Co v tomto čísle naleznete:

Vánoce se blíží

Vážení profesoři, milí studenti. Je to tady. Strom už zdobí náměstí Svobody, ve Vaňkovce se nedá přes zástupy nakupujících projít, domovy již zaplňuje typická vůně cukroví. A my, redaktoři, jsme nemohli zůstat pozadu, takže jsme pro Vás vytvořili menší vánoční dárek – nové číslo Křenovin. V tomto čísle, protkaném všudy­přítomnou atmosférou zimy, naleznete opět informace z (ne)všed­ ního života našeho ústavu, pravidelné rubriky jako je seriál o tanečních, a pro čtenáře, kteří si rádi přečtou něco něžnějšího, než je publicistika, je zde další pokračovaní povídky On, nebo jeho bratr. Časopis samozřejmě netvoří pouze tyto zmíněné články, ale celou paletu různých výtvorů naší redakce, takže doufám, že si opravdu každý přijde na své. Za redakci Křenovin Matěj Kos Šéfredaktor

Co v tomto čísle naleznete: Výroční akademie aneb Už jsme tu 105 let Krátké shrnutí průběhu akademie.

Kreslíme. Zpíváme. Píšeme. Reportáž o verinsáži spojené s křestem časopisu.

Cože je to ten Ústaf­voiceband.cz?

Dozvíte se v článku...

„Křenkou“ život nekončí! Co dnes dělají bývalí studenti?

Hola, hola, Ježíšek volá! Krátký předvánoční průzkum.

Pan Who aneb Kdo nás učí? Poznejte dalšího profesora...

Taneční od A do Z Druhý díl našeho miniseriálu pro všechny, kdo se chtějí dozvědět, co je čeká v tanečních.

Kuřátka v „Domě hrůzy“ Pohled na každodenní dění ve škole v básni.

On, nebo jeho bratr? Pokračování příběhu...

Pozvánky

2

Máte volné místo v diáři? Nechte se inspirovat!

3 4 5 7 9 10 12 13 14 16

Na počest výročí založení naší školy, akademie letos proběhla v netradičním termínu 6. října. Vystoupilo zde mnoho našich nadaných spolužáků, hlavně ale spousta odvážných nováčků. Ze starších studentů jste mohli vidět Petru Halovou (8.A8, klavír), Ondřeje Krále (3.B4, kytara), Moniku Černou (kytara), pěvecké trio Petru Jelínkovou (4.A6), Alenu Špaňhelovou (3.A6) , Simonu Vyšatovou (2.C4) a Pěvecký sbor Gymnázia Křenová (pod vedením M. Tomanové, doprovod P. Hala). Z nováčků se nám představila zpěvačka Kamila Vítkovičová (1.A6) s klavírím doprovodem Natálie Pospíšilové (1.A6), harfistka Martina Poláková (1.B4), cimbalistka Barbora Chlupová (1.A6), flétnou nás okouzlily Julie Obivalněva (1.A6) a Simona Málková (1.D), klavírní umění nám představili Simona Sovadinová (1.D4) a Ondřej Malaník (1.A6). Netradičně jsme také mohli slyšet částečně hostující rockovou kapelu Eleven Heaven, jejímž členem je Vítězslav Halašta (2.A6), Marek Deml, Jakub Švanda a Filip Špila. Pro zajímavost jsme s kapelou udělali menší rozhovor pro ty, co by o klucích chtěli vědět trošičku víc. Jakou hudbu hrajete? Hlavně rock, především tedy naši vlastní tvorbu. Jak dlouho hrajete v sestavě, kterou jsme viděli na akademii? Pouhé dva měsíce. Víťa je nejnovější posilou. Jak často a kde zkoušíte? Alespoň jednou týdně u Marka doma. Odkud jste? Samozřejmě z Brna. Co víc byste nám o sobě řekli? Jsme rockeři, spíme s každým, nechodíme s nikým ;­). Lucie Kuschelová

3

Dne 14. listopadu proběhlo slavnostní zahájení výstavy OCELOVÝ DRÁP, pojmenované podle stejnojmenné knihy, z níž se žáci nechali inspirovat pro svoji malbu. Výjevy kazašské scenérie studenti na svých výkresech předvedli, jak zručně umí techniku malování tuší. Na úvod přednesl proslov pan ředitel Marek a pan profesor Přidal, organizátor celé akce. Následně zazpíval sbor tematické písně a zaslouženě byl odměněn potleskem. Po této „kulturní vložce“ nastala pro nás redaktory ta důležitější část večera – křest časopisu, kterého se zúčastnila téměř celá redakce. Úvodem nás představil Matěj Kos, který vysvětlil přítomnému publiku kdo jsme, co děláme a proč nás to baví, a následně jsme pokřtili náš první výtvor jak jinak, než křenem. Ke konci jsme si prohlédli celou výstavu a všichni, šťastní z povedeného večera, jsme se odebrali domů. Simona Vyšatová

4

Pohlcená dějem na scéně napjatě sedím a pozoruji černě oděné osoby pohybující se po scéně, které jdou kolikrát vidět jen díky výrazným červeným doplňkům. Po většinu představení mám ústa roztáhlá v úsměv, pouze v jednom okamžiku pohlédnu na kamarádku na vedlejším sedadle. Tváří se stejně.Jakmile je výstup u konce, neudržíme se a s potleskem vstáváme. Odezva trvá dlouho. Nikdo nemůže popřít, že si to nezaslouží...Také jste na škole zaslechli nějaké zvěsti o „voicebandu“, ale nikdy jste nepochytili, co to vlastně je? Právě proto vám v tomto čísle přináším rozhovor s dvěma členy ­ panem profesorem Šturmou a studentem Pavlem Mazánkem. Pane profesore, kdy vznikl voiceband? Voiceband vznikl ve 20. letech století 20. a může za to Emil František Burian. Kolik máte v současnosti členů? Tak to je zase jiný voiceband, tedy než ten Emila Františka Buriana. Ten náš má třicet členů a jmenuje se Ústaf­voiceband.cz. Teď otázka pro Pavla. Jak jsi se stal členem? Nějaká zajímavá historka? O „voicebandu“ jsem se dozvěděl šuškandou po škole. Nic víc, než že Zdeněk vede nějakou skupinu. Víc jsem se o „voiceband“ začal zajímat, až když se nás s Liborem zeptal, jestli se k nim nechceme přidat. Na školním výletě jsme si jednou beatboxovali, zpívali a tak, zrovna když jsme šli za paní profesorkou Nekorjakovou a Zdeňkem. Tomu se to líbilo a tak se nás zeptal, jestli nechceme být součástí „voicebandu“. Co ti „voiceband“ dává, Pavle? Možnost potkat spoustu nových lidí, podívat se trochu do života umělců, spoustu zábavy a dobrý kolektiv. Jaká vystoupení máte už za sebou? (p. prof. Šturma) Poslední tři nebo čtyři sezóny spolupracujeme s brněnským HaDivadlem, kde jsme měli několik vlastních koncertů – Best of... Pracovali jsme i se samotným souborem HaDivadla a režisérem Marianem Amslerem na inscenaci Česká měna, která se stále hraje. A poslední věc je Zaklínání malého Radka, který měl premiéru 2. listopadu na dušičky. (Pavel) Já konkrétně vystoupení s Českou měnou v Národním divadle v Praze, nespočet stejných představení v brněnském HaDivadle, pár Best of... A teď nově Zaklínání malého Radka. Tak, Pavle, co nám práskneš na pana profesora? Jaký je mimo školu? Je v pohodě. Dál bez komentáře (úsměv – víc se mi z něj nepodařilo vytáhnout, omlouvám se všem zvědavcům).

5

Pane profesore, chystáte něco nového? Následující nová věc se chystá na další sezónu s tím, že zkoušíme každou neděli a kromě toho máme výjezdová soustředění. To nejbližší je naplánované tuším na začátek března, na některý víkend. O prázdninách v srpnu vyjíždíme na týden společně pryč mimo Brno, kde budeme pracovat, a já doufám, že tam vznikne nová inscenace. A co krátká pozvánka na nejbližší vystoupení? Moc rádi bychom Vás pozvali 22.12. 2012 do HaDivadla na The best of voiceband a 2.2. 2013 na reprízu Zaklínání malého Radka. Děkuji za rozhovor jak panu profesorovi, tak Pavlovi a přeji jim do budoucna spoustu úspěchů. Ester Hanáková Veronika Starova

Trocha vánoční pohody Obrázky nakreslili studenti druhého ročníku

6

Pomalu, ale jistě se nám blíží Vánoce a s tím i všemi vytoužené vánoční prázdniny. Vůně cukroví, perníčků, skořice a mandarinek. Ta pohodová nálada, při které se snaží být všichni na všechny hodní, být v klidu a užívat si nicnedělání. Ale je to opravdu takové? Ovšem, že ne! Shon, stres a snaha o to, aby bylo všechno perfektně naplánované. Tak to vypadá. Nikdo nic nestíhá a všichni jsou nervózní. Pravá vánoční pohoda začíná až po Vánocích. V tu chvíli, kdy už jen ležíte, díváte se na televizi, jste bez energie, protože jste ji využili na plánování dokonalosti jednoho večera, kolem sebe máte rozbalené dárky, lidi, které máte rádi, jste opravdu v klidu. To jsou Vánoce. Ne všichni je máme stejné. Někdo má na štědrovečerní večeři kapra, někdo zas ne. Někdo má živý stromeček, někdo umělý, a někdo nemá třeba žádný.

Podívejme se, jak odpovídali lidé na vánočních trzích na náměstí Svobody. Svůj názor mi bylo ochotno sdělit 97 lidí. 1­ Slavíte Vánoce? 2­ Máte doma živý stromeček? 3­ Slavíte Vánoce s rodinou? 4­ Pečete cukroví? 5­ Nejíte o Štědrém dnu maso, abyste viděli zlaté prasátko? 6­ Viděli jste někdy zlaté prasátko? 7­ Ježíšek (Ano), nebo Santa Claus (ne)? 8­ Vadí vám, že je u nás jako vánoční motiv většinou vyobrazován Santa? 9­ Jíte na štědrovečerní večeři kapra? Natálie Benk

7

Jak už asi z názvu napovídá, v této rubrice se budeme snažit kontaktovat bývalé absolventy, aby nám řekli o svém zaměstnání, což by mohlo některým studentům pomoci s výběrem povolání.Pro toto předvánoční číslo jsem vybral paní Janu Zerzovou. Na naší škole odmaturovala v roce 2000 a od té doby se věnuje jazykům a lingvistice. Pracuje jako odborná asistentka na katedře anglického jazyka a literatury PdF MU, kde se zabývá různými výzkumnými projekty a výukou. Mimo toho pracuje jako metodička pro jazykovou školu Aspena jako OSVČ pro anglický a německý jazyk a češtinu pro cizince, kde vyučuje, testuje, provádí supervize lektorů, překládá, tlumočí, plánuje výuky, provádí výběrová řízení na jazykové kurzy a mnoho dalšího. Právě je na rodičovské dovolené, takže rozsah její práce je omezen, ale pracuje na obou místech na částečný úvazek. Přes všechny tyto komplikace si našla čas na zodpovězení mých otázek. Ještě jednou paní Janě Zerzové děkuji. Co Vás přivedlo k tomuto zaměstnání? Vystudované obory, praxe v oboru získaná již při studiu, zájem pracovat a neschopnost odmítnout pracovní příležitost :­). Bylo studium složité? V Čechách jsem vystudovala anglický a německý jazyk na PdF MU a doktorský studijní program Pedagogika. Další magisterské studium jsem absolvovala v zahraničí, netýká se však přímo mého zaměstnání, i když i z něj v něm do jisté míry čerpám. Každé studium je v nějakém ohledu snadné a v nějakém není – nebo to tak alespoň bývá. Pokud je studium spíše snadné a nepředstavuje dostatečnou výzvu, nemá dle mého názoru smysl je absolvovat. Největší výzvou pro mne bylo napsání a následné publikování disertační práce. Jak vidíte, otázce zda bylo studium složité/náročné, se záměrně vyhýbám. Některé jeho součásti náročné byly, jiné ne. Jak dlouho jste studovala? Pět let v magisterském studijním programu a necelé čtyři roky v navazujícím doktorském studijním programu. Máte nějakou zajímavou zkušenost ze studia? Na studentská léta budu vždy ráda vzpomínat. Vybavuje se mi situace ze studia v zahraničí, kdy jsem byla jedním Rusem agresivně obviněna z pýchy, neochoty mluvit rusky a nenávisti k ruskému národu založené na historické minulosti naší země (předcházel tomu rozhovor v ruštině, kdy jsem nepochopila, co se mi pán snaží sdělit – nutno říct, že z něj šel strach – následoval rozhovor s tlumočnicí na moji žádost, při kterém všichni zúčastnění plakali).

8

Nebo situace, kdy jsem byla jedním americkým párem pozvána do luxusní restaurace na večeři a absolvovala sérii otázek typu, zda máme v České republice co jíst, máme zde ledničky, apod. Čímž v žádném případě nechci podporovat zde rozšířenou představu o neznalostech Američanů, ale … stalo se. Zážitků podobného typu je mnoho. Absolvování zahraničního studijního nebo pracovního pobytu můžu v každém případě všem doporučit. Pokud má člověk tuto příležitost, byla by velká škoda jí nevyužít. Studentská léta už člověk nevrátí. Máte doma hodně příprav do práce (různé dokumenty, atd.)? Před mateřskou/rodičovskou dovolenou obnášela moje práce asi 30% práce z domu. Což snadno může vést k tomu, že člověk pracuje non­stop. Nyní má práce obnáší 95% práce z domu. Dovolím si tvrdit, že ne každý typ osobnosti je schopen práci z domu ustát. Vyžaduje to notnou dávku sebedisciplíny. Je tato práce náročná? Práce je to zajímavá, některé její aspekty jsou náročnější (práce na sobě, publikace, výzkum), některé méně. Jak dlouho denně pracujete? Před nástupem na mateřskou/rodičovskou dovolenou to bylo průměrně cca. 50 hodin týdně, někdy více. Nyní pracuji non­stop (ale zaměstnání se týkají cca. 2 – 3 hodin denně :­)). V kolik hodin máte ráno nástup? Do zaměstnání mám „nástup“ večer, ne ráno, nyní pracuji převážně online z domu, začínám o půl osmé nebo v osm. Průměrně jednou týdně pracuji dopoledne nebo odpoledne i mimo domov (pouze 1 – 3 hodiny, dle situace). Máte přátelské kolegy? Atmosféra na katedře byla jedním z faktorů, který mne přesvědčil, abych tuto pracovní nabídku přijala. Prostředí je to přátelské, tvůrčí a výkonné – ideální kombinace.

Karel Oprchal

9

O jakém povolání jste snil/a? Jako malý kluk jsem chtěl být řidičem dálkové kamionové přepravy, protože to byl jediný způsob, jak se dalo dostat do tzv. „západní ciziny“. Později jsem začal inklinovat k přírodním vědám, jednoho času jsem uvažoval i o agronomii, ale po revoluci jsem plány v souvislosti s úpadkem zemědělství musel přehodnotit. K učení mě dostala jedna z mých profesorek na gymnáziu, které jsem od té doby velmi vděčný a dnes jsou z nás víceméně přátelé. Jaké máte koníčky? Velmi rád cestuji a poznávám cizí kultury, koníčkem je i moje práce. Chodil/a jste rád/a do školy? Velmi rád vzpomínám na 1. stupeň ZŠ, 5. třída pro mne byla velkou změnou prostředí, musel jsem si zvykat na nové prostředí a hlavně na češtinu. Na gymnáziu jsme zase byli dobrým kolektivem, nejraději ale vzpomínám na akademická léta, často jsme jezdili na exkurze a tím se náš 15 členný kruh stmelil. Vyhovovala mi i více VŠ forma studia bez každodenních stresů. Vzpomínáte si na nějaký vtipný zážitek a průšvih z dětství? Ano, jednalo se o klukovinu, jejíž případné důsledky pro naši třídní jsme zdaleka nedomysleli. Vypravili jsme se ještě za totality se spolužákem na školním výletě v době svého volna na pěší výlet do 5 km vzdálené polské obce přes zelenou hranici bez dokladů. Týden nato byli o něco dál zatčeni a obviněni jiní „narušitelé hranic“. Až poté mi došlo, co jsme udělali. Naše třídní se to nikdy nedozvěděla a snad ani nedozví. Jakou posloucháte hudbu? Vyrostl jsem na skupině ABBA, ROLLING STONES a M.Davidovi. Dnes si spíš poslechnu Country písničky. Jakou vlastnost nemáte rád/a u ostatních lidí? Nesnáším přetvářku, aroganci a na studentech mi nejvíce vadí, když se cíleně vyhýbají svým povinnostem. Jaké 3 věci byste si vzal/a na pustý ostrov? Ženu se synem, luk se šípem a balík zápalek. Máte životní motto? Jaké? ,,Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.‘‘ Oblíbené jídlo a pití? Z nápojů piji skoro výhradně vodu, kávu, čaj a pivo, nesnáším přeslazené limonády. Z jídel je to středomořská kuchyně. Občas si dám i chléb se sádlem. Dále miluji skoro všechny druhy sýrů.

10

Oblíbený seriál? V současnosti sleduji Gympl, v minulosti takových byla v závislosti na věku spousta. Oblíbený film? Překvapivě ze školního prostředí: „Marečku, podejte mi pero“. Oblíbený herec nebo herečka? Louis de Funès a Pierre Richard Oblíbený zpěvák nebo zpěvačka? Nemám vyloženě svého oblíbence. Nejoblíbenější a nejméně oblíbený předmět ve škole? Kdybych na sebe prozradil nejoblíbenější předměty, tak by hádanka neměla pointu, protože jsou to právě ty, které učím. Z velké části ale záleželo na vyučujícím, jak mě pro daný předmět nadchnul a takoví nejsou zdaleka všichni.

Hádanku připravila Alexandra Zítková

íčoK anaH akroseforp ínap :alsíč ohélunim z ohW naP 11

Minule jsme si řekli něco o minitanečních a úvodní hodině. Uznáváme, že o samotných tanečních jsme vám toho mnoho neprozradily, ale to v rychlosti napravíme. Bojíte se své první hodiny? Nechcete, aby vám partner pošlapal boty? Pánové, děsíte se odmítnutí slečen? Nebudeme vám lhát, že nic z toho nenastane, ale přeci jen je to zkušenost jako žádná jiná. Vzhůru do tanečních! První hodina je, dalo by se říct, něco jako svižné opakování pro ty, co již dříve chodili do minitanečních, a jako opravdu rychlé zasvěcení do základních kroků tanců cha­cha, jive, valčík, polka a walz. Ze začátku se učíme OPRAVDU jen základní krok, ale i tak je to mnohdy ve dvou těžší, než se zdá. Paní Buryanová vás pomocí mikrofonu prakticky neustále upozorňuje na to, jakou nohou máte jít, na které straně stojí chlapec, na které dívka a jakým směrem se tancuje. Mnohdy, když tancujete stejný tanec již potřetí a každá píseň má bezmála přes dvě minuty, cítíte, jak vás každý další krok vytáčí víc a víc a zesílená slova vaší instruktorky vás burcují k tomu, abyste k ní přitančili a vytrhli jí mikrofon z ruky. Po hodině tančení, kdy vám už dochází vzduch a přijde vám, že na parketu je určitě alespoň 100°C, nastane tolik očekávaná desetiminutová pauza, kdy máte možnost koupit si kofolu nebo jiné pití a na chvíli se posadit do odděleného prostoru u baru. A když se vaše konverzace rozproudí a vy se pohodlně usadíte, uslyšíte ženský hlas oznamující konec přestávky a začátek dámské volenky. Dívky, které se opozdí

12

jen o pár vteřin, mají většinou tu smůlu, že se na ně nedostane partner, kterého znají, a mnohdy na ně nevyjde vůbec nikdo. Paní Buryanová ale dokáže vyřešit vše. Zavede tzv. bigamisty ­ to znamená, že si jeden chlapec vybere dvě dívky. Bigamistů je tolik, aby neseděla žádná dívka. Vytvořené trojice se potom střídají tak, aby se kroky k tanci naučili obě dívky. V závěru dvouhodinovky vás čeká tanec, během kterého všechny dívky střídají tanečníky. Žádná dívka nesmí zůstat sedět. V podstatě se to ale téměř vždy setká s neúspěchem. Dívky jsou již vyčerpané a rozhodně se jim nechce poletovat po parketu a žadonit o možnost zatancovat si další neúnavný tanec. Takže většinou jen sedí a čekají, až učitelka tance řekne: „Na shledanou, uvidíme se příští týden“, a vy můžete doslova vyběhnout k plnící se šatně.

Veronika Starova Ester Hanáková

Daniela Wallnerová Vždy první ráno oslavujeme příchod slunce s rudým indiánem a hovříme přitom anglicky. Ve školním Smažítku pak přímo smíchy umírá unsere Frau Mumie Toll ­ a my nevíme proč. A hned vedle v rozlehlém kabinetu své historické sítě spřádá dlouhonohý pavouk. Ve 2. patře chemické vzorce sepisuje a destilaci provádí kouzelnice v bílé plášti. O patro níž při biologických cvičeních neutrální výraz nahodí fialová elfka.

A nahoře v podkroví ve svém hnízdě ze slámy prověřuje fiskální zákony postarší Sysel polní.

A pak, když už padáme únavou nás obávaný hypnotizér „Že“ uspí promítanou baladou o vzniku Země. Může se vám také stát, že na chodbě potkáte ducha ­ je takový podivně vytáhlý ­ co nosí knihy na hlavě. A tomu všemu velí kohoutek polo holohlavý, který o ničem z toho neví ­ je tu nový. A nás, jeho kuřátka brzy spolkne had.

13

4) Jako opařená „Chrissi!“ zavolal a já se přikrčila. Nevěděla jsem, co čekat. Ze schodů sestoupilo, dalo by se říct, Mattyho zlé hezčí starší dvojče. Jestliže Matty musel rozcuchu dosahovat gelem, teď jsem viděla, kde bere inspiraci. Chrissovy tmavě hnědé, skoro až černé vlasy, držely takhle samy. Nic víc než příroda. Když nás uviděl, usmál se. Málem jsem se složila, tak takový úsměv neumí ani Matty. Naprosto okouzlující úsměv. Hádala jsem, že se takhle usmívá často. Kolem tmavých očí, ze kterých se mi podlamovala kolena, se mu úsměvem tvořily jemné vějířky vrásek. Bože, jak mu to slušelo! A to jsem zatím vnímala jen jeho obličej. Pohlédla jsem níž. Krk, který jemně přecházel v ramena, měl širší než Matty. Dokonalost sama. Přála jsem si být k němu blíž. Chriss nevypadal jako nějaké tintítko. Ikdyž měl rozložitější postavu než jeho bratr, připadal mi přirozenější. To, co bratr cvičil dlouhé dny v posilce, jeho nestálo skoro nic, mimo pravidelných běhů. Tričko, které měl na sobě, mělo správně všechno schovat, nicméně to triko zřejmě nosil jen doma a to asi jen teď, kvůli mně. Jinak pravděpodobně chodil po domě jen v těch vytahaných šedých teplácích a bosky. „ Ahoj,“ ozval se příjemně jemným barytonem. „Nevěděl jsem, že budeme mít návštěvu,“ zasmál se zvučným smíchem. „Chrissi, jsi značně neomalený a nevychovaný. Tohle je Tay,“ ukázal na mě Matty. „Tay to je Chriss.“

14

„Těší mě,“ řekl s úsměvem Chriss a podal mi ruku. „Potěšení je na mé straně,“ pousmála jsem se a ruku mu vtiskla do té jeho. Okamžitě mnou projel elektrický šok. Tohle jsem tedy nečekala. Rychle jsem ruku pustila. Asi si to uvědomil taky, ruku stáhnul rychleji než já. Nikdo z nás se o tom však nezmínil. Matty za námi trpělivě stál, koukal na nás a usmíval se. Vrátila jsem se za ním a čekala, co se bude dít dál. „Takže, bráško,“ zasmál se. „Tvůj nový objekt?“ Matty se zarazil, i mě to docela vykolejilo. Byla to rána pod pás. „Chrissi?“ rozzuřeně ze sebe Matty vyhrkl. „No co?! Už to do mě hustíš skoro tři týdny,“ odvětil Chriss. Zůstala jsem stát jako opařená. Tak tohle bude drsné, pomyslela jsem si. 5) Hádka „Christiane, to by mohlo stačit, nic takového jsem neřekl,“ odsekl. Začali se oslovovat celými jmény. To bylo špatné. „Matty, no tak, vždyť jsem zas tak moc neřekl.“ Usmál se. Nelíbilo se mi to. Příčinou jejich začínající se hádky jsem byla očividně já. To jsem nechtěla, byli to bráchové, a ne soupeři. Matty evidentně pěnil, bylo na něm vidět, že ještě chvíli a vybuchne. „ Christiane Josephe Dylane, ty jsi toho řekl víc než dost. Docela jsi to podělal!“ zařval. „Matty, Matty, uklidni se, máš tu společnost,“ kývnul ke mně Christian hlavou. Ztuhla jsem, došlo mi, že to měl Chriss naplánované, věděl, že to vyjde.

Za tohle jsem ho v lásce moc neměla. Zlé starší dvojče. „To by stačilo,“zarazila jsem je. „Já si nezačal,“ řekl Matty na svou obranu. „Zato já ano,“ zasmál se Chriss již známým libozvučným smíchem. „Jsi pokrytec, vím, o co ti jde, nezapomeň, že jsem tu taky já. Musela bych souhlasit,“ řekla jsem rozzuřeně. Chriss se jen zasmál, ale pak zmlkl. „Tay, půjdeme, nemyslím si, že je tu něco zajímavého, zkusíme to technické muzeum.“ Když jsme vycházeli ze dveří, Matty se na mě podíval. „Omlouvám se za něj. Nic z toho nebyla pravda,“ ujišťoval mě. „Já vím, je mi to jedno, neuvědomil si, že by se mi musel zamlouvat víc než ty,“ usmála jsem se. „Vážně se ti líbím víc?“ Tak touto otázkou mi Matty vzal vítr z plachet. Musela jsem se zamyslet. Vážně se mi líbí víc Matty než Chriss? Vážně? Toho zaváhání jsem okamžitě litovala. „Aha, takže buď nevíš, nebo ne, a líbí se ti víc Chriss,“ řekl zkroušeně. „Ne, ne, to není pravda, jen mě to zaskočilo, nikdy jsem o tom nepřemýšlela,“ vyhrkla jsem. Žeby se mi to podařilo zamluvit? problesklo mi hlavou. Začal se tvářit míň ustaraně, vypadalo to, jakoby si oddechl. Ale ve mně se odehrávala velká bitva, je to tak, nebo ne? Líbí se mi Matty víc? Odpověď jsem znala. Ano! Matty, rozhodně on. Tak proč jen jsem zaváhala? Dál mi to vrtalo

hlavou. „Půjdeme se projít?“ Zeptal se Matty s nadějí v hlase. „Jasně, proč ne,“ natáhla jsem k němu ruku. Chytil mě a prsty se nám propletly jako by to dělaly odjakživa. Naše ruce do sebe zapadly jako dva dílky Puzzle. Bylo to dokonalé. Nechápala jsem, jak jsem jen mohla přemýšlet o tom, že by se mi líbil víc Chriss. Tímto krokem moje dohadování skončilo. A začaly ty šťastnější časy.

Nattie Ely

15

Vánoční koncert

Den otevřených dveří

Pěvecký sbor Gymnázia Křenová spolu se studenty Konzervatoře Brno Vás zve na tradiční VÁNOČNÍ KONCERT, který se koná 21. prosince 2012 v 19 hodin v Červeném kostele na Husově ulici v Brně. Předvánoční atmosféru Vám studenti zpříjemní adventními a vánočními písněmi. Na koncertě také proběhne slavnostní křest výročního almanachu školy.

Při příležitosti oslav 105. výročí založení školy a 100. výročí otevření nové školní budovy srdečně zveme zájemce o studium, absolventy i přátele školy na DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ, který proběhne v úterý 8. ledna 2013 od 14.00 do 18.00 hodin.

PhDr. Josef Trávníček

Mgr. Hedvika Bosáková

Časopis KŘENOVINY vydává Gymnázium, Brno, Křenová 36 za podpory Nadačního fondu. Šéfredaktor: Matěj Kos Poradce šéfredaktora: Mgr. Hedvika Bosáková Redaktoři: Lucie Kuschelová, Simona Vyšatová, Veronika Starova, Ester Hanáková, Alexandra Zítková, Natálie Benk a Karel Oprchal Externisté: Nattie Ely, Daniela Wallnerová Grafika: Nikola Nováková, Matěj Kos Ilustrace & foto: Mgr. Hedvika Bosáková, Lucie Kuschelová, Mgr. Libor Cupal, Matěj Kos Příjem příspěvků u členů redakční rady na adrese [email protected] nebo Náklad 40 výtisků, vydáno dne 17. 12. 2012 http://www.facebook.com/krenoviny