CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST JESENÍKY Hrubý Jeseník je pohořím se značnou ekologickou hodnotou. Z tohoto důvodu zde byla výnosem MK ČSR č. j. 9.886/69 – II/2 z 19. 6. 1969 zřízena Chráněná krajinná oblast Jeseníky s cílem zachovat krajinářské, přírodovědecké, vodohospodářské, rekreační a jiné hodnoty tohoto mohutného horstva. Chráněn je celý komplex Hrubého Jeseníku, který je s nejvyšším vrcholem Praděd (1.491,3 m n.m.) druhým nejvyšším pohořím v ČR. Oblast je vymezena v částech okresů Bruntál, Jeseník a Šumperk a celková rozloha tohoto velkoplošného chráněného území činí 736,89 km². Samotný Hrubý Jeseník tvoří asi 75 % celkové rozlohy CHKO Jeseníky. Mimo toto pohoří sem zasahují ještě svými částmi Rychlebské hory, Hanušovická vrchovina a Zlatohorská vrchovina. Kromě výnosu MK ČSR usměrňuje lidskou činnost v oblasti návštěvní řád, podle kterého je mj. povoleno táboření jen na vyhrazených místech, veškeré hromadné akce pořádané v přírodním prostředí musí být projednány se Správou CHKO Jeseníky, která má sídlo v Šumperské ul. 93 v Jeseníku – Bukovicích. Na dodržování ochranného režimu dbají nejen pracovníci Správy CHKOJ, ale také dobrovolní strážci, kteří jsou oprávněni postihnout přestupky blokovým řízením. Z geologického hlediska představují Jeseníky nejvýchodnější část Českého masívu, jenž byl vyvrásněn na konci prvohor. Známé Červenohorské sedlo zde odděluje klenbu keprnickou od klenby desenské na východě pohoří. Keprnická klenba je budována ortorulami, ve vrcholových částech svory a svorovými rulami. Jádro desenské klenby tvoří migmatity, ruly, svory, břidlice, fylity a kvarcity. Ve vrcholových partiích se kvarcity uplatňují v četných skalkách a kamenných mořích. Na reliéf Jeseníků mělo značný vliv i zalednění a mrazové zvětrávání ve čtvrtohorách. Pro svoje bohatství rud byly již ve středověku Jeseníky územím s velkým rozvojem hornictví. Hlavním střediskem bylo v té době okolí Jeseníku a Zlatých hor, kde se těžil zinek, měď, zlato, stříbro a olovo. U Rýmařova a Zlatých hor se dolovala také železná ruda. Z hlediska klimatického jsou Jeseníky chladnější oblastí bohatou na srážky. Bohatá je zde také sněhová pokrývka, která se v hřebenové části pohoří vyskytuje zpravidla od poloviny října až do konce května, což vytváří vhodné podmínky pro zimní sporty. Vodohospodářský význam celé oblasti byl vyjádřen vyhlášením Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Jeseníky nařízením vlády ČSR č. 40/1978 Sb., přičemž hranice tohoto území je shodná s hranicemi CHKOJ. Velmi negativním zásahem do přírodního prostředí bylo budování přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně v prostoru Mravenečníku nad obcí Kouty nad Desnou. Lesní porosty pokrývají území oblasti ze 78,2 % a Jeseníky jsou tedy nejlesnatější CHKO v České republice. Jedná se převážně o smrkové porosty, které z velké části nahradily původní převážně jedlobukové porosty, s jejichž zbytky se zde setkáme již jen velmi zřídka. Jejich relikty jsou např. v PR Bučina pod Františkovou myslivnou a v PR Františkov východně od obce Branná. Nad pásmem lesa, jehož horní hranice v Jeseníkách probíhá ve výšce 1.300 až 1.350 m n.m., jsou horské louky zvané hole, s porosty metlice křivolaké a kostřavy nízké. Některé vrcholové partie jesenického pohoří byly koncem minulého století osázeny nepůvodní klečí s cílem zvýšit zdejší horní hranici lesa. Velkým problémem lesního hospodářství jsou imise z průmyslových oblastí u nás, ale zejména v sousedním Polsku, které značně poškozují velkou část jesenických lesů. Květena oblasti je poměrně pestrá. Nejbohatší zastoupení mají zvláště společenstva květnatých luk v kotlinách na východní straně hlavního hřebene pohoří. Z přírodovědeckého hlediska je významné alpínské pásmo, které je v naší republice vyvinuto ještě v Krkonoších a na Kralickém Sněžníku. Kromě alpínských holí jsou rovněž velmi hodnotné vysokostébelnaté nivy, horská rašeliniště, horské bučiny se suťovými porosty, smrčiny, květnaté bučiny a smilkové hole. Nejenom rostlinstvo, ale rovněž i živočišstvo oblasti je značně rozmanité. Bohatý je výskyt zejména jelení a srnčí zvěře, z Tater a z jiných vysokohorských oblastí sem byly v roce 1913 vysazeni kamzíci, kteří se zde dobře aklimatizovali (nyní jich zde žije asi 400 ks). Z ptactva musíme jmenovat tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jeřábka lesního a sokola stěhovavého, ze sov výra velkého a sýce rousného. V NPR Velká kotlina byli nalezeni vzácní drobní hlodavci, jako je
myšivka horská a rejsek horský a další živočichové. Z velkých živočichů se zde vzácně vyskytuje rys ostrovid, občas se sem zatoulá i vlk či medvěd.
Nejcennější části CHKOJ jsou chráněny jako maloplošná zvláště chráněná území, jejichž stručná charakteristika je zde popsána. Jednou z nejvýznamnějších součástí CHKO Jeseníky je Národní přírodní rezervace Praděd, která se rozkládá v centrální části Pradědské hornatiny – v nejvyšších partiích Hrubého Jeseníku. Byla zřízena vyhláškou MŽP ČR č. 6/1991 Sb., ze dne 14. 12. 1990. Vznikla spojením 6 samostatných rezervací - Vrchol Praděda, Petrovy kameny, Velká kotlina, Malá kotlina, Bílá Opava, Divoký důl k nimž byly přičleněny okolní unikátní pralesovité smrčiny a skalní ledovec na Suti. Její výsledná rozloha je nyní 2031,40 ha, což ji činí nejrozsáhlejším zvláště chráněným územím oblasti. Rozkládá se na šesti katastrálních územích a zasahuje do všech tří horských okresů pohoří. Nachází se zde mnoho rostlinných a živočišných druhů, které jsou chráněny mezinárodními úmluvami (např. Bernská konvence o ochraně fauny a flóry, Bernská konvence o biodiverzitě). Celá rezervace je součástí reprezentativního nadregionálního biocentra Praděd, které obsahuje soubor ekosystémů alpínských a klimaxových smrčin, ledovcový kar, autochtonní porosty, výskyt endemitních a zvláště chráněných rostlin a živočichů. Vrchol Praděda (497,13 ha) je části rezervace, ve které je cílem ochrany zachování alpínských a subalpínských smrčin v oblasti alpínské hranice lesa, společenstva vrchovišť a skal. S ohledem na rozmanitost území je i zdejší květena pestrá – vrba bylinná, vrba laponská, řeřišnice rýtolistá, jestřábník alpský, šicha oboupohlavná, hořec tečkovaný a stejně tak jsou významní zástupci živočišné říše – bělořit šedý, bramborníček hnědý, kos horský, krkavec velký, linduška lesní, luční i horská a řada dalších. Velká kotlina (224,97 ha) je velmi významnou lokalitou, která patří k floristicky nejbohatším lokalitám nejen v ČR, ale i ve střední Evropě. Její tvar byl modelován ledovcem (má tvar ledovcového karu) a vlivem působení větru, vody, sněhu, lavin, různého režimu oslunění a tepla zde vznikla pestrá mozaika rozmanitých stanovišť umožňujících výskyt přibližně 480 druhů vyšších rostlin a asi 40 druhů rostlinných společenstev. Vedle druhů arkticko – alpínských (lipnice alpská) se zde vyskytují druhy teplomilné (černohlávek velkokvětý) a mnohé druhy zde dosahují svých výškových maxim výskytu (rákos nebo konvalinka vonná v 1.300 m n.m.). Díky pestrým stanovištním podmínkám zde nacházíme řadu vzácných rostlin – hvozdík kartouzek jesenický, jitrocel tmavý sudetský, což jsou rostliny endemické (nikde jinde na světě se nevyskytují). Desítky dalších druhů, které se ve Velké kotlině vyskytují, jsou zařazeny nejen do seznamu kriticky ohrožených rostlin, ale též do Červené knihy ČR. Živočišným endemitem je zde okáč jesenický, pozůstatkem z doby ledové je myšivka horská, početní jsou zástupci zpěvného ptactva, vzácně dravci. Malá kotlina (129,08 ha) je obdobou Velké kotliny s výskytem kropenáče vytrvalého, pupavy dlouholisté, vemeníčkem zeleným a ostřicí tmavou. Tato NPR se nachází na jihovýchodní expozici Velkého Máje (1.384 m n.m.) a není veřejnosti přístupná. Petrovy kameny (19,10 ha) je územím nesoucím jméno podle stejnojmenného vrcholu (1.438 m n.m.). Rozkládá se na severovýchodním svahu Vysoké hole nad chatou Ovčárna. Cílem ochrany tohoto území je zachování druhového bohatství subalpínské květnaté nivy, okolních alpinských holí a vegetace vrcholové skály - endemitické druhy zvonek jesenický a lipnice jesenická spolu s dalšími vzácnými druhy rostlin. Tato rezervace je řazena k rezervacím s významem mezinárodním a její ochrana je velmi problematická zejména v předjaří, kdy neukáznění návštěvníci porušují přísný zákaz vstupu a doslova ušlapávají nejcennější druhy rostoucí na skále a v jejím okolí. Lokalita Bílá Opava (238,00 ha) se nachází na jihovýchodním svahu Pradědu v hluboce zaříznutém údolí pramenné části Bílé Opavy. Předmětem ochrany jsou přirozené smrkové porosty s charakterem pralesa. Území je významnou genetickou bankou horského ekotypu smrku a velmi cenné je jeho kaňonovité údolí s vodopády.
Divoký důl (138,40 ha) má za úkol chránit porosty přirozených svahových, suťových a roklinových lesů. Nachází se ve stejnojmenném ostře zaříznutém dole západně od Pradědu. Jedná se o hluboké soutěskovité údolí vyhloubené potokem ve skalách budovaných krystalickými břidlicemi. Skalnaté srázy jsou porostlé autochtonním lesním porostem s převahou smrku a s příměsí klenu, buku a javoru. V horní části se nacházejí četné lesní světliny a horské louky s významnou květenou. Další Národní přírodní rezervací je NPR Rašeliniště skřítek (166,65 ha), která představuje typ sedlového rašeliniště přechodného typu (mezi vrchovištěm a slatinou) spolu s přirozenými smrkovými porosty na rašelinném podkladě. Rašeliniště má tundrový ráz, vlhká místa se tu střídají s tůňkami a prameništi, s prvky smrkového rašelinného lesa a rašelinných luk. Z nejvýznamnějších rostlinných druhů se zde vyskytuje např. bradáček srdčitý, ostřice mokřadní, kamzičník rakouský, oměj šalamounek, kropenáč vytrvalý, tolije bahenní a korálice trojklaná. Území je rovněž významným hnízdištěm čápa černého, sýce rousného a jeřábka lesního. NPR Rejvíz (s ochranným pásmem má rozlohu 341,19 ha) je největším rašeliništěm na Moravě i ve Slezsku. Má dvě jezírka – Velké mechové, které je zpřístupněno a Malé mechové, ke kterému je přístup zakázán. Rašeliniště vzniklo v postglaciálu a jeho výjimečné přírodní prostředí se zachovalo díky klimatickým poměrům (průměrná roční teplota 5,6º C, roční úhrn srážek 1400 mm, nadm. výška 730 – 805 m). Vedle typické rašelinné vegetace – zejm. rašeliníky, suchopýr pochvatý, klikva žoravina aj. - je zde zastoupena i původní borovice blatka, bříza karpatská a smrkové porosty. Mezi další vzácné rostliny zde rostoucí patří masožravá rosnatka okrouhlolistá, vstavač plamatý, blatnice bahenní a kyhanka sivolistá. Velice charakteristické pro Rejvíz jsou biotopy vodou ovlivněných luk s celou řadou vzácných druhů jako prstnatec májový, prstnatec Fuchsův a jejich kříženec prstnatec Braunův, bazanovec kytkokvětý, kamzičník rakouský, korálice trojklanná, ostřice příbuzná nebo mečík střecholistý. Z živočichů se na Rejvízu pravidelně objevuje netopýr severní a velké množství hnízdících ptáků např. datel černý, sýc rousný, bramborníček hnědý, chřástal polní, zalétá sem čáp černý, pozoruhodný je výskyt netopýra severního. Dobře jsou prozkoumané vážky - potvrzen byl výskyt arktického druhu šídla rašelinného a lesklice arktické, dále zde žijí například motýl žluťásek borůvkový. Z obojživelníků stojí za zmínku výskyt čolka karpatského a čolka horského. Z historie zde známe i tetřeva a tetřívka. Tato NPR již spadá do Zlatohorské vrchoviny. NPR Šerák – Keprník (1174,44 ha) je vůbec nejstarší rezervací na Moravě. Byla vyhlášena již roku 1903 majitelem panství Janem II. z Lichtenštejna (tehdy o rozloze 172 ha). Předmětem ochrany jsou zejména subalpínské hole, horské klimaxové smrčiny pralesovitého charakteru s příměsí klenu, jeřábu a uměle vysazené borovice kleče a také několik poměrně rozlehlých vrchovištních rašelinišť. Rašeliniště vznikla na základě nepropustného podloží keprnické ruly, které vytvořilo podmínky pro ukládání odumřelých zbytků bažinatých rostlin (roční úhrn srážek 1100 – 1200 mm, průměrná roční teplota 2,2° C). Nachází se zde také zajímavé skalní útvary – tzv. svědecké skály na Keprníku (1.422,8 m n.m.) a Vozkovi (1.377,1 m n.m.), které jsou tvořeny staurolitickým svorem. Významné jsou, v Českém masívu ojedinělé mrazem tříděné kopečkovité půdy (tzv. thufury) na Keprníku. Výrazným skalním útvarem jsou Obří skály na severním svahu Šeráku, nad údolím Vražedného potoka. Jedná se o téměř 1 km dlouhou skalní hradbu a mrazové sruby ve svoru. Na Moravské straně rezervace se nacházejí pralesovité porosty smrčin, které byly založeny roku 1856 na popud Rakouského říšského spolku pro zalesňování vysokých poloh – tzv. Branenská cenová kultura. Měla výměru 39 ha, nachází se ve výši 1.246 – 1.385 m n.m. a svého času to byl nejvýše položený lesní porost vzniklý umělým zalesňováním v celé Rakouské monarchii. Nyní se zachoval na ploše 12 ha. Velký význam mají rovněž trávníky horských holí se sítinou trojklannou, šichou oboupohlavnou, kostřavou nízkou, zvonkem okrouhlolistým sudetským a sasankou narcisokvětou. V návaznosti na prameniště se zde vyskytuje kriticky ohrožený hořec tečkovaný a druhy vysokobylinných niv jako oměj šalamounek nebo havéz česnáčková. Pozoruhodná jsou sedlová vrchovištní rašeliniště s druhy jako kyhanka sivolistá, ostřice chudokvětá, ostřice mokřadní, ostřice malokvětá, klikva bahenní. Na tato vrchoviště po jejich obvodu navazují rašelinné a podmáčené smrčiny místy pralesovitého charakteru s plavuní pučivou a vrancem jedlovým. Tyto porosty přecházejí v třtinové smrčiny při horní hranici lesa rozvolněné a v poměrně rozsáhlé porosty vysazené borovice kleče. Z živočichů se v rezervaci dosud vzácně
vyskytuje tetřev hlušec, který zde byl ještě v nedávné době mnohem hojnější. Rovněž pozorování tetřívka obecného jsou stále vzácnější. Hnízdí tu běžnější druhy ptáků jako ořešník kropenatý, kos horský nebo linduška lesní. Z glaciálních reliktů se poměrně hojně vyskytuje myšivka horská, pozorován byl rejsek horský a ještěrka živorodá. Přírodní rezervace Borek u Domašova (12,68 ha) nad údolím Zaječího potoka chrání přirozený porost jedlí, borovic, smrku a modřínu na sutích devonského křemence. PR Bučina pod Františkovou myslivnou je rezervací o rozloze 13,70 ha, která se nachází poblíž Františkovy myslivny na příkrém údolním svahu Zámeckého potoka. Chrání nejvýše položenou původní klenovou bučinu pralesního charakteru. Jedná se o zbytek původního kleno – bukového roklinového lesa s velkou vertikální členitostí a s bohatým bylinným patrem. PR Filipovické louky o výměře 2,22 ha má za úkol zabezpečit před nežádoucími vlivy trvale podmáčené a rašelinné louky s výskytem vzácných rostlin – ostřice blešní, prstnatce májového a dalších. PR Františkov (13,30 ha) se nachází poblíž osady Františkov u Branné. Byla vyhlášena za účelem ochrany původních porostů v jedlobukovém vegetačním stupni, navíc významných z genetického hlediska. Území není veřejnosti přístupné. PR Franz – Franz o rozloze 17,04 ha chrání významné lesní biocentrum. Jedná se o podhorský smíšený les s pravděpodobně původní populací nízkojesenického modřínu opadavého, jedlí bělokorou, klenem, bukem, smrkem a podzemní systém štol, kde zimují mnohé druhy netopýrů. Další rezervací je PR Jelení bučina v k. ú. Ludvíkov pod Pradědem. Předmětem ochrany je zbytek starého přirozeného porostu smrkové bučiny s výraznou vertikální členitostí a s bohatým bylinným patrem. PR Niva Branné chrání nivu řeky Branné s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. V nivě jsou tůně periodického charakteru, které využívá pro rozmnožování ropucha obecná, v doprovodném porostu podél toku je bohatá populace sněženky podsněžníku, bledule jarní a dalších běžnějších jarních geofytů. V potoku žije vranka pruhoploutvá. Nachází se v k. ú. Branná u Šumperka a má rozlohu 8,9605 ha. Třetím nejrozsáhlejším zvláště chráněným územím v Hrubém Jeseníku je Přírodní rezervace Pod Jelení studánkou. Má rozlohu 541,97 ha a jedná se o evropsky významnou lokalitu výskytu mravence podhorního s unikátní četností mravenišť, kterých je zde okolo dvou tisíc. Kromě tohoto druhu se zde vyskytuje ještě deset dalších zástupců lesních mravenců, například mravenec Lémanův, mravence horský a mravenec dřevokaz. PR Pod Slunečnou strání (14,99 ha) chrání přirozený smíšený les na suti v jedlobukovém vegetačním stupni v hluboce zaříznutém údolí s balvanitým svažitým terénem. Kromě ochrany genofondu původních rostlin a živočichů jsou předmětem ochrany hnízdiště chráněných druhů ptáků – čápa černého a holuba doupňáka. Přirozený biotop tetřívka obecného a řady obojživelníků, např. čolka horského chrání PR Pstruží potok na k. ú. Stará Ves. Jedná se o ekosystém ombotrofního rašeliniště, podmáčených smrčin a olšin v pramenném území Pstružího potoka. Vyskytuje se zde mnoho vzácných druhů rostlin – např. rosnatka okrouhlolistá, korálice trojklaná, vachta trojlistá a další. Tato rezervace již patří do Hanušovické vrchoviny. Celková plocha tohoto maloplošného zvláště chráněného území činí 23,19 ha. Stejně tak PR Rabštejn v k. ú. Bedřichov u Oskavy. Jejím úkolem je chránit smíšené, převážně však bukové porosty na skalnatém vrchu. PR Růžová v k. ú. Janušov má za úkol chránit mokřadní ekosystém podél pramenné části Růžového potoka s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. PR Skalní potok se nachází v údolí Skalního potoka, který je levostranným přítokem Střední Opavy. Jedná se o významné lesní biocentrum a předmětem ochrany jsou horské klenové bučiny a skály v hlubokém údolí. PR Sněžná kotlina v Keprnické hornatině má rozlohu 106,39 ha. Posláním rezervace je ochrana karu pleistocenního firnového ledovce na východním úbočí Červené hory (1.332,6 m n.m.). V něm
se nachází smrkový stržový les. Dále zde roste vzácná květena – byl zde zaznamenán nejhojnější výskyt kriticky ohroženého hořce tečkovaného na území CHKO Jeseníky. V Medvědské hornatině se nachází PR Suchý vrch (49,56 ha), která chrání kamenná moře na vrcholu a svazích stejnojmenného kopce s porostem původního boru. Vypreparované vrcholové skalní výchozy páskovaných erlánů s význačnou květenou na vrcholu Šumný (1.073,0 m n.m.) chrání PR Šumárník. PR U Slatinného potoka (rozloha 5,38 ha) chrání rašelinné louky s významnou květenou – roste zde např. prstnatec májový, vachta trojlistá, všivec lesní, kropenáč vytrvalý, zběhlík bahenní, tolije bahenní, škarda měkká čertkusolistá, kozlík dvoudomý, violka bahenní, betrám obecný a řada dalších významných rostlinných druhů. Ze zvláště chráněných druhů živočichů se zde vyskytuje např. ropucha obecná, čolek horský, čolek obecný, zmije obecná, chřástal polní a bekasina otavní. Nejvyšší vodopád Hrubého Jeseníku je předmětem ochrany u PR Vysoký vodopád v k. ú. Domašov u Jeseníka. Původně souvislý, 45 m vysoký vodopád byl v minulosti rozrušen na řadu kaskád a proudů. V korytě pod vodopádem se nacházejí zajímavé erozní tvary a vlhké skály jsou porostlé mechorosty a kapradinami. PR Břidličná má za cíl chránit jedinečně a typicky vyvinuté soubory skalních destrukčních i akumulačních tvarů a polygonálními půdami na Břidličné hoře (1.358,2 m). Území zaujímá část hlavního hřebenu Hrubého Jeseníku v návaznosti na NPR Praděd až po Ztracené kameny. Dlouhodobým cílem je subalpínské pásmo bez kleče se zastoupením všech autochtonních druhů rostlin a živočichů v životaschopných populacích a uchování všech významných fenoménů živé i neživé přírody. V kategorii Přírodní památka (PP) byly CHKO Jeseníky vyhlášeny následující lokality: PP Smrčina (1,00 ha) - mineralogicky významné území poblíž Sobotína, PP Zadní hutisko (0,90 ha) rovněž mineralogická lokalita v opuštěném lomu na krupník na k. ú. Vernířovice a PP Pasák (2,50 ha) se souborem skalních srubů a skalek. PP Javorový vrch zahrnuje zalesněný hřeben a přilehlé svahy, které schází z Javorového vrchu. Je zde možno pozorovat řadu pozůstatků hald, terénních depresí, trychtýřovitých, příkopových i kaňonovitých propadlin, suťových kuželů i obnažených skalních stěn, včetně různou měrou zasutých ústí štol, větracích šachet a komínů. Cílem je zejména ochrana netopýrů a podzemních prostor. Koncem roku 2001 byla vyhlášena PP Chebzí, která má za úkol chránit mezofilní louky s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin – zejména vstavačovitých. V prosinci roku 2002 byla vyhlášena PP Morgenland (1,83 ha), a to z důvodu ochrany mokřadních a mezofilních lučních společenstev včetně smíšeného lesního porostu v k. ú. Malá Morávka a Nová Rudná v okrese Bruntál. Celé území Chráněné krajinné oblasti Jeseníky je rozděleno do čtyř zón odstupňované ochrany přírody podle hodnoty jednotlivých území. Nejvýznamnější je I. zóna, která je z velké části chráněna Národními přírodními rezervacemi a Přírodními rezervacemi a má tudíž nejpřísnější režim ochrany. Využívání území I. zóny je možné jen v případě, že se jím uchová či zlepší dosavadní stav přírodního prostředí. Velmi cenná je i II. zóna, která je chráněná proti činnostem, které by mohly způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů. III. zóna je oblastí již ne tak přísně chráněnou a IV. zóna je územím intenzivně zemědělsky využívaným a současně zastavěným územím jednotlivých obcí, které se nacházejí na území CHKO Jeseníky.
Významná část území CHKO Jeseníky je rovněž začleněna do evropské sítě chráněných území Natura 2000. Ptačí oblast SPA Jeseníky byla vyhlášena zejména kvůli výskytu chřástala polního a jeřábka lesního, ale i dalších vzácných druhů jako je čáp černá, výr velký, krkavec velký, sokol stěhovavý a dalších. Co se týká ochrany stanovišť, je na zemí CHKO Jeseníky navrženo k ochraně celkem dvanáct území.
1. Praděd chrání centrální část Hrubého Jeseníku od údolí Studeného potoka u Bělé pod Pradědem po motorest Skřítek nad Klepáčovem včetně závěru údolí Divoké Desné, Bílé Opavy a masívu Mravenečníku. Dále zahrnuje mj. Petrovy kameny, vrcholy Malý Děd, Praděd, Vysoká hole, Kamzičník, Máj, Břidličná a Pecný. Území zahrnuje také skalní útvary i svahy přecházející v hluboce zaříznutá údolí v katastrálních územích obcí Malá Morávka, Karlov pod Pradědem, Železná pod Pradědem, Rejhotice, Kouty nad Desnou a Domašov u Jeseníku, ve fytogeografickém regionu Hrubý Jeseník. Podloží je tvořeno krystalickými horninami desenské klenby a jejího obalu (migmatity, ruly, svory, kvarcity, hlavně fylity, v břidlicích křemenné vložky). Území bylo modelováno v glaciálu a postglaciálu. Kar Velké kotliny a karoid Malé kotliny vymodeloval horský ledovec, izolovaná skaliska byla vypreparována periglaciálními pochody. Jde o soubor významných geomorfologických jevů a horských ekosystémů (vrcholové skály, alpínské hole a prameniště v přirozeném bezlesí nad horní hranicí lesa, lavinové drány v karech, rozvodnicová vrchoviště, lesní porosty) v nejvyšších částech Hrubého Jeseníku. Území je charakteristické širokým spektrem půdních typů. Nacházejí se zde polygonální a girlandové půdy (litozemě s rankery a nevyvinutými podzoly až kryptopodzoly v oblasti Vysoké hole a Petrových kamenů), vrchovištní organozemě (glejová) až organozemní (kambické) gleje (trvale zamokřené polohy kolem potoků a prameniště) a humusový a kambický podzol, místy se znaky oglejení. Zrnitostně převažují půdy písčitohlinité, s vysokým podílem skeletu. Osou vybraného území je hlavní jesenický hřeben se zaoblenými vrcholy, karoidy, ledovcovým karem, širokým sedlem Skřítku a hluboce zaříznutými údolími Divoké Desné a přítoků, Merty a Bílé Opavy s rozsháhlými celky přírodních horských smrčin, ekosystémy přirozeného vysokohorského bezlesí, výrazných skal a rašeliniště. Nejvýznamnějšími lokalitami jsou Petrovy kameny hostící dva endemické druhy zvonek český jesenický (Campanula gelida) a lipnice jesenická (Poa riphaea), kar Velké kotliny s více než 350 druhy a poddruhy vyšších rostlin: kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica), hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticum), lipnice alpská (Poa alpina), psineček alpský (Agrostis alpina), hořec tečkovaný (Gentiana punctata), jestřábník huňatý (Hieracium villosum); Tabulové skály: vrba bylinná (Salix herbacea), jestřábník alpský (Hieracium alpinum); Malá kotlina: hořec jarní (Calathiana verna), kropenáč vytrvalý (Swertia perennis), pupava Biebersteinova sudetská (Carlina biebersteinii subsp. sudetica), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vrchoviště "Sedýlko" s bradáčkem srdčitým (Listera cordata) a ostřicí mokřední (Carex limosa), vrchoviště Jezerníky s blatnicí bahenní (Scheuchzeria palustris) a přírodní lesní porosty pralesovité struktury v údolí Bílé Opavy, aj. Vyskytuje se zde okáč menší (Erebia sudetica subsp. Sudetica), o. horský ( E.epiphron subsp. Silesiana), reliktní obaleč Sparganotis rubicundana, brouk mrchožrout Silpha tyrolensis. S Hnízdiště lindušky horské (Anthus spinoletta), pěvušky podhorní (Prunella collaris), kosa horského (Turdus torquatus), hýla rudého (Carpodacus erythrinus) a bělořita šedého (Oenanthe oenanthe) aj. Je to rovněž významná druhová lokalita recentně známých lokalit výskytu mechu Buxbaumia viridis v oblasti Hrubého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny. 2. Keprník zaujímá severní část hlavního hřebene Hrubého Jeseníku zahrnující vrcholy Šerák, Keprník, Vozka a Červená hora. Nejvyšším vrcholem je Keprník (1.422,8 m n.m.), mezi Červenou horou (1.332,6 m n.m.) a Vozkou (1.377,1 m n.m.) vede až 500 m hluboké zaříznuté údolí Hučivé Desné. Významnou krajinnou dominantou je především z Jesenické kotliny prudce se zvedající Šerák (1.350,8 m n.m.), z údolí Bělé výrazně vystupuje Červená hora se stržemi Sněžné kotliny. Dle krajinné charakteristiky se jedná o soubor horských a subalpínských ekosystémů nejvyšších poloh Hrubého Jeseníku v masívu Keprníku. Ve vegetaci keprnické hornatiny převažují horské třtinové smrčiny, spíše maloplošně a se sníženou reprezentativností přistupují papratkové smrčiny, v okolí vrchovišť se pak maloplošně vyskytují podmáčené a rašelinné smrčiny. Nad hranicí lesa je pestrá mozaika biotopů tvořená vyfoukávanými a zapojenými alpínskými trávníky, vysokostébelnými trávníky, subalpínskou brusnicovou vegetací. Významná jsou otevřená vrchoviště se šlenky. K typickým zástupcům flóry subalpínských trávníků náleží sítina trojklanná (Juncus trifidus), šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum), zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica), zvonek vousatý (Campanula barbata) nebo hořec
tečkovaný (Gentiana punctata), na exponovaných skalkách Červené hory v několika exemplářích přežívá ostřice skalní (Carex rupestris), na okraji vrchovišť roste bradáček srdčitý (Listera cordata), ve šlencích tvoří porosty ostřice bažinná (Carex limosa). V lesích bývají zjišťovány pobytové znaky rysa ostrovida (Lynx lynx), žije zde několik tetřívků obecných (Tetrao tetrix), kos horský (Turdus torquatus) aj.. 3. Rejvíz – je to náhorní plošina s komplexem rašelinných a mokřadních biotopů přibližně 200 m jižně od osady Rejvíz a 10 km jihovýchodně od Jeseníku. Asi 1,5 km dlouhý, mírně klikatý úsek zaříznutého údolí táhnoucího se západovýchodním směrem ve střední část toku Vrchovištního potoka. Lokalita zahrnuje koryto a dolní části přilehlých svahů. Její západní okraj se nachází nedaleko ostré zatáčky silnice mezi Jeseníkem a Rejvízem, cca 3,5 - 5 km východojihovýchodně od Jeseníku. Ve vegetaci území převládají rašelinné a podmáčené smrčiny, zachovalé jsou blatkové bory, vrchoviště a přechodová rašeliniště. Na okraji navrženého území jsou pcháčové louky a maloplošně se vyskytují horské smilkové trávníky. Navazující Vrchovištní potok je mozaikou biotopů květnatých bučin, suťových lesů, údolních jasanovo-olšových luhů a nepůvodních kulturních smrčin. Velice fragmentárně a na malé ploše se vyskytují společenstva devětsilových lemů horských potoků, lesních pramenišť bez tvorby pěnovců a pohyblivých sutí silikátových skal. K nejvíce zachovalým a hodnotným biotopům patří rašelinné smrčiny a blatkové bory s rojovníkem bahenním (Ledum palustre) a kyhankou sivolistoou (Andromeda polifolia), podmáčené a částečně i rašelinné smrčiny jsou ovlivněny odvodňováním (soustava kanálů), otevřené vrchoviště představuje přirozené bezlesí bez zjevných známek negativního ovlivnění vodního režimu s bohatou populací rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia). V území se nacházejí dvě "mechová jezírka", jedno je v pokročilé fázi zazemňování s kriticky ohroženou blatnicí bahenní (Scheuchzeria palustris). Na vlhkých loukách jsou bohaté populace prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii), p. májového (D. majalis) a prstnatce D.x braunii a několik jedinců bazanovce kytkokvětého (Naumburgia thyrsiflora) a jazyka hadího (Ophioglossum vulgatum). Uváděn bradáček srdčitý (Listera cordata), nově byla zjištěna korálice trojklanná (Coralorhiza trifida). Na smilkových trávnících roste všivec lesní (Pedicularis sylvatica). Území je význačné výskytem živičichů s boreálním těžištěm rozšíření např. šídlo rašelinné (Aeschna subarctica) a obojživelníků např. čolek horský (Triturus alpestris) a č. karpatský (T. montandoni). Jde o druhou největší lokalitu druhu šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) v ČR. 4. Šumárník – tvoří jej skalnatý vrchol Šumný (1.073,0 m n. m.) bočního hřbetu směřujícího východně od Šeráku, od něhož je vzdálen asi 1,3 km východoseverovýchodně, k Adolfovicím, od kterých je vzdálen asi 5 km západojihozápadně, ve fytogeografickém regionu Rychlebská vrchovina. Je to vrcholový skalní útvar s menšími skalkami na svahu (mrazové sruby) tvořený erlány. Játrovka mozolka skalní (Mannia triandra) roste na hlinitých teráskách strmého jižně orientovaného erozního svahu v depresi pod skalami. Hranice navrhované druhové lokality ležící ve výšce 1.050 – 1.073 m n. m. se shodují s hranicemi stávající PR Šumárník o celkové výměře 0,17 ha. Druhová lokalita je mozaikou horských klenových bučin, subalpínských vysokostébelných trávníků a štěrbinové vegetace vápnitých skal a drolin. Druh mozolka skalní (Mannia triandra) roste na kontaktu vegetace štěrbin bázemi bohatých skal s lomikámenem vždyživým (Saxifraga paniculata), sleziníkem zeleným (Asplenium viride), s vysokobylinnou loukou společenstva Bupleuro-Calamagrostietum arundinaceae s druhy: třtina rákosovitá (Calamagrosis arundinacea), kozlík trojený (Valeriana tripteris), prorostlík dlouholistý (Bupleurum longifolium), jestřábník zední (Hieracium murorum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), lněnka alpská (Thesium alpinum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), len počistivý (Linum catharticum), knotovka červená (Melandrium rubrum), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), .... V okolí játrovky byly zaznamenány také Reboulia hemisphaerica, vijozub zkroucený (Tortella tortuosa), klenice načervenalá (Bryoerythrophyllum recurvirostre), trhutka obecná (Riccia sorocarpa), pateřín čtyřdílný (Preissia quadrata). Je to jediná recentně známá lokalita játrovky mozolky skalní (Mannia triandra) v ČR.
5. Karlova Studánka jedná se o zanedbanou požární nádrž a mokřinu v údolí střední Opavy na jižním okraji obce Karlova Studánka. Požární nádrž vybudovaná v 50. letech; v mokřině na okraji geologické expozice byla zbudována v 90. letech AOPK ČR kaskáda lučních tůněk. Vodní plocha s výrazně vyvinutým litorálem s bahničkou mokřadní (Eleocharis palustris); systém tůněk ve vlhké pcháčové louce s náletem olše lepkavé (Alnus glutinosa). Je to jedna ze tří nejbohatších lokalit čolka karpatského (Tritururs montandoni) v Sudetech. 6. Štola Franz – Franz. Je to štola 2 km jihozápadně od obce Moravice, asi 25 km západojihozápadně od Bruntálu.Rozsáhlé důlní dílo po těžbě železných rud, které je tvořeno systémem spletitých chodeb, teras a komor. Ve spodní části dolu jsou zvodnělé rýhy a chodby. Původní název St. Veit - Kotzian. Jedno z pěti nejvýznamnějších zimovišť netopýra brvitého (Myotis emarginatus) v ČR. Jedno z pěti nejvýznamnějších zimovišť vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) v ČR. Regionálně významné zimoviště netopýra velkého (Myotis myotis). Dále zde byly zjištěny druhy: netopýr řasnatý (Myotis nattereri), n. vodní (M. daubentonii), n. velkouchý (M. bechsteinii), n. vousatý (M. mystacinus), n. Brandtův (M. brandtii), n. severní (Eptesicus nilssonii), n. ušatý (Plecotus auritus) a n. černý (Barbastella barbastellus). 7. Suchá Rudná – Zlatý lom. Tůň na severním okraji obce Suchá Rudná; cca 10 km J od Vrbna pod Pradědem. Jedná se o kotlinu s plochým dnem, budovanou břidlicemi a droby andělskohorských a hornobenešovských vrstev. Je to jedna ze dvou nejbohatších lokalit čolka velkého (Triturus cristatus) v ČR. 8. Javorový vrch. Štoly na Javorovém vrchu pod Jelení cestou cca 400 m západně od silničního mostu přes Bílý potok na trase Malá Morávka - Karlova Studánka. Celý povrch Javorového vrchu nese známky po starých kutacích pracích. Nejstarší práce nelze přesně časově zasadit, protože jsou mnohokrát překryty pozdější těžbou. Nejucelenějším a nejrozsáhlejším známým podzemním prostorem je tzv. etážový důl, představující zřejmě staré důlní dílo "Simon a Juda". Odsud do svahu jihozápadním směrem pokračuje spletitý systém starých chodeb, kde se prolínají dvě staré důlní míry "Rochus" a "Hedwig", jejichž současné vymezení není zcela jasné. Přístup do těchto částí podzemí, kde jsou největší sledovaná zimoviště netopýrů, je umožněn třemi známými vstupy, které jsou zabezpečeny. V podzemí se v minulosti těžila devonská železná ruda (zhruba od 13. století do roku 1870). Lokalita je součástí PP Štola Pod Jelení cestou. Je to jedno z pěti nejvýznamnějších zimovišť netopýra černého (Barbastella barbastellus) v ČR. Jedno z pěti nejvýznamnějších zimovišť netopýra velkého (Myotis myotis) v ČR. Regionálně významné zimoviště vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). 9. Heřmanovice. Předmětem ochrany je systém vytvořených tůněk (vysokou a černou zvěří), v 90. letech rozšířený o vyhloubené nové nádrže. Prameništní oblast v podmáčené pcháčové louce místy zarůstající náletem olší, jív a dalších druhů vrb. Některé tůňky jsou zarostlé sublitorální vegetací hvězdoš (Callitriche sp.). Jedna ze tří nejvýznamnějších lokalit čolka karpatského (Triturus montandoni) v Sudetech. 10. Rabštejn. Protáhlé, v horní části rozvětvené, území zahrnující blízké okolí horního toku říčky Oskavy a jejích přilehlých přítoků z okolních svahů cca 1 - 4 km severně od obce Bedřichov, ve fytogeografickém regionu Hrubý Jeseník. Samotné území se dvěma hlavními dominantami skalnaté vrcholy Rabštejna (803 mn.m.) a Mazanců (823 m n.m.) se nachází převážně na svazích údolí bystřinného toku Oskavy, se souborem úzkých údolí (horního toku říčky Oskavy a přilehlých potůčků) sestupujících ze svahů SJ či V směrem v poměrně členitém, na hřebeny a vrcholy bohatém, území. Celkové výškové rozpětí lokality je 510-850 m n. m. Lesní celek s převažujícími bučinami, zachovalým porostem suťového lesa a smrkovými kulturami v údolí Oskavy s několika skalními masívy. Květnaté bučiny jako dominantní biotop v území jsou především významné svou rozlohou, skalní biotopy jsou bez významnějších druhů, v suťovém lese je daleko nejsilnější populace měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Občas jsou v území nacházeny pobytové znaky rysa ostrovida (Lynx lynx). Jedná se také o významnou lokalitu šikouška zeleného (Buxbaumia viridis) v Olomouckém kraji. Území lokality kromě místa nálezu daného mechorostu zahrnuje i
oblast, kde je výskyt druhu, vzhledem ke vhodným podmínkám potenciálně možný a vysoce pravděpodobný. 11. Údolí Malínského potoka. Asi 2 km dlouhý úsek procházející korytem a dolní částí hluboce zaříznutého údolí na horním toku Malínského potoka. Západní okraj lokality je cca 2 km západně od obce Nový Malín, na rozhraní fytogeografických regionů Hanušovická vrchovina a Hrubý Jeseník. Je to recentně známá lokalita výskytu druhu šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) v Olomouckém kraji. 12. Sokolí potok - údolí Sokolího potoka, 5 km JZ od Heřmanovic. Údolí horského potoka s druhotnými lesními společenstvy. Typická lokalita střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus).
Zpracoval: Jan Ondryáš
Použitá literatura: Vlastivěda Šumperského okresu (kolektiv autorů) Chráněná území České republiky (AOPK ČR) Plán péče CHKO Jeseníky (Správa CHKO Jeseníky) Vyhlášky Správy CHKO Jeseníky o zřízení některých přírodních rezervací a přírodních památek Webové stránky AOPK ČR – Natura 2000 Informace o naučných stezkách (Správa CHKO Jeseníky) Turistický průvodce ČSFR – 39 Jeseníky www.natura2000.cz
