Cvičení na základě článku o vyklizení ENS Alžběta Vintrová Záběr kamery Vycházející slunce nad paříţským panorámatem. Houkající policejní auta v ulici Ulm. Střih. Široké kamenné schody, chodba. Skupina lidí spících ve spacácích na zemi v historické budově s vysokými stropy. Budovou se rozléhá dupot těţkých bot, po schodech vybíhá skupina osmi policistů v černých uniformách, štíty, přilby. Střih. Spící lidé se postupně probouzejí, mnou si oči a nechápavě se rozhlíţejí. V jejich tváři je vidět strach. Instinktivně se srocují, stále ještě napolo ve svých spacácích. Střih. Policisté obklíčili skupinu a jejich velitel vyzývá rozespalé lidi, aby opustili budovu. Bezbranní spáči se nevzmůţou na odpor. Střih. Před budovou stojí několik novinářů a vyčkává. Otevřenými dveřmi vycházejí rozespalí protestující v obklíčení ozbrojených policistů. Cvakání fotoaparátů. Protestující mţourají proti jarnímu slunci, velitel policistů se zářivě usmívá do fotoaparátů a odpovídá na otázky. Kamerového efektu se snaţím dosáhnout maximální audiovizualizací a střídáním záběrů. Důraz je kladen na zrakové a sluchové vjemy, bez ohledu na jiné smysly, psychologii atd. převaţuje funkce estetická.
Telegram SPRAVNI BUDOVY ENS V ULM 19 DUBNA OSVOBOZENY STOP STUDENTI A STAVKUJICI VYVEDENI POLICII STOP 13 PROTESTUJICICH ODESLO STOP NIKOMU SE NIC NESTALO STOP Telegrafický styl se vyznačuje absencí interpunkce i diakritiky, všechna písmena jsou velká, časté nominalizace a především zkratkovité a úsečné vyjadřování. Tomu odpovídá potlačení některých méně podstatných informací a zhuštění textu, zde cca na polovinu oproti celkovému překladu, ale myslím, ţe kdybych měla takový telegram platit, šlo by to zkrátit ještě podstatně víc. Zcela převaţuje funkce referenční
Bulvár Policie řádí na ENS 19. dubna, Paříţ Poklidnou demonstraci vysokoškolských studentů rozehnala policie. Policejní jednotky vtrhly bez varování do prostor jedné z nejprestiţnějších vysokých škol v zemi, jakou École normale supérieure v ulici Ulm bezesporu donedávna byla, a násilím z ní vyvedly 13 studentů a stávkujících, kteří poţadovali pracovní podmínky odpovídající platným zákonům. „Nikomu nic neudělali, nevím, proč sem škola zavolala policii,“ vyjádřila se k případu studentka, která si nepřeje být jmenována. Nejspíš to pořádně neví ani rektorka, která na náš dotaz odmítla odpovědět. Ačkoli nikdo nebyl zraněn, je tato situace, kdy policie zasahuje do akademických svobod, pováţlivá. Bulvárního vyznění dosahuji uţitím nekonkrétních citací, překrucováním zásadních dat, zamlčováním některých skutečností a zvyšováním emocionality zprávy (řádí, rozehnala, vtrhly, povážlivá). V bulvárních článcích převaţuje funkce emotivně-konativní. Ano. Také je typické, ţe autor takového článku zaujme k situaci osobní stanovisko, které prezentuje jako objektivní skutečnost (poslední věta).
Dopis
Milá maminko, věřím, ţe zpráva, kterou Ti píšu, Tě potěší právě tak, jak mě rmoutí. Vím, ţe jsi nesouhlasila s mou účastí na protestu za práva některých zaměstnanců naší školy, jejichţ pracovní podmínky jsou nejisté. Bála ses o mě, o mé zdraví i o mou budoucnost na škole. Můţeš si tedy uţ oddychnout. V úterý 19. dubna dopoledne náš protest po více neţ třech měsících ukončila policie. Přišli na nás uţ v šest hodin ráno a já jsem byl jedním ze 13 lidí, které donutili odejít. Neboj se, maminko, nikomu z nás se nic nestalo, chovali jsme se rozumně. Mrzí mě, ţe jsme svého nakonec nedosáhli, ale snad aspoň ty uţ teď budeš mít klidné spaní. Tvůj Jean-Claude Dopisová forma (zde dopis soukromý, z minulého století) se v tomto případě vyznačuje znalostí souvislostí (naše škola místo ENS), subjektivitou a zájmem o emocionální dopady události. Fakta, která tvoří jádro výchozího článku jsou spíše upozaděna. Osobní dopisy jsou v dnešní době poněkud na ústupu, důsledná spisovnost a úcta k mamince, která je z textu dobře patrná, svědčí i o časovém posunu – takový dopis by musel vzniknout minimálně před třiceti aţ padesáti lety. Uţitými prostředky se snaţím dosáhnout funkce fatické a informativní. Zde lze pozorovat určitou paralelu ke Queneauovu cvičení „Ampoulé“, kde realita 20. století byla popsána stylem typickým pro 17. století. Také zde nastává určitý rozpor mezi registrem, do kterého se text řadí (a který kolegyně reflektuje – jde o onu uctivou epistolaritu typickou pro 19. či počátek 20. stol.) a mimojazykovou realitou (spadající do 21. stol.), která je tímto stylem traktována.
Tanka Blokáda končí V úterý v ulici Ulm Studenti v boji Za práva zaměstnanců Podléhají policii. Nejznámějšími ţánry japonské poezie v českém prostředí jsou tanka a haiku. Pravidla tanky jsou následující: 5 veršů, závazný počet slabik ve verších 5-7-5-7-7, absence rýmu. Mělo by také platit, ţe se tanka skládá ze dvou částí: 3+2 verše, to se mi dodrţet nepodařilo, vzniklo spíše schéma 2+3. Kvůli dodrţení slabičného schématu bylo nutné volit a kombinovat slova tak, aby toto schéma bylo dodrţeno. Dominantní by v tance měla být estetická funkce. K této formě jsem se nechala inspirovat Queneauem, ostatní jsem si vymyslela sama (ačkoli telegrafický styl jsem zpětně našla i u něj).
Kristina Kastnerová Vnitřní monolog: Je úterý 19. dubna, právě minula půl šestá. Všichni ještě spí. Jejich těţké oddechování a občasné těţko srozumitelné výkřiky přehlušují harmonickou hru chladivého vánku v korunách jilmů. Uţ i do ulice Ulm přišlo jaro. Ani jsme si ho nevšimli. Člověk by řekl, ţe jsme posledních pár týdnů strávili na frontě a ne v luxusní kanceláři jedné z nejprestiţnějších vysokých škol v Paříţi. Jak jsme se tu první den uvelebili v hypermoderních křeslech fascinujících tvarů a mazlili se s jejich jemnou jehněčí kůţí. Jak jsme slepě věřili, ţe máme vítězství na dosah. Teď se nám ta černá kůţe hnusí. Prostoupil nás strach, ţe i my takhle brzy
skončíme... na poráţce. Jak jsme si naivně představali, jak po pár dnech bude po všem a Speberová prodlouţí Boucherovi, Delgatové a Oriscimu smlouvy a my to tady opustíme jako hrdinové. Přes den se tomu někdy společně smějeme. S tmou se ovšem ohlásí vztek a hned za ním sebelítost. Brečíme ale kaţdý sám. Tu špetku důstojnosti jsme si ještě zachovali. Tři týdny tady hnijeme a z původních osmnácti nás zbylo jen dvanáct. Durmasovou nepočítám. Uţ týden s nikým nepromluvila, jen tak nehybně sedí opřená o poloţený konferenční stolek a tupě zírá na Chagallova houslistu. Ostatní zdrhli nebo zkolabovali, uţ nemohli ten zápach dál snést, přiváděl je k šílenství. Zdravý rozum si nás zachovalo osm studentů a čtyři pracovníci fakulty. Dvanáct Kristových apoštolů. Za deset minut odbije šestá. Jen vědět, který je Jidáš. Kdopak nás všechny zaprodá? Kdo uslyší na jejich sliby, ţe se na všechno zapomene, ţe o tomhle incidentu nebude ve studentských záznamech ani zmínka? Jen jedno prosté otočení klíče... Seberová si vymínila, ţe policie nesmí do budovy vniknout násilím. Ovšem, uspokojí ji jen naše úplná poráţka... kůzlátka, kůzlátka... na práci na ministerstvu můţu rovnou zapomenout... otevřete vrátka... celá kariéra v hajzlu... jen jeden prstíček strčíme... dvě tišší a tři silnější zaklepání: to jsou oni... trochu se ohřejeme... neslyšně se zvedám a jako myška sbíhám po schodech do přízemí... a hned zase půjdeme... CVAK.
Komentář: V tomto překladu jsem se snaţila vytvořit dojem vnitřního monologu jedné ze zúčastněných. Abych toho dosáhla, kladla jsem vedle sebe dlouhé a krátké věty, které zachycují jak vnější prostředí, tak vnitřní rozpoloţení vypravěčky. Můţe se zdát, ţe větám občas chybí logické uspořádání, ale i to byl prostředek k vytvoření dojmu subjektivity. Některé z vět nemají sloveso, a proto narušují plynulý tok textu. To by mělo vést čtenáře k zamyšlení a ke snadnější identifikaci s vypravěčkou. Ke konci textu, kdy se proud myšlenek zhušťuje, se věty vymykají předepsané normě (přestává být jasné, kde jedna věta končí a další začíná) a připomínají spíše mluvené slovo neţ psaný text. V textu jsou pouţita také přirovnání a vnitřní asociace, které by mu měly dodat spíše poetický nádech.
2) Hlas lidu
No konečně ty levičáky dneska ráno vykouřili z jejich díry. jen nechápu ţe je policije nechala válet si šunky tak dlouho.Já bych je studentíky a jejich pomocníčky vyrazil hned ţádný jakýpak copak slznej plyn na ně a uţ by letěli. to ţe jim papánek platí študia, vo kterejch se jinejm můţe jenom zdát to jim vůbec nevadí, Ale jak jde vo nějakou uklízečku, hned jsou na nohou. Tomuse říká elita národa... FUJ!
Komentář: Ve svém druhém překladu jsem k vytvoření zamýšleného hovorového stylu (jenţ často charakterizuje neregulovanou diskuzi na internetu) pouţila následující prostředky: gramatické chyby, chyby v interpunkci, nespisovná slova, slova citově zabarvená a barvitá přirovnání.
3) Červená knihovna Kdyţ ho viděla, jak se k ní v černé kukle a těţkých vojenských botách blíţí, rozbušilo se jí srdce. Jeho muţné ruce ji drsně chytly za zápěstí. „No tak, nechte mě přeci...” polohlasně zasykla, ale v skrytu duše věděla, ţe je jakýkoliv odpor marný. Na okamţik svůj stisk povolil a jemně ji táhl ven z ředitelovy kanceláře. Do nozder ji prudce udeřila jeho kolínská, aţ se jí z toho zamotala hlava. Škobrtla, ale on ji pohotově zachytil. „Děkuju,“ špitla a po tváři se jí rozlil ruměnec. Bála se, ţe si toho všimne, a tak sklopila své dlouhé řasy k zemi a naposledy se ohlédla po ostatních. Muţi v černém je jednoho po druhém odváděli z budovy vysoké školy, jeţ jim byla uplynulé tři týdny útočištěm, a nakládali je do obrněné dodávky zaparkované hned u hlavního vchodu. Ulmská ulice se neochotně probouzela do nového dne. Jak odbijí šest, všechno tady oţije, ale to oni uţ tu nebudou. Jejich třítýdenní rebelie, jejich boj za slabé a utlačované, tímhle končí. Oči se jí zalily slzami a věděla, ţe uţ to dál nevydrţí. Bylo toho na ní moc. Podlomila se jí kolena a ona se pomalu sesouvala k zemi. Ale místo na tvrdé podlaze, přistála v jeho náručí. Ucítila na tváři jeho horký dech, díval se jí přímo do očí. V těch černočerných studnicích bylo tak snadné se utopit. Její unavené tělo se opíralo o jeho vypracovanou hruď. „Jsi v pořádku?“ poprvé ji oslovil.
Komentář: Ve třetím překladu jsme se snaţila napodobit styl brakové literatury, zejména publikací červené knihovny. Vyuţila jsem k tomu následujících prostředků: klišé a otřepané fráze, věty popisující vnitřní rozpoloţení hrdinky, jeţ ovšem zároveň podporují stereotypní zobrazení ţeny jako „slabšího“ pohlaví, které potřebuje ochranu muţského (a muţného) hrdiny. Zuzana Holcmanová Naštvaně, cholericky Sakra! Uţ zas v Paříţi na ňáký vejšce stávkujou? To si snad dělaj srandu ne? Ţe ňáký studenti a stávkaři obsadili ty jejich kanclíky! Pche, prej ţe bojujou za zaměstnance, který se bojej o práci. To tak! Všechno jsou to kecy. V tomhle státě uţ nic nefunguje! Bičem na ně! To je furt samá demokracie a takhle to dopadá. Úředníčky odklidili poliši a tu třináctku stávkujících uboţáčků odtamtud pěkně vypakovali. Mohli jim dát pěkně na budku, kdyţ uţ se tam toho 19. s nima srali od šesti od rána. A
škoda, ţe to neuďáli! Měli je třískat uţ jejich rodiče. Ale to né, to je samá svoboda, rovnost a volnost a takhle to dopadá!
Pesimisticky Jeţišmarjá! Co se to probůh zase děje? Ach můj boţe, čeho jsme se to doţili? Probůh, to je tragédie! Nějací studenti se zabarikádovali v budově vysoké školy ENS-Ulm. Co všechno se ještě můţe stát, to nemůţe dobře dopadnout! Proboha, prý bojují za práva zaměstnanců. Hrůza, kam ten svět spěje!? Čeho jsme se to dočkali? Úředníky sice vyvedli, ale co je to za ţivot? Komu má dneska člověk věřit? Podáte pomocnou ruku a oni Vás ohlodají aţ na kost. Lepší zaklepat bačkorama! Těch třináct okupantů během dopoledne sice zlomili, ale co provedou příště? Pravda, krev netekla, ale bude to tak i nadále? Vţdyť tam byli policajti uţ od šesti od rána, hrůza! Dnes si člověk nemůţe být jistý uţ vůbec ničím! Ach můj boţe, co s námi bude?! kdo by byl autorem takové promluvy? věk? sociální status? jaká by zde byla komunikační situace?
Tajně Mám ty informace. Neznáš mě. Nikdy si mě neviděl. Jinak se Ti stane něco dost zlého. Vím, ţe nejmenovaní studenti na nejmenované škole v nejmenované ulici vstoupili do stávky. Jeden tajný zdroj mi prozradil, ţe je to prý kvůli nejistým pracovním pozicím nejmenovaných zaměstnanců. Hlavně nejmenovat. Ţádné identifikující informace. Chovej se nenápadně. Státní příslušníci evakuovali budovu. Bylo to během dopoledne. Přesné datum neuvádím kvůli utajení. Několik okupantů bylo vyvedeno příslušníky. Ţádná scéna se nekonala. Toť vše. Víc nevím. Nikdy jsme spolu nemluvili, nikdy jsme se nepotkali. Informace, které teď víš, nemáš ode mě. OK, je zde zajímavý kontrast mezi tím, ţe mluvčí je zjevně „pánem“ komunikační situace, kterou výrazně ovlivňuje svými pokyny příjemci, a přitom z textu vysvítá, ţe k produkci promluvy nedošlo zcela z jeho vůle – odkazuje se na nějaké zadání které dostal, na otázku, kterou měl zodpovědět (mám ty informace, vím, ţe)
Marta Augustýnková 1. Publicistický styl Rysy: spisovný jazyk, přesnost, funkce informativní, upřesnění údajů jako místo, datum, čas. Kanceláře Vysoké školy pedagogických a výzkumných pracovníků na ulici Ulm v Paříţi, které uţ několik týdnů okupují studenti a stávkující, aby podpořili sezónní pracovníky, byly evakuovány v úterý 19. dubna v ranních hodinách, oznámilo policejní ředitelství. Během tohoto zásahu, který začal v šest hodin ráno, bylo z místnosti vyvedeno celkem 13 osob.
2. Administrativní styl (oznámení) Rysy: stručnost, výstižnost, věcnost, funkce informativní. Kancelář dočasně uzavřena z důvodu stávky. Provoz bude znovu zahájen od 20. dubna 2011. To by se ale muselo dopředu vědět, kdy policie uskuteční ten zátah.
3. Umělecký styl (vyprávění) Rysy: funkce popisná, estetická, hovorový jazyk, střídání krátkých a dlouhých vět, zvolací věty. Je úterý ráno. Procházím se ulicemi Paříţe, a kdyţ dojdu před školu, co je na ulici Ulm, kam se hlásí samý šprti, co nevidím? Všude samý policajti! Prý kvůli stávce. Uţ trvá několik tejdnů. Chtěj pomoct sezónním pracovníkům, nebo co. Chvíli jsem se díval, a kdyţ z budovy vyvedli asi deset lidí a dav se rozprchl, pokračoval jsem dál.
Spíše bych to zařadil do prostěsdělovacího stylu, který – to je pravda – můţe v některých kontextech (v moderní literatuře) nabírat estetickou funkci
Kateřina Dragonová
Haiku Ztichlá místnost v ulici Ulm První sluneční paprsky * Za dveřmi se připravuje bleskový zásah * Třináct mučedníků uvnitř netuší Ţe za pár minut jejich kalvárie
skončí
V prvním cvičení jsem se snažila naznačit styl typický pro básně typu haiku, tedy krátké popisy, které mají za cíl navodit převládající atmosféru. Grafické rozdělení poslední sloky má také svůj účel – rozdělením poslední věty ve tři by se mělo čtení zpomalit a tím by mělo dojít ke zdůraznění posledního slova, konce „básně“ a zároveň i celého příběhu. Ano, výborně, skutečně to takto funguje.
Udivená Jak jen popsat, co se stalo? To se snad ani nedá vypovědět! Prostě tam vtrhli! Normálně vyrazili dveře a vrazili tam! Uţ v šest ráno! Nedokáţu si to ani představit! Pěkně si to načasovali, mladí byli rozespalí, ani se nezmohli na odpor! Jak by taky mohli! Všech třináct se prostě zvedlo a nechalo se odvést! Po několika týdnech stávky! To jsme to teda dopracovali! Jak jsme jen něco takového mohli dopustit! Aby se chudáci děcka staraly o práva pracujících, místo aby se mohly v klidu věnovat studiu!
V tomto případě jsem chtěla navodit spontánní výraz údivu nad proběhlou událostí z pohledu člověka z vnějšku, který se o ní dozvěděl z druhé ruky a nebyl jí přímo účasten. Spontánní výraz ovlivňuje i jazyk, do kterého se vloudí nespisovné prvky. Jaké jsou charakteristiky mluvčí/ho? pohlaví, věk, soc. status, vztah k aktérům děje (osobní, ideový)?
Osobní pohled No šéf to naplánoval na ráno, byli jsme tam uţ v šest. Abysme vyuţili toho, jak se říká, momentu překvapení. Je jasný, ţe jsme si nemohli dovolit dostat je odtama násilím, to by se na nás veřejné mínění jooo zmlslo! To by byl zas pořádnej sekec. Šak se tam taky drţeli uţ několik týdnů, mlaďáci. Nakonec se nechali v klidu odvýst, co jim taky zbývalo, neměli se čím bránit. Jo, to já taky pamatuju, tyhle akce. Zavřít se ve škole, s pořádnou zásobou chlastu a cigár a tvářit se, ţe bojujeme za spravedlnost. No já nebyl jinej, co myslíte. Jasně, ţe se mi do toho nechtělo, šak to byli samí sympaťáci a ty kočky, co mezi nima byly, by fakt stály za hřích. Skoro mi jich bylo líto, ale co naděláš, rozkaz je rozkaz. Nechci přijít o práci, řeknu vám, ţe dneska to není ţádná sranda, ještě dobře, ţe děcka myslí na svoji budoucnost uţ teďkonc, maj recht.
Poslední cvičení je vyprávěno z pohledu zasahujícího policisty, který hovoří nespisovným jazykem a doznává, že zásah neprovedl z plného přesvědčení, protože chápe pozici stávkujících studentů, kterou sám kdysi zažil.
Andrea Trsová PŮVODNÍ PŘEKLAD
Kancelářské budovy Ecole normale supérieure v ulici Ulm po několik týdnů okupovali studenti a stávkující, aby se zastali univerzitních zaměstnanců. Policejní prefektura oznámila, ţe budovy byly 19. dubna ráno vyklizeny. Během akce, která začala v šest hodin, se bez incidentů podařilo donutit k odchodu třináct stávkujících.
Stylistická cvičení HOVOROVĚ
Jako dycky se stávkovalo. No a kdo asi? Jasně, ţe studenti. Zastávat se slabších je sice hezký, ale nasáčkovat se někomu na několik tejdnů do kanceláře je věc druhá. Naštěstí se policajti po těch tejdnech rozhoupali a v šest ráno na ně vlítli. Stávkařům se stáhla zadnice a vyklidili pole. Stytistické prostředky: použití hovorových a idiomatických výrazů, nápodoba volného, nepřipraveného diskurzu. PO NAŠOM
V kacelářskéch budovách vo vysokej školé, negde v ulici Ulm, stavkovali študenti, bo chceli, aby tajak na téj univerzitě zvostali lidi. Policajti tama šli a povídajou: „Ako nás viďáli, nigdo tama nesbil. Všici vzali nohy na ramena. Ztratíli sa jak Ječmének.“ „Nikomu zme po drţkej nedáli, to by sa blechy musly podškubávať .“ A krúpy hneď v tahu. Stytistické prostředky: využití nářečních tvarů a regionálních idiomů. Je to nějaký skutečný dialekt (pokud ano, z kterého regionu?), nebo spíše autorský novoútvar (podobně jako řeč místních obyvatel v Tajemném hradu v Karpatech)? STORY
Slunce se pomalu vyhouplo na obzor. Nastává ráno. Studenti v ulici Ulm mají za sebou další těţkou noc. Kdo ví, zda se jim podaří uskutečnit velkolepou myšlenku. Boj za práva pracujících svádějí uţ celé týdny. Nevzdávají se naděje. V krouţku debatují a vysnívají si novou socialistickou budoucnost. „Revoluce je na dosah,“ zvolá první. „Dokáţeme to, tohle je jen začátek,“ pokračuje druhý. „Ať ţije Che Guevara,“ povzbuzuje svým zvoláním ostatní Fanda, načeţ Pepík i Máňa – jak říkají dlouhovlasému spoluţákovi Martinovi – bouchnou do stolu na znamení souhlasu. „Neslyšeli jste něco?“ ptá se najednou Pepík. „Ne, nic,“ odpovídá Fanda. Fanda ovšem není zrovna ten pravý – opojen vidinou revoluce neslyší a nevidí, co se děje kolem. „No nic, asi jsem se přeslechl,“ na to Pepík. Zvuky ale najednou nabývají na síle. „Do prdele,“ zvolá Máňa, který si nikdy nebere servítky, a pohodí bujnou kšticí, „aby to nebyli fízlové!“ Co čert nechtěl, zapálený mladík má pravdu. Do místnosti vbíhá komando a hrozí přítomným chlapcům sluţebními zbraněmi. „Opusťte budovu,“ nařizuje jim velitel útvaru, „a vše se obejde bez násilí.“ „Za svou pravdu jsem ochoten poloţit ţivot,“ zvolá Pepík. Tu náhle se zpoza rohu vynoří další chlapec. Jmenuje se Mirek, ale všichni mu přezdívají Dušín, a povídá: „Kluci, neblbněte, revoluce je revoluce, ale na hřbet si přece kvůli ní dát nedáme, ne?“ „Teď odsud vypadnem, ale pak napíšem nějakej tvrdej článek do novin, co vy na to?“ Hoši se jeden po druhém dívají a přemýšlejí, co o Dušínově návrhu soudí ostatní. Milý čtenáři, ty si teď moţná myslíš, ţe za socialistickou revoluci bojují jen chlapci. To se ale moc pleteš. Dívky mají srdce na pravém místě a v ţilách jim koluje rudá krev. V místnosti, ve které jsme se právě ocitli, nacházíme také dívku. Je andělsky krásná, a tak se jí říká Angelika. A Angelika vystupuje ze tmy jako zářivý anděl a takto k ostatním promlouvá: „Kluci, já nechci mít ţádný modřiny a nic. Jak bych vypadala. Já bych navrhovala, abysme si sedli do klubu a přijali rezoluci.“ Při pohledu na skvostnou dívku s čistou duší si chlapci uvědomují hlubokou pravdu jejích slov. Společně tedy opouštějí budovu a vydávají se na strastiplnou cestu. Stytistické prostředky: mísení vyššího stylu – méně častých slov, četných přídavných jmen, spisovných koncovek – s přímou řečí pro dosažení parodizujícího nádechu. Ano, parodizující či ironizující nádech je z textu dobře patrný – osobně ho vidím hlavně v kontrastu „čítankového“ (či v některých místech patrně záměrně lacině didaktického – srv. oslovení čtenáře na počátku posledního odstavce) stylu a látky, která je jím pojednána. Trochu mi to připomíná povídky Šimka a Grossmana. Zvolil bych ale jiný název – tento mi konotuje spíše bulvární pojednání (nepochybně díky časopisu toho jména).
Barbora Kašová Okupanti ENS byli vyvedeni -
Sen
Všechno je to jako v nějaké mlze… byla to jakási úřední místnost, snad kancelář… trochu mi připomínala ty, které znám z ENS v Ulmské ulici… byli tam nějací studenti a tvářili se, jako by proti něčemu protestovali nebo stávkovali… nevím, proč jsem k jednomu přistoupil… ani jsem se ho nestihl na nic zeptat… a on mi trochu nepřítomně a jakoby z dálky sdělil, ţe chtějí podpořit zaměstnance, kteří nemají stálá pracovní místa… i kdyţ jsem stál uprostřed místnosti, měl jsem pocit,
ţe tam opravdu nejsem… a pak do místnosti vtrhla banda policistů… v tu chvíli jsem se podíval na hodinky… pamatuji si, ţe bylo 19. dubna 6 hodin ráno… ti policisté vyvedli z místnosti všechny protestující… mohlo jich být tak třináct… nevypadalo to na nějakou bitku… jen jeden z těch studentů ještě zakřičel: „však ono se tím paříţské policejní ředitelství ještě pochlubí!“… a v tom jsem se probudil… Sny bývají už samy o sobě mlhavé a nejasné, zvlášť když se je potom snažíme někomu vyprávět. Proto jsme využili prostředků, které navozují právě tuto mlhavost textu. Byly to prostředky lexikální - jak celé věty a konstrukce vložené do textu, tak jednotlivá slova (jako nějaký, jakýsi apod.) – ale také interpunkce (použití tří teček), která působí nedokončeným a nejasným dojmem. -
Vtip
Přijde takhle partička policistů k jedné kanceláři ENS v Ulmské ulici, otevřou dveře a tam leţí asi třináct studentů, kteří to tady obsadili uţ před několika týdny, aby podpořili pracovníky bez stálých míst. Takţe sem takhle v 6 hodin ráno vtrhnou a bez problému všechny vyvedou ven. Policejní ředitelství pak prohlásí: dne 19. dubna se naši policisté konečně dostali na vysokou školu. Vtip by měl pobavit svého příjemce, a to jednak svou závěrečnou pointou, jednak lehkou a dobře stravitelnou formou. K zachycení stylu vyprávěného vtipu jsme využili jednak konstrukcí typických pro tento žánr („přijde takhle…“), jednak odlehčeného jazyka („partička policistů“) a potom vypravování v přítomném a budoucím čase, dokonavém vidu. užity typické stylistické prostředky pojící se s vyprávěním vtipu a dokonce je zde i pointa (při prvním čtení jsem ji ale nepochopil a už jsem chtěl vytýkat, že tomuto vtipu chybí konstitutivní součást :-) ) -
Obraz
Scéna obrazu se odehrává v jedné z kanceláří ENS v Ulmské ulici. Z odpadků, spacáků a poházeného oblečení se dá vyčíst, ţe místnost je uţ několik týdnů trvale obývána. Obraz zachycuje dvě proti sobě stojící skupiny: policisty a třináct protestujících studentů. Mezi oběma skupinami ale není ţádný násilný konflikt. Transparent rozloţený na podlaze nasvědčuje tomu, ţe jde o podpůrnou akci pracovníkům bez stálých pracovních míst. V pravé části obrazu kalendář a hodiny jasně určují čas a datum akce: 19. dubna, 6:00. Dílo je podepsáno Policejním ředitelstvím v Paříţi. V této části jsme se snažili zachytit celou situaci jako popis obrazu. Využili jsme statického popisu scény: není tu popisován žádný děj, jen pohled na scénu v určitém okamžiku, proto také použití přítomného času a objektivního pohledu.
Michaela Muroňová Překlad původního textu: Policejní ředitelství v Paříţi uvedlo, ţe administrativní prostory Vysoké školy pedagogické se sídlem na ulici Ulm, které jsou jiţ po několik týdnů obsazeny studenty a stávkujícími, kteří bojují za práva pracovníků v nejistých pracovních podmínkách, byly v úterý 19.dubna v dopoledních hodinách evakuovány. Během tohoto zásahu, který začal v 6 hodin, bylo bez jakýchkoliv incidentů vyhnáno třináct stávkujících.
Rozčilený milovník stávek No to snad ani není moţný! Slyšels to?! No to je hrůza, uţ zase něco! Víš, jak se uţ nějakou dobu stávkuje na tý vysoký pedagogický, co je na ulmský, ne? No samozřejmě ţe za práva těch, co maj pracovní smlouvy úplně na hovno, za koho asi jinýho přece? No tak si teda představ, ţe oni ty prostory v úterý devatenáctýho evakuovali! No chápeš to? To je teda neskutečný. Já uţ mám těch jejich zásahů plný zuby. No ale počkej, to ještě není všechno! Oni odtama prej vystrnadili třináct stávkařů! Třináct – no chápeš to?! No ale naštěstí se jim prej nic nestalo. Však to by si taky ta banda policajtská mohla zkusit, to by teprv čuměli! To je teda vrchol fakt. hm hm, já bych si diskurs rozčileného levicového radikála představoval poněkud ostřejší; nesedí mi tam výroky jako „No chápeš to?“ (myslím, ţe by tímto postupem policie, kterou patrně vnímá jako imanentně nepřátelskou entitu, nebyl překvapen – spíše by jej to utvrdilo v dosavadním názoru), „já uţ mám těch jejich zásahů plný zuby“ (tento pocit by podle mě vyjádřil zcela jinými výrazovými prostředky), „Však to by si taky ta banda policajtská mohla zkusit, to by teprv čuměli!“ (to mi přijde jako takové plané bezzubé vyhroţování) – co na to ostatní?
Čtyřleté dítě Mamí, co sou to administuativní puostoli? Mamí, a ta škola je visoká aš do nebé, diš se menuje visoká pedagická? A gde je ta ulice Ulm? A plóč tam je ta školá? Mámí, a co to je student? A stáfkující? Mámí, mámí, a ploč sou f té školé? Có? A oni tam boujou? A plóč? Za puáva? Co sou to puáva? Mamí, a gdo je to puacovník v nejistích podmínkách? A co to je evakovat? Có? A koho tam evakovaui? A plóč zrovna ty puostoli? Mamí, a co je to zásach? A puoč ty stáfkující vihnaui? A plóč čináct? A plóč, a plóč, a plóč?
Venkovská drbna No prosim vás, Boţenko, slyšelaste to? Tak si představte, ţe ten můj Pepan tudle v sámošce zaslech, co se to zase děje na tej jejich výšce učitelskej nebo jak voni tomu dneska řikajó. No jo, to je ta pro ty nóbl lidi. Tam co chodi vod našich sósedů mladá, dyk vite kerá. Zrovna tudle sem ju viděla s tim jejim frajerem, no ta měla zase ránu, to vám povidám. No a tadle ta škola…coţe? Ale jó, dyk vite kerá. Ta, co je na ulmskej naproti tej novej trţnici, jak sem tam tudle tak lacno nakópila. Aţ budete chtět pro starýho kópit ňáký fusekle nebo trencle, tak to musite jenom tam. No a tak si představte, ţe na týdle
škole ti studenti a stávkaři obsadili henty místnosti, kde se ouředničí. No Pepan povidal, ţe tak pré podporujó ty, co majó ňáký ty divný smlóvy pracovní bo co. Dyk vite, i pár vod nás z baráku k nim taky patří. Já si řikala hned, jak se nastěhovali, ţe je na nich něco divnýho. No a tudle v úterý někdy ráno pré ty kancly evakuovali. Řikali to pré policajti v novinách. Abych nezapomněla, zrovna včíra tam byl leták na slevy do tohoto novyho marketu, tak tam musim zétra zajit. Abych vám to, Boţenko, dopověděla, tak oni u tej evakuace vyhnali třináct těch stávkařů. Pré se jim ale nic nestalo, ale já bych si tim nebyla tak jistá. Ty jejich akce nikdy nésó jen tak. Šmarjá, to je hodin. Uţ musim běţet, neţ mi u doktora zavřó. Tak nazhle, Boţenko!
Adéla Tupcová Originál: Okupanti opustili prostory École Normale Supérieure Paříţské policejní ředitelství oznámilo, ţe úřední prostory École Normale Supérieure sídlící v ulici Ulm, které uţ několik týdnů okupovali studenti a stávkující za podporu pracovníků se smlouvou na dobu určitou, byly v úterý 19. dubna v časných ranních hodinách vyklizeny. Během zákroku, který začal v 6:00, bylo bez pouţití násilí vyvedeno 13 stávkujících.
Záznam Oznámení paříţského ředitelství. École Normale Supérieure uţ týdny okupovaná. Podpora pracovníků se smlouvou na dobu určitou stávkujícími studenty. V úterý 19. dubna zahájena akce na vyklizení školy. Začátek zákroku v 6:00. Ţádní ranění. Vyvedeno 13 stávkujících. K vyjádření projevu připomínající záznam jsem použila krátké věty, rozsekala jsem dlouhá souvětí a použila neslovesné vyjádření za pomoci nominálních konstrukcí (oznámení, podpora, začátek...)
Kondicionál Kdyby byly bývaly prostory École Normale Supérieure, která by bývala byla stála v ulici Ulm, 19. dubna v ranních hodinách vyklizeny, studenti a stávkující by ji byli bývali okupovali a byli by bývali podporovali pracovníky se smlouvou na dobu určitou dodnes. Kdyby byl býval zákrok nezačal v 6:00, nebylo by bývalo vyvedeno třináct stávkujících bez pouţití násilí. K vyjádření stylu zasazeného do úrovně pravděpodobnosti jsem použila způsob kondicionál ve všech větách. Trochu jsem upravila pořadí vět, aby na sebe kondicionály navazovaly.
Pohádka Bylo nebylo, v jednom království za devatero horami a devatero řekami stál jeden hrad. Drábové v království vyhlásili, ţe hrad bude na rozkaz krále dobyt. Obléhali ho totiţ četné tlupy zbojníků a buřičů, kteří bojovali za zrušení roboty a poţadovali zavedení lenní smlouvy. Za úsvitu byl hrad královými dráby dobyt. Král rozkázal předvést buřiče ţivé a aţ pak nad nimi vykonat rozsudek.
Tucet buřičů se tak ocitlo v hladomorně a lenní smlouvu dostali jen ti, co se obléhání nezúčastnili. A pokud buřiči nezemřeli, jsou v hladomorně dodnes. Pro vyjádření stylu používaného v pohádkách jsem užila stejné vazby a formulace, které vídáme skoro ve všech pohádkách (bylo nebylo, za devatero horami...). Také jsem musela ozvláštnit lexiko, abych docílila dobové zabarvenosti (král, drábové, robota...). V pohádkách je specifické to, že popisují příběh, který se odehrává na neznámém místě v neznámé době, proto jsem tento rys zachovala i v tomto příběhu. Vulgárně Čum tak to je fak hustý vole. Cajti prej ne vole, ţe ta škola vole uţ je free, ne ty vole. Tak to čumim jak puk. Ta v Ulmu vole. Ty paka vole ne se tam sekli vole a ţe jako nevodejdou neţ těm starejm, co tam nemaj ten papír vole, jako ţe na furt či co, to prostě neprodlouţej vole. Hej, je prej vole vypakovali vole. V úterý vole v 6 to eště chrnim ne, na ně vlítli a prej vole a ţe je fak vykouřej, ať padaj ne ty vole. Hej, ty vole, tak to prrr vole, jen ţádný násilí ne? Hej a prej jich votamtaď vole vytáhli třináct vole. Jich tam bylo jak nasráno.
K vyjádření vulgárního projevu jsem použila stylistické prostředky mluvy mladých a obecnou češtinu (hustý, vole, hlásej, nemaj, furt, prej...) V textu jsou vulgarismy, nadávky a slangové výrazy (cajti, free, paka, vole...) Věty jsou krátké, heslovité a mezi slovy jsou často vložené výrazy odkazující k posluchači a výrazy používané mládeží pro zdůraznění obsahu a získání kontaktu mezi nimi a posluchači (vole, ne, hej, hele, ne asi ty vole...)
Tereza Kutáčová
1) FACEBOOK
Uţivatel Francois Le Clerc je označen v albu uţivatele Policie Parize: PO několika tydnech byli stavkujici vyvedeni. 19. duben v 7:00 to se mi líbí přidat komentář sdílet
Uţivatel Francois Le Clerc okomentoval stav Policie Paříţe:Trhněte si nohou. 18. duben v 17:00 to se mi líbí přidat komentář
Policie Paříţe je ještě pořád na univerzitě École normale supérieure a vyzývá stávkující a studenty, aby se vzdali.
18. duben v 10:00 to se mi líbí přidat komentář
Uţivatel Francois Le Clerc se stal členem skupiny: Nikam nejdeme. Zůstaneme tady, dokud nedáte těm lidem jistou práci. 17. duben v 11:00 to se mi líbí přidat komentář sdílet
Uţivateli Francois Le Clerc se líbí stránka Dopřejte lidem lepší práci. 10. duben v 15:00 to se mi líbí přidat komentář sdílet
Francois Le Clerc je právě v budově univerzity École normalne supérieure, kde bojuje za práva pracujících. Zvítězíme! 9. duben v 8:00 to se mi líbí přidat komentář
Francois Le Clerc se zůčastní události Okupace univerzity École normale supérieure. 10. leden v 8:00 to se mi líbí přidat komentář sdílet
Komentář Článek je přepsán do formy v jaké by se mohl objevit na sociální síti facebook. Lidé zde mají své profily, kde si píší jakýsi „stav“, kdo co právě dělá (doslova odpovídají na otázku: „Co se Vám honí hlavou?“). Stejně tak komentují „stavy“ jiného uţivatele, přidávají se do skupin, přidávají si na profil stránky, které se jim líbí a jsou označováni v albech s fotografiemi jiných uţivatelů. Lidé jsou zde označeni jako uţivatelé. Často o sobě píší ve třetí o sobě, i kdyţ si píší vlastní status (viz Francois Le Clerc je právě v budově univerzity Ecole normalne supérieure, kde bojuje za práva pracujících. Zvítězíme!). Stavy jsou na Facebooku napsány sestupně od nejnovějšího, také zde je tedy nejdříve napsána nejaktuálnější událost.
2) POLICEJNĚ -
Propusťte rukojmí! Šéfe, oni nemají rukojmí. Co to je za zločince, když nemají rukojmí? To nejsou zločinci. Jsou tam studenti a manící, co chtějí lepší práci. A proč sedí ve škole? Jo, to se mě neptejte.
-
A proč tam jsou studenti? No, asi chtějí ty lidi podpořit. Ono je docela blbý, když nemáte jistou práci. A to oni nemaj, že jo. Nech si ty svoje moudra. Jsou to prostě záškoláci a lidi, co nemaj co na práci. No, oni by právě docela rádi co na práci měli. Kdyby byli co k čemu, tak dělaj svou práci a nemrhaj tu drahým časem policejních úředníků. Když ona ta jejich práce je taková nějaká celá..nejistá. Kušuj! Rozkaz, šéfe. A čím teda vyhrožujou? Ničím, jen tam sedí. Už pár týdnů. A to nám vadí? Noo, škola by tu místnost asi potřebovala. Proč tam na ně teda nevlítnem, když nemají rukojmí? ?? Vzdejte se a přestaňte dělat blbosti.
Komentář Článek je přepsán do formy rozhovoru mezi dvěma policejními úředníky. Party jednotlivých mluvčích jsou označeny jinými barvami, aby bylo jasné, která postava mluví. Jde o neformální rozhovor, takţe se zde vyskytují hovorové i nespisovné výrazy. Naopak kniţní výrazy zde nejsou. 3) PROUD MYŠLENEK - HRDINOVÉ Připadám si jako Quasimodo. Aţ na to, ţe ten se schovával v Notre Dame, zatímco my jsme na univerzitní půdě v ulici d´Ulm. A taky se tak docela neschováváme, ale jsme tu dobrovolně zavření uţ pár týdnů. Proč tu jsem? Francois a George jsou tu také. Bojujeme za lepší pracovní místa, jak zní naše motto. Je nás třináct. Bylo by lepší, kdyby nás bylo sedm. Sedm statečných, bdících nad blahem chudých. No řekněte, kdo kdy viděl, aby třináct statečných bdělo nad blahem chudých? Hrdinů nikdy nebylo třináct. I trpaslíků ve Sněhurce bylo sedm. Proč mě napadli trpaslíci, to tedy opravdu netuším? Coţpak to byli nějací hrdinové? A co jsme my? Jo, takhle Ţelvy ninja, to by bylo to pravé. Ti by ale nemuseli trčet v téhle škole ani den. Stačilo by jen mávnout mečem a bylo by. Ano pane ţelvo, chcete lepší práci? A vaši přátelé? Jistě, ţe je nepropustíme. Chtěl byste přidat? Smlouvu na dobu určitou? Ne, jistě, ţe ne. Tři ţelvy mají větší moc, neţ třináct lidí. Kam ten svět spěje? My si tu hrajeme na Robina Hooda a snaţíme se donutit úřady, aby se aspoň pár lidí mělo líp. O co se tu snaţíme? Jisté je jen to, ţe těm lidem chtějí vzít práci a to jim nesmíme dovolit. Jsme hrdinové dneška. Jako Superman. Vzdejte se, křičí na nás. Sic budete o hlavu kratší. Kardinálovi gardisté na nás útočí a my jsme jako Tři mušketýři, kteří obléhají la Rochelle. Jenom je nás třináct a sedíme ve škole. Nestřílí se, nebojuje se, jenom čekáme. -Vylezte! -Nevylezem! -Vylezte!
-Aţ nám slíbíte, ţe ty lidi dostanou pořádnou práci! -Ne! -Tak nevylezeme! Uţ tu strašíme pár týdnů a pořád se nic neděje. Taková naše válka vsedě. Uţ to tu nikoho nebaví. Kdybychom aspoň okupovali kuchyň. Tam by se válka vsedě vedla mnohem líp. Blíţí se šestá hodina ranní. Kardinálovi gardisté se rozhodli, ţe uţ nebudou sedět. Vyvedli nás bez větších problémů, však nás to tam uţ taky nebavilo. Po těch týdnech uţ jsme jim tam asi fakt překáţeli, kdo by taky chtěl, aby v jeho kanceláři bydlelo třináct statečných…kdyby nás bylo sedm… Komentář Snaha o to, vylíčit situaci z pohledu studentů, jak se asi cítili, kdyţ byli uvnitř školy. Text je napsán jako takový proud myšlenek, popisuje, co se odvíjí v hlavě jednoho ze studentů, který se přirovnává se k různým hrdinům. Jelikoţ jde o proud myšlenek, celá pasáţ nemá jednolitý děj. Jde spíše o to, co studenta v danou chvíli napadlo a kam se pak jeho myšlenky ubíraly. Dále pak je zde očima studenta popsáno, jak došlo k tomu, ţe byli z učebny vyvedeni.
Michaela Kozumplíková Dítěti po cestě do školky
Mami a proč tamty lidi odvádí policajti? Protoţe se na strašně dlouho zavřeli ve škole v kancelářích a nechtěli k sobě nikoho pustit, víš? A proč? Protoţe byli rozzlobení na zlý pány, co jim chtěli sebrat paní učitelky a pány učitele. A oni je zavřou? Ne, jenom je pošlou domů za maminkou. A tam já budu taky chodit do té školy? Moţná někdy, aţ budeš velkej. Ale prvně budeš chodit do školy, co je na ulici, jak bydlí teta se strýcem.
- forma otázka-odpověď - zjednodušené, neúplné informace (na strašně dlouho – na jak dlouho? na zlý pány – jaké pány? ve škole – jaké škole?) - nespisovné koncovky – simulace mluvené promluvy (zlý, velkej) - jednoduchá syntax, (v tomto kontextu) hovorové spojky co, jak – simulace mluvené promluvy k dítěti - výrazná fatická funkce (víš; pošlou je za maminkou, jak bydlí teta se strýcem – přiblíţení se dětskému světu); oslovení mami - simulace dětské řeči: - nedokonalá koheze (A oni je zavřou? - z umístění v textu by věta mohla odkazovat k učitelům, ale z kontextu situace lze pochopit, koho dítě myslí)
- A tam já budu taky chodit do té školy? (nepřirozené zdůraznění podmětu já)
Kdyby
Kdybych si byl býval dne 19. dubna 2011 pustil rádio, byl bych býval slyšel, jak policejní ředitel říká následující zprávu: „Kdyby bylo bývalo třináct stávkujících nebylo uţ několik týdnů zabarikádováno v kancelářích ENS, nebyli bychom museli dnes ráno na ulici d´Ulm podniknout policejní akci. Kdyby byli stávkující bývali zvolili jiný způsob, jak podpořit zaměstnance školy, kterým měla být dána výpověď, byli by nám bývali ušetřili spoustu práce. Naštěstí ale vše proběhlo hladce. Kdyby však byli bývali kladli odpor, nebylo by se to bývalo obešlo bez incidentu.“
- první věta – rámec, zbytek vyprávění v přímé řeči - vyprávěno z úhlu policejního ředitele (podmět my - policie) – prvky subjektivity (sám kondicionál minulý; ušetřili by nám spoustu práce, naštěstí vše proběhlo hladce...) - kondicionál minulý – pomocí děje, který mohl nastat v minulosti, ale nenastal, se postupně dopátráváme jádra informace
! Šest hodin! Nejvyšší čas jít na ně! Uţ jsou tam celé týdny! Vyţenem těch třináct jakbysmet! Huš, ven z kanclu! Marš ven ze školy! Takhle těm vašim učitelům stejně nepomůţete! Tak! A uţ jsou pryč! Mají štěstí, ţe se nebránili!
- zvolací věty (vyprávěno z pohledu policistů) – efekt: emotivnost, údernost, ţivost, subjektivita, bojový duch - efekt podporují tyto prostředky: nespisovné koncovky sloves (vyženem), citoslovce (huš, marš), zvolací částice (tak), jednočlenné neslovesné věty - silně kontextově zapojeno! (neukotveno časově ani místně, nezmíněna ţádná jména, …) – bez znalosti širšího kontextu bychom neměli šanci pochopit, o co přesně se jedná, přesto by ale úryvek dával jistý smysl (připomínal by např. úryvek z nějakého románu (podobným stylem je napsána ku příkladu úvodní pasáţ Célinova Klaun´s bandu))
