Další knihy Stephena R. Coveyho v nakladatelství Management Press:

www.mgmtpress.cz

Další knihy Stephena R. Coveyho v nakladatelství Management Press: 8. návyk. Od efektivnosti k výjimeþnosti, 2010 Vedení založené na principech, 2011 To nejdĤležitČjší na první místo, 2009 (s A. Rogerem Merrillem a Rebeccou R. Merrill) Jak dosahovat pĜedvídatelných výsledkĤ v nepĜedvídatelných þasech, 2010 (s Bobem Whitmanem a Breckem Englandem)

www.mgmtpress.cz

STEPHEN R . COVEY

7návyků skutečně efektivních lidí

Zásady osobního rozvoje, které změní váš život 2.vydání

Management Press a FC Czech, zastoupení FranklinCovey v ČR a SR, Praha 2011

www.mgmtpress.cz

Stephen R. Covey

The 7 Habits of Highly Effective People Powerful Lessons in Personal Change Copyright © FranklinCovey, 1989, 2004 FranklinCovey and the FC logo and trademarks are trademark of FranklinCovey Co. and their use is by permission. All rights reserved. Translation © Translation © Aleš Lisa, 2006, 2011 Cover © Petr Foltera, 2006, 2011 ISBN 978-80-7261-241-3

www.mgmtpress.cz

OBSAH

PĜedmluva k druhému þeskému vydání (prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.) PĜedmluva ýÁST PRVNÍ: PARADIGMATA A PRINCIPY

7 9 15

ZevnitĜ ven

17

7 návykĤ – pĜehled

46

ýÁST DRUHÁ: SOUKROMÉ VÍTċZSTVÍ

61

Návyk 1

Bućte proaktivní Principy osobní vize

63 64

Návyk 2

Zaþínejte s myšlenkou na konec Principy osobního vedení

89 90

Návyk 3

To nejdĤležitČjší dávejte na první místo Principy osobního Ĝízení

ýÁST TěETÍ: VEěEJNÉ VÍTċZSTVÍ

139 140 177

Paradigmata vzájemnosti

179

Návyk 4

Myslete zpĤsobem výhra/výhra Principy vedení lidí

197 198

Návyk 5

NejdĜíve se snažte pochopit, potom být pochopeni Principy empatické komunikace

228 229

Návyk 6

VytváĜejte synergii Principy tvĤrþí spolupráce

253 254

5

www.mgmtpress.cz 7

6

NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ

ýÁST ýTVRTÁ: OBNOVA SIL Návyk 7

PĜíloha A PĜíloha B

277

OstĜete pilu ýtyĜi dimenze obnovy sil

279 279

ZevnitĜ ven – kruh se uzavírá

299

Doslov – Otázky, které mi lidé þasto kladou

309

Možné zpĤsoby vnímání vyplývající z rĤzných životních center Den v kanceláĜi – Kvadrant II

319 329

O spoleþnosti FranklinCovey RejstĜík

338 340

www.mgmtpress.cz

PěEDMLUVA K DRUHÉMU ýESKÉMU VYDÁNÍ

Kniha, kterou berete do rukou a jejíž doporuþení se chystáte zavádČt ve své firmČ þi oddČlení, vychází v nakladatelství Management Press v aktualizovaném þeském pĜekladu již podruhé. Na všech knihách Stephena R. Coveyho považuji za nesmírnČ podnČtné, že nevtíravým, avšak naléhavým zpĤsobem zdĤrazĖují morální dimenzi života lidí a práce s nimi. Kniha „7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí“ tuto skuteþnost výstižnČ vyjadĜuje mottem „Návrat etiky charakteru“. Pro mne jako pro psychologa uvyklého na psychologickou terminologii je ponČkud nestandardní pĜeklad anglického termínu „habit“ jako „návyk“. VýstižnČjší by bylo použít slovo „dovednost“ nebo „kompetence“. Posléze jsem si však termín „návyk“ oblíbil, zejména díky tomu, že pomocí tréninku se dovednosti jako slušnost, solidarita, synergie, sounáležitost, tvoĜivost a sebereflexe zautomatizují a stanou se pro „normálního“ þlovČka nČþím samozĜejmým – tedy skuteþným návykem. OstatnČ už Aristotelés to pregnantnČ formuloval slovy: „Jsme tím, co opakovanČ dČláme. Dokonalost tedy není þin, ale návyk.“ Úþinnost myšlenek a principĤ „7 návykĤ“ jsem si ovČĜoval ve své funkci vedoucího Psychologického ústavu FF MU v BrnČ i na svých pĜednáškách pro manažery již od devadesátých let a vždycky jsem si potvrdil nesmírný pĜínos knihy pro implementaci kooperativního a participativního stylu práce s lidmi a pro jejich vedení. K podobnému pohledu na vedení lidí jsem tíhl už pĜed tím, než jsem se s myšlenkami knihy seznámil, takže její studium mi jen potvrdilo, co jsem intuitivnČ cítil. Co je však podstatnČjší, studium mi dalo podnČty k reflexi, k uvČdomČní si tohoto stylu vedení, a tím i k jeho pevnČjšímu osvojení. Pochopil jsem, co Stephen R. Covey míní, když píše, že „Ĝízení bez vedení je jako rozkládání lehátek na palubČ Titaniku“. Pouze Ĝídit pĜedstavuje osvojit si mechanismy práce s lidmi bez vize, jako pragmatickou þinnost mČĜenou vnČjším efektem bez zĜetele k pohodČ zúþastnČných lidí, kdežto vést lidi znamená mít vizi a Ĝídit se hodnotami dĤstojnosti, spravedlnosti, moudrosti a dobra. Toto poselství mĤžeme metaforicky vyjádĜit, pĜedstavíme-li si bumerang: „V každém aktu styku þlovČka s þlovČkem házíme jako bumerang city, požadavky þi hodnocení. Jde-li o bumerang dĤvČry, vrátí se nám také dĜíve nebo pozdČji v podobČ dĤvČry a ochoty ke spolupráci. Jde-li o bumerang pohrdání, podceĖování, zlosti, vrátí se nám v podobČ negativismu a odporu.“ Z psychologického pohledu jde o takové jednání, které umožĖuje realizovat výmČnu informací, požadavkĤ, názorĤ i statkĤ zpĤsobem obohacujícím obČ strany – je to umČní strategie „výhra-výhra“, která patĜí také k jednomu ze sedmi dovedností efektivní spolupráce. Stephen R. Covey jasnČ Ĝíká, že nejen ve vedení lidí, ale v každém styku þlovČka s þlovČkem jsou pro nás druzí lidé partnery. Z toho vyplývá – a o tom kniha také je –

7

www.mgmtpress.cz 8

7

NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ

že je tĜeba založit své jednání s druhými na vztahu, nikoliv na pouhém kontaktu, vidČt druhého þlovČka jako Ty, nikoliv jako Ono a že etika charakteru znamená respektovat osobní dĤstojnost každého jedince a brát v potaz oprávnČné zájmy druhých, jejich právo na soukromí a jejich potĜebu spoluúþasti. Jako manažer jsem mnohokrát ocenil zdánlivČ komplikované doporuþení: „Zaþínejte s myšlenkou na konec.“ ěíkal jsem si: „To pĜece nejde – vždyĢ události jsou nepĜedpovČditelné.“ Ale mnohokrát jsem se pĜesvČdþil, že pouštČt se do práce bez vize cíle, bez promýšlení toho, co je tĜeba dČlat, aby spolupracovníci i cílová skupina (v našem pĜípadČ studenti) byli spokojeni se svým podílem na dobrém díle i s tím, co nového získali, vede k chaotickému mČnČní plánĤ i prostĜedkĤ. Pochopil jsem, že to nijak neprotiĜeþí tvoĜivosti a inovacím, a také to, že vizi je tĜeba srozumitelnČ sdČlit spolupracovníkĤm, stejnČ tak jako dobrý lektor hned na poþátku kurzu Ĝekne jejich úþastníkĤm: „Po skonþení kurzu budete obohaceni tím a tím a nauþíte se kvalifikovanČji dČlat to a to.“ Kniha „7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí“ zcela v souladu s poznatky mnohokrát ovČĜenými praxí i vČdeckými výzkumy zdĤrazĖuje, že v práci s lidmi je dĤležité je povzbuzovat a dodávat jim odvahu spíše než je chválit a že trvalý úspČch je založen na strategii a taktice spojených rukou. O to mimochodem usiluje tzv. pozitivní videotrénink založený na natáþení interakcí uþitelĤ þi rodiþĤ s dČtmi a poté na jejich rozboru s cílem dosáhnout v tČchto interakcích pozitivních výsledkĤ a zlepšení. Bez problémĤ by bylo možné využít takový videotrénink i pĜi výcviku manažerĤ. PĜi vykonávání své manažerské funkce jsem se pĜesvČdþil o tom, že pro spolupracovníky je mnohem pĜijatelnČjší, když jejich šéf ocení jejich elán, úsilí þi kompetenci v postupu k vytþenému cíli a to, jak je výsledek, jehož dosáhli, pĜínosný, než aby jim stále opakoval, jak jsou úžasní. V publikaci najde þtenáĜ mnoho námČtĤ k rozvíjení svých komunikaþních dovedností. Komunikace neznamená jen umČt mluvit, dávat pĜíkazy, sdČlit svĤj názor, ale na stejné úrovni dĤležitosti umČt naslouchat a pĜi formulování stanovisek, názorĤ a požadavkĤ brát v potaz, co Ĝíká druhý, a také to, jaké jsou pĜednosti a limity partnera, aniž bychom jej ironizovali. Ze svých zkušeností mohu potvrdit, že je užiteþné v prĤbČhu debaty se svým partnerem dávat najevo, že díky jeho poznámkám lépe chápeme, jak danou myšlenku pĜesnČji vyjádĜit, a že jsme vdČþni za to, že nás svými námitkami a kritikou pĜimČl k tomu, abychom lépe promýšleli svĤj názor nebo se jej i vzdali ve prospČch spoleþné shody. Pochopil jsem, že je možné takto postupovat a zĤstat „hledaþem pravdy“. Pochopil jsem, že mnoho konfliktĤ a nedorozumČní pramení z toho, že jsme úpornými „majiteli pravdy“. „7 návykĤ“ je podnČtných nejen pro manažery, ale v nemenší míĜe i pro pracovníky v oblasti sociální péþe, pro uþitele, lékaĜe, právníky, knČze a pro každého, kdo se ve své profesi stýká s lidmi, vČnuje se jejich rozvoji a usiluje o kvalitu života všech. VĜele doporuþuji studium a využívání námČtĤ této knihy nejen v práci s lidmi, ale i pro partnerské vztahy v rodinČ, pro výchovu dČtí i pro výchovu sebe sama. Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., psycholog záĜí 2011

www.mgmtpress.cz

P ěEDMLUVA Od doby, kdy poprvé vyšla kniha 7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí, se svČt výraznČ zmČnil. Život je dnes složitČjší, klade na nás vyšší nároky a pĜináší více stresu. PĜechod z industriálního vČku do vČku informaþního/znalostního má závažné dĤsledky. V osobním a rodinném životČ, stejnČ jako v organizacích, pĜed námi vyvstávají obtížné úkoly a problémy, jaké jsme si pĜed pouhým jedním nebo dvČma desetiletími nedokázali vĤbec pĜedstavit. Jde pĜitom, a to je dĤležité si uvČdomit, o úkoly nejenom jiného rozsahu, ale také zcela nového druhu. Tyto dalekosáhlé zmČny ve spoleþnosti a nepĜehlédnutelné zmČny na digitalizovaném globálním trhu, které o sobČ dávají razantnČ vČdČt, nastolují velmi podstatnou otázku, na kterou musím pomČrnČ þasto odpovídat: „Je 7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí platných i v souþasném svČtČ?“ A logicky mĤžeme jít ještČ dál: „Jak tomu bude za deset, dvacet, padesát, sto let?“ Moje odpovČć zní: ýím vČtší a dalekosáhlejší zmČny musíme zvládnout a þím obtížnČjší úkoly pĜed námi stojí, tím relevantnČjší tyto návyky jsou. Proþ tomu tak je? Protože naše problémy a s nimi spojené bolestné prožitky jsou univerzální a neustále se prohlubují. Protože Ĝešení tČchto problémĤ je a vždy bude založeno na univerzálních, nadþasových, evidentních principech spoleþných každé, aĢ už minulé, souþasné nebo budoucí spoleþnosti, která prokázala svoji životaschopnost a obstála ve zkoušce þasu. Tyto principy jsem nevymyslel – pouze jsem je uspoĜádal do logického a pĜehledného systému. Jeden z nejvýznamnČjších poznatkĤ, k nimž jsem bČhem života až dosud dospČl, zní: pokud chcete realizovat svá nejvČtší pĜání a touhy, pokud chcete zvládnout ty nejobtížnČjší úkoly, rozpoznejte a využijte ty principy nebo pĜirozené zákony, jejichž pĤsobení podléhají výsledky, jichž chcete dosáhnout. To, jak budete urþitý princip aplikovat, závisí na vašich jedineþných pĜednostech, nadání a tvoĜivosti. AĢ se snažíte o cokoli, úspČch je ale nakonec vždy dán tím, zda jednáte v souladu s principy, jimž jeho dosažení podléhá. Mnoho lidí takto neuvažuje – pĜinejmenším ne vČdomČ. ěešení založená na principech jsou, jak budete pĜi osvojování sedmi návykĤ postupnČ stále více zjišĢovat, v ostrém protikladu k bČžným postupĤm a uvažování, s nimiž se 9

www.mgmtpress.cz 10

7

NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ

v naší kultuĜe setkáváme. Dovolte mi, abych tento kontrast ilustroval na nČkolika problémech, s nimiž se lidé každodennČ potýkají. Strach a nejistota. Život až pĜíliš mnoha lidí je naplnČn obavami a strachem. Mají strach z budoucnosti. Obávají se ztráty zamČstnání a toho, že nebudou schopni zaopatĜit svoji rodinu. Tato vnitĜní nejistota u nich þasto posiluje, a to jak v zamČstnání, tak i v rodinném životČ, pocit odevzdanosti, oslabuje ochotu využívat pĜíležitosti, které se jim nabízejí (a nesou s sebou urþité riziko), a napomáhá udržovat vztahy nezdravé vzájemné závislosti. V naší kultuĜe je bČžnou odezvou na problém (strachu) snaha stát se nezávislejším. „ZamČĜím se na sebe, na ,já a moje‘. Budu dobĜe dČlat svoji práci a po práci se budu vČnovat tomu, co mČ baví.“ Nezávislost je dĤležitá, dokonce životnČ nezbytná hodnota a výsledek našeho úsilí. Problém spoþívá v tom, že žijeme ve svČtČ charakterizovaném vzájemností, a nejdĤležitČjší vČci, o které usilujeme, vyžadují schopnost realizovat vzájemnost v mnohem vČtší míĜe, než to dnes dokážeme. „Chci to hned.“ Lidé chtČjí vČci – a chtČjí je hned. „Chci peníze. Chci pČkný, velký dĤm, chci dobré auto, chci nejvČtší a nejlepší domácí kino. Chci to všechno – zasloužím si to.“ Aþkoli v souþasné spoleþnosti „kreditních karet“ je snadné „mít hned a platit pozdČji“, realita ekonomických vztahĤ se nakonec prosadí a pĜipomene nám, nČkdy pomČrnČ bolestnČ, že nemĤžeme donekoneþna nakupovat více, než dokážeme vytváĜet, a tváĜit se, že tomu tak není. Zadlužit se je snadné. Splácet pĤjþky a úroky už tak snadné být nemusí a mĤže to výraznČ ovlivnit náš život. Navíc, tvrdČ pracovat dnes už nestaþí. Závratná rychlost technologických zmČn a rostoucí konkurence, pohánČná globalizací trhĤ a technologií, nás nutí nejenom mít potĜebné vzdČlání, ale neustále se dál prĤbČžnČ vzdČlávat v souladu s požadavky vyvolanými probíhajícími zmČnami. Musíme rozvíjet svĤj intelekt a zpĤsob myšlení. Musíme neustále zvyšovat svoji kvalifikaci a investovat do jejího rozvoje, jinak zastará. V zamČstnání šéfové oþekávají a požadují výsledky – a mají k tomu dobrý dĤvod. Konkurence je krutá a nelítostná. V sázce je pĜežití. PotĜeba produkovat tady a teć je realitou souþasnosti a výrazem požadavkĤ kapitálu. Skuteþnou mantrou úspČchu je ale dlouhodobý rozvoj a rĤst. I když dokážete plnit þtvrtletní ukazatele, otázkou zĤstává, zda pĜitom realizujete nezbytné investice, které vám umožní dosahovat pĜíznivých výsledkĤ i za rok, za pČt, za deset let. Naše kultura a hlasitý pokĜik znČjící z Wall Streetu se dožadují výsledkĤ dnes. Vyvažovat potĜebu uspokojit dnešní požadavky s potĜebou investovat do potenciálu zajišĢujícího úspČch v budoucnu je principem, pĜed kterým nemĤžeme strkat hlavu do písku. Totéž platí v pĜípadČ vašeho zdraví, manželství, rodinných vztahĤ a potĜeby komunity, v níž žijete.

www.mgmtpress.cz PĜedmluva

11

ObviĖování a svádČní viny. Kdekoli se objeví problém, objeví se obvykle i prst oznaþující viníka. Navykli jsme si nehledat pĜíþiny u sebe, ale obviĖovat ze svých problémĤ nČkoho þi nČco. „Kdyby se mi mĤj šéf do všeho nepletl… Kdybych se nenarodil tak chudý… Kdybych žil nČkde jinde… Kdybych po otci nezdČdil tak výbušnou povahu… Kdyby mé dČti nebyly tak vzdorovité… Kdyby další oddČlení nevnášelo neustále do všech objednávek takový zmatek… Kdybychom nepĤsobili v tak upadajícím odvČtví… Kdyby naši lidé nebyli tak líní a bez zájmu… Kdyby mi moje žena víc rozumČla… Kdyby… Kdyby.“ ObviĖovat všechny a všechno z našich problémĤ a obtížných úkolĤ, které musíme Ĝešit, mĤže být ve spoleþnosti normou. MĤže rovnČž pĜinášet doþasnou úlevu od nepĜíjemných pocitĤ, které tyto problémy pĜináší – ale také nás to s nimi nezanedbatelnČ svazuje. Ukažte mi nČkoho, kdo má dost pokory a odvahy na to, aby pĜijal a pĜevzal odpovČdnost za svoji situaci a aby iniciativnČ a tvoĜivČ tyto problémy Ĝešil nebo hledal možnosti, jak se s nimi vypoĜádat, a já vám ukážu, jaká síla se skrývá v možnosti volit si. BeznadČj. ObviĖování plodí cynismus a beznadČj. Když zaþneme vČĜit, že jsme obČtmi okolností, když podlehneme myšlence, že okolnosti a prostĜedí neodvratnČ urþují náš život, ztratíme nadČji a životní elán, rezignujeme a stagnujeme. „Jsem jenom figurka, loutka, koleþko ve stroji – a nemohu to nijak zmČnit. ProstČ mi ĜeknČte, co mám dČlat – a já to udČlám.“ Tímto pocitem, který vyvolává nejrĤznČjší zábrany a deprese, trpí mnoho chytrých a nadaných lidí. PĜevažující odezvou typickou pro naši kulturu je cynismus – „od života je nejlepší oþekávat jenom tolik, aby nás nikdo a nic nemohlo zklamat“. Poznání, že „tím, kdo formuje mĤj život, jsem já sám“, pĜedstavuje protikladný princip – princip rĤstu a nadČje. Nedostatek rovnováhy. Život ve spoleþnosti mobilních telefonĤ je stále složitČjším a nároþnČjším, pĜináší více stresu a vyþerpává nás. Snažíme se za pomoci moderní techniky organizovat svĤj þas, dosáhnout víc, udČlat víc, dostat se dál, jednat efektivnČji. PĜesto stále více zjišĢujeme, že aĢ dČláme, co dČláme, jsme neustále „ve stĜedu ,dČní‘“ a podĜizujeme tomu své zdraví, rodinný život, integritu, stejnČ jako mnoho vČcí dĤležitých pro naši práci. Jak je to možné? Problém nespoþívá v práci, kterou dČláme. Práce je hnacím motorem života. Problémem není ani to, že se musíme vypoĜádat se složitými vČcmi nebo se zmČnami. Problém spoþívá v naší moderní kultuĜe, která nám Ĝíká: „PĜicházej dĜíve, zĤstávej déle, pracuj efektivnČji, obČtuj se pro tuto chvíli.“ Rovnováha, duševní klid a vyrovnaná mysl, vlastní þlovČku, který si jasnČ uvČdomuje, co jsou jeho nejvýznamnČjší priority, zamČĜí se na nČ a žije dĤslednČ v souladu s nimi, tak pro mnohé z nás zĤstávají pouze nedostižným snem.

www.mgmtpress.cz 12

7

NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ

„Co mi to pĜinese?“ Naše kultura nás uþí, že pokud v životČ chceme nČþeho dosáhnout, musíme „sami sebe stavČt na první místo“. ěíká: „Život je hra, závod, soutČž, v níž byste se mČli snažit zvítČzit, protože pak na tom budete lépe.“ Na spolužáky, kolegy v zamČstnání a dokonce i na rodinné pĜíslušníky se díváme jako na konkurenty – þím více získají oni, tím ménČ zbude na nás. Snažíme se samozĜejmČ navenek tváĜit velkoryse a povzbuzovat je, ve skuteþnosti ale mnohé z nás stravuje závist a užíráme se pĜi pomyšlení na ty, kteĜí uspČli a nČþeho dosáhli. Autonomní vĤle odhodlaného lidského ducha stála v historii naší civilizace u zrodu mnoha velkých vČcí. V etapČ znalostního vČku þekají nejlepší pĜíležitosti a neohraniþené úspČchy pouze na ty, kteĜí si osvojí kulturu a umČní „my“. Myšlení prodchnuté mentalitou hojnosti – nesobecké myšlení fungující na základČ vzájemného respektu a zamČĜené na vzájemný prospČch – je tím, co umožní dosáhnout opravdové velikosti. Touha být chápán. Jenom málo potĜeb rezonuje v lidské duši silnČji než potĜeba porozumČní a pochopení – potĜeba být vyslyšen, respektován a vážen – mít vliv. VČtšina lidí je pĜesvČdþena, že klíþem k získání a uplatnČní vlivu je komunikace – schopnost jasnČ a pĜesvČdþivČ sdČlovat své názory a myšlenky. Zkuste se zamyslet, zda tak skuteþnČ komunikujete. Není tomu náhodou tak, že místo toho, abyste pozornČ naslouchali a snažili se pochopit, co vám kdo Ĝíká, se þasto zabýváte pĜemýšlením o tom, co mu odpovíte? Vliv získáte teprve tehdy, když druzí lidé vycítí, že vy sami jste tím, co vám Ĝíkají, ovlivnČni – že je chápete, že jim pozornČ nasloucháte, že se neuzavíráte pĜed jinými názory. VČtšina lidí je ale emocionálnČ pĜíliš zranitelná na to, aby dokázali skuteþnČ pozornČ a s porozumČním naslouchat – aby se pĜed tím, než zaþnou druhým sdČlovat své myšlenky, odpoutali od vlastních záležitostí a problémĤ a soustĜedili se na to, co jim nČkdo Ĝíká – pĜinejmenším na tak dlouho, aby ho pochopili. Naše kultura doslova volá po porozumČní a vlivu. Princip vlivu ale vyžaduje vzájemné porozumČní – kterého není možné dosáhnout, pokud alespoĖ jedna strana komunikace není odhodlaná ze všeho nejdĜíve dĤkladnČ a pozornČ naslouchat. Konflikt a odlišnosti. Lidé mají mnoho spoleþného – a souþasnČ se jeden od druhého až neuvČĜitelnČ odlišují. OdlišnČ uvažují a myslí; mají rĤzné hodnoty, motivaci a cíle, které si nČkdy konkurují a soupeĜí spolu. To zcela pĜirozenČ vyvolává konflikty. SoutČživý pĜístup k Ĝešení konfliktĤ a odlišností vede þasto ke snaze „vyhrát, kolik je možné“. Aþkoli umČní kompromisu obecnČ pĜináší mnoho dobrého, ani jedna ze stran vČtšinou není – s pro ní sice pĜijatelným, ale prĤmČrným výsledkem – skuteþnČ spokojena. Dopustit, aby nás naše odlišnosti dovedly k tomu, že se dohodneme na nejmenším možném spoleþném jmenovateli, je marnotratným mrháním! Brání nám to dát prostor principu tvoĜivé spo-

www.mgmtpress.cz PĜedmluva

13

lupráce a nalézat Ĝešení problémĤ, která by byla lepší než pĤvodní pĜedstavy zúþastnČných stran! Osobní stagnace. Lidská podstata je þtyĜrozmČrná – tČlo, mysl, srdce a duše. Zamyslete se nad odlišnostmi a výsledky obou pĜístupĤ, o nichž zde hovoĜím: TċLO: KulturnČ podmínČný sklon: nemČnit životní styl; zdravotní problémy Ĝešit pomocí chirurgických zákrokĤ a lékĤ. Princip: pĜedcházet nemocem a problémĤm vhodným životním stylem, který je v souladu s tradiþními, všeobecnČ uznávanými zásadami zdravého života. MYSL: KulturnČ podmínČný sklon: trávit þas sledováním televize, „nechat se bavit“. Princip: þíst literaturu z rĤzných oblastí, neustále se vzdČlávat. SRDCE: KulturnČ podmínČný sklon: vztahy s jinými lidmi využívat k realizaci vlastních, sobeckých zájmĤ. Princip: pozornČ a s respektem naslouchat a sloužit druhým lidem pĜináší nejvČtší životní uspokojení a radost. DUŠE: KulturnČ podmínČný sklon: podléhat rostoucímu sekularismu a cynismu. Princip: uvČdomit si, že zdrojem naší základní potĜeby smysluplného života a pozitivních vČcí, o nČž v životČ usilujeme, jsou principy – pĜirozené zákony, o nichž já osobnČ mám za to, že pocházejí od Boha. MČjte na pamČti oboje – jak všeobecné, univerzální problémy, tak vlastní jedineþné potĜeby a nesnadné úkoly – umožní vám to nalézat trvalá Ĝešení a smČr. Uvidíte, že protikladnost obecnČ rozšíĜené kultury a nadþasového pĜístupu opírajícího se o vČky provČĜené principy vám bude stále patrnČjší a jasnČjší. ÚplnČ nakonec bych vám chtČl Ĝíci nČco osobního a položit otázku, kterou pravidelnČ dávám posluchaþĤm pĜi svých pĜednáškách: Kolik lidí si na smrtelné posteli pĜeje, aby byli bývali strávili více þasu v kanceláĜi – nebo sledováním televize? OdpovČć je – nikdo. Lidé v takovém okamžiku myslí na své blízké, na rodinu a na ty, jimž sloužili. Dokonce i významný psycholog Abraham Maslow na konci svého života zmČnil své známé schéma „hierarchie potĜeb“ a na vrchol pyramidy namísto

www.mgmtpress.cz 14

7

NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ

potĜeby seberealizace umístil potĜebu dosažení životního štČstí, uspokojení a pĜispČní následující generace, již nazval potĜebou sebetranscedence. V mém pĜípadČ to platí bezezbytku. Principy obsažené v 7 návycích mají na mČ samého zdaleka nejvČtší vliv a nejuspokojivČjší dopady díky mým dČtem a vnukĤm. NapĜíklad moji devatenáctiletou vnuþku Shannon tyto principy „pĜimČly“ zapojit se do služby rumunským sirotkĤm. Jednou k ní nČjaké malé nemocné dítČ natáhlo ruce a chtČlo, aby ho objala. Shannon nám o nČco pozdČji napsala, že se v tu chvíli nezvratnČ rozhodla, že „už nikdy nechce žít sobeckým životem a chce svĤj život zasvČtit službČ druhým lidem“. Když píši tyto Ĝádky, je již opČt v Rumunsku. Všechny naše dČti si spoleþnČ se svými životními partnery vypracovaly osobní poslaní, které je založené na principech zamČĜených na službu druhým lidem. Když vidíme, jak se jím Ĝídí, naplĖuje nás to radostí. Zaþínáte þíst knihu 7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí. Mohu vám slíbit, že se nebudete nudit a dozvíte a nauþíte se mnoho nového. Diskutujte se svými blízkými o tom, co jste se doþetli a þemu jste se nauþili. A co je ze všeho nejdĤležitČjší, zaþnČte získané poznatky používat. Nezapomínejte, že uþit se nČþemu a nepoužívat to nestaþí, chceme-li si nČco skuteþnČ osvojit. Znát a nepoužívat znamená ve skuteþnosti neznat. Pro mČ osobnČ je život v souladu se 7 návyky neustálým zápasem – v první ĜadČ proto, že þím více se zdokonalujeme, tím obtížnČjší je dále se zlepšovat, stejnČ jako je tomu v pĜípadČ lyžování, golfu, tenisu þi jiného sportu. PĜesto se každý den snažím žít v souladu s tČmito návyky a v nich obsaženými principy. Zvu vás k témuž – vydejte se na cestu plnou dobrodružství a pĜekvapivých objevĤ. Stephen R. Covey [email protected] www.stephencovey.com Provo, Utah 24. þervence 2004

www.mgmtpress.cz

7

NÁVYKģ – PěEHLED

Jsme to, co opakovanČ þiníme. Dokonalost není þin, ale návyk. ARISTOTELÉS

Ch

ARAKTER JE V PODSTATċ KOMBINACÍ NÁVYKģ. Ne nadarmo se Ĝíká: „Zasej

myšlenku, sklidíš þin; zasej þin, sklidíš návyk; zasej návyk, sklidíš charakter; zasej charakter, sklidíš osud.“ Návyky hrají v životČ velkou roli. Protože jsou, þasto nevČdomými, vzorci chování, neustále, den za dnem, se jejich prostĜednictvím projevuje navenek náš charakter a efektivita, nebo naopak neefektivnost, našeho jednání. Jak Ĝekl významný pedagog Horace Mann. „Návyky jsou jako ocelové lano. Každý den spleteme jeden pramen a brzy ho nelze pĜetrhnout.“ OsobnČ nesouhlasím s poslední þástí tohoto konstatování. Vím, že ho pĜetrhnout lze. Návyky je možné si osvojit, ale i odnauþit se jim. Vyžaduje to ovšem mnoho þasu, odhodlání a správný postup. Všichni, kteĜí jsme sledovali cestu Apolla 11 na MČsíc, jsme se zatajeným dechem sledovali, jak se první lidé procházejí po MČsíci a vracejí se na rodnou planetu. Nedostávalo se nám slov, abychom vyjádĜili, co jsme bČhem tČchto pamČtihodných dní pociĢovali. Aby to vše bylo možné, muselo se Apollo ze všeho nejdĜíve vymanit z pĤsobení zemské pĜitažlivosti. BČhem nČkolika prvních minut letu, k pĜekonání nČkolika prvních kilometrĤ cesty dlouhé pĜes tĜi þtvrtČ miliónu kilometrĤ, spotĜebovalo víc energie než v následujících nČkolika dnech. Návyky mají také obrovskou „pĜitažlivou sílu“ – vČtší, než si vČtšina lidí myslí nebo je ochotna pĜipustit. PĜekonat hluboce zakoĜenČné, jako návyk se projevující sklony – otálení, váhání, odkládání vČcí na pozdČji, netrpČlivost, kritiþnost nebo sobeckost – které jsou v rozporu se základními principy efektivního jednání, vyžaduje hodnČ vĤle a nČco víc než pár nepodstatných, okrajových zmČn v životČ. Zaþít vyžaduje mimoĜádné úsilí, ale jakmile pĜekonáme „pĜitažlivou sílu“ pĤvodních návykĤ, naše svoboda získá úplnČ jiný rozmČr. 46

www.mgmtpress.cz 7 návykĤ – pĜehled

47

StejnČ jako každá pĜírodní síla, i pĜitažlivá síla nám mĤže v našem snažení pomáhat nebo mu naopak stát v cestČ. Je to právČ „pĜitažlivá síla“ nČkterých návykĤ, co nám možná brání postupovat po vytþené cestČ. PĜitažlivost ale také umožĖuje existenci naší ZemČ, udržuje planety na obČžných drahách, uchovává Ĝád vesmíru. Je to úþinná a mocná síla. Pokud „pĜitažlivou sílu“ návykĤ efektivnČ využijeme, mĤžeme s její pomocí dosáhnout takové soudržnosti a Ĝádu, bez nichž efektivní život není možný.

D EFINICE „ NÁVYKģ “ Pro naše úþely budeme návyky definovat jako prĤnik znalostí, schopností a tužeb. Znalost pĜedstavuje teoretické paradigma – znamená vČdČt co dČlat a proþ to dČlat. Mít schopnost znamená umČt to udČlat. Touha je motivace – chtít to udČlat. K tomu, abychom si vytvoĜili návyk, je zapotĜebí pĜítomnost všech tĜí složek. Jestliže spolupracovníkĤm, partnerovi nebo dČtem Ĝíkám, co si myslím, ale nenaslouchám jim, naše interakce nemĤže být efektivní. Dokud se neseznámím se správnými principy mezilidských vztahĤ, dokonce ani nemusím vČdČt, že jim musím naslouchat. To ale není všechno. Dokonce i když budu vČdČt, že moje interakce s druhými lidmi nemĤže být efektivní, pokud jim nebudu pozornČ naslouchat, mohu postrádat potĜebné schopnosti – nevím jak, neumím dobĜe naslouchat. Ale ani to nestaþí k tomu, abych si vytvoĜil návyk naslouchat. VČdČt, že musím pozornČ naslouchat, a umČt naslouchat nic neznamená, pokud nechci naslouchat, pokud skuteþnČ netoužím naslouchat. Teprve všechny tĜi složky umožĖují vytvoĜit návyk. ZmČna bytí/vČdČní je vzestupný proces – bytí mČní vČdČní, které zpČtnČ mČní bytí, a vše se znovu opakuje, tak jak se pohybujeme vzhĤru po spirále rĤstu. Tím, že rozvíjíme znalosti, schopnosti a tužby, se zbavujeme existujících omezení, dostáváme se na vyšší úroveĖ osobní efektivnosti – osobních i mezilidských vztahĤ – a nakonec se zbavíme starých paradigmat, která pro nás po mnoho let byla zdrojem falešných jistot. NČkdy je to strastiplný a namáhavý proces vyžadující motivaci založenou na vyšších cílech a ochotČ podĜídit souþasná pĜání tomu, co chceme v budoucnosti. Tento proces ale pĜináší spokojenost, „cíl a smysl naší existence“. Spokojenost a štČstí je možné chápat, alespoĖ þásteþnČ, jako plod touhy a schopnosti obČtovat to, co chceme nyní, tomu, co chceme v koneþné instanci.

www.mgmtpress.cz 48

7

NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ

Znalosti (co, proč)

NÁVYKY Schopnosti (jak)

Touha (chtění)

EFEKTIVNÍ NÁVYKY ZvnitĜnČné principy a vzorce chování

K ONTINUUM

ZRALOSTI

Sedm návykĤ není soubor samostatných, navzájem izolovaných „receptĤ“ psychického povzbuzení a rozvoje. Tyto návyky pĤsobí v souladu s pĜirozenými zákony rĤstu; umožĖují kumulativní, krok za krokem jdoucí a vysoce integrovaný rozvoj efektivnosti – osobní i mezilidských vztahĤ. Tento pĜístup nás vede na kontinuu zralosti od závislosti k nezávislosti, a nakonec k vzájemnosti. Všichni jsme nejdĜíve nemluvĖaty, plnČ závislými na ostatních lidech, kteĜí na nás dohlížejí, starají se o nás a pomáhají nám. Bez jejich péþe by se náš život poþítal na hodiny, v lepším pĜípadČ na dny. PostupnČ, bČhem následujících mČsícĤ a let, se stáváme více a více nezávislými – fyzicky, mentálnČ, emocionálnČ a finanþnČ – až se nakonec dokážeme postarat sami o sebe, zaþneme se Ĝídit vlastními hodnotami a staneme se sobČstaþnými. Jak dál rosteme a dozráváme, zaþínáme si stále více uvČdomovat, že všechno v pĜírodČ je vzájemnČ závislé, že ekologický systém urþuje dČní v pĜírodČ, ale také ve spoleþnosti. Zjistíme, že vyšší patra naší pĜirozenosti, povahy a charakteru mají co do þinČní s našimi vztahy s druhými lidmi – že život þlovČka je prostoupen vztahy vzájemnosti.

www.mgmtpress.cz 7 návykĤ – pĜehled

49

RĤst od dČtských stĜevíþkĤ k dospČlosti probíhá v souladu s pĜirozenými zákony. RĤst má ovšem mnoho dimenzí. Fyzická vyspČlost nezaruþuje citovou nebo mentální zralost. A naopak, fyzická závislost na druhých lidech neznamená, že je dotyþný jedinec mentálnČ nebo citovČ nezralý. Na kontinuu zralosti pĜedstavuje závislost paradigma, které mĤžeme nazvat paradigmatem typu ty – ty se o mČ postaráš, ty to pro mČ udČláš, ty jsi to neudČlal, je to tvoje vina. Nezávislost je paradigmatem typu já – já to zvládnu, já za to nesu odpovČdnost, já se spoléhám na sebe, já si mohu zvolit. Vzájemnost je paradigmatem typu my – my to zvládneme, my dokážeme spolupracovat, my dokážeme spojit své nadání a schopnosti a spoleþným úsilím vytvoĜit nČco vČtšího a lepšího, než by dokázal každý z nás. Závislí lidé potĜebují nČkoho, kdo jim zajistí, co chtČjí. Nezávislí lidé mohou to, co chtČjí, získat vlastním pĜiþinČním. Vzájemnost umožĖuje spojit vlastní úsilí s úsilím druhých lidí – a docílit tak nejvČtších úspČchĤ pro všechny. Jsem-li fyzicky závislý na druhých lidech – ochrnutý nebo invalidní þi jinak fyzicky postižený – potĜebuji nČþí pomoc. Jsem-li na nČkom emocionálnČ závislý, mé sebevČdomí a jistota se odvíjejí od jeho mínČní o mnČ samém. Jestliže mČ nemá rád nebo se mnou nesouhlasí, niþí mČ to. Jsem-li na nČkom intelektuálnČ závislý, spoléhám na to, že bude za mČ myslet, že bude intelektuálnČ Ĝešit problémy a záležitosti mého vlastního života. Jsem-li fyzicky nezávislý, zvládnu vČtšinu vČcí sám. Mentální nezávislost mi umožĖuje uvažovat o nejrĤznČjších vČcech, a to na rĤzných úrovních abstrakce. Mohu myslet tvĤrþím zpĤsobem a analyticky, vtisknout svému myšlení Ĝád, uspoĜádat a srozumitelnČ vyjádĜit své myšlenky. Jsem-li nezávislý emocionálnČ, hodnotím sám sebe a jednám podle svých vlastních mČĜítek. Mé hodnocení sebe sama nezávisí na tom, zda jsem oblíbeným nebo jak se mnou druzí lidé jednají. Je zĜejmé, že nezávislost je projevem mnohem vyššího stupnČ zralosti než závislost. Dosáhnout nezávislosti pĜedstavuje mimoĜádnČ významný úspČch. Je to úspČch nejenom pro nás samé osobnČ, ale i sám o sobČ. Být nezávislým ale nepĜedstavuje to nejdĤležitČjší v našem životČ, není nejvyšší metou, o niž bychom mohli usilovat. Souþasná spoleþenská paradigmata kladou dĤraz na nezávislost. O nezávislost nepokrytČ usiluje mnoho jedincĤ i sociálních hnutí. VČtšina literatury vČnované problematice sebezdokonalování považuje nezávislost za ze všeho nejdĤležitČjší, jako kdyby komunikace, týmová práce a spolupráce byly ménČ významné. DĤraz, který klademe na nezávislost, je do znaþné míry reakcí na závislost – na to, že nás druzí kontrolují, Ĝídí, využívají, manipulují a omezují.

www.mgmtpress.cz 50

7

NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ

Koncept vzájemnosti není pĜijímán s velkým pochopením, protože mnoha lidem zavání závislostí. Proto lidé, þasto ze sobeckých dĤvodĤ, ve jménu nezávislosti, opouštČjí rodinu, dČti a zĜíkají se jakékoli spoleþenské odpovČdnosti. Tento druh reakce, který vede k tomu, že se lidé „zbavují pout“, „osvobozují se“, „prosazují se“ a „starají se o své vČci“, þasto ukazuje na mnohem podstatnČjší a hlubší závislosti, pĜed nimiž nelze tak snadno „prchnout“, protože jsou spíše vnitĜního než vnČjšího rázu – závislosti, kdy si napĜíklad necháme ruinovat emocionální život slabostmi druhých nebo se cítíme být obČtí lidí a událostí, které nemĤžeme ovlivnit. JistČ, možná potĜebujeme zmČnit pomČry, v nichž žijeme. Avšak závislost je spíše otázkou osobní zralosti, která s okolnostmi našeho života nemá mnoho spoleþného. Nezralost a závislost þasto pĜetrvávají, i když se pomČry zlepší. Skuteþná nezávislost vyplývající z charakteru nám dává sílu jednat spíše podle svého uvážení než pod vlivem druhých lidí. Osvobozuje nás od závislosti na pomČrech a druhých lidech. Je cílem, o nČjž má smysl usilovat, jenž nás osvobozuje. Není ale posledním cílem na cestČ k efektivnímu životu. Nezávislé myšlení není v souladu s realitou vzájemnosti. Nezávislí lidé, kteĜí nejsou dostateþnČ zralí na to, aby uvažovali a jednali v duchu vzájemnosti, mohou být dobrými individuálními tvĤrci. Tito lidé ale nebudou dobrými lídry nebo þleny týmu, protože nevycházejí z paradigmatu nezbytného pro úspČch v manželství, rodinném životČ nebo v organizaci – z paradigmatu vzájemnosti. Vzájemnost je charakteristickou vlastností života. Pokoušet se být maximálnČ efektivní na základČ nezávislosti je jako hrát tenis golfovou holí – nástroj se nehodí k realitČ. Vzájemnost je mnohem zralejším, rozvinutČjším konceptem. Jsem-li fyzicky nezávislý na druhých lidech, spoléhám se sám na sebe a jsem sobČstaþný. UvČdomuji si ale, že kdybych spojil síly s nČkým dalším, mohli bychom dosáhnout mnohem víc – víc, než mohu dosáhnout jako jednotlivec, bez ohledu na to, jak moc se budu snažit. Jsem-li emocionálnČ nezávislý, vážím si sám sebe, ale souþasnČ vnímám potĜebu lásky, potĜebu milovat a být milován. Jsem-li intelektuálnČ nezávislý, uvČdomuji si, že potĜebuji obohatit své myšlení o nejlepší myšlenky druhých. Vzájemnost mi dává možnost smysluplnČ se podílet s ostatními lidmi na dČní kolem sebe – a získat pĜístup k jejich zdrojĤm a potenciálu. Vzájemnost si mohou zvolit pouze nezávislí lidé. Závislí lidé takovou volbu uþinit nemohou – nemají charakter, který by jim to umožnil, nemají dostateþnou vládu sami nad sebou. Následující kapitoly, vČnované návykĤm 1, 2 a 3, se proto zabývají sebekontrolou. Tyto návyky nás dovedou od závislosti k nezávislosti. Jsou to „soukromá vítČzství“, v nichž spoþívá základ osobního rĤstu a rozvoje charakteru.

www.mgmtpress.cz 7 návykĤ – pĜehled

51

Po soukromých vítČzstvích pĜicházejí veĜejná vítČzství. Postupovat opaþnČ není možné – stejnČ jako nelze sklízet a teprve potom sít. Je to postup zevnitĜ ven. Skuteþná nezávislost je základem, který umožĖuje rozvíjet vztahy efektivní vzájemnosti. Máte charakter, který vám umožĖuje efektivnČ se zamČĜit na „veĜejná vítČzství“ – týmovou práci, spolupráci a komunikaci, tj. na problémy spojené s charakterem a osobností druhých lidí. To je tématem návykĤ 4, 5 a 6. To samozĜejmČ neznamená, že se nemĤžete vČnovat návykĤm 4, 5 a 6, dokud si dokonale neosvojíte návyky 1, 2 a 3. Neznamená to, že se máte na nČkolik let izolovat, dokud se návyky 1, 2 a 3 plnČ nerozvinou. Pochopíte-li ale logickou posloupnost návykĤ, umožní vám to efektivnČji Ĝídit vlastní rĤst. Jako souþást vzájemnČ závislého svČta musíme být s tímto svČtem v každodenním kontaktu. MĤže se pĜitom snadno stát, že akutní problémy nám znemožní vidČt chronické pĜíþiny tČchto problémĤ spoþívající v charakteru. Pochopíme-li, že to, jací jsme, se promítá do každé interakce, a jaké mechanismy zde pĤsobí, nám pomáhá zamČĜit své úsilí, v souladu s pĜirozenými zákony, postupnČ tam, kam je zapotĜebí. Návyk 7 je návykem umožĖujícím obnovu sil – pravidelnou, vyváženou obnovu sil ve þtyĜech základních dimenzích lidského života. V tomto smyslu „zastĜešuje“ ostatní návyky a umožĖuje jejich realizaci. Je to návyk spoþívající v nepĜetržitém zdokonalování, jenž vytváĜí vzestupnou spirálu osobního rĤstu. Tak, jak po ní stoupáme, hloubČji chápeme jednotlivé návyky a lépe je uplatĖujeme ve vlastním životČ, protože k nim pĜistupujeme s vČtším porozumČním. Na následující stranČ naleznete schéma, které názornČ ilustruje posloupnost a vzájemnou provázanost sedmi návykĤ. Toto schéma vás bude provázet celou knihou tak, jak se budeme postupnČ zabývat vzájemnými vztahy a posloupností jednotlivých návykĤ a jejich synergií – tím, jak ve vzájemných vztazích (pĜi spoleþném pĤsobení) dávají tyto návyky jeden druhému výraznČ novou, v mnoha smČrech ještČ výraznČjší podobu. Každý nový koncept nebo návyk, jímž se pĜíslušná kapitola zabývá, bude pro snazší orientaci ve schématu graficky zvýraznČn.

D EFINICE

EFEKTIVNOSTI

Sedm návykĤ jsou návyky efektivnosti. Protože vycházejí z principĤ, pĜinášejí maximum možných dlouhodobých prospČšných výsledkĤ. TvoĜí základ charakteru osobnosti, ukazují správnou cestu a umožĖují efektivnČ Ĝešit problémy, maximalizují pĜíležitosti, umožĖují pĜi pohybu po vzestupné spirále osobního rĤstu osvojovat si a integrovanČ s ostatními využívat další principy. Jsou to návyky efektivnosti také proto, že vycházejí z paradigmatu efektivnosti, které je v souladu s pĜirozeným zákonem, pro nČž používám pojem „rov-

www.mgmtpress.cz 52

7

NÁVYKģ SKUTEýNċ EFEKTIVNÍCH LIDÍ

Vzájemnost Nejdříve se snažte pochopit, potom Vytvářejte synergii být pochopeni VEŘEJNÉ 5 6

7 Ostře ní pil y

VÍTĚZSTVÍ

Myslete způsobem výhra/výhra 4

Nezávislost 3 To nejdůležitější dávejte na první místo

SOUKROMÉ 1 Bute proaktivní

2 Začínejte s myšlenkou na konec

VÍTĚZSTVÍ

Závislost

PARADIGMA SEDMI NÁVYKģ

www.mgmtpress.cz

STEPHEN R. COVEY

7 návykƋ

skuteŚnŠ efektivních lidí Zásady osobního rozvoje, které zmŠní váš život Z anglického originálu The 7 Habits of Highly Effective People. Powerful Lessons in Personal Change, vydaného v roce 2004 nakladatelstvím Free Press, New York, USA, pĜeložil Aleš Lisa V roce 2011 vydalo nakladatelství Management Press ve spolupráci s FC Czech, zastoupením FranklinCovey v ýR a SR, jako svou 427. publikaci Obálku navrhl Petr Foltera V nakladatelství Management Press vydání 2. Sazba CADIS, DTP Studio, Praha 9 Vytiskly Tiskárny HavlíþkĤv Brod, a. s. ISBN 978-80-7261-241-3 www.mgmtpress.cz