DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE MATERIÁL PRO VÝUKU V KURZU U3V. Ing. Bc. Bronislav Chramcov, Ph.D

DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE MATERIÁL PRO VÝUKU V KURZU U3V

Ing. Bc. Bronislav Chramcov, Ph.D.

Digitální fotografie

OBSAH Proč pořídit digitální fotoaparát? ............................................................................................................................ 5 Záznamové médium a jeho vliv na rozlišovací schopnost ................................................................................... 6 Šum ..................................................................................................................................................................... 6 Dynamický rozsah ............................................................................................................................................... 7 Minilaby .............................................................................................................................................................. 8 Hloubka ostrosti .................................................................................................................................................. 9 Baterie ................................................................................................................................................................. 9 Rychlost reakce na spoušť ................................................................................................................................... 9 Digitální fotografie versus klasická fotografie ................................................................................................... 10 Výhody digitální fotografie ............................................................................................................................ 10 Nevýhody digitální fotografie ........................................................................................................................ 11 Pořídit tedy digitální fotoaparát? ...................................................................................................................... 14 Závěr ................................................................................................................................................................. 14 Základní pojmy z oblasti Digitální fotografie ......................................................................................................... 15 Vytváříme digitální obraz .................................................................................................................................. 15 Co je to pixel? ................................................................................................................................................ 16 Co znamená dpi? ........................................................................................................................................... 16 Jak se skládají barvy? .................................................................................................................................... 18 Co je bit? ....................................................................................................................................................... 18 Co je barevná hloubka? ................................................................................................................................. 19 Počítáme pixely, velikost fotografie .................................................................................................................. 19 Megapixely a velikost fotografie ....................................................................................................................... 22 Poměr stran u digitální fotografie ..................................................................................................................... 24 Fotolab .......................................................................................................................................................... 24 Fotostar ......................................................................................................................................................... 25 Formáty dat pro digitální fotografie .................................................................................................................. 26 Formát TIFF ................................................................................................................................................... 26 Formát RAW .................................................................................................................................................. 26

3

4 Digitální fotografie Komprese JPEG ............................................................................................................................................. 27 Záchrana fotografií ze smazané paměťové karty .............................................................................................. 28 Program Restoration ..................................................................................................................................... 28 Histogram .......................................................................................................................................................... 29 Příloha č.1: Slovník základních pojmů z oblasti digitální fotografie ...................................................................... 31

5 Digitální fotografie

PROČ POŘÍDIT DIGITÁLNÍ FOTOAPARÁT? Tvrdit, že film v oblasti fotografie nemá budoucnost je stejně liché, jako když někteří vykřikují, že kytara je mrtvá. Film je sice logicky na ústupu z některých pozic, ale stále si zachovává prim například v umělecké a dokumentární fotografii. Ve spotřební oblasti kompaktních fotoaparátů již však své místo dlouho mít nebude. Stejně tak, ale nějakou chvíli potrvá, než klesnou ceny digitálních pravých zrcadlovek na úroveň analogových, tak aby se mohli masivněji rozšířit. V té chvíli nastane lámání chleba i u nadšených fotoamatérů, kteří dosud používají klasické kinofilmové aparáty. Na první pohled se zdá, že digitální fotografie zcela zdrtila klasickou filmovou technologii. Tradiční a na trhu zavedení výrobci, kteří nestihli nastoupit do vlaku digitálních technologii, pomalu mizí z trhu. Naopak firmy, které jsme donedávna s fotografickým průmyslem vůbec nespojovali, začínají významně koláč fotografického trhu ukrajovat. Přesto se digitální fotografie stále potýká s několika problémy a nevypadá to na jejich řešení během krátké doby. Nemá smysl znova diskutovat všechny výhody digitální fotografie. Dnes je již každý zná a dokonce málokterá česká rodina již digitál alespoň nevyzkoušela. Penetrace digitálů stále stoupá i díky tomu, že řada výrobců mobilních telefonů vestavěla jednoduché digitální fotoaparáty přímo do mobilů. Stále častěji však slýcháme i povzdechy nad výsledkem fotografování. Ne snad, že by digitální fotoaparáty měly nějaké vážné problémy, ale není všechno zlato, co se třpytí. Pochopitelně, když fotografujete momentky z diskotéky, tak kvalita obrázků nebude hlavním parametrem. Vystačíte s fotomobilem a oceníte zejména pohotovost, malé rozměry, možnost se okamžitě nad obrázky pobavit atp. Položte si, však otázku jaký fotoaparát byste si vzali na exotickou cestu třeba po jižní Asii? Fotomobil? Asi těžko, že? Jaké jsou tedy současné limity digitální techniky a jak je na tom ve srovnání s filmem? Hlavní smysl této kapitoly by měl ležet na pochopení základních principů jednotlivých technik a v ujasnění toho, co současný uživatel (v tomto případě fotograf) ke své práci skutečně potřebuje. Celý text se pokusím podat co nejsrozumitelnější formou a pokud použiji nějaké specifické pojmy, budu se snažit je co nejlépe vysvětlit. Obrázek 1: Podobné expozičně těžké snímky se málokdy povedou metodou „namiř a zmačkni“. Vyžadují alespoň základní expoziční úvahy.

ní fotografie 6 Digitáln

ZÁZNAM MOVÉ MÉD DIUM A JEH O VLIV NA ROZLIŠOVA ACÍ SCHOP NOST V případěě klasické foto ografie se jedn ná o film, u digitálních přísttrojů je použitto některého ze světlocitlivvých prvků (CCD, CM MOS). Klasický ffilm (negativ i diapozitiv) je tvořen krystaalky halogenid dů stříbra, které jsou rozptýýlené ve vrstvě ě želatiny. Pokud je film barevnýý, jsou tyto vrstvy v tři ‐ jed dna pro červe ené světlo, jedna pro zelené a jedna prro modré. m světla při exxpozici docházzí uvnitř těchto krystalků ke e změnám, čím mž vzniká skryytý (tzv. latenttní) obraz, Dopadem který dále nesmí být osvětlen (neu uvažujeme teď techniku multiexpozice) m . Abychom see od tohoto latentního l ostali až k výsledné fotograafii, je třeba jeeště ujít kus ce esty s pomocí chemických ssloučenin známých jako obrazu do vývojka, přerušovač a ustalovač a (jeedná se samo ozřejmě o zákkladní roztokyy, pro další ""kouzla" s fotkami jsou potřeba i jiné chemikálie). digitálním ap parátu je složen z milionů ů jednotlivých snímacích elementů, které k jsou Světlocitlivý prvek v d ozlišení kolem m jednadvaceti megapixelů (21 MPix) polovodiččového charakteru. Součassné čipy mají maximální ro a jejich výroba v je velm mi složitá (zvvlášť v případěě CCD prvků)). Zvyšování rozlišovací r schopnosti probíhá další miniaturizací jednotlivých světlocitliivých elementtů a zvětšován ním účinné plo ochy daného čipu. Na různýých místech na internetu lze nalézt diskuze o rrozlišení kinofilmu a jeho srovnání s rrozlišením světlocitlivých prvků. Různí lidé mají na přepoččet rozlišovací schopnosti kinofilmu sam mozřejmě růzzný názor, o jednoduchéé srovnání ten následující. převezměěme proto pro Rozlišení kinofilmu see udává v poččtu čar na milimetr. To se e u současnýcch nejlepších filmů pohyb buje okolo 130 čar/m mm. Vezměme pro jednodu ušší počty za p průměrnou ho odnotu 100 čaar/mm (střídáá se černá s bíílou, takže "bodů" p potřebných k zzachycení je vvlastně dvojnáásobek). Rozm měry kinofilmo ového políčkaa jsou 24 x 36 mm, čímž dostávám me 4800 x 720 00 bodů, celkeem tedy 34,5 56 milionu pixxelů (u svitkovvých filmů je podle tohoto o postupu rozlišení ještě větší: 12 2000 x 12000, což dá 144 m milionů pixelů ů). Z těchto číísel je na prvn ní pohled vidě ět, že film m výhodu v mn nožství inform mací, které je sschopen zachytit. Takže co se "záznamového" média týká, stojí má zatím tu proti ssobě kresebnáá rozlišovací scchopnost, v nííž má stále naavrch klasický film. Samozřeejmě, že nejvě ětší vliv na tuto skutečnost má ob bjem dat, kterrý je v případěě digitálu v řád du kolem 10 M MB, kdežto šp pičkový sken z kinofilmu osti na barevné hloubce a a rozlišení). Měli M bychom si s ale uvědom mit, že výsledná kvalita má i 100 MB (v závislo metrů jako jee barevná čisttota, nepřítom mnost zrna, h hloubka a syto ost barev, snímku jee kombinací mnoha param využití jasového rozsahu papíru, atd. Zde jsme sse pro jednod duchost věnovvali pouze rozzlišení. Závěre em tohoto o Vás prioritou jemnost zacchycených deetailů při téměěř dokonalých h barvách, zhodnoceení je fakt, že pokud je pro stále není kinofilm překonán.

ŠUM Jedním z nepěkných produktů digitáálů je šum. Jee tak trochu po odobný filmovvému zrnu a sstejně jako zrno roste s růstem ISSO citlivosti. Avšak na rozdíl od filmo ového zrna, které k bylo pěkné a dekoraativní, je digiitální šum nepěkný až hnusný a projeví se naa fotografii náhodnými baarevnými bodyy. Ty rozežerrou hrany, snííží ostrost a zhorší jeh ho kontrast. Prostě hod dně digitálně ě obrazu a zašuměná fotografie jee nepoužitelnáá. Šum klesáá s velikostí senzoru. s A takk obvykle foto oaparáty typu u digitálních h šperků prrodukují hod dně zašuměn né fotografie.. Náročným mi softwarovýými metodami se snaží šu um odstranit,, většinou však na úkor ostrosti a briilance obrazu. Nejkvalitnějšíí poskytují digitáální zrcadlovkyy (DSLR), které é obraz z hlediska šumu p ory jen o málo menší či doko once stejně velkké jako film. Je e mají senzo komické, že digitální zrccadlovku na prrvní pohled nepoznáte od té é Většina věcí je zcela shodná,, jen místo film mu je senzor a filmové. V místo prostoru pro kazetu filmu baterie.

Obrázek 2: Srrovnání velikosti běžně používan ných senzorů s velikostí film mu.

Proč pořídit digitální fotoaparát?

Srovnání velikosti běžně používaných senzorů s velikostí filmu je vidět na předchozím obrázku (viz Obrázek 2). Platí, že čím větší senzor, tím menší šum v obraze. Ukázka fotografie pořízené fotomobilem je vidět na obrázku vpravo (viz Obrázek 3). Přesto, že světelné podmínky jsou dobré až vynikající, fotografie je z hlediska kvality jen dokumentační. Zvětšit jí na třeba A4 v podstatě nelze.

DYNAMICKÝ ROZSAH I přes již několikaletou praxi výrobců digitálních senzorů je stále jedním z největších problémů digitálních fotoaparátů jejich dynamický rozsah. Dynamický rozsah je zjednodušeně řečeno rozdíl jasů nejsvětlejší části snímku (obvykle obloha) a nejtmavší (často předměty ve stínu). Jakmile tento rozdíl jasů přesáhne určitou hodnotu, není fotoaparát schopen oboje současně zaznamenat a tak často světlé části snímku (obloha) končí jako čistá vypálená bílá zcela bez kresby. Nebo zachováte kresbu světlých částí, ale zase tmavé části (stíny) se předvedou jako jednolitá ošklivá čerň. V nejhorším případě oboje Obrázek 3: Fotografie pořízená fotomobilem dohromady. Film má pochopitelně také svůj omezený rozsah, ale na rozdíl od digitálních senzorů má charakteristiku připomínající písmeno „S“ a tak je možné detaily z podexponovaných či přeexponovaných míst „vydolovat“. Podobné fotografie (viz Obrázek 4) s hlubokými stíny a současně jasným sluncem jsou pro digitály velmi těžké. Vejít se do jejich dynamického rozsahu tak vyžaduje pečlivou expozici a použití polarizačních a přechodových filtrů.

Obrázek 4: Fotografie s hlubokými stíny a současně jasným sluncem

7


MINILABY Zamysleli jste se někdy nad tím, jak pěkné vycházely fotografie pořízené z filmu, byť byl exponován nejlevnějším fotoaparátem na jedno použití? Napadlo vás, že nejlevnější často i papírové fotoaparáty měly pevně nastavenou clonu i pevný expoziční čas a vůbec tak neřešily expozici? A přesto z nich fotky byly dobré! Odpověď na tuto hádanku leží právě v dynamickém rozsahu filmu. I když byly snímky tragicky přeexponované či podexponované (jinak to ani z jednorázového papírového fotoaparátu nemohlo dopadnout) minilab si věděl rady. Dokázal expozici při přenosu snímku z negativu na papír opravit a subjektivně potom fotografie vypadaly více než použitelně. Pokud se o to stejné pokusíte z digitálu, spláčete nad výdělkem. Díky tvrdě ohraničenému dynamickému rozsahu se často minilab nemá čeho chytit a automatické korekce expozice ‐ tak účinné u filmů ‐ selžou. Výsledek? I přesto, že expoziční automatiky digitálních fotoaparátů jsou několikanásobně sofistikovanější než automatiky u mnoha filmových fotoaparátů, tak „vysypat“ kartu do minilabu a těšit se na výsledky moc nejde. Snímky vyžadují téměř vždy ruční korekce – ty automatické, ať prováděné v PC nebo v minilabu, často bohužel selžou. Fotografie (viz Obrázek 5) byla silně podexponována a pravděpodobně by jí nezachránil ani minilab. A pokud ano, obraz by byl velmi nekvalitní. Film by na tom byl se záchranou lépe.

Obrázek 5: Silně podexponovaná fotografie


HLOUBKA OSTROSTI Dalším produktem digitálních fotoaparátů je enormní hloubka ostrosti. Čím menší senzor, tím je nutné kratší ohnisko objektivu a tím stoupá jeho hloubka ostrosti. Na snímku je potom vše ostré a téměř není třeba zaostřovat. To je dobrá zpráva! Není se třeba zabývat jak na straně fotoaparátu, tak na straně fotografa ostřením a dokonce nejlevnější přístroje mají jen několik málo ostřících kroků. Má to ale i svůj negativní dopad. Je‐li na snímku vše ostré, zdaleka ne vždy to působí dobře. Zkuste si třeba udělat pěkný portrét na nezaostřeném pozadí. Už pouhý fakt, že pozadí portrétované osoby je rozmazané vytvoří dojem „profi“ fotografie! A tak kvůli hloubce ostrosti budete pro podobné fotografie muset sáhnout k digitálům, které se velikostí senzoru blíží filmu. Rozostřené pozadí a hloubka ostrosti obecně je mocným nástrojem fotografa. Vyžaduje ale objektivy s delšími ohnisky, které nabídnou pouze fotoaparáty s většími senzory. Obrázek 6: Snímek s rozostřeným pozadím, který byl fotografován digitální zrcadlovkou a objektivem s ohniskem 133mm.

BATERIE Baterie ve filmovém fotoaparátu sloužili k napájení velmi jednoduché elektroniky a případně k převíjení filmu. Naopak v digitálním fotoaparátu je procesor, který při zpracování obrazu dosahuje vysokých hodnot výkonu. A je potřeba ho napájet. Takže vzniká hon na kapacitu baterií. Ty sice již dokáží digitály uspokojit, ale stále je třeba na energii myslet.

RYCHLOST REAKCE NA SPOUŠŤ Digitální fotoaparát je mnohem složitější zařízení než filmový. Množství přípravných operací před expozicí, výpočet snímku a jeho uložení na kartu po expozici chvíli trvají. A tak se digitály rádi loudají. Fotíte‐li chalupu, tak je vám to jedno – ona neuteče. Ale co sport? Zvířata v pohybu? Akční momentky? Neříkáme, že řešení je jen film, ale digitální fotoaparáty, které zvládají rychlé scény, nepatří rozhodně k nejlevnějším. U filmu to byla skoro samozřejmost. Takovéto dynamické akční fotografie (viz Obrázek 7) jsou pro řadu digitálů hodně těžké. Zvládají je až přístroje nejvyšší třídy.

Obrázek 7: Fotografie zachycující zvíře v pohybu

9


DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE VERSUS KLASICKÁ FOTOGRAFIE V následujících částech se pokusíme nastínit výhody a nevýhody digitální a klasické fotografie z různých úhlů pohledu.

VÝHODY DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Největší výhodou je samozřejmě výsledný snímek, který je v digitální podobě. Co to znamená? Hlavně menší riziko poškození snímku díky stárnutí použitého materiálu a při následném dalším zpracování! Narozdíl od klasického filmu, který je analogovým záznamovým médiem je totiž digitální snímek přesně to, co bysme od takového média očekávali ‐ obrovský sled jedniček a nul. A přiznejme si na rovinu, sled pouhých dvou diskrétních hodnot se uchovává mnohem snadněji než sled spojitých analogových hodnot. Důsledkem této vlastnosti, která je digitálnímu záznamu vlastní, je fakt, že můžeme mít "libovolné" množství naprosto totožných snímků a můžeme je neomezeně kopírovat beze ztráty kvality! Naproti tomu filmový negativ je originál, který nemůžeme žádným způsobem nahradit a jehož každé kopírování nebo zvětšování provází nejen možnost nenahraditelného poškození, ale i pokles původní kvality. Když už mluvíme o kopírování, musíme se ihned zmínit i o spolupráci digitálního fotoaparátu s počítačem. Pořídíme‐li digitální snímek, máme po jeho přenosu do počítače ihned možnost jej začít upravovat pomocí grafických programů nebo třeba někomu poslat pomocí elektronické pošty. Přiznejme si, že této rychlosti nemůže klasický způsob konkurovat. Nehledě na to, že i úpravy snímku jsou mnohem příjemnější. V grafických programech totiž vždycky existuje funkce undo (zpět), kterou můžeme použít, pokud se nám fotografie po aplikaci konkrétní úpravy nelíbí. Tohle u klasické fotografie není možné. Při ní dáte naexponovaný film buď do laboratoře a necháte si udělat fotografie, anebo si je uděláte doma sami. Jak dopadnou snímky z labu, to nikdo dopředu neodhadne, ale většinou nedopadnou tak, jak by si fotograf přál. Při masové produkci fotek totiž v labech nemají čas na to, aby si u každé fotografie pohráli s barevnými filtry, jasem a dalšími parametry. Snad jedině kdybyste k tomu obsluhu labu nějakým způsobem donutili, ale u celého filmu se vám to asi nepovede. I možnost dělat si fotky samostatně doma, třeba v koupelně má svá úskalí. Většinou, než se vám podaří vyzvětšovat skutečně kvalitní fotku, uplyne mnoho času a provedete velké množství expozičních zkoušek, čímž samozřejmě "likvidujete" použitý materiál. Nicméně pro někoho má i tato cesta své kouzlo a bude se jí věnovat i přes přítomnost digitální fotografie (autor je toho důkazem). Další, ihned viditelnou výhodou digitálního fotoaparátu, je mnohonásobná použitelnost paměťového média. Filmy na klasickou fotografii jsou i v dnešní době poměrně drahé, průměrná cena je okolo 100 Kč, ale za kvalitní profesionální materiály můžete zaplatit i víc než 300 Kč. A k dispozici tím máte "jen" 36 snímků. Naproti tomu u digitální kamery máte možnost obsah paměťi (nejpozději po jejím úplném zaplnění) přenést do počítače a tím ji máte opět volnou pro další snímky, aniž byste museli cokoliv kupovat! A to určitě stojí za uvážení. Velkým plusem digitální fotografie je také absence nejistoty zdali se snímek povedl či nikoliv. Jestliže špatně naexponujete políčko klasického filmu, pak je bez možnosti nápravy zcela ztraceno a vy se to dozvíte pravděpodobně až po vyvolání filmu (až na zcela jasné přehmaty). Naproti tomu každý digitální fotoaparát dnes obsahuje LCD displej, na kterém si můžete fotografii ihned prohlédnout. A pokud se vám snímek nelíbí (ať už expozičně nebo kompozičně), není nic snadnějšího, než jej ihned vymazat z paměti a pokusit se udělat snímek dokonalejší. Toho se dá s výhodou použít právě v nejistých světelných situacích, kdy tutéž scénu nafotíte s různě nastavenou expozicí (či různě kompozičně) a až poté si vyberete ten nejlepší snímek.


SHRNUTÍ 1.

Asi nejčastěji kvitovanou výhodou je okamžitá možnost kontroly vyfoceného snímku na displeji fotoaparátu. Každý začínající fotograf, tak má možnost okamžitě kompenzovat expoziční a kompoziční chyby, kterých se dopustil (Pokud je na to dostatek času a snímek lze opakovat.). Navíc jsou ke každému snímku uloženy informace o cloně, času závěrky, ISO, použitém ohnisku, histogram, datum zhotovení atd.. 2. Na druhém místě je výhodná cena za snímek. Exponování na film je děj nevratný. Snímek již z filmového pásu neodstraníte. Paměťovou kartu můžete mazat a formátovat do aleluja. Pokud se tedy fotografie nepodaří můžete je v klidu odstranit a ušetřit místo pro další. Stejně tak po stáhnutí fotografií do počítače, lze kartu vyprázdnit a použít znovu. Cena za jednu exponovanou fotografii se tím výrazně snižuje. 3. Nízké provozní náklady. Většina digitálních přístrojů používá dobíjecí akumulátory, takže nákup dalších baterií není nutný. Případně se omezí pouze na pořízení náhradního akumulátoru pro prodloužení aktivity fotoaparátu. Výhody paměťové karty jsou zmíněny v předchozím bodě. 4. Zatímco u kinofilmu musíte nakupovat filmy dle předpokládaného předmětu focení, u digitálu stačí nakalibrovat bílou barvu, změnit citlivost ISO a můžete vesele fotit v noci, při umělém osvětlení i za prudkého slunce. Podmínkou je, že fotoaparát tato nastavení umožňuje. 5. Velkou výhodou, ale pouze pro majitele patřičně vybaveného počítače je možnost výběru, editace a zpracování fotografií prakticky zdarma a v klidu domova (Nepočítáme‐li ceny počítače, periférií a příslušného softwaru, které však mohou být značně vysoké). Zatímco u analogu je potřeba nejprve film vyvolat, posléze vybrat nejlepší fotografie a ty nechat nazvětšovat, u digitálu, díky počítači tyto kroky odpadají. Další možnosti nabízí technologie (např. PictBridge), která umožňují tisk fotografií na tiskárně přímo z fotoaparátu bez použití počítače (Nevýhodou je menší možnost úprav.). 6. Na jednu dostatečně velkou paměťovou kartu miniaturích rozměrů, se vejde velké množství snímků. Úspora místa i přehlednost jsou jasným plusem digitálního skladování dat. 7. Další výhodou, zejména kompaktních přístrojů (pravé zrcadlovky těmito vymoženostmi neoplývají), je jistá přidaná hodnota v podobě zvukového videozáznamu. Případně lze přidat i audio komentář ke každé fotografii. 8. Fotografové přírody nebo paparazziové používající dlouhá „skla“ ocení prodloužení ohniskové vzdálenosti objektivu, díky malým rozměrům čipu. Protože snímací čip je menší než políčko kinofilmu ohnisková vzdálenost použitého objektivu se opticky prodlužuje (např. u EOS 300D je to 1,6x tj. použijete‐li objektiv 300 mm získáte u digitálu 480 mm). 9. Archivace digitálních snímků (za pomocí počítače a vypalovačky) je podstatně jednodušší než u klasické fotografie. 10. Objektivy i u běžných digitálních kompaktů mívají velmi dobrou světelnost.

NEVÝHODY DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Po všech těch výhodách uvedených v předchozí části článku se teď musíme zmínit i o slabších místech digitální fotografie. Je jich v porovnání s klasickou opět několik. Jednou z nevýhod je značná spotřeba energie. Digitální fotoaparát se většinou dodává s nabíjecími akumulátory s vysokou kapacitou, ale i tak je potřeba je docela často nabíjet ‐ zvláště při intenzivnějším focení. V tom případě je velice vhodné s sebou mít náhradní sadu akumulátorů nebo alespoň alkalických baterií. Stejně jako u klasických fotoaparátů má na baterie velmi podstatný vliv chladnější počasí, při němž se výkon baterií znatelně snižuje (nemluvě o použití vestavěného bleskového světla).

11

12 Digitální fotografie Další vadou na kráse digitálního fotoaparátu je zpoždění závěrky, která reaguje poněkud pomaleji na stisk spouště. Samozřejmě, že tato vada je podstatná hlavně pro fotografy, kteří fotí třeba sportovní (či jinak na rychlost závěrky náročné) akce, u nichž je potřebné přesně vystihnout daný okamžik. Výrobci se samozřejmě snaží tuto nectnost obcházet různými způsoby (např. přednačítání snímku do paměti během měření expozice nebo sérií záběrů, z nichž máte možnost si pak vybrat), ale pohotovosti klasických fotoaparátů je zatím dosaženo jen u vybraných modelů ‐ typicky u velmi drahých zrcadlovek. Dále nesmíme zapomenout na prohlížení takto pořízených fotografií a jejich tisk na papír. K tomu potřebujeme počítač a speciální tiskárnu (v případě, že chceme docílit kvality podobné jako u klasické fotografie pořízené chemickou cestou). Některé přístroje sice umožňují i připojení k televizi, ale ta nemá potřebné rozlišení. Monitor počítače je na tom mnohem lépe. Takže opět dochází ke zvyšování pořizovacích nákladů. Je ale pravda, že výtisk se dá obejít tím, že upravenou fotografii donesete do fotolabu, kde jsou schopni fotku udělat.

SHRNUTÍ 1.

Ačkoliv se digitální fotoaparáty neustále zrychlují, časová prodleva mezi stiskem spouště a exponováním snímku je zejména u kompaktních přístrojů, stále značně velká. Zatímco analogový přístroj je po zapnutí ihned schopen fotografovat, digitál potřebuje několik dlouhých sekund, aby se uvedl do provozu. 2. Přístroj s vyspělými funkcemi, který v analogu koupíte za cca 6.000 ‐ 15.000 vás v digitálním provedení vyjde na 35.000 ‐ 50.000 a více. Pouze přístroje v této cenové kategorii umožňují absolutní tvůrčí volnost stejně jako pravé kinofilmové zrcadlovky (ruční ostření a zoomování, výměnné objektivy, kvalitní optika.....). Každopádně počáteční investice do digitální technologie je větší (samotný přístroj, pam. karty, náhradní baterie) než u analogu. Připočteme‐li ke stávajícím nákladům i cenu počítače a nezbytných periférií k úpravě, výběru a archivaci fotografií, dostaneme čísla vskutku nepěkná. Na druhou stranu je potřeba připomenout, že počáteční vysoké náklady se při aktivním fotografování rychle vrátí. 3. Volba citlivosti ISO je významnou výhodou digitálních přístrojů. Zejména však u levnějších kompaktů, při vyšších citlivostech, fotografie doslova trpí šumem. Navíc se často setkáte s přístroji, které nabízí pouze rozsah ISO 50 ‐ 200. Malá citlivost vás pak nutí použít interní blesk, který rychle a zaručeně vyšťaví i plně nabité akumulátory. 4. Velká spotřeba el. energie. Některé digitály jsou doslova žrouti baterek a výrobci moc dobře vědí, proč vyrábějí speciální akumulátorky různé pro každý nový typ fotoaparátu. S dobrým digitálem vyfotíte najednou, za ideálních podmínek cca 100 fotografií (při omezeném použití blesku, LCD displeje a zoomu). S klasickým přístrojem je to však několikanásobně více. Existují samozřejmě i výkonější fotoaparáty, ale i podstatně horší. 5. Pokud je přístroj vybaven pouze LCD displejem, je při focení na prudkém slunci takřka nepoužitelný (nehledě na to, že zapnuté LCD velmi rychle ubírá sílu bateriím) 6. U digitálu těžko použijete opravdu širokoúhlý objektiv (méně než 28mm) jelikož vinnou malého snímacího čipu se ohnisková vzdálenost objektivu prodlužuje (např. z širokoúhlého 19. mm objektivu vám EOS 300D udělá 30 mm). 7. U digitálních přístrojů je hloubka ostrosti vždy velká (vinnou malé velikosti snímače). S digitálním kompaktem těžko docílíte rozmazaného pozadí. 8. Opravdu kvalitní černobílou fotografii s digitálem pořídíte velice těžko. 9. Kresba digitálních přístrojů i té nejvyšší kategorie, je horší než u analogu. Zejména světlé plochy často postrádají detaily. 10. Zatímco z jakéhokoliv kinofilmového políčka vytvoříte kvalitní zvětšeninu, u digitálu potřebujete kromě kvalitního objektivu i úměrně vysoký počet megapixelů (a za ty se samozřejmě platí). Pozor však na nepěknou hru výrobců, kteří nesmyslně vybavují obyčejné kompakty s mizernými objektivy pěti, i více


11. 12.

13. 14. 15.

megapixelovými snímači, aby tak uměle zvýšili spotřebu paměťových karet a baterií (S rostoucím počtem Mpix roste i velikost v MB a samozřejmě i náročnost na uložení a tím i spotřeba el. energie). Životnost světlocitlivých snímačů je omezená. Digitální přístroje velmi rychle zastarávají jak morálně, tak technicky. Fotografie uložené na jedné paměťové kartě (může se jednat o snímky z celé dovolené) ztratíte nebo vymažete o mnoho snadněji, než zničíte nebo poztrácíte několik desítek filmů. Nehledě na snímky uložené na nevyzpytatelných CD‐R nebo dokonce DVD‐R médiích. Za extrémních povětrnostních podmínek si s digitální zrcadlovkou nezafotíte. Pro jistou skupinu zákazníků, kteří používají jednorázové fotoaparáty, nemá digitální technologie zatím odpovídající alternativu. Setkáte se i s názorem, že digitály svádí k bezhlavému cvakání a přispívají k devalvaci fotografie. S tlačítkem "delete" také často mohou zmizet i snímky z historického hlediska hodnotné.

VÝHODY ANALOGOVÉ ‐ KLASICKÉ FOTOGRAFIE 1.

2. 3. 4.

5. 6. 7. 8.

Velmi nízká cena špičkových přístrojů vhodných i pro začátečníky (např. Canon EOS 3000 nebo EOS 300V za cca 5.000 ‐ 12.000 Kč). Výsledky s těmito fotoaparáty se dají směle srovnávat s výsledky dosažitelnými těmi nejdražšími digitálními zrcadlovkami (např. Canon 1D nebo Nikon D2H cca 110.000 až 170.000 Kč). Pokud použijete širokoúhlý objektiv, ten zůstane opravdu širokoúhlý. Speciální filmy (s vyšší citlivostí ISO 400, 800, 1600) pro dané světelné podmínky jsou k dostání v širokém výběru. Navíc jejich zrnitost je výrazně nižší než u digitálních kompaktů při stejné citlivosti. U klasických fotoaparátů lze libovolně pracovat s hloubkou ostrosti a lze jednoduše docílit i velmi malé hloubky ostrosti. Digitální kompakty něco takového vůbec neumožňují a i u pravých digitálních zrcadlovek může být hloubka ostrosti problémem. Filmová zrcadlovka vám nezestárne. Spotřeba baterií je značně menší než u digitálu. Nestane se vám, aby plně nabitý přístroj za dvě hodiny vypověděl službu, tak jak je to u digitálu bohužel běžné. Vhodně uskladněný, vyvolaný film, stejně jako fotografie vyvolané klasickým postupem mají velmi dlouhou životnost. Na rozdíl od fotografií uskladněných na CD nebo vytištěných na fotopapír. S kvalitní filmovou zrcadlovkou si zafotíte i na severním pólu.

NEVÝHODY ANALOGOVÉ ‐ KLASICKÉ FOTOGRAFIE 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Provozní náklady jsou vysoké. Nákup filmů, jejich vyvolávání a následné skenování, nebo zvětšování vybraných fotografií stojí peníze. Na běžné fotografování však stačí jeden druh filmu. Od vyfocení shlédnete snímek nejdříve na vyvolaném negativu. Na digitálu jej vidíte hned. Cesta k hotovému obrázku (ať už fotografii nebo elektornickému obrazu na monitoru počítače) je složitější než u digitálu. Na extrémní světelné podmínky je potřeba se vybavit jiným druhem filmu. Výroba identické kopie negativu je obtížná. Digitální fotografii rozmnožíte o mnoho jednodušeji a bez ztráty kvality. Uskladnění negativů vyžaduje optimální podmínky, aby nedošlo k jeich degradaci.

13


POŘÍDIT TEDY DIGITÁLNÍ FOTOAPARÁT? Vysvětlili jsme si hlavní výhody i nevýhody digitální fotografie a teď stojíme před rozhodnutím, zda si digitální fotoaparát pořídit či nikoliv. Obávám se, že jednoznačná odpověď zatím neexistuje. Každý by se měl nejprve zamyslet, co od fotoaparátu očekává a jaké vlastnosti u něj ke své práci potřebuje. Pokud se ukáže, že možnosti klasického fotoaparátu nedostačují a digitální přinese uživateli větší výhody (převažující nevýhody digitálu a pořizovací náklady), rozhodně by o ní měl uvažovat. Jiné nároky má profesionální fotograf, který fotí divokou zvěř v rezervaci a jiné amatér, který dělá snímky jen o dovolené. Ten první si nejspíš pořídí ke svému klasickému profi tělu nějaké to profi digitální v ceně menšího osobního automobilu a ten druhý (pokud se nespokojí s kompaktem za pár tisíc) si pořídí digitál nižší nebo střední třídy v ceně desítek tisíc.

ZÁVĚR Dozvěděli jsme se ve stručnosti něco o rozdílech digitální a klasické fotografie a také o výhodách té které z nich. Poznali jsme, že jednoznačné rozhodnutí pro přechod na digitální techniku zatím stále neexistuje (a to jsme neuvažovali ještě některé další vlastnosti, s nimiž se potkáme v následujících kapitolách. Budoucí vývoj nám ukáže, kudy se bude další cesta ubírat, ale už dnes je jasné, že digitální technologie se šíří značnou rychlostí a svým způsobem "převálcují" klasické analogové (v masovém měřítku zcela určitě). Zvláště poté, jestli přední výrobci těchto přístrojů uskuteční avizované snížení cen. Jistě zde nejsou vyjmenovány všechny klady a zápory obou technologií. Přístup každého fotografa je jiný a co pro někoho může být nevýhodou, to druhý uvítá nebo přejde bez povšimnutí. Spor mezi příznivci digitálu a kinofilmu bude zřejmě tak dlouhý jak dlouho obě technologie budou koexistovat vedle sebe.

Základní pojmy z oblasti Digitální fotografie

ZÁKLADNÍ POJMY Z OBLASTI DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Jak se tvoří digitální obrázek, co je to pixel nebo dpi. To jsou v digitální fotografii pojmy, bez jejichž znalosti se neobejdete. Zároveň si v této kapitole povíme, jak se zařízení jako monitor a tiskárna liší z hlediska zobrazování digitálních obrázků. Zjistíte, proč je dobré znát dpi jednotlivých zařízení, která budete používat při práci s vašimi digitálními fotografiemi. Pro lepší pochopení elektronického (digitálního) snímání si vysvětlíme základní pojmy počítačové grafiky neboli digitálního vytváření obrázků. Barevné digitální snímání je založeno na skládání barev. Kromě vysvětlení tohoto principu zde najdete vysvětlení pojmu barevná hloubka, co je bit a byte. Tyto znalosti jsou předpokladem pro výpočty, jak velkou paměť bude zabírat váš barevný obrázek.

VYTVÁŘÍME DIGITÁLNÍ OBRAZ Každý digitální obrázek si můžeme představit jako mozaiku skládající se z jednotlivých čtverečků. Síť vytvářející čtverce se nazývá rastr. Čtverce v rastru mohou mít menší nebo větší plochu. Záleží na tom, jak hustou síť máme k dispozici. Čím je síť hustší, tím ostřejší obraz získáme. Rastr digitálního obrazu se objeví na každém monitoru v okamžiku, kdy obraz dostatečně zvětšíte. To je ukázáno na následujících obrázcích (viz Obrázek 8 a Obrázek 9)

Obrázek 9 10x zvětšený výřez

Obrázek 10: Přiřazení barevného odstínu každému místu v rastru

Obrázek 8: Krajina s výřezem

15

16 Digitální fotografie Začněme s nejjednodušším černobílým obrazem. Pro jednotlivé odstíny šedé mezi krajními mezemi si vytvoříme stupnici např. 0 do 255 nebo od 0 do 1023 podle toho jak jemné rozdíly si přejeme rozlišit. 0 bude představovat absolutní bílou a 255 černou. V principu jde o to přiřadit jednoznačně určenému místu v rastru číselnou hodnotu, která určuje barevný odstín v tomto místě. (viz Obrázek 10) Můžete se zeptat, proč potřebujeme tak velká množství odstínů, když lidské oko jich mezi černou a bílou rozliší mnohem méně než 256. Problém je v tom, že na některé odstíny je lidské oko více citlivé než na jiné. Navíc při různých digitálních úpravách obrázků na počítači dochází k zaokrouhlování na celá čísla a odstíny se ztrácejí. Proto je z hlediska kvality obrazu nejlepší snímat s maximálním rozlišením. Barevné obrazy jsou složitější, neboť musíte navíc porozumět skládání barev. O tom si povíme později.

CO JE TO PIXEL? Čtvereček mozaiky, která tvoří digitální obraz, se nazývá pixel. Pixel je nejmenší element, který tvoří digitální obraz. V klasické fotografii je jeho obdobou krystalek (zrno) halogenidové soli ve světlocitlivé emulzi filmu. Pro digitální obrázky neexistuje standardní velikost pixelu, obdobně jako u filmu neexistuje standardní velikost zrna. Velikost zrna v klasické fotografii určuje kvalitu zobrazení, velikost pixelu určuje jakost digitálního obrázku. Na monitorech s vysokým rozlišením nebo na kvalitním tisku se jeví obraz jako ostřejší proto, že stejný počet pixelů je nahuštěn do menší plochy. Ostrost a detail závisí rovněž na vzdálenosti, ze které obraz pozorujeme. Z větší vzdálenosti se zdá obraz na monitoru s velkým rozlišením stejný jako na monitoru s rozlišením malým. To samé samozřejmě platí i pro kvalitu tisku. Množina pixelů je přesně uspořádána. Každý pixel je nositelem informace o barvě a jasu a má danou polohu. Barvám jednotlivých pixelů jsou přiřazena čísla. Tato čísla uspořádaná podle poloh jednotlivých pixelů pak vytvářejí datový soubor, který je vlastně elektronickým vyjádřením obrazu. Nejjednodušší způsob, jak vytvořit elektronický obraz, je vyfotografovat předlohu digitálním fotoaparátem nebo sejmout předlohu skenerem.

CO ZNAMENÁ DPI? Už jsme si řekli, že pixel nemá žádnou standardní velikost v milimetrech či centimetrech. Přesto nás však zajímá, jak velkou fotografii mohu udělat ze souboru, který je tvořen daným množstvím pixelů. Předpokládá se, že požaduji kvalitu shodnou s fotografií vyrobenou chemickou cestou. Prostě takovou, na kterou jsme zvyklí, když si prohlížíme fotografie uložené v albech. Předpokládejme tedy, že máme k dispozici 6 megapixelovou fotografii 3000 x 2000 bodů. Pokud takovou fotografii vytisknete na papír velikosti 9 x 13cm (běžná pohlednice) je možné si položit otázku: „Kolik bodů se zhustí na 1 cm fotografie?“ nebo také „Bude taková fotografie kvalitní? Snadno se vypočítá, že 3000 bodů horizontálně se zhustí na 13 cm – neboli hustota bodů bude 3000/13=230 bodů na 1 cm a 2000 bodů vertikálně se zhustí na 9 cm, takže 2000/9=222 bodů/cm. V praxi se však vžilo udávat tyto hodnoty ne na 1cm ale na palec (Američané na nějaké centimetry neslyší) a zavedl se pojem dpi (dots per inch), neboli počet bodů na palec. Pro vás, co se chcete více zabývat digitální fotografií, bude určitě dobré si pak zapamatovat, že inch neboli palec je 2,54 cm. Dot per inch (DPI, bodů na palec) není tak nic jiného, než hustota tisku. V našem příkladě je tedy velikost pohlednice 9 x 13 cm převedená na palce 9/2,54 = 3,54 a 13/2,54=5,12. Hustota tisku je potom 3000/5.12=586 dpi a 2000/3,54=565 dpi.


V tiskařské praxi se za standard vysoce kvalitního tisku považuje 300 dpi (odpovídá 120 bodům/cm) a hustota tisku kolem 150 dpi (60 bodů/cm) je považována za rozumné minimum. Často však bohatě stačí i 100 dpi (40 bodů/cm). V praxi je užitečný i opačný pohled: Jakou největší kvalitní fotografii lze udělat z digitálního podkladu např. 3000x2000 bodů? Detailně si o problematice počtu pixelů a velikosti fotografie povíme později.

JAK JE TO S DPI U MONITORU, TISKÁRNY A SKENERU? Jednotlivá zařízení mají různé dpi. Začněme nejprve s monitorem. Velikost pixelu určuje rozlišení monitoru nebo obrazovky televizoru. Pro monitor s nízkým rozlišením specifikace udává hodnotu 640x480, kde první číslo udává počet pixelů vodorovně přes obrazovku a druhé číslo počet “pixelových” řádek. Za monitor se středním rozlišením se považuje přístroj s obrazovkou 800 x 600, kvalitní monitor s vysokým rozlišením pak 1024x768 a více. Velikost pixelu monitoru závisí ještě na úhlopříčce monitoru. Pro kvalitní zobrazení se požaduje 72 dpi nebo také 72 pixelů na palec. Pro srovnání – 14ti palcový PC monitor má úhlopříčku obrazu kolem 35 cm při stranách 29 x 19 cm. Dnešní standard rozlišení takových monitorů je 1024x768 bodů. Z toho jasně vyplývá, že monitor zobrazuje v „kvalitě“, tj. hustotě bodů 1024/29=35 bodů/cm neboli 90 dpi. Pokud tedy pozorujete fotografie na takovém monitoru a pokud se vám zdají dostatečně kvalitní tak vezte, že pozorujete „kvalitu tisku“ 90 dpi. Hodnoty dpi pro monitory s různou úhlopříčkou udává následující tabulka (viz Tabulka 1) . Srovnání s běžnou televizí o úhlopříčce 72 cm (29“) dopadne ještě zajímavěji. Taková televize má rozměry viditelného obrazu cca 53x40 cm a rozlišení televizního signálu v DVD kvalitě je 720x576 bodů. Zobrazení tedy vychází na nějakých 36 dpi.

Tabulka 1: Hodnoty dpi pro monitory s různou úhlopříčkou

Samozřejmě, že oba tyto příklady trochu kulhají. Zejména prokládané způsoby televizního zobrazování lze jen obtížně srovnat s fotografií, nicméně pro představu „dpi v praxi“ to může posloužit velmi dobře. U fotografie požadujeme rozlišení mnohem vyšší, než je schopen poskytnout i velmi kvalitní monitor. Jako hraniční se uvádí hodnota 300 dpi. Špičkové inkoustové tiskárny míchající kapičky barevných inkoustů jsou schopny dosáhnout i mnohem větších rozlišení (do 1700 dpi). Skener je zařízení, které převádí obrazovou předlohu na digitální soubor jednotlivých pixelů. Ve fotografické praxi používáme dva typy skenerů: plošné pro digitalizaci tištěných předloh a filmové, které digitalizují obrázky z průhledného filmu. Plošné skenery mívají rozlišení do 1200 dpi. Kvalitní filmový skener do domácí digitální fotolaboratoře by měl mít v dnešní době rozlišení 4000 dpi. Obrázek 11: Hustota bodů (DPI) u televize

17


Obrázek 12: Filmový skener ‐ Nikon Coolscan 4000

Obrázek 13: Plošný skener ‐ Hewlett Packard

JAK SE SKLÁDAJÍ BARVY? Světlocitlivá čidla jsou schopna rozlišit pouze jas dopadajícího světla. Proto první digitální fotoaparáty byly černobílé. Barevné snímání využívá principů skládání barev. Základem barevného snímání je fyzikálním zákon, který říká, že složením různých odstínů základních barev červené (R‐red), zelené (G‐green) a modré (B‐blue) lze vytvořit jakoukoliv barvu. Smícháním stejného množství červené (R) a zelené (G) vzniká žlutá (Y‐yellow), která je pak doplňkovou barvou k modré. Smícháním stejného množství červené (R) a modré (B) vzniká purpurová (M‐magenta), která je pak doplňkovou barvou k zelené. Smícháním stejného množství zelené (G) a modré (B) vzniká azurová (C‐cyan), která je pak doplňkovou barvou k červené. Smícháním červeného, zeleného a modrého světla vzniká bílé světlo. Smícháním doplňkových barev (CMY) vzniká černá (K‐blacK). Tyto základní principy jsou ukázány na následujícím obrázku. Skládání základních barev RGB se využívá v digitálních fotoaparátech pro snímání barevného obrazu. Při tisku se naopak používá doplňkových barev CMY a černé (K), neboť namíchat černou smícháním doplňkových barev CMY je v praxi obtížné

Obrázek 14: Skládání barev

CO JE BIT? Slovo bit pochází z anglického binary digit a znamená dvojkové číslo, vyjadřující v jakémkoliv digitálním systému pouze dvě hodnoty: O (nulu) a 1 (jedničku). 8 bitů (řada osmi jedniček nebo nul) dá dohromady jeden byte. V jednobitové soustavě jste schopni rozlišit pouze dva odstíny: černý a bílý. Z kombinatoriky si ještě možná pamatujete, že z jedniček a nul vytvoříte 23 trojic t.j. (0,0,0), (0,0,1), (0,1,0), (1,0,0), (0,1,1), (1,1,0), (1,0,1) a (1,1,1). Jednotlivým trojicím pak v desítkové soustavě odpovídají čísla od 0 do 7. Osmic bude 28 t.j. 256, desetic 210 t.j. 1024 atd. Dříve jsme hovořili o stupnici odstínů pro pixely, které vytvářejí digitální obrázek. Hodnota 256 nebo 1024 pak představují počet odstínů, které odlišíme mezi oběma krajními mezemi. V případě, že se nazabýváme barevným snímáním, jedná se o odstíny šedé. U barevného snímání pak o odstín červené (R), zelené (G) a modré (B) současně.


19

CO JE BAREVNÁ HLOUBKA? V případě, že chceme vytvořit barevný obraz, musí každý pixel takového obrazu obsahovat informaci o odstínu tří základních barev RGB nebo doplňkových barvách CMYK. Většina digitálních fotoaparátů používá v současné době pro každou základní barvu 8‐mi bitové rozlišení t.j. rozlišuje 28= 256 odstínů. Vzhledem k tomu, že pro popis barevného pixelu potřebujeme sejmout všechny tři základní barvy a pro každou pak potřebujeme 8 bitů, hovoříme pak o snímání ve 24‐bitové barevné hloubce. To už znamená 224 neboli více než 16 miliónů barevných odstínů. Skenery s desetibitovou hloubkou na každý ze tří barevných kanálů pak dávají barevné rozlišení ještě vyšší. Je jasné, že čím více odstínu je k dispozici, tím barevně věrnější bude obrázek. Je nutné vždy zvažovat, jakou kvalitu budete potřebovat. Větší rozlišení znamená více blokované paměti. Lidské oko má jen omezenou barevnou citlivost, která je menší, než ta, kterou rozliší vyspělá technika.

POČÍTÁME PIXELY, VELIKOST FOTOGRAFIE Práce s obrázky a digitální fotografování je vždy o šetření s paměťovými kartami fotoaparátu a částečně i počítače. Proto je důležité naučit se počítat velikosti obrázků a používat pouze rozlišení, které potřebujete. Něco jiného je obrázek pro web a obrázek, který chceme vytisknout jako fotografii. V této části najdeme odpovědi třeba na otázky typu: • • • • • •

Jak velkou fotografii mohu udělat ze souboru s daným množstvím pixelů? Kolik bodů se zhustí na 1cm fotografie o daném rozměru při zvoleném rozlišení? Jak velké rozlišení snímacího čipu je u digitální fotografie potřeba? (Kolika megapixelový fotoaparát je tedy užitečné mít?) Je rozlišení (velikost v pixelech) fotografie dostatečná pro kvalitní zobrazení na daném monitoru? Jaká je velikost souboru (v MB), který obsahuje fotografii o daném rozměru a dpi? Jaké rozlišení fotografie použít při zasílání fotek do fotolabu?

Již víme, že pixel nemá žádnou standardní velikost nebo tvar. Jeho rozměry a tvar jsou určeny přístrojem, který slouží k jeho zobrazení nebo k jeho vytištění. Pixely obrázku jsou něco jiného než pixely světlocitlivých čidel digitálních fotoaparátů. Rovněž již víme co je dpi a jak je to s touto hodnotou u jednotlivých zařízení. Nyní se naučíme s pixely a barevnou hloubkou počítat. Neradi si pamatujeme vzorečky a nenosíme rádi kalkulačky. Naštěstí nám bude stačit trojčlenka a znalost, že palec neboli inch má 2,54 cm. Dobré je rovněž zapamatovat si rozlišení zobrazovacích zařízení, která používáte.

PŘÍKLAD 1 Chci vytisknout fotografii o šířce 20 cm a délce 30 cm. Tisk bude mít rozlišení 300 dpi. Jak velký soubor v pixelech budu potřebovat? Šířka v pixelech bude 300 x 20 / 2,54 pixelů.

Pro délku 30 cm pak 300 x 30 / 2,54 pixelů.

To je 2362 x 3543 pixelů neboli 8,368 Mpixelu. Pokud si potrpíte na vzorce, vypadá následovně: velikost digitálníh o obrázku v pixelech =

velikost požadované fotky × dpi tiskárny 2,54


PŘÍKLAD 2 Chci vytisknout 6 megapixelovou fotografii (rozlišení 3000x2000 bodů) na papír o velikosti 9 x 13 cm. Kolik bodů se zhustí na 1 cm papíru? Jaké bude DPI tohoto tisku? 3000 bodů horizontálně se zhustí na 13 cm → hustota bodů bude 3000/13 = 230 bodů na 1 cm 2000 bodů vertikálně se zhustí na 9 cm

→ hustota bude 2000/9 = 222 bodů/cm.

Velikost pohlednice 9 x 13 cm převedená na palce je: 9 cm / 2,54 = 3,54 inch a 13 cm / 2,54 = 5,12 inch Hustota tisku je potom

3000/5,12=586 dpi

2000/3,54=565 dpi.

PŘÍKLAD 3 Jakou největší kvalitní fotografii lze udělat z digitálního podkladu s rozlišením 3000x2000 bodů? Pro kvalitní tisk uvažujeme hustotu 300 DPI. 3000 bodů horizontálně představuje při 300 DPI šířku: 3000/300 = 10 palců = 25,4 cm 2000 bodů vertikálně představuje při 300 DPI výšku : 2000/300 = 6,67 palců = 16,9 cm Pošlete‐li tedy do studia 3000x2000 bodů velkou fotografii a přidáte‐li informaci, že fotka má 300 dpi, studio vám již bez jakýchkoliv otázek vyrobí fotku o velikosti 25,4 x 16,9 cm.

PŘÍKLAD 4 Jak velkou fotografii mohu maximálně vytisknout, pokud diapozitiv kinofilmového formátu oskenuji filmovým skenerem s rozlišením 4000 dpi? Tisk bude proveden na tiskárně při rozlišení 300 dpi. Postup: 1.

rozměry kinofilmového políčka v centimetrech přepočteme na palce Políčko kinofilmu s rozměry 2,4 x 3,6 cm má v palcích rozměr: 2,4/2,54 x 3,6/2,54 = 0,95 x 1,42

2.

Vypočteme velikost souboru v pixelech po oskenování s rozlišením 4000 dpi: Skener s rozlišením 4000 dpi převede tento obraz na soubor 3800 x 5680 pixelů.

3.

Vypočteme rozměry fotografie v cm: Pokud budeme tento soubor tisknout s rozlišením 300 dpi, bude velikost fotografie: 3800/300 x 5680/300 palců.

Hodnotu v centimetrech získáme vynásobením 2,54. Maximální velikost fotografie je pak 32 x 48 cm.


PŘÍKLAD 5: Mám obrázek velikosti 2048 x 1280 pixelů. Jaké rozměry v palcích bude mít tento soubor pixelů při požadovaném rozlišení 72 dpi? Je velikost tohoto souboru dostatečně velká pro kvalitní zobrazení na monitoru s úhlopříčkou 19 palců? Monitory se liší podle typu obrazovky. Proto až si budete tyto věci počítat pro svůj monitor, podívejte se do specifikace. Výpočet proveďme pro monitor Philips 109 P s plochou obrazovkou, který je dobrým řešením pro domácí digitální fotokomoru díky režimu autokalibrace a konstrukci obrazovky. Rozměry obrazovky jsou 14,4 x 10,8 palce. Skutečný rozměr úhlopříčky pro tento tzv. 19 palcový monitor je 18 palců (dáno plochou obrazovkou). Postup: Nejprve přepočteme pixely obrázku na velikost obrázku v palcích při rozlišení 72 dpi šířka: 2048 : 72 = 28,4 palců

výška:1280 : 72 = 17,8 palců

Porovnáme rozměry obrázku s rozměry obrazovky 28,4 x 17,8 je větší než 14,4 x 10,8 palce. To znamená, že rozlišení obrázku je více než dostatečné. Podívejme se, zda nestačí obrázek s rozlišením 1024 x 728. šířka: 1024 : 72 = 14,2 palců

výška: 728 : 72 = 10,1 palců

14,2 x 10,1 je již menší než 14,4 x 10,8 palce. Vzhledem k tomu, že rozdíl není tak velký, vidíte, že je tak akorát na hranici kvalitního rozlišení pro tento monitor. Bude lepší použít trochu vyšší rozlišení. V praxi různých rozlišení obrázků docilujete nastavením na digitálním fotoaparátu nebo úpravou souboru oskenovaného obrázku v grafickém editoru. Dalšími důležitými výpočty, které je dobré umět, jsou výpočty velikostí pixelových souborů. To je nutné pro odhad velikosti paměťového média, které budeme potřebovat pro uložení svých fotografií. Pro takový výpočet musíte znát barevnou hloubku, ve které byly pixely nasnímány. U digitálních fotoaparátů je to nyní nejčastěji 8 bitů na jednu základní barvu t.j. 8 x 3 = 24 bitová barevná hloubka. Existují však i fotoaparáty a skenery, které mají na jeden pixel 30 nebo 36 bitů.

PŘÍKLAD 6: Na tiskárně s rozlišením 300 dpi chci vytisknout fotografii rozměru 20 x 30 cm. Jaká bude velikost tohoto obrázku v případě, že byl nasnímán ve 24 bitové barevné hloubce? Postup: 1.

nejprve přepočteme velikost 20 x 30 cm na pixely za předpokladu, že rozlišení obrázku je 300 dpi

300x20/2,54 x 300x30/2,54 = 2362 x 3543 pixelů 2.

dále přepočteme pixely na bity za předpokladu, že jeden pixel je vyjádřen 24 bity

21

22 Digitální fotografie 2362 x 3543 x 24 = 2 x 108bitů 3. Bity na bajty přepočteme jednoduchým vydělením hodnotou 8. 2 x 108bitů / 8 = 25,1 Megabyte Velikost souboru, který pošleme na tiskárnu bude 25,1 MB Obdobně si můžeme vypočítat i minimální velikost pixelového souboru fotografie, kterou chceme zobrazit na monitoru. K tomu si potřebujete změřit rozměry obrazovky monitoru. Pro rozlišení monitoru pak použijete hodnoty 72 dpi.

PŘÍKLAD 7: Jaká je minimální velikost pixelového souboru fotografie, kterou chceme zobrazit na 19ti palcovém monitoru o velikosti 37,5 cm x 30 cm( Pro rozlišení monitoru použijte hodnoty 72 dpi). Jaká bude velikost tohoto obrázku v případě, že byl nasnímán ve 24 bitové barevné hloubce? Postup: 1.

Pro přepočet velikosti 37,5 x 30 cm na pixely za předpokladu, že rozlišení obrázku je 72 dpi dostáváme:

72x37,5/2,54 x 72x30/2,54 = 1063 x 850 pixelů

2. 3.

dále přepočteme pixely na bity za předpokladu, že jeden pixel je vyjádřen 24 bity

21685200 / 8 = 2710650 byte = 2710650/1024 MegyByte = 2,65 MB

1063 x 850 x 24 = 21 685 200 bitů Bity na bajty přepočteme jednoduchým vydělením hodnotou 8.

U všech výpočtů velikostí souborů není brána v úvahu možná komprimace dat, a to jak s úbytkem či bez úbytku kvality obrázku. Právě komprimace dat s úbytkem kvality je základem dnes nejběžnějšího obrázkového formátu typu jpeg, ale o tom až v další části.

MEGAPIXELY A VELIKOST FOTOGRAFIE A pomalu se dostáváme k důležitému závěru. Kolika megapixelový je tedy užitečné mít fotoaparát? Nebo jinak. Jak velké rozlišení snímacího čipu je u digitální fotografie potřeba? Fotografické firmy se dnes předhání, která vyrobí ten "nejlepší" čip či senzor s nejvyšším rozlišením. Jak to vlastně s tou honbou za nedosažitelnou dokonalostí je? Potřebuje skutečně každý fotoamatér přístroj o rozlišení mnoha miliónů bodů anebo bohatě stačí 3 Mpix, které se dnes stávají velmi dostupnými? Odpověď stojí a padá (ostatně jako vždy) na tom, jak velké a jak kvalitní fotografie od fotolabu požadujeme. Rozlišení snímků se udává v tzv. bodech (anglicky "pixel") a obecně zažitý trend nám říká, že čím více těchto bodů máme, tím lépe. V případě prohlížení na počítači anebo dokonce v případě webové grafiky je to samozřejmě hloupost. Snímky jsou velké, po internetu se špatně posílají a ten, kdo je doma připojený


modemem by vám za takto objemné snímky asi moc nepoděkoval. Nicméně pokud jako výstupní médium zvolíme fotografický papír (který k tvorbě fotografií používají digitální minilaby) je situace poněkud jiná. Každý fotograf, i ten největší začátečník si dovede představit, co dostane, pokud si nechá udělat fotografii o rozměrech 10 x 15 cm. A tady právě začíná ta pravá hra s digitální fotografií ‐ aparát vám neřekne jaké rozlišení k dosažení těchto rozměrů potřebujete. On totiž ani nemůže! Do hry totiž vstupuje faktor číslo dvě. Tím je pracovní rozlišení osvitové jednotky minilabu! Rozlišení fotografie nám říká pouze to, jak hustou síť bodů je schopný zaznamenat snímací čip ‐ bez jakéhokoli vztahu k nějakým rozměrovým jednotkám. Při tvorbě fotografie však dochází k přesně opačnému jevu. Obrázek 15: Například z 6 megapixelového fotoaparátu lze bez problémů pořídit i velmi kvalitní fotografie formátu 40x60cm.

Pro jednoduchost si vezměme, že rozlišení osvitové jednotky je dáno hodnotou 100 dpi. Co tento údaj znamená? Jednotka dokáže vykreslit 100 bodů na palec (z anglického "dot per inch"), což v našich zeměpisných délkách, kde se řídíme soustavou jednotek SI znamená, že přístroj zvládne na jeden centimetr "natěsnat" zhruba 40 bodů (1 palec = 2,54 cm). Při těchto hodnotách bychom pro nejkvalitnější výtisk fotografie o rozměrech 10 x 15 cm potřebovali rozlišení fotografie 400 x 600 pixelů. To je celý trik! Jednoduché, že? Jedinou menší komplikací při tomto výpočtu je jen přepočet našich centimetrů na anglické palce. Osvitové jednotky však pracují z mnohem vyšším rozlišením, protože uvažovaných 100 dpi by bylo přeci jen málo a "vytištěné body" bychom rozeznali prakticky pouhým okem. Většina současných jednotek pracuje s rozlišením 300‐400 dpi. Uveďme si proto pro tyto hodnoty jednoduchou přepočtovou tabulku (viz Tabulka 2) a také tabulku maximálního rozlišení snímku pro n‐Megapixelový fotoaparát (viz Tabulka 3). Tabulka 2: Tabulka požadovaného rozměru snímku v pixelech pro daný rozměr fotografie

Tabulka 3: Tabulka maximálního rozlišení snímku pro n‐Megapixelový fotoaparát

Rozměry Rozměry snímku v pixelech fotografie v cm rozlišení 100 dpi rozlišení 300 dpi

Rozlišení fotoaparátu

Rozlišení snímku (v pixelech)

rozlišení 400 dpi

9 x 13

355 x 512

1063 x 1535

1417 x 2047

1 Mpix

1280 x 960

10 x 15

394 x 591

1181 x 1772

1575 x 2362

2 Mpix

1632 x 1224

13 x 18

512 x 709

1535 x 2126

2047 x 2835

3 Mpix

2048 x 1536

15 x 21

591 x 827

1772 x 2480

2362 x 3307

4 Mpix

2272 x 1704

20 x 30

788 x 1181

2362 x 3543

3150 x 4724

5 Mpix

2560 x 1920

30 x 45

1181 x 1772

3543 x 5315

4724 x 7087

6 Mpix

3008 x 2000

40 x 60

1575 x 2362

4724 x 7087

6299 x 9449

8 Mpix

3500 x 2300

Z tabulek vidíme, že na snímky o rozměrech 10 x 15 cm nám 3 Mpix snímací čip bohatě stačí. Ještě bych upozornil, že v tomto případě půjde ve výsledku o špičkovou kvalitu. Pokud se spokojíme s normální kvalitou snímku, můžeme jít i o jeden či dva stupně výš.

23


POMĚR STRAN U DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Tato část rozebírá jeden z největších nešvarů digitální fotografie, kterým je poměr stran 4:3. Klasická fotka z kinofilmu má totiž poměr stran úplně jiný. Nejprve si položme otázku, proč vlastně digitální fotoaparáty mají poněkud odlišný poměr stran než klasická fotografie, kterých má každý doma desítky či dokonce stovky. Důvod je prostý, monitor! Běžné počítačové monitory pracují s rozlišením právě 4:3 (640 x 480, 800 x 600, 1024 x 768, 1280 x 1024, 1600 x 1200 – s výjimkou rozlišení 1280 x 1024 jde ve všech případech o poměr 4:3). Digitální fotoaparáty sloužily dříve zejména pro pořízení fotografií, které se používaly v počítači a s jejich odesláním do fotolabu si nikdo nedělal hlavu. Dnes je situace poněkud jiná (zhotovení digitální fotky stojí méně než 10 Kč) a fotografie si necháváme zpracovat naprosto běžně. No a právě zde narážíme na problém, který je předmětem této části. Běžné formáty fotografií jsou uvedeny v následující tabulce (viz Tabulka 4). (Pozn.: Poměr stran je záměrně přepočítán do podoby x:3, aby bylo možné srovnání s poměrem stran digitálních fotografií.) Naproti tomu, nejběžnější rozlišení u digitálních fotoaparátů a poměr stran je vidět z následující tabulky (viz Tabulka 5) Tabulka 4: Poměr stran u klasické fotografie

Tabulka 5: Poměr stran u digitální fotografie

Rozměry fotografie

Poměr stran

Rozlišení fotografie

Poměr stran

9 x 13 cm

4,33 : 3

Rozlišení senzoru

10 x 15 cm

4,50 : 3

1 Mpix

1280 x 960

4 : 3

13 x 18 cm

4,15 : 3

2 Mpix

1600 x 1200

4 : 3

15 x 21 cm

4,20 : 3

3 Mpix

2048 x 1536

4 : 3

20 x 30 cm

4,50 : 3

4 Mpix

2272 x 1704

4 : 3

30 x 45 cm

4,50 : 3

5 Mpix

2560 x 1920

4 : 3

Jak vidíte v obou tabulkách, klasická fotografie se (co se poměru stran týká) neshoduje s tou digitální. Majitelé digitálních fotoaparátů tak mají při návštěvě fotolabu značné dilema. Otázkou je jak ho řešit? Dva největší čeští výrobci fotografií jsou společnosti Fotolab a Fotostar a každá z nich má své řešení.

FOTOLAB Tabulka 6: Výsledný rozměr fotografie ve Fotolabu

Rozměry fotografie

Rozměr fotografie v poměru 4:3

9 x 13 cm

9 x 12 cm

10 x 15 cm

10x 13,3 cm

13 x 18 cm

13 x 17,3 cm

15 x 21 cm

15 x 20 cm

20 x 30 cm

20 x 26,6 cm

30 x 45 cm

30 x 40 cm

Společnost Fotolab řeší problém rozdílného poměru stran tak, že zachovává menší šířku ze zvoleného formátu (9x13, 10x15, etc.) a podle poměru stran přizpůsobí delší stranu fotografie. Samozřejmě pak musíte akceptovat, že delší strana bude kratší než u klasické fotografie. Pro názornost je zde tabulka skutečných rozměrů (viz Tabulka 6)


FOTOSTAR Společnost Fotostar má tři různé způsoby jak řešit nestandardní poměr stran u digitální fotografie. První z nich je pojmenován jako „Okraje“. V zásadě to znamená, že dostanete fotografii klasických rozměrů, kde je zachován kratší (vertikální) rozměr a chybějící místo u obou konců je nahrazeno bílou (viz Obrázek 16)

Obrázek 16: Fotografie vyrobená metodou "Okraje"

Druhá metoda nese název „Ořez“ a spočívá v zachování delší (horizontální) strany a oříznutí přebytečné části fotografie z horní a dolní strany. Blíže vám to opět napoví následující obrázek, na kterém jsou průsvitně zaznačeny oba okraje, které budou oříznuty:

Obrázek 17:Fotografie vyrobená metodou "Ořez"

25

26 Digitální fotografie Poslední metoda nese jméno „Panorama“ a je prakticky shodná se způsobem, jakým zpracovává digitální fotografie společnost Fotolab. Jedná se o zachování kratší strany fotografie a přizpůsobení delší strany (maximálně 45 cm). Způsob zachování kratší strany fotografie a přizpůsobení strany delší má bohužel jednu zásadní nevýhodu, neexistují fotoalba (alespoň o nich nevím), která by počítaly s poměrem stran 4:3. Výsledné fotoalbum se zařazenými fotkami pak vypadá nevzhledně (viz Obrázek 18) Jedná se o fotografie vyrobené ve společnosti Fotolab s formátem 10 x 15 cm (jejich skutečný rozměr je však 10 x 13,3 cm). Ve fotoalbu, do kterého jsou fotky zařazeny, je jasně vidět, že 1,7 cm u fotografie prostě chybí. Chcete‐li dosáhnout přesného poměru stran 3:2, pak máte dvě alternativy: • •

Grafický editor a úprava fotek před samotným odesláním do fotolabu. Digitální fotoaparát, který umí poměr stran 3:2.

Obrázek 18: Ukázka albumu s ořezanými fotkami

FORMÁTY DAT PRO DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Digitální fotoaparáty nabízejí ukládání digitálních dat v různých formátech. Nejběžnější jsou JPEG, TIFF a RAW. Znát výhody a nevýhody jednotlivých formátů je důležitým základem pro práci s digitálními obrazy. Digitální fotoaparáty v současné době nabízejí ukládání dat v nejběžnějším formátu JPEG (ztrátová komprese). Důležitým znakem střední a vyšší třídy digitálních fotoaparátů je pak možnost uložení v některém bezeztrátovém formátu (TIFF nebo RAW). Pro grafiku, kde jsou velké jednobarevné plochy a ostré hrany a přechody, se používá formát GIF. To však není případ častý u digitálních fotografií. Proto GIF výrobci fotoaparátů ani nenabízejí.

FORMÁT TIFF Jak již bylo řečeno, tento formát patří k bontónu lepších přístrojů, i když u některých je to spíše marketingový tah. Úsměvný je TIFF v kombinaci s 16 MB paměťovou kartu v základní výbavě fotoaparátu. Výrobce vás takto tlačí dokoupit si větší paměť. Použití TIFFu jako bezeztrátového formátu má smysl pouze tehdy, pokud trváte na 100% zachování i nejdrobnějších detailů snímku. TIFF funguje tak, že pro každý jednotlivý bod se v tomto formátu ukládají tři hodnoty základních barev RGB. Velikost paměti, kterou pak daný bod zabere, záleží na barevné hloubce.Čím je větší, tím je TIFF ještě více “nabobtnalý”. Ve srovnání s JPEGem bez problému zabere až desetkrát více paměti. Výhodou TIFFu je, že mu rozumí většina obrazových editorů.

FORMÁT RAW Tento formát se stále častěji objevuje u profesionálních digitálních fotoaparátů. Výrobci se snaží řešit dilema požadavku na kompletní uložení informace vůči trochu neúměrnému požadavku na velikost paměti, kterou taková fotografie uložená ve formátu TIFF zabere. Formátem RAW můžete podstatně ušetřit paměť při zachování 100% detailů. Jedná se totiž opět o bezeztrátový formát. V současné době většina světlocitlivých čidel digitálních fotoaparátů pracuje s čidlem pokrytým barevnou mozaikou a po nasnímání obrazu pak následuje matematická interpolace dat. Trik, jak tento formát šetří paměť, je v tom, že neukládá pro každý bod


obrázku informaci o třech základních barvách, ale pouze informaci o jasu (intenzitě) světla. K hodnotám přidá informaci o uspořádání filtrů na snímači, které je pro daný fotoaparát vždy stejné. To má samozřejmě své výhody a nevýhody. K výhodám vedle ušetření paměti patří i zrychlení zápisu snímku do paměti přímo ve fotoaparátu. Procesor fotoaparátu totiž může odložit provádění matematické interpolace dat. Tu jde provést až později. Lze při tom použít i lepších (časově náročnějších algoritmů), o kterých jsem již psal. Jaké jsou tedy nevýhody. Tou hlavní je svázanost formátu s daným přístrojem a jeho kontrétním čidlem. V tomto směru totiž neexistují žádné standardy a RAW (způsob uložení dat v tomto formátu) je u každého výrobce zcela jedinečný. Problém proto nastává při čtení v obrazových editorech. RAW se sice objevuje jako možnost volby v různých editorech, ale rozhodně takto nepřečte soubor z libovolného přístroje. Proto většina fotografií pořízených v tomto formátu dříve nebo později skončí v JPEGu nebo TIFFu. S fotografiemi uloženými v souboru RAW musíte mít uložený i program, který umí tato data číst a převádět je do jiného formátu. Pokud to tedy s maximální kvalitou myslíte opravdu vážně a máte příslušný fotoaparát, který tuto funkci nabízí, pak je RAW to pravé. Pokud však chcete flexibilitu, možnost okamžitě prohlížet a tisknout fotografie na různých zařízeních, pak to není formát pro vás.

KOMPRESE JPEG Mít každou 6 megapixelovou fotografii velkou kolem 20 MB není příliš praktické ani z pohledu paměťové karty a doby záznamu jedné fotografie na ní, ani z pohledu PC. Přichází tak ke slovu JPEG komprese, která jednak zkomprimuje bezeztrátově (třeba místo 0000000000 je kratší napsat 10 x nula) a jednak zkomprimuje i ztrátově ‐ tj. vyloučí z fotografie to, co oko stejně nemůže vidět. Stupeň komprese je většinou možné nastavovat a tím určit, jak moc JPEG „likviduje“ detaily obrazu. To ale také znamená, že výsledná velikost JPEG souboru bude silně záviset na obsahu fotografie! Některé fotky se prostě dají ztrátově či bezeztrátově zkomprimovat lépe a některé hůře a tak velikost souboru po kompresi silně kolísá. Velkou výhodou tohoto formátu je možnost řídit zadáním parametru stupeň komprese. Např. Adobe Photoshop umožňuje nastavit kvalitu JPEG komprese od 0 do 12, přičemž nejvyšší kvalita 12 znamená, že se JPEG ztrátově již nekomprimuje vůbec. Ke slovu tak přichází pouze bezeztrátová komprese. Pokud chcete zachovat kvalitu a uspořit hodně paměti, je výhodné používat minimálního stupně komprese (8‐ 10). Takto často uspoříte přes 60% paměťového prostoru. Při větším stupni komprese dochází k vyhlazování detailů (6‐8). V okamžiku ještě většího kompresního stupně se začínají objevovat rušivé vzory. JPEG funguje pro fotografie výborně. Proto ho nabízejí k ukládání snímků prakticky všechny digitální fotoaparáty a skenery. JPEG je vyloženě nevhodný pro zobrazení stejnobarevných ploch a ostrých hran. Ostrá rozhraní jsou charakteristická pro grafiku. JPEG i v případě, že je plocha jednobarevná, se bude snažit rozlišit 16 miliónů barevných odstínů, což na místě, kde byla plocha jednobarevná, vytváří podivné vzory. Ostré hrany JPEG zase rozmaže. JPEG není prostě adaptabilní formát. V místech ostrých přechodů se v něm ztrácejí důležité informace. Aby jakýkoliv fotoeditor mohl fotografii editovat, potřebuje jí získat v nekomprimované podobě. Proto i profesionální editor Adobe Photoshop ukládá fotografie ve svém formátu PSD nekomprimovaně, protože každou kompresí se ztrácí kvalita a při editace je stejně nutné soubory rozbalit do nekomprimované podoby. Výkon PC tak musí megapixelům fotoaparátu odpovídat. S růstem megapixelů obrazu dramaticky roste velikost nekomprimovaných dat s kterými ale musí počítat fotoeditory při úpravách obrázků. JPEG komprese sice velikost souborů silně zmenší, čímž šetří místo na kartě i hard disku, nicméně je to za cenu nižší kvality obrazu a ztráty detailů. Pozor proto na opakované ukládání jako JPEG! Každým uložením se znova a znova likvidují detaily a tak je více než rozumné zachovat originál fotografie a přímo z něj vytvářet jednotlivé varianty.

27


ZÁCHRANA FOTOGRAFIÍ ZE SMAZANÉ PAMĚŤOVÉ KARTY Pokud se vám někdy přihodilo, že jste si omylem vymazali všechny (popřípadě jen některé) snímky z paměťové karty vašeho fotoaparátu a záběry to byly neopakovatelné, asi se o vás v té chvíli pokusil infarkt. Nicméně, jako ve většině situací z lidského života, i tahle má své řešení. A jakže vypadá? Především je potřeba říct, že všechna paměťová média používají pro mazání a formátování podobné principy jako klasický počítačový harddisk. A protože data ze smazaných disků obnovit lze, implikuje to v nás automaticky domněnku, že u paměťových karet tomu nebude jinak. A abych vás už déle nenapínal ‐ skutečně to možné je. Otázkou zůstává, co je k takové obnově všechno potřeba. Takže, kromě fotoaparátu (či čtečky), paměťové karty (bez ní bychom neměli co zachraňovat, že?) a počítače je potřeba i speciální software, který dokáže přečíst strukturu dat na disku či paměťové kartě po jejich smazání, popřípadě po zformátování. Pokud takový software máte, jste na nejlepší cestě infarktovým stavům po nechtěném smazání fotografií předejít. Podle výše napsaného je zřejmé, že podobný software, který by dokázal strukturu paměťové karty přečíst, samozřejmě existuje. Jenže něco za něco! Autoři kvalitních programů většinou vědí, co jejich dítka umí, a z toho důvodu si je nechají pěkně zaplatit. Proto se pak každý zamyslí nad tím, jestli za to ty snímky vlastně stojí. Anebo platit nemusím? Ano i taková neuvěřitelná možnost tady je! Při surfování po internetu lze narazit na spoustu prográmků, které jsou nejen schopny výše uvedené požadavky splnit, ale navíc se jedná o freeware, tedy programy, které jsou zadarmo. Jeden z nich se jmenuje příznačně ‐ Restoration, což bychom mohli volně přeložit jako zachránce. A on takový skutečně je. Tedy pokud jsou splněny alespoň dva základní, ovšem velmi důležité, předpoklady: • •

Po nechtěném smazání snímku či zformátování paměťového média jej NEPOUŽIJETE k dalšímu fotografování (tj. k opětovnému ukládání nových snímků)! Paměťovou kartu lze k počítači připojit jako další disk (nicméně tohle splňují snad všechny digitální fotoaparáty ‐ jedná se o volbu mass storage, a pokud ne, lze použít čtečku).

Pokud výše uvedená pravidla splníte, máte velkou (prakticky stoprocentní) šanci při záchraně souborů s obrázky uspět. Ono totiž formátování i smazání souborů probíhá ve skutečnosti tak, že se na paměťové médium pouze zapíše informace o tom, že je médium "prázdné" popřípadě jednotlivý soubor (v případě smazání) získá příznak, že jej lze ignorovat. Takhle jednoduše je to zařízeno! Snímky tak díky tomu nejsou smazány fyzicky a jen proto se dají specializovanými programy přečíst. Z toho je jasné, v čem je "nebezpečí" dalšího fotografování ‐ data jsou ukládána přes "již smazané" snímky, čímž dojde k jejich úplné fyzické likvidaci.

PROGRAM RESTORATION Kromě toho, že se jedná o freeware je potěšitelné, že je i malý. Tedy z dnešního úhlu pohledu není 200 kB žádná míra. A to se navíc může pochlubit i grafickým rozhraním a velmi jednoduchým, takřka intuitivním ovládáním! Co víc si přát! Vyzkoušel jsem jeho schopnosti s pomocí digitálního fotoaparátu HP Photosmart 850, s nímž jsem testově nafotografoval pár snímků a pak je naráz všechny smazal. Musím konstatovat, že šly všechny obnovit a program byl dokonce schopen obnovit i soubory, které byly smazány mnohem dřív. Po jeho spuštění se ukáže základní okno, kde je důležitá hlavně položka Drives. Připojíte fotoaparát k počítači jako Mass Storage a v této položce jej vyberete. Poté již jen stisknete tlačítko Search Deleted Files (Hledat smazané soubory) a v hlavním okně se vám ukáže seznam smazaných souborů. Program se ještě zeptá, zda chcete aby prošel i "prázdné" clustery ‐ to je vhodné při zformátování paměťového média. Výsledkem činnosti je pak seznam souborů, které byly "smazány" a jiné programy je proto nezobrazí.


K jejich obnovení je stačí jednoduše označit a stisknout pro změnu tlačítko Remote by Coping. Program vám nabídne abyste si vybrali, do kterého adresáře na disk si přejete snímky obnovit a pak je již vesele zkopíruje. Na vás je potom jen vizuální kontrola, zda je takto restaurovaný snímek bez vad. Co je trošku nepohodlné je fakt, že musíte snímky obnovovat po jednom, neboť je nelze označit hromadně. Nicméně tato "mini nepříjemnost" je bohatě vykoupena cenou i uměním tohoto jednoduchého prográmku.

HISTOGRAM Podívejme se ještě na význam slova histogram. Všeobecně je to graf vyjadřující četnost určitých jevů. V tuto chvíli místo tisíce slov využijeme jeden obrázek, na kterém jednoduše vysvětlíme princip histogramu. Na našem ilustrativním obrázku (viz Obrázek 19) vidíme několik čtverečků: 6 černých, 4 šedé a 2 bílé. Nyní si představme, že za námi někdo přijde a bude chtít vyjádřit graficky, kolik je tam kterých čtverečků. Jak to uděláme? Stejně jako na obrázku vpravo: na ose x (vodorovná) naneseme jednotlivé odstíny od černé až po bílou a na ose y (svislá) naneseme množství. Tímto grafem (viz Obrázek 20) jsme jednoduše vyjádřili četnost jednotlivých odstínů ilustrativního obrázku.

Obrázek 19: Ilustrativní obrázek

Obrázek 20: Histogram ilustrativního obrázku

A jak to funguje ve fotografii? Zcela stejně ‐ jen s tím rozdílem, že se používá jemnější měřítko. Na vodorovné ose je totiž celkem 256 odstínů, takže na histogramu fotografie bude celkem 256 sloupečků. Výška každého sloupečku pak uvádí výskyt toho jednoho odstínu na fotografii. Ukažme si nějaký opravdový histogram. Fotografii (viz Obrázek 21) odpovídá její histogram (viz Obrázek 22). Z tohoto histogramu lze vyčíst, že snímek nebude příliš kontrastní, protože histogram má relativně pozvolný průběh. Lze ale odhadnout, že na snímku je světlejší plocha ‐ tomu naznačují vysoké hodnoty histogramu v jeho pravé části. Dále histogram ukazuje, že na fotografii není zastoupena čistě bílá, protože vpravo dosahuje nízkých hodnot (což je dobře, protože to by znamenalo přeexponovaná místa). Nyní se podívejme na digitální fotografii květu (viz Obrázek 21). Odpovídá přesně našemu popisu!

29


Obrázek 21: Reálný obrázek

Obrázek 22: Histogram reálného obrázku

Už víte, k čemu je histogram dobrý? Ano, správně ‐ nejen že z něj vyčteme "kontrastnost" fotografie, ale hlavně nás varuje o přítomnosti příliš světlých a příliš tmavých míst. Tmavá místa na fotografii odhalíme pomocí vysokých hodnot vlevo, světlá místa na fotografii jsou příčinou vysokých hodnot vpravo. Proto je dobré si histogram na fotoaparátu aktivovat ‐ a to jak při prohlížení, tak při fotografování. Samozřejmě z histogramu nelze vyčíst, zda‐li je fotografie dobrá či špatná. Ale je to dobrá pomůcka, protože ne vždy si při prohlížení fotografií na malém LCD displeji lze všimnout např. přepálených míst. Na ty nás histogram jednoznačně upozorní.

Příloha č.1: Slovník základních pojmů z oblasti digitální fotografie

PŘÍLOHA Č.1: SLOVNÍK ZÁKLADNÍCH POJMŮ Z OBLASTI DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE A Aberace (Aberration) ‐ barevná vada vznikající nestejným lomem světelných paprsků různé vlnové délky AE (Automatická expozice), AE Program ‐ expoziční režim, při kterém přístroj vyhodnotí na základě úrovně světla dopadajícího na snímací čip clonu a čas. U AE Programu jsou přednastaveny ideální hodnoty pro určitý režim fotografování ‐ např. sport, portrét ad. AF (Autofocus) ‐ automatické zaostřování u fotoaparátů, obvykle za pomoci ostřících bodů Aplikace – počítačový program, například editor nebo prohlížeč obrázků. Archivní materiál – pateriál umožňující uchovávání fotografií po mnoho let, jako například kompaktní disky nebo některé papíry pro tisk. AVI (Audio Video Interleave) – videoformát používaný digitálními fotoaparáty

B Barevná hloubka ‐ velikost datové informace, popisující barvu pixelu. Každá ze tří barev RGB je popsána 8‐ bitovým údajem, tedy číslem od 0 (včetně) do 255. Barevná hloubka je tedy 3x8=24 bitů (True Color), což odpovídá 256x256x256=16,777 mil. barev Bracketing (stupňování expozice) – funkce umožňující nafotografování sekvence snímků s krokově rozdílnou expozicí Buffer (Vyrovnávací paměť) ‐ rychlá vyrovnávací paměť, sloužící k dočasnému shromáždění dat před pomalejším ukládáním na paměťovou kartu při sériovém snímání. U fotoaparátů se projevuje tzv. zaneprázdněností (Busy), LED kontrolka v oblasti paměťové karty bliká.

C CCD (Complementary charge device) – snímací čip (senzor) digitálních fotoaparátů složený ze světlocitlivých buněk. Jeden ze dvou hlavních typů obrazových čidel používaných v digitálních fotoaparátech. Při pořizování obrázku je čidlo CCD zasaženo světlem procházejícím objektivem fotoaparátu. Každý z tisíců či milionů malých bodů vytvářejících čidlo CCD převede toto světlo na elektrony. Počet elektronů, obvykle označovaný jako akumulovaný náboj bodu, je změřen a převeden na digitální hodnotu. Poslední krok se provádí mimo čidlo CCD v obvodu fotoaparátu nazývaném analogově‐digitální převodník. CD‐R (CD‐Recordable) ‐ kompaktní disk s kapacitou 650 nebo 700 MB digitálních dat, jako jsou například digitální fotografie. Zápis na kompaktní disk se často nazývá vypalování CD. Na disk CD R lze zapsat pouze jednou. Představuje ideální úložné médium pro originály digitálních fotografií. CD‐RW (CD‐Rewritable) ‐ disky CD RW se ve většině vlastností podobají diskům CD R, s tím rozdílem, že disky CD RW umožňují opakovaný zápis a mazání dat. Díky tomu jsou vhodné pro nejrůznější zálohování, nikoli však pro dlouhodobé uchovávání originálů digitálních fotografií. Citlivost ISO – Míra citlivosti filmu na světlo. Ačkoli digitální fotoaparáty nepracují s filmem, používá se u nich stejný systém hodnocení citlivosti obrazového čidla. Digitální fotoaparáty často umožňují citlivost ISO měnit.

31

32 Digitální fotografie Některé z nich ji nastavují automaticky podle světelných podmínek (s úbytkem světla citlivost roste). Obecně platí, že s růstem citlivosti ISO klesá kvalita obrazu. Clona – Malá přepážka s kruhovým otvorem proměnného průměru v objektivu, která řídí množství světla dopadajícího na čidlo fotoaparátu při pořizování obrázku. Průměr clony se udává tzv. clonovým číslem s písmenem f. Čím je číslo menší, tím je clona více otevřená. Například při nastavení f/2,8 je clona více otevřená než při nastavení f/8. Clona a expoziční doba společně řídí celkové množství světla dopadající na čidlo. Když je clona více otevřená (clonové číslo je nižší), dopadne na čidlo více světla. Mnoho fotoaparátů má režim priority clony umožňující nastavení clony podle vlastních požadavků. Viz také expoziční doba. CMOS (Complementary Metal‐Oxide Semiconductor) – snímací čip, který neodvádí elektrický náboj přes jednu sběrnici jako CCD prvek, jeho základní funkce jsou stejné jako u CCD. Čidla CMOS se v současné době používají jen u malé části digitálních fotoaparátů. CMYK ‐ (Cyan, Magenta, Yellow, Black) tj. azurová, purpurová, žlutá, černá. Čtyři barvy inkoustových náplní většiny tiskáren s fotografickou kvalitou. Některé tiskárny používají k dosažení věrnějších výtisků fotografií šesti barev inkoustu. Dvě přídavné barvy jsou obvykle světlejší odstíny azurové a purpurové. CompactFlash™ – Typ paměťových karet běžně používaných v digitálních fotoaparátech. Jejich velikost přibližně odpovídá kartónku plochých zápalek. Rozlišujeme dva typy těchto karet, typ I a typ II. Liší se pouze tloušťkou ‐ karty typu I jsou o něco tenčí. Paměťová karta CompactFlash může obsahovat buď paměť typu flash nebo miniaturní pevný disk. Karty s pamětí flash jsou rozšířenější. CyberDisplay ‐ hledáčkový mikrodisplej od firmy Kopin, který má díky konstrukci z aktivních tekutých matrix krystalů (AMLCDs) vysoké rozlišení a zobrazovaným virtuálním náhledem se blíží pravým zrcadlovkám

Č Červené oči – Červené zbarvení očí fotografované osoby způsobené odrazem světla blesku na cévách v pozadí oční sítnice. Jev způsobený odrazem silného záblesku světla od oční červené sítnice. Světlo pronikne duhovkou dříve, nežli na světlo stihne stažením zareagovat panenka. Čím blíže je zdroj světla (blesk) ose objektivu, tím výraznější efekt vznikne. Tento efekt se nejčastěji vyskytuje při nízké intenzitě osvětlení, u venkovních snímků v noci nebo v tlumeně osvětlených místnostech.

D Digitální fotoaparát (DF) ‐ Digitální fotoaparát, který namísto světlocitlivého filmu používá ke snímání senzor a k uchování záznamu paměťovou kartu Digital Flash (Digitální blesk) – funkce DF, digitální vyjasnění tmavých částí snímku Digitální zoom (Digital zoom) – digitální přiblížení resp. výřez obrazu, fungující na principu interpolace Dodging – Selektivní ztmavení části fotografie pomocí programu pro úpravy obrázků. Dokovací stanice (Dock ‐ kolébka)‐ zařízení stabilně připojené k počítači, elektrické síti, televizoru či tiskárně, do něhož se vkládá a současně připojuje digitální fotoaparát. Následně lze mezi zařízeními přenášet uložená data, dobíjet akumulátor, tisknout fotografie apod. DPI (Dots per inch) ‐ tj. body na palec. Míra rozlišení digitální fotografie nebo digitálního zařízení, jako jsou digitální fotoaparáty a tiskárny. Čím vyšší číslo, tím vyšší rozlišení.


DPOF (Digital print order format) ‐ způsob komunikace mezi digi‐fotoaparátem a tiskárnou, umožňující tisk bez použití počítače DSLR (Digital Single Lens Reflex Camera) – digitální jednooká pravá zrcadlovka s optickým hledáčkem, která promítá prostřednictvím zrcadla a optického hranolu skutečný obraz vstupující optikou do aparátu na matnici hledáčku. Dynamický rozsah (Dynamic Range) ‐ kontrast nebo také tonální rozsah, tedy rozdíl mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem fotografie

E Easyshare (Snadné sdílení) ‐ sdílení fotografií s tiskárnami Kodak pro snadný tisk, bez nutnosti užití počítače. Editor obrázků – Počítačový program umožňující úpravami fotografií zlepšovat jejich vzhled. Pomocí aplikací pro úpravy obrázků můžete fotografii ztmavit či zesvětlit, otočit ji, upravit její kontrast, ořezat nepotřebné podrobnosti, odstranit červené oči atd. EV (Exposition Value, Exposure Compensation) ‐ v praxi korekce expozice, neboli světla dopadajícího na snímací čip EVF (Electronic ViewFinder) ‐ elektronické "zrcadlovky" (označované také SLR like), u kterých jsou optické hranoly a zrcadla v hledáčku nahrazena displejem s vysokým rozlišením. Nehodí se pro profesionální práci kvůli nízké obnovovací frekvenci ‐ obraz se při pohybu "trhá" a hrubozrnnosti displeje. Zajímavou variantou je CyberDisplay. EXIF (Exchangeable Image File) ‐ obrazový formát využívající kompresní standard JPEG, v praxi záznam doplňkových dat o pořízené fotografii Expoziční doba – Udává, jak dlouho zůstává při pořizování snímku otevřená závěrka fotoaparátu. Délka expoziční doby závisí na rychlosti závěrky. Nastavení expoziční doby na hodnotu 1/125 (často se uvádí jen 125) znamená, že závěrka bude otevřená přesně jednu stopětadvacetinu sekundy. Expoziční doba společně s clonou řídí celkové množství světla dopadajícího na čidlo. Některé fotoaparáty mají režim priority závěrky umožňující nastavení expoziční doby podle vlastních požadavků. Viz také clona. Externí blesk – Dodatečná blesková jednotka připojená k fotoaparátu pomocí kabelu nebo spouštěná světlem interního blesku. Pomocí externího blesku lze vytvořit řadu zábavných a kreativních efektů.

F FE korekce (Flash Exposition) ‐ korekce intenzity záblesku externího nebo interního blesku (Flashe), obvykle v krocích +‐1/3 nebo +‐1/2. FEL (Flash Exposition Lock) ‐ zablokování neboli uchování hodnot síly záblesku při fotografování s bleskem. FILL‐IN (Doplňkový blesk) ‐ režim činnosti blesku, který slouží k prosvětlení stínů v normálně osvětlené scéně či za složitých světelných podmínek, např. v protisvětle nebo při fotografování postavy ve stínu FireWire (IEEE 1394) ‐ rozhraní pro vysokorychlostní kabelový přenos dat z digitálních zařízení (fotoaparátů) do počítače. Některé profesionální digitální fotoaparáty a čtečky paměťových karet se připojují k počítači prostřednictvím kabelů FireWire. Čtečky karet FireWire jsou obvykle rychlejší než čtečky připojované pomocí USB. Standard FireWire je též znám pod označením IEEE 1394. Původně byl vytvořen společností Apple Computer; nyní se však používá i u počítačů PC se systémem Windows.

33

34 Digitální fotografie Flash (Blesk) ‐ blesk neboli zábleskové zařízenísloužící k dočasnému osvětlení snímané scény Foveon (X3, X19) – inovovaný senzor CMOS společnosti Foveon Inc. s pod sebou uloženými vrstvami snímajícími všechny tři složky barevného spektra FP (Focal Plane Mode), FP Flash ‐ vysokorychlostní synchronizace blesku s fotoaparátem, jež umožňuje u profi‐ blesků nastavení režimu záblesku synchronizovanou s velice krátkým časem závěrky (např. 1/1000s). Blesk vyšle sérii záblesků o vysoké frekvenci, takže při exponování není omezena synchronizace na X‐sync (synchronizační čas s fotoaparátem). Využívá se při fotografování rychle se pohybujících objektů za ztíženého osvětlení, obvykle se kombinuje se sériovým snímáním

H High‐end class (Vyšší, koncová třída) ‐ označení pro pokročilé fotoaparáty vyšší třídy. "High‐endy" jsou obvykle vlajkovou lodí značky, jsou vybavené nadstandardními funkcemi a pokročilým zpracováním obrazu. Histogram ‐ Grafické vyjádření rozsahu odstínů fotografie od tmavých po světlé. Některé digitální fotoaparáty obsahují funkci histogramu umožňující přesnou kontrolu expozice fotografie. Hledáček (ViewFinder) ‐ optická soustava nebo displej zobrazující snímanou scénu. Kromě optických hledáčků se využívá EVF displejů, které nahrazují u tzv. elektronických zrcadlovek optický hranol a zrcadlo, využívané v profi DSLR zrcadlovkách Hloubka ostrosti (DOF – Depth of field) ‐ rozmezí vzdáleností mezi nejbližším a nejvzdálenějším bodem, který bude na výsledném obraze zaostřený. Na DOF má vliv ohnisko, clona a velikost snímače. Čím vyšší je ohnisková vzdálenost objektivu, čím menší clona a větší rozměr snímače, tím je hloubka ostrosti nižší (tzn. pozadí je rozostřené).

I IF (IntroFocus) ‐ označení pro vnitřní zaostřování u objektivů. Při ostření se nepohybuje přední čočka, ale optické členy se přesouvají uvnitř objektivu, což zjednodušuje použití polarizačních aj. filtrů. IF navíc umožňuje vysokorychlostní zaostření. Inkoustová tiskárna – Tiskárna pracující na principu nanášení kapiček inkoustu na papír prostřednictvím jemných trysek. Interní paměť (Internal Memory) ‐ paměť pro ukládání snímků vestavěná přímo ve fotoaparátu. Zpravidla slouží pouze jako záložní či nouzová, její kapacita (4‐16 MB) bývá zanedbatelná ve srovnání s paměťovou kartou. Většinou se objevuje u low‐endů. Interpolace (Interpolation) – proces, který vypočte mezistupně původních pixelů získané obrazovým snímačem a vloží je mezi ně, což teoreticky zvyšuje kvalitu obrazu ISO (International Standards Organization) – Viz citlivost ISO

J JPEG (Joint Photographic Experts Group) – standard pro komprimaci obrazových dat vyvinutý skupinou Joint Photographic Experts Group, v praxi formát obrazu. Přesně řečeno nejde o formát souboru, ale o metodu komprimace použitou v rámci formátu souboru, jako například u formátu EXIF‐JPEG, který používá většina fotoaparátů. Hovoříme o něm jako o ztrátovém formátu, což znamená, že při dosahování vysokých


kompresních poměrů dochází k částečné ztrátě kvality. Pokud se v digitálním fotoaparátu používá vysoce kvalitní nastavení JPEG s nízkou komprimací, ztráta kvalita obvykle není pohledem zjistitelná.

K Komprese, komprimace (Compression) ‐ softwarové zpracování digitálních dat, jehož účelem je zmenšení velikosti datového souboru. Při kompresi ubývají primární datové informace (pixely), rozsah úbytku je dán stupněm komprese. Vysoká komprese znamená viditelné snížení kvality obrazu. Kontrast – Rozdíl mezi nejtmavějšími a nejsvětlejšími oblastmi fotografie. Čím větší rozdíl, tím větší kontrast. Konvertor optický (Optical Converter) ‐ konvertor neboli předsádka pro změnu ohniskové vzdálenosti objektivu. Tele‐converter ohnisko prodlužuje (obvykle 1,6x až 2x), Wide‐converter naopak rozšiřuje, tzn. vytvoří optický ekvivalent k širokoúhlému objektivu. Užití konvertorů provází úbytek světelnosti objektivu a mírné zhoršení ostrosti či kontrastu.

L LCD (Liquid Crystal Display) ‐ zobrazovač z tekutých krystalů s nízkou spotřebou energie, sloužící k prohlížení a u většiny digitálních fotoaparátů také ke komponování fotografií. Na LCD obrazovce se zobrazuje menu, popř. informace o pořízené fotografii Li‐Ion akumulátor (Lithium‐Iont) ‐ typ akumulátoru s velmi dobrým poměrem kapacity a hmotnosti, využívá se u většiny digitálních fotoaparátů a energeticky náročných přístrojů. Low‐end class (Nižší třída) ‐ nižší kategorie digitálních fotoaparátů pro nenáročné uživatele, tzv. základní modely. Jsou vybaveny pouze základními funkcemi, často postrádají např. optický zoom, možnost manuálního nastavení expozice ad.

M Makrofotografie (Macro) ‐ režim fotoaparátu resp. objektivu, umožňující velké zvětšení snímané scény Mass Storage, MSC (Mass Storage Controller) ‐ datový přenosový protokol pro spojení externího paměťového média (digitálního fotoaparátu) s počítačem. Zařízení je přístupné jako další disk, fotoaparát lze ovládat prostřednictvím počítače a provádět základní úkony se soubory ‐ mazání, zpětný zápis apod. Médium – Materiál sloužící k zápisu a uchovávání informací. Jako média pro uchovávání digitálních fotografií se mimo jiné používají karty CompactFlash a disky CD. Megabajt (MB) – Jednotka množství uložených dat. Odpovídá 1024 kilobajtům (kB). Megapixel – Odpovídá jednomu milionu obrazových bodů (pixelů). Memory Stick® — Paměťová karta s rozměry o něco menšími než tyčinka žvýkačky. Podobně jako u karet CompactFlash a SmartMedia jde o paměť typu flash pro uchovávání fotografií. Miniatura – Zmenšená verze fotografie. Prohlížeče obrázků obvykle zobrazují miniatury fotografií, a to od několika málo až po desítky. Složka Obrázky systému Windows XP nabízí dva režimy zobrazení: Miniatury a Filmový pás. M‐JPEG (Motion JPEG) – formát komprimovaných videosekvencí používaný digitálními fotoaparáty

35

36 Digitální fotografie MPEG (Motion Picture Expert Group) ‐ standard pro digitální kompresi, ukládání a přenos videa. V MPEG nejsou komprimovány jednotlivé snímky samostatně jako u M‐JPEG, ale jsou komprimovány celé sekvence okolo klíčových snímků. MPEG se dělí do dalších subsystémů (MPEG‐1, MPEG‐2 pro DVD a HDTV, MPEG‐4 pro vysokou kompresi např. u digitálních fotoaparátů)

N Namačknutí spouště ‐ spoušť fotoaparátu pracuje ve dvou krocích, namáčknutím do poloviny se obvykle ukončí a uzamkne měření expozičních parametrů (AEL ‐ lock) a zaostřování autofokusu (AFL ‐ lock). Domáčknutím dochází k exponování snímku. NiMH (Nickel Metal Hydride) ‐ ekologicky přijatelný akumulátor s poměrně velkou kapacitou při zachování kompaktní velikosti (běžně 2400mAh v AA bateriích). K záporům patří problémové nabíjení až po úplném vybití a v porovnání s Li‐Ion akumulátory vyšší hmotnost a velikost.

O Obrazové rozlišení ‐ Tímto pojmem se obvykle označuje počet obrazových bodů (pixelů) digitální fotografie. Obrazový stabilizátor (Stabilizer) ‐ mechanické zařízení umožňující eliminovat neostrost, jež je způsobena pohybem fotoaparátu. Může být buď součástí objektivu, kde pohybuje optickým členem (i u analogových přístrojů), nebo pohybovat samotným obrazovým snímačem.Označení IS (Image stabilizer) u Canonu, VR (Vibration reduction) u Nikonu. Objektiv (Lens) ‐ soustava čoček, neboli optických členů, jimiž prochází světlo na obrazový snímač. Objektiv má určitou ohniskou vzdálenost (např. 28 mm) a světelnost (např. f1,8). Čočky jsou v objektivu uspořádány do skupin, každý z členů eliminuje některou z chyb ‐ aberaci, zkreslení atd. Ohnisková vzdálenost (Focal Lenght)‐ ohnisko je lidově řečeno bod, kde se protínají všechny přímky, které projdou čočkou. Vzdálenost ohniska od středu čočky se nazývá ohnisková vzdálenost, značí se "f" a udává se v milimetrech. Objektivy se dělí podle ohniskové zdálenosti na objektivy základní, širokoúhlé, teleobjektivy a zoomy. Optický hledáček (Optical ViewFinder) ‐ optická soustava zobrazující snímanou scénu tak, jak bude zaznamenána. Optický hledáček kompaktů se zoomem má pohyblivé optické členy synchronizované s objektivem. U profi DSLR zrcadlovek je využito optického hranolu a zrcadla. Ostrost – Jasnost fotografie v podrobnostech.

P Paměťová karta (Memory Card) ‐ vyjímatelné paměťové médium vybavené flash pamětí (soustavou integrovaných obvodů na základě křemíku), uchovávající data bez dodávky energie. Rozhodujícími parametry jsou kapacita udávaná v megabytech (např. 256 MB) a rychlost zápisu v MB/s. Panning – Fotografická technika, při které fotoaparát sleduje pohybující se objekt. Při správném provedení je pohybující se objekt ostrý a jasný, zatímco pozadí je rozmazané. Fotografie tak budí dojem pohybu. Panorama (Panorama) ‐ funkce digitálního fotoaparátu, širokoúhlý obraz vznikající skládáním několika snímků vedle sebe (až do 380°). Ke spojení fotografií je potřeba speciální software.


PictBridge ‐ standard společnosti Canon pro komunikaci mezi digitálními fotoaparáty s tiskárnou, umožňující přímý tisk bez použití počítače. Pixel (Picture Element) – obrazový bod, ze kterého se skládá výsledný digitální obraz Priorita clony, A, AP (Aperture Priority) ‐ expoziční režim dig. fotoaparátu, ve kterém uživatel navolí hodnotu clony a program automaticky vybere vhdný expoziční čas a popř. citlivost snímače. Využívá se např. při portrétování, kde je potřeba nízká hloubka ostrosti. Priorita času, S, SP, Tv (Shutter Priority) ‐ expoziční režim fotoaparátu, ve kterém uživatel navolí expoziční čas (např. 1/500s, 1/60s) a fotoaparát vybere vnodnou clonu, popř. i citlivost snímače. Využívá se např. při fotografování sportu, kde je nutné zachytit pohyb. Prohlížeč obrázků – Aplikace umožňující prohlížení digitálních fotografií. Některé prohlížeče také umožňují přejmenovávat soubory, převádět fotografie z jednoho formátu do jiného, přidávat textové popisky atd. Přepaly fotografie ‐ Technicky řečeno jde o oblast snímku, kde je intenzita osvětlení mimo rozsah snímače. Prakticky tam bude bílý flek. Ne vždy je přepal chyba. Přirozené světlo – Běžné (denní) osvětlení scény. Přisvětlení bleskem – Technika používaná k zesvětlení tmavých stinných oblastí, zejména v exteriérech za slunečných dní. Některé digitální fotoaparáty nabízejí režim přisvětlení bleskem, ve které spouští blesk i za jasného světla. PTP (Photo Transfer Protocol) ‐ podobně jako MassStorage (MSC) slouží k přenosu obrázkových souborů do počítače, umožňuje také ovládání digi‐fotoaparátu prostřednictvím počítače. Je podporován operačními systémy Windows XP a MAC OSX (10.1.2 a vyšší).

R Rastr (Screen, Setscreen, Raster) ‐ druh zobrazení neboli definice obrázku daný maticí (pravoúhlou sítí) a hodnotami jednotlivých prvků matice. Jinými slovy mřížka obrazových bodů (pixelů), kterou můžete při velikém zvětšení obrazu rozpoznat. Obrazové formáty JPEG a další jsou rastrované, v grafice se využívají i tzv. vektorové (křivkové) formáty. RAW, RAW data (surová data) – bezztrátový formát, syrové digitální informace, které poskládá ve výsledný obraz speciální software, obrazový formát RAW představuje data v podobě, v jaké přicházejí z čidla CCD, bez dalšího zpracování ve fotoaparátu. Redukce šumu (Noise Reduction) ‐ softwarové zpracování digitálního obrazu, kterým se částečně odstraňuje obrazový šum. U pokročilých DF se tato funkce automaticky aktivuje při expozicích s dlouhými časy, popř. manuálně při vysoké citlivosti (ISO). Redukce šumu snižuje ostrost obrazu. RGB (Red, Green, Blue) ‐ barevný prostor složený z barev červená – zelená – modrá (základních barvy spektra), tři barvy, na které je citlivý lidský zrak, digitální fotoaparáty a mnoho dalších zařízení, skládáním těchto barev vzniká plná škála barev.

S Saturace (Saturation) – barevná saturace neboli sytost barev, v praxi korekce barevnosti

37

38 Digitální fotografie Sériové rozhraní – Způsob připojení externího zařízení (tiskárny, skeneru či fotoaparátu) k počítači. U moderních počítačů se místo něj používá rozhraní USB nebo FireWire. Sériové snímání, sekvenční snímání (Continous Shooting) ‐ rychlé snímání fotografované scény. Sekvenční snímání je jedním z kritérií posouzení rychlosti digi‐fotoaparátu, nejrychlejší profi přístroje zaznamenají až 8 fps (8 snímků/s). Počet snímků je omezen velikostí bufferu. Sharpen, Sharpness (Doostření, ostrost) ‐ funkce DF a grafických editorů, kdy je zvýšením kontrastu sousedních pixelů vyvolán dojem větší ostrosti snímku. Pokročilé fotoaparáty nabízejí možnost korekce "ostrosti" obvykle v rozmezí +‐2 stupně, obrázky se pak zdají ostřejší, ale funkce Sharpen (resp. Sharpness) nevratně sníží barevnou hloubku obrazu. SmartMedia™ — Paměťová karta o rozměrech kartónku zápalek a tloušťce oplatky. Jedná se o úložné médium na bázi paměti flash. SoftBox (Nástavec pro měkké světlo) – Softboxy jsou nástavce před zábleskové či osvětlovací zařízení. Jsou potaženy speciálním plátnem, které rozptyluje a zjemňuje světlo. Využívá se především při fotografování portrétů v ateliéru. Podobný efekt má tzv. rozptylka z mléčného plastu, která se nasazuje na hlavu blesku. Stabilizátor (Stabilizer, Vibrations Reduction) ‐ (viz. obrazový stabilizátor) Stahovat, stažení (download) – Postup přenosu počítačových dat z jednoho umístění do jiného. I když se tento pojem obvykle používá pro přenos (stahování) dat z Internetu, lze jím také popsat přenos fotografií z paměťové karty fotoaparátu do počítače. Příklad: Stáhl jsem fotografie do svého počítače. Stupně šedi (Grayscale) – Různé odstíny černé a bílé tvořící černobílou fotografii. Synonymum pojmu černobílý. Subkompakt (SubCompact Camera) ‐ Digitální fotoaparát velice malých rozměrů (délka těla pod 100 mm, hloubkou těla pod 30 mm). Subkompakty mají vestavěné objektivy, obvykle bez optického zoomu. SuperCCD (Super Complementary charge device) – Snímač od společnosti Fuji založený na osmihranných buňkách uložených v diagonálách SuperCCD HR (High Resolution) – SuperCCD čtvrté generace s vyšším efektivním rozlišením při standardní velikosti snímače SuperCCD SR (Super Dynamic Range) – SuperCCD čtvrté generace s dvěma fotodiodami v jedné buňce, které zaručují věrnější barevnost Světlé oblasti – Nejjasnější části fotografie. Sytost – Bohatost barev na fotografii.

Š Šum (Noise) ‐ obrazový šum je nahodilý elektrický náboj ve světlocitlivých buňkách snímače, vzniká působením elektromagnetických vln. Šum vzrůstá se zvýšením citlivosti (ISO) snímače, protože světlo dopadající na čip nevygeneruje takový elektrický náboj, aby parazitní šum vytlačil. Šum je obvykle patrný již při 400 ISO.


T Tělo fotoaparátu (Camera Body) ‐ u digitálních zrcadlovek DSLR se jedná o samotný přístroj, tedy fotoaparát bez vyměnitelných objektivů a externích blesků. U kompaktních fotoaparátů je tělo teroetický pojem pro aparát bez všeho, co přečnívá, vypočítávají se z něj rozměry. TFT (Thin Film Transistor) ‐ technologie plochých diplejů LCD, kde se používají krystaly, k jejichž buzení slouží velice tenké tranzistory vytvořené v jedné z vrstev displeje. TFT obrazovky umožňují rychlý a plynulý přechod mezi jasy jednotlivých bodů. TIFF (Tagged Image File Format) ‐ bezztrátový formát obrazového souboru, který zaznamenává primární data získaná z obrazového snímače bez komprese. TIFF soubory jsou náročné na velikost a rychlost paměti, hodí se tedy hlavně pro ateliérovou fotografii. Tiskárna fotografií online – Firma, která přijímá digitální fotografie odeslané na její webový server, tiskne je a odesílá zpět poštou nebo kurýrní službou. TTL (Through The Lens), TTL měření – téměř všechny digitální fotoaparáty mají expozimetr, který měří míru světla dopadajícího na čip, uložen za objektivem. Na principu TTL fungují i profesionální externí blesky, fotoaparát při namáčknutí spouště vyhodnotí expoziční hodnoty a blesk změří vzdálenost od fotografovaného objektu. U Canonu se toto měření označuje E‐TTL, u Nikonu I‐TTL.

U USB (Universal Serial Bus) ‐ "kabelové" rozhraní (interface) a přenosový protokol pro komunikaci počítače s digitálními fotoaparáty a dalšími zařízeními. Běžně se používá USB 1.1 a vysokorychlostní USB 2.0. Mnoho digitálních fotoaparátů a čteček paměťových karet se připojuje k počítači prostřednictvím portu USB. Čtečky karet připojované přes USB jsou obvykle rychlejší než fotoaparáty připojované přes sériový port, ale pomalejší než zařízení využívající rozhraní FireWire.

V VR (Vibration Reduction) ‐ označení stabilizačního systému u objektivů značky Nikon. Canon nazývá svůj systém Image Stabilizer (IS). Digitální fotoaparáty převzaly od videokamer tzv. SuperStabilizer zabudovaný do těla přístroje. Vypálení fotografie – viz přepal Vyrovnávací paměť – Paměť fotoaparátu uchovávající fotografie před jejich zápisem na paměťovou kartu. Vyvážení bílé ‐ WB (White Balance) v praxi automatické vyvážení bílé u digitálních fotoaparátů. DF vyhodnocuje na základě barevné teploty prostředí ideální hodnoty odstínů, které jsou nejblíže reálným barvám. U pokročilých fotoaparátů lze vyvážení bílé nastavovat ručně, pomocí bílé tabulky. Měří se v K (kelvinech), obecně platí hodnoty 3200K pro umělé osvětlení, 5600K pro slunečno a 7500K ve stínu.

X X‐Sync (X‐Synchronisation Time) ‐ tzv. synchronizační čas mezi závěrkou fotoaparátu a bleskem. X‐Sync označuje nejvyšší synchronizační čas při spolupráci fotoaparátu s externím bleskem (např. 1/180s)

39


Z Zoom ‐ je proměnná ohnisková vzdálenost, neboli laicky řečeno ‐ je to možnost přibližovat si a oddalovat pozorovaný obraz, respektive objekt, který fotíme. Zoom se dělí na dvě kategorie. Na optický zoom (pomocí optiky) a takzvaný digitální zoom (digitální zpracování snímaného obrazu). Pro běžného uživatele je nejdůležitější optický zoom. Tento zoom se pohybuje v rozmezí od 2 do 10 až 16. Digitální zoom má své jisté výhody, avšak obecně se jeho použitím zhoršuje kvalita obrazu. Může se jím však zvětšit fotografie o mnohem více, než „pouze“ optickým zoomem. Při koupi nového digitálního aparátu si vybírejte podle optického zoomu.

DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE MATERIÁL PRO VÝUKU V KURZU U3V. Ing. Bc. Bronislav Chramcov, Ph.D

Recommend Documents