CHARAKTERISTIKA RODU CASTANEA SPP. Z OVOCNÁŘSKÉHO HLEDISKA. Bakalářská práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

CHARAKTERISTIKA RODU CASTANEA SPP. Z OVOCNÁŘSKÉHO HLEDISKA

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Ivo Ondrášek Ph.D

Vypracovala: Jana Horsáková

Lednice 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Charakteristika rodu Castanea spp. z ovocnářského hlediska“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne…………………… Podpis……………………………

2

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi byli při psaní této bakalářské práce nápomocni, ať už ve větší nebo menší míře. Především však děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Ivo Ondráškovi, který mi poskytl řadu cenných podkladů a informací o dané problematice. A pod jehož svědomitým vedením mohla zdárně celá práce vzniknout.

3

OBSAH

1. ÚVOD .......................................................................... 6 2. CÍL PRÁCE.................................................................. 8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED .............................................. 9 3. 1 Taxonomické zařazení ..........................................................9 3. 2 Původ a rozšíření ................................................................10 3. 3 Botanická a biologická charakteristika...............................12 3. 3. 1 Castanea sativa Mill. - kaštanovník setý................................... 12 3. 3. 2 Castanea mollissima Bl. – kaštanovník čínský ......................... 13 3. 3. 3 Castanea crenata Sieb.& Zucc. – kaštanovník japonský.......... 13 3. 3. 4 Castanea dentata Borkh. – kaštanovník americký.................... 14 3. 3. 5 Další botanické druhy ................................................................ 15

3. 4 Oblasti pěstování ................................................................17 3. 4. 1 Středomořská oblast................................................................... 17 3. 4. 2 Oblast jihovýchodní Asie, Čína, Japonsko a Korea .................. 19 3. 4. 3 Oblast jihovýchodní Ameriky.................................................... 19

3. 5 Ekologické požadavky........................................................21 3. 6 Způsoby množení................................................................22 3. 6. 1 Generativní množení.................................................................. 22 3. 6. 1. 1 Osivo ..................................................................................................... 22 3. 6. 1. 2 Výsev a výsadba ................................................................................... 23

3. 6. 2 Vegetativní množení - přímé ..................................................... 25 3. 6. 2. 1 Hřížení................................................................................................... 25 3. 6. 2. 2 Dělení a množení z kořenových výmladků........................................... 26 3. 6. 2. 3 Kopčení ................................................................................................. 26

4

3. 6. 3 Vegetativní množení - nepřímé.................................................. 27 3. 6. 3. 1 Očkování ............................................................................................... 27 3. 6. 3. 2 Roubování ............................................................................................. 28

3. 7 Odrůdová skladba druhů rodu Castanea ............................30 3. 7. 1 Látkové složení plodů................................................................ 35 3. 7. 2 Význam a využití plodů............................................................. 36 3. 7. 3 Významní producenti a světová produkce................................. 38 3. 7. 4 Další využití kaštanovníku......................................................... 38

4. ZÁVĚR....................................................................... 40 5. RESUMÉ.................................................................... 41 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................ 42

5

1. ÚVOD Rod Castanea patří do čeledi Fagaceae neboli bukovité. Do této čeledi náleží také řada známých stromů, které jsou buď opadavé nebo stálezelené. Jedná se např. o buky a duby. Rod Castanea je zastoupený dvanácti druhy, které se vyskytují v mírném pásmu severní polokoule. Jednotlivé druhy jsou opadavé stromy nebo keře. Mezi základní botanické druhy rodu Castanea patří Castanea sativa – kaštanovník setý, Castanea mollissima – k. čínský, Castanea crenata – k. japonský a Castanea dentata – k. americký. Kaštanovník setý se pěstuje a je také bohatě rozšířen v zemích jižní Evropy – v Itálii, Španělsku a Francii, ale dá se úspěšně pěstovat také ve všech oblastech, které mají pro něho příznivé klima. Kaštanovník čínský jak už sám název napovídá, se pěstuje převážně v Číně a v jihovýchodní Asii, kaštanovník japonský má oblasti původu v Číně a Japonsku a pěstuje se v celé východní Asii. A posledním druhem je kaštanovník americký, který byl téměř zdecimovaný houbou Endothia parasitica, která způsobuje rakovinu kůry kaštanovníku. Tato choroba, jež je chorobou karanténní se objevuje také u kaštanovníku setého, kaštanovník čínský a japonský jsou už vůči této chorobě odolnější. Rod Castanea je pěstován především pro své plody, takzvané jedlé kaštany. Obliba tohoto druhu ovoce se v posledních letech zvyšuje. Zvláště v období Vánoc, v obchodech jsou však k dostání prakticky během celého roku. Plody mají vysokou energetickou i nutriční hodnotu a obsahují také poměrně vysoký obsah vitamínu C. Většinou, se dají konzumovat pražené nebo vařené. Po tepelné úpravě získávají zvláštní, osobitou a nezaměnitelnou chuť. Dále se z usušených plodů mele mouka, která se potom využívá v cukrářství a k přípravě celé řady pokrmů. Dříve se plody užívaly i k výkrmu v živočišné výrobě. Kaštanovníku jsou přisuzovány také léčivé účinky. Listy se používají proti záchvatům, při bronchitidě a astmatu, kůra působí jako antidiarhoikum. Extrakty z pupenů příznivě ovlivňují trávení a zlepšují žilní a lymfatický oběh. Své uplatnění nalezl i v kosmetice, kde se objevují jeho výtažky v různých šampónech a pleťových krémech. Zužitkovat se dá i kaštanové dřevo, které je trvanlivé a tvrdé a poněkud podobné dřevu dubovému. Používá se pro výrobu kvalitního nábytku, ale i na hrubší nebo venkovní truhlářské práce, např. rakve, nebo sudy.

6

Výrobky z tohoto dřeva se vyznačují dlouhou životností i bez chemického ošetření, protože kaštanovníkové dřevo má vysoký obsah tříslovin. V posledních letech nachází kaštanovník také uplatnění v zahradách jako okrasný strom. Vytváří více dekorativních forem, např. sloupovitou, různé listové formy, jako úzkolistou a okrouhlolistou se žlutým až bělavě zbarveným okrajem listů apod. Tento mohutný strom můžeme také najít v zámeckých parcích a zahradách. Zvlášť pěkně se vyjímá jako solitér v otevřené krajině.

7

2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je charakterizovat rod Castanea z ovocnářského pohledu. Zpracovat na základě dostupných literárních zdrojů botanickou a biologickou charakteristiku základních druhů tohoto rodu. Charakterizovat oblasti pěstování jednotlivých botanických druhů kaštanovníku, uvést ekologické požadavky a způsoby množení. Popsat základní odrůdovou skladbu Castanea a v neposlední řadě uvést také význam a využití plodů.

8

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED

3. 1 Taxonomické zařazení ŘÍŠE: Plantae - rostliny ODDĚLENÍ: Magnollophyta – krytosemenné TŘÍDA: Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny ŘÁD: Fagales - bukotvaré ČELEĎ: Fagaceae – bukovité ROD: Castanea - kaštanovník DRUH: Castanea sativa Mill.– kaštanovník setý Castanea mollissima Bl.. – kaštanovník čínský Castanea crenata Sieb.& Zucc. – kaštanovník japonský Castanea dentata Borkh.– kaštanovník americký

Čeleď Fagaceae (bukovité) je čeledí, do které patří 8 rodů s více než 1000 druhy. Tyto druhy jsou rozšířeny od mírných oblastí severní polokoule až po některé části na polokouli jižní. Listy mají jednoduché, laločnaté nebo zubaté. Květy jsou drobné, samčí nebo samičí, často v oddělených jehnědách na stejné rostlině. Plod představuje nažka, která je obklopená číškou nebo je uzavřená (COOMBES, 2006). Rod Castanea zahrnuje 12 druhů, které se vyskytují na severní polokouli konkrétně v mírném pásmu. Jedná se převážně o opadavé stromy, nebo výjimečně keře (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK, 1991). V oblastech Středozemí, na Balkáně a také na Korsice tvoří souvislé lesní porosty. Na Slovensku se řadí k nejstarším dřevinám, které zde byly pěstovány (RICHTER, 2004). Z hlediska ovocnářského mají největší význam kaštanovník setý (Castanea sativa Mill.), kaštanovník čínský (Castanea mollissima Bl.), kaštanovník japonský (Castanea crenata Sieb.& Zucc.) a kaštanovník americký (Castanea dentata Borkh.) a jejich odrůdy (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Jednotlivé druhy nám slouží nejenom pro konzum jader, ale jsou také zdrojem kvalitního dřeva, které se používá na výrobu nábytku a různých jiných výrobků (ČASOPIS 100+1, 2007). 9

3. 2 Původ a rozšíření Kaštanovník setý - Castanea sativa Mill. je známý zřejmě už od nejranějších období vývoje lidské civilizace. Jeho dřevo a plody byly nalezeny v sídlištích z doby neolitu na území Španělska a Itálie. Historické prameny uvádí, že pěstování kaštanovníku sahá až do doby starého Řecka a Říma, kde byl pěstován pro svá chutná semena a využívalo se také jeho dřevo (LÁNSKÁ, HLAVA, 1982). Jako první se o kaštanovníku zmiňuje řek Nikandos, který žil ve 2. století před Kristem. Zmiňuje soluňské město Kastáneia, podle něhož, jak míní Nikandos, je kaštanovník pojmenován. Je však pravděpodobnější, že město získalo své jméno od kaštanovníků, protože ty zde rostly v hojném počtu (GRAU, JUNG, MÜNKER, 1996). Kaštanovník pochází ze zemí kolem Středozemního moře, kde vytváří také souvislé lesní porosty (POSPÍŠIL, HRACHOVÁ, 1984). Hranici jeho přirozeného rozšíření lze však stanovit jenom těžko. Původní rozšíření je v jižní Francii, Rakousku, Španělsku, Švýcarsku. Rovněž na balkánském poloostrově, na území Malé Asie a na Kavkazu je považován za původní dřevinu. V Maďarsku, Německu a Velké Británii se jako kulturní rostlina pěstuje již tisíce let (POKORNÝ, MATOUŠOVÁ, KONEČNÁ, 1990). Nejvíce se vyskytuje v Řecku a jižní Evropě, méně potom už v Evropě střední (LÁNSKÁ, HLAVA, 1982). Šamla (1993) uvádí, že první zmínky o kaštanovníku pocházejí z počátku našeho letopočtu, kde se o něm zmiňuje právě Plinius. Jeho cesta byla pravděpodobně následující, z Malé Asie se dostal do Řecka a do jižní Itálie, a odtud byl potom rozšířen Římany, kteří jej na svých válečných výpravách zavlekli například do Francie, Švýcarska a Německa. Na Slovensku je rozšířený hlavně v jižních a jihozápadních oblastech. Patří zde k nejstarším pěstovaným dřevinám, jeho rozšíření je datováno do 2. až 3. století. V Topolčiankách se nachází kaštanovníkový sad, který je považovaný za nejstarší ve střední Evropě. Byl založený ve 13. století a celková výměra činí téměř 4 ha a roční sklizeň se pohybuje kolem 4 tun plodů. Instituce, které se na Slovensku zabývají problematikou pěstování a šlechtění kaštanovníku setého jsou SAV Arboretum Mlýňany a Výzkumný ústav ovocných a okrasných dřevin v Bojnicích (HRIČOVSKÝ, 2002; ŠAMLA, 1993). Celkově můžeme lokalizovat výskyt kaštanovníku na Slovensku přibližně do 200 lokalit, kde se vyskytuje převážně v menším počtu a stáří těchto stromů

10

se pohybuje kolem 100 let. Kaštanovníky můžeme nalézt od Bratislavy přes Pezinok a Modrou dále na jih a jihovýchod téměř v každém bývalém zámeckém nebo klášterním parku. Celé háje kaštanovníku setého jsou potom v nejbližším okolí Bratislavy, zde byly kaštanovníky v minulosti pokusně vysazovány pokrokovými lesníky. Také výsadby na některých místech úpatí Bílých Karpat pocházejí z této doby. Lokalit s početnějším výskytem je jenom několik. Nejznámější takovouto lokalitou je Modrý Kameň, kam byl kaštanovník poprvé dovezen během tureckých nájezdů v 16. a 17. století. V současnosti tam v soukromých kaštanovníkových sadech roste pře 1000 starých, ale stále plodících stromů. V posledních letech tu ale mnoho těchto stromů odumírá v důsledku napadení zhoubnou chorobou - rakovinou kůry vyvolanou parazitickou houbou Endothia parasitica (BOLAVSKÝ, 2008; JIRÁSEK, 1955). Na území České republiky se s pěstováním začalo už v 5. století našeho letopočtu. V současnosti se vyskytuje na našem území spíše roztroušeně a to v různých oblastech republiky. Chráněná stanoviště jsou pro kaštanovník výhodnější, ale vyskytuje se úspěšně i v drsnějších polohách například pod Kunětickou horou, v Praze pod Petřínem v bývalé Lobkovické, Schönbornově a Semenářské zahradě a u Chomutova. Ojediněle se můžeme setkat s kaštanovníkem na Jičínsku, v okolí Znojma, Valtic, Brna, Bučovic a na Valašsku (RICHTER, 2004; JIRÁSEK, 1955). Známá je například výsadba kaštanovníku v obci Nasavrky na Nymbursku. Jedná se o hektarový sad, který založil roku 1774 kníže Ausperk, když sem přivezl několik plodů kaštanovníku z jižních Tyrol (ŠAMLA, 1993). Dále je u nás možné najít sad kaštanovníku setého v Podkrušnohorském Zooparku v Chomutově. Tento sad byl založen před 300 lety (BOŽÍ DAR, 2004). Kaštanovník čínský - Castanea mollissima Bl. pochází ze severních a západních oblastí Číny. Na severu se pěstuje až po město Peking, na západě po S-čchuan a na jihu po Jü-nan. Dále se pěstuje v Koreji, Indii, jihovýchodní Asii a na Filipínách. Roku 1916 byl introdukován do Ameriky a způsobil zde téměř zkázu domácího druhu Castanea dentata Borkh., protože přivlekl houbu Endothia parasitica, která způsobuje rakovinu kůry kaštanovníku (POSPÍŠIL, HRACHOVÁ, 1984). Oblastí původu kaštanovníku japonského - Castanea crenata Sieb.& Zucc. je Čína a Japonsko. Pěstuje se v Japonsku, Tchaj-wanu, jižní a jihovýchodní Číně, v desítkách odrůd. Do Evropy byl poprvé dovezen roku 1895 (POSPÍŠIL, HRACHOVÁ, 1984; RUSSELL, CUTLEROVÁ, 2007).

11

Americký kaštanovník - Castanea dentata Borkh. je původem z USA a to hlavně z oblastí států Michigan, Georgia a Louisiana (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Jak už bylo zmíněno dříve je tento kaštanovník ohrožován houbou Endothia parasitica a proto je jeho pěstování omezené. V minulosti rostl tento strom takřka v celé Severní Americe (RUSSELL, CUTLEROVÁ, 2007).

3. 3 Botanická a biologická charakteristika 3. 3. 1 Castanea sativa Mill. - kaštanovník setý Kaštanovník setý je opadavý strom, který dorůstá do výšky až 30 metrů. Je to strom dlouhověký, dožívá se i několika set let (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). V našich klimatických podmínkách se dožívá 300 let, ale v jižních oblastech dokonce let 1000 (LÁNSKÁ, HLAVA, 1982). Vytváří rozložitou, bohatě olistěnou korunu, která je zpočátku kuželovitá, s přibývajícím věkem se stává sloupovitější a ke konci je potom široce klenutá. Větve jsou poměrně krátké a silné. Uspořádány jsou převážně přeslenitě, a proto dochází k etážovitému členění. Letorosty jsou zbarvené červenohnědě (KREMER, 1995; KRUESSMANN, 1979). Kmen je silný a v některých oblastech může být jeho průměr přes 4 metry. Borka je hladká, zbarvená šedě, později přechází do hnědavého odstínu a je brázditá (POKORNÝ, MATOUŠOVÁ, KONEČNÁ, 1990). Listy kaštanovníku jsou střídavé až dvouřadé, jednoduché, podlouhle kopinaté, dlouhé až 200 mm a 75 mm široké, na bázi zaokrouhlené až slabě srdčité, ke špičce se zužující. Okraj čepele je výrazně pilovitý. Líc listu je lesklý a zbarvený tmavě zeleně, rub je potom světlejší a matný (COOMBES, 2006; KELLY, 1995). Je to ze 70 % strom jednodomý, větrosnubný a jen asi z 20 % hmyzosnubný. Kvete až po plném olistění v červnu. Květy jsou poměrně drobné, žlutavé a vonné. Vyrůstají na jehnědách, které jsou vzpřímené a dosahují délky 120-200 mm. Z jednoho poupěte vyrůstá 6-7 jehněd. Samčí květy mají 6 okvětních lístků, 8-12 tyčinek, nitky jsou dlouhé, tenké a prašníky žluté. Bývají seskupeny po sedmi v horní části jehněd. Samičí

12

květy mají také 6 okvětních lístků a 6 nitkovitých červených blizen, jsou pouze po 1-3 na bázi jehněd (PAGAN, RANDUŠKA, 1988; ŠAMLA, 1993). Kaštanovník začíná plodit velmi pozdě, často až ve dvaceti letech po výsadbě. Plodem je ostnitá číška, která je až 60 mm široká, po dozrávání puká čtyřmi chlopněmi. Nezralé číšky jsou zelené, v období těsně před puknutím mění barvu na zelenohnědou a po rozpuknutí je číška barvy světle hnědé. Číška obsahuje jedno až tři hnědě zbarvená semena neboli nažky, které se nazývají jedlé kaštany. Nažky mají nepravidelný, elipsovitý tvar, vnitřní osemení neboli slupka semene (jádra) je tenčí, kožovitá a tmavě hnědá. Jádro vyplňuje celý prostor. Povrch jádra má smetanově bílý nádech (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005).

3. 3. 2 Castanea mollissima Bl. – kaštanovník čínský Představuje opadavý strom, který dorůstá do výšky 12-20 metrů. Tvar koruny je široce sloupovitý. Letorosty má krátce pýřité až sametové. Barva kůry je tmavošedá a hladká. S přibývajícím věkem se mění na šedohnědou a stává se hluboce vrásčitou. Listy protáhlé až kopinaté 80 až 220 mm dlouhé. Na bázi obvykle okrouhlé ke špičce se zužující, hrubě pilovité. Na líci leskle tmavozelené a lysé a na rubu šedě nebo bělavě plstnaté až úplně lysé (HORÁČEK, 2007). Květy samčí i samičí, velmi drobné, krémově žluté. Tyto květy jsou umístěny na jehnědách až 200 mm dlouhých. Mohou být oddělené, ale obvykle jsou lokalizovány na téže jehnědě. Plodem je ochmýřená ostnitá číška, až 50 mm široká. Číška obklopuje 2 až 3 semena, která mají leskle červenohnědé zbarvení. Z hlediska chuti jsou plody C. mollissima v porovnání s C. sativa a C. dentata výrazně méně sladké (COOMBES, 2006; KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005).

3. 3. 3 Castanea crenata Sieb.& Zucc. – kaštanovník japonský Jedná se o strom dorůstající do výšky 10 až 20 metrů (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Koruna je jako u předešlých dvou druhů také široce sloupovitá. Letorosty jenom v mládí ojíněné.

13

Listy jsou podobné listům kaštanovníku setého - podlouhlé až podlouhle kopinaté, drobně pilovité. Ale co do velikosti jsou poněkud menší, dosahují délky 80-160 mm a šířky 30-50 mm (KOBLÍŽEK, 2000). Květy má tento kaštanovník samčí i samičí. Jsou uspořádány na 70-200 mm dlouhých jehnědách následujícím způsobem, v horní části květy samčí a v části dolní potom květy samičí. Stromy nakvétají v létě a z jednotlivých květů se následně vyvíjejí plody. Plody jsou ostnité číšky obsahující 2 až 3 semena, která dozrávají v říjnu (JAPANESE CHESTNUT, 2008). Začátek plodnosti je oproti jiným druhům poměrně brzký, nastává 2. - 4. rokem po výsadbě. Plody jsou velké, ale jejich kvalita není taková jako u C. sativa (POSPÍŠIL, HRACHOVÁ, 1984).

3. 3. 4 Castanea dentata Borkh. – kaštanovník americký Kaštanovník americký je až 30 m vysoký strom, tedy je výškově shodný s druhem Castanea sativa. Vytváří korunu, která je nepříliš rozkladitá a celkově působí široce sloupovitým tvarem. Borka je tmavě hnědá a lehce brázditá a vytváří široké šupinaté hřebeny. Letorosty a zimní pupeny lysé nebo takřka lysé. Listy mají protáhlý tvar a jsou až 250 mm dlouhé a 50 mm široké. Na bázi i na konci jsou viditelně zúžené. Okraj čepele je ostře pilovitý. Líc listu je matově tmavozelený, rub je potom světlejší. Kvete v měsíci červnu, květy samčí i samičí, jsou poměrně drobné a zbarvené do krémově žluta. Jsou umístěny na jehnědách, které dosahují délky 200 mm. Květy mohou být oddělené, ale obvykle jsou lokalizovány na téže jehnědě. Za plody se považují ostnité číšky, až 60 mm široké. Obsahují 2 až 3 výjimečně až 5 semen (COOMBES, 2006). Semena jsou menší než u Castanea sativa, ale na druhé straně jsou zase kvalitnější. Vyznačují se sladší chutí a také ranější dobou zrání (POSPÍŠIL, HRACHOVÁ, 1984).

14

3. 3. 5 Další botanické druhy Castanea henryi Rehd. et Wils. – kaštanovník Henryův Jedná se o strom, který dorůstá do výšky 25 m. Listy podlouhle vejčitě kopinaté, zašpičatělé, dlouhé 80-200 mm. Spodní strana listu je světlejší než horní. Kvete v červenci a plody se dostávají do zralosti v měsíci říjnu. Plody jsou vejčitě okrouhlé, špičaté a asi 20 mm dlouhé (MENCL, 2006). Jeho plody jsou velmi kvalitní, a tudíž se používají k jídlu jako stolní ovoce (POSPÍŠIL, HRACHOVÁ, 1984).

Castanea pumila Mill. – kaštanovník nízký Kaštanovník nízký, jak už sám název napovídá je nízký až zákrskovitý strom, dorůstající do výšky 3-5 metrů. Letorosty červenohnědé a plstnaté. Listy hrubě pilovité, podlouhle eliptické, dosahují délky 70-140 mm. Rub listu je bělavě plstnatý. Plody jsou v poměrně malé, 100 mm široké a 150-200 mm dlouhé. Vyznačují se výbornou chutí (POSPÍŠIL, HRACHOVÁ, 1984; KOBLÍŽEK et al., 2000). Oblastí, ve které má tento kaštanovník rozšíření, je jihovýchodní Amerika, konkrétně od státu Texas až po Maryland (USDA, 2004). Od ostatních kaštanovníků se liší tím, že má velkou kořenovou výmladnost, což se projevuje tak, že se kolem kmene tvoří poměrně velké houštiny tvořené právě zmiňovanými výmladky. Tento kaštanovník se pěstuje jen velmi sporadicky (RUSSELL, CUTLEROVÁ, 2007).

Castanea seguinii Dode – kaštanovník Seguinův Jedná se o opadavý jednodomý keř nebo menší stromek, který dorůstá běžně do výšky 10 m, výjimečně až 12 m. Zemí původu tohoto kaštanovníku je střední a východní Čína. Listy podlouhle eliptické až kopinaté nebo elipticky podlouhlé, 60–150 mm dlouhé, zašpičatělé. Rub listu je zelený, žláznatě šupinatý. Kvete v měsíci květnu až červenci a plody dozrávají v září. Kulovité ostnité číšky ukrývají zpravidla 3, výjimečně také 5-7 hnědých kulovitých nažek (MENCL, 2006; HIEKE, 1994).

15

Kaštany jsou sice menší, ale zato celkem chutné a v zemi svého původu, tedy ve východní a střední Číně se nazývají “mao-pan-li“ nebo “mao-lu“ (POSPÍŠIL, HRACHOVÁ, 1984).

Castanea alnifolia Nutt. – kaštanovník olšolistý Kaštanovník olšolistý je jednodomý, poléhavý keř, který dorůstá do výšky 0,5-1 m. Původní je v jihovýchodních oblastech USA. Listy jsou podlouhle vejčité, podlouhlé nebo eliptické, tmavě zelené. Dorůstají do délky 50-150 mm, rub listu je žlutohnědě plstnatý. Doba kvetení je v červnu a plody potom dozrávají v říjnu. Jsou podobné plodům Castanea pumila, ale vyznačují se tím, že kališní číška je krátce ostnitá (MENCL, 2006; HIEKE, 1994).

Castanea x neglecta Dode – kaštanovník přehlížený Strom vysoký 4-5 metrů, polokulovitý, řídce stavěný. Je to mezidruhový hydrid vzniklý křížením Castanea dentata a Castanea pumila. Kvete v červenci a jeho plody dozrávají v říjnu. Opět jednodomý s květy samčími i samičími. Plody má větší než Castanea pumila (PFAF, 2003).

Castanea ozarkensis Ashe – kaštanovník ozarský Je to strom dorůstající 10-20 metrů. Kůra brázditá, zbarvená hnědě. Listy jsou dlouhé 60-150 mm, výjimečně až 250 mm a široké 25-45 mm. Báze listu zaoblená až slabě srdčitá nebo slabě klínovitá, okraj ostře pilovitý. Rub hustě až řídce bělavě chlupatý, zřídka lysý. Kvete v měsíci červnu a plody dozrávají v říjnu. Plody jsou menší, kuželovité, ukryté v hustě ostnitých číškách. Jsou charakteristické poměrně dobrou a sladkou chutí (MENCL, 2006).

16

3. 4 Oblasti pěstování 3. 4. 1 Středomořská oblast Do této oblasti patří státy, jako je Itálie, Francie, Španělsko, Řecko a také Turecko. Předmětem pěstování je zde především Castanea sativa Mill. neboli kaštanovník setý. Pro tuto oblast je charakteristické letní období sucha a období zimní, které se vyznačuje množstvím srážek. Roční úhrn srážek je rozdílný v závislosti na různých oblastech. Pohybuje se však nejčastěji mezi 450-1200 mm (VALÍČEK et al., 2002). Itálie je stát jižní Evropy, jehož větší část leží na Apeninském poloostrově. Tento stát je omýván zejména Středozemním mořem a také jeho okrajovými moří Jaderským, Jónským, Ligurským a Tyrhénským (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Klima Itálie je středomořské subtropické. Na severu země pozvolna přechází v mírné podnebí s horkým a suchým létem. Zimy jsou mírné s dostatečným množstvím dešťových srážek (BATEMAN, EGAN, 1999). Průměrný roční úhrn srážek činí na severu 900 mm a na jihu 500 mm. Průměrné lednové teploty dosahují na severu 0 °C ve střední části 4 °C a na jihu 12 °C, v červenci jsou průměrné teploty na severu 22 °C a na jihu 28 °C (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Francie je přímořský stát, který je omýván na západě Atlantským oceánem a na jihovýchodě Středozemním mořem (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Klima ve Francii je celkově mírné, oceánické, což je důsledek vlivu Atlantského oceánu a Středozemního moře. V rámci země se rozlišují ještě tři klimatické podoblasti (BATEMAN, EGAN, 1999). Na severozápadě převládají chladná léta a mírné zimy a naopak na jihovýchodě jsou léta horká a suchá a zimy opět mírné s průměrnými lednovými teplotami 6 °C a červencovými 24 °C (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Španělsko je zemí, která se rozkládá na Pyrenejském poloostrově. Obklopuje ho na severu Atlantský oceán, na jihovýchodě moře Středozemní (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Klima Španělska je středomořské ovlivňované teplými větry ze Sahary a také severoatlantickým prouděním. Léta jsou poměrně chladná a zimy mírné a deštivé. Srážky bývají nízké a nepravidelné (BATEMAN, EGAN, 1999). Mezi severem a jihem země je patrný srážkový i teplotní rozdíl. Na severu je průměrná lednová teplota - 14 °C, na jihu - 1 °C a červencová teplota na severu 13 °C a na jihu potom 18 °C (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001).

17

Řecko je přímořský stát rozprostírající se na jihu Balkánského poloostrova. Je omýván Středozemním mořem a také moři Jaderským, Egejským a Krétským (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Podnebí Řecka je regionálně rozdílné. Pro nižší polohy je typické dlouhé, suché a horké léto. Nejvíc dešťových srážek připadá na podzim a zimu. Zimy na jihu jsou mírné s vlhkým prouděním od moře (BATEMAN, EGAN, 1999). Na horách a v pobřežních oblastech se teploty a srážky značně liší. Průměrné lednové teploty jsou od 5 °C do 12 °C, červencové od 24 °C do 27 °C a průměrný roční úhrn srážek klesá od severu k východu a jihu, nejnižší je potom na ostrovech. Na severu to je 1300 mm ročně, na jihu 300 mm a na ostrovech 300-500 mm (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Turecko je další z řady přímořských států, leží z velké části na poloostrově Malá Asie a nepatrnou částí na balkánském poloostrově. Je obklopen mořem Středozemním, Černým, Marmarským a Egejským (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Podnebí má Turecko středomořské subtropické, které je velmi ovlivněno nadmořskou výškou. Ve vnitrozemí je klima kontinentální a dochází zde k značným výkyvům teplot. Léta jsou horká a zimy naopak mrazivé. Nejvíce srážek spadne ročně na území hor až 1000 mm, v ostatních oblastech kolem 400-600 a ve vnitrozemí, které je poměrně suché jenom 300 mm (BATEMAN, EGAN, 1999). Ve všech těchto uvedených státech se kaštanovník setý pěstuje intenzivně na plantážích. Kaštanovník je zde považován za cennou ovocnou dřevinu. Jedlé kaštany neodmyslitelně patří ke koloritu zdejších tržišť a uplatnění nacházejí také ve zdejší kuchyni. Jsou ale také důležitou vývozní surovinou, která je importována do zemí, v jejichž končinách se tato dřevina nepěstuje vůbec nebo jenom zřídka.

Obr. 1: Mapa výskytu Castanea sativa Mill. (EUFORGEN Noble Hardwoods Network, 2001)

18

3. 4. 2 Oblast jihovýchodní Asie, Čína, Japonsko a Korea Pod jihovýchodní Asii spadá Barma - nyní Myanmar, Laos, Thajsko, Kambodža, Vietnam, Malajsie, Singapur, Brunej, Indonésie a Filipíny. Ze západu je ohraničena indickým subkontinentem a od severu a východu potom Čínou a Japonskem. Pěstuje se zde Castanea mollissima Bl. a Castanea crenata Sieb.& Zucc. (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Podnebí na většině území je subtropické až tropické. Je to typické monzunové podnebí s letními srážkami a vysokými teplotami, které mají oblasti při Bengálském zálivu, JZ část Zadní Indie a JV část Zadní Indie. Klima je teplé až mírně teplé, v letní polovině roku je na srážky bohaté, zimní polovina roku je potom na srážky chudší. Letního dešťonosný monzun, což je proud vlhkého a teplého mořského vzduchu pronikajícího nad ohřátou pevninu, se výrazně podílí na vlastnostech deštivé a teplé letní poloviny roku. Zimní monzun je naopak proud chladnějšího a suššího transformovaného kontinentálního vzduchu mírných zeměpisných šířek, roztékajícího se z nitra kontinentu k jeho okraji a nad okolní moře. Za rok zde spadne průměrně 250 až 1600 mm srážek. Roční délka slunečního svitu je 2500 až 3500 hodin a roční suma teplot (≥ 10°C) je 3500-8000 °C. Roční amplituda vzdušné teploty, která je 10 až 23 °C, je poměrně velká, protože zimy jsou zde poněkud chladnější, oproti průměru podle zeměpisné šířky (VALÍČEK et al., 2002).

3. 4. 3 Oblast jihovýchodní Ameriky Pod oblast jihovýchodní Ameriky spadají státy jako Georgia, Louisiana, Alabama, jižní a severní Karolína a mnohé další. Předmětem pěstování je Castanea dentata Borkh. (ŠÁRA, KOŠNÁŘ, 2001). Tato oblast leží v subtropickém podnebném pásu, je to přechod mezi mírným a tropickým pásmem. V létě převládá teplejší sušší počasí a v zimě naopak počasí vlhčí a studenější. Charakter podnebí je dán sezonní výměnou suchého a teplého vzduchu subtropických anticyklón nebo horkého vzduchu letních kontinentálních barických depresí a chladnějšího, vlhkého vzduchu mírných šířek. Mrazy přicházejí každoročně,

19

teplota může klesnout i k – 15 °C, také sníh zde není zvláštností, v nízkých polohách však nevytváří trvalou sněhovou pokrývku. Roční úhrny srážek závisí na humiditě a ariditě podnebí, kolísají v rozmezí 120 až 1300 mm. Roční délka slunečního svitu je 2500 až 3500 hodin a roční suma teplot (≥ 10 °C) je 3500 až 8500 °C. Roční amplituda závisí na stupni kontinentality, může být 10 °C, ale také třeba 25 °C (VALÍČEK et al., 2002).

Obr. 2: Mapa výskytu Castanea dentata Borkh. (PFAF, 2003)

20

3. 5 Ekologické požadavky Kaštanovník je dřevina rozšířená v oblastech s klimatem temperátním. Následkem působení horkého a suchého počasí dochází ke zhoršení podmínek opylení a to souvisí potom s nižšími výnosy. Ač je tato dřevina teplomilná vykazuje vysoký stupeň odolnosti vůči zimním mrazíkům. Nebezpečné jsou pro něho naopak pozdní jarní mrazíky. Když klesnou teploty na - 4 až - 6 °C nastává už poškození (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Vyhovující průměrné roční teploty pro kaštanovník jsou v rozmezí 10 až 15 °C. Navzdory tomuto předpokladu se kaštanovník dokázal na našem území plně aklimatizovat. Příkladem je jižní Slovensko, tam je v evidenci přes 10 000 plodících stromů a přitom je zde podstatně chladněji a průměrné roční teploty se tu pohybují od 7 do 9 °C (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK, 1991). Kaštanovník vykazuje malou odolnost vůči suchu. Pro kvalitní plodnost kaštanovníku je nezbytná vysoká zásoba vody v půdě. Velikost plodů je závislá na množství půdní vláhy. Při jejím nedostatku dochází ke značnému zmenšení velikosti plodů (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Vyhovující roční úhrn srážek je 500-2500 mm, na jižním Slovensku je to od 600-800 mm (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK, 1991). Z hlediska nároků na půdu, vyžaduje půdy spíše hluboké, kypré a bohaté na živiny, hlavně fosfor a draslík. Půdy s vyšším obsahem vápníku jsou pro něj nevhodné. S typem půdy souvisí také věk stromů. Stromy rostoucí na těžkých jílovitých půdách se zpravidla dožívají nižšího věku. Příhodné pro pěstování jsou tedy půdy lehčí vykazující slabou až střední kyselou půdní reakci neboli pH (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Proti průmyslovým exhalátům je odolný. Preferuje stanoviště, která jsou dostatečně zásobená slunečním zářením. Polostín je vhodný už méně. Mladé stromky se mohou stát v zimním období předmětem okusu zvěře a z toho důvodu by se měly kmínky dostatečně zajistit (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK, 1991).

21

3. 6 Způsoby množení 3. 6. 1 Generativní množení Rozmnožování generativní neboli množení pomocí semen je přirozený způsob množení všech původních druhů a mnohých odrůd (WALTER, 1997). Díky tomu, že jsou ovocné dřeviny heterozygotní, má generativní potomstvo obvykle vysokou genetickou variabilitu. A ta se potom projevuje značnými rozdíly ve vzhledu a také rozdílnou reakcí na podmínky prostředí. Rozdíly vzhledu se rozumí např. výška dřevin, zabarvení listů a výhonů nebo odlišná stavba kořenového systému a rozdílnou reakcí na podmínky prostředí je myšlena např. odolnost proti mrazu, suchovzdornost nebo citlivost k chorobám a škůdcům. Ve výsledku z toho vyplývá určitá nevyrovnanost porostu jak ve školce, tak i na stanovišti. Nevýhodou je skutečnost, že semenáče kaštanovníku začínají plodit až po 10-15 letech. Časnější plodnost se objevuje jen u mezidruhových hybridů. Další nevýhoda spočívá v tom, že plody semenáčů se značně liší velikostně od plodů původních. V porovnání s mateřským jedincem mohou mít plody menší, ale také větší, druhá varianta se však vyskytuje méně často (BOLVANSKÝ, 2008). Generativní množení se u kaštanovníku používá zvláště pro produkci podnoží (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005).

3. 6. 1. 1 Osivo

Osivem jsou semena, která se po provedené sklizni suší a následně se uskladňují do beden se směsí vlhké rašeliny případně rašeliníku. Teplota skladování je 1 °C, semena se takto skladují až do dubna (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Kdyby se nesplnily dané náležitosti skladování, došlo by k nadměrné ztrátě vody a tím i ke ztrátě klíčivosti. Dalším způsobem je přesušování osiva, které trvá 1 až 7 dní při teplotě 15 až 20 °C. Vysévá se ještě na podzim za předpokladu absolutní ochrany před půdními hlodavci. Tento způsob je poněkud rizikový, poněvadž by mohlo dojít ke ztrátám (HOFFMAN, CHVÁLOVÁ, PALÁTOVÁ, 2005). Semenáče nejsou vhodné pro komerční produkci, z důvodu značné variability potomstva jak ve vzrůstnosti, tak i ve výšce a šířce stromů. Jakmile podnože dostatečně 22

zesílí, což trvá 1 až 2 roky, začíná se roubovat. Roubování se provádí na začátku jara. Podnože by neměly být silnější víc než 20 mm. V pozdějších letech je potom možné i přeroubování stromů (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Z 1 kg osiva se vypěstuje 40 až 80 kusů semenáčků. Parametry osiva by měly být následující: podíl semen v plodech - 65 %; čistota - 95 %; klíčivost - 60 %; počet semen v 1 kg plodů - 75 ks; hmotnost 1 000 semen neboli HTS - 6 500 g a počet semen v 1 kg - 154 ks. Počet klíčivých semen v 1 kg osiva je v průměru 85 ks. U osiva se provádí také hodnocení jeho biologické kvality. Nakličováním na povrchu písku nebo v písku ve vegetačních nádobách se zjišťuje klíčivost. Odpočítá se 4×100 čistých semen, z nich se odřeže 1/3 semene od konce s jizvou, odstraní se osemení a tímto způsobem upravené semena se uloží na povrch písku. Dochází zde k nakličování v písku při střídavé teplotě, která se pohybuje v rozmezí 20 ± 2 °C ve tmě a trvá 16 h, a na světle trvá hodin 8 při 30 ± 2 °C. Při nakličování v písku je teplota 20 °C. Po 7 dnech se odpočítává energie klíčení a konečná klíčivost se stanoví po 21 dnech. Ve zkráceném čase se může kvalita osiva zjistit tzv. vitálním barvením. A to tak, že z odpočítaných 4×100 čistých semen se příčným řezem na jejich distálním konci odstraní 1/3 semene a ze zbylých 2/3 semen se odstraní kožovitý perikarp. 18 hodin se máčejí ve vodě o teplotě 20 °C a poté se semena podélným řezem přes střed rozdělí. Do dalšího postupu zkoušky se vybere jedna část, z které se odstraní osemení. Tyto poloviny semen se ponoří ve tmě do roztoku 1% tetrazolia při teplotě 30 °C. Vyhodnocení se potom provádí po 24 hodinách z rozsahu zbarvení klíčních listů a primárního kořene (HOFFMAN, CHVÁLOVÁ, PALÁTOVÁ, 2005).

3. 6. 1. 2 Výsev a výsadba

Výsev se provádí, jak už bylo řečeno dříve v dubnu nebo případně na podzim. Vyséváme na chráněné záhony do hloubky 40 mm, vzdálenost jednotlivých řad je 50 mm a na 1 m2 spotřebujeme asi 100 semen. Půda by měla být humózní. Po 5-6 týdnech porost vzejde (WALTER, 1997). Stromy pěstované na plantážích jsou zpravidla vysazovány do sponu 7×7 m, 8×8 m, 9×9 m, 10×10 m, 11×11m a 12×12 metrů. Spon závisí na klimatických a půdních faktorech a hlavně na celkové vzrůstnosti dané odrůdy. U komerčně pěstovaných kaštanovníků je důležité také myslet na výsadbu opylovačů. Na každých 8 až 10 stromů 23

obvykle vychází jeden opylovač. V oblastech, kde převládá přes léto velmi suché a teplé počasí jako např. na plantážích v Kalifornii, se provádí od května do září doplňková závlaha. Velké sucho totiž působí nepříznivě na násadu plodů a následně také na jejich velikost. První sklizně se dočkáme po 3 až 5 letech od výsadby (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Při pěstování pro podnože, vysazujeme také na jaře. Nedoporučuje se však vysazovat příliš brzy, protože by mohlo dojít k poškození nových rostlin jarními mrazy. Vysazovat by se tedy mělo asi v polovině dubna, kdy je půda už částečně prohřátá a ještě si udržuje dostatečnou vlhkost. Sázíme na záhon v ovocné školce nebo už přímo na požadované místo. Půda by měla být kyprá, hloubka výsevu 50 až 80 mm. U záhonových výsadeb je vhodné půdu nahrůbkovat a nakrýt černou PE fólií. Vysévá se na vzdálenost 150 až 200 mm do jednotlivých řad. Řady jsou potom od sebe vzdáleny 600 až 1200 mm. Po vzejítí mladých rostlin kaštanovníku se doporučuje provádět častá závlaha, kvůli tomu, aby byly semenáčky dostatečně silného vzrůstu. Kvalitní podnož musí splňovat několik parametrů: tloušťka 8-10 mm u báze kmene, výška 400-600 mm. Jednoleté semenáče v našich podmínkách dosáhnou těchto parametrů jenom zřídkakdy. Nechávají se proto ještě jeden rok dorůst. Velikost semenáčů je také částečně ovlivněná velikostí sázených plodů (BOLVANSKÝ, 2008).

Obr. 3: Semenáč Castanea sativa Mill. (SYLMA, 2002)

24

3. 6. 2 Vegetativní množení - přímé U vegetativního rozmnožování neboli množení nepohlavního se rozlišuje vegetativní množení přímé tj. řízkování, hřížení nebo dělení, a vegetativní množení nepřímé tj. roubování a očkování. Pro většinu kultivarů je vegetativní rozmnožování neodvratné, poněvadž ze semene se nezíská geneticky jednotný materiál (WALTER, 1997). Při vegetativním množení vzniká nový jedinec z části původní rostliny. Získává se tak velké množství geneticky naprosto shodných jedinců, kteří mají všechny vlastnosti získané z mateřské rostliny. Porost ve školce i na trvalém stanovišti je potom dostatečně vyrovnaný (BLAŽEK et al., 1998).

3. 6. 2. 1 Hřížení

Hřížením se nazývají různé způsoby rozmnožování, při kterém zůstává výhon až do dostatečného zakořenění spojený s mateční rostlinou (WALTER, 1997). V pěstitelské praxi je nejefektivnějším způsobem autovegetativního množení kaštanovníku hřížení se zaškrcováním. Tato metoda se začala používat ve Francii, konkrétně v lokalitě Brive, často se pro ni používá také označení marcottage, v překladu makrotáž. Množí se takto hlavně odrůdy hybridního původu například ´Maraval´ nebo´Marigoule´, což jsou v podstatě kříženci C. crenata a C. sativa, ale i některé odrůdy C. sativa. U některých odrůd dochází ke komplikacím, nad místem zaškrcení se vytváří enormně velké kalusy a ke tvorbě kořenů nedochází vůbec (BOLVANSKÝ, 2008).

Obr. 4: Znázornění metody hřížení se zaškrcováním (BOLVANSKÝ, 2008)

25

3. 6. 2. 2 Dělení a množení z kořenových výmladků

Dělení je v podstatě nejstarší a nejjednodušší způsob vegetativního rozmnožování (WALTER, 1997). Z důvodu nízkého koeficientu množení a požadavku velkého počtu matečných rostlin nemá tato metoda v ovocných školkách dnes praktický význam. Nicméně u drobných pěstitelů své uplatnění nachází (BLAŽEK et al., 1998). Druhy, jejichž matečné rostliny samovolně tvoří kořeny na bázi svých výhonů nebo také vytvářejí kořenové výmladky, se následně mohou vyjmout ze země a roztrhat nebo rozřezat na jednotlivé dělence. Ty jsou potom vysazovány na trvalé stanoviště, nebo když jsou slabší, se zaškolkují. Druhy mající schopnost vytvářet kořenové výmladky, odnože, se ze země nemusí vyjímat celé, ale stačí je odhrnout a zakořeněné výhony odebrat a mateční rostlinu opět přihrnout. Takto získaným sazenicím se říká odkopky. Keřovité druhy kaštanovníku se vyznačují schopností odnožovat, a proto se dají úspěšně rozmnožovat výmladky. Výmladky se oddělují od matečných keřů na jaře a poté se zaškolkují (WALTER, 1997).

3. 6. 2. 3 Kopčení

Kopčení je metoda množení, která je považována za jednu z nejdůležitějších v ovocném školkařtví. Porost, kde probíhá množení, se nazývá hrůbková matečnice a namnožené rostliny potom oddělky. Nejvhodnější pro založení matečnice jsou půdy písčitohlinité a hlinitopísčité s vysokým obsahem humusu. Matečnice vegetativních podnoží se zakládá dobře zakořeněnými oddělky. V prvním roce po výsadbě se rostliny nechají volně růst a ošetřují se jako zaškolkované podnože v běžné školce. Ve druhém roce se rostliny na jaře v úrovni terénu seříznou. Dochází k vyrůstání výhonů z matečné rostliny, při dosažení výšky výhonů 250-300 mm se nahrnou zeminou, nesmí však být zahrnuty celé. V průběhu vegetace se musí nahrnutí opakovat 2 až 3 krát, aby byla výška hrůbku 300 až 400 mm. Jednotlivé výhony na své bázi vytvářejí kořeny. Tato tvorba kořenů je největší na podzim. Sklizeň by měla být v době, kdy jsou kořínky dostatečně silné a dřevnaté (BLAŽEK et al., 1998). U kaštanovníku tedy převážně u keřovitých druhů je možné také množení pomocí kopčení. Postup je následující, mateční keře se seříznou až u povrchu půdy a vyrašené výhony se postupně nakopčí. Zakořeněné a vyzrálé výhony se potom oddělují a vysazují na požadované stanoviště (WALTER, 1997). 26

3. 6. 2. 4 Dřevité řízky

Poměrně málo známým a rozšířeným způsobem je rozmnožování kaštanovníku pomocí dřevitých řízků. Řízky se řežou na podzim většinou z mladých rostlin. Za příznivého počasí se potom ještě během zimy vysází na chráněné záhony (WALTER, 1997). Dřevitými řízky jsou myšleny jednoleté výhony, které se odebírají z matečných rostlin pěstovaných pro tento účel. Odběr se provádí koncem srpna a začátkem září. Z listů zbavených letorostů se připraví řízky se 3 až 5 očky, o délce cca 200 mm. Z jednoho výhonu se vyrobí v průměru 2 až 3 řízky. Pro výsadbu je potřeba dobře připravený a nakypřený pozemek. Řízky se sází do půdy ručně mírně šikmo, hloubka by měla být taková, aby bylo vrchní očko řízku na úrovni terénu (BLAŽEK et al., 1998).

3. 6. 3 Vegetativní množení - nepřímé Štěpováním se rozumí spojení roubu nebo očka s podnoží. Používá se za účelem rozmnožování druhů nebo kultivarů, které jiným způsobem množit nemůžeme, nebo se množí jenom velmi nesnadno. Štěpovanci vykazují často také požadované vlastnosti, kterých bychom jinak nedosáhli. Za tyto požadované vlastnosti se považuje hlavně růst, vitalita a odolnost ke škodlivým činitelům, povětrnostním a stanovištním jevům. Důležitý je výběr a předpěstování vhodných podnoží (WALTER, 1997).

3. 6. 3. 1 Očkování

Jedná se způsob štěpování, který je nejčastěji používaný k vypěstování stromků ve školce. Provádí se tak, že se seříznuté očko ušlechtilé odrůdy spojí s podnoží ve výšce 0,1 až 0,2 m nad zemí. U slabě rostoucích podnoží se provádí očkování vyšší. Očkování dělíme z hlediska techniky práce na očkování klasické tzv. T-řez a Forkertovo očkování tzv. chip-budding. Z hlediska doby provedení se očkování rozděluje na očkování na bdící očko nebo na očko spící (BLAŽEK et al., 1998).

27

Při nedostatku osiva se u kaštanovníků a jejich kultivarů, které jsou stromovitého vzrůstu, očkují na bdící očko v květnu až červnu nebo potom v červenci až srpnu na očko spící na dvouleté přesazované semenáče. Úspěch tohoto způsobu rozmnožování je však poměrně malý (WALTER, 1997; KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005).

3. 6. 3. 2 Roubování

Roubováním rozumíme proces, při kterém se přenáší část dobře vyvinutého a také vyzrálého výhonu mající dva až tři pupeny na vhodnou podnož. Podle doby provedení můžeme roubování rozlišit na roubování v období vegetace anebo v době vegetačního klidu. V době vegetace se provádí obyčejný, vylepšený nebo také tzv. Tittelův způsob roubování za kůru v době plné mízy, tedy na počátku a v době kvetení stromů. Během vegetačního klidu realizuje plátování, sedélkování, roubování na kozí nožku a také obyčejná nebo anglická kopulace (BLAŽEK et al., 1998). Nejrozšířenějším způsobem rozmnožování kvalitních odrůd kaštanovníku v praxi je roubování. Pro kaštanovník nejsou vyšlechtěné žádné speciální podnože, tak jak je tomu například u jabloní. Zpravidla se jako podnože pro určitou odrůdu používají jednoleté semenáče vypěstované z plodů této odrůdy. Rouby by měly být dobře zdřevnatělé a zdravé výhonky s dobře vyvinutými pupeny. Neměly by být ani příliš tenké ani silné, optimální tloušťka 7-8 mm. Odběr roubů se provádí v období vegetačního klidu stromů, v oblastech jižní Evropy je to už koncem února a začátkem března v našich podmínkách potom od poloviny do konce března. Při vlastním roubování je důležité dodržet dvě hlavní zásady. Podnož by měla být ve stádiu rašení až úplného rozvití pupenů a roub ve stavu odpočinku. Podnože by měly být vitálního vzrůstu s dostatečným prouděním mízy, aby byl srůst podnože s roubem co nejrychlejší. Roubování se provádí od konce dubna až do poloviny května. V teplejších oblastech se roubuje asi o měsíc dříve. Při roubování kaštanovníku se dají využít všechny známé způsoby roubování ovocných stromů. Nejrozšířenějším komerčně využívaným způsobem je anglická kopulace. Podnož i roub jsou stejně silné, šikmo seřezané a jeden do druhého zapadá pomocí zářezů v horní třetině plochy řezu na podnoži i roubu. Místo spojení se omotá polyetylenovou elastickou páskou a horní řez na roubu se potře štěpařským voskem, aby se předešlo vysychání roubu. Další z používanějších metod roubování je roubování do 28

rozštěpu. Používá se v případě, když je podnož nebo roub větších průměrů. Podnoží jsou v tomto případě většinou pařezové výmladky, které vznikly po ořezání stromu. U nás se osvědčilo také roubování za kůru, které se provádí v případě, že je podnož silnější než roub. Intenzita rašení roubů po naroubování je různá, závisí na vlastnostech použitého materiálu, tedy na podnoži a roubu, a také na vnějších podmínkách prostředí (BOLVANSKÝ, 2008).

Obr. 6: Roubování za kůru (BISCHOF, SUS, 2003) Obr. 5: Anglická kopulace (BISCHOF, SUS, 2003)

Při štěpování představuje určitý problém inkompatibilita, která může nastat, jestliže byly použity iterspecifické hybridy.

Díky této nesnášenlivosti mezi podnoží a

hybridem, projevující se často po 6 až 10 letech od výsadby, může dojít k úhynu celých stromů a tedy značným ztrátám. Dobrou znalostí vlastností podnože a také vlastností otcovské a mateřské části mezidruhových hybridů se těmto problémům vyhneme. K příznakům inkompatibility může dojít také, pokud se bude roubovat na podnož, která je vypěstována z jiné odrůdy (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005).

29

3. 7 Odrůdová skladba druhů rodu Castanea Odrůdy jedlého kaštanovníku se rozlišují podle obchodního rozdělení na „marrony“ a „chataigne“. Za marrony se považují ty plody, ve kterých se vyvíjí pouze jedno semeno-nažka nebo také kaštan. Jelikož je tento kaštan pouze jediný nabývá tím pádem větších rozměrů a dokonale vyplňuje celý prostor plodu. Marrony mají květenství, které je tvořeno jenom samičími pohlavními orgány a samčí, jsou zde jenom naznačeny. Nemohou tedy vytvářet pyl, a proto je nutná přítomnost opylovače (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005).

Obr. 6: Marron (RICCIONI, 1999)

Chataigne je označení pro kaštany velikostně menší, díky tomu, že se v plodu vyvíjejí 3 nebo 2 nažky.

Obr. 7: Chataigne (RICCIONI, 1999)

30

Slovenské odrůdy: ´Bojar´ Jedná se o odrůdu původem ze Slovenska, byla registrována v roce 1991. Konkrétně byla tato odrůda vyšlechtěna v Šlechtitelské stanici v Bojnicích. Je to středně raný jedlý kaštanovník, sklizeň se provádí počátkem října. Plodnost je velká a pravidelná. Pěstitelské tvary jsou většinou vysokokmeny, ale může se také úspěšně pěstovat i v nižších kmenových tvarech. Plody jsou vysoce kulovité až protáhlé. Nažky mají tmavě hnědé zbarvení a patrný lesk. Jádro je smetanově bílé a vyplňuje celý prostor. Plody odrůdy Bojar jsou určeny pro přímý konzum, vaření a pro výrobu kaštanového pyré. Vysazovat by se tento kaštanovník měl spíše v oblastech teplejších, ve vyšších polohách na stanovištích chráněných. (RICHTER, 2004).

´Mistral´ Odrůda původem ze Slovenska, vyšlechtěna byla v Šlechtitelské stanici v Bojnicích registrována rovněž v roce 1991. Jedná se, o pozdní jedlý kaštanovník, sklizeň je proto poněkud posunutá a provádí se až koncem října nebo začátkem listopadu. Plodnost je, pozdější, velká a pravidelná. Pěstitelské tvary jsou většinou vysokokmeny, ale může se také pěstovat i v nižších kmenný tvarech. Plody jsou tmavě hnědé nažky široce oválného tvaru uložené v ostnitých číškách. Průměrná hmotnost plodu je 9,3 g. Jádro vyplňuje celý prostor, je zbarvené smetanově bíle, na průřezu je plod taktéž bílý. Plody této odrůdy se konzumují pečené, vařené a také se z nich vyrábějí náplně, které se potom využívají v cukrářství k plnění moučníků, dortů a cukrovinek (RICHTER, 2004).

Ob r. 8: ´Bo jar´ ( HR IČOVSKÝ, 2002)

Obr. 9: ´Mistral´

( HRIČOVSKÝ, 2002)

31

Zahraniční sortiment odrůd: ´Colossal´ Je to mezidruhový hybrid mezi Castanea sativa a Castanea crenata. Tato odrůda je nejpěstovanější v Kalifornii. Nažky jsou poměrně velké a mají sladkou chuť (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005). Plodnost je vyrovnaná a poměrně velká (VOSSEN, 2000).

´Silverleaf´ Evropský typ, plody jsou kvalitní, velké a sladké. Jedná se o raný kaštanovník, který nedorůstá takových rozměrů jako ostatní. Je to velmi dobrý opylovač pro odrůdu ´Colossal´ a další (VOSSEN, 2000; BURNT RIDGE NURSERY AND ORCHARDS, 2008)

Obr. 10: ´Silverleaf´ (BURNT RIDGE NURSERY AND ORCHARDS, 2008)

´Eurobella´ Je to také mezidruhový kříženec mezi Castanea sativa a Castanea crenata. Plody má v porovnání s předchozími poněkud menší. Využívá se také jako opylovač pro odrůdu ´Colossal´ (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005).

´Okei´ Kultivar z evropské skupiny kaštanovníků, vznikl jako volné opylení z odrůdy ´Silverleaf´. Plody jsou velké, kulaté hnědo oranžové, větší než u odrůdy ´Colossal´ a dozrávají o 2 týdny později. Produkuje velké množství pylu, jeví se jako vhodný opylovač pro odrůdu ´Colossal´ (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005; BURNT RIDGE NURSERY AND ORCHARDS, 2008). 32

´Nevada´ Mezidruhový hybrid mezi Castanea sativa a Castanea crenata. Je opylovačem pro odrůdu ´Colossal´. Plody jsou velikostně menší, dozrávají několik týdnů po odrůdě ´Colossal´ (VOSSEN, 2000).

Obr. 11: ´Silverleaf´ (BURNT RIDGE NURSERY AND ORCHARDS, 2008)

´Süsse Maroni´ Jedná se o zakrslý typ kaštanovníku, jehož koruna není větší než 3 m. Na jeho vzniku mělo podíl pravděpodobně virové onemocnění, které je dědičné a omezuje růst. Plody se objevují v pátém roce výjimečně už v roce třetím. Odrůda je samosprašná a je chráněna mezinárodním rostlinným patentem. Je citlivá na mrazy a nesnáší velké tepla ani sucha (ŠAMLA, 1993).

´Fowler´ a ´Montesol´ Patří k novějším odrůdám, pocházejícím z evropského typu kaštanovníku. Jejich nažky jsou velké a kvalitní (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005).

´Sleeping Queen´ Je to odrůda vzniklá křížením tří kaštanovníků, a to Castanea mollissima, Castanea dentata a Castanea crenata. Pochází z Ameriky, kde byla ve městě New Haven náležející pod stát Connecticut, ve zdejší pokusné šlechtitelské stanici v roce 1960 poprvé uvedena. Nažky jsou sladké a velké (VOSSEN, 2000; GROWING CHESTNUS, 2001).

33

Tab. 1: Odrůdy odvozené z evropského typu kaštanovníku (VOSSEN, 2000). Odrůda

Charakteristika

´Buffalo Queen´

Plody velké, slupka tmavá, tvar kuželovitý

´Red Spanish´

Plody středně velké, sladké

´Lucenti ´

Dobré chuťové vlastnosti, slupka medově hnědá

´Borra´

Plody velké, vysoká kvalita, italská odrůda

´Caste Del Rio´

Plody velké, vysoká kvalita, italská odrůda

´Marrone di Lucerna´

Plody vysoké kvality, velké

´Marrone di Marradi´

Plody velké, vysoká kvalita, pěstována v Itálii - na východ od Florencie

Odrůdy druhu Castanea mollissima Například ´Abundace´, ´Nanking´, ´Meiling´a ´Kuling´ (KRŠKA, ONDRÁŠEK, 2005).

Odrůdy druhu Castanea crenata ´Ginyose´- jedna z nejlepších japonských odrůd, nažky velké, resistentní proti žlabatkám. ´Tsakuba´- nažky velké, dobrá produkce, resistentní proti žlabatkám (VOSSEN, 2000).

34

3. 7. 1 Látkové složení plodů Plody kaštanovníku mají vysokou energetickou a nutriční hodnotu. Obsahují 40-60 % škrobu, 15-20 % cukru-sacharózy, 6-10 % bílkovin a 2-4 % oleje. Dále jsou také zdrojem vitamínu C v množství 40 mg/100 g, B1 v množství 16 mg/100 g a B2. Škrob a cukr tvoří až 50 % obsahu plodu. Při vaření nebo pečení se škrob mění na cukr. V plodech se rovněž nachází některé chemické prvky, jako například draslík a fosfor. Sodík zde není zastoupen vůbec, takže jsou vhodné i pro jedince, kteří trpí srdečními a ledvinovými chorobami (LÁNSKÁ, HLAVA, 1982; ŠAMLA, 1993). Jakost plodů vymezuje norma ČSN číslo 46 3051, která byla vydána 12. 1996 a nabyla účinnosti 1. 1. 1997 (KOPEC, 1998).

Tab. 3: Obsahové látky kaštanovníku (KOPEC, 1998) 8960 Energie [kJ.kg-1] Základní složky [g.kg-1] Voda 496 Sušina 504 Bílkoviny 49 Lipidy 33.0 Sacharidy 411 Popeloviny 12.00 Vláknina 40 Minerální látky [mg.kg-1] Ca - vápník 470 Fe - železo 11.2 Na - sodík 15 Mg - hořčík 430 P - fosfor 870 Cl - chlor 110 K - draslík 5500 Zn - zinek 5.2 I - jod n Mn - mangan 5.0 Se - selen st S - síra 290 Cu - měď 2.30 Vysvětlivky:

Vitamíny [mg.kg-1] A - jako karoten B1 - thiamin B2 - riboflavin B6 - pyridoxin PP - niacin B9 - folacin (kys.listová) B12 - kobalamin . - kys. pantotenová B15 - kys. pangamová . - inosit . - cholin C - kys. askorbová D- kalciferol E - tokoferol H - biotin K - fylochinon ( P - a bioflavonoidy) (S-methylmethionin) Koeficient jedlého podílu

st - stopové množství n - nevyskytuje se

35

0.24 2.10 2.10 3.8 10.00 0.60 0.0 5.9 n n n 270 0.0 12.00 0.014 n n n 0.83

Tab. 3: Obsah vitamínů a minerálních látek ve 100 g pečených kaštanů (JEDLÉ KAŠTANY, 2001) Minerální látky

Vitamíny

Draslík - 707 mg

C - 27 mg

Fosfor - 87 mg

Karoten 24 mg

Vápník - 33 mg

H - 1,5 mg

Chlor - 13 mg

E - 1,2 mg

Sodík - 1,5 mg

PP - 0,87 mg

Železo - 1,32 mg

B5 - 0,5 mg

Hořčík - 0,75 mg

B6 - 0,35 mg

Měď - 0,2 mg

B2 - 0,21 mg B1 - 0,2 mg

3. 7. 2 Význam a využití plodů Plody kaštanovníku mají všestranné využití. Dají se však konzumovat teprve po tepelné úpravě. Právě tepelnou úpravou získávají zvláštní osobitou chuť, takže se zařazují mezi vyhledávané suroviny, ze kterých se připravuje celá řada pokrmů (LÁNSKÁ, HLAVA, 1982). Nejčastěji se pojídají pečené, ale také vařené nebo sušené. Ze sušených plodů se mele mouka, ta se potom používá hlavně v cukrářství. Využívají se k výrobě celé řady jídel, dělají se z nich nádivky do pečiva, různé krémy, pudinky, kaštanové dorty, zalévají se do čokolády. Používají se také k výrobě nugátové čokolády a dokonce se z nich lisuje i olej. Známá je též kaštanová nádivka, kterou se používá k nadívání krocanů (ŠAMLA, 1993). Pečené kaštany byly u nás velmi oblíbené už v minulosti tedy za Rakouska-Uherska. V zimě je v Praze na Starém městě pekly kaštanářky téměř na každém rohu. Pečené kaštany patřily ke staropražskému koloritu a jejich výrazná vůně lákala kolemjdoucí. Tato tradice pak pokračovala i za první republiky, přerušila ji až druhá světová válka a po ní komunistický režim. Ve Francii konkrétně ve městě Lyonu se z jedlých kaštanů, karamelu a medu vyráběl první známý a proslulý nugát - Marrous glucés. Kaštany se využívají také k výrobě pudinků, likérů, krémů, zmrzliny, sirupů, sladkých nádivek a dají se použít i jako

36

příloha ke zvěřině nebo slané nádivky k masům. Kaštany se používají rovněž v pekařství, kde se z nich pečou slané nebo sladké housky (ŠEBELOVÁ, 2007). Mouka obsahuje velké množství škrobu, slouží k přípravě polévek, kaší a placek nebo v kombinaci s dalšími surovinami jako materiál pro výrobu speciálních těstovin. Dá se z ní také péct i chleba. Objevují se také netradiční produkty, které jsou spíše záležitostí určitých regionů v jižních oblastech. K takovýmto produktům patří bezesporu kaštanové pivo, víno nebo kaštany nakládané v alkoholu (ČASOPIS 100+1, 2007). V Itálii se peče chléb, který vedle klasické obilné mouky, obsahuje také mouku mletou ze suchých plodů kaštanovníku. Také se zde vyrábí různé druhy likérů, které se potom prodávají v různých, umělecky zdobených lahvích (BELLINI, 2002). Zvláštností je také kaštanové pivo, které se vyrábí na Korsice v pivovaru Pietra. Tento pivovar se nachází zhruba 5 km od města Bastie. Nejslavnějším produktem tohoto pivovaru je právě již zmiňované kaštanové pivo nesoucí značku Pietra. Toto pivo se vaří nejen ze dvou ječných sladů, ale také z určitého podílu kaštanové mouky. Pivo se vyznačuje jantarovou barvou, je méně sladové s aromatem po kaštanové moučce a s náznaky perníku (JOBÁNEK, ŽALIO, 2005).

Obr. 12: Kaštanové pivo (JOBÁNEK, ŽALIO, 2005)

V Chorvatsku se dokonce na několika místech pořádají slavnosti kaštanů pod názvem Fešta od maruna nebo také Marunada. Tyto slavnosti se konají už odpradávna, ale tradice byla založena až v roce 1973 v městech Lovrani, Dobreči a Liganji. Slavnosti se konají v měsíci říjnu a to po bodu tří víkendů. Jsou zde zbudována velká tržiště, na kterých je k dostání velké množství produktů a výrobků z kaštanů přímo na

37

ulici. V restauracích se podávají speciální menu sestavené z pokrmů vyrobených z jedlých kaštanů, popíjí se “medica“, což je pálenka z medu a kaštanových květů (ŠEBELOVÁ, 2007).

3. 7. 3 Významní producenti a světová produkce Celková světová produkce jedlých kaštanů v roce 2006 činí 1 179 727 tun. Z toho připadá na Asii 1 013 047 tun, na Evropu 124 900 tun a na Ameriku 41 780 tun. Největším světovým producentem jedlých kaštanů je Čína, která v roce 2006, podle statistik databáze FAO vyprodukovala 850 000 tun, na druhém místě je s velkým odstupem Jižní Korea 76 447 tun. Třetí místo patří Turecku, které má produkci 53 814 tun, dále následuje Itálie 52 000 tun, Bolívie 40 980 tun, Portugalsko 29 133 tun. Za zmínku stojí ještě Japonsko s produkcí 23 100 tun, Řecko 20 946 tun, Francie 9 670 tun a Španělsko 9 500 tun. V ostatních zemích, jako je Albánie, Ázerbájdžán, Kamerun, Maďarsko, Peru, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Švýcarsko a Zimbabwe je produkce jedlých kaštanů pod hranicí 9 000 tun (FAOSTAT, 2008).

3. 7. 4 Další využití kaštanovníku Kaštanovník se pěstuje nejenom pro plody, dá se zužitkovat také jeho dřevo. Vyznačuje se dlouhou trvanlivostí, je také poměrně kvalitní a dostatečně tvrdé. Používá se k výrobě nábytku a hudebních nástrojů (klavíry). Dále se z něho vyrábí schody, dveře, zábradlí, okna, parkety, podlahy a obklady (BELLINI, 2002). Listy kaštanovníku mají léčivé účinky, obsahují saponiny, ellagenové třísloviny a pektiny.

Používají se proti záchvatům, při astmatu, bronchitidě a podporují také

uvolňování hlenů při kašli, obzvláště u dětí (GRAU, JUNG, MÜNKER, 1996). V poslední době se objevují na trhu také různé kosmetické přípravky, které obsahují extrakty z kaštanovníku. Jedná se především o krémy a šampóny. Kaštanovník lze také pěstovat jako okrasný strom, ale za předpokladu prostornější zahrady, neboť kaštanovník dorůstá v mohutný strom, který se nádherně vyjímá jako solitéra. Z okrasných forem lze uvést např. kultivar ´Argenteovariegata´ s listy na

38

okrajích bělavými, ´Asplenifolia´ s listy různě hluboce zastřihovanými a zubatými, ´Purpurea´ s listy zelenými, které jsou při rašení purpurové a na podzim načervenalé (HORÁČEK, 2007). Zajímavostí je med z kaštanovníku, který se vyrábí ve Francii a Itálii. Tento med je tmavší barvy přecházející od tmavě žluté po tmavě hnědou. Má velmi výraznou kořeněnou až nahořklou chuť a vůni. Vyznačuje se také vysokým obsahem enzymů, má také velmi hustou konzistenci a krystalizuje až po delší době. Na trhu s medem však představuje spíše specialitu (ŠVAMBERK, 2003).

Obr. 13: Med z kaštanovníku (AVANTI SAVOIA-HONEY & SYRUP, 2006)

39

4. ZÁVĚR Tato bakalářská práce se zabývá charakteristikou rodu Castanea spp. z ovocnářského hlediska. Je zde zachycen původ tohoto rodu, botanická a biologická charakteristika a ekologické požadavky, které jsou důležitým poznatkem při samotném pěstování. V práci je také popsána charakteristika oblastí, ve kterých se jednotlivé druhy pěstují, jsou zde uvedeny klimatické poměry, které v té dané oblasti panují a které jsou pro zdárný růst a vývin kaštanovníků optimální. Dále jsou zde uvedeny také způsoby množení, odrůdová skladba, složení plodů a v neposlední řadě také samotné využití plodů. Ovocné stromy tohoto rodu se pro jedlé a chutné plody, pěstují hlavně v zemích svého původu, v Evropě je to tradičně Středomoří - Itálie, Francie, Španělsko a další, v Asii je to hlavně Čína, Japonsko a Korea a v Americe je pěstování orientováno na jihovýchodní státy. Kaštanovník je poměrně náročný na teplo, ale dokáže se také dobře aklimatizovat, což dokazují stromy rostoucí v Německu, Švýcarsku, Velké Británii a jiných severnějších státech. V České republice se kaštanovník vyskytuje roztroušeně v různých lokalitách, za zmínku stojí snad jenom hektarový sad v obci Nasavrky na Nymbursku. Odrůdová skladba rodu Castanea je poměrně pestrá, existuje celá řada odrůd, mnohé tyto odrůdy mají však jenom místní význam. Všeobecně se však šlechtitelské stanice a výzkumné ústavy zabývají, tím aby se získaly stromy, co nejdříve plodící a dávající vyrovnanou a velkou sklizeň. Plody kaštanovníku tzv. jedlé kaštany se stávají v poslední době oblíbeným druhem ovoce. V minulosti patřily neodmyslitelně k pravé atmosféře Vánoc, ale dnes jsou k dostání prakticky po celý rok. Konzumují se hlavně pečené nebo vařené, mají svou osobitou a s ničím nezaměnitelnou chuť. Své uplatnění však nalézají i v cukrářství a potravinářském průmyslu. Jejich výhodou je, že obsahují minimum tuků, ale mají vysoký obsah škrobů, proteinů, vitamínů a minerálních látek.

40

5. RESUMÉ Tato bakalářská práce se zabývá charakteristikou rodu Castanea spp. z ovocnářského hlediska. Je zaměřena především na základní druhy tohoto rodu, jako jsou Castanea sativa Mill., Castanea dentata Borkh., Castanea mollissima Bl. a Castanea crenata Sieb.& Zucc. Práce zachycuje geografický původ a rozšíření kaštanovníku, botanickou a biologickou charakteristiku druhu. Definuje také ekologické nároky pěstování, význam, využití a obsahové složení plodů. Dále jsou zde také oblasti pěstování a způsoby množení.

This bachelor thesis deals with genus Castanea spp. from pomology point of view. It´ s focused mainly on Castanea sativa Mill., Castanea dentata Borkh., Castanea mollissima Bl. a Castanea crenata Sieb.& Zucc. This thesis captures geographical origin and the expansion of castanea, botanical and biological characteristics of this species. The thesis defines the enviromental demands for their growing, importance, composition and use of thein fruits. There are also areas growing and means multiplication.

41

5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1) BATEMAN, G., EGAN, V. Encyklopedie zeměpis světa. Praha: Kolumbus, 1994. ISBN 80-7176-022-6 2) BELLINI, E. I fruttiferi minori in Europa. Edizioni L`Informatore Agrario, 2002. ISBN 88-7220-165-9 3) BISCHOF, H., SUS, J. Řez ovocných stromů a keřů. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství 2003. 184 s. ISBN 80-7181-821-6 4) BLAŽEK, J. a kol. Ovocnictví. 2.vyd. Praha: Nakladatelství Květ, 1998. 383 s. ISBN 80-85362-43-0 5) BOLVANSKÝ, M. Pestovanie a množenie gaštana jedlého - diel I. Zahradnictví. 2008, č. 3, s. 80-82. 6) BOLVANSKÝ, M. Pestovanie a množenie gaštana jedlého. Zahradnictví. 2008, č. 4, s. 44-46. 7) COOMBES, A. J. Stromy. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2006. 320 s. ISBN 80-2421631-0 8) DOLEJŠÍ, A., KOTT, V., ŠENK, L. Méně známé ovoce. 1. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 149 s. ISNB 80-209-0188-4 9) GRAU, J., JUNG, R., MŐNKER, B. Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Praha: Ikar, 1996. 232 s. ISBN 80-7202-023-4 10) HIEKE, L. Zahradnický slovník naučný: 1. A-C. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994. 440 s. ISBN 80-85120-51-8 11) HOFFMANN, J., CHVÁLOVÁ, K., PALÁTOVÁ, E. Lesní semenárstvo na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: Lesmedium, 2005. 193 s. ISBN 80-85599-1 12) HORÁČEK, P. Encyklopedie listnatých stromů. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 747 s. ISBN 978-80-251-1708-8 42

13) HRIČOVSKÝ, I. a kol. Pomológia: marhule, broskyně, slivkoviny, drobné a menej rozšírené ovocné druhy. Bratislava: Nezávisloť, 2002. 408 s. ISBN 80-85217-64-3 14) JIRÁSEK, F. Pěstujeme teplomilné rostliny. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1955. 157 s. 15) KELLY, J. The Hillier Gardener's Guide to the Trees and Shrubs. Devon: David and Charles, 1995. 640 s. ISBN 0-7153-0130-6 16) KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 2000. 448 s. ISBN 80-85799-86-3 17) KOPEC, K. Tabulky nutričních hodnot ovoce a zeleniny. 1.vyd. Praha: ÚZPI, 1998. 72 s. ISBN 80-86153-64-9 18) KREMER, B. P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Praha: Knižní klub, 1995. 287 s. ISBN: 80-7176-184-2 19) KRŠKA, B.; ONDRÁŠEK, I. Subtropické ovoce: vybrané druhy. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. ISBN 80-7157-906-8 20) KRUESSMANN, G. Die Bäume Europas: Ein Taschenbuch für Naturfreunde . 2. Auflage. Berlin: Verlag Paul Parey, 1979. 172 s. ISBN 3-489-62522-6 21) LÁNSKÁ, D., HLAVA, B. Vitamíny z domova i zdaleka. 1. vyd. Praha: Práce, 1982 22) PAGAN, J., RANDUŠKA, D. Atlas drevín 2. Bratislava: Obzor, 1988. 236 s. 23) POSPÍŠIL, F., HRACHOVÁ, B. OVOCNICTVÍ: Přehled teplomilných ovocných rostlin světa. 1.vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1984. 357 s. 24) POKORNÝ, J., MATOUŠOVÁ, V., KONEČNÁ, M. Stromy. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2003. 224 s. ISBN 80-7151-147-1 25) RICCIONI, L. Il Castagno da frutto. Bologna: Centro Divulgazione Agricola, 1999

43

26) RICHTER, M. Malý obrazový atlas odrůd ovoce 5 Hrušně, ořešák, líska, kaštanovník jedlý, mandloň. 1. vyd. Lanškroun: TG Tisk, 2004. 89 s. ISBN 80-9034874-2 27) RUSSELL, T., CUTLEROVÁ, C. Stromy: světová encyklopedie. 1. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2007. ISBN 978-80-7321-290-2 28) ŠÁRA, P., KOŠNÁŘ, M. Lexikon zemí světa. 1. vyd. Praha: Kartografie, 2001. 168 s. ISBN: 80-7011-698-6 29) VALÍČEK, P. a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 486 s. ISBN 80-200-0939-6 30) WALTER, V. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 1997. 312 s. ISBN 80-209-0268-6

Internetové zdroje 1) Avanti Savoia-Honey & Syrup [online]. 2006 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . 2) Boží dar [online]. 2004 [cit. 2008-02-18]. Dostupný z WWW: . 3) Burnt Ridge Orchards [online]. 2008 [cit. 2005-04-20]. Dostupný z WWW: . 4) Časopis 100+1 - 26/2007 - jedlé kaštany [online]. 2007 [cit. 2008-06-05]. Dostupný z WWW: . 5) EUFORGEN Noble Hardwoods Network [online]. 2001 [cit. 2008-04-20]. Dostupný z WWW: .

44

6) FAOSTAT [online]. FAO Statistics Division 2008, 08 July 2008 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . 7) Growing Chestnuts [online]. 2001 [cit. 2008-05-25]. Dostupný z WWW: . 8) Japanese Chestnut [online]. 2001, 29 March 2008, at 12:31 [cit. 2008-02-18]. Dostupný z WWW: . 9)

Jedlé

kaštany

[online].

2001

[cit.

2008-05-06].

Dostupný

z

WWW:

. 10) JOBÁNEK, J, ŽALIO, P. Svět piva: Pivní deník [online]. 2005 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . 11) MENCL, J. Dendrologie online [online]. 2006 [cit. 2008-03-20]. Dostupný z WWW: . 12) Nos Castanea page [online]. 2002 [cit. 2008-03-15]. Dostupný z WWW: . 13) Plants For A Future database (PFAF) - Castanea seguinii [online]. 1996, June 2003 [cit. 2008-03-15]. Dostupný z WWW: . 14) Sylma [online]. 2003 [cit. 2008-04-20]. Dostupný z WWW: . 15) ŠEBELOVÁ, K. Jedlé kaštany se vrací na náš trh [online]. 2007 [cit. 2008-05-06]. Dostupný z WWW: . 16) ŠVAMBERK, V. Druhy medu na českém a evropském trhu [online]. 2003 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: .

45

17) United States Department of Agriculture (USDA) : PLANTS Profile for Castanea pumila [online]. 2004, 07/06/2008 [cit. 2008-04-25]. Dostupný z WWW: . 18) VOSSEN, Paul. Chestnut kulture in California [online]. 2000 [cit. 2008-04-11]. Dostupný z WWW:

46