Dávky nemocenského pojištění v nové právní úpravě

Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Právo a právní věda Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Diplomová práce

Dávky nemocenského pojištění v nové právní úpravě Renata Valešová 2009/2010

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Dávky nemocenského pojištění v nové právní úpravě zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. ........................................

2

Poděkování Ráda bych poděkovala především vedoucí mé diplomové práce doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc. za ochotu, laskavost a cenné rady, které mi poskytla při zpracovávání této práce.

3

Obsah Obsah ...................................................................................................................... 4 Úvod ....................................................................................................................... 7 1 Nemocenské pojištění v systému sociálního zabezpečení ..................... 9 1.1 Forma nemocenského pojištění z hlediska postavení státu a občana................................................................................................................. 9 1.2 Základní zásady ...................................................................................... 11 1.2.1 Zásada všeobecnosti ....................................................................... 11 1.2.2 Zásada sociální solidarity ............................................................. 12 1.2.3 Zásada participace .......................................................................... 12 1.2.4 Zásada rovnosti ............................................................................... 12 2 Nemocenské pojištění v právním řádu České republiky ...................... 14 2.1 Ústavní zakotvení a prameny práva nemocenského pojištění ..... 14 2.2 Příčiny přijetí nové právní úpravy a základní principy v ní uplatněné ......................................................................................................... 16 2.3 Působnost norem upravujících nemocenského pojištění ............... 20 2.3.1 Věcná působnost ............................................................................. 20 2.3.2 Osobní působnost ............................................................................ 21 2.3.2.1 Účast zaměstnanců na pojištění ............................................... 21 2.3.2.2 Účast osob samostatně výdělečně činných na pojištění . 25 2.3.3 Místní působnost ............................................................................. 26 2.3.4 Časová působnost ............................................................................ 27 2.4 Systém dávek ........................................................................................... 27 2.4.1 Dělení dávek .................................................................................... 27 3 Nemocenské ..................................................................................................... 29 3.1 Základní charakteristika ....................................................................... 29 3.2 Dávkové schéma ..................................................................................... 29 3.2.1 Dočasná pracovní neschopnost .................................................... 30 3.2.2 Podpůrčí doba .................................................................................. 31 3.2.3 Ochranná lhůta ................................................................................. 32 3.3 Dávková formule .................................................................................... 32 3.4 Vyloučení nároku na nemocenské, snížení nemocenského .......... 35 3.5 Srovnání s předchozí právní úpravou ................................................ 36

4

4 Peněžitá pomoc v mateřství ......................................................................... 38 4.1 Základní charakteristika ....................................................................... 38 4.2 Dávkové schéma ..................................................................................... 38 4.2.1 Podpůrčí doba .................................................................................. 39 4.2.2 Ochranná lhůta ................................................................................. 39 4.3 Dávková formule ..................................................................................... 40 4.4 Srovnání s předchozí právní úpravou ................................................ 40 5 Ošetřovné ......................................................................................................... 41 5.1 Základní charakteristika ....................................................................... 41 5.2 Dávkové schéma ..................................................................................... 41 5.3 Dávková formule .................................................................................... 42 5.4 Podpůrčí doba .......................................................................................... 42 5.5 Srovnání s předchozí právní úpravou ................................................ 43 6 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství .................................. 44 6.1 Základní charakteristika ....................................................................... 44 6.2 Dávkové schéma ..................................................................................... 44 6.3 Dávková formule .................................................................................... 45 6.4 Podpůrčí doba .......................................................................................... 45 6.5 Srovnání s předchozí právní úpravou ................................................ 46 7 Organizace a provádění nemocenského pojištění .................................. 47 7.1 Příslušnost orgánů nemocenského pojištění .................................... 47 7.2 Úkoly a oprávnění orgánů nemocenského pojištění ...................... 48 7.2.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí .......................................... 48 7.2.2 Česká správa sociálního zabezpečení ........................................ 49 7.2.3 Okresní správy sociálního zabezpečení ..................................... 49 7.2.4 Služební orgány ............................................................................... 50 8 Vyplácení dávek ............................................................................................. 51 8.1 Nárok na dávku a způsob jejího vyplácení ...................................... 51 8.2 Odpovědnost za neoprávněně vyplacenou dávku a sankce v pojištění ........................................................................................................... 51 8.2.1 Odpovědnost za přeplatek ............................................................. 52 8.2.2 Odpovědnost za porušení režimu dočasně práce neschopného ....................................................................................................................... 52 8.2.3 Odpovědnost za způsobení vzniku nároku na dávku .............. 53 5

8.2.4 Odpovědnost za přestupky a odpovědnost za správní delikty právnických osob ....................................................................................... 53 9 Závěr ................................................................................................................. 54 Resumé ................................................................................................................. 55 Seznam literatury ............................................................................................... 57 Monografie ...................................................................................................... 57 Články .............................................................................................................. 57 Elektronické zdroje ....................................................................................... 58 Seznam právních předpisů ............................................................................... 59

6

Úvod Jak sám název napovídá, ve své práci se budu věnovat jednotlivým dávkám, které jsou v rámci nemocenského pojištění poskytovány v souvislosti s přijetím nové právní úpravy. Touto novou právní úpravou je zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jež nabyl účinnosti 1.1.2009 a nahradil tak roztříštěnou a poněkud nevyhovující právní úpravu. Dřívější právní úprava, a to především zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, byla sice měněna

početnými

novelizacemi,

avšak

tyto

novelizace

spíše

přispívali nepřehlednosti právní úpravy a nedokázaly plně reflektovat současné potřeby společnosti, kterými ne byla volání společnosti po zvýšení poskytovaných dávek, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale

naopak

nutnost

snížit

výdaje,

které

vznikly

v souvislosti

s poskytováním dávek nemocenského pojištění, a které zatěžují státní rozpočet nad přijatelnou míru. Nemocenské

pojištění

je

tradiční

systémovou

součástí

sociálního zabezpečení. Z tohoto důvodu se ve své práci nejprve zaměřuji na postavení práva nemocenské ho pojištění v systému sociálního zabezpečení, a to zejména z pohledu zásad a forem sociálního zabezpečení, které jsou v právu nemocenského pojištění uplatňovány. Druhá kapitola se zaměřuje na ústavní zakotvení nemocenského pojištění v právním řádu České republiky a v další části vysvětluje příčiny, jež vedly k přijetí nové právní úpravy, včetně principů, na nichž tato právní úprava stojí. Jednotlivé dávky, které jsou v rámci nemocenského pojištění poskytovány, jsou podrobněji rozebrány v samostatných kapitolách, přičemž každá z těchto kapitol si zachovává stejnou strukturu od základní

charakteristiky

každé

dávky,

přes

dávkové

schéma

a

dávkovou formuli až po porovnání současné právní úpravy této dávky s dřívější právní úpravou.

7

V této práci je také věnována opomíjené organizaci a

samostatná kapitola často

provádění nemocenského pojištění . U

jednotlivých, hierarchicky seřazených, orgánů nemocenského pojištění jsem se snažila především zdůraznit jeho význam při provádění nemocenského pojištění a plnění úkolů s tím souvisejících. Poslední kapitola blíže vysvětluje postup a způsob vyplácení jednotlivých dávek orgány nemocenského pojištění a uzavírá ji odpovědnost na úseku nemocenského pojištění, včetně vymezení jednotlivých sankcí, jimiž jsou ti, kteří systém ne mocenského pojištění zneužívají, postihováni.

8

1

Nemocenské

pojištění

v systému

sociálního

zabezpečení Nemocenské

pojištění

je

tradiční

systémovou

součástí

sociálního zabezpečení. Pod pojmem nemocenské pojištění rozumíme okruh právních vztahů, které vznikají „při poskytování hmotného zabezpečení při krátkodobých sociálních událostech a je zaměřeno na ekonomicky

aktivní

obyvatelstvo.

Do

nemocenského

pojištění

zahrnujeme zajištění ekonomicky aktivního obyvatelstva, které je dočasně vyřazeno z ekonomické aktivity pro nemoc, úraz, karanténu nebo ošetřování člena rodiny, zajištění ekonomicky aktivních žen, které nemohou dočasně pracovat pro těhotenství, porod a péči o narozené dítě, popř. z důvodu těhotenství nebo po skončení mateřské dovolené musely být převedeny na jinou méně placenou práci a zajištění ekonomicky aktivního obyvatelstva při péči o dítě. “ 1 Úkolem

sociálního

zabezpečení

je

předcházení

sociálním

rizikům a pokud jedincům vzniknou v důsledku sociálních situací nepříznivé následky, pak tyto nepříznivé následky odstranit a vytvářet tak lidem podmínky pro jejich sociální rozvoj. Sociální situací, s níž normy sociálního zabezpečení spojují nějaké plnění, však není jakákoli nepříznivá situace, která jedince v průběhu jeho života „potká“, ale pouze taková, jež je díky své povaze všeobecně uznávaná a také v těchto normách zakotvená.

1.1 Forma nemocenského pojištění z hlediska postavení státu a občana Z hlediska postavení státu rozlišujeme tři formy sociálního zabezpečení, tedy způsoby, jak ou měrou se stát podílí na tvorbě zdrojů sociálního zabezpečení a jeho organizaci.

1

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a dolněné vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2000, s. 41

9

V případě nemocenského pojištění vystupuje stát jako nositel. Pro tuto formu je charakteristické, že příjmy a výdaje nemocenského pojištění se stávají součástí státního roz počtu. Stát jako nositel pojištění

zabezpečuje

provádění

nemocenského

pojištění,

a

to

institucionálně. Pro plnění tohoto úkolu jsou státem vytvářeny zvláštní orgány, které však nejsou od státu odděleny. Tato forma bývá nazývána jako státní zabezpečení. V dalších systémových součástech sociálního zabezpečení může stát vystupovat také jako garant nebo iniciátor. V prvním

případě

je

úlohou

státu

vytvořit

sociálnímu

zabezpečení podmínky a právní rámec, jakož i práva občanů na sociální zabezpečení. Na druhé st raně však nerealizuje sociální zabezpečení přímo, k tomuto účelu jsou vytvořeny zvláštní instituce, které jsou odděleny od státu a mají vlastní prostř edky, s nimiž hospodaří. Stát v tomto případě poskytuje záruku fungování systému sociálního

zabezpečení

a

také

záruku

plnění

podle

předem

stanovených podmínek. Tato forma bývá nazývána jako všeobecné povinné pojištění. V případě, že stát vystupuje jako iniciátor, omezuje se jeho role pouze na vytváření právního rámce pro aktivitu jiných subjektů v sociálním zabezpečení. Stát v tomto případě neposkytuje záruku fungování systému sociálního zabezpečení jako tomu je v předchozím případě a už vůbec se nepodílí na jeho provádění a organizaci. Tato forma

bývá

nazývána

jako

dobrovolné

doplňkové

pojištění

či

zaopatření. Z hlediska postavení občana v systému sociálního zabezpečení rozlišovat také tři formy, v tomto případě tedy způsoby, jakou měrou se na tvorbě zdrojů sociálního pojištění podílí občan a současně jaké podmínky musí občan splnit, aby byl oprávněn k nějakému plnění. V případě

nemocenského

pojištění

hovoříme

o

formě

pojišťovací. Pro tuto formu je charakteristické, že k zařazení občana do systému sociálního zabezpečení je třeba, aby se tento občan určitým způsobem podílel na tvorbě zdrojů sociálního zabezp ečení.

10

V dalších

systémových

součástech

sociálního

zabezpečení

můžeme rozlišovat ještě formu zabezpečovací či zaopatřovací. V případě

zabezpečovací

formy

je

třeba

splnit

podmínku

určitého právního postavení po předem stanovenou dobu k tomu, aby se občan stal součástí systému sociálního zabezpečení, avšak nemusí se přímo podílet na tvorbě zdrojů sociálního zabezpečení. Nejméně „přísnou“ na splnění podmínek je forma zaopatřovací. V tomto

případě

postačí

pro

zařazení

do

systému

sociálního

zabezpečení pouze objektivní stav, v němž s občan nachází, aby byl oprávněn k plnění poskytovaném systémem sociálního zabezpečení.

1.2 Základní zásady Vedle základních zásad, které prostupují celým systémem práva, existují také zásady, které jsou charakteristické pouze pro určité právní odvětví. Základní zásady systému sociálního zabezpečení jsou více či méně charakteristické i pro její vnitřní systémové součásti, mezi něž náleží i nemocenské pojištění. 1.2.1 Zásada všeobecnosti Tato zásada je jednou z nejdůležitějších zásad sociálního zabezpečení vůbec, neboť vyjadřuje „právo každého na zajištění určité hranice životní úrovně.“ 2 Toto vyjádření práva každého však neplatí zcela neomezeně. Z hlediska subjektů, na něž se systém sociálního zabezpečení vztahuje, můžeme rozlišit tři stupně, v nichž je tato zásada uplatňována. Takto se systém sociálního zabezpečení může vztahovat v prvním stupni na všechny osoby, které se dostanou do sociální situace, s níž zákon spojuje zařazení do tohoto systému. V druhém stupni je třeba k zařazení

do

tohoto

systému

navíc

splnění

určitých,

předem

stanovených podmínek. Poslední, třetí stupeň je stupněm s nejužší 2

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a dolněné vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2000, s. 101

11

základnou, neboť v tomto případě je zařazení do systému ponecháno na libovůli osob, které do tohoto systému mohou vstoupit dobrov olně. Zásada

všeobecnosti

se

v případě

nemocenského

pojištění

uplatňuje na výše uvedené druhé úrovni. Proto , aby byla určitá osoba zařazena do systému nemocenského pojištění , je třeba, aby nejdříve splnila předem stanovené podmínky. 1.2.2 Zásada sociální solidarity Zásada sociální solidarity je neméně důležitou zásadou, neboť bez této zásady by systém sociálního zabezpečení nemohl vůbec fungovat. Systém sociálního zabezpečení předpokládá, že se určité osoby (ekonomicky aktivní) budou prostřednictvím s vých plateb účastnit na financování tohoto systému. V konečném důsledku jsou však platby těchto ekonomicky aktivních osob používány na zajištění těch osob, které se v určitém časovém okamžiku na tvorbě prostředků určených k financování systému nepodílely, neboť tak z různých důvodů učinit nemohly. V systému uplatňována,

nemocenského

neboť

tento

pojištění

systém

je

tato

předpokládá

zásada

plně

solidaritu

osob

výdělečně činných s osobami dočasně práce neschopných (ve svém nejobecnějším smyslu zahrnujícím ved le nemoci také „mateřství“) 1.2.3 Zásada participace Tato

zásada

by

mohla

být

označena

také

jako

zásada

demokratičnosti systému. Jejím smyslem je možnost všech, kteří do systému sociálního zabezpečení vstupují, podílet se také na jeho řízení a správě . Tato zásada je uplatňována ve všech subsystémech sociálního zabezpečení bez rozdílů. 1.2.4 Zásada rovnosti 12

Smyslem této zásady je umožnit vstup do systému sociálního zabezpečení všem osobám podle stejných pravidel. Zásadu rovnosti však neporušuje diferenciace dávek v případě, že se tato diferenciace zakládá na pravidlech shodných pro všechny osoby.

13

2 Nemocenské pojištění v právním řádu České republiky „Nemocenské pojištění je v České republice tradiční součástí oblasti sociálního zabezpečení. Jeho účelem jako jedné z oblastí sociálního zabezpečení je finančně zabezpečit ekonomicky aktivní občany pro případ krátkodobé ztráty výdělku (příjmu) z důvodu vybraných sociálních situací podmíněných změnou zdravotního stavu. Jedná se o oblast, jejíž právní úprava zpravidla věcně navazuje na právní úpravu jiných oblastí (např. pracovního práva, obchodního práva, odměňování aj.)“ 3

2.1 Ústavní zakotvení a prameny práva nemocenského pojištění Právní teorie tradičně rozlišuje prameny práva na prameny práva

v materiálním

a

formálním

smyslu.

Prameny

práva

v materiálním smyslu je vše, co je zdrojem práva. Naproti tomu prameny práva ve formálním smyslu rozumíme formy, v nichž je toto právo obsaženo, tedy normativní právní akty, normativní smlou vy, právní obyčeje a precedenty. Za prameny práva nemocenského pojištění jsou však v České republice považovány pouze normativní právní akty a normativní smlouvy. Normativní právní akty jsou výsledkem legislativní činnosti orgánů veřejné správy. Jedním ze způsobů jejich dělení je dělení podle jejich právní síly na Ústavu a ústavní zákony, jako normativní právní akty nejvyšší právní síly, zákony a zákonná opatření, jako normativní právní akty vyšší právní síly, a ostatní právní předpisy (např. nařízení vlády či vyhlášky ministerstev), jako normativní právní akty nižší právní síly, přičemž normativní právní akty nižší právní síly nesmí být v rozporu s normativními právními akty vyšší právní síly. 3

Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 187 /2006 Sb. , o nemocenském pojištění

14

Ústavní zakotvení práva nemocenského pojištění nalezneme především v článku 30 odstavec 2 (právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci) a 32 odstavec 5 (právo rodičů, kteří pečují o děti, na pomoc státu) Listiny zákla dních práv a svobod ve spojení s články 1 až 4, 36 a 41 odstavec 1 Listiny. Provedení těchto článků a vlastní jádro práva nemocenského pojištění však nalezneme v zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,

ve

znění

pozdějších

předpisů

(dále

jen

„zákon

o

nemocenském pojištění“). Tento zákon byl schválen 14. března 2006 a jeho

účinnost

byla

původně

stanovena

na

1.1.2007.

Zákonem

č. 585/2006 Sb. byla jeho účinnost nejprve posunuta na 1.1.2008 a poté zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ještě o další rok na 1.1.2009. Tímto zákonem byla nahrazena do té doby existující

„trojkolejnost“,

kdy

systém

nemocenského

pojištění

zaměstnanců byl upraven zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších před pisů, a zákonem č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších

předpisů, systém

nemocenského

pojištění

pro

osoby

v ozbrojených silách zákonem č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 88/1968 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a systém nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných zákonem č.

100/1988

Sb. , o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Výše pojistného

na

nemocenské

pojištění

zůstalo

i

nadále

upraven o

v zákoně č. 589/1992 Sb. , o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Pramenem práva nemocenského pojištění jsou také mezinárodní smlouvy, a to vyhlášené mezinárodní smlouvy , k jejichž ratifikaci dal Parlament

souhlas

a

jimiž

je

Česká

republika

vázána.

Mezi

nejvýznamnější z nich patří Úmluva o minimální normě sociálního zabezpečení (č. 102), vyhlášená Sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 461/1991 Sb. a Úmluva o léčebně preventivní 15

péči a dávkách v nemoci (č. 130), vyhlášená Sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 537/1990 Sb. Obě úmluvy jsou výsledkem činnosti Mezinárodní organizace práce 4. Dalším pramenem nemocenského pojištění je též Evropská sociální charta, vyhlášená Sdělením

Ministerstva

Evropský

zákoník

zahraničních

sociálního

věcí

č.

zabezpečen í,

14/2000 vyhlášený

Sb.m.s.

a

Sdělením

Ministerstva zahraničních věcí č. 90/2001 Sb.m.s. Mezinárodní smlouvy nemají vyšší právní sílu než zákony nebo dokonce Ústava, avšak mají před zákony aplikační přednost, tzn. že v případě

rozporu

některého

ustanovení

zákona

s mezinárodní

smlouvou, se použije tato mezinárodní smlouva. Pro to také bylo nezbytným krokem při tvorbě nové právní úpravy v podobě zákona o nemocenském pojištění posouzení jeho souladu s výše uvedenými mezinárodními smlouvami, a to především z důvodu jeho efektivního uplatňování v praxi.

2.2 Příčiny přijetí nové právní úpravy a základní principy v ní uplatněné Jak jsem již výše uvedla, přijetí zák ona o nemocenském pojištění bylo spíše nutností. Zakotvení nemocenského pojištění v různých právních předpisech (a to i různé právní síly) vedlo k velké nepřehlednosti celého systému nemocenského pojištění. Zákonodárce se proto rozhodl tuto roztříštěnost s jednotit a postavit novou úpravu na

následujících

základních

principech,

které

vyjmenovává

v

Důvodové zprávě k návrhu zákona č. 187 /2006 Sb. , o nemocenském pojištění: - Jednotnost systému - nová právní úprava je koncipována jako jednotná s odůvodněnými odchylkami. Tyto odchylky se týkají

4

Mezinárodní organizace práce, která byla založena dne 11.4.1919, se zabývá především uplatňováním a prosazováním všeobecně uznávaných pracovních práv a sociální solidarity. Její zvláštnost spočívá v tom, že setkání Mezinárodní konference práce se neúčastní pouze představitelé vlád, ale také zaměstnavatelé a zaměstnanci členských států.

16

např. osob samostatně výdělečně činných, neboť ty jsou na nemocenském pojištění účastny dobrovolně. - Solidarita v systému - i nadále se v nemocenském pojištění uplatňuje princip solidarity. Solidarity bohatších z chudšími, zdravých s nemocnými. Tento princip je vůbec předpokladem existence

sociálního

pojištění.

Nová

právní

úprava

však

zakotvila zpřísnění podmínek, čímž má dojít k částečnému „omezení“ tohoto principu. - Převzetí většiny funkčních prvků - zákon o nemocenském pojištění navazuje na předchozí právní úpravu a i nadále v něm nalezneme řadu tradičních a osvědčených institutů a postupů. - Účast na pojištění - na nemocenském pojištění jsou účastny všechny zaměstnané osoby a osoby jim na roveň postavené. Přístup do systému nemocenského pojištění není odepřen ani osobám

samostatně

výdělečně

činným

nebo

zahraničním

zaměstnancům, kteří se na něm účastní dobrovolně. - Pojistný princip - osoby, kterou jsou účastny nemocenského pojištění, jsou povinny platit pojistné . Pojistné je pak příjmem státního

rozpočtu.

Tento

princip

je

kombinován

se

zabezpečovacím principem, neboť pro dávky nemocenského pojištění není zřízen zvláštní účet, jejich financování není doposud od státního rozpočtu odděleno. - Ochranné prvky systému - aby se zamezilo nadbytečným výdajům plynoucích ze státního rozpočtu, došlo v nové právní úpravě k zakotvení několika ochranných prvků. Jedná se např. o změnu výpočtu dávek nemocenského pojištění nebo o zpřísnění posuzování dočasné pracovní neschopnosti.

17

- Finanční vyrovnanost systému – jedním z cílů nové právní úpravy bylo i vyrovnání příjmů pojistného s výdaji na dávky nemocenského pojištění. Tato úprava by měla korespondovat s reformou veřejných rozpočtů. - Účast zaměstnavatele na finančním zabezpeč ení zaměstnance – po

vzoru

zahraničních

úprav

byla

zavedena

účast

zaměstnavatele na finančním zabezpečení zaměstnance pro prvních čtrnáct kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, resp.

karantény.

Tímto

opatřením

má

být

zabezpečeno

zneužívání systému nemocenského pojištění. Prvních čtrnáct dnů dočasné pracovní neschopnosti je posuzováno jako překážka v práci na straně zaměstnance podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnavatel však nahrazuje zaměstnanci v uvedeném období mzdu nebo plat pouze za dny, které jsou pro zaměstnance pracovní či za dny jim na roveň postavených (svátky, za které zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu) s tím, že za první tři takovéto dny zaměstnanci náhrada mzdy nepřísluší. - Snížení sazby pojistného pro zaměstnavatele – plně odpovídá zavedení

účasti

zaměstnavatele

na

finančním

zabezpečení

zaměstnance. Sazba pojistného by měla být snížena na takovou výši,

aby

stačila

na

pokrytí

nákladů

na

výplatu

dávek

nemocenského pojištění a současně na pokrytí nákladů na náhradu mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě), kterou vyplácí zaměstnavatel, i při vyšší nemocnosti jeho zaměstnanců. -

Možnost

„připojištění“

zaměstnavatelů

-

s počtem

zaměstnanců do 25 měla být dána možnost zvolení si vyšší sazby pojistného s tím, že polovinu nákladů na náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti, kterou zaměstnavatel vyplatí

18

svým

zaměstnancům

za

každý

měsíc,

nahradí

těmto

zaměstnavatelům nositel nemocenského pojištění, tedy stát. - Organizace – v souvislosti se zjednodušením právní úpravy nemocenského pojištění a zajištěním její komplexnosti má být organizace nemocenského pojištění obsažena přímo v zákoně o nemocenském

pojištění.

Provádění

pojištění

má

být

plně

přeneseno na orgány správy sociálního zabezpečení. - Podmínky pro posuzování pracovní neschopnosti – zpřísnění podmínek pro posuzování pracovní neschopnosti má zabránit negativním jevům vyskytujícím se při poskytování dávek nemocenského

pojištění,

jako

je

např.

„předstírání

nemocnosti“ jako prostředek zneužívání tohoto systému. V nové právní úpravě by měla být podrobněji upravena práva a povinnosti všech subjektů, které se podílejí na posuzování pracovní neschopnosti, resp. na posuzování zdr avotního stavu, včetně sankcí udělovaným zdravotnickým zařízením. - Řízení v nemocenském pojištění – podobně jako zařazením organizace

nemocenského

ustanovení

upravujících

pojištění řízení

ve

má

být

věcech

zařazením

nemocenského

pojištění dosaženo komplexnosti právní úpravy nemocenského pojištění. Právní úprava tak bude obsahovat vše od hmotně právního vymezení, kdo a za jakých podmínek má nárok na dávku, přes organizační vymezení, kdo zajišťuje provádění ustanovení upravující nemocenské pojištění až po pr ocesní stránku, tedy řízení ve věcech nemocenského pojištění. - Princip rovného zacházení – je promítnutím principu rovného zacházení s muži a ženami a zákazu diskriminace. Podmínky pro zařazení do systému nemocenského pojištění, jakož i podmínky nároku na dávky jsou stejné pro muže i ženy. Tento princip má být

dodržován

i

v případě 19

nároku

na

peněžitou

pomoc

v mateřství, neboť ženě, která porodila dítě, je umožněno, aby se vystřídala se svým manželem nebo otcem dítěte ohledně tohoto nároku na peněžitou pomoc. Jak z výše uvedeného vyplývá, roztříštěnost právní úpravy nebyla jediným důvodem přijetí

nové

právní

úpravy.

Mnohem

naléhavějším důvodem byla jistá benevolence dřívější právní úpravy, která umožňovala velmi časté zneužívání systému nemocenského pojištění. Především u osob s nižším příjmem nebyl rozdíl mezi dosaženým příjmem a vyplacenou dávkou nemocenského pojištění tak znatelný, proto bylo pro tyto osoby někdy výhodnější pobírat některou z dávek nemocenského pojištění (což se především týká dávky nemocenské) než čerpat dovolenou nebo si dokonce vzít volno bez náhrady příjmu. Navíc také docházelo ke zneužívání tohoto systému ze strany zaměstnavatelů, kteří v případě, že neměli pro své zaměstnance dostatek práce, posílali tyto zaměstnance „onemocnět“. V ýše uvedená „řešení“ nejrůznějších situací tak vedla ke zkreslování údajů o výši nemocnosti v České republice a také neúnosným způsobem zatěžovala státní rozpočet.

2.3 Působnost norem upravujících nemocenského pojištění Obecná teorie práva rozlišuje působnost věcnou, osobní, místní a časovou. Věcnou působností rozumíme okruh právních vztahů, na něž se normy upravující nemocenské pojištění vztahují, osobní působností okruh osob (subjektů), na něž se normy upravující nemocenské pojištění vztahují, místní pů sobností území, na němž jsou tyto normy závazné a časovou působností vymezení platnosti, resp. účinnosti těchto norem. 2.3.1 Věcná působnost

20

Právní normy nemocenského pojištění upravují právní vztahy, které vznikají při tvorbě prostředků nemocenského po jištění nebo při poskytování jednotlivých dávek nemocenského pojištění. Tyto právní vztahy mají také své prvky – subjekty, objekt a obsah. Subjekty těchto právních vztahů jsou pojištěnec na straně jedné a

stát, resp. jeho orgány či instituce, na straně druhé. Objektem

právních vztahů vznikajících při tvorbě prostředků nemocenského pojištění je pojistné, jímž se pojištěnec podílí na tvorbě těchto prostředků a objektem právních vztahů vznikajících při poskytování jednotlivých dávek nemocenského pojištění j sou právě tyto dávky. Obsahem výše uvedených právních vztahů jsou pak jednotlivá práva a povinnosti subjektů nemocenského pojištění. 2.3.2 Osobní působnost Subjekty,

pro

něž

jsou

normy

nemocenského

pojištění

adresovány, jsou, jak jsem již uvedla, stát a pojištěnec. Definice pojmu pojištěnec je uvedena v ustanovení § 3 písm. a) zákona o nemocenském pojištění a rozumí se jím fyzická osoba, která je účastna pojištění; za pojištěnce se považuje též fyzická osoba po zániku pojištění, pokud jí plyne ochranná lhůta, uplatňuje nárok na dávku pojištění nebo dávku pobírá, a fyzická osoba v době přerušení pojištění. V návaznosti na definici pojmu pojištěnec pak ustanovení § 2 vymezuje, které fyzické osoby se tohoto pojištění účastní. Povinná účast je stanovena pro osoby uvedené v § 5 písm. a) na straně jedné a dobrovolná účast na straně druhé pro osoby uvedené v § 5 písm. b) nebo pro zahraniční zaměstnance. 2.3.2.1 Účast zaměstnanců na pojištění Pojem zaměstnanec pro účely zákona o nemocenském pojištění se nekryje s pojmem zaměstnanec, tak jak je vymezen v právu pracovním. Současné vymezení osob, které jsou pro účely zákony o nemocenském pojištění považovány za zaměstnance, vzniklo spojením 21

osob účastných nemocenského pojištěná a osob účastných nemocenské péče podle zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 5 zákona o nemocenském pojištění vymezuje pojem zaměstnance jako: - zaměstnance v pracovním poměru, - příslušníky Policie ČR, Hasičského záchra nného sboru ČR, Celní správy ČR apod., - státní zaměstnance podle zák. č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších zákonů, - členy družstva v družstvech, pro které vykonávají práci, - zaměstnance činné na základě dohody o pracovní činnosti , - pracovníky v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, - soudce, - členy zastupitelstev, kteří jsou pro výkon f unkce dlouhodobě uvolněni či členy zastupitelstev jim na roveň postavených, - poslance a senátory - členy vlád, prezidenta, viceprezidenta, členy Nejvyššího kontrolního úřadu, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Rady Ústavu pro studium totalitních re žimů a Rady Českého telekomunikačního úřadu, finančního arbitra a jeho zástupce, Veřejného ochránce práv a jeho zástupce, - fyzické osoby, které jsou do funkce voleny nebo jmenovány podle zvláštních zákonů, - dobrovolné pracovníky pečovatelské služby, - pěstouny podle ustanovení § 44 až 47 zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, resp. § 40a zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, - odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce, - osoby činné v poměru, který není pracovním pro nedodržení podmínek stanovených pracovně-právními předpisy. 22

Do tohoto společností

pojetí

s ručením

zaměstnance omezeným

nejsou

ani

zařazeni

komanditisté

společníci

komanditních

společností, kteří pro tyto obchodní společnosti vykonávají práci za odměnu. Těmto osobám je dána možnost výběru, a to tak , že mohou být

pojištěnci

obligatorně,

pokud

budou

tuto

práci

vykonávat

v pracovním poměru nebo fakultativně, pokud se stanou pojištěnci dobrovolně podle ustanovení § 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění. Do systému nemocenského pojištění nejsou zařazeni studenti a žáci,

neboť

nejsou

osobami

výdělečně

nemocenského pojištění je nahrazovat přestože

podle

považováni

za

předchozí

právní

zaměstnance,

jimž

činnými

dočasnou ztrátu

úpravy

byli

náleží

studenti

dávky

(smyslem příjmu) , a

žáci

nemocenského

pojištění. Do systému nemocenského pojištění však není zařazen každý zaměstnanec spadající do tohoto vymezení, ale jen takový, který splňuje zákonem vymezené podmínky. T ěmito podmínkami, které musejí být splněny kumulativně, jsou podle ustanovení § 6 výkon zaměstnání na území České republiky, za což se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, pokud je trvalé místo výkonu práce v České republice, případně výkon zaměstnání v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud je jejich místem výkonu práce trvale cizina, avšak trvalý pobyt v České republice nebo jiném členském státu Evropské unie, přičemž nemohou být účastni důchodového pojištění ve státě, v němž zaměstnání vykonávají, toto zaměstnání musí trvat nebo mělo trvat nejméně 15 kalendářních dnů a současně částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání

za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro

účast na pojištění, tzv. rozhodný příjem

5

. Od podmínky trvání

zaměstnání nejméně po dobu 14 kalendářních dnů se odhlíží v případě, že zaměstnanec opakovaně nastoupí k témuž zaměstnavateli a od skončení předchozího zaměstnání, které zakládalo účast na pojištění , 5

Rozhodný příjem byl stanoven na částku ve výši 2.000,- Kč, přičemž vláda může výši této částky při splnění podmínek uvedených v zákoně zvýšit svým nařízením.

23

do opětovného nástupu do zaměstnání neuplynula doba nejvýše 6 měsíců nebo v případě, že od skončení předchozího zaměstnání, které ovšem nezaložilo účast na pojištění z důvodu, že nemělo trvat a ani netrvalo déle něž 14 kalendářních dnů, ale započitatelný příjem z tohoto zaměstnání dosáhl nejméně výši rozhodného p říjmu, do opětovného nástupu do zaměstnání neuplynula doba nejvýše 6 měsíců. Kromě takto vymezených zaměstnanců, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, pamatuje zákon o nemocenském pojištění také na zahraniční zaměstnance, kteří se pojištění účastní d obrovolně. Definice pojmu zahraniční zaměstnanec je uvedena v § 3 písm. q) a rozumí se jím zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, který pro tohoto zaměstnavatele vykonává svou práci v České republice. Tento zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění v případě, že se k pojištění přihlásí na předepsaném tiskopisu. Zákon o nemocenském vymezuje účastenství na nemocenském pojištění také negativně. Podle ustanovení § 9 nejsou nemocenského pojištění

účastni

zaměstnanci,

kteří

vykonávají

své

zaměstnání

v České republice pro zaměstnavatele požívající diplomatických výsad a imunit, pokud jsou účastni pojištění v jiném státě a také zaměstnanci mezinárodních

organizací,

pokud

jsou

účastni

pojištění

prostřednictvím této mezinárodní organizace a písemně prohlásí orgánu nemocenského pojištění, že chtějí být vyňati z pojištění v České republice. Zákon o nemocenském pojištění také pamatuje na situace, kdy zaměstnanec vykonává více zaměstnání a každé toto zaměstnání zakládá účast na nemocenském pojištění, tzv. souběh poj ištění z více zaměstnání. V takovém případě je zaměstnanec pojištěn z každého tohoto zaměstnání. Nástrojem

proti

obcházení

zákona

formou

tzv.

řetězení

zaměstnání malého rozsahu obsažen v ustanovení § 7. Podle tohoto ustanovení se zaměstnáním malého rozsah u rozumí takové zaměstnání, při němž jsou splněny všechny podmínky pro zařazení do systému nemocenského pojištění kromě výše příjmu, který je nižší než rozhodný příjem. V takovém případě je zaměstnanec pojištěn jen 24

v těch kalendářních měsících , v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu rovnající se minimálně výši rozhodného příjmu. Zaměstnancům, kteří se nemocenského pojištění účastní povinně, vzniká toto pojištění dnem, kdy toto zaměstnání, činnost nebo funkci začne vykonávat, případně dnem, který je za takovýto den považován a zaniká dnem skončení tohoto zaměstnání, činnosti, členství nebo funkce. Během tohoto období však může dojít k určitým skutečnostem, které způsobují přerušení pojištění. Takovouto skutečností je pracovní nebo služební volno bez náhrady příjmu, pokud na něj nevznikl nárok podle zvláštních předpisů a trvá déle než 30 kalendářních dnů . Pojištění se v tomto případě přerušuje dnem, kdy zaměstnanec přestal z tohoto důvodu vykonávat práci. Další skutečností způsobující přerušení pojištění je rodičovská dovolená vyjma dobu, po kterou zaměstnanci náleží peněžitá pomoc v mateřství. 2.3.2.2 Účast osob samostatně výdělečně činných na pojištění Osoby samostatně výdělečně činné jsou na nemocenském pojištění účastny dobrovolně. Definici samostatně výdělečné osoby však nenajdeme v zákoně o nemocenském pojištění, nýbrž v zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 9 tohoto zákona je za osobu samostatně výdělečně činnou považována osoba, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky, případně mimo území České republiky, pokud je tato činnost vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky, a současně splňuje podmín ky uvedené v odstavci 2. Těmito podmínkami jsou ukončení povinné školní docházky, dosažení věku nejméně 15 let a vykonávání samostatně výdělečné činnosti nebo spolupráce při výkonu samostatně výdělečné činnosti, pokud tato spolupráce splňuje podmínky uvede né v ustanovení § 13 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 259/1994 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb.

25

Podmínkou pro založení účasti na nemocenském pojištění pro osobu samostatně výdělečně činnou je podání přihlášky k účasti na pojištění na předepsaném tiskopisu. Podobně jako u zaměstnanců, řeší zákon o nemocenském pojištění situaci, kdy osoba samostatně výdělečně činná vykonává několik samostatných výdělečných činností. V tomto případě je však osoba samostatně výdělečně činná účastna nem ocenského pojištění pouze jednou. Účast na pojištění vzniká osobám samostatně výdělečně činným dnem, který tato osoba uvedla v přihlášce k účasti na pojištění, který však nesmí předcházet dni, kdy tuto přihlášku podala. Výjimka pl atí pouze v případě, že osoba samostatně výdělečně činná podá tuto přihlášku do osmi kalendářních dnů ode dne zahájení samostatné výdělečné činnosti. Osobám samostatně výdělečně činným zaniká pojištění dnem, který tato osoba uvedla v přihlášce, dnem zániku oprávnění

k výkonu

samostatné

výdělečné

činnosti,

skončením

samostatné výdělečné činnosti, prvním dnem kalendářního měsíce, v němž nebylo zaplaceno pojistné vůbec nebo v požadované výši nebo dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody. 2.3.3 Místní působnost Územím, na němž jsou právní normy upravující nemocenské pojištění, je území České republiky. Je to logické, neboť jedním ze znaků státu je jeho suverenita, tedy výkon státní moci (zákonodárné, výkonné a soudní) na jeho území a současně schopnost vyloučit výkon státní moci jiného státu na svém území. V určitých

případech

však

státy

dobrovolně

„dovolují“ působnost právních norem jinéh o státu na svém území. Tuto výjimku můžeme sledovat i v případě účasti na nemocenském pojištění

podle

právních

předpisů

České

republiky

v případě

zaměstnance, který pracuje trvale v cizině pro zaměstnavatele se sídlem v České republice, avšak má trvalý pobyt v České republice, nebo v případě osoby samostatně výdělečně činné , která vykonává 26

samostatnou výdělečnou činnost v cizině, avšak na základě oprávnění k výkonu této činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky. 2.3.4 Časová působnost Z hlediska účinnost

časové

právních

působnosti

norem,

resp.

můžeme právních

rozlišit

platnost

a

předpisů.

Zákon

o

nemocenském pojištění vstoupil v platnost dnem, kdy byl publikován. Jeho účinnost byla, jak jsem uvedla výše, původně stanovena na 1.1.2007, ale pozdějšími novelami byla tato účinnost odložena až na 1.1.2009.

2.4 Systém dávek Pojem

„dávka“,

jež

je

předmětem

právních

vztahů

nemocenského pojištění, bychom mohli definovat jako určité plnění, na které vzniká nárok po splnění předem určených, resp. zákonem stanovených podmínek. Zákon o nemocenském pojištění rozlišuje čtyři druhy dávek, a to nemocenské, peněžitou pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Současná právní úprava se příliš neodlišuje od předchozí právní úpravy, pokud jde o jednotlivé dávky, které jsou v rámci systému nemocenského pojištění rozlišovány. Pouze dávka ošetřovné nesla název podpora při ošetřování člena rodiny. 2.4.1 Dělení dávek Dávky, které jsou v rámci sociálního zabezpečení poskytovány, můžeme dělit z různých hledisek. Podle charakteru jejich poskytování můžeme dávky dělit na peněžité, věcné a služby. Podle současné právní úpravy jsou všechny dávky nemocenského pojištění dávkami peněžitými. Ovšem dřívější

27

právní úprava počítala také s poskytování dávek věcných. Důvodem je smysl poskytování dávek nemocenského pojištění, kterým je nahradit pojištěnci příjem, o který přišel ne bo mu byl snížen v důsledku krátkodobé sociální události. Dávky můžeme dělit také podle toho, jestli mají uspokojit nějakou jednorázovou, krátkodobou potřebu či potřebu dlouhodobou, opakující se. Z tohoto hlediska rozlišujeme dávky jednorázové a opakující se. Dávky nemocenského pojištění jsou vždy dávkami opakujícími se. Dávkami jednorázovými byly podle dřívější právní úpravy věcné dávky, které však byly postupem času oklešťovány, až nakonec z právní úpravy vymizela i poslední z nich – lázeňská péče. Dávky sociálního zabezpečení lze také dělit podle toho, zda je ke vzniku nároku na ně třeba pouze splnění předem stanovených podmínek, či ke splnění těchto podmínek přistupuje také individuální rozhodnutí

příslušného

obligatorní

a

orgánu.

fakultativní.

V

Takto

potom

současnosti

dělíme

jsou

dávky

všechny

na

dávky

nemocenského pojištění dávkami obligatorními a také pro dělení dávek z tohoto hlediska platí výše uvedené, tedy že dřívější právní úprava obsahovala také dávky fakultativní, kterou byla např. již zmíněná lázeňská péče. Dávky nemocenského pojištění můžeme kromě výše uvedených hledisek také dělit podle toho, jaká sociální událost je důvodem jejich poskytování. Z tohoto hlediska můžeme rozlišit dávky poskytované z důvodu nemoci (nemocenské a ošetřovné) a d ávky poskytované z důvodu

mateřství

(peněžitá

pomoc

příspěvek v těhotenství a mateřství).

28

v mateřství

a

vyrovnávací

3 Nemocenské 3.1 Základní charakteristika Nemocenské je nejčastěji se vyskytující dávkou nemocenského pojištění. Podle ustanovení § 23 zákona o nemocenském pojištění má pojištěnec, který byl uznán dočasně neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů , trvá-li dočasná pracovní

neschopnost

nebo

nařízená

karanténa

déle

než

14

kalendářních dní, nárok na nemocenské. Z hlediska toho, v jaké formě je poskytována, se jedná o dávku poskytovanou v penězích. Současně je také dávkou obligatorní, neboť nárok na tuto dávku vzniká již splněním předem stanovených podmínek. Nemocenské je dávkou, která má pojištěnci nahradit příjem, a to opakovaně.

3.2 Dávkové schéma Dávkovým schématem rozumíme souhrn předpokladů, které musí být splněny, aby pojištěnci vznikl nárok na dávku. Těmito předpoklady jsou obecně právní norma a právní skutečnost, s níž tato právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, na jehož základě vzniká nárok na dávku. V případě

nemocenského

jsou

těmito

podmínkami

(kromě

obecných, které musí být splněny pro získání nárok u na všechny dávky nemocenského

pojištění)

navíc

existence

dočasné

pracovní

neschopnosti či karantény, trvání této dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény déle než 14 kalendářních dnů a ztráta příjmu, jež má dávka nemocenské nahradit. V případě osob samostatně výdělečně činných je ke vzniku nároku na dávku třeba splnit ještě další podmínku. Touto podmínkou je účastenství na pojištění nejméně tři měsíce před vznikem dočasné

29

pracovní neschopnosti nebo nařízením karantény. Tato podmínka má zabránit zneužívání nemocenského pojištění, neboť osoby samostatně výdělečně činné jsou účastny na pojištění dobrovolně a mohly by do pojištění vstupovat a vystupovat z něj pouze tehdy, když by to pro ně bylo výhodné. Tato podmínka však není absolutní, k délce doby pojištění před vznikem dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízením karantény se nepřihlíží, pokud se osoba samostatně výdělečně činná považuje za pojištěnou od zahájení samostatné výdělečné činnosti. 3.2.1 Dočasná pracovní neschopnost Podle ustanovení § 55 zákona o nemocenském pojištění se dočasnou pracovní neschopností rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá -li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dnů, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost nebo pokud mu neumožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, pokud vznikla dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě, případně pokud dočasná pracovní neschopnost trvá i po ukončení pojištěné činnosti, přičemž

v tomto

případě

nemusí

být

pojištěnec

uchazečem

o

zaměstnání. Zákon rovněž vymezuje dočasnou pracovní neschopnost negativně,a to tak, že se za ni nepovažuje např. ošetřování pojištěnce při poskytování zdravotní péče v osobním zájmu z kosmetických nebo estetických důvodů a za úhradu. O vzniku dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař a začíná zásadně dnem, v němž byla zjištěna. Ošetřující lékař však

může

v odůvodněných

případech

rozhodnout,

že

dočasná

pracovní neschopnost vznikla i před t ímto dnem. Při posuzování pracovní (ne)schopnosti může nastat situace, kdy ošetřující lékař neshledal důvod k rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, avšak pojištěnec s jeho stanoviskem nesouhlasí. V takovém případě vydá

ošetřující

lékař

rozhodnutí

o

tom,

že

dočasná

pracovní

neschopnost nevznikla a pojištěnci je pak v souladu s ustanovením § 77 a 77a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění 30

pozdějších předpisů, umožněno, aby podal návrh na přezkoumání tohoto rozhodnutí, a to ve lhůtě 3 dnů od vydání tohoto rozhodnutí. Pokud nebude tomuto návrhu vyhověno, má pojištěnec ještě možnost podat odvolání ke správnímu úřadu, který má možnost výše uvedené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému posouzení. V průběhu trvání dočasné pracovní nesch opnosti je pojištěnec povinen dodržovat režim, který mu stanoví ošetřující lékař, který zahrnuje především povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu

a

rozsah

povolených

vycházek.

Oprávnění

kontrolovat

dodržování tohoto režimu má jednak příslušn ý orgán nemocenského pojištění a jednak zaměstnavatel. O ukončení dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje opět ošetřující

lékař.

V případě,

že

pojištěnec

nesouhlasí

s tímto

rozhodnutím, nemůže podat proti tomuto rozhodnutí odvolání jako v předchozím případě, neboť proti rozhodnutí o odnětí nemocenského z důvodu ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény není přípustné odvolání ani rozklad. Zákon také pamatuje na situaci, kdy vznikne další dočasná pracovní neschopnost v kalendářním dni následujícím po dni, v němž skončila předchozí dočasná pracovní neschopnost. V takovém případě se tato dočasná pracovní neschopnost považuje za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti. 3.2.2 Podpůrčí doba Podpůrčí dobou rozumíme období, v němž má být pojištěnci podle

zákona

o

nemocenském

pojištění

vyplácena

dávka .

U

nemocenského začíná podpůrčí doba 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény a končí dnem, kterým končí dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa , přičemž však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Na základě žádosti pojištěnce však může orgán nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře rozhodnout o vyplácení nemocenského i po uplynutí podpůrčí dob y, jestliže lze 31

očekávat nabytí pracovní schopnosti pojištěnce v době kratší než 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby. Dávka však nebude pojištěnci vyplácena po dobu, po kterou čerpá pracovní volno bez náhrady příjmu, vznikne -li nárok na dávku nejdříve dnem následujícím po dni nástupu na takové volno a také po dobu trvání stávky, vznikne-li nárok na dávku nejdříve dnem následujícím po dni, v němž se pojištěnec stal účastníkem stávky. 3.2.3 Ochranná lhůta Účelem ochranné lhůty je zajistit po určitou dobu osobě, u níž došlo k zániku pojištění, stejné postavení jako by pojištění trvalo. Nemocenské tedy náleží také v případě, že ke vzniku dočasně pracovní neschopnosti nebo k nařízení karantény došlo v této ochranné lhůtě, jež činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. Výjimku tvoří případ, kdy pojištění trvalo kratší dobu. V takovém případě ochranná lhůta trvá jen tolik dní, kolik trvalo pojištění. Pro nemocenské i peněžitou pomoc v mateřství platí stejná právní úprava, pokud jde o stanoven í doby, po níž ochranná lhůta neběží a stanovení zániku ochranné lhůty. Ochranná lhůta v souladu s ustanovením § 15 odst. 4 neplyne např.

z pojištěné

činnosti

poživatele

starobního

důchodu

nebo

invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, ze zaměstn ání malého rozsahu, ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem či studentem podle zvláštních právních předpisů, spadá -li zaměstnání výlučně do období prázdnin apod. Zánik ochranné lhůty pak upravuje odst. 5. Jednou z uvedených skutečností je např. vznik nového pojištění nebo nastoupení výkonu trestu odnětí svobody.

3.3 Dávková formule Dávkovou formuli bychom mohli definovat jako způsob výpočtu příslušné dávky nemocenského pojištění.

32

Výše nemocenského je vypočítá jako procentní sazba z denního vyměřovacího základu, přičemž denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajícíc h na rozhodné období. Pokud do rozhodného období, v němž sociální událost vznikla, spadají též vyloučené dny, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na toto rozhodné období. Vyrovnávacím

základem

zaměstnance,

z něhož

se

denní

vyměřovací základ vypočítává, je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění za jed notlivé kalendářní měsíce v rozhodném období, tedy úhrn příjmů, jež jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a nejsou od této daně osvobozeny, přičemž zaměstnavatel je zaměstn anci v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském či jen důchodovém pojištění, zúčtoval 6. Pokud jde o osoby samostatně výdělečně činné , je vyměřovacím základem těchto osob úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž tato osoba zaplatila pojistné na pojištění v souladu se zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodným obdobím, z něhož se vyměřovací základ vypočítává, je zásadně 12 kalendářních měsíců předcházejících měsíc i, v němž sociální událost vznikla. Pokud od vzniku pojištění do měsíce, ve kterém sociální událost nastala, neuplynulo 12 kalendářních měsíců, je rozhodným

obdobím

období

od

vzniku

poj ištění

do

měsíce

předcházejícího měsíci, v němž tato sociální událost nastala. Nastaneli situace, že v rozhodném období nemá zaměstnanec vyměřovací základ nebo pokud jsou v rozhodném období jen vyloučené dny, je rozhodným obdobím první předcházející kalendářní rok, ve kterém byl započitatelný

příjem

dosažen

a

6

současně

je

v něm

aspoň

30

Blíže viz. ustanovení § 5 zák. č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

33

kalendářních dnů, kterými se vyměřovací základ dělí. Pro osoby samostatně výdělečně činné platí toto pravidlo obdobně. Jak

jsem

již

uvedla

výše,

do

rozhodného

období

se

nezapočítávají vyloučené dny, který mi jsou kalendářní dny omluvené nepřítomnosti v zaměstnání či službě, za něž nenáleží náhrada příjmu, kalendářní dny, v nichž je zaměstnanci vyplácena některá z dávek nemocenského pojištění (vyjma vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a

mateřství),

neschopnosti

prvních nebo

14

nařízené

kalendářních karantény,

dnů

dočasné

v nichž

je

pracovní

zaměstnanci

poskytována náhrada mzdy či platu, dále kalendářní dny, v nichž osoba samostatně výdělečně činná neodvádí pojistné, resp. není účastna pojištění. Takto vypočtený denní vyměřovací základ však ještě prochází závěrečnou úpravou a tou je vypočtení stanovené procentní sazby z příslušné redukční hranice. Výši těchto redukčních hranic vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí svým sdělením s platností vždy od 1. ledna příslušného roku. Pro rok 2010 byly příslušné redukční hranice vyhlášeny Sdělením č. 354/2009 Sb. ze dne 2. října 2009, kterým

se

vyhlašuje

pro

účely

nemocenského

pojištění

výše

redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2010, a to tak, že první redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 791 Kč, druhá redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 1 186 Kč a třetí redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 2 371 Kč. Pokud jde o nemocenské, z částky denního vyměřovacího základu, jež spadá do první redukční hranice se započítá 90 % z této částky. Z částky spadající do druhé redukční hranice se započítá 60 % z této částky a z částky spadající do třetí redukční hranice se započítá jen 30 % z této částky. V případě, že denní vyměřovací základ o určitou částku převyšuje třetí redukční hranici, pak se k této „převyšující“ částce nepřihlíží. Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny. Původní výše nemocenského (procentní sazby byly původně stanoveny rozdílně v závislosti na délce trvání

dočasné pracovní neschopnosti nebo 34

karantény, a to tak, že výše nemocenského činila od 15. do 30. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény 60 % denního vyměřovacího základu,

od 31. do 60.

kalendářního dne činila 66 % denního vyměřovacího zákla du a od 61. kalendářního dne činila 72 % denního vyměřovacího základu , případně 100 % denního vyměřovacího základu po celou dobu trvání dočasné pracovní

neschopnosti

či

karantény,

pokud

dočasná

pracovní

neschopnost nebo karanténa byla způsobena tím, že se pojištěnec podílel na záchranných či likvidačních pracích při požáru, ekologické nebo průmyslové havárii, povodni, vichřici apod. ) byla pro období od 1.1.2010 do 31.12.2010 v souvislosti s přijetím zákona č. 362/2009, kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010 (dále jen tzv. „úsporný balíček“) změněna tak, že výše nemocenského činí 60 % denního vyměřovacího

základu

po

celou

dobu

trvání

dočasné

pracovní

neschopnosti nebo karantény.

3.4

Vyloučení

nároku

na

nemocenské,

snížení

nemocenského Dočasná pracovní neschopnost či nařízení karantény může nastat také v důsledku skutečností, s nimiž je spojováno vyloučení nároku na dávku nemocenské nebo její snížení. Tak tedy v případě, že si pojištěnec přivodí dočasnou pracovní neschopnost úmyslně, že mu vznikne nárok na výplatu starobního důchodu v době trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo vznikne dočasná pracovní neschopnost či karanténa v době útěku z vazby nebo věznice, nemá pojištěnec nárok na nemocenské. Ke snížení nemocenského na 50 % dojde v případě, že dočasná pracovní neschopnost je důsledkem zaviněné účasti ve rvačce, důsledkem

opilosti,

zneužití

omamných

prostředků

nebo

psychotropních látek nebo důsledkem spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku.

35

3.5 Srovnání s předchozí právní úpravou Největších změn přijetím nového zákona o nemocenském pojištění dostálo právě nemocenské, neboť jedním z účelů nové právní úpravy mělo být vyloučení nebo aspoň výrazné omezení možnosti zneužít systém nemocenského pojištění (již ze samotné podstaty ostatních dávek vyplývá, proč se opatření proti zneužívání systému nemocenského pojištění vztahují převážně jen na dávku nemocenské). Nejvýraznější změnou, kterou nová právní úprava přinesla, je spoluúčast zaměstnavatele při nahrazování ušlého příjmu v souvislosti se vznikem dočasné pracovní neschopn osti nebo nařízením karantény. Prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény je považováno za překážku v práci na straně zaměstnance podle ustanovení § 191 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, přičemž zaměstnanci nenáleží

náhrada mzdy či platu za první 3

pracovní dny, resp. dny, v nichž zaměstnanci náleží mzda nebo plat případně jejich náhrada. Podle původní úpravy náleželo nemocenské pojištěnci

již

od

prvního

dne

a

bylo

vypláceno

jen

orgány

nemocenského pojištění. Tímto opatřením je zajištěna jednak úspora výdajů státní ho rozpočtu,

které

vzniknou

v souvislosti

s vyplácením

dávek

nemocenského pojištění a jednak umožňuje přímo zaměstnavatelům monitorovat nepřítomnost svých zaměstnanců v zaměstnání z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, včetně dodržování režimu dočasně práce neschopného. Nepochybně se jedná o opatření, které vý razným způsobem omezuje zneužívání dávek nemocenského. Domnívám se však, že toto opatření má i svou negativní stránku, neboť zaměstnavatelé mohou mít velký zájem použít jako jedno z kritérií při výběru svých zaměstnanců míru jejich nemocnosti. Další změnou, která v nemocenském nastala, je určení případů, v nichž nemocenské náleží jen v poloviční výši. Podle dřívější úpravy v těchto případech nemocenské zásadně nenáleželo vůbec, avšak

36

mohlo být pojištěnci orgánem nemocenského pojištění dobrovolně přiznáno, a to až ve výši tří čtvrtin. Jelikož zákon blíže nespecifikoval, za jakých podmínek může být nemocenské přiznáno, mohlo takto docházet

k určitým

nespravedlnostem.

Současně

ulehčeno administrativě s tímto postupem spojené.

37

tak

bylo

tak é

4 Peněžitá pomoc v mateřství 4.1 Základní charakteristika Peněžitá pomoc v mateřství je dávkou nemocenského pojištění, jež má pojištěnce, příp. pojištěnci nahradit příjem v případě, že tato pojištěnka, příp. pojištěnec nemohou vykonávat pojištěnou činnost z důvodu mateřství (u pojištěnce vystihuje tuto situaci lépe pojem rodičovství). Pokud jde o charakter této dávky, jedná se o dávku obligatorní, opakující se a poskytovanou v penězích.

4.2 Dávkové schéma Jednou z podmínek, jež musí být splněna , aby pojištěnci vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství, je účast na pojištění nejméně 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech předcházejících vzniku nároku na dávku (do této doby se započítává taktéž doba studia , doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, pokud došlo k odnětí tohoto důchodu, doba přerušení pojištění z důvodu pracovního

volna

bez

náhrady

příjmu

trvajícího

déle

než

30

kalendářních dnů nebo z důvodu rodičovské dovolené). U osob samostatně výdělečně činných je tato podmínka ještě zpřísněna, a to tak, že tato osoba musí být účastna na pojištění po dobu aspoň 180 kalendářních dnů v roce předcházejícím počátku podpůrčí doby pro tuto dávku. Další podmínkou je, že pojištěnka, příp. pojištěnec spadá do okruhu

osob

oprávněných

k této

dávce.

Těmito

osobami

jsou

pojištěnka, která porodila dítě, pojištěnec, který převzal dítě do své péče na základě rozhodnutí soudu nebo orgánu sociálně -právní ochrany dětí, pojištěnec pečující o dítě, který je otcem dítěte nebo manželem ženy, jež dítě porodila v případě, že matka dítěte nesmí nebo nemůže o dítě pečovat a pojištěnec pečující o dítě, který je otcem

38

dítěte nebo manželem ženy, jež dítě porodila v případě, že uzavřel s matkou dítěte písemnou dohodu o péči o dítě, přičemž tato dohoda může mít účinky nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte. Poslední podmínkou je ztráta příjmu, který má dávka nahradit. 4.2.1 Podpůrčí doba Peněžitá

pomoc

v mateřství

je

poskytována

28

týdnů

u

pojištěnky, která dítě porodila, resp. 37 týdnů v případě, že tato pojištěnka porodila dvě a více dětí a po uplynutí 28 týdnů dále pečuje aspoň o dvě z těchto dětí. Pokud jde o pojištěnce , je mu tato dávka poskytována po dobu 22 týdnů, resp. 31 týdnů pokud tento pojištěnec pečuje současně o dvě a více dětí a po uplynutí 21 týdnů dále pečuje aspoň o dvě z těchto dětí. Nárok na dávku počíná nejprve dnem, který pojištěnka určí v období mezi osmým a šestým týdnem před očekávaným porodem , dnem porodu, pokud k němu došlo ještě před touto dobou, případně dnem, kdy pojištěnec převzal dítě do své péče. Peněžitá pomoc v mateřství je poskytována pouze v případě, že těhotenství skončilo porodem dítěte. Může se však stát, že porozené dítě zemře ještě v podpůrčí době. V takovém případě skončí podpůrčí doba uplynutím 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte. Výše určená délka podpůrčí doby však neznamená, že ji musí pojištěnka v celé její délce využít. Na takovýto případ pamatuje zákon o nemocenském pojištění svým „ochranným“ ustanovením § 35 odst. 1, podle něhož nesmí být podpůrčí doba kratší než 14 týdnů a současně nesmí skončit dříve než uplynutím šestého týdne od porodu dítěte. 4.2.2 Ochranná lhůta Stejně jako v případě nemocenského i pro dávku peněžitá pomoc v mateřství je stanovena ochranná lhůta. Z důvodu, pro jaký je tato dávka poskytována, činí ochranná lhůta 180 kalendářních dnů ode dne

39

zániku pojištění. Pokud v této lhůtě vznikne ženě znovu pojištění, ochranná lhůta se přerušuje. Pokud jde o určení toho, kdy ochranná lhůta neplyne a z jakých důvodů zaniká, platí pro peněžitou pomoc v mateřství stejné jako u dávky nemocenské (viz. podkapitola 3.2.3)

4.3 Dávková formule Peněžitá dávka v mateřství je poskytována za kalendářní dny. Tzv. úsporným balíčkem došlo ke snížení procentní sazby, kterou je denní vyměřovací základ násoben při vypočtu výše této dávky, a to na 60 % denního vyměřovacího základu po celou dobu jejího poskytování. Tato snížená sazba je rovněž stanovena pouze pro období od 1.1.2010 do 31.12.2010. Až do 31.12.2009 byla peněžitá pomoc v mateřství poskytována ve výši 70 % denního vyměřovacího základu. Tzv.úsporný balíček zasáhl i do výpočtu denního vyměřovacího základu. Pro období od 1.1.2010 do 31.12.2010 jsou i pro dávku peněžitá pomoc v mateřství, stejně jako pro dávku vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, stanoveny stejné výše redukčních hranic jako u dávky nemocenské a ošetřovné. Před přijetím tohoto úsporného

opatření

se

částka

do

výše

první

redukční

hranice

započítávala v plné výši

4.4 Srovnání s předchozí právní úpravou Nejvýraznější změnou, kterou nová právní úprava přinesla, je možnost pojištěnce – muže nárokovat si dávku peněžité pomoci v mateřství, pokud je otcem dítěte nebo manželem matky dítěte a uzavře s matkou dítěte písemnou dohodu o tom, že bude pečovat o toto dítě, přičemž je však stanoveno, že tato dohoda může vyvolávat účinky nejdříve od počátku sedmého týdně po porodu dítěte. Tím je zabezpečena ochrana matky a jejího dítěte po dobu prvních šesti týdnů po porodu.

40

5 Ošetřovné 5.1 Základní charakteristika Ošetřovné

je

dávkou

nemocenského

pojištění,

která

je

poskytována z důvodu nemoci (nebo jí na roveň postavené jiné právní skutečnosti), avšak z důvodu nemoci osoby odlišné od pojištěnce, jemuž dávka náleží. Opět se jedná o dávku obligatorní, opakující se a poskytovanou v penězích.

Oproti

dávce

nemocenské

však

nenáleží

osobám

samostatně výdělečně činným, ale pouze zaměstnancům, jimž má nahradit příjem ze závislé činnosti.

5.2 Dávkové schéma Podmínkami, které musí být splněny, aby měl pojištěnec nárok na dávku, jsou vznik určité sociální události u ošetřované osoby, společná domácnost s touto osobou (s výjimkou dítěte mladšího 10 -ti let) a ztráta příjmu v souvislosti s ošetřováním této osoby. Takovouto ošetřovanou osobou je dle ustanovení § 39 zákona o nemocenském pojištění dítě mladší 10 -ti let, pokud je nemocné nebo utrpělo úraz či jiný člen domácnosti , jehož stav vyžaduje nezbytně ošetřování

jinou

fyzickou

osobou.

Dávka

ošetřovné

je

také

poskytována, pokud je nutná péče pojištěnce o dítě mladší 10 -ti let, jelikož zařízení, v jehož denní či týdenní péči jinak toto dítě je, je přechodně uzavřeno (např. z důvodu havárie či nařízení karantény) nebo fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, nemůže o dít ě přechodně pečovat ze zákonem stanovených důvodů (např. onemocněla či porodila apod.) Zákon obsahuje i negativní výčet situací, při nichž je nárok na dávku vyloučen. Nárok na dávku nemá pojištěnec v případě, že u dítěte, jež má ošetřovat či o něj pečovat , má nárok na dávku peněžitá pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek, nastala -li některá ze 41

zákonem stanovených skutečností, pro které nemůže o toto dítě pečovat. Současně

také

zákon

obsahuje

negativní

vymezení

osob

oprávněných k této dávce. Ošetřovné tak nenáleží zaměstnancům činným

na

základě

dohody

o

pracovní

činnosti,

příslušnicím,

dobrovolným pracovnicím pečovatelské služby, žákyním a studentkám, které vykonávají práci pouze v období prázdnin, zaměstnancům vykonávajícím práci malého rozsahu, odsou zeným ve výkonu trestu odnětí svobody zařazených do práce, a zahraničním a domáckým zaměstnancům.

5.3 Dávková formule Ošetřovné je poskytováno za kalendářní dny, a to od prvního dne potřeby ošetřování nebo péče o výše uvedené osoby. V ýše ošetřovného činí 60 % denního vyměřovací základu po celou dobu, v níž je poskytována. Denní vyměřovací základ se vypočítá vá stejným způsobem jako u dávky nemocenské, včetně určení procentní sazby pro jednotlivé redukční hranice.

5.4 Podpůrčí doba Tzv. úsporný balíček sice nezasáhl do výše, v jaké je dávka ošetřovné poskytována, avšak výrazným způsobem zasáhl do délky podpůrčí doby. Od 1.1.2010 do 31.12.2010 je ošetřovné namísto 9-ti kalendářních dnů, případně 16-ti kalendářních dnů, pokud je osobou oprávněnou k dávce osoba osamělá, která má v trvalé péči nejméně jedno dítě ve věku do 16-ti let a současně neukončilo povinnou školní docházku, poskytováno po dobu nejvýše 6-ti, resp. 13-ti kalendářních dnů s tím, že podpůrčí doba začíná až od čtvrtého dne ode dne, kdy nastala skutečnost, jež zakládá nárok na dávku ošetřovné.

42

Během plynutí podpůrčí dobu může dojít k jejímu stavení. Skutečností způsobující stavení podpůrčí doby je ústa vní péče osoby, jíž má zaměstnanec ošetřovat nebo o níž má pečovat. Nárok

na

ošetřovné,

obdobně

jako

u

ostatních

dávek

nemocenského pojištění, nemá zaměstnanec po dobu pracovního volna bez náhrady příjmu, pokud skutečnost, jež zakládá nárok na ošetřovné, vznikla v době trvání takového volna, dále po dobu, v níž se zaměstnanec účastní stávky. V případě ošetřování (péče) o jednu a tutéž osobu náleží ošetřovné jen jednou. To však neznamená, že by ji musela vyčerpat jen jedna osoba. Je možné se při ošetřování či péči vystřídat, avšak toto vystřídání je možné uskutečnit pouze jednou.

5.5 Srovnání s předchozí právní úpravou Pokud jde o dávku ošetřovné, nepřinesla nová právní úprava výraznější změny, jež by měly vliv na poskytování této dávky. Nová právní úprava je však viditelně obsáhlejší a narozdíl od dřívější právní úpravy obsahuje také negativní vymezení oprávněných osob. Jakýmsi

„úsporným“

opatřením

je

vyloučení

nároku

na

ošetřovné z důvodu ošetřování či péče o dítě, pokud jiná fyzická osoba má nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo na rodičovský příspěvek

z důvodu

péče

o

toto

dítě,

pokud

této

osobě

není

znemožněno o něj pečovat. Důvodem je samozřejmě zamezení „zdvojení“ nároku na dávku z důvodu péče o jedno a totéž dítě. Významnější

změnou

je

zavedení

možnosti

vystřídání

se

v ošetřování či péči. Takto si mohou oprávněné osoby efektivněji rozdělit ošetřování či péči a lépe tak dostát svým pracovním povinnostem, i když je možnost vystřídání se v ošetřování či péči omezena.

43

6 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství 6.1 Základní charakteristika Výčet

dávek,

které

jsou

v rámci

nemocenského

pojištění

poskytovány, uzavírá vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Stejně jako u všech dávek nemocenského pojištění se jedná o dávku obligatorní, opakující se a poskytovanou v penězích. Na druhou stranu se však jedná o dávku, která jako jediná může být poskytována pouze ženě. Je také dávkou, jež nenáleží osobám samostatně výdělečně činným. Poslední zvláštností této dávky je skutečnost, že nenahrazuje příjem, nýbrž je poskytována vedle něj.

6.2 Dávkové schéma Podmínkou

nároku

na

dávku

vyrovnávací

příspěvek

v těhotenství a mateřství je převedení ženy na jinou práci a současně v důsledku tohoto převedení došlo k poklesu jejího příjmu (bez jejího zavinění). Přesnější

osobní

vymezení

oprávněných

osob

vypočítává

ustanovení § 42 zákona o nemocenském pojištění takto: nárok na dávku má těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně -matka převedená na jinou práci do konce devátého měsíce od porodu, zaměstnankyně, která kojí, pokud byla převedena na jinou práci z důvodu, že je výkon této práce těmto ženám zakázán nebo ohrožuje jejich život či mateřství. Nárok na dávku má také těhotná příslušnice, příslušnice-matka převedená na jinou práci do konce devátého měsíce od porodu, příslušnice, která kojí, pokud byla odvolána z dosavadního místa z důvodu

její

nezapomíná

bezpečnosti ani

na

a

ochrany

zaměstnankyně

zdraví

při

práci.

Zákon

nebo

příslušnice

činné

v uměleckém oboru, když stanoví, že takováto těhotná žena má také nárok na dávku, pokud v době těhotenství nemůže veřejně vystupovat.

44

Za převedení na jinou práci či ustanovení na jiné služební místo se považuje také úprava pracovních podmínek, jimiž je snížení množství požadované práce, snížení pracovního tempa, nevykonávání určitých prací, pokud se tím odstraní příčiny, pro které by jinak byla tato žena převedena na jinou práci či ustanovena na jiné služební místo, dále převedení do jiného místa výkonu práce nebo na jiné pracoviště z důvodu zákazu výkonu práce na dosavadním pracovišti takovýto ženám a zproštění výkonu noční práce. Zákon o nemocenském pojištění obsahuje také negativní osobní vymezení. Dávka vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nepřísluší ženám činným na základě dohody o pracovní činnosti, ženám, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, ženám účastných pojištění pouze ze zaměstnání malého rozsahu, ženám, které jsou pracovnicemi pečovatelských služeb, žákyním a studentkám, jejichž zaměstnání spadá pouze do období prázdnin a nakonec ženám, které jsou zahraničním zaměstnancem.

6.3 Dávková formule Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství je jedinou dávkou nemocenského pojištění, jejíž výše není stanovena procentní sazbou z denního vyměřovacího základu. Její výše se dle ustanovení § 44 odst. 1 stanoví jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci (příslušnice na jiné služební místo) a průměrem jejích započitatelných příjmů, které připadají na jeden kalendářní den po tomto převedení. Jak jsem již uvedla výše, pro období od 1.1.2010 do 31.12.2010 byl tzv. úsporným balíčkem změněn výpočet denního vyměřovacího základu, a to tak, že výše jednotlivých redukčních hranic je stejná pro všechny dávky, které jsou v systému nemocenského pojištění poskytovány.

6.4 Podpůrčí doba

45

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuj e za kalendářní dny, po které trvalo převedení na jinou práci či ustanovení na jiné služební místo. Pokud jde o těhotnou ženu, končí podpůrčí doba dnem, který předchází dni, v němž se této ženě vyplácí peněžitá pomoc v mateřství, nejdéle však do počátku še stého týdne před očekávaným porodem. Takto určená podpůrčí doba má však svá omezení.Tato dávka není vyplácena za kalendářní dny, v nichž byla zaměstnankyně (příslušnice) uznána dočasně práce neschopnou nebo jí byla nařízena karanténa, v nichž jí vznikl nárok na dávku ošetřovné, v nichž měla pracovní

(služební)

volno

bez

náhrady

příjmu,

v nichž

měla

neomluvenou nepřítomnost v práci nebo byla účastnicí stávky a také ve dnech, v nichž byla na mateřské či rodičovské dovolené.

6.5 Srovnání s předchozí právní úpravou Přijetím nové právní úpravy došlo k rozšíření důvodů, pro něž je dávka vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství poskytována. Tímto důvodem je nyní i převedení na jiné místo z důvodu kojení. Touto změnou bylo zamýšleno zajištění souladu s pracovněprávními předpisy, které umožňují převedení na jinou práci i kojícím ženám, avšak v dřívější právní úpravě nemocenského pojištění tento důvod převedení na jinou práci nebyl spojován s nárokem na dávku. Samozřejmě nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nenáleží žákyním a studentkám, protože ty nejsou podle nové právní úpravy považovány, narozdíl od dřívější právní úpravy, za zaměstnance. Sám zákon je dokonce v ustanovení § 42 odst. 4 písm. c) výslovně uvádí mezi osobami, které náro k na dávku nemají.

46

7 Organizace a provádění nemocenského pojištění Správné a efektivní fungování celého systému nemocenského pojištění zajišťuje stát pomocí svých orgánů. Těmito o rgány, jež mají za

úkol

provádět

nemocenské

pojištění,

jsou

příslušné

orgány

nemocenského pojištění. Dle ustanovení § 81 odstavec 2 zákona o nemocenském pojištění jsou těmito orgány Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, okresní správy sociálního zabezpečení a služební orgány, kterými jsou Ministerstvo obrany,

Ministerstvo

vnitra,

Vězeňská

služba

České

republiky,

Generální ředitelství cel, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace.

7.1 Příslušnost orgánů nemocenského pojištění Pod pojmem „příslušnost“ rozumíme vymezení okruhu otázek, jež má určitý orgán projednávat a rozhodovat.

Obecná teorie práva

přitom rozlišuje příslušnost věcnou, místní a funkční. Věcná příslušnost určuje, který z orgánů je oprávněn věc projednávat a rozhodovat typově. Místní příslušnos t pak stanoví, který z typových orgánů věc projedná a rozhoduje. Funkční příslušnost určuje rozsah působnosti jednotlivých orgánů tak, že stanoví, který z orgánů projednává a rozhoduje věc v prvním stupni, a který z orgánů projednává stejnou věc a rozhoduj e o ní v dalších stupních (např. který z orgánů je oprávněn rozhodovat o odvolání). Pokud jde o věcnou příslušnost, nemocenské pojištění týkající se osob uvedených v ustanovení § 5 písm. a) i b) zákona o nemocenském zabezpečení

pojištění

provádějí

a Česká správa

okresní

správy

soci álního

sociálního zabezpečení

s výjimkou

příslušníků a zaměstnanců tzv. služebních orgánů (viz. výše), u nichž pojištění provádějí příslušné služební orgány a osob ve výkonu trestu odnětí svobody zařazených do práce a osob, které

47

vykonávají

pojištěnou činnost ve vazbě, u nichž pojištění provádí Vězeňská služba České republiky. Místní příslušnost se, jde-li o okresní správy sociálního zabezpečení, obecně řídí sídlem zaměstnavatele, případně jeho místem mzdové účtárny, pokud jde o zaměstnance

7

nebo místem trvalého

(hlášeného) pobytu a není-li takové místo, místem výkonu samostatně výdělečné činnosti, pokud jde o osoby samostatně výdělečně činné. Kromě toho zákon uvádí i speciální místní příslušnost, pokud jde o určité

specifické

situace

nebo

činnosti

spojené

s prováděním

nemocenského pojištění (např. pro vedení evidence dočasně práce neschopných je určující místo výkonu práce ošetřujícího lékaře apod.)

7.2 Úkoly a oprávnění orgánů nemocenského pojištění Jak jsem již uvedla výše, prováděním nemocenského pojištění pověřil stát své orgány. Aby celý systém pojištění správně fungoval, má každý z těchto orgánů přesně zákonem vymezenou svoji působnost, resp. svá oprávnění a úkoly, jejich plnění má zajišťovat. 7.2.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „Ministerstvo“) je ústředním orgánem státní správy. Bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Jeho úkolem je, jak sám název napovídá, zajišťovat státní správu v oblasti pracovněprávní a sociálních věcí, přičemž jednou z těchto oblastí je i nemocenské pojištění. Přesné vymezení úkolů Ministerstva v rámci nemocenského pojištění obsahuje sám zákon o nemocenském pojištěn í ve svém ustanovení § 87. Podle něj Ministerstvo řídí a kontroluje výkon státní správy v pojištění, koordinuje a usměrňuje provádění pojištění ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení a ke služebním orgánům, 7

Ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

48

přičemž Českou správu sociálního zabezpe čení při provádění pojištění řídí a kontroluje a také dohlíží nad účelným vynakládáním prostředků státu, jež jsou určeny na pojištění. 7.2.2 Česká správa sociálního zabezpečení Česká správa sociálního zabezpečení je orgánem státní správy, jež má za úkol provádět státní správu v oblasti sociálního zabezpečení, tzn. nejen v oblasti nemocenského ale též v oblasti důchodového pojištění. Jeho působnost vymezuje jednak zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdější ch předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), ale též zákon o nemocenském pojištění. Ten ve svém ustanovení § 85 vymezuje, že Česká správa sociálního zabezpečení dále řídí a kontroluje okresní správy sociálního zabezpečení v oblasti nemocenského pojištění, rozhoduje o odvoláních ve věcech pojištění, byla-li prvostupňovým orgánem okresní správa sociálního zabezpečení, vede

registr

pojištěnců

a

zaměstnavatelů,

kteří

zaměstnávají

zaměstnané osoby a další. Neopomenutelným, z jí svěřených úkolů, je plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských společenství a plnění úkolů z mezinárodních smluv týkajících se nemocenského pojištění. 7.2.3 Okresní správy sociálního zabezpečení Postavení okresních správ sociálního zabezpečení mezi orgány nemocenského pojištění vymezuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve svém ustanovení § 3a. Podle tohoto ustanovení mají okresní správy sociálního zabezpečení pro účely hospodaření s majetkem státu, včetně prostředků státního rozp očtu, účetnictví

a

pracovněprávních

vztahů

postavení

vnitřních

organizačních jednotek České správy sociálního zabezpečení. Jsou zřízeny pro obvody, jež jsou shodné s územními obvody okresů.

49

Stejně jako u ostatních orgánů sociálního zabezpečení

i

v případě okresních správ sociálního zabezpečení stanoví působnost těchto orgánů v oblasti nemocenského pojištění zákon o nemocenském pojištění, a to v ustanovení § 84. Mezi nejdůležitější úkoly patří rozhodování o vzniku, trvání a zániku pojištění v případě sporu o účast na pojištění, rozhodování o přiznání a odnětí dávek, o změně jejich výše, tyto dávky také vyplácejí , provádějí kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopných pojištěnců apod. 7.2.4 Služební orgány Služebním orgánům byly svěřeny obdobné úko ly jako okresním správám sociálního zabezpečení, jde-li o příslušníky těchto služebních orgánů a osoby vykonávající pojištěnou činnost ve vazbě či odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce .

50

8

Vyplácení dávek

8.1 Nárok na dávku a způsob jejího vyplácení Nárok na dávku vzniká, jak již bylo řečeno, splněním zákonem stanovených podmínek. Nárok na výplatu dávky však vzniká jednak splněním podmínek požadovaných pro nárok na dávku a současně uplatněním nároku na její vyplacení, přičemž uplynutím tří let ode dne nároku na dávku nárok na její vyplacení zaniká. Nárok na výplatu dávky se uplatňuje prostřednictví písemné žádosti, která musí být podepsána žadatel em (v případě, že pojištěnec převezme ošetřování nebo péči, musí tuto žá dost také podepsat zaměstnanec, od něhož je ošetřování či péče přebírána). Tuto žádost podávají zaměstnanci u svého zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečně činné u okresních správ sociálního zabezpečení, příslušníci u svých služebních útvarů a odsouzení u věznice. Dávky

nemocenského

pojištění

vyplácejí

zaměstnancům

a

osobám samostatně výdělečně činným okresní správy sociálního zabezpečení, příslušníkům jejich služební útvary a odsouzeným věznice, pokud těmto osobám nenáleží dávka v ochranné době. Pak všem těmto osobám vyplácejí dávky okresní správy sociálního zabezpečení. Všechny dávky nemocenského pojištění se vyplácejí v penězích, a to poukázáním na účet oprávněného, v hotovosti nebo v hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence, přičemž musí být vyplaceny nejpozději do jednoho měsíce ode dne doručení stanovených dokladů okresní správě sociálního zabezpečení, vyplácí -li dávku tento orgán.

8.2 Odpovědnost za neoprávněně vyplacenou dávku a sankce v pojištění Odpovědnost bychom mohli definovat jako povinnost strpět určité následky za porušení primární povinnosti. 51

Zákon o nemocenském pojištění rozlišuje odpovědnost za přeplatek, odpovědnost za porušení režimu dočasně práce neschopného, odpovědnost za způsobení vzniku nároku na dávku, odpovědnost za spáchání přestupku fyzickou osobou a odpovědnost za spáchání správního deliktu právnickou osobou. 8.2.1 Odpovědnost za přeplatek Subjektem odpovědnosti za přeplatek je pojištěnec , případně jiný příjemce dávky, který

nesplní

některou

z jemu uložených

povinností nebo přijme dávku či její část, ačkoliv z okolností musel předpokládat anebo jinak zavinil, že dávka byla vyplacena ve vyšší částce či dokonce neprávem. V takovém případě je pojištěnec povinen uhradit plátci dávky vzniklý přeplatek na dávce. Povinnost uhradit přeplatek na dávce má i jiná fyzická nebo právnická osoba, pokud svým jednáním zaviní vyplacení dávky neprávem nebo ve vyšší částce. Ustanovení § 124 odst. 2 pak obsahuje speciální úpravu odpovědnosti za přeplatek, která se vztahuje pouze na pojištěnce a přeplatek na dávce nemocenské. Povinnost uhradit přeplatek na nemocenském

vzniká

pojištěnci

v případě,

že

mu

byla

dávka

vyplácena v době, kdy mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, a to i v případě, že nárok na jejich výplatu byl pojištěnci přiznán zpětně. Může také nastat situace, kdy za vznik přeplatku bude odpovídat více

osob

současně.

V takovém

případě

za

vzniklý

přeplatek

odpovídají tyto osoby společně a nerozdílně a vzájem ně se vypořádají podle míry zavinění každého z nich. Osobě, jež způsobila vznik přeplatku, vzniká povinnost tento přeplatek zaplatit rozhodnutím příslušného orgánu. Ten je mimo jiné oprávněn také povolit placení přeplatku ve splátkách nebo dokonce povinnost uhradit přeplatek zcela prominout. 8.2.2 Odpovědnost za porušení režimu dočasně práce neschopného

52

Již z názvu vyplývá, že se tato odpovědnost vztahuje pouze k dávce nemocenské. Sankcí za porušení režimu dočasně práce neschopného může být krácení či dokonce odnětí nemocenského až do skončení dočasné pracovní neschopnosti, nejdéle však na dobu 100 kalendářních dnů od porušení režimu dočasně práce neschopného. Došlo-li již k vyplacení nemocenského, považuje se takto vyplacené nemocenské za přeplatek. 8.2.3 Odpovědnost za způsobení vzniku nároku na dávku K regresní náhradě je povinen ten, kdo svým zaviněným protiprávním chováním způsobil, že došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku. Orgán, který dávku vyplatil, však nemá regresní nárok vůči pojištěnci, jemuž byla dávka vyplacena. I v tomto případě, pokud vznik nároku na dávku způsobí více osob, odpovídají tyto osoby společně

a nerozdílně, avšak s jednou

výjimkou. Pokud je mezi těmito osobami také pojištěnec, jemuž byla dávka vyplacena, má orgán, který dávku vyplatil, jen vůči ostatním osobám. 8.2.4 Odpovědnost za přestupky a odpovědnost za správní delikty právnických osob Zákon množství

o

nemocenském

přestupků

a

pojištění

správních

také

deliktů,

vyjmenovává kterých

se

četné mohou

v souvislosti s plněním povinností podle tohoto zákona dopustit fyzické a právnické osoby. Sankcí za všechny tyto přestupky a delikty jsou pokuty v různé výši podle charakteru toho kterého přestupku, resp. správního deliktu.

53

9 Závěr Je nepochybné, že změny, které zákon č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění přinesl, splnily z velké části svůj účel. Ustanovení

tohoto

zákona,

který

sjednotil

dosavadní

úpravu

nemocenského pojištění, považuji za jednoznačná a nečinící v praxi větší obtíže, o čemž svědčí i fakt, že ani Ústavní soud České republiky ani Nejvyšší soud České republiky neměl zatím možnost vyjádřit se výkladu některého z nich. Také opatření, kterými mělo být zajištěno snížení výdajů státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním dávek nemocenského pojištění, splnila aspoň z části svá očekávání. Ovšem z důvodu značné zadluženosti České republiky musela být přijata další opatření (a to nejen pro oblast nemocenského pojištění), která by dále dokázala snížit výdaje státního rozpočtu. Z tohoto důvodu byl přijat zákon č. 362/2009, kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010 , který dále snižuje výši dávek, které jsou v rámci nemocenského pojištění poskytovány. Zvláštností těchto opatření je skutečnost, že jsou uplatňována pouze v období od 1.1.2010 do 31.12.2010. Osobně se však domnívám, že trend snižování výdajů na dávky nemocenského pojištění bude dále pokračovat i v následujících letech, neboť nebude v možnostech

státu

podporovat

osoby

mající

nárok

na

dávku

nemocenského pojištění tak, jak tomu bylo před přijetím zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

54

Resumé The sickness insurance is a traditional branch of the system of social security in the Czech republic. The purpose of its existence is a financial security of economically active people when they lost their earnings on the ground of a certain social events. This works discourses especially about benefits of the sickness insurance and the changes of an enactment of th em on the ground of a passing the new legal regulations. I definy the status of the sickness insurance in the social security system, especially in terms of principles and forms of social security, which are applied in sickness

insurance law in my work

before I name the particular benefits which are provided in sickness insurance system. In the next chapter, I focus on the constitutional framework of sickness insurance in the Czech system of law, and I detail the causes which has conduced regulations

and also I

explaining in

t o the passing of new legal

specify the principles which this new legal

regulations are bottom on. The new legal regulations are the Act No. 187/2006 Coll. Sickness Insurance, which has come effectual the day 1 November 2009 (its effectuality has been moved two times). The passing of this Sickness Insurance Act has unified legal regulations of a sickness insurance , because the sickness insurance was regulated separately for employees, for persons engaged in the armed forces and for persons entitled to maternity benefits until the day 31 December 2008. The reason for the passing of new legal regulations

was not

only the unification of the legal regulations , but also the exigency to reduce the expenditures of the state budget incurr ed in connection with the payment of sickness insurance benefits, and also the exigency to reduce the indebtedness of the Czech republic. Measures to reduce the expenditures on sickness insurance benefits are based first on tightening the conditions for entitlement to benefits (so as to be impossible to abuse the sickness insurance system), and secondly the

55

measures

reducing the amount of benefits which are provided in

sickness insurance system. I focus on the benefits that are provided by the sickness insurance system in detail in other separate chapters . I mention basic characteristic of each sickness insurance benefit, its benefit scheme and its benefit formula. Finally, I compare the current legal regulations of each of these benefits with previous legal regulations and I qualify the reasons which has led to the passing of different provisions. I also inscribe a separate chapter to the organization and implementation of sickness insurance in this work. In particular, hierarchically arranged, sickness insurance bodies, I tried to mainly highlight its importance in the implementation of sickness insurance and tasks related to it. The last chapter further explains the procedure and manner of payment of the benefits in sickness insurance bodies and it is closedby responsibility in the area of sickness insurance, including specification of penalties, which are those who abuse the system of sickness insurance, afflicted. The conclusion assesses how the changes were approved and the measures taken have been successful and whether they have achieved the purpose which they were intended. There is no doubt that the changes which

the Act No. 187/2006 Coll. Sickness Insurance has

brought, has largely fulfilled its purpose. I consider the provisions of this Act, which unified the existing health insurance regulations, be unique and understandable, as evidenced by the fact that neither the Constitutional Court of the Czech Republic or the Supreme Court of the Czech Republic was not yet able to comment on the interpretation of one of them. Also the measures which should be taken to ensure the reduction of the expenditures of state budget in connection with the provision of sickness insurance benefits, fulfilled its purpose, because they was really reducted in a great extent.

56

Seznam literatury Monografie ARNOLDOVÁ, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení I. část. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze 2000 BĚLINA, M. a kol. Pracovní právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007 GREGOROVÁ, Z., PÍCHOVÁ, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a dolněné vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2000 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005 HEJKAL, T.a kol. Nemocenské, důchodové a zdravotní pojištění s komentářem a příklady. 4. doplněné a aktualizované vydání. Praha: nakladatelství RNDr. Ivana Exnerová – Bova Polygon, 2004 KREBS, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, 2002 RYBA, J. a kol. Nad sociálním zabezpečením. 2. vydání. Praha: Orac, 2000 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005 VESELÝ, J. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009 Články JOUZA, L. Nový zákon o nemocenském pojištění. Bulletin advokacie. 2009, roč. 39, č. 4, s. 30-33 ŠTĚFKO, M. Zásada rovného zacházení v pracovním právu a v právu sociálního zabezpečení. Právník. 2008, č. 4, s. 409 TRNKA, J. Reforma sociálního systému či nesystematická modifikace finančních toků?. Právní zpravodaj. 2003, č. 10 s. 1

57

Elektronické zdroje ADAMEC, T. Onemocní vám dítě? Pozor na změny v placení ošetřovného [citováno

2009-03-03].

Dostupné

z

http://aktualne.centrum.cz/finance/online-poradny/clanek.phtml?id=629346 Ministerstvo práce a sociálních věcí . Nemocenské pojištění v roce 2010

[citováno

2010-03-01].

Dostupné

z

http://www.mpsv.cz/cs/7#dsnp iPrávník.

Ministerstvo

nemocenském

práce

pojištění

a

sociálních

[citováno

věcí

k

2010-02-02].

zákonu

o

Dostupné

z

http://www.ipravnik.cz/cz/aktuality/txtexpresion_nemocensk%C3%A9 /art_5304/rbsearchsource_articles/ministerstvo -prace-a-socialnichveci-k-zakonu-o-nemocenskem-pojisteni.aspx iPrávník. Senát projednal návrh zákona o nemocenském pojištění [citováno

2010-02-02]

Dostupné

z

http://www.ipravnik.cz/cz/aktuality/txtexpresion_nemocensk%C3%A9 /art_2956/rbsearchsource_articles/senat -projednal-navrh-zakona-onemocenskem-pojisteni.aspx PrávníRádce. Kontrola dodržování léčebného režimu [citováno 201002-02]

Dostupné

z

http://pravniradce.ihned.cz/c4-10077460-

37558940-F00000_d-kontrola-dodrzovani-lecebneho-rezimu

58

Seznam právních předpisů Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství

a

o

přídavcích

na

děti

z

nemocenského

pojištění

zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách , ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 100/1988 Sb. , o sociálním zabezpečení , ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 589/1992 Sb. , o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti , ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění , ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů , ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 362/2009, kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010 , ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon

č.

582/1991

Sb.,

o

organizaci

zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

59

a

provádění

sociálního

Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 354/2009 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2010 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 187 /2006 Sb. , o nemocenském pojištění Evropská sociální charta Evropský zákoník sociálního zabezpečen í Úmluva o minimální normě sociálního zabezpečení (č. 102) Úmluva o léčebně preventivní péči a dávkách v nemoci (č. 130)

60