Daktyloskopie Pojem : „Daktyloskopie je vědný obor, který zkoumá obrazce papilárních linií na vnitřní straně posledních článků prstů rukou, na dlaních a prstech nohou a chodidlech z hlediska zákonitosti jejich vzniku, vyhledávání, zajišťování a zkoumání s cílem identifikovat osobu.“ Význam daktyloskopie : Spočívá zejména v tom, že umožňuje identifikovat konkrétní osobu, která zanechala zkoumanou stopu související s událostí trestného činu. V kriminalistické praktické činnosti daktyloskopie umožňuje : identifikaci osob (pachatelů, podezřelých, tvz. domácích osob apod.) podle zanechaných stop nebo otisků na místě kriminalisticky relevantní události, identifikaci mrtvol neznámé totožnosti – pokud ještě mají obrazce papilárních linií způsobilé k identifikaci, identifikaci osob, které nechtějí nebo nemohou prokázat svojí totožnost ( např. osoby s duševní poruchou, běženci, migrující osoby, osoby úmyslně se vyhýbající spolupracovat s policií apod.), rozhodnutí o tom, kterým prstem, nebo kterou částí pokožky pokrytou papilárními liniemi byla příslušná daktyloskopická stopa vytvořena V praxi se navzájem porovnávají nejčastěji: stopy a otisky zajištěné na místě činu (kriminalisticky relevantní události) s kontrolními (srovnávacími) otisky osob vytypovaných, podezřelých, nebo domácích (domácí osoba je ten, kdo se na místě pohybuje v rámci jiné činnosti – majitel či uživatel bytu, domovník, zaměstnanec apod., ale neměl podíl na vyšetřované události). stopy zajištěné na místě činu se srovnávacími otisky osob, jež jsou uloženy v daktyloskopických registracích, stopy zajištěné na místě činu se stopami z míst neobjasněných trestných činu, otisky prstů osob neznámé totožnost a mrtvol s otisky prstů ve sbírkách.
Zákonitosti : 1. Zákon o neměnnosti obrazců papilárních linií : Obrazce papilárních linií jsou relativně neměnné v průběhu života člověka. Relativní neměnnost spočívá ve skutečnosti, že i když v době od narození a po smrt člověka dochází k velikostnímu a dalšímu vývoji pokožky a tedy i obrazců papilárních linií (absolutní velikost, vznik vrásek apod.), ponechávají tyto změny u papilárních linií jejich sled, skladbu, návaznost a relativní vzdálenost mezi jednotlivými markanty neměnnou. 2. Zákon o neodstranitelnosti papilárních linií : Papilární linie jsou neodstranitelné, pokud není odstraněna nebo zničena zárodečná vrstva kůže. Pokud není odstraněna zárodečná vrstva kůže, obrazce papilárních linií se vždy postupně obnoví v původním vzhledu. 3. Zákon o individuálnosti obrazců papilárních linií: Na světě nejsou dva lidští jedinci, kteří by měli shodné obrazce papilárních linií. Je to dáno velkým počtem daktyloskopických markantů např. na jednom prstu, je pravděpodobnost výskytu identických obrazců papilárních linií vyloučena, a to i jednovaječných dvojčat.
Vznik daktyloskopické stopy : 1. Vytvoří se zrcadlově obrácený reliéf povrchové struktury papilárních linií, tj. objemová (3D) daktyloskopická stopa. Tato stopa vzniká tehdy, když objekt, který stopu přijímá je schopen plastické deformace (vosk, plastelína, čokoláda, sýr apod.). 2. Daktyloskopická stopa vznikne tak, že na papilární linie se přenese látka z povrchu předmětu, a tím dojde k porušení povrchové struktury nosiče stopy – odvrstvená daktyloskopická stopa. (stopy v prachu, čerstvé nátěry, krev, barviva). 3. Daktyloskopická stopa vznikne tak, že se na vhodný nosič přenese látka, která se nachází na povrchu papilárních linií – navrstvená daktyloskopická stopa. Na různé předměty se vrcholků papilárních linií přenese látka, která na nich dříve ulpěla (krev, barva, prach apod.). 4. Daktyloskopické stopy latentní (neviditelné): jsou tvořeny potem (pot se skládá z vody, kyseliny mléčné, chloridu sodného, močoviny, aminokyselinou a tuky) případně jinou chemickou látkou. Trvanlivost daktyloskopických latentních stop závisí na řadě faktorů – zejména teplota, vlhkost, doba od vzniku daktyloskopické stopy do zajištění, sluneční záření, charakter nosiče apod.).
Klasifikace daktyloskopických stop :
Metody vyhledávání daktyloskopických stop : 1. Fyzikální metody : jsou založeny na principu rozdílné přilnavosti jednotlivých složek potu k pevným, jemně rozemletým a ve vodě nerozpustným částečkám hmoty, vyvolávající látky (např. argentorát, bronzové prášky, magnetické prášky, grafit, fluorescenční prášky). 2. Chemické metody : jsou založeny na chemické reakci mezi některou složkou potu a chemikálií za vzniku barevné sloučeniny (např. ninhydrin, DFO) 3. Fyzikálně.chemické metody : jsou založeny na ulpívání chemických sloučenin v místech, kde se nachází daktyloskopická stopa ( např. jódové páry, kyanoakrylát). 4. Speciální metody Zajišťování daktyloskopických stop : 1. In natura ( s nosičem – v originále): jedná se o stopy, které lze zajistit včetně nosiče a odeslat ke zkoumání bez rizika zničení. 2. Zajištěním na daktyloskopickou fólii nebo daktyloskopickou pásku (černá, bílá): Tímto způsobem se zajišťují daktyloskopické stopy vyvolané zejména různými prážky a stopy v prachu.
3. Fotografováním : se zajišťují především stopy zviditelněné daktyloskopickými prášky, kyanoakrylátovými parami, stopy již původně viditelné (tvořené krví, barvou aj.), plastické stopy. 4. Odlitím.
Zkoumání daktyloskopických stop : Daktyloskopickou identifikací osob se rozumí takový proces, při kterém dochází k porovnání daktyloskopických identifikačních znaků na dvou identifikujících objektech, přičemž původ jednoho je znám a původ druhého se zjišťuje. Jedná se o porovnání daktyloskopických identifikačních znaků na otisku prstů známé osoby s daktyloskopickou stopou z místa činu nebo s otiskem prstu neznámé osoby. Cílem je zjištění vzájemné shody či rozdílnosti mezi identifikačními znaky na identifikujících objektech.
Proces daktyloskopické identifikace se skládá ze tří stádií : 1. V prvním stádiu zkoumá znalec objekty identifikace z hlediska jejich vhodnosti pro identifikační zkoumání. 2. Ve druhém stádiu provádí znalec vlastní srovnávací zkoumání, jehož principem je hodnocení jednotlivých daktyloskopických identifikačních znaků obsažených jak ve stopách, tak i ve srovnávacích materiálech. Výsledky se porovnávají a vyvozují se závěry o shodnosti či rozdílnosti zkoumaných (posuzovaných) objektů. 3. Ve třetím stádiu se znalec na základě kvality a kvantity daktyloskopických znaků rozhodne o shodnosti, příp. rozdílnosti zkoumaných objektů.
Počet markantů nutných k individuální identifikaci člověka : Tento počet je v různých zemí rozdílný – není stanoven univerzální počet daktyloskopických markantů nutných pro individuální identifikaci člověka. V tuzemské kriminalistice je počet stanoven následovně : -
Stopa upotřebitelná – počet markantů je více něž 10,
-
Stopa částečně upotřebitelná – 7 až 9 markantů,
-
Stopa neupotřebitelná – 6 a méně markantů.
Daktyloskopické markanty : Jedná se o drobné nepravidelnosti v prostorovém průběhu papilárních linií, které svou konkrétně určitou polohou a utvářením v obrazci představují individuálnost a neopakovatelnost kresby a tím umožňují individuální identifikaci.
Základní daktyloskopické vzory :
Porovnání daktyloskopických stop a porovnání jednotlivých daktyloskopických markantů ve stopě a srovnávacím materiálu se v kriminalistické expertizní praxi provádí na daktyloskopickém komparátoru. Způsob zkoumání je bodování.
Daktyloskopický komparátor :
Způsob bodování :
Srovnávací otisky osob : Získávají se pro potřeby trestního řízení a to buď podle Trestního řádu nebo podle zákona o Policii ČR. Kontrolní otisky tvz. domácích osob se získávají na základě jejich dobrovolnosti. Způsob daktyloskopování : Poslední články prstů rukou, dlaní, případně chodidel a prstů nohou se nejčastěji získávají s pomocí daktyloskopické černě, což je v podstatě tiskařská čerň. Tato čerň se nanese v tenké vrstvě na pevnou a rovnou podložku (nejlépe sklo) a na tuto plochu se přitisknou části pokožky pokryté papilárními liniemi. Lze použít i připravené fólie, kde je již čerň nanesena, případně jiné pomůcky k tomu určené. Takto nečerněné části pokožky se přenesenou na vyznačenou část daktyloskopické karty. Před samotným daktyloskopováním se musí ruce, nohy, umýt. Daktyloskopování mrtvol – závisí na stupni rozkladu mrtvoly, a tím na stavu papilárních linií na prstech a dlaní rukou. Zpravidla se provádí na oddělení soudního lékařství při pitvě.
K účelu daktyloskopické identifikace se v současné době vedou: 1. Ústřední daktyloskopická sbírka na Kriminalistickém ústavu – slouží k uchování daktyloskopických otisků všech osob daktyloskopovaných na území ČR a daktyloskopických otisku zaslaných Interpolem, 2. Krajské daktyloskopické sbírky na OKTE - slouží k uchování daktyloskopických otisků osob daktyloskopovaných u útvaru PČR v rámci kraje. Daktyloskopické sbírky zahrnují: 1. Sbírku otisků prstů a dlaní osob. 2. Sbírku stop z neobjasněných případů. 3. Sbírku stop z objasněných případů.
AFIS BIS (Automated Fingerprint Identification System) : Slouží k vložení, klasifikaci, kódování, porovnání a uložení digitalizovaných záznamů otisků prstů (daktyloskopických karet) nebo daktyloskopických stop. Klasifikace a kódování jednotlivých otisků probíhá automaticky. Jedná se automatizovaní počítačový systém, který vyhodnocením obrazců papilárních linií a jejich porovnáním
s obrazci v paměti (databázi) vybírá několik nejpodobnějších obrazců, které jsou následně expertem porovnávány. Afis nepracuje se všemi markanty, ale pouze s konci papilárních linií a jejich větvení.
Výše uvedená osnova je pouze informativní. Není na škodu dočerpat informace z učebnice, která je uvedena jako použitá literatura.
Použitá literatura:
STRAUS, J. a kol., Kriminalistická technika, 2. vydání, Plzeň, Aleš Čeněk, 2008, 431 s, ISBN 978-80-7380-052- 9.
