N OV IN Y PRA Ž S KÉ HO S T U DE N T SKÉ HO S U M M I TU | PR A G U E S TU DE NT S U M M I T NE W S PA PE R
CHRONICLE
WWW.STUDENTSUMMIT.CZ
8. BŘEZNA 2015
KRIZE/XX
Narva druhým Krymem? Otázky zůstávají Nepřehledná situace panuje na východě Estonska, který po včerejší násilně rozehnané demonstraci ruské menšiny zachvátily nejmasovější protesty za více než dvacet let.
V
čerejší původně vzpomínkový průvod etnických Rusů k výročí sovětské ofenzivy v bitvě o Narvu záhy přerostl v demonstraci za přiznání politických práv a následně i krvavé střety se zasahujícími pořádkovými silami, které si vyžádaly nejméně dva mrtvé, několik zraněných a desítky zadržených. Od časného rána se v Narvě scházejí tisíce lidí, kde pokračují v protestech proti centrální vládě. V tomto téměř výlučně ruskojazyčném městě vyvolaly srážky s policií nebývale ostrou reakci. Rozhořčený dav, srocený na hlavním náměstí a skandující proruská hesla, poté, co
se dozvěděl o úmrtí jednoho ze zraněných demonstrantů ze včerejšího večera, prorazil policejní kordon, obsadil budovu místní radnice a zadržel zde přítomné obecní zastupitele a členy krizového štábu. Zadrženi byli i francouzští novináři, kteří zde natáčeli reportáž pojednávající o včerejších událostech. Estonská vláda dění ostře odsoudila a obvinila Ruskou federaci z podněcování konfliktu mezi ruskou menšinou a majoritními Estonci. Uvedla též, že má informace o působení ruských agentů na území země, kteří usilují o destabilizaci a radikalizaci oblasti Ida-Viru. Podrobnosti však nesdělila.
Rusové v Estonsku Ruská menšina v Estonsku má velmi dlouhou historii, která je ovlivněna jeho polohou u ruského „okna do Evropy“.
A
ž do meziválečného období nedosahovala ruská menšina v Estonsku ani 10 % populace. Její posílení nastává po anexi Estonska Sovětským svazem roku 1940, dále po druhé světové válce ve snaze těsněji svázat zemi se SSSR. K tomuto přispěla i industrializace prováděná přistěhovalými ruskými pracovníky, leckdy spojenými s bezpečnostními složkami SSSR. Ruská komunita také nebyla nucena k integraci, neměla znalost estonštiny a sídlila především ve městech na severu země. PO ROZPADU SSSR Vzhledem k tomu, že západní státy nikdy anexi Estonska neuznaly, estonská vláda po rozpadu
Sovětského svazu zkonstruovala právní fikci nelegality připojení země k SSSR. Estonské občanství tak obdržely pouze osoby, které ho již měly, či byly potomky občanů státu před sovětskou anexí. Většina estonských Rusů tak občanství nezískala. Podmínky pro jeho dodatečné získání jsou navíc velmi složité, krom výborné znalosti estonštiny či kulturních reálií je nutný dlouhodobý trvalý pobyt a zaplacení vysokých poplatků za podání žádosti. Část ruské menšiny zemi po odtržení opustila, což se výrazně projevilo zejména v průběhu hospodářské transformace, která vedla k útlumu těžkého průmyslu, ve kterém byli etničtí Rusové zaměst-
zdroj: eurpub.oxfordjournals.org
Svolány byly mimořádné schůzky čelních orgánů Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance i Evropské unie. Další vývoj je zatím velmi obtížné předvídat, otazníky visí nad požadavky
demonstrantů v Narvě, skutečné existenci a případné míře zapojení Ruska i reakcí vlády v Tallinnu. M A RT I N M E ZE N SK Ý
RUSKÁ POPULACE V ESTONSKU
náni především. Nezaměstnanost pak často řešili právě odchodem do Ruska. V současnosti tvoří Rusové asi čtvrtinu populace. Obývají metropoli Tallinn a především severovýchodní region Ida-Viru, ve kterém tvoří okolo 70 % obyvatel. V roce 1993 se zde neúspěšným referendem pokusili získat autonomii. ESTONSKO V EU Určitá změna přístupu je vidět po začlenění Estonska do EU, kdy občanství získávají i děti apatridů (lidí bez státního občanství) a Rusové získali možnost volit v obecních volbách. Dnes je apatridy asi 8 % obyvatel a okolo 8 % má státní občanství jiné, především ruské. Na rozdíl od meziválečného období není v estonském politickém životě žádná silná ruská politická strana, v jimi obývaných regionech se těší podpoře Estonská strana středu, která však pravidelně končí
zdroj: wikimedia.org
v opozici. Ruská menšina je historickou součástí Estonska a hraje klíčovou roli v estonsko-ruských vztazích. Ty jsou od získání nezávislosti velmi napjaté, především kvůli otázce občanství, sporu o hranice či sporu o přenesení pomníku sovětského vojáka v Tallinnu. J A N P I VO DA
2
CHRONICLE
|
WWW.STUDENTSUMMIT.CZ
Právo národa na sebeurčení Státy jsou hlavním aktérem mezinárodních vztahů, přesto ale moment jejich vzniku je dějem živelným a mezinárodním právem prakticky neregulovaným. V Martin Mezenský dnešní době už není možné vytvářet státy ze zprvu needitor krizového zpravodajství osídlených území, jak tomu bývalo v minulosti, takže vždy proti sobě bude stát zásada nedotknutelnosti hraVážené delegátky, vážení nic (a zásada nevměšování) proti právu národa na sedelegáti, beurčení. jedno moudré úsloví praví, že není nic staršího než včerejší noviny. Inu, může být. Zprávy včerejška však nastavují zrcadlo vědění dneška. Říkají, jak a kde jsme se mýlili, co jsme podcenili, co jsme netušili, a jak jsme se také podle toho rozhodovali. Sami jste teď viděli, že turbulentní současnost neustále přináší spletitá dilemata, otevírá letité rány a nechává nás sklízet hořké plody, jež jsme v minulosti zaseli. Na bedrech orgánů tří mezinárodních organizací a uskupení V4+ nyní leží celá řada zásadních rozhodnutí, jež mohou výrazně ovlivnit podobu okolního světa. Časový pres, neúplné informace, překotný vývoj a nejisté vyhlídky jsou společným jmenovatelem každé krize. (A jaká náhoda, že hned tři se odehrávají zrovna na naší konferenci!) Každý z vás teď čelí ohromné výzvě se vypořádat se stále eskalujícím děním a přijít s komplexními a životaschopnými návrhy řešení. Vaše vlády draftují první instrukce, vy analyzujete možnosti, hledáte strategické spojence a východiska. Ve víru jistě vyhrocených jednání však nezapomínejte kriticky myslet a tázat se, zajistit si dostatečnou podporu, důsledně zvažovat dopady přijatých opatření, hájit zájmy své „vlasti“, ale nebát se ani kompromisu. Ať už se nyní věnujete problémům v Estonsku, v Mexiku nebo rozpočtovým otázkám, snažte se k nim přistupovat tak, abyste tváří v tvář zítřku obstáli jako ty nejlepší včerejší noviny. Ty, které se nemýlily, ty, které se rozhodovaly správně. Hodně štěstí.
S
tátnost tvoří dvě složky – složka sociálně-historická a složka právní. Aby stát mohl existovat, musí mít území, trvalé osídlení a schopnost výkonu státní moci jak dovnitř, tak i navenek. K těmto objektivním náležitostem státu se někdy přidává i prvek subjektivní – uznání ostatními státy. Vznik nových států s sebou nese zmatek, chaos, zpravidla i násilí, což může ohrozit mezinárodní bezpečnost. Z tohoto důvodu státy ve většině případů upřednostňují zásadu územní celistvosti, což vede k ztížení postavení vznikajících států. Výsledkem je pak celá řada území se sporným statusem, které většina světa za státy nepovažuje. STARÉ PROBLÉMY, NOVÉ KONCEPTY Tématu secese území a vzniku nových států byl věnován velký prostor při rozhodování OSN v procesu dekolonizace a následně rozpadu států východního bloku. V prvním případě se jednalo o téměř absolutní právo na oproštění se od koloniálních vazeb a umožnění vzniku nového státu. V ostatních, nekoloniálních případech je ale nutné zdůraznit fakt, že právo na sebeurčení se nerovná právu na secesi. Jedná se především o právo na ochranu kulturní, historické a společenské jedinečnosti, které jen eventuálně může vést ke vzniku samostatného státu. To je ale možné pouze v extrémních případech, jak se k tématu quebeckého separatismu vyjádřil kanadský Nejvyšší soud (koncept tzv. remedyself-determination). Jedná se o staronový koncept, který byl poprvé formulován již ve sporu o Aalandské ostrovy v roce 1921, a znovuobjeven
během secesí souvisejících s rozpadem východního bloku. Na extrémnosti, která by takové odtržení ospravedlňovala, ale nepanuje téměř nikdy shoda. To byl také důvod, proč se Valné shromáždění OSN obrátilo na Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), aby posoudil legálnost odtržení Kosova od Srbska. Problémem byl totiž fakt, že Kosovo se nadále nenacházelo v dřívější kritické situaci, která by odtržení ospravedlňovala. Tento krok samozřejmě vyvolal obavy v ostat-
zdroj: finance.idnes.cz
ních státech, které žijí s hrozbou domácích separatistických hnutí. ICJ ve svém posudku ve věci Kosova přinesl jeden důležitý prvek – jednostranné prohlášení nezávislosti samo o sobě nezakládá porušení obecného mezinárodního práva, protože to jej nereguluje. Důležitý je tedy kontext odtržení, zda tak bylo např. dosaženo s podporou cizího státu nebo v důsledku porušení rezolucí Rady bezpečnosti OSN. NENÍ NÁROD JAKO NÁROD Dalším problémem se stává definice národa, který své právo využívá. Citlivé jsou především případy, kdy se o secesi pokouší
stejný národ, jaký je dominantní ve státu sousedním. Takovými případy byly sudetští Němci ve vztahu k Německu či kosovští Albánci ve vztahu k Albánii. Domácí aktéři budou pohlížet na secesi národnostní menšiny v sousedství stejného etnika jako na pouhý pokus o odtržení části svého území a jeho následné připojení k sousednímu státu. To bude klást na snahy o odtržení další kvalitativní nároky, které mohou pokojné rozdělení zkomplikovat. Podle Deklarace Valného shromáždění o přátelských vztazích mezi státy a jejich spolupráci a Charty OSN by mohl zásah země do vnitřních věcí sousedního státu vést k porušení mezinárodního práva. V praxi je také těžké rozlišit, kdy se jedná o dovolenou podporu národní identity menšiny a kdy o podporu jejich separatismu. Mateřský stát také bude argumentovat tím, že separatistická skupina netvoří národ, neboť se jedná jen o národní menšinu svou povahou identickou se sousedním národem, a která nemá historicko-sociální jedinečnost ani vztah k území, které nyní obývají. Další podmínkou remedial secession je, aby minoritní národ byl připraven o své právo se v míru rozvíjet. Dochází k jeho potírání, diskriminaci, segregaci a obecně nelze soudit poklidné soužití s majoritou. Allen Buchanan rozlišuje tři důvody pro legitimní secesi: 1.) násilnosti a porušování základních práv směřované proti menšině ve velkém měřítku; 2.) neoprávněný záběr původního území a 3.) soustavné porušování dohod o udělení autonomie vládnoucí skupinou. ZÁVĚREM Jakýkoli zásah do územní suverenity státu je považován za jedno z nejvýznamnějších narušení jeho práv. Právo na odtržení je proto považováno za poslední možnost řešení dlouhodobého vnitrostátního konfliktu a mělo by být realizováno mírovou cestou po vzájemné dohodě stran, a to bez vnějších zásahů. MICHAL ŘÍHA
TIRÁŽ CHRONICLE, noviny Pražského studentského summitu, registrováno MK ČR E 16149, vydává ASOCIACE PRO MEZINÁRODNÍ OTÁZKY – Žitná 27, 110 00 Praha 1; tel.: 224 813 460; www.amo.cz / www.studentsummit. cz, e-mail:
[email protected] /
[email protected]; hlavní editor vydání: Martin Mezenský; redakce: Vojtěch Bahenský, Jan Hlaváček, Jakub Janik, Barbora Obračajová, Jan Pivoda, Michal Říha, Michal Zikmund, Adriana Abu Zummar; technická spolupráce: Michaela Šrámková. Prezentované názory nemusí vyjadřovat stanovisko redakce (vydavatele).
WWW.STUDENTSUMMIT.CZ
|
3
CHRONICLE
Kde končí svoboda slova? Otázka, zda a kde má mít svoje hranice svoboda slova, patří k mimořádně složitým a kontroverzním - současná debata o časopisu Charlie Hebdo je toho důkazem. Jenže zatímco filozofové mohou dlouze diskutovat, politici a soudci se musejí s problémem potýkat v praxi a pokoušet se najít jeho řešení. Podíváme se na to, z čeho přitom vycházejí.
K
ořen problému tkví v tom, že vedle svobody slova existuje řada jiných lidských práv a svobod. Typicky (a to je i příklad výše zmíněného časopisu) se svoboda slova dostává do konfliktu s právem na ochranu důstojnosti. Mohou to být ale i jiná práva: zaměstnanec, který vyzradí výrobní tajemství, poškodil zaměstnavatelova majetková práva (na ochranu vlastnictví) a bude-li žalován o náhradu škody,
odvolávání se na svobodu slova mu příliš nepomůže. Ještě hůře dopadne voják, který vyzradí státní tajemství – ten nebude žalován, ale přímo obžalován a trestní soud ho pravděpodobně odsoudí k trestu odnětí svobody. Vůdce fotbalových chuligánů, který svoje druhy vyzve k nepokojím na stadionu, zase narušil veřejný pořádek, a tím ohrozil práva jiných na ochranu jejich života a zdraví – pokud nešlo o ohrožení závažné (několik seda-
ček proletělo vzduchem a na hřišti přistála dýmovnice), stát se v tomto případě možná spokojí s postihem správním (pokutou). I když se téměř všechny státy světa v mezinárodních úmluvách (zejména v Paktu o občanských a politických právech) zavázaly respektovat svobodu slova, neznamená to, že by musely strpět svobodu slova neomezenou. Modelově uveďme příklad České republiky. Listina základních práv a svobod umožňuje svobodu slova omezit v případech, kdy jde „o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“. Náš trestní zákoník zná trestné činy spáchané toliko slovem – ať už jde o podněcování nenávisti
vůči skupině osob, pomluvu (musí však jít o pomluvu skutečně závažnou) či šíření poplašné zprávy. Trestné je též podněcování k trestnému činu – například výzva k rozvracení republiky. Zde je však nutné vzít v úvahu nález Evropského soudu pro lidská práva, který konstatoval, že by pouhé odmítání stávajícího systému (např. tržního) nemělo být postihováno – k tomu je třeba ještě ohrožení demokracie a lidských práv. Lze uzavřít tím, že otázka svobody slova je velmi žhavým politickým a společenským tématem a nemohou o ní rozhodovat ani právníci bez politiků, ani politici bez právníků. M I C H A L ZI K MU N D
Koncepce hybridní války Koncepce hybridní války jako nového způsobu vedení boje vychází v Rusku ze zkušeností z války v Gruzii z roku 2008 a ze zemí, kde se „Arabské jaro“ odvíjelo násilnou cestou. Její první stopy lze vysledovat do počátku roku 2013, kdy náčelník ruského generálního štábu Gerasimov publikoval o labilitě států, kterou podle něj revoluce na Blízkém východě demonstrovaly, když se funkční státy v řádu měsíců proměnily v dějiště ozbrojeného konfliktu.
H
ybridní charakter války vychází z kombinace užití vojenských nástrojů v souhře s nevojenskými. Součástí hybridní strategie tak je užití ekonomického nátlaku, propagandy, diplomatického jednání, hrozby užití síly, vyslání speciálních jednotek, podpora místních opozičních skupin nebo útoky v kyberprostoru. PRVKY HYBRIDNÍ VÁLKY Konkrétněji mohou být její principy rozděleny do pěti skupin. Prvním je udržení zdání legality. Ukázkou tohoto principu je například krymské referendum o připojení k Rusku. Jakkoliv problematické z hlediska průběhu, dává referendum zdání legality anexe Krymu s odkazem na právo národa na sebeurčení. Druhým principem je hrozba užití armády v masovém měřítku. Hlavním účelem je svázat protistraně ruce a odradit jí od výraznějšího užití síly proti domácí opozici.
Hrozba je realizována dislokací jednotek na hranicích s cílovým státem a jejich ostentativním udržováním v pohotovosti. Dalším je využití zvláštních jednotek a tajných služeb bez přiznané identity. Ty představují hlavní nástroj kontroly situace přímo v místě, spolupracují s místní opozicí a pů-
zdroj: www.ukrinform.ua
sobí nátlak na tamější obyvatelstvo. Čtvrtým aspektem hybridní války je využití napětí a konfliktů v cílové zemi k rozpoutání občanské války. Domácí rebelové dodávají konfliktu vyvolanému útočícím státu legitimitu. Jejich vojenskou neefektivitu kompenzuje rozsáhlá materiální podpora a kooperace s nepřiznanými řadovými jednotkami útočícího státu.
Posledním aspektem pak je propaganda, jejímž účelem je udržet popíratelnost agrese na straně útočícího státu a dodat rebelům legitimitu prostřednictvím systematické mediální kampaně spojující dezinformace s rámováním konfliktu coby legitimního boje za práva části obyvatel. KDO PŮJDE DALŠÍ? Vzorovou ukázkou hybridní války je anexe Krymu, která se, na rozdíl od konfliktu na východní Ukrajině, považuje za plně úspěšnou. Mnozí nicméně argumentují, že ruský přístup není nový a byl dříve uplatňován i západními státy. Aktuálnější otázkou je, jak se takovémuto způsobu vedení mezistátního konfliktu bránit, a kdo se může stát jeho další obětí, přičemž pozornost se upírá hlavně na státy s velkou ruskou menšinou jako Kazachstán nebo Estonsko. VOJ T ĚC H BA H E N SK Ý
zdroj: www.defencetalk.com
4
CHRONICLE
|
WWW.STUDENTSUMMIT.CZ
Rusko dnes
zdroj: news.bbcimg.co.uk
zdroj: static.businessinsider.com
HOSPODÁŘSTVÍ
ARMÁDA
POLITICKÝ REŽIM
V období uplynulého roku se Rusko dostalo do značných ekonomických problémů, což bylo způsobeno hned několika vlivy. Jedním z nich jsou samozřejmě často zmiňované sankce, především ze strany Evropské unie a Spojených států, ale i dalších zemí. Tyto sankce a následné protisankce ze strany Ruska vyvolaly vážné potíže dotýkající se přístupu k výrobkům z dovozu, na které byli Rusové zvyklí, a následným propadem životní úrovně. Zvlášť viditelné je to u produktů, jako jsou některé druhy zeleniny, jejichž ceny stouply i třeba o 500 %. Tato situace u běžných Rusů zatím nevyvolává větší nevoli, dílem zažitými zkušenostmi, jak čelit strádání a řešit situace znepříjemňující život, dílem úspěšným voláním moskevské vlády po národní jednotě, soudržnosti a podpoře. Dalším z problémů, snad ještě významnějším, je pokles cen ropy, která tvoří významný zdroj příjmů ruského rozpočtu. Z těchto zdrojů také na začátku ekonomické krize z let 2008 a 2009 rozhodl prezident Putin krýt výdaje na dotace na bydlení a jídlo k zajištění společenské stability v zemi a udržení vlastní popularity. Za současné situace však není jasné, nakolik je tato politika udržitelná. Na schůzi vlády v druhé polovině února již premiér Medveděv oznámil, že je nutné, aby Duma schválila změny ve státním rozpočtu, který bude kalkulovat s cenou 50 dolarů za barel ropy, namísto očekávané ceny okolo sta dolarů. Problémy způsobuje i padající rubl, znehodnocující tak úspory domácností, dále zvyšující jejich náklady na provoz a ohrožující zahraniční i domácí investice. Opakovaně intervenovat musela i ruská centrální banka, zvýšení úrokových sazeb se však nesetkalo s povděkem a tenčící se zásoby devizových rezerv představují další destabilizační prvek.
V minulých letech můžeme zaznamenat enormní zvýšení výdajů na zbrojení, na které podle oficiálních čísel ruská vláda vynaložila prostředky ve výši 3,2 % HDP, což je mnohem více, než náklady většiny států NATO. (Některé neoficiální zdroje uvádějí, že reálně může Rusko vynakládat ještě mnohem větší objem financí.) Prostředky směřují na modernizaci poměrně zastaralého arzenálu, pořízeny byly kupříkladu moderní tanky T-90. Mediální pozornost v minulém roce získal také kontrakt ruského námořnictva na dodávku dvou víceúčelových válečných lodí třídy Mistral, které měla Moskvě dodat Francie, avšak tento kontrakt byl v důsledku anexe Krymu zastaven. To modernizaci námořnictva výrazně zpomalilo, Rusko vlastní jen jednu letadlovou loď a jeho Černomořská flotila se nemůže měřit silám NATO ve Středomoří. Severoatlantická aliance dokáže početně i schopnostmi předčít ruské ozbrojené síly, armáda Federace sice čítá přes 800 000 mužů, je ovšem z velké části ještě pořád tvořena odvedenci v rámci povinné vojenské služby. Pravděpodobnost otevřeného válečného střetu mezi oběma vojenskými giganty je, i s ohledem na současnou ruskou strategii hybridní války, spíše mizivá. V neposlední řadě však Moskva stále vlastní ohromné množství jaderných zbraní. Nicméně lze očekávat, že škrty sekci zbrojení ještě nějakou dobu nenavštíví, pokud se tedy bude prezident Putin nadále držet své nové vojenské koncepce a rétoriky ochrany všech etnických Rusů uvnitř i mimo Ruskou federaci. Zatímco kdysi se carové prohlašovali za ochránce všech pravoslavných, aby mohli zasahovat do záležitostí Polska a Osmanské říše, nyní se kvůli zmíněné „ochraně“ mohou cítit ohroženy především státy, jako jsou Kazachstán, Moldávie, země Pobaltí a samozřejmě Ukrajina, kde konflikt, odehrávající se na jejím území, již dnes stojí ruský rozpočet enormní prostředky.
Snaha stabilizovat stávající struktury moci je v Rusku zřetelná – klíčové osobnosti na nejvýznamnějších postech státní administrativy si opakovaně prodlužují své mandáty. Řada kritických a opozičních organizací upozorňujících na sporné aktivity vlády čelí perzekucím a zákazům (viz zákony o financování neziskových organizací zahraničními zdroji). Podporován je naopak nacionalismus a vyzdvihování výjimečného postavení Ruska ve světové politice, jenž dnes ovšem čelí podlým ústrkům stran globálních konkurentů. Silné postavení se navrátilo i pravoslavné církvi coby garantovi a obránci tradičních konzervativních hodnot, které jsou stavěny do příkrého protikladu s údajně upadající a zkaženou morálkou států transatlantického prostoru. Režimu se tak daří udržovat si oblibu mezi obyvatelstvem, v němž je systematicky pěstována a podporována hrdost na „Matičku Rus“, a zatímco korupční skandály a propojení oligarchů s Kremlem jsou tutlány, opozice je prezentována coby skupina podvratných živlů. Připomínky hospodářského kolapsu let 80. i 90. pak spolu se štědrými dávkami vyvolávají v ruských občanech pocity vděku a sounáležitosti s režimem, jenž jim doposud zajistil nesrovnatelnou životní úroveň. Domácí podpora vládě prezidenta Putina se tak i přes nepříliš růžové vyhlídky zdá neotřesitelná. A celou řadu příznivců nalézá i za hranicemi Ruské federace. J A KU B J A N I K
WWW.STUDENTSUMMIT.CZ
|
5
CHRONICLE
NATO in Baltic region
N
ATO Baltic air-policing mission (BAP) is a collective peacetime mission based on air surveillance and control system and interceptor aircraft that is in a permanent readiness posture. Since 1970, the Alliance has been developing a comprehensive system of air surveillance and airspace management means in order to protect all territory, populations and forces thereof under various structures that have emerged into the current NATO’s Integrated Air and Missile Defence System (NATINAMDS). The committee which oversees the air defence in general is the Air and Missile Defence Co-
mmittee (AMDC) that reports directly to the NAC. The Command and Control of such facilities is vested in the NATO Supreme Allied Commander Europe (SACEUR) In Baltic region, NATO overtook the responsibility after the three Baltic States became members thereof in 2004, filling in the Baltic States’ shortage of relevant aircraft for independent protection of national airspace. Such mission consists of radar sites, remote data transmission, control and reporting centres (CRCa) and Combined Air Operation Centres (CAOCa), supported by pilots, technical and medical personnel, support teams and com-
munications and other specialists. The mission itself is supported also by training mission, which focuses on advancement of interoperability of the various national systems. The whole system conducts exercises regularly, the Baltic Region Training Event (BRTE). The main duty of the mission is to detect, track and identify all aerial objects approaching or operating within the concerned airspace and to minimise the violations or infringements thereof. In practice, it starts when radar detects an aircraft behaving unusually and not communication in line with international standards. Furthermore,
should such aircraft be in distress, the fighter jets identify and verify it, and assistance is provided. Should the aerial object behave in violation of the standards, it may be even intercepted in order to ensure safety and security. The mission operates on four-month rotation, whereas the Baltic airspace is currently being protected by sixteen jets of Italy, Poland, Spain and Belgium. As a response to the Crimean crisis, the USA have deployed four additional fighter jets which are a permanent part of the mission. BA R B O R A O B R AČ AJ OVÁ
Deployment over years STARTING DATE
COUNTRY
1 MAY 2009
CZECH REPUBLIC
30 MARCH 2004
BELGIUM
1 SEPTEMBER 2009
GERMANY
1 JULY 2004
DENMARK
4 JANUARY 2010
FRANCE
30 OCTOBER 2004
UNITED KINGDOM
1 MAY 2010
POLAND
1 JANUARY 2005
NORWAY
1 SEPTEMBER 2010
UNITED STATES
30 MARCH 2005
NETHERLANDS
5 JANUARY 2011
GERMANY
30 JUNE 2005
GERMANY
28 APRIL 2011
FRANCE
12 OCTOBER 2005
UNITED STATES
2 SEPTEMBER 2011
DENMARK
1 JANUARY 2006
POLAND
4 JANUARY 2012
GERMANY
31 MARCH 2006
TURKEY
26 APRIL 2012
POLAND
1 AUGUST 2006
SPAIN
1 SEPTEMBER 2012
CZECH REPUBLIC
1 DECEMBER 2006
BELGIUM
3 JANUARY 2013
DENMARK
1 APRIL 2007
FRANCE
30 APRIL 2013
FRANCE
1 AUGUST 2007
ROMANIA
3 SEPTEMBER 2013
BELGIUM
1 NOVEMBER 2007
PORTUGAL
3 JANUARY 2014
UNITED STATES
16 DECEMBER 2007
NORWAY
15 MARCH 2008
POLAND
28 APRIL – 1 MAY 2014
POLAND, DENMARK, UNITED KINGDOM, FRANCE
30 JUNE 2008
GERMANY
1 SEPTEMBER 2014
PORTUGAL, NETHERLANDS, GERMANY, CANADA
30 SEPTEMBER 2008
UNITED STATES
2 JANUARY 2009
DENMARK
1 JANUARY 2015
ITALY, POLAND, SPAIN, BELGIUM
WWW.STUDENTSUMMIT.CZ
|
6
CHRONICLE
Rozpočtová krize UNESCO ROZPOČET UNESCO Organizace spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu je financovaná především z příspěvků členských států a dále z dobrovolných příspěvků zemí či nevládních organizací. Pro období 2014 – 2015 byl připraven rozpočet o celkové výši 653 milionů dolarů, ze kterého největší část, téměř 474 milionů dolarů, je směřována na programy a služby s nimi spojené. Těmito programy jsou: vzdělávání, přírodní vědy, společenské a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Největší část rozpočtu jde na kapitolu Vzdělávání (117,9 mil. USD), nejmenší naopak na Komunikaci a informace (32,7 mil. USD). PALESTINSKÉ ČLENSTVÍ Problematika rozpočtu vešla
do povědomí veřejnosti již v roce 2011, kdy členské státy odhlasovaly přijetí Palestinské samosprávy coby plnohodnotného člena organizace. Pro přijetí se vyjádřilo celkem 107 ze 191 členských států. (Palestina měla do té doby pouze status pozorovatele.) Toto rozhodnutí však bylo pro rozpočet UNESCO poněkud nešťastné. Po přijetí Palestiny se totiž Spojené státy americké spolu s Izraelem rozhodly pozastavit své příspěvky a UNESCO tím připravily o značné procento příjmů. Spojené státy do té doby vyplácely na svých příspěvcích na 80 milionů dolarů ročně. Po dvou letech neplacení příspěvků jim byla v listopadu 2013, v souladu s interními stanovami UNESCO, odebrána hlasovací práva a účast především USA v
organizaci velmi opadla. Některá média hovoří dokonce o „úpadku amerického vlivu na světovou kulturu“. Zastaven byl například výzkum vln tsunami či podpora osvěty o holocaustu. BEZPEČNOST NOVINÁŘŮ Po lednovém útoku na satirický plátek Charlie Hebdo otevřelo mezinárodní společenství diskuzi na téma bezpečnosti novinářů. Toto téma však není pro OSN žádnou novinkou. Alarmující statistiky o počtu pronásledovaných a zabitých novinářů vedly k iniciativě na podporu osvěty a zavedení bezpečnostních opatření v rámci Akčního plánu Spojených národů z roku 2012, který je v gesci právě UNESCO, a to v rámci dosud nejméně financovaného programu Komunikace a informace. Stále jsou
hlášeny další útoky na žurnalisty, a organizace je tedy pod silným tlakem navýšit rozpočet pro danou kapitolu. Bez amerických a izraelských příspěvků se však jedná o velmi problematický krok. Je možné, že bude muset dojít k seškrtání investic do dalších projektů. Nakolik je tedy skutečně ochrana novinářů pro UNESCO klíčová? Jakým způsobem rozpočet reorganizovat? A mohou USA a Izrael přehodnotit svůj dosavadní postoj? Celá situace je navíc protkána teoriemi o snaze pouze zviditelnit současnou předsedkyni UNESCO a potenciální kandidátku na post generální tajemnice OSN, Irinu Bokovou. A D R I A N A A B U ZUMM A R
Zemětřesení v Mexiku Situace v Mexiku je po nočním zemětřesení dramatická. Kvůli kompletnímu kolapsu infrastruktury v oblasti zprávy o situaci přicházejí jen postupně a celkový rozsah katastrofy bude znám až během následujících dnů. Přesto již nyní můžeme hovořit o největší přírodní katastrofě v Mexiku od roku 1985. Tehdy během zemětřesení zahynuly desetitisíce lidí.
P
řed Mexikem leží nyní velká výzva – zajistit obnovu celé oblasti. Zemětřesení nejsilněji zasáhlo pobřežní region Guerrero, kde se nacházejí známé turistické resorty včetně Acapulca. Kvůli geologickému podloží však silně poškodilo i metropoli Mexico City. Důsledky pro hospodářství proto budou velmi nepříznivé. I v této situaci je však klíčové snažit se o citlivý přístup k místním ekosystémům a životnímu prostředí. Následky, které by mohla způsobit živelná a nekoordinovaná obnova infrastruktury, by si celá oblast nesla ještě desítky let. ŘEŠENÍ SITUACE UNEP má řešení přírodních katastrof a následků ozbrojených konfliktů jako jednu z priorit. Od roku 1999 se podílel na řešení krizí a konfliktů ve čtyřiceti zemích na celém světě. UNEP re-
alizuje environmentální programy s cílem podpořit dlouhodobou stabilitu a udržitelný rozvoj oblastí či zemí postižených konflikty a katastrofami. Mexiko se tak stává jedním z adeptů na zřízení právě takového programu. Při obnově zemětřesením zničené oblasti jsou klíčové zejména následující oblasti: odpadové hospodářství, ochrana přírodních ekosystémů a nová výstavba. Katastrofa po sobě zanechá obrovské množství sutin. Sutiny obsahují kromě samotného stavebního materiálu i řadu nebezpečných složek – různé domácí spotřebiče, chemikálie, nemocniční odpad, pohonné hmoty a další. Jsou proto velmi rizikovým faktorem a je nutné k nim náležitě přistupovat. Například likvidace suti po hurikánu Katrina v USA v roce 2005 stála čtyři miliardy dolarů. Ne ve všech zemích je citlivý přístup k životnímu prostředí automatický a
veřejný sektor často při likvidaci následků katastrof nebezpečí číhající v ruinách ignoruje a vystavuje obyvatelstvo dalšímu riziku. Aby tyto situace nenastávaly, UNEP zpracovává podklady pro veřejný sektor a poskytuje odbornou pomoc. Po likvidaci ruin je další velkou výzvou stavba nových domovů a komerčních objektů. UNEP
se snaží podporovat ekologicky šetrnou výstavbu. Kromě odborné pomoci se UNEP zaměřuje i na získávání financí pro řešení katastrof a konfliktů. Jen za uplynulý rok na tuto oblast poslal 20 milionů dolarů. J A N H L AVÁČ E K
zdroj: www.earthweek.com
WWW.STUDENTSUMMIT.CZ
entsummit.cz
|
7
CHRONICLE
www.studentsummit.cz
|
chronicle
15
Top Toppartneři partneři Generální partner Generální partner OSN Pražského studentskehoModelu summitu
Hlavní partner Hlavní partner ModeluOSN OSN Modelu
Model NATO is co-sponsored by HlavníOrganization partner Modelu NATO the North Atlantic Treaty
Univerzitní Hlavní partner Modelu EU partner Univerzitní partner
Partner zahájení
Partner jednání
Hlavní partner Modelu NATO
Hlavní partner Modelu EU
Partner jednání
Partner zahájení
Partneři Modelů Dodavatelé služeb
Mediální partneři Hlavní mediální partner
Hlavní mediální partner
Partner Chronicle
Mediální partneři Partner Chronicle
Za podpory
