Dík patøí všem mým klientùm, kteøí mì nauèili spoustu vìcí a v neposlední míøe mým spolupracovnicím, které jsem mìla možnost sama si vybrat

��

��

Vìnování Knihu bych chtìla vìnovat všem lidem, kteøí se rozhodli být dobrými rodièi, anebo tìm, kteøí už dobrými rodièi jsou. Hlavnì se u ní dobøe bavte.

Podìkování Tato kniha by nemohla vzniknout bez velkého množství úžasných lidí, kteøí mì v životì ovlivnili. Mnohokrát zde budu vzpomínat na svoje rodièe a prarodièe, jimž jsem vdìèná, že se mnì po celý život vìnovali. Byla to jejich laskavost a trpìlivost se mnou, která mì dovedla na studia. Tady bych chtìla vzpomenout na pany profesory Františka Zicha a Karla Zicha. Shodou náhod mají stejné pøíjmení, ale nejsou pøíbuzní. Pan profesor František Zich se stal takovým mým profesním otcem a pan profesor Karel Zich mnì pøi zkoušce z logiky øekl památnou vìtu: „Staòte se terapeutem, máte v sobì dobré logické uvažování a schopnost dedukce.“ Ve druhém roèníku jsem to sice moc nechápala, ale až o hodnì pozdìji se mnì tato vìta mnohokrát rozzvonila v uších. Dále patøí dík celé mé rodinì, mému manželovi, mému synovi Jirkovi a jeho rodinì, dceøi Tamarce, mému bratrovi Igorovi a jeho ženì Milenì a jejich dìtem. Moje rodina je moje velká opora. Dík patøí všem mým klientùm, kteøí mì nauèili spoustu vìcí a v neposlední míøe mým spolupracovnicím, které jsem mìla možnost sama si vybrat. Dámy, Zdenièko, Barunko, Danuško, Vladìnko, Janièky a Míno, jsem ráda, že vás všechny znám a mohu s vámi pracovat. A na závìr, Monièko, dìkuji ti za trpìlivost, péèi a podnìty, které jsi mnì dávala bìhem psaní knihy.

PhDr. Tamara Cenková Monika Langrová JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 3947. publikaci Odpovìdná redaktorka Tereza Koptová Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a realizace obálky Martina Bártová Poèet stran 168 Vydání 1., 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-2913-8

verze osvit 0T; 2, 18 February 2010 jen tiráž

JAK PØEŽÍT PUBERTU SVÝCH DÌTÍ

Obsah ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 JEŠTÌ SE VÁS TO NETÝKÁ… . . . . . . . . . . . . 1.1 Tìhotenství, nebo-li náš intrauterinní život . 1.2 Porod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Období prvního vzdoru . . . . . . . . . . . . . 1.4 Období druhého vzdoru . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

10 11 12 13 15

2 PUBERTA VOLÁ, HOLA, HOLA!!! První pøíznaky . . . . . . . . 2.1 Pøíznaky fyzické . . . . . . . . . 2.2 Pøíznaky sexuální . . . . . . . . 2.3 Pøíznaky sociální . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

17 18 18 19 21

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

3 JE PUBERTA NEMOC? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Pøíbìh z mého života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 4 PROJEVY PUBERTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Malá úvaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Takže jak to vlastnì je? . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Prepuberta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jak z toho? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Projevy prepuberty . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Puberta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 Dvanáctiletí až ètrnáctiletí . . . . . . . . . . . . 4.2.2 Specifická skupina ètrnáctiletí až patnáctiletí 4.3 Postpuberta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

28 28 28 29 29 30 30 32 33 37

5 PUBERTA A RODINA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 5.1 Klidná a harmonická rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 5.2 Disharmonická rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 5

edice PRO RODIÈE

5.3 Rozvedení rodièe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.1 Komunikující rodièe . . . . . . . . . . . . . 5.3.2 Nekomunikující rodièe . . . . . . . . . . . . 5.3.3 Nefungující rodiè – nezajímající se o dítì

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

47 47 49 50

6 DÙVÌRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 7 SOUKROMÍ – INTIMITA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 8 SEXUÁLNÍ ORIENTACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 9 PUBERTA, ŠKOLA, UÈITEL, PORUCHY UÈENÍ A CHOVÁNÍ . . . . . . 64 10 VÝJIMEÈNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 1. skupina: dìti bez vývojových poruch uèení . . . . . . . . . . . 68 2. skupina: dìti, u kterých byly diagnostikovány poruchy uèení a chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 11 PUBERTA, DROGY A PARTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 12 PUBERTA, POÈÍTAÈE A MOBILY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 13 PUBERTA, HUDBA A ŽIVOTNÍ STYL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 14 PUBERTA, MENTÁLNÍ ANOREXIE A BULIMIE . . . . . . . . . . . . . . 83 15 PUBERTA A SEXUÁLNÍ ŽIVOT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 16 PUBERTA A SOUROZENECKÉ VZTAHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 17 PUBERTA A SEBEDESTRUKCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 18 PUBERTA, ŽIVOTNÍ ROLE A DOMÁCÍ PRÁCE . . . . . . . . . . . . . 100 19 PUBERTA A SOUŽITÍ VÍCE GENERACÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 20 PUBERTA A ŠIKANA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 21 SEKTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 22 VULGARITA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 23 KOŽNÍ ONEMOCNÌNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 24 ZVÍØÁTKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 6


25 STRACHY A ÚZKOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 1. skupina dìtí, jejichž strach má prapùvod v rodinì . . . . . . 129 2. skupina dìtí, jejichž strach má prapùvod ve škole . . . . . . 132 26 SMRT SOUROZENCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 27 FYZICKÉ TRESTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 28 GRAFOLOGIE = RYCHLÁ DIAGNOSTICKÁ TECHNIKA . . . . . . . . 139 29 ADOPTOVANÉ DÍTÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 30 SPORT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 31 KRITIKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 32 CITOVÉ VYDÍRÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 33 OBLEÈENÍ – IMAGE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 34 VOLBA POVOLÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 35 POZDNÍ PUBERTA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 36 VZPOMÍNKY Z MÉHO DOSPÍVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 PÁR SLOV O AUTORCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

7


Úvod Pár slov. Když jsem dostala nabídku napsat tuto knihu, nejdøíve jsem se ptala sebe sama, zda jsem opravdu ta správná osoba, která mùže o puberťácích psát, a hlavnì radit rodièùm. Druhá reakce byl obrovský záchvat smíchu. Vzpomnìla jsem si na svoje milé rodièe: jak vùbec mohli pøežít moji pubertu. Byla jsem strašná. První náznaky puberty mì pøekvapily v Africe, kde jsem žila s rodièi. Ale tam se to tak nebralo. Dìti mìly témìø neomezenou volnost a v západním svìtì se o pubertu rodièe pøíliš nezajímali. Vrátili jsme se do tehdejšího komunistického Èeskoslovenska, a to teprve pro mì zaèalo peklo. Vše, co jsem mohla v Africe, jsem najednou nemohla. Rodièe zaèali kontrolovat, s kým se bavím, co poslouchám, jak se oblékám. Mùj, tehdy pubertální, mozek vùbec nebral fakt, jak se moji úžasní rodièe mohli zmìnit na takové prudily, jak je možné, že mì kontrolují a zakazují mi vìci, které nikdy nezakazovali. Když už situace byla opravdu neúnosná, tatínek si se mnou sedl a dal dlouhou souvislou øeè: vysvìtlil mi, že komunistické Èeskoslovensko není Afrika. Dalo mnì hodnì práce to pochopit, ale snažila jsem se. A tak jsem aspoò provokovala obleèením a provazy na krku… a do života jsem si øekla, že nikdy nechci jít se stádem… a to mnì zùstalo dodnes… a možná proto si tak s puberťáky rozumím. Dnešní puberťáci to mají tìžké. Jejich rodièe byli vychovaní ještì v komunistickém režimu, anebo rodièi, kteøí tento režim prožili a nikdy nepoznali volnost vyjadøovat svoje názory. Dnešní doba to všem umožòuje, jen rodièe ještì nemají „nastavené“ uši. Maminko, tatínku, dìkuji vám, že jste mì v pubertì umožnili poznat volnost a že jsem mìla vaše pochopení, i když jsem nìkdy byla na zabití…

9

edice PRO RODIÈE

1 Ještì se vás to netýká… Vzali jste se a zaèali si plánovat život. Jste zodpovìdný mladý pár, který se snaží o to, aby vše fungovalo. Byt nebo dùm máte pøipravený. Jako žena víte, že byste chtìla dítì a že nastal ten správný èas. Vaše láska je stabilní a manželství je klidné. Bez dìtí jste si již užili hodnì zábavy, a tak je tu ono velké rozhodnutí „mít dítì“, nebo aspoò dvì. Tìhotenství na sebe nenechá dlouho èekat… Prožíváte život jako na obláèku. Miminko se krásnì vyvíjí a roste. A protože jste zodpovìdní rodièe, chodíte i spoleènì do poradny a spoleènì se pøipravujete k porodu. A je tu velký den, miminko je na svìtì. Pøestože jste všechno naplánovali a dobøe se na vše pøipravili, je tu najednou jeden zádrhel. Miminko nechce spát, stále se budí, kòourá a maminka se poøádnì nevyspí. Neustále dokola a dokola vstává, i šestkrát za noc. Ráno je unavená, zaèíná být nevrlá a její manžel má teï více práce, protože celá rodina visí na nìm. Nervozita se pomalu a jistì vkrádá do vaší rodiny. Z laskavého vztahu se stává vztah, který udržuje rodinu pohromadì, a vše se tak trochu toèí jenom kolem mimina. Pøedstavovali jste si to tak? Já vím, že situaci líèím až moc tragicky, ale možná je to hlavnì proto, že takové pøíbìhy slyším každý den v poradnì. Hodnì manželù si pøedstavuje, že mít dìťátko je jako když si poøídí hraèku. Ale dítì není hraèka, a hlavnì již od narození to je osobnost. A naší nejdùležitìjší povinností je tuto osobnost rozvíjet. Je tøeba si uvìdomit, že v životì každého z nás je nejvìtší rozdíl nemít dítì a mít dítì. A že v životì èlovìka jsou období, která máme všichni stejná, ale je na našich rodièích a pozdìji na nás samotných, jak se s nimi vypoøádáme.

10


Jen tak zlehounka je nastíním, protože každé období již bylo mnohokrát popsáno. Proto se jedná pouze a jen o malou rekapitulaci, která je ale dùležitá, protože všechno souvisí se vším. I když teï máte doma už „náctiletého“ andílka, možná z následujících øádkù zjistíte, že problémy, které s ním právì teï øešíte, mají prapùvod tøeba v dobì, kdy byl mrnìtem.

1.1 Tìhotenství, nebo-li náš intrauterinní život Jsou lékaøi a psychologové, kteøí zastávají názor, že dítì v lùnì matky nic neví, nic necítí. Nepatøím k nim. Myslím si, že vše, co se dìje kolem plodu, plod vnímá.

Pøíbìh z poradny Do poradny za mnou pøišla matka s asi sedmiletou holèièkou. Lenièka se stále bála všech ostrých zvukù. A když ji maminka chtìla pohladit, schoulila se do klubíèka. Matka se dušovala, že ji nikdy neuhodila, protože prostì nebyl dùvod. Lenièka byla vždy velmi tichá, hodná, poslušná. Mají pohodovou rodinu, Lenièka je jedináèek. Dìtem – když používám hypnózu – øíkám, že se pùjdeme podívat tam, kde problém vznikl a pokusíme se ho opravit. Dìti jsou v tomto velmi milé a dobøe spolupracují. A tak jsme spoleènì nasedly na kouzelné koštì a letìly jsme hledat, kde se na Lenièku nalepil ten velký strach. A svìte div se, co Lenièka popisuje: „Jsem u maminky v bøíšku a je tu velká tma. Nic nevidím. Bojím se. Slyším divné silné zvuky, jako kdyby na mì poøád nìco najíždìlo. A ty rány, to je hrùza. Vezmi mì pryè!“ „Leni, tak to tam ale nejdøív oprav,“ radím. „Ale, jak to mám udìlat?“ ptá se a má v hlase strach. „Doporuèuji ti, aby sis tam rozsvítila a nechej si tam hrát nìjakou hezkou hudbu. A vrátíme se.“

11

edice PRO RODIÈE

Matka se na nás jenom dívá a po tváøi jí teèou slzy a zase se rozpovídá ona. V tu chvíli ji zarážím a posílám Lenièku hrát si do èekárny. Lenièka jde sama a je jako vymìnìná. Matka vypráví. Když byla s Lenièkou tìhotná, tak musela urèitou dobu pracovat na soustruhu. V továrnì byly dva soustruhy vedle sebe a mezi nimi stùl. Vždy, když chtìla nìco øíci spolupracovnici, musela se bøichem „navalit“ na ten stùl. Vše do sebe zapadá: hluk a nárazy…

Shrnutí Vše, co zažívá maminka, vnímá její plod. A tak by mu rodièe mìli dopøát jen radost. Tìhotenství by pro nastávající rodièe mìlo být obdobím, kdy se budou vìnovat klidným a milým aktivitám. Budoucí maminky by si s dìtmi v bøíšku mìly hezky povídat, a pokud už je v rodinì další dítì, pøipravovat ho na pøíchod sourozence.

1.2 Porod Tìhotenství probíhá úžasnì. Ale nìco se jaksi zkomplikuje kolem porodu. Celou dobu je dítì ve spojení s maminkou, slyší její hlas a najednou už není s ní, neslyší tep jejího srdce. Jsou kolem nìj svìtla, jiní lidé, bílo a studeno. (Já vím, že dnes nìkteré ženy mají velké štìstí, že mohou rodit pøirozeným zpùsobem, ale kolik jich takových je…)

Pøíbìh z poradny Rodièe pøicházejí s malým chlapcem. Je mu asi pìt let. Neustále se schovává za maminku, má poøád jako by nastartováno na pláè. Tentokráte volím trochu jinou taktiku. Tatínka posílám s Kubíèkem do èekárny a v poradnì si ponechávám pouze maminku. A ona zaène vyprávìt pøíbìh.

12


„Tìhotenství probíhalo úplnì v pohodì. Vìdìli jsme s manželem, že dítì vnímá vše, co se kolem nìho dìje, a tak jsme se podle toho chovali. Manžel si s Kubíèkem povídal, já jsem mu zpívala a neustále jsem ho hladila a povídala mu, jak moc se na nìho tìšíme. Ale…“ a rozpláèe se. „Porod zaèal probíhat a najednou byl kolem mì zmatek. Pamatuji si jenom to, že jsem se probudila po narkóze a Kubíèka jsem u sebe nemìla. Manžel øekl, že došlo k nìjaké komplikaci a Kubíèek pøišel na svìt císaøem a byl pøidušený. Nyní je v inkubátoru a na dìtském oddìlení. Nevidìla jsem ho tøi dny a jen jsem mu posílala mlíèko.“ „A jaký byl jako miminko?“ ptám se dál. „Poøád plakal a musela jsem ho mít neustále v šátku na sobì. Vùbec jsem si od nìho neodpoèinula. Nikdy jsme ho nenechali ani u babièek pøes noc. Je mnì to líto, ale jednou jsme se o to pokusili a manželova maminka asi po dvou hodinách, co jsme odjeli, volala, ať se vrátíme. Už jsme z toho oba velmi unaveni. Ani v noci si moc neodpoèineme, protože Kuba spí s námi v posteli…“ Øešení jsme našli, ale byla to dlouhodobìjší práce.

Shrnutí Vše, co si èlovìk dokáže pøedstavit, lze zvládnout. Jen je tøeba najít cestu. A hezký porod si pøece každá žena dokáže snadno pøedstavit. Maminky by se mìly pokusit vnímat porod jako pøirozené vyústìní tìhotenství. Pokud poslouchají pøíbìhy o porodech, tak jen ty veselé. Historkám se špatným koncem by se mìly bránit.

1.3 Období prvního vzdoru Je to doba, kdy se z roztomilých batolat stanou umínìné hlavièky, které na všechno odpovídají: „Já sama, já sám…“ Nám rodièùm z toho jde hlava kolem, protože fakt, že malý tvoreèek zaèal mluvit, znamená, že se také zaèal prosazovat. Jsou rodièe, kteøí dané období dobøe zvládnou a dokáží být pøi výchovì svého andílka dùslední. Potom je druhá skupina rodièù, kteøí svému

13

edice PRO RODIÈE

andílkovi dovolí vše. Neustále mu ustupují a ustupují, a to tak dlouho, až se z andílka stane malý ïáblík, který zaèíná terorizovat okolí – rodinu, dìti ve školce. Tady si dovolím upozornit, že si rodièe vytváøejí základy na tìžkou pubertu. Uvedené období je pøesnì tou dobou, kdy zaèínáme vytváøet u dítìte návyky a mùžeme ho velmi vtipnì a snadno zapojit do èinnosti rodiny. Tøíleté dítì je ochotno pomáhat, radovat se z malièkostí. Jen záleží na nás, jak mu vše podáme. Vìta: „Pojï si uklidit hraèky.“ mùže mít mnoho podob. Zkusme ji øíci s rùznou intonací a barvou hlasu. Z malé jednoduché vìty se mùže stát celoživotní problém s úklidem…

Pøíbìh z poradny Pøicházejí ke mnì rodièe s tøíletým chlapeèkem. Tatínek zùstává s malým v èekárnì a maminka zaène vyprávìt: „Péťa je velmi bystrý a šikovný chlapec. Rád si hraje i sám, nerad pùjèuje hraèky, a když mu nìjaké jiné dítì vezme hraèku, vzteká se a zaène dìti kousat a taky je bije.“ „A co s tím dìláte?“ „No, snažíme se mu vysvìtlit, že to nesmí dìlat…“ Kroutím hlavou a ptám se: „A to je jako vše?“ „A ono se dá dìlat ještì nìco dalšího?“ Jsem z této otázky v naprostém úžasu. Zhluboka se nadechnu, uvìdomím si, že dítì je v poøádku a že v nepoøádku je vztah jeho rodièù k nìmu. Takže zaèneme s rodièi…

Shrnutí Dítì se k nám a k jiným chová tak, jak mu dovolíme. Dovolme mu dávat lásku, protože ji dáváme my. Jestliže se nìco nedobrého stane, nepøecházejme jeho chování tím, že se to zlepší. Dìti je dobré zapojovat do všech èinností. Hlavnì by se jim mìly stanovit meze jejich chování.

14


No dobøe, nezvládli jsme úplnì úžasnì období prvního vzdoru, máme ještì šanci udìlat reparát. Pøijde totiž:

1.4 Období druhého vzdoru To je taky nìkdy zážitek! Dítì si zaèíná uvìdomovat, kde je jeho místo. Je mu kolem pìti, spoustì vìcí rozumí, dobøe nás dokáže napodobit a ještì je velmi vnímavé a citlivé. Takže se nestaèíme divit, jaké nápady z nìho padají. Hlavnì se nám toèí hlava z toho: „Kde to to dítì bere?“ Kde by to bralo? Jenom nás kopíruje a my jsme zdìšeni. Proè? Vždy nás vydìsí vše, co je nám v tom negativním smyslu podobné. Dávejme si na sebe velký pozor, protože to, co nám pøedvede náš andílek, je pøesnì to, co my pøedvádíme velmi èasto jemu a svìtu. Snažme se tedy dávat mu ten lepší pøíklad toho, co je v nás. Jedná se rovnìž o dobu, kdy dítì je do èinnosti rodiny plnì zapojeno. Mìlo by mít již své pravidelné úkoly, které bude plnit. Stejnì tak jako my si plníme své povinnosti, tak i ono by mìlo mít ty své. Nìkteøí rodièe odporují, že je to pøíliš brzy, ale vìøte mi, není. Jakmile lidský tvoreèek pobere trošièku „rozumu“, zaènìme toho využívat k podporování jeho rozvoje. Práce, spoleèné aktivity jsou pro nìho nejlepšími podnìty. Dobøe zvládnutá pøedškolácká doba ulehèí vstup do školy…

Pøíbìh z mého života Pravidelnì jsem jezdila, už jako hodnì malá, k babièkám. Mùj tatínek byl lékaø a maminka uèitelka. Jednu polovinu prázdnin jsem trávila u jedné babièky a další u druhé. Babièkám jsem se vším pomáhala, protože to bylo normální. Chodila jsem krmit slepice, králíky, a už asi od ètyø let jsem sbírala rybíz s naší staøenkou. Staøenka byla matka jedné z babièek. Vždy jsme si vzaly štokrlata – já jsem mìla malinké, které pro mì udìlal dìdeèek-truhláø – a zaèalo trhání. Staøenka byla trochu hluchá, a tak se na ni muselo mluvit hodnì hlasitì. Ale ona sama moc nekøièela, jak to dìlají nìkteøí hùøe slyšící lidé, a zaèala povídat. Povídala o svém dìtství, o pekárnì, kterou mìli s rodièi, o koních, prostì o životì. Vyprávìla a pøitom jsme pracovaly.

15

edice PRO RODIÈE

Vždycky své vyprávìní zakonèila slovy: „Tamarko, jednou budeš ráda, že mùžeš dìlat jakoukoli práci.“ Tuto vìtu jsem pochopila až hodnì, hodnì pozdì, pøesnìji øeèeno až v souèasnosti… Bylo to nádherné a vždy, když dozraje rybíz, vzpomenu si na staøenku a její milá slova. Jsou lidé, kteøí nesnášejí trhání rybízu, ale pro mì to byla vždy nejmilejší práce na zahradì. I když staøenka už je dávno úplnì na jiné zahradì…

Shrnutí Spoleèná a laskavá práce dá dítìti do života víc, než mnoho pouèek. A radost ze spoleèného tvoøení je nádherná. Tenhle pocit nám vydrží po celý život. Je to doba, kdy se nejvíce vytváøí sociální návyky. Rodièe by mìli dìtem dovolit, aby se zapojovaly do èinností doma, u babièek, tet, ve školce. Z práce je tøeba udìlat radostnou událost. Dùležité je používat jazyk dìtí a odpovídat jim na otázky.

16


2 Puberta volá, hola, hola!!! Sotva se náš andílek zabydlel ve škole, už se s ním zase nìco dìje. A my se po urèité dobì relativní klidu s ním, dostáváme do dalšího složitého období. Pøichází jakoby tiše a plíživì. Jen tak lehce naznaèuje, že pøijde nìco daleko horšího… Ale prepuberta je také setsakramentská doba. A rodièe napadá: Fakt to je pravda? Ono to snad nikdy nepøejde? Ach, jo.

Pøíbìh z poradny Do poradny pøichází 35letá matka s dcerkou. Holèièce je asi tak 10 let. Je naštvaná, ani se na mì nepodívá, ruku mi nechce podat. Maminka se omlouvá pohledem. Když usazuji Káju v èekárnì, švihne po mnì pohledem, otoèí se a schoulí se do køesla s náznakem, že je tam šílená zima. Maminku si beru do ordinace a povídání zaèíná: „Kája chodí do páté tøídy. Do tohoto pololetí bylo všechno v poøádku. Celou dobu se peèlivì pøipravovala na gymnázium. Sama chtìla na osmileté a teï, tìsnì pøed pøijímaèkami, se pøestala uèit, ve škole jsou na ni stížnosti, že se nezapojuje do výuky. Ale taková nikdy nebyla. Nikam s námi nechce chodit. Je zavøená v pokoji, poslouchá ‚divnou‘ muziku a podívejte se,“ vytahuje obrázky plné nožù, krve, upírù a tak podobnì, „co zaèala v poslední dobì malovat. V pokojíku si zapaluje svíèky, všechno kolem sebe má èerné, a když jí jdeme nìco koupit, mám dojem, že nakupujeme, protože jdeme na pohøeb. Jiná barva než èerná ji nezajímá.“ Tak trochu se usmívám, tak trochu maminku lituji. Maminka tak trochu nepostøehla, že se její dcerka blíží doopravdy do puberty. „Víte, že už je vaše dcera v pubertì?“ ptám se. „Ale to pøece není možné, vždyť ještì ani nemenstruuje,“ odporuje. Toto bývá dost èastý argument rodièù dcer. Nìjak jsme si zafixovali, že dítì je v pubertì až tehdy, když dívky zaèínají menstruovat a kluci se ochlupují. Zapomeòme na stará dogmata. S nástupem revoluèních technik, a díky vymo-

17

edice PRO RODIÈE

ženostem naší doby prepuberta nastupuje v dobì, kdy by nás to v minulém století ani nenapadlo.

První pøíznaky Rozdìlila bych je do tøí skupin: 1. fyzické – tìlesné 2. sexuální 3. sociální Zaèínáme tuto kapitolu, jako by se u puberty jednalo o nìjakou nemoc, ale dovolte, abych vždy v úvodu každé podkapitoly citovala pár dotazù z mé internetové poradny pro dìti.

2.1 Pøíznaky fyzické Tamaro, co mám dìlat? Nic mì nebaví, nemám žádné kamarády, ve škole jsem se zhoršila a naši se na mì poøád zlobí. (Žabulka, 10 let)

Tamaro, v poslední dobì se mi poøád støídají nálady. Nìkdy se mnì chce smát úplným blbostem, a hned potom se mnì zase chce breèet. Je to normální? Nejde o nìjakou závažnou nemoc? (Zoufalá, 12 let) Tamaro, vždycky jsem mìla bezva rodièe, jezdili jsme na výlety, rozumìli jsme si, ale teï mì nechtìjí pouštìt ven s kamarády. Všichni mohou být venku, jen já už musím být v 19.00 doma. (Smutná, 11 let) Takových podobných dotazù mám od dìtí plnou schránku. V období prepuberty (mezi 9–11 lety) se dìti zaèínají více pozorovat. Všímají si každé zmìny, která se dìje s jejich zdravotním stavem. Rovnìž vnímají své zmìny v psychice a nejintenzivnìji reagují na zmìny ve svém okolí.

18


Je to období, kdy se vyhrocují jejich sociální vztahy. Proè? Tìlo se zaèíná mìnit a pøíliv hormonù ovlivòuje i psychiku. Dìti jsou náchylnìjší k hádkám s kamarády, mají vìtší potøebu se buï na jedné stranì prosadit, nebo na druhé stranì se stahují do sebe. Pokud bych mìla posoudit, co je složitìjší, jsem toho názoru, že je lepší vyvolat nìjaký konflikt, protože ten se dá øešit, než když se dítì stáhne do sebe a nemluví. Do uzavøeného dítìte se dospìlým tìžko proniká. Nejsem pøíliš zastáncem internetové komunikace, ale tady dìlá internet velmi dobrou službu. Uzavøené dìti se snaží komunikovat aspoò mezi vrstevníky, pøípadnì se napojí na internetové servery zamìøené na dìtské problémy.

Shrnutí Jejich tìlo je trochu zmatené z toho, co se kolem nich dìje. Snažte se aspoò vy být pro nì jistota. Vaše pøíkazy a rozkazy by mìly být velmi èasto prokládány hezkými, milými slovy. Takže. Vše, co se dìje, mùže být i horší. A vy jste životní optimisté!!! Mluvte hodnì s dìtmi o tom, proè jim nìkteré vìci naøizujete. Mluvte, mluvte. Tolerujte jejich zmìny nálad. Když bude pohoda, zeptejte se jich, co by jim udìlalo dobøe ve chvíli, když nemají náladu. Jak byste jim jako rodièe mohli pomoci. Buïte chápaví. Sami pøece dobøe víte, jaké to je, když vy sami jste „bez kostýmu“ (bez nálady).

2.2 Pøíznaky sexuální Tamaro, vèera jsem mìla sex s jedním klukem. Strkal ho do mì a bolelo mì to. Co mám dìlat? (Kaèineèka, 11 let)

19

edice PRO RODIÈE

Tamaro, když se dívám do taťkových sprostých èasopisù, tak se mnì postaví, a když si s ním hraju, tak z nìj nìco teèe. Nejsem nìjaký nemocný nebo divný? (Emoušek, 12 let) Tamaro, kluci mì zatáhli na záchod a sahali mnì mezi nohy a na prsa. Øíkali, že smrdím. Moc se stydím a bojím se, že to øeknou všem ve tøídì. (Anulinka, 11 let) Další skupina dotazù se týká sexuálního života. Dnešní svìt umožòuje dìtem velký pøísun informací. A vždy to, co je trochu zakázané, tabuizované a záhadné, dìti pøitahuje. Sexu je všude kolem nás hodnì. Nemusíme ani mít doma internet, staèí se dívat na televizní reklamy, na filmy a ze všeho na nás „èouhá“ sex. Pokud dìti ještì zamilované nebyly, zaèínají se zamilovávat. Mají v tomto období první zkušenosti s líbáním a také – rodièe, nedivte se – s osaháváním. Nechci tuto formu dotykù nazvat pøímo neckingem, ale velmi se mu pøipodobòuje. Nacházíme se v období, kdy bychom mìli s dìtmi o sexu otevøenì mluvit. Doporuèuji, aby s dìvèaty mluvily matky a s chlapci otcové. Snažte se pøi takovém rozhovoru používat správné názvy pohlavních orgánù a všeho, co s nimi souvisí: penis, vagina, sexuální styk atd., protože pokud používáte rùzné vaše domácí názvy pro pohlavní orgány, stále k nim mluvíte jako k dìtem. Já vím, já vím, jsou to ještì dìti…, ale dìti chtìjí být brány jako dospìlí. A protože sex je dospìlácká záležitost, mluvte s nimi dospìláckým jazykem.

Shrnutí Všímejte si zmìny nálad, a pokud se ptáte na lásku a sex, berte to vážnì. Nauète je brát lásku i sex vážnì, a ne jako nìjakou zábavu. Buïte to vy, kteøí je zasvìtíte do teorie sexu. I když se možná budou kroutit, že se o tom nechtìjí bavit, mluvte o tom. Otcové se chopí synù a matky dcer. Tam, kde partner jednoho pohlaví chybí, doporuèuji ho nahradit nìjakým milým pøíbuzným. Ve vìtšinì pøípadù chybí otec, a tak tady mùže jeho roli zastoupit strýc, nebo maminky kamarád. Dìdeèky tak trochu vynechejme…

20


2.3 Pøíznaky sociální Tamaro, moje nej kámoška se na mì vykašlala, když jsem byla nemocná a našla si jinou nej kámošku. Ale ona nemùže být její nej kámoška, když jsem to já. Co mám dìlat, abych byla zase já její nej kámoška? (Lucináèek, 9 let) Tamaro, kluci ze tøídy se nechtìjí se mnou bavit, protože jsem prý na nì moc malý. Jsem nejmenší ze tøídy. Co mám dìlat, aby mì zase vzali zpìt do party? (Peťan, 10 let) Tamaro, pøistìhovali jsem se do nové mìsta. Chodím do nové školy a nemám žádné kamarády. Jak si mám v nové škole najít zase nìjaké? (Bubák, 11 let) Pro mì z toho všeho vyplývá, že tyto dìti s rodièi nemluví a jsou velmi nešťastné v dané životní situaci, kdy si neví rady.

Shrnutí Takže moji milí rodièe, jakmile se z vašeho celkem klidného a milého dítìte stane vzpurný fracek, je to ten první a nejdùležitìjší pøíznak, že puberta je tu. Neposlušnost tam, kde nebyla, zmìny nálad, zhoršení v uèení, nechuť navštìvovat doposud milé kroužky, konflikty s kamarády, sourozenci, babièkami, dìdeèky, nepoøádnost, nedodržování osobní hygieny, obdiv k rùzným hudebním skupinám a stylizace v daném hudebním styku (Punk, Emo, Hip Hop atp.) a hlavnì ke všemu NEGATIVNÍ POSTOJ – k jídlu, k chování rodièù, k jejich zpùsobu života, jejich pøátelùm – to jsou pøíznaky, že pøišla kámoška puboška. No, prostì krátce a jednoduše: Ach jo, vše je špatné.

21

edice PRO RODIÈE

V této fázi bychom mìli být jako rodièe zvláštì citliví. Vaše dítì se právì rozjíždí smìrem proti všemu a všem. A když øíkám, že všem, patøíte jako rodièe do této skupiny. Nejlépe se v tomto období pøiblížíte k dìtem, když se zaènete zajímat o hudbu, kterou poslouchají. Poslouchejte s nimi a povídejte jim o tom, co jste poslouchali vy. Vytáhnìte svá zaprášená elpíèka a svoje oblíbená cédéèka. Sami zavzpomínejte na vaši pubertu. Jste ještì mladí a možná všechno máte uchované v pamìti. A vy, rodièové, co jste nemìli divokou pubertu, vzpomeòte na své spolužáky, sourozence a známé, jak to oni mìli složité v tomto období. Je hodnì zajímavé, jak se pøes hudbu dostanete do duše vašeho dítìte. Hudba jako by v tomto období byla jediným klíèem k nim.

22


3 Je puberta nemoc? Pro nás rodièe by asi bylo nejjednodušší k pubertì tak pøistupovat. Dívejme se na pubertu svých dìtí jako na chøipku, která má trochu divoký prùbìh a která je u každého jedince velmi individuální a nejsou na ni léky. Platí pro ni pouze trpìlivost a øád. Tady u tohoto slova bych se ráda zastavila. Je to období, které je vhodné dobøe zvládnout, protože nezvládnutá puberta mùže znamenat velké nástrahy v dalším životì. Pøi této nemoci musíme – lépe øeèeno, mìli bychom – dodržovat pravidla, a hlavnì si stanovit pravidla fungování rodiny (poøád udržujte myšlenku, že se bavíme o nemoci). K tomu, abychom mohli vyléèit chøipku, dodržujeme urèité návyky: napøíklad ležíme v posteli, pijeme velké množství tekutin, bereme léky, èteme knihy, anebo se jen tak díváme na televizi a podobnì. A s pubertou je to totéž. v Ležíme v posteli. Znamená to, že bychom mìli stanovit èas, kdy se ten náš chytrolín bude vracet domù. Nebude to striktní pøíkaz, ale velmi dùslednì mu vysvìtlíme, proè je potøeba se vracet v urèitou hodinu. Zde bych doporuèovala jinak stanovit èas v období školy a jinak o volnech. Pøi stanovování návratù trpìlivì vysvìtlujeme, že i my dospìlí se v týdnu vracíme brzy domù, abychom druhý den byli schopni pracovat. Pokud již nepracujete a máte zásluhy na tom, že už se nemusíte honit, vysvìtlete dítìti, proè tomu tak je. V daném období si naše dìti zaènou myslet, že už jsou dost velké na to, aby si èas návratu mohly urèovat samy. Totéž platí i s návštìvami u kamarádù. Vøele doporuèuji poznat kamarády, zvát je na návštìvy, a tak poznat jejich zájmy. Máte je pod kontrolou a mùžete být v klidu, že nedìlají nic, co by vás mohlo ranit.

23

edice PRO RODIÈE

Pøíbìh z mého života Tady musím zavzpomínat na své rodièe. Již odmalièka, co moje pamìť sahá, mnì rodièe dovolovali brát si kamarády domù. Mìli pouze jednu podmínku: nedìlat binec, anebo pokud jsme ho udìlali, museli jsme po sobì vzornì uklidit. A tak moji rodièe plynule sledovali, jak se mìní naše zájmy a velmi jemnì je mohli korigovat. v Pití velkého množství tekutin. Bez vody není život. A také: každá akce má svoji reakci. Pití pro život bych pøipodobnila povinnostem. Vztah k povinnostem pìstujeme již odmalièka, ale v tomto období bychom mìli být zvláštì dùrazní. Nejlépe je stanovit si pravidla nejdøíve neformálnì, ale souèasnì si je také jen tak napsat. Docela dobøe funguje, že povinnosti se vyvìsí na lednici a každý je bude mít pod kontrolou. Pokud budeme vymýšlet sankce za neplnìní povinností, mìly by se týkat všech èlenù rodiny. Když uèíme dìti zodpovìdnosti, mìli bychom být také zodpovìdní. Nìkdy to rodièe chápou jako past, ale pøece jenom: naše dìti se uèí našimi pøíklady. Nemohu chtít po svých dìtech, aby poprosily, podìkovaly, když já sama to neøíkám… Tady si dovolím pøipomenout, že dìti v pubertì jsou až pøecitlivìlé na naše chování a jednání. V tomto momentì máme možnost hodnì zapracovat i sami na sobì. Jestliže chceme, aby naše dìti nìco dìlaly nebo naopak nedìlaly, dávejme jim dobrý pøíklad. Jak øíkají staøí latiníci: EXEMPLA TRAHUNT aneb Pøíklady táhnou.

Pøíbìh z poradny Matka pøivedla svého 13letého syna, který údajnì nechce doma pomáhat s žádnými pracemi, jen se tak flinká, v pokojíèku má nepoøádek, leží jenom u notebooku. Maminku jsem posadila do èekárny a „dala øeè“ s Ondrou. Povídali jsme si o všem možném, byl velmi komunikativní a za urèitou dobu povídá: „Tamaro, proè si s vámi mùžu dobøe povídat a doma mnì to nejde. Matka mnì jen dává pøíkazy, nikdy si nevšimne, když nìco udìlám, tøeba si poskládám vìci v pokojíèku. Poøád mnì jen nadává.“ „A co dìlá tvùj otec?“ „Ten se nikdy k nièemu nevyjadøuje. Tvrdí, že když sedí u poèítaèe, tak pracuje. Ale kecá. Když jsem k nìmu do pracovny neèekanì pøišel, hrál nìjakou

24


hru. A tomu øíká práce… Tak proè bych já mìl nìco dìlat, když otec stejnì všechno nechává dìlat mámu. Já jsem pøece taky chlap. A tak se i chovám.“ Zamrazilo mì. Takže: kde je chyba? V Ondrovi, nebo v rodièích? Napadá vás, jak to dopadlo? Musela jsem nejdøíve požádat matku, aby pøišla bez Ondry, s otcem, a stanovili jsme pravidla fungování rodiny. Naštìstí Ondra je velmi chytrý kluk, takže se do rodinné zmìny velmi rychle zapojil.

v Brát léky. Znamená to dodržování stravovací návyky. Opìt to je na nás rodièích. V dnešní dobì fast-foodù je docela složité udržet dìti na pøijatelné stravì. Ale… nepodceòujme otázku jejich výživy. Každé tìlo potøebuje na své fungování jiný pøísun živin. Tìlo vyspívá, a také se mìní funkce jeho orgánù, a proto bychom se mìli snažit dìti udržet v dobré kondici. Dbejte na to, aby mìly dostatek tekutin a pravidelnou stravu. Nevyhnete se tomu, že dìti budou chtít chodit do rùzných „fastù“ a stýkat se tam s kamarády. Jednou za èas jim to dovolte. Protože, když jim to nedovolíte, budou tam chtít chodit o to víc. Èili: zakázané ovoce nejvíc chutná. Ještì jedna pøipomínka, urèená speciálnì otcùm: pokud máte doma puberťaèku, NEØÍKEJTE JÍ, ŽE JE TLUSTÁ.

Pøíbìh z poradny Otec pøichází se svojí 15letou dcerou. Poslali ho za mnou jeho pøátelé, protože se jim zdá, že jeho dcera je pøíliš hubená. Žijí spolu a jeho novou pøítelkyni. Otec sedí v èekárnì a já si s Luckou povídám. Ona neví, proè je u mì, protože jí to otec jaksi pozapomnìl øíct. „Luci, jak se ti podaøilo tak hezky zhubnout?“ zaèínám rozhovor. „To bylo velmi jednoduché. Otec mì neustále pøirovnává ke své pøítelkyni, jak je hezká a štíhlá a já jsem podle nìj byla pøíliš tlustá. Chtìla jsem se mu taky líbit, když vidím, jak se kolem ní toèí. No, tak jsem jednoduše pøestala jíst…“ Malá poznámka: Otec je obézní a bøicho má jako medicinbal. „…a stejnì si toho nevšiml a pozorný ke mnì není. Teï zase nadává, že jsem moc hubená. Ale neøíkejte mu, že jsem vám to øekla…“ Jedná se o pøíbìh, který neskonèil dobøe. Otec na mnì zaèal mámit, co mnì jeho dcera øekla. Já jsem se ho snažila pøesvìdèit, aby na terapie chodila a on se neptal …, ale bohužel. Otec je typ sebevìdomého, agresivního, sebestøedného podnikatele, který ví všechno nejlépe.

25

edice PRO RODIÈE

I když jsem se s Luckou vidìla bohužel jen jednou, doufám, že jí ta návštìva prospìla. A protože máme spoleèné známé, vím, že je Lucka v pohodì.

v Ètení knih a televize. Dalo by se pøirovnat ke koníèkùm. Pokud jsme s dìtmi nemìli žádné spoleèné koníèky, je vìk od 10 let výše pøesnì vhodný èas, kdy bychom se na nì mìli zamìøit. Je fajn zaèít dìlat nìjakou sportovní aktivitu, ve které budete všichni nováèci, takže se zaènete vše uèit spoleènì. Užijete si hezké chvíle, navíc to prospìje soudržnosti rodiny. Nìkdy takovou aktivitu mùže dìlat jenom jeden z rodièù, protože je doma ještì mladší sourozenec. Je fajn, když se holce vìnuje matka a klukovi otec. Užijí si spoleèné chvíle a najdou k sobì bližší vztah. Také dojde k tomu, že když si rodièe dìti rozdìlí, vychutnají si pocity jedináèka. Hlavnì si vyberte aktivitu podle vašeho dítìte, nechtìjte jim vnutit svoje pøedstavy. Pøizpùsobte se jejich pøáním. A uvidíte, že si to užijete.

Pøíbìh z poradny Matka pøišla s dcerou Káťou. Dívence bylo v té dobì 10 let a právì jim zemøel otec. Obì dvì to velmi tìžce nesly. Byl to takový ten tatínek, který se stará, vždycky je dobøe naladìný a nic pro nìj není problém. Mìl nehodu a zemøel ne vlastní vinou – o to bylo vše pro obì tìžší. Káťa se zaèala uzavírat do sebe, s matkou pøestávala mluvit, o nic se nezajímala, ve škole se zhoršila. Všichni k ní byli ohleduplní, ale daný stav již trval pøíliš dlouho. S Káťou jsme spolu mluvily, ale ona se nechtìla vyjadøovat ke smrti otce, ani o nìm nechtìla mluvit. A tak mì napadlo: „Jsi taková pružná, milá, co kdybys zaèala jezdit na koni?“ Kátì se hned rozsvítily oèi. Zavolaly jsme maminku a øekly jí o našem nápadu. Pravda, maminka se nejdøíve zhrozila, ale po chvíli øekla: „A proè ne? Budu se uèit jezdit s tebou.Vždycky jsem se sice koòù trochu bála, ale já ten strach pøekonám.“ Holky zaèaly navštìvovat jezdecký oddíl. Dnes má Káťa i vlastního konì a hodnì nových pøátel. P.S.: Maminka na koních našla i svou novou lásku…

26


Shrnutí Od deseti let se snažte vašim dìtem, co nejvíce pøibližovat. Tím, že budete mít spoleèné zájmy a koníèky, bude prùbìh daleko snazší a nedojde k odcizení. A vy se dožijete vysokého klidného stáøí… K pubertì pøistupujme jako k nemoci a je na nás rodièích, jaké léèení zvolíme. Jen by ta léèba mìla být vždy naordinovaná s humorem a lehkou nadsázkou. Sledujme, s kým se dìti baví, co je baví a velmi šetrnì je veïme. Ony by si mìly myslet, že na ten úžasný nápad pøišly samy. V této dobì by mìly doma k dìtem èasto znít otázky typu: „Co si o tom myslíš? Jak bys to udìlal? Jak by sis s tím poradil?…“ Vaši puberťáci budou mít pocit, že jejich názor má váhu. Dokonce bych doporuèovala dát jim možnost o nìèem ve vaší domácnosti rozhodovat. Ale to je na vás…

27

edice PRO RODIÈE

4 Projevy puberty Malá úvaha Mìla jsem velmi dobrý vztah se svojí babièkou Cenkovou. Byla velmi milá. Nauèila mì vyšívat, šít, háèkovat. Již jsem psala, jak jsem milovala, když jsme spolu obíraly rybíz. Pøi té pøíležitosti mnì vždycky vyprávìla pøíbìhy ze svého mládí. Byla ze statku, a tak jsem se dozvídala o tom, jak to na poèátku minulého století fungovalo v rodinách. Když už jsem byla starší, ptala jsem se babièky na to, jak ona sama prožívala pubertu. A babièka se na mì podívala a s úsmìvem odpovìdìla: „Na takové blbosti jsme nemìli èas. Statek vyžadoval práci odmalinka, a tak, co si pamatuji, jsme jenom pracovali.“ Ano, v dnešní dobì máme všechno urychlené, pøes poèítaèe komunikujeme, píšeme si. A s tou technikou jako by nám zbývalo víc èasu na pøemýšlení a vymýšlení. Vynakládáme daleko ménì fyzické námahy k tomu, abychom dosahovali svých cílù. Máme všechno naservírované pøímo v bytì, ani se nikam nemusíme vypravovat. A více informací nadosah mají také naše dìti. Poèítaè se stal témìø nedílnou souèástí každé domácnosti. Je dokonce èastìjší než myèka nádobí. Jenomže pro naše dìti revoluce není evoluce, a tak si nìkteré z nich s tím velkým pøívalem nových vìcí nevìdí rady. Technika a vývoj spoleènosti zpùsobily, že puberta se dnes hlásí podstatnì døíve.

Takže jak to vlastnì je? n

n n

28

Mezi 8–12 lety je tzv. období prepuberty. Jsou to takové ty malé šprajci, které nás jakožto rodièe dobøe vytáèí. Klidnì bych to nazvala vzdor, ale ještì takový neotrkaný. Mezi 12–17 lety tak to je to správné období. Mezi 17–19 je období postpuberty.


4.1 Prepuberta Rodièe prožívají takový malý šok. Prokousali se obdobím prvního vzdoru, druhého vzdoru a jednoho rána se jejich hodný kluk probudí, udìlá oblièej a na snídani, kterou mìl doposud rád, øekne: „Fuj, zase to hnusný kakao a chleba. To musím jíst každé ráno?“ A rodièe se v duchu ptají. „Kdo se to probudil? Co se to dìje? Kam se podìl náš hodný Pavlík?“ Aby toho nebylo málo, probuzení pokraèuje: „Ta mikina je naprosto nemožná, vypadám v ní jako blb…“ A to je pro vás pøesnì chvíle, kdybyste si mìli jako rodièe uvìdomit, že Pavlík, Janièka, Terezka, Filip, …, už nebudou nosit vìci, které vy jim vyberete a že nastal èas brát jejich názory na zøetel. Zdá se vám to pøíliš brzy? Ne, to je jen vývoj. Uvìdomte si, že váš malý je dennì píchnutý na poèítaè a tam se dozví, co všechno je IN a co je totálnì OUT. A mikina, která ještì vèera byla úžasná, je dneska prostì totálnì OUT. Také zaène poslouchat úplnì „nablblou“ muziku. Tøikrát se nadechnìte, polknìte a nechejte si ty úžasné skladby pøehrát. Nechejte si vysvìtlit, proè se mu líbí a pokud nerozumíte, nechejte si pøeložit texty. Nejvìtší chybou by bylo se rozèílit a s výkøikem: „Vypni to“, prchnout z pokojíku.

Jak z toho? Pokud to vaše finanèní situace umožòuje, projdìte šatník, podívejte se na to, co už nechce nosit, odložené vìci složte a øeknìte mu, že pøíštì už si bude vybírat všechno sám. Také to je správný èas, kdy je dobré zaèít uvažovat o kapesném. Proè? Protože si váš synek na internetu zaène vybírat nové obleèení, které urèitì nebude nejlevnìjší. A tak pokud bude nìco chtít, mìl by si èást penìz na to ušetøit. Také se totiž jedná o dobu, kdy si zaèneme budovat vztah k penìzùm. Tady bych chtìla hodnì apelovat na rodièe, kteøí nemají problém s penìzi. I když je v rodinì všeho dostatek, dìti by mìly znát hodnotu penìz. Obèas se pøekonejte a poslouchejte hudbu s nimi.

29

edice PRO RODIÈE

Prepuberta je období, kdy mùžeme dítì získat, anebo na dlouhou dobu ztratit. Takže:

Projevy prepuberty Je to takové zvláštní chování. Jako by se vám ze dne na den doma probudilo úplnì jiné dítì. Èastìjší urážení To, co jedl(a), bìžnì nechce Neustálé dívání se do zrcadla, nebo naopak neupravenost Rozepøe se starými kamarády, kamarádkami Neuklizený pokojík Zhoršení známek ve škole Odsekávání i v malièkostech

n n n n n n n

Shrnutí Až se váš „malý“ probudí a bude mít pocit, že je všechno špatnì, jste tam. Prepuberta zaèíná! Vy ovšem se z toho nehroutíte, protože jste na to pøipraveni. Proberte šatník, vymìòte, co jde a pomalu vnímejte jeho vkus. Poslouchejte hudbu a najdìte si s ním spoleèný zájem. Myslím si, že ke sblížení pomáhá hodnì to, když spoleènì zaènete dìlat nìco, co se budete spoleènì uèit. Dejte vašemu prepuberťákovi možnost nad vámi trochu vyniknout.

4.2 Puberta Od toho dne, kdy se naše dítì probudilo zmìnìné, nás èeká nìkolik let, kdy se mnohokrát budeme muset zapøít, jestliže nechceme rychle zestárnout… Pravda, jsou mezi námi lidé, kteøí o sobì øíkají, že žádnou pubertu nemìli, že to jen tak prošlo kolem nich. Ale je to pravda? Ano, možné to je. Ale moje

30


zkušenost z poradny je taková, že když puberta neprobìhne ve vìku, ve kterém má, probìhne pozdìji. A následky bývají daleko horší.

Pøíbìh z poradny Do poradny za mnou pøichází mladá žena. Už když si sedá, má slzy na krajíèku a zaène vyprávìt pøíbìh: „S Mirkem jsme se poznali, když nám bylo 22 let. Po dvou letech chození jsme se rozhodli, že se vezmeme. Dva roky po svatbì se narodila dcerka a Míra zaèal podnikat. Nebylo to jednoduché, ale v podnikání se mu velmi daøilo, zaèal stavìt dùm a my jsme pøemýšleli o dalším dítìti. Manžel velmi toužil po synovi. Za další dva roky po velkém snažení jsem otìhotnìla a porodila syna. Míra byl nadšený. Ale nadšení vydrželo jen pár mìsícù. Z nièeho nic zaèal chodit pozdì domù, zùstával spát u kamarádù, chodil hodnì paøit a dìtem se pøestal vìnovat. Náš sexuální život se témìø vytratil. Mluvil s mojí mámou a øíkal, že nechápe, co se s ním dìje. Ale hlavnì ví, že si potøebuje užívat. A to po narození Mireèka øekl, že je táta opustil, když mu bylo osm let a nechal mamku se tøemi dìtmi. Dušoval se, že by to nikdy neudìlal. A je to tady. Verunce je osm a Mireèkovi jsou dva roky… “ Velmi složitými cestami se nám podaøilo Mirka pøesvìdèit k návštìvì v poradnì. Dìlala jsem, že jeho ženu neznám a že je to on, který se pøišel poradit, jak dál se životem. Pøiznal, že ho to s rodinou nebaví a že chce koneènì žít, když má peníze. „A jaké jste mìl dìtství?“ ptám se. On se zamyslel a zaèal vyprávìt svùj pøíbìh: „Otec nás opustil, když mnì bylo osm let. Máma zùstala sama se tøemi dìtmi. Od té doby, co táta odešel, pamatuji si jenom povinnosti. Vyzvednout ségry ze školky, pøivést je domù a hlavnì je hlídat a èekat až máma pøijde. Mìla dvì práce, a tak pøevážnou dobu jsem je hlídal já. Nìkdy jsem musel také pøipravovat veèeøi. Otec se na nás úplnì vykašlal, od té doby jsem ho nevidìl. Když mi bylo 14 let, mamka rozhodla, že pùjdu do uèení. Mìl jsem docela dobré známky, ale nesmìl jsem na školu, musel jsem do uèení, abych pøinesl nìjaké peníze. Jak holky rostly, tak mnì povinnosti neubývaly, spíš naopak. Musel jsem se s nimi i uèit. Nìjak jsem prošel uèòák a nemusel jsem na vojnu, takže jsem zaèal pracovat. Koneènì jsem mìl nìjaké peníze a mohl mamce pomoci.“ „A jakou jste mìl pubertu, co vás bavilo, co jste dìlal?“ zeptala jsem se.

31

edice PRO RODIÈE

„Co? Pubertu? To ani nevím. Vím jen, že jsem nemohl nikam chodit, musel jsem hlídat ségry, nebo se s nimi uèit. Kluci jezdili na koncerty, na motorkách a já jsem byl za chùvu. Tak jaká puberta?“ „Takže, jak vám mohu pomoci? Stále tu situaci prožíváte, nebo se nìco dìje?“ dìlala jsem, že nic nevím. „No, víte, nevím, jak bych to øekl. Teï se mnì daøí dobøe. Mám manželku, dvì krásné a šikovné dìti, mám prosperující firmu na horách, mám postavený dùm a …“ Zaèaly mu téct slzy a dodal: „Nebaví mì žít v rodinì. Mám potøebu jezdit na motorkách, bavit se s kamarády, chodit na koncerty a žít jen tak bez závazkù.“ „Ale to pøece teï nejde, když máte rodinu…“ „V tom je ta potíž, nevím, jak z toho všeho ven. Mám je rád, ale nechce se mnì s nimi být. Vidím to jako povinnosti a já žádné povinnosti nechci.“

A tak je tu období proti všemu a proti všem. Nic není dostateènì dobré. My máme naprosto nemožné nápady. Chtìjí být dospìlí, ale jenom ve výhodách. Povinnosti jdou nìjak stranou a základ všeho je hlavnì si užívat. Takto pøemýšlí dìti, které mají velké množství volného èasu a s rodièi si nenašly žádné spoleèné aktivity. Na názory našich dìtí se dívejme shovívavì. Proè? Protože jsou teï velmi náchylné ke kritice. Takže kritizovat je pøesnì to, co bychom dìlat nemìli. Radìji se v tomto období pouštìjme do diskusí a nechejme je vyjádøit svùj názor. Tím, že je necháme mluvit, hodnì se o nich dovíme. Není potøeba ke všemu zaujímat stanovisko. Hlavnì ať hodnì mluví a vy se tím pádem o nich hodnì dovíte. Je to období hodnì široké a plné zmìn. Jinak bychom mìli pøistupovat ke dvanáctiletému a jinak k šestnáctiletému. Pojïme se aspoò orientaènì podívat na to, co je komu dovoleno, a jak si poradit.

4.2.1 Dvanáctiletí až ètrnáctiletí Jsou to již žáci druhého stupnì. Také se tak cítí a chtìjí více výhod. Stanovme jim povinnosti, mìli by mít kapesné a také pøesnì vìdìt, jakou volnost jim dáme. Zajímejme se o jejich pøátele – mohou si je zvát domù, seznamujme se s nimi. Dovolme jim pod dozorem jiných dospìlých tøeba vyrazit na chatu

32


kamaráda. Snažme se s nimi stále mít nìjaké spoleèné zájmy a ne jenom povinnosti. Zamìøme se i na to, co jim jde. Chvály a vyzvednutí jejich dobrých povahových vlastností je pøesnì v tuto dobu na místì. Obèas si jako rodièe dìti rozdìlme, a tak bude každý z nás o dítìti vìdìt „své“. Jsou citlivé na zradu. Pokud nám sdìlí nìjaké tajemství, nemìli bychom je zradit. Dítì øekne tajemství, a rodiè ho rozhlásí po celé rodinì a známých…

Pøíbìh z poradny Do poradny pøichází matka se svojí 13letou dcerou Blankou. Dcera se tváøí velmi vztekle a hlavnì se odmítá se mnou vùbec bavit. Posazuji matku do èekárny a jen tak mimochodem øíkám: „Jsi naštvaná i na mì, protože sis myslela, že mamka bude s námi tady sedìt, že? Ty pøed ní nechceš mluvit?“ Dívenka jen tak sykne mezi zuby: „To víte, aby to zase vìdìla celá rodina, z toho jsem už vyrostla.“ „Poèkej, to mì hodnì zajímá. Vy s mamkou nemáte moc hezký vztah, že? To jsi na ni naštvaná takhle poøád? Ona tì nìjak zradila, nebo, co se stalo mezi vámi?“ ptám se. A pokraèuji: „To, co si tady povíme, zùstane jenom mezi námi, slibuji.“ „No, víte, ono už je to dlouho, asi tak jeden rok. Já jsem se zamilovala do jednoho kluka a mamce jsem to øekla. Asi za týden k nám pøišla na návštìvu mamky kamarádka a první, na co se mì zeptala bylo, co dìlá mùj kluk. Vùbec jsem nechápala, o èem mluví. Kamarádka hned dodala: ‚No, mamka øíkala, že jsi zamilovaná.‘ Zdá se vám to fér, když to vyžvaní kamarádce, která se mnì potom vysmívá? A tak jí už nic neøíkám a ona nic neví, a proto jsem tady.“

Ztráta dùvìry puberťáka se velmi tìžko získává zpìt. Dìti si velmi dobøe pamatují køivdy, které osobnì pocítily jako ponížení. A to je pøesnì okamžik, když prozradíme jejich tajemství.

4.2.2 Specifická skupina ètrnáctiletí až patnáctiletí Píši, že je specifická… a to tedy je. Ètrnáctiletým už se blíží magická 15. Už se nechtìjí považovat za malé. Vìtšina dìvèat již menstruuje a cítí se dospìleji. Obèanky ještì nemají, nicménì chtìjí mít výhody jako patnáctiletí.

33

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Dík patøí všem mým klientùm, kteøí mì nauèili spoustu vìcí a v neposlední míøe mým spolupracovnicím, které jsem mìla možnost sama si vybrat

Recommend Documents