Diplomatická pošta a osobní zavazadlo diplomata Diplomatická pošta1 Rozvoj diplomatické korespondence je pevně spjat s vývojem mezinárodních vztahů a to již od nejstarších dob. První doklady o diplomatické korespondenci nacházíme již ve starém Egyptě (XV. – XIV. století př. n.l.). V počáteční fázi je diplomatická korespondence prostředkem komunikace mezi vládci jednotlivých státních útvarů. Změna nastává v okamžiku, kdy se objevují v diplomatických vztazích první stálé mise a vyvstává tak potřeba informovat vládce průběžně. Vznik stálých misí je spjat především s italskými městskými státy konce starověku a počátku renesance. V zájmu utajení sdělovaných skutečností přistupovali diplomaté k šifrování svých zpráv což mnohdy budilo nevoli u místního panovníka a nezřídka vedlo k vykázání příslušného diplomata ze země. Již od šestnáctého století bylo však právo na svobodu spojení mise s mateřskou zemí víceméně respektováno. Před přijetím Vídeňské úmluvy docházelo k případům cenzury diplomatické pošty spíše výjimečně, obvykle v souvislosti s nějakým mezistátním konfliktem. Komise pro mezinárodní právo při OSN se při přípravě mezinárodní kodifikace diplomatických výsad a imunit zabývala mimo jiné i diplomatickou poštou. Výsledkem je článek 27 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, která vstoupila v platnost v roce 1964, který v rámci úpravy práva diplomatické mise na svobodu spojení stanovuje i obecná pravidla pro používání diplomatické pošty. Článek 27 1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodné spojení mise ke všem oficiálním účelům. Při spojení s vládou, jakož i s ostatními misemi a konzuláty vysílajícího státu ať jsou kdekoliv, může mise použít všech vhodných sdělovacích prostředků, čítajíc v to diplomatické kurýry a kódované nebo šifrované zprávy. Mise však může zřídit a používat radiostanici pouze se souhlasem přijímajícího státu. 2. Úřední korespondence mise je nedotknutelná. Pod úřední korespondencí se rozumí veškerá korespondence mající vztah k misi a jejím funkcím. 3. Diplomatická pošta nesmí být otevřena ani zadržena. 4. Zásilky představující diplomatickou poštu musí být opatřeny zřetelným vnějším označením, že jde o diplomatickou poštu a mohou obsahovat pouze diplomatické písemnosti nebo předměty určené k úřednímu použití. 5. Diplomatický kurýr, který bude vybaven úředním dokumentem označujícím jeho postavení a počet zásilek představujících diplomatickou počtu, bude chráněn přijímajícím státem při výkonu svých funkcí. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem zatčen ani zadržen. 6. Vysílající stát nebo mise mohou určovat diplomatické kurýry ad hoc. V takových případech bude rovněž použito ustanovení odstavce 5 tohoto článku s tím, že imunity v něm vyjmenované se přestanou aplikovat jakmile takový kurýr odevzdal na místo určení svěřenou mu diplomatickou poštu. 7. Diplomatická pošta může být svěřena kapitánu civilního letadla přistávajícího na dovoleném vstupním letišti. Kapitán bude vybaven úředním dokumentem označujícím počet zásilek představujících diplomatickou poštu, avšak nebude považován za diplomatického kurýra. Mise může poslat jednoho ze svých členů, aby převzal přímo a volně diplomatickou poštu od kapitána letadla.
Od roku 1977 se, na základě pověření Valného shromáždění OSN, Komise pro mezinárodní právo při OSN zabývala přípravou Statutu diplomatického kurýra a diplomatické pošty nedoprovázené diplomatickým kurýrem. Ke schválení příslušné úmluvy nicméně navzdory mnohaleté práci komise nedošlo, a tak je i nadále základním pramenem v této oblasti Vídeňská úmluva. Již během konference vyjadřovaly mnohé státy připomínky k tomuto článku a ani závěrečný dokument nebyl přijat všemi státy bez výhrad. Hojně bylo diskutováno především právo na otevření diplomatického zavazadla ve výjimečných případech (např. na základě povolení ministra zahraničních věcí přijímajícího státu a za přítomnosti zástupce dotčené mise). Spojené státy naproti tomu navrhovaly podmínit otevření zavazadla souhlasem mise s tím, že v případě jeho neudělení je přijímající stát oprávněn diplomatické zavazadlo odmítnout vpustit na své území. Právo otevřít 1
tato část je zpracována podle mé seminární práce Diplomatická pošta
zavazadlo tak Američané vlastně chtěli nahradit právem zavazadlo odmítnout. Po dlouhé debatě nebyl nakonec žádný z pozměňovacích návrhů schválen. Právo odmítnout podezřelé zavazadlo bylo nakonec zahrnuto až o dva roky později do Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích a může tak být aplikováno v případě konzulárních zavazadel. Některé z výhrad k definitivnímu textu nebyly přijaty všemi smluvními stranami a tak mezi některými státy smluvní úprava používání diplomatického zavazadla neexistuje. Nicméně i státy, které výhrady výslovně neodmítly mohou aplikaci článku 27 suspendovat na základě recipročního chování. V praxi se tak především u diplomatických zavazadel pohybujících se mezi Evropou a arabskými státy nelze na smluvní úpravu odvolat. Dalším problematickým bodem článku 27 je otázka, co ještě je a co již není možné považovat za diplomatické zavazadlo. Za diplomatické zavazadlo je možné považovat přepravní kontejner, nikoliv však dopravní prostředek jako celek – nákladní automobil či letadlo. Zneužívání diplomatických zavazadel Zneužívání diplomatických zavazadel může mít mnoho podob. Mezi nejméně závažné patří používání diplomatického zavazadla k dovozu soukromého legálního materiálu. Daleko závažnějším přestupkem je použití diplomatického zavazadla k převozu ilegálního materiálu – zbraní či drog. Zde je dobré zmínit především incident a následnou diplomatickou roztržkou mezi Velkou Británií a Libyí. Dne 17. dubna 1984 se konala před Libyjským velvyslanectvím v Londýně pokojná demonstrace proti režimu plukovníka Kaddáfího. Během demonstrace bylo z oken ambasády vypáleno několik ran, které zabily britskou policistku a několik dalších lidí zranily. Při následném vyklízení velvyslanectví po přerušení diplomatických styků britské úřady v souladu s Vídeňskou úmluvou umožnily odvoz diplomatických zavazadel bez jakékoliv kontroly, stejně tak nebyla kontrolována ani osobní zavazadla diplomatů. Mezi nejzávažnější případy zneužití diplomatického zavazadla pak patří únosy lidí. Zjištění nelegálního materiálu v diplomatickém zavazadle (ať už náhodným otevřením či elektronickou kontrolou) ještě nedává příslušnému státu právo na jeho zadržení. Výjimku snad může tvořit právě výše zmíněný únos lidí. Diplomatická zavazadla a technologický pokrok Jednou z velmi kontroverzních otázek, která se objevila v průběhu let díky technologickému pokroku, je zda je možné diplomatická zavazadla „otevřít“ elektronicky, tj. jestli je možné diplomatická zavazadla prohlížet například rentgenem. V době sjednávání Vídeňské úmluvy totiž nebyla ještě technika na takové úrovni, aby umožňovala zjišťování obsahu zásilek bez fyzického otevření. Na jedné straně stály státy, které poukazovaly na to, že diplomatická zavazadla skenovat nelze, protože jde o de facto otevření tohoto zavazadla, což Vídeňská úmluva zakazuje. Druhá strana naopak argumentovala tím, že Vídeňská úmluva skenování nezakazuje a je tedy povolené. Obecná praxe většiny států elektronickou prohlídku diplomatických zavazadel nepřipouštěla, některé státy jí dokonce přímo zakazovaly. Odpůrcům elektronického skenování nahrával i fakt, že při tomto způsobu kontroly může docházet k poškození některých citlivých materiálů (například počítačových disket). Na druhou stranu je elektronická kontrola obecně tolerována v případě zařízení leteckých společností, jejichž účelem je zajistit bezpečnost letu. Mění se i způsob zasílání diplomatické korespondence. Zatímco dříve to byly především telegramy, dnes je to elektronická pošta, co umožňuje bezprostřední komunikaci misí s mateřskou zemí. S tím je samozřejmě spojena nutnost ochrany tohoto druhu spojení, respektive staví před mezinárodní společenství otázku, zda se má principu nedotknutelnosti aplikovat i v případě tohoto specifického a nového způsobu komunikace.
Osobní zavazadlo diplomata Diplomatické výsady týkající se osobního zavazadla diplomata upravuje článek 36 Vídeňské úmluvy: Čl.36 1. V souladu se zákony a předpisy, jež může vydat, přijímající stát dovolí dovézt a poskytne vynětí ze všech celních dávek, daní a souvisících s tím poplatků, jiných než poplatků za skladování, odvoz a podobné služby: a) u předmětů určených pro úřední potřebu mise; b) u předmětů určených k osobní potřebě diplomatického zástupce nebo členů jeho rodiny tvořících součást jeho domácnosti, čítajíc v to věci určené pro jeho zařízení. 2. Osobní zavazadlo diplomatického zástupce nepodléhá celní prohlídce, ledaže jsou vážné důvody k domněnce, že obsahuje předměty, které nepožívají osvobození uvedeného v odstavci 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony nebo upraven karanténními předpisy přijímajícího státu. Taková prohlídka bude provedena jen v přítomnosti diplomatického zástupce nebo jeho zmocněnce.
První odstavec tohoto článku stanovuje celní imunitu u předmětů určených pro úřední potřebu mise, respektive u předmětů určených k osobní potřebě diplomatického zástupce či členů jeho rodiny, kteří s ním žijí ve společné domácnosti. Dovoz předmětů osvobozených na základě tohoto ustanovení musí probíhat v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu, jak ostatně vyplývá i z článku 41 Vídeňské úmluvy: Čl.41 1. S výhradou svých výsad a imunit mají všechny osoby, požívající takových výsad a imunit, povinnost dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu.
V některých státech tak může být zakázán, vedle obecně nepřípustných položek jako jsou drogy a zbraně, například dovoz alkoholu a podobně. V České republice je celní imunita vykonávána především na základě celního zákona v aktuálním znění: Zákon 13/1993 Sb. § 49 Osvobození od kontroly prováděné celními orgány (1) Kontrole prováděné celními orgány nepodléhá a) zboží dovážené, vyvážené a přepravované v tranzitu, jako zavazadla představitelů jiných států a ostatních osob, které požívají výsady a imunity podle mezinárodního práva, b) diplomatická pošta a konzulární zavazadlo a jiná pošta požívající ochrany podle mezinárodního práva, c) diplomatická pošta ministerstva zahraničních věcí a zastupitelských úřadů České republiky. (2) Kontrole prováděné celními orgány nepodléhají rovněž úřední dokumenty určené pro potřebu ozbrojených sil nebo civilní složky smluvních stran Severoatlantické smlouvy, jsou-li opatřeny úředním razítkem a je-li předloženo potvrzení osvědčující, že zásilka obsahuje pouze úřední dokumenty. § 237a (1) Od dovozního cla je osvobozena diplomatická pošta, konzulární zavazadlo a jiná pošta požívající ochrany podle mezinárodního práva. (2) Od dovozního cla je osvobozena diplomatická pošta a konzulární zavazadlo Ministerstva zahraničních věcí a zastupitelských úřadů České republiky. § 237b (1) Zboží dovážené pro osoby požívající výsad a imunit8h) podle mezinárodní smlouvy je osvobozeno od dovozního cla za podmínek uvedených v § 237c až 237f. (2) Osobou požívající výsad a imunit se rozumí a) diplomatická mise a konzulární úřad akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států, b) zvláštní mise, c) mezinárodní organizace, která požívá výsad a imunit podle mezinárodní smlouvy, d) státní příslušník cizího státu, který je členem diplomatické mise, zvláštní mise nebo konzulárního úřadu akreditovaných pro Českou republiku, který nemá v tuzemsku trvalý pobyt a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí jako šéf diplomatické mise, člen diplomatického personálu nebo administrativně technického personálu diplomatické mise nebo jako vedoucí konzulárního úřadu, konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec,
e) úředník mezinárodní organizace, který nemá v tuzemsku trvalý pobyt, není občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí v České republice, f) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu d) nebo e), pokud není občanem České republiky, nemá v České republice povolení k trvalému pobytu a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí. 8h) Například Vídeňská úmluva o diplomatických stycích, vyhlášená pod č. 157/1964 Sb., Úmluva o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhlášená pod č. 21/1968 Sb., Vídeňská úmluva o konzulárních stycích, vyhlášená pod č. 32/1969 Sb., Úmluva o zvláštních misích, vyhlášená pod č. 40/1987 Sb., Úmluva o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, vyhlášená pod č. 52/1956 Sb., zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucích Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, Dohoda o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního personálu, vyhlášená pod č. 36/2001 Sb. m. s.
§ 237c (1) Od dovozního cla je osvobozeno zboží osobám uvedeným v § 237b odst. 2 písm. a) až c) za podmínky, že bude použito výlučně pro úřední potřebu těchto osob. Zbožím pro úřední potřebu se rozumí rovněž zboží určené k výstavbě, přestavbě, údržbě a zařízení nemovitostí, ve kterých tyto osoby sídlí. (2) Od dovozního cla je osvobozeno zboží osobám uvedeným v § 237b odst. 2 písm. d) až f) za podmínky, že bude použito výlučně pro vlastní potřebu a spotřebu těchto osob. Od dovozního cla je osvobozeno zboží jak dovezené přímo ze zahraničí, tak zboží propuštěné do režimu volného oběhu ze svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu nebo z režimu uskladnění v celním skladu, anebo z režimu aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému. § 237d Zboží dovážené pro osoby požívající výsad a imunit je osvobozeno od dovozního cla pouze při zachování principu vzájemnosti. Celní úřad přizná osvobození od dovozního cla pouze v rozsahu, ve kterém je osvobození od dovozního cla ze stejných důvodů přiznáno osobám, které mají sídlo nebo trvalý pobyt v České republice v souvislosti s jejich působením v příslušném cizím státě. § 237e (1) Od dovozního cla je osvobozeno zboží za podmínky, že bude určeno pro osoby požívající výsad a imunit a bude jimi navrženo do volného oběhu na tiskopise celního prohlášení, jehož vzor stanoví ministerstvo vyhláškou. Celní prohlášení ověří diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise nebo mezinárodní organizace uvedené v § 237b odst. 2 písm. a) až c) otiskem svého razítka a podpisem vedoucího nebo jeho zástupce. (2) Od dovozního cla je osvobozeno zboží za podmínky, že ve lhůtě 12 měsíců, a jde-li o motorová vozidla, plavidla a letadla, ve lhůtě 24 měsíců ode dne přijetí celního prohlášení na jeho propuštění do volného oběhu nebude půjčeno nebo vypůjčeno, zastaveno, pronajato nebo postoupeno za úplatu nebo bezúplatně. § 237f (1) Od dovozního cla je rovněž osvobozeno zboží, které dovážejí a) členové cizích delegací a členové jejich rodin, přijíždějící na diplomatické konference konané v České republice, b) členové zvláštních diplomatických misí a členové jejich rodin, přijíždějící do České republiky s diplomatickým posláním, za podmínky, že zboží bude použito pro vlastní potřebu a spotřebu těchto osob. (2) Od dovozního cla je osvobozeno zboží za podmínky, že ústní celní prohlášení bude doloženo dokladem prokazujícím, že se jedná o osobu požívající výsady a imunity podle odstavce 1.
Celní imunitu dále blíže specifikovala vyhláška Ministerstva financí o osvobození zboží propuštěného do celního režimu volného oběhu od dovozního cla. Ta však byla v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie zrušena vyhláškou 199/2004 Sb. k provedení celního zákona a zrušení předpisů o osvobození od cla (§15): Vyhláška 247/2002 Sb. ČÁST DVACÁTÁ ČTVRTÁ ZBOŽÍ POŽÍVAJÍCÍ OCHRANY PODLE MEZINÁRODNÍHO PRÁVA A ZBOŽÍ DOVÁŽENÉ ZAHRANIČNÍMI OSOBAMI, KTERÉ POŽÍVAJÍ VÝSAD A IMUNIT PODLE MEZINÁRODNÍCH SMLUV §85 – §90
Odstavec druhý článku 36 Vídeňské úmluvy pak zavádí nedotknutelnost osobního zavazadla diplomatického zástupce. Na rozdíl od diplomatické pošty je však nedotknutelnost osobního zavazadla diplomata omezena. Pokud existují vážné důvody k domněnce, že zavazadlo obsahuje předměty, které nejsou osvobozeny od daní a poplatků ve smyslu prvního odstavce článku 36 nebo
dokonce obsahují předměty, jejichž dovoz je zakázán právními předpisy přijímajícího státu, smí být zavazadlo podrobeno celní prohlídce za přítomnosti diplomatického zástupce nebo jeho zmocněnce. Jak uvádí ve své práci Trávníčková2 konečné slovo při posouzení, zda dovážený předmět je skutečně určen pro potřeby mise či diplomata má vedoucí dané diplomatické mise. Jednotlivé státy však mohou omezit povolené množství dovozu určitých položek či stanovit periodu jejich dovozu. Má tak být zabráněno dovážení některých předmětů, které jsou v přijímajícím státě zatíženy vysokým clem a které po bezcelním dovozu zjevně slouží k další komercializaci. Trávníčková uvádí příklad z roku 2002, kdy byl na českých hranicích zadržen mongolský diplomat převážející 3200 kartonů cigaret. Ustanovení druhého odstavce se však netýkají pouze dovozu, ale i vývozu z přijímajícího státu. Zde vnitrostátní předměty zakazují zejména vývoz kulturních památek, ohrožených živočichů, peněz, slonoviny či drahých kovů. Trávníčková v této souvislosti poukazuje na případ německého diplomata, který pašoval z České republiky sošky ukradené v českých kostelech a spoléhal přitom na to, že české orgány neprováděli u jeho vozu s diplomatickou značkou celní prohlídku. K porušování Vídeňské úmluvy však může docházet i ze strany přijímacího státu, pokud tento prohlíží osobní zavazadla diplomatů bez jejich přítomnosti či bez vážných důvodů.
2
Trávníčková, Zuzana. Diplomatické výsady a imunity v mezinárodních vztazích [rukopis] Doktorská disertační práce. FMV VŠE, 2005.
