Dech Vánoc. farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína. prosinec 2010

farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína

Dech Vánoc P.Karel J.Dvořák

V noci svaté, láskou vzňaté v třpytném jase přišly zase s vřelým přáním dobra všem Vánoce v tu naši zem.

Sláva Bohu na výsostech od oltáře z chóru po stech ozvěna zní v zápětí při vánoční Oběti. Povzbuď sebe, Kristus z nebe dnes se zrodí na oltáři, v Přijímání v srdéčkách, jako kdysi v jesličkách. Vstaňme, pojďme v zbožném dojmě uvítati Syna s Máti v chrámě, v našem Betlémě, kde dech Vánoc najdeme.

5

prosinec 2010

Zvonek jásá, z vížky hlásá radost, štestí, milé zvěsti; kostel září, kyne vstříc, půlnoc jasní tmavou líc.

duchovní slovo ...

Obsah duchovní slovo ...

2

představujeme ...

3

Obyčejný člověk.

3

Pokusme se pomoci nemocným

7

Pozvání do Betléma a jiné povídání

10

Tříkrálová sbírka opět za dveřmi

14

napsali jste nám ...

16

Putování do Compostely. z naší knihovny

16 18

Vánoční tajemství

18

Být otcem

18

Síla manželčiny modlitby

18

výzva ...

19

ve zkratce z farností ...

19

bohoslužby o Vánocích roku 2010-2011 20 příležitost ke sv. smíření před Vánocemi 2010-2011 20

číslo 5/2010

vychází 12.12.2010

Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707 698, e-mail: farnost.nj@cs-net web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240 e-mail: [email protected] NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.

Co nás napadne, když slyšíme slůvko Vánoce? Jsem přesvědčen, že pro mnohé z nás věřících narození Ježíše Krista, Betlém se Svatou rodinou, koledy, neopakovatelná atmosféra nabitá Boží láskou a teplem domova, štědrovečerní večeře, půlnoční mše svatá, ale také setkání se svými nejbližšími – rodiči, dětmi, známými, přáteli i se samotným Bohem. Ale možná někoho napadne pouze jedno jediné slůvko spojené s Vánocemi, a to slůvko OBDAROVÁNÍ. Vánoce mají svůj kořen v obdarování narozením jediného Syna – Ježíše nebeským Otcem. Tato skutečnost se vždy stala inspirací k tomu, že my lidé jsme také chtěli obdarovat a zároveň být obdarováni. Děti tuto skutečnost prožívají nejintenzívněji. Hlavně když věří, že dárky, které naleznou pod stromečkem, jsou od Ježíše. Škoda, že nám to nezůstalo. Vždyť ve skutečnosti vše, čím jsme obdarováni o Vánocích, má svůj původ v Bohu. On je dárce našeho života, zdraví, lásky, pokoje, hmotných jistot i duchovního obohacení. Nenalezneme žádnou věc na světě, která by neměla původ v Něm. Jedinou věcí, která je zcela naše, jsou naše hříchy. Těmi nás Bůh neobdaroval. Pro ně jsme se rozhodli sami. A přesto jsou Vánoce svátky, ve kterých nás Bůh vybízí, abychom mu své hříchy darovali. Ježíš se proto narodil, aby vzal na sebe hříchy každého z nás. On svým narozením naše hříchy zahladil svou smrtí a ponořil do nekonečné lásky božího milosrdenství. Nebojme se opět před letošními Vánocemi přistoupit k sv. smíření a v ní dát své hříchy Ježíši. Dovolme mu, aby je ponořil do svého nekonečného milosrdenství. S čistým srdcem budeme prožívat Vánoce opravdověji a hlavně připraveni vedle lidského obdarování přijmout obdarování nevětší – Boží lásky, která se stala Tělem a přebývala mezi námi. Přesněji, která stále přebývá mezi námi. Ježíše – největší dar celičkého nebe. Dobře známe obrázek, na kterém Ježíš tluče na dveře, které ovšem nemají kliku zvenku, ale pouze zevnitř. Ty dveře, to jsou dveře do našeho srdce. Jedině my dveře svého srdce můžeme otevřít zevnitř. Ježíš stojí venku a jako žebrák čeká na naše rozhodnutí otevřít dveře našeho srdce pro Něho. A jestli to učiníme, pak můžeme prožít nejkrásnější Vánoce svého života. Přeji Vám všem i každému z Vás osobně tak hluboké

představujeme ...

Milí čtenáři, dnešní poslední číslo Okénka v roce, vychází v předvánočním čase. Proto jsme kromě přehledů vánočních obřadů a příležitostí k svátostí smíření připravili i několik rozhovorů s lidmi, kteří připravují a zajišťují tradiční duchovní, ale i kulturní a sociální akce a pomoci.

OBYČEJNÝ ČLOVĚK. Otázky připravila Markéta Brožová

Jolanu znám jako člověka nasazeného a zapáleného pro věci farní a pastorační, člověka s upřímným zájmem o lidi kolem sebe a ochotného pomoct při rozmanité „Boží“ práci. Nezřídka také bere iniciativu do svých rukou a pracuje na přípravách farních dnů, maškaráků, táborů, vyrábí kněžím přípravy na dětské mše i mnohé jiné pastorační pomůcky, kostelničí v Šenovském kostele, píše Okénko … a já nevím co ještě. Obdivuji její vytrvalost. Pro mě osobně není problém nechat se vtáhnout do přípravy jedné konkrétní záležitosti, ale pracovat na nich každoročně, znova a znova , i když už vím, kolik energie, neviditelného úsilí, času a často i peněz to bude stát, to už je úplně něco jiného…

dokončení duchovního slova

a opravdové obdarováni. Nebojme se takto být obdarováni Bohem, který nejraději přebývá v lidském srdci. Dovolme mu, aby vstoupil do jesliček našeho srdce. Buďme Pannou Marií připravenou říci Ježíši své neodvolatelné ano. Buďme sv. Josefem, mlčícím a přesto konajícím, stále být pěstounem a strážcem celé Sv. Rodiny. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení. Otec Alois

Jolano, prozraď o sobě na začátek něco pikantního… nebo alespoň zajímavého. Třeba: kde jsi vyrostla, co jsi studovala, čím jezdíš, kolik běžně smažíš k večeři palačinek (když už máš doma ty 4 chlapy a jednu princeznu)… apod Jejda, co bych tak na sebe prozradila? Vyrůstala jsem v celkem běžné, zbožné rodině, studovala jsem po základní škole cca 12 let kde co všechno, ale v podstatě to vždy vedlo k poznání, že moje místo je v práci s lidmi. Těmi jsem se záhy obklopila i ve své rodině, kde postupem času vznikala potřeba např. stále většího auta, až jsme skončili u sedmimístného dvojčete farního vozu. Snažím se, aby to naše sloužilo taky tak trochu jako farní a nejen pro Šenov, jenže - jsou si podobné jako dvojčata, takže se mi občas stane, že se u fary dobývám do toho nesprávného. A palačinky? Nestíhám je počítat, protože mi je většinou odebírají pod rukama, ale když by se naskládaly na sebe, tak by vznikl asi 30cm vysoký komín. Musím ale přiznat, že v poslední době syn Daniel už je umí dělat lepší než já. Jsme ve Vánočním vydání, takže obligátně: co ty a Vánoce? Máš velkou rodinu, takže přípravy jsou asi nemalé… Daří se 3

Ti je i přesto prožít po křesťansku radostně? Každý rok si plánuji, že v adventu už budu mít nakoupené dárky a vyhnu se předvánoční nákupní invazi. Zatím se mi to ještě nikdy nepodařilo, tak třeba příští rok už to vyjde! Když byli kluci malí, prožívali jsme advent i Vánoce rodinně. Každý rok jsem vymýšlela nějakou jinou formu „adventního snažení“ a musím říct, že sama ráda vzpomínám na krásné večery u věnce. Jednu chybu to mělo - do 3. neděle adventní byly vždy boje, kdo bude zapalovat a zhasínat svíčky. Pak už měl každý aspoň jednu, tak byl klid. Letos máme věnec s 24 svíčkami a každý den světla viditelně přibývá, je to skutečně nádherné období NADĚJE! Máš nějakou pěknou vánoční rodinnou vzpomínku? Jeden rok jsem stále odkládala balení dárečků, až byl najednou Štědrý den a já to prostě nestihla. Bylo mi z toho na nic. Ale řešení se našlo. Přikryli jsme dárky vánočním papírem a pak jsme poslepu lovili a hádali, pro koho by asi mohl ten či onen dárek být. Mělo to velký úspěch a zažili jsme u toho spoustu legrace. Ještě jednu vzpomínku mám. Pár let zpátky jsem připravovala advent a Vánoce i pro Libhošť. Před Štědrým dnem jsme od maminek z Libhoště nečekaně dostali velikou krabici cukroví. Jako poděkování, že jsem věnovala čas pro ně, připravily zas něco ony pro nás. Nikdy jsme neměli na stole tolik druhů. Byl to pro mne velmi vzácný dárek, který jen potvrzoval, že Bůh se touží narodit do krásných, zdravých vztahů v našich farnostech, rodinách, pracovištích, atd. Vím, že jsi činná při přípravách pastoračních pomůcek nejen pro děti. Kde se inspiruješ při jejích vymýšlení? Nejvíc inspirací přichází při mši svaté. Ne, že bych vědomě nad tím v tu dobu přemýšlela, ale najednou se vám v hlavě zrodí nějaká myšlenka, nápad a pak už je jen věcí času a jakési práce vše zrealizovat. Kolikrát už sis říkala: „ tak tentokrát už naposled… příště ať se zas snaží někdo jiný…“? Ano, člověka tato slova napadají, když přijde kritika, nepochopení, nezájem, únava,… Jsi ve farnosti vedená nějak oficiálně – třeba jako pastorační asistent? Myslíš, jako zaměstnanec? Ne, to nejsem. Ale jinak oficiálně prohlašuji, že bude-li potřeba pastoračně přiložit někde ruku k dílu a bude to v mých silách, tak jsem k dispozici. Jak už jsem říkala, docela Tě za tvé nezištné nasazení pro věci farnosti obdivuji. Prosím tě, inspiruj nás: jak sis zorganizovala čas, že všechno stíháš? Přeci jen máš velkou rodinu, práci No, neumím stíhat všechno, to vůbec ne! Když jdou věci dělat s předstihem, věnuji tomu svůj volný čas. Když je však nárazová potřeba něco zrealizovat, pak jdou některé domácí práce na chvíli stranou. (No, v případě žehlení, to je i na víc chvil!!!) Při přípravě větších společenských akcí (farní dny, maškaráky) se angažuješ téměř vždy, jsem přesvědčena, že bez tvé pomoci by se ani neuskutečnily… Máš pro tyto akce nějakou obzvláštní slabost? Mám radost, když lidé chtějí být spolu. Myslím si, že Kristus nezaložil církev, abychom si to jen v neděli v kostele odseděli a jinak jsme si byli cizí a vzdálení. Tak jako v rodině se setkáváme a vzájemně se potřebujeme, na podobném principu by to mělo fungovat i ve farnostech. Co tvůj manžel a děti, fandí tvému nasazení? Jak kdy a jak kdo. Když už se něco podaří, tak jsou rádi a líbí se jim to, ale někdy je problém naučit se obětovat něco ze svého pro zdar některých věcí pro Pána Boha. Ale je známo, že co nic 4

nestojí, za moc nestojí. Ale dala jsem jim u této otázky prostor, ať se vyjádří sami. Manžel: „Pro její nasazení v církvi jí nezbývá už moc času pro rodinu.“ Verunka: „Strašně moc se mi líbí, co mamka dělá, dala bych jí jedničku s hvězdičkou. Tomáš: „Všechno, co dnes řeknu, bude zítra použito proti mně!“ Daniel: „Já bych se do takové práce nepouštěl, protože zavděčit se všem lidem není vůbec lehké!“ Vojtěch: „No, jelikož mamce odmala pomáhám, tak jsem si na to pomaličku zvykl, s tím, že mi to přineslo množství zkušeností, které bych normálně nezískal, ale za cenu někdy předem odhalených překvapení.“ Jak se ti přihodilo, že jsi se stala kostelnicí Šenovského kostela? Totiž všechny kostelníky, které znám, si vybavuji jako solidní pány v letech… Jsi výjimka potvrzující pravidlo nebo je vás v „kostelnickém cechu“ víc mladých ženských? Pomáhá ti někdo? V době oprav našeho kostela bylo potřeba někoho, kdo si vezme na starost organizaci brigád apod. Tehdy jsme se celá naše rodina srdcem přitulili k našemu kostelu a od toho už byl jen krůček starat se i dál o potřebné věci. Myslím si, že se určitě najde víc ženských, které se alespoň tímto způsobem „točí kolem oltáře“! Ale stále víc vnímám, že v našem případě je tato kostelnická služba spíše věcí celé

naší rodiny. Kluci už zastanou spoustu úkolů a můj muž zase všechny technické a údržbářské práce zvládá na 1! Co ti z této služby přináší největší radost a co je na ní nejobtížnější? Pro mne osobně je největší odměnou mít možnost v tichu kostela, nejčastěji večer, spočívat před Pánem Bohem. Předkládat mu všechno, co nosím ve svém srdci. To je vám skutečný balzám pro duši a nevyčíslitelná mzda za mou chabou kostelnickou službu. A obtížné jsou chvíle, kdy je potřeba být převážnou část nedělního dopoledne v kostele namísto u plotny a pak rychle kouzlit, aby nebyla z nedělního oběda spíše odpolední svačina. Připomeň, jak je potřeba připravit kostel na Vánoce? Co všechno je potřeba uklidit, zajistit, vyzdobit…. Tak trochu jako příprava doma na Vánoce, jen všechno ve větších rozměrech – pouklízet celý kostel, včetně sakristie, zajistit z lesa stromečky- nazdobit je, připravit betlém, dát nové svíčky, oltářní plachty,…, připravit průběh Štědrovečerní mše. V Šenově se už tradičně koná Štedrodenní mše sv. pro děti ozvláštněná nějakým překvapením… Připravuje se něco i na letošní rok? Pozvi nás… Jsem moc ráda, že je u nás na Štědrý den 5

mše svatá odpoledne. Vím, že své kouzlo má i půlnoční, ale s dětmi je nereálné si ji prožít. A tak ten nejkrásnější večer v roce začínáme tím nejpodstatnějším – setkáním s narozeným Kristem. Pokaždé prožíváme především s dětmi příběh té tajemné noci trochu jinak. Ale vždy, když odcházíme do svých domovů, víme, že všechno, co bude následovat je oslavou narození Toho, kdo nás má nesmírně rád. No řekněte, nebylo by to trochu divné, slavit narozeniny bez samotného oslavence? A je úplně jedno, jestli tento start do doby vánoční prožijeme ve Španělské kapli nebo v Šenovském kostelíku. Tradičně se u vás v Šenově koná Svatomartinská husa, tato společenská událost u vás funguje jako

6

farní den. Slyšela jsem, že na přípravě se podílí velká skupina farníků. Jak se ti podařilo tolik lidí zapojit? Opravdu, letos až na malé výjimky nikdo neodmítl pomoc a spolupráci na přípravě svátku sv. Martina a bylo velmi znát, že tato událost není záležitostí postavenou na jedinci. Snad je to tím, že už je to desetiletá tradice, kterou lidé sami vnímají jako něco, co nás spojuje, a je věcí všech (kdo chtějí). Letos se do divadla zapojili i dospělí a byli úplně zlatí – moc jim za to děkuji! Pracuješ v Azylovém domě, takže jsi denně v kontaktu s těmi nejpotřebnějšími… Jak tě naplňuje tato práce? Co vlastně pro tyto lidi děláš? Jak se v Azyláku slaví Vánoce? Jak je prožívají jeho obyvatelé? Nosíš si osudy lidí a jejich starosti i domů? Dalo by se říct, že mým úkolem v azylovém domě je doprovázet lidi, kteří se dostanou do nelehké situace, aby nezůstali se svými problémy sami. Naslouchat jim, být jim k dispozici radou nebo konkrétní pomocí. Domů se snažím starosti nepřenášet, ale když je něco hodně těžkého, svěřuji to spíše Pánu Bohu v modlitbě. Tímto způsobem se třeba podařilo zachránit pro život dnes již půlroční Karolínku – byl to Boží zásah v neřešitelné situaci! A Vánoce v azylovém domě? Maminky se snaží prožít s dětmi tento čas stejně hezky, jako my všichni, jen jsou často limitovány financemi, kterých se jim někdy zoufale nedostává. Trochu jinak je tomu u mužů, prožívají část večera společně, nejčastěji s paní vedoucí, dostanou něco dobrého na zub. Většině z nich však chybí to nejdůležitější – někdo blízký, komu na nich záleží, kdo nedovolí, aby alespoň na Vánoce nezůstali sami. Do nedávna ses starala o svého nemocného tatínka. Jaké to je, převzít péči o nemocného rodiče a položit je na svá bedra? Je to nesmírně náročné, pokud Vás ten člověk permanentně (včetně noci) potřebuje a zároveň máte být k dispozici i ostatním členům rodiny a fungovat v zaměstnání a všude jinde. Nesmírně si vážím lidí, kteří se starají o staré a nemocné lidi, především sami doma, ale i v různých zařízeních. Šenovskou i Novojičínskou farnost dobře znáš a navíc máš přehled i o dění v různých jiných farnostech. Je něco, co u nás chybí? Každá farnost je jiná, tak jako každá rodina. V každé něco

chybí a něco jiného ji dělá naopak jedinečnou. V Novém Jičíně možná trochu chybí chuť – být spolu, dělat něco nad rámec svých zájmů a povinností. Mnohokrát jsem slyšela, že je lepší nic nedělat, protože pak člověka čekají jen samé problémy. Možná chybí jakési docenění nebo zpětná vazba, že to či ono má smysl. Možná by mnoha lidem pomohlo trochu víc uznání a méně kritiky? Nevím. A z čeho máš tady u nás naopak radost? Mám radost z mnoha věcí. Z malé schóly, která se během posledních dvou let úžasně vypracovala, z podařených farních dnů, z dětí, které zůstaly věrné Pánu Bohu i po 1. svatém přijímání, ze společenství Hnízda, které přesto, že má malé děti, žije praktickou víru v rodinách a je-li třeba, tak i ve farnosti, z obětavých žen, které pravidelně, skrytě a neúnavně (i když jistě

velmi unavené) pečují o kostel, faru i kněze, z nových spolupracovníků, kteří zareagovali na výzvu rozšíření úklidových řad, z vždy vkusné květinové výzdoby v kostele (která bezesporu zabere mnoho času), z trpělivých a ochotných techniků, ze tří jáhnů (každý je úplně jiný a přesto všichni skvělí),… …a mnoho a mnoho dalších radostí, mám já v té Jičínské farnosti!!!!!!

POKUSME SE POMOCI NEMOCNÝM Otázky připravil A.Urban

Pokud jsme byli někdy v nemocnici jako pacienti, mohli jsme prožít více Boží blízkost i díky setkání s Kristem při mši svaté, nebo pokud jsme nemohli opustit lůžko, pak při přijetí svátosti eucharistie přímo na pokoji. O velkém významu této služby psal otec Dušan již v minulém čísle. Tentokráte jsme poprosili o rozhovor jednu z organizátorek této záslužné činnosti paní Hanu Heryánovou. Můžete nám přiblížit, co vše nabízíte pacientům v sobotu? Zpravidla je to informace o tom, že v 16.00 hodin bude sloužena mše svatá, na kterou je takto osobně zveme. Reakce bývá různá, od strohého odmítnutí, suchého poděkování až po vřelé přijetí, kdy narazí-me na věřícího člověka, který je rád, že může přijmout svátosti. Pokud někdo nemůže chodit, je upoután na lůžko, zeptáme se, zda by si přál, aby kněz přišel za ním na pokoj. Můžeme tedy nabídnout jak svátost smíření a zprostředkování přijetí Eucharistie přímo u nemocného, také přijetí svátosti pomazání nemocných, která byla dříve dost „nešťastně“ nazývána jako „Poslední pomazání“. Právě z tohoto pojmenování zpravidla pramení obava nemocných, ba až neochota tuto svátost přijmout. Když přicházím do nemocnice jako pacient, mám plno starostí, co bude se mnou. Jak se vůbec dozvím o mši svaté a ostatních duchovních službách? Na některých odděleních jsou na nástěnce umístěny letáčky s informací o sobotních bohoslužbách s nedělní platností, jinde tuto informaci předá již i sám zdravotnický personál.

Zpravidla se však o konání bohoslužby a nabídce možnosti přijetí všech ostatních svátostí dozví pacient až z osobního pozvání, které přinášejí a zprostředkují dle přání pacienta právě dobrovolníci. K tomu je jistě zapotřebí hodně lidí. Je jich dost? Ideální by bylo, kdyby tuto službu nemocným mohlo konat alespoň 5 pravidelně se střídajících dvojic. A mít tak k tomu v „záloze“ ještě 2 – 3 „lidič7

ky“ na občasnou výpomoc, byla by tato služba již poměrně dobře zajištěna, protože by takto vyšla na každou dvojici jen jednou za měsíc. Nyní je fungující dvojice již jen jedna, což je velmi málo. Je totiž velmi náročné zabezpečit, aby jeden člověk, který ve službě zůstal, prošel celou nemocnicí sám. A když třeba někdo onemocní, nebo je čas dovolených, stává se tak nezřídka, že jeden a tentýž člověk jde za nemocnými i vícekrát do měsíce, což je potom již velmi přetěžující stav. Dovedu si představit, jakou úlevu přináší setkání s Bohem věřícímu člověku. Ale, přínáší to něco lidem, kteří pokoje obcházejí? Určitě se setkávají i s negativním ohlasem… Je to především osobní svědectví, skutkem žitá živá víra. Alespoň u mne tomu tak je. Vím, jak bylo pro mne těžké zůstat bez možnosti přijmout svátosti a nemít možnost účastnit se mše svaté, když jsem byla sama nemocná a v nemocnici ležící. Snad i proto do služby jdu, i když prožívám těžkosti, problémy. Vždy se vracím domů sice unavená, ale také vnitřně obnovena, obohacena. Nejde totiž jen o vlastní obcházení nemocných. V ten den jsem ještě také sakristián, kostelník, ten, který předčítá shromáždění z Božího slova, případně zpívá žalm – tedy jsem také člen sboru či scholy a ministrant zvonící na zvonečky zároveň (smích). Je to tedy i náročná, ale především radostná služba. Kde a jak probíhá mše Svatá? Může se jí kro-

mě pacientů zúčastnit i někdo jiný? Prostor ke mši svaté je v suterénu budovy starého pavilonu interny, dříve tam bývala rehabilitace. Na mše dochází skupinka věřících, kteří se již znají, občas přijde chodící pacient, nebo zavítá i někdo z těch, co nemocné přišli navštívit. Dnes již díky nemalému úsilí otce Dušana začíná nemocniční kaple vypadat skutečně jako prostor pro Boží oslavu. Máme nejen nově vymalováno, ale na zdi visí nový kříž a přibyla velmi zdařile vyvedená křížová cesta. Největší radost však mám z nového obětního stolu, neboť ještě nedávno jako oltář sloužil starý, dávno vyřazený stůl z ředitelny. Setkání s vážnou nemocí, příprava na těžký zákrok, operaci je dobré naplnit i duchovní přípravou. Kde mám vůbec šanci přijmout svátost smíření? Na koho se mohu obrátit? Již při první informaci na pokoji může každý požádat nejen o zprostředkování této svátosti, ale také třeba duchovního rozhovoru. Má-li nemocný zájem o přinesení svátostného Ježíše v Eucharistii, případně projeví

zájem o přijetí svátosti pomazání nemocných, zapíšeme tato jeho přání přímo na lístek, s nímž poté otec Dušan za nemocnými dochází. Křížkem vyznačíme, kterou svátost si pacient vybral, zapíšeme jeho jméno, na kterém leží oddělení a pokoji. Chodící pacienti se mohou domluvit na zpovědi přímo před mší svatou, protože ke kapli patří ještě druhá místnost, která slouží jako zákristie, ale záro8

veň také jako zpovědnice. Lze přijmout svátost smíření a svátost nemocných i mimo sobotu? Ano, zde již však záleží na osobní domluvě nemocného s knězem, případně na ochotě personálu či příbuzných, kteří si sami tyto svátosti s knězem domluví třeba telefonicky. Vraťme se však k našim sobotám. Jak je to s přijetím svatého přijímání. Když jsem upoután na lůžko a přijal jsem svátost smíření, mám smůlu? Naprosto ne. Již při prvním rozhovoru pacienta a dobrovolníka je zaznamenáno, které svátosti si pacient přeje přijmout. Je to tedy jen jeho osobní rozhodnutí, může využít všech tří – tomu osobně říkám LUXUS pro nemocné. Ne každý však této možnosti využije, ač je mu nabízena. Mnohdy se můžeme setkat s člověkem, který v mládí byl věřícím, pak ho život někam zavál a do kostela příliš nechodil. Takový člověk nemá odvahu požádat přímo o svátost smíření a sv. přijímání, ale tváří v tvář vážné nemoci by se rád setkal s duchovní osobou a třeba si jen povykládal. Je to možné? Duchovní rozhovor, případně i osobní setkání po mši svaté nejen s knězem, ale třeba i s námi dobrovolníky, je možné. Patří to k této službě. Můžete nám říci nějaké zajímavé zážitky z takových setkání pacientů s Kristem v nemocnici? Co to vše vůbec nemocným přináší? Mám za to, že věřícím touto naší prostou ochotou ke službě můžeme zprostředkovat Kristovou milostí novou naději a posilu v jejich víře, v jejich nemoci a těžkostech. Pro hledající to zase může být nasměrování, které je ke Kristu a víře v Boha může přivést. Ostatním, kteří třeba víru odmítají, či jsou proti ní „naježení“, někdy až útočně naladěni, může být takovéto setkání důvodem k přemýšlení, co je tak „pudí“, proč se tolik rozčilují nad obyčejným pozváním k účasti na mši svaté.

Co dala tato činnost Vám? Odvahu žít svoji víru veřejně – byla jsem v nemocnici zaměstnána, o to bylo pro mne rozhodnutí pro službu náročnější. Nesetkala jsem se však nikde – ani v dalších nemocnicích, kam jsem byla postupně „překládána“ - s viditelným odporem ani ze strany zaměstnavatele či spolupracovníků. Takto jsme se dostali k Vaší osobě. Můžete se farnosti představit? Narodila jsem se a do maturity žila v Šenově u NJ. Po studiích jsem nějakou dobu ještě žila a pracovala v Praze, poté jsem se zase vrátila zpět. Nyní bydlím s dvěma dcerami v panelovém bytě v Loučce. Pracuji i nyní ve zdravotnictví, kde mám na starosti zásobování nemocnice, v současné době na Vsetíně. Hodně času mi tedy zabere denní dojíždění. Protože pocházím z muzikantské rodiny, mám ráda hudbu a zpěv. Těm se také věnuji aktivně stále, nyní však již jen ve farním sboru. A vyjde-li čas na výlety – ať již pěšky, nebo ještě raději na kole, případně na dobrou knížku, nebo poslech hudby, počítám se mezi šťastné lidi. (smích) S maminkou spolupracujete na organizaci poutních zájezdů... Kdepak, zájezdy má na starosti právě maminka. Snažila jsem se jí vytvořit „databázi“ stálých účastníků našich farních poutí na počítači, vyhotovit podklady pro zápis zájemců v zákristii, vytisknout přepsaný seznam poutníků. Dnes má již maminka počítač svůj a zdařile se na něm učí, aby si to vše mohla zapsat sama. Mám z ní radost. Aktivní jsou i Vaše dcery v činnosti mládeže To je vlastně další velká radost mého života, dcery, kterými mne náš dobrý Bůh obdařil. Jsou to „zlatíčka“ v tom nejkrásnějším slova smyslu. Skauting mohly v plnosti a hodně zblízka díky společenství poznávat již od dětství. Hodně jim bylo dáno a v míře štědré naděleno darů. Tedy mají co vracet a rozdá9

vat. Obě. Veronika navíc velmi hezky zpívá a výborně hraje na kytaru. Dnes studuje právě hudební obor na pedagogické fakultě v Ostravě, Barbora zase právo na Masarykové univerzitě v Brně. Ona je ta starší, zdánlivě dominantní, sestra. Ale vzájemně se doplňují, podporují. Umějí si také vyměnit své názory, není to na škodu. Vždy však najdou řešení, protože se nejedná o to, co která prosadí, ale jak lépe poslouží dobré věci a dětem jim svěřeným, ať již ve skautu, či ve schole. Závěrem nám prosím sdělte Váš nejoblíbenější citát z Písma „.. těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému,...“ Řím 8, 28-30 aneb: „...Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?“ Řím 8, 31

10

POZVÁNÍ DO BETLÉMA A JINÉ POVÍDÁNÍ Otázky připravil A.Urban

Vánoční čas je spojen mimo jiné i s tradičním živým Betlémem v Bludovicích. Hlavní organizátorku Ing. Gabrielu Žitníkovou jsme požádali o rozhovor.

Kdy se uskuteční letošní živý Betlém? Tradičně to bude 23.prosince v Bludovicích, sraz je v 16,30 v místní kapličce sv.Michala. Jak takový živý Betlém probíhá, co vše je zde k vidění? Celý program je připraven jako vyprávění biblického příběhu o narození Jezulátka, jež změnilo svět, v němž vystupují všechny známé biblické postavy . Příběh je zakončen tajemným „nahlédnutím“ do betlémské stáje. Přijďte se podívat, jste srdečně zváni !! Můžete nám prozradit jak probíhá příprava? Kdo se do ní zapojuje? Do přípravy jsou zapojeni především členové občanského sdružení Bludička z řad dětí a mládeže , ale i mnoho našich přátel a dobrovolníků, zvířátka z Bludičky a také muzikanti farní schóly, kteří dokáží vyprávěný příběh krásně podtrhnout hudebně, za což jim tímto velmi děkuji a věřím, že i letos si udělají čas a svým hudebním vystoupením vytvoří na Bludičce tu pravou vánoční atmosféru. Zmínit bych ale chtěla také svoji maminku, která na všechny naše akce i na tento den peče pro návštěvníky výborné pohoštění a mého muže, který zajišťuje tolik potřebného zázemí . Pokolikáte letos již živý Betlém se uskuteční. Kolik lidí jej navštěvuje?

Po páté a mohu s potěšením říct, že návštěvnost rok od roku stoupá... Ze zvířátky navštěvujete také celou řadu jiných kulturních akcí, mimo jiné i předvánoční trhy, tradičně se také zapojujete do městských slavností, kde Vás známe jako hraběnku... S městem Nový Jičín jsme uplynulých deset let velice dobře spolupracovali zvláště na akcích, kde se využil potenciál našeho sdru-

bych ráda ocenila záslužnou práci členů Klubu vojenské historie v našem městě a poslala jim letmý pozdrav !!! Bludička je také známá záchranou původních valašských ovcí Ano, veskrze zcela náhodou jsme se s manželem před dvanácti lety zapojili do záchrany tohoto vzácného plemene ovcí v době, kdy Valašce hrozilo přímé vyhynutí a v ČR bylo registrováno pouze 120 kusů ovcí tohoto starobylého plemene. Nyní je situace výrazně lepší a náš Klub chovatelů a přátel Valašské ovce, jehož jsem předsedkyní ( sdružující chovatele z celé české republiky a mající sídlo právě na Bludičce ) se utěšeně rozrůstá. Také jsme poznali mnoho zajímavých a náš život obohacujích lidí, kteří se nebáli navzdory nepříznivé situaci vybojovat Valašské ovečce místo v dnešním „chovatelském“ světě. Ně-

žení, které si klade za cíl předávat budoucím generacím kus dědictví našich předků vycházející z tradičního života na venkově. Ve spolupráci s Kluby vojenské historie připomínáme mimo jiné také významné historické události či osobnosti zdejšího kraje. Hraběnka Marie Walburga ( bývalá majitelka nedalekého zámku Kunín), kterou jsem měla tu čest mnohokrát ztvárnit, může být pro mnohé z nás i dnes vzorem. Byla to žena, jež dokázala svůj těžký životní úděl přetvořit v dobro...Jsem velmi vděčna historikovi panu PhDr.Zezulčíkovi za to, že pro dnešní svět osud hraběnky Marie Walburgy „vytáhl“ ze zapomnění a mě osobně nabídl možnost se v rámci kulturních akcí „převtělit“ do této velmi inspirující ženy . Vnímám pozitivně také to, že připomínat historii tímto způsobem je pro dnešní svět přitažlivé a může to napomoci nenásilně osvěžit paměť místních obyvatel na dobu, která předcházela dnešnímu dění. Tímto

11

kteří z nich jsou pro mě opravdoví hrdinové, kterých si velmi vážím. I z tohoto důvodu nás těší, že jsme stáli na počátku dnes již úspěšného procesu, kdy jsme nezachraňovali pouze ovečky z Valašska, ale také živé dědictví našich předků, jež v sobě nese „genius loci“ kouzelné valašské krajiny a obyčejného prostého venkovského člověka... Z kultury a zemědělství se však vraťme k bludovické kapličce. Co se v ní odehrává, kdo se o kapličku stará ? Po povodních loňského roku byla kaplička značně zdevastována, takže duchovní život se na čas v tomto místě pozastavil. Dnes již je zase díky městu Nový Jičín ( kterému budova patří ) kaplička po rekonstrukci, a tak doufám, že navážeme na pravidelné církevní dění, jako je dvakrát ročně mše svatá, ale také pohřby místních obyvatel z řad věřících. Rádi bychom do budoucna kapličku zpřístupnili také návštěvníkům Bludovic. V části,jež bý-

12

vala školní třídou a přirozenou součastí navazující na „sakrální“ prostor , budujeme stálou expozici o historii obce. O kapličku se od roku 1999 starám já ( zvláště při úklidu bych se neobešla bez pomoci svého muže, který mi sem nosí vodu z naší nedaleké usedlosti a dělá práce , na které nestačím ). Přede mnou o toto místo mnoho let pečovala paní Vavříková, které tímto posílám pozdrav a neskonalý obdiv za veškerou práci, jež zde odvedla. Ráda bych také zmínila pana Palackého, který vykonává funkci zvoníka, a dnes již mnoho let zesnulou paní Helenku Vaigelovou, která pro naši kapličku také udělala mnoho dobrého. Častokrát si na ni vzpomenu zvláště ve chvíli, kdy „oprašuji“ sošku Pražského Jezulátka, jejíž torzo Helenka nechala zrekonstruovat, ale to je už jiný příběh... Před kapličkou byl letos vztyčen kříž. Proč? Původní kříž z roku 1866, stojící zde po generace našich předků, byl loňskou velkou vodou svržen a následně při odklízecích pracích odvezen na skládku. V době, v níž k incidentu došlo, mi umíral můj dědeček – člověk, jehož jsem neskonale milovala. Naše sdružení se vlivem ekonomické krize a následně velké vody dostalo téměř do fáze zániku a já řešila také velmi těžkou osobní krizi. Zdálo se mi, že veškeré mé počínání je zbytečné a beznadějné, přesto ani na chvíli jsem se nedokázala smířit s myšlenkou, že kříž – symbol evangelizace, byl barbarsky odvezen na skládku a zmizel v nánosu lidských odpadků.Myšlenka na jeho obnovu mě paradoxně držela nad vodou a s ní i víra, že Bůh dá člověku sílu v každém životním období. Krůček po krůčku mi byli do cesty posíláni lidé, kteří cítili, že obnova kříže je něčím vyjímečným a zatoužili se podílet na této vyjímečnosti. Těmto lidem bych ráda i touto cestou opětovně poděkovala. Vaše nadšení a touha pomoci bylo neskutečné a především vedlo úspěšně k cíli - kříž byl obnoven a 30.října v rámci XV.ročníku Hubertovy jízdy

v Bludovicích za krásného slunečného jitra o.Aloisem Peroutkou posvěcen a má i své jméno - „Svatojánský“. Symbolicky byl věnován všem, jež projevili solidaritu s lidmi trpícími při povodních. O povodních, kdy byl zničen původní kříž jste spolupracovala s katolickou charitou. Jak ta pomáhala potřebným a jak pomoc byla organizována? V souvislosti s touto otázkou bych ráda vyzdvihla vyjímečného a velice skromného člověka pana Leška – ředitele kopřivnické charity, pod níž naše oblast spadá (město Nový Jičín bohužel nemá vlastní charitu). Mnohaleté v osobní rovině velmi „nadstandartní“ vztahy díky mému působení při koordinaci Tříkrálové sbírky v novojičínské farnosti v rámci této charity umožnily velice věcnou diskuzi, co je nyní pro danou oblast potřeba. Do Bludovic ( ale také do Žiliny ) téměř okamžitě proudila nejen materiální pomoc, ale především pomoc finanční. Při této příležitosti bych ráda poděkovala všem, již se dobrovolně každoročně zapojují do Tříkrálové sbírky. Povodně loňského roku ukázaly, že do nouze se může dostat opravdu každý a Vaše obětavá práce v rámci koledování má smysl !! K tomu všemu je třeba osobní víry, kterou se snažíte prohloubit i studiem teologie...... Někdy se snažím a někdy také ne,upřímně řečeno, pokud by mělo být prohlubování víry přímo úměrné s mírou mého studování, myslím, že by to moc dobře nedopadlo. Přesto studium na teologické fakultě v Olomouci je jednou z nejkrásnějších etap mého života a já Bohu za něj děkuji !! Aktivní jste i na poli politickém. Čemu se chcete věnovat jako nově zvolená zastupitelka především? Být politik a křesťan v dnešním světě je „řízená společenská sebevražda“, ke které je potřeba hodně odvahy a vnitřní síly. Do politiky jsem vstupovala s tímto vědomím, ale

neuvědomovala jsem si, jak je to nesmírně těžké.Jako nově zvolená zastupitelka,ale také člověk s politickou zkušeností, chci především zůstat věrná svým ideálům, k nimž patří můj osobní názor, že křesťanský politik nemá na starost pouze správu věcí veřejných, ale zároveň je nositelem křesťanských ideí. S tím jsem do politiky vstupovala a to je mým cílem. Na tomto místě bych ráda zmínila tři jména – pan Pavel Wessely, Mgr..Antonín Urban a ing.Libor Dobeš, právě tito lidé stáli při mém prvním vstupu do politiky před osmi léty a jsou mými politickými i lidskými vzory. Velmi si vážím především jejich nesmírné pracovitosti a osobního nasazení pro věc. Bohužel v této chvíli ani jeden z výše jmenovaných pánů v politice aktivně nepracuje, což mě osobně velmi mrzí, ale zároveň mě těší, že mohu jít v jejich šlépějích. Pokud to jen trochu půjde, pokusím se navázat na vše dobré, co pro město a naši farnost tito pro mne vzácní pánové udělali... K tomu všemu však musí být i zázemí, které vytváří nové sympatické mladé vedení KDU-ČSL. Zázemí místní organizace je dnes zcela obnoveno, velkou zásluhu na této obnově má především Marcel Brož, který do místní organizace dokázal „přitáhnout“ spoustu nových neokoukaných a zvláště pracovitých lidí. Nakolik se ztotožní tito lidé se svou rolí v politice, to ukáže až čas, ale všichni noví zájemci o dění v KDU jsou pro mě osobně velkou nadějí, že křesťanská společnost není lhostejná k politickému dění ve svém okolí . Vážím si každého počinu v tomto směru !! Nyní poslední otázku. Kdybyste si měla vybrat jeden biblický citát jako Vaše životní motto, který by to byl? Nebyl by to biblický citát, ale citát mého prvního katechety o.Jiřího Rouse: „Náhoda, je boží vůle inkognito“. Předešlé řádky, popisující některé události z mého života, jsou toho důkazem... 13

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA OPĚT ZA DVEŘMI Opět se blíží čas tříkrálové sbírky. Položili jsme proto otázky dvěma aktivním organizátorům této velmi potřebné a užitečné akce, a to Gabriele Žitníkové (dále G) a Davidu Bartoňovi (dále D). Věříme, že jejich svědectví Vás přivede k aktivnímu zapojení. Začněme ohlédnutím za loňským rokem. Můžete nám prozradit, kolik se vybralo peněz? Kolik lidí bylo zapojených? Na co se peníze použily? G: přehled je vždy v lednovém vydání časopisu Okénko a je jej možno nalézt i na webových stránkách farnosti. D: Tak otázka vybraných peněz mi zase tak důležitá nepřijde. Ostatně koho to zajímá, může si to přečíst na stránkách www.trikralovasbirka. cz, kde jsou všechny údaje kolem vybraných částek na úrovních jednotlivých charit i diecézí a celkové součty. Také tam jsou počty skupinek a zapojených lidí. Nemějme pochyb o tom, že tato sbírka je rozsáhlá a to 14

Otázky připravil A.Urban

s sebou nese nároky zejména na pokrytí jednotlivých lokalit. A to by nešlo bez dobrovolníků. Ti jsou hybným motorem celé sbírky. Ne vybrané peníze! Peníze se z 65% vracejí do míst, kde se získaly. Loni šly peníze na podporu péče o seniory, přímou sociální výpomoc a obnovu vozového parku Pečovatelské služby. Neměli jste obavy, že lidé zejména z postižených oblastí Vás vyhodí s tím, že nemají peníze, neboť museli obnovovat své domovy? G: Měla jsem velké obavy, ale nakonec situace byla paradoxně úplně jiná - lidé toužili vrátit pomoc a také si daleko více přáli nechat na domovy napsat „K+M+B“ jako symbol božího požehnání...V Bludovicích jsme vybrali 3x více peněz než bylo obvyklé v minulých letech. D: To je otázka spíše na Gábinu. V lokalitě, kterou mám na starost a ve které pravidelně koledujeme teď už po sedmé, nebyli lidé zatopeni. Snad to ale otevřelo v lidech srdce; uvědomí si, jak málo stačí a mohou přijít o vše hmotné. Můžete nám přiblížit nějaké pěkné zážitky u dárců, lidí, které jste navštívili? G: Vždy mě dojmou slzy opuštěných lidí, opomeneme-li lidi, kteří nadávají, je tedy dost lidí, kteří na tři krále marně čekají. D: Mě osobně vždy nejvíce potěší, když je doma celá rodinka a čekají na nás. Vůbec nejkrásnější zážitky jsou v rodinách s malými dětmi. Takže my zpíváme, rodiče stojí ve dveřích v náruči dítě, vedle nich sedí pes - to mě vždycky dojme. A děti - ty si nás pletly dříve s Mikulášem. Někdy se nás bojí, i když nemáme čerta, ale černého vzadu. Můžete nám říci, kde všude se tři králové nedostali, neboť bylo málo dobrovolníků? G: V posledních letech je to oblast novojičínského náměstí a přilehlých uliček, v minulosti toto místo obcházel s koledníky o.Alois, věřím, že se najde někdo stálý, kdo si vezme tuto překrásnou část města na starost. S ohledem na malý počet skupinek a velikost jejich oblastí – tyto nestačí obejít všechny domy

a ulice i jinde. D: Opět spíše otázka na Gábinu. Tohle mě bolí více než odmítání - jak někteří říkají vyhození, i když to sem v nějak extrémní podobě nezažil. Je to totiž naše škoda, děláme si to sami. Jestliže nevykryjeme celou oblast města, je to pak naše chyba - jako všech věřících! A podle mě dost velká. Někteří to třeba zkusí a už vícekrát nechtějí. Hrstka nadšenců celé dílo nezachrání. A opět se tu přímo nabízí ono biblické - Žeň je sice hojná, ale dělníků málo! No, řekněte sami - není to naše ostuda? Chodit po domech a prosit o peníze musí být otrava. Přináší to také něco těm, kdo prosí a obchází v zimě, špatném počasí jednotlivé domácnosti? G: tuhle otázku může položit jen člověk, který pravděpodobně nikdy nekoledoval.☺ Není to žádná otrava, ale naopak veliké dobrodružství !!! D: Tak s tou první větou nesouhlasím. Mě to baví už sedm let. Jenže chodím na stejný úsek, prakticky už přesně vím, kdo otevře a „co bude“. Jen ojediněle jsem se setkal, že nás nazvali žebráky a že se ponižujeme. To nás urazilo, ale když vás další desítky lidí potěší, proč to vzdávat? My přece nežebráme! My ty lidi nenutíme přispívat. Je to zcela dobrovolné. Ale taky je to o psychologii, o práci s lidmi; až jsem se divil, kolikrát ze začátku otevřeli lidi, kteří „nikdy nepřispějí charitě“! Pár vět udělalo své. Za chvíli „změkli“ a už třeba dali aspoň dvacku či padesátku. A co to dává nám? Tak v třeskutých mrazech hrnek teplého čaje je cennější než zlato, kadidlo a myrha. A nyní ke sbírce příští.Jak bude organizovaná? G: Jako obvykle spoléháme na samostatnost zkušených koledníků, kteří ví, co a jak, a ty nové rádi zaučíme. Bez problémů naučíme i nějakou písničku a vysvětlíme vše potřebné. Sledujte ohlášky, tam se dovíte podrobnosti. D: Žádná velká změna nebude. Opět to bude stát na dobrovolnících, kteří se mohou přihlásit v kostele. Kdy a kde se mohou dobrovolníci přihlásit? Bude nějaká přípravná schůzka, mohou si dobrovolníci vybrat, kam by chtěli jít? G: Přípravná schůzka je vždy trošku problém 15

vzhledem k hektickému období vánočních svátků, ale pokusíme se najít nějaký termín... Každopádně je možné se na vše vyptat při přebírání pokladniček. D: Jako každý rok u hlavní organizátorky paní Žitníkové, a také v sakristii. Musí si dobrovolníci sami připravit oblečení? G: Není špatné, když si sami něco koledníci připraví, ale máme i půjčovnu „erárních“ hábitů u Aničky Golichové, což je bezvadné !!! D: Nemusí mít své. Oblečení připravuje Klub rukodělných prací pod vedením paní Golichové. Připravují i pletené čepice, za což jim moc děkuji, v zimě se fakt hodí! Takže se zapůjčuje oblečení, ale kolednící si mohou vyrobit i své, což je jen dobře. Mají dobrovolníci nějaké osvědčení, na základě kterého vybírat peníze mohou? G: Vedoucí skupinky ( starší 15-ti let ) má průkazku opravňující jej k vybírání prostředků do zapečetěné kasičky, ta je důležitá především ve městě, na venkově se všichni známe, o to je to jednodušší. Průkazka se musí nosit společně s občanským průkazem. D: Mají a musí mít! Žádná sbírka v ČR se neobejde bez schválení. Povolení má u sebe vedoucí koledník (starší patnácti let). Jak se dozvíme, kolik se toho vybralo, je nějak těmto lidem vůbec poděkováno? G: Charita Kopřivnice, pod niž naše úze-

mí spadá, každoročně pro všechny koledníky ke konci ledna připravuje zábavné setkání, které je poděkováním za dobrovolnou práci při sbírce. Program je opravdu nabitý a dětmi oblíbený a součsátí je i oznámení výsledků sbírky. D: Dovíte se to po uzavření sbírky na stránkách Tříkrálové sbírky -viz výše. V Okénku bude přehled s podrobným přehledem, kdo chodil a kolik vykoledoval. Pro koledníky bývá každoročně v Kopřivnici setkání koledníků. Předposlední otázka: Můžete nám říci nějakou věc, zážitek, který Vás v průběhu let, co to děláte, nejvíce potěšil? G: Holý fakt, že existují lidé, kteří dokáží své ruce, nohy, hlas, úsměv dát ve prospěch této překrásné charitativní akci s evangelizačním nábojem. D: Potěší mě přívětivé počasí, vlídní lidé, kteří nepředstírají dobrosrdečnost. Taky mě potěší, když přispívají i kolemjdoucí. Je pěkné, když vás očekávají a třeba je mrzí, že jsme jindy přišli, když nebyli doma. Prostě s námi počítají. A poslední otázka. Jak byste povzbudili ty, co váhají, zda se mají zapojit? G: Nebojte se !!! Strach má velké oči !!! D: Není to tak hrozné, jak vám občas říkají. I když půjdete jen jeden či dva dny, je to obrovská pomoc! Není se čeho bát. Za ty zážitky to stojí. Nikdy nejdete sami, vždy jste minimálně tři! Za ty zážitky to stojí!

napsali jste nám ... Putování do Compostely. o.Alois Peroutka

Zrovna jsem se vrátil z přednášky o. Františka Lízny. Bylo na téma Církev dnešním světě. A přesto se dalo předpokládat, že se o. Lízna dotkne i cesty do Compostely. Uvědomil jsem si, že mě s tímto poutníkem – nezmarem pojí mnoho společného. Oba jsme putovali do Compostely. Má cesta se začala rodit již před pěti lety, kdy jsem tuto pouť absolvoval na kole s několika dalšími nadšenci. Tehdy jsme si řekli s Františkem Urbanem starším z Pěnčína, který nás doprovázel a zajišťoval autem, že bychom se někdy vydali na tuto cestu pěšky. A tak se stalo letošního roku. Podnětem k tomu je zvláštnost letošního roku vzhledem ke Compostele. Vždy, když připadne sv. Jakuba na neděli, je v Compostele svatý 16

neboli jubilejní rok. Celý rok je otevřená svatojakubská jubilejní milostivá sv. brána v katedrále a s tím je spojena možnost získat zvláštní milosti pro poutníka – odpuštění všech trestů za hříchy. To byl ten největší podnět, proč zrovna letošního roku putovat a ne někdy jindy. Touha se co nejvíce posvětit, načerpat a získat všechny možné milosti a dary poutní cesty. A s tím vědomím jsem také tuto pouť konal. Jsem přesvědčen, že k opravdově pouti je přímo nutná víra, a to ne ledajaká. Bez víry nelze putovat. Pokud nemáte víru, pak se celá pouť může zvrhnout pouze v turismus, kde si chceme odpočinout, vyčistit hlavu a k tomu obdivovat památky. Na skutečné pouti toto vše je nepodstatné. Sám jsem cítil, že od začátku cesty má víra byla zkoušená. Další podstatnou věcí je, že jsem chtěl jít. Nějak dopředu jsem netrénoval nějaé větší vzdálenosti. Nestačil jsem si ani dopředu prochodit boty. To první, co vás napadne, kdy se vydáte na cestu, jestli to ujdete. Vzdálenost větší než 700 km. Ale pokud jdete s vědomím, že Bůh je při vás a že vám fandí, pak tyto obavy opadnou. My jsme začínali každý den modlitbou – společně jsme se modlili růženec a zpívali píseň – Každý den Pán mi sílu dává. Přiznám se, že jsem raději šel kousek vpředu. Ne, že bych se stranil ostatních spolupoutníků, ale proto, že jsem chtěl být sám s Bohem. Souhlasím s o. Líznou, že jediné, co je správné během cesty, je být s Bohem, rozmlouvat s Ním, být do Něj jakoby ponořen, kráčet s Ním a v Něm, prostě se modlit. A s Ním snášet všechny tělesné neduhy od puchýřů počínaje, bolestí nohou, žízně, slabosti ale i růzností povah spolupoutníků a samozřejmě i snášení sama sebe. Závěrem bych chtěl říci, že pouť člověka uzdravuje na těle i na duši. S tím zcela souhlasím s o.Líznou. Tělo se potí a ztrácí všechny zplodiny, které tam nepatří, otužuje se, překonává zhýčkanost, lenost a strach. Pro povzbuzení starším bych chtěl říci, že nejstarším poutníkem, kterého jsem potkal, byl 86 letý Španěl, který šel pěšky a s batohem. Obdivoval 17

jsem jednu Brazilku, která ve svých 70-ti letech přiletěla z Ameriky letadlem a pěšky šla poutní cestu. Podobně jeden Mexičan – lékař. Těžko lze vyjádřit, co táhne tolik lidí do Compostely? Každý putuje z jiných důvodů a podnětů. Ale jedno je jisté. Za tím vším se skrývá hledání Pána Boha, putování k Němu. Všechny cesty nakonec směřují tímto směrem. Jediné, co si můžeme přát, abychom všichni doputovali jednou do nebeské Compostely.

z naší knihovny Připravuje Pavel Golich

Vánoční tajemství

Edith Stein, edice karmelitánská spiritualita

Dílo sv.Terezie Benedikty od Kříže- Edity Steinové- je pro dnešního křestana přitažlivé pro jedinečné spojení intelektu a mystiky,filozofie a vroucí lásky k Bohu. Toto malé dílko je duchovním uvedením do tajemství Vánoc v životě církve,které je pochopitelné pro ty nejprostší a obohacuje i ty nejnáročnější.

Být otcem

Józef Augustyn, Karmelitánské nakladatelství

Autor knihy uvažuje o krizi otcovství a rodiny.Už po desetiletí se hovoří o krizi,ba rozvratu otcovství. Avšak, díky Bohu, organismus zachvácený nemocí si vytváří protilátky.Platí to i o organismu společnosti. V dnešní době se totiž otcovství dá přirovnat ke službě vojáka, který bojuje hned na několika frontách zárovenˇ. Ne nadarmo už básník Charles Péguy nazval otce velkým "dobrodruhem moderní doby". Augustyn knihu začíná popisem dnešní krize otcovství, ale na rozdíl od jiných si nezoufá.

Síla manželčiny modlitby Stormie Omartianová, Paulínky

Žít v dnešní době v úžasném manželství se jeví mnohé z žen jako nedostižná vize. Jak málo lidí v takové situaci věří v sílu modlitby a Boží moc, potvrzuje hned v úvodu i sama autorka: Kdykoli mezi námi na začátku našeho manželství s Michaelem vyvstaly nějaké rozpory,modlitba nebyla určitě tím prvním,co mě napadlo. Ve skutečnosti to byla jedna z posledních možností.Zkoušela jsem nejdříve jiné metody- hádání se, uprošování, ignorování, vyhýbání se, konfrontaci,dohadování se a samozřejmě také populární tichou domácnost- to vše s méně než uspokojivými výsledky. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem si uvědomila,že když začnu s modlitbou, je možné se těmto nepříjemným postupům vyhnout. 18

Tato kniha je autentickou výpovědí autorky,plná reálného vidění věcí i vlastních zkušeností s modlitbou,která může proměnit vás,vašeho manžela i celé manželství.

výzva ...

Milá dívenko a chlapče, jistě se už chystáš na Vánoce. Pomáháš mamince s úklidem, pečením nebo výzdobou. Možná si vytvoříš vlastní adventní věnec, na kterém budeš zapalovat svíčky každou neděli v adventu. Stejně tak, jako se na Vánoce připravuješ i ty doma s rodiči, stejně tak se připravují i holky ze scholy a kluci ministranti. A na co se připravují? Odpověď je jednoduchá. Určitě víš, že právě pro Tebe je na Štědrý den mše svatá ve Španělské kapli. Aby se Tobě a Pánu Bohu mše svatá líbila, musí se hodně věcí nachystat a připravit. Scholistky nacvičují písničky, kterými doprovodí mši svatou, kluci ministranti si rozdají role, kdo bude číst čtení z Písma svatého, kdo bude nosit svíce a spousta dalších úkolů. Letos se také můžeš těšit na krátkou scénku o narození Ježíška, kterou pro Tebe připravují scholistky a ministranti. Nezapomeň přijít na Štědrý den odpoledne na mši svatou. Těšíme se na Tebe. PS: Přejeme Ti, ať hezky prožiješ advent a dobře se připravíš na Ježíškovi narozeniny.

ve zkratce z farností ... Co jsme prožili

• Sobota 13.11. byla v Šenově ve znamení velmi pěkného divadla, jehož myšlenky se promítly do následné adorace. Po ní následovalo tradiční svatomartinské setkání.

Co nás čeká

• Ve čtvrtek 23.12.2010 můžete se svými dětmi v Bludovicích navštívit živý Betlém

• Pondělí 15.11. se uskutečnila přednáška P. Františka Lízny, jezuity na téma Místo církve v dnešní společnosti

• V pondělí 27.12.2010 proběhne vánoční koncert sboru Ondráš v 15.30 nebo 16.00 hod.(bude upřesněno) ve farním kostele v NJ.

• Sobota 27.11. byla ve všech farnostech ve znamení vigilie za počatý lidský život

• V úterý 28.12. v 16.00 hod. můžete zajít na koncert do Žilinského kostela.

• O nedělích 28.11. až 19.12. proběhla výstava rukodělných prací charitního klubu na faře v Novém Jičíně

• V úterý 4.1.2011 v 15.30 hod. začne vánoční koncert Dětského pěveckého sboru při ZŠ Jubilejní ul. ve Španělské kapli

• Neděle 5.12. se uskutečnila v našich kostelích setkání s Mikulášem • Sobota 11.12. v 19.00 hod. ve Španělské kapli adventní koncert Gymnázia

• Tříkrálová sbírka proběhne od 1.1.-16.1.2011 • neděle 9.1.2011 v 17.00 hod. vánoční koncert polského kostelního sboru z Laziska Sl. ve farním kostele.

... zamyšlení na závěr

„Ničím se neznepokojuj, ničím se nermuť, všechno pomíjí, Bůh se ale nemění. Máš-li v srdci Boha, nic ti nechybí, jeho láska stačí.“

(Terezie z Avily)

bohoslužby o Vánocích roku 2010-2011

neděle 19.12

4. neděle adventní. Mše sv. jako v neděli

pátek 24.12

Štědrý den: 6.45 hod. adventní mše sv. ve far.kostele, 15.00 hod. vánoční mše sv. ve Španěl.kapli, 16.00 hod. vánoční mše sv. v Šenově u N.Jičína, 21.30 hod. půlnoční mše sv. v Kuníně, 22.00 hod. půlnoční mše sv. far.kostel v N. Jičíně

sobota 25.12

slavnost Narození Páně – zasvěcený svátek. Mše sv. jako v neděli

neděle 26.12

svátek sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa. Mše sv. jako v neděli s obnovou manželských slibů. 9.00 hod. mše sv. v kostele v Žilině.

pátek 31.12

na poděkování za starý rok s prosbou o požehnání do nového roku 2011. Ranní mše sv. nebude. 15.00 hod. mše sv. se sv. požehnáním far. kostel N. Jičín, 16.00 hod. mše sv. se sv. požehnáním kostel Šenov, 16.30 hod. mše sv. se sv. požehnáním Kunín

sobota 1.1.2010 slavnost Matky Boží, P. Marie, Nový rok - zasvěcený svátek. Mše sv. jako v neděli. V ostatní dny mše sv. jako obvykle. neděle 2.1.2010 2.neděle po Narození Páně. Mše sv. jako v neděli. 9.00 hod. mše sv. v kostele v Žilině.

příležitost ke sv. smíření před Vánocemi 2010-2011

středa 15.12

6.15-7.30 far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50 Španěl.kaple

čtvrtek 16.12

6.15-7.30 far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50 Španěl.kaple

pátek 17.12

6.15-7.30 a 16.00-18.00 far.kostel N.Jičín

sobota 18.12

6.15-7.30 far.kostel N.Jičín, 7.00-7.50 Žilina

neděle 19.12

během dopoledních bohoslužeb far.kostel N.Jičín a Kunín, 17.00-18.20 Španěl.kaple

pondělí 20.12

6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 kostel Nejsvět.Trojice

úterý 21.12

6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španěl.kaple

středa 22.12

6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španěl.kaple

čtvrtek 23.12

6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španěl.kaple, 16.30 Šenov u N.Jičína a Kunín

pátek 24.12

6.15-7.30 far.kostel

Stavění stromků a betléma ve farním kostele NJ ve středu 22. prosince po ranní mši svaté. Úklid farního kostela v N. Jičíně ve čtvrtek 23. prosince po ranní mši svaté.