Chceme být součástí evropského vzdělávacího prostoru

Náš host / Our Guest Brigádní generál

Brigadier General

Rudolf Urban rektor Univerzity obrany v Brně

Rector of the University of Defense in Brno

Takže napřed snížení a nyní opět navýšení… Musíme vycházet ze skutečnosti, že kalkulované tabulkové počty byly definovány Centrem reformy ozbrojených sil na přelomu let 2000 a 2001. Samozřejmě akceptujeme, že to, co víme dnes, jsme nemohli vědět v době, kdy se počty koncipovaly. Jde zejména o dynamiku rozvoje potřeb resortu, o integraci České republiky do evropského prostoru, o nové úkoly NATO a také o aktivity, které vyplývají z bilaterálních a jiných jednání. Reprezentanti resortu přicházejí s tím, že univerzita by měla participovat na některých

Chceme být součástí evropského vzdělávacího prostoru We Want to Be a Part of the European Space for Education Brigádní generál profesor Rudolf Urban, jehož specializací je ekonomika obrany státu, převzal jmenovací dekret do funkce rektora brněnské Univerzity obrany z rukou prezidenta České republiky Václava Klause teprve před pár týdny. Na prezidentovu otázku, co považuje za prioritní úkol, tehdy odpověděl: „Pokusím se změnit myšlení lidí a současně myšlení těchto lidí získat.“ Úkol vpravdě nesnadný. Profesor Urban je, jak o sobě tvrdí, celoživotním optimistou, a tak věří, že Univerzita obrany se stane pevnou součástí evropského vzdělávacího prostoru. Pane generále, Univerzita obrany má za sebou první rok existence. Můžete zhodnotit, čeho jste dosáhli? Domnívám se, že jsme dosáhli pozitivních výsledků, protože nikdo v resortu obrany nepocítil, že zanikly tři vojenské vysoké školy a vznikla jedna nová. Nezměnil se ani rozsah,

2

ani kvalita výuky. Univerzita obrany dokázala v podmínkách plně běžícího a fungujícího života zvládnout reorganizaci, stěhování, slaďování tradic, postupů a poznatků tří škol tak, aby splnila očekávání resortu. I přes drobné problémy se nikde neobjevila výtka zásadního charakteru, která by signalizovala, že bychom se nevyrovnali s tím, co nám koncepčně bylo předurčeno. Cílem sloučení tří vojenských vysokých škol bylo zefektivnit výuku a také ušetřit. Podařilo se toto zadání naplnit? Začnu statistikou. Před integrací ve vojenském školství ve prospěch vzdělávacích aktivit působilo přibližně 2400 osob. Stanovené snížení mělo být v rozsahu 50 procent. Cílový stav k prvnímu září příštího roku by měl být 800 osob, což je až 67procentní snížení. Již samotná komparace těchto dvou údajů naznačuje, že proces efektivnosti byl nastolen, běží a reálně existuje. I když je to oblast, kde momentálně vedeme diskusi s představiteli resortu. Pokud má Univerzita obrany naplnit ambice resortu, potřebuje snížit rozsah stanovené redukce.

aktivitách, ať již vzdělávacích, prezentačních nebo vědecko-výzkumných. Na základě těchto požadavků jsme zpracovali kalkulaci, na které jsem se osobně podílel. Abychom mohli garantovat univerzitní program v celém vzdělávacím spektru, abychom mohli garantovat požadovanou kvalitu, dosaženou akreditaci a certifikace oborů, potřebujeme, aby na Univerzitě obrany zůstalo 979 osob a ne 800. Tato predikce vývoje byla náměstkyní ministra obrany pro personalistiku předložena do Kolegia ministra obrany, které ji vzalo na vědomí s tím, že v příštím období je žádoucí provést analýzu výkonu a verifikaci předložené prognózy. Univerzita tedy potřebuje „personální dotaci“? Jsme v období přehodnocování určitých rozhodnutí. Má-li univerzita zabezpečit kvalitu a požadované výkony, které byly deklarovány mimo jiné i Věstníkem ministra obrany na akademický rok 2006/2007, potřebuje navrhované personální krytí. Pokud se řekne, že to není možné, pak musíme požádat zadavatele, ať rozhodne,

které odbornosti nebo které obory univerzita přestane produkovat. Protože i kdybychom museli počty snížit, tak je akceptovatelnější ztráta jednoho, dvou nebo čtyř oborů z dvaadvaceti, které máme, než ztráta garance know-how Univerzity obrany jako celku. Buď resort chce garantovat ambice, které jsou deklarovány v koncepci (kde je napsáno, že se hlásíme k evropskému vzdělávacímu prostoru, k nostrifikaci diplomů absolventů univerzity po skončení vojenské kariéry, k ambicím vědy a výzkumu v rámci priorit, které jsme deklarovali pro NATO), nebo musí být řečeno, která zadání budou redukována. O výzkumu hovořil i ministr obrany: „Nesmí se samozřejmě zapomínat ani na výzkum…“ Na které obory se zaměřujete a jakých výsledků jste dosáhli? Oblast vědy a výzkumu je velice široká. Díky novele zákona číslo 130 se i nám podařilo „dosáhnout“ na peníze, které jsou určeny pro vědu a výzkum. Tyto prostředky, které převyšují částku 100 milionů, jsou určeny na podporu a dotaci výzkumných záměrů. K rozvoji v této oblasti jsou nutné nové technologie. Osobně chci přinést do oblasti podpory vědy a výzkumu novou filozofii, pomocí které chci dostat požadované výstupy z polohy ryze teoretické do polohy praktické realizovatelnosti. To znamená, aby i zadavatel byl schopen vidět, že know-how lidí na této univerzitě znamená praktický přínos v konkrétních oblastech rozvoje vojenství, které nám byly zadány. Jako příklad lze uvést informační systém v rámci interoperability krizového řízení, který byl úspěšně prezentován na veletrhu IDET 2005, nebo projekt „Antidota“, na kterém participují odborníci z Fakulty vojenského zdravotnictví a jenž se zabývá vývojem preventivních a léčebních prostředků proti toxickým látkám. Podílíme se také na řešení úkolů v rámci prezentované specializace Armády České republiky v oblasti NBC, pasivních sledovacích systémů a podobně. Snahou je jít cestou prodejnosti a aplikovatelnosti našich výstupů. Zaměřujeme se proto také na rozvoj spolupráce s Asociací obranného průmyslu, s podniky, které participují na projektech, které jsou pro armádu významné. Spolupracujeme i s dalšími subjekty (nejen s civilními vysokými školami, průmyslovými organizacemi a podniky), a to jak v národním, tak také v mezinárodním měřítku. Zapojujeme se do projektů v rámci Evropské unie, Severoatlantické aliance i v rámci příhraničních programů.

Konkrétním příkladem mezinárodní spolupráce a uznání našich kvalit v oblasti vědy a výzkumu je skutečnost, že v rámci smlouvy mezi Českou republikou a Švédským královstvím při nákupu letounů Gripen máme v rámci ofsetových programů převzít část švédského know-how v oblasti vědecko-výzkumných obranných technologií z oblasti NBC a zdravotnictví v hodnotě přibližně 200 milionů korun. Máme tyto poznatky nejen převzít, ale také dále rozvíjet. Hovoříte o spolupráci v rámci aliančního prostředí. Máme již konkrétní výstupy? V oblasti participace na projektech NATO budeme muset trochu přidat. Univerzita zatím není zapojena v takovém rozsahu, v jakém by podle mne mohla být. Aby tomu tak mohlo být, musíme mít připravené lidi a ti nemohou vstoupit do tohoto procesu ze dne na den, i zde platí určitá vývojová stadia. Když se někdo stane vysokoškolským učitelem, tak se může postupně vypracovat na člověka, který „umí dělat vědu“. To znamená, že dokáže vytvářet jisté představy a vize. Ne každý je schopen mít vizi a pak ji následně realizovat, ať již jde o oblast managementu nebo vědy. Mezinárodní prostředí ovšem vyžaduje především jazykovou připravenost – a to se netýká jen vědeckých pracovníků, ale také vašich studentů… Na základě požadavků resortu byl Univerzitou obrany navržen program jazykové přípravy. Jazyková vybavenost je jednou z priorit, protože pokud budeme mít odborníky a vysoce specializované profesionály, kteří nebudou umět komunikovat v mezinárodním prostředí, zůstaneme izolováni a to není možné. Úkoly, které jsou před nás i resort postaveny, definují, že budeme působit mimo teritorium České republiky. Naším cílem je, aby studenti na konci třetího, bakalářského ročníku dosáhli úrovně jazykových znalostí stupně STANAG 3. Samozřejmě současně s tím budeme zvyšovat požadavky při přijímání nových studentů, kteří by měli být na úrovni 1+ až 2 v rámci stupnice STANAG. Za motivující lze považovat příslib ze sekce personální, že náš student by měl strávit jeden měsíc v anglicky mluvících zemích. Pokusíme se tak vytvořit co nejlepší podmínky pro rozvoj komunikačních dovedností našich posluchačů.

Neuvažujete v rámci této výměny o možnosti vyslat studenty na delší čas do zahraničí v rámci řádného studia? Tyto úvahy existují, samozřejmě by se nejednalo o plošné vysílání do zahraničních škol. Musíme ovšem vyřešit řadu administrativních problémů. Chceme se zapojit do takzvaného ECT systému (Euro – Credit – Transfer System). Náš student by tak mohl absolvovat krátkodobé semestrální studijní pobyty na příbuzné škole v zahraničí s tím, že bude provedena jistá nostrifikace jejich i našeho studijního programu. V zahraničí by studenti studovali ty předměty, které my budeme považovat za jedinečné, a na naší univerzitě by studovali dál takzvaným distančním způsobem. Jednalo by se o tříměsíční, maximálně jednosemestrální období, se započítáním daných kreditů, které má posluchač dosáhnout na základě absolvování studia. V současné době připravujeme tento program s Univerzitou národní obrany v Budapešti. Ta akreditovala ekonomicko-manažerský program, který jsme udělali na základě kooperace, a jsme připraveni zahájit jednání o systému přípravy studentů, jejich klasifikace, examinace a samotného způsobu přípravy. Školní prostředí vždy v člověku vzbuzuje spíše dojem teoretických pracovišť. Vy musíte ovšem připravovat odborníky – vojenské profesionály pro praxi. Využíváte například externí spolupracovníky z jednotlivých stupňů velení, experty po návratu ze zahraničních misí a struktur NATO? Tento trend uplatňujeme především ve vztahu k Ústavu operačně-taktických studií, protože ten je garantem kurzů celoživotního vzdělávání. Zde je minimálně třicetiprocentní zastoupení externích spolupracovníků, a to nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. U zařazování praktických zkušeností je nezbytné rozlišovat, pro kterou úroveň vzdělávání je uplatnit. O tom, že univerzita a její výukové programy odpovídají současným požadavkům i poznatkům praxe, svědčí například i skutečnost, že při akreditaci studijních oborů nemůžete předložit studijní fond starší pěti let. Lidé se musí vyvíjet, pedagogický sbor se musí vyvíjet a následně se vyvíjí i studijní literatura. V intencích vysokoškolského zákona i akreditačních požadavků realizujeme každý rok pětadvaceti- až třicetiprocentní obsahovou změnu témat, která souvisí například s tím, co bylo v rámci resortu vyřazeno a co naopak bude do armády zavedeno. Protože vědecky participujeme na nových směrech, nových technologiích, umíme odhadovat, co a v jakém rozsahu do výukových plánů zařadit. Taková je linie inovace studijních programů. Pane rektore, dovolte poslední otázku. Jste optimistou, budete mít i nadále dostatek uchazečů o studium? V tomto směru jsem skutečně optimistou, protože současná statistika potvrzuje, že u některých oborů je počet zájemců až desetinásobný. Myslím si, že atraktivnost studijních podmínek, kvalita získaného diplomu uznávaného nejen v České republice, ale v celém evropském prostoru a taktéž atraktivnost a sociální garance práce vojenského profesionála vytvářejí motivační nabídku, která nám garantuje dostatek zájemců o studium na Univerzitě obrany.

3

Náš host / Our Guest Brigádní generál

Brigadier General

Rudolf Urban rektor Univerzity obrany v Brně

Rector of the University of Defense in Brno

We Want to Be a Part of the European Space for Education

I mean primarily dynamic development of the defense sector needs, integration of the Czech Republic into the European area, new NATO missions and also activities resulting from bilateral and other agreements. Representatives of the defense sectors propose that the University should participate in some scientific, presentation and research activities. Based on these requirements, we have developed the calculations, which I was personally engaged in. In order to be able to run the university in the whole educational spectrum and guarantee the required quality, accreditation and certification in study fields, we need to have 979 instead of 800 people at the University. The Vice-Minister for Personnel submitted this prediction of development to the Minister of Defense Board, which took it under consideration and stated that a performance analysis and verification of the submitted prognosis should follow.

Just a few weeks ago, Professor Brigadier General Rudolf Urban, a specialist in national defense economy, received the appointment decree for the University of Defense Rector from the President of Czech Republic Václav Klaus. “I will try to change the way of thinking among people, and also to get their mind to my side,” he answered to President’s question about his first priority mission. It is indeed a difficult task. However, Professor Urban, as he says, is an eternal optimist, hence he believes that the University of Defense will become an integral part of the European space for education.

4

General, the University of Defense has passed through the first year of its existence. Can you evaluate what have you managed to achieve? I think that we have reached positive results because no one in the defense sector has felt the disappearance of three military universities and the establishment of a new one. Neither the scope nor quality of teaching has been changed. Under the conditions of the normal daily routine, the University of Defense accomplished all the tasks connected with reorganization, removal, coordination of traditions, procedures and experience of the three schools so that the expectations of the defense sector were fulfilled. In spite of small difficulties, we have not heard any substantial objection signalizing that the conceptual requirements have not been met.

ordered to decrease the number by 50%. The target number set for 1st September 2006 shall be 800 personnel, which is a 67% drop. Having compared both data, we can foresee that an effective process has been set up, is running and is in real existence. On the other hand, this issue is a subject of negotiations with representatives of the defense sector. Should the University fulfill the MoD’s ambitions, the scope of intended downsizing must be decreased.

The objective of merging the three military universities was to increase effectiveness of teaching and to save money. Have you succeed in this field? First of all, let me present some statistics. Prior to integration, the system of military education included approximately 2400 people engaged in educational activities. We were

So first the numbers dropped, and now you will raise them again… We have to take into account the fact that the calculated PE numbers were set by the Center for Armed Forces Reform at the turn of 2000 and 2001. Certainly, we accept that we could not have known the things that are known now when the numbers were calculated.

So the University needs “personal subsidies”? We are in a period when some decisions must be reassessed. In order to guarantee the quality and the required outcomes, which were also declared in the MoD Bulletin for the Academic Year 2006/2007, the University must have sufficient personnel coverage. If it is stated that such coverage is impossible, we have to ask superiors to decide, which specialties or fields of study shall be excluded from the University curriculum. If we have to reduce the numbers, then more acceptable is to do without one or two fields from twenty-four that we have now, than to lose the reputation for expertise that the University has as a whole. Either the defense sector wants to guarantee the ambitions that have been declared in its concept (including the statements that we strive to be integrated into

the European space for education, recognizing the University diplomas of its graduates after the end of their military career, meeting the research and development ambitions declared for NATO benefit), or it must specify what assignments will be reduced. Concerning research, the Minister of Defense said: “Certainly, we must not forget research either…” What specializations have you been focused on, and what results have you achieved? Science and research is a broad topic. The amendment of Act 130 enabled us to “win” money that is allocated to science and research. This budget, over 100 million CZK, is allocated for supporting and subsidizing research intents. Progress in this area necessitates new technologies. Personally, I would like to bring a new philosophy into the area of supporting science and research, by means of which I want to move the required outcomes from theory to practical applicability. This means that the submitter should be able to see that the knowhow of people employed at this university is a practical contribution to the specific areas in military science that we have been assigned to develop. For example, I can mention the information system within the framework of crisis management interoperability, which was successfully presented in the 2005 IDET Fair, or the “Antidota” project developed by specialists of the Faculty of Military Medicine dealing with development of anti-toxicants. We also participate in projects pertaining to the declared specialization of the Czech Armed Forces in the area of NBC, passive surveillance systems and so on. The effort is aimed at salability and applicability of our output; hence we have been oriented to developing cooperation with the Association of Defense Industry and companies participating in projects that are significant for the armed forces. We also cooperate with other entities (in addition to civilian universities, industrial organizations and companies) both national and international in scope. We have been engaged in projects within European Union, NATO and border zone programs. An example of international cooperation and appreciation of our qualities in the field of science and research is the fact that in the framework of the agreement between the Czech Republic and Kingdom of Sweden on the purchase of the Gripen fighters and its offset programs, we shall take over a part of Swedish know-how in the area of defense research technologies focused on NBC and military medicine at a total value

of approximately 200 million CZK. We shall not only take over this know-how, but we will also develop it. You are talking about cooperation within the Alliance. Have we already achieved tangible results? As for the NATO projects, we will have to intensify our activities. The University has not reached the desired level of participation yet. In order to achieve it, we must have prepared people, but they cannot join the process from day to day, which means that we have to respect certain phases of development. If somebody becomes a university lecturer, he can gradually achieve the qualities of a solid researcher who can propose specific ideas and visions. Not everybody is able to have and subsequently implement a vision in the areas of both management and science. However, the international environment requires appropriate language skills, which is a challenge not only for researchers but also for your students… Based on the MoD requirements, the University proposed a program for language training. A good command of a foreign language is a priority, because having professionals and highly specialized experts who are not able to communicate in the international environment is a path to unacceptable isolation. The tasks which the defense sector and our University will have to accomplish specify that we will also operate outside the territory of the Czech Republic. As follows from our objectives, the students shall reach STANAG level 3 at the end of the third year of the bachelor degree study. At the same time, we will obviously increase our enrolment requirements so that new students are at levels 1+ to 2 within the STANAG rating scale. The promise of the MoD Personnel Section that our students shall spend one month in an English speaking country can be also taken as a motivating factor. Thus we will try to create the best conditions for developing the communication skills of our students. In the context of international studies, are you also thinking of the possibility of sending our students abroad for a longer time during their regular study? There are such proposals, but of course we do not plan to send our students in mass numbers. Furthermore, we have to solve many administrative problems. We want to join the ECT (Euro – Credit – Transfer) system, which enables our students to spend a short period

of semestral intership abroad with certain recognition of both their and our curriculum. In foreign schools, our students would study the subjects that we deem unique, and as for study at our university, they would continue in the form of distance study. It should be a three-month to one-semester period including the credits that students shall achieve in their studies. Currently, we are developing this program in cooperation with the National Defense University in Budapest. Our Hungarian colleagues have managed to accredit the economic-managerial curriculum, which we have jointly developed, so we are ready to start discussions on systems of instructing, rating and testing the students. Academic environments usually raise an impression of theory makers. However, you must train specialists and professionals for military practice. Do you also use the experience of external specialists from different levels of command and experts who returned from foreign missions and NATO structures? This trend has been applied primarily in relation to the Institute of Operational-Tactical Studies, because it is responsible for the courses within lifelong education. Here, we have managed to employ thirty percent of both national and international external lectures as a minimum. In applying practical experience, we must differentiate the level of education for which it shall be used. The fact that our university and its curriculum meet the contemporary requirements is also witnessed by the criteria specifying that in order to get accreditation of study fields, you must submit study files not older than five years. Personnel, including to our lectures, must develop themselves, and subsequently the study-texts will have to correspond with their development. In accordance with the University Act and the accreditation criteria, we have reached twentyfive to thirty percent of contentual changes in topics concerning for instance the things that have been excluded from the defense sector and those which shall be introduced in the armed forces. Since our scientific activities have been directed at new trends and new technologies, we can also estimate what shall be included in the curricula, and to what extent it should be done. Such is the innovation line of curricula. Sir, let me ask you the last question. Are you an optimist concerning the numbers of applicants for study at your university? In this context, I am indeed an optimist, because the current statistics show that some fields of study attract even tenfold more applicants. I think that the attractive study conditions, the credit of a university diploma recognized not only in the Czech Republic but also within the whole European area, attractiveness and social guarantees pertaining the work of military professionals create a motivating package that attracts enough applicants for study at the University of Defense. Prepared by Jan Procházka Photos: Svatopluk Kouřil

5

Důvěra za pr Trust for Professionalism ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY PŘEVZALA VELENÍ MNB STŘED V OPERACI KFOR

6

ofesionalitu THE ARMED FORCES OF THE CZECH REPUBLIC WILL HEAD MNB-C IN KFOR OPERATION

Dnem 1. srpna převzala Česká republika od příslušníků finského kontingentu KFOR roli rámcového státu odpovědného za velení mnohonárodní brigádě Střed (MNB-C) v Kosovu. „Je to důkaz důvěry našich spojenců v připravenost a schopnosti české armády,“ prohlásil při slavnostním ceremoniálu u příležitosti převzetí úlohy na základně Camp Ville v Kosovu ministr obrany České republiky Karel Kühnl. „Česká republika působí v mezinárodních misích již velice dlouho a partneři v Severoatlantické alianci rozpoznali, že jsme schopni a ochotni úlohu převzít.“

nohonárodní síly KFOR (Kosovo Forces) pod velením Severoatlantické aliance zahájily operaci na území Kosova dnem 12. července 1999. Současná operace mnohonárodních mírových sil v Kosovu nese název JOINT ENTERPRISE. Hlavním úkolem mnohonárodních mírových sil KFOR je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN číslo 1244 ze dne 10. června 1999 podporovat misi OSN v Kosovu a přispívat k vytváření a udržování demokratického vývoje země bez potřeby budoucí přítomnosti mezinárodních vojenských jednotek. Na plnění operačních úkolů se již od samého začátku operace KFOR podílejí také příslušníci Armády České republiky. První jednotka – 6. průzkumná rota, tehdy pod velením majora Karla Klinovského – převzala operační úkol dnem 12. července. Mezi hlavní úkoly patřilo střežení kosovsko-srbské administrativní hranice v délce čtyřiceti dvou kilometrů, monitorování veškeré činnosti na tomto svěřeném úseku, zajištění bezpečného návratu uprchlíků a také vytváření podmínek pro obnovu mírového soužití kosovských Srbů a Albánců. Ve prospěch sil KFOR byla v roce 1999 vyčleněna i letecká transportní skupina s letounem An-26, která plnila přepravní úkoly na kombinovaných trasách do Prištiny, Skopje, Tirany, Sarajeva a Neapole s průměrným náletem sedmdesát hodin měsíčně. Od února roku 2002 jsou čeští vojáci začleněni ve společném česko-slovenském praporu KFOR. Operační prostor, kteří Češi společně se Slováky střeží, se postupně zvětšil na rozlohu téměř 1200 kilometrů čtverečních, včetně sto čtyř kilometrů administrativní kosovsko-srbské hranice. V uplynulých šesti letech se v Kosovu

M

7

Trust for Professionalism na základnách Gornji Sibovac, Šajkovac a dalších postupně v průzkumných rotách a také v šesti česko-slovenských praporech vystřídaly tisíce českých a stovky slovenských vojáků z různých jednotek a zařízení obou armád. V současné době se Česká republika stala prvním z nových členských států NATO, jemuž bylo na Balkáně svěřeno velení nad kontingenty jiných zemí. „Převzetím velení nad jednou z brigád aliančních sil KFOR v Kosovu stoupá i význam a prestiž České republiky v Severoatlantické alianci i její odpovědnost,“ uvedl v souvislosti s touto historickou událostí český velvyslanec při NATO Štefan Füle. Téměř pět set českých vojáků, kteří tvoří 7. kontingent Armády České republiky, působí v sestavě mnohonárodní brigády Střed společně s kontingenty ozbrojených sil Finska, Švédska, Irska, Lotyšska a Slovenska. Do podřízenosti velitele brigády, kterým byl ustanoven plukovník Aleš Vodehnal, spadá 1600 vojáků. S převzetím role rámcového státu se odpovědnost Armády České republiky rozšířila na území o rozloze více než 2800 kilometrů čtverečních. Délka monitorované administrativní kosovsko-srbské hranice činí 112 kilometrů. K převzetí velení dochází v době, kdy je situace na území Kosova podle předávajícího velitele, finského plukovníka Jariho Kalila, hodnocena jako „stabilní“. Přesto podle jeho slov „práce v Kosovu pro jednotky KFOR ještě nekončí. Víme, že situace je stále nepředvídatelná a velice zranitelná. I když násilí není tak časté, stále se ještě objevuje. Je potřebné využít všech prostředků ke stabilizaci situace. Kosovo má právo na lepší budoucnost.“ Loňské březnové události, kdy došlo k masovým nepokojům a projevům etnické nesnášenlivosti, potvrdily nezbytnost přítomnosti mnohonárodních sil na území Kosova. Aliance má v Kosovu v současnosti přibližně 17 000 vojáků, kteří bdí nad bezpečností v zemi. Situace je i přes určitý pokrok demokratizačních procesů, který byl zřejmý zvláště v průběhu loňských voleb, stále velice citlivá. Podle vyjádření ministra obrany České republiky Karla Kühnla mezinárodní společenství plánuje v každém případě udržet dané schopnosti sil KFOR. „Rozhodně nedojde k nějaké redukci, aby nebyl vyslán špatný signál, že snad mezinárodní společenství couvá. Není tomu tak, zachováme zde svou přítomnost. Konec této účasti závisí na politickém vývoji, na tom, zda Kosovo splní v základních rozměrech standardy, které jsou potřeba k tomu, aby mohla vojenská přítomnost skončit, aby mohl být řešen konečný statut Kosova.“ Stejný názor zastává i velvyslanec Štefan Füle: „V žádném případě se nebude snižovat počet bojeschopných a vysoce mobilních jednotek. Dojde-li k dílčímu snížení počtu vojáků, půjde o pokles logistiky.“ Příslušníci 7. kontingentu Armády České republiky jsou začleněni nejen ve velitelských strukturách MNB Střed, ale působí také přímo na velitelství sil KFOR, v mnohonárodní dopravní rotě, v mnohonárodní jednotce Vojenské policie a mnohonárodní rotě logistiky. Na řešení úkolů se podílíme především mechanizovanou rotou a část českých vojáků je zařazena také v rámci národního podpůrného prvku.

8

Mezi hlavní úkoly kontingentu Armády České republiky v sestavě mnohonárodní brigády Střed především i nadále patří monitorovat provinciální kosovsko-srbskou hranici, zajistit bezpečnost a ochranu obyvatel srbské menšiny, monitorovat veškerou činnost v příhraniční oblasti, poskytovat pomoc humanitárním organizacím a podporovat činnost mezinárodních policejních sil UNMIK. Kontingent Armády České republiky, který je v rámci operace KFOR nasazen, může být použit v rámci konceptu Společného operačního prostoru Balkán k nasazení jak na území Kosova, tak i na území Bosny a Hercegoviny. Příslušníci kontingentu jsou zároveň vycvičeni k nasazení proti násilným demonstracím. Čeští vojáci jsou v současnosti nasazeni nejen na území Kosova, kde působí nejpočetnější kontingent, ale operují také na území Afghánistánu, Iráku a Bosny a Hercegoviny.

On 1 August, the Czech Republic assumed from the Finish Contingent KFOR personnel the role of framework nation responsible for the command of the Multinational Brigade Center (MNB-C) in Kosovo. “It is evidence of the trust our allies have in the Czech Armed Forces’ preparedness and capability,” Karel Kühnl, the Czech Republic Minister of Defense, stated during the ceremony at the occasion of assuming the mission at the Camp Ville in Kosovo. “The Czech Republic has been involved in international missions for a long time and our partners in the Alliance have gained enough trust that we can play such a role.” he Multinational Force KFOR (Kosovo Forces) under NATO command started its mission in the Kosovo territory on 12 July 1999. The current mission of the multinational peace forces in Kosovo is code named JOINT ENTERPRISE. The main task of the multinational peace force KFOR, in accordance with UN Resolution No. 1244 as of 10 June 1999, is to support the UN mission in Kosovo and contribute to creating and maintaining democratic development of the country without the need for the presence of international military units. Since the very beginning of operation KFOR, ACR personnel have participated in fulfilling the operational tasks. The first unit, the 6th reconnaissance company, at that time under the command of Major Karel Klinovský, started to accomplish its mission on 12 July. One of the main tasks was to guard the Kosovo-Serbian administrative border 42 kilometers in length, monitor all activities in this area of responsibility, provide for the safe return of refugees and create conditions for the resumption of peaceful coexistence of Kosovo Serbs and Albanians. In 1999, the air transport

T

team with the An-26 airplane was detached to the KFOR force that was to fulfill the transport tasks on the combined routes to Pristina, Skopje, Tirana, Sarajevo and Naples with an average of 70 hours flown every month. From February 2002, Czech soldiers were included in the joint Czech-Slovak KFOR battalion. The area of responsibility, guarded together by the Czechs and the Slovaks, increased to some 1,200 square kilometers, including 104 kilometers of administrative Kosovo-Serbian frontier. In the last six years, thousands of Czech and hundreds of Slovak soldiers from various units and locations of both armed forces gradually rotated in reconnaissance companies and also in six Czech and Slovak battalions in Kosovo Gornji Sibovac, Sajkovac and other camps. The Czech Republic became the first of the newer NATO members to be entrusted to take command of contingents of other nations in Balkans. “Taking the command of one of the brigades of the Alliance force KFOR in Kosovo will have a major impact on the importance and prestige of the Czech Republic in NATO and it will increase its responsibility,” Štefan Füle, Czech Ambassador to NATO stated in the context of this historical event.

About 500 Czech soldiers of the 7th contingent of the Armed Forces of the Czech Republic (ACR) form a part of the Multinational Brigade (Center) along with contingents from Finland, Sweden, Ireland, Latvia and Slovakia. Colonel Aleš Vodehnal was assigned as brigade commander and 1,600 soldiers are to report to him. Being a leading, framework nation, the CR Armed Forces’ area of responsibility will be broadened to more than 2,800 square kilometers. The length of the monitored administrative Kosovo-Serbian border is 112 kilometers.

According to Colonel Jari Kalilo from Finland, the command is handed over at a time when the situation in the territory of Kosovo is “stable”, though “the job in Kosovo is not finished for KFOR troops. We know that the situation cannot be predicted and it can change very quickly. Even though violence is not so frequent, it still appears. It is necessary to utilize all means to stabilize the situation. Kosovo has the right to a better future.” Mass disturbances and evidence of ethnic intolerance in March of last year confirmed the necessity of the presence of the multinational forces in the territory of Kosovo. At present, the Alliance has approximately 17,000 soldiers in Kosovo. They are responsible for security in the country. In spite of certain progress of the democratization processes, which was evident during last year’s elections, the situation is all the time very sensitive. According to Karel Kühnl, the Czech Republic Defense Minister, in every case, the international community intends to maintain the given capabilities of KFOR. “Surely, there is no reduction anticipated; to avoid sending a wrong signal that the international community is beating a retreat. It is not so; we shall preserve our presence here. The termination of this presence depends on

the political development, whether Kosovo will fulfill the basic standards needed for the end of military presence here and when the final statute of Kosovo is solved.” Ambassador Štefan Füle also has the same opinion: “In no case, will the number of combat capable and highly mobile units be reduced. Provided, there is a partial reduction in the number of soldiers, it will apply only to reduction of logistics.” Personnel of the 7th contingent of the ACR fulfill their tasks not only in the MNB-C command structures, but also directly in the KFOR HQs, the Multinational Transport Company, the Military Police Multinational Unit and the Multinational Logistics Company. The ACR contributes to accomplishing the missions especially with its mechanized company and some Czech soldiers are also included in the national support component. Within the Multinational Brigade (Center), the main task of the Czech Armed Forces contingent is to monitor provincial the KosovoSerbian border, ensure security and protection of the Serbian minority, monitor all activities near the border region, provide assistance to humanitarian organizations and support actions of the UNMIK international police forces. The Czech Armed Forces contingent deployed within the KFOR operation can be used within the concept of the Joint Operational Area Balkans for deployments both in the Kosovo territory and in the territories of Bosnia and Herzegovina. The contingent personnel are also trained for deployments against violent demonstrations. Currently, Czech soldiers are deployed not only in the territory of Kosovo, with its greatest contingent, but they also operate in the territory of Afghanistan, Iraq and Bosnia and Herzegovina. Jan Procházka

9

rvního dne jednání v Berlíně, při kterém podle slov generálního tajemníka Severoatlantické aliance mělo dojít „k živé politické diskusi o vojenské transformaci NATO“, se zúčastnil také ministr obrany České republiky Karel Kühnl, který nám odpověděl na několik otázek.

P

Reagujeme na výzvy v novém bezpečnostním prostředí We Are Responding to Challenges in a New Security Environment Environmen t

Jedním z témat dvoudenního neformálního zasedání ministrů obrany států NATO, které se v polovině září uskutečnilo v německém hlavním městě Berlíně, byla diskuse o vojenské transformaci Severoatlantické aliance. Podle vyjádření generálního tajemníka NATO Jaapa de Hoop Scheffera se NATO během posledních deseti či patnácti let dramaticky změnilo a ozbrojené síly se začaly měnit také. „Jelikož reagujeme na výzvy a možnosti v novém bezpečnostním prostředí, musíme si ujasnit, co má být Aliance schopna v budoucnu z vojenského hlediska činit. Proto bychom dnes měli pracovat na společné politické vizi, která nám ukáže, co by transformovaná Aliance měla být schopna dělat za deset nebo patnáct let. Tím také vytvoříme velice jasné zadání vojenským plánovačům, kteří naše armády na budoucnost připravují.“

10

Pane ministře, bylo dnešní jednání skutečně živé a neformální? Jednání bylo mimořádně otevřené, nejednali jsme o žádných předem připravených dokumentech. Bylo to jednání o dlouholeté perspektivě NATO, o tom, do jaké míry je dnes Severoatlantická aliance ještě určována původními myšlenkami vzniku NATO, tedy v podstatě pasivní obranou svého území, nebo do jaké míry se na základě již přijaté strategie na summitu v Istanbulu musí posunout do aktivnější role – působit proti nebezpečím, která vycházejí z jiných částí světa, ale mohla by se nakonec přenést i na území NATO. Všeobecně jsou všichni toho názoru, že základním účelem NATO je společná obrana. Ta v tuto chvíli není omezena na vlastní území, protože nová nebezpečí – terorismus, masový zločin, který překračuje hranice, a případná jiná nebezpečí – vznikají daleko za hranicemi dnešních zemí NATO a nenesou stejné znaky, jaké nesl konflikt za studené války. Severoatlantická aliance musí hledat cesty, jak vybudovat síly určené k tomu, aby zabránily nějakému nebezpečí kdekoli na světě, a zároveň jak vybudovat tzv. síly rychlé reakce. Co z těchto úvah plyne pro českou armádu? Jednotky Armády České republiky na základě platné koncepce její reformy jdou přesně tím směrem, jaký je v rámci NATO potřebný. Odcházíme od principu velkých, na místě stojících armád, jaké existovaly za studené války, a přecházíme na princip mnohem menších, mobilnějších, pružnějších a profesionálnějších armád, užívajících daleko vyspělejší techniku. Armád nasaditelných prakticky okamžitě kdekoli na světě, tedy alespoň s určitým počtem osob. Zapotřebí je nezastavit se na půli cesty v reformě jak v personální oblasti, to znamená ve vytváření profesionální armády s vysoce kvalifikovanými profesionály ovládajícími vysoce sofistikovanou techniku, tak ani v oblasti nákupu moderní techniky. Moderním nebezpečím prostě není možné čelit samopalem vzor 58 a transportérem OT-64. Podílejí se experti z řad české armády na vypracování těchto strategických studií? Naši odborníci jsou členy všech příslušných skupin, zejména výkonné pracovní skupiny, která připravuje souhrnnou politickou směrnici, na jejímž základě se bude další strategie NATO odvíjet.

Samozřejmě máme zastoupení také ve všech dalších strategických skupinách, ať již je to skupina, která se zabývá financováním NATO, nebo Hlavní skupina pro plánování. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld zde v Berlíně prohlásil: „Bylo by výhodné, kdyby si NATO do budoucna vyvinulo prostředky k boji proti terorismu, které v současnosti aliance nemá, ale existují v některých členských zemích NATO.“ Kam je podle vás nezbytné nasměrovat společné úsilí při boji proti terorismu? Boj proti terorismu byl obecným tématem berlínského neformálního setkání ministrů obrany. To samozřejmě do značné míry zahrnuje i účast v zahraničních misích, protože působení v nich je zaměřeno na boj s terorismem, respektive s podhoubím terorismu, s jeho kořeny. Domníváme se, že na prvním místě je nezbytné výrazně zlepšit spolupráci tajných služeb, čili výměnu informací. Boj s terorismem se nedá vést, pokud si nebudeme vzájemně vyměňovat všechny důležité informace, které v této oblasti máme. Musíme se všichni spojit, jedna služba na to prostě nestačí. V oblasti zpravodajství se musíme více soustředit na to, abychom vkládali prostředky do získávání informací a nejenom do jejich analýzy. Všechny země mají vynikající analytické týmy, ale máme nedostatek skutečně „tvrdých“ informací z oblasti terorismu, z oblasti struktur, které stojí nad terorismem.

Pane ministře, v Berlíně jste se setkal se svými resortními kolegy z Německa a Slovenské republiky. O čem jste jednali? S německým ministrem obrany Peterem Struckem jsme krátce hovořili o již připravené myšlence na vytvoření společného bojového uskupení (tzv. battle group) v rámci Evropské unie společně s Němci a Rakušany. O vytvoření uskupení je již rozhodnuto. Nás jenom trošku mrzí, že Němci, kteří budou postupně stavět čtyři uskupení, z technických důvodů rozhodli, že naše jednotka bude budována z hlediska časového harmonogramu až poslední. Myslím, že je na místě, protože zejména v roce 2009 a 2010 ještě potřeba těchto „battle groups“ není pokrytá, abychom začali uvažovat, zda bychom s některými jinými zeměmi nemohli zkusit postavit ještě jedno bojové uskupení dříve než s Němci, řekněme v roce 2009. To by samozřejmě záviselo na spolupráci dalších zemí. A právě na toto téma jsem mluvil se slovenským ministrem obrany Jurajem Liškou. Přestože se jednalo o první předběžný rozhovor, ze kterého nelze vyvozovat žádné závěry, myslím si, že na slovenské straně budou o této možnosti vážně diskutovat.

A topic of the two-day informal meeting of NATO defense ministers, which took place in the German capital Berlin in the middle of September, was a discussion about the military transformation of the North Atlantic Alliance. According to Jaap de Hoop Scheffer, NATO Secretary General, the Alliance has passed through dramatic changes during the last ten to fifteen years, so the armed forces started changing themselves too. “Since we are responding to challenges and potentialities of a new security environment, we have to clarify what the Alliance shall be able to do in the future from the military point of view. Hence, we should currently work on a joint political vision that would show us what missions the transformed Alliance should be able to accomplish after ten or fifteen years. This will also form clear tasks to military planners who prepare our armed forces for their future missions.” he first day of the meeting in Berlin, which was intended, as the NATO Secretary General said, to become a forum for “a live political discussion on NATO military transformation”, was also attended by the Minister of Defense of the Czech Republic Karel Kühnl, who answered some of our questions.

T

Our experts are members of all relevant groups, primarily the Executive Work Group, which develops the aggregate political guidelines setting the main direction for NATO strategy. Certainly, we also have representatives in all other strategic groups such as the NATO Financing Workgroup or the Main Planning Group.

Mr. Minister, were these discussions really live and informal? The meeting was unusually open and we did not discuss any pre-designed documents. The talks were focused on the long-term perspective of NATO and how far the North Atlantic Alliance is shaped by the original ideas of its foundation, i.e. the passive defense of its territory, or how far the Alliance must be shifted towards a more active role based on the strategy accepted at Istanbul Summit, which means to respond the threats coming from other parts of the world that could eventually reach NATO territories. In general, everybody has shared the opinion that collective defense is the fundamental purpose of NATO existence. However, collective defense is not currently limited to its own territory because new threats, such as terrorism, mass crimes and other dangers overreaching all borders, are arising far away from the boundaries of contemporary NATO countries and do not have the same features as conflicts during the Cold War. The North Atlantic Alliance must search for the ways to find out how to develop its own forces to prevent threats that may arise in any corner of the globe, and how to build a so-called NATO Response Force.

Donald Rumsfelt, the US Defense Secretary, stated here: “For the future, it will be beneficial if NATO develops its own weapons for the war with terror that the Alliance does not possess yet, though some NATO member countries already have them.” In your opinion, where must the joint effort be directed in the war against terrorism? The war against terrorism was a general topic for this informal meeting of defense ministers taking place in Berlin, which includes, in a large extent, engagement in foreign missions because operations conducted within their framework are aimed at the war against terrorism or even against its roots. First of all, we think that cooperation among secret services, i.e. exchange of information, must be considerably improved. It is impossible to fight terrorism if we do not exchange crucial information available in this field. We have to join together since one secret service is simply insufficient. In the area of intelligence, we must pay more attention to investing into gathering information in addition to its analysis. All the countries have excellent analytic teams, but the problem is that we are lacking the “core” information pertaining to terrorism and the structures that are above terrorism.

What implications for the Czech Armed Forces result from these ideas? Based on the effective concept of their reform, units of the Czech Armed Forces follow the trend that NATO exactly needs. We are giving up the principle of huge stationary forces, which existed during the Cold War, and are moving towards the principle of much smaller, more mobile, flexible and professional armed forces using more advanced equipment. I mean forces that can be immediately deployed worldwide, at least with a certain number of personnel. We must not stop our reform halfway neither in the area of personnel, which means building professional forces consisting of qualified professionals who can operate highly sophisticated equipment, nor in the field of acquisition of modern assets. Simply said, contemporary threats cannot be responded with Sa vz. 58 Assault Rifles and OT64 Armored Personnel Carriers. Do experts from the Czech Armed Forces also participate in the development of these strategic studies?

Mr. Minister, You met your German and Slovak counterparts in Berlin. What did you talk about? I talked with Peter Struck, the German Minister of Defense, about the intended plan to build up together with German and Austrian soldiers the so-called battle group operating in the framework of the European Union. The decision to create this battle group has already been made. We regret a little that the Germans, who will gradually build four such battle groups, decided that for technical reasons our unit would be the last one to be completed within the time schedule. Since the needs of these battle groups will not be covered in 2009 and 2010, there are good reasons to try to build up one more battle group with other countries sooner than with Germans, let us say in 2009. Of course, it would depend on cooperation with other countries, and this was the topic that I discussed with the Slovak Minister of Defense Juraj Liška. Although it was the first preliminary discussion, of which we cannot make any conclusions, I think that the Slovak party will seriously talk about this option. Jan Procházka

11

Unikátní trenažér Do výzbroje Armády České republiky byl v druhé polovině července zaveden unikátní výcvikový trenažér. Je určen pro výcvik vojáků při taktickém použití vrtulníků a vzhledem ke svým rozměrům a hmotnosti má opravdu přiléhavé jméno – Koloseum. Obdobné zařízení se kromě Slovenska nevyskytuje nikde jinde v celé Evropě a zřejmě ani ve světě…

A Unique Trainer

renažér je umístěn ve výcvikovém prostoru Březina nedaleko od vyškovského areálu. Zdejšímu Ředitelství výcviku a doktrín jej 20. července slavnostně předal do užívání náčelník Generálního štábu generálporučík Pavel Štefka. Vrtulníkový a výsadkový trenažér Koloseum lze použít pro simulaci celé škály činností, které na jednotlivce až desetičlenné taktické týmy vojáků na palubě vrtulníku čekají. Za pomalého letu nebo při visení vrtulníku v přízemních výškách mohou nacvičovat prakticky veškeré činnosti, které se v praxi při zmíněných letových režimech provádějí. Jedná se o vysazování vojáků z nízkého průletu nad zemí (kabina se může pohybovat rychlostí 10 kilometrů za hodinu) či z visu, slaňování z visícího vrtulníku za použití jednoho horolezeckého lana, více lan najednou či systému silného lana (fast rope). Důležitou součástí trenažéru Koloseum jsou různé povrchy i objekty v jeho okolí. Proto lze běžně provádět například nácvik obsazení budovy výsadkem, který slaní z visícího vrtulníku. Další oblast činností představuje nácvik využití palubního jeřábu. A to nejen při spouštění osob nebo materiálu z vrtulníku, ale také při záchraně a vyzvedávání osob z ohrožených oblastí. Mezi zmíněnými objekty v okolí trenažéru je i dvoumístná sedačka z běžné lanovky sloužící pro nácvik vyproštění osob z tohoto typu dopravního zařízení. Trenažér se rovněž velmi dobře hodí k procvičování upínání a odepínání rozměrných břemen pod vrtulník. Stejně tak z něj lze nacvičovat palbu z paluby vrtulníku za použití laserového systému. Trenažér Koloseum je vlastně upravený jednoramenný stavební jeřáb, na kterém je na dvojitém laně a na speciálním závěsném zařízení („pantografu“) připevněn výcvikový

T

12

modul, v tomto případě kabina vrtulníku Mi-17 bez nosného rotoru a ocasního nosníku. Jeřáb se pohybuje po kolejové dráze, otáčí se v rozsahu 360 º a kabinu lze zvedat až do výšky 15 m. Mohou na něm cvičit příslušníci výsadkových a průzkumných jednotek, sil rychlé reakce nebo zvláštního určení, mírových, chemických, ženijních a spojovacích jednotek, Vojenské policie, vybraní příslušníci zdravotnických a logistických týmů či pátracích a záchranných skupin letectva. Tím ale výčet ještě nekončí, protože zařízení není určeno pouze pro armádu, ale rovněž pro všechny složky integrovaného záchranného systému České republiky – tedy i hasiče, policii a její speciální zásahové jednotky. Přestože některé fáze výcviku nelze provádět bez skutečných vrtulníků, nový trenažér je dokáže plně nahradit v rutinní, a tedy podstatné části výcviku. Ten lze uskutečnit i za ztížených

povětrnostních podmínek a v noci, bez hluku a také bezpečněji, bez negativních vlivů na životní prostředí a především při nesrovnatelných finančních nákladech. Hodina výcviku na simulátoru je totiž až 300krát levnější než při použití skutečného vrtulníku. Přestože nově jmenovaný ředitel Ředitelství výcviku a doktrín brigádní generál František Maleninský prožil v zahraničí hodně času, doposud se s něčím podobným nesetkal. Není proto do budoucna úplně vyloučeno využití i zahraničními spojenci nebo partnery. „Původně jsme s touto eventualitou příliš nepočítali, ale poté, co jsme se přesvědčili o schopnostech trenažéru, se touto myšlenkou budeme vážně zabývat,“ potvrdil při slavnostním předání trenažéru náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Pavel Štefka.

The trainer is also very suitable for training the connecting and disconnecting large loads to and from the helicopter. It also enables training of firing from onboard using the laser system. In fact, the trainer Coliseum is a modified single arm crane, onto which is attached a training module, in this case a cabin of helicopter Mi-17 without main rotor and tailrotor boom using a double rope and special suspension unit (“pantograph”). A crane moves along the crane track, rotates within 360º and a cabin can be lifted up to the height of 15 meters. This trainer can be used for training parachute and reconnaissance personnel, rapid response force or special assignment force, peace, chemical, engineer and signal units, Military Police, selected personnel of medical and logistics teams or air force search and

In the second half of July, a unique trainer was fielded in the Armed Forces of the Czech Republic. This trainer is designed to train soldiers during tactical employment of helicopters and due to its size and weight it has a really appropriate name – Coliseum. With the exception of Slovakia, nowhere in the whole of Europe and possibly nowhere worldwide, does there exist such a similar training facility… he trainer is located in the Březina training area, close to Vyškov training facilities and during a handing over ceremony held on 20 July, Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff, passed the trainer to the Vyškov Training and Doctrine Directorate. The helicopter and parachute trainer Coliseum will be used to simulate a wide range of activities which individuals and ten-member tactical teams onboard a helicopter have to cope with. During low-speed flights of the helicopter and while hovering at low levels, the individuals and teams can get practical training in all activities, which are executed in the mentioned flight modes. The soldiers can be dropped during low-level flight just above ground level (the cabin can move with a velocity of 10 kilometers/hour) or while hovering, abseiling from the hovering helicopter using a mountaineering rope, or more ropes simultaneously or fast rope system. The trainer Coliseum includes various surfaces and objects, which surround it. That is why, it is possible to train seizing a building by a parachute drop through abseiling from a hovering helicopter. Using an airborne crane is another activity that can be trained here. The airborne crane can be used not only for dropping the personnel or material from the helicopter, but also for rescuing and lifting the persons from danger areas. One of the objects adjacent to the trainer is a dual seating of standard suspension cableway used for training releasing persons from this type of transport.

T

rescue groups. The trainer is not used only for the armed forces, but also for all elements of the Czech Republic Integrated Rescue System, i.e. also for firemen, police and its special enforcement units. Though some parts of training cannot be performed without real helicopters, the new trainer is able to fully replace them in routine, i.e. substantial part of training, which can also be realized even in severe weather conditions and at night, without noise and more safely, without negative effects on the environment and at much lower costs. An hour of simulator training is up to 300 times cheaper than when using a real helicopter. Though newly assigned, Brigadier General František Maleninský, Director of the Training and Doctrine Directorate has spent a lot of time on tours abroad he has not yet met a simulator like that. So, maybe in the future, its use by our foreign allies or partners may be taken into consideration. “Initially, we have not accounted for this eventuality, but now that we have discovered the trainer’s capabilities, we will consider with this idea more seriously,” Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff stated during the trainer’s handing over ceremony. Michal Zdobinský

13

ČEŠTÍ PILOTI SE ZAPOJILI DO SPOJENECKÝCH VZDUŠNÝCH OPERACÍ NA CVIČENÍ CLEAN HUNTER 2005 CZECH PILOTS HAVE BEEN INVOLVED IN THE ALLIED AIR OPERATIONS IN THE EXERCISE CLEAN HUNTER 2005

Střetnutí na severu Engagement in the North rováděcí autoritou cvičení bylo regionální velitelství vzdušných sil NATO (CC-Air HQ) v německém Ramsteinu. Smysl CN 05 spočíval v prověření především systémů velení a řízení. Proto se ho kromě již vzpomínaného aliančního velitelství ve SRN účastnily prakticky všechny podřízené složky – od Společného střediska řízení leteckých operací (Combined Air Operations Centre – CAOC) přes střediska řízení a uvědomování (Control and Reporting Centre – CRC) až po vyčleněné letecké jednotky a útvary protivzdušné obrany. Armáda České republiky je již stálým účastníkem tohoto aliančního cvičení. Pro letošní CN 05 vyčlenila ze společných sil následující síly a prostředky: šest podzvukových letounů L-159 ALCA s personálem ze základny taktického letectva v Čáslavi, dále záchranný tým roje SAR/CSAR ze základny letectva v Náměšti nad Oslavou, dva dopravní vrtulníky Mi-17 a dva bitevní vrtulníky Mi-24 s personálem ze základny vrtulníkového letectva v Přerově. Do cvičení se dále zapojily, a to v mírových posádkách, také další útvary a příslušníci AČR. Vzpomenout lze například 261. středisko řízení a uvědomování, Řízení letového provozu Praha či systém Věra s obsluhou. Pro úplnost je třeba říci, že šestice čáslavských „stopadesátdevítek“ s 53člennou skupinou pilotů a techniků působila z německé letecké základny v Büchelu (velitel skupiny major Petr Hromek) a čtyřicítka přerovských vrtulníkářů (velitel kontingentu major Miroslav Jenčík) přelétla do Dánska,

P

14

Rok co rok všechny složky určené k zabezpečení ochrany vzdušného prostoru nad danou částí Evropy reálně procvičují svou součinnost. Scénář červencového cvičení Clean Hunter 2005 (CN 05) nebyl výjimkou. S tím rozdílem, že letošní spojenecké vzdušné operace probíhaly v severním regionu NATO.

aby se ze základny Skrydstrup podílela na záchranných misích CSAR (Combat Search and Rescue). U jedné z nich se zastavme. Záchranná mise CSAR se rozbíhá. Z koordinačního střediska CJRCC (Combined Joint Rescue Coordination Centre), které je nedílnou součástí CAOC 1 ve Finderupu, přichází smluvený signál. Ještě než se tak stalo, proběhla však obsáhlá procedura prověřování a rozhodování. Celá operace musí splňovat určité podmínky, aby mohla být vůbec spuštěna. V tomto případě padl verdikt o vyzvednutí sestřelených pilotů z nepřátelského území. Pravděpodobnost úspěchu je vysoká. „Proveďte záchrannou misi,“ zní rozkaz. Osádky vrtulníků se rozbíhají ke svým strojům. O pár minut později lze spatřit čtyři točící se rotory. Dva patří českým bitevníkům Mi-24 a dva francouzským transportním strojům SA 330 Puma. Vrtulníkové záchranné uskupení je připraveno ke vzletu. Velitelem mise je francouzský důstojník, který z „pumy“ číslo 2 řídí celou formaci a zároveň komunikuje s dalšími záchrannými složkami. V případě potřeby také s letounem AWACS. Zhruba po dvou hodinách letu situace doznává změn. U francouzských SA 330 se otevírají dveře a na jejich bocích jsou upevňovány kulomety. „Pumy“ snižují rychlost a Mi-24 se dostávají před ně. Neklamné

znamení, že se blíží finále záchranné mise. České bitevníky začínají monitorovat zájmový prostor. Rozdělí se a každý na svém poloměru hlídá daný prostor. Jinými slovy, provádějí manévr na pokrytí. V případě nepřátelské činnosti by šly do zteče a čistily prostor. Kdyby se situace komplikovala, povolaly by přes AWACS další síly na pokrytí. Zájmová oblast je prověřena. Slangově řečeno – je čisto. Češi to zahlásí Francouzům a ti vedou „pumy“ k místu vyzvednutí. Dva transportní stroje SA 330 dosedají na mýtinu. Z jejich útrob vyskakují příslušníci vyzvedávací skupiny, tzv. „pídžejové“ neboli Pararescue Jumpers. „Čtyřiadvacítky“ neustále krouží nad nimi a udržují předepsaný kontakt. Pozemní speciální tým CSAR provádí poslední ověření totožnosti obou zachraňovaných. Jeden z tureckých pilotů je však zraněn. Se zlomenou nohou se sám k vrtulníku nedostane. Francouzský „pídžej“ si ho přehodí přes rameno a spěchá s ním na palubu. Vzlet. „Pumy“ jdou nahoru a nasazují kurz na zpáteční trať do Skrydstrupu. Samozřejmě, že pod přísným dohledem přerovských vrtulníkářů. Záchranná mise CSAR splnila svůj cíl.

Each year, all components assigned to ensure protection of the airspace above a given part of Europe train their co-operation in a live-flying exercise. The scenario of the July exercise Clean Hunter 2005 (CN 05) was not an exception, except that this year the allied air operations took place in the NATO northern region. he executive authority was the Allied Air Component Command Headquarters (CC-Air HQ) in Ramstein, Germany. The goal of CN 05 was especially to verify the control and command systems. That is why, in addition to the above-mentioned Allied Air Component Command Headquarters in Germany, practically every subordinate elements, starting from the Combined Air Operations Center (CAOC) through the Control and Reporting Center (CRC) up to the contributing air units and air defense troops participated in the exercise. The Czech Republic Armed Forces participates regularly in this Alliance exercise and for this year Exercise CN 05, the following forces and means of the Joint Forces have been earmarked from the joint forces: six subsonic L-159 ALCA aircraft with personnel from the Čáslav tactical air force base, a SAR/CSAR rescue team section from the Náměšť nad Oslavou air force base, two Mi-17 transport helicopters and two Mi-24 attack helicopters with personnel from Přerov air force base. Also other ACR units and personnel participated in the exercise from the peace garrisons, for example: the 261st Control and Reporting Center, the Prague Air Traffic Control Center and Věra system with its operators. To have a full

T

picture, it is necessary to say that six Čáslav L-159 with a 53-member group of pilots and technicians operated from the German air force base in Büchel (with Major Petr Hromek as a commander of the group) and forty Přerov helicopter personnel (Major Miroslav Jenčík as contingent commander) flew to Denmark to participate in the combat search and rescue (CSAR) missions from the Skrydstrup base. Let us stop at one of them. The CSAR mission has just started. An agreed signal comes from the Combined Joint Rescue Coordination Center (CJRCC), which is a part of CAOC 1 in Finderup. Before this mission started, extensive verification and decision-making procedures were conducted. The whole operation must fulfill certain conditions before it can start at all. In this case, a decision has been taken to lift the shot-down pilots from enemy territory. The probability of success is high. The order is: “Execute the rescue mission”. The crews of the helicopters run to their machines. Few minutes later, four rotors can be seen rotating. Two rotors belong to the Czech Mi-24 attack helicopters and two to the French SA 330 “Puma” transport helicopters. The helicopter rescue task force is prepared for take-off. The mission commander is a French officer, who controls the whole formation from “Puma No. 2” and simultaneously communicates with other rescue elements and if need be, also with the AWACS aircraft. After roughly two hours of flight, the situation changes. The doors of the French SA 330 are opened and machine guns are mounted on their sides. The “Pumas” lower their velocity and the Mi-24s are flying in front of them; an unmistakable sign that the final part of the rescue mission will finish soon. The Czech attack helicopters start monitoring the area of interest. They divide and every helicopter monitors a given area within its radius. In other words, they conduct a covering maneuver. In case of enemy operation, the attack helicopters would initiate an assault and clear the area. If the situation had escalated, they would require cover from other forces through AWACS. The area of interest is checked up, i.e. it is clear. The Czechs report this fact to the French who lead “Pumas” to the pickup point. Two SA 330 transport helicopters touch down in the clearing and personnel of the pick-up group, the so-called “Para Rescue Jumpers” (PJ) jump out from the helicopters. The Mi-24s fly in circles above them and maintain the prescribed contact. The CSAR special ground team verifies the identity of both rescued persons. One of the Turkish pilots is injured and has a broken leg, so he can get to the helicopter only with somebody’s help. One French PJ throws him over his shoulder and quickly takes him aboard. Take-off. The “Pumas” rise up and head for the return route to Skrydstrup under a strict supervision of Přerov whirlybirds, of course. The CSAR rescue mission has achieved its goal. Pavel Lang

15

Najít vůli

a odvahu Just Find Will and Courage Kdyby nebyly války! Ale války bohužel stále jsou, stále berou dospělým, ale především dětem naději na lásku, naději na obyčejný život. Stonožkové děti se proto stále snaží pomáhat všude tam, kudy se přehnalo válečné šílenství, kde zbyly ruiny, pláč a neštěstí…

16

KONEČNĚ ŠTĚSTÍ… Sedmiletá Amne i devítiletá Zeinet se možná v jedné z učeben v Policejní akademii Az-Zubayr potkaly v životě poprvé, přesto však mají mnoho společného. Jejich otcové jsou oba příslušníky nově budovaného policejního sboru Irácké republiky a obě také vyrůstaly v Basře – ve městě, které, přestože leží stovky kilometrů od Bagdádu, je stejně zmítáno pumovými teroristickými útoky a život dětí zde spíše připomíná boj o holé přežití. „Tak která panenka by se ti líbila, ta dlouhovlasá nebo tadyta v tom pěkném oblečku?“ Dříve než si však prezidentka dětského stonožkového hnutí „Na vlastních nohou“ paní Běla Gran Jensenová vyslechla odpověď od tlumočníka, rozzářená očka sedmileté Amne vše prozradila. „Tak přece jen tu dlouhovlasou?“ Kdepak, Amne má vybráno. To je najednou radosti a výskání. Téměř třicet dětí iráckých policistů, kteří pracují v Policejní akademii Az-Zubayr, má dnes svátek. Co svátek! Spíše den plný radosti a štěstí. České děti ze stonožkových škol se rozhodly, že kousek toho obyčejného štěstíčka pošlou svým kamarádům do Iráku. Kluci i holčičky dali hlavy dohromady, a to ti malí chytrolínové umí, a přemýšleli a vymýšleli. Zkrátka, za „stonožkové“ peníze nakoupili hračky a také školní brašny, penály, tužky a pastelky. Zbývalo jediné, ve spolupráci s příslušníky 7. kontingentu Vojenské policie, kteří v současnosti v Policejní akademii a na základně Shaiba pracují, dárky předat. Znáte děti – nejdřív se tváří, že vám nevěří, a pak vás umačkají radostí a štěstím. Přesně tak to vypadalo i v učebně, kde se dárky rozdávaly. Napřed oči plné strachu a obav. Přitulit se, dát pusu, to snad i ty slzičky byly na krajíčku. Stačilo však pár zázračných vteřin, trocha pohlazení po duši a ti malí iráčtí caparti zářili štěstím. A co teprve osmiletý Amir, ten na „stonožkový“ den jen tak nezapomene. No nejen on, ale i jeho taťka. Proč? Amir věděl, kdy paní Běle říct, že má rád auta. Jedno sáhnutí do krabice – to ale není autíčko, to je přímo půlmetrový auťák. Tak Amira s otcem již při dětských automobilových závodech nikdo nedohoní. „Pracuji zde osm měsíců,“ vyznal se paní Běle ze svých pocitů jeden z britských instruktorů, „ale poprvé jsem zde viděl štěstí.“ Nebyl sám, kdo si tento pocit odnášel v srdci z učebny, která se byť jen na malý okamžik stala pro třicet iráckých dětí ostrovem radosti, bezpečí a bezstarostného dětství.

ROZŠIŘUJEME VÝUKU Čeští vojenští policisté si již na horkem se vyznačující klimatické podmínky snad zvykli, přesto si tu a tam „připálí“ ruce, když si bez rukavic sáhnou třeba jen na rozpálený volant. „Dnešní teploty jsou nižší, ve stínu je pouze dvaačtyřicet,“ uklidnil nás velitel 7. kontingentu podplukovník Pavel Chovančík. „Vedro je náš jediný nepřítel, se kterým je zde těžké bojovat.“ Čtyři hodiny v poušti na rozpálené střelnici z vás vyždímou i poslední kapku potu. Střelečtí instruktoři, kteří se podílejí na výcviku budoucích iráckých policistů, ani jejich kolegové, kteří

17

Just Find Will and Courage vyučují v dalších kurzech, si však nestěžují. „Zvykli jsme si,“ říká podplukovník Chovančík, který v Iráku působí již ve druhém kontingentu. „Všichni odvádějí maximum, co v těchto podmínkách lze. Samozřejmě, že dílčí problémy existují, ale ty jsou spíše organizačního charakteru a zvládáme je řešit sami.“ Velitel také pozitivně hodnotí skutečnost, že přestože kontingent je složen z příslušníků různých jednotek, nejen z vojenských policistů, rozdíly v nasazení a v kvalitě plnění úkolů neexistují. Pro práci instruktorů, zvláště těch, kteří denně dojíždějí do Policejní akademie, je zejména z hlediska jejich bezpečnosti důležité, že situace v okolí Basry je oproti loňskému roku podstatně klidnější. Na české vojenské vozidlo zatím útok veden nebyl, ale minulý týden zde zahynuli tři Britové, když jejich vůz najel na nástražné zařízení. „Opatrnosti nikdy nezbývá,“ dodává podplukovník Chovančík. Čeští vojenští policisté se podílejí na výuce v různých kurzech, jejichž náplň a zaměření se upřesňují podle požadavků irácké strany. Nově organizovaným typem bude kurz zbrojířů, který bude úzce specializovaný a bude plně v gesci českých instruktorů. „Je důležité, že neprodukujeme pouze kvantitu, ale také kvalitu,“ zhodnotil stručně nový kurz zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Emil Pupiš. „Již neškolíme pouze v oblasti základního výcviku, ale vytváříme specialisty. Připravujeme již irácké policisty na takové úrovni, že budou schopni vést výcvik ve střelbě, provádět základní údržbu a opravy výzbroje. A to je významný faktor pro zvýšení bezpečnosti v celém Iráku, pro postupnou realizaci demokratizačních změn v této zemi.“

If it were not for wars! Unfortunately, there are wars all the time and they always take hope for love to the grown-ups and primarily to children to live a normal life. That is why the Centipede Movement children always try to help in such places where war madness, ruins, crying and misery are left…

18

FINALLY, A STROKE OF LUCK… Seven year old Amne and nine year old Zeinet might have met in one of the classrooms of the Police Academy Az-Zubayr for the first time in their life, nevertheless they have much in common. Both their fathers are the personnel of the newly established Police Corps of the Republic of Iraq and they both grew up in Basra, a city which even situated hundred kilometers from Baghdad, is similarly adrift with bomb terrorist attacks and life of children resembles rather a fight for bare livelihood. “Which doll would you like, this long-hair one or this one in a nice dress?” But before the “On Own Feet” Movement (called Centipede) President Mrs. Běla Gran Jensen heard the reply translated by an interpreter, the lightened up eyes of seven-year old Amne disclosed everything. “So, this long-haired one after all?” No, Amne has made her selection. What sudden joy and whoops of delight. Nearly thirty children of Iraqi policemen, who work at the Police Academy in Az-Zubayr, have holidays today. What, holidays! Rather a full day of joy and happiness. The Czech children from the Centipede Movement schools decided that they will send a piece of this plain happiness to their friends in Iraq. Boys and girls put their heads together and they, clever monkeys, really know how to do it and they put on their

thinking cap and they thought out the following. In short, they bought toys and school bags, pen cases, pencils and crayons with the “Centipede” money. The only thing left was to hand over the gifts in co-operation with the personnel of the 7th Military Police contingent, who currently work at the Police Academy and at Shaiba base. You know the children, at first they pretend that they do not believe you and then they squeeze you with a joy and happiness. This is how it looked like in the classroom, where the gifts were given away. At first, eyes full of fear and worries. To cuddle up, give a kiss, maybe even on the verge of tears. But a few miraculous seconds was enough, a bit of a caress on the soul and these small Iraqi toddlers beamed with happiness. Eight-year old Amir will not forget this “Centipede Movement” day so quickly, not only him, but also his father. Why? Amir knew when he was supposed to say to Mrs. Běla that he liked cars. One reach into the box and it is not a small car; it is nearly a half-meter long car. Nobody will ever catch Amir and his father during the children’s car race. “I have worked here for eight months,” one of the British instructors conveyed to Mrs. Běla one of his feelings, “but for the first time I saw happiness here.” He was not alone in having these feelings in his heart from the classroom, which though for just a little while, became an isle of joy, safety and untroubled childhood for thirty Iraqi children.

Four hours in the desert and a burned up firing range will squeeze the last drop of sweat from you. However, the marksmanship instructors who participate in training of future Iraqi policemen as well as their associates who teach in other courses do not complain. “We have got used to it,” Lieutenant Colonel Chovančík, who is deployed on his second mission in Iraq, says. “Everybody is exerting every effort possible in such an environment. Of course, there are some problems, but they are rather of organizational nature and we are able to manage them.” The commander also positively evaluates that in spite of the fact that the contingent consists of personnel of various units, not only military policemen; there are no differences in performance and quality of accomplishment of tasks. For the job of instructors, especially those who travel every day to the Police Academy, it is important in the terms of their security that the situation in surrounding Basra is much calmer compared with last year. Meanwhile, there was no attack launched at the Czech military vehicle, but last

week three British died when their vehicle ran over an explosive device. “It is better to be safe than sorry,” Lieutenant Colonel Chovančík adds. The Czech military policemen participate in instruction in various courses, the content and orientation of which is specified according to the requirements of the Iraqi side. A newly organized course will be for armorers and it will be closely specialized and be fully supported by the Czech instructors. “It is important that we produce not only quantity, but also quality,” Major General Emil Pupiš, Deputy Chief of the General Staff of the Armed Forces of the Czech Republic briefed about the new type of course. “We do not train only basic training, but we shape specialists. We are capable of training the Iraqi policemen on such level that they will be able to conduct the marksmanship training by themselves, to conduct basic maintenance and repair of equipment. This is an important factor to improve security in the whole Iraq to gradually realize democratization changes in this country.” Jan Procházka

WE SPREAD THE LESSON The Czech military policemen have surely got used to the Iraqi climate with its heat, in spite of here and there “burning” their hands when they touch a hot steering wheel without their gloves on. “Today, there is not so hot here since it is only forty two degrees of Centigrade in the shade,” Lieutenant Colonel Pavel Chovančík, commander of the 7th contingent calmed us down. “The heat is our only enemy, it is hard to fight with it.”

19

MISSION MONUC

“Great Water” než půl století. Cesta do Uviry, města na břehu jezera Tanganika, začíná na palubě vrtulníku Mi-8 s ukrajinskou posádkou. Kapitán vrtulníku Sergej, když vidí na mém rukávu českou vlajku, mě s úsměvem zdraví a ptá se: „Jak se daří našim vrtulníkům u vás v Čechách? Hodně jsem k vám létal, když jsem byl ještě zkušební pilot a doprovázel nové stroje. Společně s českými a slovenskými piloty jsem je zalétával.“ Po hodinovém letu Sergej mává rukou a zve mě do kabiny. „Podívej, už ji vidíme.“ Ano, je to skutečně „Velká voda“, jak zní název jezera Tanganika ve svahilštině. Jezero je dlouhé 625 kilometrů a jeho průměrná šířka dosahuje 50 kilometrů. Od břehu jezera se tyčí pohoří, jehož vrcholky dosahují výšky přes 3500 metrů nad mořem. Celé západní pobřeží patří Kongu a o východní pobřeží se dělí Burundi, Tanzanie

„Velká voda“ – vítr a teplo Příletem do Bukavu, města na břehu jezera Kivu na východě Konga, mé putování v misi MONUC zdaleka neskončilo. Spíše bylo neustále jen ve své první fázi, na jejímž konci je tým plnící úkoly v určeném prostoru odpovědnosti. Po nástupu na velitelství brigády sektoru South Kivu, druhý den po mém příletu do Bukavu, nastal kolotoč podobný tomu v Kinshase – opět spousta dotazníků a žádostí, personální náležitosti, finanční dokumentace, autorizace k používání spojovacích prostředků, přidělení přístupových hesel a kódu pro UN intranet, fasování hotovostních „emergency“ zásob vody a velké bedny „kádéček“ (pro Evropana menu „Occidental“), přidělení polního lehátka, neprůstřelné modré vesty a na úplný konec symbol jednotek OSN – modrá přilba. Další čtyři dny běhání, shánění a objevování již tolikrát objeveného, ale rozkaz ke konečnému určení k týmu – tedy to hlavní – mi ještě stále nebyl oznámen. A tak jsem následujících pár dnů strávil obklopen desítkami pákistánských důstojníků (sektor South Kivu je plně v odpovědnosti pákistánského kontingentu). a činnost týmu pozorovatelů je na velitelství brigády zodpovědná tzv. Styčná skupina (MLG – Military Liaison Group), která jako jediný prvek velitelství brigády má mezinárodní složení. A zde mi po sedmi dnech bylo oznámeno snad to nejdůležitější rozhodnutí za dobu mého dosavadního krátkého působení v misi – a to je konečný určovací rozkaz velitele brigády. Po celý týden se důstojník MLG odpovědný za personální práci jen lehce usmíval (je pákistánské národnosti a úsměv pákistánského důstojníka má odzbrojující sílu; jak se později ukáže, budu mít možnost se s tímto druhem úsměvu setkávat každý den) a probíral klady a zápory jednotlivých dislokací týmu v okolních

Z

20

horách. Dne 9. června mě vítá obzvlášť radostně jedinou krátkou větou: „Team site 518 Uvira, welcome to mission.“

CESTA K VELKÉ VODĚ S přáním hodně štěstí u týmu opouštím kolegy ze styčné skupiny. Mí přátelé z Bosny a Hercegoviny jen dodávají – je tam trochu víc teplo a trochu víc větrno. Neměli přitom na mysli počasí, jak jsem později pochopil. Opět se vydávám na cestu se svými metrákovými zásobami a k tomu ještě s přidělenou výbavou nezbytnou pro práci pozorovatele. Opouštím velitelství brigády a má cesta vede přes několik rázovitých vesnic po silnici, jejíž asfalt pamatuje víc

a Zambie. Na severu tvoří delta řeky Ruzizi hranici s Rwandou. Oblast, kde v dávné i docela nedávné minulosti bylo hodně horko a foukal velký vítr.

KONEČNĚ V CÍLI Uvira, formálně docela velké město se sto tisíci obyvatel, je ve skutečnosti obrovským srocením malých hliněných domků rozmístěných na úbočích Západního pohoří (Western mountains). Jedinou dominantu města tvoří hlavní asfaltová ulice s několika cihlovými domy, které zcela určitě pocházejí ještě z koloniálního období. Mise MONUC vybudovala své sídlo na okraji města, přímo na písčitém břehu

– Wind and Heat

jezera. Malé městečko buněk „corimeků“ je sídlem administrátora, kanceláře řešící záležitosti dodržování lidských práv a také pracoviště vojenských pozorovatelů – Team site 518 Uvira. V následujících měsících tak budou mými kolegy důstojníci z Urugauye, Paraguaye, Ukrajiny, Ruska, Rumunska, Keni, Zambie, Malawi, Tuniska, Nigeru, Egypta, Španělska a Číny. Naším společným domovem se stane jeden z mála cihlových domů na jižním okraji města. V domě najatém (včetně obslužného personálu) od majitele za částku, která by i v Praze byla konkurenceschopná, máme k dispozici to nejzákladnější, co k rozumnému pobytu potřebujeme. K životu v týmu je však zapotřebí mnoha drob-

21

do této oblasti nepřineslo ani koloniální období první poloviny minulého století. Zdravotní péče a školství jsou na tom téměř obdobně. Přitom místní populace má jeden z nejnižších věkových průměrů v Africe i na světě. Není potřeba důkazů, stačí jen zastavit na nezbytnou chvilku odpočinku a do několika minut je auto obsypáno desítkami dětí. Kolikrát se zdá, že místo zastávky je opuštěné a okolí neobydlené, ale stačí jeden dětský výkřik MONUC! nebo MUZUNGU! (bílý muž) a dětská armáda je okamžitě v pohotovosti. Začíná přátelský útok na skupinu pozorovatelů. Cíl je jediný – dostat cokoliv k jídlu nebo jakoukoliv věc, třeba jen prázdnou PET láhev od balené vody. Taková láhev je velikým majetkem. Na místním trhu se totiž vyskytují jen láhve od Coca Coly a od místního piva značky Tembo (Slon). Místním trhem je v případě cesty ných všedních nezbytností – zabezpečení nákupu potravin (nejdůležitější a také nejtěžší úkol), výběr peněz a placení nákladů za dům a personál, bezpečnostní opatření a další. Plnění úkolů v každém týmu „rotuje“, pro zabezpečení plné zastupitelnosti. Jako nováček začínám s PHM. Takže evidence spotřeby a doplňování pohonných hmot do vozidel a centrály se stává mou novou každodenní povinností.

PATROLA Patrola – hlavní a vlastně jediná činnost týmu vojenských pozorovatelů. Sedmkrát v týdnu cesta do terénu v oblasti odpovědnosti. Každodenní jednání se zástupci vesnic, s veliteli rozmístěných jednotek, se zástupci nevládních a humanitárních organizací, ale i náhodná setkání s lidmi, kteří svým svědectvím mohou potvrdit různé informace o situaci v oblasti. Má první patrola začíná hned druhý den ráno po příjezdu do Uviry. Vyrážíme ve standardním složení – čtyři pozorovatelé a tlumočník, který vedle angličtiny a francouzštiny je schopen se domluvit všemi čtyřmi úředními jazyky (svahilština, ciluba, lingala a kikongo). Naším cílem je vesnice Luberizi 60 kilometrů severně od Uviry a v plánu je jednání s místní policií a návštěva Střediska pro výcvik a přeškolení vojáků bývalé armády a příslušníků různých bojových a kmenových ozbrojených uskupení (Brassage camp). Vedoucím týmu, zkušeným plukovníkem z Burkina Faso, jsem ujišťován, že v případě této první patroly jde o zcela klidné a bezpečné teritorium. Velitel místní policie nás při krátkém setkání s velkou důvěrou informuje o všech událostech

22

ve vesnici a okolí, od drobných kriminálních činů až po znásilnění, výhrůžky podpálením domu nebo ohrožování zbraněmi. Spíš práce pro odborníky v oblasti dodržování lidských práv, které budeme informovat. Návštěva výcvikového střediska je mnohem delší a náročnější než první jednání. Velitel střediska, starý ostřílený voják nově se rodící konžské armády, nemá lehký úkol. Více než 3000 vojáků je třeba nově vycvičit a hlavně změnit jejich chápání nové situace v Kongu. Řada z nich se jen těžko loučí s bojovou minulostí, kdy se zbraní v ruce od dětství hájili různé zájmy – mnohdy bez vědomí, čí zájmy vlastně hájí a proč. Mnozí z těchto vojáků pod tlakem situace středisko opouštějí a vracejí se do hor ke svým bývalým spolubojovníkům. Návyk na bojové napětí a stres jim nedovolí žít mírový život, a tak mírový proces v Kongu se z tohoto pohledu stává dlouhodobým, může se zdát, že až nekonečným procesem. Naše patrola končí přípravou denního hlášení včetně hodnocení bezpečnostní situace. Jak jsem zjistil až po návratu na základnu v Uviře, celý den se v naší blízkosti pohybovala ozbrojená eskorta pákistánských vojáků pro případ nutného zásahu nebo rychlé evakuace.

CESTA NA JIH Při pohledu na mapu prostoru odpovědnosti našeho týmu je analýza velmi jednoduchá. Cestu na jih od Uviry lze popsat jednoduše – vpravo Velká voda, vlevo vysoké hory s neprostupným pralesem a mezi tím jen klikatá a kamenitá cesta, téměř nepřetržitě lemovaná hliněnými domečky, ale většinou jen příbytky z palmového listí a bláta. Elektřinu nebo vodovod

na jih myšleno několik stolečků z palmových listů nebo jen velký placatý balvan v blízkosti domečku či příbytku obchodníka. Nabídka je velmi skromná: pár banánů, malá rajčata, cibule, všudypřítomné malé sušené rybičky (hlavní úlovek místních jezerních rybářů) a také pro nás velmi exotická rostlina maniok, místními nazývaná kasava, ze které se po usušení a rozemletí stává výživná mouka s velmi specifickým aromatem. Časem se dá přivyknout i na místní placky z mouky a oleje nazývané capati. Cílovou stanicí našich patrol směrem na jih je městečko Baraka a ještě dál pak centrum místního dění město Fizi. Tato oblast je pod silným vlivem členů kmenového hnutí Mayi-Mayi. Prozatím je oblast Fizi velkou neznámou. Blížící se příprava svobodných voleb přivede jednotky MONUC včetně pozorovatelů také do této

oblasti, i když místní ozbrojení bossové tomuto procesu nejsou zdaleka nakloněni. Cesta na jih není vůbec žádným turistickým výletem v japonském „off roadu“ s klimatizací. Cesta Uvira – Baraka je při průměrné rychlosti 20 kilometrů v hodině zdolatelná za pět hodin a pak následuje dalších pět hodin zpátky. Ruce řidiče jsou po patrole bolavé od volantu jako ruce dřevorubce. Celou cestu se střídá jen první a druhý rychlostní stupeň a dvě náhradní pneumatiky v každém vozidle jsou téměř vždy využity.

stavby se pustil jeden z mála místních podnikavců. Vzhledem k panujícím podmínkám jde téměř o hrdinský čin. Stavba této lodi má však pro mne jednu zvláštnost. Téměř jediným strojem, který je při stavbě používán, jsou vysokotlaké nůžky na tabule plechu pocházející z bývalého Československa, ze strojíren Piesok na Slovensku. Kudy a jak se dostaly do Konga, je malým dobrodružstvím. Před patnácti lety koupil stroj současný majitel v Jihoafrické republice jako odpad. Pak čekal dlouhou dobu až do zahájení stavby lodi, která ponese jméno RAFIKI – PŘÁTELSTVÍ. Koncem září, až bude loď slavnostně spouštěna na vodu, zavlaje na kapitánském můstku vedle vlajky Konga i česká vlajka, neboť díky stroji z Československa tato loď mohla vůbec vzniknout.

“Great Water” – Wind and Heat My arrival at Bukavu, a city on the shore of Kivu Lake in Eastern Congo was nowhere near the end of my crawling in the MONUC mission. Rather, it was still in its first stage, at the end of which was a team fulfilling the tasks in the assigned area of responsibility. The second day after my arrival at Bukavu, when I presented myself at the brigade headquarters, sector South Kivu, a similar merry-go-round started as in Kinshasa; again many questionnaires and applications, personal rations, financial documentation, authorization to use the communication equipment, assignment of access passwords and the UN intranet code, picking up emergency water supplies and a big box of “canned meals ready to eat” (an “Occidental” menu for the European personnel), allotment of a field bed and bullet-proof blue vest and, finally, the UN unit symbol – a blue helmet. Then there was another four days of rustling and discovering what was discovered many times, but I have not yet received the order for my final assignment to the team, i.e. the main thing for me. I spent the next several days surrounded by dozens of Pakistan officers (South Kivu sector is under full responsibility of the Pakistan contingent).

PATROLA V PŘÍSTAVU Velmi těžkou patrolu na jih občas vystřídá i lehčí odpočinková patrola do blízkosti Uviry. Zpravidla jen jedním autem, neboť ta další potřebují neustálou údržbu. Výměna prasklých torzních stabilizátorů a oprava poškozených pneumatik je na denním pořádku. Jednou z takových patrol je i návštěva místního malého přístavu. Skutečně malého. Jedno molo, jeden přístavní jeřáb, ale pohyb stovek cestujících připomíná mraveniště. Všichni někam spěchají a všichni něco přenášejí nebo na někoho čekají. Mezi cestujícími jsou každý týden stovky uprchlíků, kteří se vracejí z Tanzanie, Burundi nebo Zambie do uklidňujícího se Konga. Dominantou přístavu je nově budovaná loď pro přepravu tekutého nákladu. Takový malý konžský tanker pro jezerní plavbu. Do jeho

MISSION MONUC T

Patrola vojenských pozorovatelů – hlavní a jediný úkol mezinárodního týmu. Nepřetržitě sedmkrát v týdnu. Může se zdát, že návštěva vesnic a jednotek v prostoru odpovědnosti se stane rutinou, ale ve skutečnosti tomu tak není. V oblasti na sever a na jih od Uviry je koncentrováno velké množství jednotek. Několik brigád s několika desítkami tisíc vojáků. Blízkost hranic s Rwandou a Burundi dává hodně šancí těm, kteří s cestou k míru v Kongu nesouhlasí nebo jim vyhovuje současný těžko přehledný a nekontrolovatelný stav. Místní obyvatelé však věří, že blížící se volby přinesou nový řád a v oblasti Velké vody už nebude ani tak teplo, ani tak větrno.

he so-called Military Liaison Group (MLG) of the brigade HQs is responsible for the activities of the observers and as the only one it has an international composition. After seven days I was notified of perhaps the most important decision in the time of my hitherto short-term activity on the mission, i.e. the final assignment order of the brigade commander. For the whole week, the MLG officer responsible for personnel management only smiled slightly (he is from Pakistan and the smile of Pakistan officer has a disarming force; as it will reveal later, I will have a possibility to meet this kind of smile every day) and he went through the advantages and drawbacks of individual deployments of the team in the surrounding mountains. On 9 June, he welcomes me with a single short sentence: “Team site 518 Uvira, welcome to the mission.”

23

“Great Water” – Wind and Heat A ROAD TO GREAT WATER

PATROLLING

I wish good luck to the team and I leave my colleagues from the liaison group. My friends from Bosnia and Herzegovina just say there is only a little more heat and a bit more wind. As I learned later, they did not mean the weather. I set off again on a journey with my stuff weighing fifty kilos and allocated equipment for the UN observers‘ job. I leave the brigade HQs and I pass through several typical villages along the road, the asphalt of which is more that a half of century old. The road to Uvira, a city at the bank of Tanganyika Lake begins aboard the Mi-8 helicopter with a crew from the Ukraine. When Sergey, a helicopter commander, mentioned the CR flag on my sleeve, he welcomed me smiling and asked me: “How are our helicopters in Bohemia? When I was a test pilot I flew to your country quite frequently, I accompanied the new machines. I tested them together with Czech and Slovak pilots.” After one hour of flight, Sergey waves his hand and invites me into the cabin. “Have a look, here it is.” Yes, it is truly “Great Water” as the name of the Tanganyika Lake in Swahili says. The lake is 625 kilometers long and its average width is 50 kilometers. From the lake banks the highlands rise with their peaks reaching more than 3,500 meters above the sea level. The whole western shore belongs to Congo and the eastern side is divided among Burundi, Tanzania and Zambia. In the north, the delta of the Ruzizi River forms a border with Rwanda; the area where in the past and also quite lately was a great heat and a strong wind.

Patrolling is the main and, in fact, the only activity of the team of military observers. Seven days a week they go in the terrain in the area of responsibility. Day-to-day negotiations with village representatives, commanders of deployed troops, NGOs and humanitarian organizations as well as random meetings with people who can provide evidence and confirm various information on the situation in the region. My first patrol begins the second day immediately after arrival at Uvira. We set out patrolling in a standard composition; four observers and an interpreter, who, in addition to English and French, can speak all four official languages (Swahili, Ciluba, Lingala

During the short visit, the local police commander informs us with great confidence on all events in the village and adjacent areas from small criminal acts up to rape, verbal assaults on a house being set on fire or the threat to use a weapon; rather a job for experts in the field of maintaining human rights. We shall inform them. The visit to the training center is much longer and more demanding than the first discussion. The center commander, an old soldier of Congo’s newly born armed forces does not have an easy job. It is necessary to train more than 3,000 new soldiers and especially change their awareness of the new situation in Congo. Only with difficulties do many of them part with their combat background when from their childhood they protected various interests with a weapon

FINALLY IN THE FINISH Uvira, formally quite a large city with one hundred thousand inhabitants, is in fact a huge accumulation of small earthen cottages placed on the slopes of the western mountains. The only city landmark is the main asphalt road with several brick houses, which certainly come from the colonial period. The MONUC mission built its headquarters at the periphery of the city, directly on the sandy shore of the lake. A small town of living modules called “corimecs” is the seat of the administrator, offices to solve the issues of maintaining human rights as well as the site of military observers; team site 518 Uvira. In the next months, my associates will be officers from Uruguay, Paraguay, Ukraine, Russia, Rumania, Kenya, Zambia, Malawi, Tunis, Niger, Egypt, Spain and China. One of the few brick buildings at the southern periphery of the city became our joint home. In the rented house (including servicing personnel) hired from the owner for an amount that would be able to compete with that of Prague, we have available the necessary things needed for a comfortable stay. However, there are a lot of other ordinary necessities needed for life, such as buying food (the most difficult task), collection of money and payment of cost for house and personnel, security measures, etc. In every team, the tasks “rotate” to ensure complete cross-training. As a Johnny-comelately I start with POL, i.e. my every-day job is to be responsible for recording the consumption of vehicle and central station refueling.

24

MISSION MONUC

and Kikongo). Our target is village Luberizi, 60 kilometers north of Uvira and we are to discuss with the local police and visit the training and retraining center for soldiers of the former armed forces and personnel of various combat and tribal armed groups (camp Brassage). The team leader, an experienced Colonel from Burkina Faso assures me that this first patrol is in a calm and safe territory.

in their hand, many times not knowing whose interests they protected or why. Many of these soldiers, under pressure of the situation leave the center and return to the mountains to their former brothers-in-arms. Combat stress habit does not allow them to live a peaceful life and so the peace process in Congo, in this respect, becomes a long-term, and it may seen, even an infinite process. The job of our patrol terminates with the development of the daily report, including evaluation of the security situation. I discovered after a return to Uvira camp an armored escort

of Pakistani soldiers were nearby the whole day in the event they were needed for reaction or rapid evacuation.

JOURNEY TO THE SOUTH When looking at the map of our team’s area of responsibility, the analysis is very simple. A journey to the South of Uvira can be described very simply, on the right is the Great Water, on the left are high mountains with an impenetrable primary forest and in between only a zigzaging stony road, all the time continuously bordered with earthen cottages, but most of the time only with huts made from palm leaves and mud. The colonial period of the first half of the last century brought neither electricity nor water supply into this region. The situation is similar with medical

empty packed PET water bottle. Such a bottle is a great wealth. On the local market, there are only Coca-Cola bottles and the local beer brand “Tembo” bottles. When journeying to the South, the local market consists of several small tables from palm leaves or one big flat boulder near the house or shelter of the seller. The offering is very modest: a few bananas, small tomatoes, onions, small dried fish (the main taking of the local lake fishermen) and manioc, which is called kasava by local inhabitants is very exotic plant for us, from which after drying and grinding is nutritious flour with a very specific aroma is made. In the course of time, you become accustomed even to the local flour and oil cake called capati. The targets of our patrols towards the South is the city of Baraka and still further the city Fizi, the center of local life. This region is under the strong influence of members of the tribal movement Mayi-Mayi. For the time being, the Fizi region is a great unknown for us. The forthcoming preparation of free elections will bring the MONUC units, including the UN observers, also into this region, though local armed leaders are not well disposed towards this process.A journey to the South is far from being a tourist trip in a Japanese “off road” vehicle with air conditioning. At an average speed of 20 kilometers per hour the distance from Uvira to Baraka can be covered in five hours followed by five hours driving back. After such a patrol, the driver hands are aching from the steering wheel as a lumberjack‘s hands. For the whole journey, the driver shifts only between first and second gear and the two reserve tires in every vehicle are nearly always used. care and the education system, though the local population has one of the lowest age averages in Africa and even in the world. No evidence is necessary, when you stop somewhere for a necessary rest, immediately within several minutes, there are dozens of children around the vehicle. Sometimes it seems that the rest place is lonely and unsettled, but one child’s exclamation “MONUC!” or “MUZUNGU!” (white man) and children are ready at once and friendly attack against the observer group begins. Its only objective is to get something to eat or indeed, any thing, for example an

PATROLLING IN THE PORT Sometimes the very demanding patrol to the South is relieved by an easier resting patrol near to Uvira. We usually use only one vehicle, as the other ones need continuous maintenance. Replacement of broken torsion-bar stabilizers and repair of damaged tires is a daily routine. One such patrol is also a visit to a small local port. It is really very small. One pier and one port crane, but the movement of hundreds passengers resembles an anthill. Everybody is hurrying somewhere and everybody is carrying

something or waiting for somebody. Every week, there are hundreds of refugees among the passengers that return from Tanzania, Burundi or Zambia back to moderating Congo. The dominant feature of the port is a newly built ship for transport of liquid material; a small Congo tanker for lake navigation that is built by one of a small number of local entrepreneurs. It is a near hero act with respect to the conditions ruling here. However, construction of this ship has one interesting feature for me, as the only machine used in this construction is a sheet-shearing machine made in the former Czechoslovakia by Piesok machine works in Slovakia. When and how it reached Congo is a small adventure. Fifteen years ago, the present owner bought it in the Republic of South Africa as scrap. He then waited a long time before he started constructing the ship, which will be called RAFIKI (friendship). At the end of September this ship will be set afloat with the flag of Congo and also the Czech flag fluttering on the captain’s bridge, because only thanks to this machine from Czechoslovakia could this ship be built at all. The patrol of military observers is the main and the only task of the international team every day, seven days a week. It may appear that the visit of villages and units in the area of responsibility is a routine, but in fact it is not so. A great number of units are concentrated in the area north and south to Uvira; several brigades with tens of thousands of soldiers. The vicinity of the frontier with Rwanda and Burundi gives a lot of opportunity for those who do not agree with the present road of Congo to peace and a situation of not providing for easy observation and supervision would suit them. Nevertheless, local inhabitants believe that the approaching elections will bring a new order and that in the area of the Great Water there will be neither such a heat nor wind. Major Karel Kout, Congo

25

Z JEDNÁNÍ VOJENSKÝCH SVAZŮ ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY FROM THE MEETING OF VISHEGRAD FOUR MILITARY ASSOCIATIONS

Přispíváme ke zpětné vazbě We Contribute to the Feedback To, s čím jsme začali my v České republice, se povedlo v Polsku a Maarsku. U nás a na Slovensku ne! To byla jedna z myšlenek, které zazněly na šestém jednání vojenských svazů ze zemí Visegrádské čtyřky, které se konalo v červnu ve Vyškově.

S námětem na společný úkol vojenských svazů Visegrádské čtyřky vystoupil zástupce „Zväzu vojakov Slovenskej republiky“ plukovník Tomáš Švec. Navrhl, aby svazy usilovaly o srovnatelné sociální zabezpečení příslušníků armád nových států NATO s dlouhodobějšími členy Aliance. „Na naše vojáky jsou kladeny obdobné požadavky,“ řekl, „tak by měli mít i srovnatelné podmínky v této oblasti.“ Připustil sice, že výše odměny závisí na bohatství té které země, „ale musíme se o to nějakou formou snažit, protože i kdyby to bylo každý rok jen o malý krůček, tak to má význam“. Tento úkol si pak kromě jiných cílů svazy předsevzaly jako své dlouhodobé poslání.

co šlo? Už v devadesátých letech minulého století vznikla iniciativa, aby Ministerstvo obrany ČR definovalo profesní orgaPoland and Hungary succeeded in what we the Czech Republic nizaci, v níž by se mohli sdružovat vojáci z povolání a která by started with. We and Slovakia did not! This was one hájila jejich zájmy. Dokonce na to reagoval zákon o vojácích z povolání, of the ideas that were heard on the sixth meeting of military který říká, že se „mohou sdružovat v profesních sdruženích, jejichž činassociations of the Vishegrad Four countries held nost musí být zabezpečena dohodou o spolupráci s ministerstvem a vnitřní normou ministerstva“. Bylo také zřízeno několik tabulkových in June in Vyškov. míst pro představitele této organizace. Jenže v té době s armádou spolupracovalo hned několik svazů, které ve svých řadách sdružovaly vojáky z povolání. A dilema, který z nich je ten hat was this about? In the nineties of the last century an initiative pravý, bylo na světě. Aby svazy rozhodování ministerstvu ulehčily, vytvořily was launched for the Ministry of Defense of the Czech Republic svůj zastřešující orgán – „Asociaci Vojáci společně“. Avšak několik sdruto define an occupational organization to associate regular žení do něj nevstoupilo a problém tedy trvá dál. Po čase resort místa pro soldiers in order to protect their interests. Even the Career Soldier Act zástupce profesního sdružení zrušil a nadále udržuje kontakty se všemi organizacemi. To, k čemu bylo v české armádě nakročeno, se nakonec neuskutečnilo. V polské armádě platí jiný systém. Tam se povedlo zřídit „Konwent Dziekanów Korpusu Oficerów Wojska Polskiego“, jehož existenci i poslání stvrzuje zákon. „Tato instituce zastupuje všechny vojáky z povolání a je respektovaným partnerem nejen pro ministra obrany, ale i pro členy polského parlamentu,“ vysvětlil na vyškovském setkání předseda konventu plukovník Anatol Tichoniuk. Jeho sedm nejvyšších představitelů je vojáky voleno na čtyřleté období a po tu dobu, i když nevykonávají svou služební profesi, jsou resortem placeni. „Armáda je kruh a mezikruží kolem tvoří organizace, které jí fandí a zároveň do ní přinášejí zpětnou vazbu,“ popsal jednu z hlavních rolí profesní organizace v době existence profesionální armády Jan Kříž. To také sdělil při jednání ministru obrany ČR Karlu Kühnlovi. Ten ho pak vyzval, aby mu „Asociace Vojáci společně“ předložila návrh, jak by si spolupráci resortu s blízkými institucemi představovala. Od přijetí nových, respektive upřesněných pravidel prezident asociace očekává především odstranění některých dosavadních složitostí. Jako příklad uvedl udělování finančních grantů.

O

W

26

included a statement saying: “Career soldiers can associate in occupational associations, the activity of which must be covered by an agreement on co-operation with the MoD and MoD internal regulations”. In the TOEs, there were also several slots established for the representatives of this organization. However, at that time the armed forces simultaneously co-operated with several associations that represented regular soldiers, and the dilemma has arisen, which is the right one to be selected. To enable decision-making for the MoD, the associations founded their arching authority “Asociace Vojáci společně” (Soldiers Jointly Association). However, several organizations did not join this association and that is why the problem survives. After a certain time, the MoD cancelled the slots for the representative of the occupational association and it maintains contact with all organizations. So, this initiative has not been brought to its conclusion in the Czech Armed Forces. Poland’s armed forces use another system and they established a “Konwent Dziekanów Korpusu Oficerów Wojska Polskiego”, the existence and purpose of which is approved by the law. “This institution represents all regular soldiers and it is a respected partner not only for the defense minister, but also for the deputies in the Polish Parliament,” Colonel Anatol Tichoniuk, the “Konwent’s” President explained during the Vyškov session. The “Konwent’s” seven senior representatives are elected by soldiers for a period of four years and during this time, even though they do not practice their service profession, they are paid by the MoD.

“The armed forces are the circle and its halo consists of organizations, which as well as being their fans they bring feedback,” Jan Kříž described one of the main roles of the occupational organization in professional armed forces, which he also explained to Karel Kühnl, the CR Defense Minister. In turn, the minister proposed that the “Asociace Vojáci společně” submit a proposal how, according to him, co-operation with similar institutions in other militaries would look. The Association President expects that by approving new or refined regulations some previous inconsistencies could be removed. As an example, he mentioned awarding financial grants. Colonel Tomáš Švec, a representative of the “Zväz vojakov Slovenskej republiky” (Soldiers of the Slovak Republic Association) submitted to the session a proposal for accomplishment of the joint task of the Vishegrad Four military associations. He suggested that the associations of new NATO countries seek to achieve social security for their military personnel comparable with the old NATO countries’ personnel. “Our soldiers are to meet similar requirements,” he stated, “so, they would have comparable conditions in this area.” He admitted that the level of reward depends on the wealth of the respective country, “but we must strive in a way or so, because even if it is a small step every year, it makes sense”. In addition to other goals, the military associations has set this task as their long-term mission. Jaroslav Pajer

27

Vojákyně v operacích NATO Female Soldiers in NATO Operations V polovině června letošního roku se v norském hlavním městě Oslu uskutečnilo jednání Výboru žen v ozbrojených silách NATO – CWINF, který má statut poradního orgánu a poskytuje jak velení Severoatlantické aliance, tak i členským zemím NATO informace o záležitostech, které mají vliv na službu a život žen v ozbrojených silách NATO. Jednání se zúčastnili zástupci ze 30 zemí, a to jak ženy, tak i muži. Zastoupeni byli delegáti a pozorovatelé členských zemí NATO (s výjimkou Estonska a Islandu) a již tradičně hosté ze zemí Partnerství pro mír (PfP) a Středomořského dialogu. Armádu České republiky reprezentovala její stálá delegátka v CWINF majorka Mária Gedayová ze Společného operačního centra Ministerstva obrany a jednání se zúčastnily také další dvě pozorovatelky – majorka Hana Višňovská ze sekce obranné politiky a strategie MO a majorka Taána Spieszová z Velitelství sil podpory a výcviku. osným tématem letošního jednání bylo „Vojákyně jako nedílná součást operací NATO“. Delegáti a pozorovatelé z členských zemí Severoatlantické aliance se touto problematikou zabývali ve třech podvýborech. První řešil oblast rekrutace a zaměstnanosti, druhým okruhem byla problematika kvality života a třetí podvýbor se zaměřil na oblast výcviku a rozvoje. Na začátku jednání vystoupili delegáti s krátkým shrnutím nejdůležitějších údajů o stavu svých ozbrojených sil, zejména informací o procentuálním zastoupení vojákyň, druzích vojsk a o složení jednotlivých hodnostních sborů. Dále uvedli zajímavá statistická data, zdůraznili integrační trendy a nejvýznamnější události za rok 2004 a nastínili také některé předpokládané změny pro příští období. Úkolem jednání bylo nejenom shromáždit, vyhodnotit a poskytnout informace o službě žen v ozbrojených silách NATO, podpořit kontakty mezi příslušnicemi různých armád Aliance, PfP a Středomořského dialogu, ale zejména připravit Vojenskému výboru NATO doporučení zaměřené na službu vojákyň účastnících se operací NATO. Tento cíl byl patrný z průběhu celého jednání, kdy k těmto tématům hovořili i pozvaní hosté. O řadě otázek diskutovali delegáti velice podrobně a řešené problémy se analyzovaly v jednotlivých podvýborech. To, že práce Výboru je ceněna a vojákyně mají dobré renomé a své nezastupitelné místo

N

28

v ozbrojených silách NATO, prezentoval u příležitosti loňské konference Výboru v Bruselu i generální tajemník NATO. V rámci svého projevu vyzvedl význam a přínos vojákyň jako součásti ozbrojených sil Severoatlantické aliance a výborné plnění jim stanovených úkolů. Bylo to vůbec poprvé, co nejvyšší představitel NATO poctil svou účastí konferenci Výboru. Tento rok v průběhu jednání Výboru přednesla své vystoupení Její Výsost princezna Jordánska, brigádní generálka Aisha BintAl-Hussein – ředitelka sekce pro otázky žen v ozbrojených silách Jordánska, své pohledy na tuto oblast zde také prezentoval bývalý velitel jednotek KFOR na území Kosova a dnes velitel operačního velitelství Bundeswehru generálporučík Holger Kammerhoff a Kristin Krohn Devoldová, ministryně obrany Norska. Nejvyšší hodnostní zastoupení z hlediska žen-vojákyň měly ve Výboru z aliančních zemí Spojené státy americké v osobě generálmajorky a Rumunsko, které zastupuje brigádní generálka. Ze zemí PfP má nejvyšší hodnost zástupkyně Švýcarska – brigádní generálka. Závěry z práce podvýborů byly delegáty NATO odsouhlaseny a sloužily jako podklad pro vypracování doporučení pro Vojenský výbor NATO. Součástí letošního jednání byla také volba nového výkonného výboru, který práci CWINF řídí a spolu s Kanceláří CWINF zodpovídá za přípravu a průběh jednání či konferencí. Novou předsednickou zemí se na příští dva roky stala Spolková republika Německo. Průběh jednání se zápisy národních zpráv, přednášek, informací a závěrů z jednání budou Kanceláří CWINF sídlící v Bruselu publikovány v bulletinu, který by měl být distribuován všem stálým delegátům Výboru k dalšímu využití. Na závěr jednání bylo všemi delegáty a pozorovateli jednoznačně konstatováno, že problematice žen v ozbrojených silách NATO, a v současné době zejména účasti vojákyň v operacích NATO (nebo v jiných operacích na udržení míru), je nutné věnovat náležitou pozornost a při řešení případných problémů využívat zkušeností ostatních členských zemí NATO.

In the middle of June 2005, a meeting of the Committee for Women in NATO Forces (CWINF), an advisory body supplying both NATO Headquarters and all member countries of the Alliance with information on matters that influence the service and life of women in NATO forces, took place in the Norwegian capital Oslo. The meeting was attended by women and men representing 30 countries, which included delegates and observers from NATO member countries (except for Estonia and Iceland), regular visitors from the Partnership for Peace (PfP) countries and representatives of the Mediterranean Dialogue. The Czech Republic was represented by its permanent delegate at CWINF, Major Mária Gedayová from the MoD Joint Operations Center and two other female observers, Major Hana Višňovská from the MoD Division for Defense Policy and Strategy and Major Taána Spieszová from the Training and Support Command.

he main topic of this meeting was called “Female Soldiers as an Indivisible Part of NATO Operations”. The delegates and observers from NATO countries discussed this topic in three subcommittees: The first subcommittee dealt with recruitment and employment, the second one was focused on quality of life and the third one discussed the issues of training and development. At the beginning, the delegates presented brief summaries of the most important data describing the situation in their armed forces, especially information about the percentage of women, branches of armed forces and rank categories. Furthermore, they also showed interesting statistical data, emphasized integration trends, highlighted the most significant events in 2004 and outlined some expected changes in the next period. In addition to gathering, evaluating and providing information on the service of female soldiers in NATO forces and supporting contacts among women representing various armed forces of the Alliance, PfP and the Mediterranean Dialogue, the main purpose of the meeting was to prepare recommendations for the NATO Military Committee pertaining the service of female soldiers deployed in NATO operations. This goal was evident during the whole meeting, when the invited guests also contributed to the discussions on

T

the above-stated topic. The delegates analyzed in detail many issues and the problems were subsequently solved in the subcommittees. The fact that the work of the Committee is appreciated and female soldiers have won a high reputation and irreplaceable position in NATO armed forces was also highlighted by the NATO Secretary General at the 2004 Committee Conference taking place in Brussels. In his speech, the Secretary General underlined the outstanding work, contribution and importance of women as an integral part of NATO forces. It was first time for the Committee Conference to be honored the NATO top leader’s presence. This year, discussions in the committee were enriched by the presentation of Her Highness Princess of Jordan Brigadier General Aisha BintAl-Hussein, Director of the Section for Women Affairs in the Jordanian Armed Forces. Furthermore, Lieutenant General Holger Kammerhoff, a former commander of KFOR units in Kosovo and current Chief of Bundeswehr Operational Command, and Kristin Krohn Devold, Minister of Defense of Norway, also shared their experience and views on this topic. The highest rank among the female soldiers in the Committee were from the United States (Major General) and Romania (Brigadier General). Among PfP countries, Switzerland had the highest-ranking woman (Brigadier General). NATO delegates approved the conclusions of subcommittees, which were used as the basic data for elaborating the recommendations for the NATO Military Committee. The agenda of this meeting also included voting for a new executive committee that controls CWINF activities and is responsible, together with the CWINF Office, for preparing and organizing meetings or conferences. The Federal Republic of Germany is assuming the chairmanship for the next two years. National reports on the meeting, its content, presented papers, information and conclusions will be published by the CWINF Office in a bulletin, which shall be distributed to all permanent delegates for further use. In the meeting conclusion, all the delegates and observers unambiguously stated that the issues of women in NATO armed forces, currently their participation in NATO operations (or other peace support operations), necessitate appropriate attention, and that the experience of other NATO member countries should be used in solving problems that might arise. Major Mária Gedayová

29

Hodnotit situaci v Kosovu s blížícími se podzimními měsíci, kdy mají představitelé OSN předložit zprávu s návrhem na řešení státoprávního uspořádání v této bývalé jugoslávské oblasti, je přinejmenším velice složité. Zvláště po loňských březnových událostech, kdy se ukázalo, že nelze podcenit žádnou z částí Kosova, se řada představitelů k současné společenské atmosféře vyjadřuje velice opatrně. Všichni se přesto shodují na základním hodnocení stavu, který považují za stabilizovaný. Jejich názor je podpořen řadou faktů, včetně skutečnosti, že v některých oblastech dochází k návratu kosovských Srbů.

Kosovo – velká očekávání…

Kosovo – Great Expectations… současné době v rámci mnohonárodní brigády Střed, které velí plukovník Aleš Vodehnal, působí sedm styčných monitorovacích týmů (LMT), k jejichž povinnostem patří nejen monitorovat situaci ve svěřeném operačním prostoru, ale také se podílet na vytváření podmínek pro obnovu mírového soužití kosovských Srbů a Albánců, na zajištění bezpečného návratu uprchlíků do příhraničních oblastí. Český tým, kterému velí poručice Lada Kovářová, má na starost podujevskou oblast včetně obce Sekirača, kde doposud žije třináct kosovských Srbů. A právě sem se v nejbližších týdnech má vrátit rodina Petrovičova. „Z původní rodiny, která Sekiraču opustila před několika lety, požádala o návrat paní Petrovičová se dvěma syny. Její manžel zemřel v Srbsku při autonehodě a ona se syny žije na pokraji bídy,“ přiblížila nám příběh jedné z rodin, která na Sekirači žila po dlouhá desetiletí, poručice Lada Kovářová. „Jejich původní pozemek je sice od vesnice vzdálen, ale hospodařit se na něm dá. Mají štěstí, protože zástupce místní srbské komunity Radislav Starovič jim daroval kus vlastního pozemku v blízkosti svého domu, na kterém budou stavět nový domek.“ Podle vyjádření pracovníků monitorovacího týmu je sice tato situace v této lokalitě ojedinělá, ale přesto jí je věnována všemi organizacemi patřičná pozornost. Paní Petrovičová nejenže dostala bezplatně darem pozemek, ale vzhledem k její těžké životní i finanční situaci se pracovníkům především mezinárodních humanitárních organizací podařilo domluvit s místními úřady, že například převod pozemku a jeho zapsání na jméno nové majitelky budou bezplatné. „Nic zde ovšem není jednoduché,“ doplnila okolnosti převodu Lada. „Teprve nyní, po řadě let, se zjistilo, že pozemek nebyl i přes řádnou koupi ještě otcem Raši, tedy Radislava Staroviče, správně zaevidován a byl veden ještě na prapůvodního majitele. Naštěstí, i díky

V

30

pochopení místních úředníků, se podařilo oba převody uskutečnit. Ty podle dohody zaplatili pracovníci UNMIK za přispění humanitárních organizací.“ Vlastnictví pozemku je ovšem pro paní Petrovičovou pouze začátkem strastiplné cesty, na jejímž konci bude malý rodinný domek. Její finanční situace je skutečně kritická, a tak se po zjištění všech okolností mezinárodní organizace rozhodly, že jí výstavbu domku o velikosti přibližně pět krát sedm metrů zaplatí. „Nebude to žádná vila, ale pro potřeby tříčlenné rodiny bude dostačující,“ doplnila údaje poručice Kovářová, která nám také prozradila, že s výstavbou pomohou i čeští vojáci ze 7. kontingentu Armády České republiky. „Přístup na Sekiraču je velice složitý a po špatných komunikacích. Čeští ženisti pomůžou Petrovičovým alespoň

s vyrovnáním terénu pod základovou betonovou desku, aby mohla být zahájena vlastní stavba domku.“ Jeden ze synů paní Petrovičové dostal navíc pracovní nabídku od kosovské policie v Podujevu. Otázkou ovšem zůstává, zda ji přijme. „Srbové mají stále ještě strach se volně pohybovat po městech. Podujevská oblast je v podstatě monoetnická. Žije zde 99 procent Albánců. Ze sto třiceti tisíc obyvatel je pouze třináct a bude šestnáct Srbů a ještě zde žije asi tisíc místních Romů – Aškalů,“ dokreslila nám složitost situace Lada Kovářová. Podle jejího vyjádření sice v jiné vesnici v blízkosti administrativní kosovsko-srbské hranice probíhají jednání o možném návratu dalších Srbů, ale jak vše dopadne, je složité předvídat. Dokládá to současná situace ve ves-

nici Lipjane, kde sice bylo za přispění mezinárodních organizací zrekonstruováno téměř sto čtyřicet domů Srbů, které byly většinou vypáleny při loňských březnových nepokojích, ale jejich osud a znovuobydlení je nejasné. „Máme informace, že přibližně čtyřicet domů je na prodej a albánští Srbové se již nechtějí vrátit,“ dodává Lada Kovářová. Důvod? Strach a obavy. „Albánci sice tvrdí, že nemají problém s návratem svých sousedů, srbských starousedlíků. Nechtějí jen, aby se vrátili ti, kteří mají ‚špinavé‛ ruce, ruce od krve. Otázkou ovšem zůstává, kdo to posoudí a kteří jsou ti čistí a kteří ti špinaví.“ I přes složitost nastolení etnické snášenlivosti Albánců a kosovských Srbů existuje snaha místních úřadů tento problém řešit. „Zajištění multietnicity je jedním z dvaadvaceti bodů, které byly

stanoveny jako standardy pro řešení kosovského problému,“ doplňuje ještě vedoucí českého monitorovacího týmu. „Podujevská oblast i přes téměř monoetničnost tento bod zatím neplní. Nejsou zde žádné multietnické školy, nemocnice, nevytvářejí se zde pracovní místa ani pro místní Aškaly. Vzniklou situaci budou místní úřady, chtějí-li plnit přijaté standardy, řešit.“ Obavy Srbů, kteří by případně uvažovali o návratu, ovlivňuje řada faktorů. Samozřejmě jedním z hlavních je situace v dané lokalitě. A právě obec Sekirača, v jejíž blízkosti leží příslušníkům Armády České republiky dobře známý Český kopec, je v určitých směrech atypická, což pramení i z její polohy. Srbské domy i pozemky jsou od Podujeva vzdáleny desítky kilometrů a navíc je spojují v zimě téměř neprů-

jezdné lesní a horské cesty. Vnitřní klid jejich obyvatel potvrzují i slova Raši: „Nebojím se. Cítím se zde doma bezpečně. Kdybych se jen trošičku obával, nikdy bych sem k sobě nepozval na prázdniny svá tři vnoučata se snachou, kteří přijeli z Ruska. Jejich bezpečí je pro mě prioritou nejvyšší.“ Jaké tedy je současné Kosovo? Poručice Lada Kovářová, která je již na třetí zahraniční misi a dokáže objektivně analyzovat situaci, říká: „Situace je stabilní, ale plná očekávání. Ta očekávání jsou jak na straně KFOR, tak na straně UNMIK, na straně Albánců a samozřejmě také na straně kosovských Srbů. Všichni očekávají, jak se vyvine situace, až představitelé OSN předloží návrh na řešení kosovské otázky.“

31

Kosovo – Great Expectations… To evaluate the situation in Kosovo with autumn approaching, when the UN representatives are to submit a report with a proposal to solve the constitutional law system in this former Yugoslavian region, is actually not very easy. Especially after the events of last year March when it was revealed that no part of Kosovo can be underestimated, political representatives comment on the present social atmosphere very carefully. However, they have arrived at one basic evaluation of the situation, which they regard as stabilized. Their opinion is supported with a series of facts, including the fact that Kosovo Serbs are returning back to some regions.

According to the monitoring team, this situation is unique in this region, nevertheless all organizations pay great attention to it. Not only because Mrs. Petrovičová received the land free as a gift, but also due to her hard living and financial situation, the personnel of international humanitarian organizations succeeded in arranging with the local authorities that, for example, the transfer of this land and it being entered into the Land Register will be free of charge. “But nothing is so easy here,” Lieutenant Lada Kovářová added about the circumstances of this transfer. “Only now, after several years was it found that this land, though it was duly bought by the father of Raša, i.e. Radislav Starovič, was not properly registered and was still filed under the original owner. Luckily, thanks to the alacrity of local servants, both transfers were successful in the end.

urrently, within the Multinational Brigade (Center) under the command of Colonel Aleš Vodehnal, seven Liaison Monitoring Teams (LMT) operate in this area that are not only to monitor the situation in the assigned area of operations, but also participate in creating conditions for resumption of peaceful coexistence of Kosovo Serbs and Albanians and in ensuring safe return of refugees into the frontier regions. The Czech team under the command of Lieutenant Lada Kovářová is responsible for the Podujevo region, including the village of Sekirača, where thirteen Kosovo Serbs still live. In the forthcoming days, the Petrovič family should return to this place. “Of the original family that left Sekiraca several years ago, Mrs. Petrovičová with two sons presented a request that they wanted to return home. Her husband died in Serbia in a car accident and she lives with her sons on the brink of poverty,” Lieutenant Lada Kovářová explains the story of one of the families that lived in Sekiraca for decades. “Their initial land is a little distant from the village, but it is possible to farm here. They are lucky, since the local Serbian community representative Radislav Starovič bestowed to them a piece of his own land close to his house, on which they will build their new house.”

Under the agreement, both land transfers were paid by UNMIK and with a contribution from humanitarian organizations.” For Mrs. Petrovičová, ownership of this land is only the beginning of a sorrowful path, at the end of which will be a small family house. Her financial situation is really critical and so after discovering these circumstances, the international organizations decided that they would pay for construction of the house with a size of approximately five by seven meters. “It will be no villa, but for the needs of the threemember family it will be sufficient,” Lieutenant Lada Kovářová added and she also gave away that also Czech soldiers of the ACR 7th contingent will help with the construction of this house. “Access to Sekiraca is very difficult and roads are in very bad condition. The Czech field engineers will help the family of Petrovič with, at least, leveling the terrain below the concrete foundation plate, in order for the construction of the house itself to begin.” One of the sons of Mrs. Petrovičová was offered to work for the Kosovo police in Podujevo. However, the question is if he accepts it. “Serbs are still afraid to move freely in the cities. In fact, the Podujevo region is a mono-ethnic one as 99 percent residents are Albanians. From one hundred thousand

C

32

inhabitants there are only thirteen Serbs and with the Petrovič family it will be sixteen Serbs and also about one thousand local gypsies – Askals live here,” Lada Kovářová detailed the situation. According to her, in another village close to the Kosovo-Serbian administrative border there are negotiations in swing on the potential return of another Serbs, but it is difficult to predict how everything will happen. This fact is illustrated by the present situation in the village of Lipjane, where nearly one hundred and forty houses for Serbs that were burnt down during unrests the last March were refurbished with the assistance of international organizations, but their future and re-occupancy is not clear. “We heard that about forty houses are on sale and Albanian Serbs do not want to return,” Lada Kovářová stated. And the reason? Fear, uncertainty and doubt. “Though Albanians say that they are not against the return of their neighbors, Serbian old timers, they just do not want the return of those who have ‚dirty or bloody‛ hands. The question is who will assess who is clean and who is dirty.” In spite of the complexity of establishing the ethnic tolerance of Albanians and Kosovo Serbs, the local authorities are trying hard to solve this problem. “Ensuring multi-ethnicity is one of the twenty-two points that were set as standards for solving the Kosovo problem,” adds the chief of the Czech monitoring team. “The Podujevo region does not fulfill this point because of nearly complete mono-ethnicity. There are no multi-ethnic schools, hospitals and no working positions are developed even for local Askals. The local authorities will have to address the situation, provided they want to fulfill the adopted standards.” Fear of Serbs who would eventually think on returning is influenced by many factors. Of course, one primary factor is the situation in a given locality. And just the village of Sekiraca, where to the Czech Armed Forces personnel a well known “Czech Hill” there are many non typical aspects which stem from its location. Serbian houses and land are distant from Podujevo by dozens of kilometers, and moreover in the winter season impassable forest and mountain roads interconnect them. The internal calm of its inhabitants is approved by words of Raša: “I am not afraid. I feel safe here at home. If I were only a little afraid, I would not invite my three grandchildren with my daughter-in-law, who arrived from Russia to visit me during holidays. Their security is the greatest priority for me.” Well, what of today Kosovo? Lieutenant Lada Kovářová, who is in her third international mission and is able to objectively analyze the situation, says: “The situation is stable, but full of expectations. These expectations are both on the side of KFOR, and on the side of UNMIK, on the side of Albanians as well as on the side of Kosovo Serbs. They all expect how the situation will evolve when the UN representatives submit a proposal for solving the Kosovo issue.” Jan Procházka

Pomáhají civilnímu obyvatelstvu eští a slovenští vojáci působí pod vlajkou NATO v operaci KFOR na území Kosova již od roku 2002. Postupně se na základně Šajkovac v šesti rotacích vystřídaly stovky příslušníků různých útvarů a speciálních jednotek, kteří v Kosovu v rámci plnění operačního úkolu přispívali k postupnému vytváření podmínek pro jeho demokratický vývoj. „Chtěl bych vám poděkovat za vaše úsilí a za to, co přinášíte pro další rozvoj nového profesionálního prostředí ozbrojených sil a také prosperity Slovenské republiky a České republiky,“ uvedl při slavnostním nástupu příslušníků 6. česko-slovenského praporu KFOR v trebišovských kasárnách náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Slovenské republiky generálporučík Lubomír Bulík. Stovka slovenských a téměř čtyřicet českých vojáků převzalo v kasárnách Jána Nálepky v Trebišově vyznamenání „Za službu v mírových silách“, které jim udělil ministr obrany Slovenské republiky. Plukovníku Aloisi Kadlčíkovi – staršímu národnímu představiteli na velitelství KFOR, veliteli českého kontingentu podplukovníku JaroslavuTrojanovi a majoru Romanu Náhončíkovi, který působil ve funkci velitele základny, byl za vzornou spolupráci s příslušníky OS SR současně udělen „Vojenský čestný odznak ozbrojených sil“. Mírový přínos společné jednotky ocenil také podplukovník Michal Štang, generální vikář ordinariátu Ozbrojených sil Slovenské republiky. „Jsem rád, že se nám ve spolupráci s českými vojáky podařilo zmírnit důsledky války. Za dobu působení na území Kosova jsme se podíleli na rekonstrukci několika škol a také na obnově místní infrastruktury. Byli jsme těmi, kteří podali ruku civilnímu obyvatelstvu a pomohli mu zvládat první kroky na cestě ke klidu a míru.“

Č

They Help the Civilian Population ithin the framework of the KFOR missions, Czech and Slovak soldiers have been operating under the NATO flag in the territory of Kosovo since 2002. Having completed six rotations, hundreds of soldiers from various units and special forces have gradually inhabited Sajkovac Base to contribute to creating favorable conditions for its democratic development in accordance with their mission in Kosovo. “I want to thank you for your effort and everything what you have done to further development of a new professional environment within the armed forces and the prosperity of the Slovak Republic and Czech Republic,” said LTG Lubomír Bulík, the Chief of General Staff of the Slovak Republic, at the military parade of the 6th Czech-Slovak KFOR Battalion taking place in the Barracks of Ján Nálepka in Trebišov, where one hundred Slovak and almost forty Czech soldiers were decorated with the Medal for Service in

W

Peacekeeping Forces awarded by the Minister of the Slovak Republic. Furthermore, LTC Alois Kadlčík, senior national representative at KFOR HQ, LTC Jaroslav Trojan, commander of the Czech contingent, and MAJ Roman Náhončík, the base commander, were awarded the Armed Forces Military Badge of Honor for excellent cooperation with the Slovak Armed Forces. The fact that the joint unit has contributed to peace was also appreciated in the speech given by LTC Michal Štang, General Vicar of the Slovak Armed Forces Ordinariate: “I am happy that we have managed, in cooperation with Czech soldiers, to mitigate the aftermath of the war. During our deployment in Kosovo territory, we have been engaged in reconstructing several schools and rebuilding the local infrastructure. We have lent a hand to the local population and have helped them to take the first steps on the road to stability and peace.” Jan Procházka

33

Postupné zřizování a obsazování funkcí hlavních a vrchních praporčíků v jednotlivých armádách členských zemí Severoatlantické aliance, ale také v armádách zemí začleněných v programu Partnerství pro mír je důsledkem nejen rozšiřující se profesionalizace mnoha armád, ale také zvyšující se úlohy praporčického a rotmistrovského sboru. Vytváření těchto funkcí je v některých armádách spojeno s hledáním místa a poslání hlavních praporčíků v organizační struktuře armády. Jednou z možností, jak získat potřebné informace a převzít zkušenosti ze zemí, kde s touto funkcí mají mnohaleté zkušenosti, je organizování různých kurzů. Prvního kurzu, který se uskutečnil koncem srpna a na jehož organizaci a zaměření se výrazně podílel hlavní praporčík Armády České republiky štábní praporčík Luděk Kolesa, se zúčastnilo jedenáct praporčíků z osmi zemí. Své zástupce do Vyškova z aliančních partnerů vyslalo Maďarsko, Litva, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko a ze zemí participujících na programu PfP se zúčastnilo Chorvatsko a Malta. Prezentace ozbrojených

děje mezi vojáky,“ zdůraznil ve Vyškově vrchní praporčík Královské námořní pěchoty Erik Conway, který se zúčastnil válečných operací na Falklandech a v Perském zálivu. I přes tyto „ostré“ zkušenosti si praporčík Conway na vyškovském setkání cení především možnosti podělit se o nové postřehy s kolegy z jiných zemí. „Domníval jsem se, že na kurzu budu pouze předávat své zkušenosti. Ale po tom, co jsem zde od svých kolegů

Musíme být upřímní a otevření We Must Be Honest and Open yšlenka zorganizovat kurz pro vrchní praporčíky ve Vyškově pod patronací expertů z Britského vojenského poradního a výcvikového týmu (BMATT) vznikala postupně. „Během posledních let jsme si na základě nových poznatků stále více uvědomovali, že mnoho zemí buď jmenovalo, nebo hodlá jmenovat vrchní praporčíky na různých stupních velení. Avšak pouze málokdo (pokud vůbec někdo) z těchto osob byl pro tuto práci vycvičen a mnoho z nich si muselo v podstatě od nuly své funkce vytvářet a stanovovat si úkoly,“ uvedl ve Vyškově podplukovník Patrik Parsons, náčelník štábu BMATT, který byl jedním z iniciátorů setkání vrchních praporčíků. „První představa byla, že bychom mohli vrchní praporčíky zařadit do kurzu pro důstojníky, který bude pravděpodobně zahájen v lednu příštího roku. Postupně jsme dospěli k názoru, že bude vhodnější ve spolupráci s českými partnery zorganizovat fórum, kde by se vrchní praporčíci mohli setkat samostatně, vyměnit si získané zkušenosti a podělit se o názory na různé problémy související s jejich prací.“

M

34

sil jednotlivých zemí byly zaměřeny hlavně na změny ve výcviku, vzdělávání a postavení poddůstojníků a praporčíků. Výběr pozvaných zemí nebyl podle podplukovníka Patrika Parsonse náhodný. „Jelikož mnoho partnerských zemí stále ještě nemá poddůstojnický a praporčický sbor, rozhodli jsme se zaměřit na členské státy Severoatlantické aliance střední a východní Evropy, které jsou v podobném stadiu reformy armád. Přizvali jsme také země usilující o vstup do Aliance a podílející se na PfP.“ Účastníci setkání měli ve Vyškově jedinečnou příležitost nejen se seznámit s principy výcviku v kurzech organizovaných pod záštitou Britského vojenského poradního a výcvikového týmu, ale také se podělit o zkušenosti z vlastní práce. Praporčíci absolvovali i přednášky zaměřené na etiku vztahu mezi důstojníky a příslušníky ostatních hodnostních sborů v britských ozbrojených silách. „Naším hlavním úkolem je starost o lidi. Musíme být maximálně upřímní a otevření, abychom byli schopni nejvyššímu velení tlumočit, co se

slyšel, vracím se do Velké Británie mnohem bohatší.“ Vyškovský kurz praporčíků, který byl podle vyjádření štábního praporčíka Luďka Kolesy pilotním projektem, potvrdil význam takovýchto setkání. „Ve spolupráci s pracovníky BMATT kurz samozřejmě vyhodnotíme a případně v podobných setkáních budeme podle potřeby pokračovat a dále je rozvíjet. Naše osobní setkání pomohlo navázat přímé kontakty pro naši budoucí spolupráci.“ Podplukovník Patrik Parsons považuje kurz za „potřebný a přínosný“. Podle jeho názoru je důležité, že ve Vyškově byla zdůrazněna „zásadní důležitost vztahu důstojník – praporčík v moderní armádě“. Přínosem pro účastníky kurzu bylo také osobní setkání s náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky generálporučíkem Pavlem Štefkou, který zástupcům z osmi armád v diskusi přiblížil průběh reformy české armády a zdůraznil také význam mezinárodní spolupráce na úrovni hlavních a vrchních praporčíků.

The gradual process of appointing Senior Sergeant Majors and Command Sergeant Majors by individual nations of the Alliance armed forces as well as by PfP countries is a result of not only growing professionalization of the armed force, but also of an increasing role of the Non-Commissioned Officer Corps. Some armed forces try to link creation of these functions with finding a role and mission for Senior Sergeant Majors in the armed force’s organizational structure. Organizing various courses is one of the ways to gain knowledge of the countries that have many years experience with this function.

he idea to organize a course for Senior Sergeant Majors in Vyškov under the auspices of experts of the British Military Advisor and Training Team (BMATT) evolved step-by-step. “Over the last few years it had become apparent that many nations either had or were in the process of appointing SSMs at various command levels. However, few if any of these persons were trained for the job and many were having to establish their role and tasks from scratch for themselves,” Lieutenant Colonel, COS BMATT, Patrik Parsons – one of the initiators of the Senior Sergeant Majors’ meeting stated. “The first idea was that BMATT should include SSM place on the Senior Officers Briefing Course. Such attendance will probably happen from Jan 06. Meanwhile, BMATT thought it would be helpful if these SSMs along with its Czech partner were to provide a forum for them to meet, discuss and share mutual challenges and problems.” The first SSMs course held in the end of August and in the organization and content of which Command Sergeant Major of the Armed Forces of the Czech Republic, Sergeant Major Luděk Kolesa significantly participated, was attended by eleven Master Sergeants from the following countries: Hungary, Lithuania, Poland, Romania, Slovakia and Slovenia from the Alliance Partners and Croatia and Malta from the PfP program countries sent SSM to Vyškov. Presentations of the armed forces of

T

the individual countries were focused mainly on the changes in NCOs training, education and position. According to LTC Patrick Parsons, the selection of invited countries was not accidental. “As many Partner nations do not yet have SSM, it was decided to concentrate on those CEE NATO member countries that were at a similar stage in Defense Reform, and to include a couple of aspiring NATO members and PfP countries in a similar position.” The participants of the meeting in Vyškov have had a unique opportunity to become familiar not only with the principles of training in the courses organized by BMATT, but also to share experience from their own job. Master Sergeants have attended lectures aimed at the ethics of the officer/NCO relationship and with other ranks in the British Armed Forces. “Our main mission is to care for people. We must be maximally open and interpret to the top command what is going on among the soldiers,” highlighted in Vyškov, WO1 Erik Conway, Regimental Sergeant Major (RSM) of the British Royal Marines who took part in the war operations for Falklands and in the Gulf. In spite of this “live” experience, WO1 Conway during the Vyškov meeting has appreciated, first of all, the opportunity to share new views with colleagues from other countries. “I thought I would just pass on my experience at the course. But with what I have heard from my colleagues here, I will return to the UK much richer.“

The Vyškov SSM course, which according to Sergeant Major Luděk Kolesa was a pilot project, confirmed the importance of such meetings. “In co-operation with BMATT personnel, of course, we will evaluate the course and eventually we will continue in similar meetings and further develop them based on the needs. Our face-toface meeting helped to enter into direct contact for our future co-operation.” LTC Patrik Parsons regards this course as “valuable and needed”. According to him it is important that the “vital importance of this officer/ NCO relationship to the modern armed force” has been demonstrated in Vyškov. The course participants have also appreciated face-to-face meeting with Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the General Staff of the Armed Forces of the Czech Republic, who during a discussion briefed the representatives of the eight nations about the reform of the Czech Armed Forces and have also pinpointed the importance of international co-operation at the Senior and Command Sergeant Major level. Jan Procházka Photos: CPT Pavla Poláková and archives

35

kém gymnáziu v Místku, kde 23. července 1904 maturoval. Poté se stal studentem teologické fakulty v Olomouci, kterou úspěšně ukončil a 5. července 1908 byl vysvěcen na kněze. Bezprostředně po vypuknutí první světové války byl Methoděj Kubáň 2. srpna 1914 v rámci mobilizace povolán do rakousko-uherské armády a nastoupil službu jako duchovní správce k epidemiologickému oddělení polní nemocnice. S ní působil nejprve na ruském, od listopadu 1915 na srbském a poté až do března 1916 na albánském bojišti. Při konání svých povinností se v těžkém prostředí nakazil nejprve černými neštovicemi a později i tropickou malárií. Po vyléčení byl v létě 1917 na měsíc přidělen polnímu superiorátu v Krakově. Po vzniku samostatné Československé republiky nastoupil službu u vojenského velitelství v Moravské Ostravě, kde byl až do poloviny prosince 1918 zařazen jako prostředník ve vo-

výchovy ve škole pro důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze, která sídlila tamtéž. Kromě své činnosti vojenského duchovního působil i v civilní duchovní správě, za což mu tehdejší královéhradecký biskup Dr. Karel Kašpar vyslovil 31. srpna 1931 své písemné arcipastýřské poděkování. Je pravděpodobné, že právě společné působení Methoděje Kubáně s Karlem Kašparem, který se stal na podzim 1931 arcibiskupem pražským a primasem českým, sehrálo v únoru 1935 svou roli při jeho výběru pro funkci generálního vikáře československé branné moci. V červenci 1935 byl povýšen do plukovnické hodnosti a v tomtéž roce se stal i papežským komořím. O tři roky později se Methoděj Kubáň dočkal také nejvyšší vojenské hodnosti, když byl 23. srpna 1938 dekretem prezidenta republiky povýšen na generála duchovní služby. Jako důstojník československé armády a vlastenec velice těžce nesl mnichovskou tra-

Msgre Methoděj Kubáň

– vzor a inspirace Msgre Methoděj Kubáň – Example and Inspiration Osmnáctého září letošního roku uplynulo 120 let od narození generála duchovní služby Msgre Methoděje Kubáně, muže, který byl po celá desetiletí v téměř naprostém zapomenutí nejen u veřejnosti, ale i v odborných kruzích vojenských historiků. Přitom tento generál stál u úspěšného zrodu organizované vojenské duchovní služby v předválečném Československu, vtiskl jí její vstřícnou a ekumenicky otevřenou charakteristiku a za svou věrnost v dobách okupace zaplatil životem v koncentračním táboře. oučasní vojenští kaplani duchovní služby Armády České republiky vidí v tomto statečném muži svůj velký vzor a významnou inspiraci. Dopisy obsažené v pozůstalosti Msgre Kubáně o něm prozrazují, že byl člověkem, který velmi citlivě vnímal potřeby vojáků v jejich lidské rovině, intenzivně podporoval vlasteneckého ducha, dokázal vytvářet most mezi prostými vojáky a vysokými důstojníky či generály a zároveň pro vojáky přijatelným způsobem věrně poukazoval na hodnoty, jež přesahují horizont tohoto viditelného světa. Byl to dobrý voják a zároveň hluboce věřící kněz, proto je důležité, aby jeho památka ani jeho příklad nezapadly. Generál duchovní služby a generální vikář československé branné moci, papežský prelát Msgre Methoděj Kubáň se narodil 18. září 1885 v Horní Bečvě v tehdejším okrese Valašské Meziříčí. Po ukončení základní školní docházky pokračoval v letech 1895-1904 ve studiu na čes-

S

36

jenských záležitostech mezi polskou Radou Narodowou a naším Národním výborem pro Slezsko. Na konci roku 1918 se vrátil do civilního života a nastoupil jako kaplan v Hranicích na Moravě. Po necelém půlroce se však navrátil zpět do armády a od 1. června 1919 se stal vojenským duchovním v posádkové nemocnici v Brně. Odtud zamířil na Slovensko, kde prožil takřka deset následujících let své vojenské kariéry. Svými nadřízenými byl vždy hodnocen jako vynikající důstojník, který měl výborný vliv na podřízené a současně se mimořádně zasloužil o dobré vztahy mezi armádou a civilním obyvatelstvem v Žilině a jejím okolí. V polovině dubna 1929 byl Methoděj Kubáň přemístěn ze Slovenska do Hradce Králové, kde působil až do poloviny listopadu 1934 jako duchovní správce 4. pěší divize (se sídlem v Josefově). Zároveň byl i externím učitelem mravní

gédii a následnou okupaci republiky v březnu 1939. Zapojil se proto do protinacistického odboje v řadách Obrany národa a podílel se na organizaci pomoci rodinám zatčených a perzekvovaných. Gestapo jej zatklo 29. srpna 1940 pro údajnou urážku německé branné moci. Trest odnětí svobody, k němuž byl odsouzen, si odpykával v káznici v Budyšíně (Bautzen). Po jeho vypršení však nebyl propuštěn na svobodu, jak doufal, ale byl převezen do věznice v Praze na Pankráci, odtud do terezínské Malé pevnosti a nakonec byl odeslán do koncentračního tábora Dachau, kam dorazil 13. února 1942 jako politický vězeň č. 29214. Tou dobou měl před sebou již jen necelý měsíc života. Generál Methoděj Kubáň podlehl 5. března 1942 v ranních hodinách brutálnímu týrání, jemuž byl v Dachau vystaven. Jeho nejvyšší oběť přinesenou na oltář vlasti ocenila osvobozená republika udělením Československého válečného kříže 1939 in memoriam. Současně byl povýšen na generála šéfa duchovní služby. Pamětní desky mu byly odhaleny 27. října 1946 na posádkovém kostele v Josefově, kde v první polovině třicátých let působil, a 3. srpna 1947 i na kostele v jeho rodišti Horní Bečvě. Posledně uvedenému aktu byl osobně přítomen jak arcibiskup Beran, tak i náčelník hlavního štábu armádní generál Bohumil Boček.

Možnost navázat po téměř šedesáti letech na tento pietní akt v Horní Bečvě se otevřela rozhodnutím náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Pavla Štefky zařadit vzpomínku na generála Kubáně mezi odkazy historie, které ozbrojeným silám připomínají zdravé a hluboké kořeny, ze kterých tradice Armády České republiky vyrůstá. Proto se 3. září sešli v Horní Bečvě představitelé armády, samosprávy a církví, aby společně uctili památku muže, který tyto tři významné rozměry života společnosti ve své osobě spojoval podivuhodným a plodným způsobem. Je snad dílem Prozřetelnosti, že se tak událo právě 120 let od narození tohoto vynikajícího kněze, vlastence i vojáka.

On 18th September 2005, we celebrated 120th anniversary of the birth of General Monseigneur Methoděj Kubáň, a military chaplain who had been totally forgotten for several decades not only by the public but also by military historians. However, this man was the founder of organized military chaplaincy in pre-war Czechoslovakia, and imprinted in it open ecumenical qualities, but his loyalty in the period of occupation cost him his life in a concentration camp. he contemporary chaplains of the Czech Armed Forces see in this brave man a priceless inspirational example. Msgre Kubáň’s letters, which have remained with his estate, reveal that he was a priest who sensitively perceived the needs of soldiers in their human perspective, intensely supported the spirit of patriotism, built bridges between ordinary soldiers and high officers and generals, and simultaneously showed and clearly explained to the soldiers all the values going beyond the horizon of this visible world. He was a good soldier and devoted priest, hence it is important to keep his legacy and example in memory. General of the Chaplain Service, Vicar General of the Czechoslovak Armed Forces, pontifical prelate Msgre Methoděj Kubáň was born on 18th September 1885 in Horní Bečva, Valašské Meziříčí district. Having finished his elementary school, he continued his study at the Czech Secondary School in Místek in 1895 – 1904, where he graduated on 23rd July

T

1904. After that, he entered and successfully completed the Faculty of Theology in Olomouc to be ordained on 5th July 1908. On 2nd August 1914, immediately after the WWI burst out, Methoděj Kubáň was called up to the Austro-Hungarian Armed Forces as a chaplain at an epidemiologic ward of a field hospital to be deployed first on the Russian front, then from November 1915 in the Serbian battlefield, and finally till March 1916 in Albania. As a consequence of his work in the dangerous environment, he was infected by smallpox and later also by tropical malaria. In the summer of 1917, after his recuperation, he was assigned to the Field Superiorate in Krakow. After the establishment of the independent Czechoslovak Republic, he was stationed at the Military Headquarters in Moravská Ostrava, where he worked as a mediator in military affairs between the Polish National Council (Rada Narodowa) and our National Committee for Silesia (Národní výbor pro Slezsko). In the end of 1918, he left military service to work as a priest in Hranice na Moravě. But in less than half a year, he rejoined the armed forces, and on 1st June 1919, Msgre Kubáň assumed the position of chaplain in the Brno Military Hospital. Then he moved to Slovakia and spent almost ten years of his military career there. His superiors always rated him an outstanding officer, who had an excellent influence on his subordinates and contributed to developing good relations between the armed forces and the civilian population in Žilina and surroundings. In the middle of April 1929, Methoděj Kubáň moved from Slovakia to Hradec Králové, where he served in the position of the chaplain of the 4th Infantry Division (office in Josefov) till the middle of November 1934. At the same time, he was an external lecturer in ethics at the local School for Light Artillery Reserve Officers. In addition to his military chaplaincy, he was also engaged in the civilian pastorate, for which he received a thank you letter written by the Bishop of Hradec Králové Dr. Karel Kašpar on 31st August 1931. The cooperation between Methoděj Kubáň and Karel Kašpar, who was appointed the Archbishop of Prague in fall 1931, probably played a role in his nomination to the position of Vicar General of the Czechoslovak Armed Forces in February 1935. In July 1935, he was promoted to Colonel and became a papal chamberlain in the same year. By the Decree of the President of the Czechoslovak Republic from 23rd August 1938, he was promoted to General of Chaplain Service, his highest military rank. As an officer of the Czechoslovak Armed Forces and an ardent patriot, he opposed the Munich Dictate and subsequent German occupation of Czechoslovakia in March 1939. Therefore, he joined Obrana národa, an antiNazi resistance organization, and contributed to aiding the families of arrested and persecuted patriots. The Gestapo arrested him for an alleged insult to the German Armed Forces on 29th August 1940. He was sent to prison in Bautzen; however, when his prison sentence expired, Msgre Kubáň was not released as

he hoped, but transported to the Pankrác Penitentiary in Prague, then to Terezín Small Fortress, and as political prisoner no. 29214, he was finally deported to Dachau Concentration Camp on 13th February 1942. At that time, he had less than one month of life ahead. In the early morning hours of 5th March 1942, General Methoděj Kubáň succumbed to the brutal torture in Dachau. To acknowledge his highest sacrifice brought on the altar of his homeland, the Government of the liberated Czechoslovak Republic awarded him, in memoriam, the 1939 Czechoslovak War Cross and promoted him to General, Chief of Chaplain Service. His two memorial plaques were unveiled in Josefov Garrison Church, where he served in the first half of the thirties, on 27th October 1946, and in the church of his native town Horní Bečva on 3rd August 1947. The latter event was attended by the Archbishop Josef Beran as well as by the Chief of Main Staff Army General Bohumil Boček. By the decision of the ACR Chief of General Staff LTG Pavel Štefka, the Czech Armed Forces have got an opportunity to include the memory of General Kubáň into the historical legacies reminding us of the deep and healthy roots from which their traditions have grown. Hence on 3rd September 2005, representatives of the armed forces, local administration and churches met in Horní Bečva to honor the memory of the man who admirably and fruitfully integrated the above-mentioned three dimensions of social life into his personality. Perhaps, it is the work of Providence that the event took place just 120 years after the birth of this outstanding priest, patriot and soldier. Lieutenant Colonel Tomáš Holub, ACR Chief Chaplain Major Eduard Stehlík Photos: Lieutenant Miroslav Jordánek

37

Být zajímavým a spolehlivým partnerem To Be an Interesting and Reliable Partner Historické belgické město Gent se stalo v prvním srpnovém týdnu místem setkání a jednání zástupců členských zemí zapojených do činnosti Mezispojenecké konfederace důstojníků v záloze – CIOR (Interallied Confederation of Reserve Officers). Českou republiku v této organizaci, jež byla založena v roce 1948 záložními důstojníky z Belgie, Francie a Nizozemska, reprezentuje Svaz důstojníků a praporčíků Armády České republiky. V současnosti CIOR sdružuje čtyřiadvacet členských zemí. osledních šest let činnosti této mezispojenecké organizace je obdobím přijímání nových členů a také etapou diskusí o jejím dalším směřování. Na loňském letním kongresu ve Vídni představil německý svaz, který převzal na dva roky předsednictví CIOR, svou vizi pod mottem „Kompetentnost, viditelnost, spolehlivost“. Mnohé naznačilo také zimní jednání CIOR, které se uskutečnilo počátkem letošního února v bruselském sídle NATO. Neslo se v duchu hledání nových úkolů záloh a zabývalo se také problematikou postavení národních svazů záložních důstojníků v procesu reformy ozbrojených sil a transformace Severoatlantické aliance. Stovky bývalých vojáků v uniformách armád různých zemí se staly v Gentu po dobu několika dní téměř další „turistickou atrakcí“. Vždyť kdy se vám podaří spatřit v jednom okamžiku tolik různých armádních stejnokrojů. Návštěvníkům překrásného města Gent i stovkám místních obyvatel

P

38

poskytl tuto nevšední podívanou zahajovací ceremoniál setkání, který se uskutečnil na jednom z místních náměstí. Neopakovatelným zážitkem se pro jeho přímé účastníky i přihlížející diváky stal zejména závěrečný pochod s národními vlajkami. Význam, který je pravidelným jednáním záložních důstojníků přikládán ze strany velení Aliance, byl tentokrát zdůrazněn účastí asistenta generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování pana Johna Colstona. Jeho hodnocení budoucnosti záložníků jako důležité součásti sil, s níž se počítá při obranných operacích NATO (a to nejen pro jejich spojení s civilními partnery a profesionální připravenost), ukázal, že i po odchodu z aktivní služby jsou záložníci v řadě zemí vítaným partnerem ozbrojených sil. Účast na kongresu nabízí jeho účastníkům také možnost získat zajímavé informace. Zatímco představitelé národních svazů řeší zejména organizační záležitosti a rozhodují

o dalším směřování CIOR, v pracovních sekcích se řeší konkrétní úkoly, které organizace zajišťuje. Pro zajímavost, sekcí je celkem devět a každá země tam může navrhnout svého zástupce – odborníka na konkrétní oblast. Vše je ovšem podmíněno ekonomickými možnostmi národní organizace nebo její podporou ze strany ministerstva obrany. A tak není divu, že v pracovních sekcích jsou země přijaté do CIOR v posledních šesti letech zastoupeny zatím velmi skromně. Hlavním bodem společného kongresu CIOR, CIOMR (zdravotnická obdoba CIOR) a NRFC (Výbor pro národní záložnické síly) v Gentu pak bylo sympozium na téma „NATO a role záloh při obnově oblastí postižených válečným konfliktem“. Mnohokrát zmiňovaná transformace a měnící se role Aliance byly současně experty prezentovány s perspektivou postavení záloh, jejich možností a schopnosti podílet se nejen na obraně národního teritoria. Zájem vyslechnout si názory odborníků na uvedenou problematiku byl zcela mimořádný. Českou delegaci pak mohlo těšit, že v panelové diskusi měla možnost představit zkušenosti českých příslušníků CIMIC (Civil-Military Cooperation) z jejich působení v zahraničních misích. Velitel 103. střediska CIMIC/PSYOPS major Martin Krumnikl ve dvou přednáškách seznámil přítomné delegáty nejen s historií a úkoly české jednotky CIMIC, ale především také s hlavními formami práce a způsoby nasazení příslušníků této jednotky v zahraničních misích v Bosně a Hercegovině, v Kosovu, Iráku a Afghánistánu. Major Krumnikl se současně zmínil o možnostech využití rezervních důstojníků, například bývalých příslušníků jednotky CIMIC. Upozornil současně na skutečnost, že této formě nasazení vojáků v záloze musí odpovídat legislativa v jednotlivých zemích. Další diskutovanou oblastí bylo podle vyjádření majora Krumnikla využití takzvaných funkčních specialistů ze zálohy – odborníků na různé obory. „Ti by byli povoláváni v souladu s doktrínou CIMIC do mezinárodní zahraniční vojenské mise a byli přičleněni k jednotce CIMIC, kde by se podíleli například na připravovaných projektech. Pozornost je také nutné věnovat vzdělávání v oboru civilně-vojenské spolupráce, učit se zpracovávat stanovenou dokumentaci a dokázat zabezpečit návaznost a další využití poznatků získaných z misí.“ Podle názoru velitele 103. střediska CIMIC/PSYOPS, který se setkal s velkým ohlasem, je nezbytné neustále zdůrazňovat nutnost spolupracovat s vojáky v záloze: „Zříkat se zkušeností je krátkozraké a neprozřetelné.“

Gent, a historical Belgian city, became the meeting point for representatives of member countries engaged in activities of the Interallied Confederation of Reserve Officers (CIOR) during the first week of August. In the framework of this organization, which was founded by Belgian, French and Dutch reserve officers in 1948, the Czech Republic was represented by the Union of ACR Officers and Warrant Officers. Currently, CIOR incorporates twenty-four member countries. uring the last six years, this interallied organization has been involved in adopting new members and discussing its future directions. In the Vienna Congress 2004, the German union, which assumed the two-year term of the CIOR chairmanship, introduced its vision highlighted by the motto “Competence, Visibility, Reliability”. Furthermore, the winter CIOR session, taking place in NATO Headquarters at the beginning of February 2005, has indicated a lot. The discussions were run in the spirit of setting new tasks for reserve forces and dealt with the issues pertaining to the position of national unions of reserve officers in

D

the process reform of the armed forces and the Alliance transformation. Hundreds of soldiers wearing the uniforms of various armed forces walked in the streets of Gent to become almost another “tourist attraction” over several days. By the way, where else can you spot so many different military uniforms at one time? Hence, visitors to this beautiful city as well as hundreds of local citizens had the opportunity to see this unique show in the opening ceremony, which took place at a local square. Both attendees and viewers were offered a unique chance to watch the closing march with national flags. The presence of John Colston, Assistant Secretary General for Defense Policy and Planning, highlighted the importance of regular meetings of reserve officers. In his speech, he outlined the future of reserve soldiers as a significant branch of armed forces that should be included in NATO defense operations (not just for their interconnection with civilian partners and for professional readiness), and pointed out that deactivated reserve soldiers were a welcome partner of armed forces in many countries.

The congress also offers its attendees an opportunity to obtain interesting information. While the representatives of national unions discuss primarily organizational issues and take decision on further CIOR orientation, the participants in panel sessions cope with specific tasks that the Union fulfils. For instance, there are nine panels and each country can propose its representative – an expert in the required field. However, everything is determined by the economic capabilities of national organizations or their support from the Ministry of Defense. Thus, it is no wonder that the CIOR member countries have had a very modest representation in the panels for the last six years. The main point of the joint congress of CIOR, CIOMR (Interallied Confederation of Medical Reserve Officers) and NRFC (National Reserve Forces Committee) taking place in Gent was the symposium “NATO and the Role of Reserve Forces in Reconstruction of War Afflicted Areas.” Experts presented the often mentioned transformation and changing roles of the Alliance in the light of reserve forces, their position and capabilities to be engaged not only in defense of national territories.

Opinions expressed by the specialists raised enormous interest. The Czech delegation could appreciate the opportunity to share the experience of the Czech CIMIC (Civil-Military Cooperation) personnel from foreign missions in the panel discussions. In his two speeches, Major Martin Krumnikl, Commander of 103rd CIMIC/PSYOPS Center, acquainted the audience not only with the history and tasks of the Czech CIMIC unit, but mainly with its principal activities and methods of deploying its personnel in foreign missions in Bosnia and Herzegovina, Kosovo, Iraq and Afghanistan. Major Krumnikl also mentioned the possibilities of using reserve officers, such as former CIMIC staff. At the same time, he pinpointed the fact the legislation of individual countries would have to correspond with this form of deploying reserve forces personnel. As Major Krumnikl said, another point of discussion pertained to employing reserve specialists – experts in various fields. “They would be called up to foreign missions in accordance with the CIMIC doctrine and incorporated into the CIMIC unit to participate, for example, in projects being developed. Attention shall also be paid to education in the area of civilmilitary cooperation, elaboration of specified documentation, establishment of consecutive interconnection and application of lessonslearned from foreign missions.” In the opinion of the 103rd CIMIC/PSYOP Center Commander, which was broadly accepted, it is necessary to emphasize the benefits of cooperation with reserve soldiers: “Denying experience is shortsighted and unwise.” Peter Fuzák

39

LÉTÁME SP

OLU

JEN D O VÁ

LKY

Pět let děti ze stonožkového hnutí „Na vlastních nohou“ spolupracují s příslušníky Armády České republiky, kteří působí v zahraničních misích v Bosně a Hercegovině, v Kosovu, Iráku i v Afghánistánu. Pět let pomáhají stonožkové děti těm, kteří žijí v oblastech, kde se přehnala válečná vřava, kde lidská zloba a nenávist zvítězila nad porozuměním a láskou

Běla Gran Je nsenov Jan Procházk á a

Flying Together Only to War

„Vojáci v obrněných tancích, neprůstřelných vestách, s helmami na hlavě – a naproti tomu děti… Koho by kdy napadlo, že právě oni budou velice úzce spolupracovat, aby pomohli v místech, kde nešťastné okolnosti či jiní vojáci ničili právo na šťastnou budoucnost,“ píše v úvodu knihy „Létáme spolu jen do války“ kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský a primas český. Slavnostní křest knihy v českém i anglickém vydání se za přítomnosti ministra obrany České republiky Karla Kühnla a náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Pavla Štefky, který je jedním z patronů hnutí, uskutečnil 16. září v překrásných prostorách Toskánského paláce na Hradčanském náměstí v Praze. „Podle jedné latinské moudrosti jsou knihy němými učiteli,“ prohlásil při křtu ministr Kühnl a dodal: „Je nutné ovšem rozlišovat. Některé knihy jsou němé a některé jsou skutečnými učiteli, učí o životě, jaký doopravdy je. Myslím si, že tato kniha patří do této kategorie. Je jednou z těch, které není třeba přečíst, ale prožít.“ Kniha nezachycuje pouze prožitky a postřehy autorů – prezidentky stonožkového hnutí Běly Gran Jensenové a vojenského novináře Jana Procházky, ale také pocity desítek stonožkových dětí, pro které je válka naštěstí pouze neznámou noční můrou, ale přesto její hrůzy dokáží vnímat velice intenzivně. Stačí se začíst do některé z povídek či básniček nebo si prohlédnout kreslené ilustrace… „Tato knížka je jednou z těch, které je potřeba číst srdcem,“ řekl hlavní kaplan Armády České republiky podplukovník Tomáš Holub. „Možná nám o tomto světě říká něco důležitějšího a většího než všechny učebnice a informační zprávy.“ Toskánský palác byl svědkem nejen slavnostního křtu nové knihy, ale také ocenění téměř padesáti dětí, které se na jejím vzniku podílely. „Dokázali jste velké věci a jsem rád, že vydáním knihy spolupráce dětí s armádou nekončí,“ prohlásil při předávání diplomů dětem generálporučík Pavel Štefka. „Máme za sebou sice pět let vzájemné spolupráce, ale stojíme stále ještě na začátku...“

Létáme spolu jen do války

40

Children from the centipede movement “On Own Feet” have been cooperating with soldiers of the Czech Armed Forces who operate in foreign missions in Bosnia and Herzegovina, Kosovo, Iraq and Afghanistan for five years. During these five years, the centipede children have helped those who live in war afflicted areas where human wrath and hatred have overruled love and understanding.

“On one hand, we can see soldiers in armored vehicles, bulletproof jackets and with helmets on their heads, and on the other hand children… Who would even think that they could cooperate to help in locations where unfortunate circumstances or other soldiers destroyed their right for a happy future,” wrote Cardinal Miloslav Vlk, Archbishop of Prague, in the introduction to the book “Flying Together Only to War”. The book in its Czech and English version was baptized during the ceremony attended by the CR Minister of Defense Karel Kühnl and the ACR Chief of General Staff LTG Pavel Štefka, who is a patron of the centipede movement, which took place in the beautiful interiors of the Toscan Palace in Prague on 16th September 2005. “According to a wise Latin saying, books are dumb teachers,” said Minister Kühnl at the ceremony and added: “However, we must differentiate. Some books are dumb, whereas some are true teachers that teach the life as it is in reality. I think that this book belongs to the latter category, which need not be read but experienced.” The book has not only captured experiences and observations of the authors Bela Gran Jensen, the President of the Centipede Movement, and Jan Procházka, a military journalist, but also feelings expressed by dozens of centipede children, who fortunately know a war as a distant nightmare, nonetheless they can intensively perceive its horrors as witnessed by their stories, poems or drawn illustrations. “This is a book that must be read through the heart,” said LTC Tomáš Holub, ACR Chief Chaplain. “It may say us something more important about this world than all textbooks and media news.” The Toscan Palace was not only a place where the new book was baptized, but it also witnessed the ceremony to honor almost fifty children that participated in its development. “You have achieved so much and I appreciate that the cooperation between children and the armed forces will not cease after this book is published,” stated LTG Pavel Štefka during awarding the diplomas to the children. “Although five years of our mutual cooperation have passed, we are still at the beginning…” Photos: Marie Křížová

CIAF 2005

Photos: Jan Kouba and CPT Pavla Poláková

ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES

3/2005

Trust for Professionalism

Humanitární pomoc směřuje do USA

Humanitarian Aid Has Been Flown to the USA

Šest set kusů skládacích lůžek a čtrnáct velkoprostorových stanů obsahovala první část humanitární pomoci, kterou do Spojených států amerických, jejichž jižní území ničivě zasáhl hurikán Katrina, zaslala Česká republika. Přeprava se uskutečnila v koordinaci s NATO a jednalo se o akci, kterou Severoatlantická aliance zahájila svou humanitární pomoc pro Spojené státy. „Tato forma pomoci se realizuje vůbec poprvé. Je to důkaz kooperace mezi Českou republikou jako členským státem aliance a NATO. I z tohoto důvodu je to symbolické,“ uvedl v Praze na ruzyňském letišti ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda. Nakládání pomoci byl přítomen americký velvyslanec v České republice William Cabaniss, který ocenil, že tato humanitární akce se uskutečnila právě 11. září, v den pro Spojené státy symbolický. O přepravě humanitární pomoci do Spojených států leteckými a námořními prostředky sil rychlé reakce rozhodl začátkem září Vojenský výbor NATO. Síly NRF se tak dočkaly svého prvního nasazení. Do akce byly zapojeny nejen vojenské transportní letouny, ale také lodě vojenského námořnictva.

The Czech Republic forwarded six hundred foldable camp beds and fourteen large military tents as a part of the humanitarian aid provided to the United States of America afflicted by Hurricane Katrine, which hit large regions along the Gulf of Mexico. The transportation was carried out in coordination with NATO; as a matter of fact, it was the first humanitarian aid to the United States initiated by the North Atlantic Alliance. “This form of aid has been organized for the first time. It is evidence of cooperation between the Czech Republic as a NATO member state and the Alliance. From this reason, it also has a symbolic meaning,” said Cyril Svoboda, the Czech Minister of Foreign Affairs, at Ruzyně Airport in Prague. Loading the humanitarian material took place in the presence of William Cabaniss, the US Ambassador to the Czech Republic, who also appreciated another symbolic fact that this humanitarian aid was launched exactly on September 11. In the beginning of September, the NATO Military Committee made a decision to deploy Air Force and Navy assets necessary for transporting the humanitarian aid to the United States. So the NRF have been deployed to their first mission. In addition to the military transport aircraft, this humanitarian operation also counts on Navy ships. Jan Procházka Photos: CPT Pavla Poláková

CZECH ARMED FORCES TODAY ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES Quarterly / Čtvrtletník

3/2005 Published by CR MoD – Military Information and Service Agency Vydává Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb Address / Adresa: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic Tel.: + 420-973 215 553 Tel./fax: + 420-973 215 569 Identification number / IČO: 60162694 http://www.army.cz Number / Číslo: 3/2005 Date of publication: 29 September 2005 Den vydání: 29. 9. 2005 Editor-in-chief / Šéfredaktor: Jan Procházka Editor: Jarmila Xaverová Layout / Grafická úprava: Jarmila Jarešová

OBSAH

CONTENTS

Náš host: rektor Univerzity obrany Brno brigádní generál Rudolf Urban ........................... 2 Důvěra za profesionalitu .................................... 6 Reagujeme na výzvy v novém bezpečnostním prostředí .................. 10 Unikátní trenažér .............................................. 12 Střetnutí na severu ........................................... 14 Najít vůli a odvahu ............................................ 16 „Velká voda“ – vítr a teplo ................................ 20 Přispíváme ke zpětné vazbě ........................... 26 Vojákyně v operacích NATO ............................ 28 Kosovo – velká očekávání… ........................... 30 Pomáhají civilnímu obyvatelstvu ..................... 33 Musíme být upřímní a otevření ........................ 34 Msgre Methoděj Kubáň – vzor a inspirace ............................................ 36 Být zajímavým a spolehlivým partnerem ........ 38 Létáme spolu jen do války ............................... 40

Our Guest: Rector of the University of Defense in Brno Brigadier General Rudolf Urban ........................ 2 Trust for Professionalism ................................... 6 We Are Responding to Challenges in a New Security Environment ....................... 10 A Unique Trainer ............................................... 12 Engagement in the North ................................. 14 Just Find Will and Courage .............................. 16 “Great Water” – Wind and Heat ....................... 20 We Contribute to the Feedback ....................... 26 Female Soldiers in NATO Operations ............. 28 Kosovo – Great Expectations… ....................... 30 They Help the Civilian Population .................... 33 We Must Be Honest and Open ....................... 34 Msgre Methoděj Kubáň – Example and Inspiration ............................... 36 To Be an Interesting and Reliable Partner ...... 38 Flying Together Only to War ............................ 40

Translation / Překlad: Defense Language Institute Vyškov Printed by / Tisk: PRESS SERVIS, Praha 4 Distributed to units of the armed forces by AVIS. V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic tel. + 420-973 215 602 Registration number Evidenční číslo: MK ČR E 7141 ISSN 1212-97-55 © CR MoD Military Information and Service Agency MO ČR – AVIS

Photo: Marie Křížová