Denní studium Počet týdenních vyučovacích hodin
Kategorie a názvy vyučovacích předmětů
v ročníku celkem
1.
2.
3.
4.
3 3 2 2 3 3 2 2 3 2
3 3 2 2 1 3 2 2 3 2 2
3 3 2 1 2 2 2 3 1 1
3 3 2 1 2 3 3 2 1
12 12 8 4 3 10 7 9 11 3 3
2 2 2 31
2 2 2 31
2 2 4 3 31
2 4 5 31
8 2 2 2 2 8 10 124
A. Povinné a) základní
Český jazyk a literatura Cizí jazyk I Cizí jazyk II Dějepis Občanská nauka Matematika Fyzika Chemie Biologie Zeměpis Psychologie Ekonomika Informační a komunikační technologie Tělesná výchova Latinský jazyk Klinická propedeutika Výchova ke zdraví První pomoc b) výběrové
Disponibilní hodiny Počet hodin týdně celkem B. Nepovinné
6
Zdravotní požadavky na uchazeče o studium Předpokladem ke studiu v oboru zdravotnické lyceum je splnění podmínek zdravotní způsobilosti stanovených obecně závaznými předpisy. Zdravotní omezení vždy závisí na specifických požadavcích zvoleného oboru nebo předpokládaného uplatnění. K posouzení zdravotního stavu uchazeče je příslušný registrující praktický lékař.
POŽADAVKY NA ZPRACOVÁNÍ MATURITNÍ PRÁCE K PRAKTICKÉ MATURITĚ Formální úprava maturitní práce 1. Struktura maturitní práce Maturitní práce má následující členění: 1. Titulní list (viz Příloha) 2. Prohlášení (viz Příloha), poté může následovat Poděkování 3. Anotace 4. Obsah 5. Úvod 6. Hlavní část práce 7. Závěr, event. diskuse 8. Přílohy 9. Použité zdroje
Úvodem, hlavní částí práce a závěrem se podrobně zabývá 2. kapitola.
2. Zpracování maturitní práce Žák odevzdává minimálně 2 výtisky absolventské práce v kroužkové vazbě nebo jiné, obdobného charakteru (př.vazba do hřbetu). Rukopis absolventské práce je zpracováván na vhodném textovém editoru vždy po jedné straně papíru, použito řádkování 1,5. Na stránce se píše obvykle 30 řádků s 60 úhozy (včetně mezer). Levý okraj by měl být dostatečně široký, aby nevznikly potíže při vázání práce. Stránky jsou číslovány zpravidla uprostřed dolního okraje. Titulní strana, prohlášení a stránky obsahu se nečíslují, i když se započítávají do obsahu (úvod tedy číslujeme např. od strany 5). První řádek nového odstavce se upravuje pomocí „odsazení“ prvního řádku zleva 0,6.
Práce se člení do kapitol a subkapitol. Za nadpisem kapitoly se nedělá tečka a pod ním se vynechává volný řádek. Nová kapitola začíná zpravidla na novém listu papíru. Mezi posledním řádkem subkapitoly a nadpisem nové subkapitoly se vynechávají 2 volné řádky. Kapitoly se číslují arabskými číslicemi, nejvhodnější je desetinné dělení.
Příklad:
1. KAPITOLA – velikost 14B, všechna písmena velká, tučné písmo (lze nastavit styl písma)
1.1 Subkapitola – velikost 14b, velké jen první písmeno, tučné písmo 1.1.1 Subkapitola – velikost 14b, netučné písmo 1.1.2 Subkapitola V celém textu je zachovávána jednotná grafická úprava (např. všechny citáty psát kurzívou).
3. Jazyková stránka maturitní práce Zkratky uváděné v Pravidlech českého pravopisu se nevysvětlují. Ostatní zkratky, které žák vytvoří, by měly být používány co nejméně. Je třeba si uvědomit, že každá práce je vizitkou jejího autora. Proto by maturitní práce měla být úhledná , bez překlepů, přepisování a věcných či jazykových chyb.
4. Obrázky a tabulky Na každý obrázek, fotografii, tabulku nebo graf musí být odkaz v textu práce (zpravidla: viz Příloha č. 5). Tabulky a obrázky, tedy přílohy se číslují podle pořadí, v němž byly zmíněny v textu. Menší obrázky (přibližně do velikosti 1/3 stránky) je vhodné umístit do textu práce, v němž se o obrázku zmiňuje Nadpisy tabulek, popř. grafů se píší nad tabulku.
5. Bibliografické citace Zásady bibliografických citací jsou uvedeny v ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 (01 0197). O nejvhodnějším způsobu citace se poraďte se svým vedoucím práce.Odkazy na citace v textu je možné uvádět třemi způsoby: a) číselné citace Jestliže žák ve své práci cituje kteroukoli část z jiného zdroje (větu, odstavec), umístí ihned za tuto citovanou část číselný odkaz. Tento odkaz je napsán v kulatých závorkách, např. (1). Tyto odkazy se číslují od 1 výše. Všechny číselné odkazy uvede žák v části práce označené jako Použité zdroje. V této části identifikuje zdroje, z nichž citoval. Tento seznam použitých zdrojů je řazen dle číselného
označení v textu, ne abecedně dle příjmení autora. Pokud se cituje vícekrát ze stejné publikace, použije se stejné číslo, které již bylo uvedeno.
Při uvádění použitých zdrojů se postupuje následovně: Příklad: Na 6. straně práce bude citován odstavec, jde o 1. citaci v dané práci. Velmi důležitá je otázka oceňování investičního majetku, kde účetní předpisy upřednostňují zásadu opatrnosti realizované např. použitím principu historických cen. (1) V části práce Použité zdroje bude proveden zápis citované publikace: 1. BĚHOUNEK, P. Hmotný a nehmotný investiční majetek. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 1997. 2. 3. atd.
b) metoda poznámek Na jednotlivé dokumenty odkazujeme číslem poznámky (horní index). Odkaz na dokument, odkud čerpáme, uvedeme v poznámce po čarou. Číslování poznámek může začínat na každé straně od čísla 1 nebo může se může načítat od začátku práce.
c) odkaz ve vlastním textu práce V textu je jmenován autor, ze jeho jméno umístíme do kulatých závorek rok vydání publikace, z níž čerpáme.(např. Běhounek, 1997) U možnosti č. 2 a 3 jsou díla v kapitole Použité zdroje řazena abecedně podle příjmení autora, u prací bez autora podle prvního slova titulu.
6. Zápis jednotlivých údajů 6.1 Primární odpovědnost Nejčastěji se uvádí autor: NOVÁK, Jiří. Je možné uvést jen iniciály křestního jména: NOVÁK, J. Příjmení se může uvádět ve velkých písmenech. Do počtu 3 autorů se uvádějí všichni a je vhodné jména oddělit pomlčkou: WILLS, G. - JOHNES, F. - FLETCHER, G. Pokud je autorů více než 3, uvádí se zpravidla 1. autor, za jehož jméno se použije zkratka et al. nebo aj.
6.2 Název Při zapisování názvu publikace se řídíme názvem, který je uveden na titulní stránce. Má-li kniha název a podnázev, řídíme se pořadím uvedeným na titulní stránce a údaje oddělíme znakem : (dvojtečkou), např. Internet: první kroky českého uživatele. U vícejazyčných názvů se zachová pořadí z titulní stránky a mezi názvy se zapíše = (rovnítko), např. Stará Šumava = Der Alte Böhmerwald. Název práce je uváděn kurzívou.
6.3 Číslo vydání Možnosti zápisu: 3. vyd. Nové rozšíř. vyd. 5. autoriz. přeprac. vyd. U seriálových publikací je zápis podrobnější: 1995, roč. 36, č. 6 podzim 1999, roč. 9, č. 1 březen 1, 1998 červenec/srpen 1999
6.4 Místo vydání Zapisuje se první místo v pořadí nebo typograficky zvýrazněné. Místo uvedené v cizím jazyce se nepočešťuje, uvádí se Paris, London (ne Paříž, Londýn).
6.5 Nakladatelské údaje Zapisujeme jméno nakladatele, vynecháváme označení obchodních organizací (spol. s r. o.; a. s.; Ltd.; GmBH).
6.6 Datum vydání Vždy zapisujeme rok vydání.
6.7 Standardní číslo Jde o ISBN, ISSN atd. přidělené popisné jednotce, které se zapisuje u jednotlivých publikací. Není povinné u částí, příspěvků, článků a monografií.
6.8 Zápis podle typu použitého zdroje • jednosvazkové dílo (jednorázově vydávaný materiál) Uvádí se: primární odpovědnost. název. číslo vydání. místo vydání: nakladatelské údaje, datum vydání.
SEIFERT, J. Město v slzách. 7. vyd. Praha: Čs. spisovatel, 1979. SPUNAR, P. aj. Kultura středověku. 2. přepr. vyd. Praha: Akademia, 1995. • vícesvazkové dílo Jedná se zpravidla o citaci svazku, uvádí se: primární odpovědnost. název. číslo vydání. číslo části (svazku). místo vydání: nakladatelské údaje, datum vydání. 1 svazek vícesvazkového díla: PIJOAN, J. Dějiny umění. 3. vyd. Sv. 1. Praha: Odeon, 1987. všechny svazky díla: PIJOAN, J. Dějiny umění. 3. vyd. Sv. 1-10. Praha: Odeon, 1987-1991.
6.9 Seriálová publikace Jedná se o denní tisk, časopis, tedy publikaci, která vychází periodicky. • citace konkrétního článku z časopisu nebo denního tisku Uvádí se: jméno autora článku, název článku, název zdrojového dokumentu, datum vydání (tj. rok, ročník, číslo výtisku), stránky na kterých článek začíná a končí. Kurzívou je napsán zdrojový dokument. WINTER, J. Z trosek likvidace signál celé Evropě. Českomoravský profit: 1995, roč. 6, č. 28. str. 23 – 25.
6.10 Citace článku ze sborníku Uvádí se: primární odpovědnost. název. In primární odpovědnost zdroje. název zdroje. číslo vydání zdroje. místo vydání: nakladatelské údaje, datum vydání. Část citace, která popisuje zdrojový dokument (sborník, v němž je článek publikován), je uvedena slůvkem In. Stejná pravidla platí pro citaci článku z knihy či jiné monografické publikace. DVOŘÁK, P. Na okraj Humanae vitae. In Odvěké tabu a dnešní člověk. Praha: Avicenum, 1971.
6.11 Citace normy, zákona, vyhlášky ČSN 01 0197 Bibliografické citace. 1981. Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce.
6.12 Citace z elektronických zdrojů
• Internet Uvádí se: jméno autora stránky (je-li uvedeno). název stránky [online]. datum publikování.
. -
[online] zde označuje druh média
-
uvádí se též datum poslední revize a datum citace, např. [citováno 1999-10-31]; tyto údaje ovšem nejsou povinné.
-
nezbytné je uvést přístup ke zdroji; uvede se Dostupné z: http://www.msn.com
SHEMIRAMI, Barmak. Ready to print organizer [online]. c1997. Dostupné z: .
7. POUŽITÉ ZDROJE V těchto pokynech nelze obsáhnout všechny výjimky, které se mohou vyskytnout při uvádění bibliografických citací. V případě nejasností je třeba použít ČSN ISO 690 (01 0197). BOLDIŠ, Petr. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 (01 0197): Část 1 – Citace: metodika a obecná pravidla. [online]. c1999 – 2002. Dostupné z: .
BOLDIŠ, Petr. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 (01 0197): Část 2 – Modely a příklady citací u jednotlivých typů dokumentů. [online]. c1999 – 2002. Dostupné z: .
KYASOVÁ, M. aj. Metodika k přípravě absolventské práce při ukončení studia na vyšších zdravotnických školách. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1999.
MICHALÍK, P. - ROUB, Z. - VRBÍK, V. Zpracování diplomové práce na počítači. Plzeň: Fakulta pedagogická ZČU, 2000.
Typy maturitních prací Žák si může vybrat z následujících typů prací. Návrh na jiný typ práce nutno konzultovat s vedoucím práce.
1.Teoretická práce /historicko srovnávací, popisná/ 2.Případová studie (kazuistika) 3.Teoreticko praktická práce založená na průzkumném šetření
Základní doporučení a instrukce pro všechny typy prací: Rozsah práce /tzn. vlastního textu/ nejméně 10 normostran. Název musí vystihovat obsah práce. Vzhledem k tomu, že během zpracování může dojít ke změně obsahu práce, je nutno upravit i název. Práce musí být napsána samostatně a všechny zdroje musí být uvedeny na konci práce. Maturitní práce není opisováním literatury! Je nutné, aby z ní bylo patrné studentovo samostatné uvažování – názory, nápady, dilemata, činnosti apod. V úvodu musí být uveden cíl práce.Dále je v úvodu stručná informace o tom, z jakých částí se práce skládá a co je jejich obsahem, popř. proč si student vybral právě toto téma, tohoto pacienta apod. Žák by se měl věnovat danému jednomu tématu podrobně a ne několika tématům povrchně. Z práce musí být jasně znatelné, kdy jde o vlastní názor nebo myšlenku a kdy jde o názor z literatury nebo jiného zdroje.
Teoretická práce Doporučená struktura teoretické práce: 1. Úvod 2. Vlastní text – na začátku musí být jasně vymezené téma, kterým se student zabývá – cílem není opisovat zjištění z knih, ale podívat se na téma nových způsobem 3. Závěr 4. Pokud je to vhodné, doplnit rozborem konkrétního případu, návrhem na řešení , kazuistikou Příklad tématu: • Zdravá výživa • Domácí násilí v naší společnosti • Psychosociální problematika stáří Případová studie V případové studii (kasuistice) jde o detailní studium jednoho případu nebo několika málo případů. V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů, o celistvost problému. Příklady: Osobní případová studie Jde o podrobný výzkum určitého aspektu u jedné osoby. Pozornost se věnuje například minulosti, souvislostem a postojům, které předcházely určité události (užívání drog, rozvod, onemocnění) Zkoumají se možné příčiny faktory, procesy a zkušenosti, jež k ní měly vztah. Může jít také o zachycení dosavadního života. Studie komunity
Zkoumá se jedna nebo více komunit ve městě nebo celé město. Popisují se a analyzují hlavní aspekty života komunity(politické aspekty, práce, volný čas, rodinný život atd.) a porovnávají se. Studium sociálních skupin Jde o zkoumání jak malých skupin (rodina), tak větších skupin. Popisují se a analyzují vztahy a aktivity ve skupině.
Teoreticko praktická práce založená na průzkumném šetření Výzkumná/průzkumná práce klade vysoké požadavky na samostatnou práci žáka v terénu při sběru dat a dobrou znalost teorie výzkumu/průzkumu. Vyžaduje správnou a přesnou formulaci výzkumného problému, důležitý je přehled o dosavadním stavu poznání daného problému i orientace v metodách a technikách využívaných ve výzkumné/průzkumné činnosti. Příklady: Jak jsou dodržována lidská práva národnostních menšin? Jsou pacienti dostatečně informováni o svém onemocnění? Struktura práce: 1. Úvod V úvodní části má autor ozřejmit z jakého důvodu je práce prováděna. Vyznačuje smysl a cíl práce. Úvod má vycházet z historického vývoje problému, ale současně ukázat i na společenskou potřebnost a aktuálnost řešení. 2. Teoretická část Teoretická část je věnována popisu úrovně a stavu současného poznání daného problému a informacím o výsledcích výzkumů, k nimž jednotliví autoři došli. 3. Empirická část V empirické části musí autor osvětlit problém, cíl průzkumu. Tato část obsahuje popis zkoumaného souboru podle objektivních znaků, použité metody, interpretaci získaných dat a jejich statistické zpracování. Při popisu použitých metod nesmí zapomenout na popis vzorku, který byl pro výzkum/průzkum použit. Je třeba uvést, zda vzorek byl vybírán náhodně či nikoliv a jaká metodika byla použita. Jsou zde analyzovány výsledky výzkumu/průzkumu a konfrontovány s výchozími pracovními hypotézami. 4. Závěr Závěr obsahuje shrnutí výsledků, možnosti uplatnění výsledků, doporučení pro praxi. Měl by obsahovat i zhodnocení, zda byly splněny stanovené cíle práce. Závěr může být doplněn „Diskusí“, kde autor může vyjádřit své názory na zjištěné výsledky výzkumu/průzkumu. 5. Použité zdroje (Seznam literatury) Obsahuje seznam zdrojů, ze kterých autor čerpal a na které se odvolává v textu a cituje je. 6. Přílohy Přílohy slouží k doložení věrohodnosti použitých metod a prezentovaných výsledků. Přílohy (grafy, tabulky, použité dotazníky, obrazový materiál, apod.) musí korespondovat s textem,
v němž se na ně autor odvolává.Řadí je postupně v tom sledu, jak se na ně v textu odvolává. Proto mají být průběžně číslovány. 7. Obsah práce se uvádí většinou na počátku. Jednotlivé kapitoly a podkapitoly se průběžně číslují, a to nejčastěji: • V prvé rovině významnosti: 1., 2., 3., nebo I., II., III., • Ve druhé rovině významnosti: 1.1, 1.2, 1.3, nebo I.1, I.2, I.3, • Ve třetí rovině významnosti: 1.1.1, 1.1.2, 1.1.3 nebo I.1.1, I.1.2, I.1.3 Méně oblíbená je kombinace číselných a písemných symbolů: 1.A, 1.a, A)1, která také umožňuje vyjádřit subordinaci oddílů textu.
Přílohy: Příloha č. 1 : První list - titulní Příloha č. 2 : Druhý list – Prohlášení Příloha č. 3 : Třetí list – Poděkování Příloha č. 4 : Čtvrtý list - Anotace
Příloha č. 1 – První list – titulní
Střední zdravotnická škola a vyšší odborná škola zdravotnická Karlovy Vary
Studijní obor: (název oboru )
MATURITNÍ PRÁCE
(Název maturitní práce – př. ) MENTÁLNĚ HANDICAPOVANÝ MEZI NÁMI
Vypracovala: jméno a příjmení
Vedoucí maturitní práce: titul, jméno a příjmení
(Termín odevzdání práce - příklad) Karlovy Vary, březen 2007
Příloha č. 2 Druhý list – prohlášení
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem maturitní práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla v seznamu literatury.
……………………………… podpis autora / autorky
V Karlových Varech, dne:
Příloha č. 3 Třetí list – poděkování
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji tímto panu/paní (titul, jméno, příjmení vedoucí/ho práce) za cenné rady, které mi poskytla vypracovávání této práce. (Text poděkování je možno upravit, poděkovat je vhodné též dalším osobám, které byly nápomocny při zpracovávání práce.)
……………………………………... podpis autora / autorky
Příloha č. 4 čtvrtý list – anotace práce
ANOTACE MATURITNÍ PRÁCE
Jméno autora/autorky: Název práce: Obor: Školní rok: Vedoucí maturitní práce:
Zadání práce: Počet stran: Počet příloh:
Klíčová slova: Resume:
