Co hrozí panelovým domům při neodborném zásahu?

Ing. Jaromír Vrba, CSc.

Co hrozí panelovým domům při neodborném zásahu? Úvod Vzniku panelových domů v Československu, zejména otázce, který panelový dům byl úplně první, předchází několik rozporných historek. Jeden z nejvíce pravděpodobných výkladů se váže na vzpomínky arch. Nového, který pracoval v Baťových závodech ve Zlíně ve čtyřicátých letech dvacátého století. Architekti Karfík, Nový a Voženílek navrhovali využívání Baťova ocelového bednění, známého zejména ze skeletových staveb průmyslových objektů, i v oblasti bytové výstavby, neboť skeletová verze by umožňovala ve větší míře měnit variabilitu dispozičních řešení bytů, protože nenosné příčky by nemusely po celých výškách domů zachovávat umístění nad sebou. Brzy po válce ale vznikl vojenský konflikt v Koreji a Státní plánovací komise rozhodla o přesunu veškeré oceli do vojenské výroby. Tím se zamezilo plošnému rozvoji užívání ocelového bednění. Začal se tedy rozvíjet systém panelů a blokopanelů ve verzích stěnových systémů, zejména příčně nosných. Vycházelo se převážně ze sovětských vzorů. V té době se stavební betonové a železobetonové konstrukce navrhovaly podle stupně bezpečnosti; začalo se ukazovat, že tato metoda úplně nepokrývá všechny potřeby navrhování štíhlých betonových konstrukcí. Teoretická fronta nebyla v dostatečném předstihu před náběhem realizace hromadné bytové výstavby tohoto typu. Po zahájení výstavby prvých soustav typu „G“, vyvinutých v tehdejším Zlíně přejmenovaném na Gottwaldov, se začal postupně rozvíjet systém předpisů pro navrhování nosných konstrukcí. Bylo zřejmé, že je potřeba postupovat podle vyvíjené metodiky mezních stavů, která hledala výstižnější výpočetní postupy. V následujících letech byly k dispozici projektantům tyto předpisy:    

1964 – Dušek, STÚ Praha – Prozatímní pokyny pro statické výpočty panelových domů 1965 – Horáček, Pume – Směrnice pro navrhování panelových domů 1971 – Horáček a kol., VÚPS Praha – Směrnice pro navrhování panelových domů (vícedílné) 1987 – ČSN 73 1211 Navrhování betonových konstrukcí panelových budov

První panelové soustavy typu „G“ si kladly za cíl rychle pomoci vyřešit otázku bytové výstavby v brzkém poválečném období. O životnosti se příliš nehovořilo, předpokládala se přibližně třicet let. V šedesátých letech byl rozvinut zejména systém T 06 B s osovou vzdáleností příčných stěn 3,6 m, ale také systém T 08 B s osovou vzdáleností stěn 6,0 m, užívaný zejména v Praze, středních a severních Čechách. V sedmdesátých letech byl celostátně rozvinut systém P1.11 s moduly 2,4 m, 3,0 m a 4,2 m. Soustavu T 08 B pak nahradila soustava VVÚ ETA se stejnými modulovými rozpony 6 m. V těchto letech se již více hovořilo o životnosti panelových domů, v navrhování bylo uvažováno s životnosti sto let, za předpokladu provádění cyklických údržbových prací podle druhu významu jednotlivých konstruktivních částí. Celostátně platné soustavy měly zpravidla obvodové pláště podle materiálových možností jednotlivých krajů, nebyly jednotné. Kromě celostátně platných typových soustav byly vyvinuty také různé soustavy s krajskou platností – byly jich desítky. Charakteristické pro vývoj soustav byly pravidelné „racionalizace“ vynucované politickými tlaky, jednotlivé podniky pozemního stavitelství se předstihovaly v úsporách oceli, a tak došlo k tomu, že někde jsou stěnové dílce vyztuženy více,

Co hrozí panelovým domům při neodborném zásahu? Ing. Jaromír Vrba, CSc.

v jiných případech se ale již vlastně jedná o konstrukční prvky z prostého betonu, opatřené pouze transportní výztuží, která byla nutná pro jejich zvedání z forem v panelárnách a osazování do stavby jeřábovou technikou. Po roce 1989 se v bytové výstavbě výrazně změnila situace, docházelo k větší migraci obyvatel, k výměnám bytů. Vznikaly potřeby jejich úprav, případně spojování dvou bytů do jednoho většího celku. To vedlo často k potřebám zásahů do nosných stěn, kdy bylo zapotřebí budovat dodatečné otvory. Současně byla na odborných školách omezena výuka panelových technologií vzhledem k okolnosti, že výstavba se začala ubírat jinými směry s využíváním jiných stavebních technologií. Ve výuce na školách bylo do osnov zařazeno navrhování metodikou Eurokódů, které má vyšší požadavky na vyztužování konstrukcí, neboť jsou nastavena konzervativnější pravidla zejména z hledisek zatížení. Dozorčí rada ČKAIT řešila několik stížností v oblasti navrhování a realizace otvorů v nosných stěnách panelových domů; byla zjištěna značná rozpačitost účastníků tohoto druhu stavebních prací, a proto se rozhodla iniciovat konání seminářů s oživením informací o panelových soustavách včetně návodu, jak postupovat při návrzích s respektováním platných evropských norem – Eurokódů.

Tuhost stěnových systémů Vysoká ohybová, smyková i tlaková tuhost stěnových systémů byla popsána v řadě teoretických prací a byla vtělena do předpisů v souladu s vývojem poznání. Padesátileté užívání panelových technologií vedlo pochopitelně i k haváriím při extrémních situacích, které ukázaly, že skutečně je chování panelových stěnových konstrukcí výrazně odlišné od chování zděných poddajných systémů, ověřených staletími.

2


Obr. 1 Panelový dům na základové desce s podemletou 1/3 plochy základové spáry Obr. 1 ukazuje sídliště v podhůří Jeseníků v Hanušovicích, kdy dravý povodňový proud podemlel 1/3 plochy základové spáry, vznikla vzduchová mezera. Týden dům odolával, než bylo provedeno podbetonování. To dokumentuje vysokou tuhost stěnového systému. Obr. 2 Snímek výškové budovy Ronan Point v Londýně po výbuchu V roce 1967 vybuchl plyn v 18. podlaží výškové budovy v Londýně. Byly vyraženy tři panely nosné vnější stěny. Následkem toho se zřítily stropní i stěnové panely nad poškozenou místností a postupně pak celé nároží. Tato záležitost podnítila výzkum a bylo konstatováno, že je nezbytné, aby budovy měly zajištěny ve svých návrzích alternativní statické modely, které by zabránily řetězovým destrukcím celků. U nás byly požadavky vtěleny do Směrnic VÚPS Praha z roku 1971 a později do ČSN 73 1211. V současné době jsou tyto požadavky v mírně pozměněné formě také součástí normy pro navrhování betonových konstrukcí – Eurokódu 2. Princip požadavků na ztužení je zřejmý z obr. 3. Y X Lvnitřní

Z

F2 Lkrajní

F1

Svarová propojení stropů

Obr. 3 Schéma ztužení objektů Objekt je sestaven ze stropních a stěnových panelů. Vytvořený kvádr musí mít dostatečnou tuhost ve směrech X, Y, Z, aby byla zajištěna mechanická odolnost a stabilita. V horizontální rovině stropních tabulí to znamenalo zajistit jejich spojitou tuhost v intenzitě 15kN/m (ČSN 73 1211) např. účinným svařením stropních desek v obou hlavních půdorysných směrech (X, Y). Podle Eurokódu 2 se vyžaduje podle kapitoly 9.10.2.3 ztužení min. 10kN/m u krajních polí, 20kN/m u polí vnitřních. Ztužení se může dělit na obvodové a vnitřní, část ztužení mohou zajišťovat obvodové věnce. Pokud není možné zajistit spojité ztužení stropních desek, lze využít soustředěných ztužení, obvykle v místech příčně nosných stěn. Síla přenášená do prvé vnitřní stěny pak bude F1 = (15+20) / 2. Lkrajní, síla přenášená do vnitřních stěn pak bude F2 = 20. Lvnitřní. Tato ztužení vytvoří 3


„náhradní příhradovinu“, která zajistí přenos zatížení vertikálním směrem dolů cestami naznačenými tlustými šipkami. Ve svislém směru (Z) se pak vyžaduje svislé ztužení u domů s více než pěti podlažími, aby bylo omezeno zřícení stropů.

Rizika budování otvorů v nosných stěnách Různá návrhová studia poskytují uživatelům bytů návrhy úprav dispozic bytů, a to zásahem do dělicích stěn mezi místnostmi. To může být příčinou nešťastných postupů, které mohou být i v přímém rozporu se stavebním zákonem č. 183/2006 Sb. z hlediska zachování mechanické odolnosti a stability. Pokud je např. u středně rozponového systému VVÚ ETA s osovou vzdáleností nosných zdí 6 m nenosná dělicí příčka mezi místnostmi kuchyně v polovině tohoto modulu, nebude úpravou ovlivněn ani stropní systém, ani nosné stěny. Pokud se ale tato inspirace přenese do malorozponové soustavy s modulem 3,6 m, kde každá stěna mezi místnostmi je nosná, může nastat značná svízel, neboť se jedná o zásah do nosné konstrukce. Takový případ dokumentuje následující obr. 4.

Obr. 4 Ukázka oslabení nosné stěny kruhovým otvorem průměru 2 m a dalším dveřním otvorem Zřizovatelka otvoru vůbec netušila, že bourání se provádí v nosné stěně, tloušťku 140 mm považoval pracovník bourající otvor za příčku. Již vůbec uživatelka bytu netušila, že stavební zásahy je potřeba projednat na stavebním úřadu, zajistit vypracování projektové dokumentace, včetně statického zajištění, vydání stavebního povolení. Ke zděšení došlo až po upozornění sousedů, kteří byli vyrušeni bouracími pracemi nekvalifikovaných osob.

4


Obr. 5 Alternativní cesty zatížení do základů při zřízení čárkovaně naznačených nových otvorů Stěny v bytových domech měly v původním návrhu otvory v pravidelných polohách po celé výšce objektu. Nekoordinované zásahy do stěn mohou vytvářet řadu rizik znevýhodňujících její napjatost, může docházet k velmi komplikovanému toku zatížení a ztrátám mechanické odolnosti či stability celé stěny nebo její části. Velmi úzké pilíře u okrajů stěn mohou vytvářet rizika nedostatečně masivního kotvení obvodových stěn při mimořádných zatíženích, jako jsou např. výbuchy plynu, podemletí nároží vodním proudem, náraz těžkého vozidla v blízkosti komunikace. Zpravidla řeší pozvaný statik pouze jeden otvor v jednom podlaží, jiný statik řeší jinou záležitost v jiném podlaží a vzájemně o sobě neví. Pasportizace nových otvorů ve stěně, případně v celém domě často není vůbec vedena.

Chování stěny složené z jednotlivých panelů Stěny jsou složeny z jednotlivých panelů délek 1,2 m až 5,4 m podle druhů soustav. Slabšími prvky z hlediska smykové únosnosti jsou nadedveřní překlady (nadpraží) a spáry mezi jednotlivými panely. Svislé styky mezi těmito panely jsou (nebo nejsou) opatřeny hmoždinkami, které umožňují přenos smykových napětí do sousedních panelů i v případech, kdy dojde ke smrštění stykového betonu. Příklady úprav čel panelů viz obr. 6.

5


450 ≤ α ≤ 900

Obr. 6 Tvary stykových ploch stěnových panelů s naznačením možné vyčnívající stylové výztuže Smyk ve styčné spáře lze počítat podle vzorce 6.25 Eurokódu 2 VRdi = c . fctd + μ.σ + ρ. fyd ( μ. sin α + cosα ) ≤ 0,5 . ν . fcd Prvý člen rovnice vyjadřuje vliv tření ve spáře, druhý člen rovnice vliv normálového napětí kolmého na spáru (např. předpětí), třetí člen rovnice vyjadřuje vliv výztuže protínající styčnou spáru c = 0,025, μ = 0,5

hladké plochy (ocelové nebo plastové bednění)

c = 0,35, μ = 0,6

posuvné bednění apod.

c = 0,45, μ = 0,7

drsný povrch s nerovnostmi 3 mm a více

c = 0,5, μ = 0,9

zazubená spára

ρ = A s / Ai

(poměr ploch výztuže protínající styčnou plochu a celkové styčné plochy)

Pole Eurokódu 2, čl. 6.2.5, odst. 4 se má uvažovat ve styku s hladkými spárami, kde mohou vzniknout trhlinky s c = 0, pro zazubené styky c = 0,5. Únosnost styku se zpravidla vyhodnocovala na výšku jednoho podlaží a takto byla uváděna v typových či jiných statických výpočtech. Následující obr. 7 ukazuje, které jednotlivé součásti se do výpočtu smykové únosnosti spáry započítávají.

6


a b

e a b

c

c

d e d

zálivková výztuž mezi čely stropních panelů lemovací výztuž stěnových panelů, propojená ve styku smyčková výztuž (ta se zpravidla pro obtížné technologické postupy nepoužívala) betonové hmoždinky vliv převazby spáry plnými stropními panely, pokud styčná spára byla dostatečně vzdálena

Obr. 7 Schéma jednotlivých komponent smykové únosnosti spáry na jedno podlaží

Vyztužení stěnových panelů Vyztužování panelů procházelo určitým vývojem a souviselo s vyvíjejícími se názory na statický model stěnových systémů, ale také souviselo s technologickými možnostmi jednotlivých montážních podniků a paneláren. Z hlediska výpočetního modelu bylo důležité sledovat možnosti využití smykových únosností svislých spár mezi panely. V raných obdobích vývoje panelových konstrukcí se uvažovalo, že spáry jsou funkční zejména při působení účinků větru, připouštěla se hodnota smykových napětí do 0,2 MPa. Při působení svislých zatížení se naopak předpokládalo, že panely působí samostatně bez smykového spolupůsobení sousedních panelů. Tyto nelogičnosti pak vedly k tomu, že panely byly dimenzovány v blízkosti svislých spár rozdílně, což bylo v rozporu se skutečným chováním. Byla v tom ale rezerva pro limitní situace, kdy by došlo k okolnostem, že spáry by zůstaly smykově zcela nefunkční, např. z titulu vzniklých trhlin. Je nutno také připomenout, že v počátečním období navrhování panelových domů bylo provádění složitějších výpočtů obtížné, nebyla téměř k dispozici výkonná výpočetní technika. V pozdějším vývoji již byla únosnost spár ve smyku počítána se započtením všech komponent únosnosti, jak bylo ilustrováno v předchozím odstavci, ale bylo to prováděno metodikami ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211. Z hlediska technologických problémů bylo zase podstatné např. skládkování panelů. Stěnové panely byly tvarově stejné po celých výškách domů, jejich napjatost byla po zabudování ovšem rozdílná. Proto vznikaly řady pro čtyřpodlažní, osmipodlažní nebo dvanáctipodlažní zástavbu. Panely bylo nutno skladovat a často neměly panelárny k dispozici dostatečně veliké skládkové plochy. Bylo také obtížné zabránit okolnosti, že může dojít k záměně tvarově stejného, ale jinak vyztuženého panelu. Proto některé podniky unifikovaly vyztužení alespoň pro škálu výstavby čtyř a osmi podlaží, nejčastější výškovou úroveň sídlištních celků. V průběhu výstavby se prováděly v určitých obdobích tzv. racionalizace systémů, cílené zejména ke snižování množství výztuže.

7


Obr. 8 Ukázka vyztužení stěnového panelu T 06 B Ol. Vzdálenosti výztuže nejsou v souladu se současnými požadavky na vzdálenosti výztuží, je tedy nutné k tomu přistupovat jako k prostému betonu

Obr. 9 Ukázka vyztužení panelu s otvorem (dům pro 15 podlaží, středočeská T 06 B)

8


Obr. 10 Ukázka vyztužení stěnového panelu, soustava T 08 B

Obr. 11 Vyztužení stěnového panelu s otvorem, soustava P1.11

Obr. 12 Vyztužení panelu s malým a velkým otvorem, soustava P1.11 9


Rozdílnost stupně vyztužení nabízí úvahu o tom, jaký problém může dodatečné rozšíření otvoru vyvolat. U panelu z prostého betonu, který nemá v okolí téměř žádnou výztuž, nemusí jít o složitý problém, u panelu se silně vyztuženými pilířky a nadpražím může neuvážený zásah vyvolat úplné vyřazení výztuže z funkce. Při zřizování nových otvorů je třeba respektovat požadavky na vyztužování podle Eurokódu 2, čl. 9.6. Případně je vhodné respektovat revidovanou ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí pozemních staveb (září 2010), oddíl 9 – Navrhování betonových konstrukcí panelových budov.

Požadavky na zřizování dodatečných otvorů

Obr. 13 Řadová sekce soustavy OP1.11 se třemi byty na podlaží V bytových domech se v průběhu času měnily požadavky na funkci kuchyně a jejího propojení se sousedícím obývacím pokojem. V posledních dvaceti letech byl častý požadavek na vytvoření společného prostoru s tím, že se současně nahrazovalo dožilé bytové jádro, nově realizované zpravidla z pórobetonu nebo sádrokartonových příček. Dalším častým požadavkem bylo propojení bytů. Dále je ukázána řadová sekce soustavy OP1.11 (existoval typový podklad P1.11 – ten určoval zejména vlastnosti stavební soustavy, dílců, styků, spojů apod., a také typový podklad OP1.11 – týkal se téže soustavy, ale vyjadřoval objemové řešení soustavy, užitné vlastnosti bytů apod.). Plné šipky ukazují, v kterých místech vznikají požadavky na rozšíření dveřních otvorů, čárkované šipky pak místa, kde bývá vyžadováno propojení bytů v případech, že si někdo přikoupí střední malý jednopokojový byt k velkému krajnímu třípokojovému bytu.

10


Z hlediska statického modelu výseku stěny pak tyto požadavky můžeme znázornit následně:

Obr. 14 Malý otvor do šíře 1 m pod plnou stěnou Pokud je otvor pod plnou stěnou, jeho šířka nepřesahuje 1 m a nadpraží umožní roznos zatížení nejblíže vyššího stropu pod úhlem 450 (zpravidla to bývá 0,6 m), lze pro zjednodušený přibližný výpočet přijmout obdobnou představu, jako v čl. 9.5 Eurokódu 2, kde se uvádí, že podporový tlak se může roznášet pod 450 (byť se článek vztahuje k pilotovému zakládání. Nosník je třeba vnímat jako stěnový, viz čl. 5.3.1 Eurokódu 2, např. l/h – 1,0/ 0,6 = 1,667 ˂ 3. Pak stačí posoudit, zda tahové napětí ve spodním líci vzniklého překladu nepřekročí hodnotu f ctd a není třeba vyztužovat nadpraží. Eurokód 2 v běžném navrhování neuvažuje s využíváním návrhové únosnosti prostého betonu v tahu, článek 12.3.1, odst. 2 to ale nevylučuje. Zde je třeba uvést, že zvláštností stěn v interiérech panelových domů z tohoto hlediska jsou okolnosti, že se jedná o betony staré 30 a více let, proces smršťování a dotvarování je z praktického pohledu ukončen, teplotní prostředí okolí stěn je po celou dobu roku přibližně stejné v úrovni kolem 20 °C, v prvcích je malé množství výztuže, její konstrukční uspořádání není v souladu s požadavky Eurokódu 2. Proto se, zejména u otvorů do šíře 1 m, zdůvodňuje využívání tahových vlastností prostého betonu. Doporučuje se ale ve smluvních vztazích upozorňovat na okolnost, že v takovém případě nelze beze zbytku vyloučit vznik vlasových trhlinek (např. v oblastech dutých rohů otvorů). Horní líc překladu bývá obvykle opatřen lemovací výztuží panelu, kde je únosnost vyšší; pokud není jistota o vyztužení, testuje se opět hodnota f ctd. Hodnoty vnitřních sil vysokého nosníku lze získat pomocí metody konečných prvků, tabulkami vysokých nosníků apod.

11


Obr. 15 Rozšířený otvor na 1,35 m pod původním otvorem šíře 0,9 m Na tomto případě je zřejmé, že již dochází k odklonu svislých normálových napětí, zvětšují se tahové vodorovné síly ve spodním líci překladu (nadpraží) a také smykové toky (tangenciální napětí) v oblasti rozšířeného otvoru rostou. Problémem bývá narušení lemovací výztuže otvoru. Zde je již nezbytný detailnější výpočet buď výseku stěny, lépe ovšem celé stěny, neboť i v nižším podlaží dochází ke změnám napjatosti.

Vliv dílčího oslabení stěny na globální tuhost stěnového systému Jedná se zejména o příčně nosné systémy s pravidelným (souměrným) rozdělením stěn. V případě zcela pravidelného rozdělení stěn vzniká situace, kdy výslednice zatížení od tlaku nebo sání větru je v přímce s „těžištěm“ tuhostí stěn, viz obr. 16.

w Obr. 16 Symetrické rozdělení příčně nosných stěn panelového domu (štíty pouze jsou-li nosné)

12


V takovém případě nevzniká ve stropní tabuli krouticí moment, který by zapříčinil vznik doplňkových sil, a docházelo by k přerozdělení podílu reakcí proti účinkům větru. V jednotlivých stěnách tedy vznikají reakce příslušné jejich podílu ohybové tuhosti. R(i) = E Iy(i) / ∑ E Iy . W Zásahy do stěn vyvolané v jednotlivých podlažích zpravidla neznamenají významnou změnu tuhosti v rámci jedné stěny, ani celého systému. U otvorů do šíře 1 m lze výpočet účinků větru zanedbat. Pokud jsou otvory větší a jsou stěny ovlivněny výrazněji, zejména v nejnižších podlažích, je zapotřebí již řešit záležitost komplexně řádným výpočtem celého prostorového celku. Z hlediska platnosti Eurokódu 2 lze uplatnit i zjednodušený postup podle přílohy „I“.

Vliv jednotlivých druhů zatížení Otvory do šíře 1 m v omezené míře nezpůsobí výrazné přerozdělení účinků; proto lze upustit od komplexního vyšetřování všech obvykle uvažovaných zatěžovacích účinků. Teplotní vlivy se týkají zejména obvodových konstrukcí, účinky větru při budování otvorů do šíře 1 m nemají zpravidla významný vliv na změny napjatostí stěn, nepřekročí-li jejich počet rozumnou míru. Vliv postupné montáže a extrémů od montážních vlivů i transportu panelů z paneláren již pominul, jedná se o hotové objekty. Doporučuje se tedy uvažovat ve výpočtech pouze svislé stálé a užitné zatížení. U otvorů do šíře 1 m není ani nutné se blíže zabývat pomocnou podpůrnou konstrukcí před řezáním otvorů, v případě větších otvorů je to ale již nezbytné.

Výpočetní metody Je třeba si uvědomit, že za každý výpočet odpovídá příslušná autorizovaná osoba, která opatřuje statický výpočet autorizačním razítkem a svým podpisem. Následné pokyny je tedy třeba vnímat pouze jako doporučení a je na konkrétním zpracovateli výpočtu, zda se rozhodne k přibližnému výpočtu blízkého okolí budovaného malého otvoru do šíře 1 m, nebo bude realizovat výpočet celé stěny. Omezujícími podmínkami jsou zpravidla cenové možnosti investorů – předpokládají, že náklady na statický výpočet budou výrazně nižší než náklady na realizaci stavebních prací. Je tedy na zvážení autorizované osoby, jaké podmínky si ve smluvním vztahu vyjedná, nebo zda vůbec zakázku přijme. U otvorů do šíře 1 m lze početně dokumentovat napjatost blízkého okolí otvoru grafickým rozkladem sil, pomocí tabulek stěnových nosníků a stěn, metodou s použitím náhradní příhradoviny, metodou konečných prvků apod. Nepředepisuje se žádná specializovaná metoda. Doporučuje se ale, protože řada systémů je téměř z prostého betonu, uvažovat s pružným chováním materiálů a nevyužívat účinků duktility (přetvárnosti) ve smyslu čl. 12.3.1 Eurokódu 2.

Požární bezpečnost Panelové domy byly navrhovány podle ČSN 73 1201 – Navrhování betonových konstrukcí, nebo i dříve platných předpisů. Časté je, že krytí výztuže je často 10 mm, u pomocné výztuže dokonce 5 mm. Při navrhování nových otvorů je třeba v příkladech, kde se vkládá výztuž, respektovat požadavky Eurokódu 2, u jiných materiálů pak platném požadavky na požární ochranu, zpravidla dokumentované příslušnými certifikáty.

13


Literatura • • • • • • • • • • • • • •

RŮŽIČKA, M., Krabicové konstrukce, SNTL Praha, 1963. ROJÍK, V. a kol., Panelové objekty, SNTL Praha, 1974. HORÁČEK, E., Panelové budovy, SNTL Praha, 1977. HORÁČEK, E., LIŠAK, V., PUME, D. a kol., Únosnost a tuhost styků panelových konstrukcí, SNTL Praha, 1983. WITZANY, J., Vady, poruchy a rekonstrukce panelových domů, stavební ročenka ČSSI+ČKAIT, 1998. ŠIFALDA, M., ŠTĚPÁNEK, P., Přehled výpočtových modelů a postupů navrhování panelových objektů, jejich vady a poruchy, ČBS ČSSI – sborník ze semináře, Praha, 2001. RAMBOUSEK, F., RŮŽIČKA, M., Unifikovaná konstrukční soustava malorozponová, stavební ročenka SNTL Praha, 1978. PŮBAL, Z., Konstrukční soustava bytových domů VVÚ-ETA, stavební ročenka, SNTL Praha, 1978. PŮBAL, Z., Konstrukční soustava Larsen-Nielsen, stavební ročenka, SNTL Praha, 1978. ČSN EN 1990 (Eurokód) Zásady navrhování konstrukcí, 2004. ČSN EN 1991–1–1 (ČSN 73 0035) Zatížení konstrukcí (Eurokód 1), 3/2004. ČSN EN 1992–1–1 (ČSN 73 1201) Navrhování betonových konstrukcí (Eurokód 2), 11/2006. ČSN ISO 13822 Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí (73 0038), 8/2005. ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí pozemních staveb, 9/2010.

14

Co hrozí panelovým domům při neodborném zásahu?

Recommend Documents