DEVÁTÁ RÁNA Dušan Pirc Chodov, 9.2.2013
Dnes bych s vámi otevřel Bibli v místě, které mám rád a které má pro mě zvláštní význam. Je to místo, které mi pomohlo otevřít oči a uvidět, jak fascinující knihou Bible je a kolik skrývá tajemství i v zdánlivě dobře známých místech. Je to místo, které mě poučilo, jak důležité je pracovat s každým slovíčkem, protože jeho umístění či neumístění na tom či onom místě může mít velký význam pro pochopení celého textu. O jaký text se jedná? Možná překvapivě pro mnohé z vás to je 10 egyptských ran. Jako všichni z vás jsem ten příběh znal, nepochybuju o tom, že jsme ho už mnohokrát četli. Jen tak pro zkoušku – dáme je dohromady všechny? Zkažení vod, žáby, komáři, mouchy, dobytčí mor, vředy, krupobití, kobylky, temnota a smrt prvorozených. Výborně. Já znal tyto rány z popisu tuším Petišky a v této pohádkové formě jsem je měl uloženy v hlavě dlouho poté, co jsem uvěřil. Pak se mi jednou, náhodou dostal do ruky spisek, který popisoval rány z úplně jiného pohledu, než jsem znal, a šel do takové hloubky, že jsem to jen fascinovaně sledoval. Z pohádky se najednou stal úžasný příběh morálního zápasu s pravidlem odměny a trestu. Kladl si naprosto nepohádkové otázky – proč Bůh zatvrzoval faraonovo srdce? Měl faraon svobodnou vůli? Musel dojít až k desáté ráně? Proč některá znamení egyptští kouzelníci uměli napodobit a jiná ne? Proč některé rány Mojžíš ohlásil dopředu a některé ne? To mě fascinovalo. Jen jsem při čtení, musím přiznat, že jsem to četl v práci u oběda, měl nepříjemný pocit, že je to sice zajímavé, ale autor určitě pracuje s textem příliš volně, protože takhle to tam snad napsané není a na spoustu detailů, za kterých autor vycházel, jsem se nepamatoval. Bylo to asi poprvé, kdy jsem letěl domů, abych opravdu studoval Bibli, a ještě jsem volal manželce, že jí musím něco ukázat a přečíst. Večer jsme strávili porovnáváním té studie s tím, co stálo v Bibli a k mému úžasu si autor nepřidal ani čárku, všechno tam bylo přesně tak, jak v článku uváděl. Jen já si toho při povrchním čtení nikdy nevšiml.
Proto se k tomuto textu rád vracím a nechávám se jím znovu inspirovat. Nedávno jsem narazil na další zajímavou věc v deseti ranách a o tu bych se s vámi rád rozdělil. Když procházíme jednotlivé rány, je vidět, že celý příběh má pevnou strukturu a jistým způsobem graduje. Jedna rána ale z této logiky vybočuje. Pojďme si je projít a najděme si, která to je: První dvě rány, kdy se Nil změnil v krev a přemnožení žab, se zdají být hlavně znameními. A je vidět, že ani egyptské kouzelníky nijak nepřekvapí. Jsou nepříjemností, ale zřejmě ničím více. Třetí a čtvrtá rána – komáři a mouchy, způsobili nepříjemností více, ale stále ne krizi. Pátá rána, dobytčí mor, který dopadl na zvířata, už je vážnější, ale stále se omezuje na zvířata a ne na člověka. Šestou ranou se to ale mění. Vředy nejsou sice smrtelné, ale jsou mnohem vážnější než rány předchozí. Již se nejedná o vnější obtíž, ale o tělesné utrpení. Vzpomeňme si na podobnou situaci u Joba, který přichází postupně o vše a začne proklínat svůj osud až ve chvíli, kdy je pokryt strupy. Sedmá a osmá rána - kroupy a kobylky zničily Egypťanům úrodu. Nyní jim nezůstalo žádné jídlo. Tohle už je velmi vážná a život celé civilizace ohrožující situace. Stojíme jakoby před vyvrcholením celé situace. Zvláště když víme, co způsobila rána desátá. Očekávali bychom, že devátá rána bude velmi vážná, něco, co bude minimálně ohrožovat lidský život, když už ho nebude přímo brát. Místo toho čteme o něčem, co vypadá, jako něco mnohem méně závažného: Temnota. Hospodin řekl Mojžíšovi: vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat. Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala tma tmoucí a trvala po tři dny. Lidé neviděli jeden druhého, po tři dny se nikdo neodvážil pohnout ze svého místa. Temnota je nepříjemnost. Možná velká, ale nic více. Kdyby vám dal někdo vybrat, kterou ránu z deseti byste brali nejspíš, tak se myslím, že temnotu by si vybralo asi nejvíce z vás. Fráze temnota, kterou bylo možno nahmatat, možná může napovídat, o jaký přírodní jev se mohlo jednat. Jedno z vysvětlení může být to, že Mojžíš na Egypt přivolal tzv chamsin, pouštní bouři, která dokáže trvat několik dní a zaplní pískem a prachem vzduch tak, že zatemní svit slunce. Chamsin obvykle přináší jižní vítr, který vane ze Sahary. Nejhorší písečná bouře je většinou ta první, která se v sezoně objeví, a to nejčastěji
2
v březnu. To by odpovídalo i datování této rány, která udeřila na Pesach – velikonoce, těsně před smrtí prvorozených. Devátá rána nebyla neznámá pro Egypťany, ani tehdy, ani nyní. Navíc určitě přímo neohrožovala život Egypťanů a tak zdánlivě neplnila funkci předehry před celkovým tragickým vyvrcholením celého příběhu končícího smrtí prvorozených. Dvakrát se na jiných místech příběhu vyvedení z Egypta Bible dotýká deváté rány a odhaluje nám, v čem byla ukryta síla této zdánlivě neškodné rány: Ex 12,12: „Tu noc projdu egyptskou zemí a všechno prvorozené v egyptské zemi pobiji, od lidí až po dobytek. Všechna egyptská božstva postihnu svými soudy. Já jsem Hospodin.“ Nu 33,4: …. zatím co Egypťané pohřbívali ty, které mezi nimi Hospodin pobil, všechny prvorozence. Hospodin totiž vykonal soudy nad jejich božstvy. Všimněte si zvláště prvku soudu nad božstvy. Ne všechny rány byly namířeny, minimálně v prvním smyslu proti Egypťanům. Některé byly zaměřeny proti věcem, kterým se Egypťané klaněli. Příkladem jsou první dvě rány. Nil byl ve starém Egyptě představován božstvem zvaným Hapi. Tento bůh byl bohem záplav a úrodnosti. Jeho jméno se překládá jako plynoucí, což jednoznačně odkazuje na řeku Nil. Hapi byl vyobrazován jako muž s dlouhými vlasy, falešným vousem, je vyzdoben rostlinami papyrusu. Jeho kůže je zelená a modrá, čímž připomíná vodu. Obětovalo se mu hlavně v době záplav. Nilským záplavám se také říkalo Hapiho příchod. Rána s žabami se spojuje s bohyní Egypta Heket. Tato staroegyptská bohyně porodu a plodnosti byla v lidové víře nazývána dobrotivou pomocnicí. Pro starověké Egypťany byla žába symbolem života a plodnosti, neboť po každoročních záplavách se na řece Nilu rodily miliony těchto obojživelníků a vylézaly z úrodných naplavenin, jež přinášely zemi život. Proto byla Heket zobrazována jako žába nebo jako žena s hlavou žáby. Byla považována za dceru boha Rea. Tyto symboly, které my už vůbec nevnímáme, byly naopak pro Egypťany naprosto jasné. Význam prvních ran byl morální. Ukazoval na základ všech etických principů, vyjádřených již v noachických přikázáních, které dal Bůh lidem těsně po potopě a který zněl - kdo prolije krev člověka, toho krev bude prolita. Toto je pravidlo odvetné spravedlnosti - jak ty mně, tak já tobě. Faraon nejprve nařídil, aby porodní báby zabíjely všechny novorozené izraelské chlapce. Když neuspěl, přikázal podle Ex 1, 22 vhazovat každého chlapce, který se narodil, do 3
Nilu. Faraon tím změnil symbol života – Nil, který všechny živil, na symbol smrti. Řeka se zbarvila jako krev a žáby představující bohyni Heketu znečistily zem. Toto nemělo být v prvé řadě utrpením, jako spíše kódovanou zprávou, která měla Egypťanům říci: podívejte, co se stane, když se bohové, které jste obraceli proti Izraelcům, nakonec obrátí proti vám. Krev v Nilu volala o krvi nevinných dětí, miliony žab svědčily o znečištění vod života hnusným vražděním. Na rozdíl od ostatních devíti ran, Mojžíš věděl, co bude desátou ranou. A to dokonce ještě před tím, než vyrazil na svůj úkol. Mojžíš to věděl, ještě když žil u svého tchána Jetra v Midjánu: Ex 4, 22.23: „ Potom faraonovi řekneš: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn. Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil. Ale ty jsi jej propustit odmítl. Za to zabiji tvého prvorozeného syna.“ První dvě rány symbolicky poukazovaly na egyptské vraždění izraelských dětí, desátá rána byla činem spravedlivé odplaty, jako by nebesa řekla Egypťanům – vy jste páchali nebo jste podporovali nebo jste jen pasivně trpěli vraždění nevinných dětí. Je jen jedna cesta, jak si uvědomit, jak hrozné věci jste se dopustili – když se to samé nyní stane vám. Abychom to lépe pochopili, je dobré podívat se na dvě slova, kterými Bible popisuje to, co Bůh udělal v Egyptě – Bible k tomu používá slova: znamení a zázrak. Toto nejsou slova, která mají říci totéž. Každé popisuje docela jinou věc. Slovo „mofet“, které znamená zázrak, je v pravém slova smyslu tím, co pod tím pojmem vnímáme my. Tj. mimořádný jev či událost, která není vysvětlitelná známými přírodními zákony a považuje se za projev zásahu nadpřirozených sil. Druhé slovo – znamení, je něco jiného, je to symbol. (stejným slovem židé například označují obřízku nebo nošení modlitebního šálu teflin) Symbol přináší v sobě zakódovanou zprávu. Nyní se vracíme k deváté ráně – symbol je nyní daleko jasnější. Nejvyšší bůh egyptského panteonu byl Ra – bůh slunce. Ve jménu Faraona Ramsese, který je spojován s Exodem, se vyskytuje právě jméno boha RA. Ramses znamená – syn boha Ra. Syn boha slunce. Egyptu, jak Egypťané věřili, vládlo slunce, jehož pozemským představitelem byl božský faraon, který byl jeho synem. Egypťané věřili, že na počátku vládl sluneční bůh spolu s královnou Nun, jejíž jméno by se dalo přeložit jako „Nehybné vodstvo“. Tato bohyně reprezentovala prvotní pravodstvo či praoceán, který předchází jakoukoliv formu existence a z něhož se rodí bohové včetně boha RA – Stvořitele. Ten se měl narodit na prvním pahorku náhle vynořené prvotní suché země. 4
Ra vykonal čtyři původní zásluhy pro lidstvo: stvořil vzduch, stvořil nilskou záplavu, poučil je o tom, co je na onom světě, aby přinášeli oběti bohům i mrtvým a především stvořil lidstvo samo a to ze svých slz. Podobně jako v Bibli Bůh lituje, jakého stvořil člověka, i bůh Ra není spokojen: „Stvořil jsem každého člověka rovného druhému. Vlastní mysl však porušila mé příkazy, nežádal jsem přece, aby konali zlo.“ Ra se proto rozhodl, že lidské plémě smete z tohoto světa a tímto úkolem pověřil bohyni války Hathor. Ta nejdříve vyhubila lidi, kteří se vzdálili z chrámů do pouště. Pak se Ra slitoval a uchránil zbytek lidstva před zkázou. Temnota deváté rány nebyla zázrakem, ale znamením. Zatmění slunce signalizovalo, že je zde Bůh s větší silou než Ra. Devátou ranou Bůh porazil egyptské bohy. V deváté ráně Egypťanům bere naději, kterou mohli vkládat v záchranný zásah jejich nejvyššího boha. Devátá rána je ranou téměř nejtěžší, protože poté, co je Bůh zasáhl na majetku i na jejich těle, jim bere to poslední a nejcennější, co jim ještě zbývalo – naději. Naději, že jim jejich bohové pomohou a že je nakonec vytrhnou z mizerie, která nastala. Temnota ale neukazovala jen to, že Bůh má větší sílu než RA, ale poukazovala i na to, že Bůh odmítá civilizaci, která je podřízena jednomu člověku – faraonovi, který může zotročovat jiné osoby. Temnota poukazovala na fakt, že pravý Bůh odmítá společnost, která je schopna tolerovat vraždění dětí a je jí jedno, jestli jsou vlastní nebo cizí. Devátá vlna byla způsobem komunikace, který říkal: neexistuje jen fyzická tma, ale také morální tma. Bůh řekl Mojžíšovi, aby sdělil faraonovi: můj syn, můj prvorozený Izrael. To znamenalo: Já jsem Bůh, který se stará o své děti, ne který vraždí svoje děti. Nejlepším testem kvality civilizace je sledovat, jak se stará o děti, a to jak vlastní tak cizí. To platilo a platí i v dnešní době, kdy mnohé civilizace neváhají své vlastní děti obětovat jako nástroje války.
5
