r
^v
|\CÍR
HUS
Napsal Václav Beneš.
Ústední díoické
.^^^..,f^
.^
-
llj
knihkupectví, nakladatelství
Svcený)
^w»r
^^
Praha-Il.
^^"^ 80 h. Hybernská 7 r^
^^aL—K^j
Presented to the
LIBRARIES
ofthe
UNIVERSITY OF TORONTO by
PETER J. POTICHNYJ
''^.
J^'-<
) -/.,
m
''^W
VÁCLAV BENEŠ
KACÍ
HUS
žaláem byl
cv
knz
utýraný, horkou nemocí oslabený, veden
Hus na hranici. Ti tisíce odnzvdavc ho provázelo. Ped hranicí se sml vyzpovídati. ekli mu: »Na-
Mistr Jan
a zástup
aby
poprosil,
ped odvolej !« »Nelpí na mn hích smrtelný, « povdl jim Hus a šel na smrt bez zpovdi. Pivázali ho ke trámci hlavu pipjali
etzem, dívím
promíšeným až po krk ho
mu
šesti
mokrými provazy, ze dvou for slámou
obložili a
»Odvolej, spasíš tlo
radili:
od-
i
ješt naposled duši svou!«
—
»Na pravd, kterou jsem poznal, uil a kázal, vesele chci umít, « pevným hlasem pravil Mistr Jan, a kat hranici zapálil. Hus zahledl se vzhru k nebi a v bolestech zpíval žalmy, až ho
kou
ped
er-
udusil.
Bylo krátce
polednem v sobotu
6.
vence 1415.
Když lém
hranice shoela a spálené tlo na
klu
viset zstalo,
srazili
je pacholci,
ohoesnesli
díví z tetí fry a na novo
Potom popel
zapálili.
smetli na hromadu, naložili na
vz
a odvezli do
blízkého Rýna, Hranice vzplála, tam na
behu Rýna,
na
syn
a
umírá dálné
ní
vkol nho mnichv
rouhavým smíchem
A
vlasti
Vy se
ptáte,
tof Mistr
Jan
—
rota líná,
velebí
svj in.
'
kdo v tch plamenech?
— toí
nejslavnjší ech. L
A pro Býval
Mistra Jana za živa upálili?
to
pece
veselý hoch jihoeský,
Jan Mi-
kde bylo nkolik dtí. Jeho rodná chaloupka pod hradem Husem, v nynjším msteku Husinci u Prachatic, je dosud zachována. ilého chlapce dali na
chal (v)
studie;
z chudší selské rodiny,
snad na podnt pána hradu. Nejdíve
do Prachatic, pozdji na gymnasium
V
Praze pak našel Hus druhý domov.
že zpíval
na
do
asi
Prahy,
Živil se tím,
po kost^lích jako ješt dnes iní
studenti
sob
vypra-
p. u kižovník
v Praze,
Sám
o
vuje, že býval
A
»žáek laný«.
ješt na univer-
sit že míval jen suchý chléb. Proto asi bylo vrou-
cím byl byl
páním
studenta Jana z Husince: »bych brzo
knzem, abych
tak
lidem vzácen.«
hrad Proto
a na farách si
pál
Husv
ml
Mli i
tenkrát
nejlépe
na
na tch malých vesnických.
vrstevník:
v pkném knzem nebo
x>Státi
jsa
dobré bydlo a rúcho a se
riiše
zlatém
prelátem
v kostele,
kde sedlák
stoji
»jak tele«.€
Ale Jan, eený Hus, nestal se faráem. Byl na knze vysvcen, ale tužby jeho vedly ho výše. Býti jen
faráem
— bylo mu
málo.
IL
Už dávno ped vysvcením vykonal zkoušky »mistrovské«, stal se Mistrem svobodných
a profesorem na universit.
sml mladý léka nemocné
V léit,
umni
dnešní dob, aby
musí po studiích
na universit vykonati písné zkoušky a
státi
se
doktorem lékaství, mladý profesor, chce-li být uitelem na universit, musí býti naped prohlášen za »doktora filosofie «, tenkrát se íkalo za »Mistra
umní «. Od písných tch zkoušek Hus podpisovati Mistr Jan Hus, jako
svobodných
mohl se by se dnes podpisoval prof. dr. Jan Hus. Za dv léta už na universit pednášel a pak v hodnostech, které udluje vysoká škola, rychle postupoval. I rektorem university po dvakráte byl zvolen. Ped ním byl vždycky rektorem v Praze Nmec. Mli
pi všem rozhodování na universit Nmci a eši jen jeden hlas. Hus s pá-
totiž
cizozemci ti hlasy, teli
vymohl na
zem hlas.
králi,
ddic«, dostal
Na
takto
že národ eský, »pravý této ti,
poeštné
Nmci
a cizozemci jeden
universit byl prvním rek-
ech mezi echy. Nadaný, teba chudý selský hoch z jihoeské vesniky, stal se svou vlastní pílí editelem vysokých škol pražských, nebo cizími slovy eeno: torem Jan Hus;
rektorem university v Praze, jediné university ve stední Evrop.
8
III.
A Janu Michalovu z Husince to bylo málo; tch poslucha na universit, k nimž mluvíval, byl poet neveliký. Mistr Jan byl lovk ctižádostivý v krásném slova smyslu. Chtl se
lem eského Kdo
eí, živým
spolcích nebo
tiskly. státi
slovem,
schzí
tou ani
Kdo chtl pímo
je
ped-
pednášeti ve
lidu,
tisíce
táborv, mluviti
k
jeho
ei
tená.
se
Ten-
noviny se nelidu,
musil se
kazatelem v nkterém kostele.
Mistru Janovi štstí pálo. lích
mže
eniti na táborech
tisknou v novinách a kráte nebylo
kazate-
svému národu
chce dnes prospti
náškou,
státi
lidu pražského.
kázalo
tenkrát
se
jen
V
pražských koste-
nmecky;
»slavný a vznešený muž« pan Jan stranství
získal,
které
a
»Betlemem« zváno
a »vystavl chrám veliký«
(na
njaký
Mlheym
probylo,
nynjším Betlém-
ském námstí v Praze, na Starém mst) »k tomu aby se v slovo boží po esku hlásalo, vypravuje Hus. Za deset let stal se kazatelem a správcem v kapli betlémské sám Mistr Jan. Necíli,
nm
daleko bydlíval (nyní
dm . 256)
a »Betlem« (nyní
.
255) byl
mu nejšastnjším místem
jeho
pso-
bení.
IV,
Kázal chudým o neádném život bohatých. Poslouchali ho emeslníci, dlníci, krejí, truhlái, kotlái a jejich ženy ale picházeli i mšané, .
knží Misti, mstky
,
.
.,
.
nebo Hus
,,
dobrý a mravokárce písný. tisíc
Nkdy
byl kazatel
míval až deset
poslucha.
To
pravidelný zjev;
je
Hdstvo
se
kazí,
Vždy
a všude tam, kde
vystupují muži istého svdomí,
písných mrav a zloády odsuzují veejn. Lid*stvo pak v rzných dobách a v rzných spolenostech musí se mravn kazit. Jen pozorujte nkterý píklad v malém, o kterém asto vypravují staí
lidé:
Chudák
otec s chudou,
se až do krve, žijí
nuzn,
udenou matkou
lopotí
ale stádají grošík ke
groši a odevzdávají synovi malé hospodáství,
meslo
i
e-
obchod. Syn jejich byl vychován v od-
íkání a v bíd; po celý život pracuje, stádá a svým dtem odevzdává slušné, snad veliké jmní. Avšak ty jeho dti už byly vychovány v blahobytu
W
dlaly pány, hledly
a v pohodlí, nepracovaly,
si
zábav, prohrávaly veliké peníze, v rozkošech pro-
marovaly
na konec zachraovaly se pod-
tisíce a
vody. Upadaly do ssedliny lidské spolenosti. Peníze a líný život je zkazily.
Peníze
zahálka zkazí každou lidskou spolenost, zkazí každou náboženskou spolenost. Dokud je církev malá a chudá, a
i
dokud snášeti
se
k
ní hlásí lidé z lásky a
utrpení,
je
v
ní
život
dovedou pro
ni
šfastný a krásný,
pravé obcování svatých na zemi. Ale když církev
nabude bohatství a moci, když papež stane se svtským knížetem a obklíí se vším možným pepychem, když nežije podle píkladu Syna lovka, kterýž liškám doupat závidl a sám neml kde by hlavy sklonil, když
dých apoštol, stova:
knží
rybá
>^Království
mé
nežijí podle
vzoru chu-
a zapomínají na slova Kri-
není z
tohoto svta «, ale
celým životem ídí se zásadou: »Království naše je z tohoto svta«, potom taková církev je asto útoištm zbohatlých darebák a chudým lidem jen slibuje šfastný život až
nebeském
,
po smrti v království
.
/;
Tak bylo
za dob Kristových
náboženskou spo-
s
ob H v s ový c h katolickou. Y dob Husov byl veejný život v Evrop ve velkém rozvratu. V Anglii leností židovskou, tak bylo z a d
s c ir
ml
kv
i
vládnouti tináctiletý chlapec a ve Francii jen
dvanáctiletý hoch, v nezletilci,
t.
j.
Uhrách a v Dánsku panovali
poruníci
a lid ožebraovali.
V
ádek. Nebyla »jedna«, ale
mla
jejich vládli za
n pro seb«
církvi byl neslýchaný ner j-
dva papeže, v
ani »svatá«, »obecná«
ím
v
...
.
.
.,
jednoho,
Itálii
v Avignone ve Francii druhého, a na konec
i
ti
papeže.
V echách
po slavném hospodái Karlu IV. kazil tehdejší naši spolenost velký blahobyt. Zvlášt zlaté a stíbrné' doly (Jílové, Kutná Hora) dávaly zbohatnouti mnohým a vábily k nám cizince,
Nmce. muž
Lid bohatnul a kazil
jinak dobrý,
se svými
když
mu
Í2
smrti.
si
Sám
si
král Václav,
lovu, potloukal se
Praze,
zuil
víno stoupilo do hlavy.
maile, vydržovali
po
hledl
kumpány po
se.
a
v noci
stékal se,
Bohái
žili
roz-
knze, aby jim vymodlili nebe
Djepisec Tomek vypravuje:
»Nál€Želo
tenkrát k slušnosti,
pi osobách rodu
královského,
pi každé
bohaté rodin mšanské, njakou, njaký oltá, njakou k ní zvláštního knze ustanovili, aby se za duši modlil. Tím poet knžstva rozmnožil
šlecht, ano
i
že založili kapli
mši a jejich
náramn.
se
tolik
tina
Obyvatel bylo tenkrát
asi
co dnes, ale kostelu bylo desetkrát
zem eské
polovina
tolik.
patila kniim. Dobré bydlo
Teknž-
ské tak lákalo, že kde jsou dva, ti knží, bývalo patnáct. A kdo chtl zvlášt dobré do kláštera musil jíti. Mnohý ten sluha boží pak nebyl knzem pro Ježíše, ale ,k vli dojich
deset,
bydlo
bré
míti,
jíše'.«
Básník Machar vypravuje, jak Katuše, matka
žákova,
si
...
stýská:
Je Praha samý
knz
a prelát, mnich,
lenoši bichatí a cizopasni,
jenom v hrade do ...
A
ty
venkov? Samý
eládka
lina
set se
itá
jich
.
klášter, mniška, mnich,
— kdyby bh
je slyšel,
a všichni prosili za blaho bližních svých,
jaký to
ráj
by eské zemi
vyšel!
13
Ale
neprosili.
Mnoho
jich bylo, a
dlali. Chudákovi íkali:
sami se nemodlili a
Modli
lenošili.
Za
nemli, co by Ale
se a pracuj! to
chyte ovládali
všechen život eského lidu od kolébky až do hrobu:
Za peníze
ktili
i
odpouštli. Lid byl soch a
pochovávali, zpovídali
hrub neuvdomlý, k
obraz modlásky píchylný.
za peníze
mu
i
híchy
uctívání
Potulní
knží
ukazovali »plénku Ježíšovu«, »mlé-
ko Matky boží«, »ubrus z poslední veee pán«, »houbu podanou Kristu na kíži«, »krev Ježíšovu na hostii« Farái zalepovali oi lidu úžasnou parádou pi .
.
obadech a pobožnostech, nedbajíce, že není pravého pozdvižení mysli k bohu tam, kde jsou pohby s muzikami a prvody s družikami, nebo kde do uší zaléhají zvuky varhan a klarinetu. Sami pak na farách poádali hostiny, vedli bujný život s ženkami a chodili na lovy i turnaje. A pi tom »poslední halíík, který vázala, aby
haliik
jí
si
babika do šlojíku
za-
ho zlodj ani loupežník nevzal, ten
vymámí na
ni
knz
a mntch,« vyítá jim
Mistr Jan. Veliké pohoršení lidu asto dávali. Ludvík Kojata,
14
fará
z Podskalí, chodíval
do Prahy vášniv
Nkdy
potom nana Vyšehrad. Mistr Závise byl faráem v Prachaticích, odkud dostával mnoho obrok ili roních dchod z fary, ale žil v Praze a v Prachaticích ml knzehrával v kostky.
prohrál
nájemníka.
Hus mu
praví:
».
i
šaty;
dom
hého honili ho policajti v noci
.
od ticeti
.
let
stí-
háte ovce v Prachaticích, a kde vaše sídlo? kde
Jaká
práce ?«
práce?
Bohatí
otcové
šlechtití
svým chlapekm v kolébce kupovali úady církevní teba i v cizí zemi, kamž chlapeek nikdy ani nepišel, nýbrž knze-nájemníka tam poslal a ten pachtý peníze, které z farního úadu a z lidu
i
vydel, vlastnímu majiteli
úadu
novnictví
zadával
papež
honcm vrahm. Volbram i
dali vic.
Bohá
Albík z
ze Škvorce za své usta-
Uniova
dvou dcer, doktor práv a pak stal se
za peníze
nebyl! Teprve za jáhna.
A
K
našich
byl vdovec, otec i
léka.
arcibiskupem, ale
pl
Ka-
kucham, podomkm,
novení arcibiskupem v Praze dal 200.000
penz.
Papeži
posílal.
propjovali úady a obroi tm, kdo
Naposled
knzem
ješt
roku dal se vysvtit za pod-
všecko bylo dobe, jen když zlatem pla-
iL Však potom jako arcibiskup zas mnoho zlata vydlal. Po papeži Janovi XXII. zstalo tisíc mi15
—
po Kristu Ježíši nezbylo nic. Jen žoldnéi metali los. A jako Kristus vyhnal z chrámu penzomnce modjeho, biíky uzlovatými, protože litby, uinili peleší lotrovskou, tak Mistr Jan Hus jako kazatel zaal prudce útoiti nejen proti lai-
lion korun
o sukni jeho tkanou
dm
dm
vícím, ale i proti farám a mnichm, kanovníkm i opatm, proboštm a biskupm, papežm. »Knží jsou první, proti arcibiskupm
km,
ili
i
aby spravovali, a když bloudí, jsou první, aby byli trestáni, « hlásal.
Tím
si
však všecky
ty
obroníky
velice roz-
hnval. PodaH na nho žalobu, že podrývá úctu k duchovenstvu a žádali, aby nebylo dovoleno initi veejné výtky knžím pro jejich soukromý život.
psal:
Avšak Hus
Ȓm
je to,
se
že
smle bránil a knží smilstvu
manitými nepravostmi
stížení
.
.
.
arcibiskupovi
oddaní, roz-
bez
trestu
po-
kárného jako býci nezkrocení a hebci plemenní knse šíjemi vypnutými vykraují si svobodn hloží hích plející jako kacíi ží však pokorní,
—
žaláováni jsou?«
16
M iRk ujl á š
Aleš: Mistr Jan Hus.
VI.
Tenkrát za nejvtšího lotra nebyl pokládán zlodj, smilník, loupežník, nebo vrah, ale niemou nejhorším hyl kac i . To byl veliký híšník, který
ml
jiné,
odchylné, své mínní. Dopouštl se
urážky papeže; nebo jinak
vil
tžkou urážku císae, nebo
chal
tžké
než papež. Spájinak
vil
než
císa,
Z
íma
pak picházely k arcibiskupovi do Prahy
žaloby, že kazatel kacíství. Mistr
dejším
Jan
Hus šíí v echách Viklefovo totiž nehorlil
mravm mužv
zpustlým
jenom proti i
žen,
teh-
vících
knzi, ale hledal všeho toho píiny, navrhoval opravy ili reformy, a stával se znenáhla oprávi
cem, reformátorem v život náboženském.
inil tak zvlášt
od té doby, kdy pítel jeho Mistr Jeroným Pražský pinesl z Anglie opsané knihy kazatele Jana Wyclifa, kterýž Husovi v mno-
hém »oí otevel « sílil.
Viklefovy
a v
knihy
pesvdení byly
jeho
jej
teny. Hus odnesl opsané knihy Viklefovy biskupovi se žádostí, aby v nich bludy vytkl. tak uinili.
/«
Dv
st
knih,
po-
hojn opisovány a arciI jiní
mnohé v drahých vaz-
Arcibiskup svolal faráe a preláty,
bách, snesli.
kacíské a pi slavném prozpDeum laudamus« (»Tebe Boha chvásvém dvoe malostranském knihy spálil.
prohlásil knihy za
vování »Te líme«) ve
Všechny pražské zvony k tomu hlaholily »Tedeum«. Ale lid zahlaholil bouemi po ulicích. Ozývaly
hádky,
se
smšné
zpívaly
se
na
arcibiskupa
po-
písniky. Zajíc biskup, spálil
Abeceda,
knihy a nevda,
co je v nich napsáno.
íkali
mu
»Abeceda«, protože prý ani dobe
neuml. Lovu ovšem rozuml. Na Husa vydána arcibiskupská klatba. Když ji knží pedítali a od oltáe mu zloeili, propusám arcibiskup, kaly boue v kostelích a knží, ba
ísti
i
od oltáe musili kázat. volali
že nesmí
Betlém dále. PedNešel. »Zbhdarma bych
Neposlechl a kázal v
ho
ped
život zmail, « jiní
Zakázali Husovi,
utéci.
papeže.
odpovdl
pedvolaní ke svým
na Husa klatba tžší:
jim, »protože vidím, jak
se už nevrátili.«
knží
Vyhlášena
v Praze zastavili služ-
19
by
boží, nektili, k umírajícím nechodili,
mrtvé ne-
pocbovávali ... a v lidu rostl hnv.
Potom zaali prodávati odpustky. Papež pote-
penz
boval
do války
s
králem neapolským. Poslal
do všech zemí kesanských a také i do ech výbrí. V Praze pikovali ti truhly a napomínali lid, aby pinášel peníze, zboží nebo dary, že jim za to následky híchu budou odpuštny. A jako
chrámu poal vymítati ty, kteí tam prodávali a kupovali, tak Hus veejn v Praze kázal proti odpustkm. Arcibiskup poruil, aby v nedli a ve svátek pi slavném zvonní a rozžaKristus všed do
tých pochodní zhasínání Hus byl proklínán a za vyobcovaného z církve pokládán, Hus odpovdl: » Ježto jsem chtl, aby duchovenstvo podle zákona Ježíše Krista bylo živo, prelátové proti
mn
s
arcibiskupem
bullu u papeže vymohli, kterouž zaká-
záno mi bylo lidu kázat a klatbu nade mnou proJá však pravím: Když je dobré naízení
hlásili.
císae nebo papeže, vykonej, jestli však zlé, ekni: sluší poslouchati Boha, než lidí.« Hlásal tedy vzpouru, revoluci proti vrchnosti. Neposlou-
Více
chejte darebných
Z 20
íma
pedstavených!
poruili, aby
Hus
byl násilím chycen a
piveden. Propukly veliké boue v Praze. díci
byli
mezi kázáním do kostela,
se
Ti
mla-
popraveni, zástup branného lidu vedral
kaple betlémská byla zboena.
bylo
— Hus
žádáno,
aby
se tedy roz-
hodl, že opustí Prahu.
Šest let kázal v
pátel ".ké
konen
byl
Betlém; po dlouhém
umlen
úsilí
ne-
a z milé kaple betlem-
vy štván.
VIL Odešel z Ústí
vy hnanst
do
Sezimova,
z
v i. Pan Jan starší nynjšího Starého Tábora, zval
ho do ochrany, zjednal
mu
tichý útulek v blízkých
(Bhem let byl Hrádek zboenina zarostla. Ale ídící uitel J. Švehla ze St. Tábora s velkou láskou a úctou ke vzácné památce znovu ji oistil a budoucím zachoval.) Když Husv píznivec u Tábora zemel, ujal se ho Jindich Lefl z Lažan a usadil ho na lesích
zboen
na Kozím Hrádku. a
vkm
erveném Zámku ili na Krakovci na Kivoklátsku. Na Kozím na Krakovci v klidu psal Hus nejlepší své spisy. I v tom má Hus zásluhu, že upravil nám pravopis. Latinka nemla písmen pro eské .
i
2/
mkké eské
souhlásky, a krátké
i
dlouhé samohlásky
pedkové psali podobn, což etli: e, váš; Hus na mkké souhlásky kladl teku (dosud se tak píše j.; nyní na ostatní místo teky dává se háek) a na dlouhé samohlásky psal árku, jak se psaly se stejn. Proto naši
rzecz, vaass a
rez,
píše dosud.
O
Ježíši Kristu vypravuje evangelista
jednou ekl:
»Pojmež
i
Marek, že do okolních msteek,
abych i tam kázal, nebo na to jsem pišel. « O Husovi pak vypravuje djepisec, že na Táborsku a na Kivoklátsku vyjíždl do hrad, msteek a vesnic, zvlášt když zvdl o posvícení nebo svatb kdesi,
nm
A
tam jel. kamkoli se obrátil, tam po šli lidé v zástupech nebo jeli na vozích a Hus k zástupm kázával v kostelích. Kde tomu knží bránili, mluvil na polích, v lesích a mezi ploty. Sám o tom psal; »Káži mezi ploty, v lese, pod lipú u hradu, jenž
slov Kozí«.
Universitní profesoi nikdy tak neinívali. šel
mezi
lid,
byl pravý a
vyšel a pro lid pracoval.
22
upímný
Hus
demokrat. Z lidu
vin.
v tch spory
Zikmund
rozmáhaly
letech
Evrop mnohé
v
se
zvlášt
rozbroje,
a
Císa
náboženské.
snažil se jim bránit a docílil toho, že byl
snm
církevní
do msta Kostnice, výhodn položeno u jezera Bodamského na hranicích Nmecka, Rakouska a Švýcarska. Hus svolán
které je
ve svých sporech
snmu
krát ku
snm
Zikmund na návrat
mu
Rozlouil
slíbil
rali
vybídl, ochranný
—
se s
—
list,
když ho
prvod
odhodlal se do Kostnice
srden
se
krejí Ondej
Zdá
arcibiskupem a preláty nkoli-
s
se odvolával a proto
svými
se
ním louil:
se mí, že se nevrátíš
.
.
.«
vrnými.
»Bh
bud
s
proti
nmu
koupili
vz
jezdc
a na
Mistr tebou!
Pátelé Husovi
mezi sebou peníze na cestu, nepátelé
a
jeti.
sbí-
sbírali
svdectví a peníze pro svdky. Pátelé
telsky vítán. Šel sice
prvodu dali ticet pes Plze a NoNa cest byl Hus všude páped ním njaký biskup n-
mecký a dával
výstrahu
a
dva kon, do
podzim 1414
rimberk do Kostnice. lidu
vyjeli
ped kacíem,
ale
nikdo toho nedbal.
V
Kostnici dostal mistr Jan od
Zikmunda pr23
vodní slíbil
list
ili glejt,
mu, že
mu
papež
z
nlio sal hlatbu a
nedá, kdyby
ublížiti
mu
bratra
byl zabil,
V ších,
Kostnici byl jeden z nejvtších, nejpamátnj-
nejslavnjších a nejnádhernjších
kevních.
Nikdy nebylo pohromad
snm
cír-
otc
cír-
tolik
kevních, totiž 666, tolik knží, totiž 18.000; vystí-
dalo se na
ml
snmu
Papež císa Zikmund 1000 koní.
více než 80.000 cizinc.
v prvodu 1600
Hdí,
Jenom hudebník pišlo do msta 1700, sbhlo se mnoho podvodníkv, a tisíce darebákv, ženek i
pobhlic. Skoro všichni
peníze a rozkoš
lidé hledali
ti
— pi tom rozhodovalo
v Kostnici se o
vcech
církevních a duchovních.
Dne 28. listopadu povolán máždní kardinál. Pravili mu, se hlas, kterak šíí Mistr
petžké bludy
Jan
z
byl
Hus do
shro-
že odevšad rozléhá
Husince po echách
proti církvi svaté.
Odpovdl,
že
by radji umít chtl, než by jeden jediný blud šíil. Když se rozešli, pistoupil k nmu mnich staroušek a pimlouval se k mistrovi ponížen, že je eholní-
ek
sprostný a
neumlý,
o uenosti mistrov, a že
Tak prý uí, 24
že slyšel velké chvály
by
se
od
že ve svátosti oltání
nho
rád pouil.
nemní
se chléb
v pravé tlo Kristovo. I
Jestli
prý
je
to
pravd??
Když odešel, ekli mu, nejslavnjší uenec v Itálii.
jinak chtl ho polapiti.
že je to
Nepátelé Hus utéci.
Veer
z
ech
zatím rozšíili povst, že chce
toho dne uvrhli Husa do temnice vedle
nedle na ho do tžšího vzení
stoky na neistoty, takže byl toliko ti
svobod; za týden pak
dali
v kláštee dominikánském (které
je
dosud zacho-
bezna odvezli ho na zámek Gottlieben, kde obýval vzení jako hrob: 7 stop dlouhé (= 2 m) a 3 stopy (1 m) široké, ve dne spoután váno) a 24.
na rukou, v noci pipoután ke psaH, »af Mistr Jan
Hus
je
zdi.
Marn
prost toho
z
ech
neádného
vzení«. Nebyl, už v tomto vzení tžce stonal a
neml asto dní.
co
jísti.
ekal
tak na první slyšení 215
Zatím soudcové jeho poádali hry, radovánky
a hýili se ženkami.
Dom
do
ech
psal
Hus
potají vroucí listy; za-
chovalo se jich dosud skoro padesát; vtšinou jsou
uloženy v museu v Praze.
ekal trpliv na svj výslech a tšil se, jak své soudce pesvdí, že není kací a že má pravdu. Konen 5. ervna zavolán byl do shromáždní 25
Na
kardinál. dali,
už ležel napsaný rozsudek. Žá-
stole
aby své bludy odvolal.
Prosil,
ctví,«
den
knz
k
nmu
se vyslovil, že ty
oi
—
si
mu
snme
z
Pisma,
své mudrá-
a proklínali ho. Je-
pistoupil a pouil ho
na církevním
jak to
dv
mu
kieli, posmívali se
aby
»Nech
z bible dokázali, že bloudí.
—
máš jedno oko
ty musíš vyznávati se
upímn,
snm
»Kdyby
chodí:
akoliv máš
snmem,
že
máš
jedno oko.«
Dne 6. ervence ml sbor patnácté valné sezení biskupském kostele. Pi mši musil Hus ekati za dvemi. Po mši byl pedveden, byl pi kázání a pedítáno mu pak bylo 39 lánk bludných, na píklad: O sob prý íká, že je tvrtá božská osoba! v
nesml. Hned na
Brániti se
»Jan Hus
byl a je
stolice a zarputil se
eením
ve své
nho knžské
vsadili
mu
Tebou co
svl:,ké, duši tvou
26
ortel:
uení
roucho a
s
hrozným
zlo-
na hlavu vysokou papírovou
kací, « Rozlouili se pak s
kázal
zlosti.
korunu, erty pomalovanou majíc
mu peeili
est a moc apoštolské
bludné, pohoršlivé, potupil
Svlékli s
to
zejmý kací; nebo
initi,
—
s
s
ním
nápisem:
»Zde
je
slovy: »Církev ne-
odevzdává tlo tvé moci
dáblu.«
Tak Mistru Janovi nic nepomohl prvodní císav ani slib papežv; nebo kacíi se slovo
list
ne-
plnilo.
IX.
emu
Hus
uil,
že
prohlášen
Církev il a uil, kteí budou spaseni; Hlavou církve knzi. —
V
že:
1.
(tenkrát
zemi«).
3.
papeži
Když papež smrteln
nikoliv
Kristus,
»náš pán
íkali:
kacíe?
není jen papež a
jest
2.
za
obec vyvolených
je
kesan, papež
byl
bh
na
heší, není vlastn
Vbec nemže hodn
už papežem, a nikdo ho nemusí poslouchat.
nehodný
knz
udíleti svátosti.
není žádný
—
4.
Na
knz
em
a
se kardinálové usne-
tomu nemusí nikdo vit, nebo uení Kristovo jen v evangeliu, v Písm obsaženo, a každý si mže svým zdravým rozumem sám vykládat. Církev se polepší, bude-li chudá (Kristus byl
sou, je
je 5.
—
chudý, apoštolové byli chudí),
a budou-'i
knží
híchy páchající svtskou 6. spravedliv jako každý jiný. trestáni mocí Krom jiného i s tím Hus souhlasil, aby všichni vící pijímali svátost kalicha, nebo Písmo o pijímání pod obojí urit praví, že Kristus vzav
špatn
žijící
a smrtelné
—
27
ekl:
kalich, » Pijte z
Hus
»Pijte
toho
z
všichni! «
a
neekl:
toho jen knží!«
byl
pevn pesvden,
uení
že toto
jest
správný výklad evangelia. To však bylo jeho kacíství.
X.
Kacíe ped pti spodái
sty lety pálili jako spalují ho-
My
dnes na kacíe hledíme jako na bystrého, opravdového, vysoce mravního lovka, plevel.
který od svého vlastního vTátiti
pesvdení
nižádným protivenstvím
nedá
se od-
ani smrtí.
neví všemu, co vení pedkládá, a mají o všem své pesvdení. O všem sami pemýšlejí, sami uvažují, sami se chtjí pouit a pesvdit. V malém ve I
dnes jsou kacíi mezi námi,
se jim
k
i
velkém. Vidí na že jsou to
v stálé
p. kolem sebe svty, veliké svty; tuší, nekonené svty. Všecko na nich je
promn
a ve
vném
rozvoji. Stvoil ty
svty všemocný tvrce a zahubí je pi konci svt? i nekonené ty svty byly vždy, jsou a budou vždy v ustavi/né 28
zmn?
Nikdo
jich
nestvoil?
Nemly
tvrce a neposvty jsou vné? Lidé si tedy dosud vypravují jen pohádky o stvoení svta, pohádky o konci svta? K velikým, tžkým tm otázkám nedovedeme bezpen odpovdt. Musíme jen vit. Kleící dít zbožn se modlí k otci nebeskému za uzdravení nemocného tatíka a ví, že bude uzdraven. Nikdo nikdy
jich
neznií?
Nekonené
znají zhoubce?
ty
.
.
—
neví nikomu a spoléhá nad hrobem ví jist, že ume, jen na sebe. Ddeek ale ví, jen jeho vetché tlo že zeme, »duše« jeho že bude živa dále, že je »nesmrtelná«. Ale už u slavného Cicerona (ve století ped Kr.) teme, Dosplý muž v
jak jedni
jsou
ví,
plné
síle
že duše po smrti
pesvdeni,
že s
je
tlem zmírá
dále živa, druzí duše.
i
víme
Tak
každý jinak. Jinak rolník za pluhem, jinak horník pod zemí. Jinak dlník v továrn, jinak knz na kazateln, a to a uí jinak
ví
knz ský
.
katolický. .
neví
.
Jinak
nkteí pak a
jsou
evangelický,
jinak
židov-
neposlouchají žádného z nich,
bez vyznání;
neekají nieho po
smrti, ale za živa chtjí šastni být a jiné blažit.
Tak po pti
stech letech
pesvdení
a
dopáváme každému
nepronásledujeme ho za
to.
jeho
Naopak 29
ctíme každého, kdo
má
poctivé své vlastni
pe-
svdení.
Mnoho
lidí
bylo upáleno, žaláo-^no, z vlasti
vyhnáno nebo jinak týráno než za dlouhá staletí dospli jsme k tomu, že se nemá pesvdení, víra nikomu vnucovat, že mají býti lidé volní, svobodni
—a
poctiví.
Ped pti
sty
lety
za tu
volnost
svdeni hroznou, potupnou smrtí Jan Hus, kací.
v
pe-
zemel Mistr
Vydalo
Ústední dlnické knihkupectví (Ant.
a
nakladatelství
Svcený), Praha Vytiskla
Lidová knihtiskárna (
J.
Skalák
Praha
a
spol.)
II.,
Hybernská ulice 7.
II.
odebírejte POKROKOVy ASOPIS PRO
MLÁDEŽ
DTEM«
»NASIM
trnáctidenn, pináší vedle lánek, a^ úvah, povídek, básniek a pohádek umlecké sové kresby. Jako píloha vychází práv »Baron Prášil«. * Redakci vede uitel a spisovatel Pavcí Skivan. - Cena jednoho ísla 24 halé. Ped^ 76 h, na pl roku 3 38 li. platné na rok 6 List vychází
i
K
Protiváhou
K
detektivek a podobné etby knihovnika mládeže
indiánek, jest
CESTy A DOBRODRUŽSTVÍ Dosud
vyšlo:
sv.
Jack London: MEZI VLKy. LIDOŽROUTKA. Lovecké obrázky z trop.
3.
sv.
Drummond-Hay:
4.
sv.
de Amicis:
5.
sv.
6.
sv.
7.
sv,
L
sv.
2.
ZLODJ ALI. ZA H^^TKOU.
A. Dumas: SICILŠTÍ LUPII. H. Sedláek: PRSTEN MAURSKÉHO
KUPCE Morier:
J.
AROVNý KLÍ.
CENA SVAZKU 48 HAL., POŠTOU 53 HAL. Žádejte u všech knihkupc, kolportér neb pímo v Ústedním dlnickém knihkupectví a nakladatelství (Ant, Svcený). Praha II., Hybernská ulice ís 7.
Lidová knihtiskárna
J.
Skalák a spol. v Praze.
