Chlumecky, iidam Romance o rejdech ertových C525R6I

Chlumecky, iidam Romance o rejdech

ertových

PG 5038 C525R6I

i

ROMANCE o

REJDECH ERTOVÝCH.

'OHADEK VALASKEHO SEKACE

NAPSAL VERŠEM

ADAM CHLUMECKÝ.

V PRAZE. NÁKLADEM SPISOVATELOVÝM. 1894.

—

TISKEM

J.

OTTV,

II

J

ROMANCE o REJDECH

ERTOVÝCH, DLE

POHÁDEK VALASKÉHO SEKÁE

NAPSAL VERŠEM

ADAM CHLUMECKÝ.

v PRAZE. KaKí.ADEM spisovatelovým. - TISKEM 1894.

J.

OTTY.

PÚr 5oz2

Poctivé snaze a práci slovutného, dstojného

pána, pana

JINDICHA GEISSLERA, %'ikáre v

Olomoíci,

posvcuje

SPISOVATEL.

"

9 "^e

Valaši, jdoucí

^Jdú liore

Každý

svtem na žn.

valaši. Jdii,

ddinu

štíhlý,

švarné ženy

r;

I

jako jedle,

bží

vedle,

vedou bystré dti bosý. Muži nesou na žn kosy, dvy. každá s bílou nší co v ní tají, každý tuší: Buchty s brynzou velechutnou, garderobu v cest nutnou, pobádenky, nco písní, co jich valach v horách vysní,

—

co jich sliná dva složí na salaši, v kyprém loži, na salaši, pasouc ve dne, kdvž si v teskné chvíli sedne

A. Chlumecký

:

Rumaace.

Musí ptáe, musí pti

I

Valacli pti, vyprávti,

vyprávti všecko o

tch

lesích,

o

z

Valach

tch

skalách,

o propastech v horách jejich, o

ertech a arodjích,

o zakletých hradech, zámcích

Obrázenkv v hezkvch rámcích

„Jdú Valaši, jdú

^

^

-o

I

!

o mlýn ertov.

•G

od Eadhoštm ua výtoni, kde se známé „Stupu" kloní. zíti skalní strá.

Z erná háje divn

trí,

jako když se strachem krí její

siná

skrá

I

Pustá skála roztržena, v právo, levo rozvržena rozevírá klín.

Dole pod

pna

ní vlny skuí, stíká, plíská, huí

—

žene

ertv

Dále, hnedky pode

mlýn

strží,

kde

se

Pod

strmí šedý lom. ním kola zuby cení.

hmí

voda v jezu

tu z

I

drží.

mlýna rach ocení

jako v boui hrom. Hoj, ta skála pne se smle, v ní je mlýn a práv mele

—

ert má

pilno dnes

I

Pot mu elo hoju skrápí, nebo tolik duší trápí, co jich y roku snes*

1

Balvanem zde voda toí, div se kámen nerozskoí do tch ostrých skal. žernov stále vrtí, híšné duše mele. drtí.

Tak

se

mn

vodu v

kal.

Což to pláe, vzlyku, ryku. což to kletby, chechtu, kiku z hrozné strže zní každé erné duši,

Bda

ertv kámen

kterou

kruší,

která tady pní

O

I.

Tak

I

I

rejdech ertových.

mívá vždycky pilno, neb kdy silno v tchto horách prší. když se s rozklaného skalí bílé proudy vouce valí, vodopády srší. to

zvlášt

Pi na

z jara,

tom všecky mlýny jiné, voda jeho plyne,

nž

obyejn Strhne

s

zatarasí

zkazí.

jezu celé prouhy,

štrkem

strouhy,

jinam vodu

srazí.

!

!

!

Jindy za to v letním suchu bývá konec jeho ruchu.

Pak až

když se voda ztrácí. pan ert nkam zajde.

si

si

nkde

dílo najde.

maje rád vždy

práci.

Z dlouhé chvíle chodí polem, pocestného vod kolem, pak se jemu chechtá

Z

lesa k lesu dál ho loudí, když však chucías v hrze bloudí.

nohy jemu

lehtá!

Zvlášt ale mladou chásku vždy v lét na provázku,

má

brouse v

Hned hned

se

se

temn

lesu:

mládež v strouze koupá, houpá, do skal stoupá.

plna smíchu, plesu

I

Tenkrát dábel nejvíc loví, podoben jsa motýlovi. an

Tady tam

se kryje,

k

Když

se v slunci tpytí.

jití samopášné,

dráždí

lásce,

se posléz

vášn

ku he. k

pití

v lesu šeí,

cháska spchá ku veei. teprv dábel tropí

Kdo

podá jeho moci. bude jeho téže noci, v drápy-li ho chopí. se

—

Nkdy také ert prý ertu podá íši vášn ke rtu, která bujnost lehce.

Potom vru není divu. že se ertu pi melivu stále býti

nechce

I

Jednou tedy podle strán spatil lidi u snídan, sedt v ranní vlaze. Muž a žena a dv dti ert jim musel závidti. jak se mli blaze

—

I

Dti

rejdí

po Radhosti

sbírajíce klesty, roští,

ohe Zena žár

praská, hoí. do rendlice,

zírá

rud

jí

muž

barví jí

líce.

k tomu dvoí.

Hejsal Bystré dti zpátky Sednou na své bosé patky, 1

s

Vsak

rozcuchanou hivou.

je také

vae

máma pece vaí

—

láká.

ptáka

celou husu divou

I

Bodrý chlapec na pst houká,

dve

—

topí,

klade, fouká,

až se hlava toí.

„Jak ta husa lib voní!'' se chtiv zhlídne do ní. že mu jiskí oi

ert

I

:

Ale tecT je dovaena, však ji pravé délí žena. ach, ta pára vouná Každý pi své misce sedí, všichni

s

dobrou chutí

I

jedí.

ert však hhidem stoná

Po

I

snídani podle lomu,

veselí se

jdouce domu,

jsouce plni

ert

reci.

samé žaly, chod smuten kolo skály. v nížto mlýny jeí.

Ale,

je

Stane cestou vedle strouhy, srdce plno cizí touhy, plno vzdech, sten a tyto skály „Jsem tak sám dnes mne divné rozplakaly! nemám ženu? Pro já

— —

—

Ano, ženu. jak

práv

co zde

ta byla.

povaila.

jest to andl, \'h'i\ erstva jako Maí listí, dala muži dobe jísti,

krmíc hocha, dceru Jsou to

asi

pkné

I

slasti,

takým tvorem smti

vlasti,

jeho stále míti!

To

i

ertu musí

I

vzkvésti

jarobujné blaho, štstí.

Jak na louce kvítí!

1

ertí bído Hrát

stále

i

—

jdi mi k ertu ua pobertu.

erué duše

mlíti ý

Vyaruji zámek uový. od základu kišálový hued ho musím

—

I

!

míti

I

V zámku ert svj život dsný maje k vaí ženu pesuí, pespí stesky všecky. Proto vezmu na se kajdu,

nkde sob

ženu najdu ne však vdovu s

—

II.

Jest

Tu

Za nevstou

veer jako z lesa

dckv

rybí oko

I

I

nkde pehluboko

—

drozd ženich ženich volá v kei a luna k tomu sniv šeí -

I

I

I

A luna stíbro z plna klína zde hází zrovna podle mlýna. do olší, pod nímž potok dlouhý sám skok

a hrkot, ševel pouhý, mlýnská, líná kola žene.

dv se

ít

kde

k hloubi roztoužené,

bílá

— však

pna bujn

pece mlýnem již

krouží

— zase

dále touží,

za se v proud ztrácí a nikdy již se nenavrací

—

I

!

Však

více uež ta bílá

!!

! !

!!

pna,

mlýn dva roztoužena, ve „Mlýn Starém'* nad Rožnovem, kde Beva huí temným rovem.

jest v

Již

tolik

jun

milovala,

ba každému i šátek dala, hned stíbrem, kvtem lemovaný, hned jahodami vyšívaný však, poslednímu jak to praví, prý chtla dát už vínek s hlavy,

—

—

s ním v chrám stojíc ped oltáem Xež rovn ten byl bídným lháem

Ted

stárne, vadnouc zponenáhla, snad by hned po jiném sáhla, le nyní její vetché kráse hoch každý zdálí vyhýbá se

a

—

—

Ach. kdyby ekla kdysi žertem se mohla vdát už teba s ertem

veer jako

Jest

Tu

z

lesa.

—

—

rybí oko

nkde pehluboko

—

drozd ženich, ženich volá v kei, však dve sotva jemu Vždy asto, tverák ženich volá, a lež to byla vždycky holá

—

ví

I

—

I

Hej

!

Ženich

ba jest už

!

Ženich

slyšet

drozd stále svou

!

jasn si

zní to znova,

slova:

notu vede

Y tom erný koár k mlýnu

jede

10

Dva ,

koiié vrané zapražené

pán erný

šlehá,

tryskem žene,

pod kopyty. Tu skoí s vozu jouák hbitý, jsa odn v úbor myslivecký až jiskry svítí

pozdravuje v mlýn všecky, nejprv u zdi mlynáovi, že zbloudil z cesty v lesním koví, též kon jsou prý tuze hladné a jinde krmit není snadné! i

ka

Ze snažn tedy prosí pána, o nocleh do bílého rána. Jste vítán

— mlyná

již pojdte

s

jest

dí

mu

z

dveí,

námi ku veei;

uchystána noclehárna, dcera moje švarná.

již

stele

A

spát-li

veei,

chcete po

jen rcete slovo mojí dcei, i

dá

a

vám klíe od

svtnice,

vbec, eho teba

více.

Neb

chcete-li se koupat také zde v naší strouze kivolaké, prach opláknouti na svém ele,

i

sílu

vzpružit v outlém tle,

jen rcete slovo mojí dcei, i dá vám prádlo ped veeí

—

tak plachtu, runík, mýdlo, heben, jenž nebyl dosud upoteben.

Nuž, prosím, rcete, co se líbí? Co máme, bude Nepochybí !

I

!

11

ert dí, že rád mu všecko ví, však prosí nejdív o veei: trochu povycliadlá. a dcera hned spje na dvr z veéeadhi. zvouc hosta dále do pokoje, jenž ostýchá se ješt, stoje, až matka pak ho vyj dou vohí.

—

pak ovšem

~

déle

neodolá.

Jde dále, v první jizb stana. a veee jest uchystána.

ert

uklání se lichotiv,

do mlsy masa pate chtiv, vždyf ode dávna neml hruh.

le mouchy ba

nkdy

že ani

ve své

se

tch

lané hub.

mu

také stává, se nedostává I

Dve

velí Tož, za stl! Za stl! a ert si sedne blažen celý. švarné vždy káže mu to

dve

a vzpouzeti

Tak po

e

jedli.

jídle

bude marné

se

pili.

sob

—

e

hodovali.

ruce

dali.

proudila se stále

jak mezi lidmi a

pozd

Však ert

ímž

z

v noci

skonila

se

I

ízn.

dobré

pízn

— pán

Bh

— námluvami

se vína

mnoho

v pasti vlastní

s

vámi

napil.

— sebe

lapil

I

: !

!

12

Xeb hlava jeho si

iievzpomula

Ml

píliš zpita,

— na

kopyta

I

ovšem boty zcela nové.

le mly

tvary kopytové

I

vystril je ped se maní, jak doma inil v zadumání. I

A

hned se toho dcera lekla: ^Zda tento ženich není z pekla?

mnohý.

Aj. pane. byl zde ženich

však mli všichni lidské nohy Jen vy, jsa nyní zpitý celý, se zdáte velmi podezelý

I

I

Ty šlapky vaše Já bych ekla, zde odsud nejsou ale, z pekla! Vím jist, že i ohon máte. I

chyte v šatech ukrýváte.

jejž

To

i

—

námluvy jsou

pekla žertem

z

zapete-li, že jste

Pan ženich zmaten

ertem?"

ped

ní

civí.

však strachem ihned vystízliví! Vždy plane ped ním jako lvice!

Zda

ml

se lapif

ješt více?

Než ert je mistr, svdce Ihavý a chyte dcei na to praví

Ty šlapky?!

Mn

je

rovn

líto,

podobny jsou na kopyto Pec dvo, proto nejsem ertem! Mé námluvy pak budou žertem? že

;

!

13

Já stal se pouze ert rejem v svém kraji mocným arodjem, než, dále budu na svobod, jak rybka tamhle v mlýnské vodé.

Jsem sám

a

nemám

a

ani matky,

bohat. maje zámek, statky,

jsem mlád a hledám sob

pímá

jež

Tak ekni,

choti,

a nelichotíl

jest

chceš-li býti mojí"?

Však dva neví a stojí. ba stojí sochou, jako nmá a k takým sdavkm chuti nemá a klopíc oi v zemi tmavou, že nechce jeho, kyne hlavou.

Pak ustrašena

— dv zda Ci

ohlídá se velké slzy v erné

ekne nco

— chce

ji

ase

dáti

arodji?

Pan otec lovk sice hodný, jen asto píliš nerozhodný, ted práv neví, co by ekl, neb též se jeho kopyt lekl: však svitlo mu pak v hlav že zná

i

jinde

líné.

lidi jiné,

co stoupovité nohy mají a což se na pou nabhají

—

Ba takých vidl

—

otec její?

dosti lidí!

-

:

:

!

Le

dcera jeho ráda slídí žádný ženich se jí nezdá. Ach. tak se dcera nikdy nevdá a

A ji

I

proto, pate po ní bokem, podncoval, mžikav okem,

by nestála tak zaražena, jak ode hromu zasažena,

ka

potom

— koue

z

dýmky

— vlídn

>Jen všecko si to rozvaž klidnl Já pro t nemám toho vna, bys jinde žila spokojena

—a

k

dv,

má-li tvoje léta.

je cesta vždycky neujeta

I

Však dcera na to tiše vece „Xac vyháníte ptáe z klece"? Xa od vás pry, tak nenadále"?

Kdo Kdo

ví.

co nestane se dále

ví.

zda

má

V

ten zámek, statky,

zda jest tak, jak se dlá sladký, a nejsa nám zde ani známý!

A

kouzelníka

"?

I

Bh

Pán

— Hm. jsem-li — pro pišel

s

námi

1

zralá trochu lety

tento

Tak ote

I

V tom ert ,..Ty

Každý hraje se rychle

práv pi

se líbíš,

na

zálety":'

o

své

I"

k tomu ozve

své pozdní kráse

ano, zamlouváš

se,

v

ba líbíš se mn, dve, mi, jak svatba, když je pede dvemi

I

-!

— Tak

pisvdc

:

!!

jako zprva,

zase,

že zasnoubení naše trvá.

jen jedním okem dej mi známku a já t zrovna vezu k zámku sbor u vrat spustí novou skkidbu a zítra máme spolu svatbu I"-

—

„Co? Svatbu se mnou. zítra, dít? Tak teprv špatn pochodíte Hle. svatba zítra! Bez ohlášekl"*

dvo, nejsem

...Já,

mlýna Prášek,

z

nkde

jenž narodiv se

v koví, sdavky musí k faráovi I'"

ped

-Též pány fará ohlašuje ,.,Až intrádo

I

sluch ohlušuje

I

Že slávu paní mají rády Já sdavky chci však bez juirády I

„Ó, ,,,

sdavk

Vždy

beze

tak se

knze

mnoho

„To vru. ve snu

dve,

...Xás,

se

není

pán

nij

1"'

I"

ženil'"

nezdál"

láska naše sezdál'"

„Ba láska bývá slabá páska!" ..,Tak

íká zavdy každá kráska satku

„Lee, beze ,,,Nu.

Mj

vc

to

známý,

se ženil

býti

!"•

vdána?"

není nevídaná kníže

rovn

beze

Novém Hrádku, satku

v

"

!

!

16

Má

sestra již se

„Cho

beze

...Tvá

e

Mé

dávno vdala,

chrám

však satku v

satku

vru

mi

nehledala

I'"

není chotí!" nelichotí

kouzlo, jak to všichni vdí.

mu

nedá

ku zpovdi.

jíti

Mj

proutek, jímž jsem zámek stvoil. by zmizel hned a zámek sboil.

—A

zpovd k satku

Yšak

proto,

Jen

jesti

nutná

dvo, nebud smutná

mnou

— už

I

kouzlo hyne Až zakletá mi doba mine. hned pjdeni k satku s jasnou tváí když nechceš jinak pi oltái I"" se

pojd

—

I

—

»Tak pokej, ,,,A

dve

Jen

se

až

ti

mine kouzlo

I"

by mi neuklouzloV

mnou

pojd, a nedbej studu. náhle tebe nepozbudul I slibuji ti svatosvat, že nechci prstem sáhnou na t. co se mnou budeš nesezdána

a

I

Hle.

knžnou

«YŠak

Yc

— což

pak na

to lidé

vyvedla bych asi

pknou

...Xáš

zámek

A Knhyní že

budeš! Nechceš pána?"'

— jak

již

knžna má

— jak

se

jmenuje v

nm

s

eknou? !

kopce nese!

se,

sídlo

míti

v alabastru kytka kvítí!*"

"

a

!

Knhyni,

a ptej se po

vrch ukáže a

:

—

„Vsak ,,.Jdi

!

!

každý nyní,

ti

nm

na zámek z brusu nový od základu kišálový

Tak ekni,

— Však ert

chceš-li

dva neví

a stojí

dve

vida, že se

I

zdráhá,

nohy váhá

že skrze jeho

a trna

býti mojí'?-"

pi svém

roztoužení,

že tak se nikdy neožení,

dal z kapsy na stl hrstí zlata

a zarovnav je do kulatá, vzal statné

ka

dv

— tento

ruce

ob,

tob

poklad patí

Le

dcera plna sn a zmatku. chce rychle zavolati matku, jež odkvapila po veei, snad poklízí, neb drhne peí než ert se vtírá za ní slovy ,,,Viz tenhle prsten démantový Jest práv z ohn Z brusu nový

—

I

I

Což tohle! Též

dve,

Jen,

viz

ti

ta zatpytí se ve

To To

omlazuje

— nu — Chlumecky

tvém oušku.

dve, jak pann stáí

šperk!! Hle,

Tu spousta penz A.

neuhoví?

tu slinou kroužku,

:

— tvého

chceš-li býti

Romance.

záí!

to

I

muž

vna a

žena?' 2

!

— Yšak a A že

déva pece váhá. váhá. po zlat ji zmáhá! vzlyká, až se v adru chvje, t,ouha

— jeu vada

Yždy

nm

pi

vyprší jiné.

otec praví

—

zas se spraví.

mu

s

áry

doba.

Šastná roba

Hle, tolik zlata!

Yždy

—

dít

,Ba, svol už,

ta

arodje.

se bojí

I!

vdávat-li se chtjí,

—

jdou rády teba s arodji, neb u nich všeho dosti bývá. a penz vždycky pece zbývá

i

—

bž

—

ted práv s Ta všudy chví

Ta a

se,

jak se bojí!

ve strašidla ješt

a pej

hladu,

poradu Bárou krávy dojí.

veer nejde nohou

— Jen A

hodn dvr na

chceš-li míti

k matce na

ví

dveí! k tomu satku penz, statku!** z

svol už, dít, si

té

v tom se

cti.

dv

v duchu svitne,

a chytrý nápad hlavou kmitne,

jak blesk, co v temn mraku vzniká: „Tak osedlám si kouzelníka!"

Pak rozjaena dary zvolá: «Mé srdce prosbám neodolá! Jen

—

—

chceš-li býti v lásce stejný arodjný ?"

a dáš mi proutek

,,,Zde,

dve,

proutek!

on všecko, jak

se káže,

Zkus ho nyní, iní:

!

!

!

19

on i

bílý

erné

On

den v noc ernou zméuí, noci v svtlo denní!

— —

zlého

chceš-li

— dsn

ztrestá,

jak sotva jeden taký ze sta; dsn zmrská chceš-li on zlého a ert už z dáli ped ním prská

—

—

Xu

vezmi i)routek. zkus ho nyní!'"

Tu

dve zmní

erta

v svini

Pak

šlehne zase })routkem znova a ert je ertem podle slova!

Smích rozpustilý rozléhá se, a proutkem aruje se zase. Yšak pi tom žerte nehorázném, jest ert už stále jejím bláznem, na výmínku jest se vším všudy

—

Tak

že získal

slep,

pece

I

— žínku

Xež, dva žertem erta mí, a ptá se, zda jí s proutkem Zda bude jist, že má ho ráda,

ví ?

i

má-li strach o svoje záda?

,..Tys

andl, ženich ihnedjpravl

a já ti k proutku peji zdraví, krása tvoje kype bují. Já všecko tob dvuji

a

i

Vždy zím A^šak

rovn

vlídn jak bode

již

Ta

vn

s

pímos

po tvé tvái cením tvoji vái.

tu

jsi

jsi

mne astovala. mne za stl zvala

etným

není zde v proutku

jídel

I

hejnem

arodjném!!

1

!

!

!

20

Yšak. zná-li vait lépe tchyn, pak hned ji vezmi do kuchyn neb mísa jest mi hlavní vcí, již rádi mají lidé všeci

— —

Tvj

proutek

penz zaopatí

— sotva ekneš Jeden Dva Ti — Ted vzhru, drahá, k mému zámku, že

at

:

mám svj

!

Na zámku.

Na Knhyni zámek

eka

celý

bílý,

huí,

kolo libosad

Zámek

kvílí, I

kišálový

od základu všecek nový, všudv krása, lad!

každém rohu jedna vže, pod ní s vraty vjezd Stecha jedna hvzda zlatá

v

zaklenuta do kulatá stíbrem kryta

jest.

Ode víra zámek nový

— ert

je ženat

má

í

obraz ve svém rámku!'""

III.

pod ním

I

se

— ted

si

hoví,

dobe, má

Zve ho žena, zve ho tchyn, zve ho k jídlu do kuchyn, af si pochutná!

:

:

21

Ach

chu

ta

vn.

a libá

div se z toho uerozstiié.

Ysecek omámeii

Na

by

tecT

I

se nepohostil.

vždvt se jindy asto postil, skoro deu co den I

Ted

se

pee tuné kue

— jindy

he,

ale bylo

když tam dole

T

jeskyních

maže jim s

lep

tím se nasoužil

K

tomu v mlýne

až

mu nkdy byl to

mj

Proto

a

si

tolik

se si

síla

nkdy

rej

již

I

t

plyne, dej

I

dobe, mlýne v sítí. peje blaho míti.

mu

co

Má

díla,

chabla

jemu pokoj

ert

I

dobe, mlýne,

se

voda na

Mj

žil.

mouchy na rampouchy chytal

si

chvíle

zámek

— tebou

tedy,

z

dá.

póla zlatý

mlýne

nyní pohrdá

klatý,

I

Skvostný zámek kišálový,

ert

je ženat

má

Má

se

— ted

si

hoví

dobe, má

I

tam hudbu, denn hosty,

rozdává jim vzácné skvosty. co je zajímá.

22

Na

sto

páni o

mil

nm

v celém kraji

si

povídají.

komu

co vse

Vše

se

k

nmu

dvée

sotva lidu staí

— jako

dal.

íše bére,

z

vody val

1

dom plno služebník, všudy plno smíchu, kiku.

Y

kam

se

lovk

hne.

Také jeho statná žena s

hosty do hry zapražena. sotva ulehne I

pán.

Hrne se k ní mnoho jako záhon tulipán, vše

—

velebí.

ji

Tm

on jedva kyne okem zlostn bokem za to na zub v vvšklebí

n

—

I

—

Nová metla dobe mete, jemná jest a neuhnte. mkká jako mlí. Ale,

asem

ve své

áse

každá metla zodírá se pak jen metlu

—

pry

I

Skvostný zámek kišálový,

ert

je ženat

—

ted

si

hoví,

dobe, má Jen že pi všem doma hledá nco. jako v stesku.

—

má

se

stále rozjímá

I

I

lesku,

!

23

Suad mu schází zamstuáuí,

nm

že se po

— trna

Vždy má

vse.

všudy sliání každý krok?

svt

co v

hledal

nac by málo doma sedal. ženat sotva rok V

asto zírá k mlýnu s vže. nebo zase kamsi bže, spchá, ne^í kam! Zdá se, že to jeho štstí pece málo blaha vstí. že to leda

Zdá

tém,

se

klam

I

že se trápí,

maje v tvái ostré vrápy, nepokojný hled — Xebo má ty etné vrásky z hladu nebo z hoké lásky, že je zavdy bled?

—

—

—

Nová metla dobe mete, jemná jest a neuhnte.

mkká Ale,

asem

jako

ve své

mlí áse

I

každá metla zodírá se, pak jen metlu pry. IV.

ert

žárlil.

ert z

byl na své hosty žárliv, toho k žen stále svárliv,

boue den Plísnil ženu,

hon ob z

co

plísnil

den.

tchyni,

po kuchyni.

kuchyn pak

ven

!

!

!

!

24

Ale žena mela správu zkrotit jeho zbojnou hlavu, jeho spuruy vzhled. Mla v zámku jeden koutek vzala z nho jeho proutek mla pokoj hned

—

—

I

ekla jemu: Ješt jednou! si na nj ob sednou. že mu zajde dech.

Pak

Ted už proutek v

hrsti vidí.

af se tedy tiše klidí,

chod po

prstech

1

ert

se tedy chránil hádky, rád by proutek zpátky k tomu nebyl dán dal ho tenkrát žen k vínku, ted je za to na výmínku. ac je v dom pán!

ale

Inu

—

ví.

Taká

kam

vc

—

proutek klade ráda krade proutek musí mít I

se

Ale až ho bude chovat, bude všecky tatarovat. ženu. tchvui bít

Trpl mnoho

—

ale

musil

Štstí nikdy neokusil, ježto hledal s ženou. Toužil kdysi, chod za ní, ac mu byla pouze saní

peklem nastraženou.

I

!

!

25

Díve,

líckein

mu andlíkem

z

Kde

hladkým

ouíiii

s

zdála se

modré nebes hloubky.

se vzala zloba její,

vždy ob smjí, nebo cení zoubky?!

mu

že se

he

Ale,

bylo dále

Jednou žena nenadále jela do koupelí.

ekla mu

písn,

jen

podá

af se

její

krátce,

matce,

ted že ona velí!

Xechce-li se podrobiti, strhne proutek hromobití

— nebo —

Mže

a

jde z

domu!

mouchy na rampouchy

zase chytat

maže jim

lep

ve svém skalním lomu

— ert

už snese krutou choutku,

nepjde však beze proutku. Což by také svedl V bude piln pásti. kam ho bude tchyn klásti bv ho rvchle zvedl

Ale,

Knžna pry s

a tchyn vaí, ertem doma hospodaí

Ze

— jen

že jí

že se ho steží

chyte petvauje, ve všem dvuje, vyhýbá však eži!

se

I

!!

!

26

Jednou jemu tchyn vece: Povezte mi. zeti. pece, ím to vlastn jste vy? Dcera dí, že arodjem

—

ale.

my

nkdy

se

clivjem,

mráz nám bží stevy!

Máte nohy do

kulatá,

žádné prsty, žádná pata

Zda Kdybych já

zmní V

se

vám

to

byla znala,

to

nebyla bych dcery hnala s vámi k zasnoubení

Též

a

se

nikdy nemodlíte,

tak asto lín

dlíte,

kde se jiní modlí. Kdybyste byl jako druzí, nebylo by s vámi hrzy, pak bychom se shodli!

—

Kdo

žen jednou

se

poddá,

toho rozmar její shlodá, zvlášt, když se brání.

studem

Zeti dech se litoval,

že po

eho

oužil,

tom

toužil,

se

straní

již

Jakou hanbu v sob

I

dusil,

nebo tchyni mlet musil

— Kdo

o

své se

chyb vda.

k vli vášni

ženu podle tváe cení, tomu bude bda

žení,

!

!

27

Vru. bda ertu

bylo,

nebo tchyni popudilo, že tak sdrcen

mlí

.Kdyby ml zef lidské tlo, však by se mu ei chtlo Pro se tedy krí?'

I

Hnvem Ze byl

oba na

se

veli.

tchyni podezelý

— kíž

že se

mu

— hnusí

Sotva že ho uvinila.

hned

pevn

si

Zítra byla

Návrat

umínila,

ho tajn zkusí.

že

knžna zpátkem

její

velkým svátkem,

se hody. Smluvily se proti lhái, pimísily k celé vái

strojily

— posvcené

ert

vody!

se jídlu rychle vyhnul,

jedva že se v jizb mihnul,

pd

jakby v zmizel Táhl k peci na sopouchy, jedl radši zralé

mouchy

než tu jejich

Y

svízel.

jeho byt, v každém koutku jemu do kornoutk

daly

ržencová

ert ale

zrna.

je sice nevyšlí dil,

hned

se

z jizby klidil,

v celém tle trna.

!

!

!

Spával pi svém hrozném hlade potom vždycky na zahrad, žele svého proutku.

Inu. chybil, že se ženil, že

ho bídný nápad zmnil

k vli žen

—v

loutku

Jednou práv o plnoci chtl se proutku tajn zmoci, byl však zlodj chycen Hoj. ta žena zlostí vela,

jakby san rozevela na nj strašný jícen

I

Bouí žena, laje tchyn, jako vlny v jeho mlýn. dsný V3'prask k tomu Tak

se

Táhl

s

dábel dostal s ženou! hlavou poraženou. sotva prchl z

V.

,Mj

se

ert na

domu

I

útéku.

dobe, mlýne skalní Ted si najdi pána!

Ten, co v

tob

trápil duše,

od plnoci dále kluse. sama hanba, rána

Mj

se

dobe, zámku tys

Nyní

dále,

mne

zlatý,

šalbou skáceli

moje vzteky.

poletíme vedle eky, bvch zde nekrvácell'

I

1

!

!:

!

29

Rylo slunce nad horami. což se ertu smálo Sedl sob na oblázkv syt jsa mísy jako lásky, za to blaha málo I

Sedl práv u Lipníka, rozvažuje sob, nyní sebrat? se

ml

kam by

Ml-li by snad

V tom

— ert — Muž

žebrat,

jíti

sepna ruce

ob?

se k ece žena blíží. manžel za ní spíchá

,Jak je ráda!'

se zlobí:

bére na svá záda,

ji

sotva pod ní dýchá

Pes vodu ji klidn eka spádem

— ert

si

Kdybys

vdl

myslí

,1

:

oupí

bloudku

ty

mém

o

!

nese,

proutku.

nebyl bys tak hloupý

Žen pje

vlastní nohy,

sám ona však

vodou brodí,

se

se

jemu šeí,

konen

ho z jeho dveí, jak mne moje hodí!'

práv

Muž

je

ert

je náhle

že je

v stedu eky prudce vzkikne

— žena

voda

oba

až to na Ale,

muž

svalí,

celé halí,

se

beh

stíkne

byste vzchopí,

v^Tve ženu

z

troudu.

I

!

30

pak

tomu oba smjí,

se

že se znova potápjí

nad kolena v proudu.

ert

nejsa vidn. jak je v ece zmáchal; muž však s ženou, dobrou duší, v

se chechtá

parn

,

slunci šaty suší,

mysle, jak to zpackal?

— Sáty

—

suché plni smíchu manželé jdou dom. ert jim v paty, hroze pstí, závid jim lásky, štstí, kut cosi k tomu.

Lípovou" za Perovem kyne eky, víská. Hle, ta chatka z brusu nová, na ní stecha šindelová

Pod

,.

z

daleka se blýská

Chatka cist vybílená v roztomilém sádku, muž a žena po své lázni. jsou

již

doma v Boží hovíce

ert

si

lehl

si

bázni

v chládku.

mezi dvemi,

krout: ^Však se na vás dábel snese; potom rychle octnete se každý v jiném kout!" závistí se

tyry

léta

mezi

trpliv

dvemi sedal,

!

31

trouse v dom pokušení píležitos k pohoršení mezi nimi hledal.

Do

všeho se tajn mísil,

každé dílo splétá; by se nedaila, vždycky v noci ludaila jeho ruka kletá práci,

Slídil

žen

po kuchyni

— hned

hned zas v

jí

ohe

v peci hase, píliš foukal,

že se pecen pálil, poukal,

troud se dlal v mase.

Hned polévku

soli

zbavil.

hned ji píliš solil, hned kocoura shodil s kamen, jenž pak cít žár a plamen, všecky hrnce

Pak

se

Muž

se

skolil.

chechtal na zápraží: ,Muž jde z prác^ zpátky Hoj to bude žen bda, manžel bude bez obda, strhne boui, hádky:" sice pozalekl.

vida z nádob stepy, ale, když to všecko slyšel. pln jsa smíchu, na dvr vyšel, najedl se epy.

Jindy ert jim klíe schoval, bylo-li jich teba.

!

3i

ukdy

Což

se

kam

je asi pohodili,

nachodili,

nemajíce chleba!

,Kde je klíek od komory?

Tot pece Ale, žena,

— jakby z

a zem

svízel!'

jím nehla,

nad ním

se

slehla

místa svého zmizel!

Když pak dvée

vylomili.

spíchajíce chvatem, s trámu jist, na svém míst, pikryt leda šatem

spadl klíek

nebo

ležel

Jindy pišel manžel z pole, hoe žízní venku. Žena vdro pohížila.

vody v studn navážila. podala Ale,

mu

sklenku.

bda! ert mu do ní ernou žabku prstí,

mysle, že se manžel vznítí,

chtje žíze uhasiti, ženu sklenkou mrští! Ale manžel vodu vylil, nabral sob z nova, s úsmvem si lehl v sen, uedav ani tenkrát žen proto zlého slova

Jindy žena pásla krávy

na

jeteli

mladém.

I

! !:

:

:

!

6S

Cit JL' náhle k víkIi' iiiit\ uadinul všechny do 'puknutí.

adem!

Zabili je

Muž

pece nepuhneval, jak se ertu zdálo Kdož prý mže za nehodu? Krávy mely blízko vodu. >e

neštstí se stalo

Tak ert

nco

stále

uenechav

tropil.

se zíti

;nšak pece jeho dílo <e mu nedailo:

;ak>;i

Svornos umoiti

VI. Gert

si

najal babu.

Sedl tam práv už tyry léta. mysle si, ted mohu jít! Xelze je rozsívati, po všem je veta tady nadarmo dlít?

Na

Zoufaje nad nimi. chystal se k cest, stíraje z námahy pot;

zaskípal zubama. zaal ty pst jediný pazour a hrot!

—

Bduje na

—

sebe.

se prahu,

na dol)y zašlé

rmout

se.

vstal

v tom ale opodál staena kašle,

ert Zhrozí

se

se

jí.

kam

bží.

ptal.

staena, ertovi ekne jsi se. píšero, vzal?

Kde A.

Chlumecký

:

Romance.

3

!

!

34

Clovék

nenadá, až se

í^e

Táhni mi

ert

lekne.

té

vesnice dál!

z

lichot poznovn táže. do trhu snad V

se ji

nejde-li

— On hy

donesl, co v ])laclité sváže,

jí

mu pispla

kdyby

Jsem

tady. vece

štvát.

— dávná

jí

to

doba.

nelze mi dále se hnout.

Rád bych zde nmnžely rozplasil oba, žena je z manžcNkých i)0utl Staena ráda by

koui)ila botky.

a nco

na zimu má. by smluvila mužovi zpodky. Pospíchá, než bude tma!

Rovn

Le

—

—

ert za

chce-li

ni

do trhu

jíti,

skrásti to, jak se to zdá,

mže

tu

dvru

hned

se

v

staenu

mu

Než bude k veeru,

má vru k Až bude

s

—

roznítí hádky,

rznici

botkami již

l)ude

Sotva ekla tato slova,

Baba

stála

u dveí, si

nevil

Ale, vzchopila se brzy.

vvnutivši z

oí

slzv.

klíc

Perova zpátky muž z domu pry! z

letl dábel do Perova.

jako když

míti,

do štvaní dá

!

35

Hospodyka. Jedna píse,

práv máslo stloukala, kotou sauia bílá tíse. tuná pna houkala.

— Xkdo stoje

kašlal,

stenal venku,

skren pi okénku.

Hospodyka

práce nechá,

koho venku má iáda chudé pijímá, rychle otevíti spchá. I)aba chud obleená hledíc,

spíná ruce,

bídn

stená

V

:

-Dobrá ženo, slitujte se: roznemohla jsem se v lese. sice. nežli dojdu k nám. jist nkde dokonám! Slitujte se ženo

— Hospodyn

pece

!•

vlídn vece

:

Ubohá, jen pojdte dále! nás máte místa dost. Pišla jste mi nenadále, ^

U

pece milý

ale.

host!

Já vám

lože rozestelu.

pohovíte

mdlému tlu!

Tak. babinko! Položte v peinách

odpoite

—

se.

peí lehký prach, chorý lehko snese. Xež vám spánek zave víka. donesu vám snídaníka. Jest v nich

jež

i

:

!

:!

!

36

Tak. babiiiko Zakryjte se! Yse se na vás chvje, tese, !

Bh

co to bude.

to

Máte-li co k jídlu

Raba

stená:

]\íáni

chu

—

.ím

siuT!

chu?"

he!

dál.

na smažené

kue

Usmála se hospodyn >Hned kuátko usmažím!" Pospíšila do kuchyn, záhy

z

— Za majíc

nho vonl dým baba šcíí. na talíi

chvíli se

kue

Však po

jídle byla jiná

Babu

— chytne

tratí

dech a

dsná

tratí

I

ke,

e.

k hospodyni ruce spíná .Snad že jed mi nitro páe! Pošlete mi pro lékae!'

Hospodyn, dobrá žena. >pchá všecka podšena: „Hned babinko budu zpt. manžel také pijde hned!"'

— Potom

bhá

do umdlení,

lékae však nikde není! Hledá po vsi. pídí v lese. kam prý léka chodívá. Již se ped ní všecko tese, nac se sbita podívá.

Ale. pece dále bloudí pes koeny, prese liroudí

:

37

Vsak jedva žeua byla viiku. hned baba vstala z lože. a pikroivši ku prístnku. si prohlížela nože .Ten dlouhý tady, bude ten. jenž v}'pudí dnes muže ven:-

Pak vzala jej a táhla k I/ku. jak dábel, sotva dýchla. i vetknuvši jej pod podušku. do slámy stenek píchla. .To bude vru z pekla žert Xu. však mne k tomu poslal ert I

—

Ta ertí hlava samy roui»y. chce manžely zde rozvést!

Xa

ert

tuhle práci

je hloupý.

Tak pevnou vazbu rozmést V! Ach.

nkdy

V tom

baba

— zavdy

ertu

a

slyší

muž jde

více ví

napoví!'

venku hmotné kroky,

nco

brouká. Zlá baba podkasá si boky. jde k máslence a stlouká.

Tvá a v

Muž jsa a

s

a

jedna dobrota a vdk. každém oku andílek!

—

vlídné do svtnice

pekvapen

v>t()ui)í,

a hledí.

pivítáním nejsa skoui)ý.

kdo tu sedí? Zda žena vyšla z domu ven. že vchod je všecek oteven V se táže.

1

:

!

38

Však baba jak

fíábel,

své

již

pokoiu

a

pikl kuje

se shýbá.

když

se pocukriij.

mu eruou ruku líbá. A usmívá se bode díc .Jsem. hospodái, z Žeravic.

Dues chodím tady po kuátkách. kde ješt nco mají, neb v tchto svatodušních svátkácli víc

mst

v

za to dají.

Však hospodyka vaše zde dnes ani neví. co je kde

Vždy

byl tu

práv

bratr

}t]í,

mst

má teu úad. hos taký pec všelio nejí

co v

a

nasmažila kuat. sedli tady ku stolu a hodovali pospolu. i

Pak

Ted šla ho cestou vyprovodit. neb tak se sluší pece 1* ,Tys babo nemla sem chodit, muž rozhorlený vece. >Má žena istý andl jest a nemá skvrny její cest

—

—

1

Lžeš, babo! Žena bratra nemá. tvá I

e

je plna klamu.

zsta

za to navždy

nmá

Bh

zkrotiž tvoji tlamu!

Ted

ale táhni z

jsem

domu

ven.

dosti tebou zohaven!*'

I

: !

Než baba

:

plakv

stujíi-.

!

:

jn-aví,

svou hubu ídíc ubito .Má vás uikdy uezohaví, však jest mi vás jen líto

e

Ten

bratr,

a

byl.

si

kdo

na váš iiet zásobil

se

liyl.

1

síni. jako péna. když hlasovali o ^ás.

Já byla v

Tu ekla tiše vaše žena Rud nž — anebo provaz Le. rozhodli se Yzali uúž Hle. tak prý na nj lehne I

.

:

—

— muž

Tak nedoká se toho rána I" Jen jdte, prosím, k lžku. - vždy

—

postel vaše rozestlána

pod podušku Tam onen bratr nco dal ach což jí potom povídal

a hledte

—

—

Mnž a i

I

zajde k lžku, pln jsa zlo>ti

vrchní zhlavec shodí.

najde zbytky

z

masa, kostí

— což bab tak hodí — Ašak dna trí se

ostrý

ze

O

nž

tuž se, muži, v žalu tuží

Stál sdrcen manžel proti noži; zda jest to pravda? Makal! Pak šel a šedna na trnoži,

—

tam hoce, hoce plakal: .0 ženo drahá, vše ti dám. jen dokaž, že

to

všecko

mam!

I

I

!

40

Ó

žeuo drahá, zlato moje.

ty bílý kvte, istý.

zaže ony clábl

pojfT,

již

mn

se

Však

roje.

v srdci místi.

tebe, drahá, jiný vzal. zstavil zde hrozný žal

mn

O ženo

I

drahá, moje zlato,

jak

nžn

Zda

mám

jsem t choval! tu zradu nyní za

by sok mi srdce

kloval'?!

Ó

Bohem

ženo drahá, t pro

s

m

a nic

to.

l)nd.

nezannn'

zlato moje, ženo draliá.

ty krásné v tj^s

najala

bych

klesl v

Ó ženo a

si

Bh

kvtu hloží, na mne vralia.

ob

drahá,

s

noživ!

Bohem

l»ud.

kdysi mírné sud!-

té

Pak náhle

Vbtal, jsa

sílen

v

mále,

po bab zlostné hledl, však ona táhla tiše dále. když v plái dole sedl. 1

napsal

a ža

list

a vyšel ven.

ním cestou

žal a

sten

V tom ert už letl od Perova, však strachem jen se tesa, jednal podle svého slova, ty vci z trhu nesa. Xež maje z baby velký strach, ty dlouhou ual v „ Žerno vách"

a

!

:

!

!

:

!

:

41

véci na

11

1)ab

ní

ka: Pijmi

Již vidím tamlile

an

A

domu ven

z

iioda!.

za tu práci

muže

se

iiodál.

kácí"

jak ho nyní v pláci zím.

tob.

již

Le

nevím

l)abo.

baba zdá botku

se

— tch

z

uraženou

tye nechce!

Xac prý

ta lna se starou ženou jak se baba ehce. že sob musí držet pás. vsak erta jímá z toho mráz

— Hle.

A

ert už

liadš

déle neprodlévá,

bab sám

už vyhne

Sic taková se ráda a

pak

I

pustí rychle z

a

letí

i

erta

ty pry!

ruky

Ityste od ní

VII.

hnvá

stihne

Baba byla potrestána

Sla baba ..Žerno vámi" domu. na nohou botky mla pišla k posvátnému stromu. s nhož se soška skvla. Ta soška divná, jeden lesk a v tom to babu plesk i

—

—

!

a plesk

^Aj. kdo mne bije." baba reptá, však nikde nikdo není.

A

zase reptá, reptá,

a vj^buchuje v klení.

sejitá.

:

:

!

!

42

Než v tom to zase a babu jímá hrozny

Tvá a

samá rána.

ped

les

—

ple>k

!

a plesk

stesk.

dále spíchá,

—

v noci za ní lekem sotva dýchá.

ní,

bhem,

Zda bude dále moci? Vsak znova jí to Plesk a plesk a z dáli zazní dtský vesk! :

.To vštky (')

bda

mi

mn!

ekla s pláem, tom dsném tady temn!

Xež dojdu

A opt

ji

Tisíc

zde."*

v t
oích

až v

jak

Tu

^Hýku- pod Lapaem

lesem ke

>v

-ta

z

blíží

se

!

hrze

Zeravic

plesklo v

se jí

—

líc,

zasvítilo,

rudých metel.

houšti hned se zanítilo bledých, bludných svtel,

v

hvozdu ven malých divizen

a náhle vyšel z rf)j

pestrý,

Ty ženky drobné, ty

A

ale

ilé.

divné jejich zjevy!

jsou tak hbité, rozpustilé

a jaké mají zpvy! Jsou skoro vesms hlavaté,

jak sošky

snhem

zaváté.

Ty vštky malé, ženky

divé.

zvou rády hosty k sob než jsou i zlé, a zavdy mstivé, zvláš Špatným v noní dob.

•"

!

!

43

I

brda

l)aln'.

plavé iio.

klekla véstkáiu

ii('b

vštky

AJ.

v tam-i.

tady

moc

v

bujné víí.

prudce v kole, a sýci, sovy, netopýi se prohánjí dole. se

vrtí

A

jest jich v rejdu

a

všem

se

vštky

Aj,

žárem

mrak

éeruv

-vití

zrak

v tanci, bujné víí.

krouží v bujn vese. a všecko zrovna k bab míí. že hrzou jen se tese! rej

Ten

A

bsný, ze všech stezk babu pleskl a plesk!

vír tak

zas to

Tu

hledí baba kolo stbe. kruh vštek víc se ouží. Hned cítí var. a hned ji zebe. neb všechny ted ji souží. 1 musí s nimi do reje. a prý se trochu zaheje!

Jdou pro s

prosmyí ženou

Rvou

a

ni všechny,

podle ady,

mrštn kolem,

ní rejdí

lesy,

drobné sady,

se v tanci polem.

dále

botky

skokem ubohou

dou

Tak v zpvu,

jí

na nolionl

tanci.

reji.

hnaly beze míry. až dohnaly se k skále do rozevené >díiv-.

kiku

se

v

„Hýku"",

:

4t

Tan vštky zavdy

a

mají skrvsi svou

k sob zvou.

lidi

Vchod erný polozrícen zdá

se.

luá svtlo pouze šeré.

XnitY a

v a

mnoho

jizeb prostírá

se

chodby kížem steré. nichž se stn záí hvzdiky poskakují bludiky.

Tam vštky mnoho Tu

dítky istí.

hýkají

tu

díla

mají.

tiší.

a kolébají.

neb škubou venku myŠi. I stelou potom jejich srs na chladný troud a vllikou

Též jinde práce plné

])rsf.

hrsti

Zde jedna hlínu praží, tam nadívají tsto srstí a

žvance chutné smaží.

A

pijde-li pak

nají se buchet

nkdy dos

a

hos.

dos!

Však bda. nechce-li je Tu vštky strašn lají!

A

cpouce jemu v ústa

jej

rázem

A

tak už

víc

— Tak a

listí.

uštípají!

vru

nejeden

nezel venku jasný den!

babu rovn k „Hýku"*

jen sotva ji

jísti!

když

se

póla živou.

z s

behu

dole smekly,

vedly chodbou kivou.

vlekly

:

!

!

:

!

!

45

V tom zazul beskii ertv a v nj se mísil vští eht! Vsak baba jedva erta

dív

Jenž

hned

ped

se

zlostí

shlédla.

tásl,

ní

pemožena

zbledla,

neb tak se na ní pásl! A clivl se na ní každý

el t

že

zlé

clicclit

vštky na

sval.

ni

sŠtval

Hoj. což to bylo v ..Hýkn" >Iávy Vše z jámy hned se sbhlo. a byla hlava vedle hlavy.

Tak bab hrozn zmehlo I

vedly babu do stínu

a vystrojily hostinu

Tu vdolky

srstí

nadívané,

tam usmažené myšky, zde šípky v medu zalívané a z psího vína šišky.

A

k tomu mléko zajeí.

— Tu

vštky na

ni

„Ted, babko hladná, zde

pi tom tuném

zameí

sednme

si

stolu

a vyberme si v této smsi, pak ukneme si spolu!" I žvýká baba sekutná.

však jídlo nic

ert že

A a

jí

nechutná

z nova vštkám pošeptá vá, baba jídla nechce. hned ji jedna polehtává. ert se tomu chechce.

Pak všecky ií. zlou

Však na

to

sípají,

smr

babu na

štíi)ají.

pravé ert už eká.

až V3"pustí-li duši.

pak zave, až a vezme babu

vštky

i

zlcká

v nši.

— Tak

spolky s ertem tužila a pak ho za to užila !

—

Baba pece nezemela,

a

scházel pouze vlas

jí

I

liáno vstala sbita celá,

jako bídný zemplaz. Byla v ostrém ležíc

—K

trnovišti.

samých bodlinách tomu zrovna v mraveništi

v

Ach. ten désný noní strach

!

—

I

Avšak, byla pece ráda. že je z hrozné jámy ven. Srovnala si chorá záda.

samá

bída. žal a sten.

mne dostal k tomu I! mi za to bére dech! Odpust Bože! Hle jdu domu. .Tento ert

Bh

—

lezouc

—

bídn po tyech

VIII. Gert se dal za ("ert

drže

už dímal, sede v nši ve spárech ;

—

!•

manželem. „Hýku"

:

!

47

Hrobral se vsak v okaiii/iku.

ze

ji

...le-li

po ('tyecli

lézti

inožiiáV

Co

Ted

se rychle

TecT

ji

s

vidím?!

to

na nohou

Již je zase

nší

I

sklidím

!

tyi nezmohoul-

Pak

se vznesl nad „Žeiuovoii". let zase byste dál hledal onu cestu novou. kam se manžel smutný dal. :

—

„Já jsem-"

pravil

—

„tolik

vy>tiil.

ženou dobe ml. líád bych mu ted nco schystal. aby na žal zapomnl !"

on

se

s

—

Za ti dny ho nasel opt pod Radhoštm u vody, an si chystal malý obd. sbíraje

jahody

si

Hned ho jitil k zoufalo-ti Když pak chudas z eky pil. I

šeptal,

— by Ale vstal

a

se

se v

muž a

se

žalu zhostí

Bev

—

utopil

opel mžikem:

bral se rychle výs.

chtl tam býti poustevníkem, nesa

tžký

žalu kíž.

Bylo parno jako v peci. Lehl sob do mechu, rozložil se šíe pleci peje sob oddechu.

:

Usnili lib mezi stonky, hojným potem zarosen: kolo nho kvtné zvonky

mu

šeptaly

divný sen.

mu. že byl v z veera. Patil, jak se probírají

Zdálo

se

liylo

práv

vAaxé

hvzdy

Hvzd v

ze >era.

co jisker

arokrásném

jako když jiskry z

ráji!

a

ta

/áe

kováe

se u

výhn

—

podletí.

rozletí!

Mezi nimi luna bledá, plná jarních zázrak jako. když se s nkým hkthí stCbk a slzu ve zraku!

—

líajské sady

samo

kvítí

ve všech barvách hoící:

všecko v šeru plane, louky voní skoicí.

svítí,

V háji sladce pje ptáe, bzuí drobní kolibri.

—

Aj, ta luna vzdýchá, pláce, luhy rosou postíbí.

Ale. ne to luna bledá

pláce v bílých oblacích

vždy

hoké Hrud

to

jeho žena hledá,

slzy ve zracích! se v žalu

v ruce bílou

lilii

mocn i.

klene,

!

lilijátko .íak

se

:

!

!

nezkalené.

ráno

rozvíjí.

Ale. (Tabel na ni plivna. bílé

kvéty poerní,

Imed pak hasne krása divná jako

hvzda veerní.

Ysak ta slina oba zžírá -"jedovatá nad omj Yérná chot mu hanbou Sklátí

ji

Probudí

vní

to

— jako

se

mezi stonky,

zniliá

!

její

lesní zarosen,

hledí na ty

modré zvonky,

trudem tžce zakosen.

Trapný sen ho boln mrzí. Patí cize po sob v tom však ped ním (fábel drzý

—

stane v lidské

podob

I

s pérem homolový. jako myslivec, pihlásí se k manželovi jako starý píznivec.

Klobouk

odv

Zavolá ho vlídn jménem, jakoby ho dávno znal. pozdvihne ho pod ramenem, ka mu. by se narovnal Lituje ho. že se trápí,

všecko z domu jeho ví Jeho žena klesla v drány

nepravému bratrovi A. Chlumecky

:

Komance.

!

!

Tefí

!

zase kvete vesna,

jí

páchne jaro. voní bez. Jen. že tato hanba dsná Plije na ni celá ves

Véru prý

tu haubii.

smyje pouze

láni

—

krev se manžel pomstí na

A

tím že

se

I

ní,

hnv!

žal a

ztiší

muž

Ale.

její

opel mžikem

Ystal a stoupal rychle výš,

chtl tam býti poustevníkem,

tžký

nesa

žalu kíž.

Zniknuv štastn jeho moci, rozešel se kvapn s ním. Bral se potom na plnoci pod Radhoštm k jeskyním.

Pál v

míti skalní

si

nmž

Bude ale.

by mohl

sice jísti

doup,

tiše

žít.

skoup,

bude míti klid!

Našel díru ve skalinách. mohl pohnouti.

v níž se

Co

—

to ?

Slyšel ve skulinách

kokotání kohoutí!

IX.

Manželka za manželem.

Vrátila se žena

chvl

se

na

ní

dom v

zas.

pravd každý

vlas

I

! !!

:

Zíi>eptala eivei\viiia

—

Ani muže

i

toiua

:

doma, práv v tento podveerní as ani choré

I

Kam Byla

se dla žena chorobná V pece k tomu podobná

Mla

jsem

I

jít

rychle pro lékae.

a

prý jed jí nitra nerozpáe Byla chudas tolik chudobná

I

I

Na poduíce po

nž

dlouhý

ní

— Strach mn

svírá srdce úže, úž

I

Kam se náhle chorá žena dla Komu bych svou starost povdla? '?

Kde však

je dnes

ješt drahý muž?

Ano! Kde je manžel rozmilýV Snad se nad ním vlny rozlily Odpoledne

šel

se

ted už bývá

ale.

dívat

k ece,

doma pece

Tot mne nejistotou rozilí

I

I

Aj. zde leží psaní na zemi,

ted se dovím všeho

—

Ale. což

jí

Blaze mi písmo srdce zraní, I

nebo manžel psal to kruté psaní v žalu hrozném svými slzemi >S Bohem, ženo milá, s Bohem bud. za to kdysi mírn sud! Já t vždycky jak své oko choval. by sok srdce za to kloval?! S Bohem, ženo! Jdu pry s Bohem bud!"

Bh t Na

Petla klesla

mn

—

hrozné psaní ubohá, rázem jako beznohá :

!

:

^Muži dobrý, již té babé chopím! Kéž se Y slzách vlastních iieutoitím

— krušná

Tolik snésti

úloha

1

Já t. duše moje, vyhledám. bez tebe se klidu neoddám Kdybych mla na kraj svta I

jíti.

musím tvoji lásku zase míti Já svj život za t ráda dám'. I

Zatoila

zámku

v

pospíchala v

i)láci

klí.

bílý z

•

domu pry.

Prohledala pole. bory. skály, až se všecky nad ní rozplakaly, a jií co jich bylo kolem,

pi

!

Což té perné ce^ty zdolala. plna žalu stále volala ^Vraf se draliý. vra se ješt ke Což t voda. i snad erná zem ped ženuškou vrnou schovala?"

mn

Mlí

— za

hory, doly. to

z

mlí

I

les.

..Hýká" šumí divný ples.

Hned pak

zíti všudy jiskry zlaté. mezi nimi vštky boubelaté. ji však z toho zjevu jímá ds I

Nžný zpv a hudba ptaí zní. smavé ženky poskakují k ní. Poptají se po té

co

ji

pro

z

domu

noní

pudí.

i)outi.

pro

tak uplakána v

hoi

se

rmoutí,

pní

Žena plaky líí. jak co jest. zlá baba nakla její esf.

jak

V

!

:

Jak s manžel vrátil z cesty vodní, potom v žalu tajné prchl od ní. neprohlédnuv podlou babí

lesf!

Vzkikly véstky: Jiaba má svj díl! nám ji sem dnes dohodil! Bude v ..Hýku" désné sužována od veera do bílého rána Tak tam každý padouch i)ochodii:l)ábel

I

Líbaly

ji

potom na

oci.

erném vrkoi.

na lícech

i

Tesily

že se všecko zméní.

ji,

že se v brzku zase zaruméní. že

si

opt bode poskoí

I

Potom jedna vštka zelená, pivedla jí byste jelena.kouc jí: „Sedneš na jelínka, matko, dáš se za svým chotm, ubožátko,

vždy

hoem tém

jsi

šílená

I''

Ptá se kvítí vštka podlévá,

kde že manžel její prodlévá? Hned se houpá na sta bílých stonk,

—

zvuí z outlých zvonk, nich se dále kolem odlévá.

Ševel jasný z

Lehne sob vštka do mechu, naslouchajíc, jako bez dechu, ííned se na kalíšky ouškem spíná,

hned je, prstem hrozíc, napomíná, aby dbaly více pospchu

vštka povelí, modrvch zvonk

Ale. sotva již

to z

ševelí

:

manžel dosel ku Radhosti,

,Její

tam

si

podimuje v jemu postelí.

lehl.

kvítí bylo

roští,

Ped veerem hledaje

Až

se

to

l)ak

si

kráel k jeskyni, malou poustku v ní.

zase dotkne našich sponek.

každý

každý zvonek

kalich,

v ouška vaše outlá vyzvoníl"

Hekla tedy vštka zelená smutné žen vedle jelena: „Sedneš na jelínka, dobrá matko, dáš se za svým chotm, ubožátko. bude rána scelená!"

zítra

Pohledla žena k hvzdikám, dkovala vroucn vestikám. Modlila se

tiše

celou cestu,

vyíkala modlitbiek ke stu. by se áka nezmnila v klam T.etl jelen

s

vtrem

'.

závod,

o

minul mnoho ddin. les. vod rozlouil se za poslední ekou, stana s ženou tiše ped pasekou. Jí to bylo více nežli v

Poznávala

totiž

hod

I

po sob. chorob.

že se dala zmoci

,.Tak zde." stkala.

než se

—

s

«

v cizím

drahým mužem

svt

sejdu,

stonám,

skonám!

Kéž mi aspo klekne na hrob

1*

!

55

X. Msta ertova.

Na Knhyni zámek pod ním

eka

bílý.

^kuéí.

kolo libosad

kvílí.

I

Zámek

cely kišálový, od základu všecek nový. všudy krása, lad

jNIezi

lesy

ní

tak svže.

každém rohu jedna véže, pod ní s vraty vjezd, Stecha jedna hvzda zlatá

v

zaklenuta do kulatá. stíbrem kryta jest.

ert ho mladé

choti vénil,

vykouzliv ho, když se ženil, šlehna proutkem svým. Vru. stavba velkolepá jen že chyba láska slepá

—

—

—

skonila

se

zlým

I

Touže stále po svém i)r()utku. íhal tajn leckde v koutku.

um

v zahradách,

Kolo zámku

a

tiše

slídil,

za práci málo sklidil.

maje velký strach

I

Každá vže, každá brána byla

dobe stála

zavírána,

všudv

stráž.

!

56

Mezi tedy chyte skle})em, Jda po

schod velkolepém

— ducha jako

ráž

Doplížil se do pokoje.

kde

ml

proutek místo

— Ani

.-:V0Íe.

nm

skítka v

I

Hle. ten proutek v zlaté skínce,

Jak ho tenkrát podal žínce. ale. s nápisem

—

:

„Kdo se. proutku, tebe chytí, toho šlehej do zabití. tak to každý vz 1"

ert

se

chvl

a

hrzou

vadl.

proutku ovšem neukradl. hnal ho z domu bs

I

ješt dole v síni ulekanou tchyni dlat rychle kíž. Skoiv prjidce po okénku, byl ze sín hnedky venku.

Ale.

sjíatil

srazí v tlustou

Potom zue ernou

míž

I

nocí.

erty ku pomoci. at se koná msta. Sotva huba jeho mkla, vyletlo erných z jiekla statná tyry stal

volal

ert má ale.

sice

na vše správu,

pece nebyl v právu zámek ohrozit.

!

!

Tuf by skákal ))i(tutfk v/tekle, by ihned byli v ]ikk'

žo

I

Zná

i

erty

bit

I

Mstíti se vsak peee chtli! Náhle všichni vyletli jako erný mrak

Bsný drže

vítr vzal je

div

je v eriié

hív

si

vzhru do Hoj. ta Bije

boue

oblak.

na to

hrom a blesk see dubu pe

lítá!

kmitá,

se I

erti drápy jako klešt píval dešt bude povode

strhly siný

—

Bije

hrom

a blesk se kmitá,

boue deštm

bije, zmítá do tisíce as! Z hor se válí žluté vlny, všecky strouhy, strže plny, lidi jímá tas.

Boue deštm

bije.

zmítá,

plane blesk a skály smítá jeho pádný klín !

Jak ty vody burácejí Všecko vkol vyvracejí I

— strhnou

Starý mlýn

Plane blesk a skály smítá.

hoí mlýn.

že v dáli

ach, ten

kk

a

svítá.

ev

I

!

!

58

Hore požár streeliu sžírá, dole voda stny sbírá

—

dev

otesaných

z

Ráno bylo místo mlýnu

zíti drobnou rozvalinu.

štrk a

v poli

Yse. co v

bídn

vse se

Tak na

lid

se mstil

ert

rodišti choti

—

mlýn

i

I

— manžel nžný knžny,

ale mstil se peci-'

Když pak voda vrátili

bylo.

potopilo

Zhynul

„

slin.

mlýn práv

s

vrch

stekla,

se hosté z pekla

zase ve svou pec

XI.

I

Hrza matina.

Tchyn ertem

ulekána.

dokala se jedva rána. Pak ta boue v noci dsná zbudila

ji

ptkrát

ze sna

I

Celou noc se hrzou chvla, sotva oka pozamželal Zašla tedy v první sei do pokoje ku své dcei. Knžna ješt tvrdo spala, ale sotva zaklepala,

hnedky dcera z lože vstala, matku vlídn pivítala.

!

!

59

Matka stmá

^Milé dité. ziovua na úsvite!

jdu

ti

Zda

jsi

:

v noci

dobe

sjíalaV

Já se tolik polekala, že mne drobí liu-í kužel

— muže.

Potkala jsem tvého an se tajné v zámku

plížil,

mi nepiblížil

že se

div,

Já se v strachu požehnala.

Tím však jsem ho odehnala! Sotva spatil moje kíže, okn pevné míže.

srazil v

Vyprostil se

erstv

z

pasti

skoiv oknem do propasti. Zed se za ním sesypala I

Já dnes v noci špatn

si)ala

Tak mne hrzou nohy zábly Vidla jsem samy dábly.

I

Chtli zámek dol svrci! Krev mi stydla tém v srdci strachem, co se s námi stane, v

boui dábly rozpoutané.

Po

stech

obích netopýr

kroužilo se v ostrém víru,

kolo zdí se vztekle teli, lítajíce jako stely. Jejich

kídla

v letu

hmla

I

Já tak malou duši mla. jež cítíc

mi ješt tvého

více chábla.

— muže.

dábla!""

!:

60

Vzkikla dva plna dsu -Matko, já se zlostí tesu ekl, že Je arodjem Xac se tedy stále chvjem? I

1

Af je ím chce. dáblein nebo snese svtlo denní,

kíž

vida

se nezapotí

neuí.

—

Já však nejsem jeho chotí: nevzal

si

mne pi

oltái!

Ty v>ak pi svém chorém >táí snís jen .stále o

larachu. vidouc ert, jako prachu. Tvoje zraky strachem hledí leda za rarachem.

vným

Každinkého

v

vykládáš

za raracha

si

noci hraclia

svém mozku poosláblém

jii

I

Ten však, matko, není dáblem,

práv jak mým chotm

a

nebyl,

i

zlostn šklebil, mluvil trpce, nebo šumn. nešel nikdy blíže ku mn, než co ruka chopí ruku se

smál,

I

Dláš

píliš

mnoho hluku

I

Já jsem dnes tak lib spala, noc mne štstím zasypala I

Pišli za plní

vn

mnou

luzní snové,

jasmínové.

:

!

!

61

nesli

slasti

koiv.

i)liié

mne do

vábili

rozkoší-

— mn pak bylo Ty niu

to

tiše

vece

„Nech si, dvce, íci pece Nejsem ani povrcná. ani tupá.

mluvím

Nac

se

— Pro

z

cesty zavdy

ale báti se

kvapem

Žehnaného

pravdy

V

tedy bojí kíže

Láme ped ním Svcené mu tak že ho

I

ená,

ani

aniž

—

:

milá matko V-

pláces,

Matka na

tolik sladko

z

V

míže

ve zdi

I

voní.

zle

domu

honí!

necht, jedl radši mastné vcht. jak je Inu.

z

jídla

hrnce v písku

kíž on všudy

cliytil.

cítil

I

Jindy spíše sndl mouchu, sázy na sopouchu

lízal

— pi

svém biše pevyzáblém

Ten by tedy nebyl dáblem

V

1

Tebe svedlo jeho zlato Koupila jsi erta za to Uinil t tady knžnou bud mu tedy chotí nžnou! I

1

—

Já však snésti tvého

— Pjdu

chot V

radši po žebrot!*

I

:

!

!

Rozlícená ekla dcera

.Odsthuj se do veera! Já se dala k blahu svésti, musím tedy štstím kvésti Mlados má je lípa mladá, na

niž v slunci deštík

Každf

padá:

a každý lupen

list

nese jeden zlatý pupen

Dokud proutek

l)udu míti.

bude lípa samo kvítí. se dje. co se dje. nebojím se arodje Ví. co jeho záda shiálíal

A

1

Nebojím

ani dábla!"

se

— Zaplakala

matka

tipce,

dávué krpce, vzala šaty do loktuše. obula

si

z a skytala

dala

vroucí duše,

z

zámku

s

Pánembohem.

Putovala lesním hlohem. putovala k mlýnu zpátky, bez dar a bez památky

I

Ale,

pry

bda, mlýn

i

s

polem

— a všecko kolem, kolem

štrk a

slin

Všechno

jest jen

Pokud oi

zve,

a spousty houští. pustou pouští!

její

vidí,

není lidí, nezít ani toho ptáka, ani vrána nezakráká. není

:

!

63

štkot neozve

ani

se,

ani hlásku v celém lese

Každý

ke

k zemi krí, hrí!

se

kalná voda

pes

n

Zaúpla matka lekem, nad tou spoustou, nad svým vkem. Tše je pry, co ráda mla I

temn limla

Spousta vody

mlýn

v místech, kde

Vecko

hrom

zniil

Chudas muž

i

s

jejích býval. a píval!

pilnou chasou

pod tarasou. nad ním kupí sypký,

v písku

leží

štrk se kolem jezdí bílé rybky, nad ním snivá rákos svistí, nad ním pluje žluté listí, nad ním tiše, beze slova, hokým pláem stená vdova ,,Tak jsme všichni potrestáni

ert

hryže bez ustání, proti dcei sopt vztekem, se

že je s mocí pod lovkem. Dcera leskem oslnna, na líc panna na rub žena,

—

žije

—

bujn ale ví

smíchu, žertu

—

že

patí ertu

I

Otec pyká chybu smrtí, proud jím posud v tni vrtí, já pak v žalu, bíd, psot pjdu svtem po žebrot!

I

!

64

XII.

v

jeskyni Radhostské.

Manžel smutný bral se v zákoutí, odkud zaslechl hlas kohoutí. Xáhle jesky ped ním vzplane celá až

mu hrzou

sotva brvou Ajta. kohout

i)ot

vyráží z rela,

mohl ])ohnouti

ped nim

I

klekotá.

ohnivými kídly tepotá Jeho zraky rudým ohném svítí, jak dv draky, když se ])0 tmé vznítí jeho zob mu vlídné se])otá I

—

:

k nám, muži ubohý, a pozor i)od nohy! Za mnou tmí se hrzodésná zmola. pes ni lávka spráchnivéhl z póla. nemá véru pevné i)odlohy ^

Vítám

té

jdi jen dál

1

Jdi jen dál.

až d(jjde^ na

štstí tvé, že nejsi lakomec

konec I

Až

se octneš podle tetí stráné. dostaneš se ku stíbrné brané, zatáhni pak tikrát za zvonec!-

Kráel

tedy smutný manžel dál. anižby se hrozné lávky bál. Za lávkou se náhle rozednilo, divné kvítí svítilo až milo.

jak se toho nikdy nenadal

Svží louky v celém okolí, všudy spousty pestrýcli koukolí.

:

!

!

:

65

Cizí Stromy se zlatými plody,

na nichž ptáci mli svorné hody

pnky.

Vrabci,

Hledí

zem

zvonci,

:

sokoli

lovk v ped a zase zpt, samo svtlo, samý kvt I

Louky plny rozdivného každé kvítko

Nevidl

svojí

kvítí,

barvou

nikde, nikdy

to

svítí.

svt

I

Z

trávy planou svtel pruhové, všudy jiskry, barvy duhové. Svtel jako hvzdic na nebesích, na; pažite, v sad. vonných lesích

plá

stkví se

hoí

a

luhové.

Což teprv tch kouzel v lesinách lovk trne žasem. jako v snách. Ka každinkém list, stonku, díku. skví se hejno tpytných kolibíku, všechny barvy jako žhavý hrách! I

—

Což tch kouzel více v mýtinách. kde se eka plíží v sítinách. Tam se víly koupou s lilijátky. velebíce

vcné

svoje svátky,

na vlnách jim lotos

svítí

nah.

Z koupele se ženou v bujný mech. sdímnou v jeho kyprých pvabech. Každé

na spanilém líku na dolíku, kvítkm tají žasem dech víle

odráží se že se

úsmv

Dímou

víly v bílých odvích, každá istá, jako padlý sníh.

A. Chlumecky-

:

Romance.

:

!

66

Na

ijratvu k nim letí mladí snové. bez úliouy. jak ty ízy uové Smutný manžel kráel kolo nich I

Ale. jeho víly nevábí,

ani jejich brví hedvábí nevábí ho jejich vlasy

zlaté,

ani jejich líce boubelaté.

ani

erve

na rtu

Kráí dále. v klon k zemi

jeábí

srdci žal a led.

zaslzený vzhled.

Jeho žena, vroucné milovaná, byla krásou jarní malovaná zradila ho proto naposled

—

Kráel

dále.

I

klone bledou skráíí. lesní strá.

pešel práv tetí

se práv zase k ránu. když ve skále vidl jasnou bránu,

Dlalo

ped

zlatopískou. skvoucí

ní

Y tom

se

ozval v houšti

plá

plá

I

a sten,

jakby v plénce kvílel mladý den. Všechny stromy v lese povzdechly si. zachvly se jedle, bízy. tisy. probudil se ze sna dub i klen. Šel tedy

muž

rychle po hlase.

Každá vtev ped ním ohla se. Každý ke své ostny k sob vinul, každý chrást mu v cestu vlídn kynul, hlad pak ho listem po vlase.

Chod

dlouho

marn

nad vodou.

našel vílu skoro náhodou.

!

tí7

3Ila zelenavou s pásem ízu. objímala snhobílou bízu,

behu

vyvrácenou v

nehodou.

Ach. ten

její

Ten

bízou podezal! k dmoucímu se prsu.

život

jí

Vinula

kmen

ji

jí

zdobíc

ke

každý Ach,

ta

Pro

jí

pád! To

jí

eka

hoký

žal!

s

kvtem na

*o

z

planých trs,

rži

dal.

dravá, divoká!

bíza padla do oka? Podryla jí z touhy bízu v loni, teJ už padne víla s bízou do ní!

eka

Ach. ta

dravá, liluboká

—

Visí prosto s behu bílý kmen, pevalen jsa mocí pes kámen.

Xa

nm

víla bledne,

jako

jíní,

mdloba tlumí vzlykot holubiní. muž pak oblíž stojí zaražen.

Pemoha zdvihne Postaví

vsak rychle vlastní trud, vílou bízu jako prut. ji z tuha v jejím dole. s

zarazí k ní tyry statné hole. zapchuje pi ní spoustu hrud.

Potom sleza k vod podlévá, koení jí hojn polévá. V tom pak víla otevírá zraky, krásné modré, jak dva modré s vlaky, záila

jí

z

nich už odleva.

Ach. ty modré kvty ze svlaku. plny kouzel, bájí, zázraku

—

!

!

68

Zázranjší má vsak

víla

oi.

div se hlava slastí nezatoí,

jako skivan v svtlém oblaku

I

Lepá. jak ty šípky po sádku, T snivé líci tklivou pohádku, kolo kolo

prosto zlaté vlasy, vlhké asy

šíje

—

zrak ješt

písenou posádku.

klesla na

Klesla, jako bílý vodní svlak.

sotva písek

cítil její

tlak.

Rozvinula bílou náru mechem, otevela ústa horkým dechem, rudá. jako v žit vlí mák.

„Což

bude za

ti

„Chceš-li vílu

budeme

ti

Ale.

ka

muž jí,

s

mn

Políbni

to

se

vzíti

ob

bízou patit

sob, I

rumnoul"

líci

díval

teskn

v zem.

že je sirým manželem.

Když pak ekl

o

svém žalu všecko,

stkala víla nad ním jako

rvouc

—

odmnou"

— šumnou. — drahý —

eí

fekla muži

si

plavou kštici nad

Slzel také

muž

a bral se

dcko,

elem

I

dál.

kyna víle ješt opodál. Dal se potom zrovna k skalní hran, až se dostal opt k jasné brán, u níž díve, asn ráno stál.

Smýkl zvoncem tikrát, stoje pi. zámku mocnv klí

Zarachotil v

!

!

!

:

69

Vrata pak

mu

až

pál

si

Ale,

aj

se náhle rozletla, pot studený iuul z éela

tém

býti rychle prve

:'

I

Strnul nm, ped nádherným pokojem

stoje

ten zázrak!

Modrou záí planou krásné steny, podle spousty skvost umístny;

— skvostný pokoj,

ale,

nikdo v

nm

!

Za ním pokoj druhý klene se, sloup v nm, co strom po lese! Rudou záí planou krásné stny, podle spousty skvost umístny, sotva oko tpytu penese Za ním pokoj tetí naposled, nejkrásnjší ze všech na pohled Záí bílou planou krásné stny, podle spousty skvost umístny, mezi nimi sedí vážný dd.

I

Brada bílá po pás, ostrý zrak. na ele mu tane stinný mrak. Blankytové roucho, hoe spjaté, na slunce, msíc, hvzdy zlaté,

nm

víla

ped

níiii

drží jeho znak.

Vážný kmet mu kyne

a

se

z

daleka,

nebojí a neleká

V

jeho panství že se dobrým daí, pouze špatné jeho ruka maí. neb je stíhá trýze veliká!

Muž

se tedy

— svdomí

dda

nebojí

—

je klidno, nel)rojí

—

:

Kroí

:

k zemi. na rouchu hebké lemy. hebký hav se strauy obojí.

Dí

dále, pokloní se

um

líbá

mu

ua

Ty

rychle vážný déd

to

tob

^]Musím

vil bab,

jsi

—

žárliv

bd

mnoho

Zasluhuješ trestu, jak to já však nechci

Zachoval

— za

to

jaký dar

jsi

tob

víle

život

I

zríŠ.

kíži

ztížit

nžn

pjdeš hnedle k víle ti chystá veer

—

Nedbá muž tch dar ^lyše,

I

duši erné,

vrnost žen vrné,

zrušil

na vás oba

strhl

povdt

uéco

knžn zvíš

I"

velikých,

dsný hích. pece vrná

jaký spáchal

Žena tedy byla pak svedla baba, duše erná I

Jej

Ó.

bd

tch

Vytryskl

zachvl

všelikých

jí

dd

ted odprositi mohu.

plái pokleknout!'

ní v

ho tší,

mu

slzy

s

en

zas.

erných as.

ješt najde s dobrou usouzenou Kíže léí a žaly as že se

žárlivostí jeho

Bh

ženctu

I

I

Nežli se však vrátí zpátky ven.

dá

mu

I

I

mu z oí slzí proud, mu hoem každý oud. sob k rozmilému Bohu

moha ped

stíraje

žal

se

Vzdechl >Kéž se

Ale

a

démant, iasnv jako den:

:

!

!

\:sii(ly podle stny spousty skvost umístny. Ze všech si bére clice-li jen

kroiiié tolu)

vidí

—

a

Ale muž se skvosty jeho Jeho cho je zlatý pupen, neklame jak

po tom uepídí, vida. nevidí.

démant nad vše svtlý, ráno porozkvetlý. zlato,

nešidí

ddu

Proto, pln jsa dík.

^Mn

I

dí

ote, skvosty nehodí Xech jíti za mou vrnou ženou, žárlivostí mojí usouzenou, mne Pánbh z toho nesoudil" se,

m

I

a

Xa to dd mu vece: „Nesmíš jíti Nco pece s sebou musíš vzít Nech

si

zde máš

mžeš

tedy íci, milý hochu, a v je uhlí trochu.

nm

mch jím

dobe

zatopiti-

Dkoval muž

vele,

m-h

si

si

—

v/.al.

nad uhlím ho dobe zavázal. Piozlouciv se s dobrotivým ddem, vyšel z brány práv ped obdem, dd mu ješt cestu ukázal. Musel jíti k víle knzi ci. dumné, jak ten oblak snžící. lepé, jak ty svlacce podle eky. erstvé, jak ty bujné v lesu beky, svží, jako voda bžící. Sel a doufal

kolo

— cít

nho skvl

se

v srdci máj,

ladnv

ráj.

!

li

Kd3'ž se potom náhle sveeilo. hned se kvítí svtlem zašeilo, sama vnada, pvab, lesk a bcáj

Y zái kvtné kde

zráh' jahody, octly z náhody.

se která

V ece

I

kvty

spaly

lotosové,

vedle hráli bystí lososové,

bízy do vody.

shlížely se

Shlíželo se kvítí hoící, všechno páchlo erstvou skoicí. S každinkého stonku, listu, díku, slilíželo se hejno kolibík do hladiny iré, záící.

Letl svatojáuek jako

živý.

Za ním veselí

víly v

se,

velebíce

zlatý roj.

pestrý ohostroj. vrtí,

zpvu,

vcné Lady

Trne muž a

tanci,

reji,

otáejí,

stojí

zdroj.

zaražen,

naslouchaje, jako pimražen. Ale, než se nadál, trna chvíli,

byl už bloskvoucí etou jako bouí snhu zasažen

vílí

První dva. plna lahody, v plavých vlasech zralé jahody,

opásána potmchutí nžnou, byla nad jinými vílou

knžnou.

Zvala muže k vílám na hody.

Hody, vcné hody, v srdci máj, plesáním se chvje sad i háj I

:

!

!

73

Medoviuy

stále plná íše, cím se více pije, dme se výše, perlíc sumnoii pnou pes okraj.

Hody

Hody

!

mu

1

ply rady dv.

na odv, s vonné strán, hladíce mu líce, bledé skrán, on pak s nimi sel, kam, nevd v. liázíce

kvítí

dol

vedouce ho

Když pak dá

mu

na

byli dole u vody, to

knžna dvody

vera nechal svého cíle, abys pispl v nouzi této víle, pomohl jí z dsné nehody „Ty

jsi

I

Ty

jsi

bízu

postavil,

její

za to našel díky u sta

Chystáme ti za že ho v celém jež bys vida,

svt

vroucn

Viz tu vílu tady

Chtla

býti chotí

vil.

pekvapení,

to

t

pro

není,

pozdravil!

ržovou

I

mužovou,

chtla býti tob vrnou ženou, tšit tvoji duši usouzenou, tys

lec,

Ml Máš

ml

už díve ženu svou

— Však zda

1

ji.

muži, jeŠt

I

máš

však myslí na smr. na rubáš Ale. viz tu vílu roztouženou, ta t chtla svésti se tvou ženou ješt dnes vám pjdem na sobáš

?

!

—

Mly jsme však práce proto dnes Zbouily jsme háje. sad i les.

!

:

každou bízu, lípu, jedli, drinku. ua tvou mladou žíuku.

tážíce se

zda

ji

svedla hauba.

Zachvly

se

ozvaly se list

hn>ný

jilesV

stromy šepotem,

vtve tepotem.

se tázal listu v

celé zemi.

až to zachrastilo haluzemi

Bíza

dala zprávu klepotem.

Kekla bíza tady dviua. že je tvoje žena nevinna ert si najal u vás babu zrádnou. aby zostudila ženu ádnou. vtrousila vám jedu do vína I

I

Zašumla

lípa

na písku,

že je tvoje žena ua blízku!

Hledajíc t. došla dole k ect*. umírá tam v tráv pi pasece, spolehnuta hhivou na bízku. Pospíšily víly za ženou,

pisply

jí

Daly jsme

— jak ted

ji

se

mocí sdruženou. jí

léku

z

všeho býlí

vbec léí národ

spatíš zdravou,

—

vili

rženou

I-'

Vzplálo muži srdce sokolí,

zaznl po všem okolí: „Ženo moje, holubinko sivá. chvála Bohu, že jsi ješt živá Ted jsem šastnjší než kdokoli

jásot

I

Vedly víly muže do hrozen, au bvl. iako blahem obrozeni

I"

!

75

Acli. to Štstí

—

s

žeiíoii i)ri

setkání

Bvlo slyšet dlouho tiché stkáni

I

1

Ale. sobáš nebvl ohrožen

pramen vesnu

Vítá

daleka.

z

až to v lesu huí, haleká.

Jak se mli spolu vždycky rádi Vesna mladá k nmu v touze ])ádí. že se led a zima zaleká I

1

cho

Vítá

svou žínku

z

daleka.

až to v lesu huí, haleká

I

Jak se mli vždycky spolu rádi Žínka mladá k nmu v touze pádí. I

že se

dábel sražen zaleká

1

.Holá. víly. holá, na sobáš,

a Ty

mi každá hod, tance dbáš

1

však, ženo, holubinko sivá,

tob knžna mlsk naosívá, vid, že se mi dobe nazobášV,,Hola,

víly,

spšme

než se východ

do

ohnm

—

reje.

poleje.

Kež sem

úsvit z oblak rudých skoí, kéž se všechno v šumném kole toí, se na nás knžna usmje!"

a

,.,Hola,

Jásotem

hody. holá V srdci máji se vlniž sad i hái I

1

!!

:

76

Medoviny cíni

plná íše,

stále

dme

se více pije.

perlíc

šumuoii

se výše.

pnou pes

okraj

Skoil .z oblak rudých úsvit již. sluueko se dralo výš a výš. Když pak v háji vstali ptáci ilí. s

manžely

—

se víly

— k tomu Shodili ho

—

a

_Dobrv muži.

Byl to ale zase

ale,

až se

nésti !

rozlouily

dom s

spéch.

nho

lata

—

sulo zlata,

nad tím v obou

Muž pak

mch

uhlím tžký

Však byl sama

což se z

!"

už nežárlíš

tajil

dechl

zvolal ^Ach ten dobrý dd! Ani mi to nelze povdt Dal mi zprávu dražší nad to zlato, :

I

zaplatiž

mu Pánbh

To nám ješt

— žili

Tratili se do své

spolu

stokrát za to

poslal naposled

chyžky

I

zas.

šastn dlouhý as.

Byli jedna láska, dobrodiní, rozdávali, jako do rodiny.

— Tak jde

o nich posud jeden hlas

I

U

XIII.

Ta

poustevníka.

pode „Stupni" v zraky dojímá

bílá poiistka

vábn

jak

Nad

lesích,

I

ní se

kížek

svítí

na útesích

stupni k vrchu trojíma.

se

Ta bílá poustka, jako hnízdo ptaí, jak z jara hnízdo sokolí, co muži prsa staí a z ní se zpv po pustém nese okolí

—

I

To poustevník tam

— žalm A

svoje

žalmy pje

vroucí není vylhaný

I

les temných vje, mu hraje k tomu varhany. vítr,

Má

jenž do

mír.

má

pokoj ve svém dobrém Bohu, mu do svta

ba, nechce se

plody

Jí

lesní,

jen ducha sytí

I

vodu posvta. pije

z

rohu,

než tu poustku. bídn z kmen spjatých, T ní lžko v kout mechové; bibli, velký život Svatých, dv knížky na sob roucho mchové.

Má

—

Tak žije v mrazu, vedru se zví, ptáky bodrými,

z

léta

horkém,

a chod jen ku kíži pode borkem. ho zdobí kvty modrými.

Yšak svatos

jeho, jako záblesk ranní, po lidu: táhne, jako ptactvo, za ní.

se rozletla

a

lid

se

když hledá veer poklidu.

: !!

78

Jeu (Tábli se ho vkol pilu steží, jak po vod, tak po souši, neb dobe vdí, jakou trestá eží, když ert ho k híchu pokouší!

ert

—

ml

nejeden už

— co tak Le Xa tak záhy — zdráv i

ten

--

Ta

bílá

ním

ptky ml! jeho dtky

ostré

ty hrozné

jsa

zapomnl

poustka pode „Stupni" v

vábn

jak

—

ch3'ba!

s

zlou žínku

I

lesích,

zírá výšinou!

Hle. ženu vetchou, jak jde po útesích.

zpíma k

jde

poustce pšinou!

—

To tchyn Matka knžny na Knhyni, tam bloudí chudas o hladu Tak mocna dív, a tak je bídná nyní !

1

Jde k poustevníku o radu.

Za

ní jde v paty zlý zet nevidné, k zoufalosti nabádá, a kde je nejstrmjší cesta žen. tam vší se jí na záda

ji

!

A

chce-li píti

ji

z

—

—

jak se dábel chechtá veda k pramenu pak vezma bláta, ve vod jím klechtá, a de ji kei v ramenu.

pímá

Ta voda ty

A

kee

— za — byly

tu

vái posvcenou, za ten kíž.

tak ji mdlobou, horkem uícenou hnal trampotami výš a výš

!

:

!

Xež

v pfili cesty, pod balvaiieiii bokem, poustevníek na ladech. I spatil, trna, dole nad potokem ctnou ženu s ertem na zádech stál

A chtje erta lapit v kruh velký opsal pes

jisté

pasti,

cestu.

pak*sroubiv statný kíž v nem nad propastí, H- rychle schoval do klestu.

Tu práv žena

A

došla toho kruhu, bídných padl zad. tane, jako spoután na popruhu,

se

svíjel

ert

a

jí

s

v kole

napoád.

Hoj. byl to lek! Hle, erta vidt zase, tou v líci barvou jako

md!

s

vzkikla tchyn: ^Aj. pekelný tase! Tys vru cTábel a ne ze!"

I

Hned poustevník I si

se

na

to z klestu pohnul, ve zraku. šlehl erta pásem, až se prohnul, ránu drže ve znaku.

hnv

Tu

plál

mu žárem

žena, jedva poustevníka zela,

hned klesla

ped ním

na zemi.

sak lekla se, div hanbou neumela. jak ert ji zmazal sazemi ^

I

Sat sazí pln i tvá i suché rucr. vše erno, jako z komína! I

zabduje žena ve své muce erta vzpomíná

a trpce

„Ten ert zde, ote poustevníku, zaslouží trpí hodinu!

vru

!

!

:

!

80

Nás oklamal a vzal si uaši dceru, pak zniil celou rodinu

Má

dcera v

zámku jeho

má erta pod má zlato sice, a

Bh

Mj

za

ji

cho

— ert Muž

hích

zatratí!

je mrtev, zhynul se vším

strhl tenkrát

v pekle snad

snad

sice vládne.

svou oprati; jen že v srdci chladne,

hoe

—

a

domem

povode. ) pní pod žhavým lomem,

jako pochodeii

mj! Zda víš, co vrná žena? Co matka dohra dtem jest? Má dcera hyne. dáhlem zasažena

Ach. ote

Ó. sved

ji.

ote.

Ó. sved

ji

nazpt

at

hích

ze

hludných

z

— ana

I

po zlu touží

—

srdce vyhostí!

Bohu

Ó, sved ji nazpt, af jen a žije z Boží milosti!"

V tom ert

cest

se vzepjal v

slouží

posvceném

kole,

va

hýkem, skoil po žen. Le poustevník ho pásem srazil že klesl v prachu zmožen.

Pak

mu. hrozné

dí

„Aj, zeti hídný!

Však ted Jsi náš!

Y tom vztek až

kruhu hudeš

jí

nazkomíráš mukou!

ted se nastenáš!

bsný maje

známá

a dub

drže v rukou

Zda mne znáš?

se narveš,

A

dtky

dole.

tvá se

stále

ohíhati,

v útrob,

tob z oí hrob!

vzroste na

ztratí,

!

Až dub

se

:

::

vypne pyšné nad lov bohiý

a bude míti žaludy,

pak táhni z kruhu, bud si zase volný a hej si bhlznm na dudy!'

—

ert vskoe

rejdil,

jako

honn

bleskem,

jenž chmurami se proplétá, a hory vkol znély jeho veskem ,Ó vášni, vášni prokletá

!'

Ctný poustevník pak vece klidné zené „Znáš milos Boží velikou!

Kdo

nehledá

ji

vždy musí za

Tak

pímo, roztoužené.

ní oklikou!

jednávali jinde lidé steí,

oí slepotu. Tak bude pi pokání se

než

svrhli- s

tvou dceí,

jež vezme na svou lepotu.

Bž rychle nazpt Pán

!

Pospš k dcei

znova,

pohání Tam nejez, nepij, mluv než tato slova Ó, kaj se! as je k pokání!

dech

A

kéž

té

prosí jak chce. nejez ani sousta,

ni nepij

pi tom

Jen hroz

a pros, že

potkání! hrozná híchu spousta již potebuje pokání!

A

prosí jak chce. ba nejdi vbec ani

nejez,

nepij

ani.

spát,

jen hroz a pros a nu ji ku pokání. snad pece lze ji zachovat.

Le, zda

nevzdá-li se na ty všecky prosby, víš,

A. Chlumecky

:

co

potom uiníš?

Romance.

!

se za ni. nechej slz

Xuž, kaj i

kaj

Pak

!

!

se,

jak

nei

s

i

hrozby.

umíníš

si

místa svého ani kroku,

a stávej, trpíc, do noci. já i

pijdu pispji

jist, ti

pijdu

v

tomto roku.

k pomoci!"

XIV. Pokání matiEO. Viz na

Knhyni zámek onen

bílý.

ten vábný kolem libosad!

Pod sadem a v

bystrá

zámku, v

eka huí.

sad

kvílí,

krása, lad!

celý kišálový, na rozích, je divem div. od základu nový. kryt stíbrem bílým, jako sníh.

Ten zámek

bílý.

tymi vžmi

se

]\Iá

knžna

sídlo,

jak je nikdo nemá

— než — má tam híšnou — Sodomu Ta socha sad — Lada — rozkoš nmá

I

v

jí

svádí hosty do

Ta Lada s

bílá.

tou slinou

A^šak.

Ta Lada

a

bujn vytvoena. knžny podobou!

což je krása, je-li bez

Jest pouze

Bok Pod

domu

stíní

— híchu

bílá,

líc

husté

ní se tance

krátí hostem

i

cti

nádobou tvary její!

kuery! s hody veerv!

rozvíjejí

žena?

!

!

<S3

IJyl c-o

teplá l)yla.

jS^oc

tichá,

spánku vody ueeí.

Ladou v sad dlela cháska veei.

Totl l»i

máj!

i.iviií

v

lichá

rozpustilé

Zpv

Ctna Lada užná!

bohopustý!

Hoj, byl to zase jeduou kvas! Bvl prvuí máj i zaplesala knžna: ^Žij všecko lásce, dokud as!

—

Žij všecko vínu! Eéva adra zvedá, 1krok v tanci bode pohání Tu knžna zmlkla: Pišla žena bledá a vzkikla: „ite pokání!"

—

—

Ta žena bledá Probh, matka její! Snad od žalosti šílená I vstala knžna, rdíc se v oblieji, !

—

i

kouc:

máti milená

„Vítej,

Pak objala ji, plá ovlažil to Le. všecko

líbajíc ji

uechopilo matce, pokání!

žaslo,

ite

volá:

Však dcei

vstaly

jak péra v

týle

.Což asi -O. kaj

He i

plná

hrzou

i

smyslila si?'

už pokání!"

hrzy

vyplašila hosty

prchli v duši prokláni

ó.

dít. kaj kaj se,

A

dcera vece

..<).

všecky vlasy,

po káni.

má? Co opt se,

sladce,

potkání.

—

pro

!-

zkro

:

—

pýchu posty. už pokání!"

se.

i :

Již hosté prchli

.Tiše,

ped

tu

dobrá máti tebou

84

Hle, hanba tato! Yše se bude smáti!

Na

Me

kárat?

svta:

,,Nech. dit.

,A svt mne ^Tím

z

ped

sebou

a

sméje tob!"

se

Budem šastny ob,

híchu vytrhne!

Tvj

otec pry! Snad v pekle hoet bude pochodní!"

a

1'

ze svých vyvrhne'?'

dít!

lépe,

Bh t

až

si

za

hoí

mne zmoil-

.Ach. což to díš? Zda zemel? To

„Tvj ert ho

t

zniil povodní!"

mj! Tak bídnou zhynul mne jímá závratí

.Ach. ote

Mj

žal

„Ó. kaj

a pak

t

smrtí?!

1"

se,

dít, sice

Bh t

sdrtí,

navždy zatratil"

Ach. ote muj

!

Tys nechtl

jiti

ke

mnl'

se za nj, za sebe! peklo más a zalkáš v jeho temn, mráz v ohni zazebe!"

„Ó. kaj Sic

až

t

—

Ty. matko, nepla ,Spi dobe, ote mj a pojd a pojez u stolu!" !

„Já. dít, nechci!

.Tak

Ku

stolu

m

netla,..

I"

pojd, pojíme pospolu!'

„Ne. nechci! Kaj se! Nechci ani sousta!" •Ba.

nermu

dcery do lkáni!"

„Jen. dít, lkej Již

!

Ta híchu

potebuje pokání!"

pustá spousta

!

.Tak sedui pece: Jez. a uech

—

víno! Xuže

pij

a

se,

íci.

si

tuhle íš!'

Tch

..Tvycli jídel nechci!

O. kaj

!

se

budu stíci

nemuíš!''

se

.Já jsem t. matko, tenkrát pohanla. však ted mi toho líto lest. Ach. odpus, že jsem já t vyhánla!"

kaj

>().

nechej híšných cest!"

se.

.Co jest to: Kaj se? Jak se káti? Kekni

„Vra zámek s kouzly peklu zpt! se mnou pojd a v plái pi mn pst s modlitbou ti zhnusí svt!"

Pak

má

.Ta kouzla ,.1

jsou.

i

klekni,

pekla

z

— To

„Od poustevníka

Tam ert mne

ne!

— Víš

to. žes to

.Stupních-

v

ekla?'

já to vím

a cestu tak mi ztížil, na záda Yšak poustevník ho srazil, když se blížil a zaklel ti ho na lada. se iTOvsiv

bil

mn

I

—

1

ekl, hrozné

Aj. zeti bídný!

dtky

drže v rukou

nazkomíráš mukou

se narveš,

Jsi náš,

a ted se nastenáš

vztek až

kruhu budeš

bsný maje

— známá

a dub

jí

:

Zda mne znáš?

Xu, ted

Y tom

!'

proutkem ertovým!"

s

.On ertem?

Ta nejsou pece

?

!•

stále

i

obíliati.

v útrob,

tvá se

vzroste na

tob z oí hrob •*

I

ztratí,

!

!

!

86

hrza, matko! Já jsem oklamána

,Ó,

Le,

,.PojfT

pry

rychle

I

pesvdím'/

nejprv já se

neekej zde rána

a

Já noc tu v lesu pekleím." ,Ne.

matko má

Tak

!

rychle se to nedá

!•

„Jen pojd se kát a nelenuj!"'

.Vždy ert je zaklet v ona lada a zámek býval vždycky mj

sedá.

!'

,.To

hnízdo ertí bude na

.Ne,

matko drahá. vím. co mám'/

„Pojd

pry

Ten zámek

a kaj s

se,

visíš

té

pastí

'.-^

nad propastí!

kouzly jest jen klam!''

,Ted nejdu, matko! Ty zde zstat nechceš?-

„Ty híchu ,Ty

již

„Kuž.

Ach —

mne

Pojd

živý!

se

kát!"*

zase dráždíš, k linevu Ichceš!'

pjdu pry

si

pjdu pry

zaplakat!

t

a kleknu za

v lesu

t

budu kát a tam se za nevstanu, ni hlavou nezatesu.

A

ni nechci

okem zamžikat!

A

nechci

ni

okát rosnou krpjí!

jísti,

kleíc mezi hlohem.

—

—

Dít. Ne?! Nu. chceš se kát? Jdu tam. kde žalem úpjí!" ,Ó.

Bože, matko, pobud

„Chceš

vésti

pece

život kající?"

s

pánem Bohem!

tady!"

!

87

.Tam zhyneš, matko! Zhyneš, dcei. Idady mající!" a já jsem vis to

—

—

m!

-Xeeli. (lít. uech Á).

matko! Z lásky

Je to k tvému dubin

— nechceš

pry!'

_Jdn. ilít Až t vyrvu dáblu obru. hrob klidnv vvhrabe mi ivc!" :

.Ach. otce!

Nu,

mj

Bh

tob

a pej

ti

se

Ote! Ty jsi mrtev dobe v hrobecku!

tedyr!

zaplaf za vše na posledy.

dobrých

drobek.

Ach. ote! Ote! Tak jsem osiela! I

matka pry

Jde Jde

pry pry

je milená.

— ach

—

pry

!

A

na mne zanevela

a žalem šílená

1

Ach. ote! Ote! Zda jsi nkdy vidl na okn lézti berušku"? Té siroty jí nikdo nezávidl Tak sirou máte dcerušku!" i

Pod zámkem hvozd a skalní tvary dsné. na skále kmen a doup v nm. Yrch s kmenu srazil hrom do rokle tsné, a kmen je pust a hnije nm! Tak statný dub Ta dávná jeho síla Ta krása jeho koruny! Když vichice s ním nkdy zápasila, !

dub

hml,

iak

boue na

strnuv!

I

!

!!

!

!

:

88

pekal v pýše vékv, vládua lesu, zdráv po mrazech i po tání! Když hrom ho rozbil, spadl po útesu kmen zstal lidem k pokání

Však

—

1

Kmen

zstal sám, jak socha snící, jak sloup na pusté ssutin lec pišli nkdy k nmu kajicníci. a žili v jeho dutin. tlustý

—

Tam

dv

pišla máti

..Ach.

a

knžny

Bože dobrý! Odpus bídné tchyni,

pej mi k plái

tento práh

nmž

To doup temné, v ty sovy, ježci, to

na Knhyni,

oích jako hrách

slzy v

všechno se

!

se

hav

v

plái

hostí,

zajíci,

mnou

a

se

postí,

a vede život kající

Ty šumné stromy i vy ptáci vy kvty vkol plající. vy plate se mnou pi mých

na nich,

bédováníclk

a slzte rosu kající O. dít

mé!

Bh t

Hle,

pece

dal mi.

t

budu kát Vy lesy s ptáky pjte se mnou žalmy, a vichr bude hymny vát!"

já ted se za

XV. Pokání dceino.

Pry matka

byla

hos málokdy

!

Sad u Lady

pustl,

se ukázal.

Ba, jedva pták se pohnul, v kei a rej se pevn uvázal

Ta knžna pyšná, jindy zpvu si

sedla v

zadním pokoji.

šustl,

plna.

:

!

Xa úádni Zda

:

mne spokojí?

zakleje ho navždy na ta lada.

neml

by

zadmiihi se vlna

hrísiiéiii

.Zda poustevník

!

ke

mn

žádných práv?

Tak ovšem stásla bych

z

si

duse hada,

a žila dále jako páv

—

Sla knžna k poustee. cáku v srdci majíc, neb nesla v kapse velký dar; a

pospíchala, jen se usmívajíc,

vždy

zlato k

sob

táhne zdar

I

došla. Ach. ta hrza všudy ert lítý bsnil v okruží. Hned val. hned vyl. jak rozplakané dudy,

Za den tam

spjat v

posvceném

popruží.

Pak cít knžnu, íhal

pozdalecí.

zda nevleze mu do kola? Tam poznala by, jak se kivda léí ve drápech erta sokola I

A hned se stavl, jako svázán v pouta. jak pes na dlouhém etzí. I zaval na ni, z temna kouta .Aj. sláva Istnému vítzil

um

Tys vyhnala mne krut

mého domu.

z

matku tvou ta pouta Ach. úpím hrozn Mj se. skrz

!

a >(.).

dlouho tady nestenám styd

se,

dáble. hrát

mám

I

ženo. k tomu.

!•

^i

na

lovka,

íhat drze po ženách Já lehká dva! Tak jsem byla mkká, že jsem se vdala, jako v snách!" a

I

!

: ! !

fo

mi

ixjjd

„To

vím! — Však já

tob

po

blíže, já

,Jeii

t

pialiiiiil*

ocliladíml"

,Máš strach? Hle, já se jedva v pout nahnu! Pojd blíže, jen t pohladím !•

,.Trop šašky, trop. však smích

ti

vjíout

shiíí!"

pro? Jsem vždycky bodrý druh. ty jsi má a budeš s tlem, duší V tom pešla knžna jeho kruh

.Xu. a

—

I-

I

bda

bda,

Ó,

ert

—

le

—

knžna

a

oklamané druzi

laný stíž spadne, zaplétá se do popruží.

vyrazí,

co

stihne v

^Spas duši mou,

—

kruhu kíž

ó.

!"

Kriste Si)asiteli

po kíži. ]Má práv as! Ó, jak se a v erta oi pohíží I

leze rychle

zatetelí.

I

Skok hrozný pod kíž

— Nad

kížem dme

— ert se

je zrovna u ní!

velký strom.

vzkikne ert, až zem pod ním duní. a každé slovo blesk a hrom

I

strome,

,Ty,

—

Strom

.0. a

— a

bil

bu po

a sraz

knžn

ji

s

kíže

haluzím.

dole

—

I'

Matko Pán. chra mne od svéveol. mne s kížem pláštm svým!-

skryj

Tu

má

ztichne strom a listem ani nehne,

již

knžna práv as!

Yšak ert pod kížem ješt neulehne. va. a to bouí v strom zas Strom hue, pere knžnu haluzemi. a kíž se nahne za chvíli.

:

ert

Jásá: ,Buf, a svrz

A knžna

!!

ji

! !

!

:

pece k

zemil-

znova zakvílí

^0, Matko Páné. dám se na pokání. jen chra mi ješt dnsi tedl" Strom náhle tichna. klidn vtve skhíní.

—

ert zave

:

—

zpovd V

3Iyslís na

Až poustevník sem pijde,

sotva hlesne

I*

„Yšak proti kíži málo smíš!" drž se jak chceš Kíž zde pece Pak chytne snadno koka mysl .1

I

Aj, strome,

bu

a shod

vyklopím t Strom zachvje sic

ji

koením

dole ke mné. !"

se, zaskuí v bídným stvoením

a zmítá

A kíž

s

rány

se vikle.

klesne

pádn

nm

temn

l)usí.

ert už taní podle skal kíž se chýlí! „Bože. chra mi du>i!" ert ve dlan zatleskal

hle.

A A A

I

kíž se kloní, rány stále buší. kíž rdí se, všecek zkrvácen ,.0.

pijmi moji duši!" poustevník jde strmácen

Kriste pane,

— V tom

,,,Ty bído z pekla, což mi zase tropíš? Ha. styd se, dáble. ženichu Já vím, že klidu spíše nepochopíš.

až

To

pikovám jisté

t

tvoje

v enichu

známá,

již jsi

zde úpí, krví zbrocenaV t Pojd. ženo, dole! ted budeš asi zkrocena !"•

Bh

z

svedl,

bahna

zvedl,

I

!

!

92

_Aeh. ote. zhoj mne.

náhle zhynul"

sice

trp ty rány. lehtivá

...Jen

Trp za svj hích a za svou tžkou

Bli

srdce mdlélio nechtívá

_Ysak to Chceš

mého ramene

se

vody

ti

—

.Hle.

poustevníka se

...Ty

chtíi

k tob.

prosbu mou?"

Má

!

k híšné dmou!-

se

adra

prosby

z

lesu

Yždy jsem pišla

!

yyslysíš-li

A

jí

Zavedu té k pramene I"'

z

^Ach ráda pjdu vsak

I

mn?

pi

jíti

dám

a

nepenesu!"

je píliš! Já to

chop

...Nu

vinu.

I"'

rob

ml!".Tu ženku nech. je moje,

že

a

se jinde,

libo-li!-

„Jen ote pry!"

chra

...Ó

Již

dávno hbet

Ta

žena. co jsi svedl

Bh

té

erte

se

l>oje

nebolí ?

—

kála.

se

již

ped tebou!"" .1 jakby žena z bázn neplakala, svj konec vidouc ped sebou a

chránil

ji

I

Le. stj ...Chceš,

Ta žena

I

vezmi

mého

erte, ješt náhradu

.Jen viz tu a

tyla z

si

líc,

ji

do kulatá,

ty tvary

za bradu

zlata!"

?"•

!'

_Ach ote pry!'* ...Ty (

"i

chceš

si

ze

m

chceš

mne pokoušeti?

tropit smích ?"•

I

!

!

93

,To ue

ždyf

\

I

...Již

že

a

pec

mlc a skryj

mjž

tu

navždy Jen pus mne ven a

ji

pry

„Jen ote

—Y

Jen skok

—

a ert

seve

ji

t

pánu Bohu! volnos mám!"

nech ho na pojtruhu!" zabruí!

knžna

válí v

kruhu

nárui i-"

,,,Pus

nás ten o

dám

dsn

a již se v

!'

slouže

„Spas duši, Kriste sic

ti

— —a

a

tom dábel

okoukati

ne hích

táhna do brlohu!"

se,

Ženku

,SlyŠ otce!

híek

vis,

—

je pouze hra

ji,

bído

ošlehám

z

pekla,

1'"

To pece dávno ekla Je všecka má Le. pus mne ven a já ji dám ,

!

I'

„Ó Matko Pán! Budu poustevnicí!" ,Xu hled, že tebe radši má!' ...Zde

máš! Zda pustíš?" .Yiz tu

tu

tvá

•

dvu

modrýma oima

s

pnící, I'

...Zde více za to! Pustíš V!'"

sic

hned

,,,Nuž,

— Tu

ji

mj ert

.Ne tak vztekle! sepnu do smrtil' si

hned, co na ni eká v i)ekle!"' z leku zavrtí

se

„Ach Bože muj ,,,Nic!

!

!

—

Co v pekle na mne eká?"

Chceš-li jen se

písn

kát!"-

!

!

94

„Mých slz je víc, než vody pojme reka, ba krev chci za hích vyplakat!" .Tak draze

Pann

^Ó chvála

mj

O kéž až

—-až

zde nechci

jí

mi

Jdi

z

oí

Marii!

v hrobe zaryjí

I"

pry!"-

...Ted

,Ha. styd se více. ženo lstivá

chop

...Zde

bž

.Jen

!'

má vle nepekroí,

slib

mne

!

se

tím

s

!'

mého ramene!"'

ddkem

— však

rovn

jsi

mstivá

Ty. ženo hrozná, z kamene!

Jen bžte k vod! Moje pokušení vám vnukne v srdce híšný ruch Ba klesneš, dde Máš se k porušení Pak záhy pukne tento kruh! !

!

vod Práv k tomu doba. kdy cnosf se ráda nahne k nám I pukne kruh a tak si lapnu oba, a pak se s vámi vyrovnám!' Jen bžte k

I

—

Sli

rychle k

a ptáci

k

vod Práv

shod ty škorn, kaj

..,Aj

padla rosa

lesu táhli spát. se.

dít. bosá

„Mé nony mly k híchu spád

Pry mám

obuv jíti

,.,Což

Na

s

nohy.

!

ráda bosá,

cestu kající!"

roucho tvé?

vlasy

pjdu

1"^

svdn

Jsi

spjata jako

vlající?'"

vosa!

!

!

„Clici

!

více uevábí

Teu pvab sejme smr.

mue najde rovn

— jsme

!

prosta. Jako v práci vosa,

l)ýti

mne krása

•...Ted pij

"

zde,

práv

a její kosa

v hedvábí!"

dít. den se náhle kloní tady u vody a neshlížej se do ní.

spš a pij máš jist k tomn dvody!'" Jen

„Ó díky Bohu! Jak ta voda chutná k lokání !

a láká znova ...Jen

ješt

..Ted.

ote,

pij,

dej

ta

voda je

ti

nutná

I*"

mi pokání!"

...Dám, dít; ale. niáš-li vli pevnou,

vbec

a

mn podrobíš mn bude všecka

!"•

se

«Za hích trýze levnou i když mne živu pohrobíš!'*

—

dobe, dít! Zde si tedy klekneš pánu Bohu pislíbíš, že zámku s proutkem svým se ráda zekneš, své srdce postem vytíbíš I"...Xu

a

..Já zámku s proutkem nechci pst navždy sob ukládám

nikdy zíti,

Chci hlady míti, v poustce nouzi títi, a svtu navždy výhost dám!" ...Nu dobe, dít! Pispji ti k tomu! Tvá matka dávno za t pní. Ted rychle pojd i zavedu t k stromu, v

nmž

hned

se

budeš káti

s

ní!"'

!

!

96

—

naped

Šel

Drozd rozjásal líce

Na Ta

!

tlo

Líce

po

se !

s

Oi

vlas,

Líko

!

ale

!

V

•'

lichotí!

dábel dravý

Jako krev

!"•

I"

a

mlíko

co zlaté hedvábí!'

,,,Ml, drozde,

ml!'"

.Ni tohle plné

Ni

I

jako svíce! stvoením?-

mnoho píchuti

pekla

,To líko

Ten

ptáe,

to

—

kehkým

— tob

,,,Mne zkouší

z

více

ote, co to ptáe praví

„Slyšíš-li,

I

lese:

Pejme sob

lvice! Lvice!

„Má

zaplesáním

moením?!

sušit

Co chceš zde

Yšak ne

za ním,

se.

— Tu zaznl zpv a výskl ,Ta

chut

lesem, ona

on vzdychaje a modle

nevábí

br-sT její

víko

V

?•

znám tl'" .Má tak modré oil*

,,,Ml. drozde,

„To ,,,]VIl,

ta

—

dábel

s

drozde,

námi

ml

hrající

I"

a sedni do klokoí:

žena je zde kající!'"

—

ale knžna padne Drozd sedne mlky jdouc v šeru, stemhlav pes pahýl. A hned se dlá svtlo, jako za dne, a peklo šine blíže cíl

Yšak poustevník se ani neohlédna, ien vyndá z pásu rychle kíž

!

!

-

97

i

a

dá ho kužné, za rukáv ji zvedná pje žalm jde s kuéžuou výs.

— Jdou pes

jdou pak ješt ve dne.

dloulio v noci.

rokle,

skaliny.

strže,

vsak poustevník s ní preee neusedne do trávy, mezi maliny I

Až podveer pak

došli

na Knhyni.

dít. viz ten dutý kmen,

,,,Aj.

kde matka tvá pokání za t iní I klekli v plári na kámen.

!"'

V tom

Šustne v kmenu, jako noní ptáe kdož se z nho nedívá? „Ach matko drahá !•" Knžna slastí pláe

a

—

„jak

jablo pro mne

dít mé

,Ó

!

šedivá

Bh t

Hle.

!"*

zase dal mi

budem ob kát! Yy lesy s ptáky pjte s námi žalmy a vítr bude hymny hrát Ach. ted

se

!'

kajte se zde, pníce vedle

,,,Nuž,

a modlete se v doupti. vedro, A budte v nm,

a

i

a

si

^i:hc.

zebe,

máte mrazem oupti

Aj.

a

—

na kmenu zde v práchn doubek klíí,

pjde

Až

rychle do sebe!

vzroste on a

pak

Dh

Bh

s

nad zemí

se vztyí.

vás i)ijme do nebe

vámi bud

a

!

svi vám svými dary

a hlídej vaši dutinu.

M A.

již Jdu shladit ary zámek v ssutinu!""

nespatíte

a strhnout

Chlumecký: Romance

!

7

!

!

!

!

98

ote

zaitla tolté

„litiii

za službu

v

dobe míunou

výši,

ni.^l)es •' !

—

...To roucho svle a v noci Imed najdeš ízu žínnou!*"

XVI. Viz na

V

Knhyni onen zámek

Ten zámek

bílý,

bílý

!

Pod sadem bystrá reka,

sad

této

zámku.

a kolem vábný libosad

a v zámku, v

v

skucí. kvílí,

krása lad

celý

kišálový

se

tymi

A

což to všudy lidu služebného,

vezmi na rozích. Je div divem, od nedávná nový. kryt stíbrem bílým, jako sníh.

—

jedna rodina Ach. kdo by ekl, že je konec všeho, že zámku bila hodina ? a všechno

.Hle.

poustevníka, podle

— Ten

!

Lady v sade

všecek as tu odlení Má zrak co hád, ústa v bílé a v ústech stále modlení. lecco ví a má i za ušima v tvái chytrý každý sval a oi také nejsou letošíma! .len vlasv vek mu bouí sváli

Ten jNIá

brad

ískr\>i

!!

! !

90

Již

—

Již

a

tetí den se poste v sade nioí vida Ladu ubohou

a

podstavec se pod uí bortí, má ji u noliou!

boí

zíti-a

Huj. vcu

a sic

lio

oi zbožn ukue sad

an lidu

z

ral)a,

uež se kužiia

vrátí,

neklopí, a

zámek

s

námi

z\rátí,

kouzUi nechopí!"

chtli panští poustevníka trestat na^li na psa lehce hfd

1

a

Xež v.šecko darmo! Hned museli pestat a hned se každý zmnil v kl!

Tu poustevník se zachvl horkým vzdechem a spadla Lada do hloží

—

A bílé tlo zakrylo se mechem, jak i)láštm když se obloží. ^ sak poustevník se modlil ješt více tím šeptem z postu svého mdlým. Tu vzplála vž a plála jako svíce,

sloupem k nebi hnal

a

se

dým!

vzal se zámek! Hoel každý koutek. krov sjíždl, dun praskotem. A když se v žáru i)álil knžnin proutek, vše propadlo se s taskotem I

—

ml

I^ poustevník cestu dokonánu, a Bidi ho pozval do nebes. Jsa nad proi»astí }QŠt skonal

—

a

v listu

hebkém pohrobil ho

k ránu

les!

?

'

!

100

XVII. Vysvobození. Stál

Ml Xa

doubek statný nad obromuvm kmenem. na kvt první i)oupata! vršku hustém,

pkn

si

ptáci stlali doupata.

A

dole v

kmenu pnly

rozloženém

kajicnice.

jak strom, když v listu ševelí. I naslouchaly, o nebesku sníce, zda Pán už jíti nevelí

—

Na doubku i

spadl na

A

uzrál první žalud plavý

n

zarosen spadl zrovna mezi jejich hlavy!

— Tak

naplnil se dávný sen

I

—

Hned obé rozpadly se svými tly, jen prach a popel zstal z nich

A

z

dva

prachu dva holoubci vyletli, jako padlý sníh

bílí,

!

Též ertu spadla pouta, kruh se podal, byl na svobod, jako dív.

A

kleje

na své rejdy,

pevn

dodal,

že nechce ženy jaktživ!

Ta hanba, hrza, stále ve trampot, pak strádat ješt v kole as !

Sel zlé

na svj mlýn, a tam se v práci pot, duše mele, mele zas!

-i^

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY