Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně ___________________________________________________________________________ Ústav archeologie a muzeologie
studijní rok 2004/2005
Bc. Lukáš Smetana posluchač 5. ročníku muzeologie
MUZEJNÍ PREZENTACE HISTORIE ŽELEZÁŘSTVÍ V MORAVSKÉM KRASU diplomová práce
Konzultant (vedoucí) práce: Mgr. Pavel Holman PhDr. Jiří Merta ___________________________________________________________________________ Brno 2005
I. Úvod
jevy
Moravský kras je území známé především svými krasovými –
předky
železné
jeskyněmi,
to
však
ruy,
v minulosti
propastmi,
byla
kterou
důležitou
závrty
a
především
oblast
součástí
rozvoje
zpracovávali
a
dalšími.
snadno
výroba
Pro
naše
železa
byla
dobyvatelné
společnosti.
Cílem
prospektorů, vyhledávajících železnou rudu, se stal Moravský kras
už
významnému
na
sklonku
raně
8.
st.
středověkému
n.
l.
Dali
hutnickému
tak
revíru,
vzniknout který
je
dnes největším známým hutnickým centrem té doby na území západních
Slovanů.
Neméně
důležité
je
i
to,
že
je
zde
prokázána kontinuita výroby a zpracování železa od počátků jeho znalosti ve střední Evropě až do dnešní doby.
I když bylo toto území systematicky zkoumáno již od
konce 19. st., k zásadním objevům týkajících se železářské minulosti došlo v šedesátých až devadesátých letech minulého století.
O
Moravského
jejih
krasu
významu
byla
Evropské cesty železa.
svědčí
v roce
i
2002
to,
že
zařazena
střední do
část
programu
V této diplomové práci je popsán komplexní vývoj těžby
a zpracování železné rudy v Moravském krasu od nejstarších dob až po současnost i s ohledem na teorii tavby železa. Ke třem
v současnosti
existujícím
expozicím
železářství
v Moravském krasu je navrhnut doplňkový program, který je zaměřen především na děti ve věku 10 – 15 let.
II. Geografická pozice Moravského krasu Geograficky
je
Moravský
kras
součástí
většího
geomorfologického celku Drahanské vrchoviny v jihovýchodní části
České
vysočiny.
Moravský
kras
je
krasové
území
nacházející se severně od Brna, jeho délka činní cca 25 km a
šířka 3 – 6 km. Zabírá plochu 85 km2. Je to plochá vrchovina tvořená
devonskými
a
spodnokarbonskými
vápenci
s povrchem
v průměrné nadmořské výšce 448 m. CHKO Moravský kras byla vyhlášena roku 1956.
Moravský kras se geomorfologicky dělí na tři základní
části, a to na severní zvanou Suchdolské plošiny, na střední Rudické plošiny a na jižní Ochozské plošiny. Severní část je odvodňována říčkou Punkvou a jejími zdrojnicemi, Sloupským potokem a Bílým potokem. Nejvýznamějším jeskynním systémem
této oblasti je Amatérská jeskyně (délka chodeb činí 35 km),
pro veřejnost jsou zpřístupněny jeskyně Punkevní, Sloupskošošůvské,
Balcarka
jeskynním
systémem
odvodňována
a
Křtinským
Kateřinská. a
této
Střední
Jedovnickým oblasti
část
potokem.
jsou
krasu
je
Centrálním
jeskyně
Rudické
propadání a Býčí skála. Jižní část krasu odvodňuje Říčka, důležitá je zde Ochozská jeskyně.
III. Geologický vývoj oblasti a železné rudy Moravský kras je budován převážně devonskými vápenci,
které vystupují v úzkém pruhu mezi severovýchodním okrajem Brna a Sloupem. Geologicky patří na východní okraj Českého
masivu, konkrétně do oblasti moravskoslezského paleozoika,
kde leží mezi proterozoickým vyvřelým brněnským masivem na západě a hlubokomořskými sedimenty drahanského kulmu (spodní karbon)
na
modifikovány.
východě.
Oba
kontakty
jsou
tektonicky
Geologický vývoj Moravského krasu začal během variské
orogeneze, kdy začátkem středního devonu (asi před 390 mil. let)
došlo
k
rozpadu
kontinentálního
bloku
při
severním
okraji velkého prakontinetu - Gondwany a postupně se začala
vyvíjet mořská pánev ve které sedimentovaly vápence dnes vystupující
v
Moravském
krasu
a
ukládaly
se
na
zvětralý
povrch granodioritů brněnského masivu (stáří 600 mil. let).
Nejstarší sedimenty té doby ještě reprezentují vývoj v
kontinentálních podmínkách horkého polopouštního klimatu a jsou označeny jako devonská bazální klastika. Jsou tvořeny červenohnědými slepenci, prachovci a pískovci, které vznikly v nepravidelně zaplavovaných říčních údolích. Dnes vystupují
v tenkých polohách podél západního okraje Moravského krasu při styku s granodiority brněnského masivu, nejlépe jsou však zachovány v pruhu mezi brněnským Žlutým kopcem a Babím lomem nad Lelekovicemi. V
důsledku
zaplavování
území
poklesávání (mořská
kontinentu
transgrese)
a
došlo
během
postupnému středního
devonu nastoupila karbonátová sedimentace. Nejstarší vápence
na území Moravského krasu jsou vápence vavřinecké, které se
v sz. části krasu zastupují s bazálními klastiky. Hlavním vápencovým
komplexem
Moravského
krasu
je
ovšem
Macošské
souvrství středno až svrchnodevonského stáří, které dosahuje
mocnosti až 1500 m. Na jeho bázi vystupují tmavé až černé
josefovské vápence s četnými zbytky schránek ramenonožců. Tyto vápence vystupují pouze v úzkém pruhu podél západního okraje krasu. Na ně nasedají tmavě šedé vápence lažánecké s oválnými
amfiporami,
které
sedimentovaly
podél
mořského
pobřeží. Nejrozšířenější světle šedé vilémovické (korálové) vápence
pobřeží.
představují Charakter
útesové
vápenců
sedimenty
macošského
vzniklé
dále
souvrství
svědčí
sedimentaci v teplém, mělkém a dobře prokysličeném moři.
od o
Koncem devonu asi před 360 milióny let se projevuje
variské vrásnění v prohloubení dna mořské pánve a vývoj na
rozsáhlých karbonátových plošinách je nahrazen sedimentací tzv.
líšeňského
souvrství,
které
reprezentují
nečisté
červenavé a hlíznaté vápence křtinské, které dnes lemují v tenkém
pobřeží
pruhu na
východní
podmořských
okraj
Moravského
svazích
se
pak
krasu.
Dále
uložily
od
tmavé
deskovité hádsko-říčské vápence, které časově přesahují až do spodního karbonu. V této době vrcholí variské vrásnění a vyvíjí se mohutný sedimentární komplex s drobami, břidlicemi
a slepencemi, který leží dnes na východ od Moravského krasu a je označován jako drahanský kulm. Po
hlavní
ukončení
variského
vrásnění,
které
dalo
oblasti
zarovnávaným
povrchem.
Sedimentace
dalších
geologické
erodovaným
a
rysy
se
stalo
území
souší
s
rychle
hornin začíná až ve svrchní juře (před 160 mil. lety). Jako relikty tehdejšího moře jsou zachovány křemité vápence s
jehlicemi hub v nadloží s rohovcovými vápenci u Olomučan a na
Hádech.
Obě
paleontologické živočišné
houby,
tyto
nálezy
lokality
mořské
ramenonožce,
fauny
–
poskytují
dírkovce.
ježovky, Bez
ústupu
jurského
moře
nastalo
amonity,
udání
nálezu je popisován i zub žraloka dlouhý cca 30 mm. Po
bohaté
období
polohy
tropického
klimatu, kdy se český masív nacházel na 20° severní šířky s velmi intenzivním krasověním a zvětráváním povrchu celého Moravského
krasu.
Doklady
těchto
procesů
se
zachovaly
především na Rudické a Babické plošině. Do dnešní doby zde zůstal zachován tzv. fosilní kras kokpitového typu, který je charakteristický
tvorbou
mohutných
depresí
ve
tvaru
tzv.
„geologických varhan“ a trychtýřovitých prohlubní o hloubce
až 140 m. Tyto velmi staré krasové závrty byly v mladších druhohorách (spodní křída – stáří asi 100 mil. let) vyplněny zvětralinami rudických vrstev. Soubor
rudických
vrstev
představuje
velmi
složitý
sedimentární komplex pestrých jílovitých a písčitých hornin, které
mají
zvětraliny vápenců.
mocnost
starších
Na
s podložními
bázi
kolem
vápenci
100
okolních
rudických na
dně
m.
Jedná
hornin,
vrstev,
závrtů,
se
o
suchozemské
zejména
v místě se
jurských
kontaktu
nahromadily
metasomatické železné rudy. Při jejich vzniku za tropického
klimatu docházelo ke kaolinickému zvětrávání, při němž se hydroxidy železa a manganu hromadili na bázi zvětralin.
Vrstevní sled rudických vrstev začíná svrchní polohou
s četnými rohovcovými úlomky. Po ní následuje svrchní pestrá
série se žlutě, okrově, hnědočerveně i fialově zbarvenými písky
a
jíly.
obohacených
o
Toto
zbarvení
železo.
vzniklo
Směrem
do
při
hloubky
průsaku
roztoků
následuje
tzv.
střední klastický komplex a poté okrové a žluté jíly. Pro těžbu železných rud měla největší význam zrudněná poloha obsahující
v jílu
vyvinuté
čočkovité
konkrece
a
polohy
limonitu. U dna deprese se pak vysktuje tzv. „skalnice“, kde
se opět koncentroval limonit spolu s manganem. Tyto polohy již přecházejí do silně zkrasovělého vápence.
obr. 3.1: Schéma uložení rudických vrstev jsou
Železné rudy mají tmavohnědou barvu,
nebo
celistvé tvoří
Mineralogicky
i
stébelnaté,
miskovité
koncentrické
jsou
agregáty.
tvořeny
zejména
goethitem, hematitem a limonitem s velmi
malým znečištěním mechanickými příměsemi (křemen,
jíl).
čočkovité železité vznikali
roztoky
kůry
a
mocnosti až 10 m.
různou
dostali
polohy
velikost. do
velice
obr.
vrtvách
konkrece
3.2:
Kovnatost
rudách
byla
styku
Bochníkovité
železných
V místech,
s okolními
bohatých
Železná (obsah
značně
rud
nebo
kde
železných
mají
se
vápenci rud
o
ruda
v rudických
železa)
v rudických
rozdílná.
Limonitové
bahenní rudy, rudy znečištěné apod. dávali
obsah železa kolem 25%. Nejkvalitnější (štufové) rudy však dosahovali až 60% železa.
Rudické vrstvy jsou však kromě železné rudy zajímavé i
po mineralogické stránce. Nejznámější jsou křemenné geody,
které mají až 40 cm. v průměru a jejich výplň tvoří křišťál,
citrín, ametyst a další křemenné odrůdy. Nedaleko Olomučan byly
nalezeny
stébelnatých koblížky“.
kulovité
krystalků
konkrece
kalcitu
paprsčitě
známých
uspořádaných
jako
„Olomučanské
Ve třetihorách, kolem rozhraní křída – paleogén (před
asi 65 milióny lety) došlo k intenzivnímu poklesávání území a toto bylo provázeno zařezáváním vodních toků do podloží. Nová říční údolí byla velmi hluboká a měla charakter úzkých
kaňonů až 200 m. hlubokých. Ke starým krasovým žlebům řadíme Lažánecký žleb a Křtinské údolí. Během spodního badenu (před 20
mil.
lety)
byla
tato
údolí
zatopena
další
mořskou
záplavou, která postihla některé partie Moravského krasu. Badenské
sedimenty
téměř
zcela
vyplnily
nerovnosti
tehdejšího povrchu a mají charakter vápnitých jílů.
Ve spodním pleistocénu (stáří 1 mil. let) se podnebí
začalo
ledových
výrazně a
ochlazovat
meziledových.
a
docházelo
Neogenní
ke
sedimenty
střídání z údolí
dob
byly
postupně vyklízeny, současně však periodické změny klimatu způsobily zanášení a opětné vyklizování údolí čtvrtohorními písky, štěrky a hlínami.
Tvorba současných jeskynních systémů začala v období
staršího terciéru (před 25 mil. let), kdy vznikla jeskynní
úroveň, která je reprezentována například jeskyněmi Kůlna nebo
Pekárna.
Dnešní
údolí
se
začala
vytvářet
počátkem
mladšího úrovně
terciéru
(např.
a
část
Ochozské jeskyně).
k
nim
vznikly
Amatérské
odpovídající
jeskyně,
Býčí
jeskynní
skály
nebo
IV. Historie osídlení Moravského krasu Nejstarší
nálezy
osídlení
Moravského
krasu
pocházejí
z konce předposlední doby ledové (risské) před 120 000 lety. Jsou reprezentovány kolekcí jednoduchých kamenných nástrojů nalezených
v jeskyni
Kůlna
u
Sloupu.
Další
nálezy
pak
pocházejí až z konce paleolitu, z období před asi 13 000 – 11 000 lety a náleží kultuře lovců sobů – magdalénienu.
Magdalénienská sídliště byla odkryta v Pekárně, Býčí skále, Sobolově a Žitného jeskyni ve Křtinském údolí, Balcarce a Kůlně.
1)
V oblasti
Blanenska
odkryly
archeologické
průzkumy
mnoho pozůstatků neolitického osídlení. Jedná se především o
kamenné zemědělské nástroje. Osídleny byly jeskyně Barová, Kostelík, Výpustek, Drátenická, Skalka a další. Počátky
zpracování
železné
rudy
sahají
do
doby
halštatské (750 – 400 let př.n.l.) a jsou reprezentované unikátním nálezem kovářské dílny v jeskyni Býčí skála.
V době laténské v mladší době kamenné (500 př.n.l. –
počátek n.l.) bylo území osídleno keltskými kmeny. V době římské
(1
Germány.
–
4
st.n.l.)
Z tohoto
období
v Jedovnicích a Holštejně. a
byli
Keltové
pocházejí
postupně
nálezy
vytlačeny
římských
mincí
Asi od poloviny 5 st. přichází na Moravu první Slované
jejich
osídlení
v Moravském
krasu
je
spjato
právě
způsobil
úpadek
této
s hutnictvím železa. Nejvíce a pravděpodobně i nejdříve byla osídlena střední část Moravského krasu. Rozpad
železářské
Velkomoravské
oblasti.
V 10
–
říše 12
století
zde
vznikla
řada
nových sídlišť. K nejstarším obcím v regionu patří Blansko, Olomučany, Rudice a Křtiny. V 17.
století
pak
vznikaly
obce
při
průmyslových
podnicích a hutích jako např. Adamov, Josefov a Klepačov.2)
V. Princip výroby železa Výroba
železa
se
principielně
dělí
na
dva
základní
druhy a to na výrobu přímou a nepřímou. Výroba přímá byla
užívána od nejstarších dob až do 16. – 17. století n. l., dnes se používá výhradně nepřímý způsob výroby. 5.1 Přímá výroba železa
Při přímé výrobě železa z rud bylo dosahováno poměrně
nízkých
teplot
v těstovitém
–
asi
stavu,
1300
°C.
porézní,
Redukované
houbovité
a
železo
bylo
prostoupené
struskou. Ta se musela odstranit. Získaný kov (železo nebo
heterogenní ocel) byl kujný, nízkouhlíkové druhy se daly
kovat i za studena. Vyjímečně byla v těchto pecích vyrobena
i litina. Staří evropští hutníci však neznali metody jejího zkujnění a částečky takového železa se pokládaly za odpad, nazývaný „sviňské železo“.3)
5.1.1 Postup výroby železa v kusové peci z 9. století
n. l.
Postup
výroby
železa
v malých
pecích
používaných
v pravěku a raném středověku se dá rekonstruovat jednak na
základě národopisných analogií z jiných zemí kde se udržely
tradiční výrobní postupy, jednak podle výsledků pokusných taveb.
Všechny pece zkoumaného období - 8. až 12. století n.
l. mají více či méně tvar na podstavě stojícího válce šachty. Šachta se směrem k hornímu okraji (kychtovému tvoru -
kychtě)
zužuje
a
umožňuje
tak
snadné
klesání
postupně
vyhořívající náplně (vsázky). Blízko nad dnem pece (nístějí) je
zaústěna
trubice
(dmyšna,
dyzna,
forma)
kterou
je
do
prostoru pece vháněn tlakový vzduch z měchů. Před uplatněním
vodního pohonu měchů byla kapacita ručně poháněných měchů limitujícím faktorem velikosti pece. Ty proto mají celkovou výšku zřídka přesahující jeden metr a průměr šachty do 50 až 60 cm.4)
obr.5.1.1.:
Nazemní
šachtová
pec
na
přímou
železa z rud
redukci
Celá
tavba
probíhala několik hodin, případně i celý den a je rozdělena Nejprve
na
bylo
tři
fáze.
třeba
pec
rozehřát
na
postavenou ze směsi jílu a
písku
dostatečnou teplotu. Při první tavbě či po opravě byla
pec
dokonce rozhoření
a
dokonalém
vysušení
vysušovala
bylo
možno
na
počátku
vlhká se.
pec
a
Po
naplnit
dřevěným uhlím a dmýchat vzduch tak až se dosáhlo maximální teploty a kychtový plyn hořel. Při tomto postupu se prohřívá
celé těleso pece i s okolím a proto celá příprava trvala poměrně dlouho. Před sázením rudy se pracovalo na plný výkon asi hodinu.
Druhá fáze tavby je sázení rudy a uhlí. Poměr obou
složek vsázky byl 1:1 hmotnostně, případně se zvýhodňoval poměr
pro
rozdrcena otevřeném
dřevěné
na
uhlí.
velikost
ohni.
Tato
Ruda
maximálně
fáze
musela
trvala
1
cm
mnoho
být a
před
tavbou
vypražena
hodin
a
na
spodní
partie pece se postupně zaplňovaly roztavenou struskou a
kusy vyredukovaného železa. Narozdíl od vysoké pece bylo
železo nahoře, protože pevná železná houba seděla na vrstvě dřevěného uhlí a struska klesala až na dno nístěje. Některé
konstrukce pecí umožňují dokonce odpich (vypuštění) strusky. Tavba trvala tak dlouho, dokud byla pec schopna práce.
Třetí fáze tavby bylo postupné dohořívání a chladnutí
pece. V některých případech mohlo dojít k nauhličení železné houby.
Na
výsledek.4)
konci
této
fáze
byla
pec
rozebrána
a
vytažen
obr.5.1.2: Železná lupa se zásekem
Železo takto není schopno ze
svého
okolí
absorbovat
velké
množství uhlíku, tak jak se děje například
ve
vysoké
peci,
kde
dochází k jeho roztavení. Výsledkem tavby
byla
proto
vlastně
nízkouhlíkatá ocel - měkký a houževnatý materiál. Tvarem výsledek tavby připomíná mořskou houbu a podle toho se také nazývá – houba.4)
obr.5.1.3: Železná houba
Takto
železo
získané
zpracováváno,
bylo
kujné dále
zbavováno
strusky a kovářsky svařováno
do podoby polotovaru - lupy, kterou hutě expedovaly. 5.2 Nepřímá výroba železa
Základním rozdílem od přímé metody je to, že produkt
redukce je roztaven. V moderních vysokých pecích se dosahuje
teplot nad 1500°C. Nepřímá výroba ve vysoké peci produkuje
surové železo – s obsahem uhlíku až 4,5 %, které musí být dále
zpracováno
na
ocel
oduhličením.
Tekutý
kov
je
slévatelný, ale pro zpracování kováním je nutno jej dále upravovat ve zkujňovacích výhních.
Provoz vysoké pece je nepřetržitý a množství vyrobeného
železa je ve srovnání s pecí kusovou několikanásobně vyšší a
jeho cena naopak nižší. Palivem bylo až do 1 poloviny 19. století výhradně dřevěné uhlí, poté bylo nahrazeno koksem.5)
VI. Těžba železné rudy Původně
polohách
pinkování.
a
byla
v malém
Zbytky
těžba po
prováděna
množství tomto
pouze
způsobem,
způsobu
v okolí Rudice, Habrůvky a Olomučan.6)
ve
svrchních
se
zachovaly
kterému
těžby
se
říká
Po vyhloubení těžní jámy a dosažení vrstvy železné rudy
začali horníci dolní část pinky rozšiřovat do boků vybíráním rudy do kruhu na vzdálenost, kterou jim umožňovalo nářadí (motyka) a stabilita podloží. Na
nebyly
povrchu po
opuštění
zachovaných krasu
je
jsou
pinkovišť
jihovýchodně
pinkoviště od
pinky
těžby
a
dobře
zasypány.
rozhodně
Vystrčená,
Olomučan
patrné
mezi
dodnes,
Jedno
nejznámější které
tratěmi
Ve
je
protože
z nejlépe
v Moravském
situováno
Zmolách
a
Na
Kopaninách. Pinkoviště se rozkládá na ploše o velikosti cca 150 x 100 m a v terénu jsou patrné desítky pinek s kruhovými
nebo půlměsícovitými odvaly vykopané hlušiny. Železné rudy zde byly těženy z hloubek kolem 2 – 3 m.6) Po
období
staroslovanského
železářství
byly
železné
rudy těženy dvěma způsoby – pomocí svislých šachet a šikmých chodeb (úpadnic), které byly až 100 m hluboké. Šachtami byly rozfárány
hluboké
deprese
vyplněné
rudickými
vrstvami.
Překopy a rozrážkami se sledovalo plošné rozšíření rudy.
Šachta o čtvercovém průřezu cca 1 x 1 m byla vyztužena bedněním z dřevěných trámků. Druhý
chodeb
způsob
(úpadnic)
těžby
byl
s použitím
založen
na
principu
transportních
vozíků.
šikmých Štoly
vycházely v mírném úhlu na povrch a vytěžený materiál byl
vyvážen
z dolu
na
důlních
vozících.
Poslední
důlní
dílo
tohoto typu, v lese nedaleko „Kapličky“, bylo zrušeno koncem šedesátých let 20. století. Ke
známým
Starohraběcí
I
dolům
–
VII,
patřilo
jejichž
sedm
šachet
hloubky
se
nazvaných
pohybovaly
v rozmezí 8 – 41 m. V areálu Novinek se těžilo na dole Siefried (hloubka 77 m), Donna Maria (30 m) a Bartelmus (11
m). V oblasti Habrůvky se v letech 1827 – 1874 těžilo v 8 dolech. Nejhlubší z nich byla Elisa I, hluboká 13 m, kde se
těžily limonitové rudy. Na katastru Olomučan, kde podloží rudických vrstev tvoří jurské vápence, se těžily slabé lože
(0,25 m) limonitů, nejznámější jsou doly „Za Fabrikou“ (6 m), „Ve Zmole“ a „Za Dvořiskem“.6) obr.6.1: Malá Macocha
Severně
Babic leží dolů rudu
nad
od
Svitavou
jeden
z nejznámějších na
železnou
Malá
Macocha,
historické
důlní
který míry
byl
součástí
Barbora.
Jáma
byla vyhloubena v několika úzkých propastech do hloubky asi 42
m
a
po
ukončení
těžby
byla
krasová
kapsa
zasypána
hlušinou. Těžba zde probíhala pravděpodobně na přelomu 18 – 19 století.
VII. Historie archeologických výzkumů Prvním
člověkem,
který
se
systematicky
a
vědecky
věnoval pozůstatkům po těžbě a zpracování železa v Moravském krasu,
byl
blanenský
lékař
a
archeolog
Jindřich
Wankel,
který kopal v dnes blíže neurčitelných polohách mezi Rudicí a
Habrůvkou.
Jeho
pohřeb v Býčí skále. Dalším
pozornost
nejvýznamějším
významným
dávným
nálezem
archeologem,
hutnickým
dílnám
který ve
byl
halštatský
věnoval
střední
svoji
části
Moravského krasu byl Hugo V. Sáňka. Zkoumal a publikoval několik
hutí
v lesních
tratích
Nad
kapličkou,
Pivovarka,
V průklestu, Za pazdernou, Žlíbek, Žegrov a Padouch.
Na jeho práce navázal brněnský archeolog Josef Skutil,
jenž v roce 1932 odkryl v trati Průklest na tzv. Nezvalově louce
u
Rudice
pozůstatky
dílny
denárků Oty I. Sličného.
datované
nálezem
dvou
V roce 1953 prováděl průzkum terénu ve střední části
Moravského
krasu
významný
pražský
archeolog
R.
Pleiner.
Cílem průzkumu bylo zjistit místa s výskytem stop po starém hutnictví, získat vzorky rudy a strusky a vytipovat lokality
které by se jevily jako nadějné pro další výzkum. Výsledky tohoto terénního průzkumu byly publikovány v roce 1958 a
staly se podnětem pro další archeologický výzkum hutnických stařin.
Na práce těchto archeologů navázal v šedesátých letech
20. století také dlouhodobě zaměřený průzkum metalurgických stařin,
který
pracovištěm
byl
ze
Okresního
začátku
muzea
koordinován
v Blansku.
Od
archeologickým roku
1992
se
veškerá koordinační a výzkumná činnost soustředila na půdě technického muzea v Brně, s jehož činností je také svázán
průzkum a ochrana mladších technických památek (např. huť Františka).
Tohoto průzkumu se účastnila řada badatelů, především z
Tehnického
muzea
v Brně,
Archeologického
ústavu
Československé akademie věd v Brně a Praze a Vysokého učení technického
v Brně.
Program
průzkumu
byl
koncipován
jako
komplexní – od vytipování jednotlivých lokalit přes základní archeologický
průzkum
k provádění
rozborů
nalezených
předmětů a experimentálních taveb v pecích, rekonstruovaných
na základě archeologického výzkumu. Bylo prozkoumáno celkem
16 hutí (tyto hutě jsou podrobně popsané v následujících kapitolách) a provedeny experimentální tavby ve třech typech hutnických pecí. let
Tento výzkum prováděný od šedesátých do devadesátých 20.
století
vyvolal
také
velkou
odezvu
u
místního
území
prováděn
obyvatelstva, takže na většinu nově zkoumaných lokalit byli archeologové upozorněni. V současné
žádný
průzkum
činnosti.
Dá
době
není
z důvodu
se
na
popisovaném
neudělení
předpokládat,
že
grantu
pokud
k této by
byl
možná
i
výzkumné
obnoven
systematický průzkum koordinovaný Technickým muzeem v Brně, mohlo
by
dojít
k řadě
nových
objevů
a
vyřešení
některých otázek (např. hiát v 1. pol. 10 století nebo hiát v období od 12. do pol. 14. století).
VIII. Historie těžby a zpracování železné rudy 8.1 Nejstarší výroba železa
Počátky
znalosti
výroby
železa
z rud
souvisí
s metalurgií mědi a olova na Předním východě z doby asi 3000 let
př.
n.
l.
K měděným
rudám,
pokud
samy
železo
neobsahovaly, se jako struskotvorná přísada přidával krevel.
Při hutnění, při němž se dosahovalo teplot kolem 1200 – 1300°C,
tak
mohlo
být
získáno
i
malé
množství
železa.
Částečky vytaveného metalického železa ve strusce upoutaly pozornost hutníků, kteří už v té době znali meteoritické
železo a používali jej k výrobě prvních vzácných železných předmětů. Záměrná výroba železa z rud však byla známa až o 1500 let později.7)
Je zajímavé a paradoxní zároveň, že člověk přešel od
komplikovanějších postupů k jednodušším, protože zvládnout
zpracování mědi a výrobu bronzu znamenalo ovládnutí mnohem složitějšího hutnického pochodu. Oblast
kontinuitou
Moravského
výroby
a
krasu
zpracováním
je
historicky
železa
od
důležitá
počátků
jeho
znalosti ve střední Evropě až do dnešní doby. Velká část této diplomové práce se věnuje hutnictví železa ve střední
části Moravského krasu od 8. do 12. století, a to zejména proto, že je to dnes největší známé a archeologicky zkoumané hutnické
centrum
na
území
západních
Slovanů.
Je
to
také
jediná oblast v České republice na které je možno celistvě dokumentovat vývoj, který hutnictví železa v uvedeném období čtyř století prodělalo.
Hutnické dílny ve střední části Moravského krasu můžeme
rozdělit do čtyř skupin podle období, ve kterém pracovaly. Datování
je
založeno
keramických nádob.
především
na
nálezech
zlomků
V rámci dlouhodobě používané archeologické terminologie
se staroslovanské kultury dělí takto:
- doba předhradištní(? – 600/650 let n.l.)
- doba starohradištní (600/650 – 800 let n.l.) - doba středohradištní (800 – 950 let n.l.) - doba mladohradištní (950 – 1200 let n.l.)
V této diplomové práci je však použito poněkud volnější
členění, které se prosazuje v poslední době:
- doba raněslovanská (? – konec 7 st. n.l.) - doba předvelkomoravská (8. století n.l.) - doba velkomoravská (800 – 950 let n.l.)
- doba mladohradištní (950 – 1200 let n.l.) 8.2 Doba před příchodem Slovanů (750 př.n.l – 5 st.
n.l.)
Jak již bylo zmíněno výše, první doklad o zpracování
železné
rudy
v Moravském
krasu
pochází
z doby
(750 – 400 let př. n. l.) z jeskyně Býčí skála. Tento
objev
učinil
roku
1872
dr.
Jindřich
halštatské Wankel
a
spolu s bohatým inventářem keramiky, bronzů, části vozů a
množství kosterních pozůstatků zde byla nalezena i kovárna obsahující
mimo
jiné
sadu
kovářských
kladiv,
kovadlinu,
kleště a dutý prsten, jenž je pozoruhodnou ukázkou kovářské
dovednosti a ve své době vzbudil velký rozruch. Jindřich Wankel totiž tvrdil, že vznikl odlitím, což by znamenalo
naprosto unikátní doklad znalosti tohoto postupu v tak dávné době.
Četné
metalografické
rozbory
však
potvrdily
střízlivější odhad, že prsten byl vykován z měkké oceli. Nejznámějším nálezem z Býčí skály je socha býčka zdobená železem.
obr.8.2.1: Železný prsten z Býčí skály Býčí
skála
je
železa,
ale
nikoliv
železa
z rud
jsou
n.l.
Starší
v místě.
Dolování
sice
dokladem
dokladem
železné zde
výroby
jeho
rud
doloženy
výroby
a
až
výroba o
13
století později, někdy ke konci 8. století v Moravském
krasu
však
nelze
dolování
vyloučit.
železné
Bezpečně
rudy
datované
doklady pravěké a raně středověké těžby rud nebyly zjištěny ani nikde jinde v ČR.8)
obr. 8.2.2: Bronzová socha býčka z Býčí skály V Blanenském
okrese
kousek
od
hranic Moravského krasu byly nalezeny důkazy rudy.
laténského V této
zpracování
době
železné
v mladší
době
železné (500 – počátek n.l.) bylo celé území
osídleno
V Bořitově
byla
keltskými odkryta
kmeny.
keltská
šperkařská a kovolitecká střediska a především polozahloubené keltské domky ve
množství rudy a strusky.
kterých
bylo
nalezeno
velké
U
Sudic,
taktéž
v Blanenském
okrese,
bylo
odkryto
hutnické středisko Germánů, to znamená že pochází z doby
římské (1 – 4 st. n. l.). Tento nález je u nás ojedinělý, protože
na
velmi
malém
prostoru
nístějí hutnických pecí. tato
zde
bylo
nalezeno
150
V minulosti se řada autorů zabývala otázkou proč byla oblast,
výhodná
která
objevena
je
pro
prospektory
dávné až
hutnictví
v 8.
st.
n.
železa l.
velmi
Dnes
se
všichni autoři shodují v tom, že až do 8 st.n.l. nebyla potřeba
vyhledávat
zdroje
územích
a
dílny
oblasti.
sídlištích k hledání
Postačovala hutnické nebo
nových
ruda
v jejich zdrojů
železné
těžená
mohly
těsné i
rudy
mimo
osídlené
v osídlených
být
stavěny
blízkosti.
nedostatek
úrodných
na
běžných
Hutníky
nutil
kvalitního
dřeva
potřebného k milířování dřevěného uhlí. Doba 8. století je navíc obdobím velkého rozmachu a předznamenává již vznik
říše Velkomoravské. Vzrůstající poptávka po železe spojená s čilým
stavebním
ruchem,
budováním
hradišť
a
velkou
potřebou zbroje ještě zvětšila nutnost hledat nová rudná ložiska a nové zdroje dřevěného uhlí. Střední
část
Moravského
krasu
byla
z hlediska
tehdejšího hutnictví železa ideální, protože zde byla drobná a
lehce
dobyvatelná
ložiska
železné
rudy
a
také
hustý
prales, poskytující dostatek dřeva vhodného na milířování uhlí. Výhodná byla i její poloha v blízkosti úrodné jižní Moravy
s bohatými
hradišti
a
četnými
sídlišti,
kam
železo z hutnických dílen Moravského krasu expedováno.9) 8.3 Doba předvelkomoravská (8. st. n. l.)
bylo
První hutnické dílny byly ve střední části Moravského
krasu
postaveny
v období
procesu
sjednocování
slovanských
kmenových knížectví na území jižní Moravy a jihozápadního
Slovenska, který vedl ve 30. létech 9. století ke vzniku Velké Moravy. Hutě
v tomto
období
pracovali
pouze
s jediným,
technologicky velmi vyspělým typem pecí. Šlo o vtesané zemní pece s dlouhým hrudním tunelem, které bývají označovány jako typ Želechovice.10) dvě
Ze střední části Moravského krasu známe z 8. st. n. l. hutnické
vytékajícího
dílny.
ze
Obě
studánky
byly U
postaveny
kukačky,
na
pod
břehu
lesní
potoka
cestou
z Olomoučan na Nový hrad. Systematicky jsou označeny jako Polesí Olomoučany, lesní odd. 98/2 a 98/3.11) obr.8.3.1: Hutě u Kukačky
Průzkum v prostoru
lesního byl
vedením
oddělení
prováděn
98
pod
blanenského
muzea od roku 1972 do roku 1980. Dílna
98/2
je
přímo na břehu potoka vytékajícího
ze
studánky U kukačky. V roce 1978 byla u vývratů, v nichž se objevovala
pozůstatky
struska,
vtesaných
otevřena
zemních
sonda, pecí
která
objevila
podobných
typu
Želechovice. Těchto pecí bylo 7 a byly uspořádány v řadách
(bateriích).
Dalšímu
výzkumu
možného
baterií brání zalesnění.
pokračování
těchto
Nalezené zemní aparáty jsou zcela zapuštěné do jílovité
hlíny a z čelní strany vede do prostoru každé z nich široký
tunelovitý až 1m dlouhý otvor se silně propálenými stěnami.
Otvor přechází v nístěj, na níž navazuje baňkovitá šachta s podkovovitou dutinou v zadní stěně. Tato dutina umožňovala
dokonce výrobu oceli, neboť železná houba, která se v peci
během tavby vytvořila sklouzla nebo byla posunuta do této dutiny
a
tam
se
mimo
proud
dmýchatelného
vzduchu
v dostatečně žhavém prostředí zvýšil obsah uhlíku v kovu. V horní partii se šachta výrazně zužuje a vyúsťuje kychtovým otvorem
na
svrchní
plošině
jílovité
dmýchán zezadu úzkou týlovou formou.12) Dílna
98/3
se
rozkládá
na
tomtéž
vlny
byla
lavice. břehu
Vzduch
potoka
byl
jako
dílna 98/2, leží na ostrohu, ve vzdálenosti asi 140 m na jihozápad. zemních
V místě
pecí.
Při
terénní
vybírání
některých
odkryta
pecí
baterie
byly
8
nalezeny
fragmenty dyznových cihel shodných s cihlami z hutě 98/2.
Jediným rozdílem mezi oběma dílnami je to, že zatímco pece v tavírně 98/2 byly z velké části vyplněny struskou, objekty na
lokalitě
98/3
byly
naopak
po
posledních
tavbách
vyčištěny. V místě byla nalezena i keramika, která umožnila datování obou pecí.12)
Hutníci si práci organizovali tak, že pece pracovali ob
jednu – zatímco zároveň pracovaly např. liché pece, sudé byly
opravovány
a
připravovány
k dalším
tavbám.
Odpadový
materiál, který při práci vznikal, odhazovali hutníci před pece na břeh potoka, kde se tvořily vysoké vrstvy strusky.
V nich se také nacházejí např. úlomky ze stěn pecí nebo kousky rozbitých nádob na jídlo a pití.
8.4 Doba velkomoravská (800 – 950 let n.l.)
9. století našeho letopočtu je dobou plného rozkvětu
Velké
Moravy.
rozmachu,
ústředními s nálezy
jak
Velká
body
Morava
územního, byla
tak
mocná
dokládajícími
tehdy i
a
dosáhla
hospodářského.
silně
markantní
obrovského
rozvoj
opevněná
řemeslné
Jejími
hradiště výroby
kovolitecké, kosťařské, dřevozpracující apod. Na hradištích kvetlo i železářství, především kovářství.
Tři hutnické dílny ve střední části Moravského krasu
jsou zatím jedinými objevenými hutěmi z 9. století na území
České republiky.13) Jako první byla už v roce 1972 nalezena hutnická dílna ležící u studánky U srnce (polesí Olomučany, lesní
odd.
86/2),
při
Doubské
zkratkou z Adamova do Olomučan. Podnětem
k jejímu
lesní
založení
bylo
cestě,
která
zřejmě
vede
rozsáhlé
povrchové naleziště železné rudy – mělké prohlubně kutacího pole
navazují
přímo
na
kulturní
vrstvu
se
struskami.
Datování lokality bylo provedeno podle zlomků keramiky.
Tato hutnická dílna ale nebyla pro systematický výzkum
perspektivní,
protože
je
celá
pokryta
vzrostlým
lesem
a
proto se pozornost archeologů obrátila k další lokalitě, kde
již bylo možno provést rozsáhlý plošný odkryv – huť v polesí Olomučany, lesní odd. 98/1. Toto místo je některými občany z Olomučan
nazýváno
U
obrázku.
Archeologický
hutě probíhal v letech 1977 – 1980.
výzkum
této
Huť U obrázku ležela ve strmém svahu nad potokem, na
jehož břehu byly i dílny z 8. století, popisované v předešlé kapitole. Neschůdnost terénu překonali hutníci tím, že ve
svahu vybudovali terasu, na níž potom postavili pece. Odpad odhazovali
dolů,
pod
její
hranu,
kde
se
vytvořili
vrstvy strusky, které ještě dnes dosahují výšky 1 m.14) Podložím
lokality
je
brněnský
masív,
který
mocné
je
ve
svrchní části silně navětralý. V místech menšího působení eroze vznikla smíšením zvětralé vyvřeliny s navátými hlínami
kompaktní jílovitá vrstva, do níž byla vtesána metalurgická zařízení. V dílně bylo v provozu 10 pecí, rozdělených podle konstrukce do dvou skupin po pěti exemplářích. První skupinu tvořily
vestavěné
pece
s tenkou
hrudí,
druhou
skupinu
jedna
kovářská
nadzemní šachtové pece s mělce zahloubenou nístějí. Kromě toho
byla
vyhřívací
nalezena
výheň.
v areálu
Jedna
huti
z vestavěných
také
pecí
s tenkou
hrudí
byla zachována tak dobře, že posloužila jako předloha pro rekonstrukce pecí při experimentálních tavbách železa, které byly prováděny v podstatě v jejích replikách. Vestavěné
pece
s tenkou
hrudí
byly
ze
tří
čtvrtin
zabudovány do rostlé hlíny a jen jejich hrudní část byla volná,
Nístěj
postavená
pece
byla
z jílovitého
buď
mírně
žáruvzdorného
zahloubená
nebo
materiálu.
také
svážná
směrem k hrudnímu otvoru, což souviselo s možností vypouštět
část strusky během tavby a získat tak větší množství železa. Huť
U
obrázku
je
nejstarším
dokladem
tohoto
druhu
pece,
všechny ostatní nálezy pocházející z Rakouska, Maďarska nebo jižního Slovenska jsou datovány až do 10 – 12. st. n. l.
Z nadzemních
nístěje.
Je
jim
několikanásobný skutečnost,
že
vyčištěny.15)
V dalším
šachtové
pece
šachtových
společná
výmaz
byly
vývoji
pecí
mělkost
vrstvami po
zachovaly
zahloubení
posledním
úlohu.
železa Bylo
pouze
do
podloží,
použití
pečlivě
hráli
nadzemní
žáruvzdorného
metalurgie
prvořadou
se
je
materiálu
totiž
a
možno
zvětšovat, podporovat v nich rozložení tepelného režimu a zvyšovat produkci.
Oba výše popisované typy pecí byly užívané souběžně a u
obou bylo doloženo odpouštění strusky během tavby. Dokladem
jsou nalezené vějířovité strusky a velmi dobrý stav výmazů vnitřních stěn pecí. Ekonomickou výhodou taveb, u nich se
při přímé výrobě železa z rud vypouštěla část strusky, bylo dosažení vyššího váhového výtěžku železa. Vypouštění strusky
vedlo také ke kvalitnější konzistenci kovu a k jeho lepšímu oddělení od strusky. S prací
hutě
s tulejkovitou
také
násadou
souvisel a
nález
dlátovitým,
železného mírně
ostřím, který zřejmě sloužil na odkorňování dřeva. při
nástroje
rozšířeným
Pro poznání pracovních postupů a zvyklostí užívaných přímé
výrobě
železa
má
velký
význam
objev
dvou
bochníkovitých železných lup se zásekem. Nacházely se před
hrudní částí pece 6 a překrývala je slabě propálená hlína, kterou (1993)
byly se
ještě
ve
domnívala,
žhavém
že
se
stavu
jednalo
zahrnuty. o
Souchopová
zlodějský
úmysl
některého z velkomoravských hutníků, protože donedávna nebyl znám žádný důvod proč by se mělo vyrobené železo zasypávat
hlínou. Metalografický průzkum jedné z lup však ukázal, že
se jednalo o záměrně použitý technologický postup, kdy se
zpomalením ochlazování docílilo větší houževnatosti kovu ve vnitřní části lupy.
Datování lokality je založeno na nálezech keramického
materiálu. Vodítkem při posuzování keramického souboru byly především Staré zámky u Líšně.
Třetí z velkomoravských dílen ležela ve stráni těsně
pod Doubskou cestou mezi studánkou U srnce a odbočkou na Olomučany. Kousek pod areálem hutě vyvěrá pramen vody, který
mohl sloužit pro její zásobování. Byly ze nalezeny nístějové
strusky, zlomky ze stěn redukčních pecí a tenkostěnné dyzny.
Datování bylo provedeno jako u všech předchozích nalezených hutí podle nálezu keramiky. lze
Přibližné množství železa, které tyto hutě vyrobili, vypočítat
z hmotnosti
strusky
v odpadových
haldách.
Množství vyrobeného železa v huti U obrázku se pohybovalo mezi 1600 – 2700 kilogramy. Protože Moravský kras byl kromě horníků
a
hutníků
neobydlený,
železo
se
dopravovalo
do
osídlených území, a to pravděpodobně přes hradisko Staré Zámky u Líšně, o němž se předpokládá, že mohlo plnit funkci tzv.
železného
označována
hradu.
střediska,
(tributum ferri).16) Velkomoravští
Tak
kam
kováři
byla
byly
v písemných
odváděny
dokázali
ukout
pramenech
dávky
na
sto
železa
druhů
železných výrobků a používaly různé praktiky – např. tzv. sendvičovou
technikou
(vložení
plátku
ocele
mezi
plátky
železa) dosáhli toho, že ostří nástroje zůstávalo z ocele bez ohledu na stupeň jeho opotřebení.
9.
Práce na těchto třech hutnických dílnách končí na konci
a
počátku
10.
století,
pravděpodobně
v souvislosti
s tehdejšími vojenskými střety, jejichž důsledek byl zánik Říše velkomoravské.
8.5 Doba mladohradištní (950 – 1200 let n. l.) Těžebně
krasu
hutnický
pracoval
jejíž
po
revír
celou
ekonomiky
byl
ve
dobu
střední
existence
nepochybně
části
Moravského
Velké
Moravy,
zařazen.
do
Když
se
Svatoplukovým synům nepodařilo zemi udržet a Velká Morava se v letech
905
–
906
rozpadla,
rozpadla
se
i
organizační
struktura a hutě v Moravském krasu ztratili svá odbytiště. Státní
a
církevní
správa
byly
zřejmě
zničeny,
hradiště
dobyta. Hutníci ze střední části Moravského krasu odešli, nebo možná byli i v důsledku válečných událostí odvlečeni.
Ohnisko státotvorného vývoje se po zániku Velké Moravy
přemístilo do Čech. Vytvoření mladého přemyslovského státu organizovaného
na
feudálních
v oblasti
hutnictví
pro
okruh
principech
železa.
Místo
se
velkých,
projevilo
i
intenzivně
pracujících hutí se objevují menší dílny, které pracovaly menší
odběratelů
závislém vesnickém osídlení. Hutnictví
železa
ve
–
feudálního
střední
části
pána
a
Moravského
na
něm
krasu
ustává na dobu minimálně padesát let a s novými hutnickými dílnami se zde setkáváme až na konci 10. století.17) Z celkového
počtu
16
hutí
doposud
zkoumaných
v Moravské krasu jich z tohoto období pochází 11. Jednotlivé
hutě pracovaly asi jen po určitou dobu v roku, pravděpodobně
v zimě, kdy se venkovští kováři nemuseli věnovat práci na
svém
vlastním
hospodářství.
Některé
kovářské
práce
byly
prováděny hned poblíž hutnických pecí. Dokladem toho jsou
nálezy tzv. kovářských štítků. Jejich účelem bylo chránit měch
před
žárem
kovářské
z žáruvzdorného jílu. bez
výhně
a
byly
vyrobeny
Hutě byly na rozdíl od těch velkomoravských založeny předchozího
dílny
a
haldy
plánování,
odpadu
se
pece
byly
shromažďovaly
rozložené hned
po
ploše
poblíž
pecí.
Hutníci, kteří do střední části Moravského krasu přicházeli, nebyli způsob
potomky
výroby.
dmýcháním
velkomoravských
Používali
vzduchu
a
více
hutníků
nadzemní či
pec
méně
a
neznali
šachtovou
zahloubenou
jejich
s umělým
nístějí,
jednoduchý typ, který se objevuje v celém průběhu vývoje hutnictví železa a z této konstrukce čerpalo i hutnictví
moderní. Produktivita těchto pecí však byla mnohem nižší než produktivita technologicky vyspělých pecí velkomoravských.
K nejdůležitějším dílnám této doby patří dílna v lesní
trati Padouch v katastru obce Habrůvka. Dílna se rozkládá v zalesněném terénu, na opačném svahu než leží Býčí skála, v bočním údolí při silnici Josefov – Olomučany při lesní cestě
do
Habrůvky.
Byla
založena
na
mírném
svahu,
mezi
potokem na jeho úpatí a rozsáhlým rudným polem, které se rozkládalo asi 160 m od dílny výše po svahu. Tam bylo také při stavbě silnice objeveno ložisko mastného přilnavého jílu
žlutočervené barvy, stejného typu jako byl jíl používaný při výrobě
dyzen
a
výstavbě
stěn
pecí.
Mezi
rudným
polem
a
dílnou byly také objeveny pozůstatky po milířování dřevěného
uhlí. Kromě toho byl v dílně objeven kovářský štítek popsaný
výše
a
podkova,
svědčící
prováděny i kovářské práce. 1968
o
tom,
že
na
lokalitě
byly
První fáze výzkumu probíhala na této lokalitě v letech –
1969,
v roce
1975
byly
objeveny
díky
izometrické
anomálii pozůstatky nadzemní šachtové pece s mělkou nístějí.
Kvůli zalesnění nemohla být huť zkoumána v celém rozsahu. Díky nálezům keramiky lze hutnickou dílnu datovat do druhé poloviny 10. století a na počátek 11. století.18) Pětice
výzkumu
nadzemních
hutnické
dílny
šachtových
pecí
v Olomučanech
byla
na
nalezena
parcele
při
951/2
a
951/3 v Růžové ulici. Nález byl učiněn roku 1969 při stavbě rodinného občané.
domku
Tyto
a
pece
archeology se
na
vyznačovaly
něj
upozornili
kotlovitě
místní
zahloubenou
nístějí. V areálu dílny se dále našly jámy po těžbě jílu a písku,
skládky
pražené
železné
rudy,
železná
výhňová
lopatka, fragmenty dyšnové cihly a úlomky rotačního brusu. Huť je stejně jako dílna v Padouchově datována od poloviny 10. do začátku 11. století.
V Olomučanech č.p. 171 byly nalezeny i další pozůstatky
hutnické činnosti. Jedná se o strusku, fragmenty dyzen a výmazů ze stěn pecí, struskový roubík ze zahlcené dyzny a sedm zlomků keramiky (Souchopová 1986). Tento nález ovšem
není úplně průkazný, neboť nepochází přímo z archeologického
výzkumu, ale byl přinesen občany Olomučan. Výskyt strusek mohl být způsoben i tím, že na zahrady byla někdy z okolních lesů
přivážena
tzv.
„černá
hlína“,
nalezena
hutnická
která
z kulturních vrstev dávných hutnických lokalit. V roce
straně
1972
lesní
byla
odbočky
naproti
studánce
dílna
U
pochází
ležící
srnce
po
(polesí
Olomučany, lesní odd. 86/1), při Doubské lesní cestě, která
vede zkratkou z Adamova do Olomučan. Dílna leží kousek od velkomoravské dílny (lesní odd. 86/2) popisované v předešlé kapitole, avšak ta je situována na východ od odbočky, kdežto mladohradištní dílna leží na západ od odbočky. Na to, že se jedná o dvě různé dílny z různých časových období se přišlo díky
chronologicky
odlišným
nálezům
keramiky.
Hutě
nepracovaly kontinuálně, ale nezávisle na sobě, vždy jen po
tu dobu, než bylo v jejím okolí vykáceno dřevo na milířování uhlí. Když vyrostl v místě hutě po 50 až 100 letech nový les, hutníci se mohli vrátit zpět.19)
Další mladohradištní hutnická dílna v polesí Olomučany
(lesní
odd.
z Olomučan.
89)
byla
Lokalita
leží
objevena
v roce
v místech
U
1971
nové
občanem
školky
nad
potokem na stráni přivrácené k severu. V místě byly nalezeny
kromě strusky tři zlomky keramiky a kus výmazu ze stěny pece.
Olomučanští
občané
upozornily
archeology
i
na
další
třetinách
cesty
lokalitu opět v polesí Olomučany (lesní odd. 100), která se nachází
na
jižním
svahu,
asi
ve
dvou
z Olomučan k Novému hradu. Byly zde objeveny pouze skládky železné
pražené
rudy,
45
dyzen,
keramika,
struskové
bochníkovité slitky, zbytky výmazů ze stěn pecí a ploché železné trojúhelnikovité destičky.
Hutnická dílna v polesí Olomučany, lesní odd. 107 se
nachází při levé straně silnice vedoucí z Olomučan k Novému
hradu před odbočkou do Adamova u výzkumné lesnické stanice. Byly
zde
nalezeny
dva
kusy
výmazu
ze
stěn
surové rudy, tři zlomky keramiky a pět dyzen.
pecí,
kousky
Jediná raně středověká huť, která neležela ve střední
části Moravského krasu, byla nalezena roku 1976 v Babicích nad
Svitavou.
Nálezy
se
vyskytovaly
na
dvou
místech:
u
hájenky, asi 80 m od budovy, a ve žlíbku, ve vzdálenosti asi
300 m od hájenky. Lokalita byla datována jen podle nálezu dyzen.
8.6 Středověké a novověké železářství (13. století -
současnost) ve
Období nejstaršího hutnictví v Moravském krasu skončilo
12.
století.
novinek
které
Vrcholný
navždy
v Moravském krasu. Zhruba
vzestup
od
13.
(zakládání
středověk
změnily
století měst,
postup
zažívá
s sebou
výroby
přinesl železa
středověká
specializace
řadu
nejen
společnost
řemesel,
pokrok
v zemědělství a růst spotřebních nároků) a z toho vyplývá i
větší potřeba železa. Malé šachtové redukční pece přestali vyhovovat nárokům středověké společnosti a tak začaly být při zpracování železa používány jednoduché stroje. Původní technologie přímé výroby železa zůstala nezměněna. Po
vytavily
zavedení tak
výkonějších
větší
hroudu
měchů
železa
se
pece
kterou
už
zvětšily
a
zpracovával
mechanický buchar – hamr (později se tento název přenesl na
celou huť). Tento typ pece byl v českých zemích ve druhé polovině 16. století nazýván dýmačkou. Měchy a hamr hnalo
vodní kolo. To bylo ze začátku stavěno na spodní vodu a teprve později se začala uplatňovat konstrukce na svrchní vodu,
která
byla
energeticky
výhodnější,
ale
také
složitější. Díky tomu mohly být hamry budovány i na méně vydatných tocích.
obr.8.6.1: Středověký hamr podle G. Agricoly
Středověké železářské hutě byly již
dokonce manufakturou, protože zaměstnaly spoustu
specializovaných
pracovníků
–
dělníků, havířů, uhlířů, vozků, dýmačů, šmelcířů, hamerníků a podlévačů. V čele huti stál šafář nebo hutní písař. Nezměnil
se
však
význam
dostatku
dříví pro výrobu dřevěného uhlí, které
bylo až do období průmyslové revoluce jediným užívaným palivem. Tavba trvala 8 –
12
hodin.
Vyrobená
železná
Před
dalším
zpracováním
houba
(plik)dosahovala hmotnosti až 250 kg a byla vylamovaná ze spodní
části
pece.
musela
být
rozdělena na menší části, aby s ní bylo možno manipulovat. Jak
již
železa
bylo
se
napsáno
nezměnil.
výše,
charakter
Z hroudy
se
pochodu
při
uvolňovala
výrobě
struska
vyhříváním ve výhni, aby se po rozdělení na více kusů hrouda kováním
pod
polotovar,
hamerským
určený
kladivem
k dalšímu
svařovala
zpracování.
v homogenní
Nejčastějším
polotovarem byly tzv. šíny nebo ploché tyče. Tvrdé železo se díky složení železných rud podařilo vyrobit jen výjimečně. Mezi
12.
století
a
polovinou
14.
století
nemáme
v Moravském krasu žádné pozůstatky po zpracování železa. 8.6.1 Althamr
První
písemnou
zmínkou
o
hamru
na
území
Moravského
krasu jsou dvě listiny z roku 1506, které povolují opravu
poškozeného hamru na novohradském panství. Hamr byl nazýván „V lukách“ nebo také „Althamr“, dnes se používá spíše název Althamr.
Stál
v Josefovském
údolí
při
Křtinském
potoce,
jehož energii využíval, asi v polovině mezi hutí Františka a
Býčí skálou. Roku 1549 a roku 1568 je již zmiňován jako pustý. Čistě teoreticky mohl být Althamr v provozu znovu
roku 1712, kdy vrchnost zřídila v údolí nad lokalitou dva rybníky pro zajištění jeho provozu.20)
8.6.2 Adamovské železárny a strojírny
V šedesátých letech 16. století vznikl na novohradském
panství
další
hamr,
a
to
v místech
dnešního
Adamova,
nazývaného původně Hamry. Byl založen při řece Svitavě a spolu s ním tu vznikl i hamerský dvůr s domky pracovníků, později
osada.
Roku
1604
se
hamry
dostali
do
majetku
Lichtenšteinů a roku 1732 byla osada Hamry ustanovena jako samostatná
obec
vrchnostenského
se
úřadu
svou
vlastní
v Pozořicích
obecní
dostala
správou
úřední
a
od
název
Adamov (Adamsthal) po Janu Adamovi Ondřeji z Lichtenšteinu. Podle
v Adamově
rozpočtu
vysoká
pec,
panství ta
je
z 25.
znovu
8.
1632
zmiňována
existovala
roku
1687.
V letech 1679 – 1690 zde byly vystavěny nové hamry. Od roku 1680 zde pracovaly dvě vysoké pece a také dvojice kujnících výhní.
Již koncem 17. století se mezi produkty hamru v Adamově
objevila tzv. tvarová litina a litina odlévaná do písku. Šlo
většinou o dělové koule odlévané přímo z vysoké pece, kromě
toho byly vyráběny i ruční granáty. Od třicátých let 18. století
odebíral
litinové
koule,
značnou
část
kartáčové
koule).
produkce
erár
Zvýšená
(kanóny,
potřeba
litiny
vedla k reorganizaci hutní výroby a k založení nové vysoké pece (huť Františka) v Josefovském údolí. (1.
Po vybudování železnice mezi Brnem a Českou Třebovou
1.
V roce
1849)
1862
k vybudování Adamovské
počaly
došlo
adamovské
k velké
strojírny
strojírny
reorganizacemi
nejdůležitějších
na
během
spojené bych
přestavbě výrobu
se
zde
hamry
své
nabývat
na
významu.
hospodářských
strojů.
tamních
existence
změnou
uvedl
železáren
prošly
četnými
vlastníků.
Daimlerovy
a
závody
Z těch Vídeň
(1918 – 1920); Novák a Jahn, pobočka škodových závodů (1929
– 1939) nebo také Hermann Göring Werke (1939 – 1945) a další.
Po
první
i
druhé
světové
válce
patřily
Adamovské
strojírny mezi přední podniky v naší republice. Největší
jejich rozkvět začal zejména od roku 1964, kdy hlavní náplní výroby se staly tiskařské stroje a čerpací technika. Dne 1.
května 1992 byly strojírny přeměněny v akciovou společnost s názvem
v Adamově
Adamovské a
Blansku
strojírny, (ADAST
a.s.
Adamov).
Adamov,
Přestože
se
závody
společnost
v nedávné době prošla ekonomickou krizí, dokázala se s tímto těžkým
obdobím
vyrovnat
a zrevitalizovat
vlastníkem investiční skupinou Penta.21)
pod
novým
8.6.3 Huť Františka
Jak již bylo napsáno výše, zvýšená potřeba litiny v 17.
století vedla k založení nové huti v Josefovském údolí –
huti Františka. V různých písemných materiálech se můžeme
setkat i s názvy Stará huť u Adamova nebo Františčina huť.
Také datum vystavění vysoké pece není úplně jasné a tak se můžeme setkat s daty 1754 (např. Průvodce Moravským krasem 1991), 1748,
na
internetu
v brožuře
datován
před
je
v různých
technického
koncem
roku
muzea
1732.
odkazech je
vznik
Nejčastěji
uvedeno
je
vysoké však
vysoké pece uváděn někdy před koncem roku 1746.
datum pece
vznik
obr.8.6.3.1: Areál huti Františka ve dvacátých letech
20 st.
Ze
začátku
produkovala železo
k dalšímu
surové
určené
zpracování
zkujňováním lité
huť
a
tzv.
zboží.
1771
byly
kamnové hlavně
Roku
vyráběny
desky
a
vojenský
materiál. V osmdesátých letech 18. století vyráběl podnik 7,5%
moravské
produkce
železa.
V roce
1793
došlo
v huti
k požáru, při němž byla zničena většina výrobního zařízení. Výrobní objekty byly obnoveny a pec byla z podnětu správce
železáren přestavěna a provoz uveden na vyšší technickou úroveň.
Většímu
rozšíření
výroby
bránil
nedostatek
století
krizi,
kdy
dřeva
potřebného pro výrobu dřevěného uhlí a huť Františka tak zažívá
na
začátku
19.
uvažovalo o jejím úplném zrušení.22)
se
dokonce
pec,
V letech 1846 a 1847 byla radikálně přestavěna vysoká která
byla
vybavena
čerpací
tůní
a
zařízením
pro
předehřívání dmýchaného větru. V pracovním prostoru pece tak bylo možno dosáhnout vyšší teploty. To se příznivě projevilo
na produkci železa. Od čtyřicátých let 19. století se podnik stále více orientoval na výrobu litiny. obr.8.6.3.2: Huť Františka V polovině
století
19.
byly
vysoké
peci
druhé
tavení
při
zřízeny
dvě kuplovny pro tzv. bylo
(zde
přetavováno
surové
k odlévání slévárně
železo
při
ve
huti).
To vedlo ke zkvalitnění litého zboží. Vybudování železnice, které
již
bylo
popisováno
v souvislosti
s adamovskými
strojírnami také příznivě ovlivnilo další rozvoj výroby, ale
i tak se díky nutnosti používat dřevěné uhlí jako palivo pro
vysokou pec stával provoz huti nerentabilním, a to společně se zastaráváním používané technologie a hospodářskou krizí v sedmdesátých letech 19. století vedlo k uzavření huti. V roce
1872
byly
postaveny
obě
menší
pece
sloužící
k výrobě vápna, při jejichž vytápění bylo taktéž využíváno kychtových plynů z vysoké pece. Podnik měl však stále větší potíže s opatřováním dřevěného uhlí, takže ceny vyrobeného
železa
narůstaly,
zatímco
konkurenční
podniky,
které
využívaly k produkci surového železa kamenného uhlí, mohly
ceny snižovat. V roce 1877 byl proto provoz ve vysoké peci zastaven a nebyl již nikdy obnoven. Veškeré výrobní aktivity se přesunuly do Adamova. Do
dnešních
dnů
se
z bývalé
lichtenštejnské
huti
Františka dochovalo torzo vysoké dřevouhelné pece, dvou pecí vápenických budovami,
a
dalších
které
výrobních
pocházejí
z 18.
objektů a
19.
spolu
s obytnými
století.
Právě
dochované objekty byly důvodem k vyhlášení huti v roce 1971
kulturní památkou umístěnou v památkové rezervaci. V témže roce
byla
zahájena
rekonstrukce
areálu,
který
převzalo Technické muzeum v Brně a vlastní ho dodnes. 18.
května
Mezinárodního
dne
1984
se
muzeí
uskutečnilo
slavnostní
u
později
příležitosti
otevření
expozice
železářství ve Státní technické rezervaci huť Františka. Huť
Františka
je
nejstarší
vysokou
pecí
Evropě a také jednou z nejlépe zachovaných pecí.
ve
střední
Areál huti
je využíván i k příležitostným experimentálním a ukázkovým
tavbám v replikách slovanských železářských pecí. Výsledkem všech
těchto
z nejznámějších
aktivit
památek
se
stala
Moravského
huť
symbolem železářství v této oblasti.
krasu
8.6.4 Blanenské železárny a strojírny Roku
1698
byl
na
řece
Punkvě
Františka a
majiteli
i
jednou
jakýmsi
blanenského
panství Gellhorny založen první hamr, který se stal základem pro pozdější průmyslový rozvoj Blanska. V první polovině 18.
století pracovaly při Punkvě již dva hamry (kovárny) a jedna
šmelcovna (huť). Vyráběly se zde kotle, kovadliny, řetězy, hřebíky a jiné nářadí. Roku
1766
přešli
hamry
k novým
majitelům
panství
–
starohraběcí rodině Salmů, kteří získali i hamr v Doubravici a
huť
v Jedovnicích.
s rozmachem
výroby
a
Následující
budováním
nových
období
podniků
je
spojeno
(válcovna,
strojovna). Byla založena řada hutních podniků vybavených vysokými
dřevouhelnými
pecemi
–
Mariánská
huť
v údolí
Punkvy, Rosoldina huť ve Vranové lhotě a přestavěna Hugova
huť u Jedovnic. Ve slévárnách byly zbudovány kuplovny pro druhé
tavení
a
při
vysokých
pecích
pracovala
řada
zkujňovacích výhní (Robertova huť, huť Paulinka, Kněžnina a Karlova
huť).
V roce
1847
byly
železárny
rozšířeny
o
Starohraběcí huť v údolí Punkvy a nakonec byla v údolí řeky Svitavy vystavěna v roce 1855 Klamova huť. V držení
Salmů
byly
V první
polovině
19.
„školou
moravskoslezského
blanenské
století
železárny
patřily
130
let.
k největším
a
nejvýznamějším podnikům v českých zemích a byly též zvány železolitectví“.
Vedle
litiny
komerční a stavební se v Blansku od 30. let 19. století začala produkovat i litina strojní. Ve druhé polovině 19. století
však
byla
výroba
surového
železa
pod
tlakem
konkurence s moderními vysokými koksovými pecemi ukončena a
roku 1896 přešli železárny pod pražskou firmu Breitfeld & Daněk.
Nový majitelé začali v Blansku budovat již strojírenský
závod
s vlastními
soustředili
na
slévárnami.
kotle,
mlýnské
a
Výrobní
aktivity
potravinářské
litinové vany, radiátory a vodní stroje.
se
stroje,
V roce
1927
byl
podnik
začleněn
do
koncernu
Českomoravská – Kolben – Daněk, a.s., n.p. Výroba se začala specializovat na vodní turbíny a další energetická zařízení, mlýnské,
potravinářské
a
dřevoobráběcí
chemická zařízení a komerční litinu.23)
stroje,
kotle,
Roku 1950 vznikl samostatný národní podnik ČKD Blansko.
Dochází
k dalšímu
rozšiřování
metalurgických
i strojírenských provozů. Podnik se specializuje na výrobu vodních
strojů,
metalurgie.
Po
těžkých
obráběcích
politických
strojů
a ekonomických
a strojírenské
změnách
v roce
1989 byla roku 1991 založena akciová společnost s názvem ČKD
Blansko, a.s., která je nyní plně zprivatizována. V roce 2001 vznikla nová společnost ČKD Blansko Strojírny, a. s. a v roce 2003 získala nového vlastníka Arthur, Bradley & Smith Ltd. (Londýn, Velká Británie).
23)
8.6.4.1 Klamova huť
Klamova huť, tzv. Klamovka, je jedinou hutí na bývalém
blanenském salmovském panství, která se zachovala do dnešní doby. Byla vystavěna v letech 1853 – 1857 při řece Svitavě,
podél dráhy, v místech, kde původně (roku 1763) stával mlýn a později zde vznikl hamr. Huť tvořila vysoká koksová pec, dvě kuplovny a slévárna. V roce
1923
byl
provoz
huti
z ekonomických
důvodů
zastaven a výrobní program převeden do Starohraběcí huti. Po
zrušení slévárenské výroby byla v objektu vybudována vodní
elektrárna, která byla v provozu od roku 1931 až do roku
1966. Od roku 1953 se objekty Klamovy hutě staly součástí výzkumného ústavu vodních strojů n.p. ČKD Blansko, od roku
1988
byla
Blansko.
v objektu
umístěna
i
svářečská
škola
obr.8.6.4.1: Klamova huť na počátku 20. st. byla
Od
a.s.
roku
část
ČKD
1994
objektu
přeměněna
na
výstavní a prodejní expozici
blanenské
umělecké litiny. Po zkušební v roce
1966
Blansko.
byla
část
V současné
prostor
době
je
odstěhování stanice
vodních
věnována
strojů
archivu
majitelem
a.s.
Klamovy
ČKD
hutě
společnost ČKD – Slévárna uměleckého lití, s.r.o. Blansko. V roce 2001 byla zrušena prodejna a expozice. 8.6.4.2 Karlova huť
obr.7.6.4.2: Karlova huť na počátku 19. st. Karlova
vystavěna údolí
v místech
huť
v horní
říčky
byla
části
Punkvy
zvaných
Arnoštovo údolí na místě bývalé
papírny,
jejíhož
náhonu využívala. V roce 1843
jedinou
byla
vybavena
zkujňovací
výhní. Byla zrušena po přeorientování výroby na odlitky ze šedé litiny.
8.6.4.3 Huť Paulinka Areál
jedné
z pěti
hutí
salmovských
železáren,
dnes
část strojíren ČKD Blansko, leží při ústí říčky Punkvy do Svitavy.
obr.7.6.4.3 Huť Paulinka na počátku 19. st.
Huť byla vystavěna na
místě
později
bývalého
mlýna
železného
Roku
1846
zkujňovací
a
hamru.
měla
4
výhně,
roku
instalován
parní
1866 6 výhní. V roce 1893 zde
byl
buchar.
Roku
1897
bylo
původních pět vodních kol nahrazeno Francisovou turbínou, která byla roku 1932 vyměněna za Kaplanovu turbínu k výrobě elektrické energie. Na konci 19. století byl objekt využíván jako slévárna a od počátku 20. století jako strojírna.
Z objektu se do dnešních dnů zachovaly haly s průčelými
s klasicizující profilací. 8.6.4.4 Mariánská huť Mariánská
v Blansku energie
huť
byla
nejstarší
využívala.
Huť
byla
a
nacházela
se
na
pravém
z hutních
břehu
orientována
zařízení
Punkvy,
jejíž
především
na
uměleckou litinu. V roce 1873 byla přestavěna dřevouhelná
vysoká pec na vytápění koksem a takto pozměněna vyráběla litinu až do roku 1896, než byl i její provoz ukončen. obr. 8.6.4.4 Mariánská huť na počátku 19. st.
V letech 1893 až 1896
to byla jediná a poslední vysoká
pec
pracující
v Salmových podnicích.
8.6.4.5 Kněžnina huť Poslední
z pětice
salmovských hutí v Blansku
stávala v místech dnešního
ředitelství ČKD Blansko v dolní části Arnoštova údolí. Huť zde pracovala od čtyřicátých let 19. století do jeho konce.
Byla vybavena zkujňovacími výhněmi sloužícími k zpracování surového železa vyrobeného v blízké Mariánské huti. 8.6.5 Hugova huť
Hugova
Salmova
huť
huť)
(v
byla
některých
založena
pramenech
roku
1746
je
uváděna
hrabětem
jako
Antonínem
Salmem v místě dnešní pily v Jedovnicích. Jednou z hlavních
pohnutek její výstavby byla snaha upotřebit velké množství dřeva po velkých polomech z roku 1739.
obr.8.6.5:
Hugova
huť na počátku 19 st. Součástí
hutě
byly
dvě kuplovny a slévárna.
Struska byla vyvážena na
haldu ve žlíbku u Rudického propadání, který dodnes nese název
ve
struskách
a
zbytky
strusky
zde
dodnes
můžeme
nalézt. Huť vyráběla šedou litinu a v menší míře i další druhy železa. Koncem 19. století huť zanikla stejně jako
hutě v Blansku. Posledním zbytkem huti je opěrná kamenná zeď nad levým břehem Jedovnického potoka. Ve zdi je patrný otvor
tunelu – podzemního náhonu, kterým byla do huti přiváděna voda z rybníka Floriánek. Ústí ručně ražené štoly dlouhé několik desítek metrů je v blízkosti stavidlového uzávěru.24)
IX. Projekt Cesta železa Moravským krasem Projekt
mezinárodního mezinárodní
z iniciativy jejichž
Cesta
železa
Moravským
programu
Evropské
rakouských
železářů,
program
záměrem
vznikl
bylo
cesty
před
vytvořit
krasem
více
než
součástí
železa.
dvaceti
archeologů
síť
je
a
důležitých
Tento lety
metalurgů,
lokalit,
jakýchsi milníků reprezentujících cesty, jimiž se evropské železářství v minulosti ubíralo. leží
Střední část Moravského krasu je uváděna pod číslem 7 a na
východní
trase
vedoucí
z norského
Trondheimu
do
Maďarska. Stanice Evropská cesta železa - naučná stezka s názvem Cesta železa byla veřejnosti slavnostně zpřístupněna dne 17. května 2003. Součástí
návštěvníky
železářských železářské
na
pěti
stezky
projektu
trasách
lokalitách
lokality
zdokumentovány naučné
tohoto
na
vedou
po
naučná
provází
Moravského
jsou
tzv.
je
podrobně
informačních
turisticky
po
stezka,
která
nejvýznamějších
krasu.
popsány
panelech.
značených
Významné
a
obrazově
Pěší
trasy
cestách
a
veřejných komunikacích a velkou část trasy lze absolvovat i na kole. 1.
trasa Blansko má zastávky Blansko, Klamova huť
2.
trasa Olomučany má zastávky Olomučany, Padouch,
a huť Paulinka Milířiště,
hutě
u
Kukačky,
huť
u
pinkoviště Vystrčená a zaniklá ves Polom
Srnce,
3.
4. 5.
trasa Rudice, Jedovnice má zastávky Jedovnice, Hugova
huť,
Rudice,
jezírko U kapličky trasa
Křtiny,
trasa
Adamov
Žegrov,
Habrůvka
má
Habrůvka, Elise a Panské boudy skálou,
huť
má
zastávky
Františka,
Černé
hlíny
zastávky
Adamov,
Althamr,
Babice nad Svitavou a Malá Macocha
Nad
Býčí
a
Křtiny, Bílou
skála,
X. Současná muzejní prezentace historie železářství v Moravském krasu V současné době jsou tomuto tématu věnovány 3 expozice.
Nejstarší
z nich
se
vývojem
je
expozice
muzea
v Blansku
umístěná
v prostorách blanenského zámku. Tato archeologická expozice zabývá
hutnictví
železa
na
celém
území
České
republiky od jeho počátků až do středověku s přihlédnutím ke specifice
blanenského
regionu.
K
dokumentaci
je
použito
nejen modelů a fotografií všech významných nálezů, ale i
ukázek kdysi užívaných pecí, které byly vyzdviženy z terénu a konzervovány.
Tato expozice je však podle mého názoru již zastaralá,
neboť vznikla v roce 1985 aby dokumentovala velmi významné objevy učiněné archeologickým oddělením muzea v Blansku a
zdaleka nevyhovuje dnešním požadavkům na muzejní prezentaci a také současnému stavu poznání. V době vzniku byla jedinou a jistě i zajímavou a aktuální prezentací historie těžby a zpracování
přinejmenším
železa
komunistického
úsměvné
režimu
v Moravském číst o
krasu,
např.
ale
dnes
propagandistická
strojírnách
„chloubě naší socialistické vlasti“.
ČKD
Blansko
hesla
jakožto
obr.10.1: Expozice železářství v Technickém muzeu Druhá
historií krasu
zabývající
železářství
je
Technického je
expozice
věnována
umístěna
muzea
se
v Moravském
v Brně.
hutnictví
je
v budově
Expozice
železa
na
našem
území
od
počátků
znalosti
jeho
výroby
do
období
rekonstrukcí
výroby
průmyslové revoluce. Nejstarší fáze výroby je dokumentována nálezy
z
archeologických
výzkumů
a
založené na nálezech pozůstatků hutnických pecí. Pozornost
je věnována i objevu raně středověkého hutnického centra v Moravském krasu. Expozice
je
dle
mého
názoru
velmi
dobře
vizuálně
a
moderně řešená, výborné jsou i modely hamru a velké kusové pece
spolu
poněkud
s
ukázkou
nepřehledná
výrobků.
Celkově
z hlediska
obsahu,
je
však
kdy
se
expozice
návštěvník
trochu ztrácí v kontinuitě výroby železa. Rozsah expozice je
také velmi malý, to je však způsobeno tím, že hlavní muzejní prezentaci
historie
železářství
má
Technické
muzeum
umístěnou v budově u huti Františka (bývalé modelárně).
Expozice v huti Františka se věnuje hutnictví železa na
našem
území
současnosti.
od
počátků
Velká
část
znalosti
expozice
jeho
se
výroby
pak
až
věnuje
do
raně
středověkému hutnickému centru ve střední části Moravského krasu.
Popisky
a
fotografie
jsou
doplněny
praktickými
ukázkamy nálezů z raně středověkých pecí i jejich okolí,
modelů pecí a hamrů, velkým měchem a dalšími. Expozice je přehledně
kontinuity
a
systematicky
výroby
železa.
rozdělena Celkové
do
dvou
zpracování
pater
podle
expozice
velmi přehledné a pro návštěvníka snadno pochopitelné. také
je
V areálu huti Františka si lze samozřejmě prohlédnout
pecí,
vysokou ve
pec
kterých
a
expozici
rekonstruovaných
příležitostně
Technické
provádí experimenty s účastí veřejnosti.
hutnických
muzeum
v
Brně
XI. Návrh doplňkového programu k expozicím týkajících se historie železářství v Moravském krasu Protože
kromě
experimentálních
taveb
pořádaných
Technickým muzeem v Brně v areálu huti Františka, případně v areálu větrného mlýna v Rudici nebo v prostoru blanenského
zámku nejsou k uvedenému tématu pořádány žádné akce, rozhodl
jsem se vytvořit návrh takového doplňkového programu. Cílem,
který jsem si stanovil, je navrhnout program určený různým organizacím, které se zabývají prací s dětmi ve věku zhruba
od 10 – 15 let (Děti Země, Brontosaurus, Skaut, Pionýr, občanské sdružení Pre prírodu, občanské sdružení Koza atd.).
Program by mohl být také součástí např. příměstského tábora a lze jej doporučit i školám, u nichž by navazoval na učivo dějepisu.
V tomto ohledu se jeví jako ideální spolupráce s hnutím
Brontosaurus, které by mělo dostat příští rok do vlastnictví
areál Švýcárny. Tento areál se nachází za huťskými obytnými
domky u huti Františka v Josefově. Vlastní budova Švýcárny je jednoposchoďová stavba, kde v současnosti funguje sezónní restaurace a ubytování. Hnutí
projekt
Brontosaurus
celoročního
by
mělo
programového
získat
centra
tuto
dětí
budovu a
jako
mládeže.
Jedná se o společný projekt více základních článků tohoto hnutí
(hlavní
garant
a
realizátor
celého
projektu
je
základní článek hnutí Brontosaurus Modrý kámen) zaměřený na získání objektu od Fondu dětí a mládeže ČR a zajištění jeho provozu a oprav. Centrum má být určeno jak pro činnost Hnutí
Brontosaurus, tak i dalším organizacím dětí a mládeže nebo pracujících s dětmi a mládeží. 11.1 Forma programu:
Cílem tohoto doplňkového programu je ukázat dětem (a
nejen
jim)
že
Moravský
kras
není
jen
propast
Macocha
a
jeskyně, ale že tato krajina je historicky velmi úzce spjata s výrobou železa a že i těžba a zpracování železné rudy tuto krajinu výrazně formovaly. Žijeme
pasivita, (pasivní
v době
která
konzum
značného
se
komfortu,
projevuje
televizní
jehož
zejména
zábavy),
ale
důsledkem
v oblasti i
v
je
zábavy
přístupu
k
informacím a v netečnosti k problémům kolem nás. Aktivní přístup není bohužel příliš podporován ani ve školách, které stále fungují zejména na principu mechanického učení.
Doplňkový program popisovaný dále je koncipován jako
forma zážitkové pedagogiky. Zážitková pedagogika klade důraz
na aktivitu ze strany „žáků“ (uvozovky jsou zde proto, že není cílena jen na žáky v klasickém školním smyslu, ale na
kohokoli, kdo se chce učit). Zážitková pedagogika využívá učení prostřednictvím zážitku, prožitku, učení na základě vlastní
zkušenosti.
Záměrně
vyvolává
situace
vedoucí
k
získání zážitku a posléze vybízí k introspektivnímu zkoumání
vlastních pocitů, postojů, zkušeností a možností poučení. Hlavní
rozdíl
mezi
rekreačním
zážitkem
zážitkem tkví právě v této zpětné vazbě. říci
a
pedagogickým
Protože je však toto téma dosti odborné a troufám si pro
velkou
většinu
dětí
a
mládeže
školního
věku
i
faktograficky ne příliš zajímavé, chtěl bych jim toto téma
zpřístupnit co možná nejnázornější a nejpraktičtější formou.
Protože všichni lidé se nejsnáze učí hrou, rozhodl jsem se program koncipovat jako zábavně – naučný, při němž by děti viděli v praxi všechny důležité aspekty a lokality, které souvisí krasu.
s těžbou
Děti
stručnou princip
by
a
zpracováním
měli z tohoto
historii
tavby
doplňkového
železářství
železných
železné
rudy
programu
v Moravském
rud
v době
v Moravském
krasu,
Velkomoravské
pochopit
základní i
době
fungování hamrů, ale i zázemí hutí, život dávných hutníků a v neposlední
řadě
environmentální
výchovu,
na
kterou
je
v dnešní době kladen čím dál větší důraz a jež s prostředím chráněné
krajinné
souvisí.
Základem
železářství
železářských
oblasti
doplňkového
v Moravském
lokalitách
Moravský
programu
krasu
je
zejména
kras
bezprostředně
k expozicím
putování
střední
po
části
historie
významných
Moravského
krasu. Jednotlivé lokality (zastávky) jsou voleny tak, aby komplexně
reprezentovali
popisovanou
tematiku,
to
znamená
hutnické dílny z doby Velké Moravy, středověké a novověké hamry, pozůstatky po těžbě železné rudy, jeskyně a lesy. Na těchto
zastávkách
se
děti
seznámí
s tematikou
formou
hry
tematicky
kromě
odborného výkladu (samozřejmě přizpůsobeného cílové věkové skupině)
lokalitou.
také
Tyto
tematicky
zaměřené
hry
spjatou by
měli
s danou
dětem
prohloubit, upřesnit a prakticky ukázat danou problematiku. 11.2 Putování po dávných hutnických lokalitách
Putování se začíná na vlakovém nádraží v Adamově. Odtud
se po modré turistické značce vydá skupina směrem k Býčí skále. Cesta vede hlubokým Josefovským údolím převážně podél Jedovnického potoka.
1. zastávka – huť Františka Huť
Františka
je
od
vlakového
nádraží
v Adamově
vzdálena přibližně 3 km. Děti si prvně prohlédnou expozici umístěnou v budově u huti Františka s vysvětlujícím výkladem
a poté i samotnou vysokou pec. Program pokračuje ukázkou tavby v pecích z Velké Moravy. Pedagogický pracovník dětem nejdříve vysvětlí celý postup tavby od dolování železné rudy až
po
vyjmutí
vyzkouší
houby
některé
z pece
úkony
a
posléze
spojené
si
s tavbou
děti
rudy
prakticky –
např.
dmýchání měchem, stavbu pece z jílu a písku, pražení železné rudy
apod.
opatrnosti.
Při
těchto
činnostech
je
třeba
dbát
zvýšené
Tavbu v pecích mohou provádět jednak pracovníci muzea,
jednak (např.
spolek
zabývající
Společenství
Rodná
se
životem
a
kulturou
Slovanů
víra).
S těmito
sdruženími
dávných
hutníků,
kteří
a
spolky je spojena i následující činnost, která má za úkol seznámit
děti
se
životem
v této
oblasti žili a pracovali. Děti si mohou prohlédnout, jak chodili staří hutníci ustrojeni, jak se bavili, jaké měli rituály a obřady, jak se stravovali.
Děti sami by se zúčastnili obřadu vítání boha Jarovíta
(oslava příchodu jara). Ten probíhá následovně: účastníci stojí okolo posvátného kruhu v jehož středu je idol Jarovíta a kde se smí pohybovat jen ten, který obřad provádí. Při
obřadu jsou vhozeny do ohně obětiny, jako symbol pokorné
úcty
oběti
před
silami,
přítomní
přísahy)
říkaje:
Jarovíte
pokorně
po
které
Já
Jarovít
jednom
slavnostně
..(osobní
vzdát
zosobňuje.
úctu.
jméno)..
Nakonec
Po
provedení
připíjejí přišel
obřadu
je
(forma
jsem
ti
Jarovít
požádán o příznivou věštbu a na posvátném štítu vmeten los. Nedílnou
zápolení.
součástí
Nejstarší
a
slovanských
oslav
nejprestižnější
byly
souboje
soutěží
a
jarních
slavností byl hod balvanem. Balvan o váze , která záleží na
stáří dětí, může být vržen jakýmkoliv způsobem bez pomoci náčiní
důležitá
ze
započítává
i
stanoveného technika
se
místa.
hodu.
nejlepší
z
Vedle
Soutěž
výsledků.
síly
probíhá Vítěz
úcty a honosí se titulem "Největší silák".
účastníka
dvoukolově
soutěže
je a
požívá
Další soutěží, kterou by si mohli děti samy vyzkoušet,
je lukostřelba. Lukostřelba je technicky náročná soutěž , ve
které soutěžící pomocí svého nebo zapůjčeného luku pěti šípy
zasahuje terč ve vzdálenosti 15 kroků. Pětice těch, kteří nastřílí zápolí
využívá
nejvíce
tentokrát v
tomto
bodů
na
postupuje
vzdálenost
zápolení
do
18
účastník
finále
kroků.
soutěže,
Více
soutěže
než
kde
sílu
obratnost
a
schopnost ovládat tuto prastarou střeleckou zbraň, oblíbený válečný i lovecký nástroj. Vítěz soutěže se může honosit titulem "Jarovítův střelec".
Program je též možno doplnit např. o ukázky zápasů na
koních, soubojů s meči, slovanských tanců a další. Konkrétní
program vždy záleží na domluvě se spolkem nebo sdružením, s jehož spoluprací bude tento program realizován. 2. zastávka – Býčí skála
Od huti Františka skupina pokračuje v cestě Josefovským
údolím
po
modré
turistické
znače
směrem
k jeskyni
Býčí
skála. Asi uprostřed této cesty leží po pravé straně jeskyně
Jáchymka s mohutným hlavním portálem, kterou si děti mohou prohlédnout, pouze však hlavní dóm a je zde třeba dbát velké opatrnosti.
Jeskyně
byla
intenzivně
využívána
člověkem
k těžbě fosfátových hlín. Odtud pak pokračujeme až k jeskyni Býčí skála. Býčí
skála
je
jeskyně
známá
především
nálezem
tzv.
„pohřbu halštatského velmože“ jehož součástí byla i kovárna s bronzovými objevil
dr.
a
železnými
Jindřich
polotovary
Wankel.
a
Pedagogický
nářadím,
pracovník
kterou dětem
přednese historii Býčí skály a její vztah k výrobě železa a
poté po předešlé domluvě se ZO ČSS 6-01 (základní organizace
české speleologické společnosti 6-01) Býčí skála si děti prohlédnou
samotnou
jeskyni,
která
však
byla
poznamenána
budováním zbrojní továrny na konci II. světové války. obr.11.2: Jeskyně Býčí skála
Poté,
s okolnostmi
co
se
žáci
legendárního
seznámí objevu
a s teoriemi, vysvětlujícími tuto
záhadu, pokusí se sami navrhnout řešení pravěké tragédie a popsat,
co se tehdy podle jejich názoru vlastně událo. Každý žák dostane papír a na něm popíše jak pohřeb vypadal, jak byli lidé ustrojeni, jaký
příběh
se
v dávných
dobách
udál.
Tento
události. nabité
příběh
Tento
poznatky
myšlení. Na
konci
je
program
možno
velmi
v praxi, každý
doplnit dobře
fantazii
žák
žáků
nahlas
i
kresbami
z této
jejich
logické
svůj
příběh.
rozvíjí a
přečte
teoreticky
Pedagogický pracovník pak může přečíst, jak si halštatský pohřeb představoval jeho objevitel dr. Jindřich Wankel: „Dlouhý
a
slavnostní
průvod
se
pohyboval
osamělým
údolím, pomalu táhl neupravenou cestou, až dosáhl jeskyně.
Byl to pohřební průvod! Na dřevěném voze, okutém bronzovým plechem
a
železem,
ženy
dívky.
taženém
dvěma
oři,
ležela
mrtvola.
Následovali ozbrojení muži, kteří ve svém středu vedli četné a
Byly
krásné,
mladé,
v drahocenném
oděvu,
ozdobeny pestrými perlami ze skla a jantaru, se zlatými a bronzovými šperky; bohatý vlas byl vtěsnán do zlatých spon, na rameni skvěla spona třptící se zlatem a paže i nohy byly obepjaty zlatými a bronzovými náramky a kruhy. Truchlivě
vykračovaly a sledovalo je velké množství lidí se zásobou obilí, s obětními nádobami a se zvířaty určenými k porážce, aby
dali
náčelníkovi V Předsíni,
plody do
polní
hrobu.
magicky
práce
Před
a
hospodářství
jeskyní
osvětlené
spoře
se
průvod
milovanému zastavil.
vnikajícím
denním
světlem, byla přichystána hranice polen a vedle ní kamenný oltář, pak byla mrtvola i s vozem položena na hranici, která
byla podpálena. Oheň s praskotem vzplanul a osvětlil tmavou
jeskyni téměř denním jasem; osvětloval hrůzyplnou a úděsnou scénu, která nyní následovala. Ženy
s čeledí
byly
zavlečeny
dovnitř,
zbaveny
svých
ozdob a usmrceny, některým byly useknuty ruce, jiným rozťaty
hlavy a vraždilo se neúnavně, dokud nebyly úplně všechny oběti zabity; i koně byli rozsekáni na kusy a jejich údy
rozsety po jeskyni. Nádoby s obětními dary byli navršeny na
jednu hromadu a na vše bylo rozestřeno zuhelnatělé obilí. Když
bylo
po
pohřební
hostině,
navalilo
množství
lidu
obrovské balvany na mrtvoly i na celou předsíň jeskyně a nasypalo
na
ně
štěrk
s pískem,
aby
bylo
posvátné
místo
uchráněno před zneuctěním a byly zastřeny stopy po pohřbu; spolu s tím byly také zasypány stopy po bývalé kovárně. Byl to
pohřeb
náčelníka,
jejž
museli
jako
v zemi
Skýtů
následovat do hrobu i jeho ženy, čeleď a koně“. 3. zastávka – Padouch
Z Býčí skály se skupina vydá zpět po žluté turistické
značce k pinkovišti a huti na Padouchu. Lokalita se nachází v bočním údolí u lesní silnice Kočárová mezi Josefovem a Habrůvkou.
Zde
si
děti
mohou
prohlédnout
nepravidelně
rozložené nálevkovité jámy – pinky, pozůstatky po dolování železné rudy a na úpatí svahu, asi 160 m nad tímto kutacím polem
i
pozůstatky
mladohradištní
hutnické
dílny.
Po
odborném výkladu a seznámení se s lokalitou se děti rozdělí do skupin po dvou či třech lidech. Na jedno místo se umístí text
pojednávající
o
huti
a
pinkovišti
na
Padouchu
(lze
využít i informační tabuli z projektu Cesta železa Moravským
krasem), na druhé místo, vzdálené od prvního alespoň 30 m se umístí
volný
papír
(pro
každé
družstvo
jeden).
Úkolem
družstva je přepsat text na druhý papír, přičemž k přenosu mohou používat pouze svoji paměť.
Tato hra nutí děti spolupracovat, logicky a takticky
uvažovat a používat svoji paměť.
4. zastávka – Milířiště
Od Padouchu pokračujeme po žluté turistické značce na
zastávku Cesty železa Moravským krasem Milířiště. Dřevěné uhlí se pálilo v milířích, jejichž pozůstatky se nacházejí v blízkosti milířování
většiny
však
byly
hutnických na
území
dílen.
Moravského
Díky
rozsáhlému
krasu
vykáceny
téměř veškeré přirozené bukové porosty. Při výkladu by měl pedagogický
pracovník
věnovat
zvláštní
železářství na stav lesů v Moravském krasu. Poté
dostanou
děti
úkol,
aby
na
pozornost
vlivu
vymezeném
území
vyhledali a pojmenovaly všechny dřeviny, které zde najdou. Nalezené
dřeviny
si
zaznamenají
na
papír.
Pedagogický
pracovník pak dětem prakticky ukáže, které dřeviny se ve vymezeném prostoru nacházejí a probere s dětmi související
otázky (jsou zdejší lesy původní, co je to monokultura, jaký význam mají lesy apod.). Smyslem této aktivity je ukázat dětem vztahy mezi lidskou činností a přírodním prostředím. 5. zastávka – hutě u Srnce Od
zastávky
Milířiště
trasa
pokračuje
po
žluté
turistické značce přes Máchův památník s pěkným výhledem po Doubské
lesní
cestě
směrem
do
Adamova.
Asi
v polovině
Doubské cesty se nachází studánka U srnce a naproti ní, po obou stranách lesní odbočky, jsou situovány dvě hutnické dílny.
Po
shlédnutí
lokality
a
vysvětlujícím
výkladu
pedagogický pracovník ukáže dětem několik předmětů, které se
týkají provozu dávných hutí a prací s tím spojenou (např.
železné
lupy,
houby,
nístěje,
měchy,
kovářské
štítky,
motyky, železné dýky apod). Děti se rozdělí do skupin po dvou až třech a úkolem každé skupiny je popsat životní dráhu
jednoho vylosovaného předmětu – co je potřeba k jeho vzniku,
odkud pochází suroviny k jeho výrobě, jak dlouho byl předmět užíván
a
kým,
dráhy
předmětů
životnosti.
co
se
Pedagogický
stalo
efekt
užívaných
fantazie.
s výrobkem hry
dávnými
po
tkví
skončení
v poznání
hutníky
a
jeho
životní
v rozvoji
Od studánky U srnce skupina pokračuje po Doubské lesní
cestě na vlak do Adamova. 11.3
Obecné
údaje
o
trase
doplňkového
programu
k expozicím historie železářství v Moravském krasu
Trasa zde popsaná je dlouhá přibližně 13 km a vede
nenáročným
terénem
po
turisticky
značených
trasách.
Jednotlivá stanoviště jsou snadno k nalezení i díky jejich začlenění do projektu Cesta železa Moravským krasem. Značná část cesty je vedena přes zvláště chráněná území (národní přírodní
rezervace)
a
celá
trasa
je
součástí
chráněné
krajinné oblasti Moravský kras. Proto je nutné dodržovat
omezení, která s sebou pohyb v chráněných částech přírody přináší.
Doprovodný
program
výše
popsaný
je
nutno
považovat
pouze za návrh, který si každá skupina nebo organizace musí
upravit podle svých požadavků. Také schéma trasy není nutné
striktně dodržovat, ale je možno jej libovolně kombinovat, zejména výchozí místo trasy (např. hnutí Brontosaurus bude začínat ze své základny ve Švýcárně).
Program je také velmi náročný na přípravu a vyžaduje
náročnou organizaci zejména co se týká zajištění programu na stanovištích Býčí skála a huť Františka.
Závěr V současné době existují 3 expozice, které se zabývají
historií železářství v Moravském krasu. Nejstarší z nich je
umístěna v muzeu v Blansku, další se nachází v Technickém muzeu v Brně a v budově u huti Františka. K těmto
expozicím
byl
navrhnut
doprovodný
program,
který je zaměřen především na děti ve věku 10 – 15 let. Doprovodný program má charakter cesty po dávných hutnických lokalitách
stanovištích přiblížit
v Motavském děti
jim
plní
tuto
krasu,
různé
odbornou
kdy
úkoly,
na
které
tematiku.
Je
jednotlivých
mají
za
určen
cíl
jak
organizacím zabývajícím se prací s dětmi a mládeží, tak i školám a příměstským táborům. Tento
doprovodný
program
je
formou
zážitkové
pedagogiky, kdy je kladen důraz na aktivitu ze strany dětí a
využívá učení prostřednictvím vlastního prožitku. Děti by měli z tohoto historii
doplňkového
železářství
programu
v Moravském
pochopit
krasu,
základní
stručnou princip
tavby železných rud v době velkomoravské i v době fungování hamrů,
ale
i
zázemí
hutí,
život
dávných
v neposlední řadě environmentální výchovu.
hutníků
a
Resumé V této diplomové práci je popsán komplexní vývoj těžby
a zpracování železné rudy v Moravském krasu od nejstarších dob
až
po
expozicím
současnost.
železářství
Ke
třem
v současnosti
v Moravském
krasu
existujícím
je
navrhnut
doplňkový program, který je zaměřen především na děti ve věku 10 – 15 let.
Odkazy 1)
SOUCHOPOVÁ, Věra - MERTA, Jiří et al. Cesta železa Moravským krasem. 1. vyd., Blansko: Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. ISBN: 80-239-
2)
3)
4)
5)
0459-0, strana 18 - 23 MUSIL,
Rudolf
et
al.
Moravský
kras
–
Labyrinty
poznání. 1. vyd., Adamov: Jaromír Bližňák GEO program, 1993, strana 56 - 57 PLEINER,
hutnictví
Radomír.
v českých
1958, strana 31 – 38
Základy
zemích.
slovanského 1.
vyd,
železářského
Praha:
NČSAV,
Princip tavby [online]. [cit. 2005-05-28]. Dostupný z URL:
http://www.volny.cz/starahut/experimenty/popis.htm
SOUCHOPOVÁ, Věra - MERTA, Jiří et al. Cesta železa Moravským krasem. 1. vyd., Blansko: Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. ISBN: 80-239-
6)
7)
8)
9)
0459-0, strana 27
tamtéž, strana 86
PLEINER,
hutnictví
Radomír.
v českých
1958, strana 17 – 20
Základy
zemích.
slovanského 1.
vyd,
železářského
Praha:
NČSAV,
SOUCHOPOVÁ, Věra. Hutnictví železa v 8. – 11. století
na západní Moravě. 1. vyd., Praha: Academia, NČSAV, 1986, strana 80 – 81
SOUCHOPOVÁ, Věra - MERTA, Jiří et al. Cesta železa Moravským krasem. 1. vyd., Blansko: Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. ISBN: 80-2390459-0, strana 21
10) PLEINER,
hutnictví
Radomír.
v českých
1958, strana 98
Základy
zemích.
slovanského 1.
vyd,
železářského
Praha:
NČSAV,
11) SOUCHOPOVÁ, Věra. Hutnictví železa v 8. – 11. století
na západní Moravě. 1. vyd., Praha: Academia, NČSAV, 1986, strana 14
12) tamtéž, strana 15 – 18 13) MUSIL,
Rudolf
et
al.
Moravský
kras
–
Labyrinty
poznání. 1. vyd., Adamov: Jaromír Bližňák GEO program, 1993, strana 203
14) SOUCHOPOVÁ, Věra. Hutnictví železa v 8. – 11. století
na západní Moravě. 1. vyd., Praha: Academia, NČSAV, 1986, strana 37
15) tamtéž, strana 40
16) SOUCHOPOVÁ, Věra - MERTA, Jiří et al. Cesta železa Moravským krasem. 1. vyd., Blansko: Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. ISBN: 80-2390459-0, strana 45 - 48
17) MUSIL,
Rudolf
et
al.
Moravský
kras
–
Labyrinty
poznání. 1. vyd., Adamov: Jaromír Bližňák GEO program, 1993, strana 204 - 206
18) SOUCHOPOVÁ, Věra. Hutnictví železa v 8. – 11. století
na západní Moravě. 1. vyd., Praha: Academia, NČSAV, 1986, strana 45
19) SOUCHOPOVÁ, Věra - MERTA, Jiří et al. Cesta železa Moravským krasem. 1. vyd., Blansko: Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. ISBN: 80-2390459-0, strana 85
20) Historie [cit.
Staré
huti
v Josefovském
2005-05-23].
údolí
Dostupný
http://www.volny.cz/starahut/hut/bodydata.htm
[online].
z URL:
21) Vznik a historie společnosti [online]. [cit. 2005-0523].
Dostupný
z URL:
http://www.adast.cz/novinky.php?p=vypis&cislopolozky=7
22) Zajímavosti okolních měst a obcí - Josefovské údolí u
hutě Františka [online]. [cit. 2005-06-14]. Dostupný
z URL:
http://www.olomucany.cz/okoli/vzdalene/9josfran/9josfr an.htm#ok09a
23) Historie Dostupný
ČKD
Blansko
[online].
[cit.
2005-06-05].
z URL:
http://www.ckdblansko.cz/historie.php?jazyk=cz&sirka=1
000
24) SOUCHOPOVÁ, Věra - MERTA, Jiří et al. Cesta železa Moravským krasem. 1. vyd., Blansko: Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. ISBN: 80-2390459-0, strana 101
Seznam použité literatury Monografie:
ABSOLON, Karel. Moravský kras II. 1. vyd., Praha: Academia, 1970. 345 s.
BALÁK, Ivan et al. Rudická plošina v Moravském krasu. 1. vyd., Blansko: Městská knihovna Blansko, 1997. 94 s.
DEMEK Jaromír at al. Geomorfologie Českých zemí. 1. vyd., Praha: NČSAV Praha, 1965. 336 s.
MUSIL, Rudolf et al. Moravský kras – Labyrinty poznání. 1. vyd., Adamov: Jaromír Bližňák GEO program, 1993. 336 s.
PLEINER, Radomír. Základy slovanského železářského hutnictví v českých zemích. 1. vyd, Praha: NČSAV, 1958. 335 s.
SOUCHOPOVÁ, Věra. Hutnictví železa v 8. – 11. století na západní Moravě. 1. vyd., Praha: Academia, NČSAV, 1986. 109 s.
SOUCHOPOVÁ, Věra. Počátky západoslovanského hutnictví železa ve
světle
pramenů
1.
z Moravy.
vyd,
ústav AV ČR v Brně, 1995. 119 s.
Brno:
Archeologický
SOUCHOPOVÁ, Věra - MERTA, Jiří et al. Cesta železa Moravským 1.
vyd.,
SOUCHOPOVÁ,
Věra
krasem.
Blansko:
Svaz
obcí
Spolek
pro
rozvoj
venkova Moravský kras, 2002. ISBN: 80-239-0459-0, 123 s. -
MERTA,
Jiří
–
BARÁK,
Martin.
Experimentální tavby železa v Technickém muzeu v Berně. In
Rekonstrukce a experiment v archeologii. Sborník studií a materiálů
v archeologii galerii
z konference
konané
v Břaclavi.
13.
Rekonstrukce
dubna
Břeclav:
Břeclav, 2003. s. 89 – 96
2003
Městské
a
experiment
v Městském muzeum
a
muzeu
a
galerie
VERMOUZEK, Rostislav. Otázky dobývání a zpracování železa za feudalismu.
In
archeologickými
Zkoumání
metodami.
výrobních Sborník
objektů
materiálů
a
technologií
ze
semináře
konaného dne 11. prosince 1979 v Technickém muzeu v Brně. Brno: Technické muzeum v Brně, 1982. s. 48 – 100 Elektronické dokumenty:
Historie ČKD Blansko [online]. [cit. 2005-06-05]. Dostupný z URL:
http://www.ckdblansko.cz/historie.php?jazyk=cz&sirka=1000 Historie
Staré
2005-05-23].
huti
v Josefovském
Dostupný
údolí
[online].
http://www.volny.cz/starahut/hut/bodydata.htm
[cit.
z URL:
Princip tavby [online]. [cit. 2005-05-28]. Dostupný z URL: http://www.volny.cz/starahut/experimenty/popis.htm
Vznik a historie společnosti [online]. [cit. 2005-05-23]. Dostupný
http://www.adast.cz/novinky.php?p=vypis&cislopolozky=7
z URL:
Zajímavosti okolních měst a obcí - Josefovské údolí u hutě Františka
[online].
[cit.
2005-06-14].
Dostupný
z URL:
http://www.olomucany.cz/okoli/vzdalene/9josfran/9josfran.htm
#ok09a
Seznam příloh Příloha č. 1 – mapa rozmístění hutnických dílen z 8 – 12. století v Moravském krasu
Příloha č. 2 – geologická mapa Moravského krasu s vyznačením hutnických dílen z 8. – 12. století
Příloha č. 3 – mapa metalurgických objektů v Moravském krasu Příloha č. 4 – chronologická tabulka geologického vývoje Moravského krasu Příloha
č.
5
–
chronologická
tabulka
středověkých kultur v Moravském krasu
pravěkých
a
raně
Příloha č. 6 – schéma velkomoravské pece Příloha č. 7 – typy velkomoravských pecí Příloha č. 8 – informační tabule k projektu Cesta železa Moravským krasem Příloha
č.
Příloha
č.
10
Příloha
č.
11
Františka
Františka
Olomučan
9
–
experimentální
–
–
expozice
pozůstatky
tavby
železné
železářství
po
dolování
rudy
v budově
železné
v huti
u
huti
rudy
u
Příloha č. 1 – mapa rozmístění hutnických dílen z 8 – 12. století v Moravském krasu
Příloha č. 2 – Geologická mapa Moravského krasu
s vyznačením hutnických dílen z 8. – 12. století
Příloha č. 3 – mapa metalurgických objektů v Moravském krasu
Příloha č. 4 – chronologická tabulka geologického vývoje Moravského krasu
Příloha č. 5 – chronologická tabulka pravěkých a raně středověkých kultur v Moravském krasu
Příloha č. 6 – schéma velkomoravské pece
Příloha č. 7 – typy velkomoravských pecí
Příloha č. 8 – informační tabule k projektu Cesta železa Moravským krasem
Příloha č. 9 – experimentální tavby železné rudy v huti Františka
Příloha č. 10 – expozice železářství v budově u huti Františka
Příloha č. 11 – pozůstatky po dolování železné rudy u Olomučan
