Co je to rozvojová spolupráce?

MĚKKÉ ASPEKTY ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE Hana Bendová 2013

Co je to rozvojová spolupráce? Rozvojová spolupráce je téma, které si během posledních pár desítek let prošlo značným vývojem, který se promítl i do užívané terminologie. V minulosti se často používal termín „rozvojová pomoc“, který ovšem implikoval především důraz na poskytování materiálního vybavení, ať už v podobě budov, infrastruktury či technologického vybavení. Kořeny rozvojové pomoci sahají až do dob Marshallova plánu, kdy byla západoevropským státům poskytnuta Spojenými státy ohromná materiální a technická pomoc za účelem udržení poválečného politického statusu quo. Termín „pomoc“ ovšem evokuje určitou jednostrannost procesu, kdy jeden dává a druhý bez debaty přijímá. Dalo by se říci, že donedávna takto zjednodušeně probíhalo značné procento projektů nebo programů, jež měly za cíl napomoci k vylepšení životních podmínek obyvatel rozvojových zemí. Velmi často ale takovéto intervence z různých důvodů selhaly – a to zejména proto, že strana tzv. „příjemce pomoci“1 nebyla zahrnuta nebo byla zásadně opomíjena v procesu mapování potřeb a plánování intervence. Postupem času se proto začal více používat termín „rozvojová spolupráce“, který poukazuje na myšlenku, že mezi dárcem a příjemcem by mělo existovat partnerství, kde strana příjemce zásadním způsobem přispívá do procesu identifikace potřeb, plánování intervencí a jejich samotného provedení, na rozdíl od předchozího pojetí, kde v tomto vztahu dominovalo materiální, finanční a znalostní zázemí pouze jedné strany.

1

Termín „příjemce pomoci“ odkazuje na komunity v rozvojových zemích. V dnešní terminologii je používán zejména v oblasti humanitární pomoci.

MĚKKÉ ASPEK T Y ROZVOJOVÉ SPOLUPR ÁCE

1

Cíle a základní principy efektivní rozvojové spolupráce Co je vlastně cílem rozvojové spolupráce? K získání odpovědi na tuto otázku je si nejdříve třeba ujasnit, jak nejlépe definovat rozvoj. V tradičním pojetí mezinárodního společenství je rozvoj úzce spojen s ekonomickým růstem. United Nations Development Programme (UNDP) definuje rozvoj jako možnost „vést dlouhý a zdravý život, disponovat znalostmi, mít přístup ke zdrojům potřebným k životu v důstojných podmínkách a být schopen aktivně se účastnit života ve své komunitě.“2 Díky poučení z minulých neúspěchů je však dnes velký důraz kladen na lidský faktor rozvoje – je vnímán zejména jako osvobození lidí od překážek, které negativně ovlivňují jejich schopnost budovat dál jejich vlastní život i život v jejich komunitě. Je proto důležité vnímat rozvoj zejména jako posílení možností lidí v rozvojových zemích rozhodovat o vlastním životě, vyjadřovat požadavky a nacházet svoje vlastní řešení problémů, které oni sami považují za nejpalčivější. Efektivita rozvojové spolupráce je postavena právě na pochopení významu lidského faktoru a aplikaci tohoto poznání v praxi. Stojí na čtyřech základních pilířích:

1. Jednoduchost Komplikované a mnohovrstevnaté intervence se v minulosti nespočetněkrát ukázaly jako neúspěšné. Nejenže jsou často plánovány bez účasti druhé strany, ale často jsou velmi ambiciózní a přesahují možnosti organizací, jež intervenci provádějí a i komunity, která má mít z intervence prospěch. Minimum byrokratických pravidel, smysluplné požadavky na místní komunitu a spolupráce s ní je jedním ze základních kamenů úspěšných intervencí. Bylo by ovšem bláhové se domnívat, že takovéto projekty se dají jednoduše naplánovat od stolu. Úspěšným projektům většinou předchází dlouhodobý, intenzivní a hloubkový plánovací proces v terénu, za aktivní účasti místní komunity.

2. Aktivní a dlouhodobá účast na projektu Každý projekt vyžaduje aktivní účast jak strany tzv. „dárce“, tak komunity, která z něj má mít užitek. Tato účast je nutná ve všech stadiích projektu – jeho plánování, provedení a následného vyhodnocení. Obě dvě strany musí společně pracovat a komunikovat tak, aby byly identifikovány relevantní potřeby komunity a aby výsledky projektu byly dlouhodobě udržitelné.

3. Přizpůsobivost a vytrvalost Dalším důležitým aspektem úspěchu rozvojových intervencí je přizpůsobivost a vytrvalost. Je nerealistické předpokládat, že úspěšného řešení často velmi komplexních problémů je možné dosáhnout rychlým zásahem. Rozvojové intervence by proto měly být dlouhodobé – velmi často se do rozvojových projektů investují ohromné finanční částky a výsledky jsou očekávány během jednoho roku. V podmínkách rozvojových zemí velmi často dochází k nečekaným zvratům nebo ztížení situace externími okolnostmi, jež se těžko dají ovlivnit. Donoři by proto při plánování strategie intervencí

2 Zdroj: www.undp.org

2


měli brát v úvahu, že k dosažením cílů bude možná zapotřebí daleko více času, úsilí a zdolávání překážek, než by se při úvodním plánování mohlo zdát.

4. Aktivní spolupráce s místními obyvateli Projekt, se kterým se neztotožní místní obyvatelé, je již předem odsouzen k neúspěchu. Místní obyvatelé musí hrát zásadní roli ve všech fázích projektu a to včetně jeho plánování – musí být chápáni jako zainteresovaná strana. Jednání se často soustředí na vyšší (vládní či regionální) úrovně, kde úředníci mají často naprosto odlišné představy o potřebách a prioritách rozvojové spolupráce než členové komunit, jichž se intervence přímo týká. Riziko korupce je navíc na těchto úrovních několikanásobně vyšší. Je logické, že pokud jsou lidé osobně v projektu zainteresováni, finální výsledek jim není lhostejný, ba naopak – dělají vše pro to, aby se kýžený výsledek dostavil a přinesl očekávaný užitek komunitě, ve které žijí.

Co jsou měkké aspekty rozvojové spolupráce? Z výše uvedených principů je zřejmé, že zásadní roli pro maximální pozitivní dopad rozvojových projektů hraje stupeň účasti místních obyvatel. Slabá či dokonce žádná účast místních obyvatel, nedostatek jejich zájmu či dokonce odpor vůči intervenci předurčuje negativní výsledek projektu. Pokud má rozvojová intervence za cíl především odstranit překážky, které zabraňují místním obyvatelům vést lepší život a sami se dál svobodně rozvíjet a rozhodovat, je celkem jasné, že úspěšná rozvojová intervence se musí především soustředit na posílení a budování kapacit místních obyvatel a institucionálních struktur – tedy tzv. měkké aspekty. Na rozdíl od tradičních „tvrdých“ komponentů (staveb, dodávek materiálu, infrastruktury) se „měkké aspekty“ soustředí na budování vztahů s místními obyvateli a pochopení kulturních a společenských zvyklostí dané společnosti. Důraz je kladen na proces učení – tedy rozvíjení znalostí a schopností místní komunity tak, aby mohla sama a nezávisle na jiných dále vylepšovat své životní podmínky. Aktivní účast místních obyvatel na procesu identifikace cílů projektu, jeho plánování i samotného průběhu je zásadní. Velmi důležitým a často opomíjeným faktorem je aktivní participace žen. Ženy jsou v komunitách rozvojového světa klíčovým činitelem změny. Ze zkušeností mnoha mezinárodních organizací, jež se zabývají rozvojovou problematikou, vyplývá, že zlepšené příležitosti pro ženy jsou přímým vodítkem k vymýcení chudoby komunit, ve kterých tyto ženy žijí. Zvýšený přístup dívek a žen ke vzdělání přímo ovlivňuje jejich ekonomickou produktivitu, jejich možnost se samy rozhodovat o zásadních životních situacích (např. plánování rodiny). Od zdraví ženy se často odvíjí zdravotní a sociální situace celé její rodiny. Ženy jsou tradičně nejspolehlivější a nejvynalézavější příjemci mikro-finančních půjček. Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů (FAO) např. odhaduje, že pokud by ženy měly stejné podmínky jako muži, zemědělská produkce ve 34 rozvojových zemích by se zvedla o 4 procenta. To by znamenalo snížení počtu hladovějících v těchto zemích až o 17 procent, tedy cca 150 miliónů lidí. 3

3 Women in Agriculture – Closing the Gender Gap for Development, Food and Agricultural Organization of the United Nations, 2011


3

V realitě rozvojové práce samozřejmě není možné opomenout tradiční tzv. „tvrdé“ aspekty. Vývoj infrastruktury, konstrukce vodního vrtu, stavba škol či zdravotních středisek často významně přispívají k velmi pozitivním změnám v životě dané komunity. Velmi často jsou to pouze mylné představy západních donorů či mezinárodních organizací o tom, co je pro danou komunitu v dané situaci nejlepší. Pokud jsou tyto výstupy realizovány na základě dlouhodobé spolupráce a konzultace s místní komunitou (a všemi skupinami v jejím rámci), a pokud jsou kombinovány s aktivitami, jež mají za cíl posílit kapacitu a znalosti obyvatel (systematická a kvalitní školení, přímá účast místních obyvatel na managementu daného „tvrdého“ výstupu, dlouhodobý monitoring za přímé účasti místních obyvatel apod.), mají mnohonásobně vyšší šanci přispět k pozitivní změně v životě obyvatel v rozvojových zemích. „Měkké“ komponenty by proto měly být neoddělitelnou součástí každého rozvojového projektu.

Co způsobuje absence měkkých aspektů v rozvojové spolupráci V historii rozvojové pomoci/spolupráce existuje nespočetně příkladů, které názorně ukazují, k čemu může vést opomenutí měkkých komponentů: V minulosti i současnosti rozvojové spolupráce či pomoci byl a je kladen důraz na zlepšení přístupu ke kvalitní pitné vodě. Snížení nemocnosti a úmrtnosti obyvatelstva, možnost využít nově získaný čas k dalším činnostem (např. vzdělání, ekonomické činnosti apod., místo denní několikahodinové cesty ke zdroji pitné vody) jsou jistě pozitivními změnami. Na první pohled nejlepší řešení tohoto palčivého problému je instalace vodních zdrojů v komunitách, například studen a ručních pump. UNICEF ale odhaduje, že až 70 procent již nainstalovaných ručních pump v zemích sub-Saharské Afriky je nyní nefunkčních.4 Následující příklad poskytuje jeden z mnoha důvodů, proč toto procento je tak vysoké. Nezisková organizace postavila novou automatickou pumpu pro již funkční studnu u vesnice. Pracovníci organizace se po několika měsících do vesnice vrátili a našli pumpu rozmontovanou. Po bližším prozkoumání a hovoru s místními obyvateli se dozvěděli, že studna byla tradičně místem, kde se ženy z vesnice setkávaly a společně bavily po mnoho let. Když byla nainstalována automatická pumpa, ztratily jedinou možnost společenského setkávání, neboť zbytek dne trávily prací na poli a doma. Pro ženy tato možnost představovala větší hodnotu než ulehčený přístup k pitné vodě. Tato zkušenost ukázala pracovníkům oné neziskové organizace, jak důležité je nejprve hluboce se seznámit s místní komunitou, pochopit její hodnoty a priority, konzultovat situaci se všemi zainteresovanými a to včetně žen, a pak teprve plánovat konkrétní intervenci.5 Někdy může rozvojový projekt místní komunitě i ublížit, pokud jsou měkké faktory opomenuty. Příkladem může být rozvojový projekt v Lesothu, který měl za cíl zvýšit zemědělskou produktivitu a odbyt místních obyvatel. V rámci tohoto projektu byly postaveny silnice, které měly umožnit lidem lepší přístup na trh. Nicméně, pouze velmi málo lidí v tomto regionu bylo zemědělci a podmínky nebyly

4

Peter Harvey, UNICEF Zambia, Rural Water Supply Network, “Handpump Data“

5 Susan Paganelli, 2009 ,African Aid and Success: Four Keys, Topical Review Digest: Human Rights In Sub – Saharan Africa

4


zemědělství příznivé. Špatné počasí zničilo pilotní zemědělské projekty a silnice nakonec umožnily přístup do této oblasti jiným zemědělským producentům, kteří ve finále zničili místní zemědělce, neschopné konkurovat.6 V tomto případě je jasné, že primární impuls intervence nevzešel od místního obyvatelstva, jehož zájmy prioritně neležely v oblasti zemědělství. Pokud by pracovníci oné organizace v prvé řadě podnikli hloubkové terénní šetření, s místní komunitou otevřeně konzultovali její potřeby a priority, s největší pravděpodobností by pak byl navržen a proveden projekt se zcela jiným cílem a zaměřením. Celkově problematické jsou projekty technické asistence. Často jsou takovéto projekty přímo vázány na podmínky donora, kdy jsou často do rozvojových zemí vysíláni západní experti, kteří mají za úkol seznámit místní obyvatelstvo s onou technickou inovací. Ve výsledku pak často tyto projekty selhávají, neboť buď vůbec nereflektují potřeby místního obyvatelstva anebo dalece přesahují stávající kapacitní možnosti místních. Příkladem může být projekt technické asistence vyšší odborné škole v Etiopii, kdy vládní donor jedné ze zemí Evropské unie poskytl škole množství technologického vybavení, ale opominul důležitost hloubkového školení, spolupráce s personálem školy a dlouhodobého sledování projektu. Ve výsledku pak vybavení leželo ve škole ladem, neboť s ním nikdo nebyl schopen pracovat a mnohamiliónová investice přišla vniveč.

Základní měkké komponenty rozvojových projektů Při realizaci jakýchkoli rozvojových projektů v praxi, včetně těch, které obsahují zásadní tvrdé komponenty, je proto třeba zahrnout několik základních měkkých komponentů:

1. Hloubkový terénní průzkum za účasti místních obyvatel Prvotním krokem plánování každé intervence je hloubkový terénní průzkum, za aktivní účasti místního obyvatelstva, a to neopomínaje ženy a sociálně vyčleněné vrstvy komunity. Ti, kteří průzkum provádějí, by jej neměli začínat již s předpojatou představou cíle projektu, ale zachovat naprosto otevřený přístup a flexibilitu. Primární impuls cíle projektu by vždy měl vycházet od místního obyvatelstva. Pro tento průzkum by měli realizátoři projektu vyčlenit dostatek času a snažit se hovořit opravdu se všemi členy komunity.

2. Důraz na rozvoj znalostí a schopností místních obyvatel, a jejich aktivní zapojení do projektu I projekty, které se přímo nezaměřují na vzdělávací problematiku, musí zohlednit proces učení a rozvoje místních obyvatel. Jedině tak se dá zajistit dlouhodobá udržitelnost projektu. Projektové aktivity se nemusí nutně omezovat jen na klasická školení – významnou součástí je aktivní podíl místních na managementu a jejich podpora a posilování v tomto ohledu, společné vyhodnocování výsledků projektů a společné poučení se z problematických momentů či neúspěchů.

6 Easterly, William. 2006. The White Man’s Burden. Penguin.


5

3. Aktivní spolupráce s ženami Ženy by nikdy neměly být opomenuty při plánování a realizaci rozvojových projektů, i v případech, kdy primárním zaměřením projektu není otázka genderu. Ženy často v místních komunitách mají méně prostoru k vyjádření vlastních názorů, tím více je však důležité je vyslechnout a spolupracovat s nimi. Ženy hrají v komunitách rozvojového světa zásadní roli a bez posílení jejich pozice v místních komunitách nelze očekávat dlouhodobé a udržitelné zlepšení situace v rozvojovém světě.

4. Přednost kvality před kvantitou Realizátoři rozvojových projektů jsou často nuceni díky podmínkám donora výsledky měřit kvantitativně a předkládat co nejvyšší možná čísla. To je ale často na úkor kvality, hloubky a udržitelnosti projektových výstupů. Pokud se projekt zejména soustředí na prohloubení znalostí a dovedností místního obyvatelstva, a posílení jejich schopnosti samostatně a informovaně se rozhodovat, nezáleží tolik na číslech, ale spíše na reálném dopadu těchto nově nabytých či posílených měkkých dovedností na život v komunitě. Je lepší se proto soustředit na hloubkovou spolupráci s omezeným výběrem komunit než tzv. „honit čísla“ a povrchně se zaměřit na velký počet komunit, kde není v silách realizátora docílit aktivní a hloubkové spolupráce. Kvalitativní způsob měření výsledků mnohem lépe vystihuje reálný dopad těchto projektů. Toto platí i pro projekty, které převážně obsahují tvrdé komponenty – pouhé kvantitativní vyhodnocení nevypovídá o reálném dopadu projektu na místní komunitu.

Příklady úspěšných projektů postavených zejména na měkkých komponentech Jedním z úspěšných realizátorů projektů postavených na měkkých komponentech je britská organizace Teach a Man To Fish, která se zaměřuje na udržitelnost vzdělávání v zemích rozvojového světa. Místo tradičního „hard“ přístupu, tedy dodávek materiálu a školních pomůcek do škol, tato organizace úzce spolupracuje se školami, poskytuje školení ve strategickém plánování a posiluje podnikatelský element škol. Školy jsou pak schopny nejen nezávisle generovat zdroje financí, které pak mohou použít na údržbu, nákup nutného vybavení či platy učitelů, ale i poskytnout studentům a žákům relevantní a praktické vzdělání při účasti na školních podnikatelských aktivitách – příkladem mohou být školní pekárny, zahrady apod.7 V současné době s touto organizací pilotně spolupracuje i český neziskový subjekt při realizaci vzdělávacího projektu v Afghánistánu. Jiným příkladem úspěšného „měkkého“ projektu, tentokrát přímo realizovaným českým neziskovým subjektem v Etiopii, je projekt zaměřen na ženy v chudých urbánních komunitách Etiopie. Cílem projektu je posílit finanční nezávislost žen a jejich schopnost řešit náročné životní situace skrze členství v tzv. svépomocných skupinách, jež sdružují ženy z nejnižších sociálních vrstev. Členky těchto

7

6

Další konkrétní informace lze nalézt na http://teachamantofish.org.uk/


svépomocných skupin mohou využívat společně založený a spravovaný Fond sociální ochrany pro řešení náhlých životních problémů, či pokud mají zájem o malou půjčku s cílem založit či vylepšit vlastní podnikatelské aktivity. Ženám jsou zároveň poskytována školení základního finančního managementu, podnikatelského plánování a podobně. Dopad tohoto projektu je hodnocen velmi pozitivně.

Závěrečná doporučení pro čtenáře8 Při plánování a vyhodnocování strategie české rozvojové spolupráce je třeba nebrat v potaz pouhé ekonomické zájmy ČR, ale v prvé řadě se soustředit na zájmy, priority a potřeby místních obyvatel. Je třeba si uvědomit, že komunikace pouze na úrovni centrální vlády otevírá široký prostor korupčnímu jednání a informace takto získané velmi často značně zkreslují reálnou situaci v terénu. Základním partnerem pro rozvojové intervence by měli být samotní obyvatelé cílových komunit. Přestože „měkké“ projekty většinou vyžadují velkou časovou a personální investici, jejich reálný dopad zpravidla bývá mnohem větší, než rychle dodané materiální potřeby či technické vybavení. S ohledem na tuto zásadní časovou investici a nepředvídatelnost podmínek a událostí v komunitách rozvojového světa je dlouhodobé financování rozvojových projektů či programů zásadní. Při vyhodnocování či plánování rozvojových intervencí je pak třeba pamatovat na následující: oo Rozvoj je třeba vnímat zejména jako posílení možností lidí v rozvojových zemích rozhodovat o vlastním životě, vyjadřovat požadavky a nacházet svoje vlastní řešení problémů, které oni sami považují za nejpalčivější. oo Úspěšná rozvojová intervence se musí především soustředit na posílení a budování kapacit místních obyvatel a institucionálních struktur – tedy tzv. měkké aspekty, a to i v případě, že obsahuje tvrdé komponenty. oo Místní obyvatelé musí být zapojeni do všech fází projektu – tedy včetně identifikace potřeb, vytváření projektové metodiky i vyhodnocení projektu. Cíl a záměr intervence by měl vždy primárně přijít od místních obyvatel a ne od realizátora či donora. Aktivní účast místního obyvatelstva na managementu projektových aktivit je zásadní. oo Každému projektu musí předcházet hloubkový terénní průzkum. Projekty nelze psát tzv. od stolu. oo Aktivní spolupráce s ženami je nezbytná, a to i v případě, že se nejedná o projekt přímo zaměřený na gender. Při provádění terénního průzkumu musí být ženy vždy osloveny a dotazovány. Toto platí i pro příslušníky etnických menšin, osoby sociálně vyloučené apod. oo Kvalitativní hodnocení projektových výstupů má vždy větší vypovídající hodnotu nežli kvantitativní data.

8 Více informací je možno najít na http://effectivecooperation.org/ nebo v závěrečném prohlášení 4th High Level Forum on aid effectiveness , Busan, 2011 – anglická verze ke stažení na http://www.oecd.org/dac/effectiveness/49650173.pdf


7

Projekt V4 Aid byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR a z fondů Evropské unie.

Co je to rozvojová spolupráce?

Recommend Documents