Cesta vzhůru Boj o poslední vrchol Koruny Himaláje Radka Jaroše námět a režie David Čálek producenti Richard Němec, Petr Plewka
Verbascum, s.r.o. Černá 6, Praha 1, 110 00 R. Němec tel: 605 57 57 57,
[email protected] P. Plewka tel: 724 73 47 15,
[email protected]
Námět Plot Cesta vzhůru je film o výjimečném horolezci Radku Jarošovi, který se chystá letos v létě vystoupit na K2, poslední osmitisícovku Koruny Himaláje. Ve filmu zachytíme stopu člověka, který se ani v náročných podmínkách nevzdal ryzího lidství, nikdy nenechává ve vichřici pod vrcholem dobré srdce a starost o druhé. Jde ve sportu potažmo i v životě o výkon, úspěch, nebo je podstatnější cesta, která k nim vede? Jaká je kvalita života v naší společnosti, která eliminovala nebezpečí a smrt na minimum v porovnání s životem horolezce, kterému jde o život stále? O co podstatné nás v životě paradoxně ochuzuje zajištění a bezpečí? Čím je hrdina pro své nejbližší? Dává jim to, co průměrný manžel, otec? Film o hrdinovi by se měl během cesty ke čtrnácté osmitisícovce pokusit hledat odpovědi na takové otázky, což je možná podstatnější než je nutně nalézat.
Cesta vzhůru
2
Rozvedený plot Film představí dlouhou a náročnou životní pouť Radka Jaroše až na vrchol poslední osmitisícovky - na K2. Pokusíme se zjistit, co ho vede k tomu, že celý život dokáže balancovat balancovat na hraně mezi životem a smrtí. Nebude to ale klasický sportovní film. Chceme zachytit stopu člověka, který se ani v těch nejnáročnějších podmínkách nevzdal ryzího lidství, nikdy nenechává ve vichřici pod vrcholem dobré srdce a starost o druhé. Vrcholový sportovec, pro něhož vítězství je důležité, ale ne na prvním místě. Vzniká tu otázka, jestli v životě je vrchol kariéry to nejdůležitější, nebo jde o podstatnější hodnoty.
Pokud se Jarošovi podaří letos vystoupit na K2, bude prvním Čechem a patnáctým člověkem na světě, který vystoupí na všech čtrnáct osmitisícovek bez použití kyslíku. To je samo o sobě fenomenální výkon. Prostřednictvím rozsáhlého Jarošova archívu, budeme moci sledovat jeho cestu od počátků až k poslednímu vrcholu. Nebudou nás zajímat jen sportovní výkony, ale i jejich otisk v Radkově rodině, jak tuhle cestu vnímala jeho žena a dospívající dcera a co trvale znamenalo i pro Radka samotného.
Cesta vzhůru
3
Treatment V našem moderním světě a společnosti se podařilo téměř dokonale vymýtit situace, kdy jde člověku o život. Rozhodně o něj nemusíme denně bojovat. A tak se skoro zdá, že smrt ani není jeho součástí. Máme ji „zařazenou“ v šuplíku živelných pohrom, které nás mohou postihnout. Smrt však není katastrofa ani živelná pohroma. Je to součást života jako narození, jako probuzení. Když zemře náš blízký, vnímáme to jako tragédii, něco nepatřičného, co se stalo nešťastným omylem. Je dobré si ale připomenout, že ještě před sto lety byla smrt nejen na venkově, ale i ve městech denně přítomná. Bylo běžné, že polovina narozených dětí nepřežila. Lidé často umírali na nemoci, které dnes považujeme za banální ... Lidé si víc uvědomovali možnost konce a nevnímali život jako samozřejmost. Možná se tak víc radovali z toho, že žijí. Velká obliba adrenalinových sportů, cestování do nebezpečných končin nebo alespoň sledování televizních sérií, kde dobrodruh bojuje o život ukazuje, že nám nebezpečí chybí. Není to jen droga zaplavující nás pak libými pocity. Chceme si dokázat, že si svůj život zasloužíme, že ho dokážeme obhájit i v těžkých podmínkách, kde nás městský komfort „nedrží za ručičku“. Radek Jaroš je jeden z lidí, kteří si tohle uvědomují a je dost citlivý, aby naslouchal vnitřním hlasům, co má dělat. Zbytečně při tom neriskuje. Pokud má Radek pochybnost o bezpečí, raději se i kousek od vrcholu vrátí. Není blázen, který hledá smrt. Je to citlivý člověk, který v náručí smrti hledá život a jeho celé bohatství. Pro náš příběh je důležitý hráč také Radkova dospělá dcera Andrea. Její životní styl je přesným opakem k tomu, jak žije její otec. Putuje ve městě od kavárny k baru a opájí se intelektuálním klimatem velkoměsta namísto bílých vrcholků hor a přírody. I tak mají mnoho společného. Zdědila po otci dobrý charakter, cílevědomost a tah na branku. Když se do něčeho zakousne, nepustí, dokud to nedostane. Ale ani Andrea nejde přitom přes mrtvoly. Má dost času. Je jí 22 let. Chceme, aby byla ve filmu Radkovi partnerem i protihráčem.
Cesta vzhůru
4
Témata filmu: Charakter a hory Ve velehorách se lidé často pohybují v ohrožení života i na samé hranici fyzických možností. V náročných podmínkách se zřetelně projevují skutečné charaktery. Ve výšce, kde nemůžeme popadnout dech, nemáme sílu na přetvářku. Hry, za něž se schováváme v bezpečí civilizace, rychle rozežene silný vítr. Ihned je zřejmé, jestli klademe vlastní prospěch nad zdraví a životy druhých. Sami si uvědomíme, o co v životě jde a co je jen parfém. Lidé se do hor znovu vracejí často i po vážných úrazech nebo smrti kamarádů. I Radkův návrat je v tomto smyslu extrémem. Vrací se na K2, kterou se mu nepodařilo již čtyřikrát zdolat. A vrací se navíc s hendikepem po omrzlinách amputovaných prstů na obou nohách. Něco fatálního jej žene zpět i přes úrazy, které mu hory způsobily. Je to silnější než on. Skoro to vypadá, jako by se ptal hor: Dáte mi korunu, nebo si chcete vzít můj život? Radkův dlouholetý přítel Zdeněk Hrubý (zemřel loni tragicky při druhém neúspěšném pokusu o provýstup jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I.) si napsal do deníku poté, co se podruhé narodil, když ubrzdil dlouhý pád při sestupu z vrcholu Dhaulágirí: „Na himalájském horolezectví je devět dílů trápení a jeden díl radosti. Dnes mohlo naše trápení skončit, ale neskončí... Vše se musí opakovat znovu. Opět budeme mít o sebe navzájem strach, znovu budou lidé mrznout a znovu se dřít. Ani na chvíli nikoho nenapadlo, že by to mohlo být jinak, že bychom mohli sbalit rance a jít pryč. Sotva lze pochopit tuhle sveřepost. Proč? Znovu se vyslovuje otázka po smyslu horolezectví. Snad proto, že v horách, a snad už jen v nich, je možné poznat sám sebe, svou sílu i svou slabost. Že v nich je možné prožívat skutečnou radost nebo bolest. Všechno je tu ryzí, opravdové, mnohdy až do krajnosti.“ Radek se k horám chová s úctou. Nikdy nepoužije výraz „zdolat horu“, nebo dokonce „pokořit“. Používá slova vzdávající horám poctu: „Hora mě pustila na vrchol...“ Nemyslí si, že ke zdolání nejvyšších vrcholů na zemi stačí jen síla a trénink. „Můžete být nejlépe připravení, být ve skvostném týmu, ale pokud je špatné počasí, hory se mohou nedobytně uzamknout a vy nic nezmůžete“, říká. Jde ale i o mravní hodnoty, kterými musí člověk dokázat, že je vrcholu hoden. A to neplatí jen ve velehorách. Radek několikrát zachránil cestou na vrchol cizí život.
Cesta vzhůru
5
Hrdina doby K čemu jsou finančně nákladné úspěchy vrcholových alpinistů nám ostatním? Knížky, přednášky a fotografie nejsou ty hlavní důvody, proč Radka a další odvážlivce sponzoři podporují i značně vysokými částkami. Mimo marketingové strategie, jak na Radka umístit reklamu, jde i o záměr podpořit statečného člověka – novodobého hrdinu. Být jedním z těch, kteří se podíleli na jeho úspěchu. Myslím, že to není nadsazené ani patetické. I naše doba potřebuje svoje vzory. Hrdiny, lidi, kteří jsou odvážní, ale zároveň nejsou sobci, neriskují jen kvůli svému úspěchu. Prezentují i morální polohu hrdinství. Naši poslední váleční hrdinové, kteří se vrátili vítězně na konci druhé světové války ze západní fronty, byli odměněni pohrdáním a ponížením vládnoucích komunistů. Po celých čtyřicet let jejich vlády byl mýtus morálního hrdiny tabu, protože on by mohl být první, kdo by je smetl. Znovu si budovat odvážné a mravné hrdiny je nezanedbatelný úkol naší polistopadové společnosti. Hrdina není ten, kdo životem pohrdá, protože jej nasazuje, ale ten kdo nám ostatním ukazuje jeho hodnotu. Radek svým jednáním ukazuje, že i dnes je možné nasadit život pro druhého. Pojmout sport jinak než jako tvrdou cestu za sebeprosazením. Ukazuje nám mravnost na cestě k úspěchu, která je důležitá pro budování zdravého jádra společnosti, aby pak dokázalo čelit sobcům a prospěchářům. Být hrdinou má svá úskalí, pokud člověk nežije sám. Radek měl manželku, se kterou se rozvedl, protože jí nemohl být plnohodnotným manželem. Hory byly vždy důležitější. Má dceru, s níž netrávil dost času, když byla malá. Radka to mrzí, ale to je další daň, kterou platí člověk s velkými ambicemi. Radkovi nejbližší sdíleli a dále sdílejí doma nebezpečí, které Radek často podstupuje. Dluží jim něco? Je asi jednodušší žít s instalatérem než s hrdinou. Ale i hrdinové potřebují zázemí, bezpečí. Je ochoten za něj platit? Tohle jsou otázky které si jistě náš hrdina klade. Mnohé z nich už popsala jeho dcera v knize „Hory má panenko“. Je vidět, že to není jednoduché, ale že si váží táty, který jde za svým cílem: „Sice tady táta pro mě nikdy nebyl, aby mě poplácával po zádech a vodil za ruku, ale došlo mi že mít otce, který žije tak, aby naplnil svoje sny je luxus, který se nedostane každému. Často jsem o něm slyšela, že je sobec, že se neohlíží na ostatní, že dělá všechno tak, aby se to jemu líbilo. Což je pravda. Jenže důvod, proč to těm lidem vadí je, že se neohlíží na ně...“ Radek si oblékl brnění starodávných hrdinů, kteří šli příkladem ostatním a o jejichž stopách čteme v bájích a pověstech. Tyto příběhy se předávaly z generace na generaci a formovaly odnepaměti myšlení a hodnoty lidstva. Je dobré si o hrdinech vyprávět příběhy. Třeba prostřednictvím filmu.
Cesta vzhůru
6
Kariéra Lidé jako Radek zdánlivě také šplhají kamsi po společenském žebříčku, ale jejich cíl je jiný než jen kariéra a postavení. Je to tam také, ale není to hlavní. Radek tak žije, protože to je jeho přirozenost, ne proto, že z toho bude mít slávu. Ta přichází následně a pomáhá člověku se sebevědomím. Ale to veřejnost nevidí. Na veřejnosti je vidět, jak se prosazuje do médií, pózuje se svými sponzory, chodí na večírky, kam by jinak nešel. Dělá často věci, které se mu mohou zdát směšné, ale stejně zatne zuby a usměje se. Dnes není možné provozovat žádný vrcholový sport na slušné úrovni bez sponzorů. V himalájskem horolezectví to platí dvojnásob. Každá expedice směřující do osmitisícových Himalájí překročí miliónový rozpočet. Ale pokud se zaprodáme příliš, i média sama o nás ztratí zájem a zbude nám zaplňovat prostor v bulváru, což je začátek konce všech osobností. I toto je nelehký boj, který horolezectví přináší a Radek se s k němu staví střízlivě.
Cesta vzhůru
7
Struktura filmu Mimo výše pojmenované tematické okruhy, které by se měly linout celým filmem, budeme sledovat několik linií dějových, které pak ve střižně spleteme do jednoho copu příběhu. Jsou to různé úhly pohledu na Radka Jaroše a na to, o co se možná vědomě, možná nevědomky, snaží.
Andrea Radek má dceru. Studuje scenáristiku na pražské FAMU. Andrea je buddhistka. S tátou často debatuje a někdy ho i poučuje. Je mladá, a vidí věci v jasném světle. Chce slyšet odpovědi na otázky, kolem nichž Radek už řadu let chodí po špičkách. Dokud nějakou odpověď nedostane, bývá dost neodbytná. Jejich společný čas před kamerou může být momentem otevření Radka, tvrdého chlapa s velkým srdcem. Jejich vztah je komplikovaný. Je jasné, že se mají velmi rádi. Radek se kdysi rozhodl dát horám přednost před rodinou, rozvedl se s Andreinou matkou . Je otázka, zda mu to Andrea již doopravdy odpustila. Zkoumání jejich vztahu bude součástí příběhu. Tady bude zřetelně vidět, co musel v minulosti Radek obětovat své vášni a co i teď řeší. Ve vztahu otce a dcery budeme hledat odpovědi na otázky, které netrápí zdaleka jen dcery slavných lezců: Může hluboký zážitek z pobytu v horách nebo jinde vyvážit odloučenost od těch nejbližších? Kdo jsou pro hrdinu ti nejbližší? Spolulezci, rodina, hory? Nebo je prostě jen sám před celým světem a proto může být hrdinou? Nechceme moralizovat, ale podívat se nezaujatě pod pokličku úspěchu. Třeba není nejdůležitější, jak často otec se svou rodinou je, ale jak intenzivně. Jde příkladem ostatním v morálním smyslu, je ale i dobrým příkladem pro své nejbližší? Pro Andreu? Andrea neleze. Následuje otce jiným způsobem. Píše knihy o hrdinství táty a o komplikovaném vztahu, které sebou přináší jeho častá nepřítomnost. Píše i o stálé přítomnosti hrozby smrti, když je táta ve svých milovaných horách. Andrea říká, že je připravená i na špatný konec. Možná proto hledá útěchu v budhistickém pohledu na svět a posmrtný život. Je to méně děsivé než ateistické prázdno, které po životě následuje. Cesta vzhůru
8
Andrea nepojede s Radkem na expedici, jak původně plánovala. Dává přednost své práci. Bude se ale s tátou před odjezdem loučit. Bude mu volat na satelitní telefon během expedice. Bude na tátu myslet. To všechno chceme ve filmu použít, abychom neztratili v příběhu nit jejich vztahu. Je silný, i když spolu nejsou. Druhý štáb bude s Andreou v kontaktu a zachytí paralelně s prvním štábem na K2, jak probíhá jejich kontakt, jak žije Andrea v Praze, zatímco táta leze po horách. Andrea dělá ve filmu svému otci partnera v úvahách, rozhovorech, dává mu nepříjemné otázky, na něž se ho dávno chtěla zeptat, vede s ním dialog místo režiséra, což dává rozhovoru jinak těžko představitelnou intimitu. Vytváří v dialogu i tolik potřebný kontrast, protože tátu sice zná, ale zajímají ji jiné věci než lezení po horách. Má jiné cíle a priority. Ptá se ho někdy až naivně, ale tím ho provokuje k zajímavým odpovědím.
Prsty Radek nemá už žádné prsty na jedné noze, na druhé má amputováno několik článků, celkem na obou nohách jedenáct. To je pro horolezce dost zásadní ztráta. O prsty Radek přišel díky omrzlinám na poslední expedici na Anapurnu. S tímto hendikepem se Radek popáté pokusí zdolat K2, jednu z nejtěžších hor světa. Radek usilovně pracuje na tom, aby se naučil bez prstů chodit i v náročných podmínkách velehor. Podle všeho má už teď dobrou formu a několik operací, které jsme natočili v uplynulém roce, nakonec uvedly Radkovy nohy do stavu, že bude schopen nastoupit k boji o vrchol. Zdraví je daň, kterou platí horám za dlouhý čas strávený v jejich nebezpečné blízkosti. Je to viditelná oběť, kterou s humorem statečně nese. Patří to k tomu. Takový přístup není dnes v Evropě 21. století běžný. Jsme posedlí perfektním vzezřením i zdravotní formou. Přitom ani jedno nepotřebujeme k pohodlnému městskému životu. Radek nese svou ztrátu jako fakt. Nebrečí. Se svým hendikepem se naučil žít, nestydí se za něj, právě naopak. Nemá problém o prstech veřejně mluvit a dokonce žertovat.
Fair play Radek je držitelem několika českých i mezinárodních cen za Fair Play, je také členem Českého fair play klubu při Českém olympijském výboru. Radkova sláva nespočívá paradoxně v počtu vrcholů, ale ve způsobu, jakým jich dosáhl. Několikrát při výstupu někomu ze známých i neznámých kolegů pomohl. Několikrát zachránil lidský život, což pro unaveného lezce, který se vrací z vrcholu a je na pokraji vlastních sil, znamená oběť těsně hraničící se sebeobětováním. Není to pomoc, která nic nestojí a proto ji poskytneme, ale pomoc, která se nám samým může stát osudná. Máme od Radka k dispozici rozsáhlý archiv jeho vlastních fotografií a filmů (které si sám natáčí), abychom tuto linku dokázali sledovat. Cesta vzhůru
9
K2
Co není v tuto chvíli jasné, je, jak dopadne letošní expedice na K2. Ale vypadá to, že to bude tuhý boj. Radek to vidí jako boj zásadní. Všichni si uvědomují, že K2 je hora záludná a jednu z hlavních rolí jako vždy bude hrát nevypočitatelné počasí, které bylo už v minulosti příčinou, že Radek několikrát kousek od vrcholu otočil, aby přežil. Výstup se plánuje z pakistánské strany. Hlavní variantou je výstup na vrchol jihovýchodním (tzv. Abruzziho) pilířem, což je klasický a nejfrekventovanější výstup na K2, popř. Česenovým pilířem protínající jižní stěnu. První štáb odletí spolu s expedicí a bude sledovat cestu do základního tábora, vynášky do jednotlivých táborů, ale hlavně Radkovo rozpoložení; to jak se Radek i přes velkou koncentraci na svůj výkon chová k druhým lidem – ke spolulezcům ale i dalším kolegům, o něž letos, vzhledem k tomu že hora oslaví šedesát let od prvního pokoření, nebude jistě nouze. Jejich reakce na Radkův boj o Korunu Himaláje mohou také leccos napovědět o jeho mezinárodní reputaci. Bohužel není technicky možné, aby štáb vystoupil s Jarošem až na vrchol, ale budeme jej sledovat cestou do základního tábora a potom dále při vynáškách, kam až nám to podmínky dovolí. Zbytek materiálu natočí Radek tak, jak byl zvyklý na předchozích expedicích. Jeho budou natáčet spolulezci. Připravujeme speciálně upravené malé kamery, které zmnoží pohledy i množství důležitého materiálu. Natáčení v horách je problém zvláště v náročných lezeckých pasážích, kdy nikoho ani nenapadne vytahovat kameru, když jde o život. Všechny záběry, které jsme z minulých expedic viděli, byli vždy z míst, kde se člověk zajistí a může točit. Tím, že budou mít horolezci kamery přímo na helmách, bude možné točit tak důležitý subjektivní pohled i v těch nejnáročnějších pasážích a podmínkách. Cesta vzhůru
10
V základním táboře strávíme pravděpodobně nejvíce času z celé expedice. Může to být ono nekonečné čekání na dobré počasí. Budeme mít možnost sledovat nejen shon okolo vynášek a budování dalších výškových táborů, ale bude to prostor na shrnutí Radkova dosavadního úsilí o vrcholy i o soukromý život. Těsně před cestou na finální vrchol se člověk často ohlíží zpět a bilancuje. Chtěli bychom být svědky těchto úvah. Třeba se s něčím svěří Andree do telefonu, něco řekne nám, nebo svým spolulezcům. Tady bude asi koncentrace i čas na definování Radkova životního kréda, ale i pochybností a proher, které dlouhá cesta nutně přináší. Celá expedice na K2 bude obrazovou páteří příběhu. Řada situací, které vzniknou na místě zejména při výstupu, budou přirozenější než „mluvící hlavy“ před malovaným pozadím. Lidé ve stresu se nekontrolují před kamerou a chovají se přirozeně. Pak se otevírá cesta k přenesení napínavého dramatu na plátno. Z mého pohledu není kruciální pro vyznění filmu, jestli se Jarošovi podaří stanout na vrcholu či nikoliv. Podstatné je, že budeme svědky toho, jak se o to pokouší. My společně s dcerou Andreou si myslíme, že Radek Jaroš si svou korunu již dávno dobyl.
Cesta vzhůru
11
Hlavní postavy Radek Jaroš Andrea Jarošová Petr Petr Mašek alias Miska, spolulezec Radek o Miskovi: „Můj dlouholetej parťák. V Himálaji jeden z nejspolehlivějších spolulezců. Férovej chlap, kterej řekne všechno komukoliv na rovinu. Na K2 jsme byli společně 3x. Podobná filozofie života i lezení.“ Miska: „Obdiv k dobyvatelům himálajských vrcholů jsem pojal po přečtení knihy ,,Trůny bohů” tak někdy okolo mých čtrnácti let.Pak ještě následovaly knihy ,,Deset velkých stěn” a ,,K2″. Ale v té době a až do svých šestnácti jsem byl aktivním hráčem mladoboleslavského hokeje.K hokeji mě přivedl táta,který byl těch deset let také mým trenérem. Myslím, že právě jemu vděčím za sportovní grunt na kterém jsem později stavěl.“
Honza Trávníček alias Tráva, spolulezec Radek o Trávovi: „Na expedici jsem s ním byl poprvé (Anapurna 2012). Absolutně bez problémovej a pohodovej borec. Trochu medvídek koala a velkej smíšek. Žádnej spěch, ale taky žádnej stres.“ Tráva: „2009, 2011, 2012. Tři expedice, tři pokusy a tři vrcholy. Vždy po svém návratu hlásím: Už nikdy další osma. A přesto se letos chystám na K2“.
Martin Havlena, účastník expedice Cyklista, zakladatel firmy vyrábějící kola Author, příležitostný horolezec. Výstup na vrchol K2 neplánuje, dle svých slov se jde ke K2 jen projít. Kamarád, kuchař, který plánuje v základním táboře vytvořit potřebnou pohodu a podporu spolulezcům. Havlenův recept na úspěch: „Šťastná rodina, chytří a spolehliví lidé kolem vás a neutuchající chuť na dobré víno.“
Cesta vzhůru
12
Lokace Film se odehrává především v České republice a Pákistánu dle situací popsaných v námětu a soupisu již natočeného materiálu. odkud bude Radek Jaroš letos dobývat vrchol K2. Natáčeli jsme také na Slovensku výstup Radka a Andrei na Gerlachovský štít.
Natočený materiál Nemocnice v Mladé Boleslavi Radek jde na kontrolu s prsty na nohou. Ty mu amputovali po expedici na Anapurnu v květnu 2012. Od té doby se snaží zotavit natolik, aby byl schopen vylézt na K2. Doktor zjišťuje, že má komplikaci s vyčnívající kostí a musí co nejdříve na další operaci. Radek právě zjišťuje, že v roce 2013, jak plánoval, už se na K2 nevypraví. Musí počkat další rok. Je zdrcen. Plánuje další operaci. Operace - Vysoké nad Jizerou - amputace Tři dny po vyšetření v Mladé Boleslavi je už Radek na operačním stole. Při probuzení prožívá neskutečné bolesti, když mu prsty přicházejí k sobě. Vidíme v přímém přenosu krutý dar za pobývání na královských horách země. Po probuzení rozmlouvá s Andreou o bolesti. Ani po amputaci prstů netrpěl jako teď. Hovoří o tom, jestli tohle není příliš vysoká oběť za tu pošetilost lézt na vysoké kopce, kde ani nikdo nežije. Radek a Andrea u Radka doma v Novém Městě na Moravě - projekce Rozhovor u Radka doma. S Andreou si promítají staré filmy a fotky z minulých Radkových expedic. U toho popíjejí víno a diskutují o smyslu Radkova snažení. Andrea se pokouší zviklat otcovu víru v dobrý směr jeho cesty. Premiéra - Martin a Venuše Andrea pozvala Radka do Prahy na premiéru ne příliš úspěšného filmu Martin a Venuše k němuž napsala scénář. Tátovi se film nelíbil a nezastírá to nijak. Andrea se chtěla pochlubit tátovi, ale nevydobyla si velké ostruhy. Výroba obuvi speciální obuvi Radek si zkouší speciálně upravené vysokohorské boty pro jeho nekompletní prsty na nohou ve výrobně protetik Ergon. Vidíme, jak se vyrábějí speciální vložky pro jeho boty. Radek zkouší boty a terapeut ho učí v nich chodit. Ještě spolu něco upravují. Matějská pouť Radek jde se svým synem Ondřejem a dcerou Andreou na liduprázdnou Matějskou pouť. Sednou si na ruské kolo a mluví o tom, jak byli malí a čeho se báli, jak měli o tátu strach, když mizel na dlouhé měsíce pryč. Radek vzpomíná, že při prvních expedicích se s dětmi vždycky před odjezdem loučil, protože, co kdyby ... Teď říká, že se už ani neloučí, protože se už nebojí. Mluví o tom, že bude mít také silikony-prsty podobně jako mají ženské vylepšená ňadra.
Cesta vzhůru
13
Slovensko – přednáška, výstup Gerlach, jízdy autem Radek vzal Andreu do Tater. Nejprve jsou na přednášce, kde Radek pouští ukázky z filmu o expedici na Annapurnu, vypráví, jaké to tam bylo. Tady je mezi svými. Tihle lidé jsou Radkovo publikum. Cesta autem na úpatí Tater. V autě si Radek povídá s Andreou o svém dětství, jak se dostal k horám. Že Andrea byla v Tatrách naposledy ještě v mámině břiše. Baví se o Radkových prstech, že to není vůbec snadné s něčím takovým chodit, natož s tím sestupovat v prudkém svahu po ledu... Společně lezou na Gerlachovský štít. Pro Radka je to první hora po Annapurně, první hora bez prstů. Po cestě moc nemluví je to náročné. Je tu vidět, jak se táta o dceru bojí.
Nemocnice Nové Město na Moravě – nepovedená operace Radek podstoupil další operaci prstů. Tato ale nebyla úspěšná a musela se následně předělávat. Žižkovský vysílač – firemní večírek sponzora, křest knihy Na Žižkovské televizní věži křtí ředitel Radkova sponzora knihu Radka Jaroše Hory shora 2, kterou napsala Andrea. Jsou spolu na malém pódiu na soukromém honosném firemním večírku. Je vidět, že Andrea by nejraději utekla, necítí se ve své kůži. Ale je tu nejen sponzor Radka i knihy, ale i filmový štáb, a to se špatně utíká. Andrea pak s Radkem spolu trochu nuceně hovoří u baru o penězích, bez nichž se to neobejde. Pro Radka je tohle téma tabu. Hrozně nerad o tom vůbec mluví, natož to nějak rozebírat. Je vidět, že sponzorské peníze jsou pro něj náročné téma. Rehabilitace Radek je na rehabilitaci, kde cvičí i jiné části těla než bylo původně v plánu. S chybějícími prsty se učí Radek znovu správně chodit, používá jiné svaly. Navíc zjistil, že má již několik let zlomený obratel, zjevně vlivem vysoké zátěže. On i terapeutka se domnívají, že na expedici za pár měsíců může odjet.
Cesta vzhůru
14
Průzkum realizace Průzkum realizace probíhá více než dva roky od doby, kdy pracujeme s plánem natočit film o významném českém horolezci Radkovi Jarošovi. Nastudovali jsme velké množství materiálů textových i audiovizuálních. S Radkem, jeho dcerou a účastníky expedice jsme v permanentním kontaktu. Významné okamžiky související s námětem filmu jsme zachytili během výše uvedených předtáček. Z režijního a technického pohledu se možné obtíže týkají zejména klimatických podmínek. Tím bude ale ovlivněna i samotná expedice a v tomto jsme my i diváci s aktéry tak říkajíc na jedné lodi. Počasí na K2 je jedno z nejhorších vůbec a je možné, že výstup na vrchol nebude z těchto důvodů uskutečnitelný. Při expedici může dojít i k úrazům a dalším nečekaným událostem. To však nelze plánovat, ale i tak je možné realizovat dokumentární film o podniku, jehož úspěch není předem jistý. Další předem známou obtíží je nemožnost vystoupit se štábem a technikou s horolezci do vyšších partií hory. Toto budeme řešit prostřednictvím malých lehkých kamer a instrukcemi horolezců, co potřebujeme točit. Rizik a náročných úkolů nás jistě může potkat mnohem více a nezbyde nám nic jiného, než je řešit v dané situaci.
Režijní explikace „Kdo svůj život chrání, ten jej ztratí, kdo jej obětuje, ten jej získá.“ Může být hrdina populární, světově známou osobností, spolupracovat s médii a přitom si zachovat tvář jako otec rodiny, obstát i sám před sebou jako člověk? Český horolezec Radek Jaroš je bezesporu hrdina. Pro mnohé lidi je vzorem a to nejen sportovním. Letos v létě se pokusí vystoupit na vrchol K2, který mu zbývá do tzv. Koruny Himaláje, ocenění za zdolání všech čtrnácti vrcholů vyšších než 8000 m bez kyslíkového přístroje. Dosud se to povedlo pouze čtrnácti lidem na světě. Film ukáže Radkovu cestu na vrcholy hor i života. Portrét úspěšného člověka, který dosáhl maxima ve svém oboru, a v cíli se zamýšlí, jestli to v životě stačí. Není důležitější mít v pořádku rodinu a věnovat čas dětem? Dnes již dospělá Andrea nám vytvoří odstup od úspěšného lezce očima kritické dcery, začínající scénáristky. Má na otce láskyplný, nicméně kritický pohled. I když vyrůstala mezi horolezeckými lany, její prostředí je městský kavárenský život intelektuálky. Tento odstup dovolí Andree glosovat tátovy úspěchy s nadhledem a ironií, dávat mu nepříjemné otázky. Vytvoří ve filmu pro Radka partnera, který bude důležitým kontrastem k hlavní postavě a zároveň nám blízkým průvodcem. V Radkově životě to jde ruku v ruce – na horách i ve svém rodišti a domově mezi přáteli vidí cestu jako důležitější než cíl. Celý život je cesta někam a cíl je vlastně smrt. To samo nás navádí, kde leží těžiště našeho snažení. Jestli je to hledání nejlepší cesty, tak Radek Jaroš po téhle strmé stezce dozajista kráčí.
Cesta vzhůru
15
Co je jedinečného... Otázka na úvod logicky zní, proč má vznikat něco filmařsky i tematicky jiného, než jsou dosud Radkem natáčené a produkované horolezecké filmy? Nebudeme jen dokumentovat nebezpečné úseky vedoucí na vrchol hory. Věříme, že v Radkově životě se skrývá mnohem víc než jen sportovní duch, houževnatost a zarputilost. Není nadnesené, když o Radkovi budeme hovořit jako o hrdinovi dneška. Ne proto, že leze znovu na horu bez prstů na noze, ne proto, že je jeden z nejlepších himalájských horolezců světa, ale proto, že mnohokrát dal přednost před cestou na vrchol záchraně života cizího člověka. To je skutečná oběť a nezištná pomoc. Z pohledu laika je tohle mnohem podstatnější než samotný vrcholný sportovní výkon. Tento rys dává našemu příběhu přesah mravní a lidský. Ukazuje nám cestu, která nemusí vést po hřebenech osmitisícovek a přesto bude mít hluboký smysl. Je to příklad, že i v těžkých podmínkách můžeme zůstat dobří a myslet na druhé víc než na sebe. Je to příklad hrdiny, jakých je dnes málo. To je hlavní důvod, proč si jako režisér vybírám téma sportu, kde nemám velké zkušenosti. Již jsem natočil jeden film ze sportovního prostředí: Olympiada über alles!, srovnání olympijského klání v Pekingu, v Berlíně a v Moskvě a další setkání sportovců se silným politickým kontextem studené války. Plánovaný snímek o Radku Jarošovi by měl v podstatě na film o Olympiádách navazovat a zamýšlet se nad rolí nejen sportu, jako mostu mezi lidmi, ale jako cesty k poznání sebe sama i přesahu, který život nabízí.
Materiál Radek si své expedice na nejvyšší hory světa sám natáčí. Už od té první, neúspěšné na Mt. Everest. Je zdokumentováno všech třináct osmitisícovek a mimo to i výpravy, které byly neúspěšné – tedy i všechny čtyři předchozí pokusy zdolat K2. To je zajímavý materiál na srovnání pokusu letošního. Dosavadní dokumentární snímky mapující poctivě všechny Radkovy cesty mají spíše sportovně dobrodružný charakter. Jsou to v podstatě vysokohorské cestopisy. Nikdy nejdou nad rámec samotné cesty. Můžeme je ale použít a vytvořit mozaiku vrcholů vedoucího od roku 1994 až do roku 2014. Rádi bychom mimo zobrazení Radkova sportovního úspěchu ukázali i něco z jeho lidského profilu. Sledovali jsme s kamerou Radka během celého loňského roku. Období, kdy bojoval o prsty na noze během několika operací v různých nemocnicích a zároveň se připravoval a trénoval kondici. Výstup s takovým hendikepem bude na samé hranici lidských možností. K2 patří i pro zdravé lezce v nejlepší formě k nejobtížnějším vrcholům. Budeme sledovat nejen boj s horou, ale i se zdravím.
Zdroje Po literární stránce budeme vycházet zejména z textu „Hory má panenko“, který je rozhovorem otce a dcery o smyslu toho, co vyznává jeden i druhý. V knize můžeme nalézt jasně vyhraněné postoje otce a dcery. Ve filmu nám to pomůže tyto situace a postoje znovu vyvolat, aniž bychom zanášeli do jejich vztahu cokoli cizího, nepatřičného. O Radkovi hovoří v superlativech řada jeho kolegů, někteří jsou však kritičtí. Několik podstatných pohledů a názorů horolezeckých kolegů na Radkův úspěch jsme již zachytili. Horolezci se dají rozdělit na dva tábory. Jedni Radkovi vyčítají, že je sice špičkový horolezec, ale přiblížil se koruně Himaláje „turistickým“ způsobem. Nemá prvovýstupy ani cesty dosud neslezenými, obtížnějšími svahy. Drží si svůj cíl a tomu přizpůsobuje i nástup a obtížnost cesty. Cesta vzhůru
16
Provedení Film plánujeme v celovečerní metráži určené pro kinodistribuci a uvedení v televizi. Natáčíme na dvě kamery s externím záznamem zvuku. Chceme film vyprávět jako příběh upletený ze situací vedoucích k vrcholu K2. Již natočené situace Radkových operací, společný výstup s Andreou na Gerlachovský štít, rozhovory s horolezeckými autoritami použijeme k rychlému úvodu, abychom se mohli ponořit do intimního příběhu a už nebyli rušeni těmito vstupy. Nebudeme používat komentáře „mluvících hlav“. Plánujeme použít Jarošův rozsáhlý fotografický a audiovizuální archív z minulých expedic. Chceme také použít citáty z knihy „Hory má panenko“, kde rozmlouvá otec s dcerou o smyslu horolezectví a životních cílech a hodnotách. Položíme ve filmu některé zásadní otázky z knihy, které nám přiblíží vztah Radka a jeho dcery, ale i její chápání slavného otce, kterého si v dětství moc neužila. Nebude to film o vztahu otce a dcery na pozadí bílých hor, ale tento vztah bude Radkovým horám ve filmu protihráčem a jeho dcera Andrea partnerem, druhou hlavní postavou, moderátorem a oponentem Radkova rozmachu. Bude zpochybňovat jeho postoje i cíle. Nechceme opozici za každou cenu ani levné a atraktivní otázky. Budujeme vyvážený a celistvý obraz muže na vrcholu. Nebudeme hledat dehonestující senzace, ale podrobíme Radkovy postoje kritice a diskuzi tak, aby portrét nevyzněl jako oslava krásy a hrdinství, ale vznikl plnobarevný, mnohovrstevnatý a snad nadčasový otisk života mimořádné osobnosti. Paralelní výše naznačené linky budou ve struktuře umístěny jako schody, které musí Radek překonat, vyřešit, zodpovědět na cestě k vrcholu hory i života. Cesta na vrchol K2 tu bude položena jako paralela cesty životem samým. V tom by měl být přesah sportovního filmu pro ty, kteří se ani o sport a horolezectví nezajímají. Příběh by měl být čitelný pro každého, kdo se v životě o něco snaží nebo o tom alespoň uvažuje. Film nekončí vlající vlajkou na vrcholu, protože o to nejde ani v našem filmu ani v Radkově životě. Skutečný vrchol leží kdesi na cestě – na cestě, která je pro Radka důležitější než cíl.
Cesta vzhůru
17
Autorský pohled Já sám se nespecializuji na vysokohorské filmy. Téma a příběh Radka Jaroše mě zaujaly právě pro jeho lidský přesah a obecné hodnoty platné i mimo úzkou skupinu vrcholových sportovců. Zajímají mě lidské osudy a rozhodování v náročných podmínkách, kdy se projevuje obnažený lidský charakter. Moji hrdinové nabízejí divákovi úvahy nad svou minulostí i budoucností ve zlomových chvílích, kdy nějaké rozhodnutí nevyhnutelně musí nastat. Pokud je to rozhodnutí odvážné, jako v Jarošově případě, rodí se nám doopravdový filmový hrdina. Kombinace s jeho dcerou, která nemá pro jeho nadšení pro hory pochopení a je silná osobnost, nám nabízí zajímavou zápletku. Mám zkušenosti s natáčením v těžkých podmínkách, kdy si jako kameraman a režisér v jedné osobě musím poradit se vším sám. V roce 2004 jsem se zúčastnil pěší expedice českých biologů přes 240 km dlouhou poušť v severní Keni, natáčel jsem film o čečenských dětech v Grozném, v současné době dokončuji společně s Radimem Špačkem třetí dlouhometrážní film ze současného Afghánistánu. Na festivalu dokumentárních filmů Jeden svět 2014 byl v premiéře s úspěchem uveden film o somálských pirátech Pirátské sítě. Minulý rok jsem v rámci natáčení filmu o dobrovolnictví v Himálaji vystoupil na 6200 m vysokou horu Stoh Kangri.
Cesta vzhůru
18
Rešerše, sběr materiálu Literatura • • • •
Hory shora 2, Radek Jaroš, Andrea Jarošová, 2013 Hory má panenko, Radek Jaroš, Andrea Jarošová, 2011 Hory shora, Radek Jaroš, Arnošt Tabášek, 2010 Dobývání nebe, Radek Jaroš, Arnošt Tabášek, 2002
Filmy, Video • • • • • • • • • •
Expedice Mt. Everest, Jiří Středa, 1994 Mt. Everest 1998, Radek Jaroš, Jiří Středa Expedice 2002 Kangchenjunga 8598, Radek Jaroš, Jiří Středa Expedice K2 & Broad Peak 2003, Radek Jaroš, Jiří Kutal Expedice Sisha Pangma 8046 2004, Radek Jaroš, Petr Mašek Tibet 2004, Expedice Craft Cho Oyu, Radek Jaroš, Martin Koukal, Petr Vavrys Nanga Parbat-K2, Radek Jaroš, Petr Mašek, ČT 2005 0>8000m Radek Jaroš 2006, Rostislav Havlíček Expedice Dhaulagiri-Makalu 2008, Radek Jaroš, ČT 2008 Annapurna 8091 m, Miroslav Náplava, 2013
Internet • • • • • • • •
Osobní stránky Radka Jaroše www.radekjaros.cz, http://www.radekjarosnak2.cz/ Osobní stránky spolulezců: http://www.petrmasek.cz/, http://www.honzatrava.cz Jaroš se vydává na dvanáctou osmitisícovku: na zrádnou Lhoce, článek idnes. cz, dostupné: http://sport.idnes.cz/jaros-se-vydava-na-dvanactou-osmitisicovku-nazradnou-lhoce-plo-/sporty.aspx?c=A110404_095759_sporty_bur Výstup na Gasherbrum I se zdařil, web lezec.cz, dostupné: http://www.lezec.cz/ clanky.php?key=8806 Jaroš: Před horami je potřeba mít respekt, článek na ČT24, dostupné: http://www. ceskatelevize.cz/sport/ostatni/108071-jaros-pred-horami-je-potreba-mit-respekt/ Rozhovor Před půlnocí – pořad ČT 24 s Pavlou Pilařová 23.11.2010, dostupné tamtéž Na plovárně s Markem Ebenem, dostupné: http://www.ceskatelevize.cz/sport/ ostatni/108071-jaros-pred-horami-je-potreba-mit-respekt/ 13. komnata Radka Jaroše, dostupné: http://www.ceskatelevize.cz/ porady/1186000189-13-komnata/212562210800002-13-komnata-radka-jarose/ video/
Cesta vzhůru
19
Jarošovy zdolané vrcholy: • • • • • • • • • • • • • • • • •
Mount Everest (8 850 m n.m.), Himaláj, 1998 (druhý Čech bez použití kyslíku) Huascarán Northe (6 768 m n.m.), 1999 Kančendženga (8 586 m n.m.), Himaláj, 2002 (druhý Čech na vrcholu) Broad Peak (8 047 m n.m.), Karakoram, 2003 (druhý Čech na vrcholu) Čo Oju (8 201 m n.m.), Himaláj, 2004 Šiša Pangma (8 027 m n.m.), Himaláj, Tibet, 2004 (alpským stylem) Nanga Parbat (8 126 m n.m.), Himaláj, 2005 Nevado Pisco (5 752 m n.m.), Cordillera Blanca, Peru, 2006 Artensonraju (6 025 m n.m.), Cordillera Blanca, Peru, 2006 La Esfinge (5 327 m n.m.), Cordillera Blanca, Peru, 2006 Dhaulágiri (8 167 m n.m.), Himaláj, 2008 Makalu (8 462 m n.m.), Himaláj, 2008 Manaslu (8 163 m n.m.), Himaláj, sólovýstup, 2009 Gašerbrum I (8 068 m n.m.), Karakoram, 2010 Gašerbrum II (8 035 m n.m.), Karakoram, 2010 Lhotse (8 516 m n.m.), Himaláj, 19.5.2011 (sólo výstup expedičním stylem) Annapurna (8 091 m n.m.), Himaláj, Nepál, 6.5.2012
Další expedice: • • • • • • • •
Severní stěna, Mount Everest (8 850 m n.m.), Himaláj, 1994 (dosažená výška 7 300 m n.m) Kančendženga (8 586 m n.m.), Himaláj, 2000 (dosažená výška 7 400 m n.m.) K2 (8 611 m n.m.), Karakoram, 2001 (dosažená výška 8 000 m n.m) K2 (8 611 m n.m.), Karakoram, 2002 (dosažená výška 7 300 m n.m) K2 (8 611 m n.m.), Karakoram, 2003 (dosažená výška 7400 m n. m) K2 (8 611 m n.m.), Karakoram, 2005 (dosažená výška 7 300 m n. m) Dhaulágiri, Himaláj, 2006 (dosažená výška 8 000 m n.m.) K2, Gašerbrum I a Gašerbrum II, Karakoram, 2007 (zranění a odlet do Evropy)
Cesta vzhůru
20
