky, kterými chtěl žalovaný dokázat pravdivost svých tvrzení. Pokud žalovaný ve stanovené době výzvě nevyhověl, mohl žalobce navrhnout, aby byl vydán rozsudek pro zmeškání. Pokud však žalovaný učinil své vyjádření od do okamžiku podání návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání žalobcem, byl tento nedostatek zhojen.62 Tato tehdejší zákonná úprava velmi důvěrně připomíná současný institut kvalifikované výzvy, avšak s několika zásadními rozdíly. Zatímco dnes je následkem nevyhovění kvalifikované výzvy vydání rozsudku pro uznání, tehdejší úprava nařizovala vydat rozsudek pro zmeškání. Rovněž měl zde žalovaný lepší postavení v tom ohledu, že v případě nedodržení lhůty mu určené ve výzvě odpovědi 59
HAMULÁKOVÁ, Klára. Zásada koncentrace řízení a její uplatnění v civilním soudním řízení. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Leges, 2010. s. 30. 60 HORA, Václav. Československé civilní právo procesní. I.-III. díl. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíWoltersKluwer ČR, 2010. s. 183. 61 HORA, Václav. Československé civilní právo procesní. I.-III. díl. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíWoltersKluwer ČR, 2010. s. 184. 62 HAMULÁKOVÁ, Klára. Zásada koncentrace řízení a její uplatnění v civilním soudním řízení. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Leges, 2010. s. 32.
26
na žalobu neznamenala tato nečinnost automatické vydání rozsudku pro zmeškání, ale byla zde ještě možnost situaci zachránit, v případě, že vyjádření žalovaného došlo k soudu před návrhem žalobce na rozsudek pro zmeškání. Dalším významným institutem tohoto předpisu bylo tzv. přípravné řízení. Přípravné řízení bylo svým účelem obdobou současnému přípravnému jednání, avšak jsou zde některé výrazné rozdíly. Přípravné řízení bylo možno nařídit i na návrh žalobce po nařízení ústního jednání, a dokonce i v průběhu ústního jednání, jevil-li se tento postup vhodným k usnadnění zjištění skutkového stavu a urychlení řízení. Zásadní podobnost se současnou podobou přípravného jednání byla skutečnost, že stejně jako současnou úpravu přípravného jednání ovládala tuto fázi řízení zásada koncentrace. Účastníci přípravného jednání totiž mohli činit skutkové tvrzení a navrhovat důkazy pouze do skončení přípravného řízení. Výjimky z této koncentrace byly víceméně stejné jako výjimky, jejichž výčet poskytuje § 118b odst. 1 o.s.ř. Jak již bylo uvedeno, po rozpadu Rakouska-Uherska byla výše uvedená zákonná úprava víceméně v nezměněné formě přejata do československého právního řádu.63
3.3 Příprava jednání po roce 1948 do současnosti Do vydání občanského soudního řádu, civilní řízení upravoval nejprve zák. č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví a následně zák. č. 142/1950 Sb. o řízení ve věcech občanskoprávních. Oba tyto předpisy se především zaměřovaly na možnost kontroly a vlivu státu v jednotlivých řízeních a zdokonalení civilního procesu jako takového ustoupilo víceméně do pozadí. Občanský soudní řád zák. č. 99/1963 nabyl účinnosti dnem 1 dubna 1964. Jelikož vstoupil v platnost za socialistického režimu, ovládala jej stejně jako předchozí zákony zásada materiální pravdy a arbitrárního pořádku.64 Tyto dvě zásady zcela vytlačily z civilního procesu zásadu koncentrace, jednu ze zásad ovládající současnou podobu přípravy jednání. Příprava jednání byla v původním znění občanského soudního řádu z roku 1963 upravena velmi stručně. Byly zde vyjmenovány základní úkony, které mohl soudce před nařízením jednání činit. Jednalo se např. o zjištění stanoviska odpůrce, zkoumání podmínek řízení a pokus o smírné vyřešení sporu.65 Tuto podobu měla příprava jednání až do roku 2000.
63
HAMULÁKOVÁ, Klára. Zásada koncentrace řízení a její uplatnění v civilním soudním řízení. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíLeges, 2010. s. 31. 64 HAMULÁKOVÁ, Klára. Zásada koncentrace řízení a její uplatnění v civilním soudním řízení. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíLeges, 2010. s. 39. 65 Zákon č. 99/1963 Sb,, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz
27
Zásadními mezníky ve vývoji přípravy jednání byl zákon č. 30/2000 Sb., a zák. č. 7/2009 Sb. První z nich provedl tzv. velkou novelu občanského soudního řádu a zavedl znovu do českého civilního procesu zásadu koncentrace, která se však zatím nedotkla fáze přípravy jednání. Příprava jednání byla inovována zpřesněním dosavadního znění §114 o.s.ř. a vytvořením § 114a o.s.ř., který zavedl institut prosté výzvy. Průlomovým institutem však byl § 114b o.s.ř. neboli kvalifikovaná výzva. Doposud totiž soudce neměl účinné prostředky vůči žalovanému, kterými by ho přiměl k vyjádření se k žalobě, a soudní řízení, tak bylo v mnoha případech prodlužováno. Dalším významným mezníkem ve vývoji přípravy jednání bylo vydání souhrnné novely občanského soudního řádu zákonem 7/2009, který zavedl do fáze přípravy jednání institut přípravného jednání a s ním i znovu dostala své místo v rámci přípravy jednání také zásada koncentrace. Rozborem výše uvedených institutů, které byly v nedávné době postupně zavedené do fáze přípravy jednání, tedy kvalifikovanou výzvou a přípravným jednáním se budeme zabývat v následujících kapitolách. Jak vyplývá z výše uvedeného, historický vývoj přípravy jednání na území českého státu probíhal jak „směrem vpřed“ tak „směrem zpátky“ než dospěl do své nynější podoby. Současná podoba přípravy jednání ve svých hrubých rysech existovala již za Rakouska-Uherska a její tehdejší právní úprava dosahovala vysoké kvality. Avšak v období socialismu prodělala příprava jednání významný krok zpátky, jelikož z ní byla odstraněna většina významných institutů, které do ní byly postupně navráceny až v nedávné době. Nynější podoba přípravy jednání je tedy poměrně mladá a tato skutečnost s sebou přirozeně přináší fakt, že povaha a vzájemná souvislost některých jejích ustanovení zatím není dostatečně objasněna.
28
HISTORICKÝ VÝVOJ PŘÍPRAVY JEDNÁNÍ NA ÚZEMÍ ČESKÉHO STÁTU
2009 Zákon č. 7/2009 Sb.
- § 114 c INSTITUT PŘÍPRAVNÉHO JEDNÁNÍ - ZAVEDENA KONCENTRACE DO FÁZE PŘÍPRAVNÉHO JEDNÁNÍ
ODSTRANĚNÍ ZÁSADY KONCENTRACE Z ČESKÉHO SOUDNÍHO PROCESU
2000 Zákon č. 30/2009 Sb.
1963 Občanský soudní řád
- § 114 b INSTITUT KVALIFIKOVANÉ VÝZVY - ZNOVUZAVEDENÍ KONCENTRACE DO ČESKÉHO CIVILNÍHO PROCESU
1950 Zákon o řízení ve věcech občanskoprávních 1948 Zákon o zlidovění soudnictví
14. stol.
16. stol.
civilní soudní řád
- INSTITUT PRVNÍHO ROKU - INSTITUT PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ - INSTITUPŘÍPRAVNÉHO PODÁNÍ
PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ V AKUZAČNÍM PROCESU
1895
29
4. Stádia přípravy jednání Přípravu jednání jsme si definovali jako určitou fázi nalézacího řízení trvající od zahájení řízení do nařízení jednání ve věci samé anebo do vydání rozhodnutí meritorního či nemeritorního charakteru. Soudci je v této fázi řízení dáno k dispozici spousta nástrojů, díky kterým se může obstojně připravit na jednání anebo rozhodnout ve věci samé bez jejího projednání. Ohledně výběru většiny těchto nástrojů je soudci dána poměrně „volná ruka“, tj. v určitých případech je pouze na jeho uvážení, zda daný nástroj použije či nikoliv. Jak jsme si již uvedli, pro zkušeného a „nadaného“ soudce je toto ideální stav, avšak ne příliš zkušenému soudci by v této fázi řízení nemuselo být jasné, který úkon má kdy učinit, popř. zda vůbec jej v daném případě vůbec učinit. Výše uvedená podoba zákonné úpravy je však zcela v pořádku. Soudce by během přípravy jednání i během celého procesu měl hrát aktivní roli a mělo by být na něm, kdy a v jakém případě bude činit určitý úkon. Tato skutečnost je také v souladu s principem č. 3 doporučení rady Evropy R (84) 5, kde je zdůrazněno, že soudce by měl jednat také z vlastní iniciativy (tzv. pravomoc „proprio motu“), v české zákonné úpravě takové jednání samozřejmě musí být v mezích zásady dispoziční. Aby však aby mohlo být i nezkušenému soudci více objasněno, který nástroj je vhodné kdy použít a aby příprava jednání mohla směřovat ke správnému cíli a v jejím průběhu byly dodrženy její základní zásady, je na místě si přípravu jednání rozčlenit do určitých etap. Příprava jednání totiž probíhá v několika stádiích, přičemž v každém tomto stádiu soud činí úkony různé povahy. Tyto stádia nejsou pevně odděleny a v praktické činnosti soudu se navzájem prolínají, avšak lze říci, že z jistého hlediska má každé stádium trochu jiný účel. V prvotním stádiu přípravy jednání soud posuzuje formální předpoklady pro další postup v řízení a v dalším stádiu pak zkoumá materiální stránku věci jako předpoklad pro řádné projednání a rozhodnutí věci, tedy probíhá vlastní příprava jednání.
66
Mezi tyto dvě
stádia je jistým způsobem „vklíněno“ stádium, kdy soud rozhoduje, zda má vydat platební rozkaz či nikoliv. Platební rozkaz nepatří mezi nástroje přípravy jednání, jelikož se jedná o jistý typ meritorního rozhodnutí.67I místo zákonné úpravy tohoto institutu je zcela jinde, než je upravena samotná příprava jednání. Avšak přípravu jednání jsme si vymezily jako všechny 66
PŘIDAL, Ondřej. Postup soudu před nařízením jednání. Bulletin advokacie. 2009, č. 5, s. 25 a následující. STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 324. 67
30
úkony soudu, účastníků řízení, jejich zástupců a ostatních osob zúčastněných na řízení, které je třeba učinit k tomu, aby věc sama mohla být projednána a aby mohlo být ve věci samé rozhodnuto, popřípadě, aby mohlo být ve věci samé rozhodnuto bez jejího projednání, připouští-li zákon takový postup. Zvažování vydání platebního rozkazu se děje právě během fáze přípravy jednání a tato činnost soudce směřuje k rozhodnutí věci ve věci samé bez jejího projednání, tedy se děje v souladu s výše uvedenou definicí, a proto si toto stádium rovněž zařadíme do fáze přípravy jednání. Institut platebního rozkazu navíc sám o sobě velmi úzce souvisí a prolíná se s ostatními instituty přípravy jednání , především s kvalifikovanou výzvou. Avšak jak jsme si uvedli výše, platební rozkaz nesměřuje k projednání věci samé, proto si zvažování soudu o jeho vydání vymezíme jako samostatné stádium přípravy jednání. Rozlišení přípravy jednání na stádium přípravy po formální stránce, stádium zvažování vydání platebního rozkazu a stádium vlastní přípravy jednání představuje jen logické rozčlenění jednotlivých úkonů podle toho, k jakému účelu směřují. Nelze je pojímat formalisticky, neboť jak již bylo uvedeno, ve skutečnosti a v praktickém postupu řízení se navzájem prolínají a navzájem na sebe navazují.68 Určité vnitřní rozčlenění fáze přípravy jednání na dílčí stádia je však nutné, aby samotná příprava jednání neprobíhala chaoticky a některé úkony nebyly v jejím rámci činěny zbytečně nebo dokonce v rozporu se zákonem. Cílem této kapitoly je nastínit si účely a cíle každého jednotlivého stádia přípravy jednání a v kapitole následující si provedeme výčet úkonů, které soud provádí v jejich rámci.
4.1 Stádium přípravy jednání po formální stránce Toto stádium přípravy jednání je upraveno v § 114 o.s.ř. Účelem tohoto stádia je, aby soud prozkoumal, zda žaloba či návrh na zahájení řízení netrpí vadami, zda jsou splněny všechny podmínky řízení a zda jsou splněny další podmínky, které musí být splněny podle zákona, aby se v daném řízení mohlo pokračovat.69 Soud v tomto stádiu tedy zkoumá věc po formální stránce a nezabývá se zatím stránkou materiální. Jelikož níže uvedená činnost by měla být prvotní činností soudce po zahájení řízení, označíme si tuto etapu jako 1. stádium příprava jednání po formální stránce.
68
DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 69 DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 519 ISBN 978-80-7357-460-4.
31
Řízení je zahájeno podle § 82 odst. 1 tím, že soudu dojde žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo dnem, kdy soud vydal usnesení, podle kterého se řízení zahajuje i bez návrhu. Jako první by se soud měl zabývat, zda jsou splněny podmínky řízení. Podmínky řízení neboli procesní podmínky jsou předpoklady, bez jejichž splnění nemůže soud ve věci jednat, resp. rozhodnout ve věci samé. Soud pak musí z úřední povinnosti zkoumat, zda není dán nějaký nedostatek v těchto podmínkách, a to po celou dobu řízení.70 Avšak procesní podmínky jsou prvotní záležitostí, kterou by se měl soud po zahájení řízení zabývat, jelikož některé jejich nedostatky by vedly k zastavení samotného řízení. Co se vlastně rozumí samotnými podmínkami řízení, není v zákoně přesně vymezeno, proto při jejich výčtu musíme vycházet z právní teorie a soudní praxe. Mezi podmínky řízení se tedy obecně řadí:
1. podmínky týkající se soudu, tedy pravomoc a příslušnost věcná, místní a funkční. 2. podmínky týkající se účastníků řízení, tedy způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, způsobilost být zástupcem a oprávnění zastupovat 3. přítomnost návrhu na zahájení řízení popř. rozhodnutí soudu o zahájení řízení 4. negativní podmínky řízení, tedy překážka litispendence (věci zahájené) či překážka res iudicata (věci odsouzené)
71
Podmínky řízení na straně soudu (ad 1) jsou splněny v případě, že soud je nadán pravomocí neboli kompetencí projednat a rozhodnout o dané věci (tzn. věc nespadá pod rozhodovací pravomoc jiného orgánu, např. správního) a věcnou, místní a funkční příslušností.72 Věcná příslušnost znamená, který soud (zda okresní, krajský, vrchní či Nejvyšší) je oprávněn o dané věci rozhodovat a je upravena v § 9 – 10a o.s.ř.73 Místní příslušnost pak určuje, který konkrétní soud z věcně příslušných soudů (např. ze všech okresních soudů) je oprávněn danou věc projednat a rozhodnout. Zda je soud místně příslušný či nikoliv lze zjistit podle skutečností uvedených v §84 až §89a. Funkční příslušnost určuje, který článek soudní soustavy má projednat a rozhodnout konkrétní stejnou věc na základě 70
DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 471. ISBN 978-80-7357-460-4. 71 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. 521 s. ISBN 978-80-7357-460-4. 72 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 189. 73 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 194.
32
opravného prostředku postupně po sobě.74 Pravomoc je podmínkou řízení, jejíž nedostatek nelze odstranit. Zatímco věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoliv během řízení, místní příslušnost může soud zkoumat z úřední povinnosti jen před tím, než začal jednat o věci samé, popřípadě než o věci samé rozhodl bez jednání. Zkoumání místní příslušnosti je vyhrazeno tedy jen přípravě jednání.75 Podmínky na straně účastníků (ad 2) jsou splněny tehdy, jsou-li účastníci nadáni způsobilostí být účastníky řízení, tedy splňují podmínky § 19 o.s.ř. a procesní způsobilostí dle § 20 o.s.ř., popř. nejsou-li sami nadáni procesní způsobilostí v plném rozsahu, musí být v některých případech zastoupeni svým zákonným zástupcem v souladu s § 23 o.s.ř. Způsobilost být účastníkem řízení má obecně ta osoba (ať už právnická či fyzická), která je nadána způsobilostí mít práva a povinnosti. U fyzické osoby vzniká způsobilost k právům a povinnostem narozením a zaniká smrtí (popř. prohlášením za mrtvého), u právnické osoby vzniká tato způsobilost dnem, ke kterému byla tato osoba zapsána do obchodního nebo jiným zákonem stanoveného rejstříku (pokud zákona nestanoví jinak) a zaniká dnem, kdy dojde k jejímu výmazu z tohoto rejstříku (pokud zákon nestanoví jinak). Určité výjimky jsou dány např. v řízení dědickém, kde způsobilost být účastníkem řízení vzniká i nasciturovi nebo v řízení týkající se pracovněprávních vztahů, kde způsobilost být účastníkem řízení jako zaměstnanec vzniká dosažením věku patnácti let.76 Jestliže má někdo vystupovat v řízení jako zvolený zástupce (zmocněnec), musí se prokázat plnou mocí. Nedostatek průkazu plné moci však nevede k zastavení řízení.77 Další věc, kterou soud zkoumá v rámci podmínek řízení (ad 3) je skutečnost, zda ve věci již nebylo v minulosti vydáno pravomocné rozhodnutí meritorní povahy (překážka res iudicata § 159a odst. 5) nebo zda v téže věci již nebylo řízení zahájeno před jiným soudem (překážka litispendence dle § 83 odst. 1 o.s.ř.). Výše vyjmenované podmínky řízení můžeme dělit na neodstranitelné, tedy ty, jejichž nedostatek nelze zhojit (např. nedostatek pravomoci soudu, nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení, překážka věci odsouzené či překážka zahájeného řízení) a odstranitelné,
74
STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 198. 75 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 76 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 222-223. 77 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 292.
33
tedy ty, jejichž nedostatek zhojit lze (např. nedostatek průkazu plné moci zmocněnce účastníka, nedostatek procesní způsobilosti).78 Další podmínkou, kterou během tohoto stádia přípravy jednání soud prozkoumávána, je skutečnost, zda žaloba (popř. návrh na zahájení řízení) neobsahuje vady. Aby žaloba (návrh na zahájení řízení) byla po formální stránce bezvadná, musí splňovat všechny obecné náležitosti uvedené v § 42 odst. 4 o.s.ř. (které musí splňovat jakékoliv podání) a dále speciální náležitosti uvedené v § 79 odst. 1, dále musí být srozumitelná a dostatečně určitá. Usnesení o zahájení řízení zase musí vydat soud v souladu s § 81 o.s.ř. Častým případem vady žaloby bývá její neurčitost, obvykle dána buďto rozporuplným vztahem jeho jednotlivých částí, např. v podání jsou tvrzeny skutečnosti, jež vedle sebe nemohou obstát79, anebo z ní není patrno, čeho přesně se žalobce domáhá. Např. jde-li o žalobu na peněžité plnění, musí žalobce v petitu uvést přesnou peněžitou částku, jejíhož zaplacení se domáhá.80 Jestliže žaloba těmto výše uvedeným požadavkům nevyhovuje, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení. Další podmínkou, která je během 1. stádia přípravy jednání zkoumána, je skutečnost, zda byl zaplacen soudní poplatek v souladu se zákonem o soudních poplatcích anebo, zda je dané řízení od poplatku dle tohoto zákona osvobozeno. Poplatkovou povinnost má podle § 4 zákona o soudních poplatcích každý, kdo uplatňuje u soudu žalobu nebo jiný svůj oprávněný zájem. Výjimky z této povinnosti upravuje § 11 zákona o soudních poplatcích a také občanský soudní řád.81 Nedostatek podmínek řízení a nesplnění poplatkové povinnosti (v případě, že tyto nedostatky nelze anebo se je nepodaří odstranit) vede k zastavení řízení, zatímco vady v žalobě, které se nepodaří odstranit, vedou k odmítnutí žaloby dle § 43 odst. 2 o.s.ř. Oba typy těchto ustanovení nezakládají překážku res iudicata dle § 159a odst. 5 o.s.ř., tedy je možné žalobu v té samé věci podat znovu.82 Jak jsme si již uvedli, prověřování některých výše podmínek není pouze záležitostí 1. stádia, ale soud je zkoumá po celou dobu řízení, tedy i mimo přípravu jednání, tzn. např. i při 78
DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 519. ISBN 978-80-7357-460-4. 79 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 235. ISBN 978-80-7357-460-4. 80 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 81 STAVINOHOVÁ, Jaruška., LAVICKÝ, Petr. Základy civilního procesu. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Masarykova univerzita, 2009. s. 55. ISBN 978-80-210-5062-4. 82 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 236. ISBN 978-80-7357-460-4.
34
jednání samotném. Avšak zkoumání těchto výše uvedených podmínek by mělo být prvotní činností soudce, kterou se bude zabývat po zahájení řízení a než přejde k dalšímu stádiím přípravy jednání – tedy zvažování vydání platebního rozkazu či vlastní přípravě jednání, měl by se ujistit, že zde není žádný nedostatek ve výše uvedených podmínkách. Některé nedostatky v podmínkách řízení, nebo jestliže žaloba trpí vadami, totiž brání v pokračování samotného řízení. Pokud by soud např. vydal kvalifikovanou výzvu, která je jedním z nástrojů 3. stádia – tedy vlastní přípravy jednání, i když by zde byl nedostatek podmínky řízení, kvůli kterému by mělo být řízení zastaveno, anebo pokud by žaloba trpěla vadami, které by bránily v pokračovaní řízení, byl by tento postup nesprávný.83 Důvod, proč soud zkoumá procesní podmínky po celou dobu řízení a nejenom během prvního stádia přípravy jednání, je ten, že během tohoto stádia přípravy jednání mohou být všechny požadované podmínky splněny, avšak některé okolnosti se mohou během průběhu řízení změnit a způsobit překážku bránící v pokračování řízení. Může to být např. skutečnost, že některý z účastníků řízení ztratí svoji způsobilost být účastníkem řízení (např. dojde k výmazu právnické osoby z příslušného rejstříku) nebo ztratí procesní způsobilost (např. dojde k jeho omezení nebo ztrátě způsobilosti k právním úkonům). Existují však určité podmínky, které budou-li od začátku zahájení řízení splněny, anebo se jejich nedostatky soudci podaří během tohoto stádia odstranit, nemohou později nastat okolnosti, které by v těchto podmínkách způsobily nedostatky. Např. v případě, že se soudci podaří odstranit veškeré vady v žalobě nebo vybrat soudní poplatek, nemůže později nastat situace, která by v těchto podmínkách způsobila nedostatek. Soud se pak prakticky těmito podmínkami pak již nemusí zabývat v dalším stádiu přípravy jednání.
4.2 Stádium zvažování vydání platebního rozkazu Poté, co soudce nezjistí žádné nedostatky v procesních podmínkách, vady v žalobě (popř. usnesení o zahájení řízení) nebo nedostatky v jiné podmínce (nesplnění poplatkové povinnosti), přistoupí k činnosti jiného charakteru a to zvažování, zda vydá platební rozkaz či nikoliv. Vydáním platebního rozkazu totiž může soudce celé řízení značně urychlit a zjednodušit. Tuto etapu si označíme jako 2. stádium přípravy jednání – zvažování vydání platebního rozkazu.
83
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/
35
Jak jsme si již uvedli, tato činnost nevede k přípravě jednání, ale k rozhodnutí ve věci samé bez jejího projednání. Účelem tohoto stádia je zvážit, zda lze ve věci rozhodnout, aniž by soud předem musel zjišťovat stanovisko žalovaného k dané věci. Soud totiž vydává platební rozkaz dle dikce zákona bez slyšení žalovaného, což znamená, že není povinen umožnit žalovanému, aby se ve věci vyjádřil nebo aby jiným způsobem sdělil soudu své stanovisko k žalobě.84 Rozhoduje-li soud platebním rozkazem, nezkoumá totiž okolnosti ani povahu věci. Vydání platebního rozkazu je pouze na úvaze soudce, jelikož jej může vydat i bez výslovné žádosti žalobce, avšak pouze za určitých zákonem stanovených okolností.85 Vydání platebního rozkazu může mít pro žalovaného závažné důsledky, jelikož v případě, že by z nějakého důvodu zmeškal lhůtu nutnou k podání odporu, platební rozkaz by měl účinky pravomocného rozsudku, tudíž by proti němu nebylo přípustné odvolání.86 V takové situaci by tedy byl platební rozkaz rovnou vykonatelný, aniž by měl žalovaný další možnost se nějakým způsobem proti této skutečnosti bránit. Proto by tedy soudce měl opravdu pečlivě zvážit, zda jsou dány předpoklady k vydání platebního rozkazu či nikoliv. Předpokladem pro vydání platebního rozkazu jsou skutečnosti, že žalobce uplatňuje právo na zaplacení peněžité částky a jestliže uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem, tj. v podané žalobě musí být vylíčen skutkový základ uplatněného nároku a musí v něm být uvedeny údaje potřebné k tomu, aby platební rozkaz mohl být postačujícím podkladem pro soudní rozhodnutí. Je-li žalobcem např. uplatněno více peněžitých nároků ze závazkového vztahu a skutková tvrzení bez dalšího neumožňují závěr, že všechny nároky z nich vyplývají, platební rozkaz nelze vydat. Rovněž jej nelze vydat v případě, že by se žalobce domáhal peněžitého plnění po více žalovaných a z obsahu žaloby by nebylo zřejmé, jaký podíl na celkovém nároku je vůči každému z nich žalobcem uplatňován nebo zda jde o povinnost společnou a nerozdílnou. Zde se nabízí možnost upravit danou žalobu do podoby, aby bylo možné platební rozkaz vydat, tedy vést žalovaného k odstranění či doplnění předmětných náležitostí žaloby s tím, že pokud se podaří žalobu dostatečně precizovat, může soud posléze přistoupit k vydání platebního rozkazu.87 Úkony soudu s tímto spojené (tedy výzvy k doplnění žaloby) by sice byly činěny za účelem 84
DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 85 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíWoltersKluwer ČR, 2009. s. 803. ISBN 978-80-7357-460-4. 86 Zákon č. 99/1963 Sb,, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 87 MACUR, Josef. Platební rozkaz v civilním procesu české republiky a zemí Europské únie. Právní rozhledy. 2002, č.5, s. 201.
36
„doladění“ žaloby, avšak tyto se liší od úkonů soudu prováděných v rámci 1. stádia přípravy jednání. Během 1. stádia soudce vyzývá žalobce k doplnění nezbytných náležitostí žaloby, kvůli jejichž absenci by nebylo možné v řízení pokračovat a v případě, že by žalobce této výzvě neuposlechl a nezbytné náležitosti do žaloby nedoplnil, soudce by byl nucen žalobu odmítnout, tedy dané v daném řízení dále nepokračovat. Výzva k doplnění žaloby během 2. stádia přípravy jednání by však vedla pouze k dotvoření žaloby do takové podoby, aby soud mohl vydat platební rozkaz a v případě, že by žalobce této výzvy neuposlechl, důsledkem by nebylo odmítnutí žaloby, ale pouze nemožnost soudu vydat platební rozkaz. Avšak i když budou všechny výše uvedené podmínky k vydání platebního rozkazu splněny, je stále pouze na soudu, zda se k jeho vydání uchýlí či nikoliv. Během tohoto stádia přípravy jednání by totiž soud měl zkoumat i jiné okolnosti než pouze skutečnost, zda možnost vydání platebního rozkazu vyplývá z obsahu žaloby. Soudce sice platební rozkaz vydává i bez výslovné žádosti žalobce, avšak jeho vydání by s ním měl předtím zkonzultovat. Jestliže žalobce již z předsoudní komunikace se žalovaným má informaci, že žalovaný peněžitý nárok uplatňovaný žalobcem zpochybňuje, povětšinou ani nemá zájem na tom, aby soud přistoupil k vydání platebního rozkazu.88 V tomto případě by tedy bylo dopředu jasné, že žalovaný podá proti platebnímu rozkazu odpor a věc by se vrátila do stejného místa jako před vydáním platebního rozkazu. Rovněž nemá smysl vydávat tento typ rozhodnutí v případě, že je z určitých okolností známo, že se žalovaný nezdržuje na adrese svého trvalého bydliště či sídla právnické osoby a jiná adresa pro doručování není žalobci ani soudu známa. Platební rozkaz je totiž možno doručit pouze do vlastních rukou a náhradní doručení je vyloučeno.89 Také by bylo neúčelné vydávat platební rozkaz v případě, že se žalovaný sice zdržuje na žalobci známé adrese, avšak by z jistých okolností bylo pravděpodobné, že si záměrně platební rozkaz nevyzvedne u doručujícího orgánu. V těchto zmíněných případech by tedy vydání platebního rozkazu zapříčinilo pouze zbytečné průtahy v řízení. Rozhodnutí ve věci platebním rozkazem je třeba náležitě zvážit a připravit, a proto před jeho vydáním musí být provedeny všechny činnosti 1. stádia přípravy jednání, zejména musí být zkoumáno, zda byly odstraněny případné vady žaloby, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byl zaplacen soudní poplatek.90 I z tohoto opět plyne důležitost prozkoumat
88
MACUR, Josef. Platební rozkaz v civilním procesu české republiky a zemí Europské únie. Právní rozhledy. 2002, č.5, s. 201. 89 Zákon č. 99/1963 Sb,, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 90 DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl.
37
formální stánku věci již v 1. stádiu přípravy jednání, tedy dříve než se soudce pustí do zvažování vydání platebního rozkazu. V případě, že by soudce již zvážil a rozhodl se platební rozkaz vydat a těsně předtím by objevil např. nedostatek v podmínce řízení, který by nebyl možný odstranit nebo se by se odstranit nepodařil, bylo by pro něj zkoumání podmínek a okolností ohledně vydání platebního rozkazu, naprosto zbytečná práce. S platebním rozkazem rovněž velmi úzce souvisí institut kvalifikované výzvy, kterou však řadíme mezi nástroje vlastní přípravy jednání. Kvalifikovaná výzva totiž může být za určitých okolností „zakomponována“ do platebního rozkazu. Podmínky a okolnosti, za nichž je možno spojení platebního rozkazu a kvalifikované výzvy si nastíníme v kapitole 5.3.2. V případě, že by zde nebyly dány podmínky nutné k vydání platebního rozkazu nebo by se soud za jistých okolností rozhodl platební rozkaz nevydat anebo v případě, že by byl proti platebnímu rozkazu podán odpor, vyvstává nutnost věc projednat a rozhodnout rozsudkem anebo usnesením, jestliže zákon stanoví, že ve věci má být rozhodnuto usnesením. Soud tedy po tomto stádiu přípravy jednání přistoupí ke stádiu následovnému – a to k vlastní přípravě jednání.
4.3 Stádium vlastní přípravy jednání Ve 3. stádiu přípravy jednání – tedy ve vlastní přípravě jednání soudce svými úkony směřuje k cíli, aby mohla být věc projednána anebo aby mohlo být ve věci rozhodnuto bez jejího projednání. V tomto stádiu by již soudce měl mít zkontrolované formální aspekty daného případu a měl by být již rozhodnut, že platební rozkaz nevydá, anebo by měl být daný případ ve fázi, kdy sice došlo k vydání platebního rozkazu, ale žalovaný proti němu podal zavčas odpor. V rámci tohoto stádia přípravy jednání soud vykonává činnost rozsáhlejšího charakteru, než vykonával v předchozích dvou stádiích, především zjišťuje stanovisko žalovaného k žalobě, dále zjišťuje, jaký je postoj žalobce k tomuto stanovisku žalovaného, dává účastníkům prostor, aby navrhly důkazy, kterými mají být prokázány jimi tvrzené skutečnosti, zajišťuje potřebné důkazy, tak aby je bylo možno provést při jednání, obstarává si zprávu o skutečnostech, které mohou mít význam pro řízení a rozhodnutí, ustanovuje soudního znalce. Vlastní příprava jednání je upravena zejména v § 114a, § 114b a § 114c o.s.ř. Zde jsou upraveny jednotlivé instituty, které můžeme označit jako nástroje k přípravě jednání nebo vydání rozhodnutí ve věci samé bez jejího projednání. Jak jsme si již uvedli § 114a můžeme 38
označit jako obecná příprava jednání, § 114b upravuje institut kvalifikované výzvy a § 114c upravuje institut přípravného jednání. Všechny tyto instituty mají společnou jednu věc – a to sice, že úkony soudu konané v jejich rámci – jsou vždy činnostmi předcházející prvnímu jednání ve věci. Žádný z úkonů učiněný v kontextu výše uvedených institutů nesmí být prováděn po prvním jednání ve věci, ale zásadně před ním. Tedy důsledně vzato, nemají tyto uvedené instituty místo v jiné fázi civilního procesu, než právě v průběhu přípravy (prvního) jednání a pokud by soudce např. vydal kvalifikovanou výzvu anebo učinil nějaký z úkonů v rámci § 114a o.s.ř., je jeho postup ve věci nesprávný a de facto protizákonný.91 V této souvislosti je tedy nutné uvědomit si, za jakých okolností už první jednání proběhlo, a soudce tedy již nemůže činit některé úkony spadající do vlastní přípravy jednání (např. vydat kvalifikovanou výzvu a nařídit přípravné jednání). Na první pohled by se mohlo zdát, že skutečnost, zda první jednání proběhlo či nikoliv, je přece naprosto zřejmá, avšak praxe má s tímto někdy problém a výše popsané úkony jsou učiněny soudcem i za situace, kdy první jednání ve věci v podstatě proběhlo. Toto by pak mělo mít zas následek, že tyto procesní úkony soudu by za těchto okolností měly být neplatné. Dle judikatury se prvním jednání ve věci rozumí jednání, které soud nařídil v pořadí jako první k projednání věci samé a které se uskutečnilo (nebylo předem odvoláno nebo odročeno), i když při něm k vlastnímu projednání věci samé nedošlo. Prvním jednání je třeba rozumět jednání, které bylo nařízeno, neboť soud učinil v rámci přípravy jednání všechny (podle svého názoru) potřebné úkony a které skutečně proběhlo. Nejedná se o první jednání tehdy, bylo-li účastníkům ještě přede dnem, kdy mělo první jednání proběhnout, doručeno vyrozumění, že se toto jednání nekoná nebo že se odročuje na jiný termín. Zákon přitom nevyžaduje, aby jednání bylo předsedou senátu (soudcem) zahájeno nebo aby žalobce na výzvu předsedy senátu (samosoudce) přednesl žalobu nebo sdělil její obsah. Ukončí-li soud přípravu jednání a nařídí-li k projednání věci samé jednání, není z hlediska procesního postupu opodstatněné ani procesně ekonomické, aby soud znovu dalšími úkony „připravoval jednání“ 92 Z tohoto tedy plyne, že za situace, že by soudce již první jednání ve věci samé nařídil, neznamená to ještě, že už v této chvíli nelze učinit žádný z úkonů v rámci vlastní přípravy jednání. V případě, že by díky určitým okolnostem soudce došel k názoru, že by nakonec bylo vhodné např. vydat kvalifikovanou výzvu či nařídit přípravné jednání, může tak učinit za 91
JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1 . vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 298. 92 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 221/2007. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/
39
předpokladu, že nařízené jednání odročí a vyrozumění o jeho odročení stihne všem účastníkům doručit nejpozději v den předcházející dni, kdy se má toto první jednání konat. Pokud již ve výše uvedeném slova smyslu první jednání ve věci již proběhlo, není možné vydat ani platební rozkaz. Ani toto stádium přípravy jednání však nemusí skončit nařízením jednání nebo rozhodnutím ve věci samé bez jejího projednání. I v tomto stádiu může dojít k zastavení řízení, jelikož – jak jsme si již uvedli- soud může i v tomto stádiu zjistit, že nejsou splněny podmínky řízení, které nelze odstranit nebo se je nepodaří odstranit. Avšak k úkonům vlastní přípravy jednání by měl soud přistupovat pouze v případě, že nepředpokládá, že tu bude důvod, který bude vést k zastavení řízení či odmítnutí žaloby.
40
5. Úkony soudu během přípravy jednání a jejich rozbor V minulé kapitole jsme si rozdělili přípravu jednání do tří stádií a naznačili si, co je účelem každého jednotlivého stádia. Aby soud mohl směřovat k naplnění těchto uvedených účelů, může provádět úkony nejrůznější povahy. Jak jsme již zmínili, soudce by měl hrát při přípravě jednání aktivní roli, tedy mělo by především na něm, aby vybral, jaké úkony učiní a jaké nikoliv. V zákoně nenajdeme uvedený přesný výčet úkonů, které soudce může při přípravě jednání uskutečnit, protože jak již bylo uvedeno, zákonná úprava předpokládá do jisté míry soudcovské dotváření práva, tedy skutečnost, že soudce může činit i jiné úkony, které nejsou přímo uvedeny v § 114 - § 114c a dalších ustanovení související s přípravou jednání, pokud soudce jejich provedení považuje při přípravě jednání za vhodné a přínosné. Nejprve si vymezíme, co přesně si můžeme představit pod pojmem úkon soudu v kontextu této kapitoly. Úkonem soudu v kontextu této kapitoly je míněn procení úkon, tedy projev vůle nebo jednání soudce, kterým je ovlivňováno zahájení, průběh a ukončení přípravy jednání. Tyto úkony mají formu soudního rozhodnutí (rozsudku, usnesení či platebního rozkazu) nebo opatření soudu (např. uložení pořádkové pokuty dle § 53 o.s.ř.). Procesní úkony činí zpravidla soud, před nímž se řízení koná ve stanoveném obsazení, tedy samosoudce nebo předseda senátu (v případě, že má rozhodovat senát).93 Jak jsme si již uvedli, některé procesní úkony jsou oprávněni činit i vyšší soudní úředníky, asistenti soudců či justiční čekatelé. Pro zjednodušení budeme v kontextu této kapitoly o všech těchto justičních pracovnících, kteří jsou oprávněni činit určité procesní úkony v rámci přípravy jednání, hovořit jako o soudcích (i když někteří z nich ve skutečnosti soudci nejsou). Úkony, které soudce může provádět, můžeme dále třídit podle několika hledisek, např. podle adresátů daných úkonů, tedy úkony adresované žalobci, žalovanému nebo jiné osobě zúčastněné na řízení (např. svědek nebo soudní znalec). Dále tyto úkony můžeme třídit podle toho, zda mají vést k odstranění nedostatků určitých podmínek nutných k pokračování v řízení (např. výzva ke splnění poplatkové povinnosti, výzva k doplnění žaloby) nebo zda je jimi řízení u daného soudu ukončeno (např. usnesení o zastavení řízení, rozsudek ve věci samé). My si úkony soudu v rámci přípravy jednání však roztřídíme podle toho, v jakém stádiu přípravy jednání je soudce zpravidla uskutečňuje.
93
WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha: Nakladatelství Linde, 2011. s. 177.
41
5.1 Úkony soudu v 1. stádiu přípravy jednání Jak již bylo uvedeno, v tomto stádiu soud zkoumá žalobu (návrh na zahájení řízení) po formální stránce, tedy zda jsou splněny určité zákonem stanovené podmínky nutné k pokračování v řízení. Těmito podmínkami jsou procesní podmínky, bezvadnost žaloby (tj. obsah všech náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř., srozumitelnost a určitost) a splnění poplatkové povinnosti žalobce (navrhovatele) dle zákona o soudních poplatcích. V případě, že soud zjistí nedostatek v některé z těchto uvedených podmínek, musí si v prvé řadě uvědomit, zda se jedná o nedostatek odstranitelný či neodstranitelný. Následně pak činí buďto úkony směřující k odstranění daného nedostatku anebo úkony, kterými řízení ukončí, v případě, že se jedná o nedostatek neodstranitelný anebo že se jej nepodaří odstranit. V praxi často nastává situace, kdy dojde ke kumulaci několika nedostatků ve výše uvedených podmínkách, např. nebude zaplacen soudní poplatek, žaloba bude v některých aspektech vadná a zároveň bude podána věcně či místně nepříslušnému soudu. V jakém pořadí má pak soud dané nedostatky odstraňovat? Na tuto otázku neexistuje přená odpověď. V praxi si většinou každý soudce dříve či později „vytvoří či zažije“ určitý sled kroků, jak postupovat v drtivé většině napadlých věcí (sporů) během prvního stádia přípravy jednání. Soudce většinou jako první zkoumá procesní podmínky, poté vybírá soudní poplatek a nakonec odstraňuje vady v žalobě.94Avšak tato posloupnost daných kroků v některých případech není vhodná, dokonce někdy ani možná. Např. někdy soudu dojde žaloba, která neobsahuje dostatečnou identifikaci žalovaného či předmětu sporu, takže z jejího obsahu soud nemůže dovodit, zda by měl být vůbec ve věci věcně či místně příslušný. V některých případech je dokonce žaloba natolik nesrozumitelná, že z ní soudu ani nemůže být patrno, zda je dána pravomoc civilním soudům o dané věci rozhodovat. V těchto případech se tedy řešení otázek procesních podmínek neobejde bez odstraňování vad žaloby.95 Stejný problém rovněž může vyvstat při stanovení výše soudního poplatku v situaci, že pro vady žaloby nebude možno učinit závěr, co přesně je předmětem řízení, tedy určujícím kritériem pro určení výše soudního poplatku.96 V těchto případech tedy nejprve musí být odstraněny uvedené vady v žalobě a až teprve poté může soud přistoupit ke zkoumání daných procesních podmínek a stanovení a následného výběru soudního poplatku.
94
PŘIDAL, Ondřej. Postup soudu před nařízením jednání. Bulletin advokacie. 2009, č. 5, s. 25 a následující. DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha: Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 519. ISBN 978-80-7357-460-4. 96 PŘIDAL, Ondřej. Postup soudu před nařízením jednání. Bulletin advokacie. 2009, č. 5, s. 25 a následující. 95
42
5.1.1 Úkony soudu při zkoumání procesních podmínek V kapitole 4.1 jsme si uvedli, jaké skutečnosti jsou podle praxe a odborné literatury zahrnuty pod termín „procesní podmínky“ protože jejich přesný výčet v zákoně nenajdeme. Tyto podmínky můžeme dále klasifikovat na procesní podmínky na straně soudu (pravomoc a příslušnost o dané věci rozhodovat), na podmínky na straně účastníků (způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, plná moc zmocněnce k zastupování účastníka) a dále na negativní procesní podmínky (překážka res iudicata a překážka litispendence). Rovněž jsme si v této kapitole uvedli, které nedostatky v těchto podmínkách jsou odstranitelné neboli zhojitelné (nedostatek procesní způsobilosti, nedostatek průkazu plné moci zmocněnce účastníka a nedostatek věcné a místní příslušnosti) a které neodstranitelné neboli nezhojitelné (nedostatek pravomoci soud, nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení, překážka res iudicata, překážka litispendence).97 V případě, že soud zjistí nedostatek ve výše uvedených podmínkách a bude se jednat o nedostatek odstranitelný, bude postupovat podle § 104 odst. 2 o.s.ř., tedy učiní vhodná opatření a přitom může pokračovat v řízení, avšak nesmí rozhodnou o věci samé. V případě, že shledá, že předmětný nedostatek je neodstranitelný, podle § 104 odst. 1 o.s.ř. vydá usnesení o zastavení řízení. Vhodnými opatřeními jsou v zákoně myšleny především níže popsané procesní úkony soudu. Prvotní věcí, kterou by měl soud zkoumat, je skutečnost, zda daná věc vůbec spadá do pravomoci civilních soudů, tedy zda se jedná o věc, kterou lze podřadit pod § 7 o.s.ř. V případě, že soud zjistí, že předmětná věc nespadá do pravomoci soudů, ale jiného orgánu např. správního nebo má-li předcházet v této věci jiné řízení (případy dle § 8 o.s.ř. tzv. dělená pravomoc), pak soud postupuje dle § 104 o.s.ř., tedy řízení usnesením zastaví a po právní moci tohoto usnesení věc postoupí příslušnému orgánu. Avšak je nezbytné, aby soud v tomto případě v usnesení o zastavení řízení současně vyslovil, resp. sdělil žalovanému, kterému příslušnému orgánu bude věc postoupena.98 Jiná situace by nastala v případě, že by soud z určitých okolností zjistil, že daná věc by měla spadat do pravomoci rozhodčích soudů. V tomto případě by na tuto skutečnost neměl účastníky řízení sám upozorňovat, jelikož zkoumat skutečnost, zda existuje platná rozhodčí smlouva či doložka totiž není jeho povinností ex offo. Soud má povinnost dané řízení zastavit pouze v případě, že žalovaný uplatní nejpozději při prvním úkonu ve věci samé námitku, že 97
PŘIDAL, Ondřej. Postup soudu před nařízením jednání. Bulletin advokacie. 2009, č. 5, s. 25 a následující. DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 474. ISBN 978-80-7357-460-4.
98
43
daná věc má být podle smlouvy účastníků před rozhodci.99 Avšak v případě, že např. z obsahu listin přiložených žalobcem k žalobě soud zjistí přítomnost platné rozhodčí smlouvy či doložky, měl by tuto skutečnost vzít určitým způsobem „na vědomí“ a dříve než se pustí např. do dalších úkonů souvisejících s přípravou jednání podle § 114ao.s.ř., měl by ze všeho nejdříve nechat žalovaného se k dané věci vyjádřit, protože je tu pravděpodobnost, že žalovaný přednese námitku pravomoci rozhodčího soudu a soud by pak musel na základě této námitky předmětné řízení zastavit a výše uvedená práce soudu by byla zbytečná. V případě, že žalovaný tuto námitku přednese později než při prvním úkonu ve věci samé, soud ji usnesením zamítne. Rovněž soud věc projedná v případě, že se účastníci dohodnou, že od rozhodčí smlouvy nebo doložky upouští a že chtějí, aby danou věc projednal a rozhodl soud. V případě, že soud dospěje k závěru, že je pravomocný o věci rozhodovat, začne zkoumat, zda je v dané věci věcně a místně příslušný. V případě, že shledá nedostatek ve své věcné příslušnosti (ve vztahu mezi soudy okresními, krajskými a vrchními), předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popř. Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do jeho věcné příslušnosti. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným skutečnostem vyjádřit. Vrchní (popř. Nejvyšší) soud pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle § 104a odst. 1 o.s.ř. je soud sice povinen zkoumat svoji věcnou příslušnost po celé řízení, avšak zkoumá ji pouze s přihlédnutím ke skutečnostem, které byly dány v době zahájení řízení.
100
Je totiž nepřípustné, aby o věci rozhodoval soud věcně
nepříslušný a v případě, že by se tak stalo, mohla by být tato skutečnost odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 a) o.s.ř. Věcnou příslušnost tedy soud nezkoumá pouze během přípravy jednání, ale i v dalších fázích řízení. Zatímco věcnou příslušnost má povinnost soud zkoumat po celou dobu řízení, místní příslušnost zkoumá pouze do skončení přípravného jednání podle § 114c o.s.ř. nebo v případě, že přípravné jednání neprovede, nejpozději do okamžiku, kdy začne jednat ve věci samé nebo kdy rozhodne o věci samé bez jejího projednání.101
99
DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 487. ISBN 978-80-7357-460-4. 100 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 477. ISBN 978-80-7357-460-4. 101 Zákon č. 99/1963 Sb,, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/
44
Po tomto okamžiku trvá určená místní příslušnost až do skončení samotného řízení, čímž se uplatňuje zásada perpetuatio fori neboli trvání příslušnosti. Zkoumání místní příslušnosti je tedy vázáno na zvolený nebo stanovený způsob přípravy jednání. Jestliže soud zjistí, že v dané věci jeho místní příslušnost není dána, postoupí věc konkrétnímu místně příslušnému soudu. O tomto rozhodne usnesením, které doručí všem účastníkům řízení. Po právní moci tohoto usnesení (toto usnesení lze napadnout odvoláním), soud, který vyslovil svoji místní nepříslušnost, spis postoupí podle něj příslušnému soudu. Jestliže místní nepříslušnost namítne včas oprávněný účastník řízení, postupuje soud tak, jako by místní nepříslušnost zjistil sám. V případě, že by soud námitku kvalifikoval jako neopodstatněnou, musí o ní rozhodnout zamítavým usnesením, proti němuž je přípustné odvolání. V případě, že by tak soud neučinil a námitka by byla včasná a důvodná, zatížil by vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.102 Výše popsané procesní úkony jsou těmi úkony, které soud provádí při zkoumání a odstraňování nedostatků v procesních podmínkách na straně soudu. Jak jsme si uvedli výše, jediným neodstranitelným nedostatkem v procesních podmínkách na straně soudu je nedostatek pravomoci, resp. že daná věc spadá pod pravomoc jiného orgánu než civilního soudu (např. správního orgánu). V tomto případě tedy soud řízení usnesením zastaví § 104 odst. 1 o.s.ř. V ostatních případech – tedy, i když soud buďto sám anebo na podnět někoho jiného zjistí, že není ve věci věcně a místně příslušný, řízení pokračuje a pouze může dojít je změně konkrétního soud, který je příslušný věc projednat. Další skupinou procesních podmínek, jsou procesní podmínky na straně účastníků řízení. V tomto případě soud prověřuje, zda jsou účastníci řízení nadáni způsobilostí být účastníky řízení a zda jsou nadáni procesní způsobilostí. Nedostatek v první z uvedených způsobilostí je nedostatkem neodstranitelným. Soud musí (zejména u právnické osoby) zkoumat, zda ten, kdo jako účastník řízení vystupuje, je nadán procesní subjektivitou, popř. zda mu procesní předpis nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, i když právní subjektivitu nemá (§ 19 o.s.ř.).V případě, že by byl v žalobě označen za účastníka někdo, kdo ještě před podáním žaloby ztratil způsobilost být účastníkem řízení, musí soud pro nedostatek neodstranitelné podmínky řízení zastavit dle § 104 odst. 1 o.s.ř.103 Pokud by ale nastala situace, že všichni účastníci by měli v době zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, ale dříve, než by bylo řízení ve věci pravomocně skončeno, by jeden z nich ztratil tuto 102
DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 485. ISBN 978-80-7357-460-4. 103 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 291.
45
způsobilost (např. smrtí), posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Tento problém bývá řešen procesním nástupnictvím podle § 107 o.s.ř. Do práv fyzické osoby po ztrátě její způsobilosti být účastníkem řízení vstupují – umožňuje-li to povaha věci, její dědici. Do práv právnické osoby po ztrátě této způsobilosti – opět umožňuje-li to povaha věcivstupují osoby, které po jejím zániku vstoupili do jejích práv a povinností. V některých případech však povaha věci procesní nástupnictví neumožňuje (např. zemře-li jeden z manželů v průběhu rozvodového řízení) a soud řízení zastaví. Další procesní podmínkou na straně účastníků řízení je jejich procesní způsobilost. Nedostatek procesní způsobilosti je nedostatkem odstranitelným. Jak jsme si již uvedli, účastník řízení má plnou procesní způsobilost v případě, že je plně způsobilý k právním úkonům. V případě nezletilého nebo osoby omezené ve způsobilosti k právním úkonům se rozsah jeho procesní způsobilosti odvíjí od rozsahu jeho způsobilosti k právním úkonům podle hmotného práva, tedy přiměřeně jeho rozumové a volní vyspělosti. I tato osoba má tedy jistou částečnou procesní způsobilost.104Nicméně podle § 23 o.s.ř. může soudce rozhodnout, že v určitém případě za účastníka, který má pouze výše popsanou částečnou procesní způsobilos, musí jednat jeho zákonný zástupce. Tohoto daného zákonného zástupce soud poté předvolá anebo se postará o ustanovení opatrovníka105 Dále náleží k procesním podmínkám již zmíněné tzv. negativní procesní podmínky, kterými jsou překážka res iudicata (věci odsouzené) a překážka litispendence (věci zahájené). Oboje jsou překážky, které jsou neodstranitelné, proto v případě jejich zjištění musí soud usnesením řízení zastavit dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Jediná možnost, díky které by bylo možné v daném řízení pokračovat, by byla skutečnost, že v případě překážky litispendence by tato překážka sama odpadla zastavením řízení dříve zahájeného řízení a později zahájené by tak mohlo pokračovat.
5.1.2 Úkony soudu při odstraňování nedostatku v poplatkové povinnosti Pokud soud nenalezne žádné nedostatky ve výše uvedených procesních podmínkách, popř. se mu tyto podmínky podaří odstranit, přistoupí ke zkoumání skutečnosti, zda byla splněna poplatková povinnost žalobce. Jestliže podáním žaloby vznikne žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek podle zákona o soudních poplatcích, je vybrání soudního poplatku
104
DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 94. ISBN 978-80-7357-460-4. 105 STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 292.
46
jedním z prvních úkonů, který je třeba provést. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích k jeho zaplacení ve stanovené lhůtě. Jestliže soudní poplatek byl splatný podáním návrhu na zahájení řízení (resp. podáním žaloby) a účastník jej nezaplatil v plné výši sám z vlastní iniciativy, musí jej soud rovněž vyzvat k zaplacení poplatku ve lhůtě, kterou stanoví, a poučit jej, že nezaplatí-li poplatek ve stanovené lhůtě, bude řízení zastaveno (§ 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), nejde-li o některou z výjimek uvedených v § 9 odst. 4 tohoto zákona. Součástí výzvy by mělo být též poučení, že řízení nebude zastaveno, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Výzva k zaplacení soudního poplatku má povahu usnesení, proti kterému nelze podat odvolání(ani v případě, že by byl poplatek vyměřen chybně). V případě, že nebude výše uvedené výzvě vyhověno, soud podle § 114 odst. 2 usnesením řízení zastaví. Proti tomuto usnesení se již lze bránit odvoláním.106 Jak již bylo zmíněno, nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě není nedostatek v procesních podmínkách, ale jiný důvod, kvůli kterému dojde k zastavení řízení.
5.1.3 Úkony soudu při odstraňování vad v návrhu na zahájení řízení Po výběru soudního poplatku soud přejde ke zkoumání obsahu návrhu na zahájení řízení (resp. žaloby). Které náležitosti musí návrh obsahovat, aby byl projednatelný a aby bylo možno v řízení pokračovat, jsme si vymezili v kapitole 4.1. V případě, že soud shledá, že podaný návrh neobsahuje nutné náležitosti nebo je nesrozumitelný či nedostatečně určitý, vyzve usnesením dle § 43 odst.1 o.s.ř. žalobce, aby tyto nezbytné náležitosti doplnil nebo tvrzené skutečnosti upřesnil. Proti tomuto usnesení rovněž není přípustné odvolání. V daném usnesení (resp. výzvě) soud žalobci sdělí, v čem je návrh neúplný, nesrozumitelný nebo neurčitý a poučí jej o tom, jaké doplnění nebo opravu žaloby je třeba provést, dále mu určí lhůty k odstranění vad a poučí jej o tom, že návrh bude odmítnut, jestliže nebude řádně a včas opraven nebo doplněn.107Toto usnesení by mělo být dostatečně konkrétní, mělo by v něm být přesně řečeno, jaká podstatná náležitosti návrh (žaloba) postrádá či jaké tvrzení si navzájem protiřečí nebo v čem přesně spočívá neurčitost v návrhu. Je nepřípustné, aby si v praxi soudy
106
DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 516. 107 DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 516.
47
ulehčovaly práci tím, že vytvoří jakousi „univerzální“ obecnou výzvu k doplnění žaloby, kterou budou posílat všem navrhovatelům, kteří podají vadný návrh na zahájení řízení. Rovněž by soudce měl uvědomit, že v případě, že návrh vykazuje takto závažné nedostatky, navrhovatel pravděpodobně nebude mít příliš velké právní znalosti a daný návrh zjevně nebyl zhotoven za součinnosti odborníka, tedy není na místě, aby soudce používal v dané výzvě příliš odborné právnické výrazy, ale naopak účastníku poskytl zcela „ laický“ a co možno nejlépe pochopitelný návod, jak daný návrh doplnit, aby byl bezvadný. Soudce však musí navrhovatele upozornit pouze na závažné nedostatky návrhu, jiné rady a doporučení od soudu jsou vyloučeny. V případě však, že by výše uvedenému usnesení o výzvě k doplnění návrhu nebylo ve stanovené lhůtě vyhověno nebo v případě, že by navrhovatel návrh sice doplnil, ale ten by stále vykazoval závažné nedostatky, soud podle § 43 odst. 2 návrh usnesením odmítne. Zde vyvstává otázka, zda by měl soud návrh odmítnout hned, jakmile se účastníku nepodaří návrh dostatečně „doladit“ anebo zda by jej měl vyzvat ještě jednou dle § 43 odst. 1. Toto je opět na zvážení soudce. V případě, že by měl soudce pocit, že navrhovatel měl snahu doplnit návrh dle jeho instrukcí, ale ne zcela správně pochopil, co má v daném návrhu opravit, měl by jej znovu vyzvat k jeho doplnění. V případě, že by se mu jevilo, že navrhovatel jeho pokyny ignoroval nebo že opravené podání má evidentně šikanostní úmysl, měl by návrh usnesením odmítnout.108 Výše uvedený sled jednotlivých kroků soudu, tedy zkoumání a odstraňování nedostatků v procesních podmínkách, odstraňování nedostatků v poplatkové povinnosti a odstraňování vad návrhu na zahájení řízení, však soudce nemůže brát jako závazný, ale pouze jako doporučený. Ve většině případů by měl procesní podmínky zkoumat a nedostatky v nich odstraňovat jako první krok v 1. stádiu přípravy jednání, avšak jak jsme si již uvedli, někdy je třeba prvně odstranit nedostatky v návrhu, aby bylo vůbec možno zkoumat některé procesní podmínky. Co se týče pořadí kroků, zda prvně odstraňovat vady v návrhu řízení anebo zda spíše vybrat soudní poplatek, praxe se přiklání k názoru, že ve většině případů je vhodnější nejprve vybrat soudní poplatek (je-li možné jej na základě návrhu vyměřit) a až pak teprve odstraňovat vady v návrhu na zahájení řízení. Odstraňování vad v návrhu totiž může být někdy značně zdlouhavá a složitá záležitost a v případě, že by nakonec navrhovatel soudní poplatek nezaplatil, by tato výše uvedená práce soudu naprosto zbytečná.109Sice by soud 108
DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 237. ISBN 978-80-7357-460-4. 109 PŘIDAL, Ondřej. Postup soudu před nařízením jednání. Bulletin advokacie. 2009, č. 5, s. 25 a následující.
48
v případě, že by se nakonec vady v návrhu nepodařilo odstranit, musel daný poplatek navrhovateli vrátit dle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, avšak za situace, že navrhovatel bez připomínek splní svoji poplatkovou povinnost ihned po výzvě soudu, může soudce předpokládat, že navrhovateli na projednání daného návrhu záleží, že bude při odstraňování vad v podání spolupracovat a že se nakonec podaří dotvořit návrh do projednatelné podoby. Je však zcela na posouzení soudce, jaké pořadí daných úkonů bude považovat v daném případě za vhodné, ale měl by však mít stále na paměti, že jeho postup by měl být v souladu se zásadou hospodárnosti řízení. Teprve poté až budou splněny výše uvedené podmínky, měl by soud přistoupit (v případě, že nerozhodne platebním rozkazem) k doručení návrhu (jedná-li se o žalobu) žalovanému. Nesprávný je tedy postup soudu, který přistoupí k doručení žaloby protistraně, ačkoli žaloba trpí vadami, případně nezaplatil-li žalobce soudní poplatek, anebo nebylo-li dosud rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Pokud se totiž protistrana v této situaci písemně vyjádří, přičemž posléze bude žaloba pro přetrvávající vady odmítnuta nebo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, bude soud povinen rozhodnout též o účelně vynaložených nákladech řízení protistrany.110
5.2 Úkony soudu při zvažování vydání platebního rozkazu V kapitole 4.2 jsme si uvedli, které všechny podmínky musí být splněny a ke kterým okolnostem soud přihlíží při zvažování, zda vydat platební rozkaz či nikoliv. V případě, že by soudce došel k závěru, že by platební rozkaz mohl vydat, ale že v žalobě stále chybí určité náležitosti potřebné k jeho vydání, které by však za součinnosti žalobce mohly být doplněny, může soud vyzvat žalobce, aby žalobu upravil do žádoucí podoby nebo např. k žalobě přiložil určité listiny, kterými by osvědčil jím tvrzené skutečnosti. Jak jsme si již uvedli, tato výzva se značně liší od výzvy dle § 43 odst. 1 o.s.ř. V případě, že této výzvě nebude vyhověno nebo že se žalobci nepodaří dodat soudu potřebné podklady, nebude tato skutečnost vést k odmítnutí žaloby, ale pouze ke skutečnosti, že nebude dána „půda“ pro vydání platebního rozkazu. V tomto případě půjde o výzvu soudu, kterou je žalobce veden ke splnění povinnosti tvrzení uložené mu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a je především v jeho zájmu, aby na danou výzvu reagoval.
110
VRCHA, Pavel. Příprava jednání. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19.3.2013].
49
Pokud soud dojde k závěru, že jsou zde dány podmínky k vydání platebního rozkazu a že všechny okolnosti nasvědčují tomu, že toto forma meritorního rozhodnutí bude v daném případě vhodnou volbou, přistoupí k jeho vydání. V platebním rozkazu soud uloží žalovanému, aby do 15 dnů zaplatil žalobci jím uplatněnou peněžitou pohledávku spolu s náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal proti tomuto rozhodnutí odpor. Žaloba se zpravidla doručuje žalovanému spolu s platebním rozkazem. Platební rozkaz musí být žalovanému doručen do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Toto tedy v praxi znamená, že při doručování platebního rozkazu nemůže nastat fikce doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. Pokud se platební rozkaz nepodaří žalovanému doručit, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu. Tento postup uvedený v zákoně však neznamená, že by ke zrušení platebního rozkazu měl soud přistoupit ihned poté, co se mu v rámci prvního doručování uvedeného rozhodnutí nepodaří žalovanému doručit. Soud by se měl pokusit o opětovné doručení a to prostřednictvím pošty, policie anebo justiční stráže. Teprve pokud by se po vyčerpání standartních postupů platební rozkaz žalovanému nepodařilo doručit, soud usnesením platební rozkaz zruší.111 Byl-li proti platebnímu rozkazu podán včas a oprávněnou osobou odpor, ruší se tím platební rozkaz v celém rozsahu a soud nařídí jednání. V případě, že proti platebnímu rozkazu odpor podán nebude nebo bude-li podán pozdě nebo neoprávněnou osobou, má platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podaný odpor (anebo je-li podaný neoprávněnou osobou) soud usnesením odmítne. Výše uvedený odpor žalovaného je zvláštním druhem procesního úkonu, kterým žalovaný napadá výrok platebního rozkazu. Postačí pouze, pokud dá v uvedeném odporu najevo, že s nárokem žalovaného nesouhlasí a nemusí jej ani nijak odůvodňovat. Jak je rovněž uvedeno v § 174 odst. 3 o.s.ř. pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout. Platební rozkaz se výrazně odlišuje od ostatních rozhodnutí meritorní povahy (rozsudků jakékoliv povahy). Zatímco vydáním těchto meritorních rozhodnutí končí řízení u soudu prvního stupně a další průběh nalézacího řízení může být uskutečněn na základě podaného řádného opravného prostředku až u soudu odvolacího, u platebního rozkazu je tomu jinak. Za situace, kdy žalovaný podá proti tomuto rozhodnutí odpor, věc se vrací zpátky do fáze přípravy jednání. Je-li tedy proti platebnímu rozkazu podán odpor nebo nedojde-li k jeho
111
MACUR, Josef. Platební rozkaz v civilním procesu české republiky a zemí Europské únie. Právní rozhledy. 2002, č.5, s. 201.
50
vydání, soudce se ocitne zpátky ve fázi přípravy jednání a stojí v tomto okamžiku před jejím 3. stádiem, tedy kdy je povinen prozkoumat materiální stránku věci.
5.3 Úkony soudu při vlastní přípravě jednání Lze říci, že do začátku 3. stádia přípravy jednání má soudce představu o projednávané věci pouze na základě informací, podkladů a subjektivního vylíčení situace od žalobce, popř. navrhovatele (dále jen „žalobce“). V případě, že soudce vydal platební rozkaz, proti němuž byl žalovaným podán neodůvodněný odpor, je soudci známo pouze toliko, že žalovaný se žalobcovým nárokem nesouhlasí. Úkolem tohoto stádia je tedy, aby soudce zjistil další okolnosti a objektivní stav věci. Zatímco v 1. stádiu přípravy jednání soudce „komunikuje“ víceméně pouze se žalobcem (vyzývá jej, aby zaplatil soudní poplatek, doplnil nezbytné a další náležitosti do žaloby), v tomto stádiu přípravy jednání soudce „zainteresuje“ do případu i další subjekty ať už žalovaného, kterému dá v tomto stádiu možnost resp. povinnost vylíčit jeho stanovisko k dané věci, nebo další osoby zúčastněné na řízení (např. svědky či soudní znalce). Mezi instituty vlastní přípravy jednání řadíme § 114a o.s.ř. (obecnou přípravu jednání), §114b o.s.ř. (kvalifikovanou výzvu), § 114c o.s.ř. (přípravné jednání). V případě, že řízení neskončí některým ze způsobů uvedeným v § 114 odst. 2 o.s.ř. nebo nabytí právní moci platebního rozkazu, stádium vlastní přípravy jednání by mělo být těžištěm a nejdůležitější částí celé fáze přípravy jednání, potažmo i celého řízení v dané věci. Z tohoto důvodu by měl soud obzvlášť důkladně zvážit, jaké kroky v tomto stádiu podnikne a který z nabídnutých nástrojů přípravy jednání použije, aby řízení směřovalo k co možno nejrychlejšímu (a zároveň nejspravedlivějšímu) projednání věci popř. vydání rozhodnutí bez jejího projednání.
5.3.1 Úkony soudu při obecné přípravě jednání Obecná příprava jednání je upravena v§ 114a o.s.ř., který stanoví, že v případě, že nebylo rozhodnuto podle § 114 odst. 2 o.s.ř. (tedy usnesením o zastavení řízení či odmítnutí žaloby), připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Za tímto účelem předseda senátu: a) žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným¨ 51
b) účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách, je-li to vhodné c) vyžádá si zprávu o skutečnostech, které mají význam pro řízení a rozhodnutí (§ 128o.s.ř.) d) ustanoví znalce, jsou-li splněny podmínky podle § 127o.s.ř. e) zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a jestliže je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného soudu f) činí jiná vhodná opatření
Jak je z výše uvedeného rozhodnutí patrno, soudce může v rámci obecné přípravy činit všechny úkony, které pokládá za vhodné, aby dané řízení směřovalo k naplnění zásady rozhodnutí při jediném jednání. Podle obsahu posledního bodu výše uvedeného ustanovení (§ 114a odst. 2 f) o.s.ř. je patrno, že daný výčet úkonů je pouze demonstrativní. Jde o ustanovení, které sledovaný výsledek nevymezuje stanovením prostředků, pomocí nichž má být dosažen, ale stanoví cíl a ponechává na soudci, jakými metodami a prostředky uvedený účel naplní.112 Ad a) toto ustanovení se v praxi nazývá jako „prostá výzva“ a slouží ke zjištění stanoviska žalovaného, popř. jiných účastníků řízení (kteří nepodali návrh na zahájení řízení). Tato výzva je žalovanému doručována zpravidla se žalobou. Soud usnesením žalovanému ukládá, aby se k dané věci vyjádřil, vylíčil rozhodné skutečnosti a předložil listinné důkazy, jejichž provedení navrhuje a k tomuto mu stanoví určitou lhůtu. Předtím než soud doručí tuto výzvu spolu se žalobou žalovanému, opět je nezbytné, aby byly odstraněny všechny vady v žalobě, jinak tato výzva nemá smysl. Z dikce zákona je patro, že v případě, že se tento postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným, soud může od této výzvy upustit. Avšak tyto situace jsou v praxi zcela výjimečné. I z na prvních pohled bagatelní věci, jednoduchého sporu po stránce skutkové i právní, se může vyvinout věc složitá. Jak jsme již zmínili, soudu je dosud známa věc pouze ze subjektivního pohledu žalobce a může se mu na první pohled jevit jako velice přesvědčivá a jednoznačná. Avšak žalobce v drtivé většině případu zapře či zatají určité důležité skutečnosti a okolnosti věci. V případě, že by soudce rovnou nařídil jednání, aniž by zjišťoval, jaké stanovisko má k dané věci žalovaný, mohlo by jej v průběhu tohoto jednání překvapit, že projednávaná věc není zdaleka tak jasná a jednoduchá, jak ji vylíčil žalobce, ale ve skutečnosti je značně složitá a vyžaduje rozsáhlé dokazování. V tomto případě by musel soud jednání odročit. Je tedy správným postupem, když si soudce raději vždy před nařízením jednání obstará stanovisko žalovaného. 112
DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl.
52
V případě, že žalovaný na prostou výzvu nezareaguje, může být sankcionován maximálně uložením pořádkové pokuty dle § 53 o.s.ř.113Podle některých názorů by měl soud k vydání prosté výzvy přistoupit pouze za předpokladu, že se mu žalovaný jeví jako korektní osoba s poctivým přístupem k dané věci a ne někdo, od koho lze očekávat, že bude pasivní a na výzvu záměrně nebude reagovat.114 Avšak soudce ve většině případů nemůže s jistotou předvídat chování žalovaného a určitě by neměl vycházet pouze z toho, jak mu žalovaného vylíčil žalobce. Je totiž velmi pravděpodobné, že žalobce jej vylíčí soudu v těch „nejčernějších barvách“ se záměrem, aby soud upustil od vydání prosté výzvy, ale uchýlil se rovnou k vydání výzvy kvalifikované, která by však mohla mít pro žalovaného závažné důsledky. Jako lepší postup se tedy jeví, když to soud zkusí se žalovaným nejprve „po dobrém“ prostou výzvou dle § 114 a odst. 2 písm.), a v případě, že na tuto výzvu žalovaný v dané lhůtě nezareaguje, přistoupit k vydání výzvy kvalifikované. Jestliže se žalovaný k dané výzvě vyjádří, jeho odpověď se nazývá replika, případná další odpověď žalovaného se nazývá duplika115 Ustanovení ad b) tedy upozornění předsedy senátu účastníků na možnost mediace, bylo do občanského soudu zavedeno teprve nedávno (s účinností od 1. 9. 2012). Toto ustanovení má pouze charakter určitého poučení účastníků o možnosti vyřešit spor mimosoudní cestou podle zákona č. 202/2012 Sb. o mediaci a o změně některých zákonů. Zavedení tohoto ustanovení reaguje na problematiku, že sporné strany se ve většině případů ani nepokusí vyřešit svůj spor cestou smírnou cestou. Upozornění dle tohoto ustanovení ovšem nelze chápat tím způsobem, že se o smírné vyřešení sporu dle § 99 o.s.ř. musí pokusit soudce v rámci přípravy jednání. Tato povinnost je soudci uložena pouze v případě, že bude nařízeno přípravné jednání (§ 114c odst. 3 písm. c). V rámci obecné přípravy jednání dle § 114a odst. 2 b) však soudci tato povinnost uložena není, jelikož toto ustanovení má pouze jakýsi upozorňující charakter.116 Ad c), d), e) se týkají opatřování některých důkazních prostředků, jejichž provedení bude třeba v průběhu jednání.
117
Především zajišťování určitých důkazů je významným
113
WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 338. 114 DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 783. 115 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 338. 116 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 1622/2005. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 117 DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. 521 s. ISBN 978-80-7357-460-4.
53
úkolem soudce v tomto stádiu přípravy jednání, neboť má-li být naplněna zásada rozhodnutí věci při jediném jednání, musí být toto jednání připraveno tak, aby při něm mohly být provedeny všechny potřebné důkazy. Jestliže z poznatků získaných od účastníků řízení nebo z úkonu soudu bude patrno, že některý z důkazů nebude možno provést při jednání nebo že to bude možné jen s velkými obtížemi, soudce provede zajištění důkazu dle § 78 o.s.ř.118 V praxi se často účastník ocitne v situaci, kdy není schopen zajistit listinný důkaz a předložit jej soudu, ačkoliv je mu jeho existence známa. Tradičně se jedná o lékařské zprávy, o policejní spisy nebo např. archivní listiny. V tomto případě je na soudu, aby si potřebné důkazy vyžádal od daných institucí sám.119 Ustanovení ad f) nechává možnost soudci činit i jiné než výše vyjmenované úkony, v případě, že je považuje při přípravě jednání za vhodné.
5.3.2 Úkony soudu související s kvalifikovanou výzvou Velmi významný institut, který přinesla do občanského soudního řádu novela zákonem 30/2000 Sb. je bezesporu kvalifikovaná výzva, která je upravena v § 114b o.s.ř. Toto ustanovení zcela změnilo dosavadní charakter přípravy jednání a dalo soudci k dispozici velmi silný nástroj, kterým je možno alespoň částečně přinutit žalovaného spolupracovat se soudem a tím urychlit dané řízení. Jak vyplývá ze samotného názvu „kvalifikovaná výzva“, jedná se podobně jako u prosté výzvy o usnesení, kterým soud vyzývá žalovaného, aby se v určité lhůtě ve věci písemně vyjádřil, a v případě, že nárok zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil podle něj rozhodné skutečnosti a označil, popř. k tomuto vyjádření připojil důkazy k prokázání svých tvrzení. Avšak následky, které jsou spojeny s nevyhověním této výzvy, jsou o mnoho závažnější. U prosté výzvy může soud v případě ignorace či nespolupráce žalovaného za toto jednání maximálně uložit pořádkovou pokutu dle § 53 o.s.ř. V případě kvalifikované výzvy však za situace, že účastník na danou výzvu nereaguje nebo zareaguje opožděně, nastává dle § 114b odst. 5 o.s.ř. fikce uznání uplatňovaného nároku a o soud následně rozhodne rozsudkem pro uznání dle § 153 odst. 3 o.s.ř. Kvalifikovanost této výzvy tedy spočívá v úpravě konkrétních následků spojených s nevyhověním výzvě.120
118
DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl. 119 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 75. 120 LAVICKÝ, Petr. Zmeškání účastníka a fikce dispozičních procesních úkonů. Právní fórum. 2009. č. 10, s. 401.
54
Podmínky vydání kvalifikované výzvy Aby mohla být kvalifikovaná výzva vydána, musí být předem splněny níže uvedené podmínky:
1. použití kvalifikované výzvy vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu nebo bylo ve věci rozhodnuto platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem nebo v případě včasného nevyhovění prosté výzvě žalovaným 2. ve věci lze uzavřít a schválit smír 3. věc není uvedena v § 120 odst. 2 4. ve věci se nekonalo přípravné jednání dle § 114c nebo první jednání ve věci 5. není přítomen nedostatek v procesních podmínkách a žaloba netrpí vadami, které brání pokračování v řízení
Povaha věci nebo okolnosti případu jsou podle judikatury „zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné ve věci rozhodnout“121 Jak jsme si uvedli v předchozí kapitole, stanovisko žalovaného by se soudce měl pokusit zjistit vždy (třeba jen vydáním prosté výzvy), jelikož případ, který se z podkladu žalovaného může jevit jako jednoduchý a jasný, může být ve skutečnosti velmi komplikovaný. Judikatura poskytuje i negativní vymezení okolností a případů, tedy kdy kvalifikovanou výzvu vydat nelze. Jedná se např. o případy, kdy je žaloba zjevně bezdůvodná, tedy o takové žalobě nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání (R 41/2004). Vydání kvalifikované výzvy je rovněž vyloučeno v případě, o dané věci už proběhlo první jednání anebo přípravné jednání. Jak jsme si uvedli v předchozích kapitolách, první jednání ve věci proběhlo v případě, že nebylo předem odvoláno či odročeno, i když při něm k vlastnímu projednání věci nedošlo.122 V tomto případě už kvalifikovanou výzvu v souladu s § 114b odst. 5 o.s.ř. nelze vydat. Také konání přípravného jednání podle § 114c o.s.ř. je
121
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 122 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 221/2007. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/
55
okolností vylučující vydání kvalifikované výzvy. Tyto dva instituty vlastní přípravy jednání tedy lze využít alternativně nikoliv kumulativně.123 Rovněž je důležité, aby byly splněny všechny procesní podmínky a žaloba neměla žádné vady, které by bránily v pokračování řízení. Vydání kvalifikované výzvy by tedy měly předcházet všechny potřebné úkony soudu v rámci prvního stádia přípravy jednání. V případě, že by žaloba vykazovala podstatné vady a soud by přesto vydal kvalifikovanou výzvu a následně pro nevyjádření se žalovaného k této výzvě vydal rozsudek pro uznání, byl by tento postup soudu chybný.124
Povaha lhůty určené k vyjádření Lhůta, která je žalovanému poskytnuta k danému vyjádření, nesmí být kratší než 30 dní od jejího doručení. Délka lhůty je na uvážení soudce a zákon stanoví pouze její minimální délku. Tato lhůta má charakter procesní, tedy vztahuje se na ni § 57 odst. 3 o.s.ř., což znamená, že za situace, kdy žalovaný v poslední den soudem určené lhůty předá dané vyjádření doručujícímu orgánu, splnil svoji povinnost, která mu byla uložena podle § 114b odst. 1 o.s.ř. V případě, že by např. doručující orgán ztratil zásilku s tímto vyjádřením, tedy by toto vyjádření nebylo v konečném výsledku soudu doručeno, nemůže nastat fikce uznání nároku dle § 114b odst. 5 o.s.ř.125Jestliže žalovaný podal vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v kvalifikované výzvě, nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v době žaloby jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod a současně, jestliže takový závažný důvod alespoň sdělil soudu ve stanovené lhůtě, anebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že tento vážný důvod nastal.126
Předpoklady vydání rozsudku pro uznání u kvalifikované výzvy V případě, že žalovaný zmešká lhůtu určenou mu k vyjádření, soud by měl vydat rozsudek pro uznání. Avšak předtím, než přistoupí k vydání tohoto rozsudku, měl by se ujistit, zda jsou splněny všechny předpoklady k jeho vydání, kterými jsou následující skutečnosti: 123
LAVICKÝ, Petr. Zmeškání účastníka a fikce dispozičních procesních úkonů. Právní fórum. 2009. č. 10, s. 401.
124
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 125 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2166/2002. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 126 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/
56
1. Byly splněny všechny podmínky pro vydání kvalifikované výzvy 2. Žalovaný byl v kvalifikované výzvě poučen o následcích spojených s neuposlechnutím výzvy dle § 114b odst. 5 o.s.ř. 3. Lhůta určená žalovanému k vyjádření nebyla kratší než 30 dní 4. Výzvy byla žalovanému doručena do vlastních rukou a nikoliv dříve než žaloba 5. Žalovaný se bez vážného důvodu včas nevyjádřil nebo soudu nesdělil, jaký závažný důvod mu v tom brání
Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání na základě kvalifikované výzvy rovněž nejsou naplněny za situace, kdy se žalovaný k věci ve smyslu výzvy formulované v usnesení soudu vyjádřil již v odporu proti platebnímu rozkazu.127 Z výše uvedeného vyplývá, že soud musí před vydáním rozsudku pro uznání prozkoumat, zda se žalovaný uspokojivým způsobem nevyjádřil k věci jiným způsobem než pouze v reakci na kvalifikovanou výzvu. Jestliže soudce dospěje k závěru, že jsou všechny výše uvedené předpoklady v daném případě naplněny, rozhodne ve věci rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1. V případě, že by se chtěl žalovaný proti tomuto rozsudku bránit u odvolacího soudu, může dle § 205b o.s.ř. poukazovat jedině na skutečnost, že nebyly dány podmínky jeho vydání. Fikce uznání nároku a následné vydání rozsudku pro uznání v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost uloženou mu kvalifikovanou výzvou, vyvolává rozporuplné reakce. Sporná je především povaha ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. - fikce uznání nároku. V praxi může nastat situace, kdy žalovaný ve stanovené lhůtě důvodnost žaloby zcela popře, avšak vylíčení rozhodujících skutečností předloží až po uplynutí této lhůty. V tomto případě se pak rozhodnutí bude opírat nikoli o skutkový stav, ale o právní fikci. Při tomto výkladu § 114b pak bude zjevně často nastávat situace, kdy se v konkrétním případě rozsudek pro fikci uznání nebude se skutečnými hmotněprávními poměry vůbec shodovat.128 Pokud nahlédneme do právních řádů cizích zemí, např. německého a rakouského, zjistíme, že zde ustanovení obdobné kvalifikované výzvě sankcionuje pasivitu žalovaného nikoliv rozsudkem pro uznání, ale rozsudkem pro zmeškání (kontumačním rozsudkem).129 Rozsudek pro zmeškání se rovněž neuplatní automaticky, ale pouze na návrh žalobce.
127
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 34/2006. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 128 LAVICKÝ, Petr. Zmeškání účastníka a fikce dispozičních procesních úkonů. Právní fórum. 2009. č. 10, s. 401. 129 LAVICKÝ, Petr. Zmeškání účastníka a fikce dispozičních procesních úkonů. Právní fórum. 2009. č. 10, s. 401.
57
Tato podoba je ostatně vlastní také úpravě kontumačnímu rozsudku v českém právním řádu (§ 153b odst. 1 o.s.ř.). Povinnost soudce vydat rozsudek pro uznání zde však nastupuje automaticky, aniž by soudce musel čekat na podnět od žalobce. Dalším velký rozdíl, který bychom mohli najít mezi českou a německou právní úpravou, je ten, že podle německé úpravy za situace, že žalovaný včas neoznámí, že se chce bránit (tedy zmešká určenou lhůtu), ale jeho vyjádření dojde soudu dříve, než soudce předá podepsaný rozsudek kanceláři soudu, soud kontumační rozsudek nemůže vydat.
130
V české právní úpravě je tomu naopak, jak
ostatně potvrzuje i judikatura. Podle české právní úpravy platí, že i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, soud přesto rozhodne rozsudkem pro uznání, v případě, že toto vyjádření bylo podáno po lhůtě stanovené v kvalifikované výzvě.131 Obdoba kvalifikované výzvy existovala již za civilního řádu soudního za Rakouska-Uherska a byla velmi podobná současné rakouské a německé právní úpravě (viz kapitola 3.2) Rovněž se v případě přípravného podání (což byla tehdejší obdoba kvalifikované výzva) uplatňoval jako sankce za pasivitu žalovaného rozsudek pro zmeškání na návrh žalobce. Zatímco tedy v Rakousku v případě, že žalovaný zjistí, že zmeškal lhůtu nutnou k vyjádření se na výzvu soudu, může se ještě situaci pokusit zachránit, v českém právním řádu ve stejné situaci už žalovaný nemá šanci odvrátit vydání rozsudku pro uznání.
Kvalifikovaná výzva jako součást platebního rozkazu Ustanovení § 114b o.s.ř. stanoví, že kvalifikovanou výzvu je možno vydat mimo jiné i v případě, že o věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem. Z formulace tohoto ustanovení vyplývá, že je možno buďto nejprve vydat platební rozkaz a až poté kvalifikovanou výzvu, nebo je možno žalovanému doručit kvalifikovanou výzvu spolu s platebním rozkazem. V praxi se častěji využívá druhá z možností. Odpor proti platebnímu rozkazu totiž nemusí být odůvodněn a soudce se z odporu žalovaného dozví pouze skutečnost, že žalovaný s uplatňovaným nárokem nesouhlasí. Proto je praktičtější podat obě výše uvedená rozhodnutí zároveň, díky čemuž soudce přinutí žalovaného nejen sdělit, že s uplatněným nárokem nesouhlasí, ale rovněž proč nesouhlasí a jakými důkazy toto tvrzení může podepřít.
130
LAVICKÝ, Petr. Zmeškání účastníka a fikce dispozičních procesních úkonů. Právní fórum. 2009. č. 10, s. 401. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 131
58
Podle judikatury může být kvalifikovaná výzva obsažena přímo ve výroku platebního rozkazu.132 Tato skutečnost v praxi znamená, že není třeba vydávat kvalifikovanou samostatným usnesením. Pokud žalovaný nepodá proti vydanému platebnímu rozkazu odpor, kvalifikovaná výzva se stává právně irelevantní. Na významu tak nabývá pouze za předpokladu, že žalovaný podá v zákonné patnáctidenní lhůtě proti vydanému platebnímu rozkazu odpor. Za této situace má totiž žalovaný zároveň i povinnost reagovat na výzvu soudu, s případnými negativními následky s pasivitou žalovaného spojenými. Lhůta k vyjádření se, která i zde musí být minimálně 30-tidenní, běží až ode dne podání odporu.133
Institut kvalifikované výzvy do jisté míry naplňuje princip č. 2 odst. 2 doporučení Rady Evropy R (84) 5. Zde je doporučeno, že za situace, kdy jedna ze stran nedodržuje své procesní povinnosti a zaviňuje průtahy v řízení, soud by měl být zmocněn k tomu, aby ihned mohl vydat meritorní rozhodnutí. Ignorace či nedostatečná a pozdní reakce žalovaného na výzvu dle § 114b je do určité míry nedodržení procesní povinnosti a způsobení průtahů v řízení a soud je v tomto případě zmocněn vydat meritorní rozhodnutí – rozsudek pro uznání. Lze tedy konstatovat, že úprava kvalifikované výzvy v o.s.ř. tedy víceméně odpovídá tomuto principu výše uvedeného doporučení.
5.3.3 Úkony soudu související s přípravným jednáním Přípravné jednání se stalo jedním z klíčových nástrojů přípravy jednání po novele občanského soudního řádu zákonem č. 7/2009 Sb. Tento institut byl zaveden do českého civilního procesu za účelem zrychlení a zefektivnění civilního řízení s cílem dostát hlavní zásadě přípravy jednání, a to zásadě rozhodnutí při jediném jednání.134 Určité základy tohoto institutu bychom našly v občanském soudním řádu již před výše zmíněnou novelou. § 114c o.s.ř., který upravuje tento institut, v českém právním řádu existoval již od roku 2005, ale nenesl jako nyní název „přípravné jednání“ a jeho obsah a význam byl o mnoho jiný než nyní. Jeho účelem bylo zjistit stanoviska účastníků, jejich skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazů, pokusit se o smírné vyřízení a uložit jim další procesní povinnosti. Avšak zákon 7/2009 zavedl do tohoto institutu další ustanovení, posílil jeho význam a především zpřísnil důsledky pro všechny účastníky v případě, že na přípravné jednání nedostaví. 132
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 32 Odo 616/2003. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ 133 HAMULÁKOVÁ, Klára. Zásada koncentrace řízení a její uplatnění v civilním soudním řízení. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíLeges, 2010. s. 59. 134 ŠMÍD, Ondřej. Institut přípravného jednání. Právní fórum. 2011, č. 1, s. 14.
59
Povaha přípravného jednání Přípravné jednání není jednáním ve smyslu § 115 o.s.ř., ale jiným soudním rokem. Nemusí být tedy konáno v předepsaném senátním složení, v jednací síni, v předepsaném oděvu apod. Jde víceméně o neformální jednání mezi soudem a účastníky, při němž však musejí být dodržena určitá zákonem stanovená pravidla a zároveň respektována práva na spravedlivý proces.135
Předpoklady pro nařízení přípravného jednání Podobně jako u kvalifikované výzvy musí být před nařízením přípravného jednání splněny určité podmínky. Použití tohoto institutu vylučuje současné použití institutu kvalifikované výzvy, jak vyplývá z ustanovení § 114c odst. 1 o.s.ř. Soudce tedy stojí ve stádiu vlastní přípravy jednání před volbou, zda si vybrat vydání kvalifikované výzvy dle § 114b o.s.ř. anebo nařídit přípravné jednání dle § 114c o.s.ř., popř. nemusí využít ani jeden z těchto nástrojů a učinit pouze úkony v rámci obecné přípravy jednání dle § 114 o.s.ř. Který z výše uvedených postupů si soudce zvolí je pouze na něm. Soud Přípravné jednání soudce nařizuje především v případech, kdy mu nejsou z žaloby, z vyjádření žalovaného a z obsahu spisu známy významné skutečnosti, jejichž odstranění lze dosáhnout pouze jednáním s účastníky. Možnosti řádné přípravy věci jsou prostřednictvím přípravy jednání daleko širší, a to přinejmenším proto, že je lze využít i ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. a že je při něm soudce v přímém osobním kontaktu s účastníky či jejich zástupci, v důsledku čehož je vyjasnění programu sporu daleko snazší. Podle některých názorů je tedy doporučováno, aby byl institut přípravného jednání využíván častěji než kvalifikovaná výzva.136 Podle zákona by měl soudce přípravné jednání nařídit pouze za naplněná následujících podmínek:
1. Nebyla vydána kvalifikovaná výzva 2. O věci samé nelze rozhodnout bez nařízení jednání (§115a) 3. Nebyla použita prostá výzva dle § 114a (z důvodu její zjevné neúčelnosti) anebo byla použita, ale nepřinesla požadovaný výsledek 4. Ve věci lze schválit smír 135 136
ŠMÍD, Ondřej. Institut přípravného jednání. Právní fórum. 2011, č. 1, s. 14. LAVICKÝ, Petr. Zmeškání účastníka a fikce dispozičních procesních úkonů. Právní fórum. 2009. č. 10, s. 401.
60
5. Přípravné jednání se nejeví jako neúčelné
Za splnění výše uvedených předpokladů soudce může přistoupit k nařízení přípravného jednání. Stejně jako u platebního rozkazu, usnesení o kvalifikované výzvě, tak i předvolání k přípravnému jednání je doručováno účastníkům výhradně do vlastních rukou a náhradní doručení je vyloučeno. Toto předvolání musí být účastníkům doručeno nejméně 20 dnů přede dnem, na které je přípravné jednání nařízeno. Opět tedy v případě předvolání k přípravnému jednání nemůže nastat fikce doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř.
Průběh přípravného jednání V § 114c odst. 3 je stanoveno, co je náplní přípravného jednání a jaký je jeho průběh. Lze říci, že průběh přípravného jednání je podobný průběhu prvního jednání ve věci samé s tím, že soud při něm nevynáší rozhodnutí meritorní povahy. Podle ustanovení § 114c odst.3 písm. a) soudce během přípravného jednání v součinnosti s účastníky objasní, zda jsou splněny podmínky řízení a případně přijde opatření k odstranění jejich nedostatků. Jak jsme si již uvedli procesní zkoumání procesních podmínek a úkony směřující k odstranění jejich nedostatků je náplní 1. stádia přípravy jednání. Procesní podmínky by tedy zpravidla měly být před nařízením přípravného jednání už dávno vyjasněny. Soudce by měl tedy přípravné jednání za současného nesplnění všech procesních podmínek nařizovat pouze v případě, že nedostatek v těchto podmínkách může být při přípravném jednání odstraněn a nelze jej odstranit např. pomocí prosté výzvy.137 Přípravné jednání je jedinou částí přípravy jednání, kdy má soudce povinnost pokusit se o smírné vyřešení věci (§ 114c odst. 3 písm. b) Pokud není přípravné jednání nařízeno, zákon soudci během přípravy jednání tuto povinnost neukládá. Při přípravném jednání jsou účastníci povinni uvést všechny skutečnosti a označit všechny důkazy, které navrhují k prokázání svých tvrzení provést. Jsou-li dány na straně některého z účastníků důležité důvody, pro které nemůže uvést tyto skutečnosti a navrhnout důkazy již v průběhu přípravného jednání, soud mu může uložit k jejich doplnění až třicetidenní lhůtu (§ 114c odst. 4 o.s.ř.). Jak jsme si již uvedli v kapitole 2.2.4, přípravné jednání je ovládáno zásadou koncentrace, tedy účastníci mohou uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání pouze do skončení přípravného jednání. K později uvedeným skutečnostem a
137
ŠMÍD, Ondřej. Institut přípravného jednání. Právní fórum. 2011, č. 1, s. 14.
61
označeným důkazů smí soudce přihlédnout pouze v případech uvedených v § 118b odst. 1 o.s.ř. O tomto je soudce povinen účastníky před skončením přípravného jednání poučit (§ 114c odst. 5). Mnohem vhodnější se jeví o tomto účastníky poučit již v předvolání k přípravnému jednání, jak se ostatně ve většině případů děje. Z logiky věci totiž plyne, má-li být dosaženo cíle, aby se účastníci co nejlépe připravili na přípravné jednání, je nutné, aby s koncentrací řízení počítali již dopředu.
Důsledky spojené s nedostavením se k přípravnému jednání Jestliže bylo předvolání k přípravnému jednání řádně doručeno všem účastníkům řízení a některý z nich se k přípravnému jednání nedostaví, bude za toto jednání soudem sankcionován. Avšak sankce žalobce a žalovanému při nesplnění této stejné procesní povinnosti je každý z nich potrestán jiným způsobem. Zatímco pokud výše uvedenou nesplní žalovaný, nastává stejně jako v případě ignorace kvalifikované výzvy fikce uznání předmětného nároku. Soud v tomto případě rovněž vydá rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o.s.ř. (s výjimkou věcí v § 120 odst. 2 o.s.ř.). V případě, že se k přípravnému jednání bez vážného důvodu nedostaví žalobce, soud řízení zastaví (§ 114c odst. 7). Ač o tom zákon výslovně nehovoří, v tomto případě můžeme říci, že nastává fikce zpětvzetí žaloby. K zastavení civilního řízení dochází zásadně buďto při nedostatku procesních podmínek (§ 104 a násl. o.s.ř.) nebo při zpětvzetí žaloby (§ 96 o. s. ř.) nebo jiného podání, speciální případy zastavení řízení upravené např. v § 108, § 111 nebo v §235e odst. 3 se situací upravenou v § 114c odst. 7 o.s.ř. srovnávat nelze. Z tohoto tedy vyplývá, že v případě, že se žalobce nedostaví k přípravnému jednání, nemá již zájem uplatňovat svůj nárok na žalovaném, tedy jakoby vzal žalobu zpět.138 Předtím než se soudce pustí do zhotovení rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3, měl by předtím zvážit, zda jsou splněny následující podmínky:
1. Byly splněny podmínky pro nařízení (resp. konání) přípravného jednání 2. Nejedná se o věc obsaženou v § 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Žalovanému byla řádně doručena žaloba 4. Předvolání žalovanému bylo doručeno do vlastních rukou alespoň 20 dnů předem 5. O následcích nedostavení se k přípravnému jednání byl žalovaný řádně poučen dle § 114b odst. 5 o.s.ř. 138
LAVICKÝ, Petr. Zmeškání účastníka a fikce dispozičních procesních úkonů. Právní fórum. 2009. č. 10, s. 401.
62
6. Žalovaný se k přípravnému jednání bez vážného důvodu nedostavil (a ani soud o tomto vážném důvodu neinformoval) 7. Nejsou zde důvody vedoucí k zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby
Zákon výslovně neupravuje situaci, kdy se k řízení nedostaví ani jeden z účastníků. Jak má tedy v tomto případě soudce postupovat? Má vydat rozsudek pro uznání anebo vydat usnesení o zastavení řízení dle § 114c odst. 7? Nabízí se spíše druhá možnost. Pokud si postup soudu vezmeme logicky, pokud by se chtěl pustit do vydání rozsudku pro uznání, musel by nejprve zkontrolovat výše uvedené podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí a zjistil by, že nejsou splněny podmínky uvedené v bodu č. 7. V případě, že při nedostavení se žalobce k přípravnému jednání nastává fikce zpětvzetí žaloby, pak nejsou splněny procesní podmínky, jelikož zde nebude přítomen návrh na zahájení řízení dle § 79 o.s.ř. (který je jednou z procesních podmínek). Nedostatek procesních podmínek je důvod pro zastavení řízení, tudíž podle § 114 c odst. 7 o.s.ř. nebude možno vydat rozsudek pro uznání. Účelem přípravného jednání je tedy v prvé řady pokusit se o smírné vyřešení sporu mezi účastníky a není-li možno dosáhnout smíru dle § 99 odst. 1 o.s.ř., pak je účelem co nejlépe se připravit na jednání ve věci samé, tak aby mohlo dojít k naplnění zásady rozhodnutí při jediném jednání a zároveň zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Zavedením institutu přípravného jednání do českého civilního procesu došlo určitým způsobem k naplnění principu č. 1 odst. 1 doporučení Rady Evropy R (84) 5. Zde je doporučena následující skladba nalézacího řízení: Řízení by se mělo skládat z ne více než dvou slyšení; první z nich by mělo být předběžné slyšení, které by mělo mít přípravnou povahu a druhé z nich by mělo sloužit k provádění důkazů, slyšení argumentů a pokud je to možné, mělo by sloužit k vydání rozsudku. Soud by měl zajistit, aby všechny nezbytné kroky nutné pro druhé slyšení byly provedeny v co nejkratším čase a v zásadě by nemělo být dovoleno odročení jednání kromě případů, kdy se objeví nové skutečnosti nebo důležité okolnosti. Lze konstatovat, že česká úprava přípravného jednání koresponduje s výše uvedeným principem uvedeného doporučení.
5.4 Posloupnost jednotlivých úkonů soudu v rámci přípravy jednání Jak jsme si již několikrát uvedli, úkony soudu v rámci přípravy jednání se navzájem prolínají a nelze stanovit pro všechny případy pevné pořadí, v jakém mají být soudcem 63
učiněny. Nicméně vzhledem k okolnosti, že soudy prvního stupně často provádí úkony v rámci přípravy jednání ve špatném pořadí (např. vydají kvalifikovanou výzvu za přítomnosti závažných vad v žalobě nebo po konání prvního jednání ve věci samé, nařizují přípravné jednání za přítomnosti nedostatku v procesních podmínkách), což má pak za následek zrušení jejich rozhodnutí odvolacím soudem, je dobré nastínit si určitý doporučený sled kroků, jak během přípravy jednání postupovat. V zásadě platí, že než se soudce pustí do zvažování vydání platebního rozkazu nebo vlastní přípravy jednání, měl by být ujištěn, že jsou splněny všechny procesní podmínky, návrh na zahájení řízení netrpí vadami, pro něž by nebylo možno pokračovat v řízení a byla splněna poplatková povinnost (nebyl-li účastník od této povinnosti osvobozen). V kapitole 5.1 jsme si uvedli doporučený postup soudu v případě kumulace nedostatků v těchto podmínkách. V případě naplnění výše uvedených podmínek by měl soud zvážit, zda jsou přítomny nutné podmínky a vhodné okolnosti k vydání platebního rozkazu, popř. tyto podmínky za spolupráce se žalobcem „doladí“. Pokud platební rozkaz nebude vydán nebo bude-li proti němu podán odpor, měl by soudce zvážit, zda je vhodné zjistit si postoj žalovaného k dané věci buďto za pomocí kvalifikované výzvy (§114b o.s.ř.) anebo nařízením přípravného jednání (§114c o.s.ř.) – přičemž může zvolit pouze jeden z těchto dvou nástrojům. Kvalifikovanou výzvu může soudce doručit žalovanému současně s platebním rozkazem anebo toto usnesení může začlenit do výroku platebního rozkazu. Rovněž může soud zvolit pouze prostou výzvu dle § 114a odst. 2 písm.) anebo nařídit jednání aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, popř. rozhodnout ve věci dle § 115a o.s.ř. (bez jednání). Jednotlivé výše popsané kroky jsme si zachytily v níže uvedeném grafickém znázornění. (obr. č.3) Toto schéma je inspirováno vývojovým diagramem O.Přidala, který zachycuje nejčastější postup soudu před nařízením jednání v praxi.139
139
PŘIDAL, Ondřej. Postup soudu před nařízením jednání. Bulletin advokacie. 2009, č. 5, s. 25 a následující.
64
ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ
Zastavení, přerušení, postoupení jinému orgánu
Nepodaří se odstranit/ neodstranitelné
Podmínky řízení
OK
Zastavení řízení
Nesplnění poplatkové povinnosti
Výběr soudního poplatku
OK
Nesplnění náležitostí
Kontrola náležitostí návrhu
Odmítnutí návrhu pro vady
OK
PLATEBNÍ ROZKAZ V PRÁVNÍ MOCI
Zvážení vydání platebního rozkazu
Platební rozkaz
Platební rozkaz nevydán
Odpor proti platebnímu rozkazu
Kvalifikovaná výzva
ANO
ANO
Zvážit vydání KV nebo PŘ.J
Přípravné jednání
NE
Žalovaný se nevyjádří
Žalovaný se vyjádří
Žalovaný se dostaví
Žalovaný se nedostaví
ROSUDEK PRO UZNÁNÍ
ROSUDEK PRO UZNÁNÍ
NAŘÍZENÍ JEDNÁNÍ 65
6. Závěr a úvahy de lege ferenda Díky změnám, které přinesly do občanského soudního řádu zák. č. 30/2000 Sb. a zák. č. 9/2009 Sb., dostala příprava jednání v civilním řízení zcela jiné rozměry. Záměrem zákonodárce bylo dodat této fázi nalézacího řízení takový význam, jaký by měla de lege ferenda mít, tedy význam zcela zásadní. Avšak prostředky, které k dosažení tohoto účelu zákonodárce zvolil, bývají dosti často terčem velice ostré kritiky. Objevují se především názory, že současná zákonná úprava přípravy jednání má sloužit spíše k ulehčení práce soudců a urychlení daného řízení na úkor kvality než k zefektivnění a zkvalitnění průběhu civilního řízení. Spousta odborníků je rovněž tohoto názoru, že některá ustanovení § 114b – 114c o.s.ř. jsou dokonce ústavně nekonformní. Je zjevné, že současná koncepce právní úpravy přípravy jednání má směřovat k naplnění zásady rozhodnutí při jediném jednání. Podle některých odborníků se však tyto ambice zákonodárce se v praxi příliš nenaplnily. Podle se J. Jirsy se měla změna charakteru přípravy jednání po novele odrazit především v procesním myšlení nejen soudců, ale také účastníků řízení, jejich zástupců a ostatních osob zúčastněných na řízení. Stále až příliš často nebývá k přípravě jednání přistupováno jako ke klíčové fázi procesu a první jednání ve věci bývá často považováno spíše za určité „zahřívací kolo“ a nikoliv za vrcholnou část celého nalézacího procesu. Kritika J. Jirsy směřuje především do řad soudců, kteří mají podle něj často výrazný podíl na průtazích v řízení, jelikož k přípravě jednání přistupují nedbale a nezodpovědně a následkem toho pak musejí jednání často zbytečně odročovat a odkládat tak vydání konečného meritorního rozhodnutí.140 Avšak evidentně nejen oni nesou vinu na častých průtazích v civilním řízení. Jsem toho názoru, aby došlo k zefektivnění, zrychlení a celkového zkvalitnění fáze nalézacího řízení, je třeba směřovat všechny subjekty zúčastněné na řízení (tzn. nejen soudce ale i účastníky řízení, svědky, znalce, dožádané soudy atd.) aby přistupovali k fázi přípravy jednání zodpovědně. Aby však tato ambice mohla být naplněna, je nutné, aby právní úprava přípravy jednání prodělala v budoucnu v některých aspektech změny. Zákonodárce by pak mohl při úpravě stávající zákonné úpravy přípravy jednání čerpat inspiraci především ze zahraniční právní úpravy (zejména německé a rakouské), dále by se mohl řídit doporučením Rady Evropy R (84) 5 a rovněž by se mohl ohlédnout do historie zákonné úpravy.
140
JIRSA, Jaromír. Perspektivy českého civilního procesu. Právní rozhledy. 2008, č. 12, s. 427.
66
6.1 Navrhované způsoby zefektivnění přípravy jednání Jak bylo výše uvedeno, na průtazích v řízení se nemusí podílet pouze sám soudce. K průtahům řízení může dojít rovněž kvůli nepřítomnosti účastníka řízení či důležitého svědka anebo také z důvodu, že soudní znalec nevypracuje zavčas znalecký posudek. V případě, že laxní postoj k přípravě jednání je na straně žalovaného, může jej za takové chování stihnout sankce nejrůznějšího charakteru. Soud je v těchto případech oprávněn buďto uložit žalovanému pořádkovou pokutu dle § 53 o.s.ř. (např. v případě prosté výzvy dle § 114a odst.1 písm. a) anebo vydat rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 (v případě ignorace či pozdní reakce na kvalifikovanou výzvu nebo nedostavení se k přípravnému jednání). Žalovaný je tedy podle zákonné úpravy během přípravy dostatečně „motivován“ spolupracovat se soudem. Jednání jedné ze stran, která způsobuje průtahy v řízení, však často nevychází z podnětu samotného účastníka, ale na radu jeho advokáta. Advokáti často považují ztěžování průběhu řízení za určitou formu taktiky, kterou dokáží realizovat takovým způsobem, že chytře zkomplikují průběh řízení, aniž by je nebo jejich mandanta za toto chování stihla nějaká sankce. Doporučení Rady Evropy R (84) 5 nabízí v principu č. 2 odst. 2 jako řešení tohoto „sofistikovaného způsobu“ ztěžování průtahů v řízení možnost ukládat pokuty a sankce přímo advokátovi strany, která řízení takto komplikuje. Rovněž je zde poukázáno v principu č. 2 odst. 3 výše uvedeného doporučení, že za opakované jednání uvedeného charakteru by měla vést právnická profesní organizace se svými členy disciplinární řízení, v rámci něhož by bylo možno advokáty sankcionovat. Možná by nebylo na škodu tento princip doporučení Rady Evropy R (84) 5 implementovat také do českého právního prostředí a zaúkolovat k takovému postupu Českou advokátní komoru. Co se týče soudců – aby byli lépe motivováni k důkladnější přípravě na první jednání ve věci samé, nabízí se možnost finanční odměny za vyvinutou činnost v rámci přípravy jednání (např. za důkladné zajištění všech potřebných důkazů nutných k provedení během jednání). Rovněž se nabízí možnost více zaúkolovat v rámci přípravy jednání další justiční pracovníky, jako jsou justiční čekatele, vyšší soudní úředníky a asistenty soudců, kteří jsou oprávněni provádět některé úkony v rámci přípravy jednání.
6. 2 Návrhy na změny týkající se koncentrace řízení v přípravném jednání Po novele, která zavedla v roce 2009 do občanského soudního řádu institut přípravného jednání a s ním i koncentraci řízení vázanou na okamžik jeho skončení, se objevila vlna kritiky této zákonné úpravy. Podle některých názorů koncentrace řízení podle § 67
118b o.s.ř. neomezuje pouze účastníky řízení, ale rovněž samotného soudce. V případě, že by se po skončení přípravného jednání objevily nové důkazy nebo skutečnosti, které by mohly mít zásadní vliv rozhodnutí, ale situaci by možno podřadit ani pod jednu ze zákonných výjimek § 118b odst. 1 o.s.ř., soudce k těmto skutečnostem a navržených důkazům nesmí přihlédnout, ano kdyby se mu to zdálo nespravedlivé. V praxi se objevují názory, které se zastávají současné právní úpravy a které poukazují na skutečnost, že přípravné jednání je možno odročit či přerušit. Nicméně opakované odročování s přerušování přípravného jednání by opět vedlo k průtahům v daném řízení a celá koncepce přípravného jednání a koncentrace řízení s ním spojená by ztrácela smysl. A. Winterová je tohoto názoru, že koncentrace řízení by se v zásadě měla vztahovat i na přípravné jednání, ale neměla by mít takto kategorickou povahu. Podle ní by mělo být na uvážení soudce, zda přihlédne k okolnostem a důkazům, na které bylo poukázáno až po skončení přípravného jednání. Jejími slovy, soudce by měl mít možnost rozlišit, kdy jde u účastníka o úmysl protahovat řízení, o taktizování, nebo hrubou nedbalost, a kdy naopak jde o opomenutí či nevědomost, která by však mohla mít fatální důsledky.141 S tímto názorem se ztotožňuji, konec konců by taková podoba právní úpravy korespondovala s principem č. 3 doporučení Rady Evropy R (84) 5, který zdůrazňuje aktivní roli soudce v civilním řízení a doporučuje, že by mělo být pouze na něm, které důkazy připustí k provedení a ke kterým tvrzením během jednání přihlédne. Z tohoto principu je rovněž zřejmé, že soudce by neměl být zbytečně svazován kategorickými ustanoveními v zákoně, které by mu diktovaly, k jakým důkazům a skutečnostem smí přihlédnout a ke kterým nikoliv. Na základě výše uvedeného bych výčet výjimek podle § 118b odst. 1 o.s.ř., doplnila o větu „a z jiných zvláštních důvodu umožňujících jejich připuštění“. Díky této úpravě by se pak soudce nemusel cítit koncentrací řízení tolik svázán
6.3 Návrhy na změny týkající se následků zmeškání některých procesních povinností Jak jsme si uvedli v kapitole 5.3.2 a 5.3.3 v případě, že žalovaný zmešká některé procesní povinnosti, které mu byly soudem uloženy v rámci přípravy jednání, nastává fikce uznání nároku a následně vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst.3 o.s.ř. Tato sankce žalovaného postihuje při v případě, že se nevyjádří včas na kvalifikovanou výzvu (§ 114b o.s.ř.) nebo za situace, že se nedostaví k přípravnému jednání (§ 114c o.s.ř.). Podle názoru 141
WINTEROVÁ, Alena. Nad perspektivami českého civilního procesu. Právní rozhledy. 2008. č. 12, s. 706.
68
J.Macura dispozitivní procesní úkon nemůže být obsahem právní fikce a proto navrhuje, že v případě, že žalovaný zmešká výše uvedené procesní povinnosti, měl by být vydán nikoliv rozsudek pro uznání, ale rozsudek pro zmeškání dle § 153b odst.1 o.s.ř. (kontumační rozsudek) 142 Rozdíl mezi těmito dvěma rozsudky je především v tom, že zatímco kontumační rozsudek je vydáván pouze na návrh žalobce, rozsudek pro uznání se vydává automaticky. S tímto názorem souhlasím a navrhovala bych tedy změnit občanský soudní řád tím, že bych vypustila § 114b odst. 5 o.s.ř. a § 114c odst. 6 o.s.ř. a místo nich bych doplnila ustanovení v tom smyslu, že v případě, že účastník zmešká tuto zákonem stanovenou povinnost, použije se ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. Rovněž bych nelpěla tolik přísně na lhůtě poskytnuté žalovanému k vyjádření na kvalifikovanou výzvu (§ 114b odst.2) a v případě, že soudu dojde vyjádření žalovaného dříve, než soudce stihne vyhotovit kontumační rozsudek, pak by tento rozsudek neměl být vydán, i když by lhůta určená v kvalifikované výzvě fakticky nebyla dodržena. Tuto úpravu ostatně můžeme pozorovat ve vyspělých zahraničních řádech (jako např. německý či rakouský) a podobná úprava dokonce existovala i na území českého státu až do první poloviny 20. století. Nevidím žádný hlubší důvod, proč je v těchto aspektech česká právní úprava takto nemilosrdná, než pouze ten, že má sloužit k účelu, aby soudcům ušetřila práci a aby mohli být s případem rychle hotovi.
Závěrem lze říci, že česká právní úprava přípravy jednání směřuje dobrým směrem, ale ještě ji čeká dlouhá cesta k tomu, aby dosáhla úrovně procesních předpisů vyspělých zemí. Je třeba, aby došlo ke změnám nejen v občanském soudím řádu, ale především v samotném přístupu k přípravě jednání ze strany soudců a všech ostatních osob zúčastněných na řízení.
142
MACUR, Josef. Rozsudek na základě fikce uznání nároků podle ustanovení § 114b o.s.ř.Bulletin advokacie. 2002. č. 2, s. 28.
69
Prameny Knižní zdroje [1] DAVID, Ludvík., IŠTVÁNEK, František., JAVŮRKOVÁ, Naděžda. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer ČR, 2009. s. 94, 235, 236,237, 471, 473, 474, 477, 485, 487, 519, 521, 543, 803 . ISBN 978-80-7357-460-4. [2] DRÁPAL, Ljubomír., BUREŠ, Jaroslav. a kol. Občanský soudní řád II Komentář. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 516, 783, 838, 841, 842, 1734. [3] GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2004. s. 62. [4] HAMULÁKOVÁ, Klára. Zásada koncentrace řízení a její uplatnění v civilním soudním řízení. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Leges, 2010. s. 30, 31, 32, 39,59. [5] HORA, Václav. Československé civilní právo procesní. I.-III. díl. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíWoltersKluwer ČR, 2010. s. 183, 184. [6] JIRSA, Jaromír. Klíč k soudní síni příručka pro začínající soudce a advokáty. 1 . vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2007. s. 295, 297, 298. [7] JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. 1. vyd. Praha : Nakladatelství LexisNexis CZ, 2005. s. 68, 69, 70, 73, 75. [8] MACUR, Josef. Platební rozkaz v civilním procesu české republiky a zemí Europské únie. Právní rozhledy. 2002, č.5, s. 201. [9] SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. 1. vyd. Praha : NakladatelstvíEurolex Bohemia, 2006. s. 137, 196. [10] STAVINOHOVÁ, Jaruška., HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita, 2003. s. 148, 153, 154, 180, 189, 194, 198, 222, 223, 251, 291, 292, 297, 324. [11] STAVINOHOVÁ, Jaruška., LAVICKÝ, Petr. Základy civilního procesu. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Masarykova univerzita, 2009. s. 55. ISBN 978-80-210-5062-4. [12] SVOBODA, Karel. Nové instituty civilního procesu. 1. vyd. Praha : Nakladatelství WoltersKluwer Česká republika, 2012. s. 6, 7. [13] VOJÁČEK, Ladislav., SCHELLE, Karel., KNOLL, Vilém. České právní dějiny. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 178, 179, 181. ISBN 978-80-7380-127-4 [14] VRCHA, Pavel. Příprava jednání. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19.3.2013].
70
[15] WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní vysokoškolská učebnice. 6. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 33, 38, 41, 78, 177, 338. Časopisecké zdroje [16] DRÁPAL, Ljubomír. Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2002, č. 5, s. 1 a násl.
[17] JIRSA, Jaromír. Perspektivy českého civilního procesu. Právní rozhledy. 2008, č. 12, s. 427.
[18] LAVICKÝ, Petr. Český civilní proces z pohledu aktů Rady Evropy. In Dny práva – 2010 – DaysofLaw [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2010. s. 13. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/05_obcan/Lavicky_Petr_ %281829%29.pdf.
[19] LAVICKÝ, Petr. Zmeškání účastníka a fikce dispozičních procesních úkonů. Právní fórum. 2009. č. 10, s. 401. [20] MACUR, Josef. Rozsudek na základě fikce uznání nároků podle ustanovení § 114b o.s.ř. Bulletin advokacie. 2002, č. 2, s. 28. [21] PŘIDAL, Ondřej. Postup soudu před nařízením jednání. Bulletin advokacie. 2009, č. 5, s. 25 a následující. [22] ŠMÍD, Ondřej. Institut přípravného jednání. Právní fórum. 2011, č. 1, s. 14.
[23] WINTEROVÁ, Alena. Nad perspektivami českého civilního procesu. Právní rozhledy. 2008, č.12, s. 706.
Právní předpisy [24] Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz [25] Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. In: Beck-online [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz 71
[26] Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz [27] Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační system]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19.3.2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz [28] Recommendation No. R (84) 5, Dostupné z: https://wcd.coe.int/
Judikatura [29] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ [30] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 221/2007. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ [31] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 1622/2005. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ [32] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ [33] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 221/2007. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ [34] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2166/2002. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ [35] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 34/2006. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/
72
[36] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/ [37] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 32 Odo 616/2003. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [19. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-onlne.cz/
73
74
75