Co a kdy pít!! Řada spotřebitelů. neuvědomuje rozdíly mezi jednotlivými druhy balených vod a z neznalosti o jejich významu pro zdraví jen málokterý

Vážení čtenáři, na straně č. 9 Vám přinášíme rozhovor s Ing. Jaroslavem Machovcem, ředitelem Vinařského fondu České republiky

Číslo 8 • Ročník VII • 8. srpna 2006 • Cena 16 Kč

a na straně č. 15 rozhovor s Ing. Tomášem Kadlecem, generálním ředitelem společnosti Coca-Cola Beverages Česká republika, spol. s r. o.

GMO-free? Vždy, když dostanu nějakou zprávu od českých aktivistů Greenpeace, se zájmem pročítám text a hledám určitá fakta, která by mne přesvědčila o hodnověrnosti naprostého zavrhnutí GMO potravin a samozřejmě i plodin. Ráda bych někdy našla i srovnání se škodlivostí chemikálií, které velké chemické firmy chrlí a zemědělství je plnými hrstmi rozhazuje po polích. Co po hrstích, po kilogramech, a to nemluvím o ještě víc škodlivých pesticidech, herbicidech a všech těch prostředcích, které ničí škůdce, plevele, plísně a vše, co má vliv na nižší výnosy. Proč to píši? Nejdřív uvedu pár slov, výňatků ze zprávy aktivistů Greenpeace, která se týká jednání ministrů životního prostředí EU v Lucembursku a hovoří o selhání EU ve věci řádného vyhodnocení rizik plynoucích z uvolňování geneticky modifikovaných organismů (GMO) a o uplatnění principu předběžné opatrnosti. Aktivisté Greenpeace dokonce překvapili účastníky zasedání vztyčením 25 soch Svobody, držících vidličky a opásaných šerpami se slovy „Svoboda Evropy být GMO-free!“ Sochy symbolizují spotřebitele 25 členských států Unie a tlak, který na ni vyvíjejí USA. Greenpeace ve své zprávě zdůrazňuje, že EU a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který má na starosti rizikovou analýzu GMO, ignoroval ve snaze usnadnit schvalování GMO a v naději na uklidnění USA, největšího vývozce GM výrobků, vlastní standardy pro ochranu zdraví a životního prostředí. „Vzhledem k tomu, že EFSA opakovaně porušila svou právní povinnost, tj. nevzala v úvahu námitky členských států a nevyhodnotila dlouhodobé účinky GMO, zdá se, že není ochotna přezkoumat své vlastní procedury,“ říká se dál ve zprávě Greenpeace. „Greenpeace naléhavě vyzývá ministry životního prostředí, aby dobře vykonávali svoji práci tím, že postaví ochranu životního prostředí a zdraví občanů nad finanční zájmy hrstky agrochemických společností,“ řekla konzultantka genetické kampaně Greenpeace Magdalena Klimovičová. A právě v tomto bodě mne aktivisté znejistili. Již takových patnáct let si kladu vážně otázku, co je pro lidstvo škodlivější, zda geneticky upravená rostlina, která si dokáže díky nové genetické informaci sama zlikvidovat svého škůdce či chorobu, nebo narůstající dávky chemikálií, které doslova tráví naše pole a nás samozřejmě následně. Sama jsem před léty po pět let jako pomocná vědecká síla ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni během svých studií na Vysoké škole zemědělské vyhodnocovala pokusy s chlor-cholin chloridem. Byl to přípravek, který měl bránit poléhání obilných klasů a vytřepávání zrn do půdy. Působil jako retardátor růstu, jednoduše řečeno, zkracoval výšku stébla. Tenkrát jsem vše velmi pečlivě vyhodnocovala a brala si ku pomoci tak zvanou Feekesovu stupnici, podle níž se měřilo stéblo a rychlost jeho růstu v jednotlivých fázích. Byla to mravenčí práce a průkaznost užití této chemikálie si vyžádala léta pečlivé vědecké práce celého kolektivu. Když se vše podařilo a my jsme bezpečně stanovili optimální dávku CCC (chlor-cholin chloridu) do roztoku s vodou a odstartovali tak celoplošné postřikování polí s pšenicí, mohli jsme se zaradovat. Díky nám se tak v době vegetace postřikovalo na více než dvou milionech hektarů ploch s porosty obilí a zachránilo mnoho tun zrna, které nezbylo po sklizni na poli, ale dostalo se do sýpek. Určitě někdo z vedoucích výzkumníků byl za práci celého týmu odměněn a i já jsem měla z této výzkumné práce velké zadostiučinění v podobě vynikající diplomové práce. Pár let po promoci přišlo ale určité zklamání, protože se ukázalo, že tato látka je silně karcinogenní, a s okamžitostí se její aplikace zakázala. Věřím, že rezidua CCC jsou již z polí pryč, stejně jako kdysi opěvovaný přípravek na hubení hmyzu DDT. Ve výzkumu platí, že výsledky se dostavují velmi pomalu a s každým úkolem se zachází velmi opatrně. Vše se prověřuje a teprve po létech se ukáže, zda výzkum přinesl skutečně pozitivní výsledky nebo něco ušetřil a vylepšil na úkor čehosi druhého, co může být špatné. Je dobře, že někdo kontroluje genetické manipulace, ale je mi divné a zneklidňuje mne to, že s takovým křikem se nic běžně nedozvídám o škodlivosti chemikálií a jejich ukládaní v půdě, v tělech zvířat a samozřejmě i lidí. A tak docházím někdy i k závěru, že příliš negací vykřikovaných ve vztahu ke GMO má odvést pozornost od daleko větší hrozby, jíž je přehnané užívání chemikálií v přírodě jako takové. A proto bych se přimlouvala za to, aby ti, co řídí, financují a motivují aktivisty Greenpeace, aby nezapomínali na hlavní metlu lidstva, jíž je narůstající přechemizace. Eugenie Línková

Co a kdy pít !! V souvislosti s letní sezonou, ve zvláště letošním vydařeném létě, znovu apelují zdravotníci na nezbytnost dodržování pitného režimu a záchranáři denně ošetřují lidi, kteří pitný režim podcenili. Potřebě vody pro lidský organismus, respektive vlivu nedostatečného přijmu vody na lidské zdraví, byly věnovány již tři mezinárodní konference, první již v r. 1998 ve Vittelu ve Francii a hlavními tématy byly fyziologické aspekty žízně, vodní bilance, kontrola hydratace u sportovců a starších lidí. Druhá konference se konala v r. 2001 v Dortmundu v Německu a zabývala se zdravotními důsledky mírné dehydratace. Třetí konference se konala v Laussanne ve Švýcarsku a nosným tématem byl význam vody pro udržení zdraví a stanovení hydratačního statutu. Přes mezinárodní pozornost, publicitu správný pitný režim uplatňuje jen omezený počet lidí. Proto považujeme za nutné znovu shrnout několik zásad pro zdravý pitný režim. Nejprve je třeba si zodpovědět dvě otázky – co pít a kolik. Zásadně z důvodů dietetických, ale i pro lepší „napití“ dáváme přednost nesladkým přírodním vodám, a proto se zaměříme na ně. Řada spotřebitelů si při nákupu balených pitných vod neuvědomuje rozdíly mezi jednotlivými druhy balených vod a z neznalosti o jejich významu pro zdraví jen málokterý z nich si přečte etiketu na výrobku, která poskytuje spotřebiteli základní informaci o druhu vody, popř. obsahu látek, které se přirozeně ve vodě vyskytují nebo jsou do vody přidávány, jako např. oxid uhličitý.

Jak postupovat při nákupu balených vod? 1) Vždy si podrobně přečíst etiketu, zvláště při prvém nákupu neznámé balené vody. Hlavní pozornost věnujeme informaci o druhu balené vody. Důležité je zjištění, zda se jedná o přírodní minerální, pramenitou nebo kojeneckou vodu, popř. „jen“ o balenou pitnou vodu. Rozdíly mezi jednotlivými druhy vod jsou značné z hlediska významu pro zdraví i z hlediska možného použití pro jednotlivé skupiny obyvatel, ale i senzorických vlastností. Zatímco vody minerální, pramenité i kojenecké jsou vysoce kvalitní podzemní vody, které mají svou biologickou hodnotu, balené pitné vody mohou být povrchové, obohacené pouze kys-

ličníkem uhličitým. Jsou většinou podstatně levnější než vody podzemní, což je logické, neboť se mohou vyrábět tak, že se do vody např. z veřejného vodovodu přidá oxid uhličitý a voda se zabalí do obalu. Výrobek se nijak neliší od doma vyrobeného „sifonu“. Pozor, právě vody tzv. privátní, kupované především v řetězcích, mohou být takto vyrobené. Na těchto vodách není (a dokonce podle platné legislativy nesmí být) uveden žádný zeměpisný údaj, takže spotřebitel se nedozví, ze kterého zdroje a jakého složení si vodu kupuje, zda a jak byla voda upravena. Je třeba konstatovat, že i v privátní značce může být kvalitní zdroj podzemní vody, ale problém je v legislativě, která neumožňuje na privátních etiketách zdroj vyznačit, takže spotřebitel si kvalitní zdroj nemůže podle etikety vyhledat. Někdy se ve sdělovacích médiích objevuje absurdní tvrzení, že balené vody jsou horší kvality, protože obsahují mikroby, psychrofily a mezofily. Jedná se o zcela neškodné mikroby, které žijí kolem nás a samozřejmě se vyskytují v potravinách, pokud potraviny nejsou konzervované nebo dezinfikované. Kvalitní balené vody nejsou a nesmí být chemicky upravované, tedy dezinfikované, jsou to vody „živé“. Na rozdíl od vody z veřejného vodovodu, která může být dezinfikovaná chlorem, který „vytluče“ všechny mikroby patogenní i nepatogenní, a zkoušený a limitovaný obsah všech mikrobů je tedy ukazatelem účinnosti dezinfekce vody ve veřejném vodovodu. Zbytky mrtvých těl mikrobů však zůstávají samozřejmě v dezinfikované vodě, chlor může reagovat a reaguje s chemickými látkami obsaženými ve vodě, podstatně mění senzorické vlastnosti vody z vodovodu, tj. má charakteristický zápach po chloru nebo jeho sloučenin. Prostě, kdo si jednou zvykl pít balenou vodu, byť by o jejím významu pro zdraví nic nevěděl, jen těžko se vrací k pití vody z vodovodu. Také tzv. vysoký obsah minerálních látek v minerálních vodách je mýtus, který již je dávno překonán, a jen někteří, ať už laici nebo zdravotníci, jej stále opakují. Především je třeba říci, že na trhu jsou přírodní minerální vody od několika desítek miligramů minerálů (tedy velmi málo mineralizované) až po několik stovek miligramů. Jako přírodní minerální voda může být osvědčena i voda, která má mnohonásobně méně minerálů než tzv. voda pitná (je to dáno naší legislativou, která vychází z evropské). Naše nejvíce prodávané vody obsahuji max.1–1,5 g rozpuštěných minerálních látek na litr, představíme-li si toto (Dokončení na straně 3)

Výrobci nealkoholických nápojů naslouchají svým spotřebitelům Obor výroby nealkoholických nápojů a balených vod zažívá soustavný rozvoj od poloviny devadesátých let. Během tohoto období se spotřeba nealkoholických nápojů v Česku téměř zdvojnásobila. Roční spotřebou přes 270 litrů na osobu (nealkoholické nápoje, balené vody a minerálky) se řadíme k evropské špičce. Dynamický růst našeho odvětví se projevil i ve změně struktury domácích výrobců. Řada z nich rozšířila své aktivity i do okolních zemí, včetně zřizování výrobních závo-

dů. Zároveň se i někteří výrobci ze sousedství začínají významným způsobem prosazovat na našem trhu. Široká nabídka sortimentu i časté inovace mají jediný cíl: spokojenost zákazníka a spotřebitele. Svaz výrobců nealkoholických nápojů (SVNN) již téměř 14 let zastřešuje společné zájmy tuzemských výrobců limonád, ovocných šťáv, balených vod a dalších nápojů. Zejména v posledním období je náš

obor (podobně jako některá další potravinářská odvětví) vystaven tlaku veřejnosti, médií i státních orgánů s ohledem na negativní roli, jež nealkoholické nápoje údajně hrají v případě rostoucí nadváhy a obezity našich spotřebitelů, jakož i údajných zdravotních rizik vyplývajících z používání potravinářských aditiv při jejich výrobě. Chtěl bych se zmínit o možných východiscích z této situace. Vzhledem k tomu, že podobné kampaně mají evropskou, či dokonce globální dimenzi, náš Svaz úzce spolupracuje na řešení s UNESDA (Unie evropských asociací nápojového průmyslu), případně prostřednictvím Potravinářské komory s CIAA (Konfederace průmyslu potravin a nápojů EU). UNESDA se stala první oborovou asociací v EU, která přistoupila k účasti na čin(Dokončení na straně 3)

2 / z domova – aktuálně

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Na podzim bude v Brně konference středních veterinárních škol Když se řekne veterinární školství, zpravidla se vybaví každému veterinární a farmaceutická univerzita v Brně (VFU), ze které vycházejí především veterinární lékaři s titulem MVDr, ale také bakaláři. Jejich uplatnění v praxi je zřejmé, a to jak v soukromé veterinární praxi, ve státní službě i v různých odborných pracovištích – soukromých či státních. Ovšem kromě vysokoškolských studií u nás existují i střední veterinární školy, jejichž absolventi najdou uplatnění jako asistenti soukromých veterinárních lékařů či jako technici v orgánech státního veterinárního dozoru. Aby příprava středoškoláků odpovídala požadavkům různorodé praxe, uskutečnilo se z iniciativy Státní veterinární správy ČR a Komory veterinárních lékařů setkání se zástupci středních odborných škol veterinárních z Českých

Zástupci škol VFU a ICVI, uprostřed ústřední ředitel SVS ČR Milan Malena.

Budějovic, Hradce Králové, Kroměříže, Vyšší odborné školy potravinářské a Střední průmyslové školy z Kroměříže a Střední průmyslové školy technologie masa z Prahy. Jednání se v Praze účastnili kromě zástupců SVS ČR v čele s jejím šéfem Milanem Malenou též Alfréd Hera, ředitel Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biofapreparátů a léčiv (ÚSKVBL) v Brně, Bedřich Horyna, ředitel Státního veterinárního ústavu Praha, Karel Daniel, prezident Komory veterinárních lékařů, a Mirko Treu, vedoucí Institutu celoživotního vzdělávání a informatiky v Brně (ICVI). Všichni zúčastnění se dohodli na

tom, že je nanejvýš vhodné usilovat o to, aby se zachovala dobrá úroveň středního veterinárního školství. K tomu musí přispět usilovná společná snaha o to, aby Ministerstvo školství akceptovalo specifika veterinárních studií. Sem patří důraz na praktické dovednosti, které lze získat především v odborném výcviku, což má hlavní vliv na uplatnitelnost absolventů v praxi. Proto se účastníci jednání rozešli s náměty na zlepšení – komunikovat s Ministerstvem školství, navrhnout studijní program celoživotního vzdělávání veterinárních techniků, podporovat praktické stáže studentů na odborných pracovištích apod. O těchto úkolech budou zástupci SVS ČR, odborných škol, VFU i Institutu celoživotního vzdělávání a informatiky v Brně diskutovat na setkání, které se má uskutečnit v některém z podzimních měsíců.

I v kurníku je vedro Velkochovatelé drůbeže dobře ví, jaké problémy mohou způsobit, a to zejména brojlerům, velká vedra. Vědí, že je nutné větrat, dostatečně napájet a chladit. Většinou to řeší automatickými systémy. V těchto dnech přistupují i k tomu, že ochlazují chovné haly vodou za pomoci

dobrovolných hasičů. Přesto se může stát, že slabší jedinci uhynou. Může dojít i k tomu, že v halách volně chovaná drůbež se poplašená nahrne na jedno místo a někteří jedinci se zadusí. Největší rizika jsou za horkých nocí. V případě větších úhynů pojišťovny

hradí ztráty. Ovšem v tomto případě musí mít chovatel potvrzení od meteorologů, že teploty po dobu více než tří dnů překročily kritickou mez (jak má uvedeno ve smlouvě s dotyčnou pojišťovnou). Proto je na místě v těchto horkých dnech, které zřejmě hned tak neskon-

čí, na případná rizika upozornit. A to i drobnochovatele. Není-li kurník i pro několik chovaných slepic dostatečně větrán, může i zde hrozit to, že přehřátá drůbež uhyne. Větrat a napájet. Zvířata vedry trpí stejně jako lidé. Musejí mít, pokud možno, možnost uchýlit se do stínu,

musejí mít dostatek čerstvé vody a samozřejmě i stálý přívod čerstvého vzduchu. Josef Duben, SVS ČR Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: www.svscr.cz

Znepokojení a výhrady Potravinářské komory ČR N E N Í V H O D N É N Ě K T E R É P OT R AV I N Y Z V Ý H O D N I T Programové prohlášení vlády spatřilo světlo světa a jak potravináři, zemědělci, tak další odborná a profesní seskupení jej velmi precizně posuzují. Na stanovisko Potravinářské komory ČR jsme se zeptali jejího ředitele Miroslava Koberny. Koaliční smlouva vyplývající z programového prohlášení vlády se v některých bodech týká i potravinářství. K čemu máte výhrady? Potravinářská komora ČR je silně znepokojena částí koaliční smlouvy o dani z přidané hodnoty, která vymezuje potraviny, jež budou vyjmuty z jednotné sazby a zařazeny do zvýhodněné. PK považuje toto rozdělení, a zejména způsob výběru potravin, za velmi nešťastné. Doporučujeme, aby všechny potraviny bez rozdílu byly ve stejné sazbě DPH tak, jak je tomu doposud. Tato sazba by přitom měla být co nejnižší, zejména z důvodů finančních dopadů na spotřebitele. Potravinářská komora upozorňuje, že

rozčlenění potravin do různých skupin, navíc dle nejasného systému, bude mít negativní dopady jak na spotřebitele, tak i na daňové výnosy státu a celý daňový systém. Potravinářská komora je přesvědčena, že zařazení pouze některých potravin do snížené sazby povede k neprůhlednosti daňového systému, odrazí se v cenách pro spotřebitele a povede nutně k cenové netransparentnosti, kde hrozí, že vzájemně zaměnitelné položky budou zařazovány do nižších sazeb, což má za důsledek daňové úniky. Jako příklad lze uvést například mouku. Ve snížené sazbě má být mouka pšeničná, avšak nikoli již mouka žitná. Toto dělení nedává žádnou logiku. Důsledkem bude pouze fakt, že z trhu zmizí žitný chléb nebo bude dražší než dosud. Podobných příkladů lze v uveřejněném seznamu nalézt více. Zařazení jednotlivých položek sloužících jako suroviny samostatně a navíc ještě i finálního výrobku do různých sa-

zeb zvyšuje administrativní náročnost a s ní spojené náklady i u potravinářských výrobců, což se opět promítne do ceny pro konečného spotřebitele. Jsme přesvědčeni, že zde musí být ještě otevřen prostor pro další vyjednávání, ve kterém budou vyslyšeny i připomínky a komentáře podnikatelské sféry, a ty pak zohledněny při přípravě programového prohlášení vlády. Nemusíme, pane řediteli, zůstávat ale jenom u programového prohlášení. V těchto dnech došlo i k návrhu změn v tak zvané buřtové vyhlášce. Ta rozzlobila zejména organizace bránící spotřebitele. Můžete vysvětlit přesně, o co jde a jak se k tomu staví Potravinářská komora? Problém „buřtové“ vyhlášky spočívá v podstatě v neochotě ji respektovat výrobci a ještě větší neochotě kontrolních orgánů ji kontrolovat a důsledně postihovat její neplnění. V současnosti se MZe ČR odvolává na ochranu zájmů českých výrobců v konkurenci levných dovozů, ale používané argumenty ne-

Inspektoři potravinářské inspekce se soustřeďují na kontrolu rizikových potravin

Inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) se v těchto horkých dnech zaměřují na kontrolu rizikových potravin, tedy těch, které podléhají rychlé zkáze. Patří mezi ně především masné a mléčné výrobky, drůbeží a rybí výrobky, lahůdky a cukrářské výrobky. Při vysokých teplotách se potraviny rychleji kazí. Mikroorganismy, které mohou způsobovat nemoci z potravin, se rychle množí v teple a vlhku a potraviny jsou pro ně doslova živnou půdou. Inspektoři se v těchto dnech zaměřují i na kontrolu teplotních podmínek uchovávání potravin u výrobců i u pro-

dejců. Jejich povinností je neporušit při nakládání s potravinami tzv. chladící řetězec. Není možné, aby potraviny byly na své cestě ke spotřebiteli vystaveny vyšší teplotě, než určil jejich výrobce. U mražených potravin je teplota, za které se musejí uchovávat, stanovena na minimálně -18o C. V takových podmínkách musejí být mražené potraviny uloženy i v prodejnách v mrazicích boxech a pultech. Inspekce doporučuje také spotřebitelům, aby se těmito pravidly řídili i doma. V letním období je při nákupu a nakládání s potravinami obecně zapotřebí větší obezřetnost. Odborníci SZPI proto doporučují řídit se několika základními zásadami: Nakupovat jen takové množství potravin, které je možné zkonzumovat do data použitelnosti a pro které máme dostatek místa v chladničce. Potraviny s prošlým datem použitelnosti se nesmějí prodávat a neměly by se vůbec konzumovat. Toto datum je na obalu uvedeno za slovy „Spotřebujte do…“. Přepravit potraviny po nákupu co nejrychleji domů a ihned je zkonzumo-

vat nebo uložit tak, jak je doporučeno výrobcem na obalu. Dlouhé cesty s nákupem v rozpáleném autě potravinám rozhodně nesvědčí. Nikdy nekupovat potraviny, které nebyly v obchodě uložené v předepsaných podmínkách – v chladicích a mrazicích boxech. Mražené potraviny kupovat jen ve zmrazeném stavu a neporušeném obalu přímo z mrazicího boxu. Pro přepravu využívat chladicí tašky a potraviny ihned ukládat do mrazničky. Po rozmrazení už potraviny znovu nezmrazovat. Od začátku května do 20. července inspektoři SZPI odebrali 176 vzorků, z nichž 10 nevyhovělo předepsaným mikrobiologickým limitům. I když spotřebitelé zatím vážně ohroženi nejsou, je obezřetnost v mimořádně teplém počasí na místě. Další podrobnosti najdete na webových stránkách inspekce www.szpi.gov.cz v odkazu „Informace pro spotřebitele“. Daniela Kolejková, SZPI

jsou minimálně řečeno korektní. V oblasti levných výrobků mohli čeští výrobci i v minulosti využívat prostor mimo vyhlášku. V oblasti regulovaných výrobků tyto nebylo možno dovážet v jiné kvalitě z jiných zemí a ministerstvo má stanovisko EK, které jasně říká, že není nutno povolit prodej takových výrobků z jiných zemí, pokud by to vedlo ke klamání spotřebitele. Takže v případě této vyhlášky se prosím nezaklínejme jako obvykle EU, je to pouze náš interní problém. S ohledem na její vývoj však musím na rozdíl od spotřebitelských organizací konstatovat, že dnes již není vhodná doba se snažit ji znovu oživit, a proto také vznikla dohoda komory, ČSZM a SZIF, že požadavky v ní uvedené jsou transponovány do požadavků na výrobky se značkou KLASA. Z mého pohledu je tedy lepší než mít vyhlášku, kterou nikdo nerespektuje, mít požadavky zakotvené jinde, a tyto striktně vyžadovat. Myslím, že i pro spotřebitele je z tohoto pohledu jednodušší než přemýšlet, jestli

je „buřt“ součástí vyhlášky nebo ne, vědět, že má-li značku KLASA určitě, bez ohledu na název, není z drůbežího separátu a sóji. Teď bychom mu to pouze měli všichni společně vysvětlit. Cílem Potravinářské komory je propagovat české potraviny. O co se z tohoto pohledu chcete především zasadit? V oblasti propagace českých potravin podporujeme zcela jednoznačně značku KLASA, dále pomalu rozjíždíme kampaň „Najdi si svého výrobce“ zaměřenou na spotřebitele a vysvětlování významu uvádění výrobce na obalu a významu hledání si „svého“ dodavatele, se kterým jsem spokojený a kterého neměním podle toho, co mi řetězec ve své slevě nabízí, ale pokud prodejce jeho výrobky nemá, tak je vyžaduji a jdu jinam. Současně se budeme podílet i na propagaci zdravé výživy a regionálních výrobků jako oblastí, kde mohou zejména malí a střední podnikatelé soutěžit s anonymními výrobci komoditního zboží na světovém trhu. Eugenie Línková

z domova – aktuálně / 3

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Co a kdy pít !! (Dokončení ze strany 1) množství reálně, je to množství, které se vejde na špičku nože, např. když si přisolujeme polévku. 2) Když kupujeme balenou vodu (přírodní minerální, pramenitou nebo kojeneckou), kupujeme vždy vodu podzemní, která má svou biologickou hodnotu takovou jako každá jiná potravina a svůj význam pro zdraví. Limity cizorodých látek, tj. látek, které mohou mít negativní význam pro zdraví, jsou v těchto podzemních vodách stanoveny 10x a pro některé látky až 100x přísnější než pro pitnou vodu z veřejného vodovodu, i když samozřejmě i pro pitnou vodu jsou hygienické limity stanoveny tak, aby při pravidelném pití nedošlo k poškození zdraví. K výrobě přírodních minerálních vod musí výrobce nejen použít podzemní zdroj vody, ale i takový zdroj, který dává dlouhodobou záruku stability a je chráněn před znečištěním a jeho stabilita je ověřena dlouhodobým sledováním a je osvědčen Ministerstvem zdravotnictví. K odstranění případných nestabilních složek, jako je např. železo v podzemní vodě, lze použít pouze postupy, které nemění přírodní vlastnosti vo-

dy. Každý zdroj minerální vody musí být podle platné legislativy, která je v současné době již harmonizována s EU, pravidelně kontrolován, nejen v podnikových laboratořích, ale i v nezávislých akreditovaných laboratořích. 3) Když jsme se správně rozhodli pro nákup podzemní vody, zamyslíme se nad tím, pro koho jí chceme použít. Pro kojence kupujeme Kojeneckou vodu nebo vodu označenou jako „vhodnou pro přípravu kojenecké stravy“. Neperlivé, nesycené vody, tj. vody bez oxidu uhličitého, doporučujeme pro starší občany, dětskou populaci nebo pro nemocné, kteří trpí onemocněním zažívacího nebo vylučovacího traktu, alergiemi nebo chorobami srdce. Neperlivou vodu můžeme velice dobře použít i pro přípravu výjimečně chutné kávy nebo čaje, popř. polévek. Vodu můžeme kupovat i pro obsah určitého prvku důležitého pro zdraví, např. Dobrou vodu i pro obsah fluoru, který je důležitý v prevenci zubního kazu. Pro kojence postačí ke krytí potřeby fluoru vypití 1 litru denně, pro ostatní podle věku 1–2 litry denně. Podobně tomu je při nákupu Magnesie nebo Hanácké ky-

selky, které můžeme kupovat mj. pro obsah hořčíku a jodu, které jsou prvky nezbytné pro metabolismus žláz s vnitřní sekrecí a činnost centrálního nervového systému. Balenou minerální vodu více sycenou oxidem uhličitým, tzv. bublinkovou, ať už jemně perlivou nebo perlivou (obsah oxidu uhličitého musí být uveden na etiketě), použijeme u ostatních skupin obyvatel jako nápoj, který má kromě biologické hodnoty i zvláštní senzorické vlastnosti. Minerální vody jsou nepostradatelné právě v horkých dnech nebo sportovních výkonech, kdy dochází k velkým ztrátám solí pocením – prostě láhev minerální vody patří do nezbytného vybavení kabelky nebo batohu pro celodenní průběžné a pravidelné popíjení po douškách. Pouze tento způsob pitného režimu může zabránit kolapsu, protože je velkým omylem „že se dá něco dopít až večer“. 4) Musíme pít pravidelně a vědomě. Nečekejte až na pocit žízně, je pozdě pít až při pocitu žízně. Žízeň je určitá forma stresu organismu, kterému je zbytečně vystaven nesprávným pitím. Láhev je třeba mít stále u ruky a popíjet, jen tak se

dá vypít doporučené množství. Pozor, káva není nápoj a její množství se nezapočítává do vypitých tekutin. 5) Není jedno, co pijeme a kolik pijeme. Nemocní můžeme být nejen proto, že pijeme ledacos a nadmíru, ale i z toho, že pijeme málo. Doporučené množství vody při běžném režimu je cca 2,5 l denně, závisí na věku (kojenec 0,7 l denně), v horkých letních dnech, sportu nebo v horkých provozech až 5 litrů. Při nedostatku objemu vody v těle může dojít ke kolapsu až k zástavě srdeční, nemluvě o chronických důsledcích nesprávného pití, jako je zácpa, ledvinové a žlučové kameny, nervozita, neschopnost se soustředit atd. 6) Při výběru podzemních vod dáváme přednost tradičním značkám, které poskytují záruku kvality, ale i ceny odpovídající kvalitě výrobku. Již naše babičky se obávaly levných výrobků a říkávaly, že „co je levné, je drahé“. Platí to dodnes i při nákupu balených vod. MUDr. Jana Foltinová místopředsedkyně Svazu minerálních vod

Výrobci nealkoholických nápojů naslouchají svým spotřebitelům (Dokončení ze strany 1) nosti Platformy EU pro výživu a zdravý životní styl. Demonstrovala tak závazek nápojářského průmyslu podílet se na řešení závažného společenského problému, jakým obezita bezesporu je. V rámci této Platformy UNESDA vyhlásila Kodex zodpovědnosti pro obchodní komunikaci a prodejní postupy. Tímto autoregulačním opatřením se výrobci nealkoholických nápojů v EU zavázali hrát pozitivní roli při poskytování pomoci spotřebitelům s vhodným výběrem nápojů na základě obchodní komunikace a prodejních postupů, které podporují zdravý životní styl. Zároveň se zavazují neprovádět žádné přímé obchodní aktivity na základních školách (do věku dětí 11–12 let, v závislosti na vzdělávacím systému). Nutno podotknout, že Evropská komise a komisař Kyprianou osobně tento závazek vysoce ocenil, neboť jeho součástí jsou i mechanismy monitorující jednotlivé aktivity. Svaz výrobců nealkoholických nápojů ČR se připojil k této iniciativě. Dalším opatřením, které rozhodně přispěje k lepší informovanosti spotřebitelů o složení potravin a nápojů, je dobrovolné označení výživové hodnoty. CIAA a UNESDA doporučily svým členům přistoupit k jednotnému systému poskytování nutričních informací pro jednu porci a zavedení tzv. Guideline Daily Amounts (přiměřené denní dávky). Klíčovým prvkem celého systému je důsledné poskytování výživových informací, které budou poskytovány spotřebitelům v Evropě a umožní jim snadno rozeznat obsah živin v jednotlivých potravinách a nápojích. Přední strana obalu bude obsahovat energetickou hodnotu (kilokalorie v jednom balení) současně s procenty přiměřené denní dávky, jež tato energetická hodnota reprezentuje.

Detaily tohoto systému jsou nad rozsah tohoto příspěvku, nicméně věřím, že do 2 let budou všichni výrobci nealkoholických nápojů mít tento systém zaveden. Zároveň věřím, že spotřebitelé tento jednoduchý systém ocení. V nedávné době se objevily v zahraničním

a některém domácím tisku informace o přítomnosti benzenu v nealkoholických nápojích. Rád bych uvedl stanovisko nápojařů k této situaci. Benzen je přirozenou součástí životního prostředí. Je přítomen v ropě, cigaretovém kouři, přirozeně se vyskytuje v některých rostlinách,

zelenině, ovoci a také vzniká při některých tradičních potravinářských výrobách. Hlavní příčinou vzniku benzenu v nealkoholických nápojích je reakce mezi kyselinou askorbovou (vitamin C) a benzoanem sodným. Podle informací, jež má SVNN k dispozici, obsah benzenu v nealkoholických nápojích v ČR nikdy nepřekročil hranici 10 µg/l. Je skutečností, že benzen je karcinogen, ale jeho toxicita je úzce spojená s inhalací, přičemž toxicita spojená s orálním příjmem potravin a nápojů je minimální. Žádný problém spojený s výskytem benzenu v nealkoholických nápojích v ČR nebyl identifikován. UNESDA vypracovala a poskytla svým členům kód správné výrobní praxe k minimalizaci a odstranění potenciálu tvorby benzenu v nápojích. Cílem je prověřit stávající receptury, monitorovat výskyt benzenu v nápojích (jež může být ovlivněn i způsobem skladování) a případně upravit receptury. Vzhledem ke zjišťovaným množstvím nejsou jakákoliv restriktivní opatření ohledně benzenu v nápojích opodstatněná. Chtěl bych ocenit konstruktivní a racionální přístup Ministerstva zemědělství ČR k této záležitosti. Dovolte mi, abych vyjádřil přesvědčení, že letošní rok bude pro nápojáře a jejich zákazníky významný, nejen z hlediska vynikající sezony a rekordních prodejů, ale i z pohledu rozvoje našich vzájemných vztahů. Obor výroby nealkoholických nápojů se zavázal nabízet širokou škálu inovovaných výrobků nejvyšší kvality při zodpovědném přístupu k jejich prezentování a prodeji. Ing. Jiří Pražan prezident Svaz výrobců nealkoholických nápojů ČR Člen představenstva UNESDA

Vyjádření společnosti Makro k problematice vyhlášky o mase a masných výrobcích Změna dosavadních opatření pro výrobce by jednoznačně vedla k dezorientaci zákazníků a ztrátě jejich důvěry v domácí produkty Praha – Ministerstvo zemědělství ČR uvažuje o zrušení vyhlášky o mase a masných výrobcích z roku 2003 (326/2001 Sb. a její změna 264/2003 Sb.) s odůvodněním, že znevýhodňuje domácí výrobce oproti zahraničním dovozcům, kteří podobnými přísnějšími podmínkami nejsou vázáni. Společnost Makro Cash & Carry ČR považuje za důležité vyjádřit se k nastalé situaci, neboť se značným způsobem podílela na zavedení změn, které vedly ke zvýšení standardu kvality masných výrobků na našem trhu, a tím i lepší informovanosti a ochraně spotřebitele. Obdobná opatření, jaká zavedla vyhláška, Makro ve svých prodejnách iniciovalo již před jejím zavedením v roce 2001. Je nasnadě, jaký důsledek by nyní zamýšlený krok měl pro všechny spotřebitele. V souvislosti se záměrem zrušení legislativy, která zpřehlednila výrobu uzenin a usnadnila zákazníkům do té doby nesnadnou orientaci na trhu, je namístě zvážit udávanou motivaci tohoto kroku ve světle dalších relevantních skutečností: „Současný přirozený vývojový trend jednoznačně ukazuje, že čím dál více přibývá zákazníků, pro které hlavním motivačním prvkem při nákupu zboží není cena, ale kvalita a bezpečnost potravin, za něž jsou ochotni zaplatit,“ vysvětluje Petra Jelečková, nákupčí masných výrobků společnosti Makro, a dodává: „Ještě silněji je tento vývoj patrný u zákazníků našich velkoobchodních center, kteří nejsou koncovými spotřebiteli, ale zakoupené zboží dále nabízejí svým zákazníkům. O to

více potřebují mít záruku, že zboží má standardní kvalitu, na kterou jsou jejich vlastní zákazníci zvyklí a kterou očekávají. Změna dosavadních opatření pro výrobce by jednoznačně vedla k dezorientaci zákazníků a ztrátě jejich důvěry v domácí produkty.“ Makro právě s ohledem na snazší orientaci zákazníků v nabídce na trhu přišlo již před lety s vlastními značkami a nadstandardním značením jakosti: „Například u značky Metro Quality jsou jakostní parametry nastavené ještě přísněji, než jak stanovuje stávající vyhláška. Nezávisle na dalším vývoji bude Makro tradiční české výrobky nabízet přinejmenším v kvalitě odpovídající stávajícím požadavkům vyhlášky,“ upřesňuje Petra Jelečková. MAKRO Cash & Carry ČR je součástí nadnárodní skupiny Metro Cash & Carry. Tato skupina má zastoupení ve 28 zemích s více než 540 velkoobchodními centry a je jedničkou na mezinárodním trhu i v České republice v oblasti samoobslužného velkoobchodu. Společnost celosvětově zaměstnává celkem přes 90 500 lidí a v roce 2005 její objem prodeje dosáhl 28 miliard eur. V České republice patří do sítě Makro Cash & Carry ČR dvanáct velkoobchodních center pro podnikatele. Vysoká obrátka zboží, provozní výkonnost, omezený počet prodejen, vyspělá logistika a přímé nákupy ve velkých objemech umožňují Makru prodávat zboží za nejvýhodnější velkoobchodní ceny. V roce 2005 zaměstnávalo Makro Cash & Carry ČR téměř 3400 zaměstnanců a výše jeho tržeb dosáhla 37,5 miliard Kč.

Markéta Světlíková PR manažer Makro Cash & Carry ČR s. r. o.

4 / zpravodajství PK ČR – z domova

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Kraje podporují potravinářské výrobky

Zviditelnit a podpořit výrobu, prodej a spotřebu regionálních potravinářských výrobků se v letošním roce rozhodly již tři kraje v České republice: Jihomoravský, Liberecký a Královéhradecký. Za pomoci místních agrárních komor organizují regionální soutěže o potravinářský výrobek a potravinářského výrobce roku 2006. Partnerem soutěží se letos poprvé stává také Potravinářská komora ČR, Federace výrobců potravin, nápojů a zpracovatelů zemědělské produkce. JIHOMORAVSKÝ KRAJ Jihomoravští potravináři se mohou účastnit soutěže „Potravinářský výrobek a potravinářský výrobce Jihomoravského kraje roku 2006“. Účastníci získají certifikát a právo umístit logo soutěže na své výrobky. Podle slov jihomoravského rad-

ního Jana Letochy tak chce kraj podpořit jihomoravské zemědělce a výrobce potravin, stejně jako to na celostátní úrovni dělá například národní značka Klasa. Zelené logo s červeným nápisem Chuť jižní Moravy budou smět nosit všechny potraviny přihlášené do soutěže. Na rozdíl od známky Klasa tak nejde o logo potvrzující určitou kvalitu potravin. Snahou organizátorů je lidi přimět, aby, stejně jako Němci nebo Rakušané, nakupovali hlavně zboží z jejich kraje nebo státu. Na jihu Moravy se zájemci mohou do soutěže přihlásit do 21. srpna. Produkty musejí spadat do některé z pěti kategorií. Komise budou hodnotit zvlášť pečivo a cukrovinky, mléčné výrobky, masné výrobky, ovoce a zeleninu a nápoje. Oficiální vyhlášení výsledků soutěže se uskuteční v rámci letošních Krajských dožínek v Kyjově na konferenci, která se bude konat 8. září. Samotné vítěze čeká prezentace během vlastních dožínek v neděli 10. září.

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ Propagovat producenty regionálních potravin se rozhodl i Královéhradecký kraj, když vyhlásil soutěž „Potravina a potravinář roku 2006 Královéhradeckého kraje.“ Soutěž by měla pomoci fir-

mám v propagaci jejich výrobků a zvýšit jim prodeje. Produkce potravinářských podniků v kraji totiž v současnosti stagnuje a klesá. Podle představitelů kraje nemají místní potravináři na svou propagaci dost peněz. Soutěže se účastní výrobci, kteří mají sídlo nebo provozovnu na území kraje. Vítěze pak určí veřejnost prostřednictvím hlasovacích lístků a hlasováním na internetu. Vítěze kraj vyhlásí na krajských dožínkách v Hradci Králové 16. září, na které chodí několik desítek tisíc návštěvníků. Královéhradecký kraj dal na propagaci soutěže dva miliony korun. Vítězové soutěže obdrží plastiku, obdobu zlatého Oscara. Soška ztvárňuje ruku držící chléb.

LIBERECKÝ KRAJ Zemědělci a potravináři v Libereckém kraji letos už potřetí soutěží o titul „Výrobek Liberec-

kého kraje z oblasti zemědělství-potravinářství“, „Výrobek roku 2006“. Kraj se tak snaží upozorňovat na kvalitní výrobky zemědělských-potravinářských subjektů a propagovat je nejen v kraji, ale i v rámci celé České republiky. Podle náměstka hejtmana Romana Ziky je každý výrobek v soutěži posuzován podle stanovených kritérií, jakými jsou například inovativnost, design, použité materiály, suroviny a způsob výroby nebo vliv výrobku na zdraví zákazníka. Do soutěže se přihlásilo 35 výrobků v 8 kategoriích. Tradičně převažují výrobky v kategoriích „mléko a mléčné výrobky“, ale velký zájem byl také ze strany soukromých farem a drobných výrobců, kteří své výrobky přihlásili do nové kategorie „soukromé farmy“. Slavnostní vyhlášení a předání ocenění se uskuteční v rámci V. krajských dožínkových slavností, konaných 9. září v Tanvaldu.

Podrobnosti k jednotlivým soutěžím je možné najít na následujících internetových adresách: Jihomoravský kraj Královehradecký kraj Liberecký kraj

http://www.kisjmk.cz http://www.potravinarroku.cz/ http://www.kraj-lbc.cz

Potravinářská komora se aktivně podílí na kampani bojující proti obezitě Potravinářská komora ČR je hlavním partnerem celostátní kampaně „Přijmi a vydej“, jejímž hlavním cílem je mezi lidmi zvýšit vědomosti o správné výživě a zlepšit návyky obyvatelstva v oblasti stravování a pohybové aktivity tak, aby vedly k rovnováze mezi energetickým příjmem a výdejem. Akci organizuje Státní zdravotní ústav pod záštitou Ministerstva zdravotnictví ČR. Tato celorepubliková kampaň je zaměřena především na dospělou populaci, prostřednictvím rodičů však chtějí organizátoři působit také na děti, které stále více trpí nadváhou a obezitou. Podle slov hlavního hygienika Michaela Víta je nutné se vážně zamyslet nad tím, jak bojovat s obezitou, protože jde o epidemii a kardinál-

ní problém v evropských zemích. Současně uvedl, že jde o celospolečenský problém, na jehož řešení se mají podílet vládní resorty, občanská sdružení i soukromý sektor. Součástí kampaně „Přijmi a vydej“ je mimo jiné soutěž „Vyhraj nad leností a nadváhou – vyhraješ zdraví.“ Účastníci se mohou dozvědět, zda je v pořádku jejich životospráva, a také vyhrát horské kolo a další ceny. Lidé, kteří se do kampaně přihlásí, vyplňují po dobu jednoho týdne dotazník denního příjmu a výdeje energie. Po sečtení bilance zašlou poštou (adresa: Státní zdravotní ústav, Šrobárova 48, Praha 10, 100 42) nebo elektronicky na adresu www.szu.cz své výsledky. Záznamem bilance do grafu bude účastník informován o tom, zda u něj převažuje příjem energie nad jejím výdejem, což je podle Michaela Víta největší problém

české populace: „Více přijímáme, než vydáváme. To je jeden z důvodů vzniku obezity,“ řekl. Soutěžní kampaň „Přijmi a vydej“ se koná od 1. června do 10. října 2006. Jen do poloviny července se do soutěže přihlásilo 573 účastníků a dvě třetiny splnily požadovaná kritéria. Kampaň propagují některé obchodní řetězce a přihlášky jsou také distribuovány při akcích, které organizují nebo se na nich podílejí zdravotní ústavy, například na výstavách, při otvírání cyklostezek, sportovních akcích či festivalech zdraví. Podle aktuálních údajů (studie Životní styl a obezita 2005, STEM MARK) má nadměrnou hmotnost 52 % dospělé populace ČR, z toho 35 % má nadváhu a 17 % je obézních. Oproti roku 2000 navíc vzrostl počet lidí s nadváhou o 3 %. Zvláště znepokojující je situace u dětí –

nadměrnou hmotností trpí každé páté dítě ve věku 6 až 12 let. Odborníci přitom soudí, že už odbourání jednoho kilogramu tuku by mělo prodlužit život o tři měsíce. Z lékařského hlediska je cílem léčby obezity alespoň pěti až desetiprocentní snížení hmotnosti, které už má výrazný pozitivní efekt na zdravotní stav pacienta. V rámci propagace zdravého životního stylu provozuje Potravinářská komora ČR internetovou stránku http://zdravi.foodnet.cz/, kde zájemci na dané téma najdou množství užitečných a zajímavých informací. Podrobnosti ke kampani Přijmi a vydej si lze vyhledat na internetové stránce http://www.szu.cz/ czzp/aktual/prijmi/prijmi.htm

Káva, čaj a čokoláda zlevní 15. července začala platit nižší, pětiprocentní, sazba daně z přidané hodnoty u kávy, čaje a čokolády. Změny se podařilo docílit díky vytrvalé snaze představitelů Potravinářské komory ČR, kteří návrh zástupcům Parlamentu opakovaně předkládali a nakonec uspěli. Nižší sazbu daně přivítají hlavně spotřebitelé. Obchodníci totiž podle prezidenta Potravinářské komory Jaroslava Camplíka pravděpodobně novou sazbu daně zohlední v cenách. Ředitel Potravinářské komory Miroslav Koberna je současně přesvědčen, že změna povede k posílení konkurenceschopnosti českých výrobců.

Ohlédnutí za akcí „Dny bezpečnosti potravin“ Během desetidenní informační akce „Dny bezpečnosti potravin“, kterou pořádalo Informační centrum bezpečnosti potravin (ÚZPI) společně s Úřadem pro potraviny (MZe) ve dnech 15. až 24. května 2006, byly spotřebitelské a odborné veřejnosti nabídnuty tematické pořady ve sdělovacích prostředcích, semináře, přednášky na vysokých školách a v neposlední řadě také doprovodné programy pro žáky mateřských a základních škol (naučně-zábavné pořady) i programy pro mateřská centra. Při všech akcích byly tradičně rozdávány informační a propagační materiály týkající se problematiky bezpečnosti potravin (potravinářská aditiva, označování potravin, GMO, výživová doporučení apod.). Na zajištění „Dnů bezpečnosti potravin“ spolupracovaly i další organizace, které se bezpečnosti potravin věnují, a to Ministerstvo zdravotnictví, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa ČR, VŠCHT, ČZU, Potravinářská komora a spotřebitelská sdružení. Jednotlivé akce prvního ročníku Dnů bezpečnosti potravin měly velmi dobrou úroveň a byly kvalitně organizačně zajištěny. Z realizovaných akcí jmenujme např. odborný seminář na téma „Bezpečnost potravin“ na VŠCHT (připravuje se sborník přednášek), odbornou přednášku na téma „Zajištění bezpečnosti potravin“ na České zemědělské univerzitě (velký zájem studentů) nebo konferenci na téma „Drůbež a mléko ve

PK ČR

výživě člověka“, která proběhla tamtéž (účast odborníků ze Slovenské pol‘nohospodárské univerzity v Nitře). Velmi zdařilá byla akce v pražské zoologické zahradě s naučně-zábavným programem pro děti a mobilním Infopultem IC BP pro dospělé. Do soutěžního kvízu o zajímavé ceny s otázkami k ptačí chřipce, BSE, značení potravin a správného zacházení s potravinami se zapojilo více než 300 dětí různých věkových kategorií. V přírodním amfiteátru probíhal naučně zábavný program pro děti s písničkami umělecké skupiny Vanda a Standa a v mobilním Infopultu odpovídali pracovníci ministerstev zemědělství a zdravotnictví a ÚZPI na dotazy spotřebitelů. Během celého dne bylo rozdáno na 4 000 kusů informačních letáků. Cílem této informační kampaně bylo především seznámit spotřebitelskou veřejnost s ověřenými zdroji informací z oblasti zajištění bezpečnosti potravin v České republice. Přínosem jsou pro nás reakce a časté dotazy spotřebitelů, a to jen potvrzuje, že český spotřebitel není lhostejný ke kvalitě a bezpečnosti potravin na našem trhu, a také, že dbá na to, jak se správně stravovat. V dalších letech proto hodláme v informačních kampaních pokračovat a již dnes se těšíme na další ročník „Dnů bezpečnosti potravin“. Příští rok nashledanou! Vaše Informační centrum bezpečnosti potravin a Úřad pro potraviny MZe ČR

Potravinářská komora České republiky, Federace výrobců potravin, nápojů a zpracovatelů zemědělské produkce Počernická 96/272 108 03 Praha 10 - Malešice tel./fax: 296 411 187 tel.: 296 411 190-3, 296 411 189 e-mail: [email protected] Internet: http://www.foodnet.cz Potravinářská komora ČR, Federace výrobců potravin, nápojů a zpracovatelů zemědělské produkce je zájmové sdružení právnických osob z odvětví potravinářského průmyslu. Plní funkci zájmového neziskového sdružení pro všechny potravinářské obory a obory zpracování zemědělských produktů. Je representantem v oboru potravinářství vůči orgánům státní správy a obdobným organizacím v zemích Evropské unie, včetně organizací se světovou působností.

z domova / 5

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

České pivo I N G . J A N V E S E LÝ, V Ý K O N N Ý Ř E D I T E L Č E S K É H O S V A Z U P I V O V A R Ů A S L A D O V E N Česká republika má jen málo produktů, které jsou s ní tak jednoznačně spojovány, jako je pivo, přesněji české pivo. Má dlouhou historii, velkou tradici, má své nezaměnitelné specifikum, získalo si dobrou pověst, vrylo se do povědomí lidí nejen u nás, ale i v zahraničí. Navíc odvětví, která se na jeho výrobě podílejí – české sladařství a pivovarství spolu s chmelařstvím a některými dalšími oblastmi činnosti, představují synonymum kvality a tradici nejen udržují, ale i rozvíjejí. Zdálo by se proto, že nic nebrání tomu, aby bylo naše pivo i ve stále ostřejším konkurenčním boji úspěšné. Naštěstí pivovarníci relativně brzy poznali, že tradice je významná, řemeslná zručnost, technická vyspělost a technologický pokrok velmi důležitý, ale na udržení pozice na trhu nebo na její zlepšování to bohužel nestačí. Proto bylo na půdě Českého svazu pivovarů a sladoven v roce 1999 rozhodnuto, že

naplňovat. O pivu se mnohem více hovoří jako o nápoji, který tvoří nezbytnou složku stravovacích návyků obyvatel naší vlasti, nápoji, který v mírném množství přispívá k dobré pohodě, a tedy i zdraví člověka. Toto sdělení je o to významnější, protože není komunikováno zástupci pivovarů, ale především lékařskými odborníky a osobnostmi uznávanými širokou veřejností. Stále častěji bývá také zdůrazňován ekonomický význam piva a pivovarnictví pro českou ekonomiku. Jak už bylo řečeno, díky pivu se pořádají slavnosti, soustřeďuje kolem sebe sběratele kuriozit a je spojováno se zajímavými akcemi. Celý charakter projektu akcentuje český prvek, českou tradici i současnost piva a jeho svébytnou roli v české společnosti. Projekt zahrnuje i myšlenky a aktivity zdůrazňující nezbytnost rozumné konzumace nápoje, které byly shrnuty v etickém kodexu pivovarů. Ten byl původně přijat pěticí největších českých pivovarů a nyní je akceptován i zbývajícími pivovarskými subjekty u nás. Jeho smyslem a cílem je rozvoj etického,

ným až mírně drsným. Barva piva je zlatožlutá, střední až vyšší intenzity. Pivo je jiskrné a po nalití do sklenice vytváří kompaktní bílou pěnu. Cizí vůně a chuti nejsou přípustné, v pivu převládá chuť po sladu a chmelu, přičemž se připouští velmi slabá intenzita pasterační, kvasničné či esterové chuti a vůně. Pro české pivo jsou typické vyšší hodnoty polyfenolů a vyšší hodnota pH. Naopak tmavé pivo má výraznou vůni po tmavém sladu a sladech barevných. Vykazuje střední říz a charakteristická je vysoká plnost jeho chuti, způsobená výrazným rozdílem mezi zdánlivým a dosažitelným stupněm prokvašení a nezkvasitelnými složkami surovin. Jako podstatná při výrobě českého piva je zmíněna i voda, která

Český chmel je třeba výrazněji inovovat komunikaci o pivu. Vznikl projekt České pivo – naše pivo a v létě roku 2000 se začalo s jeho realizací. Celý projekt se zaměřuje na podporu piva jako národního, tradičního nápoje, jenž se stal nedílnou součástí české společnosti a kultury. Nápoj je také spojován s mnoha společenskými zábavními akcemi, kterými jednotlivé pivovary obohacují svou nabídku piva o pořádání pivních slavností, večerů, soutěží a jiných společensko-kulturních akcí. Vlastní projekt Českého svazu pivovarů a sladoven je dlouhodobý, nemá za cíl přesvědčovat formou nákladné reklamní kampaně o přednostech té které značky piva. Veřejnost je prostřednictvím médií seznamována s historií i současností piva, pivovarnictví a sladařství. Dále například i s tím, co pivo obsahuje a jak působí na lidský organizmus a na jeho zdraví, jak pivo a pivovarnictví ovlivnilo českou společnost a kulturu. Dalším cílem projektu je zlepšení image piva, neboť kvalita a vynikající vlastnosti českých piv vybízejí k úvaze o tom, že pivo nepatří jen do hospod a hospůdek, ale také ke slavnostním příležitostem, a zaměření je na jiné cílové skupiny, než tomu bylo doposud. Po více než šesti letech trvání projektu je možno konstatovat, že jeho záměry se postupně daří

jehož členy jsou zpracovatelské a jiné subjekty podílející se na výrobě piva v České republice. To podalo koncem roku 2004 na Úřad průmyslového vlastnictví žádost o zapsání zeměpisného označení České pivo u Evropské unie. Byly tak završeny téměř rok a půl trvající diskuse a jednání o tom, jaké charakteristické vlastnosti má pivo, které smí nést označení České pivo, jakými výrobními postupy vzniká a které suroviny jsou k jeho výrobě nezbytné. Zároveň žádost specifikuje historické souvislosti, jež založily tradici výroby piva u nás, a dále upřesňuje zeměpisnou charakteristiku místa, kde je možné české pivo vyprodukovat. Významné jsou odlišnosti českého piva od piv ostatních. Patří k nim např. to, že světlé pivo má mít výraznou vůni po sladu světlého typu a po chmelu. Říz tohoto piva je střední až silný, stejně jako plnost chuti, která je dána především rozdílem mezi zdánlivým a dosažitelným stupněm prokvašení. Intenzita hořkosti piva je střední až vyšší, s charakterem drsnosti jem-

samoregulačního prostředí v českém pivovarnictví. Současně projekt dalšími aktivitami podporuje kultivovanou a střídmou konzumaci nejoblíbenějšího českého nápoje, který je neodmyslitelnou součástí naší kultury a tradice. Postupně se ukázalo, že obdobný styl komunikace je třeba zvolit i směrem k zahraničí – zvláště po vstupu České republiky do Evropské unie. Je pravda, že řada celních bariér zmizela, což umožňuje pivovarům v dosud nebývalé míře pronikat na zahraniční trhy – a výrobci této možnosti také využívají. Na druhé straně vzniklé prostředí umožňuje konkurenci mnohem snazší přístup na český trh. Ten je sice, co se týče konzumentů piva, relativně velmi konzervativní, ale jak se zahraniční pivovary domnívají: nemusí to tak zůstat navěky. Situace si vyžádala reakci. Do budoucna je nutné více využívat potenciál specifičnosti českého piva, který spolu s dodržováním receptur a technologických postupů a dalšími doprovodnými kroky pomůže české pivo zviditelnit. Na trhu lze tuto specifičnost nabídnout jako skupinovou marketingovou výhodu. Navíc jedinečnost tradičních technologií zabrání krokům, které by se snažily zvláštnosti českého piva eliminovat a tím podkopat nemožnost jeho napodobení. Proto vzniklo Sdružení České pivo,

Varna pivovaru

pochází výhradně z místních zdrojů, a v neposlední řadě je též uvedeno, že nezbytnou surovinou pro výrobu českého piva jsou pivovarské kvasnice. Jedná se o kmeny kvasinek tzv. spodního kvašení (Saccharomyces cerevisiae subsp. uvarum), které jsou vhodné pro výrobu českého piva a zajišťují rozdíl mezi zdánlivým a dosažitelným prokvašením podle uvedené specifikace. Důležité je i geografické označení území, kde se české pivo vyrábí. Zeměpisná oblast pro výrobu českého piva je vymezena pohraničními horami a toky českých, moravských a slezských řek, tedy veličinami, které zaručují neměnnost vymezeného území a samy jsou jedinečné a neopakovatelné. Kampaň České pivo – naše pivo dlouhodobě oslovuje českého konzumenta, ale nejen jeho. Právě zdůrazňování zvláštností českého piva se postupně dostává do povědomí občanů též v zahraničí, především v souvislosti s cestovním ruchem. Vždyť české pivo patří vedle historických pamětihodností i kulturní nabídky k nejvýznamnějším důvodům návštěvy České republiky. Turisté rovněž zvyšují konzumaci piva s možnou vazbou na růst exportu piva, který je v posledních letech při stagnaci domácí poptávky tahounem výstavu. Celý proces výroby českého piva by nikdy nebyl myslitelný bez další významné oblasti a tou je um českých sládků a pivovarských odborníků, neu-

stále podporovaný pivovarským výzkumem i systémem středního a vysokého školství, které se na přípravě pivovarských expertů u nás podílí. České pivo si během staletí vydobylo vynikající pověst u nás i ve světě. Tu je třeba nejen udržovat, ale i rozvíjet. Zároveň je nutné vytvářet legislativní, komunikační a technicko-technologické podmínky, aby prostor pro další rozvoj existoval. Proto vznikají na půdě Českého svazu pivovarů a sladoven projekty a aktivity, které si kladou za cíl image českého piva rozvíjet a napomáhat tak rozkvětu nejen sladařsko-pivovarských odvětví, ale zlepšovat i povědomí široké veřejnosti o produktu, který šíří slávu České republiky daleko za hranicemi naší země.

O AUTOROVI:

475 piv českých pivovarů

Jan Veselý (1948) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a celý profesní život působí v oblasti pivovarnictví a sladařství. Byl ředitelem Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze, poté zaměstnancem Plzeňského Prazdroje, a. s., kde postupně působil ve vedoucích funkcích ve sféře rozvoje podnikání, strategického rozvoje a marketingu. V letech 1993–2005 byl předsedou Českého svazu pivovarů a sladoven, nyní je jeho výkonným ředitelem. Jan Veselý také dlouhodobě působí ve významné evropské pivovarské technicko-technologické organizaci European Brewery Convention. V letech 1997–2003 byl jejím viceprezidentem, poté v letech 2003 až 2005 jejím prezidentem, v současnosti opět vykonává funkci viceprezidenta. V dubnu 2006 se stal členem dvanáctičlenného výkonného výboru Brewers of Europe. Tento orgán bezprostředně řídí činnost uvedené významné lobbistické organizace evropských pivovarníků, která v současnosti zastupuje 22 členských zemí. Jan Veselý reprezentuje nejen ČSPS, ale je zodpovědný též za kontakty mezi vedením organizace a pivovarníky států východní Evropy, jejichž zájmy zastupuje.

6 / z domova – informace

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Jak se vlastně člověk stane sommeliérem? R O Z H O V O R

S

I V O

D V O Ř Á K E M ,

H E A D

S O M M E L I E R E M

Pro bližší představu, co všechno obnáší práce sommeliéra ve společnosti Makro? Měl jsem na starosti zejména revizi a dobudování sortimentu související s nedávným rozšířením nabídky a vybudováním vinotéky a také pokladnice těch nejlepších vín, které jsou soustředěny ve Vinném humidoru, v ideálních podmínkách co do teploty i vlhkosti vzduchu. V tomto období bylo třeba degustovat na 450 vín za měsíc. Na základě toho jsme změnili celou třetinu výběru, což představuje přibližně 200 vín. Kromě nákupu vín a revize sortimentu je hlavním úkolem sommeliéra poradenství pro zákazníky, kterým pomáháme nejen vybrat ta správná vína podle jejich představ, ale také například sestavit vinný lístek pro jejich provozovnu nebo doporučit ta správná vína ke konkrétním pokrmům na jídelním lístku. V neposlední řadě mám na starosti vzdělávání sommeliérů, aby

K tomu je zapotřebí mít tu správnou chuť i motivaci. Pro mě například bylo víno jasnou volbou, třebaže jsem studoval v Českých Budějovicích, kde téměř všichni ostatní holdovali jednoznačně pivu. Sommeliérství také obnáší spoustu neustálého sebevzdělávání, je třeba ze všech možných zdrojů průběžně získávat veškeré dostupné informace o dalších a dalších vínech. Odkdy se vlastně sommeliérství věnujete naplno? Jak jsem řekl, prvopočátky spadají už do dob mých studií, ale skutečně naplno mě sommeliérství zaměstnává až od roku 1997. V té době bylo také možné začít v rámci Mezinárodní asociace sommeliérů více cestovat a poznávat například vína v Chile nebo v Kanadě. Zrovna Kanada v běžném povědomí nepatří mezi vinařsky příliš známé oblasti, a přitom zde vznikají jedny z nejlepších ledových vín světa.

M A K R O

i oni byli rovnocennými partnery našim náročným zákazníkům. S jakými dotazy se na vás zákazníci obracejí nejčastěji? Většinou se jedná o poměrně obecný dotaz, nebo spíš žádost o doporučení vína. Teprve na základě dalšího dotazování na kvality vína, které jsou pro zákazníka důležité, se společně propracováváme k bližší specifikaci jejich představy a konečně ke konkrétním vínům. Nejen že usnadníme zákazníkovi celkovou orientaci v nabídce, ale díky této individuální konzultaci jsou pak vína skutečně vybrána zákazníkovi na míru. Jakým směrem se nyní vyvíjí sortiment vín, která nabízí Makro? Jaký je podíl české produkce? Postupně rozšiřujeme nabídku od střední – vyšší střední až po nejvyšší kvalitativní a ceno-

C A S H

&

C A R R Y

vou úroveň. Celkově klademe důraz na zkvalitnění sortimentu a získávání nových dodavatelů včetně menších vinařů, kteří naše požadavky kvality splňují a které sami aktivně oslovujeme. V současnosti máme v sortimentu 250 českých a přes 300 zahraničních vín. Poměr prodeje je 60 ku 40 pro tuzemská vína. Někteří z domácích výrobců již se svými víny pronikli i do výběru toho nejlepšího, našeho nově otevřeného Vinného humidoru. Zatím tam zákazníci najdou například produkty Vinařství Pavlov a Vinařství Bíza Čejkovice, v tuto chvíli jednáme o dalších možnostech prodávání nejkvalitnější produkce dalších menších vinařů. Která vína, z jakých oblastí, či jaké značky mohou zákazníci najít ve Vinném humidoru? V optimálních podmínkách zde najdete vína z oblastí Champagne, Bourgogne, Bordeaux, Côtes du Rhône, Piemonte, Toscana, Rioja, Ribera del Duero, Jerez, Port, Napa Valley, Maipo Valley, McLaren Vale či Marlborough. Nejznámější „Château“, věhlasné značky, legendární vinaři a usedlosti zde čekají na znalce a odborníky, kterým záleží na nejvyšší kvalitě. Nejeden vinný list či sbírku vín tak mohou ozdobit lahůdky jako například Krug, Dom Pérignon, Louis Roderer, Château Latour, Château Margaux, Château Lafite Rothschild, Château Haut Brion, Château d´Yquem, Château Petrus, Château Cheval Blanc, Domaine de la Romanée Conti, Guigal, Gaja, Sassicaia, Vega Sicilia, Opus One, Penfolds Grange či Cloudy Bay. Kolik zaplatí milovníci vína za tyto skvosty? V sortimentu máme vína od několika set korun až po řády desetitisíců, ale díky korporátnímu nákupu jsou naše ceny velmi příznivé. Sortiment exkluzivních vín doplňují také ušlechtilé destiláty Cognac, Armagnac, Whisky a mnoho dalších specialit, včetně příslušenství k servisu a podávání vína. redakce

Potravinářská Revue je plnobarevný časopis pro výživu, výrobu potravin a obchod. Budeme velmi rádi, když v něm naleznete pro Vás užitečné a odborné informace, ale i poučení z ostatních oborů činností, jež s problematikou potravin souvisejí. Upozorňujeme, že nové číslo časopisu vyjde 26. září 2006.

Č R

Objednávky adresujte na naši redakci: AGRAL s. r. o. Zelený pruh 1560/99, 140 02 Praha 4 nebo na zasilatelství ABONT s. r. o., Chlumova 3, 130 00 Praha 3 Více o časopisu se dozvíte na

www.agral.cz

z domova / 7

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

N AV Š T I V T E S TÁ N E K S Z I F N A V E L E T R H U Z E M Ě Ž I V I T E L K A V PAV I L O N U B 4

KLASA vás zve na veletrh Země živitelka

Stejně jako v loňském roce bude i letos patřit stánek SZIF k těm největším.

Ve dnech 24.–29. 8. 2006 uvítá českobudějovické výstaviště v rámci tradiční Země živitelky výrobce potravin, zemědělské techniky, vodohospodáře a lesohospodáře a také zájemce o ochranu životního prostředí a agroturistiku. Mezi vystavovateli nebude chybět ani Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) s expozicí věnovanou národní značce kvality KLASA. V loňském roce prezentoval SZIF své aktivity a národní značku kvality KLASA poprvé v samostatné expozici. I v letošním roce bude na ploše 190 m2 dostatek místa pro prezentaci výrobců, jejichž výrobky jsou oceněné národní značkou kvality. Uspořádání stánku SZIF, který návštěvníci najdou v pavilonu B4, kombinuje vnitřní uzavřenou část, která poskytuje pohodlí a klid pro jednání, a vnější obvod stánku, který je zaplněn pulty, vitrínami a chladícími boxy s potravinami označenými značkou KLASA. Právě zde mohou návštěvníci ochutnávat výrobky prvotřídní kvality. Na Zemi živitelce bude letos v expozici SZIF vystavovat své produkty 25 výrobců. Návštěvníci si tak budou moci vybrat, zda ochutnají uzeniny doplněné hořčicí a nakládanou zeleninou, nebo si raději dopřejí bylinkový čaj a k němu sladké pečivo. Během výstavy se v areálu českobudějovického výstaviště uskuteční také Road Show KLASA. Ta tradičně kombinuje ochutnávky potravin se značkou KLASA, zábavný program a rovněž možnost zakoupit vystavované potraviny za zvýhodněnou cenu. Na nejmladší návštěvníky pak čeká překvapení v podobě soutěže o drobné dárky a potraviny se značkou KLASA.

SEZNAM DRŽITELŮ CERTIFIKÁTU KLASA, KTEŘÍ BUDOU NA ZEMI ŽIVITELCE VYSTAVOVAT BEATA, spol. s r. o. Bohušovická mlékárna, a. s. Cukrovar Vrbátky a. s. Cukrovary TTD, a. s. Drůbež – Vysočina spol. s r. o. ESSA, spol. s r. o. / NOVA a. s. Hanácká kyselka s. r. o. Choceňská mlékárna s. r. o. Jaroslav Chochole, DELTA – obchodní podnik Jižní Morava, a. s. LEROS, s. r. o. LINEA NIVNICE, a. s. MILTRA B s. r. o. Mlýny J. Voženílek spol. s r. o. Pejskar & spol., spol. s r. o. / Made Group PEKAST spol. s r. o. Pekárny a cukrárny Náchod, a. s. Petr Hobža Strážnické brambůrky Pivovar Zubr a. s. Polabské mlékárny, a. s. Schneider – masokombinát Plzeň s. r. o. Stock Plzeň, a. s. UNIMILLS a. s. Vinné sklepy Roztoky s. r. o. ZŘUD Masokombinát Písek CZ, a. s.

KLASA V ROLI MARKETINGOVÉHO NÁSTROJE VÝROBCŮ KVALITNÍCH POTRAVIN Choceňská mlékárna je ryze českou mlékárnou s více než padesátiletou tradicí výroby mléčných produktů. Zaměřuje se především na výrobu pomazánkových másel, smetanových pomazánek, smetanových jogurtů a tvarohů. Na to, v čem je hlavní přínos značky KLASA pro Choceňské mlékárny, jsme se zeptali manažera pro marketing a obchod Petera Pischela. Které z vašich výrobků nesou označení KLASA a kde se s nimi spotřebitelé mohou setkat? Nechci se příliš chlubit, ale Choceňská mlékárna má jako jedna z mála výrobců všechny své výrobky oceněny značkou KLASA. V současné době jich je 36. Naše produkty dodáváme do obchodních řetězců, některé pod privátní značkou. Spotřebitelská i odborná veřejnost se může v nejbližší době setkat s našimi výrobky s tradičními i zcela novými příchutěmi kromě obchodních pultů i na veletrhu Agrokomplex v Nitře a samozřejmě také na Zemi živitelce v Českých Budějovicích. Co vám přináší účast ve společném stánku SZIF na veletrhu Země živitelka? Se Státním zemědělským intervenčním fondem spolupracujeme již od samého počátku jeho vzniku a využíváme samozřejmě i možnost účasti na výstavách a veletrzích prostřednictvím společného stánku. Výhodou je pro nás možnost prezentovat naše výrobky společně s ostatními výrobci kvalitních českých potravin, a zviditelnit tak naše výrobky z kvalitativního hlediska. Neméně podstatnou výhodou je i ekonomické hledisko takové spolupráce. Účast na výstavách a veletrzích je obvykle finančně náročná a účast v programu na podporu kvalitních výrobků se značkou KLASA nám umožní účastnit se více prezentačních akcí nejen u nás, ale i v zahraničí. Jak hodnotíte přínos značky KLASA pro vaši společnost? Spolupráce se SZIF nám přináší větší prostor pro prezentaci Choceňské mlékárny a využití loga značky KLASA pak dodává našim výrobkům garanci kvality. Díky probíhající kampani v médiích jsou zákazníci informováni o podstatě označení KLASA a to nám přináší více zákazníků, kteří vyhledávají kvalitní české výrobky.

V RÁMCI PROPAGACE ZNAČKY KLASA V HYPERMARKETECH BYLO V 1. POLOLETÍ LETOŠNÍHO ROKU OSLOVENO 85 820 SPOTŘEBITELŮ Jednou z významných aktivit v rámci podpory národní značky kvality KLASA je podpora prodeje. V prvních šesti měsících letošního roku uskutečnil SZIF propagační akce, kterých se přímo zúčastnilo více než 120 000 spotřebitelů.

Tradičně nejvýznamnější částí podpory prodeje výrobků se značkou KLASA je propagace v hypermarketech. Spotřebitelé se mohli setkat s vyškoleným týmem promotérů na obchodní ploše hypermarketů Tesco, Globus, Interspar a Hypernova. Celkem byla národní značka kvality KLASA propagována v obchodních řetězcích 115 dnů a osloveno bylo 85 820 spotřebitelů. Většina z nich přitom propagaci kvalitních výrobků uvítala. Více než pětina oslovených spotřebitelů by však také ocenila lepší viditelnost výrobků se značkou KLASA v obchodních řetězcích, ať již díky lepšímu značení ze strany samotných obchodních řetězců, nebo zvětšením loga KLASA umístěného na obalu výrobku. Akce v obchodních řetězcích mají za cíl zvýšit povědomí o značce KLASA mezi spotřebiteli a také je přímo motivovat k nákupu takto označených kvalitních potravin. Právě proto byli spotřebitelé za nákup potravin se značkou KLASA odměněni – v závislosti na počtu zakoupených výrobků mohli získat klíčenku se žetonem do nákupního vozíku, propisovací tužku, KLASA chňapky, DVD „Jakub na rybách”, knihu Dějiny českého národa nebo některý z řady dárků věnovaných výrobci potravin se značkou KLASA.

Mezi akce na podporu prodeje se řadí také ochutnávky na Pražském hradě a v prostorách Letiště Praha. Na Pražském hradě prezentoval SZIF kvalitní potraviny se značkou KLASA v průběhu dubna a května celkem 25 dní. Výrobky z kategorie uzenin, mléčných výrobků a cukrovinek ochutnalo přibližně 3 600 turistů z České republiky i zahraničí. Ochutnávky v prostorách Letiště Praha skončily v půli prázdnin a zúčastnilo se jich přibližně 15 tisíc turistů.

REKLAMNÍ SPOT PRO ZNAČKU KLASA PLNÝ OVOCE A ZELENINY Série reklamních spotů na podporu znalosti národní značky kvality KLASA se rozrůstá o další reklamu. Nová varianta je zaměřena na podporu ovoce a zeleniny a vhodně doplňuje nedávno natočený klip s dozlatova upečeným kuřetem. Na televizních obrazovkách se ještě o letních prázdninách objeví deseti a třicetisekundová varianta. Televizní spot, jehož režisérem je i tentokrát uznávaný Jan Hanych, se drží osvědčeného konceptu hrajícího na city a hrdost televizních diváků. Na-

táčelo se v polovině června ve skleníkovém areálu v Tvrdonicích a v ovocném sadu u Velkých Bílovic. Reklamní spot se odehrává na třech místech. Scénu otevírá česáč v ovocném sadu, další záběry diváky přenesou do prostředí skleníku a nakonec kamera nahlédne do kuchyně české rodiny, kde hospodyňka připravuje zdravou večeři. „V rámci podpory národní značky kvality KLASA se snažíme, aby čeští spotřebitelé jedli kvalitní a zdravé potraviny. V dosavadních spotech jsme prezentovali všechny významné kategorie potravinářských produktů, ve kterých je KLASA udělována, proto je logické také využití motivu ovoce a zeleniny,“ uvedl při představení nového spotu Jan Höck, ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu. Protože mohou získat značku KLASA pouze balené potraviny, jsou mezi oceněnými výrobky zejména zpracované výrobky z ovoce a zeleniny. Aktuálně mohou spotřebitelé nalézt logo značky KLASA na 66 výrobcích z ovoce a zeleniny od 16 výrobců. Motiv ovoce a zeleniny se již tradičně objeví také v tiskové inzerci, na venkovních inzertních plochách nebo na štítcích v regálech obchodních domů.

Mezi nejčastěji nakupované výrobky, za které získali spotřebitelé propagační dárek, patřily následující potraviny:
masné výrobky Májka od společnosti HAMÉ, Vodňanské kuře, produkty společností Vysočina, Xaverov, ZŘUD, Varmuža, knedlíky společnosti Svoboda
mléčné výrobky jogurty společností Choceňská mlékárna, Kunín, Hollandia, Yoplait, mléko z mlékáren Kunín, Hlinsko a Olma a Sedlčanský hermelín společnosti Povltavské mlékárny
nealkoholické a alkoholické nápoje Mattoni, Magnesia a Aquilla společnosti Karlovarské minerální vody, Poděbradka, Fernet Stock a Božkov tuzemský společnosti Stock Plzeň
cukrovinky Be-Be Dobré ráno, Tatranky Opavia, Emco müsli
ostatní potraviny Lukana olej, HAMÉ kečup, Zátkovy těstoviny, pečivo od společnosti Penam

Zdravý životní styl se promítl i do reklamního spotu pro značku KLASA.

Významnou aktivitou v oblasti podpory prodeje byla rovněž (stejně jako v loňském roce) organizace Road Show KLASA. V průběhu Road Show, která má podobu jarmarku s ochutnávkami kvalitních tuzemských potravin se značkou KLASA, mohli spotřebitelé v několika stanech vysoce kvalitní potraviny za zvýhodněnou cenu také zakoupit. Smyslem Road Show je posílení povědomí o značce KLASA v regionech a propojení značky s konkrétními výrobci, jejichž produkty už označení KLASA nesou. V březnu představil SZIF svoji Road Show na brněnském veletrhu Salima a na Zahradě Čech v Litoměřicích, v dubnu se objevila na výstavě Flora v Olomouci a na přehlídce Gastro v Hradci Králové a v květnu zavítala na veletrh Hobby do Českých Budějovic a do Plzně, kde svoji pouť zakončila. Možnost účastnit se Road Show, která v průměru v každém městě osloví přibližně pět tisíc spotřebitelů, je mezi producenty velmi vítaná. Během šesti akcí se na stáncích KLASA vystřídalo v prvním pololetí letošního roku rekordních 96 výrobců, jejichž kvalitní potraviny jsou oceněny značkou KLASA.

Ve skleníkovém areálu v Tvrdonicích se natáčely záběry na čerstvou zeleninu. Fota: Petr Novák

8 / nabídky – informace

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

®

FILEX s.r.o. Tatarkova 729/10, 149 00 Praha, Háje Středisko: Předbranská 508, 688 01 Uherský Brod Kontakt na obchodní oddělení: Tel./fax: 572 637 061 nebo 572 632 661 zelená linka 800 100 557 e-mail: [email protected]

Dekorované speciality (výrobce FILEX s. r. o.):

ý ov k č Bů závin

Výrobek je oceněn národní značkou kvality KLASA

é ov k n o Šu olen ril k g na

ká á s ň ze kov á L ůd ta lahkotle ®

Pekárna Lično

11 průmyslových a řemeslných linek – 350 druhů pekařských a cukrářských výrobků

ý ov k ne k s Če bo aný ov lis

„ J S O U P E K Á R N Y . . . A J E L I Č N O . . . V Í C N E Ž P E K Á R NA “ LIČENSKÝ CHLÉB

LIČENSKÝ ROHLÍK

CHLÉB AROMA VÍCEZRNNÝ

HŘEBENY ®

Na výrobky bylo žádáno o udělení národní značky KLASA. V této chvíli ještě nemají ocenění. KOLÁČE VÁZANÉ

SVÁTEČNÍ KOLÁČE SMĚS

Měkké salámy (výrobce FILEX s. r. o.):

ý

k vs o r š lá m a M sa

LIČENSKÉ ZÁVINY

sídlo firmy: BEAS, a. s. Gočárova 1620, 501 01 Hradec Králové www.beas.cz e-mail: [email protected] tel./fax: 495 523 815

Na tento výrobek bylo žádáno o udělení národní značky KLASA. V této chvíli ještě není oceněn.

Pro Vaše zdraví – nejmodernější výrobní technologie a ojedinělé receptury – výrobky obsahují 20–30 % REGIONÁLNÍ VÝROBCE provozovna: Pekárna Lično VČ KRAJE podzemní pramenité vody Lično č. p. 16, 517 41 Kostelec nad Orlicí s parametry vody [email protected] tel.: 494 384 635, 494 384 206 kojenecké Tyto výrobky splňují 7 nadstandardních kritérií a jsou oceněny národní značkou kvality KlasA

rozhovor / 9

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Na 5 otázek odpovídá:

Ing. Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu České republiky por a na základě rozhodnutí Rady vykonávají její usnesení. Na podpory poskytované Vinařským fondem má možnost dosáhnout každá právnická či fyzická osoba, která je vymezena zákonem č. 321/2004 Sb. a vyhláškou č. 97/2006 Sb. Je možné každoročně dle vyhlášky podávat ve dvou termínech, a to od 1. 1. do 15. 2. respektive od 1. 7. do 15. 8. žádost o poskytnutí podpory na akce či činnosti podporující marketing vína, prodej produktů a ochranu označování vína podle zeměpisného původu, dále např. na podporu uchovávání a rozvoj vinohradnictví a vinařství. Mimo to Fond vlastní činností vytváří aktivity a příležitosti k naplnění čínností, které jsem uváděl. V zahraničí samozřejmě existují organizace a instituce, které svou činností plně odpovídají charakteru práce Vinařského fondu. Vždyť také tam jsme se inspirovali. Určité rozdíly zde samozřejmě jsou, ale cíl je stejný, podporovat, propagovat vinohradnictví a vinařství a veškeré hodnoty s nimi spojené.

1. Vinařský fond České republiky vznikl v roce 2002 na základě změny zákona o vinohradnictví a vinařství. Proč vznikl a jak byste charakterizoval jeho funkci a činnost? Mohl byste uvést v této souvislosti i historii ochrany tuzemských vinařů? Funkcí Vinařského fondu, který vznikl v roce 2002, byla zpočátku zejména podpora výsadeb nových vinic a toto bylo jeho hlavní náplní. Vinařský fond poté ve třech termínech výsadby vinic v roce 2003 a 2004 podpořil výsadbu více než 2500 ha vinic a částka podpor přesáhla 445 mil. Kč. Tyto podpory byly tvořeny z cca 50 % nevratnou podporou a druhých 50 % činí návratná podpora státu, která není úročena, je dlouhodobá a byla odložena o 5 let. I zásluhou činnosti Vinařského fondu došlo k navýšení plochy vinic v České republice před vstupem do EU. Přístupové dohody a vnitřní pravidla EU nám neumožňují po vstupu rozšiřovat plochu vinic, a proto před vstupem do EU došlo k razantnímu nárůstu ploch vinic. I v této době bylo 5 % prostředků z celkových příjmů Fondu určeno pro podporu propagace prodeje vína, tedy na vinařský marketing. V roce 2004 byl schválen nový vinařský zákon č. 321/ 2004 Sb., jehož součástí byl taktéž Vinařský fond, ovšem tentokrát jeho úloha spočívá v podpoře marketingu vína. Nicméně ke startu této činnosti v plném rozsahu mohlo dojít až teprve od března tohoto roku, kdy byl zdárně dovršen proces notifikace, tj. schválení poskytovaných podpor Evropskou komisí. V této chvíli je připravována rozsáhlá komunikační kampaň sloužící k marketingové podpoře vín z Moravy a Čech, dále jsou rozpracovány další projekty, např. na podporu vinařské turistiky na Moravě a jiné. Nedílnou součástí činnosti Vinařského fondu je také podpora projektů předkládaných žadateli v termínech stanovených vyhláškou MZe ČR. Tyto projekty musí mít jeden společný cíl, podporovat prodej, osvětu a propagovat vinařství a vinohradnictví. Naši vinaři nebyli nikdy nějak speciálně ochraňováni, pominu-li celní sazby na dovoz vín, které ovšem dříve i v rámci EU byly oboustranné. Ani dnes se nejedná o ochranu našich vín, ale o podporu jejich propagace. Tímto krokem jsme se postavili na úroveň ostatních vinařských zemí Evropy, které podobné instituce sloužící k propagaci vína mají již dlouhá léta. Odtud se vzala i inspirace pro zřízení Vinařského fondu. 2. Jaká je tedy konkrétní účast jednotlivých producentů révových vín na Vinařském fondu? A co jim to přináší? Lze již po více jak třech letech existence Fondu vyčíslit pozitiva a obchodní, a tím ekonomické výhody dosažené za tuto dobu? Podle zákona je každý producent vína uvádějící do oběhu více než tisíc litrů povinen zaplatit do Vinařského fondu 0,5 Kč z každého litru vína uvedeného do oběhu. Zároveň je zákonem dána povinnost každému vinohradníkovi, který pěstuje révu vinnou na ploše hektar a více, zaplatit z každého, byť i započatého hektaru, částku 350 Kč za rok. Tímto je tvořena základní část příjmů Vinařského fondu. Důležité je uvést, že stejnou částku, jako tvoří všechny příjmy za kalendářní rok, doloží do Fondu prostřednictvím MZe ČR i stát. V platnosti předcházejícího zákona přispívali do Vinařského fondu i dovozci vína. Nyní jsou odvody povinni odvádět výrobci pouze za vína vyrobená v České republice. Vzhledem k tomu, že notifikace proběhla až na jaře letošního roku není možné ještě rekapitulovat, co stávající existence vinařům přinesla. Osobně jsem přesvědčen, že prostředky, které má Vinařský fond nyní k dispozici, dávají možnost viditelně propagovat naše vína, ostatně v letošním roce na podzim Vinařský fond spouští komunikační kampaň právě na podporu našich vín. Je to jedna z prvních větších podpor, ostatní za ní budou následovat. Za všechny mohu jmenovat například projekt podpory vinařské turistiky a další. Vinařský fond jistě dále bude účelně podporovat i jednotlivé projekty připravované sdruženími i jednotlivci, které povedou k zviditelnění vín z naší produkce, a to doma i v zahraničí. Letos na jaře například Vinařský fond podpořil společnou expozici našich vinařů na jednom z největších vinařských veletrhů v Evropě – Prowein Düsseldorf. Jednalo se o první společnou

C U R R I C U L U M V I TA E :

Ing. Jaroslav Machovec Datum narození: 21. 9. 1957 Vzdělání: VŠZ Brno Jaroslav Machovec vystudoval v letech 1977 až 1982 Vysokou školu zemědělskou v Brně, obor zahradnická výroba v Lednici. Po jejím absolvování pracoval jako pracovník výrobního oddělení a posléze jako vedoucí obchodního oddělení podnikového ředitelství Moravských vinařských závodů v Mikulově. V roce 1990 nastoupil do funkce ředitele MVZ Mikulov, závodu Velké Pavlovice. Poté zastával funkci ředitele společnosti VINIUM a. s., která vznikla při privatizaci z původního závodu Velké Pavlovice. Ředitelem Vinařského fondu se stal v roce 2002 a tuto funkci zastává i po změně v náplni Vinařského fondu dle vinařského zákona z roku 2004. Jaroslav Machovec je ženatý, má dceru a syna.

účast našich vinařů v národním stánku. Takovéto aktivity budou samozřejmě pokračovat. 3. Vinařský fond má svoje orgány, organizaci a systém práce. Mohl byste nás s tímto systémem seznámit? A kdo všechno má šanci dosáhnout na finance Vinařského fondu a jak musí při této snaze postupovat? A existují obdobné vinařské fondy i v jiných zemích Evropy a světa? A jsou nějaké rozdíly u těchto zahraničních systémů oproti našemu? Vinařský fond má podle zákona tři orgány, a to Radu Vinařského fondu, která je devítičlenná a jejími členy jsou zástupci vinařské veřejnosti, návrh, na jejichž jmenování předkládají odborná vinařská a vinohradnická sdružení, a dále zástupce zastupitelstva Jihomoravského kraje a zástupce jmenovaného z řad zaměstnanců Ministerstva ze-

mědělství ČR. Rada je nejvyšším orgánem Vinařského fondu, do její působnosti spadají všechna důležitá rozhodnutí, zejména rozhodování o využití finančních prostředků Fondu. Členům Rady nepřísluší odměna za výkon funkce člena. Dále je to Dozorčí rada, která je kontrolním orgánem Fondu a kontroluje hospodaření s majetkem Fondu využití finančních prostředků Fondu. Dozorčí rada má pět členů a její členy volí a odvolává Poslanecká sněmovna. Posledním statutární orgánem Vinařského fondu je ředitel. Ředitel je ze zákona zaměstnancem fondu a nemůže být členem Rady ani Dozorčí rady. Ředitel řídí exekutivní činnost Fondu a je jmenován, respektive odvoláván Radou Vinařského fondu. Zaměstnanci Fondu zabezpečují veškerou agendu Fondu, starají se o výběr odvodů a jejich kontrolu, administrativu poskytování pod-

3. Výroba i spotřeba révových vín má u nás velmi hlubokou tradici. Zejména na Moravě, ale i v dalších částech naší země, se nachází stále více spotřebitelů, kteří požadují velmi kvalitní druhy vín. K naplnění jejich požadavků však výrazně přispívají i vína z dovozu. Jak hodnotíte tento stav Vy jako významný vinařský odborník, když je téměř obecně známo, že naše tuzemská vína dosahují také velmi vysokých jakostních parametrů? Pochopitelně po vstupu naší země do EU se rozšířila nabídka vín z dovozu. Dnes se dá říci, že na našem trhu v podstatě již v oblasti vína najdete celý svět. Naši spotřebitelé mají možnost ochutnat širokou paletu vín, a protože naši lidé rádi objevují a zkoušejí, dalo se předpokládat, že to bude mít vliv na naši domácí produkci. Ostatně tyto signály jsme měli například z Rakouska, kde po vstupu této země do EU také došlo ke snížení spotřeby domácí produkce, a to prakticky ze stejných důvodů jako u nás. Na druhé straně tato velká konkurence vede naše vinaře k vysoké péči o kvalitu, a dle mého názoru, je to na trhu vidět. Tytam jsou doby, kdy například na uznávaných výstavách vín v naší republice pravidelně získával nejvyšší ocenění pouze úzký kruh výrobců. Dnes najdete výborná vína z produkce našich vinařů ve velmi široké škále a tato vína vozí významná ocenění i z výstav pořádaných v zahraničí. Osobně jsem přesvědčen, že naši výrobci, a tím pádem i naše vína, mají velký potenciál a naši spotřebitelé určitě docení jejich kvalitu, a to i v porovnání se zahraničními víny věhlasných destinací. Našemu vínu ale chyběla větší podpora v marketingu a v reklamě, zde musím podotknout, v čem spočívá také úloha Vinařského fondu. Co nejvíce společnou propagací podporovat naše vína. K tomu samozřejmě bude nutná i vysoká aktivita jednotlivých vinařských společností. 5. Jste celoživotní vinař a uznávaný odborník. Jaké je Vaše vinařské krédo? A mohl byste vyslovit svoji vizi např. příštích třiceti – padesáti let, pokud jde o výrobu a spotřebu tuzemských vín? Pravdou je, že celý svůj profesní život pracuji ve vinařské branži, a jsem na to také náležitě pyšný. Měl jsem možnost za tuto dobu poznat velké množství velmi kvalitních lidí, mnoho skvělých odborníků, kterých si nesmírně vážím. Jedno vím jistě, poctiví vinaři jsou jako skupina nesmírně pracovití a houževnatí. Věřím, že našemu oboru se i ve vysoké konkurenci bude nadále dobře dařit. A co se týče vinařského kréda. Asi nebudu příliš originální, protože toto krédo nevyznávám pouze já, ale i mnoho mých známých vinařů a přátel vína. „Život je příliš krátký na to, abychom pili špatná vína.“ Myslím si, že tímto je třeba se řídit nejenom při ochutnávce, ale už ve vinici a poté při výrobě vína, aby těch dobrých vín bylo co nejvíce. Vyslovit vizi na dalších 50 let si vůbec neodvažuji. Žijeme ve světě, který se prudce mění, a je potřeba na tyto změny reagovat. Domnívám se, že za padesát let se u nás víno vyrábět bude a že jeho kvalita bude skvělá. Děkuji za rozhovor. Ing. František Kruntorád, CSc.

10 / z domova

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Proč ubývá českých krav a býků a v supermarketech je hovězí z Brazílie?
Stavy skotu v ČR od roku 1991 vytrvale klesají, po vstupu do EU pokles pokračuje
Dovozy hovězího masa se zvyšují a ČR v tomto roce poprvé ve své historii ztratí soběstačnost v hovězím mase
Vývoj v zemích bývalé EU-15 je jiný

VÝVOJ OBCHODU ČR S HOVĚZÍM MASEM PŘED A PO VSTUPU DO EU: 2003 2.741 1.997 -744

Dovoz hovězího masa v tunách Vývoz hovězího masa v tunách Saldo

2005 17.916 1.570 -16.346

VÝVOJ OBCHODU ZEMÍ EU-15 S HOVĚZÍM MASEM V TUNÁCH: Německo Dovoz Vývoz Saldo

2003 71.800 118.331 +46.531

2005 69.200 72.509 +3.309

Francie 2003 13.953 42.446 +28.493

2005 13.748 35.091 +21.343

Rakousko 2003 6.571 19.530 +12.959

2005 221 13.789 +13.568

Ing. Jan Veleba prezident AK ČR

Lze žít bez masa? ANEB HOVĚZÍ JE HOVĚZÍ Moderní je žít zdravě. Samozřejmě, ale co si pod tímto pojmem všechno představit a jakých zásad se držet? Nekouřit. Samozřejmě! Hýbat tělem tak, aby bříško, boky a stehna zůstávaly pevné a nevybočovaly z ladných křivek. Samozřejmě! Nepřežírat se. Samozřejmě. Jíst zdravě. A narážíme na problém. Co je to – jíst zdravě? Mnoho populárních lidí, kteří díky médiím ovládají veřejného mínění a stávají se idoly mladé generace, zvláště pak hereček a modelek, tvrdí, že zdravě jíst znamená nejíst maso. Podtext „Nejím maso a podívejte se, jaká jsem hvězda“ přivádí mnohé ve snaze napodobit svůj idol k vegetariánství, či dokonce k makrobiotice. Argumentem pro takové rozhodnutí nejčastěji bývá: „Nechci, aby se zabíjelo“ a „Maso člověk nepotřebuje“. Podívejme se na tyto argumenty z hlediska objektivního lidského poznání a bez emocí. Každý vyšší živočich na Zeměkouli musí kvůli své obživě zabíjet. Lhostejno, zda masožravec, všežravec či býložravec. Všichni se totiž živí původně živými organizmy. Uvědomme si, že i mrkev či brokolice jsou živými organizmy, dýchají, rostou, množí se, vykazují všechny znaky života. Rostliny i komunikují. To není omyl. To je prokázaný fakt, i když, pravda, zatím jen u několika druhů, například u akácií. Akácie se dovedou i aktivně bránit proti spásání svých listů žirafami. Začne-li žirafa požírat listy akácie, začne strom v listech rychle hromadit jed a vyšle signál stromům

v širokém okolí, které začnou provádět totéž. Žirafa, aby se nažrala, musí odejít až tam, kam se to zatím „nerozkřiklo“. Jinak je akáciemi otrávena a hyne. Víme, jaké trýznění musí podstoupit celer, než se dostane na talíř? Zatím ne, ale to neznamená, že celer netrpí, než se stane pokrmem. Je tedy zřejmé, že člověk, stejně jako kterýkoliv jiný živočich, musí kvůli své obživě zabíjet, ať se to líbí, či nelíbí. Člověk se do dnešní podoby vyvíjel mnoho miliónů let. Revoluční skok v tomto vývoji nastal v období, kdy do svého jídelníčku zařadil maso a z býložravce se stal všežravec. Díky vyšším dávkám lehce stravitelných bílkovin z masa se naším předkům začala zvětšovat kapacita mozku a on začal mozek využívat i jinak než jen k udržování životních funkcí. Umožnilo mu to myslet! Jestliže maso stálo za takto důležitou fází vývoje, je zřejmé, že člověk maso k životu potřebuje i nyní. To aby ve svém vývoji nezařadil zpátečku. V tomto okamžiku člověk „býložravec“ vznáší další argument proti masu: „Všechny potřebné látky obsažené v mase lze získat z jiných zdrojů“. Opravdu? Pokud do těchto zdrojů zahrneme i léky či jiné chemicky připravené látky, pak při dnešním stupni poznání je to pravděpodobně možné. Pokud ovšem máme na mysli jen zdroje přirozené, tak to možné není. Podívejme se nyní na některé vžité mýty. Špenát. Díky oblíbeným seriálům o Pepkovi námořníkovi se hodně lidí stále domnívá, že základním zdrojem železa pro lidský organizmus je špenát. Není to pravda. Tím nejdůležitějším zdrojem jsou játra hospodářských

zvířat, přičemž obecně platí, že čím je zvíře větší, tím více procent potřebného prvku obsahuje: nejvíce železa proto může člověk získat z jater hovězích. Ze špenátu to prostě nejde, neboť železo je v rostlinách vázáno pro lidské tělo tak „nešikovně“, že je organizmus nedokáže zpracovat a využít, byť ve špenátu a dalších druzích zeleniny železo skutečně je. Člověk je ale získává hlavně z červeného masa. Není třeba podotýkat, že železo je nezastupitelným prvkem při tvorbě krve. To by si měly uvědomit především ženy. Sója. Díky propagandě kolem této luštěny se stále mnoho lidí domnívá, že sója, případně „maso“ z ní vyrobené se vyrovná masu. Není to pravda. Sója sice bílkoviny obsahuje, ale obsahuje rovněž látky, které využitelnost bílkovin v organizmu snižují. Obdobně jako u špenátu, železo v sóji obsažené je lidskému organismu nedosažitelné. Sója obsahuje látky, které způsobují zpomalení růstu, jiné, které v procesu trávení na sebou vážou důležité minerální látky, jiné, které působí zduření štítné žlázy, a další, kterým se říká antivitaminy. Tyto látky se ničí teplem, takže v sójovém „mase“ nejsou. Nejsou tam však ani látky, které jsou v mase, především, jak již bylo řečeno, železo a velmi důležitý vitamin B12. Jeho nedostatek působí mimo jiné poruchy krvetvorby, chudokrevnost, poruchy růstu dětí, může vést až k poškození míchy. Samo o sobě je sójové maso konzistencí a chutí podobné polystyrenu. Proto se musí ochucovat velkými dávkami různých chuťových látek, které nejsou vždy pro člověka to nejzdravější. Připomeňme syndrom čínských restaura-

cí, který je způsoben glutamanem, tedy látkou, která se při přípravě sójového masa běžně používá. Ve výčtu mýtů bychom mohli pokračovat. Soustřeďme se ale na další důležitý prvek, který z přirozených zdrojů jiných než maso získat nelze. Je jím selen. Jeho nedostatku je připisováno onemocnění srdečního svalu a svalů vůbec. Vzhledem k tomu, že selenu je v rostlinách minimum, jeho neopomenutelným přirozeným zdrojem může být jen maso a orgány zvířat, v nichž se tento prvek kumuluje díky značnému konzumu rostlin. Tímto masem je maso přežvýkavců, z nichž nejdostupnější je maso hovězí. Proti spotřebě masa bývá často uváděn argument, že tuk obsažený v mase je škodlivý. Samozřejmě, všeho moc škodí. Tuk obsažený v mase přežvýkavců má však jistá pozitiva. V posledních letech byla upřena pozornost vědců na speciální mastnou kyselinu v tuku přežvýkavců. Tato kyselina vzniká při procesech v bachoru. Na rozdíl od jiných mastných kyselin je její vliv na zdravotní stav pozitivní – působí mimo jiné proti tvorbě zhoubných nádorů a jako antioxidant. Podtrhněme a sečtěme. Lze žít bez masa? Pokud chcete žít s poruchami krvetvorby, s hrozbou poškození míchy, se sníženou odolností organizmu, se stálou hrozbou kardiovaskulárních a virových onemocnění, pokud chcete vystavit děti poruchám růstu, odpověď zní ano. Pokud chcete žít zdravě, odpověď na tuto otázku zní NE. Jak již bylo výše několikrát zmíněno, nejdostupnějším zdrojem velmi důležitých látek pro zdravý život je hovězí maso. Ne-

bojme se masa. Pokud připustíme, že maso je škodlivé, položme si otázku, proč je spotřeba masa ve světě značně vysoká – v Austrálii 110 kg (především hovězí a skopové) na osobu a rok, na Novém Zélandu 100 kg (především skopové a zvěřina z farmových chovů), v Argentině a USA 88 kg (především hovězí) v celé řadě států západní a střední Evropy v rozmezí 50–70 kg (především hovězí a vepřové). A přesto tam lidé neumírají na otravu masem a žijí zdravě. Celé kouzlo spočívá ve vyvážené stravě – maso a zelenina, tak jak se na všežravce sluší a patří. A všeho s mírou. Závěrem zrušme ještě jeden mýtus. Biomaso. V poslední době aktuální, ve své podstatě klamavou reklamou je označování některého výsekového masa pojmem biomaso. Spotřebitel získává dojem, že jde o maso kvalitní, lepší než to, jež se tímto označením nehonosí. Pravda je ovšem taková, že pojem biomaso označuje pouze maso pocházející ze zvířat chovaných pasteveckým způsobem, tedy těch, která nejsou celý život zavřená v kravínech. To je chvályhodné a vypovídá to cosi o technologii výroby, rozhodně ale ne o kvalitě nabízeného produktu. Pojmem biomaso totiž může být klidně označeno maso z několik let staré krávy dojného plemene, které má samozřejmě gastronomicky mnohem menší kvalitu než maso z jeden a půl roku starého býka masného plemene. „Na talíři a v žaludku se maso z masného plemene nebo maso z mladého skotu chová úplně jinak,“ říká předseda ČSCHMS Karel Šeba. Hubert Herrmann, ČSCHMS

Odborníci na výživu podporují aktivity Zdravé Pětky Vzdělávací projekt Zdravá Pětka a Fórum Zdravé Výživy spojily své síly a aktivně bojují proti obezitě dětí i dospělých. Ovoce a zelenina patří podle nich na talíř alespoň pětkrát denně, čeští strávníci to však mnohdy netuší. Zdravé svačiny si do školy stále nosí jen malé procento dětí, v jejich aktovkách převládá pečivo se salámem a sladkosti. Rostoucí počet obézních lidí v České republice zvyšuje potřebu osvěty v oblasti správného stravování. Projekt Zdravá Pětka, kterým společnost Ahold dlouhodobě vzdělává děti v oblasti zdravého stravování, proto zahajuje spolupráci s Fórem Zdravé Výživy. V ní budou společnými silami upozorňovat na význam zdravé stravy. Důraz přitom kladou hlavně na konzumaci ovoce a zeleniny. „Školáci, kterým je primárně určena naše vzdělávací akce, si málokdy uvědomují, jak důležité tyto plody jsou. Ani jejich rodiče ale mnohdy neví,

že při správné životosprávě má být ovoce či zelenina na talíři pětkrát denně,“ vysvětluje motivy Petra Režná, manažerka projektu Zdravá Pětka. Její slova potvrzují i odborníci z Fóra Zdravé výživy (FZV). Podle Prof. Ing. Rudolfa Poledneho, CSc., předsedy FZV, podíl ovoce a zeleniny v potravě podstatně snižuje riziko infarktu a hraje velice důležitou roli v prevenci dalších nemocí. V rámci společné osvěty proto obě organizace radí, jaké množství ovoce a zeleniny je dobré zařadit do jídelníčku, nabízejí informace o jejich výživových hodnotách i tipy na zpracování, ale také prozrazují, jak se změnily stravovací návyky českých rodin za poslední roky.

ŠKOLNÍM SVAČINÁM VLÁDNE HOUSKA SE SALÁMEM Podle výsledků výzkumu, který před dvěma lety zahájilo Fórum mezi žáky základních škol, dbá jen polovina rodičů na pravidelnou každodenní

konzumaci ovoce a zeleniny u dětí. „Stejně varovné informace získáváme bohužel i z přímého kontaktu se školáky, kteří se účastní Školy Zdravé Pětky,“ upozorňuje Režná. „Sami se nám svěřují, co dostávají od rodičů ke svačině. Málokdy přitom jmenují ovoce či zeleninu.“ Téměř polovina dětí je zvyklá ve svých sáčcích se svačinou nacházet rohlík nebo housku se salámem, v lepším případě se sýrem. Ve svačině školáků se velmi často najde i nějaká sladkost – ať už buchta, koláč či sušenka. „Naopak na ovoce a zeleninu myslí při přípravě svačiny jen každý osmý rodič,“ poukazuje na varovné výsledky diskusí s dětmi Režná. Většina dětí, se kterými odborníci na výživu v rámci Školy Zdravé Pětky mluvili, jsou zvyklé na jeden až dva kusy ovoce nebo zeleniny. Pětkrát či častěji se do zdravých plodů zakusuje jen minimum školáků, naopak jsou i tací, kteří je na jídelníčku nemají vůbec.

V BRNĚ MRKEV, V OSTRAVĚ RAJČATA Zajímavé informace poskytlo také dotazování mezi žáky z jednotlivých regionů na ovoce a zeleninu v jejich stravě. Nejvýraznější rozdíly jsou v případě zeleniny. Přes 35 procent brněnských školáků nejčastěji ukusuje mrkev, zatímco v Ostravě ji dětem dává o 20 procent rodičů méně. Nejobvyklejší zeleninou tamních dětí je totiž rajče. Z ovoce naprosto převládají jablka, která jí skoro polovina dětí bez ohledu na místo bydliště. Mrkev se zařadila i na nejvyšší příčku v žebříčku nejoblíbenější zeleniny. V pořadí oblíbenosti pak následují okurky, papriky a trochu překvapivě také brambory. Při výběru ovoce pak naprostá většina dětí sáhne nejraději po melounu, banánu či jahodách. Jednoznačně však platí, že ovoce je mezi dětmi mnohem populárnější a mezi své oblíbené kousky řadí mnohem více druhů, než nakonec jedí o školních přestávkách. Marta Vokurková a Pavla Režná

rozhovor – z domova / 11

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

ODPOVĚDI

NA

2

A K T U Á L N Í O TÁ Z K Y

Ing. Ferdinanda Kubeše, ředitele firmy a jednatele společnosti „ZON“ spol. s r.o. OTÁZKA PRVNÍ: Jak hodnotíte letošní nápojářskou sezonu a jak se chová dnešní spotřebitel k saturaci pitného režimu? Co jsou dnes, dle Vašich zkušeností, nejžádanější výrobky nealko nápojů? ODPOVĚĎ: Pokud se mám zamyslet nad hodnocením letošní nápojářské sezony, musím vzít v prvé řadě v úvahu skutečnost, že nejvíce ji ovlivňuje počasí. Jeho rozmarů jsme si letos u nás na Českomoravské vysočině užili až dost. Nezvykle dlouhou zimu a studené jaro vzápětí vystřídaly povodně, které jsme zde v podobné síle zažili naposled před více jak 20 lety. Po nich sice přišel náznak jara, ale podprůměrné teploty a nadprůměrné srážky trvaly až téměř do prvních červnových dnů. Pak hned přišlo s nebývalou razancí léto, které se vyznačuje stálým teplým počasím a trvá dosud. Za první pololetí letošního roku jsme se museli v našem oboru vyrovnat s takovými extrémy, se kterými se mnohdy nesetkáme ani za několik let. Ve srovnání s předchozími roky jsme letos zaznamenali pozvolnější navyšování odbytu v jarních měsících. To se změnilo během června, kdy na trhu nealko nápojů došlo k prudkému zvýšení prodeje. A právě toto období horkého léta signalizuje jistý posun v chování spotřebitele. I když i dříve byla horká léta a nemyslím si, že to letošní se nějak výrazně vymyká některým předchozím, přesto je zcela zjevné, že spotřebitelé začínají klást větší důraz na pitný režim. A nejen spotřebitelé. Svůj přístup přehodnocují i mnozí zaměstnavatelé a dostatečný přísun tekutin v letních dnech se pro jejich zaměstnance postupně stává samozřejmostí. Letní sezona jednoznačně prokazuje, že nejvíce narůstá spotřeba balených vod, ochucených vod a nápojů s nižším obsahem cukru. Pitný režim však na druhé straně vytváří na výrobce značné sezonní tlaky. Jeho prudký nárůst vystřídá stejně tak prudký pokles a bude na výrobcích a obchodu, aby se s takovými razantními změnami dokázali vyrovnat. A to ani letos, ani v příštích letech nebude jednoduché.

Odhlédneme-li od pitného režimu a problematiky současných letních dnů, má na chování spotřebitele jistý vliv i propagace zdravého životního stylu a snahy omezit obezitu obyvatelstva sníženou spotřebou cukru a výrobků cukr obsahujících. To může předznamenat i směr, jakým se budou vyvíjet požadavky trhu na složení nealko nápojů. Na druhé straně ale věřím, že zdravý rozum spotřebitele zvítězí a kampaň, která tu doporučuje konzumaci čehosi zvýšit a něčeho jiného zase snížit, nebude chování spotřebitele ovlivňovat nijak zásadně. Zdravý životní styl tkví především ve vyváženosti všech složek potravy, které člověk přijímá, a bude výzvou pro výrobce a obchod, aby dokázali spotřebiteli tuto vyváženost nabídnout.

OTÁZKA DRUHÁ: Jste výrobci nealko nápojů balených do plastových obalů PET a také do skla. Současná zatíženost životního prostředí je řešena naší legislativou – zákonem o odpadech. Je pro výrobce ekonomicky výhodnější vyrábět do skla, a to ještě „ vratného“, jako to je u Vás, než do plastových obalů? Mám na mysli zejména porovnání poplatků EKOKOMU na straně jedné a na druhé straně náklady na organizaci zpětného toku skleněných vratných obalů. ODPOVĚĎ: Odpověď na Vaši otázku není jednoduchá a celou problematiku, která souvisí s odpady a životním prostředím, dle mého názoru, nelze ani zjednodušovat na ekonomické hledisko, zda je výhodnější vyrábět nealko nápoje do vratného skla, nebo do plastových obalů PET. Není pochyb o tom, že obaly nealko nápojů nejsou zanedbatelným znečišťovatelem životního prostředí. To zejména proto, že spotřeba nealko nápojů je u nás dnes už jedna z nejvyšších v Evropě a jestliže převážná část této spotřeby je pokrývána nápoji v PET obalech, je zřejmé, že spotřebitel upřednostňuje zejména tento obal. O výhodách obalu PET pro spotřebitele toho bylo již napsáno dost, a proto

se nebudu tímto problémem zabývat. Pouze poznamenám, že v uplynulém desetiletí se u nás láhev PET prosadila jako nejvýhodnější obal pro nealko nápoje. Ta dnes reprezentuje celou řadu objemových velikostí, ale nejrozšířenější jsou beze sporu láhve objemu 1,5 litru a 2 litry. Zde bych viděl dvě zásadní odpovědi, proč dnešní výrobce nemůže rozhodnout o vhodnosti obalu, do něhož bude vyrábět nealko nápoje, jen podle ekonomického hlediska. Za prvé – neustálý nárůst spotřeby nealko nápojů až do roku 2004 byl možný zejména proto, že výroba nabídla obchodu PET láhve větších objemů. Ty jsou dnes téměř výhradně prodávány v obchodní síti. Podíl skleněných obalů, ať už vratných nebo nevratných, je v obchodní síti zanedbatelný a skleněný obal je dnes dominující pouze v gastronomických provozech. Má-li si dnes výrobce udržet své postavení na trhu, nemůže spoléhat jen na svůj skleněný obal, ale musí do svého výrobního programu zahrnout i obaly PET. Za druhé – skleněný obal je objemově vždy menší než obal PET, a proto by bylo téměř nemožné zmanipulovat současné množství výrobků pouze ve skleněných obalech, a to ještě ve vratných. Neúměrně by narostla potřeba skladovacích ploch prázdných obalů a prodražila by se manipulace s nimi. Jaké je tedy východisko z této situace? Poplatky EKOKOMU je třeba vzít jako fakt, který je nutno respektovat. Poplatky za odpady ze skleněných obalů jsou nesrovnatelně nižší než poplatky za obaly PET. Je tedy na výrobci, jak se mu podaří vyvážit svoji ekonomickou bilanci a stanovit poměrné množství obalů ve vratném skle a PET. Protože v naší firmě s těmito parametry neustále pracujeme a vyhodnocujeme je, je pro nás tato ekonomická bilance vyrovnaná. Svůj výrobní program v našich tradičních skleněných lahvích však ani v nejmenším nezanedbáváme, ale naopak se jej snažíme cílevědomě rozvíjet a posilovat tak naši ochrannou známku „ZON“ nejen v našem regionu. Redakce – F. K.

Hon na čarodějnice A N E B „ N A S TAV O VA N É Š P E K Á Č K Y O P Ě T N A P U LT Ě “ Takovouto Jobovu zvěst, uvedenou v podtitulku, si mohl dopřát v pátek 23. června 2006 ten, kdo si zakoupil deník Právo a začetl se do článku „Nastavované špekáčky opět na pultě“. Ti, kdož věci rozumí, by jistě mohli nad zavádějícími informacemi o „hovězích“ a „vepřových“ špekáčcích či „buřtové vyhlášce“ mávnout rukou. Nikoliv ovšem ti, kterým jde o české zemědělství, české uzenáře a zejména pak o českého konečného spotřebitele. Ti nutně musí odmítnout jakékoliv nekvalifikované vytrhávání věcí z kontextu, jen aby byli čtenáři nasyceni senzací, ne nepodobnou „hnusným škvarkům“, o kterých se výše citovaný článek zmiňuje. Kdysi bývalo dobrým zvykem, že každý novinář byl odborníkem na svoji rubriku a byl vždy v obraze. Pokud by tento druh žurnalistů ještě existoval, jistě by již dlouho plnil noviny zprávami bijícími na poplach typu: „Jak je možné, že prodejce „XY“ pravidelně prodává kilo špekáčků za 38 korun, když dle požadavků, zavedených českou legislativou, se do ceny nevejde ani náhodou?“ Kdysi také bývalo zvykem, že když stát něco garantoval, tak to také kontroloval. Nebo snad žijeme v Chicagu třicátých let, kde šerifové překračovali mrtvoly na chodníku, aniž by si všimli krve, kterou si potřísnili obuv? V česku nebyl medializován jediný nepoctivý prodejce a výrobce špekáčků! Že by náhoda? Že by osud? Že by vý-

palné? Ano, uzeniny jsou levné a některé z nich budou i nadále ještě levnější, tomu žádný úředník nezabrání. Na náš trh se totiž mohou volně dostávat uzeniny z ostatních zemí EU, které nemusí splňovat naše národní kvalitativní kritéria stanovená vyhláškou 326/2001. Takže je s konečným spotřebitelem amen? Ani náhodou, pokud ovšem má skutečně zájem využívat svých legitimních práv. Například tím, že se bude chtít v obchodech o výrobcích dozvědět, z čeho jsou doopravdy vyrobeny. Státní úředníci jistě budou tak laskaví a spolu s odborníky podpoří systém, kterému bude rozumět i obyčejný smrtelník a který nebude likvidovat tuzemské výrobce. Jistě vhodné téma pro Sdružení na ochranu spotřebitelů. Jak je to tedy s uzeninami, potažmo právě se špekáčky, v současné době? Ano existuje ona „buřtová“ vyhláška, resp. vyhláška č. 326/2001 Sb. Mimo jiných vybraných masných výrobků klade požadavky i na špekáčky. Předpokládá, že obsahují minimálně 40 % masa a maximálně 45 % tuku. Také se zde hovoří o vepřovém, hovězím nebo telecím mase jako o základní výrobní surovině, přičemž se nepřipouští maso strojně oddělené a drůbeží maso strojně oddělené. Dále jsou touto vyhláškou popsány požadavky smyslové, jako jsou chuť, vůně, konzistence, vypracování díla a vzhled v nákroji. Že už vás to začíná nudit? Tak pozor! Teď teprve přijde na řadu povídání, které zažene unylost okurkové sezony. Krom klasických špekáčků stejná vy-

hláška připouští i „Drůbeží špekáčky“, které již ve své podstatě obsahují jen drůbeží strojně oddělené maso. Podobně tomu je i v případě drůbežích variant vídeňských, debrecínských a jemných párků, salámu junior nebo šunkového a gothajského slámu. V otázce zdravotní nezávadnosti jsou si obě varianty výrobků zcela rovny – obě musí být zcela v pořádku. Ale je tomu tak i z kvalitativního hlediska? A navíc, jak je to s uzeninami, které pod názvy vybraných masných výrobků dováží obchodní řetězce ze zahraničí? Když uvážíme, že naše současné standardy nejsou pro tyto výrobky závazné, je zřejmé, že takto nastavený systém není schopen zajistit svůj prvotní cíl, a sice nadstandardní kvalitu vybra-

ných masných výrobků na tuzemském trhu. Hlavním efektem současné právní úpravy vyhlášky 326 po vstupu ČR do EU je tak vystavení českých zpracovatelů masa nevyhovujícím konkurenčním podmínkám a jejich postupná likvidace. Je s podivem, že tento stav neustále obhajují zástupci těch institucí, které by jako první z oficiálních míst měly hledat z takto nastavených pravidel východisko. Jaké východisko dlouhodobě navrhují tuzemští výrobci masných výrobků? Český svaz zpracovatelů masa prosazuje zrušení výše uvedených legislativních požadavků na vybrané masné výrobky, čímž sleduje narovnání konkurenčních podmínek na trhu s masnými výrobky. Vedle toho však ČSZM říká, že je nutné zajistit funkčnost v současné době opomíjeného systému, který při důsledném dodržování pravidel zaručí spotřebiteli korektní informovanost při nákupu masných výrobků. Tento systém má navíc celoevropský charakter, tuzemské výrobce proto nezatíží žádnými požadavky nad rámec pravidel EU a spotřebitelům bude umožněno využití zcela standardních pravidel, se kterými se mohou běžně setkat ve všech vyspělých zemích Evropy. Jde o správné uvádění obsahu masa na obalech masných výrobků. Masem se pro účely označování výrobků přitom rozumí pouze libová svalovina, tudíž surovina, která je za maso považována právě spotřebitelem. V případě pultově prodávaných nebalených masných výrobků by měl být prodávají-

cí schopen tuto informaci poskytnout buď v písemné podobě přímo v prodejně, nebo ji sdělit spotřebiteli na vyžádání. I když přechod na nový systém jistě nevyřeší úplně všechny problémy, nebuďme zoufalí, když návrh zpracovatelů masa bude státními úředníky akceptován. Za C. a K. také neměli vyhlášku. To se prostě chodilo pro špekáčky k někomu. Pro „Dvořáčkovy špekáčky“, pro „Špekáčky od Dolní brány“ apod. Už dneska si můžete pochutnat na „Šumavských špekáčcích“, „Špekáčcích Mistr“, kvalitu předpokládají i veškeré špekáčky nesoucí značku KLASA. A je tu nápad! Co kdyby každý výrobce musel uvádět v názvu špekáčků také název firmy a prodejce tento uvádět na cenovkách?! To by si hned zákazníci všimli, kdo má ty lepší. Že by to nevyhovovalo nadnárodním řetězcům? To je pravda. Oni totiž, když dostatečně vysají jednoho výrobce, přejdou na druhého, ještě levnějšího. Jak vidíte, i bídu okamžiku lze brát s humorem. Schází pár vážnějších slov závěrem? Jak již jsem se zmínil, jde nám o konečné spotřebitele, české maso, české zemědělce, českou krajinu. Pokud se najde dostatek lidí ochotných být nezkorumpovatelnými (v Česku nemožné?) a něco novinářů se sklonem k objektivitě, určitě oddělíme zrno od plev a s radostí pak posedíme u táboráku a opečeme špekáčky s kvalitou přesně podle našich představ. Ing. Jaromír Kloud předseda ČSZM

12 / nabídky – informace

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Pšeničná mouka hladká Cena za vítězství v soutěži o nejlepší pekařskou mouku roku 2006 konané na Dnech chleba v Pardubicích. Je to již 5. vítězství – doklad o trvale vynikající kvalitě.

Mlýn Perner Svijany spol. s r. o. Svijany 17, 463 46 Příšovice Tel.: 485 177 129, fax: 482 728 011 E-mail: [email protected]

Firma Brenntag CR s. r. o., působí na českém trhu již více než 10 let. Ve spolupráci s předními světovými výrobci potravinářských aditiv a ingrediencí Vám můžeme nabídnout:  Antioxidanty (kys. askorbová aj).  Aminokyseliny (l-cystein aj.)  Barviva – přírodní – syntetická  DRYMILK 15®, ICEMILK® – náhrada polotuč. suš. mléka;  Glukózové sirupy – Glukózovo-fruktózové (izoglukóza) – náhrada cukru (ISOSWEET®) – Glukózové sirupy s obsahem fruktózy do 9% – F9 (GLUCOSWEET®, GLUCOPLUS®) – Škrobové sirupy (MYLOSE®) – Tekutá dextrosa (SIRODEX®)  Fosfáty a jejich směsi  Kakaový prášek odtučněný  Karamel – tekutý, krystalický, aromatický, speciální směsi  Konzervační látky – kys. mléčná a její soli, kys. sorbová, kys. benzoová, propionan sodný, sorban draselný aj.  Krystalická glukóza (MERITOSE®) a fruktóza (FRUITOSE®)  Látky regulující pH  Lecithin – práškový i tekutý – sojový – řepkový – slunečnicový  Lepek – Přírodní – vitální (AMYGLUTEN®) – Organický přírodní (BIOGLUTEN 130®) – Rozpustný lepek (SWP®)  Maltodextriny (MALDEX®)  Modifikované kukuřičné škroby – E 1422, E 1442

      

 

 

– za tepla rozpustné – instantní – instantní granulované Náhradní sladidla Nativní kukuřičný a pšeničný škrob (MERITENA®) Sušené glukózové sirupy (GLUCODRY®) Syrovátkové a mléčné proteiny Syrovátky – demineralizovaná – delaktózovaná Sorbitol – tekutý (MERITOL®) – práškový (MERISORB®) Speciální mouky tepelně upravené zahušťující za studena (MEREL®-pšeničná, GRASMUS® – kukuřičná) Vitamíny, minerální látky (jednotlivě i ve směsích) Vlákniny – rozpustné (inulín – FRUTAFIT®, Polydextróza STA-LITE®) – nerozpustné (pšeničná, hrachová, tomatová citronová, pomerančová, pohanková, Fava) Vonné látky- vanilin, ethylvanilin, sušený kokosový creamer Zahušťovadla a stabilizátory (FRIMULSION® – směsi; želatina, guarová guma, xanthan, karagenany, arabská guma, LBG, pektiny, mikrokrystalická celulóza, CMC celulosová guma – AKUCELL®, agar, methylcelulosa a hydroxypro pylmethylcelulosa – METHOCEL®)

Rádi bychom Vám nabídli zejména naše tekuté glukózové sirupy nejen jako náhrady cukru do celé řady aplikací (nápojový průmysl, pekárenství, mlékárenství, výroba cukrovinek, marmelád, ovocných koncentrátů a mražených smetanových krémů) Firma Brenntag CR s. r. o. Vám ráda poskytne technický servis a poradenství.

Kontakt: Brenntag CR s. r. o. Mezi Úvozy 1850, 193 00 Praha 9, tel.: 283 096 111, fax.: 281 920 589 e-mail: [email protected]

informace / 13

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Tekuté polévky a omáčky – další překvapení od Vitany

Tekuté polévky a omáčky ošetřené UHT (ultra high temperature) technologií jsou po mléčných výrobcích a nápojích další potravinářskou komoditou, která se na českém trhu objevila v kartonových obalech. Vitana, přední potravinářská společnost a vedoucí značka v segmentu dehydratovaných polévek a omáček, jako první v České republice uvedla revoluční inovace v podobě 4 druhů tekutých polévek pod označením „SELECTION“ a 4 druhů italských omáček označených „PRIMA CUCINA“.

ČASY SE MĚNÍ Hlavním důvodem vstupu do těchto kategorií ze strany Vitany je postupná změna životního stylu a s tím související dopad na stravovací návyky. Tento vývoj má samozřejmě i částečný dopad na konzumaci dehydratovaných polévek a omáček. Život je stále hektičtější a lidé nemají čas na pokrmy o několika chodech. Navíc dnešní pracovní vytížení většiny rodin omezuje přípravu jídla na rychlé a jednoduché vaření, zejména ve všedních dnech. Další podstatnou změnou ve stravovacích zvyklostech je fakt, že lidé se daleko více soustředí na zdravotní aspekt konzumovaných potravin. I když je dehydratace od pradávna jedním z nejšetrnějších způsobů uchovávání potravin, stále u části populace přetrvává negativní postoj k těmto druhům výrobků. Proto má rostoucí tendenci například i spotřeba mražených a čerstvých potravin. ZMĚNA TECHNOLOGIE Podstatným momentem při vývoji nových produktů ve vývojovém oddělení Vitany bylo tyto trendy zohlednit, a poskytnout tak českému spotřebiteli takové výrobky, které ještě více usnadní přípravu, a zároveň použít takovou technologii zpracování, která zaručí maximální zachování všech důležitých látek pro zdravou výživu. Kýženou technologii našli v podobě zpracování UHT (ultra high temperature) a aseptického plnění do kartonových obalů (prosté všech mikroorganismů), což umožňuje dodávat na trh výrobky bez jakýchkoli konzervačních látek.

NOVINKY V TEKUTÉM STAVU Tekuté polévky mají převážně zeleninový základ a korespondují s požadavkem na zdravý životní styl. Oproti jiným zdravým potravinám jsou totiž polévky starým, osvědčeným a hlavně přirozeným pokrmem, který chutná a zároveň nasytí. Snadnost přípravy „nových“ polévek od Vitany spočívá v tom, že je stačí vylít do vhodné nádoby a ohřát na sporáku nebo v mikrovlnné troubě. Rovněž se tak rozšiřuje možnost jejich využití například v zaměstnání, na benzinových pumpách apod. Vitana se rozhodla využít výhod UHT technologie také pro italské omáčky na těstoviny. Obliba těstovinových jídel roste nejen v restauracích, ale stále více i v českých domácnostech. Italská kuchyně je symbolem zdraví, lehkosti, ale také jednoduchosti a rychlosti. Většina italských omáček se na českém trhu prodává ve skle a je ošetřena klasickou sterilizační metodou. STERILIZACE VS. UHT Proč si Vitana vybrala UHT technologii spolu s kartonovým balením od firmy Combibloc, a ne klasickou sterilizaci, která byla nasnadě? Kartonový obal totiž garantuje vysokou kvalitu produktů, ať už se jedná o ovocné šťávy, mléko nebo o polévky a omáčky. Právě šetrný proces ošetření a plnění produktu pomáhá zachovat všechny důležité látky pro zdravou výživu. K zachování vysokého obsahu vitaminů a minerálů přispívá i fakt, že karton chrání výrobek před světlem. Proto potraviny balené v kartonu mohou zůstat chutné, zdravé a bohaté na nutriční látky po relativně dlouhou dobu. K tomu, aby bylo možné potraviny uchovávat po delší dobu, musí být během jejich výroby zničeny všechny bakterie. Nevýhodou klasické sterilizace je vystavení produktu dlouhotrvajícímu působení vysoké teploty, které vedle bakterií ničí jak obsažené vitaminy a minerály, tak i přirozenou chuť a barvu výrobku. Zahřívání probíhá nejdříve přes obal a následně se zahřívá obsah.

Naproti tomu u UHT technologie a kartonu se zahřívá polévka nebo omáčka principem tepelného šoku nepřímo a pak se teprve plní do kartonu v aseptickém prostředí bez použití konzervačních látek. Zahřátí je navíc intenzivní a trvá mnohem kratší dobu, než je tomu u sterilizační metody. Výsledkem je výrazně menší tepelné působení na výrobek a absence jakýchkoliv chemických látek, což vede k zachování přirozeně čerstvé chuti a vysokého obsahu vitaminů a minerálů. Celá řada vitaminů (A, B2, B6, B12, C, D, E, K a kyselina listová), aminokyselin, minerálů a dalších nutričních látek není příliš odolná vůči dlouhotrvajícímu zahřívání a působení denního světla, a proto mohou být nešetrným výrobním postupem při použití nevhodného obalu úplně zničeny. Vedle toho, že kartonový obal garantuje zachování vysoké kvality výrobků, je i velmi šetrný k životnímu prostředí. Je velmi tenký a lehký a z velké většiny je vyroben z plně obnovitelných surovin. Díky tvaru kartonu a jeho lehkosti je další nespornou výhodou úspora logistických nákladů.

ZÁVĚREM Hotové polévky a omáčky v kartonu jsou pro Vitanu, její spotřebitele i pro odbornou veřejnost zásadním počinem. Vitana je vnímána jako kvalitní česká značka, která rozumí svým spotřebitelům, ale stále jen ve vymezeném segmentu trhu. Přestože v současnosti nabízí širokou škálu výrobků a neustále přichází s novinkami, díky své historii je nadále spjata především s dehydratovanými výrobky. Zmíněné produkty jsou tak pro Vitanu nejen krokem mimo dosud používané výrobní technologie, ale také cestou za splněním měnících se požadavků ze strany zákazníků. Je nesporné, že v blízké budoucnosti dojde i ke změně vnímání samotné značky Vitana. Vývoj „tekutých novinek“ trval téměř dva roky a byl postoupen důkladným technologickým i spotřebitelským testům. Vzhledem k jejich skvělým výsledkům má Vitana našlápnuto k velmi zajímavým prodejním úspěchům.

Zachování vysokého obsahu vitaminů v produktu díky UHT technologii (zdroj SIG Combibloc) Zachování vitaminů a nutričních látek

Zachování vysoké kvality produktu díky minimální zahřívací době (zdroj SIG Combibloc) Teplota a doba zahřátí produktu

Nízké logistické náklady díky nízké hmotnosti a tvaru kartonového obalu (zdroj SIG Combibloc)

14 / nabídky – informace

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

rozhovor / 15

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Na 5 otázek odpovídá:

Ing. Tomáš Kadlec, generální ředitel společnosti Coca-Cola Beverages Česká republika, spol. s r. o. se sídlem Českobrodská 1329, 198 21 Praha 9 1) Před třemi lety jsme spolu vedli na stránkách Potravinářského zpravodaje v č. 4/2003 rozhovor, který se týkal především značky Coca-Cola a nealko nápojů na našem tehdejším českém trhu. Od této doby se změnila řada věcí, především pak obchodní podmínky změněné vstupem naší země, ale i zemí nám nejbližších, do EU. Jak zapůsobila tato změna tržních podmínek na postavení Vaší společnosti a bylo nutné změnit, v těchto souvislostech, Vaši obchodní strategii?

Nealkoholické nápoje od těch sycených přes džusy a džusové nápoje, balené vody, sportovní a energetické nápoje až po například ledové kávy či čaje jsou potravinami, které český spotřebitel vyhledává, aby uspokojil svou potřebu tekutin a osvěžil se. Začneme-li v takto zmíněných kategoriích hledat výjimky pro jiné zdanění, pak nemůžeme nikdy skončit, neboť vždy se najde ten či onen argument pro či proti. Logicky z toho vyplývá – žádné výjimky. Ani mezi nápoji, ani mezi pekařskými výrobky, ovocem či zeleninou...

Naše obchodní strategie zůstává stejná – jde nám i nadále o to, abychom byli našim téměř čtyřiceti tisícům zákazníků (tedy prodejců, kteří dále prodávají naše výrobky českým spotřebitelům) dlouhodobými a důvěryhodnými obchodními partnery, s kterými stojí za to společně (a úspěšně) obchodovat. Oproti době před 3 lety, kterou zmiňujete, nabízíme dnes zákazníkům portfolio více než 50 značkových, kvalitních nealkoholických nápojů v mnoha různých obalech, přizpůsobených spotřebitelské poptávce a příležitostem na trhu. Vstup do EU nám jen více otevřel dveře pro již probíhající mezinárodní spolupráci v rámci naší skupiny Coca-Cola Hellenic Bottling Company (CCHBC) – dnes mimo zásobování českého trhu vyvážíme 150 výrobků (tedy shora zmíněných značek v různých typech obalů) do více než 20, převážně evropských zemí. V neposlední řadě došlo k integraci české a slovenské operace CCHBC a díky tomu využíváme všech dostupných synergií – od kamionové přepravy přes finanční řízení až například po výrobu a řízení kvality.

4) V minulém rozhovoru jsme se věnovali sortimentu nabídky Vašich výrobků a také obchodní politice. Co je v oblasti sortimentu Vašich výrobků nového a kterými směry je cílena Vaše inovační aktivita? Změnilo se i něco ve Vaší obchodní strategii? Na co se mohou prodejci a spotřebitelé těšit v dalším období? Jak jsem již zmínil, naše nabídka nápojů se zvětšila o téměř jednu pětinu oproti minulým letům – dnes nabízíme našim zákazníkům a poté spotřebitelům opravdu kompletní nealkoholické portfolio ve všech kategoriích (s výjimkou mléčných výrobků) a díky vlastní distribuci jsme schopni dovézt naše nápoje na místo, postarat se o jejich vystavení na prodejnách a poskytnout silnou podporu prodeje – od umístění chladniček až po reklamní podporu v médiích. Síla značek našich nápojů pomáhá našim zákazníkům lépe prodávat, ale naším cílem je také jejich spokojenost v oblasti našich služeb – chceme, aby naši obchodní zástupci byli pro naše zákazníky partnerem i expertem, který umí například poradit, jak co nejefektivněji upravit provozovnu či prodejní regály k maximalizaci prodeje. Přál bych si, aby nás zákazníci vnímali jako profesionálního partnera, který ví, jak na to a na kterého je spoleh. Současné teplé počasí je pro nás velkou zkouškou a přes ohromný nárůst objednávek, někdy i o více než 100 %, se maximálně snažíme vyhovět.

2) Nejdiskutovanějším současným problémem jsou vztahy mezi výrobci potravinářských výrobků a obchodními řetězci. Na řešení tohoto problému existují v podstatě dva diametrálně odlišné názory – buď řešit legislativně, anebo ponechat tržním vztahům. Jaký je Váš názor na tento problém a jaký očekáváte v této otázce další vývoj? Naše filosofie v této oblasti zůstává již několik let stejná a nechceme a nebudeme ji měnit – máme zájem obchodovat s každým, kdo chce dále prodávat naše výrobky českým spotřebitelům. Toto pravidlo u nás platí bez výjimky od vlastníka menšího stánku či stylové restaurace až po ty největší obchodní řetězce – vážíme si všech zákazníků, kteří s námi chtějí vstoupit do obchodního vztahu. Dodávám, že za jediného předpokladu – že tento vztah, stejně jako v jiných oborech obchodních činností, bude výhodný pro obě strany. 3) Výše daně z přidané hodnoty je sice v této době velmi diskutovaná oblast a je podle mého názoru mediálně zajímavá zejména z důvodu naprosto neodborného rozhodnutí ve prospěch a na druhé straně v neprospěch některých výrobků. Přesto se nepříznivě dotýká některých konkurenčních výrobků v rozdílných daňových sazbách, včetně nealkoholických nápojů. Jak hodnotíte tento problém Vy? Věříme tomu, že potraviny bez výjimky by měly být všechny zpoplatněny jednotnou sazbou – což v tuto chvíli dle zákona o DPH jsou. Jakékoliv návrhy výjimek, byť jsou jistě vedeny dobrým úmyslem, znevýhodňují jednoho výrobce víceméně stejného zboží před druhým a vzniká tak nerovnováha, která zbytečně deformuje trh a v českých podmínkách přímo vybízí k různému obcházení či přímo podvádění.

5) Jako vrcholový manažer vedete velmi silnou společnost a to vyžaduje mnoho úsilí a času. Zbývá Vám i čas na Vaše záliby a koníčky? A máte „svůj“ recept na to, aby byl manažer stále fit a vždy v plné síle plnil svoje náročné pracovní povinnosti? Budu moc rád, když nám jej – ten recept – prozradíte. C U R R I C U L U M V I TA E :

Ing. Tomáš KADLEC Datum narození: Místo narození: Kariéra: od 2002 2000–2001 1995–2000 1991–1995 1990–1991 1988–1991 1982–1987 1980–1981 Vzdělání: 1967–1971 1971–1976 Ženatý, dvě děti

30. 11. 1951 Praha Generální ředitel, Coca-Cola Beverages ČR Zástupce generálního ředitele, Coca-Cola Beverages ČR Finanční ředitel, Coca-Cola Amatil ČR / Coca-Cola Beverages ČR Finanční ředitel, General Motors Czechoslovakia Zástupce generálního ředitele, PZO Motokov PZO Motokov Finanční ředitel, Škoda Motor, Belgie PZO Motokov

Střední ekonomická škola Praha, zaměření zahraniční obchod VŠE Praha, zaměření zahraniční obchod

Pracovní povinnosti zvládám díky pozitivnímu naladění, které zvláště v poslední době získávám díky atmosféře ve firmě. Již před lety jsme začali se všemi zaměstnanci společně vytvářet a kultivovat naši firemní kulturu, ve které klademe důraz na vzájemnou úctu, důvěru a otevřenost. Věříme v úspěch práce s lidmi a nabízíme možnost růstu každému, kdo se chce zlepšovat a učit. Dnes je to ve firmě znát – všichni zaměstnanci (tedy samozřejmě včetně mne) jsme součástí systému, který je sice náročný na dosažení výsledků, ale na druhé straně nejsme rigidní „rakousko-uherská“ struktura a nikdo si na nic nehraje. Jako generální ředitel se snažím nebrat se příliš vážně a věřím v neformální kontakt a v dodržení daného slova. A také v to, že po úspěchu má vždy následovat pokora. Druhým zdrojem mého pozitivního přístupu je moje rodina – vždycky se ve volném čase společně vracíme k turistice ve všech podobách – pěšky, na kole nebo na lyžích. Na dovolených jsme projeli už kus světa, od Šumavy po Korsiku, a hodláme v tom pokračovat. Po letošním hektickém létě to určitě budu potřebovat. Za rozhovor děkuji. Ing. František Kruntorád, CSc.

16 / z domova

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Vývoj mezinárodního trhu mléka Sektor mléka v Evropské Unii a v celosvětovém měřítku se vyznačuje v současném období pokračující liberalizací a internacionalizací trhu mléčných výrobků. Svědčí o tom aktuální informace a statistické údaje zveřejněné jedním z nejvýznamnějších evropských pracovišť „Dairy Research Institut“ (D.R.I.) v New Haw Surrey ve Spojeném Království a dalšími renomovanými zahraničními institucemi. Hlavní rysy nastartované liberalizace v rámci Evropské Unie spočívají v plnění cílů vytýčených Reformou společné zemědělské politiky. V celosvětovém měřítku pak v oblasti zvyšování konkurence schopnosti vykazuje velmi pozitivní výsledky výroba a zpracování mléka v USA.

FARMÁŘSKÉ CENY MLÉKA V EU Farmářská cena mléka dosáhla v rámci všech 25 zemí EU v roce 2003 v průměru EUR 28,45/100 kg. V roce 2004 zaznamenala zvýšení o EUR 0,55/100 kg na EUR 29,0/100 kg. V následujícím roce 2005 byl zaznamenán mírný pokles na EUR 28,92/100 kg. Tyto ceny vyjádřené za všech 25 zemí EU jsou významně ovlivněny úrovní a vývojem cen v 10 nových evropských zemích, o které byla EU v roce 2004 rozšířena. V původní patnáctce se průměrná cena farmářského mléka mírně snížila z EUR 31,20/100 kg v roce 2003 na EUR 31,11/100 kg v roce 2004 a dále na 30,19 EUR/100 kg v roce 2005. V EU-10 se cena mléka v uvedeném časovém rozpětí naopak postupně zvyšovala z EUR 24,31/100 kg v roce 2003 na EUR 26,0/100 kg v roce 2004 a konečně na EUR 27,01/100 kg v roce 2005. Obdobný vzestup průměrné ceny nakupovaného mléka z Kč 7,79/l v roce 2003 na Kč 8,06/l v roce 2004 a Kč 8,28/l (EUR 27,88/l) byl docílen i v ČR. Tab. č. 1

Farmářské ceny mléka přirozeného složení EUR za 100 kg

Evropská Unie 25 Evropská Unie 15 Evropská Unie 10 Spojené Království

2003 28,45 31,20 24,31 25,45

2004 29,00 31,11 26,00 26,77

2005 28,92 30,19 27,01 26,65

Pramen: D.R.I. – Eurostat Hluboký cenový rozdíl mezi evropskou desítkou a původní patnáctkou se rychle snižoval. Zatímco úroveň ceny farmářského mléka v zemích EU-10 představovala v roce 2003 pouze 78 % průměrné úrovně ceny docilované v EU-15 – zákonitě postupně dochází ke zvyšování tohoto podílu z 84,6 % v roce 2004 na 90 % v roce 2005. Z údajů uvedených v tabulce je pozoruhodné, že průměrná cena farmářského mléka ve Spojeném Království byla překonána průměrnou cenou docílenou v rámci EU-10.

ÚTLUM POKLESU CEN Vezmeme-li v úvahu záměry Reformy společné zemědělské politiky EU spočívající v sektoru mléka, zejména ve snižování intervenčních cen másla o 25 % a SOM o 15 % a z toho odvozeně v postupném snížení ceny farmářského mléka zhruba o 20 % do roku 2007/8 na jedné straně a vyhlášení kompenzačních plateb ke zmírnění nepříznivých ekonomických dopadů na producenty mléka o cca 55 % na straně druhé, můžeme konstatovat, že v minulých letech 2004 a 2005 došlo oproti předpokladu k poněkud odchylnému vývoji, který byl ovlivněn docílením příznivějších cen mlékárenských výrobků na domácím i zahraničním trhu při dodržení fixně stanovených kompenzačních plateb. Dokládá to údaj D. R. I. o docílení průměrného příjmu farmářů v rámci patnácti zemí EU, včetně kompenzační platby, který dosáhl EUR 32,2 v roce 2004 a zvýšil se v roce 2005 na EUR 32,5 za 100 kg mléka přirozeného složení. Celkový příjem za dodané mléko (docílená nákupní cena, včetně kompenzační platby) byla podle níže uvedené úvahy oproti předpokladu příznivější v roce 2004 o EUR 0,87 a v roce 2005 dokonce o EUR 1,815 za 100 kg dodaného mléka. Tab. č. 2

Orientační předpoklad a celkově docílený příjem EUR za 100 kg mléka 1)

Skut.cena + kompenzace Rozdíl Rok Kompenzace tuk 3,7 % 2003/4 30,98 30,98 2004/5 29,15 1,181 30,33 31,20 +0,87 2005/6 27,32 2,365 29,685 31,50 +1,815, x 2006/7 25,50 3,55 29,05 x 2007/8 24,94 3,55 28,49 x x 1 ) V bilanční úvaze je uplatněn přepočet docílené celkové skutečné ceny mléka přirozeného složení na mléko standardní tučnosti – 3,7 %. Cílová/odvozená cena mléka 3,7 %

Předpokl. příjem celkem

CELKOVÝ BONUS Docílený příznivý výsledek za dodávky mléka v loňském roce 2005 o EUR 1,815/100 kg (Kč 0,52/ kg) společně s meziročně zvýšenou kompenzační platbou o EUR 1,185/100 kg (Kč 0,34/kg) na její strop z EUR 2,365/100 kg v roce 2006 na EUR 3,55/100 kg v roce 2007 představoval oproti předpokladu celkový povýšený bonus ve výši EUR 3,0/100 kg (Kč 0,86/kg), se kterým mohli producenti mléka vstoupit do jednání o ceně dodávaného mléka v letošním roce. Příčiny zpomaleného trendu poklesu ceny dodávaného mléka, spočívající v příznivých cenách mlékárenských výrobků, potvrzují i údaje ZMP, podle kterých světová cena farmářského mléka přepočtená na standardní obsah tuku 3,7 %, odvozená jako mléčný ekvivalent z kvótované ceny másla a SOM na zahraničních trzích, dosáhla v roce 2004 EUR 16,6/100 kg. V roce 2005 se zvýšila na EUR 19,4 a k 1. červenci letošního roku poklesla na EUR 18,8/100kg (Kč 5,36/kg). DODÁVKY MLÉKA A VÝROBA MLÉKÁRENSKÝCH VÝROBKŮ V prvním čtvrtletí letošního roku se snížily dodávky mléka v rámci EU-25 o 1,5 %. Snížení se týkalo nejenom EU-15, ale i zemí EU-10. V rámci EU-15 se snížily dodávky mléka v Německu, Francii a i ve Spojeném Království. Snížení dodávek mléka do mlékáren zaznamenaly ze zemí EU-10 nejenom Polsko, ale i Maďarsko a ČR. I přes pokles dodávek mléka se výroba sýrů v rámci EU nadále zvyšovala. V rámci EU-25 se meziročně zvýšila o 2,3 % při vyšší intenzitě růstu produkce v zemích EU-15. Ke snížení výroby došlo v prvním čtvrtletí u másla o 1,5 %, dále u SOM o masivních 12 %, z toho v nových členských zemích o 23 %. Vývoj ve zpracování mléka velmi výrazně podpořil pevné ceny SOM. Tab. č. 3

Dodávky mléka Výroba: sýrů másla SOM Pramen: národní statistiky

Zpracování mléka na máslo, sýry a SOM 1. čtvrtletí – tis. tun 2005 32 020 1,880 499 261

2006 31 540 1 920 491 230

změna % -1,5 +2,3 -1,5 -12

MEZINÁRODNÍ TRH Ceny másla se snížily z 1 900 USD/t v dubnu na 1 875 USD/t v květnu t. r. V červnu se očekává další pokles ceny másla o 50 USD. Ceny másla jsou v porovnání s úrovní před rokem o cca 100 USD za tunu nižší s tím, že se očekává jejich další trvalý pokles. Ceny sýrů se na mezinárodním trhu zvýšily z 2 650 USD/t v dubnu na 2 700 USD/t v květnu letošního roku. Ceny sušených mlék zůstávají na mezinárodní trhu pevné. Cena SOM dosáhla v květnu 2 200 USD/ t a cena plnotučného sušeného mléka 2 215 USD/t. Změna stabilních cen sušených mlék se neočekává ani v červnu t. r. Příznivé ceny zůstávají i u sušené syrovátky na úrovni USD 800/t. ZAHRANIČÍ Austrálie – očekává zvýšení výroby mléka v roce 2006/7 o 1–2 % a celkovou stabilizaci její úrovně v roce 2008 na 10,4–10,8 mld. litrů. Nový Zéland vykazuje podle nejnovějších údajů v květnu a červnu t. r. nárůst produkce mléka v porovnání se stejným obdobím roku 2004 o 4 %, což znamená očekávané zvýšení úrovně celoroční produkce na 15 mil. tun, které země docílila před zásahem předcházejících nežádoucích povětrnostních podmínek. Spojené státy očekávají podle nejnovějších údajů USDA a pokračující vzestup výroby mléka, která by se měla v roce 2006 zvýšit o 2,8 %, a to jak vlivem zvýšení počtu dojnic, tak i jejich zvýšenou užitkovostí. Počet dojnic by se měl snižovat až od druhého pololetí 2007, zatím co užitkovost se bude dále průběžně zvyšovat. Podle předpokladu se i v příštím roce 2007 výroba mléka meziročně zvýší o 0,7 %. Klesající ceny farmářského mléka stále nejsou příčinou hromadného odklonu farmářů od jeho produkce. V květnu letošního roku se výroba mléka meziročně zvýšila o 2,4 % s tím, že nárůst produkce se promítl ve zvýšené výrobě másla a sušeného mléka, která se meziročně zvýšila u másla o 9,2 %, SOM o 23 % a u sýrů o 3,3 %. Situace na vnitřním trhu mléka byla hodnocena jako slabá. Cena farmářského mléka se v květnu t. r. snížila na USD 26,67/100 kg (EUR 20,90/100 kg – cca 5,95 Kč/kg) a byla v porovnání se stejným obdobím minulého roku o 18,4 % nižší. V letošním roce se očekává pokles průměrné celoroční ceny farmářského mléka z USD 15,14/100 lbs v roce 2005 na USD 12,40–12,80/100 lbs, t. j. USD 27,31–28,19/100 kg, orientačně při přepočtu současně platným kurzem 6,08–6,28 Kč/kg. Cena másla klesla meziročně v květnu o 16 % na USD 1,18/100 lbs, což představuje orientačně v přepočtu současně platným kurzem cenu 57,79 Kč za 1 kg, která byla výrazně nižší v porovnání s obchodní cenou másla vykázanou resortní statistikou MZe ČR za květen pro máslo v blocích ve výši 70,46Kč/ kg a pro máslo v balení `a 250 g ve výši 77,64 Kč/kg. Cena sýra Čedar se meziročně snížila o 20 % na USD 1,19/100 lbs – orientačně 58,27 Kč/kg, zatímco např. obchodní cena eidamské cihly za květen dosáhla v našich podmínkách 89,42 Kč/kg. Ceny sušených mlék jsou velmi příznivé a pevné. Export je vzhledem k „slabému“ dolaru úspěšný. Výrazné snížení ceny vykázaly i další mlékárenské výrobky. TŘETÍ SNÍŽENÍ INTERVENČNÍCH CEN Pro situaci na trhu mléka v rámci celé Evropské Unie představuje důležitý impuls realizace třetího stupně snížení intervenčních cen s platností od 1. července t. r. Intervenční cena másla poklesla z 282,44 na EUR 259,52/100 kg a obdobně se meziročně snížila i cena SOM ze 184,97 na EUR 174,69/100 kg. Důsledky nastavených reformních parametrů se projevily velmi rozdílně. Zatímco se uplatněné cenové opatření u SOM promítlo na trhu velmi omezeně, u másla je tomu naopak. Výroba SOM se v rámci EU-25 mezi rokem 2003 a 2005 snížila o 250 tis. tun a trh zůstává i přes snížené objemy vývozů do třetích zemí vyrovnaný. Výroba sýrů se zvyšuje a intervenční sklady SOM jsou prázdné. Trh másla je ovlivněn administrativně řízenými cenami velmi výrazně. K očekávanému významnějšímu snížení objemu jeho výroby v důsledku nízké realizační ceny a zvýšené spotřeby mléčné suroviny na výrobu sýrů nedošlo. Po naplnění množstevního limitu intervenčních nákupů pro letošní rok ve výši 50 tis. tun másla vyhlásila komise EU možnost dalších nákupů prostřednictvím tendrů. Podle údajů D. R. I. vzrostly do konce měsíce června t. r. celkové zásoby másla v intervenčních skladech na 129 tis. tun a v soukromých skladech na 73 tis. tun. Evropská Unie očekává v letošním roce v porovnání s minulým rokem se sníženým objemem vývozu másla z 300 na 200 tis. tun. Úroveň podpory na máslo zpracované v potravinářském průmyslu byla do konce června t. r. snížena o EUR 50/t. Souběžně byla snížena o EUR 70/t i podpora koncentrovaného másla. CENA TUKU KLESÁ Problémy s přebytkem mléčného tuku se vyvíjejí postupně a budou zřejmě přetrvávat. Svědčí o tom údaje ZMP o vývoji vzájemného ocenění základních složek mléka – mléčného tuku a mléčných bílkovin. Zatímco ještě v období nedostatku v letech 1970/71 činil procentický poměr ceny tuku k mléčné bílkovině 70 : 30, který se postupně změnil do roku 1984 na 50 : 50 a do současné doby zhruba vykazoval poměr 43 : 57 s neodvratnou perspektivou dalšího pokračování dosavadního trendu. Svědčí o tom skutečnost, že některé mlékárenské společnosti v Německu, jako např. Nordmilch SH/HH, Uelzena, Frischli, Ammerland a Thetinghausen, oceňují 1 tuk jednotku 2,20 Ct a 1 bílkovinnou jednotku 5,00 Ct a shodně vykazují vzájemné procentické ocenění mléčného tuku k mléčné bílkovině poměrem 35,21 : 64,79. EKONOMICKÝ PARADOX K nízkému ocenění mléčného tuku dochází přesto, že podle vyjádření prof. fyziologie Heinricha Meyera z TUM, Weihenstethan v Německu jsou lipidy mléka rozhodujícím zdrojem energie. Zhruba polovina metabolického nákladu na produkci mléka u skotu je využívána na syntézu lipidů a lipidy se také podílejí na poloviční celkové energetické hodnotě mléka. Jinak je to ale s efektivností. Při standardním obsahu tuku v mléce 3,7 % a jeho procentickým oceněním ve vztahu k mléčnému proteinu v poměru 40 : 60 je protein mléka zhruba třikrát lépe honorován. ZÁVĚR Celkový vývoj situace na trhu mléka v rámci EU nastoluje nemálo závažných otazníků počínajících správným nastavením výše poklesu intervenčních cen až po celkové koncepční řešení další existence produkčních kvót na výrobu mléka. V souvislosti s narůstajícími obtížemi přebytku mléčného tuku se nabízí otázka, zda mohl být současný nesoulad vyplývající z platných intervenčních cen stanovených Reformou lépe řešen přijetím návrhu komise EU, která v rámci poločasového hodnocení Agendy 2000 (Mid Term Revue) v roce 2003 navrhovala progresivnější snížení intervenční ceny másla o 35 % a intervenční ceny SOM o 18 %. Zhodnocení dosavadního vývoje mléčného trhu a řízení jeho dalšího vývoje by měla provést komise EU v roce 2008 společně s celou novou zemědělskou politikou. Ing. Milan Křivánek, tajemník ČMSM

z domova / 17

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Mlékárna Kunín, a. s., začala vyrábět kávu, aby obsadila nový trh a zvýšila zisk

Kunín – Mlékárna Kunín, a. s., významný exportér českých mléčných produktů, v těchto dnech uvedla na trh produkt, který nemá v její 60leté historii obdoby. Mlékárenský podnik se totiž stal výrobcem kávy – přesněji espressa a cappuccina ze směsi čerstvého mléka a kávy. Do konce letošního roku společnost prodá pět milionů kelímků kávy. Část z nich poputuje do Belgie, Holandska, Itálie, Maďarska, Polska, Německa, Rakouska, Slovinska, na Slovensko a do skandinávských zemí. „Možná někomu zní zvláštně, že mlékárna produkuje kávu, ale my jen pokračujeme v rozvíjení sortimentu s vyšší přidanou hodnotou. Espresso a cappuccino nám otevřou dveře

k dalšímu vývozu. Na domácím trhu si od kávových výrobků slibujeme vstup do sítě čerpacích stanic, tedy na nový segment trhu,“ vysvětlil generální ředitel Mlékárny Kunín Zbyněk Ge-

bauer. Doplnil, že se zahájením exportu kávy podnik počítá letos na podzim. Kunínská mlékárna se o produkci kávy systematicky zajímá od roku 2003, kdy navázala úzkou spolupráci s italskými odborníky. Oficiální mistr Itálie v přípravě kávy Luigi Lupi například testoval kunínské mléko, zda je vhodné jako surovina pro kavárny, restaurace a gastro zařízení. Kunínská firma se také v posledních třech letech opakovaně stala dodavatelem mléka, smetany, šlehačky a jo-

gurtů pro všechna tuzemská výběrová kola světového šampionátu v přípravě kávy SCAE. „Odtud pramení naše spolupráce s italskými odborníky, kterou jsme zhodnotili už v mnoha předchozích sortimentních novinkách, od smetany na vaření až po mléko na cappuccino,“ konstatoval obchodní ředitel Mlékárny Kunín Jiří Klos. Podle něj ale rozhodnutí rozšířit sortiment předcházela především analýza trhu a konzultace na PLMA, mezinárodní prezentaci

privátních značek a dodavatelů nadnárodních řetězců v Amsterodamu, kde si mlékárna mimo jiné ověřila exportní šance nového výrobku. Za prvních šest měsíců v letošním roce vytvořila Mlékárna Kunín tržby v hodnotě 984 milionů korun, což bylo o 36 milionů více než za stejný úsek loňského roku. Příjmy z exportu vzrostly z 90 na 113 milionů korun. Pololetní výsledek hospodaření se pohybuje zhruba na úrovni předchozího roku.

Mlékárna Kunín, a. s., získala jako první mlékárenský výrobce v ČR certifikát IFS Kunín (red) – Kunínská mlékárna, která si buduje pozici významného exportéra hotových mléčných produktů, v těchto dnech splnila, jako první mlékárenský výrobce v ČR, podmínky pro udělení zvláštního mezinárodního certifikátu International Food Standard (IFS). Jde o speciální potvrzení, uznávané především ve Francii, Itálii a Německu, které doplňuje běžné normy a legislativu Evropské unie. Podniky certifikované podle IFS se dostávají ve sledování výrobních procesů, kvality produkce a evidování každého jednotlivého výrobku, surovin a receptur na úroveň podobnou farmaceutickému průmyslu. Pro Mlékárnu Kunín IFS znamená, že se stává důvěryhodnějším dodavatelem evropských potravinářských řetězců. „Certifikace tohoto typu jsou pro nás naprostou nutností. Označení Made in Czech Republic totiž v potravinářství na západ od nás stále ještě není běžně uznávanou známkou kvality. Proto usilujeme o splnění podmínek všeobecně přijíma-

ných mezinárodních certifikačních autorit,“ vysvětlil generální ředitel Mlékárny Kunín Zbyněk Gebauer. Na získání potvrzení IFS se podle něj podnik připravoval zhruba čtvrt roku. „Výdaje nebyly nijak zásadní, protože procházíme

opakovaně podobnými certifikacemi, čili hlavní investice už máme za sebou,“ doplnil generální ředitel. Mlékárna Kunín před zhruba dvěma lety získala potvrzení podle British Retail Consortium Global Standard Food (standardů Britského společenství obchodníků, BRC), že vyrábí z pohledu spotřebitelů zvláště bezpečné potraviny. Toto certifikační hodnocení letos znovu obhájila. BRC je, podobně jako IFS, referencí pro všechny významné zahraniční odběratele a nadnárodní obchodní řetězce. Na splnění se mlékárna v roce 2004 připravovala zhruba půl roku a výdaje na dodržení speciálních požadavků, jako je například pota-

žení oken v provozech fólií proti tříštění skla, přesáhly půl milionu korun. Cílem IFS i BRC je maximální ochrana spotřebitelů. Pod přísnou kontrolou je proto všechno, co by mohlo, byť jen s minimální pravděpodobností, zasáhnout do bezpečnosti potravin – sklady, výrobní haly, technologická zařízení, přepravní cesty, obaly, možnosti kontaminace biologickými organismy, fyzikálními i chemickými látkami. Podnik certifikovaný podle IFS a BRC už ve většině evropských zemí nemusí opakovaně procházet přímou kontrolou odběratelů. „Letos jsme se v Amsterodamu počtvrté účastnili mezinárodní prezentace možných dodavatelů nadnárodních

řetězců, takže víme, že je o naši produkci zájem. Proto se nám audity zcela jistě vyplatí, zbourají další exportní bariéry,“ zhodnotil obchodní ředitel Mlékárny Kunín Jiří Klos. Kunínský výrobce mléka loni exportoval zhruba 12 procent z celkové produkce, která měla hodnotu okolo 1,8 miliardy korun. Letos očekává mírný růst podílu vývozu, a to na 15 procent. V současné době míří zboží z Mlékárny Kunín do Maďarska, Rakouska, Švédska, Finska, Německa, Polska, Slovinska, Itálie a také na Slovensko a do Rumunska. Eva Kijonková, mediální zastoupení společnosti Mlékárna Kunín, a. s.

Kaviár z Hluboké S konzumací rybích jiker začali sami rybáři. Záhy zjistili, že jikry jim dodávají potřebnou energii. Než se však z jiker v podobě kaviáru stala oblíbená lahůdka, uběhla poměrně dlouhá doba. Kaviár započal svoji cestu v chudé Astrachánii, kde hlavním bohatstvím byly ryby. Astracháň byla důležitou křižovatkou obchodních cest. Zde se setkávali kupci z Asie a Evropy. Pro potřeby kupců začali rybáři s jednoduchými úpravami ryb, aby prodloužili jejich poživatelnost. Mezi nejčastěji používané jednoduché způsoby úpravy patřilo nasolení. Vedle masa prosolili i jikry z ryb. „ A tím můžeme začít hovořit o první výrobě kaviáru. Byli to právě kupci, kteří po ochutnání kaviáru začali šířit jeho slávu. Vyprávěli, že vrací ztracenou sílu,“ řekl novinářům

Ochutnával se kaviár v mnoha podobách.

na tiskové konferenci Eduard Levý, ředitel společnosti Lesy České republiky v Hluboké nad Vltavou. Kaviár se stal žádaným zbožím a rybáři stále zdokonalovali výrobní postupy a způsoby jeho uchování. Začali ukládat kaviár do nádob, nejdřív ale do dubových soudků. Postupem času se stal kaviár důležitým vývozním artiklem a velmi vyhledávanou pochutinou. Jako jediní produkují pravý kaviár z lososa v akciové společnosti Lesy České republiky v Hluboké nad Vltavou. Začali v roce 1999 s naprosto výjimečnou a v ČR i střední Evropě zcela ojedinělou výrobou. Kaviár se tam vyrábí podle pravé původní carské receptury. „Nese název Imperátor,“ uzavřel Levý. Eugenie Línková

Na snímku je Eduard Levý, ředitel společnosti Lesy České republiky v Hluboké nad Vltavou, při představení kaviáru Imperiál.

Obliba dresinků a omáček k masu v létě roste Praha (bo) – Obliba grilování v Česku roste a pravidelně se mu věnuje již více než třetina obyvatel, plyne z průzkumu společnosti Unilever. Tento módní trend s sebou přináší zvýšený prodej výrobků, které s grilováním úzce souvisejí. Obchodníci tak od začátku jara hlásí výrazný nárůst prodeje zahradních grilů, který se zvyšuje již několik let. V létě, které je hlavní sezonou grilování,

se pak výrazně zvedá odbyt některých druhů masa a speciálních uzenářských výrobků. V červenci a srpnu se prodá i nejvíc dresinků a omáček k masu. Podle průzkumu Unileveru ČR a agentury Opinion Window nejčastěji grilují rodiny s dětmi. Mezi nimi více než dvě třetiny dotázaných posedí u opékání častěji než pětkrát ročně. Víc než pětina rodin s dětmi nad 15 let dokonce griluje více než 16krát ročně. Mezi měsíce, kdy Češi nejčastěji využívají gril či otevřený oheň k přípravě pokrmů, patří květen až srpen. V červenci a srpnu se této činnosti věnuje takřka 100 procent dotazovaných. Naproti tomu v dubnu či říjnu jsou to

pouze čtyři procenta. Více než třetina lidí, 36 procent, používá otevřená ohniště, 34 procent potom grily na dřevěné uhlí. Nejraději Češi grilují nebo opékají špekáčky či jiné uzeniny. Na druhém místě skončila drůbež a třetí nejpopulárnější jsou speciálně připravené grilovací párky. Růst prodeje grilů v posledních letech hlásí obchodníci. „Ve srovnání s loňským červnem a červencem prodáváme v našich 52 prodejnách zhruba o deset procent grilů více. Zájem je hlavně o sofistikovanější zahradní grily, jako jsou plynové a elektrické s lávovými kameny, které umožňují regulovat žár,“ řekl mluvčí společnosti Mountfield Václav Brom. Dodal,

že tržby za plynové a elektrické zahradní grily jsou o 25 až 30 procent vyšší, protože tyto grily patří do vyšší cenové kategorie než klasické grily na dřevěné uhlí. Zálibě Čechů jdou vstříc řezníci a podle předsedy Českého svazu zpracovatelů masa Jaromíra Klouda by se těžko hledala zpracovatelská firma, která výrobky speciálně pro grilování nedělá. V létě se ale projevuje i zvýšená spotřeba některých druhů masa vhodných k opékání na grilu či ohni. Větší zájem tak bývá o vepřovou krkovici a pečeni, ale i o lepší druhy hovězího jako roštěná či zadní. Když je pěkné počasí, zvednou se třeba prodeje krkovice před

víkendem ze dne na den i o stovky procent, uvedl Kloud. I díky stále rozšířenějšímu grilování v Česku roste trh s dresinky, omáčkami k masu, hořčicemi, kečupy či zálivkami na saláty. To potvrzuje i Ing. Zdeněk Štěpánek – předseda představenstva Alima značková potravina, a. s., významného producenta výrobků a specialit pod značkou Boneco. „Na trh jsme uvedli několik novinek ke grilování a prodej narostl o 100 %. Velmi oblíbené jsou zejména speciální hořcice v novém praktickém balení,“ řekl. Češi ročně za toto zboží utratí přes 100 milionů korun, z toho více než 40 procent během letních měsíců.

18 / z domova

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Další milník v rozvoji plzeňského pivovaru M O D E R N I Z A C E VA R N Y A Z P R O V O Z N Ě N Í K VA S N Ý C H TA N K Ů V Ý R A Z N Ě Z V Ý Š Í K A PA C I T U V Ý R O BY

Zleva: Petr Vacík – Savant; Hu Barber –Bel; Tibor Kovács (technický ředitel), Jan Janoušek (manažer klíčových projektů), Adam Gunn (manažer kapitálových projektů), Václav Šimek (manažer výroby), Alexej Bechtin (tiskový mluvčí) – Plzeňský prazdroj, a. s.

Plzeň – Po úspěšném dvouměsíčním zkušebním provozu uvedl Plzeňský Prazdroj ve svém pivovaru v Plzni do plného provozu další část modernizovaného výrobního komplexu. V rámci tzv. dvouapůlté etapy došlo k rozšíření varny Pilsner Urquell a zprovozněny byly nové cylindro-kónické tanky (CKT) na kvašení piva. Co do kapacity jde o největší investici uplynulého finančního roku*. V rámci celé modernizace a rozšiřování kapacit v Plzeňském Prazdroji jde o druhou největší investici po stáčírnách. Hlavním cílem je zvýšení výrobní kapacity pivovaru Plzeň v návaznosti na očekávaný růst poptávky po prémiovém pivu Pilsner Urquell na zahraničních trzích. * Hospodaření Plzeňského Prazdroje se řídí tzv. finančním rokem končícím 31. března kalendářního roku – v souladu s praxí mateřské firmy SABMiller

Celý projekt za více než 200 milionů korun posouvá roční výrobní kapacitu pro značku Pilsner Urquell na cca 2,7 miliony hektolitrů. Veškeré stavební a technologické práce proběhly za nepřerušeného provozu pivovaru, bez jakéhokoli dopadu na výrobu piva. Investiční akce byla zaměřena na novou varnu Pilsner Urquell, kde byla instalována druhá mladinová linka včetně vířivé kádě a chladiče mladiny. Do provozu byla rovněž uvedena druhá scezovací káď o průměru 10 metrů. Denní výkon varny byl tak posílen z 12 na 14,5 várek, každá reprezentující 600 hektolitrů mladiny. V prosinci roku 2005 byly do plzeňského pivovaru dopraveny obří fermentační tanky. Desítka nových stříbřitých nádob s plnícím objemem 2 400 hektolitrů byla vztyčena v prostoru vedle varny a dnes tvoří jeden celek spolu s modernizovaným „srdcem pivovaru“. Kvasné tanky jsou vybaveny unikátní technologií uspořádání ventilů Eco-Matrix, která příznivě ovlivňuje kvalitu piva. Celková týdenní výrobní kapacita pivovaru Plzeň byla rozšířena o téměř 14 000 hl piva. Dodavatelé a zajímavosti z jednotlivých dodávek modernizovaného výrobního komplexu: Huppmann (varna) – chladič mladiny má 131 nerezových desek – průměr vířivé kádě je 6 metrů

Zleva: Adam Gunn (manažer kapitálových projektů), Václav Šimek (manažer výroby), Alexej Bechtin (tiskový mluvčí) – Plzeňský prazdroj, a. s. Hochtief (stavba CKT) – 775 m3 betonu – 31 tun ocelových konstrukcí – 910 m2 dlažeb a obkladů Holvrieka (tanky) – vnitřní průměr tanku 6 m – výška tanku přibližně 15,8 m – váha prázdného tanku přibližně 23 tun GEATuchenhagen (technologie) – okolo 130 automatických klapek a ventilů v CK tancích – přibližně 1250 m potrubí nejrůznějších průměrů

 S celkovým prodejem více než 10,2 milionu hektolitrů doma i v zahraničí v kalendářním roce 2005 a s exportem do více než 50 zemí celého světa je Plzeňský Prazdroj, a. s., předním výrobcem piva v regionu střední Evropy a největším exportérem českého piva.  Plzeňský Prazdroj, a. s., je členem globální skupiny SABMiller plc, druhého největšího výrobce piva na světě, s pivovarnickými aktivitami či distribucí ve více než 60 zemích napříč 5 kontinenty. Pilsner Urquell je mezinárodní vlajkovou lodí portfolia značek SABMiller. Alexej Bechtin, Plzeňský Prazdroj

Pivovary hlásí razantní nárůsty spotřeby pěnivého moku V PITNÉM REŽIMU OBČANA ČR MÁ KLASICKÉ PIVO SVÉ NEZASTUPITELNÉ MÍSTO

Litovel (red) – S dlouhotrvajícími extrémně horkými letními dny mimořádně narůstá spotřeba zlatavého moku. Každý stupeň Celsia, který jde nahoru, se projevuje na prodeji piva. Radují se pivovary i hostinští. Po otevření venkovních zahrádek před restauracemi každoročně vzrůstá spotřeba to-

čeného piva až o sto procent. Letos je to ale ještě o něco více. Někteří žízniví pivaři v podvečerním čase posedí v hospůdce, jiní na zahrádce a další si jej odnesou domů ve džbánku nebo jen v plastové lahvi. V parných dnech narůstá i zájem pivařů o zapůjčení výčepního zařízení. „Protože klasické pivo vyráběné tradičními metodami patří k nejzdravějším nápojům vůbec, řadí se v pitném režimu Čechů na druhé místo hned za vodu. Díky kvalitním přírodním surovinám sladu, chmelu a vodě a díky klasickému procesu kvašení dostáváme do piva zvlášť cenné látky, jako jsou stopové prvky, např. vápník, hořčík, draslík, fosfor, chrom, také minerální látky, vitamíny, zejména skupiny B, bílkoviny a aminokyseliny. Například pivo Litovel

obsahuje více než dva tisíce různých složek,“ říká Miroslav Koutek, ředitel Pivovaru Litovel, a dodává: „Nízké procento alkoholu v pivu navíc působí příznivě na rozkládání tuků v lidském organismu, ovlivňuje „kladný“ cholesterol a podle nejnovějších výzkumů řadíme pivo k nápojům obsahujícím protirakovinové látky. Rozumná konzumace piva umožňuje postupné spalování jednoduchých cukrů a dextrinů, což má zase příznivé regenerační účinky.“ Obdobné pozitivní účinky na lidský organismus nabízí i nealkoholická piva, která v létě ocení zejména řidiči. „V měsíci červnu se zvýšil odbyt nealkoholického piva z Litovle oproti minulému roku o 30 %. Celkově potom od počátku roku téměř o 20 %,“ dokládá Koutek.

Velkopopovický Kozel zlatý na celosvětové soutěži kvality CELKEM ZNAČKA ZÍSKALA ČTYŘI MEDAILE

Praha (vk) – Hned čtyři medaile si Velkopopovický Kozel tento týden odnesl ze slavnostního předávání mezinárodních cen kvality prestižní soutěže Monde Selection. Zlatou medaili získala varianta Kozel Premium, stříbrnou medaili dostal Velkopopovický Kozel Světlý, 11°Medium a Černý. Svou pozici vysoce kvalitního piva tak značka obhájila v konkurenci 230 piv z produkce 51 zemí celého světa.

Mezi 230 pivy z 51 zemí byl zlatou medailí v kategorii pivo plzeňského typu oceněn Velkopopovický Kozel Premium. Varianty Světlý, 11° Medium a Černý získaly každá po stříbrné medaili. Tradičními kritérii soutěže, na základě kterých byly vzorky v pivní kategorii posuzovány, byly chuťové vlastnosti, vzhled, ale také například grafická kvalita a informační hodnota etikety. „Tato prestižní ocenění nás velmi těší. Dokazují totiž, že Velkopopovický Kozel patří mezi špičku mezi pivy z celého světa. Díky své harmonické chuti je Velkopopovický Kozel oblíben u domácích, ale i zahraničních spotřebitelů,“ řekl Martin Kuděla, manažer značky Velkopopovický Kozel. Na základě výběru odborné komise, sestavené ze čtyř týmů vždy po pěti specialistech, byly vzorky podrobeny

laboratorní analýze prováděné v certifikovaných nezávislých laboratořích a dále bodovému hodnocení metodou řízené degustace, tzv. senzorickým testům. Právě podle jejich výsledků uděluje mezinárodní odborná porota jednotlivá ocenění Monde Selection. Mezinárodní institut kvality Monde Selection byl založen v roce 1961 v Bruselu. Jedná se o nezávislou organizaci, ve světovém měřítku jednu z nejreprezentativnějších institucí v oblasti výběru kvality. V potravinářské oblasti tak spotřebitelům napříč hranicemi usnadňuje orientaci na trhu s pivem, vínem, destiláty, nealkoholickými nápoji a některými dalšími druhy potravin. Analýzy a výběr produktů v rámci soutěže probíhají pravidelně od ledna do dubna a v červnu jsou ocenění předána na slavnostním ceremoniálu.

Blázníš? Takový sucho a ty chceš pít vodu? (sch)

z domova – informace / 19

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Budějovický Budvar získal zlatou a stříbrnou medaili ve světové soutěži kvality Produkty z pivovaru Budějovický Budvar, n. p., letos znovu uspěly ve významné světové soutěži testující kvalitu výrobků, kterou pořádá belgický International Institute for Quality Selections. Zlatá medaile za světlý ležák a stříbrná medaile za tmavý ležák Budweiser Budvar prokazují, že pivo vyráběné v Budějovickém Budvaru patří dlouhodobě k nejkvalitnějším světovým výrobkům. Praha – Budějovický Budvar získal za svůj světlý prémiový ležák zlatou medaili v letošním ročníku mezinárodní soutěže testující kvalitu výrobků Monde Selection. Stříbrnou medaili získal také další z produktů Budějovického Budvaru, tmavý ležák Budweiser Budvar. Soutěž už od roku 1961 pořádá International Institute for Quality Selections se sídlem v Bruse-

lu (www.monde-selection.com). Ocenění převzali zástupci Budějovického Budvaru na závěrečné ceremonii, která se konala poprvé v historii v Praze. „Pro Budějovický Budvar je zisk medaile z Monde Selection velkým úspěchem, protože testování se účastní významné značky piva z celého světa. Výrobky hodnotí nezávislá odborná porota v množství parametrů a ocenění v této soutěži je pro spotřebitele vždy zárukou nejvyšší kvality výrobků,“ uvedl po předání cen sládek Budějovického Budvaru Ing. Josef Tolar. Tento rok bylo testováno více než 1400 produktů ze 71 zemí všech kontinentů. Kromě piva byla hodnocena také vína, nealkoholické nápoje, lihoviny i další potravinářské výrobky. Porota posuzovala celkem 300 druhů piv v osmi skupinách, které byly rozděleny celkem do 19 kategorií.

Skutečnost, že pivovar Budějovický Budvar klade důraz zejména na kvalitu svých výrobků, potvrzují také úspěchy v této soutěži z minulých let. První ocenění Monde Selection získal Budějovický Budvar v roce 1987, další medaile přibyla pivovaru do sbírky o tři roky později. V ročnících 1999 až 2001 získal Budějovický Budvar celkem tři zlaté medaile za svůj světlý ležák Budweiser Budvar a dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili za pivní speciál Bud Super Strong. Jakost produktů posuzují nezávislí odborníci za pomoci chromatografických, bakteriologických, fyzikálních a mechanických testů. Výsledný verdikt ovlivňuje také degustace a vědecká rada. Monde Selection patří k prestižním, mezinárodně uznávaným oceněním kvality výrobků, o které usilují společnosti z celého světa.

Budějovický Budvar představil tmavý ležák v lahvích

Budějovický Budvar, n. p., uvádí na český trh významnou novinku – tmavý ležák v lahvích. Tmavou variantu originálního ležáku vyrábí Budějovický Budvar od roku 2004, dosud však byl stáčen pouze do sudů. České Budějovice – Tmavý ležák Budweiser Budvar si budou moci lidé v Česku od července zakoupit v lahvovém balení. Budějovický Budvar rozšiřuje nabídku tmavé varianty ležáku, která byla doposud k dostání pouze

v menších sudech. Od února letošního roku zahájil Budějovický Budvar vývoz tmavého lahvového ležáku do vybraných zemí. V elegantních lahvích s klasickým půllitrovým objemem bude nyní pivovar nabízet jemně hořké karamelové pivo také na pultech tuzemských prodejen a v restauracích. Tmavou variantu originálního ležáku uvedl Budějovický Budvar na trh v roce 2004. „Ihned po nástupu na český trh se náš tmavý ležák dočkal výborných ohlasů a pozitivního ocenění chuti. Některé provozovny ale dosavadní balení ve dvaceti a třicetilitrových sudech omezovalo a také zákazníci si chtěli vychutnat tmavý ležák v klidu svých domovů. Požadavkům jsme se rozhodli vyjít vstříc, a přidat do nabídky tmavý Budweiser Budvar i v lahvovém provedení,“ říká Petr

Samec, PR manažer Budějovického Budvaru. Produkce tmavých piv se v posledních letech zvyšovala díky vývozu. Prodej tmavého ležáku z Budějovického Budvaru roste od zahájení výroby, mezi roky 2004 a 2005 stoupl v Česku o 7,5 % a celkově dokonce o 30 % (na 12 757 hl v minulém roce). „Věříme, že Budějovický Budvar může získat významný podíl na trhu tmavých lahvových ležáků a posílit i celkovou pozici na českém trhu tmavých piv,“ doplňuje Petr Samec. Výrobní postup se od přípravy světlého prémiového ležáku neliší, rozšířilo se ovšem množství použitých surovin. „Pro přípravu tmavého ležáku využíváme vybraný žatecký chmel, měkkou vodu z našich artéských studní a moravský slad. K tomu se navíc přidávají tři dru-

hy speciálních barevných ječných sladů, mnichovský, karamelový a pražený. Pivo charakterizuje tmavá barva a suchá, jemně hořká karamelová chuť. Tmavý ležák navíc příjemně voní po praženém sladu,“ popisuje produkt vrchní sládek Budějovického Budvaru Ing. Josef Tolar. Tmavá pivní novinka si získává oblibu nejen u českých milovníků ležáku, ale i v mezinárodním měřítku. Tmavý ležák Budweiser Budvar uspěl například v letošním ročníku světové soutěže Monde Selection, která testuje kvalitu výrobků včetně piva. Odborná porota projektu, který už od roku 1961 pořádá International Institute for Quality Selections se sídlem v Bruselu, ocenila tmavý budějovický ležák stříbrnou medailí. Pojem „Budějovické pivo“ nebo

„Budweiser Beer“ se stal synonymem pro tradici a dlouhodobě špičkovou kvalitu. Pivovaru Budějovický Budvar, n. p., se už 110 let daří v této tradici pokračovat a šířit slávu tohoto piva po celém světě. Český akciový pivovar – přímý předchůdce Budějovického Budvaru, uvařil první várku – pouhých 200 hektolitrů – 7. října 1895. Dnes překračuje roční produkce milion hektolitrů a z toho se téměř polovina vyváží do 50 států všech kontinentů. I přes obrovský nárůst objemu výroby však zůstává tradiční kvalita a typická chuť piva Budweiser Budvar zachována dodnes. Petr Samec, Budějovický Budvar, národní podnik

20 / z domova

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

RUDOLF JELÍNEK a. s. zvýšil zisk i tržby Vizovice (rj) – Rok 2005 byl pro likérku RUDOLF JELÍNEK a. s. jedním z nejúspěšnějších v novodobé historii společnosti. Celkové tržby dosáhly 282 mil. Kč, což bylo o 40 % více než za rok 2004. „Tržby byly tvořeny více než ze dvou třetin ovocnými destiláty typu slivovice, hruškovice, meruňkovice, třešňovice a jablkovce,“ říká generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ing. Pavel Dvořáček.

Na rekordních tržbách se významně podílel i rostoucí export, jehož podíl na tržbách činil 23 %, přičemž v roce 2004 to bylo 19 %. „Vývoz, a to především na Slovensko, ovlivnilo zvýšení sazby spotřební daně pro rok 2006. Na tuto změnu trh logicky reagoval předzásobením, což nám částečně pomohlo k rekordním výsledkům,“ vysvětluje Pavel Dvořáček. Společnost v roce 2005 dosáhla celkového zisku před zdaněním ve výši 8,9

mil. Kč, což znamená zvýšení o 37 % ve srovnání s rokem minulým. Minulý rok byl také ve znamení rostoucí mzdové produktivity. Průměrný počet pracovníků dosáhl počtu 107, což je o 15 zaměstnanců více než v roce 2004 a průměrná mzda činila 18 024 Kč. Společnost RUDOLF JELÍNEK a. s. odvedla do státního rozpočtu 46,4 mil. Kč na dani z přidané hodnoty a 237,3 mil. Kč na spotřební dani, celkem tedy 283,7 mil. Kč.

RUDOLF JELÍNEK a. s. fúzuje s firmou MORAVIA holding a. s. Vizovice (rj) – Největší český výrobce ovocných destilátů – vizovická společnost RUDOLF JELÍNEK a. s. – fúzuje se společností MORAVIA holding a. s., která dosud byla jeho mateřskou společností. Rozhodným dnem fúze je 1. leden 2006 a nástupnickou společností se stane RUDOLF JELÍNEK a. s. Cílem spojení je zjednodušení řízení a majetkových poměrů firmy RUDOLF JELÍNEK a. s. Úprava právních poměrů ve společnosti se zjednoduší a současně bude zachována kontinuita právních vztahů se zákazníky. „Díky fúzi se zvýší majetek společnosti o 120 milionů korun a celkově dosáhne bezmála hodnoty půl miliardy korun. Vlastní kapitál pak vzroste na 278 milionů korun,“ říká generální ředitel a předseda představenstva společnosti RUDOLF JELÍNEK a. s. Ing. Pavel Dvořáček a dodává: „Mimo jiné dojde také k pozitivní změně struktury dlou-

hodobého a krátkodobého majetku společnosti.“ Spojení posílí vlastní zdroje společnosti RUDOLF JELÍNEK a. s. a významným přínosem je i získání restauračních a rekreačních zařízení, která jsou v majetku MORAVIA holdin-

gu a. s. a která podpoří odbyt výrobků společnosti RUDOLF JELÍNEK a. s. MORAVIA holding a. s. vlastní několik restaurací a rekreačních zařízení s kapacitou cca 200 lůžek. MORAVIA holding a. s. je firmou podnikající v oblasti pronájmu nemovitostí a kontrolní podíl ve společnosti RUDOLF JELÍNEK a. s. drží od roku 1997.

Úroda ovoce má být vysoká Holovousy (Jičínsko) (bo) – Letošní úroda ovoce v českých sadech bude zřejmě jednou z nejvyšších v historii. Podle odhadu k polovině června by měla sklizeň meziročně vzrůst o 24 procent na 204 700 tun, vyplývá z údajů Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Vyšší úroda ovoce v objemu 229 000 tun byla jen v roce 2000. Řekl to tajemník Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík. Ceny ovoce v souvislosti s úrodou by se neměly měnit.

Po loňském totálním výpadku se čeká i vysoká úroda v zahrádkách a alejích u cest, i když toto ovoce bude kvůli velkému rozšíření houbových chorob málo kvalitní. „V neošetřovaných neintenzivních sadech je v sudých letech vysoká úroda pravidlem,“ řekl Ludvík.

„Ovocné stromy po loňském výpadku způsobeném tehdejšími jarními mrazy letos nasadily velké množství květních pupenů,“ zdůvodnil očekávanou vysokou úrodu Ludvík. Letos na jaře navíc žádné mrazy nenastaly a počasí bylo pro stromy příznivé. V porovnání s průměrem posledních pěti let by měla být letošní sklizeň vyšší asi o 13 procent.

Největší sklizeň sadaři tradičně očekávají u jablek, kterých by se mělo sklidit přes 170 000 tun, což je o 23 procent více než loni. Jeden z největších nárůstů sklizně předpokládají u třešní, které loni mrazy postihly nejvíce. Urodit by se jich mělo 2 478 tun, tedy o 151 procent více než loni. U višní se čeká nárůst sklizně o 34 procent na 10 624 tun, u meruněk o polovinu na 4 333 tun a broskví o 19 procent na 5 448 tun. Na ceny ovoce na trhu by vysoká úroda v českých sadech neměla mít podle Ludvíka významnější vliv. „Například u jablek bude cena daleko více záležet na tom, jaká bude úroda v Polsku,“ řekl Ludvík. Negativní vliv na odbyt jablek na podzim by mohla mít vyšší úroda v zahrádkách, kterou lidé využijí k vlastnímu samozásobení. V obchodech pak budou jablka kupovat méně.

Ceny u dosud sklízeného ovoce, například třešní, višní a meruněk, se podle Ludvíka pohybují v intencích minulých let. „Cenová krize trvá nadále u černého rybízu, kde se farmářské ceny pohybují kolem pouhých pěti až šesti korun za kilogram,“ řekl Ludvík. 2000

2001

2002

Ovocné sady se v Česku rozkládají na ploše 17 134 hektarů. Z nich nejvíce zabírají jabloně, a to 9 075 hektarů. Na druhém místě jsou s 1 897 hektary višně. Finanční hodnota ovoce sklizeného v českých sadech se každoročně pohybuje nad jednou miliardou korun. 2003

2004

2005

Sklizeň celkem 228.562 167.171 189.441 183.227 202.357 164.441 jablka 195.389 141.012 163.387 152.479 163.554 138.442 hrušky 2923 1541 2410 1536 2249 2411 třešně 2851 2412 1738 1759 2455 986 višně 9307 7177 8769 8921 11.667 7927 meruňky 3853 3691 1434 4966 6470 2897 broskve 10.197 4700 5357 6989 5677 4590 slívy, švestky 1742 3828 3186 3613 6818 3979 angrešt 115 80 81 55 55 32 rybíz 2140 2671 3040 2879 3379 3126 maliny, ostružiny 45 59 39 30 33 50

odhad 2006 204.697 170.415 2988 2478 10.624 4333 5448 4964 37 3325 84

Stát by měl biopaliva podpořit, míní rolníci, výrobci i rafinerie Praha (egi) – Stát by měl zavedení biopaliv na trhu pohonných hmot podpořit, zaznělo v převládající míře na akci pořádané Agrární komorou ČR, na kulatém stole z úst zástupců zemědělců, výrobců biosložek i představitelů rafinerií. V tom, jak by měla podpora vypadat, ale shoda nepanuje. Biopaliva by se měla přidávat do pohonných hmot od roku 2007. Stát však zatím nerozhodl, zda a jak je podpoří. Jsou totiž dražší než benzin či nafta. Ve hře jsou přímé dotace výrobcům, vrácení spotřební daně nebo povinné přimíchávání bez podpor. Nynější vláda se věcí zabývala v půli června a rozhodnutí nechala až na novém kabinetu. Odklady kritizuje Agrární komora. „Požadujeme okamžité řešení a nastartování programu,“ uvedl prezident AK ČR Jan Veleba s tím, že otázku biopaliv probrali zástupci komory s lídry nové vládní koalice. Komora přitom podle Veleby považuje za nepřijatelné, aby biopali-

va nedostala tak jako ve většině okolních zemí státní podporu. Pro variantu bez dotací se dříve vyslovil ministr zemědělství Jan Mládek. Při konzultacích s ČR ji preferovala i Evropská unie. Na druhé místo zařadila dotace výrobcům. K původně zamýšlenému systému vratky spotřební daně se EU kvůli některým podmínkám stavěla negativně. Od programu přimíchávání biosložky do benzinů si zemědělci slibují odbyt zejména pro půl až tři čtvrtě milionu tun obilí, ale i dalších plodin: řepy a kukuřice. Tyto plodiny by se měly zpracovávat na biolíh do benzinů. Řepka se zase zpracovává na metylester řepkového oleje, přidávaný do nafty. Výrobci metylesteru již v ČR fungují řadu let, jejich produkce jde ale poslední dobou hlavně na vývoz. Naproti tomu lihovary na biolíh se teprve staví. Například Cukrovary TTD založily společnost Agroetanol TTD, která buduje lihovar na produkci biolihu z řepy. Výrobu má zahájit prvního října. Podle generálního ředitele

Cukrovarů TTD Oldřicha Reinbergra je státní podpora nezbytná pro vyrovnání rozdílu mezi cenou fosilních paliv a biopaliv. Její potřeba bude jen dočasná, protože ropa stále zdražuje, podotkl. Nepodporovat biosložku vůbec by podle něj byla výhradně české cesta a ztížila by rozjezd programu. Výstavbu obilního lihovaru ve Vrdech u Čáslavi za 700 milionů korun dokončuje firma Ethanol Energy. „Nerozhodnost vlády nás brzdí,“ postěžoval si generální ředitel Ethanol Energy Otakar Moťka. Lihovar má začít v září se zkušebním provozem, ale leží před ním otázka, kam s vyrobeným lihem. Největší domácí výrobce MEŘA, ústecká Setuza, podle svého vyjádření dotace nepotřebuje, bude-li zavedeno plošné povinné přimíchávání biopaliv. Naftu to zdraží o několik desetníků, což není při současné úrovni a výkyvech cen nafty významné, řekla mluvčí Setuzy Marie Logrová. Pro rafinerie představuje přidávání biosložek značné problémy ekonomické i technické, upozornil předseda České asociace petrolejářského průmyslu

a obchodu Ivan Ottis. Přes růst cen ropy podle něj biolíh i MEŘO zůstávají dražší než fosilní paliva a na pokrytí rozdílu požadují rafinerie kompenzace. Přednost dávají vratce spotřební daně, která je v 15 evropských zemích. Zavedení biopaliv bez dotací je podle Ottise přijatelné, jen pokud podpory nebudou i v okolních zemích. Společ-

nost Čepro zase podle obchodního ředitele Jana Duspěvy podporuje přímé dotace výrobcům biopaliv. Aby biopaliova nezvedla ceny benzinů, stála by vratka spotřební daně příští rok státní rozpočet podle propočtů 1,2 až 2,3 miliardy korun a dotace výrobcům asi 1,06 až 2,03 miliardy korun.

z domova / 21

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Produkce biopotravin jako součást filozofie Pro-bio, obchodní společnost s r. o., má sídlo ve Starém Měst ě p o d S n ě ž n í ke m (30 km od Šumperka) a vznikla v roce 1992. Aktivity se ale datují již od roku 1987. V té době vznikaly soutěže s ekologickými tématy. „Dalo se nás dohromady několik kamarádů, měli jsme tři farmy a začali ekologicky hospodařit. Záhy jsme založili Svaz PRO-BIO,“ říká Martin Hutař, ředitel této společnosti. „Chtěli jsme se vracet ke starým osvědčeným tradičním plodinám, venkovskému zdravému jídelníčku, a tak jsme nejdřív zkusili vypěstovat špaldu, pohanku a některé další plodiny, u nichž většina mladých lidí už ani nevěděla, jak vypadají, natož jak chutnají. Nebylo to ale vůbec snadné, byli jsme u nás v roli průkopníků a potřebovali jsme trochu té morální podpory od kolegů ze zahraničí, kteří byli dál a produkovali tyto prastaré plodiny o sto šest. Pomohla nám v začátcích nadace orientovaná na zdravou výživu a ekologické zemědělství ze Švýcarska a z Německa. Díky těmto kolegům a našemu nadšení se podařilo již v roce 1995 zprovoznit technologii na mlýnské zpracování těchto speciálních plodin. Jejich osivo jsme doslova propašovali z Německa a Rakouska od tamních nadšenců. Dnes už máme svá množitelská pole a osivo si produkujeme sami,“ uvedl Hutař. Zájem o špaldu totiž z roku na rok vzrůstá a eko-zemědělci jsou schopni jej uspokojit.

CHYBĚL ZÁKON Až do roku 1996 ale nebyly žádné směrnice pro ekologické zemědělství a citelně chyběl zákon. Až právě ve zmíněném roce Ministerstvo zemědělství ČR vydalo směrnici a metodický pokyn pro eko-

logické zemědělství. „Začátky byly těžké a až s nástupem dotací do ekologického zemědělství se zemědělcům ulevilo. Do té doby jsme byli zadlužení a úvěry se nám dařilo splácet jen díky vývozům domácí ekologické produkce. Přesto dnes mohu říci, že se nám podařilo vybudovat celou síť prodejen s ekologickými produkty a z východoevropských států jsme po této stránce nejvyspělejší. Je to také díky velkému entuziasmu mnoha obchodníků, prodejců tohoto zboží, kteří propagovali racionální výživu a neváhali jít i do částečného rizika v budování těchto prodejen. Postupně se nám podařilo nalézt i určité pochopení u supermarketů, kde dnes máme regály s biopotravinami. Každý to sice nabízí po svém, ale jsme vděčni za každý koutek. Porevoluční boom s racionální výživou totiž opadl a řada obchodů musela ukončit činnost. Dnes nám v osvětě pomáhá vize západoevropských obchodníků s bioprodukty, kteří díky osvětě dokázali zákazníky přesvědčit o prospěšnosti biopotravin, a každý, kdo dbá o své zdraví, se o ekologickou produkci zajímá,“ konstatuje ředitel Hutař.

ŠETRNÉ ZACHÁZENÍ S PŘÍRODOU Ekologické zemědělství je v podstatě tradiční původní zemědělství. Jde o to, zachovat časem ověřené principy hospodaření a přitom používat moderní metody a technologie. „My sami jsme se učili od rakouských a švýcarských kolegů, kteří nám předvedli, jak se dá obdělávat bez chemie, jak se dá regulovat plevele, aniž se u toho člověk nadře. V podstatě jsou to různé plečky, kultivátory, brány, které mají na starost prevenci v zemědělství, chemie vždy dohání nějaký nedostatek,“ uvádí dál Hutař. Mezi ekologickým a konvenčním zemědělcem je ale velký rozdíl. Na druhé straně je potřeba rozlišovat mezi dobrým a špatným zemědělcem. A to, jestli hospodaří konvenčně nebo ekologicky, je věc jeho přesvědčení. Právě užití chemie umožní, aby zemědělec při dodržení po-

stupu nemusel chodit každý den na pole a spolehne se na účinky umělých hnojiv, herbicidů a dalších ochranných látek. U ekologického zemědělce je to jiné, tam existuje pevná vazba mezi ním, půdou a rostlinami, které pozoruje, a v případě potřeby zasahuje. Systém půda-rostlina-zvíře jej nutí mít určitý pozorovací talent a ten dál rozvíjet. Je to určitě náročnější, ale mnohem zdravější život jak pro něj samotného, tak určitě i pro bio-spotřebitele. Nejen, že produkce je zdravější, ale ekologický zemědělec svým šetrným přístupem k přírodě udržuje ve zdravém stavu i samotnou půdu. Pěstování monokultur, např. pšenice, několik let po sobě je na rozdíl od konvenčního zemědělství v ekologickém zemědělství přímo zakázané. V konvenčním zemědělství se také pěstují plodiny nevhodné do našich klimatických podmínek a výrazně se omezilo pěstování jetelovin, řepy a dalších zlepšujících plodin. Z těchto důvodů je půda „mrtvá“ a není schopná absorbovat dostatečné množství vody, což je také jeden z důvodů dnešních povodní. V ekologickém zemědělství jsou právě výše uvedené postupy eliminovány.

MÉNĚ, ALE S VĚTŠÍ KVALITOU Evropská unie má zájem na snižování produkce evropských potravin a ekologické zemědělství v tom může sehrát výraznou roli. V ekologickém zemědělství je oproti konvenčnímu nižší produkce až o 25 % , což je i představa EU. „A jak si všímáme, lidé dokáží kvalitu takto vyrobených potravin ocenit a rádi si za ně i připlatí. Moudrý spotřebitel existuje, spíš je problém v obchodnících. Pokud dostaneme zboží do obchodu, prodává se. Kvalitní rýže stojí sice až několikanásobně víc než běžná, ale prodává se velmi dobře. U nás je to menší cenový rozdíl, takže v obchodě koupíte sáček s bílou rýží běžně do 20 korun a speciální bio-rýže je za 50 korun, přesto se prodává. Biopotraviny mají svého zákazníka a i u nás jejich počet stále roste. I když kon-

zumentů biopotravin je třeba v sousedním Rakousku snad stonásobně víc, nevzdáváme se a o přízeň spotřebitelů stále bojujeme,“ svěřuje se Martin Hutař s určitým rozhodnutím bioproducentů. A pokud jde o živočišnou produkci, ti, co jí nefandí, často opakují, že na ekofarmách může snáz kráva spást i jedovaté plevele a tím se škodliviny dostanou do mléka nebo masa. Kráva ale nespase jedovaté plevele, to garantuji. Kráva není hloupé zvíře, a tak tyto obavy nesdílejme. Zvířata mají navíc na ekofarmách podstatně lepší životní podmínky – netrpí stresy, žijí přirozeně a krmí se přirozenou stravou. Nejmarkantnější je to u drůbeže, kde neexistují klecové odchovy. Mají volný výběh, podestýlku. Na tom všem je markantní, jak se zvíře chová. Stresy navíc ovlivňují i fyziologii zvířete a v neposlední řadě i kvalitu tkání a masa jako takového. Většina ekologických zemědělců šla takto hospodařit z přesvědčení, a proto nemají snahu zákony nějak obcházet. Je to o cti lidí. Kdo bude chtít, může podvádět i tady. „Je zajímavé, že ekologičtí zemědělci jsou lidé, kteří mají ekologické myšlení, a oni jednoduše nešli takto podnikat s vědomím, že budou podvádět, odporuje to jejich mentalitě. Není to zkrátka pro ně nutné,“ uzavírá Hutař. Eugenie Línková

ŠANCE PRO ZDRAVÉ POTRAVINY Každý Čech sní ročně v průměru za 35 korun biopotravin. Průměrná mzda je u nás na úrovni zhruba 20 tisíc korun. V sousedním Německu je mzda v průměru kolem 60 tisíc korun, což je tříkrát víc než u nás. Za konzum biopotravin zaplatí v průměru každý Němec ale 100 krát víc než Čech. Toto srovnání vede producenty biopotravin k přesvědčení, že tento trend, věnovat větší pozornost biopotravinám, nemine ani Českou republiku, a v tom vidí i další šanci pro růst své produkce. (egi)

Špaldový vločkový chléb 170 g BIO špaldových vloček Bioharmonie, 300 g BIO špaldové jemně mleté mouky Bioharmonie, 30 g BIO špaldových pukanců Bioharmonie, špetka soli Biosal, 40 g droždí, 1/2 lžičky BIO třtinového cukru Bioharmonie, 100 ml vlažného ovesného nápoje Isola Bio, 250 ml teplé vody, BIO sezamová semínka Bioharmonie, 1 lžíce citronové šťávy, 1/2 lžíce BIO olivového oleje Biolinie

Do ovesného nápoje vsypeme třtinový cukr, rozdrobíme droždí, zamícháme a zahřejeme (nevaříme). Do mísy vložíme vločky, mouku, sůl a zamícháme. Přidáme droždí a jemně je zamícháme. Přilijeme citronovou šťávu, olej a vodu. Těsto intenzivně hněteme 15 minut, až je pevné a hladké a půjde

nám lehce vytvarovat rukama do bochníku (pro lehkost a kvalitu chleba je nutné dodržovat dobu hnětení). Zformovaný bochník potřeme vodou a mísu vložíme do igelitového sáčku. Na teplém místě necháme kynout cca 20 minut. Znovu ho zpracováváme cca 3 minuty. Vložíme do užší formy, potřeme vodou a uhladíme. Ostrým nožem uděláme dva řezy do hloubky 5 cm, aby se při pečení těsto nepotrhalo. Poté posypeme sezamovými semínky, vložíme opět do igelitového sáčku a v teple necháme dobře nakynout (cca 20 minut). Pečeme 15 minut při teplotě 220 o C, na tuto dobu do trouby vložíme nádobku o s vodou, pak teplotu snížíme na 200 C, vodu vyjmeme a ještě pokračujeme v pečení 30 minut. Upečený chléb potřeme mlékem a na 1 minutu vložíme vysušit do vypnuté trouby, vyjmeme, přikryjeme vlhkou utěrkou a necháme vychladnout.

Špaldový chléb 500 g BIO hladké špaldové celozrnné mouky Bioharmonie, 2 pol. lžíce BIO květového medu Biolinie, 1 pol. lžíce BIO chlebového koření od Sluneční brány, 1 balíček sušených kvasnic, 1/4 l vlažného ovesného nápoje Isola Bio, slunečnicová semínka Bioharmonie, 1 lžíce mořské soli Biosal Všechny přísady smícháme a uhněteme

z nich pevné těsto. Necháme je uležet na teplém místě. Mezitím vymažeme dvě hlubší formy máslem a vysypeme je slunečnicovými semínky. Když těsto zvětší svůj objem asi o třetinu, naplníme jím formy. Pečeme v troubě při 180 °C asi 1,5 hodiny (záleží na druhu trouby). (egi)

Potravinářská Revue je plnobarevný časopis pro výživu, výrobu potravin a obchod. Budeme velmi rádi, když v něm naleznete pro Vás užitečné a odborné informace, ale i poučení z ostatních oborů činností, jež s problematikou potravin souvisejí. Upozorňujeme, že nové číslo časopisu vyjde 26. září 2006.

Objednávky adresujte na naši redakci: AGRAL s. r. o., Zelený pruh 1560/99, 140 02 Praha 4 nebo na zasilatelství ABONT s. r. o., Chlumova 3, 130 00 Praha 3 Více o časopisu se dozvíte na

www.agral.cz

22 / nabídky – informace

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

z domova – informace / 23

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Plochy GM kukuřice se rozšířily pětinásobně Praha (bo) – Plochy geneticky modifikované kukuřice se letos v Česku rozšířily na 1 290 hektarů, což je téměř pětinásobek proti loňským 270 hektarům. GM odrůdy tak představují zhruba půl procenta letošních ploch kukuřice pěstované na zeleno, siláž a zrno. Vyplývá to z údajů Ministerstva zemědělství. Dřívější odhady předpokládaly větší nárůst ploch, a to až na desetinásobek loňské výměry. Proti pěstování geneticky upravených plodin v tuzemsku se staví ekologická organizace Greenpeace. Podle MZe ČR mezi další státy EU, které letos deklarují pěstování GM kukuřice, patří Španělsko (asi 60 000 ha), Francie (odhad mezi 4 000 až 5 000 ha), Portugalsko (zhruba 1 500 ha) a Německo (asi 600 ha). Geneticky upravenou plodinu, kukuřici odolnou vůči škůdci zavíječi, mohli loni zemědělci na svá pole zasít popr-

vé. Sklizeň byla ve většině případů zkrmena v rámci vlastního podniku. Jako perspektivní se jeví nepotravinářské využití pro výrobu bioetanolu, uvedlo MZe ČR. Podle Greenpeace by ale možné velkoplošné pěstování geneticky upravené kukuřice v ČR mohlo mít dalekosáhlé důsledky nejen pro biologickou rozmanitost, ale i pro zemědělství, jemuž bude hrozit ztráta odbytišť. Členové ekologického hnutí protestovali proti pěstování GMO v Ivanovicích na Hané. Pole osazené testovací modifikovanou kukuřicí obehnali látkovou bariérou, čímž chtěli poukázat na údajné nebezpečí genetické kontaminace okolního prostředí. Zastánci GMO naopak argumentují tím, že tyto plodiny farmářům zvyšují produktivitu a výnos z hektaru a šetří náklady, například na ochranu rostlin proti škůdcům. Podle prezidenta Agrární komory Jana Veleby se proto jejich plochy budou dál zvětšovat. „Evropa včetně ČR je konzervativní a vů-

či světu v biotechnologiích zaostává. Podle mne je ale zbytečné tomu bránit, jenom je třeba striktní dozor,“ uvedl již dříve. Pěstovat lze v EU pouze modifikované plodiny, které byly Unií schváleny. Produkce se přitom řídí zvláštními pravidly. Zemědělci musejí dodržet stanovené izolační vzdálenosti vůči konvenční a ekologicky pěstované kukuřici okolních pěstitelů. Dále mají povinnost informovat sousední zemědělce a také MZe ČR o pěstování GM plodiny. Pokud pěstitelé sklizené zrno GM kukuřice postupují dalšímu subjektu, musí produkt označit dle příslušné legislativy tak, aby byl zřetelný jeho původ. Povinnost označovat se však již netýká živočišných produktů ze zvířat, která byla GM kukuřicí krmena. „Maso a mléko získané od zvířat krmených GM krmivy se neliší od produktů získaných od hospodářských zvířat krmených klasickými krmivy,“ uvedlo MZe ČR.

Ekofarmáři zaznamenávají zvýšenou poptávku Praha (egi) – Zájem tuzemských spotřebitelů o biopotraviny roste. Zatímco v roce 2002 za ně utratili kolem 150 milionů korun, loni už to bylo 350 milionů. Přesto je podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin nízký a představuje 0,18 procenta. Údaje poskytl Tom Václavík z Pro-Bio Svazu ekologických zemědělců. Tuzemská spotřeba tak představuje jen tři až čtyři procenta ve srovnání s průměrem spotřeby na obyvatele původní patnáctky zemí EU. Značnou část spotřebitelů odrazuje od biopotravin jejich vysoká cena. Například vejce z ekofarem jsou až o 250 procent dražší proti obyčejným vejcím na pultech supermarketů. U mouky činí tento rozdíl téměř 600 procent. Podle odhadu Svazu však budou ceny biopotravin klesat, a to hlavně díky větší produkci, snižování logis-

tických nákladů a hlavně vyšší konkurenci na trhu. Václavík odhaduje, že letošní tržby za biopotraviny vzrostou na 450 milionů korun a v roce 2011 až na 1,3 miliardy. Vyšší ceny tohoto zboží se odrážejí ve složení zákazníků. Jde hlavně o matky s dětmi, lidi s vyššími příjmy, například manažery, vysokoškolské studenty a cizince z vyspělých zemí. Ekofarmáři nabízejí hlavně obilí, byliny, koření, mléko a brambory. Část obilnin a byliny se spíš vyvážejí, maso

a mléko konzumují domácí spotřebitelé. Kvůli nedostatečným zpracovatelským kapacitám a dalším příčinám se však část produkce prodá jako normální potraviny. Rostoucí poptávku musí uspokojovat zvýšené dovozy. Na domácím trhu loni například přetrvával nedostatek některých základních komodit. Šlo například o vejce, některé druhy masa, másla a sýry. Ke konci loňského roku se ekologickým zemědělstvím zabývalo celkem 829 ekologických farem. Jejich počet tak meziročně klesl o sedm. Snížila se i plocha půdy, kterou obdělávají, a to o víc než 8300 hektarů. Byl to první pokles obdělávané plochy od roku 1995. Podíl této půdy na celkové

zemědělské půdě klesl na 5,98. Podle svazu se tak zdá, že nárůst podílu ekologicky obdělávané půdy do roku 2010 na deset procent je neuskutečnitelný. O tomto nárůstu přitom v roce 2004 rozhodla vláda, když přijala Akční plán rozvoje ekologického zemědělství. V tuzemsku působí dva velkoobchodníci a přibližně sedm distributorů biopotravin.

SROVNÁNÍ CEN: Číslo udává, o kolik procent jsou v průměru dražší biopotraviny proti konvenčním potravinám; zdroj: Pro-Bio, cenové srovnání platné k letošnímu květnu podle cen v bioprodejnách a supermarketech.

komodita vejce 6 ks jablka brambory mléko 1 litr plnotučné sýr eidam jogurt bílý hovězí maso šunka vepřová vepřová kýta pšeničný chléb špagety pšeničná hrubá mouka ovocný džus jablečný mošt čaj ovocný porcovaný víno odrůdové bílé

rozdíl ceny v % 250 125 67,5 125 220 45 40 115 90 115 90 590 125 65 42,5 80

24 / nabídky – informace

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

O M CI – Česká klasika mezi nealko nápoji Kontaktní informace: ZON spol. s r. o. Vít. Nezvala 34 674 12 Třebíč tel.: 568 838 211, fax: 568 840 092 e-mail: [email protected]

www.zon.cz

Nabízíme k pronájmu







Mrazírenské skladovací kapacity pro skladování potravin

KONTAKT: Velkopavlovické drůbežářské závody, a.s. Tovární 510/3, 691 06 Velké Pavlovice Telefon: 519 428 110, e-mail: [email protected]

ze zahraničí / 25

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

V EU začala bitva o reformu vinařství, část vinic se má zničit Brusel (dra) – Návrh radikální reformy, která má ozdravit evropské vinařství od dotovaných přebytků nekvalitního vína, se poprvé dostal na pořad ministrů zemědělství Evropské unie v druhém červencovém týdnu. Navzdory shodě na potřebě změn se názory na konkrétní opatření značně lišily. Česko reformu v zásadě podporuje, avšak podobně jako Slovensko a další severněji položené státy nesouhlasí kupříkladu se zákazem přislazování vín, na rozdíl od jižních států EU. Nejcitlivějším bodem z plánu Evropské komise se jeví dobrovolná likvidace 400 000 z 3,4 milionu hektarů vinic v EU výměnou za kompenzace 2,4 miliardy eur (68 miliard Kč) v pěti letech po startu reformy. To by mělo ulevit od nadprodukce 15 mi-

lionů hektolitrů vína ročně (cca 8,4 procenta produkce). Skončit by také měla „krizová destilace“ přebytků vína na líh, která bere valný díl z téměř 1,3 miliardy eur unijních dotací pro vinaře. Proti těmto záměrům se postavily podle informovaných zdrojů Francie, Španělsko a Itálie, na které připadají čtyři pětiny evropské produkce. Další země, třeba Portugalsko, požadovaly zase navýšit kompenzace pro slabší výrobce, kteří se rozhodnou opustit sektor, anebo volaly po ochraně před dovozem surovin pro výrobu vína z třetích zemí. „Současný systém je neudržitelný. Bez radikálních změn se situace jenom zhorší,“ řekla komisařka Mariann Fischerová-Bölová. Připomněla, že zásoby ve skladech převyšují roční

produkci a že Unie utrácí půl miliardy eur ročně na destilaci vína, které nikdo nechce pít. V samé Unii spotřeba klesá a obchod se zhoršuje natolik, že se EU brzy může stát čistým dovozcem. Nutná je reforma, která zvýší konkurenceschopnost evropského vinařství. „Vinařům v Čechách a na Moravě by reforma měla pomoci udržet je na trhu konkurenceschopné. Spotřebitelé by zase měli získat větší výběr kvalitních vín. Není to likvidace našeho vinařství, ale v celkovém návrhu jsou nuance, o nichž musíme diskutovat,“ řekl náměstek ministra zemědělství Stanislav Kozák, očekávající podobné sváry „o každé euro“ jako u cukerné reformy. Reforma by mohla přesměrovat unijní dotace z nekvalitních přebytků, jejichž dovoz ohrožuje i po-

zice domácích vinařů, na restrukturalizaci vinic, kvalitnější produkci a lepší marketing pro evropská vína. „Na Slovensku máme 22 000 hektarů vinic a s vyklučováním (zničením) nesouhlasíme. Ke konkurenceschopnosti by se měly hledat jiné cesty,“ prohlásil ministr Miroslav Jureňa, obávající se, aby unijní kompenzace, cca 6000 eur za hektar, nezlákala vlastníky vinic v atraktivních lokalitách. Spor o přislazování vín pak přirovnal k válce Severu proti Jihu. „Jsou ročníky, kdy producenti cukr používat musí,“ zdůraznil. Kozák se vyklučování vinic až tak neobává; z 18 000 hektarů v ČR polovina vznikla v posledních letech před vstupem do EU se státní dotací, kterou by vinaři museli vracet i se stoprocentní sankcí, takže by na transak-

V EU se rozpoutává velký spor o vodku Brusel (dra) – Může se vodka pálit jen z obilí a brambor, anebo i z vinného hroznu, jahod a v podstatě čehokoli? Velký spor mezi výrobci tradiční vodky od břehů Baltského moře a zbytkem Evropské unie se z bruselských kuloárů přesouvá do Evropského parlamentu, a to právě v době, kdy se taktovky v EU ujímá jedna ze stran sporu, Finsko. „Chceme dosáhnout dobrého výsledku pro celou Unii,“ prohlásil při nedávném veřejném slyšení v EP finský diplomat Matti Hannula. Ve hře není jen naprosto striktní či zcela volná definice vodky, ale celá pravidla hry pro evropský lihovarnický průmysl. „Je to podobné, jako kdyby někdo chtěl najednou přepsat bibli,“ prohlásil o návrhu Evropské komise Jamie Fortescue z organizace CEPS, sdružující všechny evropské výrobce, s výjimkou Litvy. Ve hře je množství sporných ustanovení, třeba o přidávání aromatických látek, cukru či o množství alkoholu v jednotlivých typech lihovin, které se mohou dotknout velkých výrobců i drobných palíren. CEPS se dokázal na požadavcích evropských lihovarníků vůči zákonodárcům shodnout u všech bodů – s výjimkou vodky.

„Dosavadní i navrhovaná definice vodky nerespektuje historické tradice, podle nichž se vodka vyrábí destilací z obilných zrn či brambor,“ argumentuje skupina severských výrobců. Vodka by si podle nich zasloužila „stejně spravedlivé zacházení jako brandy či whisky“, chráněné přísnými předpisy EU. „Diskriminací“ se ovšem ohání i tábor protivníků z ad hoc „vodkové“ aliance, vysvětlující shodně s komisí, že destilací jakýchkoli zemědělských plodin vzniká čistý alko-

hol, v němž už stopy prvotních surovin vůbec nejsou patrné. Dosavadní pravidla EU pocházejí z roku 1989 a pro výrobu vodky dovolují použít v podstatě jakékoliv suroviny, na rozdíl třeba od rumu, který smí pocházet jen z cukrové třtiny. Taky proto se Češi a Slováci museli po vstupu do EU rozloučit s názvem oblíbené tuzemské lihoviny, vyráběné podle rakousko-uherské tradice odlišně než ve zbytku světa.

Z A J Í M A V O S T I KONOPÍ JAKO NOVÁ PŘÍSADA DO NÁPOJŮ Zdraví prospěšné vlastnosti konopí se v červnu opět staly středem pozornosti. Stalo se tak ve Velké Británii poté, co byl na trh uveden nový nápoj C-Ice obsahující sirup z konopí (Cannabis sativa). Tento nápoj byl již před uvedením na trh testován řadou pacientů trpících roztroušenou sklerózou. Zkoumaly se jeho schopnosti mírnit bolest a tlumit křeče. Nápoj byl vyvinutý švýcarskou nápojovou společností Thurella a v roce 2004 distributorem, firmou Seagull, uveden nejdříve na švýcarský, rakouský a německý trh. V současnosti je C-Ice k dostání již v 25 zemích. Ačkoliv na obalu je drink označen jako švýcarský ledový čaj z konopí, je třeba uvést, že nápoj neobsahuje THC (delta-9-tetrahydrocannabinol) – chemikálii odpovědnou za psychotropní účinky marihuany. Konopný sirup, který obsahuje proteiny, aminokyseliny, enzymy, vitamíny a minerální látky a je jednou ze součástí drinku, je přirozeným přírodním přípravkem na podporu imunitního systému. Mimo konopného sirupu (5 %) nápoj obsahuje cukr, kyselinu citronovou, extrakt z černého čaje, kyselinu askorbovou, antioxidant, aroma a velmi malé množství extraktu z konopí (0,0015 %). V průběhu tříměsíční studie, jíž se zúčastnili pacienti terapeutické skupiny pro léčbu roztroušené sklerózy, dostávali členové 250 ml C-Ice denně. 69 až 75 procent probandů uvedlo, že v období konzumace nápoje došlo u nich ke zmírnění příznaků choroby. Lékaři však připustili, že se u některých účastníků mohlo do určité míry jednat o psychologický efekt. Výsledky studie zatím nebyly zveřejněny.

Společnost Thurella není jediným výrobcem nápoje obsahujícího extrakt z konopí. Dalším je salzburská firma Take Hemp GmbH, která začala vyrábět nápoj z konopí „Frenkenberger Trinkhanf“. Inspirací pro tento drink na bázi mléka byl údajně nápoj běžně připravovaný v Uzbekistánu. Surovinou je konopné semeno a kávový prášek (0,26 %). Nápoj v půllitrových skleněných lahvích se zatím v příchuťových variantách mango, maracuja a multivitamín nabízí pouze v bio-prodejnách. Drink bohatý na kyselinu gama-linolenovou a další polynenasycené mastné kyseliny obsahuje ve 100 g 1,3 g bílkovin, 0,1 g sacharidů a 3,4 g tuků, jeho energetická hodnota je 159 kJ.

MANGO ZDROJEM DIETNÍ VLÁKNINY PRO PEKAŘSKÉ VÝROBKY Vědci z Mexika, Venezuely a Ekvádoru ve společné studii zjistili, že z nezralého manga lze extrahovat vlákninu a tu potom použít k fortifikaci pekařských výrobků, aby se zlepšil jejich nutriční profil. Zvýšený obsah vlákniny, která je považována za funkční přísadu, je spojován se snížením rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění a určitých druhů nádorů. Průměrný příjem vlákniny je asi 12,5 g za den, zatímco doporučený denní příjem je 32 gramů. Nely Vergara-Valencia a kolegové proto zkoumali vhodnost extrahované vlákniny z nezralých plodů manga pro využití v pekařských výrobcích s nízkou glykemickou odezvou. Výzkumný tým

Z E

ci prodělali. Navíc reforma počítá se zrušením zákazu výsadby nových vinic po roce 2013, pak by plocha mohla v ČR i vzrůst. EU zatím začala jen debatu, zda směr reformy je vůbec schůdný. Konkrétní návrhy má komisařka Fischerová-Bölová předložit na počátku příštího roku, aby se nový režim mohl rozbíhat od roku 2008. EU produkuje asi tři pětiny vína na světě a stejný podíl spotřebovává, vinařství přímo živí 1,5 milionu lidí. Unie je největším vývozcem i dovozcem vína na světě, ale zatímco unijní export v posledních letech vzrostl o pětinu, výrobci z USA, Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie či Nového Zélandu svůj export znásobili. Loni vývoz z EU činil 13,2 milionu hektolitrů, dovoz 11,8 milionu.

Skandinávcům, kteří vstoupili do Unie v polovině 90. let, a nováčkům z Pobaltí a Polska, na které připadá polovička unijní výroby a spotřeby vodky, se nezamlouvá, že tento název využívají i výrobci na britských ostrovech a na jihu EU pro destiláty pocházející z evropských vinic a milionů hektolitrů neprodejného nekvalitního vína. České a slovenské lihovary například vyrábějí vodku i z melasy a cukrové řepy. Sedmička „vodkových“ států podnikla první pokus zvrátit poměry na únorovém zasedání ministrů zemědělství EU. Jejich návrh zpřísnit pravidla pro výrobu vodky „jen z prvotřídního obilí a brambor“ byl však smeten ze stolu jako předčasný. Nyní mají Finové, přebírající od Rakušanů od července taktovku půlročního předsednictví Unie, další šanci. Recept na řešení Hannula neprozradil, ale dal najevo, že Helsinky chtějí spor vyřešit do konce roku. Pro to však musejí získat nejen většinu z 25 členských států, ale i sněmovnu. Na rozdíl třeba od cukerné reformy má europarlament u lihovin nejen poradní hlas, ale i pravomoc podílet se na rozhodnutí. Evropský spor o vodku má i mezinárodní rozměry: na jedné straně jsou tu pravidla Světové obchodní organizace (WTO), bránící diskriminaci. Ale alespoň v sporu o vodku se Poláci a spol. těší podpoře největších světových producentů, Ruska a Ukrajiny, kteří usilují o vstup do WTO. Finové ovšem mají ještě jedno želízko v ohni, a to záměr zvýšit spotřební daně na alkohol. Na něm závisí na 23 milionů evropských alkoholiků a je i v pozadí 16 procent případů zneužití dětí, alespoň podle zprávy EK.

S V Ě T A

analyzoval chemické složení, obsah rozpustné a nerozpustné frakce a obsah antioxidantů, zejména pak polyfenolů. Obsah lipidů byl 2,3 %, bílkovin 4,2 % a celkových sacharidů 32,6 %. Extrahovatelných polyfenolů bylo 16,1 mg na gram vlákniny manga. Potravní vláknina byla poté testována v chlebu, pečivu a koláčích. Bylo zjištěno, že výrobky připravené s mangovým extraktem měly významně vyšší obsah vlákniny, mimoto poměr rozpustné a nerozpustné vlákniny byl mnohem vyváženější než u kontrolních konvenčních pekařských výrobků. Článek, který byl publikovaný v časopise Food Science and Technology nezmiňuje senzorické hodnocení výrobků obsahujících vlákninu manga, ani jejich chuťovou přijatelnost.

PERMEÁT ZE SYROVÁTKY NÁHRAŽKOU CHLÓRU Výzkumní pracovníci z Dublinského ústavu pro technologie se domnívají, že syrovátka – vedlejší produkt z výroby sýrů, by mohl nahradit chlór při ošetření čerstvě sklizené zeleniny a ovoce. Čerstvé ovoce a zelenina jsou rychle rostoucím segmentem trhu. Ošetření chlorem je běžná průmyslově používaná metoda k sanitaci a prodloužení životnosti těchto čerstvých produktů. Protože jsou ale při použití chloru obavy z potenciální tvorby karcinogenních látek, hledají se alternativní metody ošetření, např. ozařování nebo použití esenciálních olejů. Ve studii, jejíž výsledky byly publikovány v časopise Innovative Food Science and Emerging Technologies, byl k ošetření zeleniny použit syro-

vátkový permeát v různé koncentraci. Sledovaly se změny některých parametrů, např. barvy, textury, koncentrace mikroorganismů a obsahu vitamínu C a karotenoidů. Syrovátkový permeát (SP), který poskytla firma Glanbia Ireland, byl k omytí zeleniny použit v koncentracích : 0,5 % (pH 3,84), 1,5 % (pH 3,53), a 3 % (pH 3,45). Jako kontrola posloužil roztok chloru (120 ppm, pH 8). K testování byly vybrány ledový salát a karotka. Z hlediska snížení počtu mikroorganismů byly účinky 3% SP obdobné jako u chloru, u SP nižších koncentrací byly horší. Nicméně na konci uchovávání po 10 dnech i u koncentrací 0,5 a 1,5 % SP byl celkový počet mikroorganismů nižší než je doporučený limit pro čerstvou zeleninu (100 KTJ na gram). Senzorická analýza ukázala, že jak 3% SP, tak roztok chlóru vyprodukovaly méně přijatelné produkty vzhledem k lehkému blanšírování zeleniny. Po použití vyšší koncentrace SP došlo též k významnějšímu snížení obsahu vitamínu C a karotenoidů než při použití koncentrací nižších. Autorka studie dospěla k závěru, že syrovátkový permeát má dobré antimikrobiální účinky na krájenou karotku a čerstvě sklizený ledový salát. Podstatným faktorem, který ovlivňuje účinnost ošetření, je koncentrace SP. Antimikrobiální aktivita SP je pravděpodobně důsledkem buď nízké hodnoty pH mycího roztoku, anebo přítomnosti bioaktivních peptidů. Tříprocentní syrovátkový permeát je slibným přípravkem k ošetření zeleniny, nicméně je nutno ještě jej modifikovat tak, aby trvanlivost, nutriční hodnoty, mikrobiologická bezpečnost i senzorická jakost zeleniny a ovoce byly optimální. Tatiana Oldřichová, ÚZPI

26 / nabídky – informace

Potravinářský zpravodaj 8 / 2006

Nabízíme k prodeji HOP – hydraulickou objemovou plničku kašovitých a dělených potravinářských, lahůdkářských hmot. Plnicí schopnost na hmoty od konzistence jogurtů až po zahuštěné protlaky, lahůdkářské saláty, paštiky, LM. Po generální opravě stroj používaný po dobu 7 měsíců. Nerezový dopravník s nerezovým zábradlím, dávkovač obalů. Nerez zásobník cca 45 lt. Objem náplně od 100 do 1000 g. Výkon regulovatelný, 20–40 ks/min. Odvoz vlastní. Cena 54 000 Kč. Kontakt na telefon: 723 853 057

PRONÁJEM DOMKU V TÁBOŘE Třebízského ul. s bytem 3+1 (80 m2) a dalšími prostory (cca 130 m2) – celé využitelné jako kanceláře popř. skladové prostory VHODNÉ PRO PODNIKÁNÍ TEL: 381 253 796 Mobil: 607 512 909

! 296 374 656, 241 445 863, 296 374 655, fax 296 374 658 El. # [email protected] , www.infak.cz # Zelený pruh 1560/99, 140 02 P r a h a 4

· ·· ·· ·· ·

Návrhy a revize začlenění potravinářských výrobků a správné zatřídění jejich názvů a zákonných textací pro označování etiket (obalů) pro potraviny. Dle zákona o potravinách a prováděcích vyhlášek v platném znění.

zpracování žádostí o integrované povolení IPPC dle zákona č.76/2002 Sb., poradenství v oblasti zákonů o obalech a odpadech, školení pracovníků z hygienického minima, podnikatelské záměry, studie a projekty výroby potravin, profesní uplatnění v potravinářském průmyslu, nabídka-poptávka, bezplatně (viz www.infak.cz), další potravinářské služby dle specifických potřeb zákazníka, POHLEDÁVKY - profesní zkušenost od r. 1993.

Revue POTRAVINÁŘSKÁ

Roční předplatné + částečná úhrada poštovného – 280,- Kč

Potravinářský zpravodaj Roční předplatné + částečná úhrada poštovného – 360,- Kč

LIST ČESKÉHO SVAZU ZPRACOVATELŮ MASA

Roční předplatné + částečná úhrada poštovného – 144,- Kč

OB JEDNÁVKA PŘEDPLATNÉHO Jméno (název podniku): .............................................................................................................................. Adresa: ......................................................................................................................................................... Město: ........................................................................... PSČ: ...................................................................... IČO: ............................................................................... DIČ: ...................................................................... Číslo účtu/kód banky: ................................................................................................................................. Počet výtisků: .............................................................................................................................................. Datum objednávky: ..................................................................................................................................... Jméno objednávajícího: .............................................................................................................................. Telefon: ......................................................................................................................................................... Objednávka je stálá – není nutno každoročně obnovovat. Žádáme pouze nahlašování veškerých změn (adresy, počet výtisků a pod.) v co nejkratší době. Objednávaný titul označte v příslušném rámečku.

Objednací kupon zašlete na firmu ABONT, s.r.o., Chlumova 17, 130 00 Praha 3

Potravinářský zpravodaj – list Potravinářské komory ČR / Federace výrobců potravin, nápojů a zpracovatelů zemědělské produkce. Vydává AGRAL s. r. o., Zelený pruh 1560/99, 140 02 Praha 4 - Braník, 140 02 Praha 4, tel.: 296 374 656, 296 374 655, 296 374 653, šéfredaktor – 296 374 659, fax: 296 374 658, e-mail: [email protected]; [email protected] http://www.agral.cz. Oddělení inzerce a administrace: tel.: 296 374 657, fax 296 374 658. Řídí: redakční rada. Ing. Pavel Veselý, šéfredaktor. Objednávky vyřizuje: Abont s. r. o., Chlumova 17, 130 00 Praha 3, tel./fax: 222 781 521. DTP a grafická úprava: Pavel Vodička – Fotosazba. Tisk: VS, Praha 4 - Pankrác. ISSN 1801-9110. Evidenční číslo MK ČR E 104484.