Curriculum vitae Homo homini amico Tímto latinským úslovím se loučili studenti se svým učitelem anatomie, Dušanem Ryšánkem, když v r. 1963 odcházel z Veterinární fakulty VŠZL v Brně na nové působiště do Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně Medlánkách. Vyjádřili tak nejen uznaní jeho vztahu k nim při výuce, nýbrž, nechtíce, i krédo, kterým se podvědomě řídil celý život. Tento jeho postoj se formoval životními zkušenostmi od útlého dětství. V pěti letech, na začátku Druhé světové války ztratil otce, který byl zatčen nacisty a po dvou letech věznění zahynul v koncentračním táboře Osvětimi. Silně byl poznamenán událostmi té kruté doby, strachem o život otce během heydrichiády, strachem z bombardování a hmotnou bídou života s opuštěnou matkou a sourozenci, kteří se všichni ocitli bez finančních prostředků. Jeho životní postoje formoval i další život, který věnoval vědecké práci a popularizaci nových poznatků v odborné praxi a zčásti i práci vysokoškolského pedagoga. Po maturitě na gymnasiu (tehdy Jedenáctileté střední škole) v r. 1954 je přijat ke studiu na Veterinární fakultě Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně, kterou zdárně absolvuje v r. 1960. Během studia se zapojuje do studentské vědecké práce nejprve na ústavu fyziologie, později na ústavu epizootologie pod vedením Drahomíra Pravdy a věnuje se hematologii. Získává řadu prvních cen ve fakultních i celostátních studentských vědeckých soutěžích. V pátém ročníku studia se stává zastupujícím asistentem a učí studenty Agronomické fakulty základům veterinářství. Ještě před promocí nastupuje na místo asistenta anatomického ústavu Veterinární fakulty VŠZL v Brně. Učí a sám studuje. V roce 1963 přijímá nabídku studijního pobytu v oboru fysiologie a patofyziologie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně. Absolvuje studijní stáže v laboratoři ontogenetické fyziologie Fyziologického ústavu ČSAV pod vedením Jiřího Křečka, stáž na III. interní klinice Fakulty všeobecného lékařství KU v laboratoři klinické endokrinologie pod vedení Vratislava Schreibera a stáž v oboru experimentální chirurgie v tehdejším Ústavu klinické a experimentální chirurgie pod vedením Prokopa Málka a Vladimíra Nováka jr. Po ukončení studijních stáží se stává profesionálním výzkumníkem a je svým vedoucím Petrem Machem pověřen odpovědností za řešení výzkumného úkolu „Fyziologické požadavky na konstrukci dojicích strojů“. Aplikuje tehdy nejmodernější zobrazovací techniku – kinorentgenografii pro studium aktu získávání mléka teletem. Výsledky studie s Petrem Machem publikuje. Zvládá náročnou techniku intravitálního měření cisternálního tlaku tensometrickými čidly s využitím implantované kanyly žlázové cisterny. Tensometrickou techniku měření tlaků aplikuje při studiu dynamiky tlakových podmínek v dojicí soupravě. Výsledky publikuje. Řešení výzkumného úkolu směřuje k formulaci fyziologických požadavků na konstrukci nové typové řady dojicích strojů. Jeho návrhy jsou výrobcem dojicích strojů Agrostrojem Pelhřimov přijaty a stávají se jedním ze základů vývoje nového potrubního dojicího stroje DZ100, který na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně v r. 1969 získává zlatou medaili. Předchází však úmorná práce na prototypových zkouškách v terénních podmínkách. Stává se hlavním autorem strukové návlečky s atraumatickou hlavicí a odlehčeného strukového pouzdra (ve spoluautorství s Jaroslavem Stejskalem),
prvků, které byly bez konstrukčních změn vyráběny 22 let v počtu desítek milionů kusů. Dušan Ryšánek získává první mezinárodní zkušenosti. Přednáší na Kolokviu o fyziologických aspektech dojení, pořádaném jeho pracovištěm a osobně poznává Hanze Mielkeho, Franze Trögera, Bernarda Wehowského, Joachima Schulze, Ferensze Katonu a další zahraniční odborníky, se kterými pak udržuje řadu let odborné kontakty. Současně s uvedeným náročným výzkumným řešením vstupuje do distanční formy vědecké aspirantury pod vedením Jana Bílka, ředitele laboratoře fyziologie živočichů ČSAV. Přednáší na Celosvazové konferenci laktačních fyziologů v Leningradě. Osobně se poznává s I. A. Baryšnikovem, I.I. Gračovem, V.F. Korolevem, G. B. Tverskim, E.P. Kokorinou, K.I. Kaveškonikovou, E. Waldmannem, T.K. Gorodeckou, CH.D. Djusembinem a mnoha dalšími. Získává si přízeň a uznání. Někteří z uvedených ho navštěvují v Československu. Pod vedením G.B. Tverského absolvuje v Laboratoři laktační fyziologie Institutu I. P. Pavlova v Leningradě krátkodobou stáž zaměřenou na zvládnutí náročných chirurgických denervačních technik (extirpací spinálních ganglií, exstirpaci truncus sympaticus, hemi-denervaci mléčné žlázy koz a dalších technik). Zvládnuté postupy aplikuje při řešení tématu své disertační práce „Neuroregulační mechanismy tonu svěrače strukového kanálu.“ Snaží se navázat i kontakty se západními pracovišti. V r. 1969, těsně před uzavřením státních hranic, absolvuje soukromou návštěvu v National Institute of Reaserch in Dairying - Národního mlékařského ústavu v Shinfieldu u Redingu ve Velké Britanii. Je hostem C.C. Thiela, se kterým pak udržuje korespondenční kontakty. Poznává G. Meina, který je tou dobou v laboratoři C.C. Thiela na studijním pobytu. V tomto hektickém pracovním nasazení prožívá stejně hektickou dobu Pražského jara. Angažuje se. Prožívá okupaci Československa Sovětskou armádou a vojsky Varšavské smlouvy. V sedmdesátém roce při prověrkách vyslovuje nesouhlas s okupací. Dostavuje se represe. Není mu povoleno obhájit předloženou disertační práci. Má zákaz účasti na jakýchkoliv zahraničních vědeckých konferencích. Má zákaz řešit výzkumné úkoly badatelského charakteru. Je pověřen zapojit se pouze do terénního ověřování typových projektů velkokapacitních farem a navrhovat systémy veterinární péče v nich. Navrhuje systém péče o zdraví mléčné žlázy dojnic včetně systému kontroly funkční způsobilosti dojicích strojů. Tyto systémy kontroly publikuje jako metodická doporučení. Navrhuje ve spolupráci s V. Vrablíkem přístroje pro tuto kontrolu a jejich výrobu realizuje v prototypových dílnách Státního veterinárního ústavu v Brně. Přičiňuje se o zřízení specializace veterinárních techniků biotechniků. Školí veterinární biotechniky. Stává se vyhledávaným lektorem v oblasti fyziologie a hygieny dojení. Absolvuje desítky přednášek po celém tehdejším Československu. Pravidelně přednáší i v tehdejším Doškolovacím ústavu veterinárních lékařů. V roce 1973 je ředitelem Agrostroje Pelhřimov ing. K. Křížem vyzván k účasti na konstrukci první československé rotační dojírny s procesním řízením. Vytváří spolu s Bohumírem Kotrčem a Jaroslavem Hamalčíkem koncepci uspořádání dojírny. Navrhuje původní režim automatiky dojení se sníženým pod tlakem. Toto know-how se spolupracovníky patentuje. Spoluvytváří uzel automatického snímání dojicích souprav. Vytváří desítku dalších přihlášek vynálezů spolu s jmenovanými spolupracovníky. Absolvuje náročné prototypové zkoušky v terénu. Dojírna je vystavena na Mezinárodním strojírenském veletrhu v r. 1975. Uznání mu však
vyslovuje pouze ředitel vídeňské filiálky konkurenční firmy Alfa Laval A. Jahoda, po shlédnutí exponátu na veletrhu. Oficiálního uznání se spoluautoři dojírny nedočkají. Všichni jsou po politických prověrkách v r. 1970 pouze trpěni a exploatováni. Dojírna dosahuje velkého komerčního úspěchu, vyrábí se řadu let. Výzkum v oblasti dojicí techniky Dušan Ryšánek uzavírá návrhem nového řešení strukové návlečky v r. 1982. V roce 1978 získává intervencí G.B. Tverského, směrovanou přes prezidium Všesvazové akademie zemědělských věd, souhlas k účasti na Všesvazovém symposiu o fyziologii a biochemii laktace v Leningradě. Přednáší výsledky své disertační práce a publikuje je ve sborníku symposia. V r. 1985 je pozván a spolu se spolupracovníky se zúčastňuje 5. Mezinárodního sympozia o tlumení mastitid v Bydgoszczi. Spolu s Antonínem Opletalem, Ivo Krejzlem, Martou Pastrnkovou a Peterem Olejníkem přednášejí několik příspěvků. Prohlubuje osobní kontakt s Jerzym Wiśniowskym, pořadatelem sympozia a Ferenszem Katonou. Osobně se poznává s M. Sandholmem a s A.J. Guidrym. Vnímavost pro nové cesty techniky přivádí Dušana Ryšánka k výzkumným pracím na vývoji diagnostického zařízení pro diagnostiku subklinických mastitid, které nazval Milkodat. Spolupracuje s Milanem Veitem, od něhož přejímá princip elektronického sběru diagnostických dat. Zařízení společně rozvíjejí do diagnostického systému pro řízení veterinárních a chovatelských činností. Při výrobní realizaci spolupracuje s tehdejším Agrokombinátem (zemědělským družstvem) Slušovice. Zařízení Milkodat získává zlatou medaili na Mezinárodní výstavě vynálezů a nové techniky INVEX v Brně a na Světovém výstavě vynálezů EUREKA v Bruselu v r. 1989. Publikuje algoritmy pro programovou podporu diagnostiky mastitid, o které projevuje zájem japonská (EISAI) a americká firma (BO-MATIC). Navázat další vývojovou spolupráci s těmito firmami se však pro embargo nejmodernějších procesorů nezdaří. Zařízení vzbuzuje zájem i oficiálních míst v Československu. Dušanu Ryšánkovi a jeho týmu je nabídnuta spolupráce s Všesvazovým institutem veterinární hygieny v Moskvě s týmem A.M. Kartašovy. Z tohoto týmu významně ke spolupráci přispívá O. Bogatov. Dušan Ryšánek organizuje vzájemné výměnné pobyty a experimenty obou týmů, které se uskutečňují na jeho pracovišti. V jeho týmu se výzkumného projektu účastní K. Neumann, J. Schlegelová, V. Babák, I. Šdivá. Spolupráce obou pracovišť končí předčasně v r. 1990. Oba týmy se scházejí v Estonia Research Institute of Anímal Breeding and Veterinary Science k sepsání závěrečného protokolu o spolupráci. Setkání se uskutečňuje na základě dojednání Dušana Ryšánka s Elmarem Waldmannem, tehdy ředitelem institutu, se kterým Dušan Ryšánek udržoval po řadu let odborné kontakty. V uvedeném období však již Dušan Ryšánek obrací svůj vědecký zájem k přirozeným mechanismům obrany mléčné žlázy. Kapitolou Patogeneze přispívá do knihy Hejlíček, K. a kol. Mastitidy skotu. Řídí výzkumný úkol zaměřený na vývoj vakcíny proti stafylokokovým mastitidám. Výsledky publikuje v zahraničí. Tak, jako pro náš stát i pro Dušana Ryšánka je konec roku 1989 přelomovým. V roce 1990 obnovuje oddělení patofyziologie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, zrušené v r. 1970 jako důsledek pookupační „normalizace“. V roce 1990 Dušan
Ryšánek předkládá soubor publikací týkajících se využití elektrické vodivosti při diagnostice mastitid a veřejnou rozpravou obhajuje disertaci: „Automatizovaný systém řízení veterinární a chovatelské péče v prvovýrobě mléka“. Dosahuje hodnosti kandidáta věd v oboru epizootologie a zoohygieny. Od r. 1990 vede oddělení Laktologie a patofyziologie mléčné žlázy, které je v roce 2006 jako výzkumná skupina včleněno do oddělení Imunologie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství. Dušan Ryšánek se zapojuje i do řízení ústavu. V r. 1990 krátce působí ve funkci náměstka ředitele. Opakovaně je zvolen a po tři funkční období působí jako předseda ústavní rady. Stává se členem vědecké rady ústavu. Na jeho oddělení Statní veterinární správa zřizuje Referenční laboratoř pro autorizovanou kontrolu strojů a zařízení pro zpracování mléka. Čtyři roky působí jako člen a dva roky jako předseda technické komise pro ekologické zemědělství MZe ČR. Na základě výběrového řízení se stává členem Vědeckého výboru veterinárního pro bezpečnost potravin. V rámci této činnosti zpracovává studie k aktuálním otázkám hygieny mléka. Výsledky publikuje. Navazuje spolupráci s Ústavem hygieny a technologie mléka Fakulty veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické university v Brně, s vedoucími tohoto ústavu, nejprve s Josefem Holcem, později s Jindrou Lukášovou a Lenkou Vorlovou. Zapojuje se do pregraduální výuky přednáškami a laboratorními cvičeními. Je spoluautorem učebních textů z hygieny a technologie mléka jakož i z oboru preventivní produkční medicíny. Je jmenován členem oborové rady pro postgraduální doktorské studium. Působí jako vedoucí - specialista doktorandské vědecké přípravy. Působí jako člen přijímacích komisí, komisí pro obhajobu i zkušební komise pro státní závěrečné zkoušky z hygieny a technologie mléka. Spolupráci v postgraduální doktorském studijním programu rozvíjí i s Mendlovou zemědělskou a lesnickou universitou, s Ústavem morfologie, fyziologie a genetiky, nejprve s Arnoštem Hamplem a Pavlem Jelínkem a později zejména se Zbyškem Sládkem. Navazuje odborný kontakt s C. Burvenichem z Department of Physiology, Biochemistry and Biometrics, Faculty of Veterinary Medicine, Ghent University, a s K. Maatje. z Department of Herd Health and Reproduction, Utrecht University ve snaze o vědeckou spolupráci založením společných výzkumných projektů. Získává souhlas ke spolupráci od rektora Utrecht University i od K. Maatje. Spolupráci se však přesto navázat nezdaří. Spolu s Vladimírem Babákem se zaměřuje na standardizaci stanovení počtu somatických buněk mléka. Spoluautorsky se podílí na programového vybavení pro organizaci a hodnocení sdružených testů přístrojů ke stanovení počtu somatických buněk v mléce. S Vladimírem Babákem zdokonalují techniky objektivního stanovení limitních hodnot těchto testů. Výsledky publikují v zahraničí. Dušan Ryšánek navrhuje know-how technologie výroby buněčných standard pro standardizaci stanovení počtu somatických buněk mléka. Tyto standardy, pod jím navrženým označením SOMA-TEST, společně s Vladimírem Babákem řadu let produkuje pro specializované laboratoře v Česku, Slovensku, Maďarsku a příležitostně i v Polsku, v Rakousku, Slovinsku a Rusku. Sám i se spolupracovníky
publikuje články věnované somatickým buňkám mléka a využití jejich stanovení k prevenci a diagnostice mastitid skotu. Spolu s Zbyškem Sládkem a dalšími spolupracovníky se zabývá morfologií, funkcí a životností neutrofilních granulocytů a makrofágů mléčné žlázy skotu a zvláště pak dynamikou rezoluce akutního poškození mléčné žlázy. Výsledky autoři prezentují v řadě publikací převážně v zahraničních vědeckých časopisech. Dušan Ryšánek zaměřuje pozornost svého výzkumného týmu i na rezistenci bakteriálních původců mastitid k antimikrobiálním látkám. Výsledky publikuje zejména s J. Schlegelovou a I. Šedivou. Věnuje pozornost i průniku bakteriálních původců alimentárních onemocnění člověka do potravního řetězce, zejména do mléka. Výsledky těchto studií publikuje s E. Binderovou, J. Lukášovou, a M. Hubáčkovou-Zouharovou. Život člověka je vždy poznamenán společenským klimatem, ve kterém žil. Týká se to i Dušana Ryšánka. Jeho zásadový postoj po okupaci Československa v r. 1968 a z toho vyplývající represe tvrdě zasáhla do jeho vědeckého růstu. Nemohl se věnovat výhradně fyziologii a patofyziologii, ke kterým měl hluboký vztah. Přesto vytvořil hodnoty, které měly význam pro celou společnost. Je autorem a spoluautorem 22 patentů z nichž 16 dosáhlo průmyslové realizace. Je autorem a spoluautorem desítek původních vědeckých publikací a souhrnných článků. Je autorem několika kapitol ve 4 monografiích. Byť mu nebylo dovoleno získat vědeckou hodnost za totalitního režimu, jeho vědecká práce a odborná aktivita byly již tehdy oceněny udělením Babákovy medaile, Kloboukovy medaile a Hökelovy medaile. Životní profil Dušana Ryšánka by nebyl úplný bez zmínky jeho trvalého zájmu o výtvarné umění a architekturu, barokní hudbu, beletrii, historii a cestování, kterým se věnoval v plném porozumění se svou ženou Jitkou. Nelze opomenout ani jeho kreativitu, kterou uplatnil ve všech oblastech svého zájmu.
