Czech Vowels (the approximate pronunciation in the parentheses) A
(up, butter)
vana, pata, basa, vata
Á
(father, car)
káva, máma, táta, mává, banán
E
(pet, set, get)
nese, vede, bere, les, pes, den
É
(air, hair, pair)
léto, mléko, zelené, celé
Ě
(yes, yesterday)
věda, světlé, pět, devět, měla, oběd
I
(sit, pick, lip)
pil, pila, list, klid,
Í
(meet, meat, seat)
síla, mít, pít, Míla, víla
O
(Ontario)
okno, voda, doprovod, dolar
Ó
(awe,)
óda, haló
U
(push, put, full)
ucho, uzel, koruna, ulice, hluboká
Ú/ů
(root, fool, shoot)
úsilí, útok, ústa, dům, stůl, stromů, domů
Y
(pronounce as i)
byl, kyselý, kryla, (Czech y is called ypsilon)
Ý
(pronounce as í)
mýt, být, krýt, sýry
OU
(diphthong - show)
koule, boule, fousy, dlouho
AU
(diphthong - brown)
au! auto, automat
(Czech i is called iota)
Remember: Czech has two kinds of vowels: short and long. Czech diacritical marks ' (čárka) and ° (kroužek) make a vowel long; kroužek is used exclusively above the vowel u in the middle or at the end of a word (dům, domů). Another diacritical mark ÿ (háček) is used mostly with consonants. It makes them soft. The only vowel with háček is ě. It can follow the ambiguous consonants b, p, v and m: běda, pět, věta, město. If it follows the hard consonants d, t, n, it transforms them into the soft consonants ď, ť, ň: děkuji, tělo, něco. The same rule applies to the Czech vowel i (iota); it softens d, t, n into ď, ť, ň: dítě, děti, nic. If not followed by either ě or iota, ď and ť are written with the apostrophe instead of háček.
Czech Consonants: B
(bank, but, be)
balík, byl, budova, banka
C
(tsar, tsunami)
cena, cent, cesta, celá
Č
(cheer, chief, cherry)
čelo, účet, čekat, oči, čokoláda
D
(day, David)
dost, daleko, den, doba, dar
Ď
(dual, duty)
děkovat, děcko, díky, díra, ďobat
F
(forest, farewell)
fialka, fialový, fyzika
G
(goose)
H
(home)
hora, hotel, houska, hrad
CH
(Bach, Chekhov)
chalupa, pochod, východ, rychlý, chudý
J
(yard, year)
jezero, jídlo, jiná, jaký
K
(keen, key)
káva, kost, koberec, koule (no aspiration!)
L
(letter)
M
(mom)
maminka, motel, město, mléko
N
(never)
noviny, nese, nos, okno
Ň
(onion)
někde, něco, hodně, nikde, nic, ňouma
P
(person)
pes, dopis, pravda, poslat
R
(rolling Scottish or Spanish r)
Ř
(rzh)
řeka, říkat, večeře, přísně, přesto
Q
(question)
quasi
S
(set, sit)
se, si, osel, sedět, sedíme, silný, kostra
Š
(shock, shoe)
široký, šetřit, šaty, šok, šest
T
(table, tea)
teta, tabule, toto, táta, takový,
guma, gesto, biologie
list, leje, lavice, líto, vlk, zamlklý
rok, rohlík, ráno, drahý, Praha, Brno, krk
Ť
(Tuesday)
tělo, stěna, ticho, závrať
V/W
(very, valley)
vata, vosa, vesele, vedle, Wanda
X
(xerox pronounced ks)
Xaver, xerox
Z
(zebra)
zase, zebra, zítra, zelený, zlý
Ž
(leisure)
železo, židle, žízeň, žebro
The only digraph in Czech is CH. Q, W and X appear only in the words of foreign origin. The consonants with háček appear only in the words of Czech origin or in standardized transcriptions from other languages. For example: Čechov, Čajkovský, Šeherezáda, etc. Let us read: Jsem Američan. Jsem Američanka. Je Anna Češka? Ne, Anna je Američanka. Jsem Čech, nejsem Američan. Petr není Čech, je Američan. Eva není Angličanka, Eva je Češka. Jsem student. Jsem studentka. Karel je profesor. Ivan je učitel. Anna je učitelka. Ann Arbor je pěkné město. Je tady Michiganská universita. Jste dnes večer doma? Ne, dnes večer nejsme doma. Karel dnes není doma. Jsou doma?Ano, dnes jsou doma. Jsi dnes doma? Ne, dnes nejsem doma. Učím se česky. Rozumím dobře rusky. Nerozumím česky. Mluvím jenom anglicky. Mluvíte anglicky? Nová profesorka nemluví česky, mluví jenom rusky a anglicky. Dobrý den! Dobrý večer! Nashledanou! Ahoj!
How to conjugate Czech verbs in present tense A Czech infinitive usually ends in -t (infinitives in older literary texts may end in -ti): být = to be, mít = to have, čekat = to wait, hledat = to look for, dělat = to do or to make, sedět = to sit, vědět = to know, rozumět = to understand, vařit = to cook, mluvit = to speak, snažit se = to try, učit se = to learn, děkovat = to thank, studovat = to study, pracovat = to work Unlike in English, there is a different ending for each person, both singular and plural. The personal pronouns já, ty, on, ona, ono, my, vy oni, ony, ona are used only when stressed. Examples: Anna pracuje, ale já nepracuji. (Anna works, but I don’t. ) My ten klíč nemáme! (We do not have that key!) Ty pořád něco hledáš! (You are constantly looking for something.) Vy tady čekáte? (You are waiting here?) Use the 2nd person singular only when addressing persons you know well (family, friends), children and pets. Use the 2nd person plural, if you are addressing all other persons or more than one person!! Infinitive
Singular
Plural
být
1st p. (já) jsem (I am) 2nd p. (ty) jsi, jseš, seš (you are) 3rd p. (on, ona, ono) je (he, she, it is)
(my) jsme (we are) (vy) jste (you are) (oni, ony, ona) jsou (they are)
mít
1st p. 2nd p. 3rd p.
mám (I have) máš (you have) má (he, she, it has)
máme (we have) máte (you have) mají (they have)
čekat
1st p. 2nd p. 3rd p.
čekám (I wait) čekáš (you wait) čeká (he, she, it waits)
čekáme (we wait) čekáte (you wait) čekají (they wait)
hledat
1 2 3
hledám (I look for) hledáš (you look for) hledá (he, she, it looks for)
hledáme (we look for) hledáte (you look for) hledají (they look for)
dělat
1 2 3
dělám (I do, make) děláš (you do, make) dělá (he, she, it does, makes)
děláme (we do, make) děláte (you do, make) dělají (they do, make)
sedět
1 2 3
sedím (I sit) sedíš (you sit) sedí (he, she, it sits)
sedíme (we sit) sedíte (you sit) sedí (they sit)
rozumět
1
rozumím (I understand)
rozumíme (we understand)
mluvit
2 3
rozumíš (you understand) rozumí (he, she, it understands)
rozumíte (you understand) rozumějí (they understand)
1 2 3
mluvím (I speak) mluvíš (you speak) mluví (he, she, it speaks)
mluvíme (we speak) mluvíte (you speak) mluví (they speak)
Similarly: vědět: vím, víš, ví, víme, víte, vědí (I know, you know, he knows...) učit se: učím se, učíš se, učí se, učíme se, učíte se, učí se (I learn, you learn, he learns...) snažit se: snažím se, snažíš se, snaží se, snažíme se, snažíte se, snaží se (I try, you try, he tries...) slyšet: slyším, slyšíš, slyší, slyšíme, slyšíte, slyší (I hear, you, hear, he hears…) vidět: vidím, vidíš, vidí, vidíme, vidíte, vidí (I see, you see, he sees,...) děkovat: děkuji [or more colloquial děkuju], děkuješ, děkuje, děkujeme, děkujete, děkují [or more coloquial děkujou] (I thank, you thank, he thanks...) studovat: studuji [studuju], studuješ, studuje, studujeme, studujete, studují [studujou] (I study, you study...) pracovat: pracuji [pracuju], pracuješ, pracuje, pracujeme, pracujete, pracují [pracujou] (I work, you work, he works ...) All verbs which take the ending -ovat in infinitive take the ending -uji or -uju in 1st person sg. All verbs which take the endings -it, -et, -ět in infinitive take the ending -ím in 1st person singular. Remember: The 2nd person singular (ty) takes always the ending -š The 1st person plural (my) takes always the ending -me The 2nd person plural (vy) takes always the ending -te All other endings vary. Every Czech verb can be negated. Just add the prefix ne- ! Examples: nebýt, nevidím, nepracujete, nejsem, nestudují, nemá, nevědět, nezná, etc. Remember: 3. p. sg. of the verb nebýt is není! (nejsem, nejsi, není, nejsme, nejste, nejsou)
There are three distinct groups of consonants in Czech: AMBIGUOUS
HARD, SOFT,
Hard consonants: H, CH, K, R, D, T, N Soft consonants: Ž, Š, C, Č, Ř, Ď, Ť, Ň, J Ambiguous consonants: B, F, L, M, P, S, V, Z The difference between them is due to the usage of IOTA (i, í) and YPSILON (y, ý). The hard consonants can be followed only by ypsilon, the soft ones only by iota and the ambiguous by both. Thus Czech spelling permits only hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny is allowed in. Similarly, only ži, ši, ci, či, ři, di, ti, ni, ji are possible. The ambiguous consonants can be followed by iota as well as ypsilon. Examples: bít (to beat), být (to be), mít (to have), mýt (to wash), vidět (to see), vysvětlit (to explain), veselý (joyful, adj. M sg.), veselí (adj. MA pl.), mýdlo (soap), místo (place), lepit (to glue), slepý (blind), sýr (cheese), síra (sulphur), zítra (tomorrow), jazyk (language, tongue) If d, t, n are followed by one of the two Czech soft vowels ě or iota, these hard consonants will change into the soft consonants ď, ť, ň. Example: děti, těšit se, něco, utíkat etc. Remember: The vowel ě can be written only after d, t, n and the following ambiguous consonants: b (oběd), f (fěrtoch), p (pět), v (věta), m (město). It never follows other consonants, be they hard, soft or ambiguous. This means that ě never follows the remaining ambiguous consonants l, s or z. These general rules, however, do not apply to words of foreign origin (for example kino, cynický, chinin, riziko, tradice, titul, Cyril, dialog, universita, etc.), which will keep their original spelling and pronunciation. The difference between hard, soft and ambiguous consonants is important not only because of spelling, but also because it affects the declension of Czech nouns and adjectives, which can be either hard or soft. Inflection
All Czech nouns, adjectives, pronouns, verbs, numerals, and adverbs take different endings because of inflection. Nouns, adjectives, pronouns and numerals are declined, verbs conjugated, adjectives and adverbs have three degrees of comparison. All declension can be hard or soft. Czech has seven different cases: Nominative, Genitive, Dative, Accusative, Vocative, Prepositional, Instrumental. The Nominative usually takes the position of a subject in a sentence. Doktor pracuje. Pes je starý. Studentka studuje. Okno je otevřené. To make the nouns' and adjectives' declension easier, Czech grammar groups words by their gender -- Masculine, Feminine, Neuter (Masculine nouns are divided into two groups: Animate and Inanimate), and then by their ending in the Nominative -- hard or soft. So a given word might be a “hard masculine noun or “soft feminine adjective” etc. These categories are represented by chosen words called paradigms. How to tell the Gender: Nouns ending in -o and -í are Neuter. Nouns ending in -a are usually Feminine: žena, maminka, třída, tužka, etc. Only a few are Masculine: for example předseda (chairman) or starosta (mayor). Some surnames with an -a ending are Masculine as well: Kundera, Klíma, Neruda, Kafka, etc. Nouns ending in a consonant, be it hard, soft or ambiguous, are usually Masculine. However, some can be Feminine: píseň (song), báseň (poem), láhev (bottle), kost (bone), radost (joy), etc. Nouns ending in -e or -ě can be of any gender. Adjectives are either hard or soft. Hard Adjectives take -ý for Masculine, -á for Feminine and -é for Neuter Gender: dobrý, dobrá, dobré. Soft Adjectives take just -í for all genders: universitní, jižní, cizí (M+F+N). The forms of the demonstrative pronoun ten, ta, to are different for each gender: ten (M), ta (F), to (N). This pronoun is often used as a definite article in Czech. It can also be translated as “this” or “that.” NOMINATIVE
Dem.P.
Hard
Soft
Masculine Animate Masculine Inanimate
ten ten
starý PÁN velký HRAD
cizí MUŽ (UČITEL) zahraniční STROJ
Feminine
ta
krásná ŽENA
podzimní RŮŽE
ranní PÍSEŇ psí KOST Neuter
to
pěkné MĚSTO
jižní MOŘE noční ZNAMENÍ jarní KUŘE
THE ACCUSATIVE SINGULAR OF NOUNS - All Paradigms HARD
SOFT
Masculine animate
(toho) PÁNA
(toho) MUŽE, UČITELE
Masculine inanimate
(ten)
HRAD
(ten)
STROJ
Feminine
(tu)
ŽENU
(tu)
RŮŽI
(tu)
PÍSEŇ
(tu)
KOST
(to)
MOŘE
(to)
ZNAMENÍ
(to)
KUŘE
Neuter
(to)
MĚSTO
The rule to remember: Only the masculine animate paradigms PÁN, MUŽ, UČITEL and feminine paradigms ŽENA and RŮŽE have different ending in the ACCUSATIVE. For all other paradigms, the ACCUSATIVE equals the NOMINATIVE. All hard adjectives which modify a Masculine Animate nous take the ending –ého (máme dobrého učitele); all soft adjectives take the ending –ího (universitního profesora). All hard adjectives which qualify a feminine noun take the ending –ou (černou kočku, bílou růži, krásnou píseň, starou kost). All soft adjectives which qualify a Feminine noun, remain the same as in the Nominative: universitní studentku. For all adjectives which qualify a Masculine Inanimate or Neuter noun, the Accusative = the Nominative. The Accusative case is used as a direct object of a verb: Mám tu knihu. (I have that book) Znám toho profesora. (I know that professor) Hledám ten slovník. (I am looking for that doctionary Sometimes the accusative follows a preposition:
Čekám na Janu. (I am waiting for Jana.) Čeká na autobus. (S/he is waiting for the bus.) Čekají na učitele. (they are witing for the
teacher. Here are some prepositions which take the accusative:
pro = for (pro kočku = for the cat) přes = across (přes ulici = across the street) v/e = on (ve středu = on Wednesday, ) za = after, behind (za hodinu = in an hour) With the exception of the preposition pro, these prepositions may take other cases as well.
Remember: ve středu, v sobotu, v neděli!! (on Wednesday, on Saturday, on Sunday)
The Czech Adjectives are of three kinds:
HARD, SOFT and POSSESSIVE*.
HARD ADJECTIVES
Nominative
Accusative
Masculine animate
dobrý
dobrého
Masculine inanimate
dobrý
dobrý
Feminine
dobrá
dobrou
Neuter
dobré
dobré
SOFT ADJECTIVES
Nominative
Accusative
Masculine animate
jarní
jarního
Masculine inanimate
jarní
jarní
Feminine
jarní
jarní
Neuter
jarní
jarní
The rule to remember: Only the Adjectives, both hard and soft, qualifying Masculine Animate, and the hard Adjectives qualifying Feminine nouns take different endings in the Accusative. Some Czech nouns have the form of an adjective and are declined as such. For example: vrchní = waiter Hledám pana vrchního. vrátný = janitor Hledáme vrátného. hajný = gamekeeper Vidím hajného. Many Czech surnames (last names) are adjectival in form: Václav Černý, Josef Škvorecký, Pavel Landovský, František Palacký. The feminine name will take the appropriate ending - á: paní Černá, Škvorecká, Landovská, Palacká.
All other feminine surnames take the ending -ová and decline as a normal hard adjective. Examples: Kundera --- Kunderová, Novák----Nováková, Klíma-----Klímová, Havel---Havlová, Vaculík----Vaculíková, Skácel----Skácelová, Halas-----Halasová etc. * We will deal with the Possessive Adjectives later.
The Genitive Singular of Nouns and Adjectives - All Paradigms (the forms of the demonstrative pronoun ten, ta, to for each gender are in parentheses) Hard Adjective + Noun
Soft
Adjective + Noun
Masc. An.
bez (toho) dobrého pána
bez zvláštního muže,učitele
Masc.In.
bez (toho) dobrého hradu (lesa)
bez zvláštního stroje
Fem.
bez (té) dobré ženy
bez zvláštní růže bez zvláštní písně bez zvláštní kosti
Neut.
bez (toho) dobrého města
bez zvláštního moře bez zvláštního znamení bez zvláštního kuřete
Rules to remember: The Czech Genitive is roughly equivalent to the English preposition 'of' used with a noun: mnoho vody, hodně práce, moc jídla (lots of water, a lot of work, plenty of food), etc. The Genitive and Accusative of masculine animate nouns are the same: Eva má velkého psa (Acc). Kromě toho velkého psa (Gen) má taky černého kocoura (Acc). Masculine inanimate hard nouns take mostly the ending --u in the Genitive; some, however, take the ending --a (bez lesa, kostela, hřbitova, etc.). Jdeme do domu, do parku, do obchodu, ale jedeme do lesa, do dvora, do kostela, etc. The Genitive of both hard and soft Adjectives is the same for masculine and neuter gender. Hard adjectives take the ending --ého, soft adjectives take the ending --ího. Přiletím z deštivého podzimního New Yorku zítra večer. Jedeme do malého universitního města. For the paradigms růže, moře and znamení the Genitive equals the Nominative: bez růže, bez moře, bez znamení Prepositions which take the Genitive: bez = without místo = instead of do = to, into, till kromě = besides, in addition to, with the exception of od = from, since vedle = next to z, ze = of, from, out of kolem, okolo = around, about u = at, by
Prepositions Taking the Genitive - Examples: bez = without Nemůžeš tu knihu číst bez slovníku. (You cannot read that book without a dictionary.) Bez vody se nemůžeme obejít. (We cannot do without water.) Bez auta nemohu jet do Detroitu. (I cannot go to Detroit without a car.) do = to, into, till Jdu do školy. (I am going to school.) Uložím tu knihu do zásuvky. (I will put that book into a drawer.) Budu doma do pátku. (I’ll be at home till Friday.) od = from, since, by Dostanu tu knihu od kamaráda. (I’ll get that book from a friend.) Od srpna pracuju. (I work since August.) Čtu román od Kundery. (I am reading a novel by Kundera.) u = at, by Sedíme u stolu. (We are sitting at the table.) Karel obyčejně parkuje u knihovny. (Karel usually parks by the library.) z (ze) = from Dělám koláč z cukru, z mouky, z másla a z mléka. (I make a cake from sugar, flour, butter and milk.) Jedeme z města pozdě večer . (We go from the city late at night.) kolem/okolo = around, about Máme kolem zahrady plot. (We have a fence around the garden) Přijdu domů kolem jedné. (I’ll come home around 1 p.m.) vedle = next to, beside Sedím vedle Michala. (I sit next to Michal.) Universitní knihovna je vedle té vysoké budovy. (The University library is next to that high building.) místo = instead of Snídá mléko místo kávy. (He/she has milk instead of coffee for breakfast.) kromě = except, with the exception of Všichni kromě Karla půjdou dnes do kina. (All, with the exception of Karel, will go to the movies today.) All the above prepositions take only the Genitive. za = during a certain period of time za presidenta Roosevelta = during the Roosevelt’s presidency, za vlády Karla čtvrtého = during the reign of Charles the Fourth, za noci = during the night, přijedeme za tmy = we’ll arrive when it’s already dark. The preposition za takes other cases as well. It can also have a different meaning (behind or instead).
Modal verbs: muset = must, to have to
musím musíš musí
musíme musíte musí
moci/moct = can, to be able
mohu/můžu můžeš může
můžeme můžete mohou/můžou
chtít = to want
chci chceš chce
chceme chcete chtějí
smět = may, to have permission nesmět (nesmím, nesmíš…) =
smím smíš smí must not
smíme smíte smí/smějí
mít (mám,máš, má, máme, máte, mají) = shall, to be supposed Modal verbs are followed by an infinitive. Examples: Musím být dnes večer doma. I have to be at home tonight. Ten esej nemusíme psát. We don’t have to write that essay. Můžeš dnes uvařit večeři? Can you cook dinner today? Dnes večer nemůžu být doma. I cannot be at home tonight. Chci dnes večer studovat. I want to study tonight. Nechceme psát diktát. We don’t want to write a dictation. Smím (můžu) dnes odpoledne přijít? May I (Can I) come this afternoon? Dnes odpoledne nesmím spát. I must not sleep this afternoon. Co mám dělat? What am I supposed to do? What shall I do? To nemáš dělat! You are not supposed to do that! Thou shalt not do that! Jana musí (nemusí, může, nemůže, chce, nechce, smí, nesmí, má, nemá) číst román, psát esej, vařit oběd, studovat v knihovně, sedět doma, učit se rusky, ….. Remember: The verb chtít can be followed by a direct object (Accusative) as well: Chci malou černou kočku, nechci velkého psa! I want a small black cat, I do not want a big dog!
Prepositional (Locative) of Nouns, Adjectives and Demonstrative Pronouns Nouns
Hard
Soft
MA
o pánu, pánovi
o muži, mužovi, učiteli
MI
o hradu, na hradě
o stroji
F
o ženě
o růži
o písni
o kosti
N
o městě, o Slovensku
o moři
o znamení
o kuřeti
The Hard Adjectives take the ending --ém for the Masculine and Neuter gender: O tom dobrém pánu, muži, učiteli, hradu, stroji, městě, moři, znamení, kuřeti (In colloquial Czech: o tom dobrým pánu, muži,…, kuřeti) The Soft Adjectives take the ending --ím for the Masculine and Neuter gender: O tom místním pánu, muži, učiteli, hradu, stroji, městě, moři, znamení, kuřeti The Prepositional of the Demonstrative Pronouns ten (masculine) and to (neuter) is o tom. The Feminine Hard Adjectives and the Demonstrative Pronoun ta take the ending --é: O té dobré ženě, růži, písni, kosti. (In colloquial Czech: o tý dobrý ženě, růži,…) The Feminine Soft Adjectives stay the same as in the Nominative: O té místní ženě, růži, písni, kosti.
Rules to remember: The Prepositional case must be used with one of the following prepositions: při, na, po, v/e, o. All soft paradigms take --i endings. For the paradigm znamení the Prepositional equals the Nominative. Masculine animate nouns (especially names) can take the short (–u/-e) or long ending (-ovi) alternately: o Milanu Kunderovi, o Miloši Macourkovi, o Janu Nerudovi, o panu Hrabalovi, etc. The hard feminine paradigm žena takes a soft ending --ě: o ženě. The ending --ě follows the ambiguous consonants b, p, m, v, f, and hard consonants d, t, n, which palatalize into --dě, --tě, --ně. Examples: ryba | o rybě, Evropa | o Evropě, máma | o mámě, káva | o kávě, katastrofa | o katastrofě, voda | o vodě, teta | o tetě, Jana | o Janě If the ending -a in the Nominative is preceded by the ambiguous consonants l, s, z , it has to be followed by --e: Examples: fiala | o fiale, koza | o koze, rosa | o rose If the ending --a in the Nominative is preceded by a hard consonant, then this consonant must change into a soft or ambiguous one: g/h changes into z, ch into š, k into c, r into ř followed by e. Examples: Olga | o Olze, Praha | o Praze, střecha | o střeše, kočka | o kočce, víra | o víře The Masc. Inanimate nouns which are declined as the paradigm hrad can take either the ending --u (this is prevalent) or --e/--ě. The rules for the endings --e/--ě are similar to the rules for hard feminine nouns: Řím | v Římě, strop na stropě, hřbitov | na hřbitově, most | na mostě, les | v lese, stůl | na stole, klášter | v klášteře,etc. The MI nouns which end in k, g, h, ch take the ending –u: na hrachu, ve vlaku, na rohu, etc.
The Hard Neuter nouns which are declined as the paradigm město mostly take the ending –e-ě, but those which end in –ko, -go, -ho, -cho, take the ending –u: v Německu, v Chicagu, na jablku, o Jerichu, v Sohu.
Past Tense in Czech is formed from a past participle and forms of the auxiliary verb být. However, the auxiliary verb is used only with the 1st and 2nd person, both in singular and plural. There is no need for the auxiliary verb in the 3rd person; its past tense consists of a past participle alone. If the verb is reflexive, the reflexive pronoun se or si is the third part of the past tense. Examples: 1st. person: Šel jsem do kina. Učesal jsem se. / Šli jsme do kina. Uvařili jsme si oběd. 2nd person: Byl jsi včera v kině? Umyl ses? / Byli jste včera v kině?Udělali jste si snídani? 3rd person: Eva šla do kina. / Eva a Karel byli včera v kině. The past participle is usually derived from the infinitive by removing the ending -t (or in older Czech texts -ti) and replacing it by the endings -l, -la, -lo in singular and -li, -ly, -la in plural. In colloquial spoken Czech, the ending –li is used for all genders. Examples: M, F, N singular M, F, N plural být byl, byla, bylo byli, byly, byla mít měl, měla, mělo měli, měly, měla sedět seděl, seděla, sedělo seděli, seděly, seděla pracovat pracoval, pracovala, pracovalo pracovali, pracovaly, pracovala dělat dělal, dělala, dělalo dělali, dělaly, dělala prosit prosil, prosila, prosilo prosili, prosily,prosila muset musel, musela, muselo museli, musely, musela Unlike the Czech present or future tense, the past tense shows the gender as well as the person and number. Examples: Karel měl moc práce. Oběd byl výborný. Masculine sing. Jana studovala v knihovně. Feminine sing. Dítě si hrálo na zahradě. Neuter sing. Studenti psali test. Slovníky nebyly dobré. Masculine plural V místnosti nebyly židle. Feminine plural Ve třídě nebyla okna. Neuter plural Remember: The forms of the auxiliary verb, i.e. jsem, jsme, jsi, jste are enclitic, which means they are never stressed and take the second position in a sentence, after the first word or phrase: Včera jsem šel do kina. Šla jsem do kina až večer. Teprve pozdě večer jsme šli do kina. The reflexive pronoun se or si follows the auxiliary verb: Těšil/a jsem se na vánoce. Taky jste se musel/a/i smát? Uvařili jsme si čaj. In the second person singular, the auxiliary jsi is usually shortened into a simple s which is attached directly to the past participle: Napsalas ten esej? Byls včera doma? If the verb is reflexive, this s is attached to the reflexive pronoun instead: Těšil ses na neděli? Uvařila sis večeři? The negative prefix ne is always attached to the past participle, never to the auxialiary verb!! Examples: Nebyli jsme včera doma. Tu knihu jsem nečetl. Ty ses na neděli netěšil? Here are the past participles of some difficult Czech verbs:
číst – četl (he read), chtít – chtěl (he wanted), psát – psal (he wrote), moct – mohl (he could), jít – šel (he went), šla (she went), šlo...(it went), jet – jel (he went by a vehicle jíst – jedl (he ate), pít – pil (he drank), tisknout – tiskl (he printed) Prefixed verbs follow the same pattern: přijít - přišel, vyjet - vyjel, vypít - vypil, přečíst přečetl, napsat - napsal, vytisknout - vytiskl, dojíst - dojedl, etc.
Dative of Nouns, Adjectives and Demostrative Pronouns Hard Adj.+Noun
Soft Adj. + Noun
MA
dobrému pánovi, pánu
cizímu muži, učiteli
MI
velkému hradu
cizímu stroji
F
dobré ženě
cizí růži cizí písni cizí kosti
N
velkému městu
cizímu moři cizímu znamení cizímu kuřeti
The Dative of the demonstrative pronouns ten (masculine) and to (neuter) is tomu. Přišli jsme k tomu pánu, hradu, muži, stroji, městu, moři, znamení, kuřeti. The Dative of hard adjectives takes the ending --ému for Masculine and Neuter gender: K dobrému pánu, muži, hradu, stroji, městu, moři, znamení, kuřeti. The Dative of soft adjectives takes the ending --ímu: K cizímu pánu, hradu, muži, stroji, městu, moři, znamení, kuřeti. Feminine hard adjectives and the demonstrative pronoun ta take the ending --é: K té dobré ženě, růži, písni, kosti. The Dative of feminine soft adjectives is the same as their Nominative: Ke zvláštní ženě, růži, písni, kosti.
Rules to remember: The Dative is almost identical with the Prepositional, but there is no ambiguity in its endings. All soft paradigms take the -i ending. All hard masculine and neuter nouns take the -u ending. The ending -ovi is used only for masculine animate nouns. The masculine names which end in --a (Kundera, Klíma, Zástěra) take the ending --ovi both in the Prepositional and Dative: o/ke Kunderovi, Klímovi, Zástěrovi. The hard feminine paradigm žena takes the same soft ending –ě/-e as in Prepositional. Examples: k rybě, k ropě, k mámě, ke kávě, ke katastrofě, k vodě, k tetě, k ženě, k Olze, ke Praze, ke střeše, ke kočce, k Věře Dative's prepositions: k, ke = to, towards proti = against, opposite kvůli = because of díky = thanks to vůči = towards The Dative is used to express the indirect object of a verb, i.e. giving or saying to, doing for, taking to, etc. Examples: Dám mamince knihu. Telefonoval jsem doktorovi, že dnes nepřijdu. Nesu Janě oběd. Vařím Karlovi večeři. Here are some useful verbs which take the Dative: dát, dávat někomu = to give to someone, rozumět někomu = to understand someone, věřit někomu = to believe someone, pomáhat, pomoct někomu = to help someone, vyhýbat se (někomu, něčemu) = to avoid (someone, something), etc.
Verbs of motion jít = to go by foot jdu, jdeš, jde, jdeme, jdete, jdou future tense: půjdu, půjdeš, půjde, půjdeme, půjdete, půjdou past participle: šel, šla, šlo | šli, šly, šla Never say budu jít !! chodit = to go by foot frequently or repeatedly, frequentative version of jít (present tense: chodím, chodíš..., future tense.: budu chodit, budeš chodit...., past participle: chodil, chodila, chodilo...) jet = to go by vehicle jedu, jedeš, jede, jedeme, jedete, jedou future tense: pojedu, pojedeš, pojede, pojedeme, pojedete, pojedou past participle: jel, jela, jelo | jeli, jely, jela Never say budu jet !! jezdit = to go by vehicle frequently or repeatedly, frequentative version of jezdit (present tense: jezdím, jezdíš...., future tense: budu jezdit, budeš jezdit..., past participle: jezdil, jezdila, jezdilo...) letět = to fly letím, letíš, letí, letíme, letíte, letí future tense: poletím, poletíš, poletí, poletíme, poletíte, poletí past participle: letěl, letěla, letělo | letěli, letěly, letěla (The frequentative version: lítat (or létat), lítám, lítáš..., budu lítat...., lítal jsem...) nést = to carry nesu, neseš, nese, neseme, nesete, nesou future tense: ponesu, poneseš, ponese, poneseme, ponesete, ponesou past participle: nesl, nesla, neslo | nesli, nesly, nesla (The frequentative version: nosit, nosím..., budu nosit..., nosil jsem....) vézt = to take by vehicle, to give a ride vezu, vezeš, veze, vezeme, vezete, vezou future tense: povezu, povezeš, poveze, povezeme, povezete, povezou past participle: vezl, vezla, vezlo | vezli, vezly, vezla (The frequentative version: vozit, vozím..., budu vozit..., vozil jsem....) vést = to lead vedu, vedeš, vede, vedeme, vedete, vedou future tense: povedu, povedeš, povede, povedeme, povedete, povedou past participle: vedl, vedla, vedlo | vedli, vedly, vedla (The frequentative version: vodit, vodím...., budu vodit....., vodil jsem....) Other verbs of motion: lézt = to crawl: lezu, polezu, lezl; frequentative: lozit, lozím, budu lozit, lozil jsem, běžet = to run: běžím, poběžím, běžel; frequentative: běhat, běhám, budu běhat, běhal jsem; hnát = to drive (cattle), hnát se = to push, move forward: ženu, poženu, hnal; frequentative: honit, honím, budu honit, honil jsem. Remember: The basic imperfective verbs of motion form the future tense by prefixing: jdu - půjdu, jedu pojedu, vedu - povedu, etc. However, the future tense of their frequentative version (chodím, jezdím, vodím etc.) is composed of the auxiliary verb budu, budeš,...,budou + infinitive (budu chodit, jezdit, vodit, etc.). All prefixed non-frequentative verbs of motion (vyjedu, přijdu,
odletím, vynesu, etc.) denote the future. They are perfective, i.e. they have only the future and past tense.
Czech Cardinal Numerals 1 = jeden M, jedna F, jedno N (jeden pes, jedna židle, jedno okno); decline as the demostrative pronouns ten, ta, to! 2 = dva M, dvě F + N (dva psi, dvě kočky, dvě okna), Nom. = Acc, Gen. bez dvou, Dat. ke dvěma, Prep. o dvou, Instr. se dvěma 3 = tři
Nom. = Acc., Gen. bez tří, Dat. ke třem, Prep. o třech, Instr. se třemi
4 = čtyři
Nom. = Acc., Gen. bez čtyř, Dat. ke čtyřem, Prep. o čtyřech, Instr. se čtyřmi
Nom+Acc
All other cases
5 = pět
pěti
6 = šest
šesti
7 = sedm
sedmi
8 = osm
osmi
9 = devět
devíti
10 = deset
deseti or desíti
11 = jedenáct (jedenácti) 12 = dvanáct 13 = třináct 14 = čtrnáct 15 = patnáct 16 = šestnáct 17 = sedmnáct 18 = osmnáct 19 = devatenáct 20 = dvacet (dvaceti)
30 = třicet (třiceti) 40 = čtyřicet 50 = padesát 60 = šedesát 70 = sedmdesát 80 = osmdesát 90 = devadesát
100 = sto 200 = dvě stě 300 = tři sta 400 = čtyři sta 500 = pět set 600 = šest set 700 = sedm set… 1000 = tisíc
The numbers from 21 up can be expressed in two different ways, for example: 21 = dvacetjedna or jednadvacet 35 = třicetpět or pětatřicet 92 = devadesátdva or dvaadevadesát 247 = dvě stě čtyřicetsedm or dvě stě čtyřiasedmdesát For all Cardinal Numerals the Nominative equals the Accusative. With the exception of jeden, jedna, jedno, dva/dvě, tři and čtyři, all other Cardinal Numerals shown above take the ending – i in all other cases: G: bez jedenácti../devadesáti, D: k jedenácti../devadesáti, P: o jedenácti../o devadesáti, I: s jedenácti../devadesáti
The Numeral sto is declined as the Neuter paradigm město; tisíc is declined as the MI soft paradigm stroj.
Instrumental of Nouns, Adjectives and Demonstrative Pronouns MA MI
HARD Adj. + Noun s velkým pánem se starým hradem
SOFT Adj. + Noun s cizím mužem s cizím strojem
F
s mladou ženou
s cizí růží s cizí písní s cizí kostí
N
s novým městem s cizím kuřetem
s cizím mořem s cizím znamením
The Instrumental of the Demonstrative Pronoun ten (masculine) and to (neuter) is tím: s tím pánem, mužem, učitelem, hradem, strojem, městem, mořem, znamením, kuřetem The Instrumental of the Demonstrative Pronoun ta (feminine) is tou: s tou ženou, růží, písní, kostí Rules to remember: All masculine and neuter nouns take the ending --em; the only exception is the paradigm znamení which takes the ending --ím. Hard feminine nouns take the ending --ou. All soft feminine nouns take the ending --í. Prepositions which take the Instrumental: s = with (with my brother = s bratrem) před = in front of, before (in front of the house = před domem, before Thanksgiving = před Díkůvzdáním) za = behind (behind the house = za domem) nad = above (above the river = nad řekou) pod = under, below (under the table = pod stolem) mezi = between, among (between lunch and dinner = mezi obědem a večeří) However, if something or someone is moving or being placed (or has been moved/placed) towards a certain place the prepositions před, za, nad, pod, mezi take the Accusative. Accusative (Kam? Whither?) Instrumental (Kde? Where?) Kočka utekla pod stůl. Kočka leží pod stolem. Balon vyletěl nad město. Nad městem se vznáší balon. Karel položil před Evu šálek kávy. Před Evou stojí šálek kávy. Eva se schovala za strom. Eva se schovává za stromem. Posadím se mezi Evu a Karla. Sedím mezi Karlem a Evou. Remember: Some verbs are followed directly by the Instrumental, esp. if they denote using an instrument (psát perem = to write with a pen, kosit trávu sekačkou = to cut grass with a lawnmower,), going through (jít městem, lesem = to go through a city, forest), going by a vehicle (jet autem, vlakem, autobusem, tramvají, metrem, lodí = to go by train, by car, etc., letět letadlem = by plane), or moving something (hnout stolem = to move the table, mávat vlajkou = to wave a flag, třást se strachem = to tremble with fear).
Czech prepositions Prepositions Taking the Genitive: bez without bez vody = without water do od u z (ze) za kolem vedle místo kromě
to, till, until, into
do školy = to school, do ledna = until January, položil jsem knihu do zásuvky = I put the book into a drawer from, since od stolu = from the table, od února = since February at, by u stolu = at the table, u kostela = by the church of, from z cukru = (made) of sugar, z města = from the city during za noci = during the night, za války = during the war around, about kolem zahrady = around the garden next to, beside vedle knihovny = next to, beside the library instead of snídá mléko místo kávy = he/she has milk instead of coffee for breakfast except, with the exception of všichni kromě Karla = all except Karel
Prepositions Taking the Dative: k (ke) to, toward proti kvůli
against because of, due to
vůči
towards
díky
thanks to
k lesu = to the woods, k vodě = to water, dítě utíkalo k autu = the child ran toward the car proti válce = against the war kvůli studiu = because of my studies, kvůli nemoci = due to illness vůči mamince se musíme chovat s úctou = towards mother we have to behave with respect díky bratrovi = thanks to my brother
Prepositions Taking the Accusative: pro for film jen pro dospělé = film for the adults only přes across, over přes řeku = across the river, přes plot = over the fence o for obávám se o syna = I fear for my son na on dávám tu knihu na stůl = I am putting the book on the table v (ve) in, on věřit v něco = to believe in something, v neděli = on Sunday nad above, beyond je to nad moje síly = it is above me, beyond my power pod under kočka utíkala pod stůl = the cat ran under the table před in front of vyšel před dům = he went in front of the house za behind slunko zapadá za kopec = the Sun is setting behind the hill mezi between, among posadím se mezi Evu a Janu = I’ll sit down between Eva and Jana. po up to voda mu sahá po kolena = the water is up to his knees
Prepositions Taking the Prepositional: při
by
na po v (ve) o
on after in, inside about, on
přísahám při všem, co je mi svaté = I swear by all that I hold holy kniha leží na stole = the book is lying on the table po večeři = after dinner kniha je v mém pokoji = the book is in my room mluvím o svém bratrovi = I speak about my brother, esej o české literatuře = an essay on Czech literature
Prepositions Taking the Instrumental: s nad pod
with above, over below, under
před
in front of before ago behind
za
mluvím s bratrem = I speak with my brother nad městem svítí měsíc = a moon is shining over the city je deset stupňů pod nulou = it's ten degrees below zero, kočka sedí pod stolem = the cat is sitting under the table stojím před domem = I'm standing in front of the house čtyři sta let před Kristem = four centuries before Christ před týdnem = a week ago za plotem byla zahrada = there was a garden behind the fence
A Note: Some prepositions take several cases. Nad, pod, před, za, mezi and na take the Accusative when the verb in the sentence answers the question kam (whither, where to?), indicating movement or direction. When the verb answers the question kde (where?) they take the Instrumental with the exception of the preposition na which takes the Prepositional. Kam? nad, pod, před, za, na stůl Kde? nad, pod, před, za stolem, but na stole Examples: Kam? (Accusative) Kočka vyskočí na křeslo, leze na strom, etc. Vyjdeme před (za) dům. Kočka utekla pod stůl. Balon vyletěl nad město. Postavím se mezi Karla a Janu.
Kde? (Na + Prep., all others + Instr.) Kočka leží na křesle, sedí na stromě, etc. Stojíme před (za) domem. Kočka leží pod stolem. Nad městem svítí měsíc. Stojím mezi Karlem a Janou.
Remember: The preposition za can take the Genitive, Accusative or Instrumental. The prepositions po, o, v can take either the Accusative or Prepositional.
Personal Pronouns Declension Nominative Genitive Dative Accusative Prepositional Instrumental
já (I) beze mne ke mně, mi pro mne, mě o mně se mnou
ty (you, thou) bez tebe k tobě, ti pro tebe, tě o tobě s tebou
my (we) bez nás k nám nás o nás s námi
vy (you) bez vás k vám vás o vás s vámi
The short forms mi, mě, ti, tě are enclitic; they never take the first position in a sentence and cannot be used with a preposition. Use only a long form after a preposition! Examples: Dal mi tu knihu včera. Dám ti ten slovník zítra. Viděl mě včera v divadle. Viděl jsem tě včera v divadle. Eva ke mně zašla na kávu. Půjdeme k tobě na kávu? Zastavíme se dnes večer u tebe? The reflexive pronoun declines as the personal pronoun ty: Gen. bez sebe, Dat. k sobě, si, Acc. pro sebe, se, Prep. o sobě, Instr. s sebou. It always relates to the subject of a sentence: O sobě nebudu mluvit. (I will not speak about myself.) Pro sebe to nedělají. (They don’t do it for themselves.) Byla bolestí bez sebe. (She was beside herself from pain.) Karel si umyl ruce. (Karel washed his hands.) The short forms of the reflexive pronoun (se, si) are enclitic. Sing. N G D A P I Plural:
Masculine on (he) jeho, ho, od něho, od něj jemu, mu, k němu jeho, ho, na něho, na něj o něm jím, s ním N G D A P I
Feminine ona (she) jí, od ní jí, k ní ji, na ni o ní jí, s ní
oni (they MA) ony (they MI + F) jich, od nich jim, k nim je, na ně o nich jimi, s nimi
Neuter ono (it) jeho, ho, od něho jemu, mu, k němu je, na ně o něm jím, s ním ona (they N)
The long forms jeho, jemu are used only when emphasized, e.g.: Jeho jsem tam neviděl. Jeho jsem se neptal. Jemu jsem tu knihu nedal. All forms beginning with n are used only after a preposition, e.g.: Gen. Dostal jsem od něho, od ní, od nich knihu. Dat. Přijeli jsme k němu, k ní, k nim. Acc. Čekali jsme na něho, na ni, na ně. Prep. Bratr mi o něm, o ní, o nich vyprávěl. Instr. Jel jsem s ním, s ní, s nimi do Prahy The forms na něj, bez něj... are rarely used.
The short forms ho and mu are enclitic. They never take the first position in a sentence. Examples: Vidím ho každý týden. Podávám mu knihu. Viděl jsem ho včera v knihovně. Musel jsem mu tu knihu vrátit. Zeptal jsem se ho, kde je knihovna. Líbilo se mu to? Jak se mu to líbilo?
