Co máme znát, než začneme?

Co máme znát, než začneme? Vypracovali: Marek Čačka ([email protected]), Pavel Haluza ([email protected]).

POSLEDNÍ AKTUALIZACE: 3. března 2003. Pozn.: Tento text v žádném případě neobsahuje otázky, které budou v testu, takže vytváření taháků stejně jako učení odpovědí zpaměti zaručeně nebude k ničemu. Text má posloužit pro orientaci těm, kteří se v dané problematice alespoň trochu vyznají. Doporučení pro ty, kteří upřednostňují binární nesmysly formátu DOC před formátem PDF: otevřete si tento soubor pod operačním systémem Windows, stiskněte klávesovou kombinaci Ctrl+A a poté Ctrl+C, otevřete Word a v něm stiskněte klávesovou kombinaci Ctrl+V. Celý text se přesune, sice se příliš nedochová diakritika, ale čitelné to je . . .

Operační systémy, Unix 1. Přihlášení k systému, princip a utajení hesel • Co je to víceuživatelský systém? — Systém umožňující práci více uživatelům současně. • Co je potřeba k přihlášení? — Uživatelské jméno (login) a heslo (password). • Jak mám volit heslo? — Tak, aby nešlo logicky odvodit a aby neznamenalo nic konkrétního, doporučená délka minimálně 6 znaků, kombinace velkých a malých písmen a číslic, diakritika není příliš vhodná. • Jak mohu s heslem nakládat? — Zapamatovat si ho a při sebemenším pocitu ohrožení okamžitě změnit. • Jaké kroky mám učinit pro utajení hesla? — Nikomu ho neprozrazovat, rozhodně neukládat do souborů s názvem „moje hesloÿ nebo dokonce opisovat na „taháčkyÿ. • Co dělat, když zapomenu heslo? — Koupit flašku a jít škemrat za správcem sítě :-) • Jak zjistím po přihlášení, jaké je moje uživatelské jméno? — Buď příkazem whoami nebo echo $USER. 2. Soubor • Co je to soubor? — Ohraničená posloupnost bitů uložená na nějakém disku, dělí se na běžné, adresářové, speciální a vazebné. • Co je uloženo v souborech? — Data. • Kde se soubory nacházejí? — V paměti počítače, ať už přechodné (operační paměť), nebo například na pevném disku). • Jak se vytvářejí názvy souborů? — V operačním systému Unix standardně 128 znaků, nejčastěji písmena anglické abecedy (pozor na case sensitive!), číslice, tečka, podtržítko, tilda (˜) apod. 1

• Lze použít znak mezera v názvu souboru? — V operačním systému Windows ano, v Unixu sice také, ale název musí být uzavřen do uvozovek (není příliš vhodné). • Který znak nelze použít v názvech souborů? — Lomítko (/) a binární nulu. • Které znaky lze použít, ale jejich použití je matoucí? — Netisknutelné znaky (řídicí znaky), speciální znaky příkazového interpretu a řetězce „.ÿ, „. .ÿ a „*ÿ (protože tečkou se například značí rozšíření souborů). • Co jsou to znaky se zvláštním významem a jak lze zvláštní význam potlačit? — Speciální znaky příkazového interpretu, např. $, &, *, potlačit lze zápisem opačného lomítka před daný znak, např. \$, \&. 3. Adresář • K čemu slouží adresář? — Uživateli se jeví jako seskupení souborů nebo adresářů do jedné hromady, umožňuje větší přehlednost při organizaci dat na disku. • Jak jsou adresáře uspořádány v diskovém systému? — Adresáře tvoří stromovou strukturu, na jejímž vrcholu stojí kořenový adresář (hierarchické uspořádání). • Jaké informace obsahuje adresář? — Obsahuje názvy dalších běžných, adresářových či jiných souborů, které jsou tomuto adresáři přiřazeny. • Jak se liší pravidla pro vytváření názvů adresářů od pravidel pro vytváření názvů souborů? — Adresáře (většinou) nemají rozšíření, tj. příponu, jinak jsou pravidla stejná. 4. Skrytý soubor a adresář — Jejich název začíná tečkou, při běžném výpisu (ls) se nevypisují, obsahují uložení konfigurace určitých programů. 5. Přístupová práva • Tři základní druhy přístupových práv — Právo pro čtení (read), zápis (write) a spouštění (execute); nastavují se pro vlastníka (user), skupinu (group) a ostatní uživatele (others), příp. pro všechny uživatele (all). • Jak se práva nastavují? — Příkazem chmod. • Relativní a absolutní zápis práv při nastavení — Absolutní podle následujícího klíče: práva mají hodnoty 4 (r), 2 (w) a 1 (x), skupiny uživatelů 100 (u), 10 (g), 1 (o), právo ke čtení a zápis lze vlastníkovi nastavit takto: 4 + 2 × 100 = 600. Relativní nastavení podle tvaru kategorie operátor právo s použitím operátorů + a −, např. chmod -u+r soubor. • Jaký vliv má nastavení práv na činnost ostatních uživatelů? — Nastavení práv zvýhodňuje „privilegovanéÿ (oprávněné) uživatele oproti ostatním. • Nastavení práv a ochrana dat — Je logické, že nastavením přístupových práv se chrání citlivá data před zneužitím neoprávněnými osobami. 6. Kořenový adresář • Jak se kořenový adresář označuje? — Znakem lomítko (/). • Jakou souvislost má kořenový adresář a přístupová cesta (absolutní)? — Aktuální cesta začíná vždy od kořenového adresáře. • Kteří uživatelé smějí pracovat s kořenovým adresářem? — Pouze správci sítě (v OS Unix rooti, v OS Windows administrátoři). 7. Aktuální adresář • Jak změníme aktuální adresář? — Příkazem cd jméno. • Jaký je vztah mezi aktuálním adresářem a přístupovou cestou (relativní)? — Relativní cesta začíná vždy od aktuálního adresáře. 2

• Jak nastavíme domovský adresář jako aktuální? — Příkazem cd. • Jakým symbolickým zápisem se označuje aktuální adresář? — Symbolem „.ÿ. • Jakým symbolickým zápisem se označuje nadřízený adresář k adresáři aktuálnímu? — Symbolem „. .ÿ. • Kterým příkazem zjistíme název aktuálního adresáře (i s přístupovou cestou)? — Příkazem pwd. • Kolik aktuálních adresářů má uživatel (v rámci jednoho svazku)? — Standardně jeden. 8. Domovský adresář • Kterým příkazem zjistíme název domovského adresáře (i s přístupovou cestou)? — Příkazem echo $HOME. • Kolik domovských adresářů má uživatel (například na serveru akela)? — Jeden. 9. Přístupová cesta relativní, absolutní • Jaký je rozdíl mezi zápisem relativní a absolutní přístupové cesty? — Absolutní cesta začíná vždy od kořenového adresáře (např. /home/cacka), relativní začíná od aktuálního adresáře. • Které symbolické názvy adresářů můžete použít při zápisu přístupové cesty? — Tildu (˜), dále ., . ., /. 10. Popis skupiny (souborů) • Jaký je význam popisu skupiny při práci s příkazovým řádkem? — Usnadnění například dávkového zpracování dat. • Které znaky mají speciální význam a jak se používají? — Otazník pro náhradu jednoho znaku na určené pozici libovolným znakem, hvězdička pro náhradu více znaků od určené pozice a hranaté závorky pro náhradu jednoho znaku na určené pozice jedním z uvedených znaků. • Co je to znaková množina? — Množina znaků, které mohou být na udaném místě (mezi symboly [ a ]). • Jak potlačíte speciální význam těchto znaků? — Zápisem \znak. 11. Kvóta • Co je to kvóta uživatele? — Velikost diskového prostoru na serveru vymezená uživateli. • Jaký je rozdíl mezi „měkkouÿ a „tvrdouÿ kvótou? — Měkkou kvótu lze dočasně překročit, tvrdá je definitivní a nepřekročitelná. • V jakých jednotkách se kvóta udává? — Povolená velikost místa v kB, povolený počet souborů bez jednotky. • Co se stane, když překročím měkkou kvótu? — Krátkodobě nic, pokud nepřekročím i tvrdou kvótu, pouze mě na to bude systém pořád upozorňovat. • Co se stane, když překročím tvrdou kvótu? — Systém neumožní uložit již ani 1 B, takže pokud chcete něco dělat, tak musíte smazat přebytečná data, mimojiné přestane chodit i pošta. • Které (souborové) operace je třeba pravidelně a průběžně provádět, abyste kvótu (kvóty) nepřekročili? — Mazat průběžně poštu, dočasné soubory, nepotřebné soubory (například soubor CORE). 3

• Kterým příkazem zjistíte informace o zaplnění Vašeho účtu? — Příkazem quota -v. 12. Příkazový řádek • Co je to příkaz? — Instrukce vyslaná uživatelem příkazovému interpretu za účelem provedení požadované akce. • Kolik příkazů může být uvedeno na jednom příkazovém řádku? — Teoreticky nekonečně mnoho. • K čemu příkazový řádek slouží? — Ke komunikaci mezi uživatelem a OS (prostřednictvím příkazového interpretu). • Který program produkuje příkazový řádek? — Bash. • Do které skupiny programového vybavení patří takové programy? — Příkazové interprety. • Jaký je anglický název takového programu? — Shell. • Jak se nazývá příkazový interpret, který máte nastaven na svém účtu na serveru akela (pozor, všichni uživatelé nemusí mít nastavený stejný)? — Bash. • Jak si můžete sami zjistit, o který program se jedná? — Název spuštěného interpretu zjistíme příkazem echo $SHELL, název interpretu je také v souboru /etc/passwd. • Jaké dva základní typy příkazů existují? — Interní a externí příkaz. • Čím se od sebe liší a jak se tato odlišnost projevuje při zpracování příkazového řádku? — Interní příkaz provádí sám příkazový interpret, zatímco externí provádí samostatný program (vytvořený například uživatelem). • Které objekty můžete na příkazovém řádku používat? — Příkazy (programy) s parametry a přepínači. 13. Spuštění programu, $PATH • Postup operačního systému při spuštění programu — Načtení příkazového řádku, jeho zpracování, kontrola správnosti, algoritmus vyhledávání v diskovém prostoru, načtení do paměti, předání řízení programu, provedení, předání řízení operačnímu systému. • Jak se projeví chybně zapsaný příkaz, chybný příkaz? — Chybovým hlášením. • Jak se projeví správně zapsaný příkaz? — Provedením požadované akce. 14. Parametry, přepínače (= volby) • Logický rozdíl mezi parametry a přepínači. — Přepínače modifikují chod programu a nejsou povinné, sdělují JAK bude příkaz pracovat, zatímco parametry sdělují S ČÍM bude pracovat. • Syntaktický rozdíl mezi parametrem a přepínačem. — Přepínač nejčastěji písmeno, parametr bez pomlčky. • Jaké je obvyklé pořadí těchto dvou objektů? — Mělo by být nezávislé, nejčastěji je první přepínač. 15. Základní příkazy • • • • • •

ls -la — Podrobný výpis atributů souboru, vypisuje i skryté soubory. pwd — Výpis jména a cesty do aktuálního adresáře. cd — Změna aktuálního adresáře (bez parametru nastaví domovský jako aktuální). chmod — Definice přístupových práv k souboru nebo adresáři. find — Vyhledávání souborů na disku podle kritérií (jméno souboru, vlastník . . . ) cp — Kopírování souborů (cp -r zkopíruje adresář včetně podstruktury). 4

• mv — Přemístění a/nebo přejmenování souborů. • rm -rR — Odstranění souboru z adresáře (je-li parametrem adresář, rm -r vymaže celý podstrom, rm -rR včetně podadresářů). • mkdir — Vytvoření adresáře. • rmdir — Zrušení adresáře (musí být prázdný). • more — Výpis po obrazovkách. • cat — Spojování a výpis souborů. • grep — Vyhledávání řetězců v souboru. • sort — Třídění. • whereis — Vyhledá binární, manuálové a zdrojové soubory k příkazu. • whoami — Výpis uživatelského jména. • who — Seznam přihlášených uživatelů. • finger — Informace o uživatelích na lokálním i vzdáleném uzlu. • ssh — Šifrované připojení ke vzdálenému stroji. • quota — Zjištění velikosti volného místa na účtě. 16. Přesměrování standardních souborů a zřetězení příkazů • Co je to standardní vstupní textový soubor, standardní výstupní textový soubor? — Standardní vstup (input) je klávesnice, standardní výstup (output) je obrazovka. • Co je direktiva přesměrování? — Určuje druh přesměrování, za ní následuje jméno souboru, se kterým se má pracovat. • Které tři základní typy přesměrování používáme? — > (přesměrování výstupu), < (přesměrování vstupu), >> (připojení na konec souboru, pokud existuje). • Jak funguje zřetězení (= propojení, kolona) dvou příkazů? — Výstup jednoho příkazu je vstupem druhého příkazu (| = direktiva spojení). • K čemu se dá zřetězení užitečně využít? — K efektivnímu dávkovému zpracování dat, k práci s více soubory současně. • Jaké vlastnosti musí mít příkaz (= program), aby mohl být efektivně použit při zřetězení? — Musí umět poskytovat výstupní, resp. zpracovávat vstupní údaje.

Operační systémy, Microšrot Windows 1. Ovládání operačního systému • Základní a rozšiřující části operačního systému, spouštění programů, práce s nápovědou, pracovní plocha, nabídka start, průzkumník, koš, práce se schránkou, práce s více spuštěnými programy, programy dodávané s OS Windows, práce v síti. — Spíše praktické znalosti (?). 2. Vyhledávání souborů na lokálním disku • Vyhledávání z příkazového řádku, vyhledávání podle názvu, vyhledávání podle obsahu. — Opět spíše praktické znalosti. 3. Přepínání mezi běžícími procesy • Co je to ohnisko (focus)? — Prvek na obrazovce, který je aktivní, tj. právě přijímá události (nejčastěji z klávesnice). • Jakými metodami lze přesunout ohnisko na jiný proces? — Přesun ohniska: v rámci dialogového boxu klávesou Tab, mezi procesy kombinací kláves Alt+Tab a Shift+Alt+Tab. 5

• Co je to běh na pozadí? — Běh jednoho programu při současném běhu jiného programu. Systém nečeká na ukončení prvního programu a obsluhuje druhý program. 4. Národní prostředí na klávesnici • Nastavení národního prostředí, mapa znaků, ovladač klávesnice. — Praktické znalosti.

Princip činnosti počítače 1. Základní pojmy • Počítač, bit, byte, informace, data, program, instrukce, hardware, software. — Bit = základní jednotka informace. Byte = 8 bitů. Informace = vše, co snižuje naši neznalost o určitém jevu. Program = soubor instrukcí pro CPU. Instrukce = nejzákladnější příkaz, kterému rozumí CPU. Hardware = technické vybavení počítače. Software = programové vybavení počítače. • Digitální a analogové zařízení. — Digitální zařízení pracuje v diskrétních hodnotách, je schopno rozlišit omezený počet stavů, zatímco analogové zpracovává souvislý signál. 2. Instrukce • Co je to instrukce? — Nejzákladnější příkaz, kterému rozumí přímo CPU. • Co je to instrukční sada? — Soubor instrukcí, které umí zpracovat daný typ CPU. • Jak rychle se provádějí instrukce? — Podle složitosti, několik strojových taktů. • Co je to MIPS? — MegaInstruction per Second = milion instrukcí za sekundu, vyjádření rychlosti práce určitého výpočetního systému; též procesor typu RISC. 3. Program • Označení programu, verze, aktualizace programu, instalace programu. — • Typy programů, vytváření programů. — 4. Operační paměť – uložení dat • Organizace operační paměti, vliv kapacity operační paměti na činnost počítače. — Značný, pokud není dostatek fyzické paměti, musí OS využívat virtuální paměť vytvořenou swap souborem na disku, práce s takovouto pamětí je několikanásobně pomalejší. • Způsob uložení základních typů dat – číselných typů, znakových typů. — 5. Číselné soustavy, převody hodnot • Základní číselné soustavy, váha číslice, soustava dvojková, osmičková, šestnáctková. — Základní číselná soustava pro člověka je desítková, pro počítač dvojková, často pro přehlednost zobrazovaná v osmičkové nebo šestnáctkové soustavě. Váha číslice je závislá na jejím postavení, příklad: 256 = 2 × 102 + 5 × 101 + 6 × 100 . V šestnáctkové soustavě se čísla v rozsahu 10–15 nahrazují písmeny A–F. • Operace s binárními čísly. — Sčítání: 0 + 0 = 0, 0 + 1 = 1 + 0 = 1, 1 + 1 = 10. Odčítání: odečítané číslo převedeme do tzv. dvojkového doplňkového kódu (inverze bitů a přičtení 1) a čísla sečteme. • Převod hodnot mezi uvedenými soustavami. — Z dvojkové do osmičkové – ke zobrazení číslic 0–7 potřebujeme v binární soustavě 3 bity, proto binární číslo rozdělíme odzadu na trojice a převedeme je na čísla v osmičkové soustavě: 111 101 1102 = 7568 . Z dvojkové do šestnáctkové – postup stejný jen rozdělíme po 4 bitech: 1 1110 11102 = 1EE16 . 6

Hardware 1. Struktura a části počítače • Základní struktura počítače, konfigurace, počítačová síť. — Základní struktura vychází z von Neumannovy koncepce – vstupní zařízení, řadič, paměť, ALU, výstupní zařízení. Počítačová síť = spojení více počítačů. 2. Disk, organizace dat na disku • Soubor, složka, adresář, název souboru, typ souboru, hierarchická struktura disku, adresář aktivní, kořenový, nadřazený, specifikace souboru. — 3. Disketa, kapacita, způsob uložení dat. • Princip uložení dat, výpočet kapacity diskety, formátování disket. — Kapacita diskety = velikost sektoru × počet sektorů × počet stop × počet povrchů (u diskety 512 × 18 × 80 × 2 = 1440 kB 6= 1, 44 MB). Formátování disket = očíslování sektorů, označení vadných sektorů, vytvoření kořenového adresáře. • Další výměnná média a princip jejich práce. — 4. Klávesnice, popis, klávesové kombinace. • Části klávesnice, kódy kláves, užití klávesových kombinací při obsluze programů. —

Princip činnosti programového vybavení 1. Program • Program jako posloupnost příkazů (nebo instrukcí). — Program je posloupnost příkazů popisující nějakou činnost. • Co je to zdrojový text programu? — Algoritmus zapsaný v nějakém programovacím jazyku. • Co je to strojový kód? — Instrukce srozumitelné pro daný stroj. 2. Interpretace • Co je to interpretace programu? — Postupné zpracování jednotlivých řádků programu. • Jaké jsou základní vlastnosti běhu interpretovaného programu? — Pomalejší než kompilovaný program, ale lepší modifikovatelnost. • Jaký znáte interpret příkazů? — Perl, bash, . . . 3. Kompilace • Co je to kompilace? — Přeložení programu ze zdrojového do strojového kódu. • Jaké jsou základní vlastnosti běhu kompilovaného programu? — Instrukce provádí přímo CPU, rychlejší, ale horší modifikovatelnost. • Jaký znáte kompilátor? — Turbo Pascal Compiler (tpc), javac, fpc, tasm, . . . 4. Spuštění programu • O jaký proces se jedná? — Zavedení kódu programu do operační paměti, předání řízení na první instrukci programu. 7

• Co se děje při spouštění programu? — Principem je přesun strojových instrukcí z vnější paměti do operační, kde je může procesor zpracovat, plus předání řízení. Postup je následující: vyhledání souboru na disku – zkopírování do operační paměti – alokace paměti – předání řízení. • Jak lze spustit program z uživatelského rozhraní? — • Kde na disku systém vyhledá spouštěný program? — Nejprve hledá v obsahu proměnné $PATH. 5. Editor, základní příkazy (například Turbo) • Jak fungují základní příkazy editoru Turbo? — • Pohyby kurzorem, vkládání a mazání textu, práce s bloky, vyhledávání a nahrazení. — Stačí vědět, jak takové služby pracují. • Klávesové kombinace typu Ctrl-K B, jak se správně z klávesnice zadávají? — Nejdříve kombinace kláves Ctrl+K a potom samostatně klávesu B.

Algoritmizace 1. Algoritmus • Co je to algoritmus? — Hledání řešení určité úlohy. • Jaké má základní čtyři vlastnosti? — Jednoznačnost (nepřipouští odchylky, vždy je jasný následující krok), konečnost (po konečném počtu kroků se vždy dojde k výsledku), opakovatelnost (vždy při stejném vstupu stejný výstup), hromadnost (vstupní hodnoty lze měnit). 2. Způsob vyjádření algoritmu • Jakými prostředky lze vyjádřit (zapsat) algoritmus? — Slovní, grafické, programovacím jazykem, matematickým výrazem. • Jaké vlastnosti mají tyto prostředky? — 3. Datový typ • Datový typ jako jednota povolených hodnot a operací. — Datový typ je množina hodnot a povolených operací (např. datový typ integer má hodnoty celočíselné a operace zjištění následníka, předchůdce a stanovení ordinální hodnoty). • Příklady datových typů známých z jazyka Pascal. — Byte, integer, longint, string, char, boolean, shortint, real, extended, single, double, comp. 4. Zobrazení celočíselných hodnot • Jak je zobrazeno nezáporné číslo v počítači? — Pomocí 1 a 0 v binární soustavě. • Jak z desítkové hodnoty zjistím dvojkové vyjádření a naopak? — Převodem mezi soustavami. 5. Doplňkový kód • Princip zobrazení celých čísel doplňkovým kódem. — Používá se k vyjádření záporných čísel, postup: inverze bitů kladného čísla a přičtění 1. Odstraní se tak „dvě nulyÿ (+0 a −0) • Jak lze vypočítat při známé bitové šířce rozsah zobrazených hodnot? — Je-li šířka bitů x, počet zobrazitelných hodnot je 2x (minimální hodnota 0, maximální 2x − 1). 8

6. Zobrazení znakových hodnot • Co je to znaková hodnota? — Kód odpovídající danému znaku v ASCII tabulce. • Jak se dělí znakové hodnoty? — Řídicí znaky, písmena, číslice, ostatní. • Jak poznám řídicí znak od zobrazitelného? — Podle ASCII kódu, řídicí znaky jsou na začátku tabulky v rozsahu 0–31. • K čemu slouží řídicí znaky? — K obsluze některých periferií, např. vysunutí papíru z tiskárny, odstránkování, . . . 7. Znakové kódy, kódové tabulky • Co je to znakový kód? — Přiřazení příslušných čísel jednotlivým znakům. • Jaké znakové kódy se používají pro zobrazení znaků? — Dnes UNICODE, dříve ASCII, v dřevních dobách EBCDIC. • Co je to národní znak? — Znak obsahující národní diakritiku, např. česká písmena ěščřžýáé aj. jsou české národní znaky. 8. Příkazy • Co je to příkaz? — Uživatelem vyslaná instrukce procesoru k vykonání požadované činnosti. • Jak dělíme příkazy v jazyce Pascal? — Na jednoduché (přiřazení, procedura, skok a prázdný příkaz) a strukturované (složený příkaz, větvení, cyklus a příkaz with). • Co je to syntax příkazu? — Předepsaný způsob zápisu. • Co je to grafická syntaxe? — Grafické znázornění syntaxe (vývojovým diagramem nebo strukturogramem). • Co je to sémantika příkazu? — Význam, tj. to, co příkaz udělá. 9. Proměnná • Co je to proměnná v programovacím jazyce? — Místo v paměti, do kterého se dají ukládat určitá data, datový objekt, jehož hodnota se může v průběhu výpočtu měnit. • Co je to deklarace proměnné? — Vytvoření potřebného místa v paměti a propojení tohoto místa s pamětí. 10. Jednoduché příkazy • Přiřazení, zápis výrazu na pravé straně přiřazení. — Levá strana přiřazení obsahuje identifikátor proměnné, pravá strana obsahuje výraz nebo konstantu. • Volání procedury, syntax, sémantika. — Procedure název (parametry), volá se procedura s udaným názvem, příp. s parametry. 11. Strukturované příkazy • Co je to strukturovaný příkaz? — Opak jednoduchého příkazu. • Rozdělení strukturovaných příkazů v jazyce Pascal. — Složený příkaz, příkaz větvení, cyklu a příkaz with pro práci se záznamem či objekty. • Složený příkaz a jeho účel. — Několik po sobě jdoucích příkazů uzavřených mezi klíčová slova begin a end se provádí v zapsaném pořadí a celek se chová jako jeden blok. 12. Větvení programu 9

• Jaký je princip větvení programu? — Pro různé vstupní hodnoty dává program různé (odlišné) výstupní hodnoty. • Příkaz if, příkaz case. — If logický výraz then příkaz [else příkaz]. Case výraz of případ1: příkaz1; případ2: příkaz2; . . . else příkazN end;, vnitřně interpretován jako řada vnořených příkazů if. 13. Programový cyklus • Co je to programový cyklus? — Vícenásobné opakování příkazu nebo posloupnosti příkazů. • Podmíněný cyklus, příkaz while a příkaz repeat. — While podmínka do příkaz (nemusí se provést ani jednou) × repeat příkaz until podmínka (provede se alespoň jednou). • Počítaný cyklus, příkaz for. — For iterátor := počátek to konec do příkaz, použití zejména tehdy, když je předem znám počet opakování. 14. Podprogramy • Co je to podprogram? — Pojmenovaná posloupnost příkazů, která řeší ucelenou dílčí úlohu, ve své podstatě samostatný program, dělí se na procedury a funkce. • K čemu se využívá? — K zpřehlednění zápisu programu. • Jaký je rozdíl mezi procedurou a funkcí? — Procedura nemusí vracet žádnou hodnotu, funkce (v jazyce Pascal) nutně ano. • Jaký je rozdíl mezi deklarací a voláním podprogramu? — Deklarace znamená přidělení zvolenému jménu podprogramu určitou posloupnost příkazů, volání znamená použití podprogramu za běhu programu. Volání podprogramu neobsahuje klíčové slovo procedure ani function. • Jaký je rozdíl mezi voláním procedury a voláním funkce? — Funkce vrací návratovou hodnotu, nesmí stát samostatně, musí stát vždy na pravé straně přiřazovacího příkazu. 15. Parametry podprogramů • Co je to parametr podprogramu? — Hodnota nebo proměnná, se kterou má podprogram pracovat. • K čemu slouží? — Ke komunikaci podprogramu s okolím. • Co je to skutečný parametr a formální parametr? — Formální parametry se při volání funkce nahradí skutečnými parametry.

Zpracování textu a typografické zásady 1. Proporcionální a neproporcionální písmo • Co je to neproporcionální (strojopisné) písmo a jaké má vlastnosti? — Neproporcionální písmo se vyznačuje tím, že každý znak má stejnou šířku (tak jako na obyčejném psacím stroji), práce s takovým písmem je jednodušší, lze definovat horizontální délkovou míru 1 úhoz a vertikální míru 1 řádek. Například tento text je napsán neproporcionálním písmem. • Co je to proporcionální (knižní) písmo a jaké má vlastnosti? — Neproporcionální písmo se vyznačuje tím, že každý znak tohoto písma zaujímá pouze nezbytnou šířku na řádku (písmo používané např. v novinách a knihách). Tento text je napsán proporcionálním písmem. 10

• Která z těchto kategorií je starší? — Starší je proporcionální písmo, protože neproporcionální se vyvinulo až s příchodem psacího stroje. • Které písmo se dnes častěji používá a proč? — Dnes se častěji používá písmo proporcionální, protože slova takto vzniklá tvoří dobře čitelné grafické celky, protože jednotlivá písmena jsou seskládaná těsně u sebe. 2. Klasifikace knižního písma • Co je to antikva, grotesk? — Antikva (serifové, patkové písmo, viz tento text) je charakteristická zakončením tahů, tzv. serify (patkami). Grotesk (viz tento text) je bezserifové písmo, mají jednodušší konstrukci, čímž jsou výraznější. • K čemu se používá a jaké má vlastnosti? — Antikva se používá pro sazbu souvislého textu, grotesky se používají pro kratší a výrazné nápisy, nadpisy, titulky a mezititulky. • Jak se jmenují představitelé antikvových písem, groteskových písem? — Antikvová například Garamond, Computer Modern, Baskerville, Times, grotesková například Helvetica, Gill, Arial, Tahoma, Verdana, . . . 3. Typografické míry • Jaké typografické měrné systémy se používají? — Didôtův evropský systém z r. 1775 (základní jednotka 1 b) a anglo-americký systém (základní jednotka 1 pt). Platí 1 b = 0,3759 mm; 1 pt = 0,351 mm = 1/72,27”. • Jaké jsou základní typografické jednotky? — Absolutní – pt (anglosaský typografický bod), pc (pica = 12 pt), bp (big point, 1/72”), in (inch, palec = 25,4 mm), cm, mm, dd (Didôtův bod), cc (cicero = 12 dd), sp (scaled point, 1 pt = 65 536 sp); relativní – čtverčík (em, šířka písmene M), 1/2 em = 1 en. • U jakých rozměrů se tyto jednotky nejčastěji používají? — Při nastavování parametrů různých objektů (velikost písma, šířka řádku, řádkování, . . . ). • Jaké jsou relativní jednotky a k čemu slouží? — Relativní jednotky jsou em a en (viz výše), jejich existence umožňuje nastavovat některé rozměry, jež se budou vhodně měnit s použitým písmem. 4. Speciální znaky v proporcionálním písmu • Jaké druhy mezer existují v proporcionálním písmu? — Obyčejná (mezislovní) – odděluje od sebe slova v řádku a odstavci, zúžená, nezlomitelná (všude tam, kde nesmí nikdy nastat konec řádku – např. po předložkách, uvnitř telefonního čísla, mezi titulem a jménem, . . . ). • Jak se zapisuje spojovník, pomlčka, uvozovky, výpustek, matematické znaky, procenta, stupně, čísla apod.? — Spojovník – spojovací znaménko ve složených výrazech, sází se bez mezer znakem přímo z klávesnice (v systému Windows též Alt+045), použití např. Praha 9-Vysočany, slovník česko-ruský, . . . Pomlčka – oddělovač větných celků (s mezerami po obou stranách) nebo ve významu a, až do, versus (bez mezer), nikdy nesmí zůstat na konci řádku, má-li to nastat, nahrazuje se slovním vyjádřením. Uvozovky – v českých textech počáteční dole a koncové nahoře, tvar devítek resp. šestek, za počátečními a před koncovými uvozovkami není mezera. Výpustek (. . . ) – nahrazují nevyslovené slovo nebo v citaci vynechaný text, od slova, k němuž patří, se oddělují zúženou mezerou. Matematické znaky – jako znaménko minus se nepoužívá spojovník (-), ale pomlčka (–), od číslice není oddělena mezerou. Procenta – rozlišujeme rozdíl 10% (desetiprocentní pivo) a 10 % (deset procent), zapisují se se zúženými mezerami. Stupně – stejná pravidla jako u procent. Čísla oddělujeme po 2 číslicích, je-li počet lichý, na prvním místě může být trojčíslo, letopočty neoddělujeme stejně jako číslici složenou z max. 4 číslic. 11

5. Interpunkční znaménka v mateřském jazyce • Psaní větné interpunkce, správné mezerování, kombinace interpunkce a závorek či uvozovek. — Řekl mi: „Běž a udělej to!ÿ × „Běž a udělej to!,ÿ řekl mi. Bylo to (a stále je) pro mě hrozné. (Tato věta je celá v závorce, včetně interpunkce.) Zítra pojedu k babičce (má narozeniny). 6. Formátování dokumentu, odstavcová zarážka, okraje, odsazení, zarovnání. • Jaké jsou základní prvky odstavců? (Správná terminologie, typograficky správné parametry.) — Zarážka, okraje, řádkování, odsazení a zarovnání. • Jaké jsou základní formátovací parametry stránek? — Výška stránky, šířka stránky, záhlaví, zápatí, okraje. • Co je to běžné záhlaví? — Je určeno k usnadnění orientace v publikaci. Je v nich číslo stránky, název oddílu, . . . • Co je to poznámka pod čarou? — Zvláštní případ odstavce běžného textu. Je sázena menším stupněm písma. • Co je to optický střed stránky? — Je to v podstatě střed „popsaného prostoruÿ, je rozdílný od geometrického středu, který se nachází přesně uprostřed. • Jak se nastavují stránkové okraje? — Horní okraj je menší než dolní a vnitřní je menší než vnější. • Co je to dvoustranný dokument? — Je to dokument, v němž existuje levá a pravá strana, tedy neplatí stejné nastavení pro všechny stránky. Okraje levé a pravé strany jsou zrcadlové.

Použitá literatura Rybička, J. LATEX pro začátečníky. 2. vyd. Brno: Konvoj, 1999. ISBN 80-85615-77-0. Rybička, J. Základy zpracování textu počítačem. 2. vyd. Brno: Konvoj, 2000. ISBN 80-7302-003-3. Hála, T. Pascal. 2. vyd. Brno: Computer Press, 2002. ISBN 80-7226-733-7. Hála, T. Základy práce v Unixu. Brno: Konvoj, 2000. ISBN 80-7302-004-1.

12