Dejte šanci. Pro vodu, vzduch a přírodu. Pro vodu, vzduch a přírodu

Dejte šanci OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

bioodpadu! EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

Evropský fond pro regionální rozvoj

vzduch a přírodu

OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

Evropský fond pro regionální rozvoj

vzduch a přírodu

OPERAČNÍ PROGRAM

OPERAČNÍ PROGRAM

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

EVROPSKÁ UNIE

Pro

Fond soudržnosti

vzduch a přírodu

Fond soudržnosti

vzd

Sborník přednášek k seminářům „Dejte šanci bioodpadu – získejte finanční prostředky z OPŽP“ Sborník byl financován z prioritní osy 8 OPŽP – z Fondu soudr žnos ti

OPERAČNÍ PROGRAM

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Evropský fond pro regionální rozvoj

vzduch a přírodu

OPERAČNÍ PROGRAM

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Evropský fond pro regionální rozvoj

vzduch a přírodu

OPERAČNÍ PROGRAM

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Fond soudržnosti

vzduch a přírodu

w w w. b i o s a n c e .c z Další aktivity kampaně realizují medialní partneři:

SLAVÍME 175 LET ZALOŽENO J. K. TYLEM V ROCE 1834

Sborník přednášek k seminářům „Dejte šanci bioodpadu – získejte finanční prostředky z OPŽP“

Semináře „Dejte šanci bioodpadu – získejte finanční prostředky z OPŽP“ jsou spolufinancovány z Prioritní osy 8 OPŽP – Technická pomoc financovaná z Fondu soudržnosti“

Vydalo občanské sdružení Ekodomov V Podbabě 29b, 160 00 Praha 6 www.ekodomov.cz www.biosance.cz Praha 2009 Grafická úprava: Propaganda Tisk: Tiskárna A. R. Garamond Jazykové korektury: Jana Jandová – Iris, o. p. s. ISBN/EAN: 978-80-903559-6-5

Obsah: Operační program Životní prostředí a bioodpady, Ing. Petr Stejskal ..................................... 3 Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj, Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná ..................................................................... 9 Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie, Ing. Jan Habart ............................ 13 Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci, Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová ................................................................... 19 Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!, Tomáš Hodek ..................................................... 30

Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal Statní fond životního prostředí, Olbrachtova 2006/9, 140 00 Praha 4; [email protected]

1. Obecné informace o OPŽP Operační program Životní prostředí nabízí v letech 2007-2013 z evropských fondů (konkrétně Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard euro. Objemem financí - 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR - se jedná o druhý největší český operační program. Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. Operační program Životní prostředí, který připravil Státní fond životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ČR ve spolupráci s Evropskou komisí, přináší České republice prostředky na podporu konkrétních projektů v sedmi oblastech: Prioritní osa 1 - Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní Prioritní osa 2 - Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí Prioritní osa 3 - Udržitelné využívání zdrojů energie Prioritní osa 4 - Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží Prioritní osa 5 - Omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik Prioritní osa 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny Prioritní osa 7 - Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu Řídícím orgánem OPŽP je na základě usnesení vlády č. 175/2006 (k Návrhu Národního rozvojového plánu České republiky na léta 2007–2013) ze dne 22. února 2006 Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP), které odpovídá za provádění programu. Řídící orgán deleguje (na základě Dohody o delegování některých činností a pravomocí Ministerstva životního prostředí jako řídícího orgánu Operačního programu Životní prostředí na Státní fond životního prostředí ČR podepsané dne 4. prosince 2007) výkony některých činností na Státní fond životního prostředí (dále SFŽP), kterému bylo svěřeno zajištění operativní úrovně řízení OPŽP ve funkci Zprostředkujícího subjektu pro období 2007–2013.

2. Oblast podpory 4.1 – Zkvalitnění nakládaní s odpady Oblast podpory 4.1 – Zkvalitnění nakládaní s odpady a Oblast podpory 4.2 – Odstraňování starých ekologických zátěží tvoří společně Prioritní osu 4. Cílem této oblasti intervence je i mimo jiné snížení produkce odpadů, zvýšení podílu využívaných odpadů na základě podpory odděleného sběru odpadů, budování třídících linek a zařízení na recyklaci odpadů, systémů na podporu odděleně sbíraných a následně využívaných specifických druhů odpadů (baterie a akumulátory, odpad z elektrických a elektronických zařízení, použité oleje, biologicky rozložitelné odpady), snižování 3

Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal množství odstraňovaných odpadů (definice těchto pojmů vyplývají ze zákona č. 185/2001 o odpadech v platném znění). Globálním cílem oblasti podpory 4.1. – Zkvalitnění nakládaní s odpady je snižování produkce odpadů a zvýšení využívání odpadů a specifické cíle jsou následující: • snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu, • maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů, • minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady. #   *5 L5. L

"#  

)  -N ,  # #%#) 6

 S" F(#9F( !* )
I"#! #       S"  F( )
#9F( !*

#5 -N; 78987: .C20.L@ @@20C3C

+V souvislosti s principem adicionality je požadována finanční účast příjemce podpory na spolufinancování projektu, a to ve výši min. 10 % z celkových způsobilých výdajů projektu.

3. Podporované projekty pro Oblast podpory 4.1 • integrované systémy nakládání s odpady: a) regionální systém pro využití bioodpadů, b) regionální systém pro mechanickou a biologickou úpravu KO, c) speciální zařízení na využití upraveného paliva z regionálního systému pro mechanickou a biologickou úpravu KO, v případech, jež jsou v souladu s POH ČR/kraje; • systémy odděleného sběru, skladování a manipulace s odpady: a) systémy pro separaci a svoz odpadů, b) systémy pro separaci a svoz bioodpadů, c) sběrné dvory, d) překladiště a sklady KO, e) systémy pro separaci nebezpečných KO, f ) systémy pro separaci nebezpečných zdravotnických odpadů; • zařízení na úpravu nebo využívání odpadů, zejména na třídění, úpravu a recyklaci odpadů: a) třídičky odpadů i s navazujícími technologiemi, b) zařízení na úpravu nebo využívání „ostatních“ odpadů, c) zařízení na energetické využití zdravotnických odpadů, d) zařízení na úpravu autovraků, recyklaci pneumatik a využívání upotřebených olejů, e) zařízení na úpravu elektroodpadů, f ) zařízení na úpravu stavebních odpadů, g) kompostárny, h) bioplynové a biofermentační stanice pro zpracování bioodpadů, i) zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady (např. autoklávy, homogenizéry, separátory, termická desorpce, reaktory, biodegradační zařízení); • rekultivace starých skládek a odstranění nepovolených skládek: a) rekultivace starých skládek,

4

Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal b) odstranění nepovolených skládek ve zvláště chráněných územích, evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech.

4. Majetkoprávní vztahy U projektů v oblasti podpory 4.1 musí být žadatel vlastníkem předmětu podpory a zároveň musí mít vyřešený majetkoprávní vztah (nájemní, vlastnický nebo musí prokázat jiný právní vztah k pozemku na úrovni vlastnictví nebo nájmu, např. právo hospodaření) k pozemku, na kterém bude předmět podpory realizován. Trvání tohoto vztahu musí být smluvně zajištěno po dobu 5 let po dokončení projektu. Podmínka vyřešeného majetkoprávního vztahu k pozemku neplatí v případě podpory síťového rozmístění sběrných nádob odděleného sběru (v tomto případě postačí (i neformální) souhlas vlastníka daného pozemku s umístěním sběrných nádob).

5. Příjemci podpory Příjemci podpory jsou podrobně uvedeni v Implementačním dokumentu pro každý typ projektu. Jsou to například obce a města, příspěvkové organizace, organizační složky obcí a měst, svazky obcí, kraje, vysoké školy, občanská sdružení, církve a náboženské společnosti, obecně prospěšné společnosti, obchodní společnosti a družstva, podnikatelské subjekty – fyzické osoby atd.

6. Způsobilé výdaje Vymezení způsobilých výdajů vychází z Implementačního dokumentu. Důležitá pravidla pro určení způsobilosti nákladů jsou uvedena jak v obecné části kapitoly Způsobilé výdaje, tak i v jednotlivých kapitolách zaměřených na jednotlivé prioritní osy. Způsobilými výdaji jsou mimo vlastní realizační náklady například: • Propagační opatření (billboardy, pamětní desky) • DPH (pokud není nárok na vrácení DPH) • Technický dozor (do 4 % z celkových způsobilých přímých investičních výdajů projektu) • Nákup pozemků (do výše 10 % celkových způsobilých výdajů na projekt) • Nákup staveb (doložit znalecký posudek, čestné prohlášení, že současný nebo předchozí majitel neobdržel dotaci na danou stavbu) • Vícepráce (do výše rozpočtové rezervy, max. 5 % z celkových způsobilých přímých realizačních výdajů projektu) • Projektová příprava (podle obecných pravidel pro způsobilost) • Letáky a brožury zajišťující osvětu občanů v souvislosti s projekty, které řeší systémy odděleného sběru

7. Výše podpory pro OPŽP Maximální výše podpory je stanovena pro příspěvek společenství (FS nebo ERDF) na 85 % a pro příspěvek SFŽP nebo SR na max. 5 % z celkových způsobilých výdajů projektu. Spoluúčast příjemce podpory musí tedy být minimálně 10 %. Minimální způsobilé výdaje na projekt jsou 0,5 mil. Kč. Výše podpory může být snížena na základě posouzení vztahu k pravidlům Veřejné podpory nebo na základě výstupu z finanční analýzy, a nebo na základě specifických pravidel platných pro jednotlivé prioritní osy.

5

Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal

Veřejná podpora Základní pravidla poskytování veřejné podpory vyplývají přímo z článků 87 až 89 Smlouvy o založení Evropského společenství, ve znění Lisabonské smlouvy pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropské unie (dále jen „Smlouva“). Jednotlivé definiční znaky veřejné podpory jsou tyto: • podpora (dotace, zvýhodněná půjčka, daňová úleva, …) pro OPŽP splněno, • poskytnutá členským státem nebo z veřejných zdrojů, pro OPŽP splněno, • narušující nebo hrozící narušením hospodářské soutěže tím, že zvýhodňuje určité podnikání (v závislosti na typu projektu), • v míře, jíž může být dotčen obchod mezi členskými státy (v závislosti na „velikosti“ a charakteru projektu). O projekt podléhající podmínkám veřejné podpory se jedná v případech, kdy jsou splněny všechny čtyři výše uvedené znaky. Pravidla umožňující poskytnutí veřejné podpory „De minimis“ Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 z 15. 12. 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis (dále také jako „Pravidlo de minimis“). S platností od 1.1.2007 je hranice „de minimis“ stanovena ve výši 200 000 EUR po dobu tří po sobě následujících let od data prvního poskytnutí podpory. V režimu de minimis je možno financovat projekty až do výše 90 % způsobilých výdajů při zachování maximální možné výše podpory (200 000 Euro na osobu žadatele za tři roky). Regionální podpora a podpora malým a středním podnikům Nařízení komise (ES) č. 800/2008, ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách - GBER). Pro oblast podpory je relevantní regionální investiční podpora a podpora zaměstnanosti určená malým a středním podnikům.

K procentu určenému na základě Regionální mapy si může střední podnik připočítat ještě 10 % a malý podnik 20 %.

6

Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal

Finanční analýza Povinnost zpracování finanční a ekonomické analýzy u projektů generujících příjem vyplývá z Obecného nařízení, čl. 55. Odstavec 1 definuje projekty generující příjem jako jakékoli operace zahrnující investici do infrastruktury, za jejíž používání se účtují poplatky hrazené přímo uživateli, nebo jakékoli operace zahrnující prodej nebo pronájem pozemků či budov nebo jakékoli jiné poskytování služeb za úplatu. Finanční ani ekonomická analýza není vyžadována u projektů, které podléhají podmínkám veřejné podpory. Ekonomická analýza je vyžadována pouze u velkých projektů. Modely finančních analýz a manuály jsou k dispozici na stránkách OPŽP nebo v elektronickém prostředí BeneFill.

Specifické pravidlo pro Oblast podpory 4.1 Maximální celková výše podpory u projektů předložených podnikatelskými subjekty v rámci oblasti podpory 4.1 je stanovena na 50 mil. Kč na jeden projekt a zároveň na jednoho žadatele v období tří let od podání žádosti.

8. Podporované projekty zabývající se bioodpady Regionální systém pro využití bioodpadů V těchto případech se jedná vždy o veřejnou podporu. V rámci projektu lze kompletně vyřešit sběr, svoz, úpravu a využití bioodpadů. Způsobilými výdaji jsou například pořízení svozového prostředku, nákup sběrných nádob a kontejnerů, stavební úpravy míst stání kontejnerů, vybavení zástavby rodinných domků kompostéry, výstavba areálu kompostárny spolu s pořízením technologie a potřebné manipulační techniky.

Regionální systém pro mechanickou a biologickou úpravu KO Problematiku veřejné podpory bude nutné u tohoto typu projektů posuzovat individuálně. Pokud by se nejednalo o veřejnou podporu, bude nutné prokázat provozní ztrátu záměru nebo zpracovat finanční analýzu projektu. V rámci projektu lze vyřešit úpravu směsného komunálního odpadu tak, aby byly maximálně využity jeho složky. Způsobilým výdajem je například výstavba areálu MBÚ včetně oplocení, váhy, bezpečnostního kamerového systému, elektronické evidence odpadů atd. spolu s pořízením technologie a potřebné manipulační techniky.

Systémy pro separaci a svoz bioodpadů V těchto případech se jedná vždy o veřejnou podporu. Způsobilými výdaji jsou například pořízení svozového prostředku, nákup sběrných nádob, kontejnerů a kompostérů, stavební úpravy míst stání kontejnerů.

Kompostárny O veřejnou podporu se nejedná, pokud je žadatelem veřejný subjekt a do provozovny bude přijímán výhradně odpad vznikající na území obce, s výjimkou odpadu z podnikatelské činnosti. Jedná se zejména o odpady z městské zeleně a separovaný bioodpad od občanů. Odpad bude upravován a následně používán výhradně pro nekomerční účely a na území (pozemcích) ve vlastnictví či správě obce, případně na území svazku, kde vznikl. Upravený bioodpad lze použít na rekultivaci vlastní

7

Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal skládky, zpět na městskou zeleň nebo na jiné nekomerční využití na území a pro potřebu žadatele. Pak je nutné prokázat provozní ztrátu záměru nebo zpracovat finanční analýzu projektu. Způsobilým výdajem je výstavba areálu kompostárny spolu s pořízením technologie pro kompostování či fermentaci a nákup potřebné manipulační techniky.

Bioplynové a biofermentační stanice pro zpracování bioodpadů V těchto případech se jedná vždy o veřejnou podporu. Do prioritní osy 4, oblast podpory 4.1, spadají pouze ty projekty zahrnující biofermentační nebo bioplynovou stanici, které slouží ke zpracování bioodpadů (minimálně 20 % vsázky), tj. které zahrnují další systémové prvky svozu a třídění KO, nebo svozu bioodpadů, nebo doplňují již existující takový systém svozu a/nebo třídění. Způsobilým výdajem je výstavba areálu bioplynové stanice spolu s pořízením technologie a nákup potřebné manipulační techniky. Sledovaným ukazatelem projektů zaměřených na bioodpady je projektovaná kapacita zařízení v t/rok.

9. Zdroje informací pro žadatele Všechny zdrojové informace k OPŽP a možnosti předložení žádosti o poskytnutí dotace jsou k dispozici na stránkách www.opzp.cz. Na těchto stránkách jsou dokumenty, dle kterých je nutné se při podávání žádosti řídit: Implementační dokument OPŽP, Směrnice MŽP č. 5/2008, Závazné pokyny pro žadatele a příjemce a Příručka pro žadatele. Všechny doklady, které jsou požadovány jako příloha k formuláři žádosti o podporu v OPŽP, jsou pro všechny prioritní osy vyjmenovány v Příloze č.1 ke Směrnici MŽP č. 5/2008. Jsou to např.: • Projektová dokumentace včetně položkového rozpočtu • Stanovisko místě příslušného krajského úřadu z hlediska potřeb životního prostředí • Závěr zjišťovacího řízení EIA – tam kde je třeba • Územní rozhodnutí nebo stavební povolení • Finanční analýza u projektů generujících příjem ve smyslu směrnice ES 1083/2006 • Analýza potenciálu tvorby odpadů v zájmové oblasti a materiálových toků

10. Závěr Pro úspěšné získání dotace je nutná znalost základních pravidel programu. Projektové záměry je možné konzultovat již v počátcích na bezplatné zelené lince 800 260 500 nebo na Regionálních poradenských a informačních místech pro OPŽP, v pokročilém stadiu přípravy žádosti je možno se obrátit přímo na pracovníky oddělení odpadů na SFŽP ČR. U projektů nakládání s odpady je nutné jasně popsat materiálový tok odpadů od jeho vzniku, přes jeho úpravu, až po zajištění odbytu výsledného produktu. Klaďte prosím důraz na kvalitu a nikoli na kvantitu. Přeji mnoho štěstí a úspěchu při čerpání dotace z OPŽP.

8

Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná Ministerstvo životního prostředí ČR, odbor odpadů, Vršovická 65, 100 00 Praha 10; [email protected]

Abstrakt Článek popisuje obecnou problematiku nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Ukotvení v legislativě Evropské unie a České republiky a její další vývoj. Hodnotí cíle v oblasti snižování množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky. Poukazuje na možnost čerpání dotací z Operačního programu Životní prostředí.

1. Úvod Snížení emisí skleníkových plynů, materiálové využití bioodpadů jakožto kompostu použitelného v oblasti zemědělství a lesnictví či pro rekultivace nezemědělské půdy a energetické využití bioodpadů, které by z části nahradily spalování fosilních paliv, jsou v současné době hlavní priority v oblasti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady v Evropské unii. Ačkoliv jde dle hierarchie způsobu nakládání s odpady o nejhorší možnost, je skládkování v EU stále ještě nejvyužívanějším způsobem nakládání s komunálním odpadem.

2. Legislativní rámec EU Snahy o snížení emisí skleníkových plynů stály u stanovení požadavku Směrnice Rady č. 1999/31/EC, o skládkách odpadů na snížení množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů (dále jen „BRKO“) ukládaných na skládky do roku 2006 na 75 % z celkové hmotnosti BRKO ukládaných v roce 1995, na 50 % této hodnoty do r. 2009 a na 35 % této hodnoty do roku 2016. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/2008 o odpadech stanoví v článku 4 hierarchii způsobů nakládání s odpady v následujícím pořadí: 1. předcházení vzniku, 2. příprava k opětovnému použití, 3. recyklace, 4. jiné využití, např. energetické využití, 5. odstranění. Dále v článku 22 o biologických odpadech nabádá členské státy přijmout v případě potřeby opatření s cílem podpořit oddělený sběr biologického odpadu za účelem kompostování a anaerobní digesce odpadu, přičemž vyzývá Komisi k provedení posouzení nakládání s biologickým odpadem za účelem případného předložení návrhu dalších legislativních kroků. K tomuto účelu byla v prosinci 2008 vy-

9

Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná dána „Zelená kniha o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii“. Jejím cílem je prozkoumat možnosti dalšího vývoje nakládání s biologickým odpadem. Shrnuje důležité informace o současných politikách týkajících se nakládání s biologickým odpadem a nová zjištění výzkumu v této oblasti, představuje klíčové otázky k diskusi a obrací se na zúčastněné strany s žádostí o příspěvky sdílející jejich znalosti a názory na další postup. Posledním právním předpisem EU týkající se oblasti bioodpadů je Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1774/2002, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (dále jen „VŽP“). Nařízení stanoví podmínky pro sběr, přepravu, uskladnění, manipulaci, zpracování a využití nebo neškodné odstranění VŽP tak, aby se zabránilo tomu, že tyto produkty budou rizikem pro zdraví zvířat nebo lidí.

3. Legislativní rámec ČR Evropská komise avizovala po celou dobu přípravy Směrnice o skládkách odpadů, že krátce po jejím vydání bude následovat příprava samostatné dceřiné směrnice o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Poté, co se příprava této avizované směrnice zastavila, přistoupila Česká republika k samostatnému řešení legislativy pro tuto oblast. Na základě poslaneckého návrhu byla zákonem č. 314/2006 Sb., provedena změna zákona o odpadech. Touto novelou bylo zcela nově upraveno nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Cílem právní úpravy byla především podpora materiálového využití biologicky rozložitelných odpadů, v souladu s požadavkem Směrnice o skládkách odpadů snížit obsah BRKO ukládaných na skládky. Biologicky rozložitelné odpady jsou zařazeny do čtvrté části zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění (dále jen "zákon“), mezi vybrané odpady. Zákon stanovuje povinnosti při nakládání s nimi při jejich sběru, výkupu a zpracování v zařízeních stanovenými postupy. Zákon umožňuje provozovat tzv. „malá zařízení“ (tj. zařízení, která zpracovávají využitelné biologicky rozložitelné odpady zejména z obecní zeleně a zahrad v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů pro jednu zakládku, roční množství těchto odpadů zpracovaných v malém zařízení nesmí přesáhnout 150 tun) bez souhlasu příslušného krajského úřadu k provozu těchto zařízení a s jeho provozním řádem podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Tato malá zařízení lze zřídit a provozovat na základě souhlasného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 79 odst. 4 písm. e) zákona o odpadech, v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví a ochranu zdraví zaměstnanců při práci, a dále v souladu s technologickým popisem, kde je uveden způsob biologického zpracování odpadů spolu se základními požadavky na zřízení malého zařízení stanovenými v prováděcí vyhlášce. Jako opatření pro předcházení vzniku odpadů je ustanovením § 10a zákona obci umožněno stanovit ve své samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou obce systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce. Zbytky rostlin se tedy vůbec nestanou odpadem, ale zeleným kompostem, který je následně využit na území obce. Česká republika využila možnosti odložení cílů postupného snižování množství BRKO stanovených Směrnicí o skládkách odpadů o čtyři roky pro ty státy, které v roce 1995 skládkovaly více než 80 % komunálních odpadů. Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství tedy uložilo ve své závazné části snížit množství ukládání biologicky rozložitelných komunálních odpadů na skládky na 75 % celkové hmotnosti v roce 1995 do roku 2010, na 50 % do roku 2013 a na 35 % této hodnoty do roku 2020. 10

Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná Ministerstvo životního prostředí (dále jen „MŽP“) ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví vydalo v září 2008 dlouho očekávanou vyhlášku č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Předpis uvádí seznam bioodpadů využitelných v zařízeních k využívání bioodpadů, stanoví technické a technologické požadavky na kompostárny a bioplynové stanice a upravuje kvalitu výstupů z těchto zařízení, včetně stanovení možností jejich dalšího použití. Výstupy ze zařízení se nově dělí do čtyř skupin podle způsobu jejich využití. Kromě využití výstupů ze zařízení jako hnojiva na zemědělské a lesnické půdy, je možné rekultivační komposty či rekultivační digestáty jasně definované kvality využít jako substráty na povrchu terénu v rekreačních a sportovních zařízeních, v městských parcích, v průmyslových zónách nebo pro rekultivační vrstvy skládek.

4. Metodické návody V prosincovém Věstníku MŽP vyšel nový metodický návod o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, který byl vydán k upřesnění vybraných ustanovení týkajících se bioodpadů ve stávajících právních předpisech. Zejména pak v zákoně o odpadech, ve vyhlášce č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, v zákoně č. 156/1998 Sb., o hnojivech a v nařízení (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Ve vztahu k zákonu o odpadech metodický návod vysvětluje především požadavky na provoz komunitních kompostáren a malých zařízení, a dále vysvětluje některá vybraná ustanovení vyhlášky č. 341/2008 Sb. Příloha č. 2 metodického návodu obsahuje doporučený obsah žádosti o vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností k provozu malého zařízení. Metodický návod dále uvádí požadavky zákona o hnojivech vztahující se k uvádění kompostů a digestátů do oběhu. V neposlední řadě jsou zde uvedeny základní požadavky na provoz zařízení na zpracování bioodpadů v případech, kdy jsou zpracovávány vedlejší živočišné produkty. Ve věstníku MŽP srpen–září byl zveřejněn metodický pokyn sekce ochrany klimatu a ovzduší a sekce technické ochrany životního prostředí k podmínkám schvalování bioplynových stanic (dále jen „BPS“) před uvedením do provozu. Metodický pokyn sjednocuje a standardizuje postup orgánů státní správy a samosprávy, stanovuje pravidla posuzování projektů BPS především z pohledu ochrany ovzduší, značná část je pak věnována problematice potenciálního zápachu z provozu připravovaných BPS. Tento dokument poskytuje soubor podkladů pro hodnocení projektů BPS tak, aby byl již při povolovacím procesu zařízení zabezpečen řádný a dlouhodobě fungující provoz. Jedná se o další nástroj, který zamezí vzniku „černých ovcí" kazících pověst k životnímu prostředí jinak šetrné technologii výroby energie.

5. Stav plnění Plánu odpadového hospodářství ČR Z výsledků hodnocení plánů odpadového hospodářství ČR je zřejmý mírný nárůst BRKO ukládaných na skládky (viz. graf - plnění cílů POH a Směrnice o skládkách odpadů v oblasti BRKO). Je patrné, že ČR se nepodaří splnit cíle stanovené POH, resp. Směrnicí o skládkách odpadů. Tento stav je způsoben zejména tím, že stále existuje dostatek levných skládkovacích kapacit a nedostatek ekonomicky dostupných alternativních kapacit pro zpracování biologicky rozložitelných odpadů. Za neplnění cílů hrozí ČR sankce ze strany EU. Z těchto důvodů je nutné přijmout patřičná legislativní opatření pro odklon těchto odpadů od skládkování.

11

Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná Graf 1: Plnění cílů POH a Směrnice o skládkách odpadů v oblasti BRKO  


   

 
   










































legenda:

rok 1995 – referenční rok roky 2003 – 2007 stav současně ukládaného množství BRKO roky 2010, 2013, 2020 – cílová množství BRKO

5. Připravovaná legislativa Návrh nového zákona o odpadech předpokládá povinnost všech obcí zajistit pětikomoditní oddělený sběr využitelných složek komunálních odpadů (papír, sklo, plast, kovy a nápojové kartony) a od roku 2010 také separovaný sběr biologicky rozložitelných komunálních odpadů rostlinného původu. Povinnost separovaně sbírat bioodpady se nebude vztahovat na ty části obce, kde je zaveden systém komunitního nebo domácího kompostování, do kterého jsou zapojeni občané. Návrh zákona obsahuje mimo jiné také zvýšení poplatků za odpad ukládaný na skládky a měl by tím motivovat původce k dodržování platné hierarchie nakládání s odpady, tedy přednostně odpady materiálově či energeticky využívat před jejich odstraněním. Plánovaná legislativní opatření v oblasti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady spolu s možností získání finanční podpory z Operačního programu Životní prostředí – prioritní osy 4.1 v letech 2007-2013 lze považovat za slibná opatření vedoucí k naplnění cílů Plánu odpadového hospodářství ČR a cílů daných Směrnicí o skládkách.

12

Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart CZ Biom – České sdružení pro biomasu, Bystřická 522/2 140 00 Praha 4; Česká zemědělská univerzita v Praze, Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6; [email protected]

1. Základní možnosti jak nakládat s biologicky rozložitelným odpadem (BRO): Předcházení vzniku (domácí kompostování, komunitní kompostování) + Bioodpad se vůbec nestává odpadem dle zákona, proto se na něj nevztahují předpisy týkající se odpadů + Úspora nákladů na svoz a zpracování - Neřeší větší množství materiálu (městská zeleň, zemědělské a zahradnické odpady) Komunální či průmyslové kompostování + Použitelné od malých kapacit + Snadno zvládnutelné + Relativně nízké investiční náklady + Vysoká flexibilita, možnost diskontinuálního provozu + Vhodné zejména pro materiály rostlinného charakteru - Příjmy pouze za zpracování odpadů + ? za prodej kompostu ? Zpracování v bioplynové stanici + Příjmy za prodej elektřiny a tepla + Vhodné i pro velmi vlhké materiály - Relativně náročné na kontinuální příjem surovin - Složení vstupních surovin lze měnit jen pozvolna a jen do jisté míry (v závislosti na technologii) - Tři měsíce trvá nastartování biologického procesu - Reálné od kapacity cca 10000 tun/rok

2. Anaerobní digesce Anaerobní digesce je mikrobiální přeměna organických látek bez přístupu kyslíku. V přírodě nastává obvykle pod vodní hladinou, na zavodněných rýžových polích, v trávicím traktu živočichů, dále např. v tělese skládky s BRO. Tento proces může při zanedbání péče nastat i v přemokřených kompostech. Původcem tohoto procesu jsou metanogenní bakterie, které navazují na metabolické dráhy jiných mikrob. společenstev. Za nekontrolovaných podmínek, tedy když se bioplyn uvolňuje do atmosféry, je tento proces nežádoucí, neboť metan je plyn zvyšující skleníkový efekt Země, což může vést ke změnám klimatu. Jeli tento proces technologicky zvládnut a vzniklý metan využit např. ke kombinované výrobě elektrické energie a tepla, je tento proces pro ochranu klimatu přínosný, neboť se jedná o obnovitelný zdroj energie.

13

Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart Produktem anaerobní digesce je bioplyn. Můžeme se setkat i s jinými názvy pro tento plyn. Tyto pojmy blíže specifikují bioplyn především podle místa, kde vzniká, např: skládkový plyn, bahenní plyn, kalový plyn. Bioplyn je směs plynů s proměnlivým složením. Složení závisí na prostředí a využívaných substrátech. Jako průměr u bioplynu z bioplynových stanic lze uvést 65 % metan, 30 % oxid uhličitý, 5 % ostatní složky (dusík, vodík, vodní pára, stopy sulfanu).

Technologie bioplynových stanic Chod bioplynové stanice lze popsat na následujícím schématu (obr. 1). V případě, že se v bioplynové stanici zpracovávají také např. kuchyňské odpady, je nutné zajistit jejich dezintegraci (na max. 12 mm) a hygienizaci zahřátím na teplotu 70 °C po dobu minimálně jedné hodiny (vstupní jímka s dezintegrací, hygienizační jednotka). Připravené suroviny či odpady jsou často za použití mezizásobníku dávkovány do reaktoru (někdy zvaný též fermentor), kde dochází k samotné anaerobní digesci. Zde jsou materiály ve formě suspenze udržovány za stálé teploty. V reaktoru dochází právě činností metanogenních bakterií a jiných mikroorganismů k produkci bioplynu. Vzniklý bioplyn je skladován v plynojemu a dále využíván, nejčastěji ve spalovacím motoru s generátorem (kogenerační jednotkou) k výrobě elektrické energie a tepla. Z vyhnilého substrátu vzniká tzv. digestát, který je jako hnojivo využíván nejčastěji aplikací na zemědělskou půdu. Digestát nelze na zemědělskou půdu aplikovat kdykoli. Proto je zpravidla součástí bioplynové stanice také jímka se skladovací kapacitou minimálně 4 měsíce produkce.

Obr. 1: Schéma bioplynové stanice Technologie bioplynových stanic se liší dle vlhkosti materiálu a dle teplotního režimu fermentoru: • Mokrá fermentace - materiál ve fermentoru má cca 12 % sušiny • Suchá fermentace - suchá (25–45 % sušiny), vysokosušinová (nad 45 %), vysokosušinová vsázková technologie (nad 45 %)

14

Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart V praxi je většinou využívána fermentace mokrá. • Mesofilní – teplota cca 35–37 °C • Termofilní – teplota cca 55 °C V termofilním režimu je vyšší náchylnost ke změnám teploty a pochopitelně je také vyšší spotřeba tepla. Naopak termofilní režim přináší vyšší hygienizační účinek samotného procesu, proces také probíhá rychleji a zejména u substrátů s obsahem tuku stoupá jeho rozpustnost a tedy i přístupnost mikroorganismům. Vhodné materiály pro využití v bioplynové stanici: a) fytomasa (siláže, senáže, rostlinné zbytky, energetické plodiny, neprodejná zemědělská produkce) b) výstupy z chovu hospodářských zvířat (kejda, hnůj atd.) c) bioodpady zpracovatelského a potravinářského průmyslu (jatka, mlékárny, cukrovary atd.) d) domovní a komunální bioodpady e) bioodpad ze zahrad a údržby veřejné zeleně (kromě dřeva) f ) zbytky jídelen, restaurací a hotelů g) další odpady (masokostní moučka, kaly apod.) Nevhodné materiály pro využití v bioplynové stanici: h) dřevo, sláma, papír, další lignocelulosové materiály

Tab. 1: Výnos bioplynu u vybraných materiálů

Energetické využití bioplynu Bioplyn, respektive metan (CH4) je energeticky vydatný plyn (34 MJ/m3 = 10 kW/m3). Výhřevnost bioplynu je přímo úměrná obsahu CH4. 1 m3 bioplynu s obsahem 65 % CH4 odpovídá 6 kWhtepelným. Účinnost kogenerační jednotky vyrábějící elektrický proud bývá 30–39 %. Z 1 m3 bioplynu tedy získáme 1,8–2,34 kWh ve formě elektrické energie a stejné množství tepla, zbytek jsou ztráty. Bioplyn může být použit pro kogeneraci elektrické energie a tepla, nebo pro přímé spalování (topení, sušení, chlazení, ohřev užitkové vody apod.). V některých zemích je bioplyn po úpravě zaveden do rozvodné sítě zemního plynu nebo veden na čerpací stanice jako pohonná hmota motorových vozidel.

15

Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart

Využití fermentačního zbytku (digestátu) a) Přímá aplikace na zemědělskou půdu podle zákona o hnojivech č. 156/1998 Sb., podle kterého musí být takovéto hnojivo registrováno (dochází ke změkčení limitů na Zn a Cu). b) Přímá aplikace podle vyhlášky 341/2008 „o bioodpadech“ mimo zemědělskou půdu. c) Využití k výrobě substrátů a kompostů.

Problematika zápachu Možné komplikace a nevoli občanů žijících v blízkosti BPS by mohl vyvolat zápach způsobený BPS. BPS mohou být provozovány i zcela bez zápachu. Zápach může být způsoben: Špatným návrhem technologie: • Navržená kratší doba zdržení materiálů v procesu než je pro jejich kvalitní odbourání potřeba • Špatný návrh receptury • Neuzavřené příjmové jímky • Nevhodně navržený systém míchání • Špatně navržený systém odsávání přes biofiltry Provozní nekázní: • Příjem jiných než uvažovaných materiálů pro fermentaci • Zkrácení doby zdržení, přetížení, vysoká dávka • Nepoužívání fléry nebo jiného způsobu spalování bioplynu (únik BP do vzduchu) • Úniky tekutých materiálů při návozu na BPS • Prodleva při naskladňování surovin Provozními nedostatky: • Špatná manipulace se siláží, široká čelní stěna, nesprávně založená siláž, zbytky siláže v areálu • Zbytky materiálu surovin po areálu • Nevhodná aplikace digestátu, nedostatečná skladovací kapacita • Nedostatečná plocha k aplikaci digestátu (omezující je množství N/ha) Zápachu je možné předejít pečlivým výběrem dodavatele a zejména správným používáním a dodržováním provozní kázně.

3. Podpora využití bioplynu Využití bioplynu je v ČR systematicky podporováno zejména na základě zákona č.180/2005 Sb., (zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů) systémem stanovených výkupních cen nebo systémem tzv. zelených bonusů. Provozovatel BPS musí pro každý kalendářní rok předem vybrat jednu z těchto dvou možností. „Garantovaná“ výkupní cena Elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů energie (OZE), musí být distributorem nebo správcem distribuční soustavy vykoupena za stanovenou cenu. Ceny jsou stanovovány jednou ročně cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a jsou pro zařízení uvedené do provozu v daném roce garantovány po dobu 15 let, cena je samozřejmě každoročně valorizována. Meziročně může výkupní cena klesnout max. o 5 % (rozuměj pro provozy uvedené do provozu následující rok). Garantovaná cena je důležitá pro dlouhodobou jistotu při posouzení ekonomiky připravovaných projektů, jednání o úvěru apod.

16

Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart Zelený bonus Pokud prodejce energie z OZE zvolí tuto variantu, může obchodovat s energií na volném trhu. Distributor je povinen mu uhradit zelený bonus. Na zelený bonus má výrobce elektřiny právo, i když využije elektřinu uvnitř podniku. Výše výkupní ceny i zelených bonusů závisí na tom, jaké suroviny BPS zpracovává. Vyhláška o biomase 482/2005, resp. novela č. 453/2008 určuje tyto kategorie BPS: • AF1: „Zemědělské BPS“ – Zpracovávají více než 50 % sušiny cíleně pěstované biomasy a nezpracovávají žádné odpadní suroviny (Tab. 2) • AF2: „Ostatní, popř. komunální“ bioplynové stanice – nesplňují podmínky AF1

Tab. 2: Suroviny využitelné v BPS kategorie AF1

Tab. 3: Výkupní ceny elektrické energie dle kategorie BPS Dále je výstavba bioplynových stanic podporována formou investičních dotací, např. z operačních programů resortů ministerstev životního prostředí, zemědělství a průmyslu. Podporu na stavbu BPS lze získat např. z Operačního programu Podnikání a inovace, Programu rozvoje venkova nebo z Operačního programu Životní prostředí – prioritní osy 4, oblasti podpory 4.1.

17

Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart Literatura: 1. STRAKA, F. a kol.: Bioplyn – příručka pro výuku, projekci a provoz bioplynových stanic. Gas, Praha 2006. 2. KOTOULOVÁ, Z., VÁŇA J.: Příručka pro nakládání s komunálním bioodpadem. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Českým ekologickým ústavem, Praha, 2001. 3. NOVÁK, P., VÁŇA, J., PÍPAL V. a kol.: Výskyt dominantních zdrojů biologicky rozložitelného odpadu v ČR. Identifikace a popis zásadních původců BRO, trendy vývoje produkce a možnosti alternativního využívání a odstraňování. (zpráva k dílčím výsledkům za rok 2003). Dekont Solid, spol. s r. o., Rudná u Prahy, 2003. 4. FAVONIO, E.: Mechanical-biological Treatment of Municipal Solid Waste. Dostupné z: www.compostnetwork.eu.

18

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová VÚZT, v.v.i., Drnovská 507, 161 01 Praha 6 – Ruzyně; [email protected]; [email protected]

1. Úvod Kompostování je, jako racionální materiálové využití hmoty rostlinného původu, v našich podmínkách na prvním místě v hierarchii optimálního postupu v odpadovém hospodářství při nakládání s již vzniklým biologicky rozložitelným odpadem (bioodpadem, popř. BRO). Současné kapacity kompostáren v naší republice prozatím neumožňují zpracovávat bioodpady v takovém množství, které by bylo zapotřebí, a proto bude v budoucnu nezbytné uvést do provozu nové kompostárny. Uvažuje se o vybudování několika dalších kompostáren s individuální roční kapacitou 20 000 t zpracovaných bioodpadů za rok. Zbývající potřebnou kapacitu by bylo možné pokrýt menšími kompostárnami a kompostovišti s roční individuální kapacitou zpracování od 1 – 10 000 t . r-1, popř. domácím a komunitním kompostováním. Dle výše uvedeného lze předpokládat, že znakem dalšího vývoje v problematice kompostování bude jednoduchá kompostovací jednotka, využívající technologii kompostovaní v pásových hromadách na volné ploše s roční kapacitou kolem 1 500 t . r-1. Uvedený typ kompostárny budou s největší pravděpodobností převážně provozovat zemědělské podniky či farmy, provozovny komunálních služeb v obcích, velká zahradnictví a další podniky, které musejí řešit problematiku zpracování bioodpadů.

2. Podmínky pro optimální průběh kompostovacího procesu Z pohledu ekologického lze říci, že kompostování představuje: • přirozené zpracování bioodpadů, které nevyžaduje žádnou další přídavnou energii, • téměř úplné uzavření koloběhu prvků v přírodě, • možnost doplnění nezastupitelné humusové složky do půdy. Kompostování je člověkem záměrně vyvolaný a řízený intenzivní rozklad BRO. Při tomto procesu organické látky postupně zetlejí do forem vhodných pro přímou aplikaci do půdy jako zdroj hmoty a energie pro růst nových rostlin. Jde o stejný proces, který spontánně probíhá u všech organických odpadů v přírodě. Na tento způsob zpracování bioodpadů je příroda zvyklá a umí ho. Při kompostování jde jen o to bioodpady ve vhodné formě přírodě „podstrčit“ a pak už ji nechat pracovat samotnou; jen se snažit její činnost všemožně podpořit. Z technologického hlediska se rozlišují následující základní způsoby výroby kompostů: • kompostování na volné ploše - kompostování v pásových hromadách, - kompostování v plošných hromadách, • intenzivní kompostování - kompostování v biofermentorech (bioreaktorech), 19

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová - kompostování v boxech nebo žlabech, • kompostování ve vacích, • vermikompostování. Technologie kompostování v pásových hromadách na volné ploše je ideální výchozí technologií pro technologii kontrolovaného mikrobiálního kompostování (v zahraničí označována jako CMC - controlled microbial composting; u nás jako řízené kompostování či rychlokompostování), která umožňuje vysoký stupeň mechanizace a využití vhodné techniky. Omezené prostorové možnosti a zvyšující se množství organických odpadů vhodných ke kompostování vede ke snaze maximálního zefektivnění výroby kompostu. A právě řízené kompostování lze charakterizovat příznivými ekonomickými ukazateli, možností smysluplně zpracovávat bioodpady z vlastní produkce přímo v místě jejich vzniku, obohacováním pozemků o nedostatkovou organickou hmotu a konečně i skutečností, že k jeho realizaci lze využívat techniku malé a střední kategorie. Zejména tato skutečnost umožňuje technologii využívat i při kompostování menších množství BRO, než jaká jsou obvyklá pro velké centrální kompostárny. Hlavní podmínky pro optimalizaci průběhu celého procesu lze shrnout do následujících bodů: • volba správného surovinového složení zakládky kompostu, • sledování procesních podmínek, • využívání zařízení zajišťujících vhodné procesní podmínky. Při dodržování uvedených podmínek lze předpokládat, že se doba zrání kompostu oproti době zrání při živelném průběhu - neřízeném procesu, který trvá 3–6 měsíců a o jehož délce rozhoduje zejména surovinová skladba, homogenita surovin a např. i roční období, výrazně urychlí. Kompostovací proces řízený, kdy je každý zásah přesně načasován a má své opodstatnění, proběhne za dobu 6–8 týdnů.

3. Volba správného surovinového složení zakládky kompostu Pro správné nastartování procesu kompostování jsou důležité zejména dva následující kroky - výběr vhodných vstupních surovin (optimální surovinová skladba) a příprava vstupních surovin.

3.1 Surovinová skladba zakládky kompostu Jedním ze základních předpokladů pro správný průběh kompostování je vhodný výběr surovin do zakládky kompostu. Optimální surovinovou skladbu ovlivňuje celá řada faktorů, přičemž největší význam má správný poměr uhlíku a dusíku (tzv. poměr C : N) a počáteční vlhkost. Existuje několik programů k určení optimálního složení surovinové zakládky, které jsou volně k dispozici například na webových stránkách společnosti Biom (http://www.biom.cz).

3.2 Příprava vstupních surovin Aby bylo možné kompost založit podle receptury optimální surovinové skladby, musí být zpracovávány suroviny, které budou splňovat alespoň základní požadavky kompostování. Proto musí být věnována pozornost přípravě zakládaných surovin, případně i jejich vhodnému uskladnění před samotným založením do kompostovaných hromad. Příprava zahrnuje procesy, které vedou k dosažení optimální velikosti částic, rovnováhy živin a obsahu vlhkosti vstupních surovin v rozmezí 50 až 60 % pro podporu mikrobiální aktivity. Zejména dřevní biomasa, zakládaná do kompostovaných hromad, vyžaduje pro snadnější promíchání a homogenizaci kompostovaných surovin rozmělnění či rozdrcení (jemnou dezintegraci). 20

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová

Pro jemnou dezintegraci obecně platí: • čím menší jsou částice surovin, tím je větší oxidační a styčná plocha a biodegradabilní proces probíhá tím účinněji, • čím surovina lépe degraduje, tím větší mohou být její částice v zakládce, • čím menší částice jsou do zakládky požadovány, tím větší jsou ekonomické náklady na jejich rozmělnění, • je možné ji provádět dvěma typy strojů - drtiči a štěpkovači.

4. Sledování procesních podmínek Zabezpečení optimálních podmínek pro existenci a činnost mikroorganismů je základní podmínkou pro správný průběh kompostovacího procesu a dosažení požadované kvality výsledného produktu. Proto je nutné monitorování aktuálních hodnot fyzikálních, mikrobiologických a chemických vlastností zpracovávaných surovin, popř. kompostu a na základě jejich znalostí včas provádět vhodné zásahy do kompostovacího procesu a zpětnovazebně ho udržovat v optimálních podmínkách. Mezi nejčastěji zjišťované hodnoty patří (viz obr. 1): • měření teploty kompostu, • hodnocení vlhkosti kompostu, • měření obsahu kyslíku v kompostu, • stanovení stability a zralosti kompostu, • mikrobiologické hodnocení kompostu, • chemické a fyzikální hodnocení kompostu.

Obr. 1 Monitorované hodnoty při kompostování

5. Zařízení sloužící k zajištění správných procesních podmínek Využívaná zařízení k zajištění optimálního průběhu kompostovacího procesu musí zejména zajišťovat následující pracovní operace: • provzdušňování a promíchávání kompostu (překopávání kompostu), • úprava vlhkosti kompostu (zvlhčování kompostu), • mikroklima v hromadě (přikrývání kompostu kompostovací plachtou).

5.1 Provzdušňování a promíchávání kompostu – překopávání Překopávání kompostu je nejdůležitější pracovní operací v celém technologickém postupu řízeného kompostování. Jeho účelem je provzdušnit kompost, umožnit přístup vzdušného kyslíku a tím dosáhnout řízení mikrobiální činnosti. Z hlediska dosahované výkonnosti, celkového využití pracovního 21

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová času, kvality práce, ale i prostorových nároků na kompostovací stanoviště, jsou nejvýhodnější překopávače kompostu pracující kontinuálně. Požadavky na konstrukční řešení překopávačů vyplývají zejména z charakteru zpracovávaných surovin a z objemu produkce kompostu. Mezi nejdůležitější požadavky patří: • kvalitní promísení a provzdušnění surovin v celé výšce překopávaného profilu, • nízká pracovní rychlost a možnost její regulace v rozsahu (0,1–2,0) km . h-1, • částečné rozmělnění navezených surovin, • formování překopávaných surovin do hromady rozměrově určeného profilu, • dobrá manévrovatelnost a pojezdové vlastnosti stroje. Jedním z kritérií pro rozdělení překopávačů kompostu je typ pracovního ústrojí. Na obr. 2 jsou znázorněny základní typy. Další typy pracovních ústrojí vznikla jejich kombinací – jde potom o pracovní ústrojí kombinované.

Obr. 2: Typy pracovních ústrojí překopávačů kompostu (1 – rotorové, 2 – rotorové boční, 3 – šnekové, 4 – dopravníkové) Dalším kritériem pro rozdělování překopávačů kompostu je způsob pohonu pojezdového a pracovního ústrojí. Pro jejich pohon je možné buď využívat jako energetický zdroj další prostředek, převážně traktor, popř. nakladač, anebo může mít překopávač kompostu vlastní energetický zdroj pro pojezdové i pracovní ústrojí. Podle toho jsou překopávače kompostu rozdělovány na připojitelné a samojízdné. Na obr. 3 jsou představitelé připojitelných překopávačů kompostu. Jejich společným znakem je pohon pomocí mobilního energetického prostředku (traktor, čelní nakladač).

Obr. 3: Překopávače kompostu připojitelné 22

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová Na obr. 4 jsou představitelé samojízdných překopávačů kompostu. Jde o prostředek mobilní, u kterého je využíván různý druh pohonu. Samojízdný překopávač kompostu je složen z pojezdového ústrojí a překopávacího ústrojí. Pro pohon těchto ústrojí slouží jeden agregát, nebo je pro každé ústrojí agregát samostatný. Samojízdné překopávače spadající do kategorie „malé“ bývají snadno transportovatelné a mají velmi snadnou a pohodlnou obsluhu. Jejich využití bývá spíše pro lehké a středně těžké suroviny. Většina samojízdných překopávačů však spadá do kategorie „velký“ a jsou nabízeny různými zahraničními výrobci v nejrůznějších provedeních. Jejich pořizovací cena je značná, a proto si cestu na náš trh prozatím pouze hledají.

Obrázek 4: Překopávače kompostu samojízdné („malý“/“velký“) Volba překopávače kompostu podle velikosti kompostovací plochy Volba typu pracovního ústrojí, a tím pádem i typu překopávače kompostu, bývá závislá ve velké míře na velikosti objektu kompostárny, resp. na velikosti kompostovací a manipulační plochy. Každý překopávač kompostu má pro své provozování různé požadavky na velikost těchto ploch. Tu ovlivňují požadavky na plochu pro pojezd mezi jednotlivými hromadami, pro otáčení na konci hromady, pro nutné technologické přejezdy a při podélném překopávání hromady prostor pro její posun ve směru podélné osy. Při určování velikosti manipulační plochy je dále nutné zohlednit i objemovou redukci zpracovávaných surovin, která umožňuje sloučení dvou hromad stejného „stáří" do jedné hromady, která bude mít po úpravě optimální šířku a výšku pro práci překopávače kompostu.

5.2 Úprava vlhkosti kompostu Při zakládání a během celé doby zrání patří vlhkost mezi parametry, které velkou měrou ovlivňují zdárný průběh kompostovacího procesu. Jako každý živý organismus, tak i mikroorganismy přítomné v kompostu potřebují určité množství vody. Optimální vlhkost je taková, při níž je 70% pórovitosti kompostu zaplněno vodou. Při nedostatku vlhkosti mikroorganismy zastavují, případně zpomalují svoji činnost, při nadbytečné vlhkosti dochází rychle k nežádoucím hnilobným procesům a k tzv. „zkysnutí“ kompostu. Při zakládání kompostu platí tato zásada: „Jestliže si nejsme jisti optimální vlhkostí kompostu, volíme raději nižší vlhkost, která se snadněji koriguje závlahou kompostu. Vyšší vlhkost kompostu se upravuje mnohem obtížněji“. Nejjednodušší úprava vlhkosti kompostované zakládky je pomocí ručního postřiku hromad hadicí, napojené na rozvod vody či čerpadlo, nebo přímo z mobilní cisterny (obr. 5). Jde však o způsoby

23

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová velmi nepřesné z hlediska dávkování požadovaného množství kapaliny pro optimalizaci průběhu kompostovacího procesu.

Obr. 5: Závlaha z mobilní cisterny na povrch kompostu Vhodnějším řešením je napojení hadice na zavlažovací mobilní zařízení (obr. 6), popř. přímo na pojíždějící překopávač kompostu. Nezbytností obou způsobů je zařízení pro odvinování, resp. navinování hadice během pojezdu zařízení.

Obr. 6: Dávkování kapaliny pomocí mobilního zavlažovacího zařízení Z tohoto důvodu je výhodnější zařízení pro vlhčení kompostu, které je součástí překopávače kompostu (obr. 7). Jedná se o sestavu složenou z přídavné nádrže, která je umístěna přímo na překopávači kompostu, a z aplikačního systému (čerpadlo, rozvody a trysky), kterým je možné dávkovat kapalinu nebo vodu obohacenou různými biotechnologickými přípravky přímo do kompostovacích hromad v průběhu jejich překopávání.

Obr. 7: Přesné dávkovací zařízení pro vlhčení kompostu a aplikaci biotechnologických přípravků agregované s překopávačem kompostu 24

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová

5.3 Přikrývání kompostu kompostovací plachtou (mikroklima v kompostu) Základní vlastností kompostovacích plachet je schopnost zachytit vodu na povrchu pásové hromady kompostu a přitom umožňovat dostatečnou výměnu plynů. Vyplavování kompostu musí být minimalizováno z důvodu ztráty živin a prodyšnost plachty musí zajistit aerobní průběh kompostovacího procesu. Dalším přínosem používání plachet je zrovnoměrnění teplotního pole v celém průřezu pásové hromady, což znamená, že při použití plachty nedochází k intenzivnímu ochlazování povrchu pásové hromady. Plachta musí být také odolná vůči ultrafialovému záření a v neposlední řadě musí zamezit „vysychání“ kompostu (zajištění optimální vlhkosti surovin, založených do kompostu). Pro účely kompostování byla vyvinuta řada speciálních plachet (fólií, geotextilií), určených výhradně k zakrývání hromad kompostu.

6. Linky ke kompostování v pásových hromadách na volné ploše Všechny výše uvedené technické prostředky je výhodné využívat sestavené do kompostovacích linek. Podle používání a agregace jednotlivých strojů lze kompostovací linky rozdělit na: • linky s jedním energetickým zdrojem s řadou připojitelného nářadí, • linky sestavené z jednoúčelových strojů s vlastním pohonem, • linky sestavené v kombinaci předcházejících dvou variant. Na obr. 8 je schéma linky sestavené kombinací linky s jedním energetickým zdrojem s řadou připojitelného nářadí a linky, u níž část operací zajišťují jednoúčelové stroje. Ve schématu je také znázorněna větev – „Řízení kompostovacího procesu“, která symbolizuje nutnost monitorování průběhu kompostovacího procesu. Jak je z obrázku patrno, do linky by mělo být zařazeno i zařízení pro finalizaci hotového produktu – prosévací, popř. separační zařízení, která jsou na některých kompostárnách považována za nezbytná, zejména pokud je uvažováno o prodeji kompostu.

Obr. 8: Schéma kompostovací linky

25

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová

6.1 Prosévací a separační zařízení Prosévací zařízení slouží k úpravě kompostu s vyšším podílem nerozložitelných částic. Kompostárnu je vhodné vybavit prosévacím zařízením s odpovídajícím výkonem, které umožní třídit hotový kompost na dvě i více frakcí určených k expedici nebo dalšímu zpracování v kompostovacím procesu. Separátory se používají zejména při kompostování surovin z odděleného sběru komunálních bioodpadů. Důvodem je množství PVC příměsí a jiných příměsí, které se musí oddělit po prosátí kompostu prosévacím zařízením. To znamená, že nadsítný materiál je dotříděn na kovový odpad, lehké příměsi (PVC apod.), kameny a čistý nadsítný biooodpad. K zajištění operace „prosévání kompostu“ se využívají zařízení (obr. 9), která lze rozdělit do následujících skupin: • vibrační třídiče s rovinným sítem – principem činnosti je přerušovaný posun materiálu ve směru spádnice po šikmo uloženém rovinném sítu. Výhodou je konstrukční jednoduchost, vysoká životnost a malá energetická náročnost. Zařízení mívají výkonnost 5–15 m3. h-1. • rotační třídiče s válcovým sítem – principem činnosti je plynulý posun materiálu vnitřním povrchem rotujícího válcového síta. Hlavní výhodou válcových sít je jejich vysoká výkonnost. rotační rošty – jsou tvořeny soustavou hřídelí, na kterých jsou v pravidelných roztečích umístěny • ocelové nebo pryžové elementy. Hlavní výhodou rotačních roštů je jejich vysoká výkonnost, která je dána dobrou průchodností materiálu přes samočisticí elementy. • třídicí a drticí lopaty – jsou speciální prosévací zařízení, kterými lze nahradit lopatu u čelních nakladačů. S jejich pomocí je možno současně promíchávat a drtit zpracovávané suroviny, prosévat hotový kompost apod.

Obr. 9: Prosévací zařízení (rovinné – vibrační, bubnové – rotační) Podle požadavku budoucího uživatele na vlastnosti finálního produktu se používají síta s různými velikostmi ok (např. 6, 12, 20, 40 mm). Pro použití vhodného typu síta (velikosti ok) je rozhodující vedle požadavku zákazníka na jemnost prosátého kompostu i stupeň biodegradace kompostu. Je známo, že se zvyšujícím se stupněm zetlení stoupá možnost jemnějšího prosetí kompostu. Jednotlivým stupňům zetlení je potom možné přiřadit vhodné síto takto: • čerstvý kompost (II. nebo III. stupeň rozkladu) 0 – 40/50 mm 0 – 15/20 mm • vyzrálý kompost (rostlinný kompost) • kompost určený k výrobě substrátu 0 – 10 mm

26

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová

7. Technika ke sběru a svozu bioodpadů Přednosti bioodpadů, možnost jejich úplné recyklace a opětovného využití, například jako hnojiva, lze využít pouze tehdy, pokud je zajištěna hned na počátku, tedy u zdroje biologického odpadu, jeho kvalitní separace od ostatních druhů odpadů. Systémy odděleného sběru bioodpadů lze rozdělit dle následujících hledisek: Z hlediska sbíraného odpadu: • kombinace kuchyňského a zahradního (ze zeleně) • pouze kuchyňský • pouze zahradní • specifické bioodpady (z živnostenských provozů) Z hlediska technického: • sběrné dvory • velkoobjemové kontejnery • sběrné nádoby na bioodpad (objem 120 l či 240 l) • pytlový způsob • mobilní sběr Z hlediska organizačního: • donáškový/dovozový způsob • odvozný způsob • sběr na prahu/dům od domu Z hlediska frekvence svozu: • intenzivní systém (svoz více než jednou týdně) • standardní (jednou až dvakrát za dva týdny) • extenzivní (méně než jednou za dva týdny)

7.1 Technika ke sběru bioodpadů Ke sběru bioodpadů se používají sběrné nádoby různé velikosti a tvaru (viz obr. 10). Vedle velkoobjemových kontejnerů se využívají zejména nádoby na bioodpad hnědé barvy o objemu 120 l či 240 l, tzv. kompostejnery. Ty jsou určeny výhradně ke shromažďování listí, trávy, plevele, zbytků rostlin, zeminy z květináčů, dřevních štěpků, pilin, hoblin, popele ze dřeva, spadaného ovoce, zbytků ovoce a zeleniny, čajových sáčků, kávové sedliny, skořápek od vajec a podobného materiálu.

Obr. 10: Sběrné nádoby na sběr bioodpadů (velkoobjemový kontejner, kompostejner)

27

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová Díky speciální konstrukci neobtěžuje obsah kompostejneru své okolí zápachem. Stříška ho chrání proti dešti, nádoba je vybavena odpařovacími a větracími otvory. Svislá žebra uvnitř nádoby zabraňují přilepení odpadu na stěny a umožňují cirkulaci vzduchu. Vespod je umístěn odkapávací rošt. Do kompostejneru nepatří zbytky jídel – gastroodpad, dále jedlé oleje, kosti, maso, uhynulá zvířata a biologicky nerozložitelné odpady. Pro vyklápění kompostejneru se využívá obdobného zařízení na sběrných vozech jako u běžných nádob určených ke sběru komunálního odpadu.

7.2 Technika ke svozu bioodpadů Biologicky rozložitelné suroviny mají rozdílné nároky na přepravní techniku v důsledku svých specifických fyzikálních vlastností (objemová hmotnost, vlhkost, geometrický tvar částic apod.). Tato skutečnost se zásadně promítá do využití užitečné hmotnosti dopravního prostředku – z důvodu nejvyššího využití ložného prostoru dopravního prostředku je nutné výběru jeho typu a provedení věnovat zvýšenou pozornost. V komunální sféře má vyšší podíl doprava na krátké vzdálenosti, kde se více uplatňují maloobjemové dopravní prostředky nebo různé typy přívěsů. Při dopravě BRO na delší vzdálenosti je z ekonomického hlediska výhodnější využít samojízdné velkokapacitní dopravní prostředky (na automobilových podvozcích). Ke svozu bioodpadů lze využít vozidla nejrůznějších parametrů – od motocyklů, tříkolek až po klasická nákladní vozidla. Všechna tato vozidla sloužící ke svozu bioodpadů se většinou liší od ostatních provedením nástavby, která bývá vodotěsná (vzhledem ke vzniku biošťáv) a bývají vybavena různými typy převracečů sběrných nádob. Častou funkcí velkých zařízení ke svozu bioodpadu bývá funkce stlačování (lisování). Na obr. 11 lze vidět vozidla určená ke svozu bioodpadů, spadající do kategorie střední, resp. velká, která jsou vybavena speciálními zařízeními (vysavač bioodpadů, resp. lisovací zařízení bioodpadu).

Obr. 11: Vozidla sloužící ke svozu bioodpadu

8. Závěr Problematika zpracování zbytkové biomasy (bioodpadů) ze zemědělství, z extenzívně využívaných ploch, ploch městské zeleně, ale např. i z rekreačních ploch, je v současné době velice aktuální. Nejvhodnějším a ekonomicky nejpřijatelnějším způsobem zpracování těchto bioodpadů je jejich přeměna na humusové zeminy - komposty. Lze předpokládat, že „kompostárenství“ se bude v ČR nadále vyvíjet, podobně jako je tomu v jiných vyspělých evropských státech.

28

Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová Pozn.: Některé poznatky uvedené v tomto příspěvku byly získány při řešení výzkumného projektu č. QH81200 s názvem „Optimalizace vodního režimu v krajině a zvýšení retenční schopnosti krajiny uplatněním kompostů z biologicky rozložitelných odpadů na orné půdě i trvalých travních porostech“, který je podporovaný Národní agenturou pro zemědělský výzkum při MZe ČR.

Literatura: 1. GROUDA, B.: Technika zpracování odpadů. Skripta MZLU v Brně, 260 s., první vydání 1995, č. publ.1489, ISBN 80-7157-164-4. 2. JELÍNEK, A. a kol.: Malá mechanizace. AGROSPOJ, Zemědělská knižnice Agrospoje – semafor na křižovatce Vašich cest a plánů, Praha 2000. 3. PLÍVA, P., ALTMANN, V., JELÍNEK, A., KOLLÁROVÁ, M., STOLAŘOVÁ, M.: Technika pro kompostování v pásových hromadách. [Techniques for composting in belt heaps]. Praha: VÚZT, 2005, č. 1, 72 s. ISBN: 80-86884-02-3. 4. PLÍVA, P. a kol.: Zakládání, průběh a řízení kompostovacího procesu. [Foundation, course and control of composting proces]. Praha: VÚZT 2006, č. 1, 65 s., ISBN: 80-86884-11-2. 5. PLÍVA, P., JELÍNEK, A.: Vliv kvality prosetí a formy expedice kompostu na zlepšení jeho prodejnosti. Odpadové fórum, 2006, č. 4/2006, s. 16 – 18. ISSN 1212-7779. 6. PLÍVA, P. a kol.: Strojní vybavení kompostovací linky. Praha: VÚZT 2008, Metodika pro praxi, 16 s., ISBN: 978-80-86884-33-2. 7. VÁŇA, J.: Kompostování bioodpadu. In: Váňa J., Balík J., Tlustoš P.: Pevné odpady (učebnice), ZU Praha 6, 2004.

29

Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho! Tomáš Hodek Ekodomov, o.s., V Podbabě 29b, 160 00 Praha 6; [email protected] Informační a osvětová kampaň „Dejte šanci bioodpadu!“ je zacílena na odbornou i laickou veřejnost, neboť problematika biologicky rozložitelných odpadů je komplexní problém integrující nejen problematiku odpadů a ekologie, ale i prvky sociální a kulturní. Málokdo si nyní uvědomuje dopady, které úbytek organické hmoty v půdě způsobuje pro globální environmentální problémy na naší planetě.

1. Zahajme globální ochlazování! V současné době ve světě, ale bohužel i v České republice, stále dochází k erozi půd, úbytku organické hmoty a ke ztrátě humusu, který má pro kvalitu půdy zásadní význam. Organická hmota má příznivý vliv na intenzivní rozvoj biologické činnosti v půdě, urychluje mobilitu živin, zejména fosforu, draslíku, hořčíku, zvyšuje jejich uvolňování z pevnějších vazeb, významně podporuje mineralizaci organických látek a tvorbu humusu1. Humus si lze představit jako houbovitou hmotu, která - díky své složité pórovité struktuře - má schopnost zadržovat vodu, vázat na sebe živiny včetně případných toxických látek a vyrovnávat pH. Humus a ostatní půdní organická hmota zvyšují kyprost i soudržnost půdy a optimalizují její osídlení mikroorganismy. Pokud v půdě ubývá humus, půda ztrácí schopnost zadržovat vodu a živiny. Absence humusu a organických látek v půdě je pro kvalitu výživy rostlin zcela zásadní, přesto se doposud nikterak nesleduje, zda subjekty hospodařící s půdou dbají na udržování a obnovu humusu a organické hmoty v půdě. Tato skutečnost je o to více alarmující, pokud si uvědomíme všechny souvislosti, které s úbytkem humusu a organické hmoty souvisejí.

Zemědělci dostávají dotace na znečišťování krajiny. Stávající systém zemědělských dotací nezohledňuje, jak se zemědělec stará o kvalitu půdy. Díky ceně a jednoduchosti aplikace většina konvenčních zemědělců užívá průmyslová anorganická hnojiva a nestará se o množství organické hmoty a humusu v půdě. Přitom bez humusu v půdě je hnojení anorganickými hnojivy pro rostliny vysoce neefektivní. Spotřeba anorganických hnojiv sice po roce 1989 v ČR prudce klesla, v posledních letech však dochází k opětovnému nárůstu, a to především u dusíkatých hnojiv2. Při nedostatku humusu v půdě nejsou látky obsažené v anorganických hnojivech v půdě dostatečně vázány a při dešti dochází k jejich vyplavování do povrchových a spodních vod. Hnojiva spláchnutá z polí pak způsobují zarůstání vodních ploch řasami a sinicemi, které připravují vodní živočichy o kyslík ve vodě a omezují využití postižených vodních ploch ke koupání. Oslabené rostliny jsou náchylnější na výskyt škůdců a chorob. Rostliny je nutné více ošetřovat postřiky, které jsou opět z půdy splachovány do vodních toků. Dochází tak k utrácení veřejných prostředků na znečišťování životního prostředí, kterému by šlo předejít aplikací organických hnojiv, zejména kompostu, který je bohatý na humus. Je však nezbytné, aby se odpovědná ministerstva zemědělství a životního prostředí zajímala, za co jsou veřejné prostředky utráceny. O komposty konvenční zemědělci nemají zájem z důvodu jejich ceny, a ekologičtí zemědělci zase tvrdí, že kompost z potravin vyprodukovaných v konvenčním zemědělství je plný jedů a konzervantů To jsme na tom opravdu tak špatně, že zbytky naší potravy jsou pro rostliny a půdu toxické? 30

Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho! Tomáš Hodek

Voda boří domy, ale ve studnách chybí. Absence humusu a organické hmoty v půdě ovlivňuje vysychání krajiny, ale i povodně. Pokud se voda nemá kde zachytit, z půdy odtéká a půda ztrácí vlhkost. Při přívalovém dešti dochází ke zvodnění povrchové části půdy a na povrch jsou vyluhovány jemné jílové částice, které vytvářejí vrstvu ztěžující další průsak vody. Vyschlá půda pak funguje jako stanová celta. Pokud je půda suchá, povrchové pnutí vody drží kapky vody vcelku a kapky klouzají dolů, aniž by prošly porézním povrchem. Rostliny tak trpí nedostatkem vláhy, klesá hladina podzemní vody a studně vysychají. I krátkodobý přívalový déšť pak přinese ničivou povodeň a půda pod povrchem zůstane vyprahlá a suchá. Toto jsou stinné stránky intenzifikace zemědělské výroby s rozoranými mezemi a obřími lány, využívání průmyslových anorganických hnojiv a odvodňování krajiny napřímenými vodními toky. Jen v České republice bylo odvodněno 1.081.836 ha (25,4 %) zemědělské půdy a 72,2 % zorněno. Z 90.959 km vodních toků bylo v ČR upraveno 36.527 km (40,2 %) a délka toků tu byla v minulém století zkrácena o jednu třetinu!3 Situace je dále zhoršována budováním odvodněných zpevněných ploch. Například jen za rok 2006 přibylo v ČR 117 ha zastavěné plochy4. Pokud má půda dostatek organické hmoty a dokáže si udržet vlhkost, naváže voda v kapilárách dešťové kapky a voda se začne rychle vsakovat. Voda zůstává v půdě a krátké přívalové deště se na zvýšení hladiny vodních toků prakticky neprojeví. Kompostováním a aplikací kompostu tak předcházíme vysychání půdy i povodním.

Suchý ručník hlavu neochladí, stejně tak odvodněná krajina bez organické hmoty nemůže plnit termoregulační funkce krajiny. Při dostatečné vlhkosti v půdě dochází v letních slunečných dnech k odparu vody a půda funguje jako mokrý ručník na hlavě, kterou si chceme ochladit. Chlazení probíhá výdejem energie na změnu skupenství z vody na vodní páru (na odpaření 1 kg vody se spotřebuje 2442 kJ). Rostliny pro své přežití mají vypracovaný systém termoregulace, kdy otvíráním a zavíráním buněčných pórů se reguluje odpar, kterému u rostlin říkáme transpirace. Ve dne tak rostliny sebe i své okolí ochlazují odparem a nasycují vzduch vodní párou, která v noci kondenzuje a navrací se z části zpět do půdy. Při kondenzaci se uvolňuje teplo, které opět omezuje teplotní výkyvy. V důsledku transpirace je cyklus tepla stabilizován natolik, že v mírném pásmu ve vegetační sezóně většinou probíhá v úzkém rozmezí teplot přízemní vrstvy vzduchu 5 až 25 °C a povrchové vrstvy půdy 5 až 15 °C.3 Pokud v půdě není dostatek vody, rostliny nejsou schopny realizovat transpirační funkce a dochází k přehřívání krajiny energií slunce, která po celý den dodává 1,4 kW/m2. Zvyšují se extrémní teplotní rozdíly, které dávají do pohybu vzdušné proudy způsobující bouře, větrné smršti a přívalové deště. S extrémními vedry tak přicházejí i extrémní záplavy a uragány, které způsobují nedozírné hospodářské škody a ztráty na životech. Přívalové deště rovněž odplavují ornici s organickou hmotou, retence půdy dále klesá a situace v krajině se dále zhoršuje. Doplňováním humusu a organické hmoty do půdy tak můžeme předcházet extrémním klimatickým jevům. Z hlediska globálního oteplování je pak ztráta klimatizační schopnosti krajiny stejně aktuálním problémem jako jsou emise skleníkových plynů.

Potopíme Holandsko nebo vrátíme humus půdě? Voda, která není absorbovaná humusem v půdě, odtéká. Zvláště větší přívaly vody, které mají větší kinetickou energii, strhávají s sebou vše, co jim stojí v cestě. U obnažené půdy na polích, v místech, kde orba nerespektuje tvar terénu, se vytvářejí erozní rýhy a dochází k plošnému smývání ornice. Podle údajů MŽP je více než polovina zemědělské půdy v ČR ohrožena vodní erozí, kdy při extrémním ohrožení můžeme erozí přicházet až o 7,5 t půdy na hektar. Celkový roční transport splavenin byl v roce 1974 je na celém světě odhadnut na 18,29 miliard tun materiálu ročně5 a v současné době dosahuje 25–50 miliard tun6. Pokud budeme předpokládat střední hodnotu 37,5 miliardy tun erodovaného materiálu ročně 31

Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho! Tomáš Hodek při objemové hmotnosti 1,5 t/m3 a budeme předpokládat, že pouhé 1 % erodovaného materiálu se dostane do moří a oceánů, kde celkový objem vody činí7 1 338 milionů km3, pak toto množství znamená roční nárůst hladiny moří a oceánů o cca 0,7 mm za rok. Hladinu moří a oceánů tedy neovlivňuje jen tání ledovců, ale i náš způsob hospodaření v krajině. Navracením organické hmoty do půdy tedy předcházíme degradaci půd, zvyšujeme kvalitu a produkci potravin a přispíváme k řešení globálních ekologických problémů této planety.

2. Dejme šanci bioodpadu! Můžeme ovlivnit množství organické hmoty a humusu v půdě? Tato provokativní otázka byla zvolena záměrně, neboť humus v půdě může doplnit kompost, kterého je již dnes v kompostárnách přebytek, poptávka po jeho využití v zemědělství je však minimální. Chov zemědělských zvířat poklesl a řada zemědělských podniků se dnes zabývá výhradně rostlinnou produkcí. Nedodržování osevních postupů a absence organických hnojiv z vlastní produkce vede k úbytku humusu a organické hmoty v půdě. Na druhé straně je na skládky každý rok ukládáno 2,5 milionu tun směsných komunálních odpadů, z toho přibližně 40 % tvoří biologicky rozložitelné komunální odpady (BRKO). Na skládkách se z těchto odpadů tvoří skládkové plyny, které zapáchají a negativně ovlivňují skleníkový efekt. Bioodpady ukládané na skládky ve směsném komunálním odpadu přitom mohou být vytříděny a využity k výrobě bioplynu a elektrické energie nebo mohou být využity k výrobě kompostu. Komunální odpad je tedy významným zdrojem organické hmoty, podmínkou však je, že z něho bude vytříděn bioodpad a o vyrobený kompost bude zájem. Za tímto účelem je proto nutné realizovat systematickou osvětu, která povede k vyšší odpovědnosti každého z nás za spoluutváření životního prostředí, ve kterém žijeme. Podpora individuálního kompostování se vyplatí. Nejlevnější a nejjednodušší formou získání kompostu je podpora domácího a komunitního kompostování. Důležité je nezapomínat, že domácí a komunitní kompostování je nástrojem k předcházení vzniku komunálního odpadu. Pokud bioodpad vytříděný v domácnosti občan uloží na vlastní kompost nebo do společného komunitního kompostéru, nemá tedy v úmyslu se vytříděného „materiálu“ zbavit, tak se bioodpad bioodpadem vůbec nestane a je od začátku považován za organický materiál ke kompostování. Z pohledu obce v těchto domácnostech či firmách žádný bioodpad nevzniká a nevztahuje se proto na něj ani zákon o odpadech. Dále je nutné odlišit komunitní kompostování občany a komunitní kompostování obce. Komunitní kompostování občany je spontánní aktivitou skupiny občanů, případně firmy či firem, které se rozhodly odpovědně řešit problematiku vlastních bioodpadů vznikajících v domácnosti či ve firmách a nejsou podnikatelským odpadem ani odpadem z výroby. Bioodpad přeměňovaný na materiál ke komunitnímu kompostování občany pochází od fyzických nepodnikajících osob z domácností či od zaměstnanců ve firmách. Veškeré činnosti a materiálové náklady realizuje komunita za své soukromé prostředky. Kompostování může probíhat na sídlišti, ve vnitroblocích činžovních domů nebo v zahrádkářské kolonii. Jediným omezením je souhlas majitele pozemku s umístěním kompostéru. Pokud občané kompost neprodávají a využijí jej výhradně pro potřeby komunity, není pro takovéto kompostování žádné další omezení. Z norem, na které se lze odvolat, platí občanský zákoník a normy o ochraně vod a ovzduší apod., podle kterých se kompostující komunita musí chovat tak, aby nikoho neomezovala, neohrožovala, neobtěžovala atd. Jedná se zde tedy o výhradní občanskou aktivitu, kterou si organizuje sama občanská komunita. Pro podporu komunitního kompostování občany je Ekodomov akreditován Ministerstvem vnitra (MV) pro realizaci dobrovolnické služby v souladu se zákonem o dobrovolnické službě. Proškolení dobrovol-

32

Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho! Tomáš Hodek níci získají certifikát Mistr nulového odpadu (MNO). Následně mají možnost s Ekodomovem jako vysílající organizací nebo s jiným subjektem (například městským úřadem či ekocentrem) jako přijímající organizací uzavřít smlouvu o výkonu dobrovolnické služby MNO. Jednou z náplní práce dobrovolníků MNO je péče o komunitní kompostéry. Ekodomov realizoval nebo pomohl k realizaci více než deseti komunitních kompostérů v ČR (Chrudim, Praha, Karlovy Vary, Kutná Hora...) a v současné době se připravuje instalace dalších 20 kompostérů. Termín realizace dalšího školení pro dobrovolníky MNO je stanoven na 19.-21. 6. 2009. Školení je zdarma a zájemci se mohou přihlásit přes www.biosance.cz nebo na stránkách www.ekodomov.cz, kde pod záložkou „Naše činnost“, v sekci pro MNO, najdou přihlašovací formulář.

Komunitní kompostování obce rovněž slouží jako nástroj k předcházení vzniku odpadů, nejedná se však o spontánní aktivitu občanů, ale o činnosti organizované obcí. Komunitní obecní kompostování se nezřizuje ve smyslu zákona o odpadech a není tedy zařízením pro nakládání s odpady ve smyslu § 14. Při kompostování proto není nutné vést evidenci použitých materiálů a povinnosti vyplývající ze zákona o odpadech se na toto kompostování nevztahují. Tímto způsobem lze zpracovat pouze rostlinné zbytky z údržby zeleně a zahrad na území obce. Produktem obecního komunitního kompostování je výhradně zelený kompost, který může být využit k údržbě a obnově veřejné zeleně obce. Využití zeleného kompostu je možné pouze za splnění podmínek stanovených zvláštními právními předpisy (zákon o hnojivech). Především je nutné provést registraci u ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) a splnit všechny požadavky, které ze zákona o hnojivech a jeho prováděcích právních předpisů vyplývají. Systém komunitního kompostování obce musí být upraven vyhláškou, v tomto se významně liší od komunitního kompostování občany. Dobrým příkladem je komunitní kompostování v Hradci Králové, kde se již řadu let úspěšně realizuje. Komunitní obecní kompostování obce je z hlediska investičních nákladů úsporné, investovat je třeba především do osvěty a informovanosti obyvatel.

Veřejnost neví, co jsou bioodpady, proč by je měla třídit a jak s nimi naložit. Tuto skutečnost prokázal výzkum realizovaný prostřednictvím společnosti Factum Invenio. Průzkum zjišťoval postoj veřejnosti k třídění bioodpadů v domácnostech. Základní otázka zněla: “Třídíte bioodpady ve Vaší domácnosti?” Dotazován byl reprezentativní vzorek 1113 obyvatel. K našemu překvapení 56,7 % respondentů na otázku odpovědělo “Ano”, a to přibližně stejnou měrou všechny cílové skupiny. Výraznější rozdíl byl pouze u členění podle velikosti místa bydliště. Zatímco u velikosti bydliště 5000–19 999 obyvatel byla frekvence odpovědí “Ano” okolo 65,7 %, u bydlišť 100 000 obyvatel a více byla již jen 36,1 %. Ve výzkumu se tak projevila omezená možnost domácího kompostování v bytových domech ve velkých městech. Vzhledem ke zkušenostem, které máme z realizace osvěty veřejnosti, jsme vyhodnotili, že otázka nebyla zcela správně položena a výsledky jsou zkreslené. Rozhodli jsme se proto výzkum zopakovat s nově položenou otázkou. „Dáváte na stranu (třídíte) ve Vaší domácnosti kuchyňské a rostlinné zbytky jako jsou natě, slupky, ohryzky a ostatní rostlinné zbytky pro jejich další využití?“ „Ano“ odpovědělo 44,2 % a „Ne“ 55,8 %. Rozdíl mezi výsledky odpovědí na první původní a na druhou opravnou otázku je dle naší interpretace způsoben osvětovou reklamou společnosti Eko-kom, která z třídění odpadů udělala společenskou konvenci, řada občanů na otázku: “Třídíte odpady?” automaticky odpovídá: “Třídím!”, byť by třídila pouze papír, který nakonec pálí v kamnech. Z nové otázky jsme proto vypustili slova “třídíte” a “bioodpady”, abychom eliminovali část populace, která pojem “odpad” a “bioodpad” není schopna rozlišit a reaguje v souladu se společenskou konvencí.

33

Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho! Tomáš Hodek Nepřesná formulace první otázky nám poukázala na dva zajímavé a důležité aspekty: • Na první nepřesně položenou otázku “Ano” odpovídali v přibližně stejném procentu muži i ženy bez rozdílu věku a vzdělání. Lze z toho tedy vyvodit, že vliv společenské konvence je u všech skupin obyvatel přibližně stejný. • Realizace osvětové reklamy má výrazný vliv na postoje a společenské konvence, a má proto smysl takovouto reklamu dělat. Ve výzkumu jsme se dále zaměřili na analýzu odpovědí “Ne”, kde jsme zkoumali důvody, proč občané v domácnostech oddělený sběr bioodpadů neprovádějí. Dotazování bylo vedeno tak, aby postihlo jak potenciální účast na systému odděleného sběru bioodpadů, tak ochotu respondentů kompostovat. Zde je pro nás zajímavým zjištěním, že 58,3 % respondentů, kteří netřídí bioodpad, nevědí, proč by bioodpad měli třídit, nebo nevědí, co s bioodpadem udělat. Dalším zajímavým výsledkem je, že pouze 8,2 % respondentů uvedlo, že nechce kompostovat. 25,1 % respondentů nemá kde kompostovat nebo je pro ně kompostování složité. Z respondentů, kteří bioodpad doposud netřídí, lze tedy osvětou pozitivně ovlivnit 83,4 %. Z výsledků šetření vyplývá, že realizace osvěty zaměřené na přínosy odděleného sběru bioodpadů, možnosti nakládání s bioodpady a podporu domácího a komunitního kompostování má smysl a může přinést rychlý a výrazný efekt. Z celkové populace může osvěta výrazně ovlivnit 55,8 % obyvatel. S ohledem na skutečnost, že naprostá většina respondentů myšlenku domácího a komunitního kompostování s různými výhradami přijímá, jeví se snížení množství BRKO v SKO o 10 % do roku 2010 jako realizovatelné. Občané tak svépomocí mohou ze skládek odklonit a zpracovat více než 100 000 tun bioodpadu, které mohou být navráceny do půdy ve formě kompostu. Při průměrné ceně skládkovného 2 000,-Kč/tuna lze takto uspořit jen na skládkovném 20 milionů Kč ročně. Při započítání ceny svozu bude úspora již přibližně dvojnásobná, a to zde nejsou započítány externality související s opotřebením silnic, emisemi z výfukových plynů, hlukem apod. Města a obce v ČR tak mohou uspořit ročně cca 40 mil. Kč. Jediná nezbytná investice je zde investice do osvěty. Ekodomov za tímto účelem vytvořil webové stránky www.biosance.cz, kam soustředí nezbytné informace o problematice nakládání s bioodpady. Stránky vycházejí ze skutečnosti, že dnes může kompostovat každý bez ohledu, zda bydlí v rodinném domě se zahradou nebo v paneláku na sídlišti. Rozdíl je pouze v technice a prostředcích, které ke kompostování používá.

Jednotná celonárodní osvěta je účinná. Účinnost byla prokázána v kampaních, které realizovala a realizuje obalová společnost Eko-kom a v jejímž důsledku se v ČR rozhýbalo třídění odpadů. Prostředky na osvětovou reklamu Eko-kom získává z poplatků od výrobních firem za zajištění zpětného odběru obalů v souladu se zákonem o obalech. V současné době není v ČR vytvořen jednotný systém, který by umožňoval efektivně generovat prostředky na realizaci osvěty v oblasti bioodpadů, podobně jako je tomu v případě zpětného odběru obalů. Ekodomov se proto snaží prostředky získávat z celonárodních i regionálních grantů a výběrových řízení, zároveň se snaží oslovovat kraje, aby do osvěty investovaly. Osvětová kampaň „Dejte šanci bioodpadu!“ se realizuje s grantovou podporu Státního fondu životního prostředí (SFŽP), dále se řeší jako zakázka od Ministerstva životního prostředí (MŽP), kterou Ekodomov vyhrál v rámci realizace "Informační a technické podpory zavádění separovaného sběru biologicky rozložitelných odpadů a výstavby zařízení pro využití biologicky rozložitelných odpadů pro zajištění řádné implementace Operačního programu Životní prostředí - prioritní osy 4.1." Kampaň dále rozšířily prostředky MVna rozvoj dobrovolnické služby, grant Ústeckého kraje a grant Magistrátu hlavního města Praha (MHMP). Veškeré prostředky byly kumulovány a byla z nich sestavena jednotná osvětová kampaň. Ekodomov postupně získával pro

34

Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho! Tomáš Hodek kampaň mediální partnery: Českou televizi, Český rozhlas, Euro AWK, časopisy Květy, Zahrádkář, Fajn život a www.tvujdum.cz. Kampaň dále podpořily firmy Bosch a Countrylife hodnotnými cenami pro soutěž Miss kompost. V Praze nad kampaní převzal záštitu radní Petr Štěpánek. O další rozšíření podpory kampaně v krajích jsou žádáni hejtmani jednotlivých krajů, doufáme že nabízenou příležitost využijí. Kampaň „Dejte šanci bioodpadu!“ kombinuje standardní reklamní prostředky (TV spoty, venkovní reklama, citylights, internet) s osvětovými a výchovnými programy (informační akce pro veřejnost, výukové programy ve školách, které jsou realizovány prostřednictvím regionálních center a Sítě středisek ekologické výchovy Pavučina, www.pavucina-sev.cz). Hlavním informačním centrem kampaně jsou internetové stránky www.biosance.cz. Součástí kampaně je i infostan pro veřejnost s interaktivními hrami pro děti a informacemi na téma separace bioodpadů a kompostování pro dospělé. Na podporu rozvoje domácího a komunitního kompostování Ekodomov vyhlásil soutěž kompostů Miss kompost 2009. Do klání Miss kompost se může přihlásit každý, kdo kompostuje pro svoji vlastní potřebu. Na vítěze čekají hodnotné ceny jako je revoluční tichý zahradní drtič od firmy Bosch, dárkové balíčky od firmy Countrylife, kompostovatelné sáčky a koše na bioodpad od firmy HBABio a další ceny. Součástí kampaně je i putovní výstava „Miss kompost a Nulový odpad“. Výstava nenásilnou a zábavnou formou prezentuje možnosti separace a využití bioodpadů v obcích. Jednou z hlavních součástí kampaně je podpora čerpání finančních prostředků z Operačního programu Životní prostředí na výstavbu zařízení a budování systémů nakládání s bioodpady, která se realizuje formou seminářů v pěti městech ČR. Více informací o kampani “Dejte šanci bioodpadu!”, o seminářích a registraci do soutěže Miss kompost naleznete na internetových stránkách www.biosance.cz.

35

Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho! Tomáš Hodek Literatura: 1. SYROVÝ, V. a kol.: Regulační funkce humusu v půdním systému. VÝZKZ VI-4-16-11, Praha, Výzkumný ústav pro zúrodňování půd, 1985. 2. AUTORSKÝ KOLEKTIV CENIA: Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989. Praha, Cenia, 2008. 3. SYROVÁTKA, O., ŠÍR, M., TESAŘ, M.: Změna přístupů ke krajině - podmínka udržitelného rozvoje. Text byl v roce 2001 přednesen na konferenci "Tvář krajiny - krajina domova" 23. prosince 2002. Dostupný z: http://www.jeseniky.ecn.cz/Herminovy/Studie/Syrovatka.htm 4. Statistivká ročenka životního prostředí České republiky 2007, Půda a horninové prostředí. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSFMVTMNS/$FILE/ kap_b3.pdf 5. BOGÁRDI, J.: Sediment transport in alluvial streams. Akdémiai Kiadó, Budapest 1974 6. JANEČEK, M. a kol.: Ochrana zemědělské půdy před erozí. ISV nakladatelství, Praha 2005 7. SCHNEIDER, S. H.: Water resources. In: Encyclopedia of Climate and Weather, Oxford University Press, New York, vol. 2, pp.817-823. Dostupné z: http://ga.water.usgs.gov/edu/ watercycleczech.html#oceans

36

Dejte šanci OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

bioodpadu! EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

Evropský fond pro regionální rozvoj

vzduch a přírodu

OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

Evropský fond pro regionální rozvoj

vzduch a přírodu

OPERAČNÍ PROGRAM

OPERAČNÍ PROGRAM

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

EVROPSKÁ UNIE

Pro

Fond soudržnosti

vzduch a přírodu

Fond soudržnosti

vzd

Sborník přednášek k seminářům „Dejte šanci bioodpadu – získejte finanční prostředky z OPŽP“ Sborník byl financován z prioritní osy 8 OPŽP – z Fondu soudr žnos ti

OPERAČNÍ PROGRAM

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Evropský fond pro regionální rozvoj

vzduch a přírodu

OPERAČNÍ PROGRAM

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Evropský fond pro regionální rozvoj

vzduch a přírodu

OPERAČNÍ PROGRAM

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Fond soudržnosti

vzduch a přírodu

w w w. b i o s a n c e .c z Další aktivity kampaně realizují medialní partneři:

SLAVÍME 175 LET ZALOŽENO J. K. TYLEM V ROCE 1834