Citát. Internet. Časopis Mladých konzervativců Brno Číslo 15, rok 2006

Časopis Mladých konzervativců Brno Vážení čtenáři, předvolební kampaň je v plném proudu. Jsme bombardováni nesmysly. Je nám nabízeno, že po volbách se porodné zvedne až na 120 tisíc, nebo je nám slibováno, že nezaměstnanost klesne na 6 procent. Zajímavé na těchto předvolebních slibech je, že z velké většiny přicházejí z úst vládnoucí strany a že tyto sliby neříkají, jak toho dosáhnout. Otázkou je, proč strana, která již vládne osm let, nebyla schopna tyto sliby naplnit. Zřejmě to bude tím, že tato strana prostě neví, co s problémy naší země. Uvidíme, jak se čeští voliči rozhodnou a komu dají své hlasy. Předvolební průzkumy mně však příliš optimismu nedávají. Do hry se podle nich má dokonce dostat i strana, která může vnést do našeho stranického systému pouze chaos a zmatek. To protože je sama vnitřně zmatená a rozpolcená. Řeč je o Straně zelených. Nezbývá nám než věřit, že lidé budou skutečně přemýšlet, než vhodí ten pravý volební lístek do urny. Jiří Šilhánek šéfredaktor Pohledu zprava

Citát „Komunisté chtějí, aby řemeslo mělo zlaté dno a obchod kvetl, aby se drobnému podnikateli za jeho práci, iniciativu a risiko dostalo spravedlivé odměny.“

VOLEBNÍ PROGRAM KOMUNISTŮ Z ROKU 1946

Internet Proč vznikly tyto stránky? Protože výroky Paroubka a spol. jsou přitažené za vlasy. Protože chceme, abyste znali reálná fakta o důsledcích vládnutí ČSSD. Protože chceme výroky a výkřiky ČSSD uvádět na pravou míru!

www.volebnifakta.cz

Číslo 15, rok 2006

Komunismus pohledem bývalého politického vězně Při příležitosti připomenutí si neblahého výročí událostí 25. února 1948 jsme uspořádali na Fakultě sociálních studií MU seminář s názvem „Komunismus pohledem bývalého politického vězně“. Pro zhruba 40 vysokoškolských studentů přednášel člen Konfederace politických vězňů ČR Dr. Zdeněk Křivka. Po přednášce následovala diskuse.

Přímá demokracie – ano či ne? SAVINA FINARDI Myslím, že není vhodnější období než období předvolební na zhodnocení našeho přístupu k samotnému institutu demokracie. Jak vlastně máme k demokracii přistupovat a jak s ní máme nakládat? Máme se vůbec nad demokracií zamýšlet? Jistě, vždyť je zcela přirozené, že reflektivně vyhodnocujeme společenské uspořádání, v němž žijeme. I za dob komunismu jsme toto činili, ale tenkrát jsme vzhlíželi k demokracii. Dnes si již troufáme otevírat debatu o tom, jak si onu demokracii představujeme a jaké by měly být její atributy. Vyvstává nám zde tedy nový spor mezi zastánci a odpůrci tzv. přímé demokracie. Jedná se o spor velmi vážný. Přiznejme si, že přímá demokracie mění dosavadní paradigmata a přináší nový pohled na úlohu voliče v procesu demokracie. Přímá demokracie má na první, letmý pohled plno „viditelných“ výhod, řečeno slovy Frédérica Bastiata. Voliči a mnohdy i politici však nedomýšlejí důsledky přímé demokracie. Na první pohled se zdá vhodné zvýšit míru participace voličů na demokratickém procesu formou přímé volby prezidenta nebo tak populárního obecného referenda. Pro politiky je mnohem snazší argumentovat ve prospěch přímé demokracie i vzhledem k mediálnímu tlaku, který je všudypřítomný. Lidé jsou na jedné straně politikou znechuceni. Usuzujeme tak na základě účelových a sugestivních otázek četných průzkumů veřejného mínění, což vyjadřují tzv. volbou nohama a na straně druhé si žádají více přímé demokracie, tedy i více voleb. Jedná se o logický rozpor, který je však nepochopitelně opomíjen. Pokračování na straně 3

2

POHLED ZPRAVA 2006

Kult vraha z Argentiny MILAN JULÍNEK Nemohu pochopit, jak může být někdo schopen obdivovat člověka, který má na svědomí tisíce lidských životů. Přestože byl Ernesto Guevara sprostý vrah nevinných lidí, neschopný ekonom a samozvaný pseudointelektuál, jeho obhájci, zvláště z řad komunistů, jej nekriticky staví na piedestal jako charismatického poloboha. Nelze očekávat, že na základě faktů v tomto článku změní tito lidé svůj názor. Nicméně se domnívám, že vzhledem k fanatické adoraci vraha z Argentiny je nutné, aby si lidé uvědomili svou morální zodpovědnost, když na sebe oblékají tričko s portrétem tohoto člověka, jenž je z nepochopitelných důvodů marketingovým hitem již několik desítek let. Mnoho dokumentů a životopisů (v poslední době je u Guevarových příznivců populární film Motocyklové deníky, který pojednává o jeho studentských letech či u nás dílo europoslance Miloslava Ransdorfa Muž svědomí) líčí Guevaru jako neúnavného bojovníka za svobodu, který na základě svých humanistických ideálů bránil práva obyčejných lidí a na Kubě vytvořil ráj na zemi. Především ho pak vyzdvihují jako nenahraditelnou pravou ruku Fidela Castra a skvělého ministra průmyslu a ředitele Národní banky. Neuvádí však, jakým způsobem své ideály převáděl do reálného života. Ihned po převratu v roce 1959 se Guevara stal člověkem, který bez milosti začal vykonávat Castrovu vůli. Stal se prokurátorem ve věznici La Cabana, kde během několika let podepsal rozsudky smrti nad několika tisíci lidí. Některé údaje uvádějí, že během prvních tří porevolučních měsíců bylo z Guevarova rozkazu zabito kolem pětiset odpůrců nového režimu. V roce 1961 se Guevara podílel na ostrově Guanaha na vybudování prvního z mnoha koncentračních táborů, ve kterých byli v nelidských podmínkách drženi, mučeni a vražděni odpůrci režimu, homosexuálové či oběti nemoci AIDS.

Lze říci, že to, co pro Sovětský svaz znamenal Berija a pro nacistické Německo Himmler, znamenal pro Kubu Guevara. On sám popravy v koncentračních táborech ospravedlňoval takto: „Pro to, abych člověka poslal na smrt, nepotřebuji žádné soudní prokázání viny. Podobné procedury jsou jen archaickým buržoazním detailem... Tohle je revoluce! A revolucionáři se musí stát chladnými vraždícími stroji, které jsou vedeny čirou nenávistí.“ Jeho chladnokrevnost se projevila již v letech jeho partyzánského boje, kdy bez jakéhokoli soudu osobně zastřelil chlapce, který ukradl jídlo. I když byl Guevara zarytým odpůrcem Ameriky, k vlastním občanům se choval hůř, než k nejhoršímu nepříteli. Ve vztahu k USA lze například zmínit fakt, že to byl právě on a Castro, kteří v době kubánské krize tlačili Sověty k rozhodnutí zahájit jadernou válku. Proto také tradiční komunistický argument, že to byli Američané, kdo chtěl jadernou válku rozpoutat, je prostě neudržitelný. Guevara navíc několik měsíců poté přiznal, že kdyby byly zbraně v rukou Kubánců, odpálili by je na největší americká města. Kromě masových vražd se Guevara jako ministr průmyslu a ředitel Národní banky podílel na zkáze kubánské ekonomiky. Jeho a Castrův způsob politiky způsobil Kubě obrovskou ekonomickou i společenskou zkázu, ze které se země dodnes nevzpamatovala. Výše uvedená fakta nejsou vymyšlená, ale jsou skutečnou součástí Guevarova života. Jsou natolik významná, že je nelze opomíjet či dokonce popírat. Přitom člověk, který tato fakta vysloví nahlas, je ze strany Guevarových obhájců ihned obviňován z neznalosti jeho osoby a nepochopení jeho ideálů. Těmto obhájcům lze jedině vzkázat, aby si sundali růžové brýle, kterými na Guevaru pohlíží a pochopili, že jeho pseudoosvícené myšlenky nemohou ospravedlnit žádnou vraždu.

V červnu si zvolíme i prezidenta ZBYNĚK ŠOLC Ačkoliv je současný prezident republiky Václav Klaus oblíbenější než vláda a poslanecká sněmovna (podle průzkumu důvěry v jednotlivé ústavní instituce), může se stát, že po červnových volbách do poslanecké sněmovny a podzimních volbách do jedné třetiny senátu bude vládní garniturou odstřelen. Sociální demokracie slibuje, že příští český prezident bude volen přímou volbou. Tento slib má v programu už 8 let. Pokud především v červnových volbách vyhraje levice, je více než jisté, že návrh na změnu Ústavy bude podán nejdříve po roce 2008. V roce 2008 končí mandát současnému prezidentovi a levice více než rok (tři roky před vypršením mandátu) dává najevo, že si přeje na Hradě někoho jiného než Václava Klause. Přejí si loutkovou postavu, která nebude osobností s jasným a čitelným politickým a životním názorem. Přejí si osobu, která nebude vládě v opozici v prosazování socialistických a komunistických zákonů. Přejí si osobnost, která nebude hájit české národní zájmy. Dokonce i bývalý premiér Miloš Zeman prohlásil, že si prezidenta Klause váží pro to, jakou je jasnou a transparentní osobností, i přestože s ním v osmdesáti procentech názorů nesouhlasí. Naproti tomu je zřejmé, že současná ČSSD udělá vše pro to, aby ovládla i instituci prezidenta republiky. V současné době se nikdo ze socialistů neodváží vyjádřit, kdo bude jejich kandidátem. A to i když je to jedna ze zásadních otázek, o které budeme letos ve volbách rozhodovat. Důvod je nasnadě: socialisté budou hledat kandidáta ne podle osobnostních a politických kvalit, ale budou preferovat takového adepta, který pro ně bude politicky průchodný a zároveň jim zajistí „bezproblémový Hrad“. Proto je nejen v červnu, ale i v listopadu, potřeba podpořit konzervativní kandidáty, kandidáty ODS. Ti v této věci zastávají pevnou pozici a mají jediného a známého favorita pro volbu prezidenta republiky v roce 2008. Jestliže budeme volit jinak, můžeme velmi jednoduše pochybovat o tom, že na Hradě zůstane osobnost, která je schopna bránit svobodu nás všech a která se nebojí důstojně reprezentovat Česko navenek.

3

POHLED ZPRAVA 2006

Přímá demokracie … Pokračování ze strany 1 Otázkou zůstává – co lidé získají přímou demokracií? De facto nezískají nic nového a už vůbec ne podstatného. Získá snad volič větší pocit odpovědnosti, když si přímo zvolí prezidenta? Bude snad více odpovídat za politické kroky a prohlášení prezidenta? Domnívám se, že nikoliv. Navíc politici by neměli být ve vleku public opinion a neměli by se stávat loutkami veřejnosti. Jedná se o přístup velmi riskantní, neuvážený a hlavně krátkozraký. Politici by své zemi a jejím občanům měli nabízet dlouhodobé vize, strategie, jasný program, nikoliv populistická opatření. Jedním z nejvážnějších důsledků přímé demokracie je relativizace politiky a politiků, růst nezájmu o politiku, snížení nezávislosti politiků, růst vlivu lobby. Uvědomme si fundamentální poslání politiky – politika je průnikem názorů napříč společností. Musí chránit svobodu všech občanů, avšak nesmí podporovat či dokonce zákonem chránit všechny zájmy ve společnosti, protože některé parciální zájmy poškozují společnost jako takovou. Politik, který je ve vleku veřejného mínění a zájmových organizací, ztrácí politickou legitimitu nezbytnou pro výkon veřejné funkce. Ztráta politické nezávislosti pak vede k naprosté delegitimizaci politiky jako takové. Nebojme se delegovat veřejný zájem společnosti na reprezentativní sbor politiků. Nádherně to vyjádřil Edmund Burke: „Váš poslanec se vám zavazuje nejen

• • • •

svou prací, ale i svým úsudkem a zrazuje vás, když namísto toho, aby vám vlastním úsudkem sloužil, obětuje jej vašemu názoru...“ Přímou demokracií dochází k mocenskému přeskupování, kdy zvolený zástupce – politik přestávám mít reálný vliv na správu věcí veřejných, tedy na své základní poslání. Přímá demokracie nemá v České republice tradici a neexistuje jediný důvod, proč bychom se reprezentativnosti naší politiky měli vzdávat. Přímá volba prezidenta je pouhý marketingový, předvolební tah. Jestliže v ČR existuje „premiérský“ systém, pak nevidím jediný relevantní důvod, proč prezidenta volit přímo. Elementární zákon našeho státu Ústava České republiky vychází z Ústavní listiny Československé republiky z roku 1920. Plně respektuje historický vývoj naší země a odráží naše tradiční hodnoty, reprezentované principy nepřímé demokracie. V rámci politiky uvažujme pouze v horizontu veřejného zájmu. Uvědomme si, že veřejný zájem musí respektovat různorodost společnosti a zároveň nesmí akcentovat zájem jedné skupiny na úkor společnosti např. tak, jako tomu bylo u pokusu uzákonit institut registrovaného partnerství. Stále věřím v politiku, legitimní demokratický proces voleb a principy zastupitelské demokracie. Politici by neměli dopustit, aby tradiční hodnoty naší země byly vystavovány módní vlně populismu. Považuji to za krajně nebezpečné a nezodpovědné.

Přidej se k nám! Také si myslíš, že svoboda jednotlivce je nejdůležitější hodnotou? Také neuznáváš revoluci jako prostředek pro dosažení politických cílu? Také jsi přesvědčen(a), že svobodný kapitalismus je nejlepším společenským uspořádáním? Chceš se s námi podílet na propagaci pravicového myšlení a je ti 15 až 35 let?

Přidej se k nám - staň se členem či členkou Mladých konzervativců!

4

POHLED ZPRAVA 2006

Zdravotní pojištění RICHARD DUŘPEKT Byl jsem letos dvakrát lyžovat. Jednou jsem se vypravil do Krkonoš a jednou do italských Alp. Hory jsou to oboje krásné a pokud si odmyslím, že středisko v jedněch horách nabízí za téměř stejné peníze dvacetkrát více širších a upravenějších sjezdovek než středisko v horách druhých, lze říct, že v obou se lyžuje stejně. Pro mě zásadní rozdíl, který lyžování v obou střediscích odlišuje, spočívá ve zdravotním pojištění. Když jedu lyžovat do tuzemských hor, na zdravotní pojištění vůbec nemyslím. Vím totiž, že jsem perfektně pojištěn v rámci veřejného zdravotního pojištění. Toto pojištění v případě vážného úrazu zahrnuje jak transport do nemocnice vrtulníkem, tak příslušné náročné operace, pobyt v nemocnici včetně stravy, rehabilitaci a následnou péči. Zkrátka kompletní zdravotní zabezpečení. Navíc např. studenti mají toto pojištění dokonce zadarmo. Pokud by se mi stal úraz v Itálii, tak bych sice také dostal perfektní péči, ovšem nikoli bezplatně. Za poskytnutou péči by mi byl vystaven účet, který bych musel uhradit. Dnes již jsou sice propojena veřejná zdravotní pojištění v rámci Evropské unie, ale to se týká pouze základní péče, mezi kterou v Itálii nepatří úraz na lyžích. Proto se raději pojistím. Mám na výběr: pojištění se zhruba stejným limitem pojistného plnění mohu pořídit v Česku za padesát korun na den nebo v Itálii u sjezdovky za dvě eura na den. Za obdobnou službu obdobná cena. Mám rád věci vyřízené dopředu a proto se pojistím již před cestou v Česku. Zdá se vám to, co jsem až dosud napsal jako samozřejmé a banální? V tom případě vám jistě budou stejně připadat i následující návrhy. Z veřejného zdravotního pojištění by tedy podle mého názoru neměly být hrazeny výdaje spojené s léčením úrazů způsobených při provozování nebezpečných či rizikových druhů sportů. Kromě lyžování mohu zmínit třeba rafting nebo seskoky padákem. Dále by neměly být hrazeny úrazy a komplikace vzniklé v důsledku požití alkoholu či jiných nebezpečných látek. Zkrátka záležitosti, jimž se lze vědomě vyvarovat.

Také úrazy vzniklé při autonehodách by neměly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, ale třeba z povinného ručení. Potom by totiž cena povinného ručení, která by jistě vzrostla, lépe odpovídala skutečným nákladům spojeným s provozováním vozidla. Neřidiči by tak přestali doplácet na řidiče. Dále by z veřejného zdravotního pojištění neměly být hrazeny běžné prohlídky u lékaře, vyšetření zraku, sluchu či zubů a předpis brýlí, naslouchátek či zubních protéz. Stejně tak by neměly být hrazeny běžné léky typu aspirin, paralen či kapky do nosu. A to z toho důvodu, že tato vyšetření a léky se spotřebovávají víceméně pravidelně a rovnoměrně v průběhu celého života. A pojišťovat se proti pravidelným jevům nemá smysl, protože takové pojištění by stálo stejně jako pojistné plnění. Pojišťovat se má smysl pouze proti mimořádným a nepředvídatelným okolnostem. Stejně tak těhotenství a porod, pokud probíhají bez komplikací, nemohou být pojistnou událostí a už vůbec se nejedná o nemoc či úraz. Proto by výdaje spojené s těhotenstvím a porodem neměly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, ale třeba z jiného sociálního fondu. A obdobně lze uvažovat o mnoha dalších oblastech lidského jednání, které má nějakou souvislost se zdravotní péčí. Obecně lze říci, že veřejné zdravotní pojištění by mělo pokrývat pouze rizika nepředvídatelných a vážných chorob, u nichž nelze stanovit odpovědnost za jejich vznik. Vše ostatní by mělo být pojistitelné na dobrovolném základě a cena za takováto různá doplňková pojištění by měla být stanovena na základě rizika. Takový systém by přinesl zodpovědnější chování občanů, neboť ti by byli finančně motivováni k zodpovědnějšímu chování. A jak známo, finanční motivace je jedna z nejefektivnějších. Zejména by ale takový systém přinesl značné úspory ve veřejném zdravotním pojištění. Ušetřené peníze by zůstaly v rukou občanů, kteří by si i přes dodatečné výdaje nepohoršili, neboť občané umí se svými penězi hospodařit lépe než stát prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění.

Zelené mámení KVĚTOSLAV RUŠAR Rok se s rokem sešel a blíží se nám volby do Poslanecké sněmovny. Každé čtyři roky se v tomto klání snaží uspět nespočet politických stran či hnutí. Mimo standardních stálic ve vysoké politice, kterými jsou ODS, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL, se vždy těsně před volbami vytvoří nějaká nová či staronová strana, která se snaží překročit pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Takovéto strany se snaží nalákat znechucené voliče dosavadní politikou na dvě základní teze: nespolupracovat s komunisty a být novou alternativou pro dosavadní zkorumpované politiky. Největší úspěch z nich dosud dosáhla Unie svobody. Nyní si na překročení pětiprocentní hranice brousí zuby Strana zelených. Je Strana zelených opravdu ta čistá, nezkorumpovaná strana, která může dát lidem kvalitní alternativu proti dosavadním parlamentním stranám? Je Strana zelených stranou, která nechce spolupracovat s komunisty kvůli jejich volebnímu programu a jejich ideologii, nebo je to čistě z pragmatického hlediska dosáhnout vyšších volebních zisků? Strana zelených, založená roku 1990, byla až do září 2005, zjednodušeně řečeno, stranou založenou pouze na „zelené“ politice. V září 2005 se stal předsedou Martin Bursík, zastánce pragmatického křídla. Začal vznikat volební program, který má zahrnout všechny oblasti, nejen tu „zelenou“. Celý program má jednu kuriozitu – byl schválen během pouhých dvou dní. Od ucelenosti a kvality má hodně daleko. Politika Strany zelených je založená na negativním přístupu, nereálných a neracionálních slibech. Normální přístup je takový, že by se politici měli snažit, aby se lidé měli lép, a to myslím, v globálním přístupu. Člověk například potřebuje zdravě jíst, mít kde bydlet, mít teplou vodu, elektřinu, kvalitně cestovat, mít čistý vzduch, čistou přírodu. Všechny tyto věci spolu souvisí. Pokračování na následující straně

5

POHLED ZPRAVA 2006

Íránský mírový jaderný program? JIŘÍ ŠILHÁNEK Posledních pár měsíců sleduji s obavou vývoj okolo íránského mírového jaderného programu. K obavám mám několik důvodů, které se zde pokusím nastínit. Íránský mírový jaderný program má být určen primárně k výstavbě elektráren, tedy k řešení energetických potřeb země. Zde si kladu otázku proč země, která má jedny z největších zásob ropy a plynu, potřebuje vyrábět energii z jádra? Proč ji nevyrábí například v docela levných a ekologických plynových elektrárnách? Írán začal ve velkém obohacovat uran. Obohacený uran je třeba v jaderném reaktoru a v atomové bombě. Obohacený uran do reaktoru je mnohem méně obohacený než do bomby. Palivo do reaktoru není pro zemi problém sehnat na mezinárodním, transparentním trhu, kdežto uran do bomby se koupit nedá. Proč tedy Irán obohacuje uran vlastními silami? Kvůli nezávislosti? Nesmysl. Země, která má potenciál mít nás všechny ekonomicky v hrsti díky obrovským zásobám ropy, nebude kvůli pár jaderným tyčím provozovat program za miliardy dolarů. Zodpovězení těchto otázek mě velice trápí. Jediný logický výsledek je, že se Írán snaží zkonstruovat jadernou zbraň. Co by znamenala jaderná zbraň v rukou íránských představitelů? Jedním slovem, katastrofu pro západní civilizaci. Prezident Ahmadínežád prohlásil, že je třeba vymazat Izrael z mapy světa. Pořádá „vědecké“ konference na téma holocaust a podobně. V případě, že se takovému fanatikovi podaří získat atomové zbraně, nebude váhat a pokud je rovnou nepoužije, začne nás vydírat. A to radši ani nepřemýšlet nad tím, co by se stalo kdyby někdo nakreslil zas nějaký komiks s Aláhem nebo Mohamedem. V téhle situaci bych se nerad ocitl, protože rakety, které Írán vlastní, jsou teoreticky schopny zasáhnout i Brno a na vývoji lepších se usilovně pracuje. Myslím, že i u nás panuje shoda na tom, že je tzv. íránský mírový jaderný program přímou hrozbou pro nás samotné. Írán však na svém hrozivém projektu nadále pracuje. Sami mu čelit nemáme šanci, Evropská unie nás neochrání. Myslíte, že existuje nějaké řešení, které nám bezpečnost zajistí?

Fórum KPV ČR Brno 2006 Ve čtvrtek 13. dubna 2006 proběhlo v brněnském divadle Reduta Fórum Konfederace politických vězňů ČR Brno 2006. Na fóru se sešlo zhruba 400 bývalých politických vězňů z celé republiky. Hlavní motto setkání znělo „Svoboda znamená odpovědnost a řád“. Zejména od tohoto motta se odvíjely příspěvky řečníků. Vystoupili např. předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka, předsedkyně KPV ČR Naděžda Kavalírová, primátor města Brna Richard Svoboda, rektor MU Petr Fiala, europoslanec Petr Duchoň a další. Zástupci našeho klubu na přípravě fóra s potěšením spolupracovali s brněnskou pobočkou KPV ČR. K tomu náš klub prezentoval u řečnického pultu předseda Jan Strelička. Jeho projev si můžete přečíst na následující straně.

Zelené … Pokračování z předchozí strany Jenomže Strana zelených se na tyto problematiky dívá přes nějaké prapodivné brýle a buďto některé problematiky odsuzuje a nedává na ně žádné řešení anebo na ně řešení má, ale většinou se jedná spíše o utopii. Jejich program má dvě odlišné části. První je „zelená“ politika a druhá část je ten zbytek. Tyto dvě části ale nejsou konzistentní. Uvedu konkrétní případy. Na jednu stranu zelení říkají, že nechtějí elektrárny na uhlí a jaderné palivo, ale na druhou stranu neřeknou, jak tento problém chtějí vyřešit. Lidé a firmy nemohou být přece odkázáni pouze na elektřinu z alternativních zdrojů, jako jsou voda, vítr, sluneční energie. Tyto zdroje nejsou schopny v našich zeměpisných podmínkách zajistit stabilní přísun elektrické energie. A co se týká šetrnosti k životnímu prostředí? To, podle mého názoru, také není žádná sláva. U nás bychom asi mohli nejvíce z alternativních zdrojů využívat vítr. Dokážete si představit, jak by asi vypadala příroda na jižní Moravě, kdyby byla „porostlá“ neestetickými větrnými elektrárnami? Nevím, zda by se mi chtělo do takovéto přírody na výlet. Dalším problémem je třeba teplo. Zelení nedávno proklamovali, že do roku 2010 zakáží v domácnostech topit uhlím. To by mě zajímalo, co budou dělat lidé na venkově, kde se vesměs topí uhlím či dřevem. Kde vezmou peníze na vytápění plynem či elektřinou. Zelení chtějí sice dávat půjčky na kotle na biomasu, ale už neříkají, kde tyto peníze vezmou. Další výplod zelených je ukončit vznik nových průmyslových zón na zelené louce – to je na jednu stranu pěkné vůči přírodě, ale na druhou stranu je to proti tržnímu hospodářství. Stát může zvýhodňovat třeba takové podnikatele, kteří postaví svoji továrnu v nějakém dosavadním průmyslovém objektu, ale nemůže mu přece zakázat, aby ji postavil někde na zelené louce, vyjma chráněné přírodní oblasti. Nebo stavění dálnic – zelení jsou dlouhodobě proti stavění dálkových víceproudých silnic, které prokazatelně mají vliv na růst ekonomiky. Oni chtějí podporovat pouze ekologičtější železniční dopravu. Nemluvě o různých ekologických sdruženích, jejichž mnoho členů je i ve SZ, které dělají všechno pro to, aby se dálnice nestavěly – například skupováním úzkých pruhů půdy v místech plánování tras dálnic. Strana zelených by si možná též mohla uvědomit, že lidé jsou součástí přírody a že třeba v místech některých přeplněných silnic, kde již dávno měla stát dálnice, denně umírají lidé jen kvůli tomu, že se pár ekologistických aktivistů snaží zachránit nějakého živočicha, kterému stejně dálnice fakticky neuškodí. To už je asi na každém z nás, aby si utvořil názor, čeho zelení chtějí doopravdy dosáhnout. Zda-li je to utopické přání o ryzím životě v čisté přírodě bez veškerých vymožeností, které člověk kdy vymyslel a zjednodušil si tím svůj život, nebo je to jenom touha pomoci skrytá za sliby o čistém světě a jakési úžasné kvalitě životě.

6

POHLED ZPRAVA 2006

Svoboda znamená odpovědnost a řád JAN STRELIČKA

V první řadě bych vám chtěl upřímně poděkovat za pozvání na vaše fórum a za nabídku prezentace příspěvku na zadané téma „Svoboda znamená odpovědnost a řád“. Je pro mě velkou ctí, že mohu vystoupit mezi tolika významnými řečníky, kteří před vás dnes již předstoupili či případně ještě předstoupí. Opravdu hluboce si však vážím toho, že mohu přednést pár slov k vám, ke členům Konfederace politických vězňů České republiky, k mým velkým životním vzorům. Stejně tak je poctěn i náš brněnský klub Mladých konzervativců a jeho členové, kterými jsou mladí lidé s konzervativně-liberálním smýšlením. Právě jejich zástupcem si dovolím v tento okamžik být. Na začátek bych také rád zdůraznil, že se necítím být kvalifikován před vámi „mudrovat“ o tom, co je to svoboda a nesvoboda, odpovědnost a lhostejnost, řád a zlořád a podobně. Moje životní zkušenost je zcela nesrovnatelná s tou vaší. Narozdíl od vás jsem nemusel podstoupit tvrdou zkoušku obrany svobody a většinu života jsem prožil ve víceméně svobodné společnosti. Proto si nedovolím hovořit v příliš abstraktních filozofických rovinách, ale budu se snažit přímo vyjádřit k několika problémům, které se přímo dotýkají motta vašeho fóra. Klíčovým pojmem tohoto motta je svoboda. Slovo svoboda je, podle mého názoru, velmi křehké, protože je dlouhodobě a často nesprávně chápané, nekorektně používané a zneužívané. Komunisté a socialisté tvrdí, že svoboda znamená materiální zajištěnost, sociální jistoty a cosi jako všeobecný blahobyt, který spojují s falešnou iluzí sociální solidarity. Další politická skupina, která je zvlášť v současné době populární, jsou příznivci tzv. postdemokracie a postmaterialismu. K těm lze přiřadit například české zelené. Pro postdemokraty a postmaterialisty svoboda znamená přímou demokracii, zvláštní nároky a výsady pro různé skupiny a menšiny, popření existence univerzálně platných pravd, bahnitý morální relativismus a mnoho dalších chaotických pojmů. Všechny tyto postoje popírají tradiční, konzervativní chápání svobody. V konzervativním pojetí znamená svoboda soukromou sféru každého samostatného člověka, do které nikdo nemá právo svévolně zasahovat. Tato svoboda znamená také možnost volby či voleb mezi dobrem a zlem, které člověk činí na základě svého rozumu, vůle a morálního uvědomění. Svoboda v tomto, troufnu si říci, správném pojetí souvisí s morální odpovědností každého člověka za své konání a jeho výsledky. Je zcela nepředstavitelná bez společenského a

politického řádu, který musí mít určitou úroveň, aby mohl tuto svobodu trvale garantovat, a který musí být postaven na dobru a zároveň být nekompromisní ke zlu. V tomto musí být základní společenský řád ve své podstatě nezpochybnitelný. Tradiční chápání svobody však dnes není, jak již bylo naznačeno, u některých politických skupin samozřejmé. To má pochopitelně svoje důsledky, které se promítají do našeho současného společenského a politického prostředí. Obecnou nedůslednost při obraně svobody lze dnes spatřovat na tak křiklavém případě, jakým je postavení a vliv Komunistické strany Čech a Moravy – tedy přímo nástupnické strany vašich tyranů a trýznitelů – v politickém systému našeho státu. Izolace KSČM v parlamentu je dnes minulostí. Místo toho, aby byla KSČM postavena mimo zákon, registrujeme nárůst jejího politické sebevědomí. Socialisté s komunisty běžně uzavírají ad hoc koalice a prosazují své návrhy zákonů. Současný předseda vlády neskrývá sympatie k možnému otevření dveří komunistům k vládní moci. Strana, která vždy páchalo zlo – a já jsem ten poslední, kdo by vám o tom mohl vykládat – se za spolupráce socialistů opět připravuje na tu samou práci. To považuji za odporné. Příkladem postupného omezování skutečné svobody je vládní politika sociální demokracie jako celek. Socialisté vytrvale budují mezi veřejností pocit, že jsou nenahraditelní. Mistrem této demagogické techniky je předseda vlády Jiří Paroubek. Socialisté se snaží vytvářet dojem, že je to právě stát, který musí pro zajištění jakéhosi blíže nedefinovaného obecného blaha aktivně zasahovat snad do všech sfér lidských životů. Skutečností ovšem je, že nám stát bere nepřiměřeně velkou část našich peněz formou daní a různých jiných povinných plateb, extrémním způsobem nás proti naší vůli zadlužuje, ztěžuje nám životy hromadou příkazů, nařízení a zákazů. Stát nám odebírá svobodu a nechce nám přiznat patřičnou odpovědnost za nás samotné. Hledat v takovém systému spravedlivý řád je pak více než obtížné. O dalších problémech, které souvisí s vleklým ohrožováním svobody, by se dalo hovořit déle. Domnívám se však, že je registrujete a vnímáte mnohem přesněji a citlivě než já, proto o nich dále hovořit na tomto vašem fóru nebudu. Mnoho věcí se však může změnit po nadcházejících červnových parlamentních volbách, na které zde všichni v sále zcela jistě napjatě čekáme. Nabídka politických stran je jasná. Bude záležet jenom na voličích, které hodnoty svou volbou zdůrazní. Věřím v to, že se po novém rozložení politických sil vydá naše země opět směrem ke svobodě, odpovědnosti a tvorbě dobrého řádu. Vážené dámy a pánové, na závěr bych vás chtěl ujistit o tom, že moje generace je plná mladých lidí, kteří touží po svobodě, kteří se nebojí převzít odpovědnost sami za sebe a kteří chtějí žít v rámci spravedlivého společenského a politického řádu. Chtěl bych vám říci, že je mezi námi mnoho těch, kteří nejsou ke stavu věcí veřejných lhostejní a pro které svoboda skutečně znamená odpovědnost a řád. To je, doufám, důvod k optimismu. Chtěl bych vám také poděkovat za to, že nám pomáháte v posilování našich přesvědčení a světonázorů. Jsme vám vděční za vaše poselství, které od vás s úctou přijímáme a které se budeme snažit předávat dál. Děkuji za pozornost.

WWW.KONZERVATIVCI.CZ/BRNO

7

POHLED ZPRAVA 2006

Předvolební vulgarita Roman Sládek Do voleb zbývá docela krátká doba. Média nás neustále informují o výzkumech volebních preferencí, v televizi se rozbíhají předvolební diskuze. Již dnes je téměř jasné, jaké varianty vlády v této zemi po nich mohou nastat. Muže to být buď pravice, nebo levice. Žádná jiná z možností diskutovaných médii není reálná. A jde opravdu o hodně. Po osmi letech vlády ČSSD, která se už dlouho topí v nejrůznějších aférách, může nastat změna. Avšak k volbám se podle průzkumů určitě chystá pouze 55% voličů a 24% váhá. Tedy ani v této situaci si téměř polovina občanů buď neuvědomuje důležitost vyjádření svého názoru, nebo je jim jejich osud opravdu lhostejný. Politické strany se do volební kampaně také pomalu pouští, množí se nejrůznější billboardy, plakáty atd. Občas se opravdu polekám. Třeba když zahlédnu hrozivě se naklánějícího Paroubka na billboardu. Nebo když vidím plakátek v tramvaji: Česká strana sociálně demokratická. Vyberte si! Tomu bych chtěl věnovat více pozornosti. Plakát byl rozdělen do dvou částí. Levá strana představovala hesla ČSSD a napravo ukazovala ke každému tématu protipól, který prý navrhuje ODS. Ihned jsem si vzpomněl na sousloví, které se v souvislosti s Paroubkem objevuje. Demagogie a vulgarita jako politický program. Tak moc „paroubkovsky“ plakát vypadal. Tady je několik bodů, které mi utkvěly v paměti: ČSSD nabízí více pracovních míst, ODS prý chce namísto toho zrušit investiční pobídky. Tím chtějí sociální demokraté naznačit, že za ODS by klesl počet pracovních míst. Podle toho, jak se vyvíjí graf nezaměstnanosti v čase po dobu vlád ČSSD, nemyslím, že by v novém období mohli tento bod nějak výrazně splnit. Měli na to přece už 8 let. ODS chce zrušit investiční pobídky ve smyslu daňových prázdnin, to ano. Ale zaprvé je to součást rozsáhlé reformy fiskální politiky. A zadruhé investiční pobídky zvýhodňují pár velkých zahraničních firem tím, že jim dají peníze, na určitou dobu je osvobodí od daní, a navíc jim darují pozemky za korunu. A to se děje na úkor

českých firem a podnikatelů. Ti nic takového nedostanou. Musí tak vlastně doplácet na těchto pár firem. A co se stane po uplynutí těchto daňových prázdnin? To můžeme dobře vidět na příkladu továrny LG - Phillips v Hranici. Prostě ji zavřou a firma odejde zase někam jinam. A kde jsou pak ta pracovní místa? Další bod sociální demokracie - spravedlivé daně, ODS - daňové úlevy nejbohatším. Jak moc je současný systém spravedlivý, to ať posoudí každý sám. Nyní se platí z větší částky nejen více absolutně, ale i relativně (větší poměrná část). Takže například z jedné poloviny toho, co si někdo vydělá, zaplatí méně, než z poloviny druhé. I když jsou to stejné peníze. Navíc je systém značně nepřehledný. Dle mého názoru tento systém spravedlivý není. To, co chce ODS udělat, je napřímení tohoto současného pokřiveného systému, a povzbuzení všech, aby se snažili. ODS říká: „Z každé koruny, kterou si vyděláš, dáš 15h státu. A je jedno, jestli jich vyděláš 10, nebo 1000.“ To je přehledné a spravedlivé. Třetím bodem bylo na straně ODS zrušení minimální mzdy oproti jejímu zvyšování u ČSSD. To je další z polopravd, které na nás sociální demokracie chrlí. ODS chce zavést místo minimální mzdy tzv. státem zaručený příjem. Ten je součástí připravovaných reforem a minimální mzdu nahradí. Ta proto zanikne. Ale určitě to není tak, jak ČSSD naznačuje. Tedy že by ODS minimální mzdu prostě zrušila. Jak u jednotlivých stran vypadá jejich předvolební kampaň, také reprezentuje je samé. Všímejme si tedy, jak věcné argumenty kdo předkládá. A také nezapomínejme na všechny ty hodné strýčky Viky, Unipetroly a kakaové boby. Já jsem si po přečtení toho plakátku moc dobře uvědomil jednu věc. A to, že si mě ČSSD jako občana moc neváží, když se mě snaží zmást. Vláda a premiér, kteří také vzejdou z těchto voleb, reprezentují nás všechny. A já nechci, aby to byl někdo, jehož jediným programem je vulgarita.

Malé zamyšlení na billboardy Balbínovy poetické strany PETR BOUDA Dnes se již prakticky každý s alespoň jedním z nich setkal. Tato kampaň se dostala dokonce i do médií. Billboardy dávají jasně najevo, co si o KDU-ČSL myslí. Mým cílem zde není hájit KDU-ČSL, k její politice je možné mít řadu konkrétních výhrad, včetně role, jakou sehrála v poslední vládě. Kritika by ale měla být věcná a konkrétní. Co si však myslet o heslech „Nejčestnější muž ve státě“ s fotkou M. Kalouska, „Padouch, nebo hrdina, my jsme jedna rodina“ nebo „Bůh nás chce v každé vládě“? Posledním billboardem se však balbínovci překonali: „Omlouváme se za zmařené životy“ se třemi rakvemi na padácích jako narážka na nejasnosti spojené s výběrovým řízením na armádní padáky a třemi mrtvými parašutisty je nechutná spekulace bez jediného důkazu. Otázkou je, zda si lze v současné situaci, kdy reálně hrozí možnost koalice ČSSD s KSČM, dovolit podobný luxus kritizovat demokratickou a (víceméně) státotvornou stranu, jakou KDU-ČSL je. Komunisté nebyli demokratičtí ani státotvorní nikdy, ČSSD je možná státotvorná, ale demokratická je jen tehdy, když se jí to hodí. Pod vedením Paroubka zůstal už jen demokratický nátěr a autokratický obsah. Pokud totiž tato kampaň vezme část hlasů KDU-ČSL, je otázkou, komu tedy dají nespokojení voliči hlas – a že to nebude Balbínova poetická strana, která má skoro 11 členů. Pokud se hlasy rozdělí mezi zbývající strany, profitovat z toho bude ČSSD, v nejhorším případě i KSČM (pokud to ovlivní prvovoliče), tedy právě ty strany, které si zaslouží kritiku každý den. Oslabí to naopak možnou povolební koalici ODS právě s KDU-ČSL. Máme demokracii, máme svobodu slova, nicméně právě slova bychom měli dobře zvážit. Tím, jak se projevíme, ukážeme ostatním míru své vyspělosti. Členové Balbínovy poetické strany se projevili jako nepříliš vyspělí lidé. Recese do politiky patří, musí mít ovšem jistou úroveň. A tu tato kampaň nemá.

8

POHLED ZPRAVA 2006

Ptáme se leadera ODS za Jižní Moravu Ing. arch. Václava Mencla Blíží se červnové parlamentní volby. Budou právě tyto volby, podle Vašeho názoru, něčím výjimečné? Oproti všem dosavadním volbám od listopadu 1989 se v nich bude poprvé rozhodovat o účasti či neúčasti komunistů na vládnutí. Spoluúčast mají díky ČSSD již nyní, a zbývá jim poslední stupínek – přímá účast ve vládě. Pro nás je samozřejmě klíčové, aby se komunisté na vládnutí v jakékoliv formě nepodíleli. O rychlosti sbližování mezi ČSSD a KSČM dobře vypovídá příběh z volebního mítinku ODS na náměstí v Boskovicích před volbami v roce 2002. Varoval jsem občany, že ČSSD se chystá vládnout s komunisty. Přišel za mnou velmi rozčílený pán, který se představil jako starý sociální demokrat, a vyzval mne k omluvě, protože sociální demokraté se po zkušenostech, které s komunisty mají, ke spolupráci nikdy nepropůjčí. Neomluvil jsem se s tím, že čas a ČSSD ukáže, kdo má pravdu. Věřím, že ze sbližování ČSSD a KSČM vyvodil osobní důsledky. A chci věřit, že nezůstal sám. Politická izolace KSČM se postupně oslabuje. Paroubkova ČSSD s KSČM aktivně spolupracuje. Mezi socialisty je populární teze, že komunisté již dnes nepředstavují reálnou hrozbu. Jak byste tuto tezi vyvrátil? Komunisté jako totalitární organizace představují reálnou hrozbu vždy a všude. Budoucnost je otevřená, a může pro nás a náš stát přinést složité situace. A komunisté jsou ve využívání situací, kdy je demokracie oslabena, skutečnými mistry. Stačí se podívat do naší i širší historie. A konec konců stačí KSČM jen poslouchat – USA jsou stále četníkem světového imperialismu, NATO jeho vojenský předvoj, pracující jsou i nadále zbídačováni a jejich sociální problémy vyřeší milionářská daň. Ale bohužel mám obavu, že část mladé generace, která již komunismus na vlastní kůži nepocítila, je proti komunistické ideologii méně imunní. Proto je nutné pravou tvář KSČM stále ukazovat. ODS dlouhodobě pracuje na svém programu pro zavedení moderního daňového, sociálního a důchodového systému. Jak byste stručně tento program nebo jeho principy charakterizoval? Analýzy ukazují, že máme na víc, než jak se teď věci mají. Máme na rychlejší tempo ekonomického růstu a na větší podíl občanů z jeho výsledků. Ale aby se nám to povedlo, musíme v prvé řadě razantně změnit, reformovat fungování českého státu. Základními pilíři reformního návrhu ODS jsou daňová, sociální a důchodová reforma. Daňová reforma je impulsem k prosperitě. Sociální reforma je mostem k aktivitě. Důchodová reforma je garantem životního standardu seniorů. Co by, podle Vašeho názoru, pro občany naší země znamenalo, kdyby ODS ve volbách neuspěla a ve vládě i nadále zůstali socialisté? Stane se to nejhorší – nestane se totiž nic nového. Stále více nás znovu bude pohlcovat bažina reálného socialismu. Zůstaneme chudými příbuznými bohatší západní Evropy. A naše země její montovnou. A na závěr, má ODS i nějaké programové priority, které se přímo dotýkají města Brna a Jihomoravského kraje? Pro Jihomoravský kraj, pro Brno a další oblasti máme specifické programy. Ten jihomoravský se jmenuje „Společně pro Jižní Moravu – pro budoucnost země s tradicí.“ Jde nám o to vytvořit podmínky pro renesanci a využití našich tradičních hodnot, jakými jsou pilnost a pracovitost, činorodost a podnikavost, ale také naše krásná krajina, města, vesnice a památky. K tomu potřebujeme uvolnit ruce svázané vysokými daněmi, obrovskou regulací a nabubřelou byrokracií. Především chceme, aby si lidé, obce, města a kraj rozhodovali o svých penězích co nejvíce sami. No ale však si to přečtěte na www.odsjmk.cz Rozhovor proběhl elektronicky. Otázky položil Jan Strelička Časopis Pohled zprava je vydáván občanským sdružením Mladí konzervativci, Regionálním klubem Brno. Naše adresa je Mladí konzervativci Brno, Česká 11, Brno, 602 00. Chcete-li nám poslat e-mail, pak na adresu [email protected]. Šéfredaktorem Pohledu zprava je Jiří Šilhánek. Jakékoliv dotazy ohledně vydávání a distribuce mu zasílejte, prosím, na stejnou adresu, tj. [email protected].

www.konzervativci.cz/brno

Knižní tip Stanislav Balík (eds.) : Občanská demokratická strana a česká politika První ucelená publikace věnovaná nejsilnější pravicové politické straně v České republice. V šestnácti kapitolách je představeno působení ODS v nejrůznějších oblastech českého politického systému – ve vládních koalicích, v opozici, v krajské a komunální politice, čtenář je seznámen s vývojem programových konceptů ODS, s jejím přístupem k ekonomické reformě, k evropské integraci, k vnější a vnitřní bezpečnosti, opomenuty nejsou ani její zahraniční vztahy, vnitřní struktura a přidružené organizace. Publikace je doplněna krátkými medailony více než sta nejdůležitějších představitelů prvních patnácti let existence strany, obsáhlým kalendáriem a bohatými přílohami.

VYDÁVÁNÍ POHLEDU ZPRAVA JE DOTOVÁNO Z ROZPOČTU STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA