\CÍR HUS Napsal Václav Beneš

r

^v

|\CÍR

HUS

Napsal Václav Beneš.

Ústední díoické

.^^^..,f^

.^

-

llj

knihkupectví, nakladatelství
Svcený)

^w»r

^^

Praha-Il.

^^"^ 80 h. Hybernská 7 r^

^^aL—K^j

Presented to the

LIBRARIES

ofthe

UNIVERSITY OF TORONTO by

PETER J. POTICHNYJ

''^.

J^'-<

) -/.,

m

''^W

VÁCLAV BENEŠ

KACÍ

HUS

žaláem byl

cv

knz

utýraný, horkou nemocí oslabený, veden

Hus na hranici. Ti tisíce odnzvdavc ho provázelo. Ped hranicí se sml vyzpovídati. ekli mu: »Na-

Mistr Jan

a zástup

aby

poprosil,

ped odvolej !« »Nelpí na mn hích smrtelný, « povdl jim Hus a šel na smrt bez zpovdi. Pivázali ho ke trámci hlavu pipjali

etzem, dívím

promíšeným až po krk ho

mu

šesti

mokrými provazy, ze dvou for slámou

obložili a

»Odvolej, spasíš tlo

radili:

od-

i

ješt naposled duši svou!«

—

»Na pravd, kterou jsem poznal, uil a kázal, vesele chci umít, « pevným hlasem pravil Mistr Jan, a kat hranici zapálil. Hus zahledl se vzhru k nebi a v bolestech zpíval žalmy, až ho

kou

ped

er-

udusil.

Bylo krátce

polednem v sobotu

6.

vence 1415.

Když lém

hranice shoela a spálené tlo na

klu

viset zstalo,

srazili

je pacholci,

ohoesnesli

díví z tetí fry a na novo

Potom popel

zapálili.

smetli na hromadu, naložili na

vz

a odvezli do

blízkého Rýna, Hranice vzplála, tam na

behu Rýna,

na

syn

a

umírá dálné

ní

vkol nho mnichv

rouhavým smíchem

A

vlasti

Vy se

ptáte,

tof Mistr

Jan

—

rota líná,

velebí

svj in.

'

kdo v tch plamenech?

— toí

nejslavnjší ech. L

A pro Býval

Mistra Jana za živa upálili?

to

pece

veselý hoch jihoeský,

Jan Mi-

kde bylo nkolik dtí. Jeho rodná chaloupka pod hradem Husem, v nynjším msteku Husinci u Prachatic, je dosud zachována. ilého chlapce dali na

chal (v)

studie;

z chudší selské rodiny,

snad na podnt pána hradu. Nejdíve

do Prachatic, pozdji na gymnasium

V

Praze pak našel Hus druhý domov.

že zpíval

na

do

asi

Prahy,

Živil se tím,

po kost^lích jako ješt dnes iní

studenti

sob

vypra-

p. u kižovník

v Praze,

Sám

o

vuje, že býval

A

»žáek laný«.

ješt na univer-

sit že míval jen suchý chléb. Proto asi bylo vrou-

cím byl byl

páním

studenta Jana z Husince: »bych brzo

knzem, abych

tak

lidem vzácen.«

hrad Proto

a na farách si

pál

Husv

ml

Mli i

tenkrát

nejlépe

na

na tch malých vesnických.

vrstevník:

v pkném knzem nebo

x>Státi

jsa

dobré bydlo a rúcho a se

riiše

zlatém

prelátem

v kostele,

kde sedlák

stoji

»jak tele«.€

Ale Jan, eený Hus, nestal se faráem. Byl na knze vysvcen, ale tužby jeho vedly ho výše. Býti jen

faráem

— bylo mu

málo.

IL

Už dávno ped vysvcením vykonal zkoušky »mistrovské«, stal se Mistrem svobodných

a profesorem na universit.

sml mladý léka nemocné

V léit,

umni

dnešní dob, aby

musí po studiích

na universit vykonati písné zkoušky a

státi

se

doktorem lékaství, mladý profesor, chce-li být uitelem na universit, musí býti naped prohlášen za »doktora filosofie «, tenkrát se íkalo za »Mistra

umní «. Od písných tch zkoušek Hus podpisovati Mistr Jan Hus, jako

svobodných

mohl se by se dnes podpisoval prof. dr. Jan Hus. Za dv léta už na universit pednášel a pak v hodnostech, které udluje vysoká škola, rychle postupoval. I rektorem university po dvakráte byl zvolen. Ped ním byl vždycky rektorem v Praze Nmec. Mli

pi všem rozhodování na universit Nmci a eši jen jeden hlas. Hus s pá-

totiž

cizozemci ti hlasy, teli

vymohl na

zem hlas.

králi,

ddic«, dostal

Na

takto

že národ eský, »pravý této ti,

poeštné

Nmci

a cizozemci jeden

universit byl prvním rek-

ech mezi echy. Nadaný, teba chudý selský hoch z jihoeské vesniky, stal se svou vlastní pílí editelem vysokých škol pražských, nebo cizími slovy eeno: torem Jan Hus;

rektorem university v Praze, jediné university ve stední Evrop.

8

III.

A Janu Michalovu z Husince to bylo málo; tch poslucha na universit, k nimž mluvíval, byl poet neveliký. Mistr Jan byl lovk ctižádostivý v krásném slova smyslu. Chtl se

lem eského Kdo

eí, živým

spolcích nebo

tiskly. státi

slovem,

schzí

tou ani

Kdo chtl pímo

je

ped-

pednášeti ve

lidu,

tisíce

táborv, mluviti

k

jeho

ei

tená.

se

Ten-

noviny se nelidu,

musil se

kazatelem v nkterém kostele.

Mistru Janovi štstí pálo. lích

mže

eniti na táborech

tisknou v novinách a kráte nebylo

kazate-

svému národu

chce dnes prospti

náškou,

státi

lidu pražského.

kázalo

tenkrát

se

jen

V

pražských koste-

nmecky;

»slavný a vznešený muž« pan Jan stranství

získal,

které

a

»Betlemem« zváno

a »vystavl chrám veliký«

(na

njaký

Mlheym

probylo,

nynjším Betlém-

ském námstí v Praze, na Starém mst) »k tomu aby se v slovo boží po esku hlásalo, vypravuje Hus. Za deset let stal se kazatelem a správcem v kapli betlémské sám Mistr Jan. Necíli,

nm

daleko bydlíval (nyní

dm . 256)

a »Betlem« (nyní

.

255) byl

mu nejšastnjším místem

jeho

pso-

bení.

IV,

Kázal chudým o neádném život bohatých. Poslouchali ho emeslníci, dlníci, krejí, truhlái, kotlái a jejich ženy ale picházeli i mšané, .

knží Misti, mstky

,

.

.,

.

nebo Hus

,,

dobrý a mravokárce písný. tisíc

Nkdy

byl kazatel

míval až deset

poslucha.

To

pravidelný zjev;

je

Hdstvo

se

kazí,

Vždy

a všude tam, kde

vystupují muži istého svdomí,

písných mrav a zloády odsuzují veejn. Lid*stvo pak v rzných dobách a v rzných spolenostech musí se mravn kazit. Jen pozorujte nkterý píklad v malém, o kterém asto vypravují staí

lidé:

Chudák

otec s chudou,

se až do krve, žijí

nuzn,

udenou matkou

lopotí

ale stádají grošík ke

groši a odevzdávají synovi malé hospodáství,

meslo

i

e-

obchod. Syn jejich byl vychován v od-

íkání a v bíd; po celý život pracuje, stádá a svým dtem odevzdává slušné, snad veliké jmní. Avšak ty jeho dti už byly vychovány v blahobytu

W

dlaly pány, hledly

a v pohodlí, nepracovaly,

si

zábav, prohrávaly veliké peníze, v rozkošech pro-

marovaly

na konec zachraovaly se pod-

tisíce a

vody. Upadaly do ssedliny lidské spolenosti. Peníze a líný život je zkazily.

Peníze

zahálka zkazí každou lidskou spolenost, zkazí každou náboženskou spolenost. Dokud je církev malá a chudá, a

i

dokud snášeti

se

k

ní hlásí lidé z lásky a

utrpení,

je

v

ní

život

dovedou pro

ni

šfastný a krásný,

pravé obcování svatých na zemi. Ale když církev

nabude bohatství a moci, když papež stane se svtským knížetem a obklíí se vším možným pepychem, když nežije podle píkladu Syna lovka, kterýž liškám doupat závidl a sám neml kde by hlavy sklonil, když

dých apoštol, stova:

knží

rybá

>^Království

mé

nežijí podle

vzoru chu-

a zapomínají na slova Kri-

není z

tohoto svta «, ale

celým životem ídí se zásadou: »Království naše je z tohoto svta«, potom taková církev je asto útoištm zbohatlých darebák a chudým lidem jen slibuje šfastný život až

nebeském

,

po smrti v království

.

/;

Tak bylo

za dob Kristových

náboženskou spo-

s

ob H v s ový c h katolickou. Y dob Husov byl veejný život v Evrop ve velkém rozvratu. V Anglii leností židovskou, tak bylo z a d

s c ir

ml

kv

i

vládnouti tináctiletý chlapec a ve Francii jen

dvanáctiletý hoch, v nezletilci,

t.

j.

Uhrách a v Dánsku panovali

poruníci

a lid ožebraovali.

V

ádek. Nebyla »jedna«, ale

mla

jejich vládli za

n pro seb«

církvi byl neslýchaný ner j-

dva papeže, v

ani »svatá«, »obecná«

ím

v

...

.

.

.,

jednoho,

Itálii

v Avignone ve Francii druhého, a na konec

i

ti

papeže.

V echách

po slavném hospodái Karlu IV. kazil tehdejší naši spolenost velký blahobyt. Zvlášt zlaté a stíbrné' doly (Jílové, Kutná Hora) dávaly zbohatnouti mnohým a vábily k nám cizince,

Nmce. muž

Lid bohatnul a kazil

jinak dobrý,

se svými

když

mu

Í2

smrti.

si

Sám

si

král Václav,

lovu, potloukal se

Praze,

zuil

víno stoupilo do hlavy.

maile, vydržovali

po

hledl

kumpány po

se.

a

v noci

stékal se,

Bohái

žili

roz-

knze, aby jim vymodlili nebe

Djepisec Tomek vypravuje:

»Nál€Želo

tenkrát k slušnosti,

pi osobách rodu

královského,

pi každé

bohaté rodin mšanské, njakou, njaký oltá, njakou k ní zvláštního knze ustanovili, aby se za duši modlil. Tím poet knžstva rozmnožil

šlecht, ano

i

že založili kapli

mši a jejich

náramn.

se

tolik

tina

Obyvatel bylo tenkrát

asi

co dnes, ale kostelu bylo desetkrát

zem eské

polovina

tolik.

patila kniim. Dobré bydlo

Teknž-

ské tak lákalo, že kde jsou dva, ti knží, bývalo patnáct. A kdo chtl zvlášt dobré do kláštera musil jíti. Mnohý ten sluha boží pak nebyl knzem pro Ježíše, ale ,k vli dojich

deset,

bydlo

bré

míti,

jíše'.«

Básník Machar vypravuje, jak Katuše, matka

žákova,

si

...

stýská:

Je Praha samý

knz

a prelát, mnich,

lenoši bichatí a cizopasni,

jenom v hrade do ...

A

ty

venkov? Samý

eládka

lina

set se

itá

jich

.

klášter, mniška, mnich,

— kdyby bh

je slyšel,

a všichni prosili za blaho bližních svých,

jaký to

ráj

by eské zemi

vyšel!

13

Ale

neprosili.

Mnoho

jich bylo, a

dlali. Chudákovi íkali:

sami se nemodlili a

Modli

lenošili.

Za

nemli, co by Ale

se a pracuj! to

chyte ovládali

všechen život eského lidu od kolébky až do hrobu:

Za peníze

ktili

i

odpouštli. Lid byl soch a

pochovávali, zpovídali

hrub neuvdomlý, k

obraz modlásky píchylný.

za peníze

mu

i

híchy

uctívání

Potulní

knží

ukazovali »plénku Ježíšovu«, »mlé-

ko Matky boží«, »ubrus z poslední veee pán«, »houbu podanou Kristu na kíži«, »krev Ježíšovu na hostii« Farái zalepovali oi lidu úžasnou parádou pi .

.

obadech a pobožnostech, nedbajíce, že není pravého pozdvižení mysli k bohu tam, kde jsou pohby s muzikami a prvody s družikami, nebo kde do uší zaléhají zvuky varhan a klarinetu. Sami pak na farách poádali hostiny, vedli bujný život s ženkami a chodili na lovy i turnaje. A pi tom »poslední halíík, který vázala, aby

haliik

jí

si

babika do šlojíku

za-

ho zlodj ani loupežník nevzal, ten

vymámí na

ni

knz

a mntch,« vyítá jim

Mistr Jan. Veliké pohoršení lidu asto dávali. Ludvík Kojata,

14

fará

z Podskalí, chodíval

do Prahy vášniv

Nkdy

potom nana Vyšehrad. Mistr Závise byl faráem v Prachaticích, odkud dostával mnoho obrok ili roních dchod z fary, ale žil v Praze a v Prachaticích ml knzehrával v kostky.

prohrál

nájemníka.

Hus mu

praví:

».

i

šaty;

dom

hého honili ho policajti v noci

.

od ticeti

.

let

stí-

háte ovce v Prachaticích, a kde vaše sídlo? kde

Jaká

práce ?«

práce?

Bohatí

otcové

šlechtití

svým chlapekm v kolébce kupovali úady církevní teba i v cizí zemi, kamž chlapeek nikdy ani nepišel, nýbrž knze-nájemníka tam poslal a ten pachtý peníze, které z farního úadu a z lidu

i

vydel, vlastnímu majiteli

úadu

novnictví

zadával

papež

honcm vrahm. Volbram i

dali vic.

Bohá

Albík z

ze Škvorce za své usta-

Uniova

dvou dcer, doktor práv a pak stal se

za peníze

nebyl! Teprve za jáhna.

A

K

našich

byl vdovec, otec i

léka.

arcibiskupem, ale

pl

Ka-

kucham, podomkm,

novení arcibiskupem v Praze dal 200.000

penz.

Papeži

posílal.

propjovali úady a obroi tm, kdo

Naposled

knzem

ješt

roku dal se vysvtit za pod-

všecko bylo dobe, jen když zlatem pla-

iL Však potom jako arcibiskup zas mnoho zlata vydlal. Po papeži Janovi XXII. zstalo tisíc mi15

—

po Kristu Ježíši nezbylo nic. Jen žoldnéi metali los. A jako Kristus vyhnal z chrámu penzomnce modjeho, biíky uzlovatými, protože litby, uinili peleší lotrovskou, tak Mistr Jan Hus jako kazatel zaal prudce útoiti nejen proti lai-

lion korun

o sukni jeho tkanou

dm

dm

vícím, ale i proti farám a mnichm, kanovníkm i opatm, proboštm a biskupm, papežm. »Knží jsou první, proti arcibiskupm

km,

ili

i

aby spravovali, a když bloudí, jsou první, aby byli trestáni, « hlásal.

Tím

si

však všecky

ty

obroníky

velice roz-

hnval. PodaH na nho žalobu, že podrývá úctu k duchovenstvu a žádali, aby nebylo dovoleno initi veejné výtky knžím pro jejich soukromý život.

psal:

Avšak Hus

»ím

je to,

se

že

smle bránil a knží smilstvu

manitými nepravostmi

stížení

.

.

.

arcibiskupovi

oddaní, roz-

bez

trestu

po-

kárného jako býci nezkrocení a hebci plemenní knse šíjemi vypnutými vykraují si svobodn hloží hích plející jako kacíi ží však pokorní,

—

žaláováni jsou?«

16

M iRk ujl á š

Aleš: Mistr Jan Hus.

VI.

Tenkrát za nejvtšího lotra nebyl pokládán zlodj, smilník, loupežník, nebo vrah, ale niemou nejhorším hyl kac i . To byl veliký híšník, který

ml

jiné,

odchylné, své mínní. Dopouštl se

urážky papeže; nebo jinak

vil

tžkou urážku císae, nebo

chal

tžké

než papež. Spájinak

vil

než

císa,

Z

íma

pak picházely k arcibiskupovi do Prahy

žaloby, že kazatel kacíství. Mistr

dejším

Jan

Hus šíí v echách Viklefovo totiž nehorlil

mravm mužv

zpustlým

jenom proti i

žen,

teh-

vících

knzi, ale hledal všeho toho píiny, navrhoval opravy ili reformy, a stával se znenáhla oprávi

cem, reformátorem v život náboženském.

inil tak zvlášt

od té doby, kdy pítel jeho Mistr Jeroným Pražský pinesl z Anglie opsané knihy kazatele Jana Wyclifa, kterýž Husovi v mno-

hém »oí otevel « sílil.

Viklefovy

a v

knihy

pesvdení byly

jeho

jej

teny. Hus odnesl opsané knihy Viklefovy biskupovi se žádostí, aby v nich bludy vytkl. tak uinili.

/«

Dv

st

knih,

po-

hojn opisovány a arciI jiní

mnohé v drahých vaz-

Arcibiskup svolal faráe a preláty,

bách, snesli.

kacíské a pi slavném prozpDeum laudamus« (»Tebe Boha chvásvém dvoe malostranském knihy spálil.

prohlásil knihy za

vování »Te líme«) ve

Všechny pražské zvony k tomu hlaholily »Tedeum«. Ale lid zahlaholil bouemi po ulicích. Ozývaly

hádky,

se

smšné

zpívaly

se

na

arcibiskupa

po-

písniky. Zajíc biskup, spálil

Abeceda,

knihy a nevda,

co je v nich napsáno.

íkali

mu

»Abeceda«, protože prý ani dobe

neuml. Lovu ovšem rozuml. Na Husa vydána arcibiskupská klatba. Když ji knží pedítali a od oltáe mu zloeili, propusám arcibiskup, kaly boue v kostelích a knží, ba

ísti

i

od oltáe musili kázat. volali

že nesmí

Betlém dále. PedNešel. »Zbhdarma bych

Neposlechl a kázal v

ho

ped

život zmail, « jiní

Zakázali Husovi,

utéci.

papeže.

odpovdl

pedvolaní ke svým

na Husa klatba tžší:

jim, »protože vidím, jak

se už nevrátili.«

knží

Vyhlášena

v Praze zastavili služ-

19

by

boží, nektili, k umírajícím nechodili,

mrtvé ne-

pocbovávali ... a v lidu rostl hnv.

Potom zaali prodávati odpustky. Papež pote-

penz

boval

do války

s

králem neapolským. Poslal

do všech zemí kesanských a také i do ech výbrí. V Praze pikovali ti truhly a napomínali lid, aby pinášel peníze, zboží nebo dary, že jim za to následky híchu budou odpuštny. A jako

chrámu poal vymítati ty, kteí tam prodávali a kupovali, tak Hus veejn v Praze kázal proti odpustkm. Arcibiskup poruil, aby v nedli a ve svátek pi slavném zvonní a rozžaKristus všed do

tých pochodní zhasínání Hus byl proklínán a za vyobcovaného z církve pokládán, Hus odpovdl: » Ježto jsem chtl, aby duchovenstvo podle zákona Ježíše Krista bylo živo, prelátové proti

mn

s

arcibiskupem

bullu u papeže vymohli, kterouž zaká-

záno mi bylo lidu kázat a klatbu nade mnou proJá však pravím: Když je dobré naízení

hlásili.

císae nebo papeže, vykonej, jestli však zlé, ekni: sluší poslouchati Boha, než lidí.« Hlásal tedy vzpouru, revoluci proti vrchnosti. Neposlou-

Více

chejte darebných

Z 20

íma

pedstavených!

poruili, aby

Hus

byl násilím chycen a

piveden. Propukly veliké boue v Praze. díci

byli

mezi kázáním do kostela,

se

Ti

mla-

popraveni, zástup branného lidu vedral

kaple betlémská byla zboena.

bylo

— Hus

žádáno,

aby

se tedy roz-

hodl, že opustí Prahu.

Šest let kázal v

pátel ".ké

konen

byl

Betlém; po dlouhém

umlen

úsilí

ne-

a z milé kaple betlem-

vy štván.

VIL Odešel z Ústí

vy hnanst

do

Sezimova,

z

v i. Pan Jan starší nynjšího Starého Tábora, zval

ho do ochrany, zjednal

mu

tichý útulek v blízkých

(Bhem let byl Hrádek zboenina zarostla. Ale ídící uitel J. Švehla ze St. Tábora s velkou láskou a úctou ke vzácné památce znovu ji oistil a budoucím zachoval.) Když Husv píznivec u Tábora zemel, ujal se ho Jindich Lefl z Lažan a usadil ho na lesích

zboen

na Kozím Hrádku. a

vkm

erveném Zámku ili na Krakovci na Kivoklátsku. Na Kozím na Krakovci v klidu psal Hus nejlepší své spisy. I v tom má Hus zásluhu, že upravil nám pravopis. Latinka nemla písmen pro eské .

i

2/

mkké eské

souhlásky, a krátké

i

dlouhé samohlásky

pedkové psali podobn, což etli: e, váš; Hus na mkké souhlásky kladl teku (dosud se tak píše j.; nyní na ostatní místo teky dává se háek) a na dlouhé samohlásky psal árku, jak se psaly se stejn. Proto naši

rzecz, vaass a

rez,

píše dosud.

O

Ježíši Kristu vypravuje evangelista

jednou ekl:

»Pojmež

i

Marek, že do okolních msteek,

abych i tam kázal, nebo na to jsem pišel. « O Husovi pak vypravuje djepisec, že na Táborsku a na Kivoklátsku vyjíždl do hrad, msteek a vesnic, zvlášt když zvdl o posvícení nebo svatb kdesi,

nm

A

tam jel. kamkoli se obrátil, tam po šli lidé v zástupech nebo jeli na vozích a Hus k zástupm kázával v kostelích. Kde tomu knží bránili, mluvil na polích, v lesích a mezi ploty. Sám o tom psal; »Káži mezi ploty, v lese, pod lipú u hradu, jenž

slov Kozí«.

Universitní profesoi nikdy tak neinívali. šel

mezi

lid,

byl pravý a

vyšel a pro lid pracoval.

22

upímný

Hus

demokrat. Z lidu

vin.

v tch spory

Zikmund

rozmáhaly

letech

Evrop mnohé

v

se

zvlášt

rozbroje,

a

Císa

náboženské.

snažil se jim bránit a docílil toho, že byl

snm

církevní

do msta Kostnice, výhodn položeno u jezera Bodamského na hranicích Nmecka, Rakouska a Švýcarska. Hus svolán

které je

ve svých sporech

snmu

krát ku

snm

Zikmund na návrat

mu

Rozlouil

slíbil

rali

vybídl, ochranný

—

se s

—

list,

když ho

prvod

odhodlal se do Kostnice

srden

se

krejí Ondej

Zdá

arcibiskupem a preláty nkoli-

s

se odvolával a proto

svými

se

ním louil:

se mí, že se nevrátíš

.

.

.«

vrnými.

»Bh

bud

s

proti

nmu

koupili

vz

jezdc

a na

Mistr tebou!

Pátelé Husovi

mezi sebou peníze na cestu, nepátelé

a

jeti.

sbí-

sbírali

svdectví a peníze pro svdky. Pátelé

telsky vítán. Šel sice

prvodu dali ticet pes Plze a NoNa cest byl Hus všude páped ním njaký biskup n-

mecký a dával

výstrahu

a

dva kon, do

podzim 1414

rimberk do Kostnice. lidu

vyjeli

ped kacíem,

ale

nikdo toho nedbal.

V

Kostnici dostal mistr Jan od

Zikmunda pr23

vodní slíbil

list

ili glejt,

mu, že

mu

papež

z

nlio sal hlatbu a

nedá, kdyby

ublížiti

mu

bratra

byl zabil,

V ších,

Kostnici byl jeden z nejvtších, nejpamátnj-

nejslavnjších a nejnádhernjších

kevních.

Nikdy nebylo pohromad

snm

cír-

otc

cír-

tolik

kevních, totiž 666, tolik knží, totiž 18.000; vystí-

dalo se na

ml

snmu

Papež císa Zikmund 1000 koní.

více než 80.000 cizinc.

v prvodu 1600

Hdí,

Jenom hudebník pišlo do msta 1700, sbhlo se mnoho podvodníkv, a tisíce darebákv, ženek i

pobhlic. Skoro všichni

peníze a rozkoš

lidé hledali

ti

— pi tom rozhodovalo

v Kostnici se o

vcech

církevních a duchovních.

Dne 28. listopadu povolán máždní kardinál. Pravili mu, se hlas, kterak šíí Mistr

petžké bludy

Jan

z

byl

Hus do

shro-

že odevšad rozléhá

Husince po echách

proti církvi svaté.

Odpovdl,

že

by radji umít chtl, než by jeden jediný blud šíil. Když se rozešli, pistoupil k nmu mnich staroušek a pimlouval se k mistrovi ponížen, že je eholní-

ek

sprostný a

neumlý,

o uenosti mistrov, a že

Tak prý uí, 24

že slyšel velké chvály

by

se

od

že ve svátosti oltání

nho

rád pouil.

nemní

se chléb

v pravé tlo Kristovo. I

Jestli

prý

je

to

pravd??

Když odešel, ekli mu, nejslavnjší uenec v Itálii.

jinak chtl ho polapiti.

že je to

Nepátelé Hus utéci.

Veer

z

ech

zatím rozšíili povst, že chce

toho dne uvrhli Husa do temnice vedle

nedle na ho do tžšího vzení

stoky na neistoty, takže byl toliko ti

svobod; za týden pak

dali

v kláštee dominikánském (které

je

dosud zacho-

bezna odvezli ho na zámek Gottlieben, kde obýval vzení jako hrob: 7 stop dlouhé (= 2 m) a 3 stopy (1 m) široké, ve dne spoután váno) a 24.

na rukou, v noci pipoután ke psaH, »af Mistr Jan

Hus

je

zdi.

Marn

prost toho

z

ech

neádného

vzení«. Nebyl, už v tomto vzení tžce stonal a

neml asto dní.

co

jísti.

ekal

tak na první slyšení 215

Zatím soudcové jeho poádali hry, radovánky

a hýili se ženkami.

Dom

do

ech

psal

Hus

potají vroucí listy; za-

chovalo se jich dosud skoro padesát; vtšinou jsou

uloženy v museu v Praze.

ekal trpliv na svj výslech a tšil se, jak své soudce pesvdí, že není kací a že má pravdu. Konen 5. ervna zavolán byl do shromáždní 25

Na

kardinál. dali,

už ležel napsaný rozsudek. Žá-

stole

aby své bludy odvolal.

Prosil,

ctví,«

den

knz

k

nmu

se vyslovil, že ty

oi

—

si

mu

snme

z

Pisma,

své mudrá-

a proklínali ho. Je-

pistoupil a pouil ho

na církevním

jak to

dv

mu

kieli, posmívali se

aby

»Nech

z bible dokázali, že bloudí.

—

máš jedno oko

ty musíš vyznávati se

upímn,

snm

»Kdyby

chodí:

akoliv máš

snmem,

že

máš

jedno oko.«

Dne 6. ervence ml sbor patnácté valné sezení biskupském kostele. Pi mši musil Hus ekati za dvemi. Po mši byl pedveden, byl pi kázání a pedítáno mu pak bylo 39 lánk bludných, na píklad: O sob prý íká, že je tvrtá božská osoba! v

nesml. Hned na

Brániti se

»Jan Hus

byl a je

stolice a zarputil se

eením

ve své

nho knžské

vsadili

mu

Tebou co

svl:,ké, duši tvou

26

ortel:

uení

roucho a

s

hrozným

zlo-

na hlavu vysokou papírovou

kací, « Rozlouili se pak s

kázal

zlosti.

korunu, erty pomalovanou majíc

mu peeili

est a moc apoštolské

bludné, pohoršlivé, potupil

Svlékli s

to

zejmý kací; nebo

initi,

—

s

s

ním

nápisem:

»Zde

je

slovy: »Církev ne-

odevzdává tlo tvé moci

dáblu.«

Tak Mistru Janovi nic nepomohl prvodní císav ani slib papežv; nebo kacíi se slovo

list

ne-

plnilo.

IX.

emu

Hus

uil,

že

prohlášen

Církev il a uil, kteí budou spaseni; Hlavou církve knzi. —

V

že:

1.

(tenkrát

zemi«).

3.

papeži

Když papež smrteln

nikoliv

Kristus,

»náš pán

íkali:

kacíe?

není jen papež a

jest

2.

za

obec vyvolených

je

kesan, papež

byl

bh

na

heší, není vlastn

Vbec nemže hodn

už papežem, a nikdo ho nemusí poslouchat.

nehodný

knz

udíleti svátosti.

není žádný

—

4.

Na

knz

em

a

se kardinálové usne-

tomu nemusí nikdo vit, nebo uení Kristovo jen v evangeliu, v Písm obsaženo, a každý si mže svým zdravým rozumem sám vykládat. Církev se polepší, bude-li chudá (Kristus byl

sou, je

je 5.

—

chudý, apoštolové byli chudí),

a budou-'i

knží

híchy páchající svtskou 6. spravedliv jako každý jiný. trestáni mocí Krom jiného i s tím Hus souhlasil, aby všichni vící pijímali svátost kalicha, nebo Písmo o pijímání pod obojí urit praví, že Kristus vzav

špatn

žijící

a smrtelné

—

27

ekl:

kalich, » Pijte z

Hus

»Pijte

toho

z

všichni! «

a

neekl:

toho jen knží!«

byl

pevn pesvden,

uení

že toto

jest

správný výklad evangelia. To však bylo jeho kacíství.

X.

Kacíe ped pti spodái

sty lety pálili jako spalují ho-

My

dnes na kacíe hledíme jako na bystrého, opravdového, vysoce mravního lovka, plevel.

který od svého vlastního vTátiti

pesvdení

nižádným protivenstvím

nedá

se od-

ani smrtí.

neví všemu, co vení pedkládá, a mají o všem své pesvdení. O všem sami pemýšlejí, sami uvažují, sami se chtjí pouit a pesvdit. V malém ve I

dnes jsou kacíi mezi námi,

se jim

k

i

velkém. Vidí na že jsou to

v stálé

p. kolem sebe svty, veliké svty; tuší, nekonené svty. Všecko na nich je

promn

a ve

vném

rozvoji. Stvoil ty

svty všemocný tvrce a zahubí je pi konci svt? i nekonené ty svty byly vždy, jsou a budou vždy v ustavi/né 28

zmn?

Nikdo

jich

nestvoil?

Nemly

tvrce a neposvty jsou vné? Lidé si tedy dosud vypravují jen pohádky o stvoení svta, pohádky o konci svta? K velikým, tžkým tm otázkám nedovedeme bezpen odpovdt. Musíme jen vit. Kleící dít zbožn se modlí k otci nebeskému za uzdravení nemocného tatíka a ví, že bude uzdraven. Nikdo nikdy

jich

neznií?

Nekonené

znají zhoubce?

ty

.

.

—

neví nikomu a spoléhá nad hrobem ví jist, že ume, jen na sebe. Ddeek ale ví, jen jeho vetché tlo že zeme, »duše« jeho že bude živa dále, že je »nesmrtelná«. Ale už u slavného Cicerona (ve století ped Kr.) teme, Dosplý muž v

jak jedni

jsou

ví,

plné

síle

že duše po smrti

pesvdeni,

že s

je

tlem zmírá

dále živa, druzí duše.

i

víme

Tak

každý jinak. Jinak rolník za pluhem, jinak horník pod zemí. Jinak dlník v továrn, jinak knz na kazateln, a to a uí jinak

ví

knz ský

.

katolický. .

neví

.

Jinak

nkteí pak a

jsou

evangelický,

jinak

židov-

neposlouchají žádného z nich,

bez vyznání;

neekají nieho po

smrti, ale za živa chtjí šastni být a jiné blažit.

Tak po pti

stech letech

pesvdení

a

dopáváme každému

nepronásledujeme ho za

to.

jeho

Naopak 29

ctíme každého, kdo

má

poctivé své vlastni

pe-

svdení.

Mnoho

lidí

bylo upáleno, žaláo-^no, z vlasti

vyhnáno nebo jinak týráno než za dlouhá staletí dospli jsme k tomu, že se nemá pesvdení, víra nikomu vnucovat, že mají býti lidé volní, svobodni

—a

poctiví.

Ped pti

sty

lety

za tu

volnost

svdeni hroznou, potupnou smrtí Jan Hus, kací.

v

pe-

zemel Mistr

Vydalo

Ústední dlnické knihkupectví (Ant.

a

nakladatelství

Svcený), Praha Vytiskla

Lidová knihtiskárna (

J.

Skalák

Praha

a

spol.)

II.,

Hybernská ulice 7.

II.

odebírejte POKROKOVy ASOPIS PRO

MLÁDEŽ

DTEM«

»NASIM

trnáctidenn, pináší vedle lánek, a^ úvah, povídek, básniek a pohádek umlecké sové kresby. Jako píloha vychází práv »Baron Prášil«. * Redakci vede uitel a spisovatel Pavcí Skivan. - Cena jednoho ísla 24 halé. Ped^ 76 h, na pl roku 3 38 li. platné na rok 6 List vychází

i

K

Protiváhou

K

detektivek a podobné etby knihovnika mládeže

indiánek, jest

CESTy A DOBRODRUŽSTVÍ Dosud

vyšlo:

sv.

Jack London: MEZI VLKy. LIDOŽROUTKA. Lovecké obrázky z trop.

3.

sv.

Drummond-Hay:

4.

sv.

de Amicis:

5.

sv.

6.

sv.

7.

sv,

L

sv.

2.

ZLODJ ALI. ZA H^^TKOU.

A. Dumas: SICILŠTÍ LUPII. H. Sedláek: PRSTEN MAURSKÉHO

KUPCE Morier:

J.

AROVNý KLÍ.

CENA SVAZKU 48 HAL., POŠTOU 53 HAL. Žádejte u všech knihkupc, kolportér neb pímo v Ústedním dlnickém knihkupectví a nakladatelství (Ant, Svcený). Praha II., Hybernská ulice ís 7.

Lidová knihtiskárna

J.

Skalák a spol. v Praze.

\CÍR HUS Napsal Václav Beneš

Recommend Documents