MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Chráněná území ČR 2 CHKO a BR Třeboňsko
CHKO a BR Třeboňsko rok vyhlášení: 1979 rozloha: 700 km2 sídlo správy: Třeboň oficiální web: http://www.trebonsko.ochranaprirody.cz
http://www.ochranaprirody.cz
© Jan Moravec
CHKO a BR Třeboňsko Geologie a geomorfologie
1
2
3
6 5
4
1 – druhohorní sedimenty (pískovce, jílovce) 2 – třetihorní horniny (písky, jíly) 3 – kvartérní sedimenty 4 – žuly 5 – jednotvárná série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity) 6 – ortoruly, granulity a velmi pokročilé migmatity moldanubika
CHKO a BR Třeboňsko Geologie a geomorfologie Téměř 2/3 plochy CHKO tvoří mělká, tektonicky podmíněná Třeboňská pánev, vyplněná sedimenty svrchnokřídového a třetihorního stáří. Plošně i objemově převažují křídové jezerně-říční sedimenty různé zrnitosti a různého stupně zpevnění (pískovce, slepence, jílovce, prachovce, jíly a písky), místy dosahující mocnosti až 300 m. Skalní podloží Třeboňské pánve je budováno krystalickými horninami moldanubika (pararuly a migmatity předprvohorního stáří, granitoidy moldanubického plutonu prvohorního stáří). Na povrch vystupují zejména ve V části CHKO (Kardašořečická pahorkatina) a v navazujících územích, patřících již k soustavě Českomoravské vrchoviny (Křemešnická a Javořická vrchovina). Budějovickou pánev, ležící západně, odděluje výrazná hrásť Lišovského prahu, tvořená převážně též horninami moldanubika. Nadmořská výška dna Třeboňské pánve se pohybuje kolem 430 m n. m.
CHKO a BR Třeboňsko Geologie a geomorfologie Významnou roli hrají na Třeboňsku různé kvartérní sedimenty: Pleistocénní terasové stěrkopísky Lužnice a Nežárky dosahují mocnosti až 30 metrů a jsou rozsáhle těženy na řadě lokalit. Vyfoukáním jemných písků z písčitých naplavenin Lužnice a Nežárky vznikla ve větrných obdobích glaciálu a raného postglaciálu tělesa vátých písků. Nejrozsáhlejší z nich (PR Pískový přesyp u Vlkova, PP Slepičí vršek u Lužnice) jsou významnými lokalitami psamofilních společenstev. Plochý reliéf Třeboňska byl vhodný pro vývoj rašelinišť vrchovištního typu a přechodových rašelinišť. Je zde známo 62 ložisek rašeliny o celkové rozloze 7590 ha. V nivách se vyskytují rozsáhlé polohy holocénních sedimentů, především povodňových hlín.
CHKO a BR Třeboňsko Vodstvo Přirozenou osou Třeboňské pánve je řeka Lužnice, délka toku v CHKO je 75 km. V horní části až po rybník Rožmberk bohatě meandruje, nachází se zde přes 500 trvale zvodnělých tůní a mrtvých ramen. Druhým významným tokem je řeka Nežárka, odvodňující severovýchodní část CHKO a ústící do Lužnice ve Veselí nad Lužnicí.
http://www.trebonsko.ochranaprirody.cz
© J. Ševčík, http://www.trebonsko.ochranaprirody.cz
PR Horní Lužnice
© J. Ševčík, http://www.trebonsko.ochranaprirody.cz
© J. Ševčík, http://www.trebonsko.ochranaprirody.cz
CHKO a BR Třeboňsko Vodstvo Třeboňsko je krajinou rybníků: na území CHKO je jich 465, s celkovou rozlohou 7 484 ha. Největší Rožmberk má rozlohu 658 ha (vodní plocha 489 ha). Další významné rybníky: Horusický, Záblatský, Svět, Opatovický, Kaňov, Velký Tisý, Hejtman, Staňkovský. Navzdory oligotrofnímu podloží se dnes vlivem intenzivního kaprového hospodaření jedná o převážně eutrofní až hypertrofní nádrže. Rybníky jsou propojeny sítí důmyslných umělých kanálů, nazývaných stoky, sloužících k vypouštění a napájení rybníků. Nejznámějšími stokami jsou Nová řeka (13,5 km) a Zlatá stoka (47 km). Západní část CHKO je od r. 1982 součástí CHOPAV Třeboňská pánev. http://www.trebonsko.ochranaprirody.cz
CHKO a BR Třeboňsko Klima Třeboňsko je mírně teplou a mírně vlhkou oblastí. Průměrná roční teplota dosahuje ve střední části území (Třeboň) 7,8 °C, průměrné roční srážky se pohybují kolem 600–650 mm. Převládají západní a jihovýchodní větry. Místní klima ovlivňují rozsáhlé plochy vod a močálů. Zejména v podzimních měsících, ale i jindy během roku, dochází ve špatně ventilované pánvi k charakteristickému inverznímu zvrstvení vzduchu, provázenému mlhami.
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Území je významné jednak výskytem rozmanitých typů mokřadní vegetace (rybniční litorály, rašeliniště, vlhké louky), jednak dobře vyvinutou hercynskou, subatlantsky laděnou lesní i nelesní vegetací na kyselých, zejména písčitých substrátech.
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Mokřady Významný je výskyt vodní vegetace v rybničních litorálech a pomalu tekoucích vodách se rdesty, leknínem bílým (Nymphaea alba), l. bělostným (N. candida), stulíkem žlutým (N. lutea), ojediněle i kříženci se s. malým (N. pumila), nebo se vzácnými bublinatkami (b. bledožlutá – Utricularia ochroleuca, b. prostřední – Utricularia intermedia)
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Mokřady Unikátně vyvinutá je vegetace obnažných den rybníků a sádek a periodických vlhkých narušovaných písčitých substrátů, často se subatlantskými acidotolerantními druhy: kuřinka ostnosemenná (Spergularia echinosperma), puchýřka útlá (Coleanthus subtilis), nehtovec přeslenitý (Illecebrum verticillatum), stozrník lnovitý (Radiola linoides), drobýšek nejmenší (Centunculus minimus), puštička rozprostřená (Lindernia procumbens), masnice vodní (Tillaea aquatica), sítina rybniční (Juncus tenageia) nebo s. hlavatá (J. capitatus).
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Vegetace periodicky vlhkých narušovaných míst, většinou na písčitých substrátech, v subatlantsky laděných oblastech (Isoëto-Nanojuncetea, Radiolion linoidis). Illecebrum verticillatum
http://linnaeus.nrm.se/flora
http://www.floracam.co.uk/wildflowers/archive
Radiola linoides
Centunculus minimus
Isolepis setacea
http://www.saxifraga.de
http://www.knnv.nl/03-fotogalerij/planten
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Rašeliniště Po Šumavě je Třeboňsko druhou nejvýznamnější oblastí výskytu vrchovišť a přechodových rašelinišť (místně zvaných blata) v České republice. Vedle charakteristických dominantních druhů jako jsou suchopýry úzkolistý a pochvatý (Eriophorum angustifolium, E. vaginatum) a rašeliništních zástupců čeledi Vacciniaceae (borůvka, brusinka, klikva, kyhanka, vlochyně) se vzácně vyskytují význačné druhy jako suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii), všivec bahenní (Pedicularis palustris), ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza) nebo všechny tři druhy rosnatek (Drosera rotundifolia, anglica, intermedia).
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Rašeliniště Na periferii rašelinišť roste ojediněle (vysazená?) křovitá vrba černající (Salix myrsinifolia), poněkud častější je tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia). Významnými lokalitami jsou NPR Ruda, PR Rašeliniště Hovízna, NPR Červené blato nebo PR Horusická blata. Velkou rozlohu zaujímají i rašelinné bory s borovicí blatkou (Pinus rotundata) a rojovníkem bahenním (Ledum palustre) – např. NPR Červené blato nebo NPR Žofinka.
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Bažinné olšiny Rozsáhlé plochy, zejména na okrajích rybníků a v nivách, zaujímá vegetace bažinných olšin s význačnými druhy jako je kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata), ďáblík bahenní (Calla palustris), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), rozpuk jízlivý (Cicuta virosa) aj.
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Kyselé doubravy a bory Přirozená vegetace chudých písčitých substrátů. Známý je místní ekotyp borovice (Pinus sylvestris var. bohemica) s vysokými rovnými kmeny a nesmolnatým dřevem. Vedle běžných acidofilních druhů se vyskytují např. černýš český (Melampyrum bohemicum) nebo zimozelen okolíkatý (Chimaphila umbellata).
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Suché písčiny Na písčitých dunách vátých písků, ale i na dalších suchých písčitých stanovištích se na Třeboňsku vyskytují suchomilné porosty s nahoprutkou písečnou (Teesdalia nudicaulis), koniklecem jarním (Pulsatilla vernalis), mateřídouškou úzkolistou (Thymus serpyllum), kostřavou vláskovitou (Festuca filiformis), čilimníkem řezenským (Cytisus ratisbonensis) nebo ostřicí vřesovištní (Carex ericetorum).
václavka bažinná
CHKO a BR Třeboňsko Vegetace a flóra Mykoflóra rašeliniště: václavka bažinná (Armillaria ectypa) - parazit/saprofyt na rašeliníku, poslední lokalita v ČR je rašeliniště Ruda outkovka žlutavá (Diplomitoporus flavescens) - typicky na odumírajících borovicích v rašeliništi, byť na rašeliniště není vázána pórnatka pomerančová (Auriporia aurulenta) - na kmenech borovice blatky (Červené blato)
http://pilzbestimmung.de
Skvěle vyvinutý fenomén rybničních hrází: extrazonální výskyt teplomilných druhů hub, srovnatelný s J Moravou – např. hřib královský (B. regius). Nejlepší lokalita je ovšem mimo vlastní CHKO, NPR Luční (rybník) u Sezimova Ústí: výskytují hřib zavalitý http://www.nahuby.sk se zde např. hřib zavalitý (Boletus torosus) – u nás znám pouze zde, hřib rubínový (Rubinoboletus rubinus) nebo hřib pružný (Aureoboletus gentilis). Je to jedno z mála našich ZCHÚ vyhlášených kvůli houbám.
CHKO a BR Třeboňsko Fauna Dobře vytvořená rozmanitá mokřadní společenstva (stojaté a tekoucí vody, rybniční litorály, rašeliniště, vlhké louky), průnik některých podhorských druhů, na specifických stanovištích (písečné přesypy, světlé borodoubravy) i teplomilné druhy. bezobratlí měkkýši: terestrické malakofauny extrémně chudé (kyselo, sucho), v čistých tocích, rybnících a tůních cenné vodní druhy kružník hladký a severní (Gyraulus laevis, G. acronicus), škeble plochá (Pseudanodonta complanata), velevrub tupý (Unio crassus) kružník hladký
CHKO a BR Třeboňsko Fauna bezobratlí denní motýli: rašeliništní modrásek stříbroskvrnný (Vacciniina optilete), jehož živnou rostlinou je brusnice vlochyně. Z dalších rašeliništních druhů v nedávné době vyhynuli okáč stříbrooký (Coenonympha tullia), potravně vázaný na suchopýr pochvatý (dosud se vyskytuje na rašeliništích severně od CHKO), i žluťásek borůvkový (Colias palaeno), vázaný na vlochyni. V ČR pouze zde a na Jindřichohradecku bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis), vázaný na tavolník vrbolistý na vlhkých loukách, litorálech rybníků a na přechodových rašeliništích. Na vlhkých loukách s ním dosud hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina) a modrásek očkovaný (Maculinea teleius). Na píscích hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia), na pasekách borových lesů na písku teplomilný okáč voňavkový (Brintesia circe).
ýbělopásek tavolníkový
tesařík zavalitý
CHKO a BR Třeboňsko Fauna bezobratlí brouci: ve starých dubech na hrázích tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), krasec Eurythyrea quercus nebo běžnější páchník http://www.naturbilder.de hnědý (Osmoderma eremita), ve starých borových lesích vzácně tesařík zavalitý (Ergates faber). Řada význačných mokřadních druhů, např. rákosníček Donacia obscura, rašeliništní střevlíčci Agonum ericeti, Patrobus assimilis aj. ostatní: na píscích teplomilná saranče Sphingonotus caerulans a vzácný psamofilní slíďák Arctosa perita (Písečný přesyp u Vlkova). Na vlhkých loukách horská saranče horská (Miramella alpina), v litorálech rybníků velký vodní pavouk lovčík Dolomedes plantarius, vázaný na porosty vodních makrofyt. Pouze na Třeboňsku je u nás znám výskyt nejmenší evropské vážky šidélka lesklého (Nehalennia speciosa), na rašeliniště je vázán výskyt reliktního šídla rašelinného (Aeshna subarctica) aj.
CHKO a BR Třeboňsko Fauna obratlovci obojživelníci: velmi početné populace, vedle běžných druhů se vyskytuje čolek velký (Triturus cristatus), západoevropská ropucha krátkonohá (Bufo calamita), hojná je blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus); všechny tři druhy hnědých skokanů; plazi: vedle běžných druhů užovka hladká (Coronella austriaca); savci: nejsilnější populace vydry říční (Lutra lutra) ve střední Evropě (kolem 200 jedinců), ze Šumavy sem proniká rys ostrovid (Lynx lynx), pravidelně se rozmnožuje los evropský (Alces alces).
lelek lesní
hohol severní
CHKO a BR Třeboňsko Fauna obratlovci ptáci: ráj vodních ptáků: hnízdí zde až 10 párů http://www.naturfoto.cz reintrodukovaného orla mořského (Haliaeetus albicilla) a asi 200 párů husy velké (Anser anser), z dalších vrubozobých např. zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) nebo hohol severní (Bucephala clangula). V rákosinách hnízdí chřástal kropenatý a malý (Porzana porzana, P. parva), ve stromových koloniích volavka popelavá (Ardea cinerea), kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) a kormorán velký (Phalacrocorax carbo). Na plovoucí vegetaci v klidných litorálech rybníků hnízdí velmi vzácně rybák černý (Chlidonias niger), ve výtopách rybníků slavík modráček středoevropský (Luscinia suecica cyanecula), vodouš rudonohý (Tringa totanus) nebo bekasina otavní (Gallinago gallinago). Lesní mokřady preferuje vodouš kropenatý (Tringa ochropus), hnízdící v opuštěných hnízdech drozdovitých ptáků. Ve světlých borových lesích hnízdí na zemi lelek lesní (Caprimulgus europaeus), v doupných stromech smíšených lesů jsou silné populace kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus).
CHKO a BR Třeboňsko Nejvýznamnější maloplošná ZCHÚ NPR Červené blato – rozsáhlé rašelinné bory s borovicí blatkou, vytěžené rašeliniště ve fázi regenerace. NPR Ruda – floristicky nejbohatší přechodové rašeliniště na Třeboňsku. NPR Velký a Malý Tisý – významné hnízdiště vodních ptáků. NPR Stará řeka – rozsáhlé lesní i nelesní močály v nivě Lužnice. PR Pískový přesyp u Vlkova – nejlepší příklad písečné duny s psamofilními společenstvy na Třeboňsku.
CHKO a BR Třeboňsko Historie lidského vlivu Území bylo osídleno už v mezolitu (ca 10 000–6500 BP) populacemi lovců a sběračů, jak naznačují stopy lidské činnosti v okolí rybníka Švarcenberk, který byl původně přirozeným jezerem. V neolitu zřejmě sporadické osídlení podél obchodních stezek spojujících Podunají a Českou kotlinu. Souvislá slovanská kolonizace tohoto celkem nehostinného, pro zemědělství málo vhodného kraje nastala až ve 12. a 13. století. Významným krokem ke zvýšení užitkovosti území bylo zakládání rybníků. První vznikají už ve středověku, za vlády Karla IV. (Bošilecký 1355, Dvořiště 1367). Hlavní rozkvět rybníkářství na Třeboňsku nastává v 16. století v režii Štěpánka Netolického (Zlatá stoka 1520 – zajištění dostatku vody na drobnějších tocích, rybníky Horusický, Káňov a Opatovický aj., pokračovatelé Mikuláš Ruthard z Malešova a Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan – rybníky Svět a Rožmberk a Nová řeka, odvádějící povodňové vlny na Lužnici do povodí Nežárky a chránící tak rožmberskou hráz.
CHKO a BR Třeboňsko Historie lidského vlivu Současný vzhled venkovské krajiny na Třeboňsku výrazně ovlivnilo selské baroko konce 18. a první poloviny 19. století – charakteristická architektura vesnických statků, kapličky, boží muka… Socialistické zemědělství přináší do přirozeně oligotrofní krajiny eutrofizaci luk a rybníků (vepřín Gigant u Třeboně) a systematické odvodňování pozemků; jejich důsledky se projevují dodnes a jsou prohlubovány další kapitalistickou intenzifikací (držení rybníků na vysoké vodě – eutrofizace výtop s cennou rašelinnou vegetací).
CHKO a BR Třeboňsko zajímavé webové stránky http://www.jiznicechy.org - pěkné stránky Spolku pro popularizaci jižních Čech, webový turistický průvodce po pamětihodnostech a zajímavostech regionu
CHKO a BR Třeboňsko rok vyhlášení: 1979 rozloha: 700 km2 sídlo správy: Třeboň oficiální web: http://www.trebonsko.ochranaprirody.cz
http://www.ochranaprirody.cz
© Jan Moravec
Plochá krajina Třeboňské pánve, s charakteristickou mozaikou polí, luk, lesů a rybníků a mimořádným zastoupením různých typů mokřadů, od otevřených vodních vodních ploch, rákosin a lesnatých bažin v nivě Lužnice po rozsáhlé rašelinné lesy a živá rašeliniště. Zastoupena jsou i teplomilná společenstva, vázaná na písečné duny, borodubové lesy na štěrkopískových terasách nebo na stromořadí starých dubů na hrázích rybníků. Zcela převládají chudé, nevápnité, písčité substráty. Biosférická rezervace, Ptačí oblast, Ramsarský mokřad. Území s mimořádně skloubenými kulturními a přírodními hodnotami.
