Bankovní institut vysoká škola Praha
Digitální fotografie, její zpracování a využití při prezentaci informací Bakalářská práce
Jan Tetour
Srpen 2009
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra informačních technologií a elektronického obchodování
Digitální fotografie, její zpracování a využití při prezentaci informací Bakalářská práce
Autor:
Jan Tetour, DiS Plánování a řízení projektů / manaţer projektů
Vedoucí práce:
Praha
doc. Ing. Stanislav Horný, CSc.
Srpen 2009
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou resp. diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Prachaticích dne 21.6.2009
Jan Tetour, DiS
Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu práce doc. Ing. Stanislavu Hornému, CSc. za návrhy a podněty a moţnost konzultace, kterými mi v mé práci vyšel vstříc. Dále bych chtěl vyjádřit poděkování vedoucímu oddělení 3VQ (oddělení kvality výroby) p. Ing. Josefu Krýchovi z firmy Rohde & Schwarz Vimperk s.r.o. , který mi byl velmi nápomocen při orientaci se mezi normami pro zpracování a kontrolu procesu zkoušky mikrořezem a dodáním potřebných vnitrofiremních dokumentů.
Anotace práce: Významem této bakalářské práce je popsat digitální fotografii, její zpracování a využití při prezentaci informací. Ve firmě Rohde & Schwarz závod Vimperk, kde pracuji, využíváme tohoto při řízení procesu kvality dle interních norem V194, TAA512cs a HVC212T1cs. Jedná se o kontrolu procesu ručního krimpování kontaktů dle tzv. zkoušky mikrořezem. Nakrimpovaný kontakt na vodič je přeříznut, zbaven nečistot a pomoci metalografické laboratoře SK 4000 změřen a nafocen. Na základě vyhodnocení fotografií z této zkoušky je krimpovací nástroj uvolněn pro výrobu nebo z výroby stažen.
Annotation: The purpose of this bachelor´s work is a description of digital photography, its treatment, processing and using in a presentation of the informations. In the firm Rohde & Schwarz, plant Vimperk, where I work, we use this in the management of quality process according to internal standards TAA512cs a HVC212T1cs. It concerns about the controll of the process of handworking crimping of contacts according to so-called test by microcut. Contact crimping to conductor is cut away, admixtures are taken away and by the help of metallographical laboratory SK 4000 is measured and its photo is taken. On the base of evaluation of the photographs from this test is the crimping machine released for the process or taken from the process.
OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 9 1. Fotografie ............................................................................................................................ 10 1.1 Vynález chemické fotografie.......................................................................................... 10 1.2 Vynález digitální fotografie............................................................................................ 11 2. Fotoaparát ........................................................................................................................... 12 2.1 Hledáčkové ..................................................................................................................... 12 2.2 SLR (jednooké zrcadlovky) ........................................................................................... 13 2.3 TLR (dvouoké zrcadlovky) ............................................................................................ 14 3. Digitální fotoaparát ............................................................................................................ 15 4. Snímání – CCD čip ............................................................................................................. 16 4.1 Princip činnosti CCD ..................................................................................................... 16 5. Konstrukce CCD čipu ........................................................................................................ 19 5.1 Konstrukce CCD ............................................................................................................ 19 5.2 Lineární CCD (monochromatické)................................................................................. 19 5.3 Plošné CCD (monochromatické) ................................................................................... 20 5.4 Barevné CCD snímače .................................................................................................. 21 5.4.1 Jednočipové snímání ................................................................................................... 21 5.4.2 Tříčipové snímání ........................................................................................................ 22 5.5 Rozlišení CCD................................................................................................................ 22 5.6 Vlastnosti a vady CCD ................................................................................................... 22 6. Grafické formáty ................................................................................................................ 24 6.1 Vektorový formát ........................................................................................................... 24 6.1.1 Beziérova křivka ......................................................................................................... 24 6.1.2 SVG formát (Scalable Vector Graphics) .................................................................... 25 6.1.2.1 Příklad obrázku v SVG ............................................................................................ 25 6.1.2.2 Zmenšení SVG obrázku bez ztráty kvality............................................................... 26 6.2 Rastrový formát .............................................................................................................. 27 6.2.1 Bezeztrátová komprese................................................................................................ 27 6.2.2 Ztrátová komprese ....................................................................................................... 28
7. Mikroskop ........................................................................................................................... 30 7.1 Historie mikroskopu ....................................................................................................... 30 7.2 Princip mikroskopu ........................................................................................................ 30 8. Sestava pro zkoušku mikrořezem ..................................................................................... 33 Sestava pro zkoušku mikrořezem .....................................Chyba! Záložka není definována. 9. Provedení zkoušky mikrořezem ........................................................................................ 35 9.1 Kritéria pro posouzení řezu krimpu licny....................................................................... 36 9.2 Příklady vyhovujících a nevyhovujících příčných řezů kontaktem ............................... 39 9.3 Kritéria pro posouzení řezu krimpu izolace drátu .......................................................... 42 10. Závěr .................................................................................................................................. 45 Bibliografie .............................................................................................................................. 47 Seznam příloh ......................................................................................................................... 45
Úvod S digitální fotografií, jejím zpracování a vyuţití při prezentaci informací se ve firmě svého zaměstnavatele setkávám poměrně často, zejména při zkoušce mikrořezem. Jedná se o kontrolní proces, který na základě pořízení digitální fotografie ve spojení s mikroskopem odhalí případné neshody, které vznikají při ručním krimpování kontaktů na licnu vodiče. Tento kontrolní proces je nedílnou součástí při ruční výrobě, aby byla zajištěna stoprocentní kvalita dle interních norem firmy Rohde & Schwarz Vimperk. Ve vlastní práci bych chtěl popsat funkci analogových a digitálních fotoaparátů, princip pořízení fotografie, princip mikroskopu, průběh a vyhodnocení zkoušky mikrořezem na základě interních norem firmy Rohde & Schwarz Vimperk.
1. Fotografie 1.1 Vynález chemické fotografie Fotografií rozumíme proces, který za pomocí specifických reakcí na světlo získá a uchová obraz. To pomocí časově omezené expozice tak, jak jej odráţejí objekty na světlocitlivé médium. Tento proces je uskutečněn mechanickými, chemickými nebo digitálními přístroji – tzv. fotoaparáty. Slovo fotografie pochází z řeckých slov φως fós („světlo“) a γραφις grafis („štětec“, „psací hrot“) nebo γραφη grafê, coţ dohromady dává „kreslení světlem“ nebo „zprostředkování pomocí obrysů“ nebo zkrátka „kreslení“. Za první fotografii je povaţován snímek, zhotovený roku 1826 francouzkým vynálezcem Nicéphorem Niépcem na vyleštěnou cínovou plochu, pokrytou roztokem petroleje. Doba expozice trvala za slunného dne celých 8 hodin. Tento pokus se ukázal jako nesprávný a Niépce začal na základě poznatků od Joanna Heinricha Schultze experimentovat se sloučeninami stříbra. Joann Heinrich Schultz totiţ zjistil, ţe sloučeniny křídy a stříbra tmavnou, pokud jsou osvětleny. O zdokonalení tohoto procesu se tedy postarala dvojice Niépce a Daguerre. Po Niépceho smrti roku 1833 pokračuje jiţ Daguerre ve výzkumu sám. Ačkoli není vědec, podaří se mu dva zásadní objevy – pokud stříbro nejprve vystaví jodovým parám, pak snímek exponuje a nakonec na něj nechá působit rtuťové výpary, získá viditelný, ale nestálý obraz. Tento pak dokázal ustálit ponořením do solné lázně. Roku 1839 Daguerre oznámil, ţe objevil proces zvaný „daguerrotypie“. Podobný proces dnes vyuţívají fotoaparáty Polaroid. [1]
Obr. 1.1: pohled z Niépcova okna (nejstarší dochovaná fotografie)
Dalším objevitelem způsobu, jak ustálit obraz získaný pomocí stříbrné expozice byl angličan William Fox Talbot. Ten dokázal zdokonalit proces natolik, aby byl rychlý a dostatečně citlivý i pro snímání lidí a v roce 1840 oznámil vynález „calotypie“. Princip spočíval v potaţení listů papíru vrstvou chloridu stříbrného pro vytvoření okamţitého negativního obrazu. Později byl Talbotův proces zdokonalen Georgem Eastmannem a tento proces je jiţ pouţíván dodnes.
1.2 Vynález digitální fotografie Vynález digitální fotografie se datuje do roku 1969, kdy Georgie Smith a Willird Boyle vynalezli snímač CCD a v roce následujícím jej nezabudovali do fotoaparátu. Zdokonalení a zpřístupnění veřejnosti přinesla aţ v roce 1981 firma Sony, která vyrobila první fotoaparát, který zaznamenával namísto klasického chemického principu obraz na světlocitlivé elektronické prvky CCD. Tyto jeho analogové výstupy se pak zapisovaly na disketu. První komerčně rozšířený fotoaparát byl ale aţ firmou Kodak vyrobený APPLE QuickTake 100 z roku 1994. V Česku byly digitální fotoaparáty v prodeji aţ v roce 1996. Zanedlouho začaly tyto digitální fotoaparáty vytlačovat ony známé klasické kinofilmové. Psal se rok 2000.
2. Fotoaparát Fotoaparát je zařízení, slouţící k pořizování fotografií. Principem všech fotoaparátů je světlotěsně uzavřená komora s malým otvorem (objektivem), jímţ dovnitř vstupuje světlo. Na druhé straně přístroje se nachází nějaký druh světlocitlivé záznamové vrstvy, na němţ dopadající světlo kreslí obraz. Fotoaparáty se dělí podle konstrukce do třech základních kategorií:
2.1 Hledáčkové Mají vedle objektivu speciální průzor (tzv. hledáček), pomocí kterého uţivatel (fotograf) sleduje scénu, volí kompozici a díky němuţ vidí ohraničení scény. Hledáček ale neukazuje reálnou kompozici skrz objektiv a tak pouze orientačně informuje o výsledném záběru, který bude objektivem zachycen.
Obr. 2.1: Příklad hledáčkového fotoaparátu (OLYMPUS C-2020 Z)
2.2 SLR (jednooké zrcadlovky) Zrcadlovkou se rozumí fotoaparát, který
k zobrazení scény v hledáčku pouţívá zrcadlo.
Zrcadlovkou je v dnešní době obvykle označována zrcadlovka jednooká (viz. anglický název SLR – Single Lens Reflex). Je to dáno tím, ţe je uvnitř fotoaparátu umístěno jedno sklopné zrcadlo, které se pouţívá pro promítnutí obrazu do hledáčku a následně i pro vlastní expozici. Tímto je umoţněno pouţití výměnných objektivů, filtrů nebo různých předsádek aniţ dojde k narušení přesného náhledu na výslednou fotografii.
Obr. 2.2: Boční řez jednookou zrcadlovkou
Světlo prochází objektivem 1 , odráţí se od zrcadla 2 , na matnici 5, spojná čočka 6 jej koncentruje do pětibokého optického hranolu 7, odkud prochází do hledáčku 8. Při expozici se zrcadlo zvedne a otevře se závěrka 3, skrz níţ světlo promítne na senzor 4 stejný obraz jako do hledáčku. Matnice Matnice je skleněná, na jedné straně matovaná deska, na které se rozptyluje dopadající světlo. U některých velkých fotografických kamer se vkládá na místo fotografické desky, aby se objekt mohl před fotografováním zaostřit a pozorovat. V jednookých zrcadlovkách funguje systém následovně: Světlo projde objektivem a odráţí se od zrcadla na matnici. Spojná čočka
jej koncentruje do pětibokého hranolu, odkud prochází do hledáčku. Při expozici se zrcadlo zvedne a otevře se závěrka, jíţ světlo promítne na senzor stejný obraz jako na matnici. Matnice se pouţívá také u fotografických nebo promítacích přístrojů na zaznamenání reálného optického obrazu a slouţí na zaostření obrazu objektu. U zvětšovacích přístrojů se pouţívá na rozptyl světla světelného zdroje. [2]
2.3 TLR (dvouoké zrcadlovky) Dvouoké zrcadlovky, tzv. TLR (Twin Lens Reflex) mají na rozdíl od jednookých zrcadlovek objektivy dva. Horní objektiv slouţí k zobrazení kompozice v hledáčku, dolní objektiv slouţí k expozici. Toto uspořádání se pouţívalo v minulosti, ale bylo vytlačeno. Typickým příkladem dvouoké zrcadlovky byla značka FLEXARET. [3]
Obr 2.3: Dvouoká zrcadlovka FLEXARET (TLR systém)
3. Digitální fotoaparát Principielně
vychází
konstrukce
digitálního
fotoaparátu
z fotoaparátu
klasického,
analogového. Jádrem digitálního fotoaparátu je světlocitlivá plocha snímače na bázi CCD nebo CMOS, na jejichţ plochu je promítán obraz přes soustavu čoček objektivu. Tato světelná energie je v jednotlivých pocelech (obrazových bodech) převáděna na elektrický signál a v případě pouţívané technologie CCD uloţena v podobě vázaného náboje. Tento náboj vzniká postupně během expozice čipu, kdy je otevřena uzávěrka a světlo dopadá na čip. Po uzavření uzávěrky jsou vygenerované náboje z čipu postupně odváděny pro kaţdý jediný obrazový bod (pixel) měřeny speciálním zesilovačem. Takto získaný signál je dále převáděn AD převodníkem na binární kód. Vzniklý datový tok je dále pomocí procesorů dále upravován a na závěr uchován v jednom z dnes pouţívaných datových formátů pouţívaných pro záznam obrazových dat (např. BMP, JPG, TIFF, RAW, apod.) Takto uloţené fotografie jsou zaznamenány zpravidla na paměťovou kartu typu Flash-EEPROM (elektricky mazatelná paměť s trvalým záznamem, který zůstává uchován i bez připojeného elektrického proudu).
4. Snímání – CCD čip 4.1 Princip činnosti CCD
CCD čip byl vynalezen v roce 1969 v Bellových laboratořích Williardem Boylem a Georgem E. Smithem. Princip CCD snímače je zaloţen na funkci posuvného registru vystaveného přístupu světla. CCD vyuţívá obdobně jako jiné fotocitlivé součástky fyzikálního jevu známého jako fotoefekt. Tento jev spočívá v tom, ţe foton při nárazu do atomu dokáţe přemístit některý z jeho elektronů ze základního do tzv. excitovaného stavu, přičemţ mu odevzdá energii E = v . h (kde „v“ je kmitočet fotonu a „h“ je tzv. Planckova konstanta) V polovodiči se takto uvolněný elektron můţe podílet na elektrické vodivosti, respektive je moţné jej z polovodiče odvést pomocí elektrod. Tak je tomu např. u fotodiody. Ta po dopadu světla vyrábí elektrický proud. Na stejném principu fungují i solární články, které vyrábějí elektrickou energii. U CCD čipu je však elektroda od polovodiče izolována tenkou vrstvou SiO2 , který se v daném případě chová jako dokonalý elektrický izolant. Tím pádem nemohou být uvolněné elektrony odvedeny pryč. Činnost CCD se skládá za třech základních fází: 1) příprava CCD 2) expozice obrazu 3) snímání obrazu
Ad 1) Nejprve je potřeba CCD uvést do výchozího stavu. Toho lze docílit zamezením přístupu světla a odebráním všech volných elektronů. Tím je defacto smazán jakýkoli obraz a CCD se nachází ve výchozím stavu.
Ad 2) Na elektrody označené na obrázku číslem 1 se přivede kladné napětí a na CCD se nechá působit světlo (například v digitálním fotoaparátu se otevře závěrka). Dopadající fotony excitují v polovodiči elektrony, které jsou pak přitahovány ke kladně nabitým elektrodám. Po elektronech zbudou v polovodiči tzv. díry, které vůči svému okolí vykazují kladný náboj a ty jsou naopak přitahovány elektrodou na spodku CCD. Hranice pixelů jsou na obrázku znázorněny svislými tečkovanými čarami. Protoţe na pixel vlevo dopadlo více fotonů, je u jeho elektrody shromáţděno více elektronů neţ u pixelu vpravo.
Obr 4.1.1. Expozice obrazu
Ad 3) Po uzavření závěrky se začne na mnoţiny elektrod 1, 2 a 3 přivádět trojfázový hodinový signál (existují i CCD se čtyřfázovým nebo naopak dvoufázovým čtením). To v praxi znamená, ţe na elektrodách 2 se začne pozvolna zvyšovat napětí, zatímco na elektrodách 1 se souběţně sniţuje. Díky tomu jsou shluky elektronů přitahovány pod elektrody 2. Následně se
celý děj opakuje mezi elektrodami 2 a 3, dále mezi 3 a 1 a tak stále dokola. Shluky elektronů z jednotlivých pixelů se tak posouvají přes sousední pixely směrem k výstupnímu zesilovači (na obrázcích vpravo). Tento zesilovač pak zesílí malý proud odpovídající počtu nachytaných elektronů v jednotlivých pixelech na napěťové úrovně vhodné pro další zpracování obrazu. [4]
Obr. 4.1.2: Snímání obrazu
5. Konstrukce CCD čipu 5.1 Konstrukce CCD Podle průmyslového pouţití se CCD snímače dělí na lineární a plošné. Nejjednodušší lineární snímače našly své uplatnění zejména ve čtečkách čárkových kódů (logistika, průmysl, obchod, apod.). S plošnými CCD snímači se lze nejčastěji setkat ve faxech, scannerech, kopírovacích strojích, apod. Barevné CCD snímače našly uplatnění ve fotoaparátech, videokamerách, TV kamerách, apod. Zde se lze setkat nejčastěji se dvěmi kategoriemi. Dle konstrukce je dělíme na jednočipové a tříčipové. Kategorie jednočipových je více běţná, hovoří pro ni zejména cena a jednoduchost výrobního zpracování.
5.2 Lineární CCD (monochromatické) Lineární CCD se pouţívají zejména v aplikacích, kde je snímán pouze jednorozměrný obraz nebo se snímáním v druhém směru zajišťuje nějakým jiným způsobem. Jako příklad snímání jednorozměrného obrazu lze uvést třeba čtečky čárkového kódu, které ze snímaného obrázku snímají řádku, která odpovídá mnoţině pulzů dle černých a bílých čar v kódu. Tato mnoţina je po sejmutí vyhodnocena a převedena na číselný kód. Při snímání není podmínkou kolmost čtečky ke snímanému kódu.
Obr. 5.2: Příklad snímání jednorozměrného obrazu lineárním CCD snímačem (např.: čtečka barkódu)
Další aplikací, kde je moţné se běţně s lineárními CCD setkat je scanner nebo fax. V těchto aplikacích se jiţ jedná o dvourozměrné snímání. U těchto zařízení je snímání druhého směru řešeno mikroposuvem snímaného obrazu nebo posuvem CCD snímače. Ke snímání obrazu pak dochází po řádkách. Po sejmutí řádky je obraz či optika lineárně posunuta o zlomek milimetru a je sejmuta další řádka.
5.3 Plošné CCD (monochromatické) Ve většině zařízení je ale potřeba snímat dvojrozměrný obraz najednou (kamery, digitální fotoaparáty, apod.) K tomu se používá spojení množství lineárních CCD na jediném čipu. Namísto toho, aby náboje na koncích řad vstupovaly do obrazových zesilovačů, vstupují do do dalšího lineárního CCD, které je k řadám kolmé a až tímto CCD teprve postupují k jedinému zesilovači na jeho konci. Obraz se snímá tak, ţe se nejprve trojfázovým posuvem y vysune první pixel ze všech svislých CCD do spodního vodorovného. Z toho se pak opakovaným trojfázovým posuvem x celý řádek naposouvá k obrazovému zesilovači. Poté se dalším trojfázovým posuvem y posune druhý pixel ze všech sloupců do vodorovného CCD. Celý tento cyklus se opakuje dokud nejsou ze sloupců vyprázdněny všechny pixely.
Obr. 5.3: Příklad dvourozměrného snímání lineárním CCD snímačem
5.4 Barevné CCD snímače U snímání barevného obrazu se v dnešní době postupuje dvěmi metodami. Jednou z nich je varianta pro každou z R, G, B barev použít samostatný CCD snímač, před kterým je umístěn příslušný barevný filtr. Druhá varianta spočívá v šachovnicovém uspořádání barevných filtrů přímo před jedinými pixely jednoho CCD snímače. Na základě těchto dvou metod je dle použití dělíme na jednočipové a tříčipové snímání.
5.4.1 Jednočipové snímání V komerčně nejrozšířenějších kompaktních fotoaparátech a videokamerách je nejčastěji vyuţito jednočipové snímání, na jehoţ jednotlivých pocelech jsou naneseny RGB filtry. Tato koncepce se nazývá Bayerovské uspořádání (dle patentu Bryce Bayera z firmy Eastman Kodak, který vyuţil toho, ţe lidské oko je nejcitlivější na ţlutozelenou barvu a z toho důvodu má tento filtr dvojnásobný počet zelených buněk proti buňkám modrým a červeným. Obraz se z takovéhoto CCD načte běţným způsobem a teprve v dalších obvodech se plnohodnotné barvy jednotlivých pixelů interpolují z nejbliţších pixelů jednotlivých barev RGB. Na obrázku ţlutá kolečka představují plnobarevné pixely výsledného obrázku a šipky naznačují, ze kterých buněk bayerova filtru byly interpolovány.
Obr. 5.4.1.1: Rozmístění barevných filtrů v
Obr.
5.4.1.2:
Interpolace
z bayerova bayerově uspořádání
barev filtru
5.4.2 Tříčipové snímání Tento druh snímání se pouţívá zejména v profesionální technice jako jsou poloprofesionální a profesionální TV kamery, kde není rozhodujícím kriteriem hmotnost a velikost přístroje. Vzhledem k nutnosti přesného mechanického zpracování a nastavení optiky a zároveň přítomnosti tří CCD snímačů jsou tyto přístroje výrazně draţší neţ jednočipové. Obraz v tomto uspořádání
prochází nejprve objektivem, poté pokračuje skrz soustavu dvou
polopropustných zrcadel s nanesenými barevnými filtry, která jej rozdělí mezi tři CCD snímače. [5]
5.5 Rozlišení CCD Rozlišení CCD snímače je udáváno stejně jako např. u monitorů. Jedná se o počet obrazových bodů (tzv. pixelů) na jednotku plochy. V daném případě je jednotkou plochy velikost CCD snímače. Často se udává jako počet sloupců horizontálně krát počet řádek vertikálně. V současné době se lze běţně setkat u fotoaparátů se snímačem o rozlišení do 10 Mpix. Obdobné snímače jsou v počítačové technice pouţívány např. u myši. V tomto případě se jedná o snímače s nízkým rozlišením.
5.6 Vlastnosti a vady CCD Mezi vady CCD snímačů se nejčastěji počítají šum, vinětce a tzv. blooming. Šum Šum vzniká z mnoha různých příčin, ale tou úplně základní je tepelný pohyb krystalové mříţky polovodiče, při kterém dojde občas k uvolnění elektronu bez jakéhokoli působení fotonu. U takového elektronu pak dochází k přitáhnutí k expoziční elektrodě a tím pádem se pak přičítá k hodnotě světelné expozice dané buňky. Z důvodu, ţe se okamţitá hodnota šumu liší buňku od buňky a expozici od expozice, nelze tedy šum stoprocentně z obrázku odstranit. Dynamický rozsah u běţných CCD snímačů se rovná zhruba 4 – 5 expozičním stupňům (EV), zatímco u kvalitního kinofilmu je tento rozsah v hodnotách 6 – 7 expozičních stupňů.
K dosaţení velkého dynamického rozsahu při přijatelné šumové úrovni je potřeba aby buňky snímače byly co největší (dosáhne se tak velké kapacity buňky a tím i zvětšení odstupu signálu od šumu). Proto malé formáty snímačů a/nebo snímače s vysokým rozlišením mají vţdy výrazně horší šumové vlastnosti neţ snímače větší a s niţším rozlišením. U vědeckých přístrojů se šum CCD sniţuje chlazením prvku (obvykle tekutým dusíkem) Expoziční stupeň Označujeme jej jako EV a definujeme jako nulový při času 1s a cloně f/1.0. Měří se na záporné logaritmické stupnici o základu dvě – zvýšení o 1EV tedy odpovídá polovině propuštěného světla. EV lze spočítat z clonového čísla N a expozičního času t (v sekundách) pomocí vzorce EV = 2log 2N ? log2t. Vinětace Protoţe jednotlivé buňky CCD jsou vybaveny čočkami, dopadá na ně maximum světla pouze ze směru kolmého k rovině snímače. Jakmile dopadají paprsky jen mírně šikmo, je jejich účinnost zmenšená. Bohuţel u běţného objektivu dopadají paprsky kolmo jen v prostředku obrazu a směrem ke krajům obrázku se jejich úhel zvětšuje. To se projeví jako postupné ztmavování obrazu směrem k okrajům. Z tohoto důvodu jsou na optiku pro digitální fotoaparáty kladeny, co se kolmosti paprsků týká, nároky daleko vyšší neţ na optiku filmových aparátů. Blooming K tomuto jevu dochází v souvislosti s pouţitím elektronicé závěrky. A sice pokud na některé pixely dopadne takové mnoţství světla, ţe přeteče jejich kapacita. Přebytečné elektrony se pak roztečou do okolních pixelů v řadě, čímţ kolem silného světla na fotografii vzniknou rovnoběţné čárky nepravidelných délek.
6. Grafické formáty Grafické formáty stanovují pravidla, podle kterých se do souboru ukládají obrazové informace. Některé z grafických formátů obsahují navíc ještě další informace, jako jsou například informace o expozici, pouţité cloně, datu pořízení či typu fotoaparátu nebo snímače. Grafické formáty lze rozdělit do dvou primárních skupin, a sice na vektorové a rastrové. [6]
6.1 Vektorový formát Obecně lze vektorový formát popsat jako křivkový, jehoţ zvětšováním nedochází ke ztrátě kvality. Obraz se skládá z jednotlivých objektů (křivky, obdélníky, úsečky, elipsy…) z nichţ pro kaţdý je definována barva, styl výplně, obrysu apod. Jednotlivé tyto objekty jsou popsány parametry Bezierových křivek 1. nebo 3. řádu.
6.1.1 Beziérova křivka Základem vektorové grafiky je matematika. Obrázek není sloţen z jednotlivých bodů, ale z křivek - vektorů. Křivky spojují jednotlivé kotevní body a mohou mít definovanou výplň (barevná plocha nebo barevný přechod). Tyto čáry se nazývají Bézierovy křivky.
Obr 6.1.1 Beziérova křivka
6.1.2 SVG formát (Scalable Vector Graphics) Je formát souboru a značkovací jazyk, který pomocí XML popisuje vektorovou grafiku. Zmiňovaný SVG formát by se měl v budoucnu stát základním otevřeným formátem pro vektorovou grafiku na internetu. Takovýto otevřený formát v současné době na internetu chybí.
6.1.2.1 Příklad obrázku v SVG Jazyk SVG je aplikací XML, tudíţ můţe být napsán jako normální textový soubor a můţe být i snadno editován. <svg xmlns="http://www.w3.org/2000/svg" width="467" height="462">
Obr 6.1.2.1: obrázek SVG (Scalable Vector Graphics)
6.1.2.2 Zmenšení SVG obrázku bez ztráty kvality
Obr 6.1.2.2: obrázek o rozměrech 617 x 316 px
Obr 6.1.2.3: stejný zmenšený obrázek o rozměrech 150 x 77 px
6.2 Rastrový formát Rastrový formát je v podstatě fotografie jako taková, která se zvětšováním bude ztrácet na kvalitě. Je to dáno sloţením obrazu z jednotlivých barevných bodů (pixelů). Jelikoţ velikost rastrového obrazu při ukládání pixel po pixelu narůstá s rozlišením snímače, kterým byla fotografie pořízena, ukládají se tyto obrazy do různých obrazových formátů, kde jsou komprimované. Rozeznáváme tedy dva základní druhy komprese – a sice ztrátová a bezeztrátová.
6.2.1 Bezeztrátová komprese Je druhem komprese, při kterém je moţno zpětně rekonstruovat komprimovaná data, aniţ by došlo ke ztrátě kvality. Tato komprese se provádí dle čtyřech základních algoritmů dle druhu dat, pro které jsou určeny. Jedná se zejména o : -
data textového charakteru
-
data obrazového charakteru
-
data zvukového charakteru
-
data videa
U většiny bezeztrátových kompresí se nepouţívá pouze jeden algoritmus, ale kombinace více algoritmů, čímţ je dosahováno lepších kompresních poměrů. U některých komprimačních programů jsou data nejprve transformována a aţ poté komprimována. Zmíněná transformace se tedy pouţívá za účelem lepších kompresních výsledků. Podmínkou transformace je potřeba opačného algoritmu pro zpětnou bezeztrátovou transformaci dat. Při transformaci pomocí transformačních algoritmů nedochází ve skutečnosti k ţádné komprimaci dat, ale pouze k jejich modifikaci, aby je bylo moţné teprve následně efektivně zkomprimovat. Opakem transformace je tzv. inverzní transformace.
Příklady transformací: BWT (Burrows – Wheelerova transformace) MTF I a MTF II (Move-To-Front transformace) IF (Inverse Frequency coding) DC (Distance Cosiny)
6.2.2 Ztrátová komprese Ztrátová komprese probíhá dle speciálního algoritmu, díky němuţ dochází ke zmenšení např. obrázku na zlomek jeho kapacity, ovšem za ztráty některých obsaţených informací. Opačným procesem tedy jiţ nebude moţné tato data rekonstruovat. Tento druh komprese se pouţívá nejčastěji u obrázků a zvukových záznamů. Nicméně i přesto, ţe se část informace při tomto druhu komprese nenávratně ztrácí, je toto povaţovánu v současné době za velmi výhodný druh ukládání dat. Ztráta těchto dílčích informací je totiţ zcela vyváţena velmi výrazným zmenšením komprimovaných dat. Obvykle je tak určitá (velmi malá) ztráta na kvalitě vyváţena velmi významnou úsporou místa na záznamovém médiu (flash-paměti, HDD, apod.) Potlačení některých dat Hlavním a nejdůleţitějším prvkem pro ztrátovou kompresi specifickým je potlačení některých nedůleţitých dat. Například v souborech se záznamem zvuku se jedná o frekvence lidskému uchu neslyšitelné, u obrazu o informace, které nejsou podstatné při zachování podstaty obrazu jako takového. Tato data jsou buď potlačena nebo úplně odstraněna. Pro tuto část komprimačního algoritmu jsou tedy velmi důleţité kvalitní psychovizuální nebo psychoakustické modely, které určují která konkrétní data budou potlačena nebo úplně odstraněna. Popis algoritmu ztrátové komprese Obvykle se algoritmy ztrátové komprese popisují a standardizují z pohledu dekodéru. Popíše se tedy zpracování toku dat od jednotlivých nul a jedniček aţ po finální rekonstrukci a postzpracování obrazu nebo zvuku. Tím je dáno, jak musí vypadat zkomprimovaná data.
Kodér (někdy se pouţívá slovo „enkodér“ ) pak musí vyrobit přesně taková data. Jak to udělá, je uţ věc jeho autorů. Tento přístup má hlavní výhodu v tom, ţe jednotlivé kodéry vytvářejí data, které můţe dekódovat kaţdý dekodér. Další výhodou je moţnost soutěţe mezi autory kompresních algoritmů. Například dnešní implementace MPEG jsou o desítky procent efektivnější neţ první implementace, které se objevily po vydání standardu. Formát, využívající ztrátovou kompresi JPEG (*.jpg , *.jfif , *.jpeg) Jedná se o standardní metodu ztrátové komprese, pouţívanou pro ukládání počítačových obrázků ve fotorealistické kvalitě. Skutečný název formátu je ale JFIF (Joint Photographic Experts Group, File Interchange Format) . Pro formát JPEG standardu je moţno volit z poměrně široké škály kompresí, ale valná většina se téměř nepouţívá. Nejběţnější metody komprese probíhají při 24bitové barevné hloubce. Formát JPEG je vhodný zejména pro fotografické snímky či malby realistických scenérií s hladkými barevnými přechody v tónu a barvě. Nejlepšími výsledky se v dnešní době dosahuje s tzv. „vlnkovou kompresí“. Tento standard je označován jako JPEG 2000 a je současně i patentován pod tímto názvem. Očekává se, ţe tento nový standard nahradí původní JPG metodu komprese.
7. Mikroskop Mikroskop je přístroj, slouţící pro zobrazení malého pozorovaného objektu ve větším zvětšení. Pod označením mikroskop bývá často myšlen optický mikroskop. V praxi se lze setkat ještě například s elektronovým mikroskopem, konfokálním mikroskopem, polarizačním mikroskopem, apod. Pojem stereomikroskop vychází z vlastnosti přístroje pozorovat daný objekt oběma očima zároveň.
7.1 Historie mikroskopu První mikroskop byl pravděpodobně sestrojen holanďanem Zachariasem Jansenem v roce 1590. K významnému posunu v oblasti mikroskopie došlo aţ v roce 1665 díky britskému geologovi Robertu Hookovi. Ten popsal v knize Micrographia konstrukci mikroskopu s odděleným objektivem, okulárem a osvětlovacím zařízením. Zároveň doloţil mnoho zobrazení získaných pomocí mikroskopu a přiblíţil tak tento přístroj pro vědecké účely. Výroba mikroskopu byla zahájena v roce 1847 renomovanou firmou Carl Zeiss.
7.2 Princip mikroskopu Základem mikroskopu jsou čočky, tvořící objektiv a okulár. Obě části jsou často výměnné. Základní jednoduché modely mikroskopů jsou sloţeny ze dvou spojných soustav čoček, mající společnou optickou osu. Část mikroskopu, nazývaná jako objektiv má malou ohniskovou vzdálenost (řádově v milimetrech). Pozorovaný předmět se umisťuje blízko před předmětové ohnisko, čímţ vzniká skutečný, zvětšený a převrácený obraz. Tento obraz vzniká mezi druhou částí mikroskopu, tzv. okulárem a jeho předmětovým ohniskem. Takto vzniklý obraz je dále pozorován okulárem (podobně jako lupou), čímţ získáváme jeho další zvětšení. Ohnisková vzdálenost okuláru je oproti objektivu podstatně větší – a sice v řádu centimetrů. Obrazové ohnisko objektivu a předmětové ohnisko okuláru nesplývají, ale jsou od sebe vzdáleny o hodnotu optického intervalu, jehoţ hodnota se u mikroskopu pohybuje mezi 15 – 20cm.
Obr 7.2: Grafická konstrukce optického zobrazení mikroskopem
Pro úhlové zvětšení mikroskopu platí vztah:
- kde γ a γ0 označuje zvětšení objektivu a okuláru - f je obrazová ohnisková vzdálenost objektivu - f0 je předmětová ohnisková vzdálenost okuláru - Δ je optický interval mikroskopu - d je konvenční zraková vzdálenost Optickým mikroskopem se běţně dosahuje zvětšení 50x aţ 1000x. Maximální teoretické zvětšení je 2000x , ale to jiţ naráţí na fyzikální bariéry z důvodu omezení délky světelných vln. [7]
Obr 7.2.1: Schéma mikroskopu
Obr 7.3 : 150x zvětšené rybí šupiny (Karmín)
Obr 7.4 : 400x zvětšený řez stonku kukuřice seté
Obr 7.5 : 1200x zvětšený list rašeliníku
Obr 7.6 : 10x zvětšený komár Adres se všenkou
Obr 7.7 : 1200x zvětšená sinice
Obr 7.8 : 150x zvětšení dírkonoţci
8. Sestava pro zkoušku mikrořezem Mobilní metalografická laboratoř SK 4000 (ELPAC) Se sestává z elektronického mikroskopu SK4000 od německé firmy ELPAC a digitálního fotoaparátu. [9]
Obr 8.1: mobilní metalografická laboratoř SK4000
Příprava krimpu pro zkoušku mikrořezem Pro uvolnění krimpovacího přípravku pro výrobu je nejprve nutné provést jeho kontrolu, zda opotřebitelné části nejsou jiţ pro vlastní krimpování nevhodné. To samé platí pro pravidelnou kalibraci lisu po 100.000 kusech nebo po roce provozu. Zkouška mikrořezem spočívá v nakrimpování kontaktů na vodič standardním postupem (tj. provedení zkušebních vzorků, provedení měření výšky krimpu a tahové zkoušky). Po takovémto zaučení lisu jsou provedeny tři zkušební krimpy a ty pak následně podstupují zkoušku mikrořezem.
Zkouška mikrořezem spočívá v provedení řezu vlastního zakrimpovaného kontaktu. Řez je dále vyleštěn brusným kotoučkem a odleptán elektrolytem Cleanolyt CE1, aby byla zaručena 100% čistota řezu. Takto připravený kontakt je vloţen kolmo pod stereomikroskop Lynx, ke kterému je připojen digitální fotoaparát Olympus pro zaznamenání řezu krimpu. Po zaostření je řez vyfocen a uloţen na podnikový server do sloţky X:\GROUP\GR_TESLA\Stredisko 3VK\Testy_rezu. Takto zpracované vzorky se odesílají na oddělení kvality 3V-Q s průvodním protokolem „Uvolnění lisovaných spojů do výroby“ (obsaţen v Stellenbezogeneanweisungen jako V 092T) k uvolnění. Po provedené zkoušce se tyto protokoly archivují po dobu dvou let.
9. Provedení zkoušky mikrořezem Nakrimpovaný kontakt je nutné uchytit kolmo pod objektiv, aby bylo moţné po zaostření zhotovit dokonalou fotografii řezu, kterou budeme analyzovat při Zkoušce mikrořezem. Po správném uchycení a zaostření bychom měli získat takovouto fotografii. [10]
Obr. 9: Řez správně nakrimpovaným kontaktem
Pro posouzení kvality zakrimpování kontaktu se provádí zpravidla řezy dva, aby bylo moţné analyzovat sevření licny a sevření vlastní izolace vodiče.
9.1 Kritéria pro posouzení řezu krimpu licny Zobáčky sevření by měly být zaříznuty do vodiče nejméně k bodu a, jak je na obr. (bod "a" je tam, kde se oba berany začínají opět rozcházet) Za nepřípustné se povaţuje nedovření paciček kontaktu (např. při krimpování nepřípustného průřezu vodiče pro daný kontakt) nebo nesouměrné zavření kontaktu (můţe vzniknout při nesprávné kalibraci lisu nebo při velkém opotřebení lisovacích čelistí)
Obr 9.1a: správné uzavření nalisovaného krimpu
Obr 9.1b: nesprávné uzavření nalisovaného krimpu
Vzdálenost "b", mezi špičkami sevření a spodní částí sevřeného vodiče musí být minimálně ≥ 0,1 mm.
Obr 9.1c: správná vzdálenost mezi špičkami sevření a spodní částí sevřeného vodiče
Obr 9.1d: nesprávná vzdálenost mezi špičkami sevření a spodní částí sevřeného vodiče
Licny uzavřené v kontaktu nesmí být nechráněné, nesmí dojít k nedovření krimpu nebo k úniku licen z loţe.
Obr 9.1e: správné uzavření krimpu
Obr 9.1f: nesprávné uzavření krimpu
Zobáček nebo oba zobáčky kontaktu se nesmí dotýkat stěn kontaktu (přičemţ ţádná minimální hodnota není stanovena)
Obr 9.1g: správné a přípustné uzavření krimpu
Obr 9.1h: nesprávné uzavření krimpu – dotyk zobáčku se stěnou
Licny musí být uvnitř krimpu rovnoměrně formovány, mezi licnami nesmí být prázdné prostory (tzn. neplynotěsný spoj)
Obr 9.1i: správné slisování licen uvnitř krimpu – bez vzduchových mezer
Obr 9.1j: nesprávné slisování licen uvnitř krimpu – tzv. neplynotěsný spoj
Nejsou dovoleny ţádné vady (ostré okraje, trhliny,..), které jsou způsobeny krimpovacím nástrojem. Výška přelisu "c" musí být menší nebo rovna tloušťce stěny kontaktu "t". Šířka "d" musí být menší nebo stejná jako polovina tloušťky materiálu kontaktu "t/2". V případě zjištění trhliny v materiálu nalisovaného kontaktu je nutno okamţitě vadný přípravek, na kterém byl kontakt nalisován vyřadit z provozu, provést na něm příslušnou opravu a téţ překontrolovat veškerou produkci vyrobenou tímto přípravkem.
Obr 9.1k: vyhodnocení správně zakrimpovaného kontaktu měřením
Obr 9.1l: vyhodnocení nesprávně zakrimpovaného kontaktu měřením
Nejsou dovoleny netypické tvary slisovaných krimpů způsobené vlivem opotřebení krimpovacího nástroje (kovadlinka, lisovadlo pro drátkrimp)
Obr 9.1m: vyhodnocení stavu tzv. „opotřebitelných částí“ lisovacího přípravku
9.2 Příklady vyhovujících a nevyhovujících příčných řezů kontaktem
Obr. 9.2a : vyhovující vzdálenost mezi špičkou a tělem u kontaktu PNo. 2160095455926
Obr. 9.2b : vyhovující tloušťka stěny i přelis u kontaktu PNo. 2160095455826
Obr. 9.2c : nevyhovující zkouška z důvodu mezer mezi licnami (tzv. neplynotěsný spoj)
Obr. 9.2d : nevyhovující zkouška z důvodu neuzavřeného kontaktu a praskliny lůţka
Obr. 9.2e : nevyhovující zkouška z důvodu prasklého kontaktu, poškozené hrany
9.3 Kritéria pro posouzení řezu krimpu izolace drátu Sevření izolace by se mělo dotýkat nejméně 1/3 obvodu izolace a vodič by měl být pevně zabezpečen.
Obr. 9.3a : příklad vyhovující zkoušky
Obr. 9.3b : příklad nevyhovující zkoušky
Ţádné z křidélek přeplátování nesmí propíchnout izolaci skrz a poškodit tak licny.
Obr. 9.3c : příklad vyhovující zkoušky
Obr. 9.3d : příklad nevyhovující zkoušky (poškození izolace drátu)
Nejsou přípustné ţádné nadměrně slisované krimpy poškozující izolaci.
Obr. 9.3e : příklad vyhovující zkoušky
Obr. 9.3f : příklad nevyhovující zkoušky (nadměrně slisovaná izolace drátu)
Izolace nesmí být vytlačena na povrch převyšujíc přímku „a“ mezi sevřenými křidélky.
Obr. 9.3g : příklad vyhovující zkoušky (izolace není nad uvedenou přímkou)
Obr. 9.3h : příklad nevyhovující zkoušky (izolace je vytlačena nad uvedenou přímku)
Těsnící gumová průchodka nesmí být poškozena. Chrání vlastní kontakt v konektoru před vlhkem a následnou oxidací. V případě poškození můţe dojít k průniku vlhkosti dovnitř kontaktu a následné oxidaci a korozi vodiče.
Obr. 9.3i : příklad vyhovující zkoušky
Obr. 9.3j: příklad nevyhovující zkoušky (poškození gumové těsnící průchodky)
10. Závěr Informace obsaţená v digitální fotografii získané při provádění zkoušky mikrořezem je velmi důleţitým krokem v procesu výroby v rámci koncernu Rohde & Schwarz. Tato zahraniční firma patří ve svém oboru mezi etalony kvality a její výrobky v oblasti vysokofrekvenční či měřící techniky patří na současném trhu mezi nejţádanější. Zkouška mikrořezem ovlivňuje část výrobního procesu, díky níţ jsme schopni garantovat kvalitu spojovaných míst. Tento proces je pravidelně opakován, aby nedošlo vlivem opotřebení krimpovacích čelistí ke zhoršení kvality. Kaţdý takto zkoumaný vzorek je zpracován do interního zkušebního protokolu Rohde & Schwarz (RS Checkliste für die Freigabe von Crimpungen bei SerienFertigung) a fotografie vzorku je uloţena na server X:\GROUP\GR_TESLA\Stredisko 3VK\Testy_rezu. Tento proces se provádí pro kaţdý typ lisovaných krimpů pravidelně jednou ročně. Kriteria pro krimpování jednotlivých typů krimpů jsou obsaţena v interní normě Crimpliste HVC212T2 für Handcrimpungen Stand 10/05, ÄZ21. Popis krimpovacího procesu je obsaţen v podnikové normě TAA512cs a V194. Takto získanou informaci jsme schopni zúročit zejména pro zlepšení výrobního procesu a pro zefektivnění výroby. Zapojením tohoto kontrolního mechanismu do výrobního procesu eliminujeme moţnost nekvalitně provedených spojů, které by mohly být zdrojem chybovosti přístrojů a jejich reklamací. Tato zkouška mikrořezem je v současné době standardem kvality ve všech velkých firmách, kde se vyuţívají krimpované spoje. Snad nejrozšířenějším odvětvím je automobilový průmysl. V automobilovém průmyslu se samozřejmě vyrobí mnohem větší mnoţství krimpovaných spojů neţ v koncernu Rohde & Schwarz, nicméně princip a postup kontroly těchto spojů zůstává stejný. Zde rovněţ platí, ţe u krimpů lisovaných strojně (nejčastěji pomocí automatických strojů Schleuniger nebo Komax) je tato zkouška mikrořezem prováděna jednou ročně nebo po 100000 vyrobených kusech. V současné době splňuje metalografická laboratoř všechny poţadavky pro zajištění kvality výroby krumpovaných spojů. Firma Rohde & Schwarz vyrábí pro své výrobky ještě mnoho dalších jiných kabelů osazených konektory, ale ve většině případů se jiţ jedná o spoje pájené, které mají pro svou kontrolu jiný mechanismus. Tento mechanismus je součástí automatické linky, která byla navrhnuta a přivedena na svět v závodě ve Vimperku. Hlavní součástí linky SprintKoax9805 je laserový pájecí automat ATN. Dalšími součástmi, které řeší kvalitu provedeného pájeného spoje jsou videojednotka (kamera propojená s obsluţným
počítačem, která zaznamená průběh zapájení kontaktu a porovná jej s předlohou), dále měření vysokým napětím a měření odrazu. Pokud jsou všechna tato měření vyhodnocena pozitivně, je vyrobený VF kabel uvolněný pro výrobu.
Bibliografie [1] Wikipedia. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Fotografie. [Online] Revize, 1.3.2009. [Citace 27.4.2009] http://cs.wikipedia.org/wiki/fotografie. [2] -. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Jednooká zrcadlovka. [Online] Revize, 14.5.2009. [Citace 15.5.2009] http://cs.wikipedia.org/wiki/zrcadlovka. [3] -. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Dvouoká zrcadlovka. [Online] Revize, 14.5.2009. [Citace 15.5.2009] http://cs.wikipedia.org/wiki/zrcadlovka. [4] -. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. CCD. [Online] Revize, 24.5.2009. [Citace 1.6.2009] http://cs.wikipedia.org/wiki/CCD. [5] -. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Konstrukce CCD. [Online] Revize, 14.5.2009. [Citace 15.5.2009] http://cs.wikipedia.org/wiki/CCD. [6] -. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Grafické formáty. [Online] Revize, 13.1.2009. [Citace 18.5.2009] http://cs.wikipedia.org/wiki/graficke_formaty. [7] -. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Mikroskop. [Online] Revize, 11.7.2008. [Citace 20.5.2009] http://cs.wikipedia.org/wiki/Mikroskop. [8] THONAUER. SK 4000, Mobilní metalografická laboratoř SK 4000. [technická příručka], Brno: Thonauer spol.s r.o., interní dokument firmy THONAUER, 2008 [9] ELPAC. Micrograph Laboratory : SK 4000. [PDF soubor] Putzbrunn, Nemecko. Interní dokument firmy ELPAC, 2009 [10] ROHDE & SCHWARZ. Stellenbezogene Anweisung V 194T: Uvolnění krimpovaných spojů ve 3V. Revize, 7.10.2008. interní dokument firmy Rohde & Schwarz Vimperk [11] ROHDE & SCHWARZ. Stellenbezogene Anweisung V 194T: Uvolnění krimpovaných spojů ve 3V. Revize, 7.10.2008. interní dokument firmy Rohde & Schwarz Vimperk
Seznam příloh Příloha č.1
Stellenbezogeneanweisung
V 075T
„Obsluha
a
údrţba
metalografické
laboratoře SK 4000 Příloha č.2
Stellenbezogeneanweisung V 194T „Uvolnění krimpovaných spojů ve 3V“
Příloha č.3
Rohde & Schwarz , podniková norma „Spojení krimpováním“ HVC212T1cs
Příloha č.4
Zkušební protokol pro uvolnění lisovaných spojů do výroby kontakt 343.4946.00 (nevyhovující zkouška)
Příloha č.5
Zkušební protokol pro uvolnění lisovaných spojů do výroby kontakt 815.7649.00 (vyhovující zkouška)
Obr. 1.1
Pohled z Niépcova okna (nejstarší dochovaná fotografie)
Obr 2.1
Příklad hledáčkového fotoaparátu (OLYMPUS C-2020 Z)
Obr 2.2
Boční řez jednookou zrcadlovkou
Obr 2.3
Dvouoká zrcadlovka FLEXARET (TLR systém)
Obr 4.1.1
Expozice obrazu
Obr 4.1.2
Snímání obrazu
Obr 5.2
Příklad snímání jednorozměrného obrazu lineárním CCD snímačem
Obr 5.3
Příklad dvourozměrného snímání CCD snímačem
Obr 5.4.1.1
Rozmístění barevných filtrů v bayerově uspořádání
Obr 5.4.1.2
Interpolace barev z bayerova filtru
Obr 6.1.1
Beziérova křivka
Obr 6.1.2.1
Obrázek SVG (Scalable Vector Graphics)
Obr 6.1.2.2
Obrázek o rozměrech 617 x 316 px
Obr 6.1.2.3
Obrázek o rozměrech 150 x 77 px
Obr 7.2
Grafická kontrukce optického zobrazení mikroskopem
Obr 7.2.1
Schéma mikroskopu
Obr 7.3
150x zvětšené rybí šupiny (Karmín)
Obr 7.4
400x zvětšený řez stonku kukuřice seté
Obr 7.5
1200x zvětšený list rašeliníku
Obr 7.6
10x zvětšený komár Adres se všenkou
Obr 7.7
1200x zvětšená sinice
Obr 7.8
150x zvětšení dírkonoţci
Obr 8.1
Mobilní metalografická laboratoř SK 4000
Obr 9
Řez správně nakrimpovaným kontaktem
Obr 9.1a
Správné uzavření nalisovaného krimpu
Obr 9.1b
Nesprávné uzavření nalisovaného krimpu
Obr 9.1c
Správná vzdálenost mezi špičkami sevření a spodní částí sevřeného vodiče
Obr 9.1d
Nesprávná vzdálenost mezi špičkami sevření a spodní částí sevřeného vodiče
Obr 9.1e
Správné uzavření krimpu
Obr 9.1f
Nesprávné uzavření krimpu
Obr 9.1g
Přípustné uzavření krimpu
Obr 9.1h
Nepřípustné uzavření krimpu – dotyk zobáčku se stěnou
Obr 9.1i
Správné slysování licen uvnitř krimpu – bez vzduchových mezer
Obr 9.1j
Nesprávné slysování licen uvnitř krimpu – neplynotěsný spoj
Obr 9.1k
Vyhodnocení správně zakrimpovaného kontaktu měřením
Obr 9.1l
Vyhodnocení nesprávně zakrimpovaného kontaktu měřením
Obr 9.1m
Vyhodnocení stavu tzv. „opotřebitelných částí“ lisovacího přípravku
Obr 9.2a
Vyhovující vzdálenost mezi špičkou a tělem kontaktu PNo. 2160095455926
Obr 9.2b
Vyhovující tloušťka stěny i přelis u kontaktu PNo. 2160095455826
Obr 9.2c
Nevyhovující zkouška z důvodu mezer mezi licnami (tzv. neplynotěsný spoj)
Obr 9.2d
Nevyhovující zkouška z důvodu neuzavřeného kontaktu a praskliny lůţka
Obr 9.2e
Nevyhovující zkouška z důvodu prasklého kontaktu, poškozené hrany
Obr 9.3a
Příklad vyhovující zkoušky
Obr 9.3b
Příklad nevyhovující zkoušky
Obr 9.3c
Příklad vyhovující zkoušky
Obr 9.3d
Příklad nevyhovující zkoušky
Obr 9.3e
Příklad vyhovující zkoušky
Obr 9.3f
Příklad nevyhovující zkoušky (nadměrně slisovaná izolace drátu)
Obr 9.3g
Příklad vyhovující zkoušky (izolace není nad uvedenou přímkou)
Obr 9.3h
Příklad nevyhovující zkoušky (izolace je vytlačena nad přímku)
Obr 9.3i
Příklad vyhovující zkoušky
Příloha č. 1
Přílohač.2
Příloha č.3
Příloha č.4 Zkušební protokol pro uvolnění lisovaných spojů do výroby kontakt 343.4946.00 nevyhovující zkouška)
Příloha č.5 Zkušební protokol pro uvolnění lisovaných spojů do výroby kontakt 815.7649.00 (vyhovující zkouška)
