Den Nového Měsíce: Rozbřesk po konjunkci Milovaní bratři a sestry, World's Last Chance je velice nadšené, že se může s vámi podělit o to, o čem věříme, že je rostoucí světlo ohledně kalendáře našeho Stvořitele. Ve Své velké milosti a trpělivosti snašel Yahuwah, že jsme hlásali něco, co nyní rozpoznáváme jako omyl. Chvála Jeho jménu! Od chvíle, kdy jsme prvně přijali nádherné světlo o Yahuwahově luni-solárním kalendáři a jeho božské úloze při určování všech Svátků včetně Sedmého dne Sabatu, prohlašovali jsme v naší nevědomosti, že Den Nového Měsíce byl určen prvním viditelným srpkem měsíce. Nyní, po mnoha modlitbách a studiu, litujeme tohoto omylu a rádi a s pokorou bychom se s vámi chtěli podělit o naše přesvědčení, že Den Nového Měsíce má být zachováván od prvního rozbřesku v den následující po konjunkci měsíce se sluncem (a ne v den následující po prvním viditelném srpku měsíce). Vyznáváme taky, že nám trvalo dlouho, než jsme viděli omyl v určování 1. Avivu (Biblického Nového roku) založeného na dozrávání ječmene. Někteří naší dřívější WLC členové viděli tento omyl dříve a poukazovali nám na něj ne nejistými slovy. Zatímco jsme tehdy nedokázali vidět tento omyl, přejeme si, abychom byli tehdy vnímavější a chválíme Jeho jméno za to, že to nyní dokážeme vidět. Omlouváme se s největší pokorou a upřímností těm členům, kteří se urazili kvůli našemu chybnému postoji ohledně ječmene a dalším s tím spojeným omylům, a s vážností hledáme Jeho i vaše odpuštění. World's Last Chance je odhodlaná následovat Beránka, kamkoliv půjde a za jakoukoliv cenu. Jsme odhodlaní následovat a přijmout světlo Jeho neměnné Pravdy na každém kroku a je naší modlitbou, aby jste se i vy vždy podřídili závažnosti důkazů. Kéž nás náš nebeský Otec uvede do veškeré pravdy k Jeho vlastní slávě! Níže naleznete to, co je, jak věříme, dostačující důkaz pro zavržení metodologie prvního viditelného srpku měsíce ve prospěch metody rozbřesku po konjunkci. Kéž vám Yahuwah žehná a vede vás zatímco se plně odevzdáváte do Jeho péče. V Yahushuově službě a péči, The WLC Team
Den Nový Měsíc začíná při rozbřesku po konjunkci. Je škoda, že nenacházíme v Písmu jasné vysvětlení, jak přesně vypočítat Den Nový Měsíc. S tímto uvědoměním musíme pozorně a zbožně procházet každý jednotlivý dostupný důkaz, než učiníme nějaké závěry. Dokonce i v nepřítomnosti takzvaných ohromujících důkazů, musíme být věrni tomu, co je před námi; musíme být vždy ochotní následovat závažnost důkazů, ať už vedou kamkoli.
Odůvodnění této metody Slunce začíná osvětlovat měsíc okamžitě po konjunkci. Nemůžeme to vidět, dokud slunce nezapadne, protože díky slunečnímu svitu není měsíc vidět. Skutečnost, že měsíc nemůžeme vidět bezprostředně po konjunkci, však nevyvrací fakt, že již začal nový oběh a měsíc znovu přijímá světlo od slunce. Často je první viditelný srpek měsíce vidět až navečer v Den Nového Měsíce, odhalujíc pozorovateli světlo, které přijímá již od doby konjunkce se sluncem.
Luni-solární konjunkce nastává tehdy, když je měsíc přesně mezi Zemí a sluncem (se stejnou ekliptickou zeměpisnou délkou). Měsíc začíná přijímat světlo bezprostředně po přechodu konjunkce se sluncem.
Důvod, proč je Den Nového Měsíce den po konjunkci a ne den, ve kterém konjunkce nastane, je ten, že den nemůže být součástí starého a zároveň nového měsíce. Proto je první rozbřesk po konjunkci počátkem nového měsíce. Existují dva hlavní argumenty, které nás přesvědčily k přechodu od prvního viditelného srpku měsíce k prvnímu rozbřesku po konjunkci:
(I) Biblický argument Nutnost zachovávat Yahuwahovy Svátky v jejich obdobích (Leviticus 23,4) Protož tyto jsou slavnosti Yahuwahovy, shromáždění svatá, kteréž slaviti budete v časy jich určité. (viz Leviticus 23,4) Božský příkaz zachovávat Yahuwahovy svátky v jejich stanovené časy není možné splnit a uposlechnout, jedině skrze metodu prvního rozbřesku po konjunkci. Pevně věříme, že existuje jen jeden den Sabat, který se má zachovávat na celém světě, a že celý svět má zachovávat Yahuwahovy svátky v předepsaný den a ne během několika dní. Metoda prvního rozbřesku po konjunkci jedinečně a zázračně spojuje celou planetu pod jeden solární oběh. Funguje to takto: Když se stanovuje začátek Dne Nového Měsíce podle rozbřesku po konjunkci, celý svět se spojí v zachovávání téhož dne. I když se může podle
Gregoriánského kalendáře zdát, že se jedná o dva odlišné dny, ve skutečnosti bude každý na této zemi zachovávat Nové Měsíce, Sabaty a svátky během jednoho otočení planety kolem své osy, a každý začne svůj den v průběhu 24 hodin. Jinak řečeno, všechny země světa zažijí příchod Sabatu a dnů svátků během 24 hodin otočení země. Takto je celý svět skutečně sjednocen v započetí Jeho svátků v rozmezí 24 hodin. Použitím této metody je Stvořitelem ustanovena celosvětová datová hranice každý měsíc. Metoda Prvního viditelného srpku měsíce pro výpočet Dne Nového Měsíce naopak vyžaduje, aby svět zachovával Nové Měsíce, Sabaty a svátky v různé dny. Použitím metody prvního viditelného srpku měsíce je nemožné, aby celý svět zachovával i jen jediný svátek v rozmezí 24 hodin. (To platí také o metodě „rohatého“ srpku měsíce). Písmo nám přikazuje, abychom zachovávali určitý Sabat, ne jakýkoli Sabat. Dává snad smysl, aby bylo v jednom týdnů více Sabatů? Dává smysl, aby v různých lokalitách světa slavili tentýž Sabat s rozdílem 48 hodin? Jen při ustanovení Dne Nového Měsíce v den po konjunkci může kdokoli na celé planetě Zemi kolektivně zachovávat jediný den Sabat.
Tato metoda dovoluje celému světu, aby začal své Nové Měsíce, Sabaty a svátky v rozmezí 24 hodin, jedné solární revoluce. Mezinárodní datová hranice… Mezinárodní datová hranice (IDL) je jen fiktivní hranice vymyšlená na International Meridian Konferenci ve Washingtonu DC v říjnu 1884. Tato konference se skládala z astronomů a představitelů z 25 zemí.1 Tito účastníci vytvořili první IDL s malým nebo žádným ohledem na ostrovní národy, které hranice rozdělila. Dnes se IDL hrubě klikatí skrze Tichý oceán okolo 180° zeměpisné délky a rozděluje svět na dva datumy Gregoriánského kalendáře. Tuto hranici neurčuje žádný přírodní jev, jinak řečeno, je to zcela svévolné rozhodnutí. Toto umístění IDL bylo zvoleno zde, protože je přesně na opačné straně než nultý poledník (také člověkem naprosto svévolně vytvořený pojem) a koordinovaný světový čas (UTC) nebo Greenwich Mean Time (GMT). Nachází se převážně nad oceánem. Čas a datumy se jeví být uspořádané a předvídatelné, jsou zcela oddělené od znamení v přírodě, stejně jako nějaký stroj, který byl natočen a spuštěn. Jak můžete vidět na obrázku vlevo, IDL a podle toho odvozená časová pásma jsou velmi komplexní.2 Byly vymyšleny člověkem
celkem nedávno a zcela nesouvisle ve svých oblastech. Je to způsob, který určil náš milující Stvořitel k ustanovení Jeho času? Co říká Bible o kalendáři? Opět řekl Elohim: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. (Genesis 1,14) Při užívání Stvořitelova kalendáře a Jeho božsky ustanovených světel na obloze není nic svévolné nebo bezvýznamné. Fáze měsíce, východ a západ slunce a dokonce i postavení hvězd – všechno je důležité.3 Používáme-li Stvořitelův kalendář, první rozbřesk po luni/solární konjunkci označuje začátek datové hranice. Rozbřesk se pak z tohoto bodu posouvá dále a přináší světu Den Nového Měsíce. Tato metoda nakonec spojí celý svět během jednoho 24 hodinového slunečního otočení, což není možné s žádnou jinou metodou určení Nového Měsíce. Tato metoda navrací slunci a měsíci jejich vládu nad obdobími neboli môʿēd <Strong H4150>, nad měsícem, Sabaty a svátky. Kdyby se zachovávala metoda „Rozbřesk po konjunkci“ po všechna staletí od doby stvoření, nebyl by žádný důvod vyčarovat člověkem stvořenou IDL. I když se Yahuwahova datová hranice, která by mohla být nazvána i „hranicí rozbřesku“, mění geograficky od měsíce k měsíci, je rozbřesk po konjunkci jedinou lunární metodou, která obdivuhodně sjednocuje celý svět během jediného 24 hodinového oběhu slunce. (Později budeme studovat, proč Měsíc v úplňku nemůže být Novým Měsícem. Píše se o tom v sekci „Problémy s užitím Dne po úplňku“.) Nejenže tato metoda sjednocuje svět v zachovávání svátků v rozmezí 24 hodin, ale nikdo nezačne Den Nového Měsíce později než 24 hodin po začátku aktuální konjunkce. Je pozoruhodné, že do 24 hodin dojde od okamžiku konjunkce k rozbřesku Dne Nového Měsíce i v geograficky poslední oblasti. To je obdivuhodné svědectví o jedinečnosti a konzistenci Yahuwahovy datové hranice.
1
http://www.staff.science.uu.nl/~gent0113/idl/idl_imc1884.htm http://en.wikipedia.org/wiki/File:International_Date_Line.png Postavení hvězd ve vztahu k slunci a měsíce v souvislosti s biblickým kalendářem je něco, v jehož studiu WLC pokračuje. 2 3
Konzistence: Začátek dne za rozbřesku (ne při východu slunce) Biblický den začíná za rozbřesku, při nejrannějším příchodu světla, a končí při soumraku, s naprostým odchodem slunečního světla. Podle konzistentního vzoru začíná měsíc s prvním rozbřeskem, bezprostředně poté, co měsíc začne přijímat první paprsky světla od slunce, a končí tehdy, když je měsíc zcela zbaven světla při konjunkci. (To, že nedokážeme vidět první paprsky světla dopadající na měsíc, nemění nic na skutečnosti, že
se to stalo. Světlo viditelného srpku měsíce je jen důkazem toho, co se začalo uskutečňovat bezprostředně po konjunkci měsíce se sluncem.)
Nový Měsíc: Chodesh (H2320) Hebrejské slovo pro „Nový Měsíc“ je chodesh (H2320), které je také přeloženo jako „měsíc“. Chodesh se nachází v Písmu 270krát, ale ani jednou není použit k označení něčeho viditelného (např. viditelný měsíc, srpek měsíce, atd.). Naopak, fyzický, pozorovatelný měsíc se v hebrejštině nazývá yerach (H3391, H3393, & H3394). Yerach je v angličtině přeložen 28krát jako „moon“ (měsíc na obloze) a 13krát jako „month“ (kalendářní měsíc), ale nikdy není použit k určení Nového Měsíce. Poznámka: Existuje hebrejské slovo pro „srpek“ - śaharōnîm (H7720). Toto slovo je však použito výhradně ve spojení s pohanským modlářstvím (Soudců 8,21 a 26; Izaiáš 3,18) a nikdy není spojováno s „Novým Měsícem“ nebo dokonce s kalendářním „měsícem“. Více o tom níže v článku „Problémy s použitím prvním viditelného srpku měsíce“.
Žalm 81,3 „Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas [H3677], v den slavnosti naší [H2282].“ (Žalm 81,3) H3677 (keh'-seh) – zřejmě od H3680, správně plnost nebo úplněk, to je, jeho slavnost: - (čas) určený. (Strong's Greek & Hebrew Dictionary)1 H2282 (khag) – Toto slovo odkazuje obzvláště na „svátek zachováván při putování“. (The New Strong's Expanded Dictionary of Bible Words) Žalm 81,4 nám tedy říká dvě věci: 1. Na roh (shofar) se mělo troubit na Nový Měsíc. 2. Na roh (shofar) se mělo troubit na úplněk, v době poutního svátku. V kontextu hovoří Žalm 81 o vyjití Izraele z Egyptské země. Zdá se být logické dojít k závěru, že poutní svátek, o kterém je zde řeč, je svátek nekvašených chlebů, který začíná v 15. den lunárního měsíce (ve stejný den, kdy byly děti Izraele vyvedeny z Egypta). Někteří se domnívají, že Žalm 81,4 odkazuje na svátek troubení (Den Nového Měsíce) a svátek stánků (začínající 15. dne) v sedmém měsíci. To je však nepravděpodobné, protože to není v kontextu s celou kapitolou. Nicméně i tento výklad umísťuje měsíc v úplňku na konec druhého týdne, na 15. den měsíce. Neexistuje způsob, jak upřímně sladit tento verš s metodikou prvního viditelného srpku měsíce pro určení Dne Nového Měsíce, protože metoda prvního viditelnného srpku měsíce obvykle umístí úplněk na 13./14. den měsíce. Vezmeme-li však den po konjunkci jako Den Nového Měsíce, připadne úplněk na 14./15. dne měsíce, což je v souladu s Žalmem 81,4. (To je taky v souladu se spisy Philoa. Viz „Historický argument“ níže.)
Poznámka: Zde je ideální představení lunárního měsíce, když se určuje pomocí metody prvního viditelného srpku měsíce a metody rozbřesku po konjunkci. Protože měsíc může dosáhnout fáze dokonalého půlměsíce, úplňku a konjunkce kdykoliv během 24 hodinové periody, a protože většina (pokud ne všechny) programy / kalendáře používají výpočet dnů od půlnoci do půlnoci, uvidíte někdy tyto dokonalé fáze měsíce o den dříve nebo o den později, než odpovídá kalendáři. Když se řídíme podle prvního viditelného srpku měsíce, existuje více odchylek (měsíčně), než co nám ukazuje obrázek výše, protože je zde několik proměnných faktů zapojených do určování nejrannější viditelnosti měsíce. Metoda rozbřesku po konjunkci ustanovuje daleko konzistentní model fází měsíce.
1
Někteří se domnívají, že keh'seh, založen na svém kořenovém slově (H3680; kâsâh), by měl být přeložen jako „zakrytý měsíc“, opak „úplňku“, což znamená, že by se na polnici mělo troubit, když je měsíc zatemněn (v konjunkci) na znamení Dne Nového Měsíce. I tento výklad je v souladu s metodou určování podle rozbřesku po konjunkci.
Genesis 1 Tma (skutečná část času) předcházela prvnímu dni stvořitelského týdne. To znamená, že úplně první den prvního měsíce historie Země byl temný, nepředcházelo mu žádné světlo. Proč bychom měli očekávat, že následující měsíce budou odlišné? „Na počátku stvořil Elohim nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Elohimův vznášel se nad vodami. --- I řekl Elohim: Buď světlo! I bylo světlo.“ (Genesis 1,1-3)
Ezechiel 46,1 a svědectví přírody Ezechiel 46,1 udává, že existují tři odlišné typy dnů: (1) Dny Nového Měsíce; (2) Pracovní dny; (3) dny Sabaty Takto praví Panovník Yahuwah: „Brána síně vnitřní, kteráž patří k východu, bude zavřená po šest dní pracovních, v den pak Sabatu otevřína bude; též v den Novměsíce otvírána bude.“ (viz Ezechiel 46,1)
Je logické se domnívat, že odlišné druhy dnů by měly být zobrazené v přírodě (Stvoření). Při použití rozbřesku po konjunkci jako počátku Dne Nového Měsíce zjišťujeme, že každý typ dne je všeobecně značen specifickými fázemi měsíce: (1) Den Nový Měsíc – předchází mu tma (konjunkce); (2) Pracovním dnům předchází osvětlené fáze měsíce (mimo půlměsíce a úplněk).1 (3) Sabatům předchází fáze půlměsíců a úplňku. Tato metoda daleko snadněji a praktičtěji spolehlivě označuje Sabaty skrze pozorování tvaru měsíce. Zdá se, že příroda sama dosvědčuje tuto metodu určení. 1
První srpek měsíce je často vidět pouhým okem v Den Nového Měsíce (večer před prvním dnem pracovního týdne), ale ne vždy je tomu tak.
(II) Historický argument Náhrobní nápis (269 n. l.) Záznam o křesťanském přechodu k pohanskému kalendáři se uchoval v podobě různých náhrobních nápisů. Jeden z nejstarších datovaných křesťanských náhrobních nápisů odhalen v Římě odkazuje na dies Veneris (den Venuše). Co odlišuje tento zvláštní nápis od ostatních, je fakt, že uvádí obojí: Juliánské datum a datum lunisolárního kalendáře. Je z roku 269 a uvádí: V konzulství Klaudia a Paternia, v Nones listopadu, na den Venuše a v 24. den lunárního měsíce, Leuces umístil [tento pomník] pro svou milovanou dceru Severu a pro Tvého Svatého Ducha. Zemřela [ve věku] 55 let, a 11 měsíců [a] 10 dnů. (E. Dichl, Inscriptiones Latinæ Christianæ Veteres, Vol. 2, p. 193, #3391. Viz také, J. B. de Rossi, Inscriptiones Christianæ Urbis Romæ, Vol. 1, part 1, p. 18, #11.) „Nones“ listopadu znamená 5. listopadu, což bylo toho roku na den Venuše, v pátek. To odpovídalo 24. dni lunárního měsíce, neboli „Druhému dni“ biblického týdne. Prozkoumáme-li tyto údaje v astronomickém programu, zjistíme, že Den Nový Měsíc (první den lunárního měsíce) byl počítán jako den po konjunkci.
*Poznámka: Ke konjunkci došlo konkrétně v Římě ve 2:05 (13. října) ještě před rozbřeskem. To je důvod, proč se den konjunkce zobrazuje jako den 1 a ne den 29 nebo 30 předchozího měsíce (lunace).
Spisy Philoa (20 př. n. l. – 50 n. l.) Philo (Helenistický židovský filozof z Alexandrie) žil před, během a po době pozemské služby Spasitele. Je logické domnívat se, že byl seznámen se správným porozuměním Biblického kalendáře.
V citátu níže Philo říká, že svátek Nový Měsíc nastává, když „slunce začíná osvětlovat měsíc světlem, které je viditelné vnějším smyslům“. Povšimni si, že Philo říká, že slavnost se zachovává v době, kdy slunce začne osvětlovat měsíc. Jak bylo dříve uvedeno, slunce začíná osvětlovat měsíc bezprostředně po konjunkci. Nemůžeme to vidět, dokud slunce nezapadne, protože do té doby je měsíc neviditelný díky silnějšímu světlu slunce. Skutečnost, že nemůžeme vidět měsíc bezprostředně po konjunkci, však nevyvrací fakt, že již začal nový oběh a opět přijímá světlo od slunce.
Philo z Alexandrie (20 př. n. l.-50 n. l.), Umělec: André Thevet (1502-1509)
„Podle řádu, který jsme přijali, pokračujeme v mluvení o třetím svátku, svátku nového měsíce. Nejdříve ze všeho, protože je to počátek měsíce, a počátek – ať už čísla nebo času – je úctyhodný. Zadruhé, protože v této době není nic na celé obloze zbavené světla. Zatřetí, protože v této době mocnější a důležitější těleso dává část nezbytné podpory méně důležitému a slabšímu tělesu; protože v tomto čase nového měsíce slunce začíná osvětlovat měsíc světlem, které je viditelné vnějším smyslům, a pak odhalí svou vlastní krásu těm, kteří vzhlížejí…“ (Philo, Special Laws II, Section XXVI (140-142))
V následujících citátech Philo jasně uvádí, že Den Nový Měsíc následuje po konjunkci a že se měsíce počítají od konjunkce ke konjunkci. „Ten třetí [svátek] je ten, který přichází po konjunkci, která nastává v den nového měsíce každý měsíc.“ (Philo, Special Laws II, Section XI (41)) „Toto je ten Nový Měsíc, neboli počátek lunárního měsíce, a sice období mezi jednou konjunkcí a tou příští, délka, která byla přesně vypočítána v astronomických školách.“ (Philo, Special Laws II, Section XXVI (140)) Poznámka: The Hendrickson Publishers edice (1993) překladu od C. D. Jonge (1854) nepodává stejnou informaci jako Colsonův překlad. Indikace jsou, že konjunkce byly rozhodující v určování prvního dne měsíce. Philovy citáty níže naznačují, že měsíc naplňuje své dokonalé konfigurace (rostoucí půlměsíc, úplněk, ubývající půlměsíc, konjunkce) na konci každého týdne. Nejčastěji se pro výpočet počátku Dne Nového Měsíce používal rozbřesk po konjunkci. „Opět, periodické změny měsíce nastávají podle čísla sedm, tato hvězda má největší pochopení pro věci na zemi. A změny, které měsíc způsobuje v ovzduší, zdokonaluje především v souladu se svými vlastními konfiguracemi v každý sedmý den. Ve všech událostech, všechny smrtelné věci, jak jsem řekl dříve, beroucí si svou božskou přirozenost z nebes, hýbou se způsobem, který inklinuje k jejich zachování v souladu s číslem sedm. … A proto v sedmý den Elohim odpočinul od všech svých skutků, které učinil.“ (Philo, Allegorical Interpretation, 1, Section IV (8-9), Section VI (16))
„… existuje jeden rozumný princip, proč měsíc narůstá a ubývá ve stejných intervalech, jak v rostoucím i ubývajícím osvětlování; číslo sedm je významné, protože měsíc přijímá své dokonalé tvary v periodách sedmi dnů – půlměsíc v první sedmidenní periodě po své konjunkci se sluncem, úplněk v druhé, a když je při svém návratu, nejprve přichází půlměsíc a pak mizí ve své konjunkci se sluncem.“ (Philo, Special Laws I, (178))
Poznámka: Toto je ideální představení lunárního měsíce, kdy se Den Nový Měsíc vypočítává pomocí rozbřesku po konjunkci. Protože měsíc může dosáhnout fáze dokonalého půlměsíce, úplňku a konjunkce kdykoliv během 24 hodinové periody, a protože většina (pokud ne všechny) programy/kalendáře používají výpočet dnů od půlnoci do půlnoci, uvidíte někdy tyto dokonalé fáze měsíce o den dříve nebo o den později, než odpovídá kalendáři. Proto budete potřebovat ověřit si čas konjunkce pro vaší konkrétní oblast. Níže je potvrzen náš výklad Philových předcházejících citátů. Zde Philo uvádí, že měsíc by měl být v úplňku na konci druhého týdne (15. dne lunárního měsíce) Poznámka: Při určení dne po konjunkci jako Dne Nového Měsíce je měsíc v úplňku 14. nebo 15. dne měsíce. „Neboť v Písmu se říká: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům; proto, aby z toho desátku, zasvěceného [Elohimovi], oběti zachovány byly v duši, která je osvícena ze dvou třetin, dokud nedojde v každé části k úplné změně a duše se nestane nebeským jasem stejně jako měsíc v úplňku, v nejvyšším bodě svého růstu, na konci druhého týdne…“ (On Mating with the Preliminary Studies, Section XIX, (106)) „A tento svátek začíná patnáctého dne měsíce, uprostřed měsíce, v den kdy měsíc je plný světla, v důsledku Elohimovy prozřetelnosti, který se postaral o to, aby v ten den nebylo žádné tmy.“ (Philo, Special Laws II, The Fifth Festival, Section XXVIII (155)) To je naprosto v souladu s Žalmem 81,4 (viz „Biblický argument“ výše.)
• Problémy s použitím jiných konjunkčních metod Stejný den jako konjunkce Někteří lunární sabatisté obhajují zachovávání dne, ve který nastane konjunkce, jako Dne Nového Měsíce. Problémem této metody je, že nový měsíc tak začíná dříve, než skončí starý měsíc. Lunace (měsíční cyklus) ještě ve skutečnosti neskončil, dokud měsíc nevstoupí do konjunkce se sluncem, po které teprve začne znovu přijímat světlo s počátkem nového oběhu.
Důvod, proč je den po konjunkci Dnem Nového Měsíce a ne den, kdy konjunkce nastane, je tento: Den nemůže být současně částí starého i nového měsíce. Proto je to první rozbřesk po uskutečněné konjunkci, který stanovuje počátek nového měsíce.
Den po konjunkci – pokud je tentýž večer vidět první viditelný srpek měsíce Někteří lunární sabatisté učí, že Den Nový Měsíc je den po konjunkci za předpodkladu, že v tentýž večer je vidět první viditelný srpek měsíce. Podle nich je tomu tak, protože první viditelný srpek měsíce signalizuje počátek pracovního týdne. Tato metoda vyžaduje, aby den po posledním Sabatu (29.) byl vždy zachováván jako Den Nový Měsíc. Je-li první viditelný měsíc vidět ten večer, pak to byl Den Nový Měsíc. Pokud první viditelný srpek měsíce není vidět, pak se jedná o 30. den a teprve následující den bude Den Nový Měsíc. Existují zde dva nezdolatelné problémy, použitím této metody: 1. Použitím této metody je nemožné, aby celý svět zachovával i jen jeden Nový Měsíc, Sabat nebo svátek během 24 hodin. Jen použitím metody dne po konjunkci jakožto Dne Nového Měsíce může být každý člověk na planetě Zemi sjednocen v zachovávání Nových Měsíců, Sabatů a ročních svátků. 2. Lidé, kteří se drží této metody, si nemohou být jisti, zda-li se jedná o Nový Měsíc, dokud ten den téměř neskončí. Musí čekat, až uvidí, jestli je srpek měsíce viditelný po západu slunce. To je zjevně problém, obzvláště když vezmeme v úvahu Svátek troubení (který se shoduje s Dnem Nového Měsíce v sedmém měsíci) a důležitost obětovat předepsané oběti přesně na Den Nový Měsíc na počátku každého měsíce
(Numeri 28,11-15). Knězi určitě věděli, kdy přichází Den Nový Měsíc. Nepotřebovali čekat, až bude den u konce, aby zjistili, jestli vykonávali své oběti ve správný den. Signalizace, která je opožděná, není skutečnou signalizací.
Den poté, co ubývající srpek měsíce není vidět Někteří navrhují, že Den Nový Měsíc následuje po dni, kdy už ubývající srpek měsíce není před východem slunce vidět. Domnívají se, že zmizení měsíce signalizuje, že ke konjunkci došlo později v tento den a proto je následující den Dnem Nového Měsíce. Navrhovaná metoda: „S tím, jak měsíc stárne (ubývá), je vidět každé ráno menší a menší srpek měsíce blíže a blíže východnímu horizontu. Den konjunkce je den, kdy slunce vyjde aniž by byl předtím vidět měsíc. Následující den je pak Den Nový Měsíc jako první nový den po konjunkci. Pokud je ubývající srpek měsíce vidět ráno o posledním Sabatu (29. den lunárního měsíce), pak se jedná o 30-ti denní měsíc. Pokud srpek měsíce není vidět ráno posledního Sabatu, pak se jedná o 29-ti denní měsíc.“ I když tato metoda míří k identifikaci správného dne pro Den Nového Měsíce (tj. rozbřesk po konjunkci), není spolehlivá a nemůže být použita ke konzistentnímu a přesnému určení dne konjunkce. A proto nemůže být použita k určení Dne Nového Měsíce. Například: V New Delhi v Indii, ráno 13. listopadu 2012 bylo možné vidět ubývající srpek měsíce na východní obloze. (13. listopad byl poslední Sabat lunace, 29. den lunárního měsíce.)
New Delhi, Indie – 13. listopadu 2012, před východem slunce
Použitím zmíněné metody bychom došli k závěru, že 14. listopad je 30. den lunárního měsíce a 15. listopad by byl Den Nový Měsíc. Ale protože ke konjunkci došlo před rozbřeskem 14. listopadu, byl Den Nový Měsíc ve skutečnosti 14. listopadu.1 Použitím zde propagované metody by byl Den Nový Měsíc vyhlášen až o den později. I když je záměr dobrý, metoda je chybná. Někteří lunární sabatisté učí, že Den Nový Měsíc následuje po dni, kdy ubývající srpek měsíce nemůže být vidět před východem slunce – bez ohledu na to, kdy skutečně dojde ke konjunkci. Tato metoda však rozděluje svět stejným způsobem, jako to dělá metoda prvního viditelného srpku měsíce. Protože viditelnost posledního viditelného srpku měsíce je specifická pro geografickou lokaci jedince, svět nemůže být takto sjednocen v zachovávání Sabatů a svátků během stejného 24 hodinového solárního oběhu. 1
New Delhi, Indie: Konjunkce nastala 14. listopadu ve 3:38 ráno, rozbřesk nastal 14. listopadu v 5:20 ráno.
První západ slunce po konjunkci Někteří lunární sabatisté učí, že Den Nový Měsíc začíná s prvním západem slunce po konjunkci. Tak to samozřejmě nemůže být. Písmo jasně učí, že den začíná s ROZBŘESKEM, ne se západem slunce. Tradiční praxe zachovávání všech dnů od západu do západu slunce (od večera do večera) je babylonský zvyk, který byl přijat židy po prvním století. Biblický den začíná rozbřeskem a končí soumrakem1:
Kdy začíná den? (Video) Kdy začíná den? (Článek)
___________________________________________________________ 1
Je velmi jednoduché dovolit naším domněnkám, aby utvářely způsob, jakým vykládáme Písmo. Mnoho jedinců i organizací, kteří zastávají názor, že den trvá od večera do večera, právě toto dělají. S pokorou vyzýváme všechny, kdo tíhnou k mylné doktríně, že den začíná západem slunce, aby odložili všechny předsudky před dveřmi zkoumání a upřímně a zbožně studovali všechny pasáže, které se týkají tohoto velmi důležitého tématu. „Pokyn za pokynem, pokyn za pokynem, míru k míře, míru k míře, trochu sem, trochu tam.“ (Izaiáš 28,10)
• Problém s použitím metody prvního viditelného srpku měsíce
Při použití metody prvního viditelného srpku měsíce je nemožné, aby celý svět začal i jen jediný ze svátků během 24 hodinové periody. Není konzistentní se zásadami, které řídí biblické parametry dne Chodesh, hebrejské slovo pro „Nový Měsíc“, je použito v Písmu více než 270krát, přesto není ani jednou použito k označení něčeho viditelného (např. viditelný měsíc, srpek měsíce,…) Hebrejské slovo pro "srpek," śaharōnîm, je použito výhradně ve spojení s modlářstvím. Není v souladu s Žalmem 81,3 Není v souladu s Genesis 1 Není v souladu se svědectvím přírody (Stvoření) Není v souladu se spisy Philoa, současníka našeho Spasitele (20 př. n. l. – 50 n. l.)
Další informace ke zvážení Vazby na Babylon „[Babylonské]měsíce začínaly s první viditelností Nového Měsíce a v 8. století př. n. l. předávali dvorní astronomové stále ještě toto důležité pozorování asyrským králům. . . . Babylonské měsíce byly pojmenovány takto: Nisanu, Ayaru, Simanu, Du'uzu, Abu, Ululu, Tashritu, Arakhsamna, Kislimu, Tebetu, Shabatu, Adaru. Měsíc Adaru II byl připočítán ke kalendáři šestkrát během 19letého cyklu, ale nikdy v 17. roce cyklu, kdy byl přidán Ululu II. Takto si Babylonský kalendář uchoval až do konce známky dvojdílného přírodního roku rozděleného na dvě roční období, právětak jako Babylonské měsíce zůstaly až do konce opravdu lunární a začínaly, když byl Nový Měsíc poprvé večer viditelný. Den začínal západem slunce.“ (http://www.webexhibits.org/calendars/calendar-ancient.html) Musí být vzato na vědomí, že jen proto, že to byl zvyk v Babylonu, neznamená to, že to je špatné. Nicméně je určitě cenné uvědomit si, že Babylonský zvyk určování nového měsíce se točil okolo pozorování prvního viditelného srpku měsíce. Není vůbec nepravděpodobné, že někdy po prvním století přijali židé tuto metodu namísto biblického způsobu, stejně jako přijali nebiblický babylonský zvyk začínat den při západu slunce a také babylonská jména měsíců. Texty níže jasně odsuzují uctívání srpku měsíce, což bylo zjevně zvykem mezi pohanskými národy. Samozřejmě to standardně nevylučuje metodologii prvního viditelného srpku měsíce jako metodu výpočtu Dne Nového Měsíce, ale musíme na to brát zřetel, když upřímně zvažujeme důkazy. I řekl Zebah a Salmun: Vstaň ty a oboř se na nás, nebo jaký jest muž, taková i síla jeho. Vstav tedy Gedeon, zabil Zebaha a Salmuna, a vzal halže (ozdoby tvaru srpku měsíce), kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich. Potom řekli muži Izraelští Gedeonovi: Panuj nad námi i ty i syn tvůj, také syn syna tvého, nebo vysvobodil jsi nás z ruky Madianských. I odpověděl jim Gedeon: Nebuduť já panovati nad vámi, aniž panovati bude nad vámi syn můj, Hospodin panovati bude nad vámi. Řekl jim také Gedeon: Žádost tuto vzložím toliko na vás, abyste mi dali jeden každý náušnici z loupeží svých; (nebo náušnice zlaté měli, proto že Izmaelitští byli.) I odpověděli: Rádi dáme. A prostřevše roucho, metali na ně každý náušnici z loupeží svých. Byla pak váha náušnic zlatých, kteréž vyžádal, tisíc a sedm set lotů zlata, kromě halží (ozdob tvaru srpku měsíce) a zlatých jableček, i roucha šarlatového, kteréž na sobě měli králové Madianští, a kromě halží, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich.“ (Soudců 8,21-26)
„Archeologické důkazy odhalují běžné používání ozdob ve tvaru slunečního disku nebo obráceného srpku měsíce, symbolu bohyně Ištar-Astarte, které nosily ženy nebo zvířata, aby zvýšily svou plodnost (Soudců 8,21).“ (New Bible Dictionary, Article "Amulets," p.34)
Naučnice ve tvaru měsíce, 2500-2400 př. n. l.; Vykopávky v „Great Death Pit“, Ur, Mezopotámie
V ten den odejme הוהיokrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže, jablka zlatá a spinadla a čepce, biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice, prsteny a náčelníky, proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky, i zrcadla, i
čechlíky, i věnce, i šlojíře. (Izaiáš 3,18-23) Hebrejské slovo (H7720 - śaharōnîm), zde přeložené jako „halže (srpky měsíce)“, se nachází jen třikrát v Písmu a je použito jen ve spojení s pohanským modlářstvím (Soudců 8,21.26; Izaiáš 3,18). Toto slovo není nikdy přiřazeno „Novému Měsíci“ nebo dokonce jen kalendářnímu „měsíci“. Nikdo z inspirovaných autorů Písma nepoužil śaharōnîm, když psal o ustanovených svátcích nebo měsíci. „Halže byl oblíbený amulet mezi mnoha lidmi Západní Ásie a představoval pro ně sílu a ochranu přibývajícího a ne ubývajícího měsíce.“ (Amulety a pověry, E. A. Wallis Budge, p.213) „Dříve než šel Jákob do Bethel, aby sám předstoupil před Yahweh, vyzval všechny své lidi, aby mu předali své cizí bohy a naučnice (tj. amulety ve tvaru srpku měsíce), a on je zakopal pod dub u Sichem [Genesis 35,4]." (tamtéž, str. 214) It is worth noting that Sin, one of Babylon's chief gods, is represented by a crescent. „Ná válcových pečetidlech je on [Sin] představen jako starý muž s dlouhými vousy a symbolem srpku měsíce . . . . Kult boha-měsíce se rozšířil i do dalších center a proto ho nacházíme ve všech velkých městěch Babylonie a Asyrie.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Sin_(mythology))
Uctívání Sina převládalo taky v Arábii za dnů Mohameda. Následkem toho uctívá Islám srpek měsíce až do dnešních dnů. Mnoho náboženství s Babylonskými kořeny uctívá srpek měsíce (tj. Římský katolicismus, Hinduismus, Buddhismus, atd.)
Modlářské praktiky pohanských náboženství s kořeny v Babylonu jsou v přísné opozici k Yahuwahovým výstrahám pro Jeho lid.
Ani pozdvihuj očí svých k nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal Yahuwah Eloah tvůj všechněm lidem pode vším nebem. (viz Deuteronomium 4,19) Přibližně 600 let před narozením našeho Spasitele pokáral Yahuwah obyvatele Judy skrze proroka Jeremiáše za jejich modlářské chování, které zahrnovalo pečení koláčů ve tvaru srpku měsíce jakožto oběť pro „královnu nebes“. Avšak lidé Judy nedbali Jeremiášových varování, protože věřili, že jejich modlářské praktiky jsou zdrojem jejich blahobytu. „Ale od té doby, co jsme přestali pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby, máme všeho nedostatek a hyneme mečem a hladem. A ženy dodaly: Jistěže budeme pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby. Copak jsme pekly ty koláčky s jejím obrazem a přinášely jí úlitby bez vědomí našich manželů?“ (Jeremiáš 44,18.19) „Uctívat ji – spíše znázorňovat její obraz. Koláče byly vyráběny ve tvaru srpku představující měsíc.“ (Barnes Commentary) „Koláčky ve tvaru srpku měsíce byly obětovány měsíci.“ (Jamieson-Fausset-Brown Commentary) V celé Bibli je uctívání srpku měsíce zmiňováno výhradně ve vztahu k modlářství a Izraelskému přijetí pohanských praktik.
• Problém s použitím dne po úplňku měsíce Den po úplňku měsíce Neexistuje jediný důkaz, který by podporoval domněnku, že úplněk je signálem pro Den Nový Měsíc. Ti, kdo učí, že úplněk je Nový Měsíc, tak činí převážně na základě čtyř domněnek/výkladů. Podíváme se stručně na každou z nich. Podle těch, kdo zastávají výpočet Dne Nového Měsíce skrze úplněk měsíce… (1) Tvrzení: "Úplné zatmění slunce se událo v poledne (a trvalo tři hodiny – Matouš 27,45) v den Yahushuova ukřižování (ve 14. den lunárního měsíce). K zatmění slunce může dojít jen během konjunkce. Proto měsíc musí začít úplňkem měsíce.“ Problém / Domněnka: I když je pravda, že zatmění slunce nastává, když je měsíc v konjunkci (nachází se přímo mezi Zemí a sluncem), vyvstává velmi jasný problém s tímto tvrzením, protože na jaře roku 31 n. l. nebylo v Jeruzalému žádné úplné zatmění slunce.1 (http://eclipse.gsfc.nasa.gov/phase/phases0001.html)2Ve skutečnosti nebyl Jeruzalém nikdy během prvního století v dráze úplného zatmění slunce. Další drtivou ráno pro tuto domněnku je fak, že zatmění slunce obecně trvá jen 7-8 minut, ne 3 hodiny. „Nejdelší úplné zatmění slunce během periody 8000 let - od roku 3000 př. n. l. do roku 5000 n. l. nastane dne 16. července 2186, kdy bude zatmění trvat 7 minut 29 sekund.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Solar_eclipse) Tma, která dolehla na zemi v době ukřižování, byla zázrak a nemůže být vysvětlena žádným přírodním vyskytujícím se úkazem. Tvrzení, že
v době Yahushuova ukřižování bylo naprosté zatmění slunce trvající tři hodiny, je nemožné a nepodložitelné jediným důkazem.
1
Proroctví o 70 týdnech (Daniel 9) utvrzuje s jistotou rok Yahushuova ukřižování. Abychom byli přesnější, navrhovaná metoda výpočtu Nového roku zkoumaná v bodě 2 (níže) vyžaduje, aby úplné zatmění slunce nastalo v poledne v Jeruzalémě 10. dubna 31 n. l. Nic takového se nestalo. Toto tvrzení nemůže být podloženo jediným důkazem. 2
(2) Tvrzení: „Bližší zkoumání řeckého slova přeloženého jako 'zatmělo' v Lukášově popisu ukřižování odhaluje, že slunce bylo zatměno měsícem, což se může stát jen při konjunkci.“ „I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.“ (Lukáš 23,45) Někteří, kdo zastávají používání metody úplňku měsíce, se domnívají, že přeložené slovo „zatmělo“ v tomto textu pochází z řeckého slova ekleipō. [Strong's G1587], kořenové slovo dnešního „eclipse“. Říkají, že to dokazuje zatmění slunce, které zahalilo zemi v době ukřižování. Jak jsme již rozebírali v předchozím bodě (#1), toto je naprosto nemožné. Tma, která zahalila zemi v době ukřižování, byla nadpřirozený jev, svědectví Yahuwahovo. Nicméně prozkoumejme problémy tohoto tvrzení. Problém / Domněnka: Slovo překládané v tomto textu jako „zatmělo“ jeskotizō [Strong's G4654], ne ekleipō [Strong's G1587]. „A [G2532] to [G3588] slunce [G2246] bylo zatemněno [G4654], a [G2532] ta [G3588] opona [G2665] toho [G3588] chrámu [G3485] byla roztržena [G4977] uprostřed. [G3319]“ (Lukáš 23,45) Slovo skotizō jednoduše znamená „přikrýt tmou, zatemnit, být zahalen do tmy, … “ Může poukazovat na metaforickou tmu (např. Efezským 4,18) nebo skutečnou temnotu (nebeská tělesa; Zjevení 8,12). Ekleipō – zatímco je kořenovým slovem pro naše dnešní „eclipse“ a může poukazovat na zatmění slunce, všeobecně znamená „selhat, vynechat, opominout, přejít, . . .“ Nic ohledně tohoto slova se netýká konkrétně slunce nebo nebeských těles. Ekleipō se nachází jen na třech místech Písma a žádné se netýká pohybu měsíce ve vztahu ke slunci: „I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli [G1587 - ekleipō], přijali vás do oněch věčných stanů.“ (Lukáš 16,9) „Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula [G1587 - ekleipō] víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.“ (Lukáš 22,32) „A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou [G1587 - ekleipō].“ (Židům 1,12) Ve světle běžného používání / významu tohoto slova (ekleipō), které nevyvratitelně popírá zkoumané tvrzení, dokonce opakovaně vyplývá, že se toto slovo ani nenachází v textu, který je předkládán jako důkaz podpírající metodu výpočtu Dne Nového Měsíce podle úplňku Měsíce, navzdory tomu, co někteří hlásají.
(3) Tvrzení: „Žena ve Zjevení 12, oděna sluncem, s měsícem pod jejími nohami a hvězdami nad její hlavou, je oznámením Dne Nového Roku. Každé jaro v jeden den je vidět souhvězdí Panny (Virgo) vyvstávající na východě s úplňkem pod jejími nohami. Ona je také „oděna sluncem“ ve smyslu, že není kolem zcela temno, když k tomuto jevu dojde. Má 12 hvězd na své hlavě, což znamená, že ona je hlavou roku. Proto je ten úplněk měsíce pod nohami Panny znamením pro Den Nového Měsíce a počátek roku.“ „A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd.“ (Zjevení 12,1) Problém / předpoklad: Nikde v tomto textu není ani naznačeno, že se jedná o znamení pro Den Nového Měsíce nebo počátek roku. Ani tento text neříká, že žena stojí na „měsíci v úplňku“. Pokud upřímně zvážíme každý detail popisu této ženy, pak musíme rozpoznat, že kromě toho, že stojí na měsíci, je i oděná sluncem. Toto „oděná sluncem“ spíše znamená, že ještě není zcela tma, když k této události došlo, a možná bychom se měli podívat na dobu, kdy je Virgo („panna“) doslova oděná sluncem (se sluncem uprostřed tohoto souhvězdí), zatímco je měsíc pod jejími nohami. Existuje taková situace? Ano, dochází k ní každý podzim, často (ale ne vždy) zároveň s počátkem sedmého měsíce.
Virgo: K tomuto jevu dochází v jeden synodický měsíc každý podzim. Nic v tomto textu však neukazuje na to, že by to mělo něco společného s Dnem Nového Měsíce nebo Novým rokem. Ti, kteří obhajují metodu úplňku měsíce založenou na částečném naplnění tohoto popisu (Zjevení 12,1) na jaře, staví zcela na nepodložených domněnkách a dohadech. Zatímco je Zjevení 12,1 božským potvrzením toho, že pravá ekklesia se po celou historii spoléhala na slunce, měsíc a hvězdy ohledně určení Sabatu a svátků, nikde v tomto textu není ani naznačeno, že by popis ženy měl něco společného s Dnem Nového Měsíce nebo počátkem roku.1 Ti, kdo se pokouší použít Zjevení 12 jako
důkaz pro použití úplňku měsíce, ačkoliv mohou mít dobré úmysly, přidávají k textu něco, co tam není, a zakládají svůj výklad výhradně na spekulacích.
1
Další problém s domněnkou, že úplněk měsíce pod nohami Virgo (Panny) je signálem k začátku roku, je změna směru zemské osy. Protože se ekvinokciální bod pohybuje na západ společně se sluneční dráhou vůči s hvězdám, časování tohoto úkazu (úplněk pod nohami Panny) se pozvolna odchyluje. V dnešní době se tento jev projevuje ke konci dubna nebo začátkem května. Jen 2000 let zpátky se stejná událost odehrávala o několik týdnů dříve, na konci března nebo začátkem dubna. Když se posuneme o 2000 let dobředu použitím stejné změny směru zemské osy, nedojde k tomuto jevu dříve než ke konci května nebo začátkem června.
(4) Tvrzení: „Žalm 81,4 říká, že beraní roh má troubit při úplňku, protože to je Nový Měsíc.“ „Při novoluní trubte na beraní roh, při úplňku [H3677], v den našeho svátku [H2282].“ (Žalm 81,4) H3677 (keh'-seh) – patrně z H3680; vhodný překlad: plnost nebo úplněk, to je, jeho slavnost: - (čas) určený. (Strong's Greek & Hebrew Dictionary)1 H2282 (khag) – Toto slovo odkazuje obzvláště na „svátek zachovávaný při putování“. (The New Strong's Expanded Dictionary of Bible Words) Problém / domněnka: Den Nový Měsíc není nikde v Písmu nazýván khag. Někteří z obhajujících tuto metodu argumentují tím, že to není pravda a poukazují na text v Ozeáši 2,11 a Ezechiel 45,17, ale „nové měsíce“ v těchto textech jsou zmíněny odděleně od Sabatů a khag. A i kdyby Dny Nové Měsíce byly uváděny jako khag, existuje druhá překážka v tomto textu, která nemůže být odstraněna těmi, kteří učí, že Žalm 81,4 dokazuje, že troubit se má při úplňku, protože to je Nový Měsíc. V kontextu hovoří Žalm 81 o vyjití Izraele z Egypta. Nejlogičtější výklad verše 4 je, že se to týká úplňku, který se shoduje s pesachem a slavností nekvašených chlebů. (Izrael byl vyveden z Egypta v noci (Deut. 16,1) v první den nekvašených chlebů (Num. 33,3) – patnáctého). „A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, Novoměsícům jejím i Sabatům jejím, a všechněm slavnostem jejím.“ (Ozeáš 2,11) „Nebo kníže povinen bude zápaly, a suché i mokré oběti, v svátky [khag] a na Novměsíce, i v Sabaty, na všecky slavnosti domu Izraelského; on obětovati bude za hřích, i obět suchou i zápalnou, i oběti pokojné, aby se očištění dálo za dům Izraelský. . .“ (Ezechiel 45,17) Silný důkaz proti úplňku jako signálu pro Den Nového Měsíce je zaznamenán při studiu časování svátků. Dva důležité poutní svátky se odehrávají 15. dne měsíce. Je to svátek nekvašených chlebů a svátek stánků. Ve své božské prozřetelnosti ustanovil Yahuwah, aby se čas těchto dvou svátků shodoval s úplňkem měsíce a usnadnil cestování Jeho lidu. Náš milující Otec je Eloah detailů a nic neunikne Jeho pozornosti. Když vyžaduje po Svém lidu, aby putoval, zorganizuje to tak, aby to bylo časově nejpohodlnější. 2 To vidíme například i na skutečnosti, že v zimě není třeba putovat. Když byl tedy opatrný a vyhnul se nařízení putovat v zimě, byl i tak láskyplný a ustanovil putování tak, aby neprobíhalo v době, kdy je měsíc naprosto temný.
1
Někteří navrhují, aby byl keh'seh, založen na svém kořenovém slově (H3680; kâsâh), přeložen jako „skrytý měsíc“, což je opak „úplňku“. To znamená, aby roh troubil, když je měsíc temný (v konjunkci), a signalizoval Den Nového Měsíce. Tento výklad je dokonce v souladu s metodou rozbřesku po konjunkci. 2 Použitím metody úplňku měsíce dochází k tomu, že každý druhý Sabat každého měsíce, včetně velkých Sabatů, svátku nekvašených chlebů a svátku stánků, je měsíc naprosto temný.
The New Moon: Chodesh (H2320) Hebrejské slovo v Písmu překládané jako „nový měsíc“ je chodesh [H2320]. Kořen slova chodesh je chadash [H2318], což znamená „být nový, obnoven, oprava“. Velmi jasným argumentem proti metodě úplňku určující Den Nového Měsíce je fakt, že od prvního dne ubývá měsíc na světle, není obnoven. Bezprostředně poté, kdy je měsíc v úplňku, začíná ztrácet světlo. To znamená, že mezi večerem, kdy je Nový Měsíc vyhlášen, a ránem, které začíná „Den Nového Měsíce“, už došlo k úbytku světla měsíce a bude ubývat na světle až do poloviny měsíce, po které se teprve začne obnovovat. Metoda úplňku měsíce ztrácí veškerou logiku a nenaplňuje pravý význam slov - chodesh/chadash. Rozeznávání dnů skrze viditelný tvar měsíce Ještě něco jiného bychom měli zmínit. Protože při použití metody úplňku měsíce jsou uprostřed měsíce jeden nebo dva dny temného měsíce, nemohou půlměsíce pravidelně oznamovat Sabaty. Když vypočítáváme Den Nového Měsíce skrze úplněk měsíce1, fáze měsíce nejsou stálé a předvídatelné. Tím okrádají měsíc o jeho božskou úlohu být světelným signálem. Určit pak spolehlivě správné dny je velmi těžké, ne-li nemožné. 1
Je dobré zmínit, že měsíc se může jevit v úplňku po více než jeden den každý měsíc. To opět velmi komplikuje spolehlivé určování dnů podle pozorování měsíce.
I když existují ještě jiné sekundární texty citované zastánci netody úplňku měsíce, nezaslouží si žádnou odpověď, protože jsou všechny (bez výjimky) jen úsilím vykladače vnutit své domněnky do textů, matoucím úsilím přizpůsobit Písmo svým představám. Neexistuje jediný důkaz, který by podepíral metodu úplňku měsíce.
• První viditelný srpek měsíce: Prozkoumání údajně historických důkazů Jedna věc je jasná: metoda k určení Dne Nového Měsíce za dnů Yahushui byla správná. Neexistuje žádná indikace v Novém Zákoně, že by byl kdy nějaký spor o tom, kdy se konají Sabaty nebo svátky. Je tedy jasné, že metoda tehdy používaná byla správná, protože byla schválena Yahushuou. Mnozí upřímní lunární sabatisté často citují židovskou ústní tradici (tj. babylonský Talmud) jako důkaz, že první viditelný srpek měsíce byl používán v Yahushuově době k určení Dne Nového Měsíce. Ale je Talmud věrohodný? Můžeme s požehnáním Nebes smést všechny opačné důkazy stranou a stavět zejména na ústně dochovaných tradicích těch, jejichž kořeny vedou k farizeům? Talmud se skládá v podstatě ze dvou částí: (1) Mishna: První významná publikace židovských tradic v ústním podání, rok 220 n. l.; (2) Gemara: Rabínský rozbor a výklad Mishnah, okolo roku 500 n. l. V Mishnah nacházíme mnoho pravidel, stanov a odkazů vztahujících se k rabínské
dvorní úloze prověřit svědectví o tom, že byl nový měsíc viděn. Například: „Následující jsou považováni za nekompetentní svědkové: karbaníci s kostkami, lichváři, chovatelé holubů, ti, kdo obchodují s výrobky sabatového roku a otroci. Takové je pravidlo: Všechny důkazy, které nemohou být přijaty od ženy, nemohou být přijaty od nikoho výše uvedeného . . . . Kdykoliv (svědkové) musí cestovat den a noc, je zákonné přestoupit Sabat a cestovat, aby byl podán důkaz o viditelnosti měsíce.“ (Babylonian Talmud, Section Moed, Rosh Hashana, Chapter I, http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Talmud/rh1.html) Poznámka: Výše uvedený citát nedává žádný smysl v kontextu biblického luni-solárního kalendáře. Použitím metody prvního viditelného srpku měsíce může měsíc začít nejdříve při následujícím západu slunce po posledním Sabatu (29.). To nedává smysl, dovolit někomu cestovat o Sabatu, aby dosvědčil, že viděl měsíc, když ani není možné měsíc vidět. Talmud neobhajuje biblický kalendář. Spíše propaguje principy babylonského kalendáře (např. dny od západu do západu slunce) a pohanský kalendář (např. Sabat v sobotu). „V Jeruzalémě byl velký dvůr nazvaný Beth Ya'azeq, kde se setkávali všichni svědkové a kde byli prověřeni Beth Dinem. Velké slavnosti tam byly pro ně (svědky) konány, aby opět přicházeli . . . . Jak byli svědkové prověřeni? Nejprve se prověřil první pár. Starší z nich byl povolán jako první a zeptali se ho: Řekni nám, v jaké podobě jsi viděl měsíc; byl před nebo za sluncem? Byl na severu nebo na jihu (od slunce)? Jaká byla jeho výška nad obzorem? Na kterou stranu byl nakloněn? Jaká byla šířka jeho disku? Pokud odpověděl, že před sluncem, jeho svědectví bylo bezcenné. Poté uvedli toho mladšího (svědka) a prozkoumali jeho. Bylo-li jejich svědectví shodné, bylo přijato jako platné; zbývající páry (svědků) pak zodpověděly hlavní otázky, ne proto, že by to bylo nezbytné, ale jen proto, aby neodešli zklamaní . . .“ (Babylonian Talmud, Section Moed, Rosh Hashana, Chapter II, http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Talmud/rh2.html ) „R. Gamaliel měl na tabletu a na stěně své horní místnosti ilustrace různých fází měsíce, které ukazoval obyčejným lidem a ptal se: Viděl jsi měsíc v této podobě nebo v této?“ (tamtéž) Talmud obhajuje mnoho nebiblických nauk. Například: Čtyři začátky roku – „Existují čtyři dny Nového roku, a sice: První Nissan je Nový rok pro (výstup) krále a (pravidelný cyklus svátků) svátky; první Elul je Nový rok pro desátky skotu, ale podle R. Eliezera a R. Simeona je to první Tishri. První Tishri je den Nového roku pro běžné roky, pro sabatické a jubilejní roky; a také pro sázení stromů a bylin. První den Shebhat je Novým rokem pro stromy podle školy Shammai; ale Hillelova škola učí, že to je 15. den stejného měsíce.“ [Poznámka: Babylonská jména měsíců.] (http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Talmud/rh1.html) Sabat v sobotu (s dnem od západu do západu slunce) – „Rabíni učili: Člověk nemá posílat dopis po pohanovi v pátek, pokud si nestanovil jistý obnos za doručení. Pokud tento obnos nebyl učiněn, Beth Shamai říká, že to nesmí být doručeno, pokud nemá doručovatel čas dorazit k domu, kde to má být doručeno (před západem); Beth Hillel však dodává: Může to učinit, pokud doručovatel má čas dorazit k domu, který je nejblíže zdem města, kam má být dopis doručen.“ (Babylonian Talmud, Section Moed, Shabbat, Chapter II, http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Talmud/shabbat1.html) Byl sobotní Sabat (od pátku večer do soboty večer) zachováván Yahuwahovými věrnými v době Yahushuovy pozemské služby? Ne, absolutně ne. Písmo je jasné v tom, že Yahuwahův kalendář je luni-solární a biblické dny začínají při rozbřesku, ne západem slunce. Sobotní Sabat byl zcela jasně adoptován autory Talmudu po prvním století, tak jako bylo babylonským zvykem začínat den západem slunce. Toto nemůže být přespříliš
zdůrazněno. Víme s jistotou, že tyto nebiblické praktiky byly přijaty až po době Yahushui, a přesto zde jsou, společně se svědectvím stejných autorů o tom, že Nový Měsíc se určuje podle prvního viditelného srpku měsíce. Nezdá se být moudré nebo zodpovědné domnívat se, že bychom měli uvítat metodu prvního viditelného srpku měsíce (a její údajnou historii) hlásanou autory Talmudu, když jsme si plně vědomi, že stejná skupina jedinců sepsala nauky, které jsou v protikladu s jasným učením Písma. Jasně řečeno, Talmud není důvěryhodným obrazem židovského uspořádání života během pozemské služby Yahushui. Babylonský Talmud si podle rabínů, kteří ho sepsali, zasluhuje V Talmudu je taky neuvěřitelně dlouhý seznam téměř každého představitelného činu, který je povolen nebo zakázán o Sabatu – podle rabínů. Talmud je v podstatě sbírka požadavků a tradic ustanovených farizeji. Jak vážně můžeme vzít knihu, která je založena na ničem jiném než ústní tradici těch, kteří zavrhli Yahuwahova Beránka a vyhýbali se Světlu světa?
větší poslušnost než Bible! „Je psáno [Ecclesiastes xii. 12]: . . . To znamená: Můj synu, buď ostražitý a zachovávej rabínská přikázání (dokonce více než ta biblická); protože zatímco biblická přikázání jsou většinou pozitivní a negativní . . . rabínská přikázání, pokud jsou přestoupení, nesou s sebou smrtelný trest.“ (The Babylonian Talmud, Section Moed, Erubin 21b, Chapter II, http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Talmud/eruvin2.html)
„A v tom přistoupí k Yahushuovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce: Proč učedníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Elohimova pro své tradice?“ (Matouš 15,1-3)
Nikdy nesmíme dávat více na tradice než je nutné. I když je nutné vzít při upřímném průzkumu v úvahu všechny dostupné informace, vždy je nutné zvážit, jaký je zdroj a slíbit svou věrnost závažnosti důkazů, i když závěr průzkumu nesouhlasí s naší domněnkou. Přestože mnoho historiků, encyklopedií a biblických slovníků tvrdí, že biblický měsíc začínal s prvním viditelným srpkem měsíce, nikdo z nich nenabízí skutečný důkaz, který by potvrdil jejich tvrzení. Je pravděpodobné, že spoléhají z velké míry na tradici, jak také připouštějí autoři Universal Jewish Encyclopedia. „Málo je známo o postupu určování kalendáře až do 2. století n. l., odkud máme popis tradiční praxe, která probíhala následovně: Třicátý den měsíce se shromáždila rada, aby obdržela svědectví svědků o tom, že viděli nový měsíc. Pokud dva důvěryhodní svědkové učinili výpověď o viditelnosti měsíce v onen den, rada prohlásila nový měsíc za započatý v tento den. . . Pokud se neobjevili žádní svědkové, byl za nový měsíc považován den následující po třicátem.“ (Universal Jewish Encyclopedia, p.632) Důležité je toto: Jako zodpovědní bibličtí studenti nemůžeme stavět jen na ústních tradicích židů a zamést všechny ostatní důkazy pod příslovečný koberec. Se zbožností se musíme podřídit vždy závažnosti důkazů, ať už vedou kamkoliv.
1
Někteří lidé se domnívají, že babylonské praktiky zachovávání Sabatu v sobotu a počátek dne při západu slunce přijali židé během svého babylonského zajetí. To je určitě možné. Můžeme si však být jisti tím, že Yahushua nepodporoval tyto nebo jiné nebiblické praktiky. Jde jednoduše o to, že doktríny propagované Talmudem nejsou důvěryhodným
odrazem tradičního židovského hospodářství během pozemské služby Yahushui. A proto nemůžeme zodpovědně použít Talmud pro ospravedlnění metody prvního viditelného srpku měsíce.
Nakonec bratři, „prověřujte všechny věci a což dobrého jest, toho se držte.“ (1. Tessalonickým 5,21)
