Den první, 1.10.2010, Lublaň, Slovinsko: Zdravíme všechny z Lublaně, což znamená, že jsme všichni v pořádku dorazili na místo určení. Jsme po 12 hodinách cestování unavení, ale šťastní, že jsme cestu zvládli. Jízda Pendolinem byla super, cítili jsme se líp než na palubě letadla. Příjemné, ale cesta supervlakem uběhla až příliš rychle. Po dlouhém cestování se už všichni těšíme na vydatný spánek.
Den druhý, 2.10.2010, Lublaň, Slovinsko: Po náročném prvním dni, který jsme celý strávili cestováním, jsme se probudili do slunečného rána. Dnes máme volný den, což znamená, že budeme odpočívat a nabírat síly na neděli, kdy začíná oficiální program. Polovina dětí je ubytována v rodinách, jejich dnešní den je v režii hostitelů. Ostatní děti bydlí v hotelu Park v centru města. Krátce po poledni jsme vyrazili prozkoumat okolí hotelu. Protože bydlíme v centru, jsme uprostřed veškerého hlavního dění slovinské metropole. Počasí bylo velmi příjemné, svítilo sluníčko, procházeli jsme se centrem města pod hradem podél nábřeží řeky Ljubljanica. Všichni jsme v pořádku, zdraví, jídla máme dostatek, snažíme se co nejvíce konverzovat oběma světovými jazyky :) Jde nám to skvěle!!!
Den třetí, 3.10.2010, Lublaň, Slovinsko Dnes začal oficiální program našeho výměnného pobytu. Po dni volna a odpočinku jsme se opět všichni sešli a vzájemně si sdělili své dojmy a zážitky ze sobotního dne. Po přivítání se průvodcovské role historickým centrem Lublaně zhostila slovinská strana. Každý z žáků naší partnerské školy si připravil krátký komentář v němčině o nejdůležitějších památkách a místech, kterými jsme procházeli. Měli jsme možnost vidět např. Dračí most, velmi známé Trojmostoví , Národní divadlo, Státní operu, Univerzitní knihovnu, radnici, letní amfiteátr , budovu parlamentu apod. Pod většinou lublaňských památek je podepsán architekt Jožo Plečnik. Prošli jsem se několika starými uličkami s mnoha malými obchůdky a kavárnami a tečkou za dnešní prohlídkou byla návštěva hradu, který se tyčí vysoko nad městem. Po náročném výstupu na hrad nám byl odměnou nádherný výhled na celé město. Náš společný program byl ukončen kolem 18 hodiny. Dosud nebyly hlášeny žádné ztráty, nezaznamenaly jsme ani žádné stížnosti, všechny děti jsou v pořádku.
Den čtvrtý, 4. 10. 2010, Lublaň, Slovinsko: Dnešní den začal v 8. 30 v Základní škole Vide Pregarc. Dopoledne byly na programu převážně skupinové aktivity a hry zaměřené na ekologická témata.Skupiny se často obměňovaly, aby se žáci obou škol měli možnost co nejvíce poznat. Zahráli jsme si vědomostní soutěž Milionář, naučili jsme se a rozšířili si slovní zásobu o pár nových slovíček z oboru ochrana životního prostředí, příroda, počasí, zvířata apod. Navštívili jsme 2. třídu, která nás moc mile přivítala. Děti nás svým krátkým divadelním představením o princezně, která se nechtěla umývat, rozesmály a příjemně naladily na další zajímavý program. Ten byl v poledne přerušen obědem. Naši žáci měli možnost porovnat kvalitu stravování v Čechách a ve Slovinsku. Odpolední část programu byla věnována kreativní tvorbě koláží. Žáci měli na výběr témata: Voda a energie, Voda a život, Třídění odpadu, Skleníkový efekt apod. Po velmi rozvážném a nesmělém začátku vznikla nádherná díla, která čekají na svá dokončení ,a která budete mít možnost vidět na stránkách později. Žáci pracovali opět ve smíšených skupinkách. Bylo velmi zajímavé sledovat vzájemnou komunikaci, která probíhala ve čtyřech jazycích – němčině a angličtině, ale také ve slovinštině a češtině. Společný program byl ukončen v 16 hodin. Všichni jsme zdraví.
Den pátý, 5. 10. 2010, Lublaň, Slovinsko: Dnešek se nesl ve stejném duchu jako den předchozí.V 8. 30 jsme se sešli ve škole. Program začal hrou Zip, zap [cip,cap]. Je to hra seznamovací, při které si stále dokola opakujeme jména nových kamarádů, zjišťujeme jejich oblíbené barvy, jídla, zvířata apod. Na projektu pracuje celkem 36 lidí (16 českých a 15 slovinských žáků, 2 české a 3 slovinské paní učitelky. Jmen je opravdu hodně a dá docela práci si je všechna zapamatovat a přiřadit ke správnému obličeji. Dnes jsme v polovině programu a troufáme si napsat, že už se všichni dobře známe. Všechny bariéry jsou pomalu zbořeny. Po počátečním ostychu a jazykové nejistotě není ani stopy. Všichni se snaží komunikovat se všemi, užívají k tomu nejrůznější jazykové i mimojazykové prostředky. Děti často pracují ve smíšených skupinách a při práci panuje velmi příjemná a uvolněná atmosféra. Dopoledne byly pro nás připraveny nejen úkoly z oblasti ekologie a přírody ,ale také dva kvízy, jeden na téma EU, druhý byl o počasí. I dnes jsme navštívili jednu třídu, tentokrát to byla 4.B. Čtvrťáci si pro nás připravili krátké představení sebe a své země. Představily se nám čtyři děti, jedna slečna ze Slovinska, druhá z Chorvatska, jeden mladý muž z Číny a jeden mladík z Afriky z Konga. V Lublani žije hodně národnostních menšin , a tak jsme mohli slyšet několik, pro nás velmi exotických, ukázek cizích jazyků. My jsme jim na oplátku zazpívali českou písničku. K obědu bylo typické slovinské jídlo. Všichni jsme se řídili heslem: „Doma jez, co máš a u cizích, co ti dají.“ :) Odpolední část vyučování byla věnována dokončení koláží z předchozího dne. Závěr dnešního dne byl pro obě strany velmi úsměvný a příjemný. Kromě jiného si děti vyzkoušely i bodypainting, více ve fotogalerii. :) Všichni jsme stále plní sil, chuti, elánu a hlavně zdrávi.
Den šestý, 6. 10. 2010, Lublaň, Slovinsko: Na dnešní den si pro nás naši slovinští přátelé připravili celodenní výlet. V 8.00 hod jsme vyrazili autobusem, prvním cílem cesty byly Škocjanské jeskyně. Protože všichni známe Moravský kras, mysleli jsme, že nás nemůže nic překvapit, čekali jsme něco podobného. To co jsme ale viděli, bylo jedním slovem nádherné a předčilo eškerá naše očekávání. Nedaleko jeskyní se nachází město Lipice – to byla další zastávka našeho dnešního výletu.. Zde jsme si dali lehký oběd a pak už nás čekal program. Prohlédli jsme si hřebčín, měli jsme možnost vidět výcvik koní a dověděli jsme se spoustu zajímavých informací o nádherných bílých Lipicánech a místní jezdecké škole. Okolo 15 hodiny jsme dorazili k nejvíce očekávanému cíli naší cesty – k moři. Když jsme ráno vyjížděli, pršelo a počasí nevypadalo, že by mělo v úmyslu se umoudřit. Jakmile jsme dorazili do města Piran, bylo nebe jasné a sluníčko se nám krásně opíralo do zad, teplota vzduchu byla 25 stupňů, teplota moře 16 stupňů. Několik místních otužilců se dokonce koupalo v moři. Naše děti si smočily nohy alespoň ke kolenům. Škoda jen, že jsme se na pobřeží zdrželi tak krátce. V 16 hodin byl pro nás objednán další program. Posledním cílem byli tzv. salinen, což je místo, kde se získává z moře sůl. Dvouhodinová prohlídka tohoto národního parku nás zasvětila do tajů velmi složitého procesu, který prochází několika fázemi. Všechna místa, která jsme navštívili, byla velmi zajímavá, žáci po celou dobu vypracovávali pracovní listy, kde si ověřovali své nabyté znalosti a postřehy. Ke škole jsme se vrátili kolem 21 hod. Všichni máme z cesty spoustu zážitků, jsme unavení, ale spokojení. U nikoho se neprojevily známky žádných nemocí.
Den sedmý, 7. 10. 2010, Lublaň, Slovinsko: Stejně jako včera, byl i dnes na programu dne celodenní výlet. Cílem dnešní cesty bylo jezero Bled a jeho nejbližší okolí. Od školy jsme dnes odjížděli o půl deváté, k hradu, který se tyčí nad jezerem Bled, jsme dorazili asi za hodinku. Nejdříve jsme shlédli dva krátké filmy, jeden o Bledském hradu a druhý o působení ledovcové činnosti a vzniku jezera Bled. Poté jsme si prohlédli stálé expozice hradu a z výšky si užili nádherný pohled na bledské jezero. Dolů k jezeru nás svezl autobus. Opět jsme měřili teplotu vody vzduchu, pozorovali jsme rostliny a zvířata žijící u jezera. Všechno jsme si pečlivě zaznamenávali do připravených materiálů. Počasí bylo velmi chladné, teplota vzduchu byla pouhých 11,2 stupňů!!!! Na ostrov uprostřed jezera jsme byli převezeni loďkami. Na ostrově se nachází malý kostelík. K němu jsme vystoupali po cca 100 schodech. Za tuto námahu nám byl odměnou nádherný pohled na široké okolí. Po návratu na pevninu nás čekala sladká pochoutka, kterou každý turista, který na Bled přijede, musí ochutnat. „Kremšnity“ byly výborné a dodaly nám energii, kterou jsme potřebovali. Slovinští hostitelé si pro nás připravili i velké překvapení. V patnáct hodin jsme se přesunuli do areálu adrenalinových sportů. Závěr dnešního dne nás všechny nadchnul. Třešinkou na dortu byla jízda na bobové dráze. Byl to skvělý adrenalinový zážitek, někteří překonali sami sebe i přes počáteční strach a nejistotu. Domů jsme přijeli okolo 18 hodiny. Unavení, ale opět plní zážitků. Jsme všichni v pořádku.
Den osmý, 8. 10. 2010, Lublaň, Slovinsko: Po dvou velmi náročných „výletových“ dnech jsme se opět vrátili na půdu školy. Celé dopoledne jsme vyráběli modely přímořských a horských domků. Dostali jsme fotku, podrobný návod, materiál a dali jsme se do práce. V poledne jsme se všichni sešli ve sborovně, kde proběhlo oficiální rozloučení s učiteli školy. Předali jsme dárky a jménem naší paní ředitelky jsme moc poděkovali za pozvání, skvělé přijetí, výborný program a pohostinnost. Naše děti předali slovinským kamarádům pohlednice naší vesnice a školy, aby se už mohli těšit na návštěvu u nás. Po posledním obědě ve školní jídelně jsme byli pozváni na dílničky do 3. třídy. Třeťáci pro nás vyrobili a vypálili keramické misky, které jsme pak společně zdobili. Tyto misky si odvážíme s sebou domů jako dárek. Na závěr jsme se naučili slovinský tradiční kolový tanec, Naše děti prokázaly, že jsou folklorně velmi zdatné a už začaly přemýšlet, jaký tanec budeme pak učit my je. Večer jsme zakončili v bowlingovém centru za městem. Opět jsme přesvědčili všechny okolo, že máme velkého sportovního ducha a drtivě jsme slovinskou stranu porazili. Společný program jsme zakončili večeří – tentokrát to byla pizza. Protože se bowlingová hala nachází uprostřed velkého nákupního centra, vydali jsme se pak na nákupy, abychom svým nejbližším mohli udělat radost malým dárkem. Domů – do hotelu jsme se vrátili okolo 21 hod. Nebyly hlášeny žádné ztráty, nemoci ani nic jiného.
Den devátý, 9. 10. 2010, Lublaň, Slovinsko: Přestože byla sobota, my nadšenci jsme opět vyrazili do školy. :) Bylo třeba zhodnotit deset společně prožitých dní a výsledky naší práce na projektu. Všechny aktivity, které byly v plánu, jsme splnili, všech cílů, které jsme si stanovili, jsme úspěšně dosáhli. Všichni jsme se těšili domů, ale zároveň nám bylo líto, že se budeme muset rozloučit. Ve 14 hodin jsme se přesunuli do hotelu Portál, kde byl pro nás připraven slavnostní oběd. Zúčastnila se ho i paní ředitelka Darja Krivec, která všem zúčastněným předala osvědčení o účasti na projektu a českým žákům navíc drobný dárek, jako vzpomínku na školu. Pak nastalo opět loučení, které se tentokrát neobešlo bez prvních slz.
Den desátý, 10. 10. 2010, Lublaň, Slovinsko: Dnes jsme si museli přivstat, protože už v 7.30 hod jsme vyrazili na cestu domů. Na nádraží se s námi rozloučila paní učitelka Natalija Plevnik, která má za slovinskou stranu celý projekt na starost. Bohužel ani tato cesta se neobešla bez obtíží, tentokrát však naštěstí nešlo o žádnou nehodu, jen o výluku na trati. Naše cesta se protáhla opět na 12 hodin cestování s několika přestupy a dlouhým čekáním na přípoje. Všichni jsme ale nakonec dorazili šťastně domů.
