CESKA KNIHOVNAA,. .v
ZABAVY A POUCENf. 1. Sedlátek Aug., Sbírka povëstí historickjch. .... .K 2.2. Váwra V., Boiena Nëmcová ........... . ....... ,, 2'9. BraniS J., Katechismus dëjin umëni.. ... ....... 2.40 4. Vrchlicktj Jur., Kytka ballad, romancí a legend. . ,, 1.20 5. Bernard Alex. los.,Obrázky z pravEku zemë Eeské ,, 2.40 6. Vrchlicktj JarOslaw, Legenda Prokopu.. ... ,, 1.20 7. MolZik M.,Cestopisné óbrázky ... ........ .. ,, 1.8. Vrchlicktj Jar., Kytka lyriky. ................. . ,, 1.80 9. Ruth Fr., Bájesloví Rmské a iecké.. ........... ,, 5'80 10. Safránek Fr., Za Eeskou osvitu.. ....... ... .... , 2.40 11. Novdk Vf. Dr., O magnetismu a elektiinë. ..... ,, 4.12. Dvb kytk bajek.. ........................... ,, 1-80 13. Jirúsek A., Ze zailich dob.. .... .. .. . . . ... ... ,, 1.80 M. Neruda Jan, Vjbor z prósy. ........'.... ..... 1'80 15. BarfoJ Fr., Sto lidovjch pisni.. ... ..... ....... ,, 1.60 16. Hruaa Jan Fr., V záblescích staré chodské slávy. ., 1-50 17. Bil' F., Od kolébky nageho obrození .. ..* ..... ,, 150 18. V loukaf Dary p'i'rody.. ...... ..... ... ....,, 1-30 19. &lek Vibor z Poesie . ................... ,, 1.30 20. Z Mifrovic V. V., Piíhody.. ...................,, 2 4 0 21. Volornik J., Kare1 Hynek Mácha. ........ .. ...,, 150 22. Hawlitek-Borovsk Vibor ze spisìì :. . ......,..,, 2.23. Pangirek D. Dr., fékaii a traviEi z iíie r o s t l k . 2-20 24. Vluch Jar. Dr., Národové evrop3ti . ....... .. ...,, 2.25. Newcomb S., Astronomie ..,. ... ....... .......,, 350 26. Rydel L.,Matka a syn . . ..... .,..............,, IL. 27. Satranskj J., Národni pohádky .. ........ ..... ,, 2-20 28. cerntj Ad., Luiice a LuiiEti Srbové ....... .. , ,. ,, 2-40 29. Jas. V . Slàdek, Vjbor z básní .............. ... 30. Winter Zikm. Dr., Zlati doba mëst Eerkjch.. . .. ,, 2-60 91. Svëtki Karol., Vesnickj román . .... .......... 240 32. SvMÚ K.,Vibor z povidek a vzponinek ....... ,, 2.80 39. Novfk Arne Dr., Myilenky a spisovatelé.. ...... ,, 1.60 34. Vobomik J., Jar. Vrchlického Piseñ iivota. . . . .. . ,, 2120
.'*
I
I.. .,
,x
O SV.
F.,
V.,
.
35. Strejzek, Adolf H e y d S a v+bor z jeho Poesie . ,, 3*20 Na tyto ceny PO dobu války zvlástni pFiráika. c e s k i knihovna echázi také v seIitech PO 24 hrl.
NAKLADATELSTVf
J. OTTO V PRAZE.
'
* j
.,
..
I I
I
C E S K AK N I H O V N A Z Á B A V Y A POUCENI CESKYCH PORADÁJAN SATRANSKY
V Y D Á V Á ÚSTREDNi SPOLEK
PROFESSORO
JOSEFA JUNGMANNA
VYBRANÉ SPISY
:l
PoVODNf I PRELOZENE
t.
!
j
!
tiSL0
36. VYDAL
KAREL H I K L
JOSEFA JUNGMANNA
I
VYBRANE SPISY POVODNf I P~ELOZENE .A
'
6'
VYDAL
KAREL H I K L
,
V PRAZE 1918 NAKLADATELSTVi J. OTTO
V PRAZE 1918 NAKLADATELSTV~J- OTTO
J
UVOD.
V E ~ K E R APRIVA VYHRAZRNA
.
.
1. Josef J ungmann stojí S Josefem Dobrovskjm na prahu EeskCho národníhoobrození. Tam, kde starSi vrstevník jeho; vSestranny a pfísnfvëdecDobrovskf,uchoval jazykovéhodnotynazáklad6piísnéhoapronikavého studia starsí EeskC llteratury, piipíná svou organisaení a tvdrEíbuditelskoupráciJungmann. J e duchvzdëlanlj na vYS'i osvícenskéliteraturynëmecké,francouzskéa anglícké.Poznal a sám jsabásníkemsezájmem sledovalprvníkrokynovéhoromantismuvzápadních lite, raturách.Proto munestaEily zásobyslovníanidoby Veleslavínovy. Ví, Ze mladj národ, chce-li uhájiti svou existenclmezivelkymikulturníminárody, musí piinCsti svou osobitou stránku do svëtovéhokoncertu; f e m,usí. S ÚspEchem soutëiitina poli umëníslovesného, Ze musívypëstovati,rozvinoutijadrny a Eist$ jazyk, kotvícínapevnychzákladechstaréliteratury, iivjch dialektdaslovanskjchbratrskychjazyke; Ze' n o v j smër lidského touiení a snaiení potiebuje tisíct novych vyraze, jichf phdkové naSi neznaliajejichipozvolné tvoiení bylo násilnjmzarafením.vzrdstuorganismu národního piekaieno. Odhodlan6, S mladistvou, plodnou silouzasvëcuje celj fivot obrozeníjazykovému.Tvoií novou Eeskou mluvu básnickou a vëdeckou. S nesmírnou jemnostíavybrouSenfmvkusemosvojuje si Eisté vy-
r,
jO.SEF JUNGMANN:
razy a obraty ze staroEeskfch spisd; odváFnë a Stastnë piijímá slova ze sousedních jazykd slovanskych a nelekj, se ani utvoiiti sta novfch vfrazd. Je moderní, pokrokovfvkaidémohledu:bojujepro jednÒduSSí a 1cgiEtëjSí pravopisanalogickf,staráse O novétypypísma tisknameziprvními U náslatinkou,hledíjazykové obrození a uv6dom6níprohlcubitive vSech sm6rech. Kde starsí obránci Eeské FeEi vychvalovali a hájili rodnf jazyk, u2ívá Jungmann kulturního vtipného lukiánského dialogu a v nëm filosclficky zddvcdñujesprávncsta krásunovéhoZivotanárodního. J e na vySi soutasné skeptickéosvícenskéliteratury,alevjehobytcstije nbco mladistvého a rcmantického. Spojuje se v nëm duch evropskyvzd6lanyasilnfnaivnívenkovan;západní kosmopolita a srdeEny Cech. . Jeho bytost není opravdu jednotná,jeleckdyzáhadná a Sporná. Ale Jungmann stá1 na piechodu dob. Vid61 vít6zství veliké francouzské revoluce, císafství Napoleonovo a policejní absolutismus Metternichcv. V tom rozvratu dob, kdy upiímní piátelé a cechové pochybovali O budoucnosti národa, kdy mësta byla zn6mEena a na jazykovém rozhraní kvapnë se krajiny odnárodiiovaly, pracoval celou svou geniální, iniciativní, pilnou a obëtavoucsobncstínazachování bytnostinárodní.Hledalpfátele a rozn6covaljekvytrvalépráci;piekládal, p a l básng,sbíral hod'noty jazykové i literární s neúmornou a prcnikavoujistotou. Dovedl nalézti pravy sm6r Své Einnosti tam',' kde práce jehobylonejvícepotiebí.Utvrdil a obohatilsvfmi pfekladyvynikajícíchsv5tovfchbásníkd Eeskcu FeE básnickou. I dnesdivímeselahcdncstiabezpeEncsti mluvyvprvnímvydánípfckladdChateaubriandovy Ataly, Miltclnova Ztracenéhoráje a vybranqchbásní Coethovfch,Schillerovfch;Biirgerovfch,Popeovjcha' jinfchbásníkd.
VYRRANE SPISY.
7 _
.
~
-
Kdyi vid61, i e by i na vySSích Skolách rnohla bpti pgstována Eeská ieE a literatura, skládá podle dobrych nëmeckpch vzord svou Slovesncst. Cely 9ivot pcsvëcuje práci O zachování a udriení pokladu jazykového a lit:rárního. S nadlidskym Úsilím, obgtmi, prací a PXí sbírá,shání, t'?Idí, opravuje a dopliiujesvBjvelkclepy p6tidílnf Slovník jazyka Eeského. P o úsilí celoiivotním dává národu dílo, jaké U velikych sousedfi vypracovaly celé generace a bohatë obdaiené spoleEnosti uEencb. Jeho slovník by1 omlaienCmunároduoporou a zrcadlem vnitiního bohatství, dávno PO smrti Jungmannovë obohacovali se spisovatelé Eerpajíce z hluboké studnë iivé vody: A .právëtakvhistoriiliteratury.Nemásice jednotnévëdeckémetody,alesepisuje a národuzachovává památky literární, kterfch bychom leckdy ani podle jména neznali. JosefJungmannpiekvapujenásnaúsvitë naSeho obrozenísvou Easnou vysp6lostí a pohotovostí.&lní jehoosudybylyprosté.Narodilse,synchudého 5evce kostelníka, a pdvabné v pohorskévesniciHudlicích U Berouna 16. Eervence 1773. Nestalseknëzem,jak si matka piála. Vystudovav hlavní Skolu nPmeckou v Berounë a piaristickégymnasiumvPraze,vënoval se studiímfilosofickfmvPraze. I U násbyli ji2 tenkrát osvícenstíesthetikovéamyslitelé. 2 uEiteld zvláStëna mladéhoJungmannapdsobili Aug. G. Meissner a K. J . Seibt. K vlasteneckéláscepovzbuzovaljincchyjesuita matematik P. StanislavVydra,najehcismrtnapsal Jungmann pozdëji obSírnou Zivctopimou elegii. Tenkráte nauEil se rnlady filcsof francouzgtinë, angliEtïn6, vlaStïnë a Span61Stinë a nabylvynikajícího rc,zhledu PO scuEasnfchmoderníchevropskfchliteraturách.Zdstalvidy eklektikem,. Z piíliSné úzkosti O Své cíle hledël získati pro Své ideálykaidého,protoopatrn6vyhybalse pFí-
8
JOSEF JUNOMANN:
mfm sporbm, nerad bojoval proti uznanfm autoritám. Své názory O budoucnosti Eeskélío národu, O vSeslovan'ské ieEi spisovné, b potieb6jednotného Easomërného principu rytmického b6hem Easu mënil. By1 skeptickj. v o l t a i r i h a piekládal i katolického zaníceného Chateaubrianda, i pfísného anglikána 'Miltcna, i lascivnlho Popea.Jehokolísavost a nerozhodnostjevíse zvláSt6 v jehopomëru k .patriarchoviDobrovskkmu, v jeho zpdsobu boje O Easomíru i O novf pravopis. A piece lze do znaEné miryjehostarostlivost a opatrnostchápati a v-@%liti. Miloval Své dílo,svdjnárod celou duSi a v t6fkfch nebezpeEnfch dobách tiásl se O nëj. Jeho POstavení Einného a organisujícího buditele, státního úiedníka v tvrdé dob6 absolutistické,bylo pfeqe jen obtíZn6jSí ne2 ticháv6deckápráce scjukrcmkho uEence Dobrovského. OvSem Dobrovskf Jungmanna pFedEi1 v6deckou intuicí, dbsledností a jistotou svjch vEdeckych prací, jakoZ i ry'zím charakterem. Vystudovavfilosofiioddal se Jungmannstudiím právnickfm, r. 17% odcházíjakogymnasijní uEitel do LitomëFic, kdeZ pobyl do r. 1815, cdtédoby do Své smrti r. 1847 fil v Praze,jsa prcjfesorem, pozd6ji-prefektem akademického gymnasia. Ji2 z dob studentskjch jsoujehoprvnípokusy -spisovatelské, epigramatické vtipy a tradicionální báiniEky anakreontickk. Hned vLitom8Ficích zadarmo utí bohoslovce EeSf.in6, aE je sám Skolní i literárnípracípietíZen.Sesvfmipiáteli horlivë si dopisuje, vzájemnë se vlastenci utëSujíarozn6cují k dalSí Einnosti. Nelzenámdnes bez pohnutí Eísti mnohá místa srdeEné a dbvëryplnékorespondence Jungmannovy.Dlouhádesítiletípracovalnasvychvelikfch dílech, a kdyi-vySla, brzy pomy'S:lel na jejich zlepSení a opravení.Filckofické a náboienskk náiory uloZil v ,,Zápiskách",napsanych ai nakoncifivota.
-
O
-______
Z tohoto pl'ehledu literárních prací je patrfio, Ze vëdecká Einnost Jungmannova je daleko vëtSí ne2 Einrlcst produktivní. Jeho pëtidíhf S1ov.ni.k Eeskonërnecky, Historie literatury Eeské, dvojívydání Sl'ovesnosti zaujímajínejvëtSí Eást jeho spisb. Ostatní. drobnëjSí spisy pojal Jungmann do Sebranfchspisb vergem i prosou, je2 vySly 1841 a 1843, PO druhé 1869--1873.
'
I I.
7:I
h
VYRRANE SPIS\/.
'
'Vybrali jsme z tëchto sebranych drobnjch spisb, i ze starSrch statí roztrouSenych PO Easopisech, ukázky prací pdvodních i pfefofenfch. VëtSinaElánkh a básní Jung. mannovjchjsoupfekladyneb0vohévyklady.Nejsa rázovitymmyslitelemani v y h r a n h o u um6leckou osobností,dovedl náS buditeltim bezpeEnëji piiklánëtise k vynikajícím úrodnfm ploddm cizích básníkb. Piekládal a uvádël je k nám nejen z esthetické potieby prdkopníka novychsmërb,nejenpro posílení tvoiivostijazykové, nfbrZ i pro cizí vfborné mySlenky, jei dovedl vfhodnë s v f m ÚEelbm piizpbsobiti a podiaditi.Nebásnil,nybr2 pabásnil, psal i v pbvodních dílech ohlasy cizích svëtd. PFe'ce vSak mdZeme iíci, Ze by1 umglcem slovesnfm i básníkem. Më1 neobyEejnou kulturuliterární a pronikavf vkus (první U nás pfekládá Goetha, vybírá z francouzské literatury spisy nejcenn6jSí)f më1 hlubokou inspiraci, váhivoulásku k mateiskémujazyku,ponífenému a krásnému, më1 zázraEnydardokoqalétvoFivostijazykové. Právë mlady Jungm'mn psal první Své stati slohem tak pevnfm, rnluvou tak Eistou a lahodnou, Ze POzd6jSí recensejeho spisbnebfvajítak Eisté a líbezné. 2 té piEEiny otiskujeme i v tomto vfboru znëní první, ddlefitéodchylkynalezneEtenái v poznámkách. -
.
10 -.--
/
.
.
'
JOSEF JUNGMANN:
---
Dvojí r o z m l o u v á n í O j a z y k u E e s k é m vy5lo v Nejedlého Hlasateli EeskCm ( I . 43 a 3% r. 1806). ]sou to vlastnë obrany jazyka Eeského, obrany, jaké j'i2 za dob humanistickych psali vlastimilovní spisovatel6, kteií v dobáchútisku a poníZení zamfileli se nad budoucností drahCho mateiského jazyka. Známé jsou ji2 stati Rehoie Hrubého z Jelení, Václava Plseckého, z dob pozdëjsích pak piedmluva vládyky Ant. Frozína, obranajesuityBalbfna, v osvícenskC dobë seSitek Fr. hrabëte KinskCho, pyedmluvaPtlclova k vydání,,PiíhodVPclavaVratislava zMitrovic", obranaJana Al. Hankeho, K. H. Tháma, Slováka Jana HrdliEky, Jana Rulíka, památnk jsou vlasteneckk piedmluvy k Eeskjmknihámstarilm,novëvydávanjm,vlasieneck6 proslovyuniversitníchuEiteli, z e j m h a F. M. Pelcla, St. Vydry a 'Jana Nejedlého. V p r v' n í m r O z m 1 O U v á n í vystupuje Daniel Adam z Veleslavína, slavnF vydavatel a upravitel vzornych staroEeskjth spisb, a hovoií S odrodilym a neuvëdomëlfm CeChe?, na konec vystupuje i spravedlivg N&mec. Odrodilv Cech k ~ m o l ía kroutí Eestinu a i za. mezemofnosti.Spisovateljejikarikoval a zesmëinil. J a k velebng a lahodnë zní"zato pádná hlaholná slovarc zhorlenéhoVeleslavína,jeninehodnimupotcmkuvyt f k á neteEnost a vlaincst.Pcdnët k tCto rozpravë dala a s i obrana Hankeho, kdeZ spisovatel ukazuje téZ cdrodilympotomkfim, S jakoubolestíbysenanëdívali jejich piedkové, praotci a dëdovC, kdyby se jim jednou ukázali v polîch elysejskfch tak zpotvoieni a znetvcieni. ,,Hanba vám, nehodnísynové'.', zvolali by. U Jungmanria stydí se ctihodnf Veleslavín za ubohCho potcmka, kterf nema národních zájmb, nevi nic O piedcích, O lidu, kterfjensedá v kavárnë,2vatlánëmecky a S vysoka hledí nasprostfdavmluvícíje38 PO Eesku. Teprve
spravedlivy NEmec, vzdtlanf zajisté humanitnimi ideály Herderovymi, pTiznává slávu a vyteEroststarjm Cechfim, kteiíjakolarnpyuprostiedvichrfihqfeli, kteií byli strainíhajitelépráv; Zná smutnystavpokleslého, nehodného pokolení, na nëmi, jak se zdá, pcEíná se vypliiovatiosudná vE9tba Dalimilov'a, 2e na mostë praiském nebude moZno vidëti cecha; a piece - herderovskyidealista - VGí vmocné,otáEející sekclo Easu. Dokudjazyknárodní nepcgel, jest nárcd je36 iiv. AE odrany, trním skoro ud'uSen)i jest Stëp milcvníki jazyka, EeskCho, snadpiece jeStë rozvede zdravcju mízu PO celCm tële. Ké$ by zahradník (mínën císai Frantigek I.) by1 stromku svého Setrny a jemumilostivy! RoimlouváníJungmannovomohutnëpbsobínejen ÚEinnym kcntrastemrnodníhoprázdnéhohejska a ryzího StaroEecha, nejen .rozdílem mezi neEistou protivnou míchaninou EeStiny a . nëmEiny a jadrnymi,pádnymi vyrazy rozhorlenCho StaroEecha, nybrf zejména utajenou a piecepropukající úzkclstí a nesmírnouláskouspisovatelovou k drahCmu ponífenbmujazykumateiskimu. V témZ roEníku HlasateleseJungmann k svErnu thematu vrátil obiírnym a SirSim r O z m 1 O U v á n í m d r U h y m. J e t o rozhovor filoscficky mezi Slavomilem a Protivou.Jde O otázku,je-lizachovánímalévëtve národní pros,SSno celku a zdali by .nebylolépe,aby drobnínárodovésplynuli S velikymi osvícenyminárody jinfmi v jellindm moi¡ kosmopolitickbm. JungmamSlavomil zde právë tak jako v rozmlouváni prvCm nic si nelZe a nepiepíná O síle národní.. Je studeny, stiízlivy, misty aZ mrazivë zoufalf. Vidí, Ze noví' cechové vsemu, CO d6dim svatC bjlo,serouhají a posmívají; Zná posmëSn6 hlasyNëmcb aMadarfi O Slovanech SiFené a v piedních Easopisech otiskovaTé: S bolestípozoruje, jak marnë piedkové mnoho drahé krve prolili pro jazyk
---
12
. ..
JOSEF JUNGMANN: VYHKANE SPISY.
M
svbj;na vSech stranáchpotkáváhladclety a biichopásky,jichito bohem biicho jest, kteií, dostanou-l¡ jísti, zaprou nejen vlast, i otce a rnatku svou, kteFí nic se neváfi pfirotenfm zákonem a 'jeitëp6knouzástgru naleznouhanb5 Své, pokrEíce ramenyrozhlaiují, i e to takosudnese,neb0dokoncezafilosofy Ee vydávají hlásajíce, i e pëkné jest vlasti nemíti. Pouhf Cech vzdálen rest vSech úFad& .animizernfmnádennímpísaiem b j t i nembZe, jako kdysi rabové U Egypfanb zaklet jest. k pluhu nebo Sidlu, zatím CO cizozemec uvázal se v správu zemë. D6ti na Skolách moF; se nëmeckymi slabikáii a denn5 jim majstfíEek dokazuje, Ze jsou Namci. Kolik ZákG proneznalost n6mEiny váznevstudiích? ( - Tu vzpomínalJungmann na svbjvlastníosud; tFi léta ,,ubil"vjedinétietítiid6hlavní 5koly berounské pro neznalost nëmEiny.) Kolik sejichvracído díl'ny a na pole, kolikjichstávásenedostudovanlmi povaleEi, kolik. koneEn5 viipnëjsích a bystiejSíchpfekmáveliké pfekáZky,abysestalivúfad5 Nëmci a zapomngli, Ze kdy (Sechy byli? U soudb nedovcláS se PO Eesku spravedlnosti;nad Eeskfrn prmebnfmlisfemkaidjSkrabák frní, Ze n6meckfmnení,a Eeského sedláEka hcnícd KaifáSe k Pilátovi viude se mu smëjíce a rameny krEíce. cech nerná Skol, kn'ih, uEencb, vzdglání;celáncvcdobá osvMa Sla mim0nëho. Duchovníani uEitelé nechtía mnohdyani nemcjhou t u pomoci. Dnes jif Praiané tleskajínëmeckému herci, kterp S jevigtë,jimzpívá, Ze sevfdyukázaliv6rnlmnársdemnëmeckfm. Nëmecky kaplan nedovede se jiZ S lidem pomodliti, soudce mluví pomocí tlumoEníka S obialovanfm.Nárcdznechutil sob6 ctnost a - mravypiedkdsvlch,zanedbal i jazyk svfij. VSe spëje ke konci. Snad za dvë stë, snzd za EtyF'i sta let vyhyne národ i jazyk jeho. Vfdyt jen za posledních tFicet let sta mssteEek.,a vesnic na pcjmeií se
O
I
:
,
.
~
-
-
_
_
-
13
ponëmEila. Velké krajiny,,piedstolety Eeské, krajiny nejpriimyslnëjSí, nejlidnëjSí, nejbohatií jsme ztratili. V m6stech a vPrazevzdëlancimluvínërnecky; Eeskp jazykjestvyhnán do chudychchalup,ksedlákdm a podruhiim. A piece,miníJungrnann,jestpiirozené,správn6 akrásné,abyhynoucíkmen ofil, a'by stoupalponenáhlu k vjSi svych piedkii a novych kulturních národb. Dokázav, fe vlastí mozno rnyslitijedinëjazyknároda svého,pevnë a logicky vykládá Své názoryavyvrací námitkyProtivovy. MySlenky uniformujících kc,smopolitb O jediné, poviechné obci, O vSeobecném jazyku ziistanou pouhym snem. Bbh, kterq da1 piírodë tolik krásné rozmanitcsti, jenZ vykázal urEité místokvëtinám i strcrnbm,bdí nad 2ivcju rozmanitostívpiírodë.Kaidávëcmásvfij ÚEel, májej i národajehojazyk. VySSí prozietelncst pPivedla slovanskynárod do této'úrodné a poiehnané zemë a dala mu slavoë riisti a uSlechtilé plody národního iivotapiináieti. I nestanesejednomunebdruhému mudrákovikvbli,abynároddccelana svcu minukst zapomnël a zahynul.Tëfkéakrutéokolncstipiivedly úpadek Eilého národu.Dejte vSak Cechiim piíleiitosti kvzdglání, a zadvacetletuvidítedivynanárodní jejichliteratuie!Jestliiepak do selskychchaluputekl seponíienyjazyk náS, nesmíme zapcjmínati, f e sedlák jestnejpiednëjsíobyvatelzemë, iekaid9jazyktam, kde doma, selsky jest. Jazyk Eesky jest bohaty i vybrouSenf, jest jen tYeba. aby poklady jeho zachovány byly. Nemá-lidostatekslov,jichimudiec a umëlecfád5, mBge jim dáti vyriisti. Vidyt i nëmEina. pied k_rátkou dobou takovgch slov a literárních plodh nem6la:CeStina jest jasná, líbezná a z v u h á . S á m nëmeckf uCerIecAcielung pfiznává, i e nëmCina od slovanStiny libosti nabyla.
~~
l
14
.
.
-
JOSEF JUNGMANN:
A proto nezoufejme! Máme v$bornéstar6spisy, budujrne na jejich základë, piibeime, kde potiebi, slovaslovanská,pracujmevsísilou pro nárcd a d m fejmev pornoc panovníkovu,jemufEechové jsGu vërnfmipoddanfmi.Vëimevesplnënísvych tuZeb: Ze EeStina pfijde zase do Skol. raánic a úiadb; ie vmikne vSeobecná slovanská %tená spoleEncst; i e bude zlepseno slovanskéknihkupectví; Ze meziSlovanynastane koneEn6 svornost a od NérncB mir,abynárodna Své dráze mírnë a pofehnang s t o u p 1 k vy3i asvého urEení. Takovqjestobsah vzruSené obranyJungmannovy, Postupvjvodbjestpevng promySlen,rnnohé partie uchvacují v,Felym zanícením, aE nadruhéstran6 pFidány poznárnky vyznamu podruhého. Poznámky tyto Jungmannvdruhérecensi(vsebranychspisech)vypustil; nkvhodng vypustil z piílihé opatrncsti i místa rázupolitickéhoakulturnëslovanského. V krázném Jungrnannovë rozmlouvání chzjvají se hlasy j i i s'tar3ch Eeskjch obhájci; ale tak vSstijné, Easové a programov6 formy nedovedl ideám tZm dáti do ;té doby 2ádny spisovatel Eeskf. Po dvaceti letech vidël náS buditel mnohá ze svfch zboSnfch ppfání vypln8na. Nalezl pracovité spoludëlnjky, zakládalnovou poesii a 'nov6u i.eE vzdeckou, vid81 v novém Easopise musejním souhrn a vykv6t kulturních snahnárodních. I píSe do prvého roEníku fohoto Easopisu r. 1827 ve stati O k l a s s i E n o s t i v l i t e r a t u i e v ìl b e c a z v 1 á S t ë E e S k C program obrozené literatuFe, která po desítiletíchusilovného'vzdëláváníbude moci bfti i duchem národní, v kaZdém ohledu dokcnalá, klasická.První Eást úvahypsánajestpclemickyproti Janu Nejedlému a starSímspisovatelfim, k t e 3 vlAstenecké 'básníky pfeceiiujíce neSetFili epithetem ,,klasickf" a lichotivymi piirovnáními.
VYBKANE SPEY.
15
Jako velikou Eást Jungmannovfchprací,máme i tento Elánek vnëkolika recensích. Polemické Slehy rukopisné uhladil j i i redaktor Musej'níku Palackf a my je známe teprve z otisku V. Zeleného a z rukopisu Jung-
mannovachovanéhovceskérn museu. V sebranfch spisechvynechalJungmann celou s t a t O jednostranném nábozenském rázu starsí literatury (z upiíliSeného konservatismu) a temperamentní skept,ickou Cist O budoucnosti národní literatury se známfmi slovy: ,,Nám se dostalo (6 kif se mflím!) bfti svgdky a pomocníky koneEného rnateiStinyzahynutí." V Eásti vkobecné, i vdruhérecensi,ukazujeJungmann vyspëlf a velmi moderní rozhled PO literaturáchevropskfch. Po filolcgickim a . historickEm v f kladuslova,,klassicky"poznamenáváJungmann, ie klasická doba literatury musí Eé vyznamenávati mno2stvímsouvëkych vffieEnfch hlavpdvcdníchazdaiiIfmvzd8lávánfm vegkerych stránekliteratury,prcsy i básnictví,literatury uEenC i prostonárodní.Taková klasickádobaliterárnípiedp'okládápiíznivcusprávu obecnou, Eisté náboienství, duchovní vzdWání vzeobecnéa uSlechtilé rnravy. V p h í fad6jazyk musí bftivzdëlán,vytiíbena Eist, musí projífi Skolou básnickou, filoscfickou, FeEnickcu. Na základë tëchto pFedpokladPl docházíspisovatel k závëm, Ze Veleslavinova tak nazvaná zlatá dobaEeské Eiteratury nebyla klasickcu. Literaturu tB doby tísní trna obecné povëretnosti, hadaEství a astrolcgie; tehdejSí literaturamëla jedncstranny ráz theologicky; byla jen prostonárodní a nemëla utenCho doplñkusvého.Jazyk Eeskji t é doby nemohl se vzd6lati pro v$Sí básnictví, pro filcsofii, ani pro v6du. V tëchto vfvodech bojuje Jungmann zejmCna proti urputn6mu ,,staromilcì" Janu Nejedlému, kterf od zastáváníbratrskéhopravopisuustrnulna lconec na
l(i
.
'
JOSEF JUNOMANN: _---__I_
-.
a piecc Ill.lli V Y . " . ~ J aplsovnou feE. U nás starou tradicí je u t v r m ~ . ~ : . J ~ ~ O V Eeská JI~ a není moSno nynl, aby Ees'tirm ~ ~ I . I llt-j.lk+ LI ir.~lupkynPfeEírn moravskym nebo s l o v c ~ ~ ~ : l kM*:I y ~ ~ ~:.l.~r!.lrrll , vybornfmi Eeskfmi spisovafcli t l c r l t t ! j t t t c l / . i r l / m r l l y c . l l MoravanQ, jako byli Komensky, h o l í 1 1 , ~ : t t t ~ ~' l 'lorv ; I t o V S k y ; i bible Kralická na Moravl! pov:,i;~I.~.N . I k ( m : c : lifuje slovenskd roitrZky Bernolikovy ;LV ~ l J l l r l l f i :X ofirnfouvi zajednotuliterární. Bohutel v f ( : f o of;ízcc züstal hlas Jungmannùv, jak se autor s i m ob:ival, t~lasem volajícíhona pou5ti. Nemámemnohopublicistickych statí Jungmannovych. ¿kinky nejvyznamngjiií jsou otiSt6ny v naSem vfboru. Nad souEasnou obrannou literaturou vynikají tyto stati mySlenkovou i formálnívyspëlostí.Dùvodyjsou pádné a pTesvëdEující, zankení upFímné a v ~ m l u v n é , 'keE jadrns a vtipná,protkanásentencemi a úslovími. Na vSech tëchtostatíchvidlmespisovatelezralého, ktery v pravf E a s zakroEil pádnfm slovem ve vgci n F rodní. ObzvláStní ceny dodává tëmto úvahám osobnost autorova a v z n e h é , tragické pozadí. 510 opravdu O bytí Ei nebytí. celCho národa.Vëiíme plnb steskiimJungmannov9m a jeitë dnes proZívámejeho úzkosbi O útlf fivot sla.bC vëtCvky. A Eistou, rozhoien6u láskou mluví i dnes k nám O Eesk6m jazyku muZ, kterf bezpfíkladnou pili a n e z i h o s t í posvëtil svfij Zivot slu2bámnároda. Clánkytytoproto zasluhují, abysestalymajetkem obrozen4honároda,abypotomci uEilí se U buditelfi nadSené a kladnC lásce k vlasti. Ukázku vtipného lukianského dialogu podává nám Elánek R o z e p i e m e z i p i s m e n y. Napsán jest podle slavnCho ieckehosatyrika a filosofa Lukiana ze Samosatu,zkugnehocestovatele a vtipnCho ÚtoEnika proti omezenfrn sofistfim a gramatikfirn. Lukian, úpadkovybásník v dob6 poklasickb v druhém století PO
jazykuEeskfchbrat?í a houievnat6sebránil ncvCmu obohacování Eeské mluvybásnické a v5deck.i. NemhiesetedyJungmannsrovnati S @mi,kteií ani O vlas nechti se od starych uchjliti, a jasng prohlaSuje, Ze bud jest nám Szilnë pcstupovati za pfíkladem jïnych národü ku piedu, neb0 sepcddatizáplavë cizí. VZdyt mateWi'na jest talc ubohá, nëmEina viude vlhdne, je.zdáse,jsmesamisvgdky a pomocníky kcneEnEho mateYStiny zahynutí.Potiebujeme neziStné a GEinné práce moudrych vlastencb; vy9Sl'ho mravného vzdë\áni, dhkkadnéhovzdElání vEd a urnfin!, potiebujeme hojnostdokonalychpfivodníchspiseve vSech oborech literárních.Potomsnadslavnáklassickádcbanárodní literatury pfijde: my zatím, vgdorni jscuce tohoto velikkho ÚEeIu, pracujme plodle sv9ch sil napracích pfípravnych. Také v polemickychstatíchhájíJungmann Eeské Feti a literatury.Ufívápiitom zase dbrnyslnëfcrmy dialogické,zejménave Cláncích psanychproti prof. U.hlovi A n t i b o h e m i a a S l o v o k s t a t e e n é mu a blahovzd6lanému Bohemariusovl. Brzynastává naSemu horliteliúlohanová. Musí brániti vElánku O rfiznëníEeskéhopísemn i h O j a z y k a (€EM 1832) jednotny ryzí jazyk spisovny proti moravskym separatistfirn V. Ziakovi a F. D. Trnkovi, ktePí zavádëli do spi:;ovné feci vfrazy a tvary dialektické. Ukazuje, jaké nebezpeEi plyne sotvaobrozenéliteratuie ,z bezpot'iebnéhoustupováni od jednotyjazykové v písmE. JestliZe starorn'ilci, kteTí. ustrguli na spisech Veleslavínov)ich, zdrfují pokrok literární a hledí písemnictví naSe jako Niobu v kárr-en obrátiti,nebezpeh6jSíjsounesvgdomitínovotáfidiaIektiEtí. Anglicané, Francouzové a zejména Ni5mci mají dialektydaleko rozdilnëjSí navzájemnei .jsou na%; -
trac'
.
Josef JungmAn: V y b r a d spisy.
I!
2
.
I
.
-1
7
.'.
l
18
-
JOSEF JUNGMANN:
Kr., by1 horliv6 studován a piekládán- v dobë osvícenské vNëmecku i U nás. Rozmluvatat0povstala r. 1820 a je namiFena proti zastáncfimbratrskéhopravopisu,zejménaprotiJanu Nejedlému. Jungmann sám nekladl do té doby váhy na pravopis;jak jeStb r. 1820 vdopise Markovi pige, je ochoten,,tvrdohlavostinejedlovské"ustoupit a vydati Slovesnostpravopisemstarjm.PIejesi,abyodmalichernychpdtekobrácen by1 zájemkddleiitëj5ímúkoIflm literárním.Pfál by si mnohovybornfch Eeskych spisdmíti,tiebasvbratrskéorthografiinapsanych. Na konec vydal pfece Slovesnost podle opravy Dobrovského. a pozdliji rozeSel se S Nejedljm úplnë. V tétorozpravëneníjestëtemnychstínfi pozd6jSího nepfátelství. Hravi5 a ZertovnE piedvedena jest nám hádkamezipísmenem i a y. Písmeno y si stëZuje, f e i odvádí jí vërnC manZely c, 2, S. Po tëchto sykavkách t o t i i mgIo nastoupiti podle Dobrovského analogické rozli5ování i a y. Písmeno i hájí se poukazem na starou EeStinu a nalogické Své oprávnliní. 2 nbkterychzlostnych slov, je2 pronágí y, vycitujeme zavilost Nejedlého, zvláSt6 kdyi y prohlasuje, Ze radëji vse. nejhorSí ponese a zkázou literatury se okryje a pohibí, ne2 aby Své protivnici povoliia. Spor konEí CeStina, je2 pienechává Elovgku, aby bud podle zvyku, bud pod1.e rokumumeziprávem oboupísmen qozhodl. Do naieho vyboru pojaty jsou jestë prosaické Efánky Jungmannovy Slézská povodeii Plivník. a
____
.:I'
-
It/ .
'
*
+
. _
,
....
:1:i I
.l I'
.
l
,
,
19
VYBHANE SPISY. ..
-_-- --
nicky.m vylíEením a jestjednímznepatrného poEtu básnickychstatíJungmannovych. NejcennbjSí jestpopisnf úvod, velmi vyraznë vylíEen jest hluboky odvëky citlidskyv nejvySSím nebezpeEí, v rozzu.iení iivld hrdinni3 se zjevující. V-. tom krásném, uSlechtilEm, i kdyi tragickbm,vltEzstvílidskéhosrdcenadrczpoutanou nerozurnnoupiírodouvidímedhlasslavnéhoromantika francouzského Chateaubrianda a jeho Ataly, kterou by1 Jungmann pied tiemi lety pielofil a vydal. Naproti tomu Elánek P 1 i v n í k, jeni vygel v casopise musejnIm r. 1832, psánjestvduchuosvícenském a filologicky uEeneckbm. Proti po'vëreEnym, zatemnëlym a nepoiádnymvenkovandmstavíspisovatelza vzor svym EtenáiQm osvícenéhoa pracovitého Myslibora, jemui tak se da'?í v hospodáfství., Ze se sousedé domnívají, ie má Plivníka, jenf' mu Stëstí a poklady pfináií. I pozve si Myslibor sousedyv nedël'i odpoledneksobë avypravujejim O rozumnémhospodaiení. fieE jeho propletena" je mnoistvím jadrnych piísloví a poiekadel, takZe ozfvá se .tu moudrost starych Cechfi. Je to vtipny a pdvabny souhrn lidového mudrosloví, S pádnymi postiehy a obraty. Tak piesvbdEí Myslibor sousedy O prospëchurozumnépráce,poslednípakpodeziení O Plivníkurozptylíosvícenyduchovnínakázání,jenidoplñujevyklady Mysliborovy. Jungmannova E i n n O S t b P S n i c k á ustupuje do pozadíza Eïnností vëdeckou a publicistickou.Spisovatel ná: sice nsám píSe vdopiseMarkovi, i e prvním jeho úmyslem bylo, aby se vzdëlal na Eeského básníka. Ale okolnostmi,zejménamnoholetouúmornouprací Slovníku, na by1 cd. zámërd mládí odveden. Jungmann by1 povaha básnická; má bezprostfední váSnivy postieh, dovedenaléztinëkolikaslovypovznesenounapiatou situaci,másmysl pro pádné a zvutnéslovo,mákul-
*
I
I
turu texetickou i vynikající rozhled PO moderníchliteraturách evropskych. Nestal se vSak velikym pdvodnim básníkem. Nejenom proto., i e musil pieklady a sbírkami jazykovychpokladbpiipravovatcestupotomkdm a ie upravovánícestyzabralomu celyZivot. Ji3 sama povahaJungmannova,plachá a vústranípracující,nedovolovala mu vyrdsti v básnicky talent. Jsa pievahou intelektualistaznalamilovaljízlivésatiryLukianovy, Voltairovy;majebystryúsudekzdravéhovenkovana musil se záhy piíkie postaviti proti celému politickému a veiejnému iivotu U nás. Bá1 se vzak psáti tak, jak mu rozum a srdcevelely, a galantní hraEky brzysemu zprotivily.Aprotozasedává Své schopnostivlasti do slufeb.PFekonávávnitinísklon a obëtujepiirozenou zálibuprogramuobecnéhoprospëchu. Z básnické Elnnosti Jungmannovy jsou nejvjznamnëjSí jeho pieklady. V nich vybral si rázovitá, PO vëtSinë velmi cenná díla, látkou a pojetím Easto velmi odliSná, a na jejich piekladech dokázal, Ze jazyk Eesky jest schopen bohatého rozvinutí a rozkvëtu a i e zpëvnë, hlaholnë a vystiinë vysloví nejvy2naEnëjSí pocity básníkfi evropskych. Do této sbírky pojaty jsou jen n6které pdvodníbásnickéskladbyJungmannovy. I v nich nejeví se Easto spisovatelsv6ráznfmbásníkem, i drobné püvodní verSe jsou ohlasem Eetby, literárnímodyneb0 snah autorovych. Obëprvníznëlky Eeské, T ë 2 k é vyb r á n í a L é t a v í m r a v e n c i, vznikly zajisté spíSe z vlasteneckého úmyslu, pokusiti se O první Eeskou znëlku, ne2 z nitrabásnickyrozechvëlého.Pfvnízn6lkaotiStëna' . 1798 v Puchmajerovë Sebrání básní a zpëvû a opëvuje vSední rokokovy námët; tëfkC jest rnladíku vybránl mezi jemnourusouLilou a ihavou Eernookou Lolou. Druhá zn6lka oslavuje Iásku, jíZ Zije Eerv, kvëtina, Elovëk i ves-
I
'l
-
V Y ~ K R N Fs r w .
---
21 e
mír. Vlastenecká a pfíleiiitostnájest i E 1 eg i e n a m r t S t a n i S 1 a v a V y d r y. Nahrazuje iivotopis populárního prcjfesora jezuity a nadseného buditele. Vydru PO smrtiopëvovalitéiJ.Nejedl9 i Vojtëch Nejedly. NejlepSí báseiipBvodní jest pádná mufná romance O 1 d i i ch a B o i e na, její2 vznikdatuje Jungmann do r. 1806, kterou vSak Eteme té2 a i vsebranychspisech. J et u plnobürgerovskychcitoslovcí a vykiikfi, r á z n j dialcg,pisobivézakcnteníjednotlivychstrof.P6knëvystiiendemokratickyrysstaré povësti, kterou S touZ pointou Eteme U Dalimila, a rozpaky i hnëv zemana. Z národních dëjin Eerpána i Z uz a n n a,jejíj d6j odehrálsevpisobistibásníkovë Litom6iicích.Tamtotii da1 . primasmëstsky MikuláS Pichl r. 1418 utopiti Etyiiadvacet mladych husitfi, mezi nimi i s.vého zetë. Báseñ líEí smrt dcery primasovy, která skoEila zasvfmmuiem do vlnapied cEima otcovfma utonula. 2 Easomërnych pokustJungmannovychvybrány jsou. básnë: S 1 a v ë n k a S 1 a v í n O v i, otiStEná v Prvotinách 1813; jetocdpovëd S. Roinayovi,piekladateliAnakreonta, S iádostí,aby pFekládal Eascmërnë; J e S e ñ a R y b á i S k á p í S e ñJ náladové obrázky, je2 si básník sloZil jako piíklady Easomërnfch rozmërQ indickych (.v Kroku I. v Elánku Vymësky z prosodiky a metriky Eeské); velebná báseii K r O k, jíi jest uveden první roEník Kroku 1821; báseñnapsánaindickqm sloZitpm rozmërem ukazujehojnéohlasypodvrfen9ch rukopisB a vyslovuje piesvEdEení Jungmannovo, i e jazykem jen iiv národ; smrt jazyka jest i záhuba národní.Báseñ H v 6 zd O h O r a vznikla na sklon.ku Zivota autorova, kdyZ básník.prodlCva1 v lázních Sternberskych.Autorpieloiil si nëmeckynázev a oslavil v krátké básnitce skromné láznë, p6knC okoli, v5iml si S
v.
23
-_ .
JOSEF JIJNGMANN:
--
-
lidudomácího i hostf a zatoufilnadodnárodñovacím procesemnanárodnostním pomezí. AEkoli pdvodníbásnëJungmannovynemají tého2 vjbnamu,jakojehopieklady,zaslouií i vnitfnícenou. nejen pro osobnost autorovu, nového v y d h í a pozorncsti Etenáfb.
III. Kdefto pfivodní stati a básni5 zietelnë nám osv8tlily vzruSenou osobnostJnngmannovu,mají jeho pFeklady .Sirokf vfznamnárodní. V nejslavn8jSíchdvou piekladech, Ztraceném ráji od Jana Miltona a Aiale od Chateaubrianda, stává se J ungmann zakladatelem nové Eeské FeCi básnicképráv6tak,jakovSlovesncsti zaloi i l neohrozenënovou FeE vëdeckou.Jungmannovy pFeklady mhfeme si rozdëliti na dvë skupiny. Do první -.rozsahem i vfznamem menSi - spadají hlavnë drobngjgí stati z rozlitnfchcizíchpfedlohzkompilqvané;vnaSem vfboru jsou to EláneEky ,,O beáních akademickych" a ,,Hrav Sachy".Do druhé,obsáhléaddlefitéEásti, zafadíme pFeklady vynikajících rnoderních prací anglickpch, francouzskych, ruskfch, psmeckfch a staroFeckfch. Drobné Elánky kompilované (z nëkolikapfedloh vjednotuupravené)psával náS spisovatel prav'idelng na2ádostredaktorbngkterych Easopïsb. Shledánía srovnánílátkynebylomu jistì5 obtífné; psaM si ji2 odstudentskychlet.obsáhlévyp'isky z Eetby. Pcdnes máme v zemském museu v Praze obSírn9 svazek takovgchvypiskd z mladfchletJungrnannovych a jsme pfekvapeniobsáhlostí, Sífí avybëremJungmannovy Eetby. Vedle anakreontickych básníkb nfjmeekych Eteme tamukázkyzprvníchohlasdzápadníhoromantismu, vtipné a vybrousené hYíEky osvícenskychpoetdanglic-
VYBRANI! SPISY.
.
2:i -
- ._- - - .-
kfch,zkrátkavidímetu,na Cern sená5pfekladatel vzdëlával. Z takovgchexcerptnebylonesnadnosloiiti zajímavypopulární EláneEek, iádal-li O nëjredaktor vfznamného Easopish, na p?. J a n Nejedl9 nebo Palackf. Tak na piíklad Elánek H r a v S a c h y sepsdn jest podle pFedloh roz1iEn)ich jazykb: podlenëmecké stati \WielandovyipFidány jsouúvahyzanglického spiskuBenjaminaFranklina Moraly, mravnánautení ze Sachové hry, hojng poufito i anonymní stati polského Easopisu: Listy i pismarozne, koneEná biseñ jest pFekladem z italskéhojezuityDominikaLudoviciho; samostatn6 vloZena pfivabnáepisoda z Eeskych dëjin O kníZeti Oldtichovipodlevypravováníklatovskékroniky, jak je náS spisovatel nalezl v historiiHamrSmídovë. Zajímavti rozebrányjsou t u poEátkyhry,jejívlast a p h o d , vloZeny p6knémorálníhistorie;z€etelnosta jarf spád jsou zase pfedností Elánku, ktery by1 napsán Janu Nejedlémuproprvní roCník Hlasatele Eeského r. 1806. Rozmarnym dialogem napsán.jestdruhq náS Elánek O b e á n í c h a k a d e m i c k 9 c h, otiSt6ny Palackfmv Casopise musejním 1832. Pozorovalijsme jiZ dfíve, jak rád a jak obratnë uZíval náS buditel (pfekladatel Lukiánovfch 'dialogti) této formy a t k ÚEelbm obrannfmneb0 mírnti satirickjm;zdepfevládálehky t h studentsky, v nëm2 nám postiieny universitni novátek --arcibeán --- vyliEuje útrapy a strasti svého piijetímezi kolegy studijní. J e tovolny pyeklad latinsk6statiProgymnasmata od PontanaMostského. Mezi samostatnfmivelikfmi pFeklady naprvním mistëstojíMiltondvZtracenyrájaChateaubriandova Atala. Jungmann osvëdEil velmi vyzrály rozhled a vkus, fe si vyvolil právë tat0 dvë díla k prvním, prbkopnym svlm pfekladfim. KdeZto velkolepynábofenskfepos Miltonavjestodkazem a vrcholemrozumové Poesie
21
JOSEF JIJNGMANN:
.
-e-
starsí,uvádíChateaubriandve Své prosoupsané epopejinovéhnutí do literaturevropskych,toti2romantismus. Ná5 s l a v n j pyekladatel spojil tedy tgmito dvëma obtíZnymi a svrchovan8 zdaienjmi pievody dotud slabou Eeskou literaturujednak S nejslavnëjgíminulcstí, jednak otev7el jí práh k novému rozvoji smërem, jím? se pakrozvíjely v9ecky literaturyevropské. NáboZensky epos J a n a M i 1 t O n a: Z t r a c e n 9 r á j (Paradise lost) jest z nejpamátnëjiích básnick9ch pracísvëtovéhopísemnictví. Dílo' samovyniká i dnes neobyEejnou cenou básnickou: hlubokjm pojetím vzneSen6 látky,dramatickymstupìíovánímscén,lidskym pozadfm vpostaváchprvních rodiEfi i padlychandëlb, skvëlcu,vybranou FeEí, bohatymiepickymiepisodami, pbvabnymi lyrickymi obrázky a zajímavymi drobnostmi ze souEasného Zivota. Báseìí stala se vychodiskem novfchprouddliter5rních nejenom vAnglii, nybrZ zejménavNëmecku,kdebylysvádënyprudkézásadní spory ,O o p r á v n h o s t acenumnohychbssnickychprostiedkdMiltonovjch mezi lipskym profesorern Gottschedema9v)icarskymispisovateliBodmerem a Breitingerem. V Nëmecku právë vzniká klasicka dcba literatury pod piímym vlivem této slavné básn6 Miltonovy, kdyf Klopstock r. 1748 vydává první zp6vy svCho MesiáSe, úmyslnéobdobybásn&Miltonovy.Báseñ Miltonova byla take mnohokrát do nëmEiny pielo2ena (Bodmerem,Zachariiem, Biirdem a j . ) ; nëmeEtí DTekladatelé namnoze byli vedeni k Své práci tymi2 mdtivy jako náS buditel:chtëli t o t 2 dokázati, i e i jejichmateiská TeE (n6mEina nebylav dobë prvních pfekladf literárng vzdëlánaapronovébásnhízuslechtëna!)iest S to. abyvystihla vSecky vzneSené obrazyajemnosti básnickémluvyMiltonovy. TyZ cí1 pudil i Jungmanna k dílu, jak b4sník vyznává v ÚvodE k prvnímu vydání: ~~
I:
T
.
'
. ..
.
--
- _----
V Y B R A N ~sptsy.
.
-.
25
,,NechtEj, m i l j vlastenEe, aby vzneSená báseñvsedním jazykem zneuctgna byla; radëji, Slovan jsa, lepSi sloven,E,finC privykej a s rozumnymitoho,abychom i my Cechov6 vseobecné spisovné ieEi Slovanské v stiíc kráEeli, tddej!" ZavádGje tedy mnohá nova slova, pomySlí piekladatel na jednotnf spisov'ny jazyk slovanskl, k nëmuZ se tutochce blítiti. Jan Milton (1608-1674) narodilsevLondynë, studoval v Cambridgi i soukromë doma a jsa neobyEejn6 r ~ ~ d nabyl r i ~ podivuhodné ~ znalostiliteraturklasickych 1 Ilt,vc!jblch. Z cest PO Italii vrátil se za vnitiních nepokojd &J vlasti a Einnë se ÚEastnil fivota politického polemickymi b A s n h i , Elánky a brc.2urami. By1 z hlavních protivnlkii krAle Karla I. a PO popravë královë (1649) dokazoval v ngkolikaobranáchsprávnostzása&republikánskych. Po 'obnoveníkrálovství by1 stíhán,'nakmec sveho ruhého %vota uchylil se stayec, jenf zatím oslepl, do ústranl a oddalse Einnosti básnické.DevëtletdikLova1 dceFi Své tut0 velkolepou báseii, která za Zivota bdsnfkovazBstalanedocenëna. Vedle Ztracenéhoráje, jeho2z'ákladem jest hHích prvních rodiEb, napsal i epos Raj dobytl(Paradiseregained) a jiné drobnëjSí spisy básnické, filósofické apdemické. K ZtracenémurájipojalplánvItalii; zaEal psáti dramatéhofobkahu,teprvepozdëji pFeSel keposu. Ve dvanác'ti zpëvech O 10.565 verSich (pëtistopych jambech) vylíEil pád a z,hvrZení andëlb, stvoiení svèta a hPích prvníchlidí,jako2 i jejichvypuzenízráje. SvrZení andë16 dlouho le21 v tëikych mrákotách na dnë hluboképropasti,kambylisvrieniSynemboiím a doráfejícímiplukyvèrnfch andëlti. KcneEnë zvedá :e Satan,nejzavilejsínepiítelBchdv,obnovuje dfivgru vfdcb dábelskychk novCmu bojiprotiHospodinuave velikolepém paláci Pandaemoniu wadí se zavrienci,
-
.
2r; c____-
l[
jOSEF JUNOMANN: -.------
2e jsou sice slabí k novCmu zjevnému boji proti nebesdm, 2e se vSak potmëSile pokusí svésti nového Hospodinova tvora a miláEka - Elovëka, stvofenkhopropotëchu boZí PO záhubë pySnych andëlb,aby té2on odepfel Bohuposluinost.Satanletíkráji, vSevEdGucí BBh v nebesích vidíjehocestu a prohlífíjehoúmysl i budoucí pádAdambv.Synbofípiipovídásvou obët za hfíSného Elovëka a jest veleben zpëvy andë1Q jako vykupitel. Archandë1 Rafael pfichází do ráje varovat prvních lid'í pied svddcem a vypravuje zárovefi O cdboji pySnych andglb,jejichpádua O stvoiení svëta; Adam vypravujezase O svCm stvoyení, O rájiaHospcdinu. Eva z rána vychází sama, Satan v pcdcbë hada svede j i lichotnou Feeí, aby pojedla zakázaného plcdu, Adam pakzláskykfenëjí tCZ a hieSi. Jsou z ráje vyhnáni, Archand61 Michal ukazuje viak Adamovi U vidhí vyvojpokolenílidskéhoaut%íjejnadëjí na spasení * Vykupitelem. Vtomtodramatickémdëjivykreslenyjscuobzvláit6postavydáblb,vprv'ní Fadë osobaSatanova, mistrn6. Vedle psychologického spojení astupfiování dgje chválenyjsoumnohéjednotlivé scEny, z nichz ukázky piináSímevevyboru.Vybrányjsoupartie:vzyvání MUSY (zpëv I. 1-35, I I I . 1--68, VII. 1-45); .ody: píseñandëlb O slávëbofí ( I I I. 412--471), Adamova rannímodlitba (V. 184----244), chvalozpëvandëlb PO stvoFení svëta, velebné sabbath(VI I.. 674--739); z.plastickjch iivych obrazb: probuzení Satanovo ( I . 203---253), stavba paláce Pandaemonia (I. 727--868), svrfení zahubenfchandëlb (VI. 978--1058), vidëníAdamova:Kain a Abel ( X I I . 488-581), Nce (723-773 a 806-972); dále mistrná svfidná ieE Satana-hada k Evë (IX. 590906). 2 drobnostíkulturnëhistorickychzajímavy jsGu zejména Easté vzpomínkynadalekécestyzámoiské; '
27
VYBRANE SPISY. .
-_-.__-
vzpomínáme, f e vdobëMiltonovë Iovng doplìíovali poznání lidstva
P
E . I
I li ri
do vfboru pojaty: obraz lodstva na Sirim moi¡. (kouli; I I . 727--749), lahodné vánky ze St'astné Arabie uvítají plavce pfijífdëjící c d mysu nadëje rozkoSná (IV. 153--190). 2 jinych obrázkb otiStëna tuDobré jestë idylavenkovská S postavou diveí (IX.509-521). . Jako Homer a Virgil vzfvali Musu, bohyni umëní básnickkho, tak pokorny kiestansky pëvec hledá ziídlo
4 tc
!, 3
a posilu um6leckCho nadSeni nebesích. v Jest to jakési vnitinísvëtlo,kteréslepéhostarce povznáSí a vede, milcst bofí, bez níZ by se nemohl odváfiti tak tëikého úkolu. Piil'ovnávásebek MojiíSovi, PO jehof biblické Cenesi píSe Své dílo.Celou básnízachvívádech plné neskonaléúctyke.grandiosnílátce;nenítunicmalicherného, skeptického, vgichni dnes okiejeme tímto Eistfm a silnfmhymnemZivota, jeho krásyaradosti. 2 otiSt6nfchchvalozpëvbandëlskych,modlitebhymnb a jest vynikajícítat0stránkaMiltonovybásn6patrna. RovnëZ zfetelnfch, plastickfch obrazb, Zivotnë a mistrnë vylíEenych, Eteme v. Miltonovë díle mnoho. Tat0 místa tvoFila práv6 jádro dlouholetgch literárních sporb,
'
c t
'
.
~
$
1. l
v nich2 b6felo
I
!
4
-
: .:
:
angliEtí plavci usiO naSi zemë-
.
o otázku, .smí-li básník popisovati (deskriptivní Poesie) a do jake miry mbie tak Einiti. Ceniálním zpfisobem zakonEil vyznarnnC tyto spory nëmeckf kritik a básník G. E. Lessingvproslulimkritickkm spisku: Laokoon Eili O hranicích malíiství a pcesie. Vfraznost a jasnost báshíkova líEení vidíme z psdanych ukázek zietelnë. Máme tu obraz padlfch andëlb a v první fadëSatanasamého.Jakolistínastlanénapodzim lesnatém v údolí vallombroském, neb0 jako titiny, kterk mrtvi5 leiínahladinëRudéhornoie,taklefely pluky bëzduchych svrienych andëlb. Satan Pak, jako netvor roztafen jsa PO ohnivych pekelnych vlnách,
-* ;_ .
-E, '
28
.
JOSEF JUNGMANN:
zvedá hlavu., vzpiimujeohromnoupostavu,opírá se Eernymi kfídly O mrákotny vzduch a jako hrozné straSidlo pfistává na pevné pbdë. Nkbo vizme, jak podrobng a detailnë, S odborngmiznalostmi,dovedebásníkvyIíEiti stavbudábelskkhopalácePandaemonia!Vidíme Zivi2 pfed oEima rozlìEné pluky cfábelské; jedensvádí struikarniplynutézlato,druhf rozpouStí kovy,tfetí shání strusky S ohnë, jing dg16 hlinënéformy, jing lije Zhav); kov. A rychle pied nagíin zrakem vyrbstá mohutná stavba se sloupy, pilífi, iímsovím, architrávy, zlatym krovem i vnitinímiozdobarni.Skvëlé j e vylíteníboje mezi and6ly vërnymi a odpadIymi; to nejsou. slabí lidé, ktefí se t u stfetli, nadlidská, polobofská sílaa moc velkolepë t u bojují. K d y i pak Efeme úchvatné verge O d6sném svrfení ztracenfch duchfi, vzpomeneme fiv8 na plastické reliefynabarokníchkazatelnách, S nichZ hiímalajezuitská kázání do ustrasenych srdcí náboinydh posluchaEb. Podobnë fivë a bezprostfednë vystupují pIed naSima otimaobrazy z vid6níAdamova. Jsou tojasnéprbhledy do prvníchdëjinkulturylidské,zbásnënéscény zeZivotamythického svëZe a lahodngpiedstavené. Takélichotná YeE svádëjícíhoSatana v podobëhadí jest mistrnym kouskem umëni YeEnického. Jak obratnë zjedná si lichocenimpfíznë a slechu2eny,jakzdbrazñuje Své piípovëdi a dráidízvëdavost i jeSitnost Evinu, af slabá Zena trhá ovcce a jí! Vedle t6chtoabsolutnichhodnotMiltonovybásnë vábí dnehího Ctenáfe i zmínky a obrazy kulturng historické, z nichi nám zfetelnë vysvítá osobnost básníkova i jeho vlast a doba. Novy vEk lidskqch d6jin vyznamnë se hlásí. Báseií byla napssna v dobg, kdy star9 geocentrickynázorponenáhluustupujelepiímu pfesv6dEeníhv8zdái.8afilosoffi; básník náS by1 dobrjm pFítelem slavnbho Galileihoavelikou úctu jeho vzbu-
ti
VYURANE SPISY.
B
:
i
5.
#
1 .
-'
"
t ' .
1
daleko-
hledy. V Ztracenémráji Etemeplno metafor,kde rozlitné úkazy plirovnány sklbm jsou keGalieovym. OhromnyStítSatandvvypadájako v úplñkumësíc, jehof koulizpytujetoskánskymudfecveFesoli(totii
. '
T:
,
zují mvé tenkrát hvëzdáiské pyístroje, zvláMë
Z!) --
.,
h2 7
,-
Calilsi) z hlídky Své noení KdyZ Rafael opou5tí raj,prohlédacím spatfí sklem dole hvëzdiCku, dobou. malou kaulisvítící, zèmi. Takmdlejen,jako Zrí plavec v mlhách vyspy Delu a Samu, neb0 j.ako naSe fantasie domnívá se vidëti zemë a moie na mësíci, díváme-li se skly Gali1eov)imi. Vedle tohoto pevnkho pfiklánëní k novym zásadámheliocentrickymzajímají dneSního Etenáie neobyzejnërnetafory,drobnézmínkyzefivotaplaveckého. Jako svë2í moiské vëtry vane z tëchto obrazfi mlady a siln9 duch nového lidstva, které uvëdomovalo si nekoneEnost kosmu,nepatrnost podfízené naSí planety a zároveii vyzkumnfmi cestami o bohacovalo poiinání zem6koule. Tëchtoobrazfijest v báini mnoho a jsou nejpiíjemnëjSímosvëfením, kdyZ j i i nábofenskévfklady a dlouhé popisy staly se jednotvárnymi. V dalSím tekstuvybrányjsounëkterétytoobrazy.Kjikatá a opatrná pout Satanova neznámym chaosem krásnë jest prirovniïna k lodstvu, je2 vezevonné koFení indické z Bengaly a pluje k pfedhofí Dobré nadëje. Vidíme-li takovélodstvo z dáliv6tremplovoucí,zdásenám, ie visl na mraEnech. Pfedstavme si iadu obchodních lodi S vysok9mi stoiáry a vzdutgmi plachtami volnë plujícIch k cíli a oceníme krásu tohoto obrazu. Neb0 kdy2 se ^Satan PO dlouhé a nebezpetnécestësnásízasoumraku nad údolím rajskjm, podoben jest korábu od bouFí ubitému, jeni chutë chvátá do pfístavu. Lahcdné vûnë, kterfmi vëtérkové ovivali spanilou Evu, byly tak sladk6, jakymi jsou pozdraveni plavci od mysu Nadëje plovoucí, kdyZ seblífíbiehfim Stastné Arabie, V'elikou
.
30
JOSEF JUNGMANN:
ozdobou v básni Miltonov6 jsou prosté a pbvabné obrázkypiírodní. ProspëSnë lisíseod navonë'nych pastffskych idyl francouzského rokoka, jaké potom pieily do. plaEtivC, anakreontické osvícenskC Poesie vN6mecku a U nás. Piírodní obrázky Miltonovy jsousrdeEné a prosté, jeden z nichjestnaukázkuotiStënv naSem vfboru. K d y i jsme se takto rozhlédli PO obsahu a básnické cenëslavnéMiltonovybásnë, z b f v i nám,abychom jegtë nëkolika slovy dotkli se vyznamu, jaky má Jungmanndv pieklad. Vfznam ten jest pro dëjiny nové Eeské básnické %Eí ohromnyaprávemplatí vCta, 2e tímto pfekladem (jakoi i pievodemChateaubriandovyAtaly) stalsegeniálníbuditelzakladatclemnovéhojazyka poetického. Ceské básnictví nemëlo do té doby ob5áhlého plodu, kterf by tak velkolepfm zpdsobem doved'l opëVati vzneSenbu látku.Bylytuprosténárodní písnë, svëtské a duchovní,rfmovanékroniky, verSovan6 legendy,nevfznamnéhfíëkypozdníchhumaniste,nepdvodní a plosk6 skladbitky osvícenskfch naiich básnifû z almanachdThámovfch a Puchmajerovfch. VzneSeného tepu a rytmubásnického,hlubokéhocitu, bohaté vytfíbené mluvy básnickC t u -nebylo. Zdálose, i e jazyk Eesky, z úfadb a Skol vypuzenfamezinejprostSím lidempoddo5kovfrnistPechamiseudriující, neníschopen,abyv n6m mohla b y t i vzneSená báseH velikého kulturního národa cizího vyslovena. Jungmann ukázal, Zle jazyk ná5 jestdostibohatjatvofivy,aby zdolal nejv6tSí obtíie pfekladu. Jsa dokonale o-beznámen se starSími nejryzejgími plody naSí literatury, maje zázraënyvhled do ústrojíjazykového,znajepravidla skladnosti, tvoFení novych slov pYedponami a p,iíponami, moha se vf'born6 opíraji O v6decká dila Josefa DobrovskCho O jazyku Eeském, Eítaje S porozumënímspisy rusk6 i polské, jsa stejnë vEdcem jako tvQrEím bgsníkem,
VYBRANE SPISY.
I1 l
neohrofenëvybudovalnovoumluvubásnickou.Tisíce novfchpojmdnemëlyvtehdejSíliteratuienále2itého vjrazu a tu tvofil piekladatel nová slova. Obohacoval slovní poklad jazyka Eeského tëmi asi srnëry, které mnohempozd6ji vytkl ve Slovesnosti. Obnovoval staré zapad16 vfznamy, vybír2l vhodná slova z náFeEí Eeskych, z jazykPl jinoslovanskych, zvláSt6 z polStiny a ruStiny, a kdebylonutno,utvoiilpödlepravidel O skladnosti jazyka Eeského slovo nové. S hlubokou úctou Eteme tuto Jasnou a líbeznou básnickou ieE prvního vydání a jsme si vëdominesmírnfchobtíií,které náS tvbrce-piekladate1 vítëzn6pfekonal;dojatë prohlíZíme vslovniEku ,,slov pozatmëlejSích" Jungmannemvysvëtlenáslova, dnes Úplnë známá a obecná, tenkrát vSak piekladatelem nov6 utvofená, ze slovanskych jazykii pï-enesená neb0 ze staré EeStiny obnovená,jakojsou:chmura,dav,látka, obfad,obraznost,ohromny,pfedmët,pielud, pFíroda, touha,vqspa,vzduch.zdrojamnohá,mnohájiná.Na Jungmannavëpfekladuutilise nejlepSí naSi básníci z prvnípoloviny minulCho stoletínovébohaté mluvë. Jak obtífny by1 prekladatelbv úkol, vidíme nejlépe, kdyi srovnáme chudobu vyrazovfch prostiedkb Eeské Poesie zezaEátkudevatenáctéhovëku S jadrnoubohatostí. ÚseEnou plnosti vzneSenC dikceoriginálu;ncbot anglietikritikovéchválívybranou a vzácnou feE Miltonova dllaneménëneflibásnickoumohutnostkoncepce 'a obrazfi.' PiekladJungmanndvvzniklvletech 1800-1804 v Litomëiiçích. P o Etyii léta nejkrutëjzích válek napoleonskfch, kdy trdny se otiásaly. ï-íSe zanikaly a vznikaly, kdy letbla Evropou hrdza nejisté budoucnosti, utëSoval velebnyduchMiltoncv naSeho pfekladatele.Pfeklad &tal pak sedm let jestë v rukopise, nebylot penëz na vydáni. Ale nejlepSí vlastenci vëdëli O tomto Finu. Zmi-
32
JOSEI-' JUNGMANN:
-
VYBRANE SPISY.
33 ~
fiuje se O nëm '.Dabrovsky v listë Polákovi Bandtkemu, ví O nëm Marek, a jistë vSichni vlasteneEtí pfátelé znali j i i dílo Jungmannovo, ne-li piímo, aspoñ z povësti. Zatím vySel 1805. Jungmanndv pfeklad Chateaubriandovy . Ataly, . jímf upozornëni byli pf5teld Eesk6 literatury na vkus a schopnostipfekladatelovy. KoneEnë nabídl r. 1810 brn6nsky tovární Úfedník, Karafiát, Ngmec, jenf se zájmem sledoval pokroky obrozující se EeStiny, pfekladateli 200 zl. na vydání a tak vySel 1811 drobny ipalítek památné knihy ve 450 exempláfích. Jungmann zm6nil vzestupnéjambickémetrumpfedlohytím, fe pFidal nazaEátkukafdého verge piízvuEnouslabiku, takZe jest pieklad jeho napsán gestistopym verSem trochejskym.; také by1 nucen v ka2dém zp6vu pridati iadu verSd protioriginálu,abysmysl Úplnë vystihl.Druhé vydání upravil a tekst znaEnë promënil piekladatel n a konci iivota r. 1843 pro sebrané spisy, které vySly nákladem Eeského musea. V tomtovyboruotiSt6nyjsou ukázkystar3recense 1811, pon8vadZ jazyktohoto prvního vydání jest památngjSí, vzácnbjS1, ale té2 velmi Easto ryzejií a metricky'správnEjSí neiji v sp&é a dosti povrchníúpravëdruhé. Ji2 roku 1805 vySel Jungmanndv pieklad vzácného a velmi vyznamnbho dílka: F r a n t. A U g. C h a t e a. UbriandaAtala,anebláskadvoudivochd n a p O U S t i. Cesky pfekladatel csvëdEil ji2 vyborem spisuznamenity rozhled PO svëtovémpísemnictvi a vytfíbenf vkus literárnl. Nehledíme-li ani k obrovskému vyrnamu díla Chateaubriandova, jak se na dlouhá desitiletí projevil nejenom v literatufe francouzské, .nybrZ ve vSech literaturáchvzdëlanychnárodfievropskych, mP1- . Zeme bytihrdi, f e Eeská literatura byla mezi prvními, do' níi slavné dílo bylo uvedeno, také vSak, i e pievod tak vy'nikajícího díla zakládal obrození nakho krásnkho
~
~~~~
~
písemnictví. Evropsky úsp6ch Ataly a rozruch jí zpdsoben9 jest nejlCpe dosvëdten vydáními a pieklady. Episoda tat0 z piipravovanéhovelkého'dílaGeniuskfestanství(Génieduchristianisme) vySla r. 1801; téhof roku v.yglo pëtvydání, do r. 1805 dvanáct. První pieklady jsou do italstiny, Spanëlgtiny, holandStiny, anglittiny, EeStiny a FeEtiny; do nëmEiny byla pievedena teprve 1826(pozd6ji ovSem jeStë mnohokrát). Frànçds René de Chateaubriand (1765-1848) domyslil básnicky mgSlenky svéhopiedchddce J .J . Rousseaua.Pccházelzestarépfísnérodinybretafiské, dbtstvíztrávilvestarémzpustlémzámku Combourgs k h ; zasmuSilá krajïna? star9 park, PO nëmi se toulával S vFele milovanou, podivnë váznivou sestrou Lucii, hukot oceánu, jenZ za. dlouhych veterfi k nim se ozyval, vzbudilyvevnímavé,citlivé duSi hochovë dojmynevyhladitelné.Nebylvytrvaljmstudentem,aniráznymvojlnem, ani obratnym dvcianem. Necítil Se uprostied vrcholnékulturypaiiiskéspokojen, a kdyZ zjevilyse první kroky veliké francouzské revoluce, prchá z vlasti. Roku 1791 odplul doSeverní Ameriky pdvodnë S p l h y vynálezce a dobyvatele;chtëlobjevitiprdplavseverozápadní,obrátilse S doporuEujícím listemnaslavného Washingtona, brzy nechal svych plánd a toulal se v panenskédivukrásné pyírodë mezikmenyindiánskymi. Neukojitelná touha PO plném Zivotë pudí ho dál a dále; jest v,,jakémsiopojeni,chodíodstromukstromu, hned ná pravo, hned na levo". Zápisky jeho z té doby, zpracované O nëkolik let_pozdëji v cestopise (Voyage en Amérique),jsouplnyopojenych,vzruSenychvykiikk ,,KoneEnë tënalézám,prasvobodolidská,"volávroztoufení, ,$de buduStasten a volen jakopiíroda;ani Jediny úder mého srdce nebude potlaten." Není pochyby, Ze Chateaubriand ne7ro:el vgech krajin, které nám popiJosef Jungmalm: VybrinC: syisy.
3
.
35
JOSEF JUNOMANN:
VYBKANE SPISY.
suje;modernísrovnávacíliterárníhistoriepiesnëté2 urEila, kolik si vypejEilspisovatelveskvëlychsvych obrazech a zjitienfch líEeních odstar,ych cestopiscii. Piece vSak Atala zbstává mezníkem v dëjinách literatury francouzské i evropské. Kdyi se mladf cestovatel náhodou dovEdEl O hrbznych pokrocích revoluce, odplul do vlasti, chtëje qhrániti Ludvíka XVI. Vstoupilpak do emigrantskéhovojska, ÚEastnil se boje a by1 ranën, na konec za2il v Lcndfnë v chudobë a opuSt6'ní nejtrpEí chvíle 2ivotní. Na zprávu O smrti matEinë náhle se v n6m probouzí hlubokf vztah k vífe dëtství a od té doby hraje kiestanstv'í dbleiitou roli v jeho spisovätelskéEinnosti. Pige nyní velikou obranu kiestanství ,,O poetickfch i mravnlch krásách n.ábo2enstvíkiestanskkho a O jehopcvfSencstinadevfechna ostatnl vyznAnI svgta''. Episcdu, malou ukszku, velikCho tohoto díla vydal r. 1801; je to nase .,Atala ou les amours de deux sauvages dans le désert" (Atala aneb laska dvou divochhnapou5ti.) O nesmIrn6músp6chu i vfznamu díla jsme se zmínili. Starf Sakta (Chactas), moudrya ctihodnf stafec indiánskf, jen2 prodlel v mládl v Evrop6, dílem jsa ukován na galejích, pozd6ji Eiv jsa uprostfed velikolepé kultury paiíZskC, kdepoznalhryRacinovy, zuilechthkhoduchalidskéhona vySi modernívzdglanosti, vrátil se zasedo svC vlasti americké. Ten vypravuje mladémupiíteliRené, jenZhledA ztiieníbouilducha a neklidusrdcevhlubokévelebnostinedottenfchpralesfi a primitivních kmenfi lidskych,csudy Své mladé Iásky. By1 vychovánctihodnfmSpanglemLopezem,ale znesmírnétouhy PO volnfch lesích odcházíodsvého dobrodince.Jest vSak brzyzajatnepfátelskourotou, odsouzen k ukrutné smrti, ale zachránh mladou Indiánkou Atalou. SpoleEni5 bloudi milenci nekoneEnjmi
lesy a jsoudojatinevystihloukrásoupiírody,jako hlubokouláskou, jiZ k.sobëpocitují.Atalajest vSak kiesfanka, dcera Lopezova a indiánské matky; na smrtelnCm loii slíbila matce, i e nepoddá se ZádnCmu muzi. Zahroznébouievpralese,k n í i mbZeme pfirovnati, jenom váSnë azármutkylidskéhonitra,poiijeAtala z obavy, aby se neProhFeSila nasvémslibu,smrtícího jedu.Nadarmojsouvlídnëpiijatifrancouzskym misionáFem, otcemAubrym;Ataladokonáváv náruEí Saktov6. Nádherná scéna pohiební konEí vypravování starcovo. Protipravidelnosti,rozumovëvyváienésoumërnostiklasickfchspisb,znamenátentospisekrevoluci. Vidíme t u váSnivy vztah k piírodë, jsou tu iady novfch, barevnychobrazb,z celího líEeníbuSi neklidné, nepokojné srdce, jakfsi elegickf van táhne se nad celfm dílem, soucit S Elovëkem a jeho velikymi váSnëmi a bolestmi. Chateaubriandúmyslnë hledël si primitivníhozpbsobu vyprávëcího,tim mbZeme postavitiAtalu po bok základnímdílbm, z nich2 pozdëji romantikové Eerpali básnické osvëiení: bibli, Homerovi, Ossianovi. Dílo rozdëlil básníknaEtyiizpëvy:lovci,rolníci,jednánía pohieb;orámovaljepakprologema epilogem. Rok PO vydáníAtaly 1802 -- vycházícelková úprava díla Genius kiesfanství (Génie du Christianisme) v p6ti svazcích.Prologem a epilogem spiata jest Atala S druhounejvfznamnëjSíepisodou celého díla,básní R e n C aneb ÚEinky Váhí. V tomto nejzralejsím a nejrnodern8jSím díle ukázalseChateaubriandvynikajícím analytikemchorobné duSe novéholidstva; líEí tu rozervanou, nespokojenou, zoufalou duSi, jei nemá na svëtë, kde by se zachytila. J e to první romantická postava, jejími2 bratryjsouGoethbvWerther,MussetdvRolla, PuSkinSlv Onëgin, Zeyerfiv Plojhar,rekovéGarborgovi
34
1
f
i
*
f
'
.
3(;
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE srlsy.
37
c
a celá galerie postav v písemnictvi evropském z konce 19. vëku. Ostatníchosuddprací i Chateaubriandovjch dotkneme se ji2 jen struEnë. Za Napolema by1 vyslancem vRímë,tamnapsalveliké dílo O mutenícíchkfedfanskych. Mnoho cestoval PO orientë, v diplomatickém poslání pobyl i r. 1831 v Praze; se svym Eeskym pfekladatelem se ovSem qeseSel. DoSel velikjch hodností, psal jeSt8 romány, cestopisy a deníky, zemiel v Paiíii rok p0 J ungmannovi 1848. JakopiekladZtracenéhorájejest i pfekladAtaly pro Eeskou literaturu vjznamu ohromného. Je to první spis vySSím, vzletnym, novym duchem a slovem básnicky napsany a Jungmann osvëdEil celou svou zbghlcst, obratnost a tvoFivost v jazyku Eeském, Ze dovedl skvëlé a sloZit6 obrazy, vypiatá líEení, hluboké úvahy originálu pietlumoEitilibou,jasnou a vjraznoumluvou.Jakooriginá1 jest znamením nové doby v písemnictví francouzském,takpfeklad - jestvít6znym poEátkem obrozené EeskCFeci spisovné. SlovníEek vjkladb musil byti ovSem jestë v prvních dvou vydáních piipojen; zase vSak pozorujeme, Ze i tam, kde piekladatel horlivë tvoiil nová slova,vëtSinaseujala a Ze dnes Eteme i první pFevod Jungmanndv zbëin6 a známë. Novy pieklad episod Chateaubriandovjch se studií o bás'níku a díle mámeve' S v h v é knihovnëod.J.Vodáka. Vedle tëchtodvouzákladníchanejvyznamnëjiiích pfekladd,pilíidnové Eeské mluvybásnické,piekládal Jungmann S velikymzdarem i jinádílacizojzzyEná, v & t S i mensí. Máme od nëho vynikající piebásnhí z latiny(tragedieSenecova); z fettinyprosluléjsou obzvláSt6 tii pfevody vtipného a ironického Lukiana Samosatského; bystrj elegantní dialog Lukiandv by1 dobrou Skolou nazemuvybornémustilistovi, jenZ dòvedlostfe
rozliiovatirozumem i zfetelnë a struEn5slohemsvyrn vykládati. NejkrásnEjSím plcdemtëchtostudií O LukianovijsouvzornépdvodnídialagyJungmannovy , rozebraná a níZe otistëná jeho dvë rozmlouvání O jazyku Eeském. V celé pakliterární Einnosti Jungmannovë, v jeho dopisech a polemikách, bystfe rozliSujících i mirne ironickych, tkví sledy u m h í Lukiánova, jen2 by1milBEkem vSech velikychduchddobyosvícenské, napi. Lessinga Voltairai i 2 'nëmeckychbásníkbpfeklidal n á i buditel hojnE a zasepodivujemesevyb6rujeho neménti neZli vkusu a obratnosti pievodb. Vybíral díla, která i dnes mají trvalou cenu umgleckou; v dobë, kdy jest6 U NEmcd nebyl G O e t heuznanfmnejvëtiirn básníkem, zkouSí ji2 ÚEin Eeského slovabásnického r.a jeho nesmrtel'nych písních i baladách. Známé jsou Jungmannovy pieklaciy. ,,PiseÌí milostniEky" jestprcslulá píseH z románuWilhelmMeistersLehrjahre,zpívá ji Mignon a v jejích zpëvnych verSIch obráfí se básníkova touha PO slunnC Italii, sidle u m h í antického i stfedovEkého. Jinépfeklady z Goethajsou: Zpgv duchdnad vodami a Carod6jnicky uEedlník. 2 klasickych b a 1 a d S c h i 1 1 e r'o v y c h zkusil piekladatel Své síly r.a Rukavitce a hlavn5na nejznámgjSí, právemp~pu1árr.í filosofické básni P í S e ìi O z v O n U. PIeklad této básr,?, kde bylo pievodci zápasiti S odbornou terminolcgií zvcnaFskou a vkratiEkych, zvuEnë rfmovanfchversich zhustitihluboky a krásnysmysloriginálu, by1 snad z nejobtíZnëjSích, jimi2 se kdy Jungmann zabyval. Tento pieklad, jeho2 první otisk Eteme v KrascfeEníku z r. 1823, leZel dlouho naSemu básníkovi na srdci. cast0 se O nëm zmiiiuje pfíteli Markovi v dopisech, iádá, aby mu opatiil ryzí Eeské názvy zvmaiské, a dlouhou dGbu urovnává,piluje, neZli seodhodlal báseii vytisknouti. Po Jungmannovi byla slavná tat0 báseìi Schillerova n&
.
. ..
38
1
JOSEF IUNGMANN:
kolikráte pfelcnfena do Eestiny, ovSem dokmaleji. AvSak i pievod naSeho buditele je vfznamnf jasnfm smyslem, vystiZenIm vzoru a zachováním pdvodních rozrngrfi metrickgch.Vadoutohotoprdkopnéhopfekladujsou jednak n6které zastaralé a vdbec neobvykl6 tvary, n6kdy k vbli rfmu pripojené, jednak poCítání stop dosti Easto proti pfirozenému piízvuku slovnimu. Pies to je pfeklad tento z nejpamátn6jSíchapliblifvjesedosti znaEn6 básnickC mohutnosti n6meckCho originálu, v ngmfjeden z nejv6tSích básníkbn6meckfchvzneienfmislovy a bohatfmi rfmy proved1 paralelní IíCení vzniku jasného zvonu t beztvárné sm6si S rozvojem Zivota jedincova i celku. Druhf pIeklad z n5meckC Poesie do nagí sbírky pojatf je B ü r g e r O v a L e n k a. Touto baladou stanul Bürgerrázemmeziplednímibásníkyn6meckfmia nedosáhlvjinfchpraclsh vgSe tCto Zivé, dramatick6 básnë. Zpracoval v ni rozSEFen9 lidovf motiv, kde mrtvf milenec piichází si pro fivou milou. SlySel lidovou píseii S refrénem O jasnCm svitu m6sfce a rychlé jízdg mrtvgch. Tf2-motiv qnáme v Ceské prostonárodní poesii a pcdle nëho napsal Kare1 J aromír Erben Svatební koSile, i jiní básníci slovangtí (Mickiewicz, kkovskij) tpracovali tg2 motiv. Burgerova báseñ ,,Lenore" .je dramatiEt6jií a tragiEt5jSí ne2 balada Erbenova. Dívka tëZce hiesí, zoufá si a rouhá se ve svém Zalu spravedlnosti bo2ské; za to je trestneodvratnf. V divokémtrysku, S nímimdfeme srovnati zkázonosnou jízdu pruskfch rejtard za sedmiletéválky, un'áií piíSehyjezdecmilenkudo,záhuby. Plastickfmiobrazy,fivgm dialogem, plerpvanfmiv& tami, vfkF.iky a citcslovci stupfiována jest dravá, prudce ku pledu se iinoucl mluva básnfkova, a Jungmann zase nezbstalmnohodlufenobtífnémuorigináluv Easném svCm pfekladg CvySel ji2 1806 vprvním roEníku Hlasatele). Vliv této b'alady pozorujemei v rozkohépb-
VYBRANE SPISY.
39
vodní romanci Jungmannovs ,,Old?ich a Bo2ena", která pod,le udáníbásníkovavzniklatéhof roku. Zanglickychdrobnych pFekladfi vybrányjsoutii proslulébásnë:Grayova Elegie nahrobkáchveskjch, Popeovo Psaní Ebizy Abelardovi a Goldsmidthav Poustevník. Málokterá báseñ t5Sila se kdy tak ohromnému sensaEnímu úspëchu, jako T O m á S e G r a y e E 1 e g i e na hrobkách veskgch (Elegywritteninacountry church yard). Byla napsána 1751, v krátké dobë rozlet6la se ve form6 Sestipennyovfch broSur PO anglickém a celém evropském svëtë a byla pfekládána do viech evropskych feEí. Její elegicky, ponëkud sentimentální tóndobYe hovël dob6, která se odvracela pyesycena od spoIeEnosti a kultury a uchylovala se v samotu a zadumání; z toho pierodu spoleEnosti vznikIo porozumëní pro Rousseaua, Chateaubrianda, Goethova Werthera. Grayova básefi byla viak nejen populární, jest i um5leckyvzácná.Velebnádikce básnickátlumenë se nese, básníprgnikát6n odaick);, harmonie hudební, závëreEn9 nápis chová hluboké,vEEn6 platnéadojfmajíclmyilénkyfilosofické.Vpatnáct6 sloce místo jmen anglickfch státníkb a básnlkfi (Hampden, Tyrant, Milton, Cromwell) podává piekladatel v plebásngníjména Eeská (Thurn,Rokycana, Z'iZka). Druhf básník anglicky, z nëho2 Jungmann vybíral pro Své drobnC pleklady, by1 A 1. P O p e, z nëhof t u POdávámepfeklad PsaníEloizyAbelardovi. Pope by1 pravf osvícenskf, virtuosní básník, ktery vybíralsinejodlehlejsítemata,abynanichukázalsvou schopnostparafrázealehké, zvuEné formy.Psal básng kluzkého, lehkého tónu (Loupe2 kadePe), rozpustile drsnou Lazebnici, citovë rozechvëlou Eloizu, slavnostnë vzneSen6ho Mesiá6e. BásníFské psaní Eloizy Abelardovi je parafráze 0vidiov);ch Heroid, dopisd slavnychZen milen'c13h-1. Láska stfedovekého uEence scholasfickbho Abelarda
.
t
e
40
c
JOSEF JUNGMANN:
_.
. ..-
a sedmnáctileté dívky Eloizy stala se tragickfm csudem milencd i vroucímidopisydívEinjmiproslulcu a byla mnohfmi básníky opgvována. Báseñ Popeova jest velmi vzruiená, psychologické momenty opuStëné milenky v kláSteTe, láska,touha, beznadgj, vyEitky a trpëlivá resignace, vystiZeny jsou jemnou, pronikavou dikcí; take pfeklad Jungmannbv, j i i v prvním hEníku Hlasatele 1806 otiStën9, jest velmi zdafilf. 2 nejstariích piekladfi Jungmannovjch jest O 1 iv e r a G o l d s m i t h á P o u s t e v n í k . Báseñ Otist h á aZ v Sebranfchspisechmádatumvzniku 1797. Goldsmith,autorprosluléidyly,,Vikáiwakefieldskj", by1 Easto Eítán a napodobován vN6mecku. V této hrav6 bisnitce zobrazena jest s c h a , k d e k milenci, jen2 z nemastnéIásky odeSe1 na pous't, piicházímilmaná dívka v pfestrojenf.Jungmann zEeStil anglickéjméno milencovo a píSe LitmírmístoEdwin;naprotitomu j m h o dívkyAngelinaponechal.
.
-.
__ - ..
l . Pdvodní stati prósou.
I
O jazyku Ceském. (1806
v Hlasateli I , str. 43.)
R o z m l o u v á n íp r v n í .
'-
Z Veleslaoína, t e c h a Ne'rnec. 2 Veleslavina. Dovol. Mincse! a t promluvím ngkolik slov S pyíchczím tímto. TuSím, pane! Ze rozprávíte Eesky ? &ch. Tobie pan! jamëla, tySpyl chlapes, chovaika, a ten pyl iesky. Z Velesl. Chvalné a potëSitedlné jest to srdci mimu, an vidím, kterak i do cizích zemí jazyk müj mil$ se Sí?í. Vy, jakoZ patrno jest, Nëmec jste; odkud, prcsím, rcdiC? &ch. Na,, na,pan! ja Sechje, a v Sechynarotil. 2 Velesl. I tot jste tedy celé Své iivobytí v cizinë strávil; a kdeito mbj milf, Ze v á m m o b é nebylo, abyste se douEil jazyku ceskému? Cech. J a pylmbjSivotne pSei graniciesky. J a v Prasenarotil, v Prase Siva pyl, av Praseumsel. Z Velesl. Fro Bbh! jakjesttomoiné:cech PraZan - a tak chatrng mluviti jazyk svbj? cech. Mbj jasyk ja mlufittobje. Z Velesl. Pohfíchu! nehrubë; leda byste (EehoZ Bbh ostfez!)k jinému se znal jazyku.
42
'
JOSEF JUNGMANN:
Cech. Mbj jazykjenëmesky. Z Vefesl. I vím vSecko; vytjstesyn n6jakého n6meckého iemeslníka, jimZ piedkové naSi PofiE za obydlí vykázali, aneb snad nëkterého do Cech vnovë piiglého Ngmce, a Nëmci vZdy m61i tuvadu do sebe, ie,rádi do cech se loudíce, nerádi jazyku ceskému zvykali; snad jste i málo S Cechy obcoval? Cech. Prafil fám, Se S Prase sem. J e ne Sátny kaféhausvPrase,kte ja nepyljakotoma,Sátnysaal,kte ja ne fortansovat, theatr a khostel, kte ja neuntèrhaltovat.Jamám tobSe tabakkouiil, tobSe billiardhral, cechofal i fechtofal, a mám vSecko Mal, so se Sikofal na Slofgk od kultbr, lebSi ne5 mancher kafalír. 2 Vefesf.Odkud medle ta hiíSná jazyka svého neum6lost? Cech. J a Sek fám, Se mbjjasykjenëmesky;aten -,kto Sest v t6le atoprykapátna tElo má,ten Sesky mlufithanba. 2 Vefesl. Nastojte! Eesky mluviti se hanbí! jazykem, vkter6m veSker6 království se iídí, jím2 od konEin do konEin PO celévlastislovoboiísekáieahlásá, jím2 umëní se pYednáSejí. a srdce Eeská k ctnosti a hrdinství se vzbuzují! - V hrdlo 12eSElovëEe!2e cech jsi! NEmec tobë z OEí i kroje hledí; OE, i e S v á b jsi? &ch. Svabneb0 Sech! tnestojetho. Ale jaSech je,a Minos kSechy mi anveisovat. 2 Vefesl. Odrodily piedkd svych potomku! Jestliies sobë v kafírnách, v tëch cizozemcb, jak vidím, hnízdech, Nëmce vyválel, vSak ve Skde lépe Eesky jsi se nauEiti mohl i m61;Eili jsi do 2ád.né nechodil? Cech. Se ja mlSel kten SeEi, fit61 pan, 5efi1csc.f Sem; s n i m i jura vSesko, a ja 'moch moje pbl funt at test, jakoktojiny S nofej uSensy, producirofat.
VYBRANE SPISY.
43
2 Vefesl. Aviakz Kold'ína, kancléivyborny,neposlední zajisté jest spisovat-el; C G ~jste jehomEstskych práv neEetl? T u t byste by1më1 príleiitost dobré EeStinè se nauEiti. Cech. J a dm51 ne 5esky Sist,ajatonepdebofal. 2 Vefesl. Co slySm? V pravdë-li, i e nyní v Cechich ngkdo se mb2enauEiti veSkeré filozcfii i vSem právfm, anby Eesky ani Eísti neumël? NeEítají setedy,jakoi jsem doufal, spisové tëch uSlechtilych muib, jeSto statky i Zivotytsvénazvelebeníjazyka svCho vynakládali? NeEítá se KonáE, Velenskq, Hájkové a mOj mily Kocín, anebonen,jehoisláva i nás se donesla,dobromyslny Komenskf? A c02 z Velesladna, ha! povëz, E'ítají-li to ho? Cech, Mbj pan! To je Sesky fesnic! O ten lit mám ja, so Siv, nic neslySel. Ale to prafili mi, Se ten Sesky kniSky jepletky a pláto;tennëmeskyprotinëjslato; a ten Sesky pyl ne tost na couvert t8m nëmesky. 2 Velesl. UtrháS! CO za mého Casu psáno by lo, tonebylypletky;bylito plní bohabojnostia umgní spisové, byly drahé ctnosti kameny, jimZ opravdová POboinost zjednala utEsenou a vëku mimu milou stkvëlost; bylazrnapravdy bezplev lichoty,zlatopcEestnjkh mravd bez truseklehkomyslnosti. N6mci sicese vSím usilím za naSeho Easu pracovali, vSak nepravda i le2 jest to,abyvtomsvém StëkavCm a chrochtavimjazyku dílavyvedli,,kterábyona naSeho libého a zvuEného jazyka jako zlato nad blátopiedEila! Ha! povPz opravdu, mají-li N6mci tak drahni3 nadnásspisbpievybornqch? Ne'rnec. Pravdumluvíp3chozítento,an,jak vidím, jestpravyobraz nynëjSích cechb,kte3 niEeho2 mCni.5 neumëjí,jako Eesky, ato proSlé skrzetvé péro piíslovíprorocké, 2e nkkdy na moslk PraZském bude
44
-
JOSEF JUNGMANN:
abych S vlastencivgrnymi O tom,coi bylo, rozmlouvaje, nadtím, c02 nyníjest,uskrovnilzármuteksvfij. Nkmec. Nermutse, Danieli! neníjestëpcsavad PO vSem veta. ziv jest národ ten, jeho2to jazyk zcela nepogel. Stojí ai PO t u dobu onen Stëp vaSir.cb, aE odrany, aE ostírn vikol dusenf, nicménë zdá se, ie pouití nové pupeny, silné dosti, aby jestë jednou jeho pfedeS1á mladost se obnovila; jen a t dobrf zahradník jest ho Setmy, jeStov sadu siém kaidf -strhnek rovnou p é 3 pgstuje. Povstává, dim, uSlechtilejSí Eeská rodina, zdární synové vlasti, povinnou k tC matce lásku-v prsech Eijící. Ti, kde 'jstevysnaiíceseustali,uchopujíse Eeského umëní, a vytrhnou(budtejednosvornf!)slavnoudruhdyvlast svou z pFísloví a posmëchuokolníchnárodfi,jenjestli (a Ize-li pochybovati?)tendobryotec náyodd Frantì$ek k iádostimiliondv6rhychnaklcníuchasvého, a bude,jími by1 Kare1 i Rudolfodpoly, docela otcem Slovanbm svfm!
''
t e c h neuídankjjs'i, jako jelen S zlatyma rohama, vyplnëno jest témG tuto dobu. Ne tak Nëmci; t.i by m61i vaSim za piíkladbyti.Jesttomuasi 60 let, CO naiincijazyk svdj upfímë vzdglávati poEali, brousíce, pilujíce, hladíce tak dlouho, a2 se kaidému ve sv6t6 jazyku v bohatství a dokonalosti vyrovnati mohl. V brzke v6k zlaty Nëmcbm vykvetl, jeho2 vfiní milou zakochali se i vasinci, zvláSt6 proto, Ze Stgp svbj, an mohl nápodobny kvët nésti, svévoln6 ze vSech odrali poupat. Neb0 jiZ dvë století vyzuvají se ze vieho, c02 Eeského jest; spálivse staré knihy pfedkiisvych,novychnepsali;mrav,kroj, a i i hnedle jazykotcovskf prornEnili, anebaspoñzmënitiusilují; slovem, piijda rneii ng, iekl by, Ze ne ceskgto, aIe z Frankb aN6rncb jest sloZeny národ: velcí z Frankb, sprostí z %mcb, a to viickni, kdyZ ne skutkem, aspoii vilí.VSemuje nauEíS radëji, ne2 jazykupie'dkbv jich!
2 Velesl. Piestafi,pro Bbh! plesbaii! nah9 mec jsou slova tvá. Nimec. Vidímv tob6 s'taroEecha, jednoho z tëch, kteFí pro jazyk svdj a vlastnasazovalijmgní i iivoty Své, jimZto slouti Cechy byla chvála nejZádangjSí, kteií byli s t r a h í p r á v h a jitelC, podiv závistnych nárcdfi, lampy U prostfed vichru hofící. Jednák ihasly lampy ty, pfiSel podiv ten v pi'ísloví a lehkost, a usnuri haji.telé práv straSní. &S, Danieli! Eas, tenviehodárce a zhoubce, zanimftomësta,zemstva,národové i svëtyvycházeji a zacházejí napofád -- i to jméno CeskC, leE f e cechovi bude moZné odolatiosudbm,brzy,brzysnad vEEnymi pfikryje zavalinami. 2 Velesl. Ach,piísnysoude bozí! nastGjte, Ze mi nelze po druhé umfíti, fe taková hanba potcmkb mnë zahofEila sladkéelizejskéradosti!Zajdu,kdebychnevid61 pyicházetinezdárníkbtgch, i snaiitise budu,
Rozmlouvánídruhé. (1 806. Hlas. I . str. 321 .)
SfavomilaProtiva: Protiva. Nenadál jsem se v zboru vEerejSím, ieby z ustdávnoprohlásenéhosvëtaobEana(kosrnopolity)
.
t-
takhorliváobranajazyka Eeského sepronesla. Sfavomil. SvëtaobEana? - horlivá obrana? To p x n í od vlídnosti vagí za poklonu tim radëji piijímám, f e takf se radovati mohu, an jsern vám ponëkud podoben; nei inu, kaEdy má svého koníka z rákcsí, na , . to druhé? -kterého zasedna rád v zámezní konEiny paluje. J á zajistC toho nepFírn, Ze na svérnzaháletinemohu;rnyslíte vSak, i e rnezi tëmidvëmaslovcijestnëjakfodpor?
46
JOSEF JUNOMANN:
Prof. As takovj, jako jest mezi tëm'ito: b j t i a nebyti, nebo dokonce mezi milovatianenávid6ti. Slao. A kterakto? prosím. Prot. Budtofevpravdëkdo sv6t.agbEanem jest, a ten ovSem celf sv6t zároveñ miluje, neb0 ale n6kterou jehoEástku zaobzvláitnílásky Své predmëtvyvolil, a ten sv6taobEanem bfti patrn6 pfestává; n j b l i bojím se, aby taková stranná láska jedné snadnovnenávist druhé Eástce lidí ne2'cigla. Slav. Co se mne tkne, já O svëtaobEanstvE (kosmopolitství) docela jiného jsem mínëní. I mním, i e se tak láska k vlasii S láskou k ostatnímu svëtu,aE v rozdílnim, nicmCnë vdobrémstupni,jakoIáskakpfíbuznjm S láskou k souseddm má. Ne2 O tom jindy. VCera tedy jsem sevámzdálhorlivëjirozmlouvdi S tim pongmEilcem? - Ne2 medle, vidoucímu mnë U prostfed vlasti nevlastenctvítaknáramné, (Secha rodem, andernu, coi d6dbm jeho svaté bylo, se rouhá a pcsmívá, dcmácí tupí, cizI chválí, t6ch nenávidí, cd nichf Zije a tyje, --moho-li, prosím,aby kdo horlivcstípojatnebyl, a té nejpfísnëjSí nevole proti synu vlasti nehcdn6mu Kecítil? Prof. Moino-li vám vlastnë, opravdu nevím;to jediné vim, i e tudi2 za horlivost svou vidEti jste muAl na pokání,jakodpilrce váS, jakoZ p% petkách obyEejn6 se dëje, tim pev.nëji na svém zdstal. Já, CO chladnj vás obou posluchaE, snadno jsem sevarovalsvëdEiti jedné neb druhéstranë,oleje do ohn6 líti; njbri toho prosp6chu pfi tom jsem uiil, Ze v obapoln6 zahfitim a tudy jako plynutëjSím vtipu vaSem, velice jsem se kochal. Siav. Praváf jest to moudrého povaha, z po5etilosti jinjch rozumného po2itkunabjvati. Ne2 tenkráte neodnesl jste jeho zadarmo. Pokud zde sedíme pod tim vëkovitgm dubem, kterjsnad mnohému poctivému starotechu chládku a pFístupu. poskytl, pov6zte.mi, prosím, komu
VYBRANE
' .
SI'ISY.
____
:l 'I
znássám U sebejste da1 zapravdu,neb CO smejilel jste O tom celém nagem rozmlouvání? Prof. S jednquvfminkou. Slav. Piijímám j i , bud jaká koli. Prof. Byste poslyge mne zdstal studenf. Slao. Zdstanujako led. R o t . Nemálojsem sedivil,kterakjstezvláStëvy celé torozmlouváníodhlavní vëci na jinou a dc,cela rozdílnou p'civedl; aneb a t ziejmëji dim, cd lásky k vlasti kláscejazyka Eeského seuchflil; c o i mi tak smESné pficházelo, jako kdyi tam Luciandv Jupiter rozbëhna se S svgm mnuhohrotnym hromem nazapiraEe Bohd Anaxagora, sám nevëda jak, udefil do chrámu Kastora a Poluxa,ktetímu niEím neublífili, jeSto zatím filczof bez nejmenSího ourazuvyvázl. Slav. Chrám Spartánskfch blíiencd a Anaxagor filczof ovSem vëci nestejné byly; jestlife pak mezi vlastí a jazykem vlastenskjm tái jest nestejnost, toi bychom arci daleko za cí1 byli hizeli. Nez, dovolte, a t se vás zeptám, jakgnárodpiebpváRakousích? v Reknetezajisté, Nëmcï! na t j i zpdsobFranciiFrankfim,Rusii Rusdm pFipí5ete; ani2 zapfete, i e vSickni tito svou zvláStní blast mají. Nutie, coi. právë tim je dëlá, aby Frankové, Rusové, Nbmci by1i? Prot. ZvláStní jich kafdjch obec a zpráva. Slav. Nei CO, kdyby se vsecky jich zemë pod jedinou zprávou spojily, zdai by pFedce jako prvé tolikerymi byli národy? Prof. Byla by tojednaobecvNëmcích,Rusích a Francích záleiející. Slav. Jedna,alerozdílnychnárodii.Kaidftennárod sebou by obmezen by], a mním, ieby nenamluvil tak snadnoRusovinëkdo, i e Francie jeho vlastjest.Sami Francouzové, aE Ze jako nejhlavnëjSí svëtaobtané viudy
-
.
. A , -
IbL
-
48
zemi.
domajsou,neópominuli by svéhoZárejnska,jakoito vlasti Své, plnou hubou zvelebovati. A medle, tu kdeby jedna zpráva, jedno právo, jedno, dejrnei to, nábozenství panovalo, odkud piedce ta patrná rozdílnost mezi tëminárodypochází? Prof. Rozumímvám:míníte, f e jazykjestto, CO obmezuje národy a vlasti jejich. Nk3 CO, kdyby místní okrilek snad to byl, jej2 vlastí nazyvárne? Dejme tomu, ieby Francouz ve Vídni jsa zrozen a vychován, O vlast svoutázánbyl:rndie-li,nelhaje,zapiíti, i e Vídeñák jest? urní-li nërnecky, Eili nic, na tom nezálefí. Slav. Velmi rnnoho. Neumëjenëmecky, $fibec za Francouze jmín bude. Prof.A CO, kdyby takovjch Francouzd bud ve Vídni, bud v okolíjejfmvice,a2 i na tisíce bylo? Slav. Tubysepatrnë dbrili, a jakojsou U nás Zestí a nëmeEtí Bojemové,nápodobnëbytam nërneEtí a francouzStíRakusanébyli; vZdy vSak dvanárodové v jednC Prof. Tedy v jedné vlasti? 'Slav. Pokud jistou zemë Eástku, neboli2 jisté z hor, dol'B, ?ek a-lesfi pozfistávajícíokclívlastínazfváte, nepFím se, a na ten zpdsob c d á naSe, jakkoli prostranná mátg zemë jedinou bude vSech národfi vlastí, a piedce, Ze vicena zemi vlastíjest(vyjímajety va6e sv6taobEany), 2ádnypotudnepochyboval;anii,pokud mnë znárnojest,pfirozenostzvlá3nítaknazvanévlasti obehnalanëjakouhradbou,anebplotemjakymsividitedlnfm opatFila, tak aby jedné kaidé z nich vëEn6 byly vykázány meze, a ona za hodnyrni toho piíEinami mensí neb0vëtSí b j t i nemohla. Prot. Vidím i e , nechci-li,abysetenled docela rozjihl,ustoupitimusím.Tedykolikjazykb,tclik národû, a kolik národfi,tolikvlastí?
.
.
.
.
JOSEF JUNOMANN: - i
G-
Slav. JelikoZ jistá Eástka zemë S svjmi obyvateli dlejazykfirozdílnymprávemvlastslove Prot. cechia tedy Eástkou Bojernie, a v Uhiích nej'A mén6 trojívlast, a CO piitomnejutësenëjiího,hezky =:- pomatena jest! Slav. Smëjte se do vile; jinák není. O jrnéno se nehádáme, nybri o vëc sarnu; a rnním, kdyby ceskg niirod se ponëmEil, aneb jakymkoli jinyrn zpdsobernpoiel (Eehoi 'na vzdory nenávistníkbrn Eeskym jeho duch ho chrani2 a ost'ceZ), ZebyjrnCno cechie zerni té tak malo náleZelo, jakoZ jí náIeZí ono Bojemie, an v ní dávno Zádnych Bojdv vice není. Tedy-liZ vEera cíle tak hrubë chybeno? Neb0 jestliZe vlasti bez národu,národu bez jazyku zvlASt,níhopomysliti nelze, dokládám jegtë jednou, Ze se iádnf, .krom6 kdoZ jazyknárodusvého rniluje, pravou Iáskou k vlasti honositi nemdZe. Prot. Vy byste obra p-iekonal. Tim témëf pfemluven jsem, Ze jakásinárodubytost v jazykujehozáleií. . Vëru! Slavomil dornn6ní Svá, budte ona sebe zvláStnEjSí, v9 born6 ohrazet i Zná. Slav. ZkouSíte mne, piíteli! Vy, jsa milovník a zna-. tel staré i nové literatury, vite dobie, kterak kafdf ve svëtì5 národ O svérn jazyku smejilí. Znáte on'o Rímanfiv na vtírající se cizozemce neustálé nevrafení, ahiZ tieba pfipomenouti vAm Iuvenála, an jako viech vlastencd zás'tupce t y Gréku'ly tarn neliodnë mrská;chcetestarií pFíklad? rnáte jej na nejstarSím, od nëhof památky jsou, nirodu, ,Hebrejském:ce19 zákon pln je5t lásky rozpálené k vlasti a jazyku. Ale proE hledati U mrtvych, EehoZ II Zivfch dosti! Frankové aZ p y h ë rozprávëjí O jazyku svého rozSífenosti a slávë; AngliEané svého sílu, hojnost a krátkost, aE Ze ta jej nemálo gtëkavym Einí, horlivë ' - ,zastávají. Co2 Nëmci? ti zajisté jednou rukou vynálezky @mí a u m h í francouzskfch d y b f i v ë vZdycky uchvaJosef Jungmann: Vybran6 spisy. 4 m . -
.i-
-.
-. .
'
'
-
-'4
50
i'YDK:!NE
JOSEF JUNGMANN:
covali, a vSak druhou vSemu, CO se U nichpofrantiti chtglo, vidliEek podávali; a neEetli ste, kterak nedávno ten Nëmec tam1) na toho Rosanina se roztepejiil,i e pry sepokusilpostavitituotázku:Lidé-li Nëmci? a ji zodpovëdëlsobë:topryBbh ví! aspoñtak vyhlíZejí jako lidé! - A neslyseli ste toho povyku, CO vedl tam, 2) aE (mezinámi)syrovf Madar protiSlovanhm,jak vbbec, tak zvlá3t6 uherskym, jimf toliko cikány a iidy vpodvodupiedkládá ; a proE? i e jedenNëmec, 8 ) kterf ani jednëch ani druhych neznal, Slováky a Nëmce nadMadarypochválil. Proi. VSe to pohiíchu svëdEí, Ze svët, an tak drahny Eas jest,posavadnezmoudiel.Onyvybornémyilínky O poviechnéobci, O vseobecnémjazyku, O pokoji v6Eném,zdstanoutedy Slav. Eímf byly na poEátku - pëknym snem! Ten moudry a mocnypiirozenostizprávce,kteryipbsobí, aby ty vase Spanielky a ty mé holandské tulipány, Elm daletim vice, ony k ovcím,tytoktulipánbmEeskjrn podobnëjSí byly:kteryivinnémukiirovnëtakjako královskémujablkunáleiityprouh zem6 vykázal,nás obëlil, Maury oEernil: kteryf, at dim vSecko, anidvou ve sv6t8 zrnek piseEn9ch docela sobë rovnych neuEini1, ten zprávce, pravim, nedopustí, aby ta ve vSech v6cech panujícírozmanitostpodivhávjednom pokolení lid. ském,anebjen v jednévlastnosti jeho jednomuneb druhému rnudráEkovi vdli, k aneb dokonce lidskou mocE zrusiti se mëla. Proi. AEkoli sám pochybuji, Zeby kdy jeden jazyk, byt i jakási nadpyirozená moc viechnërn národiim dnes jej v usta vlofila, dlouho se udrfeti mohl, aby ho novy 3)
Jen.Lit. 2. 1803. Wielands Merkur 1803. Nro 10, 11.
8)
Zeit. für-eleg. Welt.
-...-
Frankybudouce,budemnárod,ne
L . ,
51
vgak ale Nëmci.4)
Aneb: . a. T--aKaZdy národjestiiv,pokavadpiernily 'mu jazyk Zní Mateisky, S ním, -ach!jestostjehohasnenejistá,s) ...
S. dotud tu5ím bez hany srním piáti, aby národ rnej .. -.. ." mil9 rad6ji S druhynii národy chyboval, nef aby zadal to nëposlední slovanské jmé'no Své a bytnost svou, zadaje 4)
'
--__
Bábel nerozdëlil: nicménëzatomám, i e jak bez ujmy oné v pravdë velebné a divné rozmanitosti, tak bez ujrny osobnosti Své národ cesky pon6mEiti by se rnohl; neb0 ani ten nejsubtilnëjsí závërek toho mi nedokáie, aby t y i národ, prom6niv jazyk svbj, zítra by1 proto jinym, ne2 dnesjest,národern.Jensepiiznejte, i e jakysizáblesk odtohojazyku Eeského okovasezarazil,aby várn, vezmouce tobezpiedsudku, i e jedenjazykjestjako druhy, nelzebylo pochopiti. Slav. Mohl bych várn odpovëdíti,jakoiodpovëdël onen filozof ucící, i e s m r t a iivot jedno jest, táiícímu se, proE on tedy iiv jest a neumiel? Pro toui piKinu, vece, Ze to jedno jest; - aneb tim vás odbyti,, i e ovSern jedno jest, jestli rdie od piirození Eervená aneb bílá; nicrnénë dívky nase by to nesoudily za jedno, aby jakoukoli rdií pëknáñádra Svá ozdobily, nybrikaidábyrozváilivë vybrala tu, která by k pleti její nejlépe se hodila. Ale odstupte Sprymy, kde rozrnlouvání tak váiné místo má. Kdyby vase filozofie kosmopolitská byla filozcfií vesker6ho svëta, iekl bych, jako tam Carnót ke konzulátu a cisaFství Bonapartovu, i e p r v n í jsem, ktery se snáSím; alë dokud nejvjbornëjSí lidé U vzdëlanych nárcdb S vieobecnoupochvalouzpívají:
-
l)
SI'ISY.
_ I -
Cleim.
c) Virág, básníi. uherskyznamenity.
I
ur
53
.
JOSEF JUNGMANN:
ten drahy poklad - jazyku svého, .pro ktery od piedkb jeho mnoho krve prolito bylo. - Ale nechtëjmeZ odkryti té rány, ledva zamielé- neb0 kdoZ by medle z cechbbez bolesti na ni pohled6ti ,mahl? Ne2 CO, kdyby to, Ze jest jedenjazykjakodruhf, znëlo pëknëji ne2 pravdivëji? Zda2 kaidf národ nemá svého zkuSení a jako vychování vlastního? A není-li jazyk jako sklad velikf vSeho umëní a VSí vëdomosti lidskC, která2 ním od otce na syna, CO zvláitní jedné kaidé rodiny bohatstvi piechází?Co vice? jazyk jest ta nejvyteEnëjSí, dle zvlá3tnIho zemë prouhu, mravb, smejSlení, náklonností, a dle tisícerjch k d d é h o národu rozdílb uzpbsobená filozofie, a tudy, jakoZ k a f d j uEinek k Své pfíEinë se nese, tak on sloZenEm, zvukem a povahou svou ten nejjistëjsí a nejvërnëj3 obraz poEátku, zobecnëní,zdëlání,povahy a zpbsobysaméhonárodu piedstavuje,tak Ze v jednorn jazykujako ce19 národ iije a jejCO známku a dPlvod osobnosti Své pfednágí, jeho skoumáním sám neomylnë vyskoumán bfvá a jím samfm od jinfch národd tak sedglí, jako se dëlí Elovëk od druha jiného vychování a zvedení.I mdZe tedy vlastenec, nicseneohlédajena jistC zámeznífilozofy, bez báznë, Zeby v ouhonny piedsudek upadl, milovati jazyk jakfkoli národu svého, ano, a t dím jeStë jednou, jelikoZ to jistému lidudostipravenobytinembie,bezláskykvlastenskémujazykunaláskukvlasti, t. j. knárodusvému pomyslitinelze.jest; a Eechtedyzárovnousmëlostí zpívati mbZe: Nëmcibudouce,budemnárod,ne vSak Eechové vice! Prof. Tenkráte (mezi námi) PO eelém tom ledu veta! an jiZ nejen v l a s f h k y , aleitenbásníiskf oheii vás rozehrál. Ale ti Eechové, CO se tak trp6livë jako ta rdie sliEná na bílo z Eervena barvitidávají,ani2sebojí, 2eby jsouce bílí riGemi bjti piestali, a CO se pfi nëmeckfch mravech,zpdsobu a FeEi tak vyborni? mají, Zet
VYDltANP SPISY.
53
i nerádi jsou, kdyi jim kdo tëch dfevních jejich Eesk9ch pFipomene, ti,pravím,cechovémusejíbyti velmi prozaiEtí lidé, Ze se citlivost jich tak náramné zmëny, jakou v y v ponëmEení jejich vidjte, neleká; zdá se, jakoby je zmëna ta nic nebolela, ano i pFíjemnSjSí jimbyla, nez snadpoup6tizmotejleníjest. Slav. Vëdomo jestvám, Ze Elovëk vroztrhan{m kabátu vSeho mluviii nesmí. Divíte se vSak, i e t i m o t j lové, neb0 radëji brouci (tak jsem je z mládí jmenovati slfchával) lépe se mají, vyssávajíce pro sebe kvítí luEné, neZli vEeliEky, kteréproobeczssobustrednoupracnë sbírají? Jscu tohladoleti, jichZtobohem bfichjest, ajest12tenpln, CO jim do vlasti a nárcdu? Dejte takovémusobíkujísti, a chcete-li,onvámzapienejen vlast, ale i matku a otce svého; tak málo se víZe piirozenfm zákonem! VSak cn vidycky najde pëknou zástëru hanbë SVC, budto pokrEe ramenama di várn, ie tak osud to nese,neb0 kc.neEnë za filczcfa :e vydá, jelikoi mní, Ze tëmto pëknë slugí, niiádné vlasti nemíti. Aby O Své spoluobEanydbal, pYíbëhy nircdusvéhoiítal,ktomu ho aniprosbounepiivedete; a jakbymedle Eítal, ano Eesky neumí,av nëmEinë jenjednostrannëpfedky Své sezná, aE i e ani v nëmEinë neC.ítají hrubë takoví Necechové letopisti o národu d m , bcjice se, ieby dcEtoucím se, jak Slechetní byli otcové jejich, vlastní svGdcamí jimodrodilostcdnichpiipcminalo, a zhrdin pcSlych darebákdspílalo. Co2 tedy,chtí-liujítizjevnéhonanë prstem ukazování, zbjvá jim jiného, me2 aby se d m a ivnëza Nëmce vydávali, jeliko2 vidí, Ze cechové cd dávna tak zdvoiilí jsou, a Nëmcb, kteií za dvacet i tYicet let mezi nimibydlíce Eesky nauEitisenemohli, beze vgeho smíchu snáSejí: jednák tu oni zdvofilcst mají jenom k t h cizozemcbm, i e nechtí uraziti práva hostinství, a nejvíce, Ze majíoutrpnost S neschopností jejich, jelikoi
' .
I
.
. .
54
L
JOSEF JUNGMANN:
sobëoninatëikostjazyka naSeho náramnëstëiují, a on jim tak protivny jest od pfirození jako PSU vfelé kroupy, aE i e u i a d y naSe jim k duhu jdou, a chléb náS jako med chutná: ale S 'nasinci, nevím, proE by takovou outrpnost mëli? Na ty celá potupa a vzhrda jich sluinë naléhá, Ze smëli potupiti vlast svou, ZeZhule! sebírající pérka PO pávích, a znajíce se k stádu cizímu, a kyhajíce S ním; odkudi by dávno ji2 vygtípáni byli, leEZe tamtíf, trpíce ujmu na západ, poEet svbj k vychodu rozhojniti hledí,tiebasjenom Ze2hulemi opovrfenymi: vSak ona chloubadobfe se hodík pejSe, a bohufel, Eím dál,tím tíZe jestjerozeznati. Prof.Aj, aj! tot nëjaky Satyr z podSívky vám hledí! Smá1 bych se, kdyby se ty Zeihule na vás sesuly, a hcdnë vám,jaktamLucianufilozofové,vyzobaly a vyrvaly. Slav. Kdybychjimto Tek1 nëmecky, - Eesky nerozumëjí, neb aspoiise staví, jakoby nerozumëli, bojíce se, kdyby jednou nekyhali, ce19 svët by zvëdël, t e jsou nevd6Ené Zeihule. J ednákneclit-piijdou, tuiiím, iebych jakoLucianhodnéhosoudcenalezl. Prof. Neradil bych vám k rozepfi v tento tas, jelikoZ pro drahotu vSech vëcí i na spravedlnosti hrub5 pfiskoEilo. Ale bezSprymb,Slavomile!rozmlouvánínaSe. stalo se nad nadãní opravdovëjií, budi2, jak pravíte, Le jen potud cechové zbstanou Cechy, pokud Eesky mluviti budou: nez, prosím, CO na tom, jestliZe oni cechové jsou neb0Nëmci, jenom kdyiStastnijsou; Eili mníte, feby Nëmec nemohl tak Zfastny byti jako Cech? Slav. O mil9Protivo!rozumëjtemnë lépe.Nejsem .takmdly,abychto myslil. J á sobëvá2ímNëmcb, CO jinCho národuosvíceného, a ka2dQ tech tak pravotny bude a vyzná, 2e jim v umëní a uEení aspoñ'tolik, CO onisamiFrancouzbm,dlufnijsme;kterak bych mí-
VYBRANE sr'tsy.
55
nil, Zeby protosamé, i e Nëmcijsou,Stastní bfti nemohli, jeSto já sám to, CO je Stastné Einí, uEení a umëlosti jejich vysocevelebím a miluji? Ale mohou-li cechové, pokudtojich ponëmEování trvá, SiTastní byti,tovëru jiná otázka jest. Uvaite sám a sudte! PouhQCech ode vSech ouiadb vylouEen jsa, animizernymnádenním písákembftinembie,nfbrfjakotam U EgyptEanB ku pluhuneb0 Sídlu otcbsvychzaklenjest,jest0zatím cizozemecnaduty v zprávuzemskou a prospëchyjeho se uvazufe; aneb velkfm nákladem a prací k ouiadbm ten klíE nërnecky zjednati sobë musí ve Skolách, oEkovanfch sice nëmEinou, ale k tomu nejvíce hodnfch, aby i tenposledníznikvtipu Eeského udusily; v nichiby i nejbystiejsí hlavë za Etvero i patero let nebylo moiné se nauEiti kromëtomunëmeckémubukvaru,hezkyod slova k slovu, jakoby na modlánky hrál. O porozumëní vëci, pohYíchu! dbánínení Zádného, a kposledu vyjde uboZák j a k vSel, jen O nëco tupëjSí. Zdali vás nepfivítali jakomne,cechapouhého, S pouzenëmeckymslabikáiem,snadabychzapomena Eesky, neumël nëmecky? Vas-liv kvadrátkumajistiíEekneuji5tovaljakomne tisíckráte, 2e Nëmec jsem, f e nëmEina m? ieE jest matefská,aEiematce mé nëmeckéhoslovanikdyani na jazyknevstoupilo? A CO Studia? zdai i tam,cobyse nejvíce uEiti mëlo, U mládeiesenepfedpojímá?Tëch zajisté ZákEesky bud pro nesnadnost dvou ieEí neznámych, z nichi jedna neuEí se tak, jakby se iádalo, brzy se odstraSí a do dílny neb0 na pastvu se vrátí, jestliie pogtudentiv se vice mrzkfm povaleEem nebude, - aneb pak vSecku nesnázi zmuZile pfeskcEí,a koneEnë buda vybornjm Nëmcem, techem byti pfestane, a k oufadbm v Cecháchnenímnoho l e p 3 ne2 Nëmec. - Netrpí-li sama pFi tom spravedlnost? Zdai na tom jest dosti, Ze právbm,takmëipouzenëmeckfm,tolikosoudce roz-
.
56
JOSEF JUNOMANN:
VYBRANE SPISY.
---
umí? - ZdaZ od naSich ouFadb pouhy t e c h spravedli: vosti bezpeEn6 nadíti se mbZe? Prosebny jeho list Eeskf bud se zavrhne, buid, Ze iádnf mu rozumEti nechce, do nëmEiny t'cebas naopak.pfekládá, jsa podáván od KaifáSe k Pilátovi, an zatím kaZd9 Skrabák nad ním frní, i e n6meckf není. A tak cech, chce-li k svCmu, vol nevol právnírnu pFítbli, Easto feklbychnepfíteli, a op&na v6tSím díIe - NEmci, do rukou se vrhnouti pFinucen jest. Prof. Nez odkudmedle v Eeském mistësudí Nëmec,jelikof dleopatrnéhorbzkazu pFi skoumáníza soudcezjevnyse rozdíl mezi Nëmci a tak nazvanjmi obojetníky Einí? Slav. cini, jedno pozdë! Potcm kafdy, AP jen nëco PO chBv6 leptati Zná, neb0 dobrého jitra po.Eesku dáti umí, za obojetníka, kterymZ ovSem v jinem smyslu byti mbZe, se vydává, a takzaobcházínejvyisl vSli'; ale moiné-li,abyjazyku,jemuipatnácteletutiti. se dameSkal, v tom posledním, prací pFedble2itou zanesenim roce, naspëch se nauEil? - Pravda, Ze Cechovi'usudek Ceskf vydati se musí, ale pro Bbh, Eesky-li? - Skolik Linakrii cíditi by jej musilo, aby Eesky smysl z nëho se vytvoFil? - Ne2 nechci vás dlouho vcditi PO kanceláfích, jichZ jmCna samého, snad ne bez p'cíEiny, mnohf se leká, to feknu toliko, Ze mne pokaZ!dé demokritsky srních napzdB, kdykoli ten nëmecky lísfek Intelligéncí do ruky vedmu a Etu, kterak' tam neb zde pouhf t e c h k dostavení se pcd trestem se povolává, neb0 vefejnou dcstává zprávu O nápadném dgdictvi, rodchvacování statku jeho a tisicer9c:h vëcech u.fiteEnpch a potfebnpch, O nichZ se celá NPmecká ?&e snázedoví, ne2 právëten,kohose tYEe, jelikci tuze mnoho jest od nëho fádati, aby tech jsa, noviny nëmeckC, jimi nerozumí, kupoval a sobë vykládati dával. Co2 tak zaprávouráZnéuznánojest, Pe samo nejvyEí
57
Fízení ve'cejnë prohlásilo,e) ie Zddostivo jest, aby list Infelligencí také Eeskjm jazykem se vydával: jakoby pravilo, aby se Eechové stydëli jeden na druhého nëmecky, rozumëj on neb nic, volati a mluviti.Prospgje-lito laskavézem5Pánapokynutí? - c a s nejlépeukáfe. Prof. Na ten Zpdsob cech piedce Stastny jest, jelikoZ ani sám nevi, CO muchybí. Slav. Tak Sfastny, jakof ten u'smgch vá5 jej :fastnymbftidokládá! BohuZel, Ze ne StastnëjSí! Nef jaky div, kdyZ není umëlejSí! A mbie-li to, pokud celé um&í v rukou Nëmcb jest? t e c h velmi málo zví O vydokonaleném hospodáfství, má10 O pfirození, vëdomostech a jinych vëcech,.vzd6lanCmu nárcdu pot'cebnych: jeito zatím Nëmecnejen z tolika uEenpch spisd prospgch svbj béye, njbrZ i vselikymi spisy pctiebngmi, CO nëjakymi rukovetmi ku v5emu um6ní a vëdomosti, hojnë opatYen jest. I pomlouvá-li ten potcm jej, i e není tak zprávny jako lid nëmecky, i e nenl k dílnám roamanit);-m a k fabrikám zpbsobily; medle není-li hcden poklepnutí, jakov bájkách pravice, ana Své sestYe levici nemotornic pfedhazcvala? Bláznová!kdyby Elovëk cviEil Gbë bez rczdílu, cc2 by' pfekáZelo, abyjíleviceve vSem nebylarovna? Prot. Co se tjEe hospcdáiství, ba i jini ho r mëní, mnlm, ieby v tc;m duchovni pasty'covk a uEitelé Skolní lidu p'cispgti mohli, an by pfíklad jejích vice vydal, nef knihovny spisd nejvybornëjSích. Slav. Dejme, Ze tcmu tak jest, aEZe veliké p o h b t k y mám toho p'cíti, dejme i tomu, i e sluSno jest, aby duchovní také v tElesnych pot7ebách lidu dobrou radclu poslcuiiti mohl:nez,prosím,2ádati-lise cd nëho mbZe, abyc,n vSecko ve svëtë umël, a v tcm smyslu vSecko v k m byl, aby piíkladnë Stëpoval, oral, vEely pYehlíZel, Enad i rcze4)
Dekrétdvorsky
2. prosince léta 1801 proSl>i.
58
JOSEF .JUNGMANN:
pFe vedl a rány IéEil? 'I kde by ztistaly povinnosti jeho duchovní, kde umëní pëkná a svobodná, bez nichi by, jak zkugenostuEí, málo ovEiEky Své piedEi1, a by1 by,jeden ze stáda, boje se straiidel, jako hospodynë jeho, a hl& saje slovo boií na kazatedlnë, jako by v Eeledníku mluvil; kde posléze to, jehoiujmyielelabynatura velmi?7) -- UEitelé? - Kolik, medle, mezi nimi Borovfch, Pavlovskfch a Michálkb? NeZádejmeZ, proBbh,abyza skrovnf plat svbj jeitë i uEení byli, ach nefádejme takové pustoty u cymbálu a dEbánku! Prot. VSe to. arci dbvodem jest, Ze kde v6tSí umëní váha, tam i dëlnost, pilnost a zpbsobilost se naklofiuje. Nei to vás nejvíce tëiiti mtiZe, Ze právë vzd6lanfm jazykern, jakoZ n6meckf jest, umëní nejlépe do národu pFijde; a myslím, Ze Eech uvykna nëmEinë v umëlcstech a vzdglání dFíve a snáze prospgje, nei aby v svém jazyku od dvou set let, jakf na to sami cechové naFíkají, zanedbaném, vzdë16vati se mël; jeSto snadno to kaZd9 pochopí, Ze-snáze jest, stu knihám v cizí FeEi porozumgti, neili jen jednu dobrou sepsati. Slav. z e umëní S jazyky dozemë sevnáií,kdoi. pochybuje? Ale ztistane-ii umëní to v jazyku cizím, ani2 S velkfmnároduzástupemsezdëlí,tufmyslím,ménë prospívá nefli bohatství, které tam pan Stejskal za Zi'to shrabuje a ve sklepë pochovává do truhly ielezné; tomu Vejskal, synáEek otcinalejtkahledící,jen CO zdomu ho provodí, víka otevFit pobghne, auplnou svobodu i obëh mezilidempoiiteEngzpbsobí. Ale kdo zpiisobí doma obëh náramné uEenosti pana VSevëda? Ten umí vSecky jazyky,jenneEeskf; uEenosti pak má tolik, Ze nevi, kam S ni, nybrZ rok CO rok balíkyjíposílá do Lipska iidbm, aEZe mu psali kolikráte, aby pFestal voziti diíví ') Horat.
do lesa, 2e jest tam vice spisovatelb neili kupcb. - On viakpiedceneustanepracovatiprocizotu;jednákna vlastíny S outrpností zhlíií, i e tak zpozdilí jsou a toho jazyku neumëjí, v nëmi on tak utëiené vëcivynáSí. Nebo ve vlasti jeho jimnerozumí n i i á d n j , ajesttopro domácí tak, jakoby on ani uEenjm nebyl; a O nëm právë ?íci se- mbie, ie není prorokem ve Své vlasti. - To na vaiiprvnínámítku;druhoudovolítemitakobrátiti: Snáze jest národu sto dobrfch spisovatelfi vynesti, ne? celému, v jing národ se obrátiti. A vëru, dejte Cechbm, CO k tomu potiebí, a stojím za to, f e za dvacet let divy Své naliteratufejejichuhlédáte;kdeitocnëchpadesátelet,zakteréonen naSeho národudobrodinec, Ze Cechy celé se pnëmEí, sliboval, j i i drahnë minulo, a Eím dále,timvicejestvidëti, i e selhal. Tak Bbh potrestej vSech Cechovjchnenávistníkb,abyzkvetatijejvidëli, Eím vice se nadáli záhuby jeho. Prot. Coijestpadesáteletvzhledemnárodu,an jako mravná osoba jest nesmrtedlnj! J á pravím, i e za dvë stë, a kdyi to ne, oviem za Etyry sta let zajisté se znëmEí. Neb0 k tomu i e piichází, vidíte sám, jestliie vás t a vlastenská láskadocela neoslepila. Zaposledních tiidceti let okolo pomezí na sta mësteEek a vesnic se ponëmEilo: Sest krajb jest nëmeckych, a to jsou právë t i nejlidnëjSí, právë tinejvzdëlanëjSí, kdei obchod, umëní, fabriky a hospodáiství v takové dokonalosti se nacházejí, jakéi v pouze Eeskfch ledvajakfstínondeaondejestznamenati. Nëmcb, piidáte-li Prahu, vëtSí mësta a ufedníky pozemské, tolik nejménë jest, CO Eechb; a tito, kdoi jsou proti onëm? Sedláci, a nëco mëitanstva v menSich mëstech; U vëtSích, jak sám pravíte, za Eeitinu se stydëjí; tak ie v Cechách jazyk Eeskg sedlskfm, a to jen z Eástky, nëmeckf naproti tomu mëstsklm a zvedenëjsím jmenovati sembie. AE ie j i i i pouze EeStí sedlácidëti Své piln2
-
ci0
JOSEF JUNGMANN:
k nëmEinë mají, vgdouce, Ze jinak jim od pluhu daleko stavitisenemofno; a mëstské dcerky? CO platnatim krisa, bohatství? neumëjí-li nhnecky, i ten chaternj brad f i nimi pohrdne. Nëmecky jazyk této doby jest krása, vtip,ctnost,bohatství i poctivost. Tot hlassedláka i m6Stana; vSe nevrafínatypiedky naSé, Ze nebyli radgji Nbmci. Jelikoftedy nërnEina jediné jestspasení vlastencd vaiich, i cc2 jim jí nepFejete, a to jim chválíte, EehoZ by rádipozbyli? K a k , v6Fíte-li tcmu Ceskérnu poutníku, *) nic vám pilnost vaSe neprospgje, protofe nad to vSecko dobie cn pozoroval, f e zemë ceská se Slovany jinymitolikona Moravu meihje, a CO? nejbolestnëjií rána EeStin6 jest, f e i novgzrbstající pokolení v poulìych prvécecháchnyní j i Z vpravdë nëmecké jest; i jestliZ tak,jakoivërujest,není do toho Lasu daleko, kdy se fekne: Kde.2 Cechoué? Byli, a neni jich vice/
-
Slav. Ten Ceskg poutník, CO tak brzy doputoval? Tomunapotkáníuhodnoutise mohlo, CO jestzakrajana: vfdyt jen na pomezí jezdil; a cechové za to jeho k nim smejilení,které Sem tam podFekna sepronesl, málo pFíEiny majíjemu vdëEni bfti.Div-li, i e jeZek v bájce posavad píchá? -- z e cechie aspofi skrze Moravu S jinyrni zbratfenfrni Slovany se stfká, to má nad zemi macfarskou: mbie-li vSak Madar udrietise a zkvetati vice, ne2 cizozemci sob6 piedstavují, proE, chtëje tCf, nemohl by cech? Ale pFiznejme se, i e zhasne-1i jméno jeho, on sám tohojest nejvëtSí pFíEina. Nedá-li jemu zdvofilostjeho,abyjako Madar spolníky Své nazyval pFíplitkami, m ë l t by ovSemho následovati v tcm, aby miloval jazyk svfij, a zachoval pdvodnost národu svého, k'terá f e S ujmou jazyka za naSich dn8 náramn6 trpëla, toho zapírati bylo by arci O polednách slepym byti; Zeby 8)
easopis z n6mEiny pfekládany, j e h o i vy5la pouze 4 Eísla.
ale národ_,nPi v pravdë na poEepí byl, a strach Sel, aby vSe, CO Cechem jest,piednámi oEitë nezhaslo,jakto jiZ jistf lid S plnou hubou ,a S radostnfm srdcem provolává,jakonadhmbem Cechie dupaje a kiiEe: Hal tu l e $ í 3 pfetkali jsme ti, hrdá sokyprb! - to, myslírn, smëSn9 je_st triumf pyed vítëzstvím! Od té chvíle, CO do B3jemie Cech nohou vkroEil, v neustavném trvá zápase S cizozemci, a tolik vidycky nepfátel proti jazyku jeho doma i vnë válEilo, ie, divil-li se Balbín PO tolika vojnáchbfti jen jednoho vcecháchobyvatele,mydnes právëji diviti se mbieme, PO tolika nátiscích, i e slySeti jest i nejslabSí hlahol'slovenEiny od piedkb nás doS1é. Nei tak zdlouha, i sám chtë, umíránárod! Piepal tedy usudek svdj ten, kdoi pravil, i e j i i nëmecké PO nás vyrostá pokolenf,takabychommyposlední Cechové byli; 6 tof mluvil ze iádosti srdce svého! Cili mní, Ze se vypudí jazyk náS, co neduh nëjaky, oEkováním jiného? - T a jest Elovëka povaha, aby, Eehof neumí, nedbal, vidël v kaidém druha svého, a jako ona bezocasá liSka kafdému radil kusymbyti.Zajisté,pokudtenveliky obecného lidu zástup Eesky mluví, plésati nad pohibemCecha jest smëSno;právo-li?Tomu by tuSím Nëmci, kdyby jich se to jako nás tykaloJ9) nejlépe uEili.Ne2 dëkujmeBohu, Ze nenítak zle, aby nemohlo lépebyti.Lid Eeskq jest; panstvo, nechC sob6 hovoiífransky neb chaldejsky, (rozumnëjSí jazyk lidu svého milují) coi na tom? i e lid za to je má, zaE sebe vydávají, - i a cizozemce, a tim ménë je miluje, Eím mén& odnichmilovánjest. VSak jim to Spatnë sluSí, kdyf S poddanfmi svfmi skrze tlumaCe mluví, c02 v pravdë tolik jest, jakoby cizím uchem slyzeli, cizímarukamajedli, a cizích OEí a .nohou potfebí mëli, a voditisedávali,jakoby slepí a chromí byli.vPaklifetoslepota a chromotamizernájest, coi O)
Tu si hicesses,alitersentires.Ter.
rI.
6%
JOSEF JUNGMANN:
?íci mám O tëchtrefnj'ch opiEkách mezi niiSími,, jenZ myslíce, Ze kdyneumëjí Eesky, hnedjemnostpáhi jsou a Eeskou ieE zasedlskoumají? - Uboiátka!nevëdí, Ze kaidf jazyk t u , kdeZ doma, sedlskf jest, a Ze sedlák jestobyvatel zemë nejpfednëjií,anby jim právë '.íci mohl: Co2 mi to jeEí okolo hlavy? Já vám dávám jísti: jste-li vy lidé jako já, mluvte, a t vám rozumím! Divno jednak, Ze mnohy dëti Své nlimecky uEiti rád'dává? VSak i N'ëmci svfch do cech posílají; oba tedyobou jazykB potiebu cítí. Nef má-li cech, Ze se Nëmec v zemi jeho rozSifil, piest'ati cechem byti? ProE ne rad6ji onen Nëmcem? 'Eilif, aby, kam smliiuje, vySlo a ieklo se: M e ! nebylo z cechanic, pokud seneznémtii? I bylo pravdivé cizozemcìi piïdoví: ceskéjest 10) vkde'ni nehodno ! ' Prot. Kam vás nese zámezní horlivost! ,Zdaijest cechbmna Skodu jednoneb druhé cizozemcb piísloví, kteréi jedinb dovodí, i e onijazyku Eeského neznají? Tof zajistC zvedenëjSím cechbmfádnj'zaouhonu nepoklade, Ze n6rnecky se utí a S jazykem urnëní nërnecká sobë osvojují. Siau. Není tojejichouhona, Ze nëmeckyumí,ale Ze neumí Eesky! jak2 toho dobré a slávavlasti jejich vyhledává. Kdyby, medle,cizozemec, Eta pFíbëhy zemë ceské, Zádostí pojat by1 vidliti tennárod,jehoi kolik pfedkfi, tolikhrdin bylo, kterf nej'sa velkj'velikésob6 ve svëtë &ka1 jmCno, a samfm Sebou tbliko p?emoien b j t i mohl; kdyby pravím pFiputovav k nám vidël a slySel, jak mnohf poctivfch otco nezdárnf synek nemírnfm veselím v divadle tleská rukama na pochvalu herci në-. meckému,ll)kterfpiijda .PO hostinu opováHil setoho hrubeistvi, praviti veFejn6 vzem vBbec cechûm, i e U bouiliuém Zasu dokdzali se bjti praufm národem. nimeckfm! 10)
Wieland v novych básních, Ifflandu v 1802,
jakoby jen Nbmec hodnym byti mohl; - kdyby vidël a sly3e1, jak za tak velebné a Slechetné pFedky tak chatefní potomeCkové se hanbí, a studem lekají, kdyi Eechy je nëkdo nazve; vidël a slysel, jak, Eím kdo ménë- Cechem jest, tim vëtSí hodnosti dochází; jak t u soudce protokol sobë do nëmEiny piekládat dáti musí, neb0 kraje zprávce jak tam v N * dalefité zemb pána rozkazy pouze Eeskému lidu nëmecky vykládá, a kdy vSe hubu nañ otvírá, mní, i e to pozocnost, a nevi, Ee posmëch jest; neb0 jak tam v N * není Cecha duchovního, anby lidu slovo Pánë Eesky hlásal, protoZe v Cechách Studující za patnácte let nemá, kdeby se nauEil Eesky, a má-li,nevi, 2e k platnostito jest; jakNëmec kaplan S lidemse modlí, ai se vSecko zabiichpopadá, a jaknato jeho zprávcedruhf den do Skoly bëií,' honem nëmecky uEí, a kdyi to hned nejde, vSeho tak nechá, a spokojí se tisíci ddchodd svfch: kdyby ty a ?ëm podobné vBci na SvéoEi vidël a na Své uSi slySel, jako my je vidíme a slySíme den CO d'en; kdyby vidël koneEnë ten národ pocestnLm jedoucím PO deliiancí podobnf aspojenj' jen místem, bez spolnídfilefitosti (Interesse), bez odmënné lásky, bez vlastenectví; podobnq onëm EtyPem sochám piedstavujícím Etvero národB, jeSto stojína mostë PraZském,zdëlané od velikého mistra Prokofa, aby byly vërnfm obrazem cizího sobë Eeského národu, jemuf na dovrSení hanby nic rieschází, nei aby, k Eemu se i j i i schyluje,jakopáni S poddanfmi, sudí S stranami, tak i duchovní uEitel6 S lidem skrze tlumaEe mluvili: - 6 coi by se pohrdlivqm Eelem obrátil, neb0 smíchy pukal, 'blahoslavë sebe, Ze cizokrajnf jest, a pospíchal b y z té hrdinstarfch zagkoudlé krajiny,kde patrní vyjevují dfikazové, jaká nelest z toho bqvá, kdyi národ, znechutë sobë ctnost a mravy p'iedk8 svfch, zanedbá i jazykasvého, a svízel dorna, vnëpakpotupu sobë pFipraví. m
'
-
m
64
65
VVBRANE SPISY.
JOSEl: JUNGMANN:
.
h i . Vidím ovSem, a piíti nemohu, Ze bud jak bud v Ease budoucím, nyní aspoñ toho jestpotFeba, aby kafdy mezi námi, kdoi nëjakg ouFad zastává, Eesky umë], ano i tomuzapravdudávám,ie,jestli ne tenlidudruh, ktery k Nkmcdm sepiirazil,kami i uiednícináleieji, alespoK ostatní lid potFebu literatury Eeské cítí, Fekl bych z Eástky, Ze v5ak pro uzky vSech umënísvazek toho Pici nelze, pravím bez obmezení, literatury Eeské; kterái by ale tak dokonalá bgti musila, aby i ten, kdo S n6meckou známy jest, zamilovati j i mohl, jinak vZdy by mu, jakosama CeStina, bylazavr2ena. Heb0 jen S literaturou k jazyku láskasevitëpuje, a jestliie j i potra'cují tudíZ cechové,jakbrzy nëmeckou literaturu, zachutnali, zdaZ i Nkmec j i míti mbZe, an mim0 to S velkou nesnadností jazyka zápasiti musí? A v pravd6, chudoba literatury EeskC jest snad ta nejvi5tSípFíEina, pro kterou Eesky jazyk tak má10 milovníkd má. Já sice se piiznávám, Ze O ceni5 její nejsem posavad cele pfesvëdEen, ale mním, ye, kdyby nëco na ni bylo, j i i dávno bychom to najevë vidëli. To vim, Ze Nëmci jak samCmu jazyku tvrdòst pro mnohC spoluzvuEky, tak IiteratuYe tu náramnou chybu 'vystavují, Ze a i PO tu dobu ani jedné knihy Eesk6 nevyglo, která by nëco novCho, vgbornCho obsahcrvala. VSecko, CO potud cech dobie povëdël, budto v nëmeckCm jàzyku povëdël, budto lCpe povëdëli Nëmci neZli on, jeliko2 literatura jejich Eeskou, i v Eechách samych j i Z dávno pFeváZila. PFidám i to, naEei sami EechovC sobë nafíkají, i e zvlá5të v technickych slovích velky nedostatek'trpí. I jestliZe tomutak, jakoZ nelze pochybovati, tuf m a l l prospëch utiní ten jazyk ve filozofickém i artistickém umëní; (vidíte aspoii, Ze já velice té n o u e cítím); odjinj-ch aledialektd (náPeEí) slovensklchabysobëjich zal.,bjEil, (nëmecká byjensmích zpbsobila)neprospëjetím mnoho, protoie jim cech
-
.
.
.........
......
_
-.
pFedce rozumëti nebude. Tak veliká, hle, leZí klatba na tom, CO Eeského jest! Slav. Jak toho jednou fádny nebude zapírati, a kdoF by zapíral, cof i Protiva uznává? - f e jazyka Eeského vëdomost CechCtm jest i chvalitebná i prospëhá, ano CO v5e do se zavírá, nevyhnutedlnëpotYebná, jestlife nemají mravy,duch,spravedlnost,Stëstí, aZ i sámnárod jich zahynouti: O jazyku a literatury Eeské zvelebení malá péEe bude. z e jazyktendostivybrouzeny a zpfisobnf ku vzdëlání v5elikqch umëní jest, toho stayí spisové zjevnymi zbstávají dtivody,a ny6rf i jak nagincové, tak Nëmci (vyjrnouce t y naSe nenávistí zaslepené) nestrannë ukázali. Slov, kterych mudyec a umëlec Ládá, ovzem na mále najde; neZ, prosím, dloukro-li tomu, Le v nëmEinë více? A U koho jesttennedostatek nejvëtSí? U toho,kdo S jazykemnejménëjestznámy!Potom táfise vSech Eesk6 FeEi milovníkb a zpytatelb: jiZli vSecka slova a mluvení zpbsobovk mezi lidem a v spisích sebráni a vfibec v obchod uvedeni jsou? .- Posléze nepochopuji, tu, kde by se pravf nedostatek vyskytl, coby zabránilo cechovi br$ti slovce od jinych dialektd slovenskgch od jedné matky poSlfch? - Slovanëmeckáduchu Eeskému se protiví. Tenale kFik nadrnnofstvím. spo_luzvuEek v nagern jizyku zpozdily jest. Má-li sem tam Cech nëco více jich na zaEátku, zdaZ za to NEmec na konci tolik, ba i více jichnenahrnuje?Zvykemnesnadnostmíjí.u)
-
-
l a ) Co t6 ubohh Eeltinl! Gecko piedhazují Nëmcil Slyiel jsem na Své uii, kterakjistilmu2 jaklsi jednak neneuEen9, i e to sykavé latinskhho st a sp CO 3t a Yp vyslovení od eechdv poSlo. 6 vybornf usudekl Kdoi pak ve Své TeEi st a sp CO 3t a fpvyslovuje, Cech-li Ei Ngmec? - Adelung praví, i e saská Te6 líbosti od Venedd nabyla. Medle, zdaf Ngmci, Eím blíie Slovand, tím jemnëji nemluví? Naproti tomu Slovanh tím tvrdëji, Elm blífenich? Sudme %ba, Sasíka, Cecha. PolPka,Rusa. 5 Josef Jungmua: Vybrane spisy.
.
I
66
JOSEF JUNGMANN: -
Zatím dobry spisovatel v.obojím jazyku mnohqm tvrdostem nenesnadn6 sevyhne.Jsmeza Nërnci tétodoby, ale ujdeme-liZ kam, zfistanouce státi? AE i e i v tom se nám utrhá. Máme ddleZité spisy O národu nagem, máme O s l o w P á d , máme práva, máme - nechci se do literatury naSí poustëti na tom mistë, snad toho jindy hodná pFíleZitost bude. A j i Z tamnavychoduvystoupá olovëné nebe, i my obadva máme potfebí varovati se vecera chladnbho, jen,Z v tomtoluhujest, chceme-li napotom jest6pracovatipro miláEky sv6, vyproten vá5 ce19 svgt, pro a já Cechy SV&
I
I
11. .
-
-
Prof. By1 bych Slavomilovy satyry hoden, kdybych je5ti5 nevyznal, Ze kdo svym vlastencbm prospívá,*svëtu nejlkpeprospívá. Co více? pozoruji dle sebe patrnë, Ze pohrdání Eeskym jazykem koneEn6 od jediné neumëlosti jeho pochází; jiZ i jeho potiebuuznávám, a Ze mnohé nevëdomb pFednosti má, to cele v6Yím vám, jeSto ho vëdom jste.. Jednak pochybuji, aby kdy Jen na prostiední stupeÌ5 dokonalosti se vynesl, pokud(povím otevfenëji, jelikoZ jen tent6 namy háj jest svëdkem nagím) ta hlavní závora jej svErá, a znikati mu nedá a dáti nembZe. S W . Myslítezemsk6 Fízenl? Proi. Tot&! .Neb0patrn6jest, Ze dobr6 slavného domu panujícího ZAdá, aby z Eechb N6mci se stali; tot by jemu snadnost zprávy, jednotu a sílu vlády zjednalo. Nebo, at v5ecko slovem uzavru, Francia pro jednotu feEi jest nepfemoZená. Slav. J A bych zjevni3 mluvil, byP i ce19 $vi% za svëdka stál. Dver nái i S nepfátely zachPzI pravotn6: my bychom S pravdou pIedeii jíti se. Stítili? Eirá noc by nás tu na tom mechem obrostlkm koFání napadla, kdybych vypráv6ti mël, jak vZdycky Eechové k subë Nkechy byli, tak Ze, aE vsickni slavn€ z toho velkCho domu panovníci nemëli se stejnt! k Cechth! fíci se maze, Ze padne-li jazfi
-
-
-
.-.
.. . ~
.
...,.... .
-.
.
. .. . -_. ,
67
VYBRANE SPISY.
'Eeskf,Eechové samitimvinni budou. Nebo, ji2-li kdy jednohlasnë prosili zemë p5na O zachování jazyka svého, ji2-li jen znátidali, ?ejim mil9jest?Jii-li.jim,kdy Eeho poiádali, odepiel? Zdaik pokynutí na prosbu svych vëmych vidycky nebyl piecchotny? - Francie nepFemoZenost? Ta,myslím, v hlubhë .polïtiky celé ji'né má prbvody. Jisté jest, ?e dialekiy jazyku franského, britsky, kimrisky a biskaisky dosii se patrnë dëlí; a nezní-li i potudceltsky rnezi nimi, át porninu nëmecky a jiné rozSífenëjSí. - Panovalit ji? ve svëtë mnohojazycí národové: slouiilitaké lidéjednoho jazyku. I jestli slavnq dvdr náS tedy pFemoZen? A jestlikdy S Stëstím nerovnfm bojoval, zdai jazykové národb jeho byli tim piíEinou? Zdai právë tim nestal se silnëjSírn, Ze kolik národfi, .tolik zvláStních O Eest zápasníkb do pole uvedl? -- J a k j div? vSickni mu srdcern oddánijsou, jelikof vëdí, i e váií sobë práv, náboienství a jazykd národb svych! Ne2 mníte-lí nicménë, Ze jednotajazykb jernu potYebna jest,táii se právem,kterému by z tEch Ety'i hlavnëjsích nejslusnëji pfistál pFedek ten? I myslírn, i e slovenskému, z toho prostého dbvodu, f e 4 více jsou nei 2, a více ne2 1 i 3 / r : neb0v takovémsrovnání témë? Slované S Nërnci, Madary a Vlachyv naSi monarchii stojí. Prot. Vírnt já, Ze Slované nejsilnëjgí jsou;jednak povaite, Ze titéi jato mnohé národy rozliEné pyedstavují; neb0 není to jedno Cech, Slovák, Moravan, aneb dokonce Polák,Srb,Charvát. Slav. Ale sami jsou to Slované v dialektu toliko rozdílní, aE ne snad více ne2 jako U nás TachovStí a'KamniEtí Nëmci. V brzce by je vSecky literatura a pblitika spojila. J á aspoií nenesnadnë dornejSlím se jistého prostiedního dialektu, kterfi by Slovany zbratfené spojiti :-mahl; bua on. jako jest nne5en'Angmgina mezi nëmecky-
*
V Y B R A N ~spisu.
68
--
JOSEF JUNGMANN:
--_---
64
-__
mi, anebjakopoetickf,anebaspoñPlutarchdv mezi Peckfmi. Prof. O tom vSem já pochopuji toliko, Ze to vSecko sen jest vyplnëní hoden; jednak pieji od srdce, aby se nëkdy Fici mohlo, Ze i tentoodBohasen byl! Slav. Dobie! ten Otec vSeobecnf, an iiví lidu i iivoEichd pokolení vSeliké, an inárod náS, skrzemnohá zkuSení proSlf, tak dalece dochoval, ostiíhá jeho, jsme té nadëje i do EasB budoucích. Jestë ne2 domd se odebéfeme, dovolte, abych pronesl nëkolik poboinych fádostí, jelikoZ ty se ke sndm dob?e hodí: aby nám opët do Skol a rádnicjazyk náS mil9uvedli,abysemládei EeStinë uEiti musila, neb ona?el! neuEí se, neiCO musí! aby vznikla velkáslovanskych uEenfchspoleEnost, majícídëlníky a ochránceve vSech provinciích, a zlepSeno bylo slcvenské knihkupec-ví, nad nëi ve svëtë nic není daremnëjSího; aby vSem Cechdm láska k vlasti Své, a svornost mezisebou, NEmcdm pak naSim vëtSí snáSelivostnás a v6t3 chut k naSemu jazyku S nebe do srdce sstoupila; a kaidy, EemuZ jak náleií nerozumí, aby, jak slugno na skrovného Elovëka, hanëti a tupiti hezky se varoval! I
O rfiznëní Eeskéhopíaemního jazyka. (1832. Mus. casop.)
Jestlife literaturaEeská, od n6kterého desítiletí U prostied mnohfch pfeká2ek vznikající,Zivotem ponëkud objevenym vlastence upfímnE SmfSlejicího obradovala: nemb2e jinak bjti, ne2 Ze zpdsobou a tvárností, kterou tkto doby na se brPti poElná, tChoZ vlastence mysl zarmucuje, a nadgji v nEm O svém dal5ím zniku a zkvëtání na velikém dfle uduhje. Ta smutnátvárnostjejíjest bezpofhbnd od jazyka v p h m d posavad uZívan4ho odstupouán f, a jeho
na jiné a jing podnúietí rozdrobování. Pohlednëmena nejnov6jSí stavliteratury Eeské aobojívadupoznáme. PoEítá ona sice mnohé upfímné a piiEfnlivé milovníky, pokusilaseza naSich dnddostiStastn6 O vySSí umëní a rozliEné druhybásnictví,anasebepczornejednëch dfímajících.vlastencdvobrátila:aledvë sob6 cdporné strany mezi spisovateli dalSímu zniku jejímu nernálo Skoditisevidí.Jedna sobë jistcudobuminulosti,kterou zlatym vWem nazvati ráEila, za nejvrchnëjií a nejdokonalejSí obraz vSeho psání vystavila, a nesnáielivë i urputnë má se k tëm, ktefí jen O vlas od vedoucí tam cesty se uchylují,bytto i S napravením a uhlazenímtéveliké silnice díti se mëlo. T6m kaidy nedcstatek a omyl zlatého jejich v6ku rovnE! tak svatfm jest, jako zprávnost a dokonalost jeho jazyka. Oni vSecku literaturu i ve zpëvích i vnevázané Feci vcuzké meze slohuskoro jediného historického tësnají, pro strach, aby se od vfbornfch Veleslavínfi a Kcmenskfch neuSinuli, radëji niEeho nepisice,k Eemu by tëchto klassickf jazyk nestaEoval. Odnichnelze Eekati, abynám Eeskou logiku, fysiku, rnetafysiku podali, neb chrám jinych vySSích vEdomostíkdyotevieli,nemohouce klíEfi ktcmuvesv6m Veleslavínovi nalezti. Jakkoli ale tito starovërci literaturu v pokroku'jejím nemAlo zdrfují, a ji jako Niobu v nepohnutedlny kámen obrátiti usilují; piedce vSak, kdyby sejimtoliko, EehoE ov5em daleci jsou, podaiilo Veleslavínd a Komenskfch v pravdë dóstihnouti, zapiítinetze, Zeby vZdy takje36velikfnárodua1iteratu.iejeho uZitek pFináSeli. Nkmël by Eesky nárcdspisdvtfídë soustavnfchvëd a vySSího bisnictví,alehistorickjmi a z prosta pouEujícími knihzrni by oplyvati mohl. Dobfe tedy m i O zachování piesncsti a Eístoty jazyka se snafují, toliko v tom chybujíce, Ze O vySSí vzdëlání jeho málo sestarají.
70
JOSEF JUNGMANN:
Daleko .Skodn6jSí literatuie naSI jest druhá strana t6ch,kteiíod doSICho nászpdsobupsánínepotlebn6 odstupují, anebo dokmce nová náFeEí v písemníjazyk uvozují. K prvním poEítáme ty, kteFí EeskCmu jazyku mezi cizozemci odvykli, neb0 jemu se-ze Staré literatury nenauEili, (ano mnozí vice knih Eeskych napsali ne2 pieEtli), neb koneEn6 zcestnym hloubáním vl.astnIm, neb nedorozumgnymi od skoumateld dobrych jazyka proneSenymi slovy se zavedli.T6m ani zvuk Eeského jazyka líbiti se, ani jeho sklad k chuti déle byti nechce. Nbjdou-li kde v n6meckém neb jiném jazyku nëjaké dvojsmyslné a k básnické hiíEce schopné slovo, neb má-li jiny kterf jim známy jazyk dv6 soujmenné neb Stastn6 pcdobnosti rozliSující, neb0 koneEn6 jim zdající byti se zvuEné neb lahodné slovo, t u ji2 nad chudobou a neohebností, nad tvrdostí domácího svého jazyka bëdujíce jej na cizí brdo pfetkávají, nová slova zamyilují, stará stahují neb natahují, samohláskami protykují, cizí 'smysl a zvuk jirn vnucují, a tak bohdá jing, bohatSí, libozl;uEnëjSí dialekt z nuzného, hrubého matekkého utvciují. K tomuzvëtiího dílupiistupujeneznámost jeho pravidel,kterátopdsobí, i e v u f í v á d , zm&ñování, odvozwání askloiiování slov zcestn6 aprávë opak pokraEují, a tak pohoriení jazyka i Etenáid vSemoZn6 dovrhjí. K druhym, kteií koneEn6 od Eeského jazyka docel; odcházejíce novy naprosto sobë jazyk písemní tvcjií, poEísti musíme n6které z pánd Moravand a Slovandv uherskych. Byla to nad6je utëSená, Ze U Sesti milionfi zbratfengch Slovand,naSeho písemního jazykauZívajících, literatura svgm Easem veliké a vzácné plody ponese, v -kteréZ nad6ji nás naSeho PalkoviEe, Ta'blice, Kollára, Safafika, GallaSe a jinjkh pFiEinlivá horlivost posilovala; a vSak ze sladkého sna té veliké nad6je nás nemile probudilo nov6jSí na Moravëiv Uhiíchusilování,tut0nitrancinu,
I
VYBRAN€ SPISY.
I
1
I '
!
i
i
I I
I
4
'
71
tamto jakousi valasko-hanácko-Eeskou míchaninu v písemníjazyk povySiti. SZel seduchuslovanskEmutoho samovraZedn6ho Úsilí! - Jiní národové,majícídaleko rozdílnëjSí dialekty neZli my, honosí se jedinympísemním jazykem, v nëm palladium národní bytnasti pokládajíce, jemu kaidou obët rádipfináSejíce. At nedíme nicO Anglii, Francii,Italii.Hispanii, kde2 nejednijazykovédomácí vSeobecné písemní Feci Své celé právo postoupili, obrafme pohled svdj toliko na nejbliiií námNEmce. Komu neznámájestmnohcnásobná rozliEnost dialektdjejichnízké a vysoké, saské, Svabské, braniborské, rakouské, bavorské, v ka2dém kraji, v kaid6m okolí jiné a jiné nëmEiny, a piedce jeden pisemní jazyk vsecky jakkoli od sebe se IiSící Sifastnë spojuje. Bavor ne bavorsky, &ab ne Svabsky, RakuSan ne rakòusky, ale kaZd9 z nichnëmecky, to jest, ve vySSí spisovné nëmEinë piSe, Ete a vzdëlává se. J a k 9 t u prospëch vSem vdbec a kaidému zvláStë, jakg samému jazyku jejich uZitek, z tolika pramenb v jednu velikou a vSe potopující ?eku se stíkajícímu! - My Pak, náieEími mnohem sobë ne2 oni bliiSí, k nenabyté literatury a vzdëlání obecného Skodë a zkáze, k Ealosti vSech O naSe povSechné dobré upiímnë smySlejících vlastencb, k nevyslovnC radosti nasich nepiátel a jazyka slovanskéhohubitelb,samiseroztrhujeme,slabíme a zniEení koneEné sobëpFipravujeme.Pbjde-litodále,budeme míti brzo kníiky v prakkém, domaZlickém, krkonoském, olomuckém,turEanském, a kdoví v jakémpodpodnáieEí,v kaidém nëco, ve vSech nic! Ceskg jazykod 14. století a2 do 17. doma i vn8 váienym, v okolních zemích dobye známlm,-na Moravë vbbec, a na mnoze i meziSlezany a Slováky v psání uiívanjm byl. Drahézdstatkyjehodávnívzdëlanosti jsou nejpevnëjgí a nejlepSí základ novë, vznikající v tëchto nyní dotEengch vlastech literatury. zijící jazyk dle bëhu
I
.
I
73
I
I
j I
I
.
_.
.
JOSEF JUNGMANN:
pfirozmého ustaviEn9m promënám podroben jest, kteréZ promëny podlé místa a okolností v h d e jinou tvárnost mají. .Psáti, jak se kde mluví, byloby jazyk národní na nesEísiné dialekty rozdrobovati. Má-li národní literatura ngjakou jednotu a vnitiní ukonEenost míti, potrebí jest, aby jazyk CO nástroj její na obecnfch a urEitych pravidlech zalofen byl. Taková pravidla poskytuje obyEejn5 sldelní neb jinéhlavní mësto,. z kteréhojako ze srdce slugny mravu a mluvy zpdsob do tëla ostatní vlasti vychází. Pf-estal-li ale domácí jazyk v témZ samém m W 5 byti nástrojem obEanskeho fivota, a jinému Své právo postoupil, tu jiZ nemá miry a pravidla, leda v samh sobë a v literatufe Své, kterych spustí-li se, v nesEíslnC a záhubn6 novoty a zmtny, a koneEn6 v mrzké barbarstvo SubíhA. DosvëdEuje tohoprostfedních vëkPz latina, kteréZ z kalu hlubokého nebylo jinak pomcci, nef ouplku ngm klassiEnosti starofímskk navrácením. Nebude snad mezi Cechy nikoho,kdobystarou literaturu nasi za hlavní Skolu jazyka písemního nepovafoval;rozumím-pakzde netoliko celf její b6h od prvních poEátkPl nám povëdomych a2 do 18. století, ale obzvlágtë spisy 16. vëku, a mezi t8mi na prvním mistë biblí kralickou,ten poklad n,eocenënq národu naSehò, kteryZ. jako pramen a zákon písemního jazyka v Cechách, na Moravë i v Uhfích povaZován byti. mtiZe, a za to od moudrého jesuity Matëje Stejra právem povaiován byl. UZili tCho2 psání zpfisobu vSickni lep3 spisovatelé, zvláSt8 zasloufily Faustln Procházka, vydavatel písem svatfch,tak Ze jeho biblí, CO sejazyka tfEe, tomu,kdo kralické nemá, její m í s b n a vëtsím díle zastoupiti mdfe. Pilné Ctení bibli této ano kterékoli jiné, v5ecky jsou dobie Eesky psány, vsecky sláva EeskCho národu, jest spisovatelem Eeskjm vyv6Seny praporec, ku kterCmu kdo nepiisáhl, snadnocizím zb8raEtim a podvodníkbm, to jest,
VYBRANE SPISY.
I
-
73-
pokaienosti neb místné zvláStnostijazykamaterského, neb dokonce zvuku a pravidlfim jazykficizokrajnych sebe svésti a zbëhem od písemního jazyka naSeho uEiniti dopustí. NavrZeno dobie smfSlejícími literatury naSi piátely, aby EeStí spisovatelé n8co od SvéEegtiny upustili, a ke slovaEinë i moravEin6 pyiblíiiti se hledël'i, ano, kdyZ kafdá strana nëcopro shodu obecnou uEiní, snáze ob8 se sjednotí. Pëknë! ale, ptáme se, kterak to vyvésti, aby z tohovëtsízmateknepovstal? Má seblíiiti EeStina obgma spolunáfeEím a, rad6ji hned vSem podnáfeEím? To zajisté nemofno. Cili jen - slovaEinë? Kterému, prosím, podnáFeEí? Dejme, 2e jen jednomu, nitranskému, jakoZto nejvíce vznikajícímu. Co tim jinym podnáfeEím zpomofeno? - Potom otázka, má-li to pfiblifování rozumíno byti z strany materle, t. j. uZívání slov tam obyEejnjch, jak to Einil Tablic, PalkoviE a jiní spisovatelé on6ch vlastí? V tom se my pPerádi snágíme, a ujiSfujeme, Ze jif v pravd6mnohájichslovce U nás mëStanského práva nabyvají. Rozumí-li se ale zevnitFní zpdsoba Eili formajazyka,tu nelze pochopiti,jak by dvë rozdílnC zpdsoby sjednoceny b j t i mohly.PFijímání slov jinoslovanskych, budif jen stFídmé, náieEí naSe písemní obohacuje, zdokonaluje: piijímání ale forem jinokrajnych je r u 3 a zniEuje, i pfipravujenás O mnohem vëtSí prospech, kteryf nám stará literatura Eeská pfinágí. Skoda, námodstoupenímodnizpdsobená,nenidienifádnjm jinjm uZitkem nahrazena bjti. NhstoupejZnikomunamysl, Zeby Cech, uZívaje písemního svéhojazyka,svym domácím náYeEím psal, Moravan pak a Slovák, chtëje PO Eesku psáti, sám jen teprvétomuse uEiti musel. Jest zajisté písemní jazyk Eesky, jakovjf vbiblickych a jinychdobrych spisech se nalezá, a kterf2 my sob5 za obraz dobrého zpfisobu psht vystavujeme, ovSem sprostému EeskCmubli251 nef
.
74
VYBRANE SPISU.
JOSEF JUNGMAkN:
rnoravskému a slováckému:ale i od naSeho sprost6h0, zvláSt6, m h e - l i ohled na rozdílné kraje (resk6 zem6, mamenit6 rozdílnf, tak ie, kdo se jemu z písem a knih nenauEil, jím psAti nikolizpdsobennení;anokafdy i prostonárodnfspisovatel, kter)i se Etením knih dobfe Eesk9ch pilnë nezanáSi, bIidilem hnusnym ostává a slávy dobrt5ho spisovatelenikdynedosáhne. Biblí Kralická vMorav6 povstala;Komenskf,Zerotín,Ctibor a jiní mnozE v starkliterature CO hvëzdyprvnívelikcstise skvi5jící, Moravanébyli: TránovskfSlezák;ceriianskf, Doleial, Hruikovic, Semian a mnozí jiní správng Eesky plgící, Slováci. Moravë a Slovensku pannonskimu náleií i nyní mnozí z nejlepsích spisovateld Eeskcslovanskfch, jich2 jména v historii literatury ëeské PO vëky skvíti se budou.Odkud,ptámese,tito vSickni uilechtilí Moravané a Slované nauEili se tak dobTe Eesky, i e lépeji nef tisícové’rozenfchcechfi piSi? Nk odjinud, ne2 odkud ostatní Eástka Eesky piSicich naiich vlastencd, ze staré literatury Eeské, a z novfch nCkter)ich spisdpodlé piíkladu onéno zhotovenych. Odstup to od nás, abychom nejnovëjSí snahu O jazyk a literaturu slovenskou dobr6 pamëtiBernoláka, a ’ v Slepëje jehonastupujícíchvfbornpchmufdvhanëti mCli; my radëji upfímnë z toho se tëSíme, Ze U jednov6rnfch bratrfi nagich v Slovácích, v tc’m slovútnim prvního . kresianstva sfdle, odkudf cino Své paprsky i na Ceskou zemi prostíralo, koneEnb jednouláska k nárcdnímu jatyku a literature domácí se probudila; divíme se rekovné mysli, stálosti a vytrvání jednoho muZe, kterff U svfch krajand v nepKznivychokolncstechsámtakofkaliteraturu zbudil a j i obSírn9m i na ten Eas velmi správnym slovnikernobdaroval: S podivením a úctouhledíme na toho muge, kterf snad první ve Své vlasti O vySSí. básniW í se pokusiti sm61, a hned Horacovulyru v pbvod-
!
-
-
75
ních odách uchopil, hned zaVirgilem, Ovidem i Homerem chvalnë pokraEoval a pustivsesám O svém Vesle na epické moFe, novéhozlatéhorouna, - Svatoplukyady Stiastnë doplaval; ctíme v pravdë ony muie, kteK velikomyslnou pcdporou nové té literatury stali se dcbrodinci nesmrtedlnymisvéhonárcdu,jichi péEi ipismo svaté slovensky mluvící krajané jejich dluini jsc;u. V:cecka t a jejich pWinEním vydaná i budoucnë vJ,dávaná díla jscu obohacováníliteratury, a novyzdroj Eili pramenpro skoumatele Slovanského jazyka, z nëhoiobzvláStëmy cechové, CO nejbliigíhonámhojnë Eerpati mfiPeme. A viak kdyby pracovitf Bernolák by1EeskGu literaturu ddkladnC pcznal, O její rozSiiov3ní se zasadil a pcdobné pcmocníky a ochranitelenalezl,jistë by rannCjSímu a mnoZSímu cjvcci on i krajané -jeho se radovali; a kdyby vSecka t a díla,jejichsnaZenstvím spBsobená, Eeské roucho mëla, tieba látka slovní t á i sama zfistala, jaky tu by1 by piírcstek literatufe nám nëkdy S nimi obecné; za sto nalezlo by se tisíc EtenáiB, a tak ,by desetkráte víc uZitku tenpracnëStípenystrom vynáSel. Jejichknihy pot6SDvaly by ce16 Etenáhtvo Eeské i moravské, a tak odmënnëjednëchdruhé; by1 byviechnëmtfemjeden jazykpísemní,zásobou v5ech tií kmenfiobohacovany, byla by jedna literatura ve v5ech tYídách umëní, snázeji vzrdstati a zkvgtatimohoucí;.kdeitokaidáliteratura O sobF: nedostatekspisovatelfi i EtenáZinevyhnutedlnë trpëti, a tak kaidá nedutivëti, a na vzdoru jednotlivym obëtem a snainostem vidy S chudcbou, jestli ne mizincu a zkázcju aápasiti musí. O, k6E tento hlas z upiímného slovanskéhosrdcepochodícínebude hlasem vclajícího n a pouiti! Ké2 t i dobFí muií vëc tu pomyglení svého za hodnouuznaji, a k napraveníté Skcdy vSeobecné pyinesou t u velikouobët: zapPení sebe! Svorností malé vCci rostou,nesvornostíveliké se rozpadují.
-
.
76
. :. -.
.
~
.
.
.-
,
.
.
.
..
.
JOSEF.JUNGMANN:
..
.
O kIassiEnosti v literature vúbec a zvláritë Eeeké. .-.( 1827. Mus. Casop.)
Literatura kafdého národu v Casu prodloufeném nestejn6, to jest vice mCnë dobré, plody vynáSí; z kterych ony, jeZto nejlepií byti se vidí, obyEejnë jménem Hassick@ spiszlv se nazyvají. I naSetémë': tisíciletá Eeská literatura, proiedSi rozmanité doby a zakusivii moci nejednC, jak od nábozenství tak od zprávy obecné, zajisté v poEátku, prostFedku a konci svém rozdí'lná jest materií a formou. Jak dalece ona klassiEnou slouti, a kterak t6 chvály,jest-lijaká,dovriitimtiie,jestotázka,na kterou ne vgickni jedním .hlasemodpovídají.Jedni jiZ dokonalé mezi námi klassiky vidí, a dle domnihl jejich Ciceronfi, Livifi, Horacifi a j. máme bez nedostatku; druzí, nanëkterém zestarSichv6kblpëjíce, viím, c02 novCho jest, bez rozdllu pohrdají; jiní koneEn?!, podlé svCho srdce fádosti, sebe a Své pFátely, a kdo jich kdy pochválil, zaklassikypokládají,ostatní v5ecky pod klassu, to jest pode v9i cehu stavíce. Hodno tedy bude O klassiEnosti vtibec i obzvláitnë Eesk6, a O dfilezitostijejí tuto nëkoliko slovpronesti, S uZitím ktomu pongkud, CO O té vEci jeden z 1epSích spisovateld ngmeckych pov6dgl. 1) Nebot poznání sebe jest vSeliké dokonalosti potátkem. Klassickj neb k.lassi&j, jakoby f N d n j (pocházejícf od slova classis, tNda), Latiníkfim tr6 znamenalo: a) potahmo na tridy lidu Serviem Tulliem ustanovené tolik, co mëifan z první tFídy, nejbohatgí, nejobzvláitn5jSí; b)potahmo na vojsko tolik CO vojensky, bojovnl: classicum canere, zn'amení k shromáfdëní se, k tahu, k boji dáti; l ) Politz v knize: Das Gesammtgebietderdeutschen Sprache. Leipzig 1825.
c) potahmo na lodstvo neb koráby tolik, CO lodní, korábní, napi. classicum bellum, classici milites. My béieme slovceclassicus, jakje bra1 Gellius (Noct. attic. XIX, 8.): e cohorteilladuntaxatantiquiore, vel oratorum aliquis,vel poetarum, id est classicusassiduusquealiquis scriptor, non proletarius. Rozumíme je tedy n a spisovatele,kterpchttohlas v literatuyetak rozsuzuje a rozhoduje, jako v Rímë mohovitëjSí mëitané ve vëcech obecních rozsuzovali a rozhodovali. KlassiZnosf nám znamená umëleckého díla v svém zpbsob7-1 dokonalost, kdei sematerie S formoupronikají a vjeden celek svrchovanysplyvají. Mluvnická zprávnost a FeEnická ozdoba nejsou k tomu dostateEny; v klassiEném spisu pohledává se netoliko jasnost mluvy a spojená S ni Eistota, vlastnost a urEitost vqrazfi, ale také ukonEená krása a jednot'a, neb0 souhlasná mira a sliznost vSechEáste':. Tat0 klassiEnost jest jakoby kvët nebradëjiovoce dlou'ho zrostajícího, Stëpu národní lïteratury. Pravy genius ovSem. Einí i zde vymlnku; on pFedbíhá vëk svdj a jímaje Své souvëk6 mocí neobyEejnou, dává spolu budoucímuvëkuzákony: ale doba klassickú literatury a jazyka nepovstává jedním neb0 druhfm spisovatelem vynikajícím, ani vzdëlávánímprospëSnym jednoho neb druhého pole literatuv, U p. básnictví, anobrZ znamenit9m mnofstvímspoluvëkych, vgteEnqch, pdvodníchhlav, a zdaFil9m vzdëláváním vSech, anebo skoro vSech hlavních forem spisovatelskych - básnictví, prostomluvy a FeEnictvrí. Takováto ddba klassická teprvé posvëcuje národní literaturu, a spolunabudoucnostkladepevnyzáklad veikerémuduchovnimu i mravnémuvzdëlání a mluvë bohaté. Neb0 jen tenkráte,kdy2 spisové nepochybnych klassikfiv národních netoliko ve vySSích okresech spoleEenstva se Eítají, ale také prostyedním ano i nízkym stavam k obzvláStpímu vzdëlápí a k zprávë i ?ízení '
I
. .
78
VYBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN:
79
I-___
duchovnímuzáklademjsou; jen tenkráte, kdyf to, CO právg klassiEného jest v národnímbásnictví, v ustech zástupu obecného iije, U vyuEování rnládeie pPechází, a v rovné mífe fivoucí a zkvetající pokolení pozdvihá, nadechuje, proniká; jen tenkráte plodí se vSestranná literaturanárodní, velikák ní váfnost, a objevováníse té2 lïteraturyveveikeré Einnosti národu. To pronáSeli za starodávna Rekové a Rímané, to v novëjzích hsech pronáSejí i'talové,,Spanielé, Frankové, Bri'ttové, to Nëmci, Polané a Rcmaníni, Cervantes, Tasso, Petrarcha, Ariosto, Racine, Corneille, Shakespeare, Thomson, Pope, SchiIler, Göthe, Kochanovsky. Krasicky, MickiewiE, Lomonosov,Deriavin,Karamzin, PuSkin a jináslavná jmCna Ziva jsouv ustechkaidé vzdëlanëjSí osobytgchtonárodb, a nepPehledná jest moc a pfisobení takovfchto klassikbv rozvíjení a vzdëlávání dorostlych a dorostajících pokolení. V kIassiEnost a v literaturuvbbec nejvícepdsobí zpráua obecná, nábo2enství, duchouni vzd&íní a mrauy. &m volnomyslnëjSí jestvláda, Eím vice, nepodporujíc vládahtví lbzy, obecnou svobodu vStëpujea utvrzuje, Eím lehEeji duch lidsky pod pPimëfenou Easdm.-zprávou, vynakládaním vSech duchovních itëlesnych mocí národu se pohybuje a rnnohostrannë vzdglává: tim rychleji rozvíjí sejazyk, tírn diívejinirodní klassikov6 zlaty vëk literatury pï-ivodí. '
eisté, uSlechtil6 ntiboEenstui mluvu lidskou mocn6 povyzuje, a k vyznarnenání pravd, nadsmyslnému a-netëlesnému svgtu nálefejících, hojnost ponëtí odtafenf& v TeEi nrozvíjí, nedostávajících se jazyku, kdef národ na stupni cele smyslnéhonáboienství a obfad-u stojí.,.
vëd, 2) má-li k dokonalení jazyka patrnë pfispívati, iádh, aby rnezi umami obzvlástnëbásnictví a PeEnictví, a mezi vëdamilibornudrctví a dëjopiství kvetlo. Obecenská, sebe uhlazenëjSí mluva nenív stavudosaditi vyEí síly jazykové U vystavení básnickfch, libomudrckfch a dëjopisnfch pfedmëtti.Zádnf jazyk v celém okresusvém klassiEny nazvánbyti 'nemfiie, kterftoliko básníky a FeEníky, nepak libomudrce i a dëjopisce v Padu svfch klassikb poEítá. PPi Eemi pozorovati sluSno, ?e vlastnost a klassiEnost jazyka tim vfSe stoupá, Eím vicelyriEtí, dramaticti a epiEtí básnícipï-edmëty zpëvu z prostfedku fivota, z dëjbv a z ducha n5'odního Eerpaji, Eím vice ohefi politickfch PeEníkb z nadSeni a lásky kvlastenské zprávëvycházi, a Eím mnohostrannëjSí azajímavëjgíjsou strany dëjb národních, na které? dëjopisci zPetel vlastencfi obracejí. Tudy a jen tudy patrno, proE Homér vfSe stojíneili epikVirgil, prot libomudrci FímStí daleko za Peckymi zbstali; proE ale politiEtí FeEníkové obou národfi na rovném stupni klassické dokonalosti se zjevují, a i dëjopisci jejich klassiEností v celostisobë rovni se nalezají. To Samé ukazuje se v novych Easech. Italie má Své básníky a svého Cuicciardina:vlastníchfilmoffi a politickych FeEníkfi nepoznala. Podobnym zpfisobem francouzská literatura, bohatánabásníky, poEítá nëkterévfborné politické FeEníky a dgjopisce, ale jejich eklektické filosofiinedostávásehlubokosti,bohatství a osoblivosti. Brittové mají básníky, '?eEníky a dëjopisce, jen ve filosofii jsou za Nëmci. Nëmci pak takC honositi se mohou svfmi filosofy, b,ásníky a hisforiky, ano i v duchovním PeEnictví nad jiné mnohé pFedEí, a vSak v politickCm Pe6nictví za Britty a Franky stojí. .
L
,
a) V i d a (vgdëti) jest,uEená v€domost, scie,ntia,Wissen-
sbhaft; u m à (umiiti) jëst Urnení, tvl6ftë kfásnd, ar's; Kunstl
. .
. ..
80
..
.
..
JOSEF JUNQMANN: .. .
.
..
Naposledy mravy v klassitnost mluvy národu znamenit6 pdsobí. Jsou-li mravy prost6 a Eist6, jest i mluva Slechetná a Eistá; k1esaj.í-li mravy v rozlihfch stavích spoleEnosti obecn6, tratí mluva svou vnitfní ddstojnost, byt i na vtipov6 hFíEky a obojetnosti, ukrfvající pod zevnithou slu8hostí nemravnost, pfebohata byla. V urEení klassiEnosti mim0 to zyetel míti nálezí na uzdPlanosi jazyka, a na rozdíl, iiv-li on Ei mrtev. Vzdkluny jazyk slujeten,ktery v ohledu na materii a formu dokonalf jest. Co do materietakovyjazyk postaEuje k vystavení vSelik6ho piedmgtu, k vyznamenání vg,elik6ho stavu a vztahu vzdglanosti národní, jak ve fysick6m, tak rozumov6m (intellektualním),krasocitn6m a mravn6m -ohledu. K d d ys t a v domscího obecného i .Zivota, kaZd6 ponëtí, kaZdf cit a kafd6 snaZení v'dle nalezá dostateEn6 a ouplné vyjadiujfcí slovo, kter6 bud pdvodng jazyku tomu náleZí, bud z jiného piijato, aledlouhfmdívánímzdomácnhojest. Co do formy vzdglanf slove jazyk, kdyZ cele rozvity jest a posta& tedlnf ke v3em formam prosaickfm,' básnickfm a FeEnickfm. Naproti tomu známka nevzd6laneho jazyka jest ta, kdyZ v ngkterCrn,.kdyZ ve více, neb0 v kaZd6m vztahu,namaterii neb0 formunedostateEnfm a nedokonalfm bfti se nálezá. PFfEina toho bfv& bud Ze národ jazykem tím mluvící PO vSechnu dobu sv6ho FolitickCho bytu' nemg1 pFíleZitosti a potfeby moci sv6duchovní svobodn6jirozvinouti,anebo Ze sejazykujehonedostaloonohopostupu U vzdëlání,jakovf2 v kaZdém vzdglan6m jazyku znamenáme. Postup onen záleií v tom, Ze nejprv6 básnfci z postfedkunárodupovstávají,a jazyku bohatstvl, novoty v slovech a spojování, blahozvuEnosti a národnosti udílejí; Ze k ..bAsníkdm pfipojují se libomudrci, jimiZ jazykzprávnosti, urEitosti a rázu v & h ~ hve i v&m okresu, a bohatstvlnabfv&-'fe PO
.
-__ -- .. ..__ -.
--
138%
4..
. S
y
,F
,
'g ,.
Y
!iL
'
.
\
I
VYBRANE SPISY.
81
----
t6ch' následují Petnici, kteií nalezenou a filosoficky zpoFádanou hojnou zásobu mluvy kokresbm náboiného a politického iivota vztahují, ai na konec dijopisci jazyk j i i CO vycviEeh9 a cele vzdëlanf nástroj naleznou, by j.eho pomocí viecky vztahy a úkazyvni'tfního i zevnitfního národního aobecního iivota v 2ivém obrazu vystavili. Z vyhaslychjazykbnám toliko ti dbleiitijsou, v kterlch pîsemné památky, a sice z vëkuduchovni i politickédospëlosti národuse zachovaly. Mezi t6mi (an0 nejstarSí indické literatury známost ne veie posud v Evrop6 rozSífena) vidyjeitë PeEtina a latinaprvní místo mají. V spisavatelích Peckfch a Pírnsklch spatiujemepostupující vzdëlání jazyka v rozliEnlch dobách, a veliké j i i ve staroiitnh svëtë blvalé bohatství rozmanitfch forem básqickfch, prosaickych a feEnicklch, a spolu obraz vzdëláníjich a vfSepolitick&. Zde jsou básníci, filosofi, feEníci a dëjopisci, ktefí vSem vëkbm za klassiky platí, a kteFí svou ddstojnou prostotou a krasou, velikym, mnohoobsáhlfm smyslem a plastickou dokonalostí ke vzdëlání a dabytí podobnéklassicnosti napotomním národbmnesmírnë poslouiili. A viak vzdëlání klassické novëjSích národb není bez obzvláStnosti, anif, pouhf oblesk starosvëtské klassitnosti. RGZdílnost zem6, náboiehství (kiesfanského) a zprávy obecn6 dala také obzvláStní ráz novEjSírnu vzdëlání, a utvrdilasamostatnost jeho navëky. ProEeiklassikovénovëjií vjazycíchk zlatémuvëkudospgllchnestofíani pod klassiky staroiitnlmi, ani nad nimi, ale vedlé nich v rovnosti;jelikoi rcjzdíl vëkb a národb,kukterému2 tito vzorní spisovatelé náleZejí, Setfín byti musí. ziuj jazykjmenujemeten,kterfmnárodvdbec mluví a píie, a kterf nese osud národu toho vzhledem na celé vzdëlání a zprávu. V iivém jazyku tedy vystupují klassikové, jak brzo jazyk ke vgem piedmijtdm doE
.
--
Josef Jungmann: Vybrand splsp.
G
JOSEF JUNUMANN:
VYBRANE SPISY.
mácího, spoleEného a obecného Zivota, a ke vSelikému ouEelu v6dy a umy rovn6 zdokonalen, a ve vSelikych formách prostomluvy, básnictví i FeEnictví vzdëlán jest. Zlatf v6k jazykupadá v tu dobu, kdyZ národvesvém fysickbm, rozumovém (intellektualnim). krasocïtném a mravném vzdëlání nejvy5Sího stupnë dokroEi1, a vzd& I n í toho obraz v dokonalfch (klassihfch) fcrmách vystavuje. Nebot jako2 ku prosp6chu jazyka potieben jest prospëch národního vzdëlání: tak zaserychlypokrok jazyka nápomocenk rychlejSímu pokroku ve vzdëlbi. Na to vSak pamatovati sluií, Ze klassiEnost v iivém jazyku z jiného ohledu povafována bfti musí, neZli ve vyhaslém; Ze vdbec klassiEncst ona toliko v jisté míie platí,potaiitá(relativní) jest. Nebot v iivémjazyku to mofno, i e nastoupl doba, ve kferé literatura vySSíhc, vzdëlání a dosp6losti nabude,takaby klassikové její nad klassiky dïevních v6khdaleko pFedEili. A protoZ O klassitnostiliteratury, O rozdílnfch dobAch a zlatém jejím v6ku toliko PO vyhasnutí národu koneEnf usudek vynesen, bfti mdZe. Ve vJihaslém jazyku klassictví pokazujese jakoZto celek ukonEenf, ve Své stupn6 neboli vbky oddëleng, stálf, pevnf, neprom5nitedlny: v iivém jazykutosaméklassictvívyjevujesejakoito celek Zivou posavad pdsoblcí silou utvolenf, vZdy je3të k vët5í dokoEalosti zrající a dospívající. Ceskf jazyk tenzvláStní a neSfastnyosud mël, i e PO ce19 svéhose rozvíjení Eas O samostatnost a jako O Zivot zápasiti musil se dvëma jinyma, 1-atinskfm, svou ukcnEenou vzdëlaností a piijatou od náboienstvadbstojností jemu v svëtle stojícím, a S nëmeckjm, pro politickoupïevahublízkfch,podnikavych Germandjemu nebezpeEnym. ProtoZjen na krátké doby, a to ne bez nPsilí a necele v samovláds se udrfoval. Ouplná historie literatury v cechich aavírii takC literaturu latinskou a
nëmeckou. ceská,vlastnë jen Eást celku toho,sama sebou rozpadává se na tfi epochy, z nichi první vztahujese od poEátku literatury a i do 15. století;druhá odtud a2 do li'ho, a poslední odtavad a2 PO naSeEasy. Prvni epocha, obsahující nikdy dosti neocenëné zfistatky nejstarsího básnictví, v svém zptìsobu klassické, ale na nëkoliko druhd zouiené, nemfiZe pro nedostatek ostatních jak básnickfch tak prosaickych a feEnickych druhdvlastnë epochaklassická slouti.Jazyksámté epochy, aEkoli slovenStëj3 ne2 kdynapotom, jiZ nyní zastaralq a od nové EeStiny znamenitë rozdílnf jest. Jest topdníz z Eistého, drahého kovu, ale se starqm rázem, tohovëkunebernfm, a v piíliS malém mnoiství, ne2 aby bëinou minci zastdti neb zapuditi mohl. . Druhú epocha literatury ráz jazyka a i dosúd trvající ustanovila, a zvlágtë poslední její polovice, obyEejnë zlatymvëkemmaná,znamenitájest plody rozliEnymi v poli historïckém, lékaiském, právnickém a zvlá5të bohomluveckém; ale básnictví její, CO do krásy, za starSim vëkem 'ztìstalo, a celá literatura té epochy pfi vsí ostatní dokonalostijednotngchspisovatelii má pFedni5 jednostrannf ráz a jako jeden obliEej - bohornluveckj. Bylt to tehdái v celé Europë, a zvIáSt6 v cechách obyEej, Ze, koli psáno, byt to O hvëzdách neb O hospodáfství bylo, jake v meze písma svatého zavfeno, neb0 polemick$mi, neb0 aspoii kfesfansky-mravnqmi vybëhy hojnë nadáno byvalo. Coi tfebachvalitebnástrannostbyla,vidy strannostíziistavá, a jednotu a dokonalost klassihou vyluEuje. Mirno toduch povëreEnosti, hadactví,astrologie, alchymie, celou tehdáZ Europukryjící,na plodech literatury naSi tehdejSí rovn6 leií. Drùhf k dokonalosti klassické nedostatekliteratura z té epochynese ten, Ze pouze prostonárodni jest. Není jí to na sniiení; nebottoho Casu témëinikde v Europë jinéliteratury
83
v .
l
1
C
83
.
*
5
84
JUNGMANN: JOSEF
VYBRANE SPISY.
-
v národním jazykunestávalo, kromë prostonárodní, protoie vSudy tehdAf vySS umëní v latin6 se pfednáSelo a vzdëlávalo. Ani2v sobë vada jest, f e prostonárodní byla, ano kaidá klassická líteratura take prostonárodní stranumíti musí,má-li do Zivota národního vcházeti; aletovada, 2e vëdnéstranyrovnëpotfebné nemgla. Odtud poilo, Ee jazyk Eeskf, aEkoli ostatnt! bohaty, ohebnf, pfedce ani pro vySí básnictvi, ani pro filoscjfii a soustavné vëdy uzpdsobiti a vzdëlati se nemohl, bez Eehoi pravá klassiEná dobajazyka i literatury nikoli povstatinemdfe.Tuvadu, jakoE dotceno, vSecky literatury europejsk6 na onen Eas více ménë nesly. Teprvk v 17. stoletínárodníjazykové nad zletilymprávem vzdëlané latinyvítëziti poEali, a zvlástëItalovézáhy, pak i Francouzi, EngliEané a posléze Nëmci svdj domácí jazykzahlavnívzdëlanostinástroj s l u h ë vyzdvihli; kteréhoi Ztëstí cechhm pro dosti znárné okolnostinedostalo se. MA-li tedy Eeská literatura S jinymi europejskyminaspravedlivouváhu polofiena bfti, nejinak to státi se mhie, nef do onëchdob, to jest do 17. století; a tu smële fici m u e m e ,i e tehdejSí naselïteratura, aEkoli v celku svém pravé klassiEnosti nedosáhla, pfedce chvalitebn6 místo mezi sokyn6mi svymi zasluhovala, a CO do Eistoty jazyka mnohéjiné pfesahovala.Jménotedy zlatéhovëku,které zvláSt6 literatureza Rudolfovych Easd podnes se udgluje, neznamenánic jiného, ne2 i e tenvëk mezi ostatnímivëky nejvíceploddvlastenské literaturyvynesl, a CO do jazyka posudzákonem zfistává,jelikoinapotom vzdëlání jazyka více nepostupovalo,ale ovzem klesalo. A potudmydobfesrovnáváme se S tëmi, ktefí na tom ustrnuli,abychom jinak nepsali, ne2 jak psali Veleslavínové, KomenStí, KocínovC náSi, anojistëpii vgem snafiení svém jich Eistotou a vlastností jazyka pfevyziti, ba ani dostihnouti v stavu
85
nejsme. V'Sak S tëmi, kteFí domnívají se, i e zlatp onen vëk by1 takevëksvrchované klassiEnosti veSker2 literatury, ktefí mnëjí, i e ani nesluií O vëcech Eesky psáti, O kterfch se za krále Rudolfa .nepsalo, ktefí chyby a vadyonohovëku, podobnë jako jeho ctnosti, sobë v zákon vystavili; ktefí myslí, Ee niiádné jakkoli jmenovanéopravybudve zpfisobu mluvení,budve zpBsobu psaní nesluSí pFijmouti nadto, CO oni s t a r 3 zavedli a uiívali, ktefí v niEem ani O vlas odonëch starfch uchfliti se nechtí, aEkoli nás dvë stë let odnich dosti uchjlily, - S tëmi srovnatise nemfiieme a tvrdíme, Ze budjestnám ousilnë zapiíklademjinfch národfi ku pfedu postupovati, bud v:eho tak nechati a jazykem pfipojitise k nejbliiiímuna vSelikou literaturubohatémunárodu, knëmuf bez tohovychováním a myilením hnedlevsickni piipojeni jsme. Nebòf neklamem-li sebe sami, vidíme zajisté, v jakém stavu se feE a literatura Eeská tohotovëkunachází, ai nikdy v horiím se nenacházela. J i i jsme kevsemu, c02 vlastenského jest, ochladlt a zelhostejnëli. MoZnëjSí odcizili senás, a jsou cele Nëmci, anebopro obzvláStnost, Francouzi. Chudina c02 mdie? a i ta dëti Své radëji k nëmeckému neili k Eeskému syllabikáfi posílá. NëmEïna ve vSech stavích den CO den se plodí a SEí, a pfijde 'bmy na to, ie jakZ tobfvalo v Pomofanech, bez nëmEiny nikdo ani nejsprostëjSím Femeslníkem uEinën nebude.Onaa uEïlistë j.ejí z bohatfch nadání se radují: Eeská pravidelní Skola, j i Z od zemë pánapovolená, pro chudobuvzniknouti nemfiZe. Nám sedostalo (6 kéi se mplím!) byti svëdky a pomocníky koneEného matefEtny zahynutí.
4
Námi,(ach v tom hoFi dejZ odtuchu, jsi-li kde,aochrañ, Eesky duchul) odrodnfmiobstoupenásyny, vlastsefití v smutn6rozvaliny. (vizPuchm. bas. IV. ptípis.)
.
a ' 86
JOSEF JUNGMANN:
Nová literatura Eesleá jest plod n6kterych milovni, kP1, kteFí, nepfátelfim na ouráfku, svojim nevdëk, sob6 na Skodu,' pyinágejíce drahé ob&i vlasti a pFirozenCmu sv6mu jazyku, ji a2 posud zachovali mezi Zivotem a smrti,jako by1 onen básnëny moufenín neb UiimOsantaj veWìelandovë zimníbáji (Wintermärchen). UEinili v pravds tito podnikatelh k dì'vu mnoho, a v,nejednom ohledu nad p?ede.Slé vëky vynikli; zásluhy jejich, jimZto mnozí nevdëcnícitoho k s u rozumëtinechtëjí, budoucí Easov6 zajisté uznaji: a vSak, rnP-Ii k vyi%!rnu fivotu a znikuliterafura,pfijíti, daleko Ivice zbpvá, nef Einëno jest. Potfebí starati se O to, aby dobry, bohu i vlád6 Iîbeinl duch a p r a v j národní smysl, ktery velice utuchl, opt% se zkFísil a zmáhal; pot'rebí n e t i h é , bezzávistné ouEinnosti vice zkusenych rnoudrfch spisovatelb, a vabecmravného vy3Sího vzdëlání, a dobytC tudy dbvErnosti a podpory verejnb; potFebi snahy O pravou jak jednotnfch spiSi3 tak ce16 Iíteratury klassiEnost, O dokonal6 vMikCvëdy a umy vzd8lání, odkud2 by napotom, jako krev ze srdce do ZiI tSlesnfch, tak vëdomost vSeliká a vzd6lanost do prostonárodníliteratury vplfvala, a tak literatura nage, CO mofné,ze Zivota vycházela a do Zivota národniho vcházela; slovem potyebí námve vsech formáchpoetickych,prosaickfch i Feznickpch jak obsahem tak dohern dokonalfch pfiuod~lfch spish bez nedostatku, khssikb klassikfim jinonProdnym poddbnfch,které, pYiEinMi se O to národ,svoje doba i U nás vynese. Tento bud nasich pracf velikf ouzel; ouzel, ktery vgecku práci,pilnost a snafení zasluhuje. NeboP od n6ho visí zachování toho, kterqm se zbveme, niirodu. Nsrod, (di Pölitz), k t e r l vyvedlklassiky, mhTe pojíti, ale FeE jeho zhstane; na proti tomu národ nemající klassikQv, neslavnP1 pochází, 9 rychIeji mizI v proude vbkQ, O
VYBRANE SPIS'/.
87
ne2 národ, kterp ve vzd6lání a v M i SVC vice chová, neili zemi, na které bydlí. Nechatzemë ta zmënou Casdv jiriJirn obcem vlastní bude, klassikové, kteréf nesla, a f do skonání svgta jmenováni budou PO tcm národu, ktery je zplodil.
RozepPe mezi písmeny. l)
(€CM. 1842.) CeSiina. Stydte se jednou takového Skorpení a hryzení se vespolek,jsduce ob6 písmkna jedné abecedy a jako oudové jedrioho slavnCho zboru, sestry, dvojEata, ba téF6'r vechouspbobáchjediná osoba. 3 ) Pism. y. A proE vtfrá se v mé dobyté pr$vo ta halclecká hlásk'a, a namlouvá si mé vëmé mantely? Pism. i. Nikoli, ale ty niisilng uvázalase v mé právo; nebo, ponëvadf mezi nPmi litera'mi cd pfírody ustanoveno jest mnohmu%tvo, zvukové G, S, z, aby vsdgla, jsou moji jako tvoji manitelé. Pism. y, To nepravda, Ze jest neobmezené mnohomuZstvo mezi námi. Hledte,naposledy by rnnë ì mé nejvërnëjiíchotb r, h, ch, k ochluviti chtëla! A c02 m m á pani dcsti na svjch zfenilgch X á c i c h i", P, S, i, které sob6 koneEnë na m n ë vypravotila? Pism. i. J á vypravotila? 6 té kl-ivdy! Te já z prvopoEátkv gtastná bez tebe a jediná byla v Eeskim pisnë 1) Rozmluva t a t o , vroce 1820 povstalá, pod iertem pPedstavuje spor onoho Casu dosti dileiitp, nyní ledva k vifepodobny. MBie ona slouiiti památkou a doloiením toho, jakou zbroií proti pravdE a pro pravdu vá1Eeno. dfíve ne2 sobë obecngjgí prOchod vymohla. Príklad Luciana podobnou rozepFi mezi Q a z v>7pisujícího nechaf povodci rozmluvy pfítomnd záStitou bude. a) Dle Adelunga forma litery y z dvojnCho i (ij) povstalq.
88
JUNGMANN: JOSEF
-
vlá'dkyn8, tohoddvodnëpohnutgstojívnejstarSí památce, LibuSinych Snëmích, ano ty, nevím odkud z 8eckapiibravsise a na mémístovedrav%,pomalumne z písma jako jeiek liiku z doup6te vytiskla, a2 pak rozumnëjii cechové Jan a PO n8m Benes a Petr mnë úpëjící k starêmu právu aspoii ponëkud dopomohli. Ale nemëla jse'm pokoje, jsouci obvinëna z jakéhosi kacíistvi, tak Ze semnepravovzrci,tebcuoslepení,nehcudfe Stítili.KdybynebyloSteyerova ZáEka, snadbysmne ji2byla z ÚFadu a slavnéhozboru,myslím z abecedy Eeské, docelavypíchla.TendobrfJesuita ujaI semne potlac'né, a jakkoliHus'dv nepFíteI, vZdy O uznané od nëho právo mé statnë se zasadil. Tys dlouho nestydgl'a se i samému Veleslavíno,vi jakymis kouzly cEi z a s l k ~ o Vati, aby v tob8 nevfm jaké znamení pravcvërné církve lpëti dom'níval se, a neznamenal cizclcisfva tvkhoS terni, kteréi nyní na pimstu W á k y názyvás, kteií ale druhdy tobë pëkní byvali, a t Ze ty, tvrdá a hrubá jsouci, k nim se nikoli nehodíS, jakoZ i nehodis se ke zvukfim c, 5, z, potud mlm, pokud mou mëkkou,tenkoupovahuchovají, budouce jen tenkráte hrubgích, nejetnnych mravfi, kdyZ jim podlé tebe stiti se nahcdí. A tak ty szma hrubá i jiné h r u b M i EjníS. Ne2 proE ty, jestlife k Eeské abecedë nálefíS, sama jediná cizím jmenem se pyhí5, slcvcuc p 0 Fecku wt,!Jdov,jakoby se Eeská písmena stydëla, anGby spiSe za to oZahavé jméno t,!Jdovstydëti se mëla, c02 U násznamenátolik CO nahé,plechaté, holé? Písm. y. 6 ty sucholupé, Spatné písmeno Pkutovc! Neb tys to zajisté a ne ten poctlvg zvuk c, CCZ cn dlcuh f m písmenem, aneb zprcsta viselcem nazfvá. Ty cEztrná hlásko, sotva za deset jednikk stcjící, viz-li FFk, Ze ja U Reke platlm Etyry sta, jscuc tebe na ten s ~ b sob Etyiidcetkrát uSlechtilej3 2 yl;trPjSí! TF r r E e p m matikové nazvali ~,!IL~ov, l o mnë necí né! ~ c t u ~ u , ' s ke le
-
VY BRAN€ SPISY.
89 -
chvále tehdá.2,kdyZ jqkosamoZenka, c'hci Ffci samohláska svobodná a sobëvolná stojím bez pFídechu, S kter j m jinak b'ych 'byla latinské Vau; a tak vidíS ve rnng muEatkubojavnou,anoRekövé i vojákylehkozbrojné g d o v nazfvají. Mne, i e duZná jsema p 3 tële, Elovgk ovSem plnym hrdlem, jakoby Sirokou branou pronázeti musí; tebenaprotitomu, i e tenká,vyzáblá,vychrtlá jsi, súfenjmhrdlem,jakokozímivrátci propouStí. To jesttahrubbst,kteroutymihrubë spíláS, následujíc v tom grammatikii, kteZ nevëdcuce pfíhodnëjSího jména, tak mne na zdaP bah naivali, neb radëji Peckého jména, aEkoli U a e k d mámjinouzpdsobu,mnëponechali, m d i eb j t i znedoutenosti,mdieb$ti z dobromyslné k uCiteldm svgmSetrnosti. Ale tyrfpavá,nepokojná sestro, sly: koneEnë, CO tobëpravím. Vim já dobfe, f e ty ke zvukfim c, 5, z právo má2 jako já, ale abysvëdëla, já t i jich nepostoupím, a to proto, ie nechci. Mne ujímají s e blahorodní, velectihodní, ddstojní Fáni; já i v kalendáfích Své zástupníky nacházím, Pro mne bojuje star9 zvyk silnjm ramenem, ktery platí za druhcu pyírodu a táhne za Sester0 spieií; pro mne opírá se pohodlnost neústupnë zastáv2.jící svého mkta; mne zastává vzbuzená proti nehcdné sokyni váseií a Slechetná hrdost, neznající smíiení. Ty, bláznice, majíc pod praporcem nenávidEné novotáyství,obtíinostnového uEeni,mozolné grammatikáFství a podobnourotu,nadëjiskládái do lidského rozumu, té malichernosti, kterou2 nejmenSí váSeñ v tu chvíli pobojuje a piekoná. Pomni mnedle, komu z nás padnouti, naE tobë pyijíti musí, ustup dobrovoln6, a Fak nadëj se mého pfátelství. Písm. i (pro sebe). Nastojte, Eeho jsem se bála, neubála se. Ach, toho pokolení lidskehc! Cblubí se rczumem; ano zatím zvykem, pohodlím. hluFstvim. ziskem, vásnëmi. nesEíslnfmi se spravuje, . jakcby . menë rczumu
90
.
JOSEF JUNGMANN:
--
mëlo,nef leckteré mezi nämi písmeno. Taktuto zpEEují se Einiti mi spravedlnost dílem z'marnosti, aby sami toliko moudrfmi zdáli se bfti,dílem ze závisti, aby mou,drfm bfti nezdál se kdo jing, dílem z hrd'cjsti, tim, cot jiní nalezli, zprosta opovrhujíce, dílem ze zäití k osobám opravutunepatrnoupfedkládajicím.Jestimnohp ne svém prodejnim literním zbofí u jmu malé zmëny té sebojí. tak pravdy, jako získu milbvník, k t e r j i pro domnënou na Ostatní a s t k a bud hloupjch, Ze lepiího pochcpiti, nemohou, budlhostejnfch a leniv'gch, f e jí chápati nechtëjí, drZí se radëji zvyku, toho tyrana, ach! piíliS mohutného, u nëhoZ, jak praví básník, rozsud jest mluvení i pravidlo i zákon! (Nahlas.) To tedy jsou ti tvoji bojovníci, hrdá sestro! Tëmi mne od mého, tebou samo'u uznzlného práva odraziti hodlá5, slîbujíc mi drazekoupenépfátelství! J á vSak jeStë nadëji mám, Ze rozum lidskf nad podlymi vágngmi, nad hlupstvímaleností zvítgzí, amnë mEho pfirozenéhopr5va a spravedlnostidcpombfe. Nebot mfife-li Elovëk rozumny opravdu bjti nepfítelem nevinnéhopísmena? Pism. y. Vëru to ke. smíchu, Ze ty, mizerné písmeno, hdskému rozumu meze a pravidlastanovitiseopovaZujeS. Av5ak .nejsitaknevinna,jakse dëlá5. AEkcli nejnepatrnëjsí jsi mezi vSemi literami pravoslavné nazi abecedy, nicménë velikou matenici a nelíbcst v 1iteratuYe pfisobí5, jeitotam,kdeoko EtenáFovo mne, pyíjemné okrouhlcsti a oblíbené spasobyliteru cEekávalo, ty znedojípky SVGU sucholupcu, vytenEenou, pichlavou p s t a v c u je uráH5. a jako c.stxym hrc tern raní5 a bcde5, tak Ze nejeden I ; l s ~ ~ - aEtenái v~ r - l e h a zhrc ziv se tebe. ce1c.u knihc U, jako ieravfm vhlem pc d Stil anebo p(.d lavici hc dl, piisahaje, nevzíti napc tcm nikdy vice Eeské knihy do rukou, a stgiuje sobë, Ze pro tv velikd novoty
VYBRANE SPISY.
91
*
tézpotvoiené EeStinë nerozumí. A takty, ne5tastnice, dëjeS se,chtícnechtíc,literatury vlastenské piekazou i záhubou. Neiku niEeho O tom, Ze spisovateldm, zvláStë básníkfim, v letu zdaiilé mySlenky stavujeS a je, chtí-li natebezietelsvdjobrátiti,jako z brkuvyráiíS;ale toho mlEením pominouti nemohu, CO jsi pyed nedávnym Easem ve Skolách triviálníchstropila.Tvdjtehdá2náEelní zástupce T**,mnesobë zlehEiv, tebese zvukem G skládati poEal, a mim0 to starému g právc mëStanské vzíti osmëliv se, nastrkoval tebe dolem prodlouienou a jotem PO cizozemsku nazvanou, a kdetebe dlouhé potieba bylo, jakfs chochol Eili bláznovl Eubek tobë nad hlavu stavël, a tak, mne ze dvéií vypuzuje, jen tebe a opët tebe uvádël. A mnedle, CO tim získal? Nesvornost uvedl mezi staré i nové slabikáye, tak Ze mezi nimi povstalavojna nemensí oné,kterouiuSviftastaroa novovëkéknihyku pohor5ení vgemuuEenému svëtu svedly.Takovéstystropila rdznice.Skolybyly plny hluku, Záci boufili se, uEitelé, nev5douce sobë rady, nëkteií ty nesvorné a bouylivé slabikáFe Eeské hned na prostoz uCiliJt vinné nevinné vyhazovali, nëmeckych svornëjSích povolávajíce, jiríhlasitë a úpënlivë, jako v bájce i i b y , O vySSí pomcc volali, ai poslán jest k zastavení zmáhajícíhose neFádu pevny payez, rozsudce, pravím,statny a moudry,kterj2 vSecky hned nové slabikáie do klatbydal, a starlmvítëzstvízjednal i místonavrátil. To v5ecko dálo se, bídnice,tebou a pro tebe, a tak ty tolika zlého bylas piíEina i pfivodkynë. Plsrn. i. Kclik t u slov, tclik uráiek, nepravdy a nespravedlnosti. Mám-li já pcdGbnGu zbrc jí válEiti, sestro, ai5 práva jsouc. ne- stc jím; radëji chci z pc le ustoupiti a déle kiivdu snágeti, ne2 takto bojovati. Ale jestli v tob5 jiskrasesterské l&ky a nëjaká Setrnost pravdy. odlo2
.--
92 .
.
v6ecku kyselost a hn&, a pokojn6 se mnou O te v6ci parozmluv. Pfehledngme spoleEnCnaSe práva i majetky, a piátelsky se porovFav5eji2napotom k d d á na svCm pFestávejme a sestersky spolu 2ivy budme. Písm. y. Odstupodsvého novotCní, nepFekAZej Iiteratufe, n e s t ë h j písma i grammatiky mim0 t o t e chiim nevelmi libé, potom mluv. Pism. i. Jsem já pPíli5 slabá, abych m61a stëfovati písmo, ve kterém mim0 to jako ty dgchárn a Zivotu se raduji. Ale grammatiku já ovSem usnadfiuji, jakoZ tob6 nestranná nage sv8dkynC Analogie pFisvëdEí. Snázet zajistC pravidlo bez vymínky nefli S vymínkou v mysli chovati. Ty má6 svC zvuky r, h, ch, k, já Své j , ?, E , 3, c, t,,ostatní n&m ob6ma spoIeEné. Pism. y. Vybornti, pbknti! Nedávnojsizvuk c za spoIeEn9 nám,obëma vyznala, ted, rakem zpátky jdouc, ce19 sob6 osob’uje3. Sama nevi:, jaké právo k nëmu mAS! Pism. i. Jestlityzvuk c v cizích kde slovích zastihneg,mëj si jej vSecek, já neZehrám; ale vEesklch slavech nenajde5, abyod Své pfirozené mëkkostiodstoupilo, a tu Ze mnë docela nále?í, j i i Pelcl uznával. *) Phm. y Ale neuznávátoho rnPlj vzrnyzastupitel **sky, kterjZ, pro mnepotlkajese stateEn6, vzecky mé odporníky z pole vybil a na hanebny outëk obrátil. Pism. i. Ten dobry tvaj ochránce iálil se pFeIudem zrakovym, pozoruje spbsoby-liter psanfch a ne zvukfi slygenfch. Bylo mu nad to hled6tinetoliko nahoru, ale take dole, nejen k vyigímu zvuku E, ale i k nifzím zvukdm k a f, odkudZ zvuk c pochází; bylo mu pováiiti obdobu koncovek tvrdfch a mëkkjkh U jmen i sloves; bylo - a vSaknesluYí nám písmendm mluvníky spisoVati, nCbr2 radëji PO vBli byti grarnmatikfirn, a zvl5Stë 3)
VYBRANE S P I S ~ .
JOsEF JUNGMANN:
V piedmluvs ke grammatice Ceske,
--
93
onomu, jejii tvtij ten zastávatel za nátelníka vgech grammatikd vystavovati se neváhá. Pism. y. Mohl i onen slavnq grammatik poblouditi. A coi od poEátku národu a2 do té doby nikdo-li nemël sluchu,aby rozdIl mezi t5mi zvuky a m6kkost tvého c znamenal? Pism. i. Ou, ba, zn’amenali mnozí, ano i vnevelikém zbytku doslych nás ze starého vzku památek nalezajíserukopisy CO nejsprávnëjipsané,nejinak ne2 jakoby je kdo podlé analogicE6ho pravopisu. nyní zhotovil. Pravda mPlie byti dlouho tajena, ale vidy jednou na jevovyjde. Pism. y. Budiitak,jak pravíS; já vSak na svCm zìístanu a rnajetkusvého, v jeho2 driení jsem, nikdy neustoupím; -vSemi zajistézbrojiseopfrati,natebe stfelami jízlivymi lutiti, a Své vëm6 ochráncek zahubení tebe vgemoinë - pobádati budu, Acheronta movebo. Ne2 bych tobë povolila, radgji, CO nejhorgho jest, ponesu a same literatury zkázou okryji se a pohTbím. sti in^. Ne tak, milé Ypsilon, ale jsouce ob8dv6 abecední Eástice a pod mou správou sluiebnice Elovëka, nemudrujte vfse, ne2 vám p?íslu5í, a s t ~ j t etam, kde vás postaviti on za dobré umá. Sám ElovGk poddánjest z Eástky zvyku, z Eástky rozumu. Jemu zfistaveno budif, zvykem-li Ei rozumem spfavovatiserátí; aEkoli i e i zvykunëkdy Setliiti rozurnno jest.
Slézská p o v o d e ñ . (Hlasatel Eeskp 1808.) t
est tomup’ies sto let,CO Slézská kníZetstv’lSvídnice, Javory a LehnicestraSlivoupovodní navgtívena b y l a Dne 14. Eervence léta 1704 ráno leilela hustámlhana vrSch, a plavila se do udolí. O poledni stálo slunce za-
94
JOSEF JUNGMANN:
--
vëSené na nebi nazpbsobkoule bez paprslkb, a mlha srafená, U velikéspousty,válelase PO horách,majíc brzy obrbv, brzy potvorbájeEnych podoby. Nëmá mraEna S nebe vbkol nad zemí visela, nepohnutë a Cernë, jako pohfební pPíkrov. Brzy ale strhl se ohromny hluk v povëtfí, mraEna zahuEela,blesk sehmital PO sfraSlivé mrákotë, a odev6ad vystupovaly bouye vá2:në proti sobë, jako Sikující se do boje zakuklené rytíistvo, a na potkání jich syEeli bleskovéjako meCe, vzhfiruv Sedivé nebe, dold na plavouzemi, kdeZto vhromadusethna1brav, a lidé kvapnouuzkostíhrnuli se S pole k domövu. Nyní vydala tëiká mraEna zsebelijavce, a bledí na obloze prouhové dStili krupobitím; ledovec vráiel do oken,chfestilnastfechách; Cerná tmazastfelahory a doly; .jeriom blesk otvíralsob5 prfichody, kterétudíi uzamykalhrom.Zvonytesklivë huEely mezitim, a tyesoucí selidédomnívalise, Ze nastaldenposlední, nebot oheH, vítr,voda i zem6 vesmëspomateni byli. Zd5lo se,jakoby moFe viselo nanebi. U H%perkuKrkonoskéhostalo se první prolomení, a tudíi spád oblakii valil Své ukrutné vflevy pies pole a vesnice, protrhoval hráze, vyvracel stromy z koferl, boFil stavení, pohlcoval urody zemské, potápël stáda, uchvacoval chalupyjako kameníEko, a zatáEeje sevírem,odnáiel, stíhalutíkajlcíobyvatele, poZíral jehrdlembczednfm, a vyvracovalmrtvéna bFehy cizokrajnk. VëtSíholi kdedivadla,.nadpotykání se Elovëka S Zivly, jeho daremné' pomáhání svb nejkrajnëjgí moci, jehopadanívrozbrojné pFirozenosti, neb0vychvácení zázraEné. T u vznikají mySlCnky, citové, jednání za okam2itounouzí,jsouceproto Samé Eistfm obrazem srdce 'a smyslu lidsk6ho. Ngkterk podivnk pfíb6hy onoho stragM h o dnezachovala nárn pravdivákronika.
VYBRANE SPISY.
--
95 -
Sofnera, Javorského purgmistra, manielka S outëfkern paní chvátala, v blíiícím se nebezpeCenství, z mësta, chtëjíc jako dobrá hcspodynë opatiiti dobytek, pasoucí se na blízkém oupofe. Ale s o t v a i enëkolik set krokB byla od brány, valily se protini straSné vylevy, a toliko kvapnfm outëkern dostíhla zahrady apotekáiovy. Za ni v patách hrnul se proud násilné vody skrze oteviená dvéika. I vybëhlanaloubzahradníhodomku, a pohledíc dold vidëlasebytinavysokémmoii,vidëla,kterakvlny, zbofivSe zdënouhradbu,stromy viikol z k d e n páEily, domek ten O sarnotë stojící litë ubíjely, a kaidou chvíli roztiískati hrozily. Darmo do Eípoty navolala se U prostfed bouFe, iádnf jí na pomoc piijíti nemohl. Manie1 a dítky j i i CO mrtvé plakali jí. K Stëstí beseda, podezdgná kamenem,odolalalítfmvlnám;alecsamëlá, zdëSená obyvatelkyns její pie2ila nGc, v které vytrpëla tisícerou smrt. Nazejtií nëkteií mëitané, odváiíc se sami iivota, brali se k ni, a vytáhSe, odpoly zahynutou, vikyiern na neckyStastnë,skrzedvdr a zahradusousedaKrebsa, do náruEí její milé rodiny piivedli. Nicménë PO vsí piestáléouzkostizdstalazdráva,jsouc brzo potëSenou matkou.Jen O hodinu pGzdEji, avetaby bylo PO ni, neb0 j i i voda spodek stavení podemlela, stëny dievëné rozstoupilyse, a pied oEima ledvacsvobczené'ieny beseda se zb&ila. -- Pamatuj ale dobie, laskavy Etenáii, i e jediná láska osvobodila j i , i nezrmence jejího od tak hoikésmrti, a darovala zase utGenémudomácnému iivotu. Kdyby by1 manie1 její, purgmistr, vidycky spravedliv a milostiv, kdyby cna vidycky laskava a milosrdnanebyla,kterfmSfanbylbypronicdváiilse svéhoiivota?Protoi,kdovuiadu a hodnosti nëjaképostaven.jsi,nemëjdostinamarnébáznipoddanychsvych.Jakbrzo.mbiezasvitatiden,kterynejmenSího zlidutobëvyrovná.Kdotëpotomzastane,
96
JOSEF JUNGMANN:
nevoláli hlasitëji láska neili bufici zvon mèStanb k pomoci? Chudy Elov6k v MerEicích, jménem Goldmann, pojavdvë Své d6ti n a jednu ruku: druhou Veda svou Zenu tëhotnou, biedl skrze vodu k jedné tieSni, vysadil d6tinahoru,alemusilje drZeti. Zenanásledujeruky jeho jak a dokud mBZe, a2 k samému stromu; ale tu pozbude síly, a omdlévá, an j i Z jí nabíhala voda do USí. Pomyslmesobësmrtedlnououzkosttohomuie,nevëdouciho,máliochrañovatidítek, Eili poloumrtvématky. VtomstraSlivémuvaZovánípiiplavedfevo,vyrazí mu z ruky Zenu, a Zalostn6 rozlouEí ty dva chudé, ale v6rné manZely. On upëje hlasem vola1 zani: BoZe! tobë porouEím ducha mého! a jeSt6 PO mnohaletech,povídaje Své neSt6stí, plakávalhoice,zvláStëkdyimunapadlo, kterakfena ho napomínala,abyjendëtiopatroval, ona i e ráda umFe, a kteraknaposledy jeStë okem PO dëtech toEila, a kterak dëti PO ní volaly, a k ni dolB chtëly, a on;vsvémnejvëtsímhoii,jevlídnënepravdou chlácholiti musil, Ze matka zase pFijde. V Vederav6, míli odJavoru,kdyf i tampovodeñ náhlepiipadla,vylezlajednasedlka S svymidëtmia S nëkterfmi sousedy, vSech dohromady 12 osob, na hruSku,nakteréf celou nocv déSti, hromobití a blesku jako ptáEata pnëli, U velikém strachu a zdëiení, kdykol. se budv6tevzlámati, neb0 stromviklajícíse, docela padnouti vyhroZoval. Jednák andë1 Boií opevnil v zemi jehokoieny. VSickni zachovánibyli, a iádny z nich potom neSe1 okolotohomiléhostromu,aby naì5by1 S slzavfma oEima vdëEnë nepohledël. Kovái Javorsky, h f e l d e r , bëfel z sousedského piátelstva krEmáiovi na pomoc. Sotva vSel, j i Z ho voda obklIEila, tak Ze zt6Zka otevievjizbu, okolo otevieného sklepu probfedl na schody od loubi. Vyb6hna a pohledë
97
VYBRANE SPISY.
vikyiemspatiímlynsieJiiíkapaní,která,stojíc PO paZdí ve vodë., a dr2íc z h i r u v obou rukou Své nejmenSí dítë,náramnfmkiikemprosmilování BoZí prosí, aby aspcñ dîtëti na pomoc piiSli. -- I spustí Senfelder provaz, na nëjf .ana ditë, jak mdZe v tom strachu, uváie, a ditë Stiastnë vytáhli na horu. Hodiv tohoEervíEka kvapnë n a seno, prostrEí S velikfm usilím iebPík vikyiem do vody, a vysvobodíradostnoumatku, jeSto zatímjeho vlastní Zena a dëti patiíce na to podál, na kolenou za srdnatéhootcese modlily. HájnémuvdolnímReversdorfuvrazilavodanáhledo svëtnïce. Uteci nemoha, vstoupil na stolici, voda rostla; vylezl na kamna, i tam ho dosáhla, probil se stropem naloub, i tamsevodazanímvpatáchiinula. Naposled vylezl nastiechu, a okroEil vrchjejíjako kon6. I hybá a viklásestaveníodspodu,aaj, poEne plavati U vlnách, a lidé S okolníchhorvidëii,kterak vodatohoneStastníkabrala,zmítalaapotápëla,tak Ze soudili, Ze dávno jest PO nëm. Ale andë1 jeho by1 S ním a uvedlplovajícíchalupumezistromoví a chrastí. UZiv hájny toho prospëchu, skoEil a zavësil se na chrastí, kdeZto pracnë hájil iivota, ai mu druhy den odtud pomohli. V Jonsdorfu vzav Bohumír RaSke svou Etrnáctiletou nemocnou dceru pod pravé paidí, a Své nejmenSí dítë pod levé, bFedl S nimi z domu pFes louku, v jezero hned obrácenou,-kpiívrSí. Ale brzoumdlelasílajeho;vodanásiln6 O nëho perouc, vytrhla mu z ruky nemocnou dívku, kterouZ i hned zmizeti vidël. MenSí dceru nuznë k jedné vrbëpiipravil,nakterouvodaEtyiistromybylanavalila, tak Ze dítë na vrch dáti, a sám také vylézti mohl; kdeZto sedë aZ PO prsy U vodë poiád dítë zhBrumezi vgtvemi drZel, af voda, probravSi sobë j i n j vfmol, pFívrSI dobFesti jemu dopustila. J o d Jungmann: Vybrané spisy.
7
98
'
JOSEF JUNOMANN:
-___-
Vederavskásládková sedëla S dvëmadëtmi v komofe, jen?! vZdy vice a vicevodou se naplñovala. Mu2 z práce domti chvátaje, vidël z dalekanebezpetenství, a vraziv do vln,plovaje a bfeda dostal se k stavení; ale - kterak do nbho, kterak na horu pTijíti? - SlySe Zalostnl k'iik svjch, a pojat jsa svírající ouzkostí, pTedsevzal si vysvoboditi je, neb0 S nimi umyíti. I chytá se niroZnlkfi stëny,soukáse podivnou mocí do hory, ji2 dosIci máokénka U komfiaty --- sklouznemu noha, proud ho uchvátí - paní vidí, an vërny manie1 se topí, -smyslové j i pominou - a hned na toi ona S dëtmi loupeZí. té2 smrti uEin5na byla. Ve vsi Oderwiese, blíie Greifenberka stáli Etyfí muZovC ve vodb a?! PO paZdí majíce s Sebou dvanáctileté pachole, které, ovSem malé,jakoonina nohou státi nemohlo. I drieljezvfSínad vodoujeden PO druhCm tak dlouho, a2 ustana jinCmu podati musil; to pak Einili a i do druhého dne, kdei jim k pomoci pYijíti.moino bylo. VMajssdorfu vzalavodachalupuchudému CIOvgku. Otec a matka nebyli doma, a srdce jimusedalo, vidoucím, an obydlí, v kterémZ dvë jich dëti byly, proudem 510. M d utekl se na tFeSni, a kdyZ t a vyvrácena byla, Stastnë na topol pFe5ed zachoval iivot. Zena S nemluviiátkemvylezla.navl'bu;jednou rukouse drfíc vëtví, druhou chovala dítë. Piiplyne dyevo, a vyrazí jí dit6 z ruky. Pustíc ona vëtví Zene PO nëm, ale spadne do hlubíny manZelu a otcikuhroznémupodívání. HrnEíf v MerCicich, jehoi manZelka v hoYej5í svëtnici byla,vzal, kdyZ se náhlevodynahrnulo, kolíbku S dítëtem, a vystaviv j i na st81, sedl k ni. Kdyi ale stid po&l plovati,ustlavdëtátkuna kachle,vylezl opët vj%e, a sedl k nëmu. Ale voda i kachle porazila; i vysápá. se je35 vfSe na polici, maje dít6 na loktech, a drZe je pod stropemnohama U vodë, sedë1 naprknë skrEen9
VVBRANE SPISY. '
I
i
-
99
v bolestné postavë.Matka n a hofetrnulastrachem smrtedhym. Mu2 klepal na Zenu, iena na mufe, chtëjícesobë pomoci, ale nelzelo. l) Usilovala vytrhnouti prkno z podlahy, ale nemajeci sekery, darmo sobë vsecky nehty U prstfiudrápala.Tak sedëliv nevjklovnk ouzkosti aZ do druhéhorána; kvílicí dítë témëF zahynulo hladem, a otceposlední opouStëla síla, kdyZ najednou opadlavoda, a andë1 s t r á k e zachoval je. Kdyi koneEnë zfifivé vylevy ubëhly, a kaZdy k domovu svému s nad6jí neb0 strachem, s hofekováním neb díkfiEinëním se vracel, ach! nenalézal snad ani znaménka PO Své chaloupce! a stálali jestë, aspofi ubylo jí milych obyvatelfi! - Maniel osiFelf - otec bezdëtnl - stá1 S zalofenyma rukama, na rozpacích,budeli také hodno práce stavëti opët z Fícenh nové obydlí. Nikdo hofekoVati nesmël nadzahynulfmdobytkem,zkdenjmi roIlmi, dokud slygel naFíkati nad utonulymi lidrni! - Puka10 srdce nad tim divadlem, kterak ubozí lidé, chodíce PO mokrlch polích a lukách sbírali mrtvá t61a svych nejmilejSích.'Po stech nasili je k hrobu v pTíStí nedëli, a PO tisícíchscházel selid, míseje vzdychání Své S temnym zvukem vSudy zvonënlch hran. Ale S díkou a dobroieEením hrne se k oltáii Pánë kaZdl, O komse S silerem zvolati mohlo: Moc odiiala mu voda zlá: vsakutgchy mu piá10 nebe: Své milé seitá vBkol sebe, a hlel SVC mil6 vSecky má1
To dobrC slovo Eeské nal6zá se v starfch spisech, v kronice O Bruncvíkovi.
l)
U p.
*
100.
JOSEF JUNOMANN:
VYBRAN€ SPISY.
-
Plivník. l)
"l I'
(€CM 1832, str. 403.) U Myslibora jeplivník,milá kmotiiEko, sv6Yila polohlasn6 Sob6na Své sousedë Nedëlce, kdyZ z kostela jdoucenovy p6knf dtim Myslibortiv míjely. Onehdy teta Zorka na SvéoEi vidgla, kterak ohnivy drak let6v povEtiím,rychle jako blesk na jehodvtir se. snesl. Tojeplivník,pravila Nedëlka,poznamenajíc se kiíZem na Eele. Snad'no stavëti domy a zakládati zahrady;. ale,odpustpánbtih,nechtëla bych spáti pod toustiechou, neb0 jístijablek z tohosadu. Jde tu O duSi a spasení, iekla opët kmotra Sob6na. VSecko U nëho jako z vody, a jako PO líhách. Jen se podívejtena jeho dobytek, kon6, krávy, ovce, vSe to bujnC, tuEné; a S obilím letos nevi kam; stodola pl'niEka i piístodolek a jest6 vysokp stoh! Povídají, Ze lezí poFád v knihách a ví napied, CO se státi má. Milá kmoti'iEko, on v h Fehe: bude deSf, a deSt jisty jako hodina; bude jasno, a jasno CO rybE oko. To nejde dobrou cestou, doloZila NedElka, on má jist5 plivníka. Myslibor mA plivníka! 910 jako PO trubách v celém sousedstvu.Tamje.pokladu,propána krále! - piidávali mnozí ne bez tajnézávisti.Jiní hrozili setak blízkého S duchemzlymsousedství, a kteií pov6sti O plivníkú prvé nevHili, nyníS podivením v pochybnosti se viklali. Kdo prvnich osm dní okolodomu Mysliborova Sel, do pbl kola na deset krokB obchAze1, dívaje se l ) Plivnîk aneb Plevnik sloveohnivf drak v pov€tií letíci, O nbmf povgra bAjí, f e ku komu v stavenívpadne, bohatství pfinese. Pochodi t o slovce od jm6na plivnq, jinPE plínyneb0plennf,slovenskypl€nnf,t. j. hojnf,bohaty. Pravíme plivn6 Zito, t. hojn6 na semeno.
1 I
i! \
'
i
101
plachym okem na zelenë barvená vratg, na Eistá, veliká okna, a na krytou taikami stfechu; mráz ale pocházel toho, kdo S samym Mysliborem se potkával; toliko tomb divilise, Ze setváf jeho nezmëniIa, a svou obyEejnou bodrost a pFívi5tivou veselost na jevo dávala. Zdalo sejim, Ze byten, kdo sezlymi'duchyobcuje, nëco. straslivého, peklempáchnoucího ji2 v samém obIíkji míti mi51. - Eil2 dobry to duch, ten plivník? tuSi1 první soused Nad$j, i e 'negkodë nikomu vyvolence svC poklady obsejpá. I osmëlil se k samiEkému domu, a PO krátkém rozmj%lení i v dam kroEiti. Líbilt se sob5 sám v Své srdnatosti, a pudila ho vgeteEnost, jestli'f ne saméhoducha, aspofi poklady, O kterych slygel, oEima svlmaspatiiti;anojakásinádëje CO blesk mysl jeho projela, kdybysnad i ontake -. Ale nicnikdef; CO vídal jindy, vid61 dnes; prostranny dvBr, do Etyr uhlb, vfikol hospodárskk stavení, chlévy, stodola, kdlna S senníkem, a obydlí dtikladnë stavené, pohodlné a pro sedláka i pëkné; vzecko v poiádku. A domácí? Tit, myslil on,dalivyhost. vgem pracem, a sedí S zaloienyma rukama U pokladb, majíce jen jednu péEi, - jich hlídati. Ano Pak vgickni, jakojindy, hospoaynë, EelAdka, dëti v Své obyEejn6 práci a Einnosti. Nad EímZ, kdy2 kyváním hlavy podihní Svén6mé vyjevoval, niihle ujat jsa za ruku, a jako ze spání probuzen, vidí pfed sebou státi Myslibora. VítAm vás sousede NadGji! Co tak ostfchav6, jaké cizí? Mezi sousedy dtivërnë! Musímet spolu dobré i 216 nésti.Soused S sousedem, Yíkávají, planéhrugky jísti povinen.Soused zapiítelestojí,ba lepgí blízky soused, ne2 daleky piítel. Co bysterádi? J á - koktal pomateny Nadgj, já jsem - já bych nehnëvej te se - j á slySel Nëco O plivníku a pokladech,nepí-li pravda? navr41 Myslibor,
-
102
JOSEF JUNGMANN:
~
-.
VYBRANE SPISY.
103
94
Pravda, ,odpovëdël Nadlij. . Pozornyna vSecko Myslibor jiZ by1 zvëdël, CO se mluvilo ve vsí, a vzav O to radu S vfbornym duchovním zprávcem té osady, ku kterémuf, jakoito moudry k moudrému, neobmezenou më1 dfivbrnost, radoval se, Ze mu naskytla se tak dobrá pfíleZitost ospravedlniti se U svlch povlireEnfch sousedfi, a snad i nEkterého z. nich pouEiti. Mil9 sousedeNadliji, pravil S piívëtivym usmívánírn, Zádost vase bude také Zádost nëkterych jinych sousedfi nasich; proEe2, abytorázemGeckoseodbylo,siekn6tese S tlimi, kterjm vhod a v chut, a navStëvte mne zejtra, jest bo?!í nedële, od poledne, na sklenici Eerstvého piva. Já se pfed svfmi sousedy a pPátely niEími tajiti nechci, a svéhoplivníka rád vSem ukáPi. Z1é se neutají, a S dobrym mdieme pfed boha i pFed lidi. S dobrfm? - Tedy jsem uhodl, a není se tu Eeho báti! Tak sob6 opakovalNadëj,odcházeje, a vrtë hlavou nad Mysliborem, jehof zdílnosti a otevfenosti dosti nadiviti se nemohl. Druhkho dne U Myslibora sedi% za stolem sousedé Radislav,Podiva,Svatoch, Honlik a jiní, které pfemluviti událo se Nadbjovi, aby, padni CO padni, na ten div se podívali. KaZdému Eísti bylo nëco jiného na Eele. Jedni,pochybujlce O dobrotëducha Nadëjem tvrzenC, sestrachempiemáhanym pohledu jehooeekávali; jiní S nedavërou hledgli na Myslibora, S pravdou-li se vytasí, Eili S klamem obejde; E á s t závidblajemu tak náhlého Stlistí a lehk6ho zbohatnutí; Eást, a v této by1 soused Nadëj,tajnlisobëlichotila, Ze bysnad podobné 9tEstí i na në dojíti nlikdy mohlo. Darmo chválil Myslibor Své pivo: nebylo fEfn6.. KoneEnë vida vSechn6ch neukrocenou Zádost a nestrpeníodtahu, poEal mluvititakto: Mill pfátelé a sousedé! Není mne tajno, O se o rn6m dom6 V obci od nëkterého Casu rozpráví: Ze -
-
at dim bez okolku - duch jakfs, jehoi plivníkem jmenují,zdeobyvati má. z e jsem pad1 na lidské jazyky, nemnoho váiím.Ríkávají: Chcei-li moudrymslouti, dej FeEem mim0 se plouti; aby pak viem usta zavázal a zaSil, musilbymnoho nití a plátna míti. Nezapírám toho,jest U mne, bohu chvála,jakfsidobryduch;ale duch ten U kaidého rád obfvá, kdo mu piístupu k so.bë nebrání. On nehledí k osobám, jako nespravedlivy soudce,netáhnese PO bohatfch,jakoziskuhledatelé, ano rád Einí z bohaté chudlch; piináií potravu, Satstvo, pomáhá stavëti domy, vzdëlávati role, Stëpovati sady, a Einí z pustin ráje. Jest to duch hospoddrsk)s, milí piátelé, vámviechnëmznámq,aëneode v5ech rovnoupoctu beroucí. Pravfjest on plivník,bohaté a plivnéobilí S pomocí boií plodící. Tomu duchu rnfize kaid9 z vás zapsati se bez ublíiení svëdomí, ano to i Bohu samérnu líbezno bude. Slyzte vfmínky a zákony, kteréi on tornu klade, U koho bydleti má. První zákon jest ba'zeh' bo,%, z Eehoi vidíte, Ze sám z boha, a dobrf duch jest. BázeÌí ta nesmí b l t i pouhá bázefi, anobrf p h á vira, nadëje a láska ktvfircinebes a zem6, odhodlanostnavse, a spokojenostsevzím, coby koli Elovëka potkalo,budto dobréneb0 d é , pYi viemstejná, veselá,bohu oddaná mysl. CoZ i platno protivitisebohu;mofenevypijei,boha nepYeválí5. Dëjz se tedy vfile boií. Varuj se hPíchu, za hfíchem pokuta v patách b&Hí. Dotudprej a2 potud; dEbán vodu nosí, aH se rozbije. Nezvede se nsco v hospodárství? pomysli sob& Za není vZdycky ouroda, ale také nëkdy Skoda, a jakpraví pFísloví: Nevfdyckyrak,take nëkdy iába. Jest, CO tebe hnëte? pomni na to, CO tebe kdy tësilo. Kdo vypil víno, vypítakedroidí, a kdo uiívati chce sladkého, musí takéokusiti kyselého. Trpëls ztriitu? mysk Co tam, to tam, O to hlavy nelam;
. .
104
-
-~
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
105
I -
pánbbh dal, pánbbh vza¡, bud jménojeho pochválena. Neradujse piIli3z StGstí, anifzarmucujse zneStëstf. Moudrg blázen smával se jda k vrchu,plakávaljda S vrchu. Ríkávají:%stíkdyichiestí, boj se neSt6stí. 1IsStëstí ujdejakomrak, a bude i piedtvgmivraty dunce. VSetiké Femeslosvou psotu nese, a v kaZdém stavu mnoho davu: má-lijen tvdj bez psoty b,yti? - Druhy zákonjest dbv2rnost k vrchnosii, duchovní i svëtské. Dej, CO jest císafovo,'císa'5i, CO boZího, bohu. ciñ dobfe a právë, neboj se cisaFe a krále,Nestyskej si na dang a povinnosti; bez nich obec veliká, v které ZiveS, státi nemeLe. Ona tebe ochrañuje, aby bezpeEnë orati a Ziviti se mohl; ty k zachování a Vedení jejímunapomáhati povinen jsi. Nereptej na robotu a desátky, pomysli sobë, f e jsou to vlmínky, pod kterfmi tobë statek sv6Fen byl, a nálefí ku koupi. Kdybys koupil ddm, a peníze 'za n6j placené okrajoval,zdai by trestánnebyl CO Santroka zlodgj? To samé EiníS,kdyZ robotu necele a ke Skod6 .vrchnostiodbfváS, neb0 desátkuutrhujeg, Spatn6jSí dávái. - Mgme, milí piátelé, my jiné roboty a desátky, kter6 nám vice ujímají, ne2 panské a knëiské. Robotujeme zahálce,robotujeme hrám a rozKoSem, robotu'jeme novym krojdm a nádhernému Satstvu, robotujeme starym Skodlivym zvykfim, nedmglosti a hlouposti. A protoZ tPetí, Eehof iádá plivnfk,jest umbni hospodárskiL MyslíovSem mnohy, se, ponëvad2 hospodafí, takéhospodaiiti umí. Ale není kaid9mistr, kdose Femeslem obírá, ne kaidy oráE, kdo se pluhu drfí. Nikdo. se nevyuEil. V ka2dém Femesle a umëní lidé postupují: má-li naSe umëníhospodárskéjediné do skonánísvëta najednommíst6,státi? Nestojí, milí pFAtelC! Tisícové vybornych hospodáHi pFemySlejí O tom stále, kterak by to neb ono Iépe Einiti a vésti mohli; CO den dëjí se nálezovb ve..liSech tTfdach u m h í , kterCg promysln9 ho-,
.
spodáF k svému uZitku obraceti se vynasnaiuje. Vycházejí knihy k zlepSenI hospodárství polního vedoucí. Nelze ovSem sedláku, aby kaZdou Eetl, ale jiné jest Eísti vSecko, jiné S potiebu. Kdo Ete, docte se. Dobrá kniha jest dobrá rada v potFebë, a kdo drií se moudrC rady, nedojde brzo vady. O tern se nedoEte5, ptejse u lidí, nebot piísloví jest: Kdo chce vëdëti a znáti, musí se na to piln6 ptáti. cemus pak se nauEil, zkuSuj sám. CviEení a zkuSení dává umgní. .Nerci, s e jen bohaty zkuiovati mdie: mbZet i chudl, toliko v Své míie. Kdo má krátké nohy, drobné kroky dëlej, a jakou má duchnu, tak lehni, tak se pod niobra't a stëhni. Kdo na zkougení mnoho nakládá, ten na zlatou udici ryby chytá, hledájehly a pálí svíEku; kdoipakzpravujese cizí zkuSeností, ten hraje jistého, a koupaje se neutone, nebot drií se biehu. Dále piedpisuje mbj duch hospodárskf pilnosf. Piln9 hospodáf hledí k Easu, a nejen CO, ale kdy a jak konati má. Ríkáme: Kdo má k Eemupiíhodnf Cas, necht na jiny neEeká zas. Kovati Zelezo, dokud horké, a kdyi selykadrou,jítina n6 i S d6tmi. Stfez se zahálky; zahálka jest vSeho hFíchu poEátek. Stojatá voda zesmradl se. ProEei Bohavzgvej a rukupiikládej.2ádn)i bez prácenejí koláEe, a peEen9 hdlub nikomu do ust neletí.Kdochce jádfojísti, musí prvéskofepinu rozlouititi. Kdo neseje, ten nevëje. Piijde Eas, i e se zeptá zima, CO jsi d61al v létë. Praví moje stará KníZka: Kdo Martinka Easto svëtí, husy, koury mu zaletí; dfim, dvbr, louku id6dinu piivede vSe na mizinu. Bud opafrn);; opatrnosti nikdy nezbfvá. Dobfe z pfedu i. z zadu oEi míti. Kdo nepfohlédá oEima, prohlédne mëscem. DobFe v Cas jiskruuhasiti,ale pozdë kleczavFíti,kdy2 ptáci vyletgli, a dëlatizávory,kdyi kon6 vyvedli. Poradse S rozumem, ne2 CO uEiníS; PO ouEinku 216 rada,
i
-I
I
i
I
1
106
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
-.
107
; a
Nechat d6ti tvé zvykají práci. Zvyk jest druhé piirození; Elm hrnéEek za nova navie, tím, a i rozbije, se páchne. Celádce dohlídej. Ríkávají:Jak9 hospodáy, taková hládka;jakypastyi,takovéstádo;jak velikéhodiny ukazují, tak malé se PO nich zpravují. Oko pánë nejlépe kon6 vyobroEí, a kde pán sám do koutfi nahlédá,tu hospodárstvídobiestojí; kdo vSak chce ve psi byti, spust se na Eeled. Nebu.d rnarnotratfij, ale ieirnf. Kdo Set?í, ten má. Ríká se: Neutrácej víc ne2 získáS, sic se na hlavu potiískáS. Jedním zubem chléb jísti, kdyi jest potfeba. DluNb varuj se. Dluh S tebou z mísy jídáa b j v á EímdB1 vZdy mladií. Dluh, yíká moje stará kníika, má nohy, vede të do Nuzovic, aodtudnakoráb, a koho koráb zachvátí, nebrzo se z nëho vrátí. Vëc pfijtenou opatruj. S cizího konë, Fíkají, i v stfedu bláta ssísti. Nehrajl Prvnívyhráníz kapsy vyhání,a poslední prohrání z kabátfi. Nest8j O cizf. Kdo O cizí stojí,piichází O Své. Cokoli byvá zle nashromáid6n0, toho neuZije tietí koleno Jakpfijde,takodejde. Nebud lakornj, ale dobrotinnf. Lakomec 2ádnému dobfe neciní, leE, kdyi umYe, statek poberou jiní. Praví opët moje stará kníika, ie lakomec moudrosti a báznë bo2í nemá,pravdy mu senedostává, upYímnost pied lidmizakopal a spravedlnosti oEi vyloupal;víru do pytle zagil, nádëji udusil a lásku v komínë ususil; koste1 mu daleko,pán bfih p'LZliS vysoko; modlitba ho mrzí, chudymi pohrzí, pakli by kdy pYed lidmi komu pro hanbu peniz dal, hledí, aby ho prvéujebal.Ríkávají: kdo se bojí nouze, nerád pro btih dává; a kdo rád z svého udElE, toho pán btlh nad61í. Neodkládej S dobrfmskutkem.
¡G !
Za zdrgvého iivota dobréEiniti, PO smrti Casu nebude. Pom-áhej souseddm, pomohoutobë. Kdyirukaruku myje,obë bilé budou. i.:. Mëj dobrou vdii v domë i se vsemi. Dobrávdle koláEe jí, zlá hlavu tepe a iídké pivo pí. Nechod mim0 ddmsvdj PO vyraieqí. Kdo nemá radosti doma,jinde jí darmo, hledá, a blázen,kdo jinam pro tojde, coi domanazbyt má. Ka2d9 jestsvého 5tëstí strdjce. Jak kdo Einí, takodplatu béfe. Jak sobëustele, pravípiísloví,tak lehne. -Toto jsou tedy ty vymínky a zákony. milí pfátelé, které vyplníte-li ochotnë, duch hospodársky, jehoi tyeba plivníkem nazovte, U vás se uhostí, a poklady, rozumëjte poiehnáníboií,zdaiilost obilí i dobytka, a jestli toho není, aspoii spokojenost a veselostmysli,chléb S solí S dobrou volí vámpiinese hojn6 a bez nedostatku. Z tëchta pokladd - jingch U mne, sprostého jako vy, sedláka,nehledejte - já bohuneustáledëkuji, a vám jich z toho srdce pieji a iádám. A nuie sousedé! jeStë sklenici na zdraví nage spoleEnC! PosluchaEi jeho, ktefí se byli pYi. této ieEi mnohokráte v tváii zmënili,nemohouce jinak,neizdvoiilost a s r d e h o u pyívëtivost Mysliborovu zdvoiile pyijmouti, vlídnëdëkovali,prosíce, aby niEeho jim ve zlé pokládáno nebylo, a odesli v tichosti, aEkoli S nestejnou myslí; nëkteiísmáli se Své vlastnílehkovërnosti, i e ktak hloupymklevetámvíru pyiloiili;jiní mrzeli se, f e je Myslibor zahanbil a, jakoi pravili, rozumy z nich vláEel; soused Nadëj témëi litoval, i e ta celá vëc pouhá bájka byla, a tudy jehop6kná nadëje v nic se obrátila; nejmoudiej3 z nich Radislav, rozcházeje se S nimi, oslovil je S usmáním: ,,Myslibor ukázalnámsvéhoplivníka: ted na nás jest starati se, abychom my jemu svého CO nejdfíve ukázati mohli." .:
t
i I
I
1
1 l
I-
108
JOSEF JUNGMANN:
Druhou nedëli zprávce duchovní m61 v kostele kázaní O povZrách, kdeZ zvláSt5 úkaz létajících ohnivfch drake pfirozenfm a patrnym zpdsobem vysvëtlll a p% hodn6 pouEilSvé posluchaEe, kterak lep3 jestprav6 osvícení rozumu,jemuf vëk ná5 radovatise poEíná, neTli pov6rEivá neumëlost pFedeS1fch Ease, kdeZ Eastokráte nevinní, bohabojní lidé z pouk6 povëry a nafEení kouzld stíhán.i, muEeni a páleni byval:; pfi Eemf rodiEbm, aby dítky svC do 3koIy piIn6 posílzli, pohnutedln6 domlouval. Od té doby jm6no plivnka v osad6 n a 3 v Zert p03l0, a kdyZ se na úrodu a zdaTení ieho jedni druhych ptali, fíkávali: Co d6lá plivník? Máte-li letos U viis plivníka? !& i I my, Etenáii laskavf! jsme-li mezi nouzf a nadbytkem uprostfed, máme-li Eist6 svëdomí, dobrou, spokojenou, ani Stëstím ani neStZstím nezviklanou mysl, Fíci mdfeme, Ze v dom6 nagern plivník obyvá.
-
-
l, '.
2. Phvodní básnë.
t
t-
TëZkB vybrání?) m
(Puchmajerovo S:brání básní a zpEvb. 1802.)
Dívky dvë mbj Zivot sladit volí, Popohnulo jich mé vzdychání, Sladké, vSak jak tëiké vybrání! Obou nelze, jednu vzíti bolí.
Rusá, jako zlatá síje v rolí, Lila jemnë hoií k líbání; Prudkym hieje ohn6mk kochiní Pgkná, Zivá, Eernooká Lolí. Zvolím prudkou lásku Lolinu, Eili jemnyoheñmodrfch OEí? Prudkpmf se i jemnym rozplynu.
I: . I
.
.
I
.
Slepë, vztáhna ruce, kdyfmne zoEí, Kterádiíve k horkym prsfim skoEl, K prsdmhorkqm slepi5 piivinu.
1) Tento první pokus zn6lky v EeskCm jazyku od r. 1798 nadeje se laskav6ho soudu.
110
VYBRANE
JOSEF JUNGMANN:
SP~SY.
l11
Uzbuzenf pFedcitem Easd Dalekou se na pout vystrojil jePáb, DO blafenqch pod nebem p a d , Kami jej stály tihne léta váb.
L6taví mravenci. Nad skalinou v záFi hesperovC Letmo v kole hrají mravencovC: Viz, jak rojn6 sebe stíhají, Po kotouElch z vpSe prchají.
Aj nastala má jeseñtak6. Lice spadují, smysly se tmëjí; PéEe. kolem smutnooblaké; VSe, druhdyjaré,síly hybëjí.
ProE se v zatoEin6 Kartezové Outlfch iífal brojí národové? Milování pudem vznikají, Jeho medem zpití klesají. 8
O du5e mii! stroj sezoudolí, Je? zimaseverem náhle zamrazí; Pospíchejv ty blahérolí, Kde iivota iádná smrt neobrazí.
Láskou vSeho tvorusrdce bije; Láska v lítCm moFi pod jeky, V zem6 kvítí, vnebes sv6tle Zije.
Rybákká piseñ.
Láska blaZí Eerva, Elov6ky; Jejím vírem zern se jatu Eije, , Láskouvesmír trvá PO vgky.
( K r o k I . 1821.)
'-.
'JWUU
I -- I
UV,
Osudarybákdmlahodí, Voda pole jim, pluh -je lodí; Semene nazáhon nehodí, Ve keseru ieñ vSak nachodí.
Jeseñ. (Krok 1. 1821.)
vv vv vv ,u-LJvv vv vv v v -u-u-
Kudy zemi vlntokproteká, Role zasahá jich daleká; V moYi bohatf lov je Eeká, Híubina i iádná neleká.
Aj ta jeseii! Krásy mizne raj, Utajen zápach louky ambrovC; . Zasmucuje plésavp se háj, A lesem chTestí prSky listové. -.
m.
l
Do zrcadla stfíbrnfch tokd Se nenahlídá kvítnatá pditi, vyrokd láskypëvnych Hlas PFestal utSené pastviny bldif.
Nebesase mraEnem zatají, Vlny vodymutné se vlají, Ale oni bouFem nelají; V moku ryby kalném lapají.
I
112
..
,
-
JOSEF JUNGMANN:
' Fe
i.
Rybafi ti ivarní a pleií VZdy U vodëladn6 se ti%í; Lichota nemá vnich pelegí, Proti bohu Fídko kdy hFeSí.
*
Kdy se tuto pak dost naloví, V ZivotE si v6EnCm pohoví; Kudy vnebe, Petrem se doví, Bohuje,rybák,rádopoví.
!
. -
c
._
.. . e#--
.' .
8, b
.
!
Elegie na amrt Stanislava Vydry,') tfetíhoprosinceroku
1804 zemfeldho.
l
l
Co tak smutnë, jako hrana, Pfes ty zimní roviny? ProE ten vítr up6nlivP hueí Tam od Pra2skC doliny?
zvuEí
Eást nelichA:
Smutkem krytC, dgjí, spolu stojf BoZsk6 její podoby; *) V chrámu Pán6 tkví ten Janus dvoji, &yry FAdb zpbsoby. Teskná, vzácná, op6t vystavená Pocto muZe velkeho, Od pfátelské lásky posvëcená, Dcero Zeh prav6hol SvEdkyn6 ty proudb vymluvnosti, Slzys téci spatfila, V nEito Vydru p h á klopotnosti Láska k mistru vylila.
Vydry není! Zamkh ticho 1L.sné Ustapravdyhájící; Nebije to srdce nebenosné, Spí ta hlava myslicí.
TëZce, Zalostivë stará vzdychá Mátë Akademie; c
T a t o elegie pozdgji na sv6tlo vychizí pro tu pfíEinu, ponbvadisenadá1spisovatel, i e n6kdojing z tolikaVydrovychctiteld nbEím vpborn5jiímpamitkytohovelkdho m u i e posvbtí. e e h o i ale, snad pro príliinou oni5mující nadjehoztrátoubolest,posavadsenestalo. Cht61 nejprve skladatelvydativypsáníjehoiivota,kterCmui tat0 elegie tolikoprdvodEíbytimbla,alevzdilenostodpotfebnych pramendmuvtompfekazila.Natom se tedyustanovil, abynbkterfm aspofipoznameninímbisefisvoutbm,kdoi Vydru mCn6 znali,srozumitedlnou &inil.
Zhaslat!slávy její Vydra neZije.jejf
113
Dnes zas pláEem obor uilechtilf %ICvá t6 2alostnym; Neb CO Vydrovi by1 Steplinkmilf, To by1 Vydra milym svym.
Zvuk 40 smrti! Vydry vice n.A! Zarmoucená vlast to lká, Vydry není! Ach, to v bolesthí OpEtuje duie má.
l)
,VYBRAN€. SPISY.
!,
L
Vydry není! ustal k nebeskému Rozpalovat umEni, a)
I .
a) Narifisenakastrum,kterdSteplinkovineboftíku schvalngvzdblho bylo. Etyryfakultatyneboliï4dyumtnf znAmo, vybornou ieE tenkrát pfedstavujlcí. Vydra, jak svCmu uEiteli driel. a) PosluchaEi jeho v6dí dobfe, jak O mathematice sm$3lel. Jo*f Jungmann: VybraB opisy. 8
114
JOSEP JUNtiMRNN:
-
.
4)
t -- .
V nëmZ se krásná muii srdnatému Stkvëla hvëzda spaseni.
MládeZ vodil ku pravd6 a Bohu Které v srdci schovával.
O vy, jen2 jste od ust
k ustfimz n6ho BoZské pravdy píjeli, Pravte, také-li jste podobného UEitele vidëli?
Ji2 ho není! Vëtre,vëjto k Hradu OsiielBKrá1ové;e) Usvadnul Stëp plodnfztoho sadu, Kde se rodí Cechové.')
Vy, jimZ srdce k srdci jeho lnula UZSím poutem milosti: Dobré duse! Vás-të neminula Stfela trpké Zalosti! -
Vëj to k Brnu, v krvavoutucestu, Tof ho ctností krmilo,8) Vëj totruchle k Klatovskémumëstu, Jen2 hoMtizám svëtilo.
Otec Zákbrn, dobrf pastfF stádu, Vlasti Zil, ne sobë sám, Odpusf hano, Zil i svému ?ádu!) Bohu Zil i Umënám.
Tam kde JiEh U horzasnëfeny, -Dones tentotruchlf Zel, Kvël, Ze umfeljeho druhdy ctënf Prvotinnf uEitel.
Bez lichvy vSem. sv6tlo uEenosti Jako slunce vznëcoval;6) A kdy statkem pFispët nemohl dosti, Srdce S chudfm zdëloval.
Ale na ta pole Jeníkova Upëj Zelu klopotem, Jemut svatá láska jinochova Byla v smrti Zivotem.
Stastng v práci, stav se kmetem tiny, Zfistal dítë celostí; Nic mu od ohnë, nic od neviny NeubyloStarostí.
StraSnfmor Své vztiásal kiídlo Eerné Nad tou smutnou planinou; Pastf?padl, a mfelo stádovërné, Zbírala smrt k o k t svou.
Svévolnému svëtské zloby rohu Ctnostné prsy v odpor dal;
Kdo se ujme stáda zsifalého, Kdo ty mrtvé pochová?
Jezuitoubfti
sob6
PO
.
ceIf iivotzanejvëtsímilost
a W s t í pokládal. Co pastqf duchovní se osv€dEil v Jenikov6,a Eastfm onde i ondekázaním. VySla kázani jeho V
Herrla 1799. 6 ) Sprosty, at nedímchudyiivot nfch repeticí z platu nedával.
115
VYBRANE SPISY.
-.
U
Veda, nikdf ObYEej-
l'
0 ) V Hradci Králové se narodil 1. 1741 dne 13. listopadu. Tam také U Jezuitfi mezi r. 1750-57 na gymnazium Studoval. ') Balbin,OrliEnf,Kocín a jiní. B) V Brn€ PO dv€léta by1 v noviciatu;vKlatovech té2 dv€ léta ptknfm um€ním se uEil; v JiEínE CO magister na gymnazium sv6 uEitelství poEal.
*
1
116
JOSEF JUNGMANN:
-
KterfKurcijnedbav Zití svbho V j4mu smrti Zivot dá?
-
Vydra, Vydra k st5du sm6le tëZe, Chce se ztratit za jinC, A vSak dobrf And61 jeho stFeZe, Vydr'a v smrti nezhyne. Jemu nehledanf Yet62 zlatf Strojí Akademie; Praha kanovnickf plarnen svatf O CeIo mu ovije?) Zdet! pol v6ku slavnë od ust jeho Plynul pravdy lib9 zvuk, Jinochajej, rnuZe, starcectného SlySel otec, syn i vnuk. Dlouho stfídmcst muie c.celila. Neznal literátfi mdll b: A2 pfedcStarost sílu : 1 ila, Bylt mu ach! té2 cílc:,. hrcb.
VYBRAN€ SPISY.
Ale odpírala duie iivá Moci losu hrozného. V sobë Osten Zeh nenadëjnf Taje staFec vfteEnf, VZdycky jestë uEitel by1 stejnf, Horllvf a srdeEn9. Takto ovocem se uilechtuje Polou rozitípenf biek: Takto U Trafalgar svítëzuje J ednorukf Anglfiv rek. NeZ, ach! pitá Eíge piehluboko Znova jeví trpkost svou, (rernf pavouk druhé starci oko Zatkzil v6Enou mrákotou. N e w 3 vfc Iahodného kvítí, Ani krásnou dennici: Jen to vnithí sv6tlo jemu svítf, V nesm6Fené temnici.
Jednak prvé píti jemu dána (rise trpká zkouSení: Zavfína jest jemu jedna brána Lahodného patfení.10)
JeSt8, slepy staFec, vystupuje Na Parnasskouvrcholi,u) Eyler Eeskf, d r y vyjevuje Vlastenskfmi h1aholy.n)
TFikrát nagla zima kormoutlivá Starce polouslepého,
Zividblo vSak ho nebe svëtu, Do dna E M trápen duch: Druhq smysl lidskf zavFín kmetu, Vzat jest jemu drahf sluch.
g) - R o h 1800 vyvolily ho Praiskdvysok6 gkoly za rektora;snafením pak senitu akademickbho by1 kanovníkem U VHech svatfch. lo) Roku 1799 oslnul na lev6 O ~ Q .
117
11) Vydal v slepotb sv6 19) PoEAtkovb aritmetiky
latinskb bhsnti. od St.Vydry; v Praze ldta 1806.
--
F# 118
JOSEF JUNGMANN:
Vstoupil,kam ho silná z zemë vira Za Zivota vzpínala, Tem se k Stvoiiteli vzehomira Duse jeho ubrala.
JiZ v n6tn jen ten bofskf plamen hotí, Jim2 se d6jem ElovEk'y, Ach, i ten jiZ ukrutná smrt moff, Ten i zhasnul na v6ky. 1
Ted tàm leZí S smysly zav'?enfmi, Po'dobiznapï-esmutná, NaE nám V sv6të losy nezm6nnfmi VSechnEm lidem pfijít má. VEera hvgzdy nebe prostranného V hl'avë nosil spolitené: - Dnes jej zaobejme veSkerého LfiZko prstkm zm6'iené.
Co jest Elovëk, ten tvor velebeny? Pfachu bydlitel, a prach! UEenf bùd, neb0 neubeny, Smrt jest jeho jistf vrah. V tomto zimou nyní ztuhlém t6le P6knf oheH bydlívak V této lepence duch skoumatele Nesmrtedlnf myslíval. Ji2 jest tam, kde v lep3 jistotnosti Tycho svi5ty zpytuje; Kde Klein mgï-f nebes prostrannosti, Kde mfij Sirnad obcuje. Ji2 ho ten, jenZ nade vgecky jiné By1 mu j'mha svatého, JiZ ho velkq Steplink k srdci vihe, Mistr % & l i a vdgEn6ho.
l19
VYBRAN€ SPISY.
SCítá dunce, skoumá divné tvory Nedohlednych tuto hvëzd, Stoupá na planétd novych zbory, Divd novjkh svëdkem jest. Vidí nebe jinák obmezené, Ne2 si je t u konEí snái; Vidí iivla svazky utvrzené, Vidí Boha tváPí v tvá?. -,..y+
vy, jeni uEitele ztraceného J inochové kvílíte, Vy ten obal ducha zjasnëného Matce zemi vrátíte. Nestekhrobusrdce, jeho2 schrány Vás v Své kryly milosti; Vzhlédne Vydra od nebeské brány Na ten skutek vdëEnosti. Dokonejte sluibu lásky vYelé, Spustte tëlo v tmavy hrob, Potom rakev svého uEitele SlzouhorkoukaZd9 skrop. Kaid9 lkaje nasyp chladné prsti V smutnou poctu duchovi, Muii,vlastencidvëvënujhrsti, Tyetí uEitelovi.
120
VYBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN:
.
cest ta králfim chybí, aE Ze v fití Krve pro zem neSetFf, Nedostane Jim se v zemi bytl, PrAchnivgjí v pov8tFf. NeplQEe ho sice smutná vdova, NekvIlfho vnukov6, PlAEe hodna v3ak smrt panicova; PlaEte vy ho ZAkov6. PlaEte vy, ji'mif sIadk6 pffbuzenstvl V srdci budí Eitedlnost, PlaE ho kaZd9 ctitel ElovEEenstvf, PlaE ho, komu milá ctnost. A ty, muZi svatf, do vzkFlSenl OdpoEívej blahého, J\ehoZEAka Zivotu i mfenf UEila tg :fastneho.
Tamto ngkdy, Vólsana) pomfjeje Vzdechne Cechfiv posledek: Ach. Ze tak6 mute, bez nadgje, V3epotroucf zhubil vgk! A kdyZ k hrobkám zajde citem hnanf, Snad ten nápis najlt mfiZ: ,,Odpovd8Enfch ZAkfi pochovanf LeZf tuto velky mu2.
LiniAl a circin pravf tob6 Jeho umhf a ctnost; la) Vesnice, blífe kterd se pochovPvajI PrafanG Stareho a Nov6ho masta.
121
JeviX mërou, proná5el i v sobë Dokonalost,uptimost. UmFsl, ale pamM jeho kvete Po veikeren EashbEh, BylP jest dobry, jak2 jich málo v svEt8, ClovEk, pëstoun, knEz a cech."
Slavhka S1avínovi.i) (Prvotiny pbknfch urnhi, ve Vídni 1813.)
O ty, jakym tebe nazvati mAm nejhodnëji jménem, Slávo a rozkogi má, vlastenEe, kochánku, milAEku! Dlouho, ba dlouho je tvou pohrdáno (a práv6-li?) dívkou; Mnë,kdyZ Nymfy jiné St6pnfmi se pySn6ly vënci, Jedva plan9 a dosti malf by1 k ozdob6 kvítek. Ty kytkou se zavd6EujeS mn6z Enny a Tempe. ZnAm to mil6 kvítl Feck6 PO veni lahodnC; OutlfEkou i trháno rukou,iv krásotë svíZf. O kdyby prostolibfm je cht61 take vázati poutkem, Jak sama vzáfiadfí je nesla krásnA Helenka, Neb jako vybornf svAzal je Tevtong Herder: ZAvidgly Slavhce by tvé PO celém kraji N p f y . Zákona vSak nezná zp6v volng voln6ho v65tce. Od tebedarkafdf vzAcen: tys pfcha Slavënky; TyP ne %FedvdEEného jenam, ty i .vice nad6j se!
Oldrich
a
Boiena.
(1 806.)
VlS ty, kde selskou dëvici Vzal knZZe za Zenu? 1) sam. RoZnay v Praze 1812.
(t
1815) vydal Anakreona Eesk6ho
'122
JOSEF JUNGMANN: I_.__
VYBRANE SPEY.
i
ProE Perm ves, a studnici Tam zovou Bo2e;enuP Svévlasti neznaje b6h, I jsi-li ty cech?
K Své zvBli Oldra kníZe by1 A pro Své trampoty Kdys. v troubu lovEí udefil, Tu iilechta S holoty Se hrne z Postoloprt, I lovec i chrt.
,,O lovEe, netrop, kdoskoli, Si smíchy z prostého, Jsem dívka veská jakkoli, VSak ducha EestnCho. TvBj, Pane, v mëstë je svët, Tam kvëte ti kvët."
l
,
A hurra!honba v lesin6, A z lesa hluEí v plaii, A kníZeti tu v dëdinë
Se jeví draZ5í lañ. I ja1 se v pocitu stát, Se divit a ptát: ,,Hle! peroucf tu d6vici Tam pFi tom roubení; O div! v té malévesnici Tak p6knC stvoyení! Kdos kvítku v pustin6 nám? Jak zvát tebe mám?"
Dí ona:,,Slovu BoZena.'( A její hled se rdël: ,,Ta BoZena jest má Zena," On zase pov6d6l. A zeman volnë se smál, Lid vpodivu stá].
. .
,,Ho, ho! tydëvo, kní2eti Kv6t kde chce rozkvëtá, T y m6j m6 slovo v pamgti, Bflh zítra vice dá." Stil zeman do zemi vryt, Má pot6chulid. A hurra! honba klopoce A zmizne vlesinë.
O jak se troudí hluboce, O jak je dívEin6! A zeman jitra se bál, VSak lidjeho pfál. ,,At na hrad chof mi vypraví
Dvdr sluSn9 Ústrojnë, A kníZecí mi oslaví
TrBn Zena dBstojn6. Kde kv6te krása i ctnost, Tam urozenost." A z jitra sly:!
tu ve vrata Cos náhle drnEelo, A stá1 tu vaz, i od zlata Se vSeckotFpytë1o. I vejde druZina kni A vúklonë di;
---
123
-
VYBRANE SPISY.
124
JOSEP JUNOMANN:
--
Svou kníZe velí ústrojn6 Chof na hrad vypravit, TVá ctnost a krása. dbstojnz Má t d n mu oslavit. Ctí jako urozenost On krAsu a ctnost.
Zm8H choti panská prosty Sat V ten stkvostny zlatohlav, VSak na panovny vezmi hrad Tentichy,prostymrav. Ten tichf prostoty mrav J e tzlatohlav. nad
O kníZe!chce: t y - právz-li? Nám knëZnu selkudát? Vidyt páni z panstva brávali, Svbj k svému má se znát. Aj,pfedky v pam6ti m6j, A zemana dbej! Ha! tyzemanstvoblahové Mëj ve cti rolní rod! Ze Stádic tvoji vládcové Svbjvyvodili plod. I platíkrása i ctnost Co urozenost.
l
ci vezmucizozemkyni,
Vd6j na ty zlatC kadeye To drahC kamenf, Jest jeho leskot krAsy tvC Jen slab4 znamení. Co S krásou rovnank tvou Demanty, CO jsou?
A v hfívu lepík dám, Bvch zjednalvrahdmvddkyni. BiC stroj il cechilm vám? Lép knëfnu z nárcjdu mit. Ne2 z cizinyvzIt. A uloven6 dívEini5
TEch perel mlrnA jasnota TVA Mdra ozdobf: Jim ctnota tvA i dobrota' Se v cenb podobf. O pro tvou ctnotu a Eest Co perla, CO jest? OdEna dívka v drahf Sat A v perly, kamen!, A vypravena strojng v hrad. Pro trfnu zkrágenf. Tu, act8 nsrodu vdEk, Vstalzeman i fek':
Da1 kníiekorunu. A b-.la prostá cechvnë
Hle! sláva na trbn.u. I plésal vysokolid, By1 S zemany klid.
Ví5 nyní,kdetu dívEici Ja1 kníie za Zenu, ProE Peruc ves a studnici Tam zovou BoZenu? Své vlasti poznaje bëh, Tak jedno jsi Cech!
125
126
JOSEF JUNGMANN:
VYRR.ZN; SI'ISY.
--
Nedejte na smrt, neostavte mukám, Nebudte katem zeti svému sám, Na svëtlo, svobodna ho dejte, S zetëm dceru svou zachovejte."
Zuzanna. Pravdivf pflb6h.1) (1814.)
Jakf to povyk! jakflidu hluk Tam, kde se ta Satlava Cerná! Zuzanna lorní ruce vgrná. ,,Smilujse nebe! zde CO mrzkykluk Mfij manZel bez viny do zlychmuk UvrZen zuFivymi jedráby, Probbh, jedovk mezi Záby."
,,BloudíEku,bloude, nebud ti iel Bludníka i odpapeience. On sám sebe da1 v zavrience, Sám od vërnych odstoupiti smël: Kterak S pravovërcibybydleti mël? I d'áblu-li smël duSi dáti, Bbh káie rybám tëlo iráti."
On v spolku jinfch - m69tanstva to kv6t, Kam rnítali lotry a Zháie, Poskiipcijedán do 2aláie, Kde okna ni dvCfe nerfiznily zed, Kde plíce zavíral puch a jed, Tu S tiímimecítma se troudil, Ze S odpapezencizabloudil.
,,Ach otEe, nekáie, to zlobë se zdá, Bbh náS, ten bQh smilování, HfíSníkyvodí ku pokání; Tenbbh duSe probludydáblunedá; O, mëjtemilost, a t S vámi j i má. Na svëtlo, svobodna ho dejte, S zetëm dceru svou zachovejte."
A v z a t v r z e n h soud ukrutnf Vydán Lidomírovg m6st6: Zek lepSí nelnuli cest6, Topit v fece zbor ten urputnf. Primátor pfísník slovútny Smë1 nález na zetë psáti, Toslz mnoho jej më10 státi.
,,Co právnë celá rada ustavila,
To nelze ruSit jediníkbm. Dnes,dnes zavilymbludníkdm Zitímëra zlého sedoplnila. Hled, by proti právu ty nehYeSila. Chci - nelze jinak se státi Jiného ti manPela dáti."
PFibëhla Zuzanna i padla k nohám, Prosící otce krutC ho : ,,Achproboha, otEe, dobrCho,
,,Ach pfebëda vám ukrutníkbm! Bbh S vámi nevcházej v soudy, Jak vy zde chodíte S bloudy. Bbh slunce vysílá hiíSníkbm, V y svëtlo hasíte bludník8m.
l ) R. 1418 dne 30. máje MikuláS Pichl, primasLitom6iickf. S m6stskou radou Etyrmecítmamladych m6SPanfi k husitství se znajících, bez vySSího potvrzení v Labi utopiti k6za1, qqi zetb svbho raefetfe,
l
I
127
128
JOSEF JUNGMANN:
'Ach manfela Setfete mdho, Nevdiite mb víc za jinkho."
a
I
I
1'. .
,,Spokojse,spokoj, dcero nezbedná, Jinak kdy nemtife to byti: HbF mohlo by tob8 se dlti. Nic, nic mu milosti nezjedná, S bludníky milostini bah neznd; NemnoZ smutndho divadla, By tCZ ty do trestu nepadla."
I vymkne otec odsud hnbvivy,
!
L
i
Splnit pospíchaje soudu, Slzl zanechal dceru proudu. Zmënil se dcefin pohled truchlivp, Jevil jl v tvAfi smích se divy: ,,Vezou chotE, aj jde nev6sta." To Fkouci se vrhne domësta. A z mbsta lid6 davem se hrnou, A vSe k Labi stádn6 se shání, Smutného chtivé podlvánl; A od v6Ze strázl obklopenou Vezou nakvasenou, bludem chasutu A zbbf rozpiisanb Iítii J e - hluEnb pukavci pomltá.
Pak do prámfi hnali nastrafenych Radostné odpapefence, (Za smrt v nebi doufali vhce). Sto drába kuklami zastrojenych Do vln je mltalo rozpbnEnfch, Sto driibfi dFevcemi stále J e píchalo od bfehu dále,
l29
V U I 5 ~ A NSI'ISY. ~
_._---
Mnohou tu Plakat, kudy bFeh se vine, Manfelku a S dítkami matku SlySáno S jekem vody v zmatku. Zuzanno! Zuzanno,hle muZ ti hyne: Zuzanno, plaEi manZelky jiné: Po tobë se tvdj z vody dívá, Ach darmo-li tvé jmeno vzyvá? Ne darmo! Zuzannakvapína ruEest: ,,Ach Iásky tolik lidé mëjte, J en spatyiti manfela dej te!" Alid prorazí, CO vichFice trest, Nei lid se nadá, ona v proudujest: ,,Mbj rnaniele!" ikouc, ho obejme; OEfm oba proud je odejme. Uiasnul lid, mráz otce poSel, Zhrozil se Své tvrdosti, A rval hlavu od Zalosti, Proklínajesoud, CO vynesti srnël. ,,Ach!vhroznf soud bbh se rnnou vzel: Mne Zel spravedlivë troudí, Bfih sám svëdomí nech soudí."
$
Hvëzdohora. Hvëzdohoro sliEná, líbeznf ústupe mëstskfm Nadtrucenému Zitím! Kde podá1 od dfmu a tësnfch LZizdvofilosti vazeb,hluku a prachu poklid obfvá S volností, Eistf kde vzd'uch, jímZ lehko se dfchá. NechceS byti Vardm rovnána, ni Teplici valné, Kde klokotá vëEnfm topená voda pFírody ohnëm: Zdroj studen9 oblíbila jen tut0 sobë Rusalka, AE Ze kovem sycenf a silou nadanf blaholéEnou Josef- Jungmaqn: Vybranb spisy.
'J
1 30
JOSEF JUNGMANN: I
c
Jedno bolí mne, i e hustë slySím hlaholy zde neEeské. O, jelikoi mocná bohynë mdlfm síly dodáváS, Síly dodej i cechiim, aby té2 zde svBj ctili národ.
Mok jeho se pryití. AvSak CO .mu'dáti nemohla PFíroda, prBmyslem Elovëk mal nahradit umnym, Získajevar Zivlem jemu,jej okráSleje viikol. Tu kde nyní zelenym vysoko Stití se porostem Hostinec úpravnl, stá1 za starodávna Donínbl) Poutimilovnych hrad, S vznesenfm jej2 sobë Jaroslav Zasnoubil SmeEnem; bylt on rodu podpora vërnjkh Martiniciiv. Sem PO stu letech Své j'ménopFinesla Hvgzda Hory,2) Sternberk hlaholem nazvána nekskym Nevësta spanilá; h'ojitelnou sílu temence. VáZíc vdhlasná Marianna3) vznik dala lázní'm. Ted tu pferozkohf pilná ruka pëstitelil ráj StvoFilazpodolí, jei bystiina mlyny ienoucí ObZivuje vprostrannyhnedroz3Penarybník, HnedZurnnlmpadajícímlekem pFes louky utíká Pestrokvëtné. Zde topo1 ztepill. Stëpy tam zlatoplodnk, Dlouhá lip koSat)ichpoPadí, stínhájepovábnf Zvou na procházky milé, kde smutnl odtuchu sladkou Trud nachodí a neduh zapomíná tíZe bolestné. Sem z okolí blízkého Slanf a SmeEno vysílá Za dnb sváteEnfch mládei. her a tancemilovnou, I svou strast nejeden t u volí odkládati mëSfan. Sem PraZané se také, prahnoucí PO vzduchu Eerstvém, Rádiberouichorlmzvolujítotobydlohojebné. Já se podobnë Eiji blazena v tvém sidle Rusalko;
Krok. Jinotajitelná pov6st podlé Hájkovy kroniky na lislu
I.--IV.
(1821. Krok I . a str. 3 . ) .-_-_.-._-;U.-U
-
U--
,U--U
U -.U
! '
~
. . v u ;
I
l
I
I
v.
U
.
poprafí IidohluEném posvátneho VySehradu, cechovë zlatérn stolci vëhlasny Hledëvicsedël, iëvic, bohomil vëitec, z umëní zván lidu K r c k m . 1 ' 1 Na hlavëmucechbvvínek,cechováberlamuvruce, S berlou vínek vladoznaEn9 let dev&t Halatem chován. T?í kvëtné dcery U stolce,líbeznychoti plod jeho, ChotiNívylepotvárné,tiivëitkynëbohdm milé. Osudné v jich rukou desky, je2 otec psáti jimveleI. KáSa mocnostbylintajnou,a vSecku znalapiíro'du, Znala vSem neduhdmlíky,akouzlilaslovemzdraví. Zpytující druhá, Tetka, CO jest Elovëk, CO mir, CO bdh, VPlko2iznlm bohBm poctudátikázala,netvorfim, Tvorfim jejich, stromiim, ohni a hvëzdám, kamení, vcdám. Vladorodnátletídívka, LibuSa jménopëvkyni, K o u z e l n ~ mvaryternskálypohlbala, CO Amfion. Tyto tFi dcery U stolce,ieknulbyvtëlenéumy. V pravo v levokosfrn kFídlem kmetí, leSi avládyky; j e zastoupil kolern národ,národ mnoholiEen vsnëmë. ~~
BedPich purkrabí z Donína, kteryi S bratrem a otcem a NBmcích putoval (viz casop. Mus. 1843, str. 354). prodalhrad svdj Oujezdec Birg Jaroslavu Boiitt z Martinic, pPnu na SmeEn5 v r. 1611 dne 10. Fijna. Viz,,Beschreibung desBadeortesSternberg." V Praze 1842. 2, Josefa rozenshrabhka ze Sternberka v r. 1758 vdala se za hrabtteFrantifkaMichala z Martinic, j í i ke cti to místo nazvano Sternberk. 3, Maria Anna z Klam-Martinic,roz. z Martinic, v r. 1800 skrzedoktora Fr. Ant.Reussedalavyzistiti luEebn6 l)
PO Italii
.
J ) Krok neb Krak d o v e augur. Dubrav. hist.
4, 51.
*
i
132
1 33
JOSEF JUNGMANN:
VYDRANE SI'ISY.
Tu ze'zlatéhoKroksídia v59tím takto poCal hlasem: ,,Tfi dni ob6t bohtm dáno; sly: n h d e , CO valejich, W e , jiZ chovají tob6 t'ci vWky'nb bohtm milé. Vám muZí bujarfch srdcí, jimZto za praporem bylo Reka jíti, dadouciho to sladké jméno vám, CeSi! Vám jsou ty bohaté vlasti bohové dali na vgky, Od stiíbroprament Labskfch a2 tam Vltavy ku pënám. Bozi vgaké dadí dobro: je chovat - snaha ElovEka. Ni váSe vám lvová chabrost, ni silné paZe obrana, Ni tvá porada, CernouSi, pakríf valohrd9 BudeE, Ni tento na tvrdé skále strmící Vyiehrad svatf. Rozum cviEnf, a národství v mysli velké, to'hrad peven. Jazykem jedno Ziv národ; toho smrt - jeho zAhuba. U st'cíbrotoku vod rybnfc'h, pustíce lesové budy, Sruby zdESláte pospolné: duSi spolkemobeckvete. Lesy pod toporempadnou; tam kde Selma dësíbory, Bude hustoklasé ZIto vláti se vëtru rozdechem. Kde vstává, kam Ieh4 dunce, na severu, a tam kde jíh, Na vSe strany pozírejte, skoumajíce umem Eilfm Zemi Zírnou, kterou statní ujáli plbkové Cecha. SluSno jest dar bohfiv znáti, jeho neznat - nemíti jest. Aj bán6 ZelezokruSné! - Tvé Botáku jich odkrytí. Zemi t u v drZenf divám, nech at tvfch buchotem kladiv N6mé zahlahólístráhë,v Ze'cavém tete proudu kov! Zivot bez Zeleza trudnf: Zelezo vbojivítëzem, Ne2 16pe se typytí v rádle a v Zen& veselfch dlani. Zlatopísk6 vidím louky: synov6 bujna Rohslava V S nález. Tam ry%ovnící!necht vám péfe se kov drahy. Co jest komu bohem dáno, ani2 brát'i mu neslu5í. Chovejte v b k i srdcí svfch: mnohfmt je pohybel zlato! Bohaté jsou cechfi vlasti, bohaté na drahé rudy: Pasty? v poli hodí kámen vzAcnbj3 skota za skotem. Aj tarnvody mocí tejnfch,v&á, zemb, tioslava, 2 tvfch doli3 putujíchìu prejSti se klokotem zdraví.
,Zdraví ti v bylinách roste, z nebe tvého kane zdraví. Reky,plesa,lesy,hvozdy piSfe na bTeiovgch korách, Na korách b?ezov)ich'piSte vSecku svych bohatost dëdin. Vodu, zem, té2 oheñ, vëtry, vSe znáti probyteho vim, VSecko znáti velínouze, ivë&í velejí bozi. To jeSt6 Svëtovid káEe: Hudbu a zp&y cech miluj. Mocí hudby, zp6vukouzlem krotnou i sapaví lvové. Semp6vEesvarytemzvuEnym, tuchrámSvëtovidbvsvat9, Tu paj ctnost a cechbv slávu v libém piírody rozmëru. Tu líbeznychzpëvbsoudce Krok ti pravdolibysedí. Ty pak Mane ctiodbojny,rodobijce, chutivra'hu! T y skotípovahouzdurny, zap'cahán budi se skotem. TobZ vlasti rnilovniku, ve Ctinovsi hrobu svatá Uchystána S cechem pocta: tebevsvëtle Merotvodi. RadamasTasanbmhroznymnevydá v pohybel tebe." Damluvil.Povstali vgickni kmetí, leSi a vládyky, ChválíceKrokavëhlasnost, i vëStkynëjeho dcery.
3. .Vibor z pFek1adb.
-
O beáních l ) akademickfch. (1832. Mus. casop.)
Byvalstar9obyEejpiivstupovánido'literního u r n h i , zkouSeti nováEky rozliCnfm, nëkdyvtipn9m a smb3n)im tfráním. Tak píSe Rehoi Nazianzenskf v ieEi Své dvadcáté O zpbsobu, kterak ta jeho Casu v Athenách vitáni, uvádhi, neb radzji nabíráni bjvali ti, kteFi2 tam poprvé.douzeníliterníhopfichizeli. ObyEejten S um6ním *pi.eSeI vprostfednimvëku na university v Europ6 zalotené, PaFíZskou, a podlé ni naPrazskouajiné.Novi ZáEkové rnuseli sepodrobiti jistgm zkouskám trpëlivosti, a i pen6Enë vkoupiti se do tovarystva studentského. Na den bidellem veiejnë prohláSen9, a to s povolenim professorb, seSli se do nëkteré kolleje star:í posluchaEi,. a novátkové, jimf beúni neb -
.
l ) Bedn neb bejrin (a,masc.)vykládsLinde v polsktm slovníkunauk,neokfesany,einunwissender,ungeschliffener Mensch,einGimpel.N8ktei.imajíto slovozaakrostich: Jiní od franc. Beanusestanimalnesciensvitamstudiorum. bejaune,jakobecjaune(nëm.Gelbschnabel), jakoby ptAEe se ilutpm pyskem lítati jest6 neumtjící. LBpe vsak, k Eemui i LindepPistupuje, odhlasu be ovEího nebteleciho,proto fe, jak pravíLambecius, ntikterí iá6kovbpodobajísenenesnadnooutlpm jehfiátkGrn neb0telátkdm. Málo jest to arci, neum6tine2 be neb me, a vSak Mpe to,ne2 O kterych jest pkisloví: A n i be, ani me.
i
8
+
b e j m i FíkaIi, a kdei: je smGgnYmi obiadyuvádëlive spolekstudentsky,obyEejnëjednohonëkterého z nich sobëzacilstyelamvtipusvéhooberouce.Snadto by1 tak nazvanp o p t beún8 (abbas beanorum), O n6mi U Du Fresna zmínka se dëje. Pfi tom dána bpvala i hra nëjaká divadelní. PFíEina toho zvyku byla, aby se tudy nováEkové, jak pravíme, otesali, okiesali, ostfíleli, hrubost a hloupost viecku S sebe sloiili, a jako rohy sobë sráfeli;naEeilatinskévyrazy:moresagrestesperbeaniam relinguere, beaniam in hirco deponere, a samého tohojednáníjinéjménodepositio(skládání)ukazují. Ale i e pustëná mládeice podobná Svoboda ráda v prostopaSnost piechází, není divu, i e jii Justinianem císafem posluchaEfim práv takové hiiEky zapovëdëny jsou. (Sec. Const.dePandytis.) Podobnë v Cechách r. 1544 mistii utení Praiského vydali zvláitní rozkaz, aby se S tëmi, kteii se tak uvádejí .mezistudentstvo,vlídnéji a mírnèji n e i pied tim nakládalo, ze jména,aby se netfralismrademshnilpch a Eervy prolezl>ich plíci, ohyzdováním a potíráním tváii neb jinpch oudfi smolou tekutou. kvasnicemi neb jinkmi nebstymi a hnusnymi vëcmi, které nechuf zbuzují, a poEestného muieneb0 dobie zvedenéhomládenceuraziti mohou. (Cod. dec.phil.Fac. I I . 332.) Obraz takovkho uvádëní akademického do sludentstva züstavil nLim ná8 krajan Pontanus (Mostsky) ve svych pëknou latinoupsanfchpyedbëinych cviEeních (progymnasmata),vyhotoviv O tomzviá5tnírozmlouvání,kteréitut0svobodnë v EeStinu pFene5ené Ctenáfdmnaiimsepodává. Uvidëní(depositio). Tkch a Hron. Tdch. O, proklatydenprvníhodubna!Nikdymi nevyjdezpamëti. C o i bych já tomu dni rad oEi vy-
136
JOSEr' JUNGMANN:
loupal, tolik mi piinesl vzdychání, tolik hofkosti. Zajisté poznamenám jej sob6 Eernou známkou. Hron. Ei tohlasobráfí mé uSi! Koho to na bllzce volati slySím! Ty-li to %chu? Tkch. Co tenchce? Hron. Zdrávbud, CO dglái?, Tkch. Domd se ubírám. M o n . Postbjmez trochu. Prot se tak velmi hn6váS nad tímto dnem,a na nbj-vëEnb pamatovati sezakazujeS? Tkch. Proto, Ze jsem dnes trp6l straSn6 vëci. M o n . Aj, CO pravíS! 'trp61straSn6 v6ci? A jaké, prosím?Skorobychalehadal, CO to bylo. Tkch. NeviS-li, jake návi5Stí vyvë5enobylo na vratechAkademie? Hron. Piísny rozkaz bidelliiv, kterym2 ohlásil beánlirn, aby O hodink! dvaniicté polednf,kdef obyEej jest, dali se najíti ke slysení a trpení toho, c02 spravedlivost a sluinost ZAdá. T k h . To samt5 nAv6Stí, pravím, mn6 bolest a úkory mnohC zpbsobilo. Hron. Reknu svobodni5, kterak myslím. Nictobë více ne2 jinjm zvlás'tního a trpkCho jist6 se nepPihodilo. Tkch. Probbh, jestliZe takovjm zpbsobem pfijírnají vSechny, lCpe jest mnedle mezkáfem neb skotákem, ne2 studentem utinënu bjti. A vSak S mfmi spoluSkolníky vlídnbjise d8lo. Hron. Nemyslím. Tkh. Ale j á myslím,ano jsem oEima vid61 a sám cítil. Mne sob5jako lepSi zv6ivyvolili, PO kteréby, jinpch tCm6i nedbajíce,hnalise S s v j m i psy IovEími; a bylit! to psi StbkavS, velmi doráiliví. a kousaví. Hron. O t6 nehody! Tkch. Kdy2jsemvstoupil,hnedmne tunbkteií jménem arcibeána pozdravili, jiní vidliEek, jiní fíkfi po-
--
VYBKANE S P I S ~ .
137
dávali, v3ickni Pak mne obletovali a Sklubali, jako ptáci sovu. Srdce mi klepalo strachem, a kormoutila se mysl ouzkostlivou péEí. Musil jsem leieti znak, nataieni!! bez pohnutí,jakomrtvy. Hron. Co se S teboudálo? .Ticch. NáEiním 'tesarskym,pilou,sekerou, o9tëpaEkou, bradaticípëknë a podlé Siibry, tojest, podlé tlustCho provazu, jako n6jaké bfevno k stavení tesali mne, bijíce St6dFe hnáty, ramena, boky, ba CO dím? celé tëlo. ProEeijestliiemne StíhlejSího spatFuje5, neili vEera a piede vEírem, není divu, an jsem mnoho ztratil ve t?ískách ze mne odtatpch. Hron. V té samC dílnë, ny'ní tomu tfi léta,poznal jsem já velikoubídu. Te'ch. Holili mnë ti dobH holiEi bradu,anomise brada jeStë nespe; myli mi hlavu studenou vodou, kterou jsem sám z kuchynë v mëdëné a negvárné nádobce piinesti musel; ze které jeden nezbedník, jda mi PO boku, t v á i mi rukou svou pokropoval, a kolenama mne postrkoval. Potom Eesal taktenklm hfebenem, ie jsemhrábëto bytisedomníval.ZpomnëljsemnaPolyféma, O nëmi Ovidius píSe, i e se takovfm hiebenem Eesával. O ruEníku, kterjm mne utírali, CO iíci mám, ano z láznë a hiebenu domyslitisesnadno O jehosladkosti a mëkkosti. Hron. Co bylo dëlati?trpëti,nebotkdoby.seopíral a bránil, neprospël by více, nei kdyby vodu v moidíFi tloukl. T M . I chlapci dvoupídní urouhali se mi, luskajíce mi v oblízej, a dávajíce Stilce. Hron. Stav6l-lis se, jakoby se hnëval, Eili prosil, aby se nad tebou smilovali? Tkch. Stavël-li jsem se? nestavël, ale hnëval se z toho srdce, a upiírnnë Zádal, aby pomn6li, l e Elovëk jsem, nehovado. Ale ti neSlechetníci, Eím jsemvíce prosil,
1 38
JOSEF JUNGMANN:
__-
tim h"? dotírali, tim Úsilncji tejrali, nadávali, ledaceho spílali,itilcemiznovaokryvali.Vëru, zdálo se, ano jehn6 octlo se v s.tád6 vlkb. Hron. Tot bychrád by1 pFi té komédii. Tkch. Nebylatokomédie, by1 t'O skfipec neb0 tur F a l a r i s h . Ach, jak mne viecko bolí, tak jsem utáhán, usmlkán a stluEen. Ano (neslfcháno)zatakovéúkory a potupyjakoza n6jaké dobrodinínevím, CO jsem na pen6zích platiti musil, d6kovati a piisahati, i e toho na kom nikdy mstíti nebudu. Kdybych nebyl pFisaha1, nestojím za to, Ze bychn6kterému z pilnëjSích tejratelfi mych rovnfm za rovné neodplatil. Co jsem iiv, nic mne taknemrzelo,jako to. Hron. Co sestalo,ne ze zlé vdleanenávisti,ale z lehkosti a pro stropení smíchu stalo se. Odpusf, a pamysli, Ze i jiní podobného cosi nesli posavad, a ponesou budoucnë. Tkch. Tëiko jest, CO radii. PoslyS ale klam podivny. Pfinesli mi kalamá': na soustruh dëlanf, S pérem a papírem, a kázali psáti. J á chtëje kalamái oteviíti, nemohl jsem, nebof zátka nebyla zastrEena a k vyndání, anobri vie dílo bylozjednohokusu,jakpravím, nasoustruh ueinèné. T u vyskoEí jeden,amneklepna p?es prsty, Fekl: Pro pánakrále,ten beán j e W neumíotvírati kalamáFe.V6ickni se poEali chechtati. O, coibychrád chlaputomu by1 kyjemhlavu natFel, anebaspoñ tvá': pëstmipohladil,tolikchuti jsem vrucecítil. Hron. Mírnti t u S tebou naloZeno, ha, ha! Nevzal bych za to sto zlatfch, abych se S teboudnesneseiel. Jest6 n6co bylo?irdch. Bylo a rnnohem horiího. M o n . Povëz mi to, ráduslysím. Tkch. N6jakf ZibeniEník,strEil mi nepatrnë do kapsy U kalhot psaníEks, jako od matky mn8 poslané, kterhi
~-
'
-.
V Y B R A N ~s m y . -
.
1 39
-.
onvytáhnapiedeviemi Eetl. Propánaboha,jakgtu strhl se smích rozpustilf a nemírnf od nEho i ode v5ecll t u piítomnqch. Mon. Co tambylopsáno? T k h . Matka naiíkala sobë pro mé odjití, vytítajíc, S jakoubolestímnerodila,kterak piln6 prsamipiikájela, jak Easto líbala prekrásné dëiátko, jakou mne peelivostíchovala,ajakvroucnëoddëtinství CO mazánka svého milovala, ano jsem p r l by1 její srdeEko, zlatougek, holoubek, jehñátko, cukrouiek, sladií neili nejsladií med; potompridala, Ze spátinernbie, a kaidodennëpotoky slzí prolévánad muEením, které i e slyielatrpëti márn v uvádënítomto. To v:ecko oni posmëvaEi vyrnyslili a napsali. Nic jim nad to piíjemnëjiího nebylo. Tu téme? válelisesmíchy,psaní mi strkali,mnepëstovali,vice a vice gtilcovali, krátce vSecek uEinën jsem jako jediny Stilec. ZajistC snesl jsem posmëchu nazbyt a beznedostatku, a volil bych radëji umiíti, neili jej znovu trpeti. Dáblíci, getkové, raráSci stvali na mne ty bídníky. Kdybych by1 napTed vëdël, Ze se to stane, by1 bych ode6el na akademie, kdei takovych vëcí nedovolují. f f r o n . PiipouStím, i e vmnohjchakademiíchnic toho není, ale viak piedce proE to uvedeno a v obyEej podáno, maze pravdë podobná nalezena byti piíEina; ani2 nepiím, ie mnoho opuStëno, mnoho mírnëji konáno byti m8Ze. ' T M . Budu-li kdy uvedení cizímu pFítomen, vlastní ikodou nauiZen jsem, kterak k nim sluSno se míti. S BOhem. ffron. I ty S Bohem jdiTëchu, a poslyS! . . T k h . Co? Hron. CDS mi povëdël,tohojingrnnerozprávëj. 'Tkch. NetFeba tvé vjstrahy.
*
c
140
JUNGMANN: JOSEF
VYBHANE SI'ISY.
(1806. Hlasat. I . )
,
l
JestliZehry vfibec hodny jsoupozornosti jak politika, tak utitele a zprávce mravnosti, pon6vadZ netoliko S povahou lidu v uzkémspojenístojí, alebr2 i touZ povahu a mravy jeho vedlé jinfch prostFedkb vzd61ávají a Hdí: zasluhuje, tuSím, té pozornosti dvojnásobn6 tahra,která mim0 to i sama vsob6 nejuSlechtilejSí a nejdfimysln6jSí jest, i k vybrouSení rozumu a zostFení vtipu pFenáramn6 prospívá. Ta pfeuSlechtilá, piedfimyslná, pouEující hra, neb0 rad6ji vSech her královna jest hra fnchovni. Kdy a kdese ta hra zaEala a kdo by1 tennadobyEejnCho vtipusmrtedlnlk,kterfZstalse nálezcem jejlm, O tom jsou rozmanitá mezi uEenjmi zdánl. Nejprvn6jSí, kteií O vynálezku jejím psali, zaznamenali, f e 'provozenabyla nejdfíveodPalameda,vddce Feckého pYed Trojf; ale nejbli2Sí tëch Easbv spisovatel, bez kterého podivnfch vëkbm nástupnfm d61 bychom zprávy O té vojn6 a obleZení nemëli, Hómer, zablrající se Easto v nejmenSí okoliEnosti, O téhieznámkynepozbstavil; nebot ta hra, kterou Palamedes vdlouhém toho m6sta obleTení a sokové U Penelope se zabfvali, naprosto jïná byla, z kamennfch jakfchsi kuzelek, ~ C E O O O nazvanfch, C pozbstávající.Rímskáhra, podjménem luduslatrunculorum 1) neb0duodecim scripta, neb scriptula, neb0 ibissena punctaznámá, m61a ponëkudpodobu S nagí hrou Sachovní, nicménë piedce od ni rozdilná byla. Ji2 sama Sachovnice neb0 dska jejich od nagí tím se d6lila, Ze z 12 h i í jednou pFíEní (linea sacra) prota2enfch pozbstávala, na kterjch 30 sklenfch neb0 kovovfch figur l)
Latro v staré latin6 dove: voják.
patnácti proti sobë S svfmi králi, bud podlé kostek, bud toliko podlé jistfch pravidel se pohybovalo, tak ie, kdokomu vSecky figuryzajal,vítëzství doSel. V Persii ta hradotud nejobyEejnëjSí jestale pFiznávajíse PerSané, Ze jimzIndie piiSla zapanování jichvelikého monarchy Kozroesa; ChinésovC takéhrají v Sachy, a jsou v ní velice zb6hlí.' I oni praví, Ze j i z Indie povzali, a z jich poEítání let jest vidëti, i e se to stalo jedním tém6i Easem jako U PerSanOv, to jest, v polovici Sestého století. Jednák píSe Fridrich Graw, nevím podlé jakéhopramenu, i e jichhra S nasinemáté nejmenSí podoby,ani S stranychodu píSkbv, ani S stranyceny Ïnoci figur. Dcera Alexia Komnena, Reckého císaie, V knihách svfch Alexiados, pSanfch v jedenáctém vgku, vypravuje, i e hra Sachtiv,kterouZ nazfváZatrikion, od PerSanb k Rekbm se dostala. O pojitítéhry z vqchodních zemí dosvëdeujeji? to samo jm6no Sach, které PO celé t h ë ? Azii znamená kráfe, ulúdce, mocnáie, a zdezvlástëtu nejhlavnëjSí figuru, kteréi vSecky jiné brání. Met aneb mal jest pak tolik CO upadek, snifeni, zmaiek, odkud i U nás konec t é hry ohlaSujeme slovem Sachmai, jakobyiekl,králjest v koncích. Druhá a PO králi nejpfednëjsí figura, U nás neprávë královou nazvaná, jmenuje sev vqchodních zemích pyíhodnëjifertz, c02 znamená pruniho rúdce, ministrra. Pravdënejpodobn6jijest, Ze ta hrajestnalezena od Hindtiv, toho starofitného národu, a jako vSeho nynëjSího lidstva kmene, U nichE jméno m61a chaturanga, t. j. Efuero Bikav neb0 arrnúd; PerSané podlé nich ji nazgvají Chatrang, Arabové Chatrani; Spanielé podlé Arabû Xadrang neb0 Al-Xadres, i také Axadres; Francouzové le jeu des Echecs, dle arabského Schek neb Scheik; Nëmci podlé perského Schah neb Schach; noví Latiníci ludum PO
Hra v gachy.
'
l
141
142
JOSEF JUNGMANN:
Scachorum;VlachovéScacchi; N6'mcích senazqvá Sachy,
U
U cechfiaPolákd Rus3Sachmatnaja
VYHRANE SL'ISY. PO
igra.
c02 sepravdënejPFiSla pak ta hradoEvropy, podobn6ji Fici mb2e, skrze Araby, jejichi také spisovatelé j i Jnddm pFipisují; tedy je36 pFed taZením kiiZovník8, kterfm j i nejedni mylnë pFiEítali. spanielé a AhgliEané mezi prvnímiseníjakozoumyslng zanáSeli, .a první, kteFí O nípsali,byli z jejichnárodu.ZatímVlachové poEtem spisb,Sachdvsetgkajících,je pFedEí. Skrze Spaniely pFiSla do Ameriky, a okolo polovice osmnáctého stoletíuvedenajestvanglickychosadách v témL dilu sv6ta. Kdy akterak do naSich milych Cech sedostala, není mi známo; to vSak nálézá se v historii Klatovské, Ze jiZ léta 1009 OldFich, kníZe Eeské, vyzdvihv Klatovy za mEsto, da1 jemudoStítuSachovnici,provyborné u m h í Sachovní hry, které shledal pFi Klatovsk~ch; neb0 jak jiná památka chce, proto, Ze Klenov9 rod, z kterého Klatovka, ,toho mësta zakladatelkyne, pocházela, Sachovniciv svCm staroZitném 5 t h nesl.Tolikjistojest, fe cechové nehrubg pozd6ji ne2 jiní polednëjSíEvropEané S hrou s'achovní se seznámili. Ne,í-li pravdivá, aspoií pzkná jest zpráva O vynalezení hry té, od spisovatelb v)ichodních zhtavenáa nás vyloZením na evropejské jazykydoSIá. Na potátku pátého vëku neb století, sed61 v Indii na trhnu panstv! velkého mocnái' mladf, jménem Behiib, aneb Behram, pln ctností, ale jak to obyEej U dvor8, zavedenj? od d r u h t v a jej obkIiEujícího. PFiSlo tedy na to, ie zkaieny vinou nehodnych drufebník8 mládenec zapomnël, Ee kafdf monarcha jest otcem lidu, 2e Iáska poddanych jest podporou trfinu, a na konec Ze té Iásky jináE získati nemoino, ne2 tim, aby se stalhodnyrnrnilování.
1 .l:{
PFedkládali mu nëkdy, kdy se Cas piíleiit9 k tomu nahodil,povinnostijeho,povinnostijistotnéctnostliví poddaní, Fídkq rod p?i zlém Pádë; ale jak to k neStëstí liduobyEejnëse dëje, souzenopyedkládaní z spfisobu, jak byly napsané, a i e nebyl ten hiíCn9 a sliEn9, obracíni jsouvsmích. Vten Eas Braminjeden,jménojehoNassir,Daherúsyn,jinákarabskySissa,chtëjenazábavkytoliko Eilému pánu otevYíti oEi, vynalezlhru v Sachy; hru, v které král jest podstata vSeho, a v5ak sám bez jinych niEehoZ nemüie.Líbilasehra i mocnáiilibujícímu si hiíEky, i dvoianbm, to toliko libujícím, CO se pánu libí. Ale mladymocnát më1 Cilost osvicenou,a t a Eilost spravila, Ze poznal ve hfíEce vyborné obsaiené b$ti nauEení. Povolavtedyvynálezce hry Sachovní Bramina, takto promluvil k nërnu: ,,Synu Daherú, poznávám, i e jsi mui, v kterém obLvá duch moudrosti, neb0 vzáctn);. vynálezek tvbj spolu vyraiením jest i nauEením. Povëz medle, jakou' chce6 míti odplatu, a vezmeS ji." Sissa pokloniv se tváfí k zemi hluboko, vece králi:,,Milostivy pane! já jsem spokojen S stavem svgm, ale jestli za míij nálezek mám miti odplatu, tedy O tut0 prosím: Ka& milostiv9 pane, Stëdie poloiiti na první Etverhraník mé Sachovnice jedno zrnko obilí. Sachovnice na Sedesát Etyry podobné Eástky rozdëlena jest, necht tedy od jednoho zrnka, na první poloieného, kaidO v dvojnásob zrnek jde." Zarnrzel se král, slyiev to, a rouhal se Braminovi v srdci svém Fka: ,,Neiádal jsi, jako moudry mui, ale jako blázen.Coi setobëzdá,febychtobënëcovëtsíhoudëlitinemohl, an tak málo 2ádás?" Ale Bramin ujiSfova1, i e mu dosti na té odplatë; koneEnë, vidí-li se králi byti malá, aby j i da1 dvojnásobnë. PoruEil tedy mu dáti král, Eehoi iádal. Ale k d y i pPiSlo k poEtu, nalezlo se skrze takové zrnek zdvojování, Ze ta odplatabyla by vë%í n a d m o h o s t
0
VYBKANE SI-’ISY.
vedenf od jednoho zrna Sedesáte Etyiikrát zdvojeného, pMnesl to, Zeby k odplati5 potFeba byloSestnácti tisíc, tfíset,osmdesáti Etyr mëst;vkafdém mEst5mEloby bytitisíc a Etyrmecítrnaobilnic; vkafdé obilnici sto sedmdesát EtyFi tisíce, sedm set dva a Sedesátkorcbv, a v kaZdém korci dva miliony, tisíc dvb stë a sedmdesát osm zrnek,*) a tímbyteprvjedna polovice zaplacena byla, a to by bud drobniEké obilí, aneb korce nad míru vëeí bfti musily, jeSto U p. jeEnych zrn na korec Eesky toliko asi pbl druhého milionu se vejde,kdeZto vsechngch od BraminaZádanfchzrnek bylo: ’
11”’,735576”002749’512715.
Po uEinëném takovém poEtu vëci na první pohled lehké vSak mofnost mocnáfovu, a jakdokládáVíland, vSecko obilí, CO ho od poEátku svëta sklizeno, pievySující, uZil Bramin té piíhodnosti a ukázal pánu ,svému, kterak i mofnfm potieba jest rozv5Zení a ostrovtipnosti, kdyZ udblujímilostí. ZdaZ ten dobry Bramin Nassir svou královskou hrou krále moudFejSí a lepSI zdblal, na to (dí Víland) se nedotazujme, ale tolik zajisté zpbsobil, Ze ta hra PO mnohé vëky byla hra zamilovaná vychodních kníZat a mocnáib, i jest sem tam a2 podnes. Kalif Al-Amir, z Abasidfi Sesty, hrál právb U vniti svého palácu S svgm milgm Kuterem vSachy, kdyZ jeden z slouZících jemu zvgstoval, an nepiitel, kterjZ drahny Eas mEsto Bagdad oblezením stëfoval, na tom by1 mgsta se zmocniti. Pfijdu tu chvíli, pravil Kalif, jen CO Kutera do hchmat vefenu. 1) V poEtu, ktery se obecnëuvodí,klade se na jednu míru 32,768 zrn; ale tona korec Eeskp málo,jestobyna Zejdlíku pFi30 toliko 1 1 zrnek, jichi jsme my na S50 napoEtli.
l45
To jednák tomu kalifu tak málo ku pochvale slouZí, jako naSemu Fridrichovi, ktery, kdyi pro nëhobojujíci cechové nejvíce klesali v oné Bëlohorské bitvë, od hracíhostolíku(a5 jen vkartyhrál)sevyplésti nemohl. Chvalnëji zamëstknávala hra Sachovní J ana Fridricha Saského,volencepfesrdnatého. Ten kdyi v neSliastné bitvë Ù Miihlbergu padv do rukou Karlovi V., od vojenské jehoradySpanielské, pod zprávouosemetnéhoduca d’Alba, na smrt odsouzen byl, právë timEasem S vévodou Ern,estem z Brunsvíku spoluvëznsm svym v Sachy hrál, kdy2 mu zvëstován ten ukrutny a nespravedlivy nález. Pozastaviv se na okamZení nikterak zármutku nezjevil, nybrf dav odpovëd CO hrdina a dobry otec, velel vévodoviErnestovi,nakterémtáhnouti bylo,dále hráti,a celou tu hru S obyEejnou pozorností vesele a stejnomyslnëvykonal,avyhrajetakseradoval,jakobyse nic zlého bylonepiihodilo. Velkq bojovník a vítëzitel aziatsky Timur aneb Tamerlan by1 také Sacha velmi milovnl. Hrával vSak, jako náS Laudona),tolikovevelké Sachy, nastudvatiidcíti polích, S dvëmaatiidcíti figurami PO obëstranë; obyCejná hra S Sesthácti figurami byla mu tuze skrovná. Jmenujehistorievejslovnëty, S kterymihrával; mezi nimi? by1 Ala-Eddin neb Alladin tak vycviten, i e beze vSeho rozmySlování hraje vSecky jiné pokaidé piedEil. Timur, jeni také v Sachách nerád by1 komu postoupil, piedce Alladinovi vbt3 v té hFe zpiisobilost velikomyslnë prominul.Jednoubránivsejemu vSemofnë, k posledu nicménë pyemoien jsa, zasmál se a iekl: ,,Alladine, vyhrals! T y jsi mezi iachovníkytakjediny, jako Timur mezi králi.“ 9) Tento hrával v :achy tak ziízené, i e v nich vgeliká vojenská taienípies Peky, horya dolyatd.sepiedstavují. Nebo jest vice zpûsobd té hry. J o d Juugmauu: Vybrauh spiry. 10
146
VYURANE SPISY.
JOSEF,JUNGMANN:
Naproti tomu sultán Mahmud Gahsni by], praví se,
v Sachovní hfe tak nepfemoiitedlny, jako v vlastní hfe královské, kterclui hrá1 S vychodními kníiaty za svého Casu O koruny a zem6: coi jistému perskému básníkovi, jménemOnsori,pfíleiitost da10 pochlebitijemutëmito verSi:
S tisíci kníiaty král Mahmud v :achy hraje, VZdy jinym zpdsobem mat kaidému z nichdaje. vSecky hry, Kare1 XII., Svedskykrál,zapovëdëv tu jedinou schvaloval a miloval. Kdyiknífe náS OldFich4) léta 1015 PO druhéza dblefitymi pfíEinami do Klatov se zabrav,do domu Radoslava,primasatéhofmësta,piijel a do pokojejeho uveden byl, spatiil jest stdl v svëtnici, na nëmi U prostfed Sachovnice Eistë vymalovaná byla. I tázal se hned téhof primasa Klatovského, proE sobë na stole tom da1 Sachovnici vymalovati? jemuito primas odpovëdël ika: ,,Milostivy kníie, pfednë pro památkuVaSí kníiecl milosti, i e m6stuKlatovskémutakovfStít ráEil jstemilostivë darovati: a putom pro mé známé mne navStëvující, kdyby se komu pro ukrácení chvíle pohrati líbilo: kdo vyhraje, aby ten druhému pro zdraví VaSi kníiecí Milosti sklenici vina aneb piva piipil." Oldtich kní2e se pozasmáv, téhoi primasa se tázal: ,,Dobie-li vy tu hru znáte? chtEli bychom potom spolu o. pár dukátb v ni sehrati.'' Jemui primas odpovëdël: ,,Milostivy kníie, to by mnë mnoho bylo O pár dukátd hráti, neb já jich jako VaSe kníiecí Milost nemám; pokudi se tak mnoho ráEíte chtíti poníZiti a semnousehrati, pFiEiním se O vyhrání."Kníie na to Yekl: ,,Velmi dobie; kdyZ bude PO jídle, zkusíme spolu dvakrát neb tiikrát sehrati: a jestliie vy nad námi 4,
HamerSmid v Klat. Hist. na str. 84.
!
147
vyhrajete, tedy vám chceme pár dukátb dáti, a vy naproti pár sklenic vina zde pfedstavíte." Primts k tcmu S poEestnfm podëkováním svolil. Kdyi bylo PO jídle, poruEil kníie primasovi i hned Sachové kameny piinesti, a poEali hráti. Prima6 .nepominul velmi brzy kníiete zatáhnouti, a tak na kníieti hned první hru vyhral. Jemui se kníie divë, zase podruhé O pár dukátd k hrání pobídl, a poruEil napiedhráti.PrimasFodruhéhrajeopëtzatáhl kníiete, a vyhral. Kníie poruEil ihnedtietíhru zaEíti a táhnouti,anatuhruosmdukátbvsadil,abybylo vSecko prohráno, neb0 nic. Trvala tat0 tietí hra dobrou chvíli, neb0 knife j i i bedlivëjSí a pozornëjSí byl. Primas té2 opatrnë hr5ti nepominul, aby kníZete i PO tietí obehral a tëch osm dukátfi na kníieti obdriel: a stalo se. PoruEil tedy kníie i hned tëch mm dukátd primasoviodevzdati.Primzspfijavjich s velkGu vdëEr.ostí za në kníieti velmi uctivë podëkov2l. Jemuito kniie iekl: ,,Nedomnívali jsme se, abyste vy zde tak dobie uxëli Sachy v hráti. Tak bystezajistémohlinamnë mé celé kníietství vyhrati." Jemuito primesz2se odpovëdE1: ,,Milativy knife,nevidyckytakové StEstí jednomu kráEi slcuií: tomu dnes, druhému zejtra svëdEí, kdo ví, zdaliby mnë, jako nyní, tak potom Stëstí slcuiilo? snad -kdybych POdruhé dnes neb zejtra hrál, hra by se mnë tgk nepcitEstila:neb jsem tokolikráteslejchal i vídzl, i e první, druhé, tietí vyhrání rádo potcm takového hráEe z kabátu (raEte odpustiti) vyhání, a mëSec takovy potcm na ruby piehání." Jemuito se kníie tu velmi piívëtivë zasmáv fekl: ,,Musí'me tedy podruhé jestë spolu Fohrati, a jeden druhého z kabátu vyhnati." Odváinostitéhry poSlo, i e mnozí mezi mccnáii i velkynákladnaSachovniciaksmení Sachové vedli. Kozru, Persky král, më1 Sachovnici, na kteréi jedna polovice figur z smaragdb, druhá z hyacintd byla; jiny Persky
*
148
JOSEF JUNGMANN:'
mocnái më1 taknákladnéfigury, Ze nejmenSí nich 3.000 zlatychdinardstála. Don Jean d' Austria,syn Filipa IV., më1 zvláStní sv6tnici neb0 sífi, jako S2chovnici ziízenou, kdeZto namístëfigur Zivé ktomuvyutené ustrojené a osoby pohybovaly. se * Propovëdëlkdosi, Ze hrav Sachy jakohra pYíliS pracná, jako práce pFíliS hravá jest; ale Benjamin'Franklin, mu2 mnohotvárného vtipu auEenosti a jinák svobodnym Amerikándm nesmrtedlny, neostychal se mezi menSimi spisy i také jeden ku pochvale té hry vydati, pievfborny, jakoZ vgecko jest, CO z jehopéravyplynulo. Nadpis jemu dal: Morúly, t. j. mrauna' poutení ze Sachové hry; z nëho2myzdetotoklademe: Hra v Sachy jest iama v sobë tak dblefitá, fe není potiebí zisku oEekáváním k ni zváti: prote2 nikdy O peníze se nehraje. Kdo k hrání uprázdniti se mbfe, nemá hry nad tut0 nevinnëjií, a uEinkové její na duSi hrajících jakjsouneouhonní,tak obgma, vítëzovi i piemoZenému, prospëSni byti mohou. Hra v Sachy není prázdná kratochvile. Mnohé vzáctné, v Zivobytí lidském uZiteEné vlastnosti ducha tudy se nabjvají, aneb ssilují. SámZivot lidsky jest Sachfi zpbsob, kdeito zaEasté nám jest O nëjaké místo státi, jeho dobyvati, a S protiv'níky a soky se potykafi, a kdei n'ekoneEná rozmanitost dobrjch a zlych p?íhodpanuje,jsoucích jí jakonásledkovéopatrnosti anebnedostatku.Ze Sachd se tedy uEiti mdZeme: PFednE: 'ProzfetedlnoSfi,jenZ nahlízejíc v budoucnost uvaZuje vSeliké skutku nëjakého následky; nebothráE neustále sobë opakovafi musí: Potáhnu-li takto, jaky bude mi prospëch v tom novém místg? Kterak toho maj od. p h c e k mé Skodë ufiti m8Ze? J a k ä ktervmi kameny táhnouti bych mohl, abych onoho zachránil a pfed utokem nafi se ubezpeEil?
VYBRANE SI'ISY.
1-19
Zadruhé: Opafrnosfi, celou Sachovnici nebdivadlo jednáníobsahující, a mající zYení nato,vjakém mezi sebou srovnání viecky kameny stojí, CO jednëm od druhych za nebezpeEenství, kde a kolikerá k a i d j m ochrana, kterou figura odporriík nejspíSe by vzíti, kterou táhnouti, na kterou outok uEiniti mohl, a kterak by oukladu jeho sevyhnouti,anebjehonásledkyprotinëmusamému obrátiti se událo. Zatietí: Rozvdiení Q Sefrnosti, abychom kvapnB netáhli. cemui nejlépe navykneme pYísnjm zachováním herních pravidel, U p. toho: ,,Kdo se dotkl kamene, táhni jej;kamjejstavil,,tam zbstafi." Zachovánípaktoto proto lepSi jest, Ze tudy ta hra pravëjSím budeobrszemlidskéhoiivota,azvláitëvojny,vkteré,uhodiv neopatrností na zlé místo, nikdy od nepiítele oEekávati nesmíS, abytob6dovolilnazpátek S vojskempovyjíli a je bezpeEnëji postaviti,anobri veSkeré následky S V & kvapnosti pykaje poneseS. PoslézehrouSachovnínabyvámezvyku nebyfi hmd malé mysli nad okamiifou podobou strasfndho sfavu vbcí nadich, kojifi se nadkjí Sfasfné prominy, a sefrvafi U uyhledúvdniprosiiedkb. Tahrajesttakbohatána p'.ípadnosti, tak rozmanitá v svém chodu a pieonatování, StWí v ni tak náhljm promënám podrobeno, a takEastc, PO dlouhém piemySlení, tu nalezti jest prcstfedkd k dcbytíse z témë'i nepfemofitedlnénesnadnosti: i e malo kdy Elovëk docela srdce potratí, nybri do poslední chvíle se brání, vZdy jsa té nadëje, ie bud svgm vtipem koneEnë získá. bud aspoñ za nepozorem svého odporníka pcctivë pYemdien bude. A v pravdë, kdo pomyslí (k Eemui hra v !achy Easté podává pYíEiny), fe jistí bljskaví prospëchové snadno hrdost a spoleEnou tovarysku její nepozornost pfiso.bí, za kteroui druhému Skodu svou sobë nahraditi nenesnadno jest, ten koneEn6 nauEí se, Ze se neustraií *
1'
,
.II
-
,
Ch-
5 111
II
il
,
I
I
--7
150
JOSEF JUNGMANN:
-
_i_
!
i
i
I
I .
I
II I
III I
--
i t
okamfitjh Stëstím svého odpfirce, ani2 kaidou závadou, odpornou oumyslbm svpm, zbaven bfvá nadëje, Ze Stastné ho na konec cíle dojde. S tímto hrySachovní vybornym uváienírn Benjamina Franklina (ostatek jeho spísku tgká Slechetnosti se hráEii) srovnáváseznamenitypiíklad onohomladého Araba, ktery oddav se nemírnë tC hPe, a trestán jsa pFísnë pro ni od otce svého, kleEe jemu piedstavoval, Eeby ona také u2iteEná byla. NaEei otec,uchlacholivseponëkud, zeptal se jeho: I mbZe-Ii, pry, ta hra hodna byti k Eemu, neZri abyseni Eas mafil? -,,Mfike, mil9 otee!" odpovëdël politování hodnf syn, ,,ta hra u E í rnne rnnohym u2iteEnyrn vëcem.." - ,,A medle jakfm?"pravildáleotec. J fekl opët syn: ,,Dejme,'Zebych ni5kdy pro vlast bojovati
-
musil, ta hra më uEi, ktwak bych zptisobnE a prospginë bojoval. Dejme, Zebych na cestách mezi lotry negi'astnë upadl, podle t6 hry chytreji bych ne2 jing jim z rukou vynikl." ,,To se tob6 zdá," pravil otec, a umínil v duchuzkusitisyna. Nedlouhopólornposlal ho nacestu, . daje mu konE a'mnoho pen&, aby zboZí nakoupil. Kdyf pak se odebral, nastrojil i to otec, Ze Etyfi nákehíci vrazili naÌí, aby ho oloupili. Syn, vida se pFepad6na od zlod6jb, zbstav'í jirn svého konë, a chrastírn odskoEe schová se za blízkou zed. Nabyv Pak tudy bezpetnosti vykonal pFedce t u cestu, a nakoupiv zboZídomPl se navrátil. I tázalse ho otec, zdaE se mu niteho zlCho nepfihodilo? - ,,Ba ov9em," odpov6d8l syn, ,,Etyïí 210dgjové na mne vypa.dJi, a bylo PO mn6 veta, leE 2e jsem sobg vzpomenul na jeden prosfiedek, kteréhoE jsem ¿%to vSachách by1 uEíval." - ,,A CO to za prostFedek ?" pravil otec. ,,Ten," Pekl syn, ,,Ze jsem v nebezpeeenství nákeiníkbrn radëji konë, neZli peníze a fivota svého POstoupil, rovn6 jakor d61ávám hraje v Sachy, kdeZto vfdy radgji konlka (rytíFe) neilikrálovnu nebdokonce krále
-
I
VYBRANE SPISY.
--15L
ztracuji."Líbila se t a odpovëd otci, tak i e od té doby sám se také Sachdm nauCiti umínil. Nalezla ta vfborná hra iáhy a mnoho spisovatelB i chvaloiecníkb. Psali, mim0 jif dotcené, O hie Sachovní Damianus Portugalsky, PhilippusCarrera spaniel, Gustav Selenus, neb0 radëji pod tim jménem skryty August, vévoda BrunSvickf (1617'1, Philidor Anglican, Filip Sstamma, Arab (v Londfnë 1730). Pak Calabrois, Cuningham, Bertin,davtipnfHyde,Freret,Jan z Salisburgu, Navarrus,kardinálCajetanus v Komentaiích k dílu SV. TornáSe Akvínského,JefonfmVida pëknou O hYe :achovní sloiil báseìí, kteroui Jan Kochanovsky na polsky, jazyk pFeloEi1; jinfPoláknejmenovany sepsal krátké O ni pojednání v knize: Listy i pisma r o h e , kteréhoi tuto uiil jsem; dále Fielding, Fridrich z Graw (v LipStë 1801) a jiní mnozí. My tut0 k závërku poloiíme krátkou báseñ O hie Sachovní, kterou elegick9m verSem latinë sepsal Dominik Ludovici,jezuitavlaskf,jeni by1 iiv rnezi 1676 a 1745 rokem, a kterou my prostë vylo2ili. Nechtl pro më kaZd9 svou se nese za líbostí, Jen kdyt se srovnává, CO koná, S poCestností: Mne vojna tëSívá, v5ak vojna fertovná, J i i vedepouhfvtip, ne rukabojovná.
Mé celé bojiStë na stolku hracim stojí, A k sluftj'ë vojenskkjsou Siky barvy dvojí. Na osmkrát osmero mé pole zmëieno, A vojsko v Etvero ?ad po osmi zdëleno. Hned v druhémpoiadíjichpëchotajestvërná; VLdy první do boje;zdebílá,tamto Cerná.
--
153
JUNGMANN: JOSEF
Za tímto prdEelím jsou vySSí stavové, Dva stielci mysliví a dva rytíiové.. Pak tam zde hrubf slon nejápnézdvíhá kroky, S svou tifí vbfatou, a uzavírá boky. Nef statná královna se k králi stavuje, A za cklf i Sik, kdytfeba, bojuje. Ji2 Eelem odpornym se më?í vojska ob& Ji2nastal k bitv5 Cas, i vyjdouproti sobë. J est rozmanity boj i chiize rozliEná, Neb kafdy k potkání SVÓU vlastní cestu má, Upiímopëchota se k bitvë bCfe v Eele, Vgak zpátkem nesmí jít,kdypostoupila srngle; Ne2 jestli stranou v pFíE ji potká nep?ítel, MbZ zabitjej, a jít v tomísto, kterk mdl; A jestli náhodou nebchvalnouschytralostí
Kdy pís'ek do' pole se posledního vhostí, Hned z n6ho pán, a jak kdy víc ufiteEn9, Bud stfelec, nebo don, nebrytí'? stateEny.
To písek: ale pop (taknazvijinákstfelce), Ten pfíEkou podává se na dalekésmëlce; A jako na b í l h vZdy jeden obcuje, Tak druhl na Eernkm se poli zdrZuje. Slon mS1Ze sem a tam,. vgak rovnou cestu tIíti; ZpZt, pFed se, PO bokumu dovoleno jíti. By ale bez trestu ti vsickni chodili, Bud feby krokem Y i , neb honem kvapili,
..~..
VYBRANE
.
,
SPISY.
153
Bud prázdno pied nimi: neb toto dobfe vëzte, z e nesmí fádnf jít, kdyZ nëco jemuv cestg; Jen rytíi bojovnq se vSudy podává, A viikol udatng strach z sebe vydává. Ten iiku Zádnému, ni iancfimnevyhne se, A skokem v tábory senepyátelské nese. Jest, i e ho proradí zlá n6kdy odvaha, - VSak, vëzeñ,dvojího sám më?í na vrah:l:
Tu, která mensí jest, si vyvolíS nehodu, Neb Easto vyhrá ten, kdo men3 béFe 5kodu. Co dim, jakStëstítuse m&í vrtkavé, Jak strach a nadgjehned tarnto, hned zde je: Co dim, jak dbvtipnë se proti sob6 zbrojí, Co sobë za klamy, CO zaoukladystrojí. Pokoutnë poEihav, jsa p h $ tajnC Istí, Vybghne náhle pop, a dojdekoiisti.
.I.. 1 4
Popdojde koFisti;. ne2 bidník z nenadání Pad v rucejinému, i sámseneubrání. Cos cht6je velkého, z svfch Sikb vyráfí, odváií; Arytíi v sehuste vrahd tmy NeStastnfbojovník! nestyáhltseoukladu; Jest vekol nepiítel, i v pFedu 'past i v zadu. Vrazí-li na plika kdes nepfátelskkho, Jest hanebná to smrt, kdy2 padne od nëho.
Co zdechce královna? Eí zkázy Zádá ana? Ta tryskem pïepadne bud stfelce, neb0 slona. Necht pFepadne, a vSak bez pomstynebude; Jí, k ztrátynáhradë, hnedrytif dobude;
<
i I
4
,I
I,
3
'
1 1
1: ,
,
.
ìm.'' 154
JOSEF JUNGMANN:
--- -
On tiSe v sousedstvu j i i dávno oEihoval, A knáhlépotiebgsvoupomoctajnëchoval. Ted rychle z táborii se fití plukové, A kudyjíti Ize, jdoustatnírekové;
Vybrané Eásti z Miltonova Ztraceného ráje.
-.
Piedrrduun k pruému vytlání Jungmaklovn pieklatlrl. Povinná k m j m milym krajanBm Setrnost toho iádati vidí se, abych z této Své práce krátky poEet veiejnë sloiil. O vybornosti bisd!, a ktzré2 obSírnë j i i ne v jedné PeEi psáno, lze pomlEeti;Etoucímu sama se pochválí. Chtëje, co moiné, Miltona samého rytmem i mluvy ddstojností vytvoiiti, uiil jsem jeho vlastního verSe, toliko S trochaickfm potátkem. Ale, slySím nëkoho, proC tolik neznámfch slov? - Neznárnjkh? Kdo se dobrfch knëh, zvláStë písma SV. Eítáním pilnë zanáSí, tornu málo neznámfch bude. ,,Ale jsou tu i jinoslovanská!" Jedno, nebo dvë; vSecka pak na konci vysvëtlena. Ostatní, bude-li CO temného, Slovník (1805) vyjasní. Nechtëj, rnily vla*
i I I
Zde Cern9 bílého, CO vëznë,náhlesepne, Tam bíly Eerného zasnepfátelskytepne: Kdozdálsepadati,tennepiítele zbil, A vlétkuubëhlten,kdo léEku nastrojil. A bitva veSkerém se na bojiSti strhne, Ten,kohoporazí,tenhledá,kamsevrhne. jest outëk, seE a dav, a padásedlák,pán: J i 2 kafdf v srdci mní, i e druhfpiekonán:
N e f vseckoneplatno;vfdybitva pfijdedále. Le2 re kdovytuje,nebzajme v kofistkrále; Neb králemstojí boj; a ostojí-likrál, Tvé Stëstí;padne-li,tunegtastnëjsi hrd.
-
-.
i I
i
I I I
.
I proto2 O nëho vgem bojovníkdm péEe, Jenjehosamehoviechzastávajímete. KdyZ strastnym osudem králpuzenubíhá, A vítëz nep'lítel nañzbranínalíha,
Tu: Dostal! vyk'zikne; král vehnán do iach matu J i i nenínikudyniout6ku,nizvratu. Tak bitva skonEena, a tudy p0 hfejest, Z ni2 jeden hanbumá, a druhy bCfe test. I
I I
4.
'
. .
stente, aby vzneSená báseñ vsedním jazykem zneuctëna byla; radëji, Slovan jsa, lep3 slo_venStinë pfivykej, 8 S rozumnymi toho, abychom i my Cechové vSeobecné spisouné ieEi Slovanské v stFíc pomalu vcházeli, fádej. Pieji ostatnë,aby jakoi velebnjl duch MiltonBv mnE PO Etyry léta mnohé dny ublaioval, tak on v tomto EeskCm o d h í mym mil$m vlastenciim k uslazení ntkteréchvíleposlouiil. Dáno v Li tomëficíchdne 20. záfí 1810. Pi'eklaclatel. 1. VZPVÁNf MUSY 1. 1-35.
Neposlusnostprvní Elovgka, i plod stromu zakázanf, jeho2 poZití zhoubné vneslo smrt a bídu vSelìkou na svët, S ztrátou ráje,afnás Biht!ovBk
-.--
I
155
jOSEF jUNGMANN:
vykoupil, a ziskalopët blaZené onosídlo: - zpívej maze nebeská! Ty, jenfs na Or&, vrchutajemném, neb tam na Sinai nadchlapastfYe,l) aby O nebe a zem6 potátku z srnésice lid uEil zvo1en)i; Ci t6 hora t8Sí Sionská a Silos8) potok, U svatyn6boiítekoucí? Vz>ivám odtamtudtvoupomockpísnisv6, kteráf nad Aonskb horya) vzlé tnou t i smëleminí PO vEcech, af dosavád vprozeanivrytmunevypravenfch. ’
-
I
ZvláW pak ty du9e,3 jegto spanilé, klarnuprázdné srdce slavnfm piedkládPS chrámbm, vyuE mne; jet vSecko v5domo tob& an, jsa odpoEátkupfítomen, vzpiatymi, CO holubicelíhnoucí, kiídly,mocnësnad bezednou snásel se propastí 6, j i Ein8 plodnou; osvgtiZ mysli temnotu, a zotavmdlobumou, mysli temnotu, a zotavmdlobu mnou,
1) Mojiífe,nejstariíhospisovatele fidovského, an ovce svata svdho Jetr‘a pásl. 2) Siloe,Siloah, studnice a potok, O n8mf Izai. V11 l . 6 . Viz Putwání. Sv. srt. 47. 8 ) t. j. Helikon, Parnas, jenZ vrchovd jsou vAonii, neboli hornatdm dilu Beotickd krajiny; jindy sídlo Mez. 4) Ducha svat6ho vzyvá, jakoZto básník kfesfansky; dl6 Jak. 1 . 17. 6 ) Dl6 1. knihy Mojf. 2. Znarnenati jest, f e Milton bedliv5 písrna SV. následoval, a niEeho nepridal, coby jemu na odpor byti mohlo. My pro usetFeni místa jen sern tarn. toho odvolajíce sena knihu a kapitolu písem svatych,podotknerne.
.
,
,
--
VYBIUNE Sl’IsY.
--
157 .-
bylzebylo pFedmëtu tak velkkho hodnou písní opatrnost a spravedlnost stezek Pánë osvëdEiti pfed lidem.
Povëz nejprvé - nicnenínanebi tajnotebe,anivhloubipekelné, povëz, proE vtakblahémstavumilosti roditelénasi,Bohanedbavie, zlehEili si jeho pfíkaz jedinf, jsouce jednák páni svëta celého? Kdo je zavedl k odboji tak mrzkému? Kdoi? Had pekelny! Ten,závistí a mstou plana,sklamal máteF lidskérodiny. I I I . 1-68.
Vítejsvëtlosvaté,prvozozeny riebe synu! Eili Boha vëEnkho
spoluvëhfm zváti tebe paprskem, mohubezhany? an svëtlemjestif Buh, bydlející v nedostupném od vëkû svëtle,bydlející v tobë vytoku j;asny jasnénestvofenébytosti! Cilisjméno proudu zamilovalo nadvëtrného, jehoi iídla nelze jest povgdíti? Diíve dunce bylo jsi, d?íve nebes, a CO pláStëm na slovo Pánë pFiodílo novovzeilf svët hlubokjch a temnychvod,kdyvyìíat jest z netvornéaprázdné neskonEenosti. - - K tob6 pFicházím zas kFídlem smëlejsím, usedtohostygickéhojezera, aC jsem dlouho dlel v tëch poustách mrákotnych V letusvémskrz nejzáZSí astyednítmu,
158
IOSEF JUNGMANN: I .
op6vaje Srnksici a vëtnou NOG jinjmi, ne2 Orfeova 1) znívala lira,zvuky. UEila mne nebeská Mdza sstupovati chodem mrakotnjm, pak i vystoupitiktobë,jakkoli trudná to a Fídká vëc. Já bezpetnë k tob8 pFicházím, a cítím moc té tvé Zivotní a svrchované pochodn6: t y vSak nepYicházíi tyto na oEi, jenfto, prahnouc zFíti pronikající dnov6 paprsky, se vdkol nadarmo totí, nevidouce, ach,niusvítu; takt je hrub6 jasná krbpë zhasila, neb0 tmavyzkalil zálev. Nicménë neustáv5m putuje, kde obcují Mbzy, ku pramenbmCistjm,v s t i n n j háj, na pahorky vjslunn6, jsa nadeSen vroucí k svaté pisni milostí; a zvláit tebeSione, a kvëtované ty potoky,jenfmiljmhrkem tekouce, umyvají tob2 patu posvátnou, nocí odvídám; i ani2nenemám vmysli dvojE onodvé, jimf v osudu rovenjsem, 6 k f i i vslávë, - Tamyrax) - slepkho, a Meonouce slepého, pak i Tireziáfe a Finea, staréproroky. A potommdjseduch kocháv mySlénkách, v Své potty samodëk 1) Orfeus, syn Apollina a Mûzy Kalliopy, psalbáseñ noci, kteráZ jegtri pozistává. a) Tomyris, bisni?, k t e r l vyzvav M d z y v pbtku, a piemofen byv, slepotoutrestánjest. Meonouec jest Homer. Tireti& z Theb, a Phineus, bisnifi a proroci v staro-, iitnosti vznegení, a5 slepí.
O
libë plynoucích; tak jako Eil9 pták pëje v mrákotë, a' stinnou okrytq houitë oponou, SvénoEní pPehudá písn&. Tak se roku Easy vracejí, leemnënevracíse den, ni lahodny piíchod veEera, nirána,anito kvítí pohled jarniho,apodletních ri%,aniskotb,anirounného stáda, ani bohké tvá7i ElovëEí! ale mrákotná a stálá temnota obkliCuje mne,avyobcován jsem z stezek veselého S lidmi obchodu; na místo pak knihy pëkn9ch um6ní dán mi bílq list,kdedílanátury vzeliká jsou smazaná a zmayená; jeden pFístup rnoudrosti mi zavfín jest naprosto! Tim vice ty, 6 nebeské svëtlo,svëti? U vnithosti mé, a mysl U vgeliké moci její objasiiuj; tam mi oEi vStëp, tarnodtud veSkeru zapud' mhu, bychuvidëlazvëstoval vëci, nevídané okem srnrtedlnjm. VII. 1-45. S hdry sejdi Nebeilanko! právë-li tak të nazfvám; j í i hlasu boZského následuje zlétl jsem nad OlymFsky vrch vf6e letuPegazovyperuti. Tebe vzjvám samu, ne jen jméno tvé. Nejsi Mdza z onëchjednadevíti, ani2 byt tvdj na vrcholi Olympu starého; tvá vlast a sídlovnebijest. Ty, nei poSly hory, ne2 seprejitily
--
'
studnice,jsiobcovala S moudrosii vëEnou, S moudrosir', tvousestrou,pëjíci pfede tváfí Otce vSemohoucího, potëSeného t v f m zpEvem nebeskfm. Zes mneprovodila, v nebesnebejsem (zemskyhost)seodváfil,aoddychal empyrejskfrn,umírnën9.modtebe povët'iím. Sved rovnou zase odtavad bezpeEností mne, a navrat do Zivlu piirozeného,by OF tenbezuzdny let6nesvalil(jakdruhdydálose S Belerofontem,l) aE S menSi vfsosti) dole mne, a já, spad na pustotiny net6kaltambloudící a ztraceny. Pb1 mizbfvápísnë,jednákvpomezí ufiím toho svëta spatyitedlného: stoje na zemi, ninad os zneSen jsa, zpívám bezpeEnëji hlasemsmrtedlnfm, nezmënnfmnichropotemningmotou, aC jsem na zlé Easy, na zlé Easy pad], na zlé jazyky, a tma jest vfikol mne, vdkol nebezpetenství a samota! 8) Jednáknesamotnfjá, Ze ráEíS t y odvídati mne i v noEních d'iímotPch, i kdy vfchod barví ráno brunátné. Zpravuj, Nebegfanko, vZdycky píseii mob, hodnychvynajdi, a t málo, slychaED. Oddal ale barbarskou tu nezhodu Bacha S besedníkyjeho,potomky divokétéluzy,která Thrackého Belerofon, syn GlaukOv,udatnyjinoch,kteryvmnohqchphtkáchobdrielvítezství;chtgieviaknakrídlatém l)
16 1
VYBRANE Spfsu:.
na Rodopk rozsapalazpgváka, kde,ho les i vrch by1 slfchal S pot6chou; a2 i zpëv i harfu hluk ten poh'ilfil . ukrutnf, a Mbza svéhonemohla' chránit syna.8) PFispgj ty, to prosím,lip: t y jsi dcera nebe, ona pouhy sen: .
- 2. PfSER ANDELO O SLAVE BOZf. ¡ I I . 412-471.
OvënEení znovu harfy uchopí, harfy vëkozvuEné, toule na zpdsob S beder jich se tipyticí, a S p'iístupem sladk9m synfonií libych rozhudou svatfzpëv, a plodí rozkoS velebnou. Zpívácelé nebe, celéjedenjest souzvuk. Taková-të svornost v nebesích
I
I--
'
l :c
Tebe, OfEe, opëvalinejprvé, v5emohoucí, nesmrtedlny,nezmënny, neskonEen9, vëEnf králi!tvordviech pdvodce a iídlo svëtla, sedící nevidëdlnë, prost'ied slavnéjasnoty, nedostupném na trdnu;. i také kdy ouplnou svfch bleskii zá7i pFitmívá5, a skrz mrak, jenZ jako schrána svítící vbkol obestlrá tebe, prohlídá jasnem náramnfm tvá Sërá obruba: piecezslnounebesa,aSerafi nejjasni4jSí nesmëjí se blíiiti, a2 kdy p'iisloní Své oEi kfídlama. 3 ) Orpheus; Thrack9bisnír,odBachanteknavrchu Rodoperozsápinbyl;anifho Mdza Kalliope,mátijeho, , . . vyprostiti nemohla. l€ Joset Jungmann: VybranC splsy. '
.
16 3
VVBRÄNE SPISY.
Tebepotom pbli tvorB prvoto, Boha podobenství, jednorozenp Synu! v jehoZ oblíEeji patrném, bez mraku jsa viditedlnf, stkvbje se Otec vSemohoucí, jinák nemoha spatfen byti od stvofení Zádného: v tob8 slávy jeho bydlí vyrytá jasnost, v tob8 odpoEIvá p'ielity velkfjeho duch! Skrzetebe uEinil nebe na nebi, a moci vSdikk , , ;j . jeho, skrze tebe dold'zapudil vypínající se mocnáistva. V ten den nesetfiljsi s t r a h f c h hromd otcovskfch, ani plamennkho vom zastavil kola, pod nimi2 se nebes otiáslo vbkostálé ztvrzení, jenZs pb Síjích jezdil pomatenjm vojskiim andglskfm. Tebe,kdy2 jsi od stihánf zpgt se bral, velebjli tvoji kFikem hlasitfm, Synu pfiodbnf silou Ot..'OUOU, k hrozné pomstb jehonadnepfátely; ne tak nad EloJkkem, skrz ni5 padljm,jej OtEe slitování, OtEe rnilosti! nesoudilstak pfísnb,nfbrZ mnohem vlc piilnul k milosrdenství. I jedvapak jeding a drahp Syn b'yl umysl shledal tvfij, Ze kfehkého jsi ElovEka nesoudil tak pFísn8, nfbrf mnohem víc piilnul k milosrdenství, i hned,bytvou hnbvu zkrotil prchlivost, a skonEil boj mezi dobrotou i~ spravedlností, zjevnj na tv6 tváfi, nevsímaje si . blatení, v nbm2 sedbl druh9 PO tob& ob6toval sebe na smrt, za vinu '
.
,
-
i 1
Elovbka. O bezpiíkladnámibsti! milosti jen v Bohu mofná! zavítej Synu &Zí, lidu vykupiteli! budiZ jm6no tvé mi hojnfmnapotom písnb pfedmbtem, a vZdyeky harfa m4 k chváleOtce tvCho piipoj chválu tvou.
3. ADAM0V:A RANNf MODLITBA. V. 184-244. Tvá jsou, otEe dobra, slavná díla ta, v5emohoucí! tv4 ta spousta veSkerA, divná vkráse: 6 jaks tehdy divnym ty, Nevfslovnj! jenZto sedí; nad nebem nevidgdlny nám, leE jedno ve stínu, v tbchto nejniZSich z d61 tvfch, aE ta i tvou jeví dobrost nestihlou, a bofskou moc. Mluvte vy, jimf snáze, svgtla synovC, Andglé! jenf patyíce nafi tváFI v tváf, chválozpbvy MuEnfmi, dny bez nocí, velebíte jeho trdn; vy na nebi: na zemi ho chvalte vSecka stvofenf, jeho prvé, poslkz, v stfed a na vbky! NejpgknEjSi z hvbzd! t y jenZ jsivkomonstvu noci poslední, Ei lépe pfiEísti tebe k usvitu, Ze, jsouci jistá dne rukojmb, svou jasnou vbnEíS korunou usmívavk ráno?chval ho v Sefe sv6 kdy se dnI, v tu sladkou prvnIhodinu. Slunce, jenZ jsitoho svbta velkkhd duch a oko, vyznej v6tZírn bjti jej, chval ho v vEEnCm bbhu svCm, v svCm vychodu. v polední Své vfSi,ivsv6m padání! M b k i , jenZsnEkdy slunce prfivodEIm, ,
*
,164 ,..- . _ _
WBRANE- SPISY.: '
J.OSEF' JUNOMANN: . . . .
-
nekdy obfha5. S. hvbzd stiiljrch oborem, stA1fch vesvCm-okrsku, jenZobihA.. . . . Vy ohfiovb druzf, kteff b1oudfd.e y . tajn4 play.: \redete, :ne -bez pgnf,. . . . . zv.ilEte.Jej,-jenZ jiskru ze tmy vykfesal. PovetFi,' vy Zivly, plodynátury . nejstarsf! CO Etvero'tvárng smlseni, v6Enfm jdouce kolem, znik a posilu divate vSem tvorbm, slavte, velebte Boha velkCho v SEk&dC promgng. Mhy .ä vyievy, jenZ 'nynf vstoupiite S hor a jezer párnych tmavg, poSmourn6, a2 by slunce vase roufin6 .obrtrt>y zlatem povleklo, .vZdy.ke cti. velk6ho . svgtatvbrcevstoupejte; budto, Ze. _. . . . zastirite mrahm nebe. bez barvy, bud Ze na. zem suchou v deS'ti spadiite, k chvAle jeho vstoupejte i spadej te. Vanoucf vy,.oduhlQ EtyF, v6trov6, . -. chvalte jej, 'i povlovnfm i .pru'dkym dchem; chvgjte vrchy sv6, vy sosny, S rostlinou v9eliliou. v znak chvály jeho chv6jte se; studbnky,. a vy, jenf hrkem tecete, I' . IibozvuEnI potoci,vzni chvalh8. 'je) . . . . hrkot vás. Spoj hlas svfij kafdf ZivoEich, ptáEkov6, jenZ pgjfce se vznfiíte . kbranPm nèbeskym,. let váS, a hlahol vá3 kifdlami a -@livem vznASej jeho 'Cest. Vy; CO vodl! plováie, CO bydlite na zeml,, neb kriiEPte, neb hmyzlte: osv6dEuj te, ránem-li jak veEerem neznl'vrch i' dbl, I zdroj i svlZl chlad . chváloujeho,rozehráni zpgvem mfm, . Vftej, krPli vesmfmjr! bud. milostiv, ..
ud6luj jen .. d6.bra &ám; a -jestli noc . 1.. zd6lah Co ;zI&ho, nebo: ukryla, .. - i.:: .. . . :. . rozpud, . jak- to sirOtlo rozp.uzuje..tmy!. . .
4. CHVALOZPi?V - A N D E L 0 PD STVORENf SVi?TA, .. %
. . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
:vELÈBNE, SFBBATH;
....
....
i
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.VI1...674--239, . . . . . . . . . . . . .
A ted sedmf.vecer vzeSel -nad zemi;.. ... slunce zapadlo,: a .vyvstal..z-v$chodu :. . l soumrak,: naci :pFedchfidcek,.kdy.na:ssiatkrn vrchu.:nebe hory vyl'sokostrmk, :.-::. 1 svrchovanh Baha .trbnu, :povEky. . . . . . . . bezpeEnCm a pevném, mocnast Synovská,. vrátivSi se;. sedla.:S. vekfrn Otcem-sxfm;.. byH-i on,. a E sed& sstohpil .se Synem,.. .. (tako.v&tE .moci v 5 ~ i l ypfitomnast,.). . . . . . . . neviditedlng, a Xídil stvol-ení, ..: I '1 . : :. cí1 a pfiyod Y ~ Cv5ech; I a .od :dila ..: :::. odpoEívaje, den. sedmy.'.posv.Wt,.: . I::...: ..,-..p&eFna)e jemu, Ze' . d m sebkha . . I . . . . . . Svrchovany ..o.dpoEinuI öd dlla: _ _. .: nepominul Jednsk :svatfm. mlEením; - _ . ., .. neustaly lib6 harfy zn6jlce, s l a w 6 pfslaly 2 sladMcymbály,': : ''.L 1ibozyuEnC. variiany, a.IahadnC, . I. . . . . .I zlatostrunnk, housle.jemn6 mirriily hlaholy.,.-.a k: tomu zpEvy 1 mfseny; . pospoln.5 i zvláStnE.:.Oblak::za zlatqch koukf se kádidlnic. kryl hhry vich. - :: TvorMo: zpivdí .a'skutky .sesti.-.dnti. -. .b
.
.
,;
;,S:
'..
.
.
'
I
-
I
I
'
'
I
. . . . . ... . . . . . . . . . . .. . .. . . . . . . .
. a
"
'
'
'
'.
l65 __*
.
,
'
I
. ,
.
.
.-
. . . .
# .
,
- . .
: . - .
..
-
.
-
Velebná jsou;:Hgspodine',: dMa: tvá," neskonala- mocnost! která2 tebe mysl,
. . .
=I"--
I
:
,166
I
JOSEF JUNOMANN:
-_
P
r
Pane, obsáhne, kf jazyk vyslovf? VEtSi jsi dne toho, ne2 kdy vrátil se od vit8zstvf nad zbojnjmi andEly; tenkrat tebe velebili hromov6, stvoTit ale vlce jest ne2 rugiti! Kdo se tob8 vrovná, králi v&mocnf! Pane! kdo Známezf tv6mukrálovstvi! Snadnos py3nf outok duchfl odbojagch, snadno marnou radu jejich zapudil, jesto bezbo2nb tv6 ujmy hledali, ctiteld tvfch p o h t chtfce zmaliti. Jevf slávu tvou, ten kdo j! na ujmu hledl, proti vhli sv6. Ty uZiva zloby jeho, vice dobra pfisobf3. Svlidkem bud to druh6nebe,novf svgt! Tam v tom k'fiSfálov6.m mofi pfejasn6m jest ten. soused nebeskf, tam nesmirná t6mlif lezí velkost jeho S hvlizdami nezEislnfmi; kaZdá hvlizda podobnli svlitem jest, a bydlitele chová SV& Ty jen Zná5 jich ouEsel, ty jen má: jich b6h. Mezi nim'i zem& sfdlo Elov€!ka utSen6, S mohm vhkol olitym. TFikrQt blazflidb! blazl synov6 lidat!! je2by1 Biih tak velrni povgSil, je2 by1 k sv6mu stvoFi1 obrazu, a da1 tamto bydleti,. a za mzdu povinn6 chvály, panovati nad v3im stvotenlm jeho, v mofi, .na zemi i V pov5tYZ;:' tamto pokolenf roZmhoZovati jemu spravedh9ch a svatych ctiteletl TFikrát blaz!, pokud blahoslavenstv€ .
znajI
SV&
sbtrvaji upHmfl
I
'
1
I
WBRANE . .
.
167
SPISY.
_. . . .
Takto plili; znëlo zvuEné PO neb¡ haleluja;a tak Sabat svëcenjest. 5. PROBUZENf SATANOVO.
3
I . 203-253.
Takto mluvil Satan kdruhublízkému, . . zdvihna hlavunad vlny, a oEima plajejiskfícíma;t6la ostatkem plyna leZel, rozprostfen9v Sí? a dfl, S mnohá jitra: velkosti tak náramné, jako, O nichi 1íEí bájka, potvorní Titanové 1) zemorodci váiEivSí S Jovem, Briareos a Tyfon, bydlitel sluje Tarsu starého, neb jako ta mokká, Leoiatan,a) potvora, ten tvor nejhrubsí z vSech moiskfch dël, CO v moYi jich p r o u d n h plová koli: jej kdy náhodou, na pdlnoEních pënách najde spícího plavec,v pFepadeném od tmy korábu, drZf za ostrov, a vmetav dokBry kotvu lupinaté, meiká za vëtrem U boku prej, jeho, pokud vody noc okrwá, a jitro váhá Zádoucí. . Takto, zdClí hrozng, leilel Arcivrah, spiatl' v moYi horoucím; i nebylby ,
1) Titanovl, synové nebe i zemb. Jeden z nich, Gyges, m61 st0 ruk a padesite hlav. Tyfon (Typhoeus) maluje se od básníffi jako soptící ohni5m potvora. Pfed ním bohové do Egypta utekli, v zvífata se prom6nivZe; posléz ho Jupiter hromem odklidil. Tarsus, mtsto v malé Azí, v krajin6 Cilicí. a) Milton zdi se pod Leviatanem, jeni vlastn6 Krokodil jest, rozumbtinPramn6hoKraka, ktery se V Norvegii CO Q S ~ ~ Qq6jakf V ukaqovavati.-povld& . -
168
JOSEF JUNGMANN:
I
nikdf odtud vstal, ni zdvihl .hlavu , ~ ~ o u , let Ze Boha vSevládn6ho byla v tom ' . vfile, kteráZ tmavlm jeho ÜmyslPlm uzdu pustila, by opëtovanou zlostí; jinfm chtgje zlCho, na sebe zatraceníuvalil, a uvidEil vzteklec,kterak z zlobyjelxvyplejvá láska nesmírná a milosrdenstvl na svedeng skrze ngho, lid, net naÌ5 . trojnásobnypadástud a hnëv a msta. . Nyní z hloubi náramnou svou postavu zpiírnl vzhfiru; vzSlehne plamen. z obou; stran v ostrfch pyrámfch, a valBv uprostfed rozzklebí seotvor dolu straSnCh6. ' . Potom.rozpiav kyídla, 'letmovynikne, . naIehna pak na mrákotné povëtií, letí, bFím6 -nezvyklé, a2 -na suché - s h e zemi, zernli jest,'.co ohnÌ5m Zhne' tuhfm,jakomoie' pálá tekutqm; I v barvë rovná pahoru, jejZ pod'zemních .!. vëtrfi od Peloru 8)' urve niisilí, . neb kdy hfmící Etny pukne hroznfbok, kdyse ziiavSe stfeva jejf pálEivá zhfiru vztekle vyrail a' zsilíce., boufi, ztráví záZehem a zfistaví v popele a koufi .v$ecku:'krajinu. Taképostánísejehodostalo . . nohamproklatfm.. S nímprista1 jeho drüh.. -Obadvase honosr, .Z.e z horoucích .. . . .. . .. . vyrvali se vln CO mocní bohové, . . . . vlastní silou svou, .ne z vBle WEného. .. '.
I
6. STAVBA PANDAEMONIA. : .
I
'
I
.
I',
" I
i
.
//
' .
.
1
.I
I
.
.
.
'
,
.
.
,
'
'
,
*
.
.
:
'
,
.
"
..
.
'.
'
l
I
I
1
,
I
.-
L
.'
L
' -
I. 727--868.
.'
,
'
.I
Stála hora v blizce, jejíE hrginf ,vrch soptil ohn6 proud, a valící se kou?;. spod se lesknul kfirou stkvducí. na -dúvod, Ee jest kovd Zíly skrjvàl U :vnitFku, z síry zplozenych;sein 1 d . s p'ospëchem valny pluk, ,jak K a y 'se zástup minéid, zbrojnykracemi a yejEipFed vojskem' n t 1 kráiovskqm,' chtëstanyobehnat' . pFíkopy a náspy.- Mamönlj vddcejich; . -'Mamon z duchBi S -nebë'pad€ych. I;.ejniZS. J iz i ::v: liebi. nizlib. nmi! -irak .a i n y s ~ , . vf&*'ib obdivbvav.:i e b e boh&tv$, ... . . drahé poillazea zlatu.:ryifmu, ; ne3 cokolí- :bÓiskéh.o-à svatého bylo zXtiv $tanu blahoslavenérn. . . .~ J eho nabádiním jsouce nejprvé ' vyuEeni;;.fide .ze'?i;lyjbili;. . .. . . . . matku SVOU, a . zryIí je]? ''vnitrnosti . bezkdn9ma. rukama, skrz poklady,, . lépe ukrytC.. Tu" hluk t e n , otevFev v ho?e''Yánü, spousty ,zlata vytasí. . . Nebud divho Zádiiému, - B e bohatstvYv pekle roste,; p e ~ l o " t o ' Kvzácného.. ~- . . jedu nej hodnEjj9í' jest.-+-.: tu,to.'se . : . uEte lidsk6.'chvalitelé -Yoystrosti,: , . . . . divy O Babelu vj.pravujicí,. aneb 6''Mei$ckych',králilnPdheriijich . d í ~ e ~ ~ ? '.~ .-,-. k ~ é r a k'Slávy ~. ~. I..i. p~ m s ká ét k- y , .
'
'I'
1.69
'WBRANF 'SI'ISY.
. -_ _ _ . _ _. .-._ _.r-___.____~__. -
..
i
:
,
.
.
.
-
.
.
Po SyrskÜ bohatství znamená. . . .. .- . 1. ..a) .Naraií da ony,' mkzi iedm -divb'w&tapoiitené; zdi Baljylensk&:g.;%isrst6.zahrady Semiraminy:.'a pyrhriy; 'na: Jich5 . ," . . . _,. .. ednom pPes 36.000 lidu za 20 le~.'pra.co~i~~O, 1)
, .
. .
S)
i
.
.
.
Pi.edh0i.f v Sicilii capo:'di. Faro;' .
. .-
. . .
. r.
I,..
r
,
...
_? .:. '
'
1
i
170
JOSEF JUNGMANN:
I
m
VYBRANE SPISY.
171
I C
CO jich zdglá koli moc a umblost, vnivecmizípfed tIm, CO tu duchové zavrfení vystav!, v té kratitké dobg, jefby lidé snáfní, za vbky, bezEislnfmi nevyvedlirukami. Bllzko v plani mnoho dalfi vyryto, v kteréspodem Zíly zlata plynného bbZí z jezera. Tu jing podivng zástuprudu rozpouW, a odmíse druhy shání trusky S kovu vroucího. n e t í hluk, vryv rozmanité do zemb formy,z dolfi vroucích divnfm prfiduchem naplni jich dfitost vkcku, na rychlost, jak kdy U varhanách, dchnutím jedinm vítr mnohé fady píSCal prodmychne. Nyní znáhla pyenáramné stavení zniknez zemë, jako pára, pfi sladké hudby souzvuku, a z p h u lahodném, v zptisob chrámu v a a l osazeného pilífi, a leflcího na sloupkh, S zlatgm pfevazem, v5e zdllny Dorické. Podvlaky a svisle fezbou vypuklou dmou se nádhernz; krav z zlata ryziho. AniAlkairo, ani Babylon, kdyf se jejich sláva nejvíc vrsila, nevfdali krásy také ve chrámu Serapisa aneb Bela,? bohfi svgch; ani taká sídla m6li králové jich, kdp S Asyrií Egypt O pfednost hotlil v chlipnostechi moci. Ji2 ten stroj hrd3 strmí zhfiru vysoko, a v tom 8 ) Belus, syn Nimrodfiv, druhfkrdl Babylonskf, a prvnl 5lov6k, k t e e za Boha d r f h a ctbn byl; u1Fenílrti sloul Baal, Serapis, telik CO Apis.
,
vrata, rozpavge Svá kfídla m6dEn4, otevrou azjeví U vnitY prostranství valné hlazenou a zdobnoupodlahu, mnohé S klenutého stropu hvbzdnfch lamp fady visící, a kouzly vtipnfmi upravená svbtla, jest0 h o f a d tráví kll, a svítí jako obloha. Nyní kvapné mnofství vejde S uZasem, jedni dllo, druzi mistra velebl, vnebi znám6ho skrz mnohé vbZaté zámky, sidla. oberlanfch andglfi, knífat ode Pána mocl nadanych, aby, ve sv6 kaZdfHierarchii,') zpravovali osvícené zástupy. Ani2 neneznán by1 v staré Grecii; Mulcibrem 6) pak chromym v Auzonii sloul, kdeZ I, kterak S nebe spadl, bájeno, od hn6vného Jova pies kfi3álové stinky svrfen byv; i padal od jitra do poledne, ad poledne k veceru rosnému, S den letní, a2 prf S západem slunce, jako kapajícf S zhitu8) hvgzda, dopadLemna, v9spy Egejské. Takto mylng bájeno, on dávno by1 pYed tím S rotou zhozen odbojnou, a nic jemu k platnosti, Ze horn6 v nebeskh stavbl vbfe; neznikl svymi nástroji, nébrZ PO hlavz f se svym obwem pilnfm V -peklo, tah by statt!], smrSt6n jest.
ulQdaPstvE kn6isk6. jako Mutci'jer, kterfftournhi felezo rozpouZt6tllfe vynaSel, . _ . . .. tak nazvan jest. Auzanie Vlaelay znamensl. 4)
6)
~~'%ëlnf punkt na nebl,
.
I
-.
.
i 73
VYBRAN€ SPISY.
V tas ten okfídlaní hlhní z rozkazu .. Vbdce' jmou se S . obyEeji.:slaunPmi . . zvukem:.trouby.ohlAsiti U vojSt6 . .v-elkq-zbar, a n tudíZ dr2án bpti. m61 . v famfemonJ,r) novém hradu staleEn6ni Satana i jehorad. Kdo, takto mí. prohláSení, vclením neb :uyadem _. ve tmu vSelikém -a pluku nad .jmé. ; ; . : pfedEí hodností, ten k snEmu p f i d a. hned PO stech,. PO tisícfch pfibírají se valemstádn6;an jiZ na n6 Eekho. .. Vchod i brány nestaEí, n i v a h á síii, valná, jakoiohrazené hory; kde . . v zbrojné cviEní, jízdënápobizejí. . . zápasníci .z.pohanskéhorytlfshra . : : .' ..reky. srni516 v kolbuneb0 v metání 1 . dFevcQ.smrtících,annazabradle.se Zoldán kochá kratochvílí krvavou. Vyrojí se PO. zemiiv pov6tfí . . . .' S hbst6chvEnych kFídel. jekem hmlcím. . Jak kdy vEely v podletí,anna bykà .. . vystoupilodunce,lidnou mládef Svou z oulfi vysypují v hroznech, létají PO kvífi a svíZí rose sem i tarn,. . 1. nebo PO ilopatce hladkC, pfedmi5stf.':' . slamEn6ho hradu -svêho, riesouce . v o n n l balJám; hmyzejí a .rokují: O vespoln-ích +&ch. Tak. S* .zarojil' . . L . duchfi: v5trnJi.-hlvk 'a +--tfsni'obfval, 1 aZ sedaloznamení, a ejhle, div! ti, jen2 nadobry, plod zemg potvornf; . . zrdstem pfedEili, ted, v pfdimuZíby>. . :
.
,
.
oné, t a Indickou horou, tfpaslíkd. r o d i d , . neb EarodEjnfm pfístrachdm, .. které podlé hájd,neb0 U Zídel opazdënj? vesník noEní dobou zfí, neb0 mní Ze zfí, an mësíc, rozsudce, S nebe pohlédá,a blífe k zemi svdj . . bled9kloní bi5h. T i r y h f c h hledíce . plesd bavE ucho hudboulahodnou: . jemu srdcem chv6je strach iveselí. Takto z nesmírného zrbstu duchové nadvgtrnf se v outlé svraskSe postavyzdrobn61i;ß) a jakkoli jichbez Eísla, mi5li vpekelné dost vdle radnici. Dálevnitf v Své p0dob.ë a rozm6ru Cherubi a Serafové, ddstojnf v pokojíkuzvlástním, v tajné svëtnici, sedí spolu; tisícové pblbohb, na stolicích zlatych, v .rad8 ouplne. Po mlEení nedlouhém jest pfeEteno provolání, pak se p o b l valn9 sngm. .
,:
':
,
'
.
'
drobné zkratí se, a v uzlcém prostrmství ..: stanou nezEislní;. i podobajíse
'
' .
.'
'
-
.
..
.
.
I'
I
7. SVRZENf 2AHUBEN.YCH ANDELO. 'VI.978-1058. SkonEil BoZí syn, a vlídnost tvák Své zmënil v hrfizu; nelze snésti pohledu jeho! Náramnfm Pak hn6vem vyteEe na záhubu vrahfi svlch.. I rozvinou náhle Ctyfi Cherubové hv6zdnatP kFídla Svá, je2 vokolbroubí straSné tmy. a) Voltaire haní to svr&t€ni se duchb; Zacharie S jinfmi ,e zastivi.
-------W
.
'
174
JOSEF JUNOMANN:
RoztáCejí pak se kola plamenna hFmotem, j a k l pfíval proudny S strmfch skal bbfící, nebutokvojska ptisobí nezEislného; pfímo pak se na vrahy oddá bezbohd, a jede jako noc temnA. Pod stopami Zhoucích jeho kol zatfiisáse v8kostálA obloha, . vSecko drkocekrom trfinu bohkého! Rychle vrahfi dostihne, a pravicí BoZf deset tisfc hromfi uchopiv, mece pfed Sebou a rAny hluboké tfná v srdce jich. I trnouufasem, ohromena jest i smi5lost jich i mysl, od ruky jim padá nestatelká brali. Trfiny padají a mocní Serafi valem zklkeni, on jeda potlrA Ztíty, pfílbice,i hlavy v pfílbicích. P'sáli sob& aby opM padaly ,na n5 hory, kryjíce jepfedhngvem jeho! Po bocfch téZ l&á bouFe stfel od t5ch EtverotvQfnychmnohookjch EtYF; kola take soptí stfely ohnivé, kolamnohook3,kola Zivoucí. Jeden nimi .vládne duch, a z kaZdého Oka prchh ohefi, spa1,ující blesk mezi zatracence, oheH vSecku vnich sílu trávlcf a m u h o s t navyklou, jenZ je hubí, tfe a klátí bezduché. Ani2 odpolu svou sílu nakládá, njbrf prostfed letu zdrZuje svdj hrom, chtb je vypllti, ne v niveE uvésti. ZdvfhA upadlé a jako stádo koz, neb0 brave bazlivfch je poMní ohromenC, p o u X na n6 dav a strach,
.
WBRANE SPEY.
b
L
'
.
1
I #
a2 tam k kYiSfálov]imnAspfim nebeskjm. Provalí se náspy spodem do vnitfku daleko, a rozvalina prostranni bohoprázné hloubi temnost odkryje. UhlédavSe vidëní to potvorné, hrfizou uskoEf, nef v6tsí od zadu hrozí 216; i svrhujf se PO hlavb valem dold S kraje nebes; v6Eny hn6v pAlá za nimi v tu jámu bezednou. UslySelo peklo nesnesenyhluk, vidglo, an S nebe nebes padá Eást; bylochtgloutéci, jsa zd6Sené; ale pYisn9 osud Eerné základy jehouvrhl hluboko, a utufil vfikol pevnE. Po devgt dní padali. Ri€ípomatená SrnkS, a v desetkrát vët5ím táph zmatku, an skrz divoké razno její pFenáramn9 spád a dav nesEislnfmiboufí zFíceninami. Posléz vsecky spolu peklo zívaje pohltí, a do se zavfe; peklo, byt jejich hodnj, napln6nC plápolem nezhasitedlnpm, dfim bolesti a bíd. Nebe, rádo jsa, Ze zniklo bfemene, brzy zpravilo svpch náspa valnou strZ, je2 se na Své mist0 sama vrátila.
Sá, ted vEt6z PO vyhnání nepFAte1 Mesiá3 s v j m triumfalním vozem se vriitil: vSickni jeho svatf, oEití vSemohoucích skutkfi jeho svgdkové, S plesáním. mu táhli vstfíc, a táhnouce, v stlnu rozkladitych palm, skrz vSecky SVC fady jasné, pi5li pfsefi v í t h o u ,
175
-
--F--
_
_
_
~
. "~
336
177
WBRANE SPISY.
JOSEE JUNG'MANN: c
Pali. u.ítëze, jej,.krále.,sla~ného, . . . syna, dgdice a pána! vl0daYe : . . panovati nejhodn6jiího! Nb5 on, veleben .jsa, bra1 ;se ~vítbzoslavn6 : stfedkem nebe, .do dvora a 'do .chrámu. Otcesvého . mocného, jenZ t&nuje . .. . na vysosti.. Ten jej. pyijal .v slávu .SVOU, . kdeZ i.sedínapravici v -blahosti, . . ,
lkaje pustí dugi S krve potokem valnlm. Ustrnuv se nad ním otec nG, takto na rychlost se ozvalk Andklu:
'
' .
.
.
I
.
8. VIDENf .ADAMOVA.-
.. .,
,
'a) Kai.n a A bel. X. I._ 4;98-58 1. Prohlédl a vidël pole..zd61ani z Eástky, na. nEm :S .Zaté v sn,opech obilí: bravné pastviitg a lísy jevila okudruhá pole Eástka. Uprostfed, na vzormeznfku, Stál-Oltá'! .prostiEky . z drnu trAvného, .Sem upocenJi Znec . nese prvotinu ze8své ,urody, zelené igluté, manísebrané ; klasy,jakjeda?av.-rukunáhoda. Po ngm pf.ijde pastyf,' tiché povahy, nesavybor v z h n f zprvorozen.$ch ,... . . stAda: obgtuje,rychle.vynímá. . -.tuk i drob, a. potrou9en2 .kadidl.em-: klade na drobnitké dFfví, obyadd zachovaje sluhych, Spadna ptíznivf.;. S nebe oheii, striiv'r náhlym pl-@lem-:;.., ob6t libovonnou; ale nestrávil. ;:, .!.: _. -_. druhk ob'gti, neb Stl5drá nebyla;: . : Rozlítiv se ten, kdy S druhjm.:rcqmlouvá, .udeft ho v 'slabjnu, 'a zabf. ja) ._ f: -i:.-. .kamenem.: 1. .pa-dne, zbledv ,. a $rnr.t@n6 : .
I
.
Jemu veceMichal, také pohnuty: Tito dva jsou bratfi, POSIí z beder tvych; nespravedlny zabil spravedlivého pro závist, Ze shlédlonebenaob6t jeho. VraZdy té viak pomsta nemine, ani strati odplatu svou pobohost, aE, jakvidíi,povaleny umfrA v krvi ,Své a v prachu. Dí mu otec nái: B6da tohoskutku, i té pfIEiny! Toli ale jest ta smrt, to draha ta, kterou2 do Své vlasti, v prach se navrátím? Stra5n6 divadlo!jsa j i Z tak ohavné kvid6ní a k pomyglení ukrutné, 6 CO musí byti hroznék poEiti!
.
I ,
.
UEiteli! jakCZ trpIveliké neWstí ten dobry muZ, jenZ upfimnou konalobbt: Eili jest to náh'rada, kterou LiéFe poboZnost a 1SackA mysl?
,
y.-
Vece Michal: Smrt jsi v prvnf podobë její spatfil na Elov6ku. Mnohé jsou cesty v jámu potvory té vedoucí: viecky hrozné! jednák smyslfim U vstupu hroznEj3, ne2 U vnitf. Mnozí násilnë, jakos tuto vid61, zemrou; od ohn6, potopy a hladu: víc jich nestfídmost zkazl v pokrmu; ta na svët uvodí tgZké neduhy, jichZ zástuppotvornq Josef Jungmann: Vybrad spisy.
12
..-
1-38 JUNGMANN:
I
.
.''
-
JOSEF
I
.
VYBRAN€ SPEY.
.
.
b) N O e. X I. 723-773; 806-972. Pohledne,avidi rozprostFen9 kraj valnf pFed sebou,vsi, role, dëdiny, lidná m6sta S branami a vZiZe!ni vysokymi;zbrojnyzástup, tvahosti zakrnëlk, lítouvojnou hrozící; obryhnátfináramnych,aodváfné mysli! &st se v brani cviEí, opët Eást jiná pop6nëné hfebcezabodá, porbznu,nebv Sikovanych vojensky plucích, pëchoty i jízdy;anito prázno: iene tamto vybor za kofist skotfistádo,krásnychbykb,jalovic krásnych, S tuEné louky,vlnonosnybrav, tichéovce S beEícími jehÌiaty, ledva pastfFové prchli S Zivotem. Na pokFik se strhne bitva vraiedlná: stírajl se pfeukrutnou vzteklostí plukové! kde nedávno se popásal dobytek, tu pole nynípostlané leií hrozné mrtvolmi a branëmi, krvavé a zpustlé. Jiní ZebFiky stFelbou Einí smëly utok na pevnost; :
.
CO
179
-
sob5 podanqm, neb záhy sloiiti nefádal,jsarád, Ze jestmuv pokoji . prostymbyti. MfiZli bofskyv Elovëku obraz (jeSto dobrym,piímym stvoPen byl, aE jest vadnfm tea,) tak by ti sníZen8, k nesnesenépsot6, mukám nelidskym? Nema Elovëk, boiskou nesa podobu, pro ten obraz svého uEinitele, Drost a práren bfti takfch neFestí?
vyjeví se. tob& by nouzi mal, kterou na rod lidsky nezdrZelivost Evy zprovodí. - A v tom se ukáfe smutnf,tmavy,mrzutfdamneduhti, plny churavosti vielike: tu kFeE lezí ukrutná a klání muEivé, nAtchy, svírají.cí srdce boleni, ZFení, kámen,paducnice;svrab a vfed, stfevnl dna, a mrtvice a posedlé t f e i t h í a tupá melancholie, hlavy závrat mEsíEnf, a vadnoucí hubenost a souchotiny, Siroko zhoubny mor, a vodnotelnost,lámání, dychaviEnost, káSel, rfma.Náramné bylo zmítání a lkání hluboké! Zoufánlivost obcházela od loie k 105, ochotn6; svou ku5i vít5znou naplnalasmrt, nef ranouváhala, aEkoli ji up6nliv6 vzfvali, jakodqbronejvyigí, a poslední nad6ji. Kdo, m5j onsrdcekamenné, nesplakal by nad tak mrzkfm divadlem? Adam splakal, aE se z Zeny nezrodil; litost muZe pFemohla a vydala slzám na clìvíli, aZ mysl muZnbjSí Zeh jemu pfiskrovní; tu ledva se ukojiv,svfijtaktonáfekobnoví: J a k jsi bídny,rode lidsky! 6 jak jsi spadlf, dochovanf k stavu nuznému! lépe, aby poiel dFíve zrozenl! Dán-li fivot nám, by tak se uchvátil? proE se pFes moc vtlrá nám? kdo, v5da bCFe, nezhrzel by fitím radgji,
-~
._ .--
rlr
I
180
JOSEF JUNGMANN:
V Y B R A N ~SPSY.
t i
.
I
'
obleZenci S vale mecl k obrang hrot a kamení a síru ohnivou. Na obou tu stranách vidgt pFehrozné krve prolitl, a Einy obrovské. Jinde oberlaní v branách do rady mgstskfch hlasatelé zástup volají. Sedivl a vAZní shromaZdují se starci S bojovnlky; mluví FeEnlci: ale bouFe vznikajl, a2 posléze ElovGk, dPlstojné a moudrC povahy, v stFednfm v6ku, vstana mnoho feEfiuje O právu a kfivdg, víFe, pokoji, O nábofenstvl a soudu nejvyglm. Urouhá se jemu mnofstvl veSkeré, ba i násilnou naii ruku vztáhlo by, leE Ze oblak 'ukryl jej, a vychvátil z davu nevidgdlng. Tak se brannA moc, bezpraví a nátisk PO v 3 rozmáhá krajin6, a nenlkamse utCci. Adam, celfv slzách, tzkto bdestnë obritiv se k vddci svému, nzTíkA: Jací tito nelidé! 6 jaclto otrokové smrti! jenZ tak nelidsky zabljejílid, a tisíckráttenhiích onoho, jenZ brztra zabil, . páchají? neníliZ tu vraZda bratií nad bratry, lidínad lidmi! KdoZ v k k tendobrf muZ, jeSto, leE Z e nebe vychvátilo jej, O málo by zhynul pro spravedlivost?
----------_
----------Pohledël a spatiil cele zmënhou vzcí tvárnost; vojny hrdlo m6dënné fieetustalo;hry, Sprymy,vesejost,
I
!'
I
I
besedy a plesy vSudy panují; silatky,smilstvo,cizolofstva,unosy, jak kde na potkání Láda vAbila: potom od kvasd se rojí krdznicem. Posléz mezi n6 kmet piijde velebnf, vyjevuje nad jich skutky nelibost velikou, a sv6dEi proticestám jich: Easto v schdzkypiichází, a nalezna radovánky, Zehrá, ká2e pokání; du3m U vëzeník soudu schovanfm brzkému. Ne2 darmojest! i pFestane kárati, a umkne od nich stany Své. Potom roubav stromy rostlé na horách, poEne zdëlavati koráb ohromné velkosti, a loktem dB1 i SíF i vfS vym6Fí, a oklejuje vdkol klím; v bokudvéiepostavi, a pokrmu nabrav zásobl i lid i zvëi, a ai! zázrak divny! pFijde v Fádë urEitém z ptactva,hovad vSech, i hmyzudrobného sedmero neb dvé, a posléz kmet a tií jeho synové a Etyry Zeny jich. Uzaviel-të Hospodin. I povstane vítr polední, a kiídly Eernymi vana Siroko, mrak veSken pod nebem sfene; hory mhu a páry kposile vykuiují; visl jak tmavf strop husté S nebe mraEno; j i Z se lije d69t pTívalem, a lije se, aZ neznati zemi. VyzdviZen jsa, zplyvánavodë koráb bezpeEn6, a Eelem rohatfm protírá ' a kolebá se PO vlnách. KaZdé lidusfdlozchvátlpotopa; vgecka sláva jich a pfcha hlubcko
---
181
pohfíZena jest, a moFemoFem se kryjeneobmezenfm.Kdenedavno v skvostnfch královala bujnost palácích,l h o u a hnízdínynímoisképotvory. 2 lidské rodiny, tak velmi zmnoZené, zbytek celf vouzkém plyne korábu. Jak jsi tehdá2bolestil, 6 Adame, vidarodusvého,ach,tak Zalostnou zhoubu! Tebe plíval jing, tebe slz..! plívnl uchvátil, a sklonil k u zemi; a2, jsa od h d b l a zdviZen laskav6, mohl, aE mdly se udrZeti na nohách; jak kdy otec Zelí dítekpfed Sebou . rázem zhubenfch: a ledvas And6lu takto svého srdce ouzkost vypravil: -
I
Strastné divadlo! 6 kéZ jsemnevidël, se m610 díti v Ease budoucím; nesa toliko svdj vlastní zléhodíl, Zil bychStastngji a losu S kafdf den mbl CO nésti. Nynípak i ono zlé, jen2 jest vEkfim udlleno vzdálenfm, padá na mne; an jsem, ne2 se zrodila, vidEl strast, dFívneZli jest, Ze bfti má, mySlénka m6 trápí. Necht6jZ vEd6ti Elovgk Zádnj pfed bsem, CO jemu se státi m& nebdítkámjeho; zlého jist md2e bfti,kterémuZtonevyhne pYedzv6d6ním svfm, a bude snáseti U vyobrazení jako v jistot6 bolesttrudnou! Ale veta PO vSem jest; nenl jiZ, an by se stláhl, ElovEka: maIftgch, kdo z povodnë se vyvleli, poEet hlad a nouze brzydotrávl, . CO
bludnfchpustémna moFi. I doufal jsem, a2by násilí a vojna pfestaly na zemi, Ze lép se ovkm povede; mír a pokoj s v a t j vëncem blahfch dnfi lidskouzkrásírodinu: ne2, nastojte, sklamán jsem! i vím, a n pokojzhubuje, jako vojna molí. Vfidce nebesky! odkudZ to? i pojde-lif tu lidsky rod? 0
Dí mu Michal: Lidé, kterésnedavno spatlil v rozkoSích a chlipné skvostnosti, byli oni muZi vzatí na slovo v Einech rekovnfch i sm6lych vfpravách; ale pravé ctnosti prázní. ProlivSe mnoho krve, mnoho krajfi zhubivSe lidu podmaiiovanírn,a dosáhSe slavnych tudy jmen a hojné koYisti, pfilnou kzvoli, rozk65.i a práznhí, k lakot6 a vilnosti; a2 svévole zpupná pych a vraZdu zbudí z pfátelství, za dnfi pokoje. I samiotroci podrobení bojem, svatou ztrativSe svobodu i ctnost a bázeñ potratí BoZl; odkavadjich zboZnost pokrytá ..: v tuhfch bitvách nedosáhne pomoci proti outoEníkfim. A tak ustydne jejichvroucnost; peEliví jen, kterak by Zivot vedli bezpeEnj a rozkosnf, sv6tu dadl se a rozpustilostem, na tom,v Eem jim zpupnf vítgz pozvolí, dosti majíce. VZdy víc, ne2 S potFebu vyd5 zemì5, pro zkuSení stfídmosti! Tak se vSickni zkazí, v9ickn.i pohorSí, stlldmost, spravedlnost, a pravda S vërností
184
VYBRANE SPISY.
JOSEP JUNOMANN:
185
~
zmizejf! Jen jeden Elovgk vyjmutjm bude od zkdzy, syn sv6tla jeding v tmav6m v6ku; dobrf proti pyfkladfim, proti vábenf a zvyku, nedbaje pohrffek ni .potupy ni násilí; ten jich,, by se bludnfch varovali cest, napomene,postaví jim pIed oEi plnou bezpeEenstvt, plnou ut6chy ctnosti drahu; zv6stuje jrm, jakf hnEv Eeká!ekajfcfch; ale vrátí se S posmgchem. Ne2 Bfh, an znamená, Ze jest mu2 ten spravedlivf mezi Zivfmi, , . - . kAZe mu t u divnou archu stavgti, (jak jsi vid61) aby znikl S domem svym vSeobecnC sv6ta toho záhuby. Ledva S zvíyaty a lidem od zkázy vyfiatfm se do korábu zabéfe, otevrou se prtiduchovk nebeStí pojednou, a bude pHval na zemi, _ . ve dne vnoci: vSecky drahn6propasti, protrZeny budou studnice, a zdmou jezero, Ze zhrázf jekem vystoupí; nad vysokost hor se vznese potopa. TehdáZ i .ta hora rajsk5 mocf vln vyvrácena bude: sliEné odranou zelenosti slla proudu zachvátl do hlubiny moFské. Tam se vkofenf,‘ slatinnf a hoIf budouc napotom ostrov, telat mofskfch IoZe vejslunn6, skála zvuEná vodních ptAkti 8kFeEením. V&, an svatfm nenfZAdn6 U Boha mfsto, IeE je pravfm sami posvEtf lid6obcováním.NynI ale viz, CO se potom dile pfihoditi m&. z
’
.
Pohledgl, a uzfel koráb zpljvati na vodách se stavících. I zapudí mraEna vitr pfilnoEní, a suchjhn dchem svra5tI tvárnost povodng, CO stafeny, ano zatim slunce okem horoucím na hladinu patfl Sirokou, a mok pijechladnf, ZíZniv6. Takopadá . zlehka moYe vydmut6, a povlovnfm ...:do hlubiny umyká se odtokem; zavflny jsou nynI vgecky studnice propasti, i prdduchovknebestf. Nezplfvá jiZ archy vice, alebrZ na vysok6 hory vrchu váznoucf,.-”‘ j zdá se odpoEívati! a hory z vod dobfvajfhfbetd, S jichito vysosti bystré, hluEné proudy vutíkajíc’l moIe sráfejí se tokem b’ouilivym. Vyletuje nynf z archy krkavec, za nímholubice, (pose1 jistëjsí,) vypugt6ná dvakrát v6tve hledati zelené, neb zem6, kdeby stanula nohajejí;vrátiv5isepodruhé, nesev ustecholivovylist. I oschl svrchek z e d . Tehdy stafec z korábu vyjde se vSím oborem, a pozdvihne k nebi rukou svych i OEí S nábofnjm díkf EinEnlm; i uzFi nad hlavou oblak rosnf, na oblaku slienjmi duhu stkvoycí barvami, to rozkoSn6 S Bohem pokoje a smlouvy znamení! Adamov0 srdce, -smutné nedavno; zaplksA, a zjeví on tak radost svou. ,
. .
1.86
,
JOSEF JUNGMANN:
9. REC SATANA-SVODCE .
WBRANE SPISY.
K EVE.
I X. 615-906. Nebudtob6divno,paní v:evládná! mbf-li tobb, jeStos sama nejv8tSí tvorstvadiv, CO divnobyti;anifzbroj oEi Své, to nebe plnb milosti, hngvem proti mn6, an takto p'cichAzlm k tob8samotnf, a nenasyceng na tvou hledím krásu,nelekajese velebné tvé tváti, jíZto samota s v a t á v k e velebnosti dodává. P6kná podobizno tvdrce p6knéhol VSecky v k i , k t e r é z daru jeho m%, vgecky vgci dchnutfm Zití nadané, zvelebujíce tvou krásu nebeskcu, S vytr2ením sladkjm hledí na tebe. O, fenatebetamnikdonehledí, kde by vgeobecnfm byla odivem! nelizde,v tomtgsném, rbznémokolí mezi zvíiaty, jichZ tupísmyslové nijak chápati tvé krásy nemohou. Jeden vidI tebe Elovgk, ne2 CO jest jeden? tyir by mEla jako bohyng, jsouci mezi bohy,brátiustavnou Eest a slufbu od nezEíslnjch Andglb!
Tak se lísal pokugitel; lichota jeho naSIa. prdchod v srdceEvino. Ona divgci se hlasu hadímu, naposled,ne bez ufasu,takmu dl: Co2 to znamenA? tu jazyk zví'cete lidská mluví slova, lidská proná5í
.
-
myilení? - tot U mne aspoñ za pevné bylo drfeno, Ze mluva zvíiatbm zchází, a n vden stvoiení je n6mymi stvoyil Bbh, a VSelikého nechopné velel ieEi hlaholu;jichrozumu nejista jsem byla: East0 nemalá jeho záie v poh1edu.a jednání jichse zjevuje. I tebehada jsem z ZivbEichti polních tifti vgdëla nejchytFejSího, ne vSak i Elov6Eím nadaného hlasem. ObnoviZ tendiv, pov6z, jakfm zptisobem jsi z n6mého stal se mluvícím, a odkud laskavym na mne pfed jinjmi tvord plemeny, které vtikbl sebe dennë spatiuji? Mluv, ten div jesthoden v3eho pozoru, Odpovëdël takto svddce podvodnp: Sv6takrálovno, 6 Evo p?ejasná! snadno mi, CO káieS,tob6praviti, jsem iposluSenství tobë povinen. Bqval já jsem, CO jsou jináhovada na poSlapané se trávë pasoucí, nlzké mysli, jakoZ byla strava má; nezriaje nei stravu svou a pohlaví, nitehof jsem chopnymnebyl vySSího. AZ dne jednoho, kdy bloudfm PO poli, Udá mi se zHti dobroEinnf Strom, v odlehlosti,obtífenf ovocem ulíEen9m roztomilousm6sicí brunátnb a zlatébarvy riejkráSií. PiistoupEm a dívám se; tu lahodná vdnb,povanouci S kaZdé halouzky chutnjm zápachem! víc kochá smysly mé,
187
e
l ss
I.
.
.
V Y B R A N ~SPISY.
JOSEF JUNGMANN:
.
.
'
neZli s l a d h s t brová,neb0 z vemene mléko kanoucl,an veEer, ssajlce pohrávaji beránci a ktizlata. Vida jablka krásná, tufby poEiji náramnh,jifukojitiuminlm bez odkladu. - Hlad a ZIZen, valnldva badatelé,. rozdráfdbni ovoce povabnéhovbnl, k té m5 pudili smblosti. I opletAm se vtikolpnb mechovatého,(nebjehovysokfch vbtvi tvé neb Adama by m610 CO dosahnouti rám6;) kolem okolo S závisti a touhou dívajíce se stála zvifata, vSak nelze dosíci F bylo jim. J A na vrch stromu vynikna, tam kde vnadnf jeho mile kyne zbyt, rváti nemeSkám a pojím do syta. ; Nikdf PO t u chvíli rovnCrozkoSe :-.i' . nepoEil jsemv pokrmu ni nPpoji. Nasycen jsa poslkz, cltimpodivnou v sob8promënu; mé vnitfni moci se stanou rozurrrem, a mluva nezcházi -. dCle, nemPm svého nic nef podobu. Od té doby vysokfm a hlubokfm rozjlmánlm Zaná3 se mysl má; jemnfm rozumem,, vSe' c02 jest na nebi, na zemi i prostTed viditedlné, s p a t h j i ; a vgecko pEkné, dobré jest: nef, CO pëkné, dobréjest;to vSecko v tvé bofsk6 podob6,v tvé krásy paprsku neb.eském, jest spatfovati pospolu. Nenf, CO by rovnfm, CO by PO tob6 druhym' bylo v krásel To mnou pohnulo, bych, snad nevbsnb, svou Eest a pcklonu
pligel vzdátitobë,právem pFísluSnfm tvorstva krAlovn6, a paní vSevládné! Pravillestnfpekelník. I vece mu neopatrná Eva S v6Mm uZasem:
L
c
I
f
Hade!plíliSná tvá chvála jablek tëch silu, ji2 jsishledal, Einl pochybnou. Povbz viSak, kde roste onen Strom, a jak odtuddaleko?nebmnoho rozliEnych stroma Pánb roste v ráji, jichZto my posud neznáme; tak valná k obrání - jest tu hojnost, Ze i v ë t 5 urody Eástka ovSem nedoteenou zbstává; nybrf bez nákazy visí na stromích, a i by k poiívání rozmnoiila se lidskárodina, a vícebyloruk odlehEovat tíZe plodné nátu7e. Nato chytry jestër praví vesele: Královno!Tam plrímá, ani2dzleká cesta;zamyrtovímtamtona jednom mist6 U studénky, kdeZ ta skrovná hcu6t balSámem a myrhcu páchncucí: já k m , kázati-li ráEíS, hned t g dovedu.
Dovad tedy, Tekla Eva. On tu, j i Veda, do kruhfi se svíji pospëchem, pne a táhne se, jsa rychlf ku zkáze. Vznesla nadëje, a radostzjasnila hTeben jemu. Jak kdy bludnf povstane oheii ze par olejnych, an od chladu zhustne noEnlho, a v8trfi dfmáním zejme se a plápolá (zlf,prejhoduch
l89
l 90
JOSEF JUNGMANN:
Easto Ffdf) létaje a leskna se ludnym sv8tlem omámí a zavede pocestndho do blPta a kalufe, moEidla a bahna, kdeZto tápaje zhoubu nacházf, jsa zbaven pomoci: tak se blfskal jeSt8r proklatji, a vedl k zkáze .Evu,- lehkov6rnou rodiEku naSi, k stromu zbrán8ného v8d6nE, ne9t8stf a bídy lidsk6 koPenu. KterjZ uhledavSi takto vddci di:
VYBRANI!
jeví horlivost a lásku k Elovbku, hnbvá se a zpouzI pro uEin6nC jemu bezprav!, a jako podjatf vGní,kolotásedivnd; nicménb Set% slu3nosti a vAZnb povstiivá, jakby m61 CO pronA5et.i velkého. Jak kdy ktery znamenitq U starjkh feEník,v Rímbsvobodnémneb v AtCnách, kdefto, od té nbmá doby,znívala vqmluvnost, spor Veda pfedfile2it9, sebrany stá1 do sebe, svfm hnutím, pohledem, tëlem posluchzískaje, ne2 FeEnoval; h e m Pak,i vstupu k feci nestrpë, S valnfm poEal O Své právo horlením: takto stoje, hjbaje a zpouze se pokuSite1, poEne S náru2ivostí:
..
Hade! mohlit jsme té sob8 uspoPit cesty zbyteEnC; aE na zbyt ovoce stromten nese.Budif d h o d U tebe moci jeho,divn6 ovsem, jestliZe v skutku jest! Nez, stromu toho ovoce nelze nám se dotknouti; tak pt'ikhzal Hospodin; ten jeden bofsky jeho hlas da1 nPm pflkaz; ostatn6 jsme za právo sami sob& rozum ná5 nám právem jest.
Svatá, moudrá, moudroEinnázrostlino! matko umënl! ted já té síly tvé pocitujizfetelnë, a s p a t h j i v8ci vSeliké vjich vlastních pFíEinách nejvySSích i skoumám stezky pfivodfi, aE jsou jrníni moudrfmi. 6 královno vSeho míra; nevë? tgmto ukrutngm smrtipohrb2kárn: i neumIete; jakZ byjste mohli?odovoce? tot vám dá Zivot poznánf; Ei od hrozitele? na mne pohled, na mne, jeSto dotkna se jedl jsem a Ziji pYece, Zivota nabyv dokonalejSího, neZli mnE osud udëlil, Ze jsem se nad svbj dfl vypnul sm6le. Zdali, CO smí ZivoEich, nesmí ElovEk? neb0 Bbh se pro malou vjnu hnevem roznítí, a neschv#
Jífto svedce takto lestn6
odpoví: stromu kaZdého v ráji nebudete jísti,' jednak vás pány nazval nad zemí i povëtFím?
V pravdg! Pekl Bbh, Ze
.
l91
SPISY.
S
JemutaktoEva, jeSt8 bez hfíchu: Se vSech stromb rajskfch jísti mPlieme; ale S stromu ovoce, jenZ vyrostá rájeuprostfed, BPlh fekl, nesmfte jísfi, tknete-li se jeho, umFete.
Ledva CO ta krátká slova vykkla, poEíná si lstivf zrádce smgleji,
m
m
..-
...... .
l92
..
.
.. .
-...
VYBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN:
nestrden6 ctnosti radgji, jlz trest ohl&enb smrti (COjest koli smrt) nezapudil od toho, CO k fivotu vede StastnEjSlmu, skrze poznánl dobr6ho a zlbho? Dobrk poznati, kterak spravedlivC! jestli pak, CO zlé, zlfm jest v pravd6, proE by znát se nemgIo, moha vystfíháno bgti snadnbji! NemfiZ, spravedliv jsa, Bbh vászhubiti, nejsaspravedliv, ni Bohem nebyl by: netFeba se bát a b f t ho posluhu. Sama vaSe smrti bPzefi zapudl bázefi tu. ProE takou vám da1zApovEd? proE? by strachem jatC vnlzkou uvázal sluZbu vás, a drZel vnev6domosti. VI on, v ktery koli S nESho jlsti den budete, f e oEi vase,zakryt6 posud, aE se jasné zdají, temnostl, prohlédnou a otevrou se jasneji; budete v tu chvíli jako bohové, zl6 i dobré,jakooni, v6dcuce. Ze, jak já jsem U vnitF Elovgkem, tak vy bohy budete, jest pravé srovnánl: z hada ElovEk já, vy z lidí bohové! Tot ta smrt, jen2 EekA vás, Ze vyzuvze lidskou, obleEete bohkou podstatu; tu2by hodná smrt, bud sebe pohrtifka vMSS, - jeSto nepfiná3 zlého vlc! Co2 jsou bohové, Ze ElovEk nemohlby nímibyti,pofívaje zárovn6 S bohy krmg?bohovéjsou z poEPtku, maji prospgch ten, Ze O nich vEfíme, ano vSe, CO jest, z jich moci pochhzl. To mi pochybno!neb vidlm pfekriisnou '
.
193
tut0 zemi, zahfívanou od aslunce, zplozovati vSe, je nic. .l kdyby, c02 jest, jich dllo b\ylo, kdofbyvëdhE dobrkho i z16ho v tento zamknul Strom, tak Ze kdo sefi okusl, ten moudrosti bez jich ville nabude? a v tom-li jest urágka, ZeElovEk hledl poznánl? Co mu ikodl vage vbdomost, a CO protijeho vfili mfife tento Strom ' dáti vám, kdy vsecko' jemu náleZí? (si tozavistjest, a zavistbydleti ' vprslch mMenebeskfch? Ta pHEina,ta i mnohk jinC tob8 dovodl, jak vám potFebnC to krásnk ovoce. SmEle Zeno' bofská utrhni a jez! '
jeho podvodná Dokonal, a slova v Evysrdcesnadnf pTístup nalezla. Stane vrytá S upyenyma oEima na ovoce, vhadn8 samfm pbhledem; vuchu jejim znbla jest8 premluvnh slova, pl&, jakoZ jl se vidglo, rozumu a pravdy. J i 2 se polední bllZ1 hodina a tufSi pfivbdl lahost, probuzenou od pfechutnéhd urody tC zhpachu: 1 prahnulo ' urvati a jisti tuZbou nhklonnoù ' chtivd oko jeji; jednak stanouci.' za chvtli, tak Sebou sama rozjím4:
.
'
1I
'
'
.
VelkQ jest tvA moc, 6 zevSechnejlepSl ovoce! aEs zakizáno Elov6ku, velka zajistC a divnP! jehoZto Josef Jungmann: Vybrane spisy.
13
104
~~
I
195
WBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN: ~~~~~~
okugenl, strachovan6 pfedlouho, dalo mluvu nEmot5, a neschopny k feEi jazyk vyuEilo velebit chv4lu tvou: tv6 chvály sPm, a n zakázal tebe, Btih násnetajil,zvavstromern ti5 vgdomosti:vgdomosti dobr6ho jako zlkho: zapbvbd?!! napotom S tebe jlsti: ale jeho zápovgd ' S tebejfstivlce porouEl, a n2m . svgdk'em jest,. fe dobr6, jehof potfebl mdme, bydll v tob&Dobra,kter6ho nezná,nemP ESlovbk; má-lineznaje, jednojest mu, jakby nemg1 naprosto. ' , Co nAm medle zapovEdE1 Btih? CO ne2 dobrb?pravdu mit, a byti moudrymi? Takf zákaz nevf2e. - VSak CO,at smrt nistupnfmi svlfe pouty nás, CO nám platna ducha zvolnost? Soud jest ná3, Ze kdy vnadn6ho se tkneme stromu, umTeme. Umfel had?onjedl, a Zije dotavad, rohmuje, mluvl, znA a pFemejS11, nerozumnfm prv6 byv. Co2 toliko pro n4s nalezena smrt? n4m jedno se zabrahuje tento pokrm duchovnl, 3elmám stanoven jsa? Selm4m, tak se zdá: nef,hadokusiv ho prvnl, ElovEku pfeje, O zlskan6mdobruochotnb dAvá zprávu, svkdek nepodezfelf, z pouh6 Usky, bkze lsti a podvodu. CehoZ bojfm se,neb Eeho radgji mám se báti, nevgdouci, CO to jest 216 a dobr6, trest a právo, B f h a smrt? Z$e, zdepomocroste, boZsk6 ovocel krPsn6 na pohled, a k jfdlu vbbIcl,
a
moudroEinn6 moci! ProE bych pojednou tehdy duSe, telanenaknnila? Takto TekSi, rychle na Strom vneStastn6 dobb vztáhne ruku svou, a rve a jí. 10. OBRAZ PLOVOUCfHO LOOSTVA. I I. 727-749.
Zatím Bbha nepfítel i ElovEka Satan, rozpPlen jsa Einu velkého rozmyslem, a hbit6pojavperuti, k branám peke1 na pustf se odds let. Brzy v pravo,brzyt6fínalevo; ted se vyrovnanym nese PO hloubi kfídlem, nyní zvPSív62e vynikne zhbru, k ohnivémupeklaklenutí. Jak kdy lodstvo podfil vid6t na mofi, vise na mraEnách, a vëtrem plovaje rovnonoEním, z Bengaly,l) neb z ostrove Tydory a Ternaty, zkad kupci Své vonnC vozí zbofí,t6fí PO valnfch Etiopskychvodách, rnoku kupeckém, kupfedhofí v noci, stfeha steZeje. nebesk6. Tak vidfnvzd5lí Arcivrah. JiZ i d i pekla znáti, zvfSi strmící k stropu hroznkmu, a devaterobran, trojí z mEdi pouh6, trojí z Zeleza, trojí z tvrd6 skály diamant&, neproniknutedlnk, ohnEm obdan6. neporuSen6. A U bran na ob8 strang sedl straSliv6 dvi5 obludy. 1) Bengala, krilovství a ml5sto v Indii vfchodnl. Ternate a Tydor, ostrovy -Moluckd, na mof vfchodni Indie.
196
JOSEF JUNGMANN:
11.
LAHODNE VANKY MORSKE.
IV. 153- 190. Odtud zdvihne se a t6Zí nepfftel k mezím Edenu,kde ut6Seny raj, V blízce ted, s v j m zelenitfm obvodem vhcuje, CO polnl tvrzí,planit6 t j m 8 pFíkr6 pustiny; jii srstnaté boky pefestym a divym obrostlC houSiim, bránídostupu: a k temeni pnou se vkolmou vySi stíny nádhern6 cedrb, jedlí, sosen,rozsochatychpalm, vstupujíce Fádn6, stíny nad stíny; Eack6 lesnídivadlo! a nadvrchy jejich strmí náspy ráje zelené: dalekánás vSechnGch otci vfhlídka na nfZinu panstvi jeho okolní! VfSe náspb, stála fada okrouhlá stromb vzácnych, pëknfm tëfkfch ovocem, zlatjm ovocem i kvgtem pospolu, sliEnfm mëiiavostí. barev Zivoucích, na které Své radostnëji luEilo dunce paprsky, ne2 na spanilf mrak západní,nebmokryluk,an zemi bPlh deStëm zrosuje;takmilostnyt6 by1 onen kraj! Tu za Eist6jSímEistëjSí pov6tFí mu vane vstffc, a do srdce dySe zdárn5 jarnf znik a potëchu, hodnouk zapuzení vieho zármutku jen ne zoufalosti. MEkcf vgtfíci, chvejíce Svá vonná kffdla, stfásají zapach kvftkovf, a Sepcl, odkavad nabrali t6 balSámov6 kofisti. Jak .kdy tëm, kdof oplynuvie nad5je
1 97
L
pfedhoií, i Mozambikl) tedminuli, po moFi, pblnohovzchodnívëtrov6, S biehb Arabie 3tastné koiennych, zavívají libë vdníSabejskou;*) dlouhá to, nei milá samfm plavba jest' meSkáním, a drahnëmil, jsa libérád vbni, star9 Okeans) se usmívá. 12. IDYLA VENKOVSKA. I X. 509-52 1. Divnojest mu mlsto, Zena divnëjSí. Jak, kdovlidném mëstëdlsuho zavFen byv mezi domy tEsnymi a ryhami, vyjde letnE ráno Eerstvfmoddychat povëtfím venvutëzenouvesneb dvdr podmgstsky; vSe jemu rozkoS pbsobí: zelenitb rolí, loukasecená, vonngchlévdzápach,dojnfskot i brav. kaZdf veskypohled, ka2d9 veskfhlas; Udá-li se jemu ziítináhodou Nymf6 rovngm krokem jdoucí dgvici, tut!, CO milé bylo,zdásemilejilm, nejmilejií ona, v jejíi tváhosti vSecka paspolu se rozkoS nachází. S takjm potëSením uzfel lestnf had tut0 kvítnici, tu skrySi lahodnou, kde, tak Easnë,meSká Evasamotná. Nebes krása její tváFi andGlskC, ozdoben6 milou fenskoutichostí, __
l ) Ouzlabí mezi poledñovzchodním , pomoiím Afriky aostrovem Madagaskarem. *) SAba m€sto v Arabii ZtastnC, na kadidlo bohatC. a) Mo?e, podtvárnostíboha vyosobenC.
l98
JOSEF JLJNOMANN:
WBRANE SPISY.
uti5SenP nevina, a pffjemnf povab vhlik6ho hnuti jejiho, prom6nily zlobu jehov uctivost, vztekl6jehomysli vegken jed a vztek, jenZ jej pudil, 'obloupenlm p'cejmouce rozmilym. V t y doby, zlostník zbaven stá1 zlosti sv6, jsa tup5 dobrym na chvíli.
francouzsky uEinil t y v k i t u t 0 povídan6; pravda, Ze divochovd nosí kostìotcilvsvych a vystavují dtitì n a . vi5tvovi stroma a t. d. NenI snad ve sv6tì5 knihy, anaby S tak nerovnou pochvalou pfijata byla, jako tato. KdyZ vySla, t u co O n?ijakCm plodumilostek o ní mluveno; brzy jinf hlasové, 2e plna kapucinAd jest, zavznëli. Pravda jest U prostfed, praviJenaickf recenzent Nov. lit. 1803, k t e r j nestrann6 i slabosti i okrasy knihy té odslonil. Tvrdy zajisth soud jest annalisty rakouskCho (v Jul. 18041, kterf potupn6 O tom spisu rozpráví. Myslím, Ze chvalné jeho PO cel6m sv6t6 k'restanském pPijetí. za kteréf vedlé paterého v brzkCmEasu vydání, trojí do vlaginy, jedno do nbmEiny a dvojí do ruského jazyka preloiení nej jist6jSí jest rukojmì5, - iivq,jakymsimilostnymzármutkem promíSen9 cit a to sliEn6 pust6ho a jako pfivodního sv6ta vymalovánl,kterfm,zdá mi se, nemálo vdëkupiidal skladatel spisu svému mne dosti vymluvena uEiní pp. vlastencfim mym, Ze tím neposledním kvítkem literatury francouzskk náSi ëeskou zahrádkuokrásiti jsem neostychal se.
Frant. Aug. 'Chateaubrinnda Atala, aneb l
Lbrka dvou divochfi na pougti. PfeIotenB z FracouzskGho do Cesk6ho jazyka.
P I e d m l u v a k v y d á n f 1805. Tento spis panaF. Chateau-Brianda jest mal5E5stka v8tSího spisu: le Genie du christianisme, duch kFestanstva. Spisatel vydal jej obzvláStn6, a zdA se, f e povaZuje Ataly za nejvYborngj3 dílo sv6. 2 obSlrn6 jeho zprávy poloZlme semjedineto: Chtëje psáti hrdinskou básefi O Elov6ku piirozenkm, vyvolil sobe za piedmEt 'porAfkuNatcheztiodFrankbv 1. 1727. Abyale nGco hodnhho. vyvedl,následuje Homkra, navgtívil okolo 1. 1789 ty zem6, v kterych ta d6jina se sb6hla. Básn6 pFedsevzat6nevyvedlsic, ale Atalu, kteráf toliko epizodou tamtd bfti mgla, vyhotovil, na v6tSlm d'íle v Sam6 Americe, v katrtlch divochfi, odkud bez pochyby pdro jeho tolik Zivosti a pravdy nabylo. Jest Atala b5sefi popisovaci,odpoludramatická, a má naschviil to staroZitn6 rozdgleni v uvod, uypruuovánf a závkrek. Jakohlavnl osoba td bAsn8, tak i ony Sakty a Aubrya misionáfe. vymygleny jsou, jednák mnoho pravdivkho vmGeno. Pravdajest,pravlskladatel, Ze by1 jakjis divoch na galejfch a U dvora Ludv.'XIV; pravda, Ze j i s t j misionaf
199
-
J e M nkkolik vynucenjch sìov. Razenomi od zkuSenfch nskterychpp.vlastencd a pI4telfi.m$ch, abychslovcejinym SlovanBm, neili &cham známgjSí, jako jsou: tklivost, záliv,vkjIf a t. d. v pouzeEeská'promënil. KterCZ dobfe mínEné rady Ze z dfiIeZit9ch p'fíEin, jímiZ se jinde ohraditi minim, uposlechnouti nemohu, tu prostfedni jsem vyvolil cestu, Ze k$dh pozatmëlejgslovo dole vysv6tlil jsem. Phkladatel.
200
-
JOSEF JUNGMANN:
Uvod. Francia m6la jindy v Americe pfilnotní rozlehlou 1) fiSi, vztahujícf seodLabradoru aZ ku Florid6, a od pomofí AtlanskCho a2 k jezerfim nejz,@Sfm Kanady horní. Ctyry valnd Feky, berouce na tychz horách poEátek svfij, d6lily nesmírnk ty .konEiny: Feka SV. Vavfince, tratfci se na vfchod do tého2 jmCna zátoky; tok západní, an do m o f f - n e z n h y c hvnáSl vody SV&; Burbon, padající od poledne k pfilnoci do zálivua) HudsonskCho, a Me&sebé, kter5 sstoupivsi od pfilnoci na poledne, pochov5vá se v zátoce Meksik5nskC. Poslednf Feka, b6Zící dále p6ti set mil, svla2uje rozkoSnou krajinu, obyvatelstvu spojenych zemf novfm Edenem nazyvanou, ji2 FrancouzovC zanechali tohc libEzn6jícfho j m h a Luiziana. Na sta jinfch iek, podrobenfch MeSasebi, Mizuri, Ilinoa, Akanza, Ohio, Vabach, Tenáz, roztuEfiujf svpm j i bahnem a zurodÌíují vláhami svfmi.Kdyse vSecky tytoproudy povodnëmi naduly zimnfmi, kdy boufky celá mejta lesPl vyvr5tily napofAd; shromdduje v6k U veSkerych pramenti stromy vykofenane. On je lianamia) sluEujea.klejuje tftfm, on vysazuje kfovinami a vstrká na vody dílo SV&. Po rozpEn6nfch vezouce sevlnáchsstupujítyvory k Mehsebi odevSad. ZmocnivSi se jich 'feka star5 pudí k ustí4) je svCmu, nov6 pflíci zakladati rám6. Onde i onde povysuje ohromnf6) svej hlas, probíhajícl hory naskrze, a vylCvá zedmute l)
valnou, ob5írnou.
*) zAtoky, sinus.
pletivem, proutfm, kter6 v Americe roste a na provazy se hodí. (Abrus precatorius? Lam. Dict.) ') ustí,ostium, Mündung, vpAd Peky do mofe. 6, n8ramn9, grandis,
VYBRANE SPISY.
20 1
-
vody vQkolsloupeníe) lesovfch aindickychhrobek pyrámfi. Jest to Nil na pousti! Jednák pfíjemnost v divadlech nátury se slávou pojí se vZdycky; a zatím kdy prostfednl proud k moFi sosen a dubfi valí mrtviny, vidëti .na poboEnIch proudechpostoupati, pod16 biehfi,plovajícl ostrovy z pistye a lekna,?) jichZto %lut6n E e chvbjí se CO praporeEky U vfSi. Zelenaví hadové, volavky SerC, rfifovl plamenáEkov6,e) mladí krokodyliplaví se, nahodili poutníci,na tbch kv6tnychkorábích, a osada ta, rozestrouciv6trfim zlatC plachty SV&, jmesepiistati spbEky do kteréhosieky soukromnCho l h a . Odevpádu MeSasebé do moie, a2 do spojení jeho S Ohiem, nejneobyEejnëjSí obrazovknásledují toku jeho vod. Po bfehu západním rozvinuji se pousty nepiehlédnutedlné, jichZ zelena vlny podá1 vidí se dmouti k nebes blankytu,g) kdeito mizejí. Na neobmezenjch tëch pastvinách vidët ttkající náhodnE stáda, tYí i Etyf tisic bdvolB divokfch.Nkkdyzubrletitf, rozkole vlnyplováním, . .pFijde se rozhostit do vysoké trávy na n6ktery ostrov MeSasebBsky. Po Eele jeho,zdobeném dvëma pfilmësíci, PO bradë staroZitné a blatnaté, mn61 by bohem jej buEícím, an spokojenfm okem pohlédá na velikost vod svfch a napustynadbytek poiiEí svCho. Takovéjestdivadlonabiehuzápadním;ale mEní se náhle na protivné stranë a rozmanitost zpfisobuje POdivnou. Visíce nade tokem vod, stojíce hromadn6 na skalách a horách, porfiznu v . udolích,stromov6 vSelikCho zpfisobu, barvy vSelik6 a vgelikkho zápachu, mísejí se, spolu zrfistají, vynikají do hory, na vfsost, která zchvaSV&
a)
8)
akosíky
7)
,
8) 0)
sloupení, mnoho sloupe pohromadb, colonade. byliny. (Nymphaealutea. Michaux.) flammant, ptik v Bahama. blankyt, modri, nebeski barva.
202
JOSEF JUNGMANN:
cuje pohled. Plan6ryvy, t r u b a k (bignonia)lO) a tykve zAmofsk6 motajf se U koren stromfi t k h , vystupuj'í na ratolesti jich, lezou na pokrajnost vgtvf, stfelují S javoru natulípy,ll) S tulipnaalkaje, pdsobfce Ster6 jeskynb, podloubf a sklepy. Gasto bloudíce ode stromu ke stromu pletiva ta, kladousepfesramenaproudb,kryjíceje mosty a obloukykvbtnfmi. 2 lana tbch bal3amovfch houstf magnolie hrdá vynásí nepohnutfkuZelsvbj: zdobná rMemi bflfmi panujelesu celkmu, nemajeci sokynb, kromz palmy, ana pod16 ní zlehka zachvfvásvC rozsochy zelen6. MnoZstvfZivoEichfi, umísthfch v tomto kr&nCm ustupul*) rukou stvoritele, rozsifují tam podjfmajícf vnadu Zivota. U vchodu zblíZenCm vid6ti podnapil6 -mstem hroznfi nedvEdy, ani se potácejí na haluzích13) jilme; karybtP4) stáda koupaji se v jezeru, EemC veverky pohrávají v mrákotb lupení; posm6váEkov6,16)virginiEtE holubi, na velkost CO vrabci, sletují na zard6lf od jahod trávník; papou9kovb zelení se Zlutjmi hlavami, strakopoudibrunátnf, plamenní kardynáli lezou do kotouEe n a cypFiSfi vrcholích'; kolibrovC tipyt6jí se na jasmínu kvWníkb,l6) a EiZebníl') hadi, sipgjíce, visf'dolb se stromovfch makovic a houpají se na vzor pletiva z kvítí. JestliZe ticho a poklidle) panuje vpoustPchna .druh6stran6feky,tunaprotitomu huEI a hemZí se vsecko: klubánl ptactva do pìih dubovfch, chramoSt6nf lo) zrostlina
~,~
amerikinski. 'Liriodendrontulipifera.Willd. ustup,recessus, skrfP. 18) v5tVí. l4) zpdsob lost v. Kanade, jednik S menIlmlrohami. l@)drozdi dlouhoocasl (moqueurs.) 18) florides. l') k Eifbt! t. j. k vibenf pt$kt se hodlcí;proto *e tito hadovd p t i k y lapajl. 48)
pokoj.
VYBRANE SPISY.--
203
ZivoEichfi chodících, pasoucích se, nebo louskajfcfch zubami SkoYepí ovoce, jeEení vod, lehkf S u t , b u h l temn6, sladk6 vrkání naplñují ty pustiny milou a divokou Jednohlasností. A vSak, kdyvichfice, povanouc, oZiví veSkeru tu samotu, rozehráchvbjící se t6la ta vSecka, vkliké ty bílé, blankytné, zelené, rP1Zové.pomísí spousty, zjedni v3ech barev mEHavost, vSeliky spojí Sust a hluk: . tu vyniká takovy hfmotz l h a lesh onbch, takovC se vEci stavgjf pfed oEi, Ze by marná byla píle má vypisovat je tgm, kdo neproSli nikdf tEch prvotinnfch polí nAtury. Po vynalezení MegasebC otcem Henepïnem a Lasallem neS1Iastnfm prvníFrankové,ktefí osedli Biloksu a novfOrleán, uEinili smlouvu S Natchezy,nálodem indickym, jehoZto moc strailivá byla v krajinách onEch. Bezpravi zvláStn5, pomsta,láska, vSeliké váSni5 krví skropilynapotomtu zemi hostinskou. %l mezi tEmi dJvochyle) stayec,nazvany Sakta;*O) on pro svhj vEk, moudrost SVGU a známost U v6cech k Zivobytí náleZejíclch stal se milenkem*l) a praotcem pouSt6. Ten, jako smrtedlnlk k d d y , koupil ctnost za neitëstí. Nejen lesy naph6ny bylypohromami-jeho, nybrf donesljich a i na moFf franskC. Ukovánbyvna. galejích Masilickjchkrutym bezpravfm, na svobodu propuitën a piedstaven U dvora Ludvíka XIV.,obcoval se vSemi -velikymi muzi v&ku toho slavnCho, by1 pfítomenslavnostem Versailskqm, Rasinovfm smutnohrám, Bosvetovfm feeem pohfebním; slovem, by1 to divoch, kterému udhlo se vid6ti pospolitos@) na nejvySSím vrchu bleskujejího. Drahn6let,navrácenjsaldnuvlasti SV& poZíval Sakta pokojev ní. Jednák i t u piízefinebe drazemu ,
dlvokfmi Elovgky. t. j. hlaslibozvuhnf. a) mllenek,tolik CO milenec, milihek, O*) tovqrysstvolidu.
le)
zo)
204
JOSEF JUNOMANN:
prodalo; oslepl tl! stafec. Mladá d c e P ) prováiela jejv pusting,jakoAntigonezpravovalakrokyEdipavy PO Cytheronu, neb0 jako Malvina vodilaOsiánaku hrob-c kAm otcbv jeho. Jakkoli Sakta odFrancouzfi mnoh6 vytrpgl bezpravl, nicmdn8.miloval je. Zpomlnalsob6 vZdy naFenelona, U nl!hoZ pohostinu by], a Zádal prokázati slurbu d j a k o u krajanhm toho ctnostndho muZe. Dána mu v tom pfllefitost hodná. U t a 1725 Francouz, jmCnem Rend, Puzen9 vá9ngmi a neWstlm, pfibral se do Luiziany. Vstoupiv PO Mebsebi a2 ku Natchezfim, Zádal pfijat byti zavojákaod narodu toho. Sakta, vyptav se jeho a nalez nepohnutym bgti vrozmyslu svCm, p'fijal zasynajej. a zasnoubil mu Zenu Indianku,Selutunazvanou.Brzy PO tom sHatkudivocl strojilise do velkého lovu bobrb. Sakta,jakkolislepg,ustanovenjest radousachernfi=) .vbdcem vypravy t6, Ze zástupovd lesni velice ctili jmdno jeho. P o k l y seposty a modlení; ZonglerovC26) vykládali sny; tázáni jsou Manitovd O radu, obbtovány v zápal lesy tabáEn6 a zaZZeny jsou Zilny jazyku kozla divok6ho; pozorováno, zdali v plamenu tFeStí na ohldenl vfile duchtiv; p o s k e , kdy sngden jest sv8cen)i pes, nastoupena cesta. Ren6 mezi nimi. Pomocí proud6 odpornych plovajl IodiEky proti MeSasebi a vejdou v Ohiovo FeEiStl!. Podzimjest;nádhern6 Kentuckd pustiny rozestrou se pIed ufaslfm okem Franka mlad6ho. Noci jednC, pfimblci,kdy vSickni divochov6 spgjí na IodiEkách svfch a indick6 lodstvo varuje se lehk6ho v i " , R e d , zfistana sAm bez spaní se Saktou, prosí jej, by vypravil mu pflkìody sv6. Svolíkmet, ased6 nazadulodky, takto poEne pri jeku vod, U prostfed samotiny ohromnk. dcera. M ) starcti, radcti. a) k n M indiaqgtf, ")
Vypravování. Lovci. Jest to, mfij mil$ synu! osud podivnf, kte@ nás na tCto-spojil pouSti. J á v tobë vidímElovëkazdëlan6ho,2e)an se podivoEil; ty ve mnë vidíS Elovgka divokCho, jehoZ svrchovanf Duch, mim0 pochybu za svgm umyslem, zd6lati umínil. NastoupivSe oba drahu2') Zivota Gd protivnych konEin, ty pfiSel jsiodpoEinoutsob6 namist6 mdm a já natvém posadil j'sem se:imusí tedy pohled náS na vëci docela bgti sob6 odporen. Kdo z obou, ty-li, Ei ja, za promënou stavu toho získalnebo zfratil nejvíce? To vëdí duchové, z nich2 ten,ktery nejmén6 moudry,vice má do sebemoudrosti, neZli vSickni lidé pospolu. Budoucího m6síce k v g t n a s ) budesedmkrátdeset sngh629) a tFi snëhy nad to,CO mne na sv6tpFinesla matka má, na bfehu MeSasebé. Spanielémalo pied tim osadili se U zátokyPensakoly, ale nikdo z bllych neobfval jest8 v Luizian6. PcEítaje ledva sedmnácte listcpadd, táhl jsem S otcem svfm, bojavníkem Utalisem, proti Muskogulg6m, mocnému veFloridë národu. Pfirazili jsme se ku SpanielGrn, spojencdm naSim, a svedanajestbitva najednéplani Mobilska. Areskui30) a Manitové nebyli Iaskavi na nás. NepFátelé získali; otec mbj ztratil Zivot v bitv6, a já dvakráte ran6n byl, zastávaje jeho. Ach! Ze jsem nestoupil tehdáf do krajiny du%! By1 bych vyz @ ) ztovary3enCho;.civilisb. I7)
cestu.
an) máje. 10)
ao)
73 let. BClh vojny.
206
JOSEF JUNOMANN:
..
varoval se pohrom, kter6 mne Eekaly na zemi; ale duchov6 naffdili jinPEe a ja od pobghlcf a2 do SV. Augustina potafen byl. V tomto mbstb, nedávno stavenCm od Spanielti, bylonatom,bymneodvléklidorudníchdolo meksikinskfch, leE Ze jeden KastiliPn stary, jm6nem LopCz, pohnutjsa mou mladostf a prostotou, da1 .mi utoEiSt6 a uvedl mne k sestfe Své, S kterou Ziv by1 bez manfelky.
To spanil6 dvé podjato jest citem ke mnt! nejsrdeb n6jSIm. Od nich vSemoZnoup6EI chovPnjsem; dPni mi rozliEnZ uEitel6. Ale kdy jsem pobyl tfidceti mbslco v SV. Augustinu, znechtblo mi se na jednouZivota pospolit6ho. ChYadl jsem oEitE; brzy st41 jsem nepohnutpza celé hodiny pohlédaje na vrchy lesd adlehlychpl) brzy vidín jsem sedbti na bfehu vody dlvaje se smutnb toku jejímu. Vyobrazuje si luhy, skrze které téci bylo vodb té, S veSkerfmsrdcem v samotinbjsemoctlse, Nemohadéle sn6sti tuZby navrácenf do poustb, jednou r4no postavím sepfed LopBza, o d h f v sv6divachove-roucho, drZe v jedn6 ruce luk a Sípy, a v druh6 evropejskf odbv svtij. VrPtIm jej svCmu Slechetnému ochránci, jemu2 k nohoum pad1 jsemprolévajepotoky S M . DAval jsem omrzelP jména sobb, z nevd6Enosti vinilse; nef naposledy: ,,OtEe mfj," pravlm jemu, ,,ty vidG, an umru, nechopIm-li se opbttbkavého Indfiv Zivota." Lopéz, projatf ufasem, chce mne odvrátit od umysla mého. PFedstavil mi nebezpeEenstvf, v kter6 jsem se vydAval, upadnouti znovu v ruce Muskogulgtim. Nef vida, Ze hotov. jsem podniknoutí vsecko, sám se rozplejvaje slzami a pfivina mne k sobb: ,,Jdi," zvolal, ,,synu nPtury velkomyslnf!. m6j sob5 tu drahou zvolnost Elovbka, kterCZ'LopCz tob5 odnIti nechce. Kdybych mladSI b,yl Sam, provodil bych a) p o d d Iefldch.
207
WBRAN€ SPISY.
tebe do pouStb, kdeZ i mnbsladkPkvetepamátka, a navrPtil bych tebe do rukou mát6 tv6. Buda v lesinách pomni Easem na starCho Spaniela, an t b &oval hostinsky, a pamatuj,abyse nesl k milovánlpodobníka svfch, Ze prvhf,kterés uEinil, zkusenísrdce lidského, zouplnabylojemu pfíznivé." Lopézdokonal S modlitbou k Bohukfestanfi, k jeho2slufbb jsem pfistoupiti zp6Eoval se. I rozajdeme se se 1kPním. Neprodlela trestati mne nevdbhost mP. J s a nepo'v6dom a zabloud6 v lesinách zajat jsehod stádce Muskogulgtiv a Siminolfiv, jakoZ mnb pfedpovbdbl Lopéz. Poznali mne za Natcha po odbvu a po pefí na hlavb. Sepiali mne pouty, jednák lehce pro mladost mou. Simaghan, pluku vbdce, chtbl v5dëti jméno mé; i dim mu: ,,Nazfvám se Sakta, syn Utalisbv, syna Miskova, kteF1 odjali na sta kSticP2) hrdinfiminuskogulSkym." Na to Simaghan: ,,Sakto, synu Utalisav, syna Miskova, ti5 se, ty budeS upálen ve veliké vsi." - Odpovím jemu: ,,To t6 dobfe!" a poEnu zpív'ati pisefi k smrti. Zajatf jakkoli, nemohl jsem prvnI dny zdrZeti se 'od:podivu nad nepfátely. Muskogulg, neb0 radëji Siminol, spojenec jeho, dySe vesellm,láskou, spokojenostf. Chod jeho l'ehkf, pohled odevfenp a jasny. Mluví mnoho a obratng, a FeE jehojestlíbezná a snadná.Ani vi5k neodejme starctim té radostné prostoty, a na vzor sestaralfch ptákti na pouSti mísejI Své starobylé zpbvy k novfm p h f m potomstva. . Zenstiny, 8 8 ) které provizely stádce to, osvbdEovaly nad mou mladostf utrpnost laskavou a milostnou zvídavost. Tázaly se mne O matku a O prvnS dny fivota m6ho; chtbly vbdgti, zdali viselakolhbka má mechovd na =) kstice, caesaries, vlasy dlouh6 na hlavb.
m) fensk6 osoby.
.
.
208
JOSEF IUNGMANN:
kvbtn6 v6tvi javorcvé a zdali mne tam kolébali vbtfíci pod16 hnlzdapísklat.Potomnásledovalostodotazii O stavu srdce m6ho. Ptaly se, vid61-li jsem kdy ve snách bllou lah, a jestliZe mistromy v udolísoukromném Septalylásku.Odpovídaljsemprostbmatkám, dcerAm i manZelkám .mu2fiv, fka:,,Vyjstemilostnicednov6, a nocvásmilujejakorosu.clovbkpovstana z ' lena vaseho, visí vám od prsf a ust; vy máte slova kouzedlná, kterdZ uspávajíbolestvselikou. Tot hle! povídala mi rodiEka m& ana mne neuv'idf více. Povídala mi take, Ze panny jsou tajemn6 kvítí, kter6 se nalezá napous.tách." Chvala ta velmi tli3ila Zeny; divaly mi hojng dare vielikfch; pPináSely mimléka oPeSného, javorového cukru a saganityFd)kustinedv6díchkyt,bobrovfch kofí, Skofepinek na okrasu a mechu na ustlání. Zpívaly, smály se se mnou a potom daly se do pláEe, kdy zpomnbly, Ze mám bfti upálen. Noci jedné sed61 jsem podlé hranicelesní S vojákem, an by1 strPfnfmmfm.NáhlezaSustneod6v PO trávg, a osobafenská,zakrytáodpolu,pfijdesednout PO boku mém. Slzy jí kanuly z OEí a z l a t j k i i f e k b l y M s e odohnivé záYe za fiádryjejími.Byla pravideln636) s l i h á , a mamenano na obliEeji jejím n6co jaksi ctnostného a nárufivhho,jeho3 pfivabua6) odolati nelzelo. K tomu pfipojenl by1 vd6ka7), ten nejoutliv6jSí. Náramná tklivost,=) sjednocená S trudem (zármutkem) hlubokfm,fila jf v pohled6; usmIvAní jejf bylo nebeskd. Myslil jsem, Ze to byla panna poslední milosir'; panna, jakouposílaji k vbznivojenskému,abyosladilahrob ") jidlo z mouky. aa)
pod16 pravidel. pfljemnosti, mad& milostnost, grace. tklivost, citedlnost; odtud dbtklivf, ned~ltklivost. atd.
VVBRAN€ SP~SY.
209
jeho. TO mnbje, pravím zajíkavë a S pcmatením, jednák nepccházejícím ze strachuodhranice:,,Panno!tyjsi hodna'prvnímilosti a jsi uEinëna proposlední.Bití srdce mého, kterév brzce ustatimá, zle by odpovídalo bití srdce tvého. Kterak pomísiti smrt se Zivotem? Bylo by, Ze bych pTíliSn6 litoval svëtla. Bud jing kdo ZtastnbjSí nademne a dlouhéobjímánlspojujlianuse dubem!" Vece dívka mladá: ,,Nejsem panna poslední milosti. KFestan-li ty?" - Odpovím jí, Ze jsem neopustil duchh katrEe Své. Na ta slova panna pohnula Sebou nevolnë. I di mi: ,,Jest mi të líto, f e jsi mrzkg modlosluiebník! Má matka udëlala mne kiestankcu. J á se jmenuji Afala, dceraSirnaghanova sezlatjmnáramkem,an vBdcem jestplukutomuto.Táhneme do Apalachukly,kdety budeS upálen." - To Fkouci zdvihla i oddálila se. Tuto sakta pfinucen by1 zastaviti vypravování Své; památka davem pficházela na mysl jeho, a dva potPlEky slzí cedily se ze zavfengch jemu O E í PO usvadlych lícech; taktopramínkovédva,ukrytí v hlubokénocizemë, vyjeví se vodami vyrinujícími ze skály. O synu mfij! praví koneEnë, vidí3, 2n Sakta nehrubë moudrq, aE Ze na slovo se béFe moudrost jeho. Ach! m6 milédit& ElovBk, nemoha i vidëti,jestëplakati rneie! Mnoho dnbsachemovadcerapiicházela kaidy veEer rozmlouvatsemnou U hranice. Diímotamíjela OEí mgch, a Atalabyla v srdci mCm CO památkana 1oZe otcovské. . Sedmnáctg dentafení,dobou, v které j e p i ~ e ~ ~ ) povstává z vody, stoupili jsme na velikou poustu Alachovu'.ObklíEena jestpahrbky,jenfto,utíkajícejedni druhjkh,vynáSejívzhfiru k oblakdm mnohá ponebí leshkopalmovgch,citrinovlch,magnolie a dubiny zeEphemera. J o d Jungrnann: Vybranb spisy.
14
-. -. - . .- . ... ..
210
. . ..
~~-
- ... .
... . .
VYBRANE
JOSEF JUNGMANN:
lené.Vddcevyvoláhlasit6
dochod,40) a stádcerozhosif
se U korenpahorkfi. Mne odstranilinëcodále, k jedné z tëch pfirozenjch siudnic, ve Florid6 slovútnpch. Uvázán jsem ke stromu, a jeden bojovník stá1 nefrp6liv6 U mne na stráZi. Ledva CO pobudu nëkterb okamfení na mistb. tom, zjeví se Atala U tekuté ambry studnice. ,,LovEe!" praví k hrdinovi muskogulskému, ,,chceS-li honiti srny, ja ostFfhám v6znb." Bojovník skákaje radostí ta naslova dcery vddcovy vstyEil se na vrch pahorkua pospíchal odtud. Podivnyodporsrdcelidského! Já, a n jsem touZil nAramnb povídati tajemstvf té, kterou jsem jiZ miloval jako slunce, nyní zaraieny a zmatenf,mním, i e bych by1 plá1 sobë radëji pFedhozen byti krododyldm vrchoviStë4l) toho, neZli tak se nacházeti samotny S Atalou. StráZná Elov6ka z pou36bylazárovnl!zkormoucena, jako vëzeiijejí: ticho zavFelo usta naSe; duchové lásky odjali mluvu nám. KoneEn6 dcera Simaghana bojovného praví S usilím takto: ,,BojovnIku! velmi slab5 jsi uvázán; mohlbyssnadnoujíti."Natoslovo pFiSla odvahado jqzykumého, i dim: ,,Shi?ë uvázán, 6 panno!" - Dále mluviti nemohl jsem. Zarazila se Atzla na okamEení, potom praví: ,,Utec!" - A odvázala mne ode stromu. Vezma oprátku dám j i do ruky pann6 neznámé, stiskna pbkné prsty její, by do se zavFely pouto mé. ,,Vezm&teZ opbt,"pravfmjí, ,,vezmbte!" - ,,Nesmyslnf!" vece Atala S pohnutím: ,,neStastnfku!nevíS-Ei, Ze budeS upálen? Co pfed se béfeS? Pomn61-lis, Ze jsem dcera Simaghana strainého?" - ,,Ach! bylo," odpovím slzavë, ,,Ze.i mne nosila v koZi bobrovénaplecíchmatka má. Mfij otec m51 takepëknouchaloupku, a srnyjehonapájelyse vodou z tisícdpramend;alenynlbloudím bez vlasti.
I
.
l I
.
I
1 1
lI. I
.
. ' ,
?
9 mladfjelen.
'O) Ze doflina místo. ") vrchoviItb, t. j. pramen.
vbodlotulich.
...
211
AZ mne nebude vice, iádny pFítel nehodi trochu trávy na tilomé, by je ochránilpFed muchami; O t51o cizozemce nestastnéha nepetuje niiádnf." Ta slova obmbkEila Atalu. S h y její padaly CO chfestící d é 3 dostudénky. - ,,Ach!" Fekl jsem S iivostí. ,,,Ky2 srdce vaSe mluví jako mé! Zdali pouSt není volná? zdaZ není, kde by nás ukryli lesové, záhybu (faldu) v zelenitém odbvu jejich? PotFeba-li, aby Stastni byli, tolika vëcí syndm katrEe? O dívko, kraSSí nad první sen snoubenych! 6 milenko má! osmbl se následovati Slep6jí mfch do samotiny." Takto já. Atala mi odpoví hlasem laskavym:,,Mladf pFíteli! tysse nauEil jazyku b6lcchfi; snadno tobë oklamati Indianky." - ,,Kterak!"zvolám já,,,tymne nazyváS svfmmladympfítelem? Ach! mbZ-li nebohf otrok -" ,,Ba právë!" vece cna, skloníc se ke mnë, ,,nebohf otrok." - - NaEeZ já vroucnë: ,,Nechat!jedinépolíbeníujistíjej O víFetvé!" - VyslySela prdibu mou Atala. Jako vidí se kolouch4*) viseti od kvgtu rbZov)ich liánd, jeZto uchvátil svfm jazykem outlfm na pohorní stráni; tak jsem zdstal vise cde rtcu Své milenky. Ach! majmil9synu,blahost S nestëstímst)ikáse uzce. Kdo by myslil, aby právë to okamfení, v kterém Atala dávala mi první základ Své milosti, vteklo d9kd3) v prsy mé? SedinystaréhoSakty,jakébyloufasnutí vaSe, ana dcera pougtë pronesla slova ta: ,,P6knf vgzni, bláznov6 povolila jsem tvé Zádosti; ale kam nás povede vznikající náruiivost? Náboienství mé na vZdy od .tebe m5 IouEí. - - O matko má! cos Einila?" - Atala utichlanáhle, zamlEeci, nevímjakétajemstvíosudné, jenZ vyjíti mbloze rtoujejích.Slova ta pohFíZila rnne
-
I
sprsu.
'
I L
21 2
.
-
.
VYBRANE SPISY.
JOSEF JUNOMANN: ..
.
21 3
.
v zoufalosttim hlub91, Elm byla fivEjSí nad6je m4. ,,I budu,"zvolám, ,,tak krutj jakos ty; neprchnu více. Uvidíg mne v plápolu ohne;uslygepi Ikánl t6la m6ho bude; plna radosti." - h a l a , vezmouc ruce m6 dorukou svych, dl: ,,Mladf modláfi! jest mi t E opravdu Ifto!-c h c d tedy,abychvyplakala sob6 srdce?Skoda, f e mi není ut6ci S .tebou!NeStastnf by1 Zivot matkytvé, Atalo! Pro(! jsi mnenehodila krokodylfim na vrchoviSti!" V tusamudobukrokodyli pfed zApadem dunce poEInali vyti hlasitE. Vece Atala: ,,Opustme tu Eernou jeskyni." I vedu dceru Simaghanovu k patám pahrbkfi, pfisobících z4tokyzelena a vztahujícíchsejako. pFedhoFí do pustiny. Bylo ticho, spanilo, szrnotno a kormutlivo na pougti. B o b ozyval se na hnízdgsvém. lesina rozl6hala. se od zp6vu jednohlasného kTepelek, Skfehotu papouSkb, buEenI zubrb. a Fehtání kóbylsiminolskfch. Procházka nage byla témi9 nEmá: já Sel Atale PO boku, . ona drfela konecprovhzce, kteryf aby vzala op6t, donutiljsem. NEkdy jsme prol6vali slzy,n6kdyhledali usmEchu; jednoupohled nPS k nebizdvifeny, oplit na zemi sklopenfjest;zdeuchonaslfchalo zp6vu ptaEího; tu tváPenP) obráceno k slunci zapadajlcímu; ted milé dáloserukystisknutí;prsy naSe nynítlukoucí, nyní pokojn6; .jméno Sakty a Ataly obapolnE op6továno. O prvnípoutiIásky,konaná S Atalounapouiti! mocne jest pomngnl tvé, jeliko2 PO tolikaletech negtastnych pohybujeS srdcem Sakty starCho. Jak jest nepochopitedlné srdce, pohnuté nárufivosbmi! Opustiv nedavno Slechetného Lopéza vydal jsem se na vSeliké nebezpetenstvíprosvobodu;narychlcst pohled Zeny prom6nil m6 chuti, rozmysly, mySl6nky me. Zapomn6je na vlast, na matku, chalupu a na smrt ukrutposuilky, Gebghrden.
nou,kter4mne Eekala, staljsemsenedbalfmvseho, c02 nebylo Atalou. Nejsa mocen pozdvihnouti se k rozvaze muZsk6 upadnu náhle v jakési dgtinství; a daleko vzdálen,abych n6co Einil prosebe,potfeboval jsem skoro,abynëkdojinq peEoval O lofe a potravu mou. Bylo tedy nadarmo, fe, kdy chodíme PO pousti,Atala. vrhnouc se k nohoum mym, znovu, bych j i opustil, dotíralana mne. UjiStovaltjsem, Ze sevrátlmna místo sám, jestliZe by ona zpëEovala se pYivázati mne ke stromu m6mu.PFinucená povolila,nadëjícse pFemluviti mne jindy. - - - - c - - - - - - - - - - - -
--_-------------'
J edna okolnost%)zdrZovala utracení mé: duonosf mriu-jch blíZila se. ObyEej jest neutráceti fádného ze zajatychvedny zasbëcené tomuvelikému0bfadu.u) SvEFen jsempfísné stráZi, a mirno pochybusachemové oddálili dceru Simaghanovu, neb0 nevid61 jsem jí více. Zatím zástupové na sta mil z,okolí pYicházeli stádnë slaviti d u 3 svátek. Vystavena bouda pcdlouhá v odleh1ém mist6 na pouSti. V den jistf kaZdá chatrE vykcpala ostatky otcB svych z obzvlástní jich hrobky, a zavëSeny jsou veSkeré kostlivce, v pofádku a PO rodech, na stënách U obecnk piedka suitnici. Vëtrové obrána-të chvíle bcufky -, vëtrové, lesy, spády vod huEeli vnë, ani zatím starcové národh zavírali mezi Eebou smlouvy cjbchodu, pokoje a spolku na kostech otcfiv svych. DrZány hry pohyební, v b6h, míE, kostky. Dv6 panny snaZují se vyvinouti sobë rfiZtku4') vrbovcu. Bradavice prsí jich swkají se, potkávají usta, ruce zápasí O prut vyzdvi2enynadhlavami. Jich nohy sliEn6 zapletány,
!
-
,
Ila). okoliEnost, okolostojiEnbst. a) Ceremonie.
"1 Prut*
.
.
214
JOSEF JUNGMANN: . .
sladky dech pomísín, slouEeni vlasov6; napínají se, ohledujínamatky, Eervenají; zavznf pochvala. Zongl6r V Z ~ V A Mikabova, ducha vod. Vypravuje vojny velikdho zajice proti Kitchymanytovi, bohu zlého. Povídá 0 prvnfmElovgku a p6kd6 Atahenzii,první Zen& S nebe shozenfch, proto, Ze ztratili rievinu; O zkrvácené zemi od bratrobijce; O Zuskeku bezbofnkm, anob6toval Tahuitsara dobr6ho; o potop6, pfiSl6 na hlasvelikCho ducha; O Masovi, an sám jeding vyproStën jest na lodce korov6, O krkavci vyslan6m k vynalezení zem6. Dále vypravoval O p&n6 Endai,navrácené z krajiny dusí, zasladkfmi zpgvy manZela sv6ho. Po t6chto hrách a zp6vích strojili se zjeddati otcfim svfm hrob v5Eny. Na bFehu fekyChata-Uchy vid6ti plan$ fík, 'jeho2 posv6til zvyk národb. Pannyprávaly Iyknt5 sv6 rouchy na mkt6 tom, a vyv5seIy je na dech pouSt6, PO v64voví tdho stromu star6ho; tu vyryt jest hrob náramny. VySli z umrlEí svëtnice, zpfvajíc pohfební plseñ. KaZdá rodina nese n6kter6 posvátnéostatky, a vSickni, nevyjmouc dEtí, nalolenémají velik6 hnáty otcfiv svfch. Prdvod ten slavnf pFijde ku hrobce. Tam Se spouSt6jI ostatky svat6, tam se rb\CnajI U vrstvách, odd6lenC nedv6dími a bobrovfmi kofemi. Vyvstává vrch hrobovf, a Stfpen jest podlé strom pláte a snu. Z e h e Elov6ka,'mfij synu milj! Ti sami 1ndovC;jichZ obyEeje jsou tak pohnutedln6, ty SaméZeny, kter6 tolik mi lib6 prokázaly laskavosti, Zádaly nynl utracenf m6ho krikern velikym, a celí národové odkládali odchod svbj, aby mEli tu radost, vidëti jinocha neStastného, an trpr muky pfehrozn6. V udoll jednom k pel noci, v n6jakC odlehlosti od hlavní 'dgdiny,") vyskytujese temnflesfk cypFiSovy a chvojovy, jemuZ-jm6no.:hdj krve. Jde se tam ")
VSL
215
VYBRANE SPISY.
--_.
skrze zfíceniny jednC ze starjkh památek, jeninále2ívaly jakémus neznámému národu na pougti. V hlubinE lesfi prostiráse písEité prostranství,na kterCm obEtovali vëznë vojenské. Tam mne vedou S tfiumfem; vgecko se chystá k popravë mé; postaven jest kfi1 Areskui; sosny, jilmy, cypfigedlouhovëké padaly pod toporem; hranice vyvstává, diváci ustaví o k 0 1 ~ ~z )vëtvoví a kamení stromového; kaidf zamejglí mukunëkterou; jeden sob6 ukládástrhnouti mi kaii S lebu, druhf vypáliti oEi roziatfm dFevcem: i potnu píseñk smrti. ,,Nebojím se muk,udaten jsa, Muskogulzi! vyzyvám60) vás, pohrdaje vámi, CO ienami. Otec mfij, slavnf Utalisi, syn Miskfiv, píval z l e b t vagich rekt nejslavnëjSich; nevymuEíte ni jednoho vzdechnutí na srdci mém." Vyzvany zpëvem m j m bojovník jeden prokolí rámë mé Sípem; i $ím jemu:,,Dëkuji ti, bratFe." Za vsíochotností k a t t pFístroje popravy mé nemohly dohotovitise pfed západemdunce;tázánjest O radu Zonglér; ten zapovgdël znepokojovat ducht mrákoty, a usmrcení mé odloieno na zítiek.Ale lid nedoEkavf divadla, chtë PO hotovë byti za svitání, neopustil hAje krve; zaZZeni jsou ohñové velicí a zaeaty slavnosti a tance. Zatím prostfen jsem na záda; provazy, Opiaté O krk, O ruce a nohy mé, podávaly se k dFevcbm zabodenqm do zemg. Bojovníci leZeli na provazích, a nebylo mi se pohnouti, aby neutili foho. Prodluiu je' se noc,, ulehápoznenáhlu zpëv i,.pies,") 0hñov.é vydávají Eervenalou záYi toliko, v které, .vid6tj mykat se zde onde,stfnyt&kajících .divochfi; vsecko .
. '
ökol, mist0okroahl6,amphitheatrum. . M) od vyzvu iterat. 6a) ples, tanec; k?epksii" nohäma i rukama: . 49j
'
.. '"
.-
..
216.
. -.
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
--
usne. A jak utichal lidu hfmot, tak zrostal onen na pouSti, hlasfi následovalo up6ní vlitrfi PO lese. Dobu tu Indiánka mladá, která právg stala se matkou, procítilanáhle vnoci; neb0 zdálojí se, ana sly;í kvílet svCho prvorozence, Zádajícího krmb sladkC. UpFev oEi na nebe, kde m6síc bloudil mezi oblaky, rozjímal jsem osud svfij'; Atala mi vidína potvorou nevd8Enosti. Mne, an jsern zvolil hranici, ne2 bych zanechal jí! - -, mne opustit v 'okamZení utrpnC smrti! - - - A pfedce cítiljsem, Ze jimiluji, Ze bych pro ni umFe1 ochotn6. Jest v pot69ení nejvyEfm Osten ngjaky,annás pobádá uZìti spliSn6 krátké jeho chvíle: U velikfch bolestech na proti tomu jest, nevím CO tbfkCho, jenf nás uspává: oEi slzami umdlenb, za pfírodou .píIí6*) qe zavfíti, a dobrota Prozfetedlnosti znáti se dává i v nestlistí. Poddavsebezdëky mámícímu spání, jehof nlikdy poZIvají bídníci, mám sen, 2e se mi odnímají pouta a Ze cltím toho polehE&í, kterC se stává, kdyZ PO dlouhCm nátiskurukapomocnáuprostrani okdvtim Elovlika. Pohnutí to smyslfibylo tak Ziv6, Ze otevFelo vika OEí mych. Pfi bled4 záFi mgsíce, od n6hof práv6 ukráda1 sepaprsleknaskrzedvaoblaky, zahlCdnu velkou bflou pddobu, ana, náklofimo, zamëstknává se PO tichu S rozvazovánfm vazby mC. Jmu se vykfiknouti, nef v tom ruka poznaná na rychlost zdrZela usta má. Jedinq zbyval provaz, ale ten rozpfti zdálo se nemoiin6 bez zavazení O vojAka, na nEm leflcfho vsím t6lem svym. Atala pfiEiní k nEmu ruku; vojsk, probudg se odpolu, sedne pfímy; Atala stane bez pohnutf, dfvajeci se jemu. Indián mnkje, Ze by to duch by1 zboFeniSt6, tllehne opÌ%, ,a tlzavra oEi vzytrá Manitu s'VBho. Uze1 ptlstf. Vstana jdu z.a vyprostitelkynf svou, A VUvhkol n&, 6 koliker6 nebezpea napovyk
l
217
Eenství! Brzy v strachu jsem zavaditi O spëjící divochy v mrákot6; brzy stráf se dotazuje nás, kteréf Atala odpovídá prom6nEnym hlasem. Tu dëtí vfesk, tu stëkání psb . n a n5s PO cestli. Ledva CO vyjderne z toho vtikolí zhoubnbho, rozlChá se vesken les povykem. Zbudí se tábor,S8) zafhou se ohiíové, vid6ti bëhat divochy S pochodnëmi .od vSech stran: utíkáme pádem. KdyZ zornízáfeprobudilasenavychodu,byli jsme ji2 daleko napousti. Velikyduie!tobë vëdorno, jaká byla blaZenost má, nacházeti se jestë jednou v samotin6 S Atalou, S Atalou, mou vyprostitelkyní; S Atalou, ,ana mi se oddala'kavZdycky! Neclostávalo se slov jazyku nbmu;padeva)nakolena dim dcefiSimaghanovë: ,,Má10 jest to, CO je ElovGk, ale kdy duchovb navstíví .jej, tu není nic naprosto. 7"y jsi duch ten, tys navstívila mne, a já nemohu mluviti pFed tehou.'' Atala, podadouc mi ruky, praví S usrnEchem trudnyma): ,,Jest mi oviem náslcdovat tebe, jelikoZ nechceg utCci beze mne. Tuto noc poruSila jsem Zongléra dary;opojila líhem ohnë") katany tvé, a smëla jsem odváfiti se iivota pro tebe,anjsi da1 fivotsvej pro rnne. Takjest, mladf modláfi," pravila hlasem, kteq? mne zdësil, ,,obëtodmënná bude." Atala dala mi zbroj, kterou vzala S Sebou, potom obvázala ránu mou. Utírajíc ji listem papajovlm, polila j i slzamisvymi.,,Totë balSám," dím jí, ,,kterL lines do rány me!'' - ,,Bojímse radgji, aby to nebyljed," odpov6d6la ona; ,,pFicházIf ode srdce." Roztrhgi rouchu náprsnl slozila ji v klíkek, jejz pfivázala tkanicí 2 vlasa svjch.
-
M)
¡eilení vojenskb. padnuv. Haj.
. .
m) smutnfm.. E*)
Pllíq, 313artm ?e. Ta;k KOrl$ll--shusta.
da)
pblenkeu, ko8alkou. .
.
.
218
JOSEF JUNGMANN: ..
..
Opilost,anadlouhotrvá U divokych a jest pro n8 jako nemoc, zbránila jimbezpochyby stíhatinás první dny; a jestliZe hledali nás napotom, podobné, f e to stalo se na západ, v tom domnëní, Ze jsme sstoupil'i na MeSasebi; ale my obrali cestu ku hvëzd6 nepohnutedln6,67) fídíce se mechem na dubích. Nediouho vSak, i poznali jsme, Ze mllo získáno vyproSt8ním mgm; pouif rozvíjela nyní pIed námi Své samotiny neobmezené. Bez zkuSenosti iivot'a lesnfho, vyginulli z pravécesty a chodíce maní,kde jsme m61i se octnouti v tëch pustfch lesinách? East0 pohlédna na Atalu pomnël jsem na ten star9 pfíbëh Agora, ktery mi Lop62 Eísti da1 a ktefl udál se na pouSti Bersabé pied drahnymi lety, kdy lidé iili za tfi v6ky dubu. Atala udëlala mi pláSf z jesenového lejEí, neb0 by1 jsem ta,km&!i nahy. USila mi mokasinym)z k t i e plcha piimového, ostnem Svinë mofské. J á naproti tomu péEoval jsem O její ozdobu. S h y vstavím ji na hlavu v6nec ze slézu modrého, kterf jsme nacházeJi PO cestg U zpustIych hrobekindickych;brzynavléky jípásek nakrk z Eervenych ztnek aza1eovych;m) a potom jmu usmívati se, patie na k r h u jejípodivnou. - KdyZ senámnahodilafeka,pIeplavili jsme sena vom, nebo pieplouli ji. Atala pcdepfela se jednou rukou n a rameno mé, a jako dvë labutë putující podalijsme se pfes ty 'vody pusté. East0 U velikCm horkuvedne hredalijsme zislony pod. mechem cedrh. VS'ecko-Iém6i vè Floridë stromoví, zvláSt6 pak cedroví a doubí, pFikryto jest mechem bflfm; an spoustí se S vëtvoví jejich a2 na zemi. Uvida v noci, .
. . 57)
as)
40)
k pblnoci. . obuv indickf. Asalea coccinea.
.
Mich,
.
'
"
'.
',
. .' . i . .
. . -. -.'
.
.
21 9
VYBRANE SI'ISY.
-
.
. . . . .
. .
.
-
.
.
.
pLi mësíci, naoplchalépoutë, hab160) osamotëly,ve strojitakovém, mnël ,by vidëti piíSeru, vlekoucí za Sebou rouchodlouhé. Divadloto neménë jestmalífské ve dne, nebo hejna motyld, muSek tipytících se, kolibrl, z.elenavjchpapouskb,blankytnychkavek,pfiletujízavEset sena mechoví to, a piedstavují S ním podobiznu koberce bëlovlného, na nëmf by Femeslník evropejsky vykrumpoval ZíZaly a ptákyse lesknoucí. 1-
V tëch podivnych hospo.dách, pTipravenjkh uprostied samotin od duchasvrchovaného, odpoEívali jsme O polednách. KdyZ vëtfíkové S nebe se snesli a chvëli tím cedrem vyteinfm: tu ten hrad povëtrnq, vystaveny na vëtvoví jeho, kolébal se i S ptactvem a poutnictvem usnulqm vzáclonë jeho; tu tisícery Sust vynikal od loubí a sklepenP) toho pohnutedlného stánku; Zádny z sedmi divdvëkustaréhonevyrovnalsetëmtopamátnostem na pousti. K d d V veEer rozdëlávalijsme oheìí veliky a vystavëli stánek pocestny, z kory EtyYmi dfevci upevnëné. Zabil-li jsem krbtku divokou, doupiiáka, baiantalezního, povësili jsme je k dubuzapálenému,nakcnec balky zaraiené do zemi,a zastavilivëtrbm otáEeti zvëfiny. Jedli jsmemech, nazvany drs'ikami skalními, cukrové kdry bfezové a jablkamájová, kterái: majíchoutku broskve i maliny POSPG~U. Oiechy Eerné, sumach,e2)javor, poskytali vina na stolík nás'samotny. Nëkdy vyiel jsem hledat mezirákosím zrostliny, jejíZ kvët, podlouhly .CO kornout,obsahovalsklenkuté nejEistëjSí rosy. Velebili jsmeProzfetedlncst,anana outlCm prautkukvëtiny umístiia to Zídlo jasné, uprostfed shnilotiny bahna; jako so).
CarpinusBetulus.' klenutí...
W)
Rhus,
z
...
..
.
7 m
..
2 20
JOSEF JUNGMANN: V V B R A N ~SPISY.
vloZila nad6ji do dna srdce hofem skllEeného, jako dává znik ctnosti z lfina bldy Zivota. Ach, znamenám brzy, Ze jsem mflil se v nápohlednérn klidu Ataly. V mífe postupování.naSeho na pouSti stávala se srnutni2jSí. N6kdy potrhla Sebou mim0 pfíEinu a otoEila hlavu kvapnë. NEkdy pFepadl jsem ji, ana upírá na mne pohled vágnivf, jejZ tudíf nesla k nebi S hlubokou t6fkomyslností. Co mne d6silo nejvíce, bylo, nevím jaké tajernství, nevírn jaká mySlbnka, ukrytá vhlubokosti srdce jejfho, kterou jí na oath jsem znamenal. VZdy mne vábíc, vfdy odhángjíc, ofivujíc a uduSujícnadbjimou, kdy jsem rnn61 n6jakf míti pfístup do srdce jejlho, zbstavila mne tu, kde jsem by1 zprvu. Kolikráte fíkala mi: ,,O mbj rnlady milente! já t6 rniluji, jako stín lesní O poledni! Ty jsi krásnf, jakopouSt se v3ím kvítírn svfm a dechern vëtflkfi. Kdy se nakloním k tob6, drkoci; dotkne-li tvé se ruka má, mním,i e umru. VEera vítr pohnal vlase tvfch do mé tváFi, anjsi odpoEíva1 na klinu rném; i mn6la jsern, f e cítímlehkéhotknutí duchfi neviditedlnfch. Takt jest, vidëla jsem kozky' na vrchu Okon6, slyielarozmluvystarcfi,plnfchdnfi; ne2 ani',piijemnostktizlátek,nimoudroststarcfi jsou tak llbezné a rnocnC, jako slova tvá. A nicmhnë, ubohf Sakto! nebudu nikdl rnanZe1kc.u tvou!" Neustavnf odpor Iásky a nábÓ2enství Atalina, oddanost její outloty a Eistota mravb,' charakteru vyteEnost a hlubokost cítsní, vzneSenost mysli U vlScech velikfch, jernnost v maliEkostech; v6e to z ni dglalo bytost pro mne nepochopitedlnou.Atalanemohlanad muZem nislabé vlády dosfci:a) jsouci plna n h f i v o s t i , byla plna moci; hodna bud poklony, bud nenávi,sti. . Po patnscti nocfch blShu kvapnbhovstoupili jsme. n a pohoH Allegany, a dogli jednoho ramene Tenázu, '
Ob)
dasdhneutl.
221
feky do Ohia vpadající. Pomocí radyAtaliny zdëlal jsem Elunek, jej2 jsem okl'joval fivicí slívovou, seSiv nejprvC koru jeho vlaskím jedlového kofene. Potom vstoupivSe do n6ho, pustili jsme se PO Fece. Dëdina Stiko, S hrobkami pyrámovfmi a katrEerni _poboFenfmi, okázala se nám PO levici na záhybu jednoho pfedhofí;napravo míjeli jsmeudolíKéov, ukonEené vfhledem na vísku Joru, visící Gd Cela hory jména tého2. Reka nesoucí nás, tekla mezi vysokjmi strminami,a) na jichftopovrchu vidi2ti bylo slunce zacházející. Tyto samotiny hluboké nebyly zkormucovány niZádného piítomností Elovëka. Uzfeli jsme jen jednohoindického lovce, an opFenf na luk svdj a stoje nehohnutf na vrchu skály, vid61 se bfti sochou, ustavenou na horách duchovi t6ch pustin. Atala i já pfipojilijsme ticho Své k tichuscény tohosvëtapbvodního; ne2 najednoudceravyhnanstvíprcneslatento v povëtiíserozlihající hlas,plnf pohnutí a zármutku. Zpívala O vlasti Své: , , % s t n f , kdonevid6ldyrnu slavnosticizokrajné a kterq sedával toliko pii radovánkách otcd svfch! Kdyby modrá kavka od MeSasebé pravila Nevyrovnanéz Floridy: PrcEkvílí5 takfalostnë? není-li tu pbknfch tob6 vcd a p6knlch stínfi a vselikteré pastvy, jako vlesinách tvfch?Taktjest,fekla by odb6hlice NevyrovnanA; ale hnízdo mé je v jasmínu: kdof mi ho dá? a sluncepustiny mC, jest12 tob6? Stastnf,kdo nevidël dfmuslavnosticizokrajné, a kterf sedával toliko pii radovánkách otcd svfch! Futovavdrahn6 hodin umdlenfpoutníksedne si smutn6. Ohléciá se vdkol, PO domích Elovtikb; nemá poutník, kdeby sklonil hlavu svou! Poutník klepá U chaloup64)
strrnlna, pfíkrb rnisto.
l l
222
JOSEF JUNGMANN:
yí
. '
.
-
.
-
-
ky, luk svBj za dvkfe, prosí O nocleh; hospodáf pokynmu rukou:poutník vezmeluksvBj a vrátíse do pouW! Stastny,kdonevidël d l m u slavnosti cizokrajn6 a kterysedával toliko piiradovánkáchotcdsvfch! PFepodivn6 povídky,vypravovank okolo ohniska, sladk6 vylevysrdce, dlouzízvykov6 milovati,tak potfebnf Zivotu, vy jste naplnili dny toho, k t e l j neopustil vlasti Své! Hrob jeho doma jest, kdyZ mu slunce zajde; na n6m slzy pyátelb a sladk6 náboZn6 památky! . Stastnf, kdo nevidgl dfmuslavnosti cizokrajnk a kterf sediivaltoliko pii radovánkách otcB svych!" TakzpívalaAtala:nicnepiekazilonáieku jejímu, mim0 povlovn6 iumání Elunû nageho PO vod6. Toliko zde onde opëtován by1 od ohlasu slabého, an podal jeho druhému slab5ímu, a ten tFetímu jeStë slabSímu nad n6ho: myslil by, Ze duie dvou milenkfi, dmhdy neStastnjkhjakomy,pfivábenétimlibozvukemtklivfm,bs) oblíbilysob6 lkáti poslední od n6ho slovana horách. Zatím samota, piítomnost neustavná p'5edm6tu mi]Cho, i samonegtëstl rozmnoZovaly lásku naSikaZd6 chvíle; Síla poEala uchazeti Atale, a nárutivost, unavujíc tëlo,jalase svíf63ovat.i nade. ctnosti její kiestanskou. Stále prosila matky ..-Své, jejího2 stínu rozhngvaného udobiovatisezdála. &em tázalase mne, sly5ím-li Zalostny hlas a vidím-li vynikati plamen ze zem& Já, mdlobou jsa uchvácen, plápolaje Zádostí a mn6je ztracena se byti v on6ch lesinách, nastokráte v umyslu jsem by1 obejmouti milenku svou; nastokráte jf piedstavoval jsem,abychom,zdëlavgesob6 stáneknapousti,tam pochovali sebe. Nk2 odpírala-t6vfdycky.,,Pomni," Fíkávala, ,,mladl pFíteli, fe bojovnik náleZí vlasti: Co
VVBRANE SPISY.
,
..06)
pohnutedlnym, cititedlnfm.
22 3
jest Zena slabá proti povinnostem, kteréi jsou na tobë? BudiZ veliké mysli, synu Utalisfiv; nerepci proti osudu; srdce Elov6ka jestjakohouba ?íEná, kteráponëkud pije vodu Eistou za jasna, a vSak nabubií bahnem, jak brzy nebe vodu zkalilo.Smí-li houba fíci: Mnëla jsem, Ze nebude nikdy bouFe, a i e slunce nebude páliti nikdy?" O R e d ! bojíi-li se zármutku srdce, varuj se obydlí pustého: veliké náruiivosti milují samotu, a nésti je do pouStë, jest zjednati jim vládu. Jsouce stíienipéEí a strachem, vystaveni nebezpeEenství pfijíti do rukouIndfim nepfátelskym,bftipohfíienu U vodách,uStknutu od hadfi, seiránu od Selem, nacházejíce trudnë potravu nuznou, a kam nohou sedíti, nevëdouce:nemohlijsme, zdálo nám se, U vëtSí se nalézati nesnázi, kdy jedna pfíhoda dovrSila zlobbm) tu. Byio sedmmecítmé slunce od odchodu naSeho z dëdiny. M6síc ohnë67) nastoupil bëh svBj a vSecko ohlaioval0 boufku. V dobu, kdy Zeny indické povëSují vorací berlu na chvojky a kdy papousci utíkaji se do vydqtin cypiisfi, aby pofívali chládk-u U prostfed dne, pcEalo se kaliti nebe. Zatajilise PO samotinë vSelicí hlasové, utichla pouSt a lesovéumlkli, stanouce U vSeobecném tichu.Brzy na tohfímáníhromy odlehlého,rozléhaje se PO tom lese vëkovitém, CO sám je svët, vyvádëlo z nëho rachotvfteEny. Bojíce se utonouti v fece, pospícháme dosícia) biehu a skrlti se v lese. Bylo bafinnaté místo. Probírali jsme se nesnadnë klenutími svlakovfmia) a skrze vinné kmení, skrze fazoly a plazící se pletivo, v nichito vázly nohy nám jako v 1éEkách. Zemë bahnitá Septala v&kol nás a kaZdC chvíle ,
!
Oe)
a') Oe) O@)
zloha, zlá vEc, zlá povaha. slunce, tak IndovC je jmenují. dosáhnouti. svlak, svlaEec, tráva se vlekoucí, Smilax.
I
--
225
VYBRAN€ SPISY.
blfzci byli jsme utonutí hloubi. v NesEíslné ZUaly, náramnInetopffi oslepovalinás,chfestící hadisykali ode vSech stran, a vlci, nedvzdi, zubfi, karkajové, tigfíci, sbi5hSe sehledatochrany v ustupu(skrytém místb) tomto, naplìíovali jej rykem70) svgm. Zatímzdvojilysetmy: mraEno skleslé misilo se do stínd lesních. Náhle roztrhne se oblak, blesk plane") kvapng cestou klikatou. Strhna se náramnf vítr od západu, seZene vhroznou Sm65 mratna se mratny. Nebe otvírá se ráz CO r á ~ , ' ~a) skrze rozpukliny jeho vidgti jest nové nebe a pl.ápolajlcí krajiny. Cela les6 spousta sklofiuje se. StraSné, spanilé divadlo!Zapálíhrom les onde a onde; zach Iítá CO kStice plamennesloupyjisker a d9mu ~ t í k a j í ' ~oblaky, ) jenZto chrlejí 74) hromysvé do zanícení Sírého. TFeskot bouFe a ohn6, hutení vEtrb, Sumáni stromb,kfikoblud,ryk Selem, jekotproudu, sykot blesku hasnoucího U vod6, vzelikf ten hfmot, rozmnofenf od ohlasunebe ahor, ohluSova1 pouW. Velkp duch to vi! okamZeni to vidël jsem jen Atalu, mysliljen ji. U koren smrku, pod ktery jsrnf vbghli, za 3tít by1 jsem jf t6lem s v j m ; událo mi se ZP chvíliuchrániti jí pred litinou,anaskrze spferáZené ratolesti sula se na nAs. Sed5 U v0d.ë pod stromern, drZe milknku svou na kling a zahi'ívaje její nah6 nohy krásné rukama r o z k ~ c h a n f m a , ~by1 ~ ) jsem StastnëjSínadmladou manZelku, ana ponejprv cítí plésati ziirod v Zivotë svém. ryk, kPik gelemdivokych, hhot. 71) planu, hofím. ' 9posob5, poFAd, rd2 jestvlastnguhození. ") stikim,odsteku, Sturmem fenu.Ziikasteklhrad. Kath. 74) hBzejI. la) rozmi1ovan);ma.
Zatím poslouchali jsme hluku bouie! Najednou ucítim, ana slza ukvapne Atale na klín mfij. ,,Boufe," zvoIám, ,,jest to krupëje deitë tvého?" Potom, obejma srdeEnë milenku: ,,Atalo," pravím jí, ,,ty tají: nëcopfede mnou. Otevii mi srdce Své, 6 kráso má! Blaze jest, kdy piítelnahlédne do srdcepiíteli!Povëz mi to tajemství bolestné, které zpëEujeS seodkryti. Ach! vidím,ano pláEeS vlasti Své!" - Odpovëdëla na rychlost: ,,Synu lidskf,kterakbychplakalavlasti Své, anotec mdj nebyl z krajiny palmové!" - ,,Kdoijestten,antë postavil do .dolu slzavého? Odpovëz." Atala vece: ,,Prvé nef matka má dala U v h ë bojovníku Simaghanovi tiidceti kobyl, dvadcet'bfivolfi, sto mër oleje dubového, padesát koPí bobrovfch a mnohé jiné zboZí, poznala Elovëka pletPa) bílé. Ale matka mé matky chrlila jí vody do tváii, a piinutila vdáti se za velikomyslného SimagLana, podobného králi a ctëného od národd jako ducha. Tu matka má Fekla ienichu svkrnu: ,,PoEala jsem, Zabí mne." NaEei Simaghan: ,,Chraii mne duch velkf skutku tak mrzkého! J á tobë neuteii nosu ani U:í, proto Ze jsi byla upiímná a i e jsi neoklamala loie mého. Plod tvého Zivota budeplod rndj, a nevejdu k tobë dFíve, neiby - odeSe1 pták rejiovy a svítil by mësíc tiinácty." V ty doby jáprotrhiildnomatky Své poEínala jsem r h t i , jsouci hrdá CO spanielka a CO divochynë. Matka má udëlala mne kiestankou, jakoi byla sama S otcern mfm. Potom hledalo jí hoie lásky, a ona sstoupilado toho sklípka, koiemi vykladankho,odkavadnenípovratu??) nikdy." Takovy by1pPíbëh Ataly. ,,A kdoitz by1 otec tvfij, ubohy siroteEku na pougti?" fekl jsern. ,,Kterakho 'nazfvají lidé na zemi a jake më1 jméno mezi duchy?"
-
-
1"
70)
,
-
1
L),
70)
.
77)
barvy. navrácení.
Josef Jongmaim : Vybranb spisg.
16
'
II
II II
Il M
.-. . .
228
JOSEF JUNGMANN:
- -
vchodu skály, i dim k misionáfi: ,,O ty, jehoZ provodí a zsiluje Bbh,vstup do témrákoty a navraf mi Atalu!"
.-
m
.-
i
:
I
I
-
-:..
Eitedlnosti. Fantazie.
.
sílu, vrazím do noci jeskynë. - Duchov6 otcdmfch! v v iedni vite, CO zadivadlo ranilo oEi mé! Poustenníkroziav pochodniz louEe, driel j i tiesouci serukounadloiemAtaly. T+ mladá,pëkná dívka,odpoluzpodepienánaloktë,vidínajest bledá a rozEechraná. Krbpëje -bolestného potu blyStëly se jí na Eele;oEi jejínapolyzhaslé snaiily se je36 vyráieti láskukemnë, a ustajejíusmívala se. Zaraieny,jako bych ohromen byl, S u p i e n j h a oEima, vztaienyma rukama, rtoma82) odpolu otevfenyma, stá1 jsem nepohnutë. Hluboké, mlEení panovalo za chvíli mezi tIemi osobami tohoialostnéhodivadla.Poustenníkpfetrhl je první. ,,Tot??', iekl,,,zimnice od unavení; poddejmesevbli boií: Bbh se smiluje nad námi." Na ta slova krev stavená vzala opët bëh svbj do srdce mého, a za tklivostís3) divochovou pFeSel jsem na rychlost odzoufání do ddvërnosti nemírné. JednákAtala nenechalamne dlouhov ni. Pohnoucsmutnë hlavou znamenalanám,abychomsepiiblíiili k lcii jejímu. ,,OtEe mbj!" pravilamdlym hlasem, obrátíc se k duchovníku, ,,blízka jsem poslední hcdinky. O Sakto! pc.slyS.bez náramnéhozoufánítajemství,které jsem skrf. J
l
- - - - -
'
Jakjestslaby,kfmvládnou náruzivosti! jakjest Silen, kdo jichprostjsaspoléhána Boha! Byla vëtSí mysl v srdci víry plném kmeta, usvadlého vëkem sedmdesáti Sesti let,neilive VSí mladostiprsí mfch. Mu? pokoje vSel do jeskynë, a já zdstal vnë, p h 9 strachu. Brzy slab9 zvuk, nápodobny k náieku, vySe1 z hlubiny skalní a uhodil v ucho mé. VykFikna a nalezna vSecku
Jednání.
eo)
229
U
1
- - - - - - - - -
Byl-li sen mbj O blahosti Zivf, netrval aspoìi dlouho, a procítëní Eekalo mne v jeskyni poustenníkovë. Ufásl jsem se, Ze Atalapiijdoucímnám O polednách, nevyb6hla vstiíc. Nevím CO za hrdzu projalo mne náhle, cítil jsem, Ze mi usedalo srdcë, a vidino mi,jakoby bobkoví gustë10 smutnënavrchu. BlíZe se k jeskyni, nesmë1 jsem vclati LopCzovydcery;, Obraznostsr) má dësila se zárovn6 bud hlasu, bud' mlEení, jenZ následovati m610 na volání mb. Jest8 vice straSila mne noc, panujíci
.
VYBRAN€ SPISY.
povëd61 poustenník,,,tázal jsem setebe O nabGienstvi tvb? i?ekl-li Kristus: Piigel jsem pro toho a ne pro onoho? On trpgl za Zidy i pohdny, a vid61 ve vselikém Elovëku bratra svého a negtastníka. Co tut0 pro vás Eïním, málo jest;naleznetejinde vëtSí pomoci; alechvála z toho nebudif chvála nase. Co jsme my lidé, nef nehodní nástrojovC dobroty boZskC! a kdeZ jest vojáka tak choulostivbho, anby utekl, vida svCho vtidce S kFíZem v rukou a S hlavoukorunovanoutrním,krátejícího pFed sebou na pomoc EIovëkbm?" Slova ta projala srdce mC; slzy podivení a tklivostieO) kanuly PO lícech mjkh. ,,Mé milé dëti!" praví poustenník,,,panuji v tëchto lesinách malimuzástupu bratií vasích divokych. Jeskynë má jest nedaleko cdtud ve vrchu; podte ohFit se ke mnë; nenaleznete tam pohodlíZivota, alenajdeteukrytí; a i zatodëkovati jest. dobrotgbofské, nebotjsou,kterfmse i tohonedostává~"
- - - - - -
.
I'
'
J - -
usty, pyskama. ") pro Eitedlnost, jakoumají
e2)
divocilid$.
!
231
VYBRANE SPISY.
vala pfed tebou,abych
neuEinila tebe neStastnëjSfm
a poslugna byla matky Své. Nepfekazii mi znameními bolesti, jenZ bypfivodilykvapnëkonectéchvile, kterou Ziti zbfvá mn6.Mnoho povídatimám, a vSak podlé bití toho srdce ustávajícího - podlé nevím jake tífe ledov6, kterou t y prsyzdvíhajís0tn5,8~)cítím, Ze dostichvátati nemohu." Po mlEení krátkémAtalapronásledovalatakto: ,,Smut119 osudmfij poEal tém6f prvé, nei jsem spatfila svëtlo. Má matka poEala mne v neStëstí; S tíhotou nosila mne v Zivot6 svém a vydala mne na sv6t S náramnfmi bolestmi: pochybováno O mnë. Chtëci zachovati dny mé, uEinila slibmatkamá:zavázalasejménemmfm, Ze v6Ené zachovám panenství, jestlife ujdu smrti. - Slib neSfastn9, an më uvrhuje do hrobu! Bylo mi na Sestnácty rok, kdv jsem ztratila matku. Nëkolik hodin pFed tim, ne2 zhasll, povolala mne k posteh Své. ,,Dcero rná," pravila mi u pPítomncsti jednoho misionáfe, ktery potëSoval poslední hodinky její, ,,dcero má! víS, jakyslib uEinila jsem za tebe. Cht6la-li bys, aby sklamala matka tvá? O máAtalo! zfistavujitebe svëtu nehodnému kfesfanky; uprostfed modlosluiebníkfi, ktefípronásledujíBohaotcetvého a Bohamého, an dav tob6 dny Zivota, zachoval tëdruhfmzázrakem. Mé milé ditë, pFijmouc rouchu panenskouodfekneise , toliko svízeW6) chatrte a smrtedlnfch náruiivostí, které zarmoutily stFeva matky tvé! N'ufe, pod milenko má, pod, pfisáhni na ten obraz matky Spasitele, v rukou toho svatého knëze a tvé matky umírající, f e mne nezradíipiede tv8i.í nebe. Pc.mni, Ze jsem zavázalase pro tebe.abychzachovala Zivot tvfij.a i e nesplníS-li H) S tíií. m) psot! bid, j e n i v chalupách se nalézají.
slov mjch, ne tytrestánabudes, ale matka tvá, jejíi d u 3 uvrieS do muky vëEné." ,,O matko má!proE jsi tak mluvila! 6 nábofenství, jeni jsi jednímkrátem strastí mou a Stëstím mym! ztracujeS mne a potëSujeS rnne! A ty, mil9 a smutny pPedmëte náruiivosti, anamne zfírá i v náruEí smrti! 6 sakto! vidís nyní, CO zpdsobila p?íkrost osudd nasich! Prolévajíc slzy a pFivinouc se kprsím matekkfm, zaslíbilajsem, CO fádáno. Misioná? vy?ekl nademnou t a hrozná slova a da1mi ten Skapulí?, k t e r j rnne víie na vfdycky.Matkamáhrozila ' m i klatbou,jestlifebych kdy zru5ila slib svBj, a poruEivSi mi tajiti toho nepyestuDitedlnë pohanfi,pronásledovníkdnáboienství mého, skonala objímajíc rnne. . ,,Neznala jsem tenkrát nebezpeEnosti té pFísahy. JSOUCplna vroucnosti a horliv5. kFestanka, hrdá na krev ipanielskou,probíhajícíiíly mé, nevidëla jsem vdkol sebe Elovëka hodného mé ruky: plésalajsem, nemajeci jiného ienicha, mim0 Boha matky mé. Uz?ela jsem tebe, mladého, pëkného vëznë: obmëkEená osudem t v j m smëla jsem mluviti S tebou U hranice lesu a hned pocítila jsem veSkeré tíieslibu svého." . To kdy Yek1.a Atala,já,zatna pësti a pohlédna n a misionáfe okem hrozlivjm, zvolal jsem: ,,Hie! tojest tonáboienstvítaknáramnë schválené! ZloieEená $1saha, která mi odnímá Atalu! ZlofeEenf ten Bdh, kterq nrotivuie se pYírodë!86) ClovëEe! knëie! CO jsi piisel r -tropit do lesb tëch?" --L ,,Tebe zachránit!" odpovëdël sta?ec straSliv9m hlasem; ,,krotit náruiivostí tvfch a zbraiiovat ruhaci, abYs neuvalilhn5vunebeského n a sebe! Pëknëtobë SlUSí, mladíkovi ledva na svët p?iSlému, touiiti bolestí svfch!
---
.
---
--
eo)
pPirození.
232
-JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
..-_I
Kde jsou známky trápení tvého? kde snesená bezpravi? kdectnostitvé,kteréfby jediné ospravedlnilynáfek tvbj? Kde jaká slufba tvá? kde dobFí skutkové tvoji? Negtastníku!není tvého, ne2 náru2ivosti; a tysmii reptati proti nebesfim! Ai tfidceti let, jako otec Aubii, stráví9 U vyhnanství na horách, ménë hotov bude5 SOUditi ustavy Prozfetedlnosti; potom seznág, i e nevi: nit, Ze .nejsi nic, a i e není ksznë tak pfísné, riení zloby tak straSlivé, jí2 nésti nezaslou2ilo by tëlo poru3enC." ' 1. Blesk, anstarcovi z OEí vycházel,obrostlá brada' jeho, ana doráiela k prsírn, jeho slova ohromující Einily jej podobna Bohu. Poraien jsa dfistojenstvírn jeho pad1 jsern k nohourn jemu, prose za odpugtëní vystupku. ,,Synu mfij!" odpovëdël mi'hlasem tak lahodnym,Ze lítost vstoupila do srdce mého; , synu mbj! ne pro sebe káral jsem t e b d c h ! dobfe má:, pfiSel jsem dëlat rnálo do lesfit6_chto, a Bfih nemá sluiebníka nehodnëjgího nade mne. Aìë synu mbj! nebi, nebi - zlofeEiti nikdf nesmíme. Odpust jestli jsern të urazil; ale poslygme sestry tvé. Snad jest k zpornoiení; nezoufejmeZ Sakto! Bfih da1 Clovëku nadëji." ,,Mladf piíteli mfij!" pfevzalamluvuAtala, ,,tys by1 svëdkem zápasu mého, a pFedces vidël jen t u nejmengí Eástku;ostatek tajila jsem piedtebou. Ano, otrok Eernf, an skropuje potem svfm horoucípísek Floridy, jest ménë bcdny, ne2 byla Atala! Vzbuzujíc tebe k outgku, a v"sk jistásmrti,kdybyseoddálil odemne; bojíc se utéci S tebou do poustí, a pfedce prahnouc PO stínu IesovCm a volajíc hlasem velikfm pustinu. - - -Ach! kdyby bylo jen opustiti rodice, piátele,vlast; kdyby (hroznék vyfknutí) jednalo se jen O ztrátu mé duge! - Ale tvdj stín, ó matko má! tvfij stín by1 vfdy pfedemnou,pfedstírajemimuky Své. Slyiela jsem tvé upënf,vidëlaplamenpekelny zZIrati tebe! - Noci
233 -
mé byly suché a plné stragidel; dni mé neutë5ené;rosa veEerní usychala padajíc na horké tëlo mé; rty otvírala jsem vëtiíkfim, a vëtfíci nedadouce mi okyání zaiehali seod ohng dechu mého. Jakétrápení,vidëti t,ebe' neustavnë pfed oEima, daleko od lidí, vhlubokych pustinách, a cítiti mezi mnou a mezi tebou hráze nepiestupitedlné. Konati fivot svhjU nohou tvfch, slouiiti za otrokyni tobë, strojiti obëd a loZe tvé v nëkterém koutë SV& ta neznámém, byla by pro mne bldenost svrchovaná: blaZenosti t6 blízka byla jsem a nemohla jí uiiti! Jakou jsem zamejSlela radu! CO i a sny vycházelo z toho smutného srdce! Nkkdy, uprouc oEi n a tebe, uprostyed pouSt6, jala jsem sepoddávati Zádostern nesmyslnym,jako hodnym trestu. Brzy chtëla jsem byti jedinf tvor S tebou iijícínasvëtë;brzy,cítícbofství,jeni mi pyekáielo v straslivfchzáme~nostech,~7)piála jsem, aby p0510 boZství to,kdybych jedno ja, zavfená v tvém náruEí, metána byla od propasti k propasti, S ziíceninami Boha i svgta? Tu chvíli, - - Fici-li smím? - tu chvíli, kdy vëEnost jme se pohyíiiti mne, kdy postaviti se jdu pied soudce neuprositedlného,tookamfení, v kterém bych posluSna byla matky Své, vidím S radostí, Ze stráven jest od panenství iivot mhj a i ted, vhrozném odporu,umírámlitujíc, i e jsem nenáleiela tobë!" ,,Dcero má!"veSel poustenník do YeEi, ,,bolest mámZ tebe. Ten vjstupek nQruiivosti, do kterého se podávás, málo kdy pravf jest: ten ani v piirozenosti není, a jest proto mCnë hoden trestupied Bohem, i e radëjiomyl ducha, neili zlobu srdce zjevuje. Mëlas varovati se zámezností,nehodnych celosti89) tvé. Ale milé ditë! tvá
-
. .
87)
:
88)
81)
-
zámeznf, CO za mezí jest, kde b j t i nemá;nepravost. jen, toliko. celost, pravost,integritas. Vele?.
234
JUNGMANN: JOSEF
obraznost klopotn5g0) piíliSn5 zarmoutilatebenad slibem tvym. NáboZenstvi pravé neiádá obëtl vëtSích nad lidské. Jeho pravé city, jeho mírné ctnosti piedEl daleko city vyskoEnégl) a ctnosti piepiaté domnëlého hrdinstvi. Kdybysbyla klesla, i nu! ubohá oveEko zbloudilá! dobry pastyf by hledal tebe, a piivedlopëtkustádu. Pokladové Zeh byli oteviíni tobë; potokd-krve potieba jest k smazánf chybpiedlidem; Bohu na jedin6 slze dosti. Upokoj se, mámilá dcero! tvdj stav iádápoklidu;g*) utecme se k Bohu, on léEí k d d é rány sluiebníkfi svych. Jestli to vdle jeho, jakoZ se nadëji, Ze jest, aby jsi vySla z t6 nemoci, vyuFím tebe pravd6, .a zproSt6na budeS slibu svého pied Bohem a konati dny Své U mne, se Saktou manfelem svym," Po tëch slovích starce Atala uchvacena jest dlouhou kieEí, které zniknouc dávala znamení straSlivé bolesti. ,,JakZe," pravila náruiivë, S sepat3marukama,,,bylo tedy pomcjci! mohla jsem zprogtëna byti slibu svého!" ,,Ba mohlas, dcero má!" odpovëdël otec, ,,a mdZeS dosavad.'' - ,,Pozdë, pozdë jest.! ' zvolala ona.,,Ach! Ze mi jest umiíti v okamfení tom, kdyslySím, ie jsem mohla bfti Strastná! KyZ jsem znala diíve toho svatého kmeta! Jak6 bych dnes poZívala radosti, S tebou,seSaktou, kiestanem - - - potëSená, zotavenáodtoho muge velebného v tétòpoustënavidycky! --O, to by piíliSná byla blafenost!" - ,,Utë5 se!" dim jí, vezma za ruku tu uboiiEku; ,,utë: se, toStëstí bude nám." - ,,Nikdy, nikdy!" pravila Atala. - ,,Kterak?" dim já opët. - ,,Tynevi5 konce!" Fekla panna; ,,vEera -- v té bouii- -- tys mne tiskl - - - tvá to vina - - byla jsem natom,abychzruiilaslibsvdj ---
-
náramná,vehemens,impetuosus. z mezívyskakujícím. ") pokoje,ut€chy. @O)
@l)zámeznlm,
VY BRAN€ SPISY.
235
jalaseuvrcimatkusvou do plamennépropasti! Ji2 klatba její naléhala na mne, - - j i i jsem klamala Bohu, an vysvobodil iivot mbj. Celuje93) mé rty tfesoucf se nevëdël jsi, ach! nevëdël, Ze objímáS smrt!" , Pro Boha!" zvolalmisionái,,,milé dítë! CO jsi Einilo?" - ,,HFích! otEe mbj," vece Atala S pomatenym pohledem; ,,jednák já zkazila jen sebe a zachovala jsem matku svou." -- ,,Dopovëz!" dím spëSnë, pln jsa zdëSeni, ,,dopovëz!" ,,Nuie," Fekla: ,,pfedvëdouci slabost svou, vzala jsem z domoda S sebou" - - ,,Coi?" vskoEím jí do mluvy S hrdzou. - ,,Jed!" - - di otec - ,,Jest v Zivotë mém," zvolala Atala. Vypadneoheñ z rukypoustenníku;jáomdlévaje sklesnu ku neSfastné dívce; staFec obejme obadva ramenem otcovskym, a vSickni tií v mrákotë mísíme za chvíli vzdychání Svá na tom loii smrtedlném. ,,Zhdru! zhbru!" pravil brzo s r d n a t j poustenník, rozsvëcuje l a m p . ,,Mafimedrahouchvíli; hledejme pomoci, Bhh se smilu.je nad námi! - Snad jestë lze - dcero má, O i e s neFekla vEera!" ,,Ach, otEe!" iekla Atala, ,,hledalat jsem të minulé noci; ale nebe na pokutu .viny mé oddálilo të ode mne. Jednák, vSelik9 prostfedek by1 byneplatng;Indové sami, povëdomí tr&venin, nevëdí prostfedku proti jedu, kter]i jsem vzala. O Sakto! sud O mém uiasu, kdy ne tak náhlf ouEinek byl,jakoi jsem senadála.Láska zdvojila sílu mou; dusemánemohla tak br7y odlouEiti se od tebe." Tu já, ne vzdycháním hlasitpm piekazil jsem Atale U vypravování, n j b r i zámeznostmi divcchdm známymi jediné. Válel jsem se zBPivë PO zemi, rukama lomë a ramenasi hryze.Otec star9 S podivnou laskavcstí
-
--
-
-
8") líbaje,
2 36
.
.
JUNGMANN: JOSEF
b6hal od bratra k sestFe, a steré shledával pomoci. PFi VSí klidnosti srdce svCho a tíZi vëku um61 se Einiti srozumitedlnym mladosti naSI a lidskost jeho vfteEná podávalajemuzvukd tklivëjzích a vroucnëjSích nad samu nárufivost naSi. Knëz ten, an od EtyFidcíti let obEtoval se den CO den sluZb6 BoZí a lidu na horách, podobal se velikému zápalu, kouFícímu se stálenavysosti pFed Hospodinem. l "Ach! bylo nadarmo vSe, cokoli snásel,aby bolesti ulevil Atale.Unavení, haFe, jed a náruiivostsmrtedln6jSí nade vsecky jedy pospolu sjednotily se, aby odñaly ten kvítek pustinám. K veEeru znamení stragná se ukazovala. Mrtvost oudd vSech uchopila Atalu a krajnosti t61a jejího poEínaly stydnouti. ,,Dotkni se prstd mych," Fekla mi, ,,nejsou-li jako led?" -Nevëdël jsem CO odpovëdíti, avlasy mivstávaly hrkou; potom pravila dále: ,,VEera jeSt6, mdj nejmilejgí! za jedním dotknutím tebe celá jsem se tFásla, a hle, jiZ necítím tvC ruky - - - ledva Ze slySím hlasu tvCho; jeskyn6 ta mizí poznenáhlu vdkol mne. - - - Zpívají to ptáci? - j i i as zapadá slunce - Sakto! svëtlo jeho pëkné bude na poudti, nad hrobem rnym.'' PozorujícAtala, f e slovajejí rozpouStëla násve slzy, vece: ,,Odpustte mi, mil! pFátelé! jsem tuze mdlá; snad budu silnëjSí! - - - J( dnák umFíti tak v mládi! tak najednou! kdy srdce mC plnC bylo Zivota! - PEstoune mcdlitby, mZj se mnou strpení, necpusf mne. MyslíS, ie matka má spcjkojena bude, a f e Bdh mi odpustí vinu mou?',' ,,Dcero má!" odpovëdël dcbryduchovník,,prolévaje slzy a stírajíc je tfesavfmi a ochrcmenymi prsty: ,,dcero mA!ce16 tvé negtëstí pcchází od nevëdcrncsti; vychování tvé divokd a nedostatek um6nípotrebnkho jsouzkáza tvp; nevëd6la jsi, f e ElovEku nesluSí vládaouti Zivobytlm
-
VYBRANE SPISY.
237
svym. PotëSena bud .tedy oveCkomá! Pánbfih tobë cdpustipronevinusrdcetvého.Matkatvá a ten misioná? nerozumny, an ji zpravoval, byli vinnëjSí nad tebe. oni pfekroEili moc svou, vynutíce na tobë slib nesmyslny. annikdfplatnosti nemël a míti nemohl pfedBohem, ale pokoj Hospodindv budii S nimi. Vy vSickni dáváte svëtu straSliv9 pfíklad, jak nebezpetná jest pfepatá horliuost a nedostatek svktla U vZcech nábo2enství. Upokoj se, dit6 mé; ten, ktery zkuSuje ledví a srdce, bude souditi tebe podlé umyslu tvého, - an Eist9 byl, a ne podlé skutku, . an by1 uhonnf. Co setgkáiivobytí,jestliie hodina t v á padla, v které usnouti má: v Pánu, ach, mé milé dítë! coi má10 ztratIS, ztratíc tento svët! ByvSi iiva v samotin6 poznala jsi hoFe; CO, kdyby vidëla psotu pospolitosti; kdyby, pfistavSi nabfehEvropy sly"s1a uráilivgkfik bolesti, an se vznágí od té staré zemë, jeni jest toliko mrtvych popel, zapájenyslzami iijících! Obyvatelé chaloupek i palácb, vSickni vespolek trpí, vSickni lkají v torn udolí. VidEny jsou královny plakati jako sprosté ieny, a uiasnoutise bylo nadmnoistvímslzí,kterébyly v OEí králfi. Litovalabylásky?milá dcero! rovnëtaklitovala by snu. ZnáS-li srdce Elovëka, a mohlaby sEísti nestálosti tuieb jeho? Sn6ze by spoEetla vlnobití mofské, povalenC od boufe. Atalo! sebe obëtování, dobrodinstvo, nejsou svazek vëEnf: by1 byden,kdysnad oSklivost následovala by za sytostí; CO pfeSlo, za nic by pokladeno, nic by pozorováno nebylo, jediné nezhoda chudého a opovrieného spojení. Bez pochyby, dcero má! nej pëknëjSí láska byla ona toho muie a ieny té, kteFíito yy3li z ruky stvofitele. Ráj by1 zdëlán jim; byli nevinní a nesmrtedlnf. Dokonalí na du3i i na t61e wovnávali se ve vSem; EvastvofenabylaAdamovi,AdamEvë. .
I
.
I nemohli-lit oniudrietise v tomstavu blafeném, kdoi moci bude PO nich? - Ai! nedím O sñatcích prvního lidu, O tom spojenf nevymluvném, kdy sestra byla manZelkou bratru; láska a prízeii bratrská sloucily se v srdci -jediném, a Eistota jedné z nich veliEila lahodnost druhb. VSecka ta spojeniskormucenajsou;závist pfiplazila se na oltáF trávnf, kde ob6továno jest kozlátko; panovala pod stánkem Abramovym a na loPi tom, kde arciotcové pkou.Zeli tolikaradostl, Ze zapomínali nasmrt mateksvych. MlEím O klopotech hospodáfství, O SváFích, O vYEitcích obapolnfch, O nepokoji a. viech svízelích tajnjch, jenZto bdaji PO poduSkou loie manielského. Zena obnovuje bdestiSvé pokddé, kdy matkow se stává, a vdávání její dëje se S pláEem, Jaká ialost nad ztrátou novorozence, jeji matka kojicvidí umirati na klínu svém! Hory byly plné upëní; nic nepotëgilo Rachele, Ze syne jejkh nebylo více. ' Ale fekne3, Ze celá byla to Zádost tvá, Zíti v chatern6 chaloupce s vyvolenfm svfm; Ze jsi nehledala sladkostimanfelstva,jako rad6ji vnady onéno pogetilosti, kterou jinochstvo nazyvá milostí: klam, omyl, marncst, sen obraznosti rangné! 1 ja, dcero má! znal jsem boufi 'srdce; hlava ta nebyla 'vZdycky plechatá, ani prsy ty tak poklidné vZdycky, jako se zdaji tob8 tento den. V5F mng zkusenému:kdyby Elovëk stá19 vnáklonnostech' svych neustavng nalézal, Cím by zbuzov4n by1 cit jeho, jsa obnovenstále; mim0 pochybu,samota a milost vrovnaly by Bohu jej samimu; neb0 to jsou ty dv6 pot6chy v6Ené Svrchovaného. Ale duze Elov6ka ustává a nikdy nemiluje dlouho t6hoZ samého pFedmZtu oupln8. VZdy jsoudv6 stránetky, kterymidv8srdce netgkajíse sebe, a ty stráneEky uEiniti mohou fivot dosti nesnesitedlnf. '
")
mysli, fantazie.
VYBRAN€s~tsu.
.
23 9
Posléze dcero má! veliká jest to vada Elovëka, aby ve snách O blahostig6) zapomínal na t u kfehkost smrti poluEenég6) S pfirozeností jeho. Jest nám dokonati, jest námrozloutenub$ti.Dfíveji,pozdëji,budjaká koli blahost tvá, byloby tomu obliEeji krásnému promëniti se v tu jednotvárnou zpbsobu, kterou hrob dává rodinë Adama; ani Saktovo oko nepoznaloby të mezi sestrami hrobu. Láska nevztahuje vlády Své na Eervy rakve. Coi dim, 6 marnostnad rnarností! CO mluvím O moci pïátelství na zemi! Chcei, má milá dcero, vëdëti vztaZení jeho? Kdyby Elovëk n6kter9 se vrátil na svëtlo nëkolik let Po smrti Své, pochybuji, aby uvidín by1 S radostí od samych tëch, kteFí prolili slzí nejvíce na památku jeho; tak brzo Elovëk v nové pfechází spolky! taksnadno na se béFe jinénavyklosti! tak pfirozená jest jemu nest0lost! takou maliEkostí jest fivot náS, i ve srdci pfátel! D6kujradëjidobrotëbofské,milá dcero, i e tak brzovytrhujetebe z toho dolustrazné.ho, a povolává do sfdla blazenosti, kteréi nikdy nebude konce." Jako poslední záFe dnová utëSuje vëtry a prostírá pokoj na nebi zkráSeném, tak starcova slova poklidnii utisila náruiivosti zboufené U vnitfku mé milenky. Zdála se'mysliti jediné na bolest mou a na prostfedky,jimif by snesitedlnou uEinila svou mi ztrátu. Brzy pravila, Zeby umfelaStastná,kdybychpiipovëdëlneplakatijí;brzy mluvila O matce, O vlasti mé, a hledgla vytrhnouti mne z bolestipfítomné,vzbuzujícve mnë jiné památky; napomínala mne k trp6livosti a k ctnosti. ,,Ty nebude5 povZdy negtastny," fekla mi; ,,zkuSuje-li t6 nebe dnes, jest to proto, abys více lítost m61 nad neit6stím bratfí svych.Srdce, mil9 Sakto! podobáse on6m stromSm, 96)
00)
blafenosti, Mstí. sjednocene.
.
840
.-
ktefínevydávajína Elovëka rány balbámu, leda ieby ocel ranila je samy." Takfo Fekii obrátila se k misionáfi, hledajíc obleh&ni U nt!ho, které zjednala mnë; a tak odm6nn6 pot& gujíc a .pot6iována jsouc, pFijímala a dPvala slovo fivota na lofi smrti. Poustenník zdvojoval pilnost svou v mífe, jak ne5tastn6jSími byli jsme; jeho staré kosti okfívaly teplerr milosti a poFád, upravujíc léky, rozsvëcujíc oheñ, obncl vujícstlaní,drfelpodivné feEi O Bohu a blahosL -spravedlivYch. Maje pochodni nábofenství v ruce, zdál se pfedcházeti Atalu ku hrobu a zjevovati jí divnC tajemstvf jeho. Celá jeskyn6 plna byla velikosti té smrti kfesfanské, a duchovénebegtí, mim0 pochybu, pozorovalitohodivadla, v kterémnábofenství samojediné zApasilo,S Iáskou, mladostí a smrtí. Zvít6zilo-t6 tonábofenstvíboiské, a znáti bylo triumf jeho PO svatém zármutku, jenZ.následova1 v srdcích naSích zaprvnímnárufivostiklopotem.9) Okolo pfilnoci Atala vidína jest obfivovati k op6tování modlitby, kterou jí pfedfíkal duchovník U loie. Brzy potom ?odadouc mi ruky, hlasem ledvaslyiitedlnympravila: ,,Synu Utalisfiv, parnatuje:-li tu pfvní noc, kdy jsi mne dlfel za pannu poslednf milosti? O divné tuSení osudu nageho!" - Umlkla; p0tc.m dí: ,,Kdyi si pornysl'ím, Ze t5 opustiti mám na vfdycky, srdce m6 usiluje ofiti tak náramn6, i e pro milost velikou cítim témë': do sebe moci státi se nesmrtedlnou. Ale BoZe! stañ se vdle tvá." Utichgi op6t za chvíli pravila dále: ,,Nyni zbyvá, bych t6 prosilazaodpuitëní t6 Zalosti, ktercu jsem zpbobila tobt!. Trápila jsern t6 hrdostl a sv6hlavostf svou. Sakto! trochuprsti,nasypanb na t8lo mé, brzypostavísvëty 0')
siln9 outok, vehementia.
241
VYBRANE srrsu.
JOSEF JUNGMANN:
mezi mnou a mezi tebou, a sprostí tebe na vZdy bfernene neJt6stí rnCho." ,,Mneza odpuStëní!" dim jí, pohPíZenf ve slz.ách, ,,zdaZ nezpbobil jsem já tobë Gecko nestëstí tvé?" ,,PFíteli mfij," pravila ona, vejdouc mi do mluvy, ,,tys mne usfastnil velice; a kdyby mi bylo jegtë jednou fivu byti, volila bych radëji t u blahost milovati tebe- chvíli U vyhnanství ne:tiastnCm, neili celé iivobytístráviti pokojng ve Své vlasti." Tuto zatajil se hlas Ataly:stínovésmrtikladlise vdkol OEí a ustjejích;bludnéprsty &Ceho se tfkati chtëly; rnluvila poSepmo S duchyneviditedlnfmi. Brzo na to usilovala, jednák nadarmo, odvázati S krku mal9 kFí'Zek svfij; i prosila rnne sníti jej a Fekla mi: ,,KdyZ jsern mluvila S teboupoprvé U hranice, vidgl jsi tento kfífek blybtëti se proti ohni na prsích mfch; to jest celé jmëníAtaly. Lopéz, otectv&j a mej, poslal jejmatce mé, kdyi jsern se narodila. Pfijmi tedy to dëdictví ode mne, bratie! chovej je na parnátku neStëstí mého. UteEeS se k tomu Bohu neSfastnfch v strasti Zivota svého, a daruje: snad slzu milence Své. Sakto! mám na t6 posledni prosbu! PIíteli, spojení naSe nemohlo ne2 krátké byti na zemi, ale PO tomto fití jest Zivot del:!. O jak trpkC bylo by, rozlouEiti se S tebouna vEdycky! já t E pYedcházímdnestoliko, a budu Eekati tebe v království nebeském. Jestlis, milovalmne,mladf modláfi,dej se vyuEitinábo2enstvíkiestanskkmu,kterézachystá spojení naSe U vëEnosti. UEinilo pFed tebou veliky zázrak to náboiienstvi bofské, jelikof schopnouudëlalo rnne, opustiti tebe bez zoufánlivé ialosti, v které bych umFela sice. Nicménë sakto, nechci od tebe, ne2 slovo prosté; dobie vim, CO to jest iádati pyísahy. Snad by slib ten rozdëloval tebe od nëkteré Zeny Sfastnëjgí nade mne! bude-li të která milovati, jako Atala? - O rnatko
-
I
-
--
Josef Jungmann: Vybran6 sp'sy.
16
.
..
242
I
IOSEF JUNGMANN:
VVBRAN€ SP~SV.
má,.odpusll Své zbloudilédceii! Padám opët do mdloby a ujímám ti, 6 Boie, mySlení, které nále2í jedinému tobë!" Proklán jsa bolestí a . upëje,jakobyse rozskoEiti bylo prsímmfm,slíbil jsem Atalepiijíti jednou víru krestanskou. To vida poustenník zdvihl se S nads'enym pohledem, a vztáhnaruce ku sklepení' jeskynë: ,,P?ispgj," zvolal, ,,p?ispëj velikyBoie!" - To propovëd6v poklekne vedlé loZe S vroucností, tichg jsa, jako v hlubokém rozjímání. Jeho piíkladem, CO nëjakou mocí nadpiirozenou, uchvácenyvrhuse i já na kolena a sklonímhlavu k nohám Atalinfm. StraSlivéticho panovalo mezi námi t a . chvíli,potom mu2 vgbornf, pohled6v nadlvku, náhle pronesl slova ta: ,,Jdi, duSe spanilá, spoj se S stvofitelem svfm!" - Atala skonala. Tut0 Sakta podruhé U vypravování svém pfinucen by1 stanouti. Slzy ho polily a hlas jeho vydával pfetrfená, slova toliko. Sachem slepg oteviel ñádra Svá a vytáhna kfíZek od Ataly: ,,Tuhle," pravil, ,,jest ten základ protivenství! O René, 6 synu mbj! ty jej vidíg, já nevidím vice! PovEz mi, za tolik let nezmënilo-li sezlatojeho? ZnAti-li na n6m s k y mé? Poznal-li by to místo, kter6 ta svatádívka celovávala9e) ustysvfmi?A CO Sakta, není posud kFesfanem? Jak6 piíEiny dbleZit6 politiky a vlastidrielvjejdosavádvbludu otcPlv jeho? Nebudu mezkati déle. Volá mne zemE!: kdyZ míníg sstoupiti do hrobu. Ze nesplfiujes slova daného? O zem6, nebudes mne Eekati dlouho! Jen CO kn5z zmladívodoutut0 hlavu hofemSedivou, nad6jisespojiti S Atalou. Ale nechat skonEím pfíbëh svbj.
slednívzdechnutí. K tomutviceby náleZelo teplosti, ne2 mi se dostává; musilyby zaviené tyto oEi otevfíti seslunci,aby Zádaly poEtu od n6ho slzí vylitychna sv8tle.jeho. Ano, tento mësíc, an svítí dobu tu nad hlavami naSimi, ustaneprvéobjasñovatisamotiny Kentucké; Ohio, an nese t u chvíli ClBny naSe, staví prvé bëh vod svych, ne2 s h y mé ustanou téci pro Atalu. Celé dva dny by1 jsemneEitedln9 domlouvánípoustenníkova. Pílegg) ukrotitiialost mou ten v)ibornq mu2 neuiíval marnych dhvodfi zemskych;spokojovalseiíkati mnë: ,,Synu mbj, to jest vfile Boií!" ap?ivinoval.mne k sobë. N.evëiil bychnikdf, i e tolikjest potëgení vtak mále slovích kiestana oddaného, bych toho by1 neskusil sám. Tklivost, léEení, nezmënëná trpElost staréhosluhy Hospodinovapiekonaly posléze urputnoubolest mou. Stydël jsem se za slzy, které on vyléval pro mne. OtEe! pravím jemu, to-të pFíliS; nechat náru2ivosti jinochovy nekormoutí déle pokoje dnil tvych. Dovol, aii odnesa ostatky Své milenkypochovám je vnzkterémkoutë .pousty, a jestliie odsouzen jsem kiivobytí delSímu, snaZím se hoden bfti té svatby vëEné, kteráZ mi slíbena od Ataly. Pfi tom nenadálém ponavrácení mysli mé ten dobry otec tetelil se radostí; i zvolá: ,,O tvhrce, 6 BoZe mtij, dokonej dílo Své: navrat pokoj té duSi strápené a nezbstav mu PO tom neStëstí niEehoi, kromë prospëSné a pokorné památky!" Mu2 spravedlivy odepiel mi toho, aby mi vydal tëlo mé milenky;alepfedstavilmi, Ze povolá osady a POchová dceru Lopézovu se VSí piístrojností kiestanskou; EehoZ já opët zbrafioval jsem,?ka: ,,NeStëstí a ctnost Ataly neznámébyly pfedlidmi;nechat hrob její,vy-
-
Pohfub. Nkpokusím se, 6 RenC! vypisovati tob6nynI zoufalost, ana uchvátila dugi mou, kdyZ Atala vydala POU')
Iíbávala.
.
.
.
i .
so) snaie se.
243
*
2
44
JOSÈF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
.-~ ~ L _ _ _ - _ . - - .
kopanfsoukromërukoutvou a rukou mou,zdgluje tu mrákotu." Na tom sneSeno, bychom zjitra, kdy vycházeti bude zorní záFe, zahrabali Atalu pod obloukem mostu pyirozeného, U vchodu do háje smrti. Ustanoveno takejest, Ze ztrávíme noc tunamodlitbách U tgla té svtitice. K veEerou pyenesli jsme ty ostatky vzácnék jednomu jeskynë otvoru, hledícímu na pblnoc. Poustenník zaobalil ji do kusuevropejskéhoplátna, pFedeného odmatky Své; to bylo jediné zboZí, které2 mu pozbstávalo ze staré vlastijeho, a od dávnaschovávalje k pohfebuvlastnímu. Atala leZela na tráv6 citliveklw) pohorních; nohy, ruce, hlava, ramena a Eástka prsí jejlch odkryty byly. Ve vlasech vidëtijíkvftek magnolie usvadly; - tf2, kterfjsempolofilna poste1 panenky,bych plodnou uEinil ji! Rtové její, na vzof poupëte z rbze, utrZena pfede dvëmajitrama,zdáliseprahnouti a usrnlvati se. Na lícechb6lostkvoucíchvid6ti' ji n6které modravC Zilky; krásné oEi byly zavfeny, nohy spojeny mravn6 a ruce alabastrov6 drZely U srdce ebenovf kfífek; SkapulíF osudnf slibu neStastného by1 na krku jejlm. Zdála se oEarována bftiodandëlazármutku a odesnaneviny a hrobu. Nevid61 jsem nic nebeSt6jsího; a nevEdom9, 2e ta panna poZívala svgtla,vzalby j i za sochuml) usnulého panenstvf. Duchovníkneustal modle se celou noc; já tiSe sedë1 jsem U hlavpohfebníholbfkaAtaly mé. Kolikráte jsem, kdyZ spala,choval na klínb tuhlavu utëSenou! kolikráte, pFilna k ni, poslouchal a chytal dychání jejf! Ale nyní nevySlo dechu z tëch prsí nepohnutfch, a darmo kekal jsem probuzeníjejfkrásy.
-
-*.L)
.+
I
I
q 5 1 _ a
'F
e
-
215 _ _ . _ . . _ _ - _ ~
Mësíc pfijEoval Své bledé pochodnëk tomu bdëní smutnému. VySel-të O pfilnoci, jako bílá panna,která se béFe plakatinadrakvídruiky Své. Brzo rozSiFi1 PO lese to velké tajemství Eernckrevnosti,lo2)které tak rádpcjvídá vëkovitému dnuhí a bFehdm. stovëkgm jezera. casern duchovník O noho starého- básníFe, nazvaného Joba, pravë: ClovBk vycházíjakokv6tapodtatbfvi, a utíkájakostín a netrvá. Pro5 Bbh dhvA sv6tlozb6dovandmu a i i v o t t€m, ktefíi jsou duchatruchlivdho?
l
l
I
loo)Mimosasensitiva,Fühlkraut.
Tak zpíval stafec. Hlas jeho váfny a ponëkud libf rozléhalse PO tichu pouSt6. Jméno Bofí a jménohrobu odráfelose od ohlasu vselikého,lesiny i Feky. Vrkání virginickfch holubb, chFestëní spádu Feky v horách, cinkání zvoneEku na pocestné pfidávalo se k tomu zpëvu pohiebnírnu; a zdálose,jakoby v hájismrtiodlehly kbr zemfelfch odpovídal hlasu poustenníka. Mezi tim záplava zlatá povstala na vfchodë. Krahujciozfvalisenaskalách a kunyvracovalyse do doupat jilmovlch; to bylo znamenírn k Atalinu pohFebu. Vlofil jsem tëlo její na plece Své, poustenník pfedcházel S rejEem: poEneme sstoupati se skály na skálu; Starost a smrt zdrZovaly kroEeje nase.Uhlédaje psa, kterf nás vyslídil v lese a 'kterq nyní, skákaje radostí, jinou nám vyznaEovall0a) .cestu, da1 jsem se dopláEe. East0 dlouhá kStice Ataly, chvëná vëtFíky ranními, okryla tváfi mou CO rouSkou odzlata; Easto, ustávaje pod byemenem, sloZil jsem ji do mechu a sed1 k ní pronabytí nové síly. Posléze pfijdeme k místu, vyznamenanému od, bolesti mé: sejdeme pod oblouk mostovf. O synu mQj! - -lo*) melancholie. l@)
lol) Statui.
vyznamen4val.
!
246
JOSEF JUNGMANN:
Bylo- t u podívati se na mladého divccha a starého poustenníka kfestanského, obadva na kolenou kleEící proti sob6 napouSti a ryjící rov (hrob) rukamaubohé dívce, její2 t61o prostfeno bylo pod16 nich ve vyschlérn vgmolu ieky. DokonavSe dílo piéneslijsmetukrásu do ldika jejího z hlfny. Ach, coi jin6 strojil jsem pro ni IfiZko! Vezma potomtrochuprsti do ruky a zachovajeticho straslivt,upfel jsem posiedníkrát oEi Své na obliCej Atalin; fia tosypal jsem tustarovëkou zemi na Eelo osmnáctijarb. Vid61 jsern postupniF) mizeti podobu svC milenky a vd6kylo6) její skrfvati se pod rouchu veEnosti: j e 3 8 vyhlCdaly pon6kud 'prsy její ze zern6Cerné, jako strmí lilium bílC z temné hlíny. ,,Lopéze!" zvolal jsem potom,,,pohled,syntvdjpochovávásestru svou!" - . - ' a takzahrabal jsem Atalu zemí sna. Vrátíme se do jeskynt!, a tu zjevím misionáii umysl svdj, Ze usadlm se U n6ho. Svaty muZ, znaje ku podivu srdce Elovgka, vyskoumal mysl mou a podvod bolesti mC. I dl mi: ,,Sakto!synuUtalisdv,pokudiilaAtala, mluvil jsem tob& bys zdstal na té pousti; ale nyní zm6nën jest osud tvdj, ty náleiíS vlasti. VbF mi, synu! bolest není v6Ená; dfíveji, pozd6ji nachází konec svdj,proto ie srdce Elovëka koneCné jest; a to-tg-jedna z velikfch bid naSlch, Ze nám není dlouho bfti nestastnymi. Navrat' se k .Meksebi,jdi potëSovat matky .SV& ana t g Eeká kafdf den a má potFebu pomoci tvC. Dej se vyutiti nábozenstvítvé milé Ataly,kdypiihodnobude tob& a pamatuj,. Zes ji pfislíbil bftictnostnym a kfestancm. Já tu bdíti budu nad hrobem sestry tvé. - .Jdi, synu mei! Bdh duSe tv6 milenky a .parni% na tvkho starého pfltele v horách pdjdou S tebou -do pousty;'-' . .. -
Taková byla slova Clovëka skalního; váinost jeho mne bylaveliká,hluboká jeho moudrost, i poslechl jsem. Hnedzjitraopustil jsem hostitele Eestného, an tiskna mëk srdcisvémudával mi radu poslední, svC poslední poiehnání a poslední slzy Své. Sel jsern okolo hrobu Atalina.Podivil -jsern se,vida mal9kií2 postavenpnadneboikou,jakovidëti b$vá steZen korábu utonulého. Soudil jsem, Ze goustenník modlil se U hrobu v noci. Ta známkapiátelství a nábofnostistarcovy piivedla mnek hojnému prolévání slzí! Projala mne tuiba, oteviíti jest6jednou ten rov a podívati se koneEnë na milenku mou; alestrachjakfsnáboinyzabránil mi. Sednu na zemi kyprou, do kteréi se jii zaryvalEerv, hledaje prdchodu ku koiisti Své. ZaloZiv loket na kolena, hlavupodpírajerukou, zdstal. jsem pohiíienqvetrpkych myilénkách. O René! tuto. jsem prvníkráte opravdovë rozjímal marnost dnd naSich a pievelikou marnost umyslfi naSich. Osynu mbj! kdoi jest, an byneuEinil rozjímání toho? já jsem jelen zSedivël9 od zimy; vëk mfij rovná se vëku vrány. A vëru! PO tolika letech, jenZ odpoEívaj1 na hlavë m&, PO tak dlouhé zkuSenosti iivota neznám EIovëka, an by oklamán nebyl snem blafenosti, neznám srdce, ano by nemëlo rány tajné: srdce nejjasnëjSí, n a pohled, podobásestudnicinapoustë Alachne: svrchekzdásebytitichy 'a Eistf, alenahlédnes-li do dna pokojnkho, uzPíS krokodyla ohromného, jej2 chová studnice U vo.dách svych. Uvidëv takto vzjíti i zajíti dunce na tom mistë ialosti, druhy den, jakuslySán jest kiik pelikándv,hotovím se opustiti ten hrob posvátny. Odtud, CO ode cíle nëjakého vySel jsem, chtëje se dPfi drahou ctnosti. Tfikrát volal jsern duSi Atalinu; . ~ - i k r á t educh pouStk odpovëd61 na hlas miij- pod abloukem pohFebriím. Pozdravil jsem potom jitfní záie a pözorovai 'opodil pohorni stezce, U
-'
lor)
5")
poznenihlu. pfíjemnogti, graces,
.,.. . . ..-
247
W B R ~ N ESPISY.
. ....
-
. ...-.. ._-..._. ._.. .-
'm'.
.
.
I - . . .
" n a '
.--
2.18
VYBRANE SPlSY.
jOSEF jUNOMANN:
Tot muie krásí neomylng, A protoi rozum také má, By U vnitF rozvaioval. pilnë, Co, rukoutvoie,vykoná.
anpoustenník kráEí k chaloupcenestastnlkajedncho Padna na kolena a CO nejvroucnëji obejrna hrob, volám hlasit6: ,,OdpoEívejvpokojiv tCto cizin6, 6 dívko pienegtastná!Naodplatuzamilost,zavyhnanství a za srnrt podstoupenou opustëna budesi od Sakty!" -Potom prolévaje potoky slzí roziehnal jsem se S dcerou LopCzovou a vytrhl se ze sarnotiny, té, zfistaviv U kofen nádhernéparnátkypiirozenostipamáikujestëspanilejsí: nizounkyhrobctnosti.
Snestehornousrnrkovinu, Ale dobiesusenou, At se hustí v'pr13duSinu Plamenovénafenou. Vaite vpecirnëd, Cínern pak se Fed, 'Má-li tuhá tekutina Byti pravá zvonovina.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Píseii
O
zvonu.
(2 Schillera.) (KrasoieEník 1823, str. 69.) Vivos vooo. Mortuos plango.Fulgurafrango.
Pevnë zdënou zem6 kryje Forrnu z hlíny pálené. Dnes se. jestë zvon ulije! Chutnë, chaso!k ruce mé. Jenkdyhorkypot S EelateEe v hod, Jrnéno mistra dílem slyne; Poiehnání z nebe plyne. KdyZ dílo váiné poEínárne, Tu váiné slovo v Eas byvá, A práce, an my. rozmlouváme, Nám veseleji uplyvá. Taknyní beyme v rozjímhí, Co zde slabá rnoc pfisobí; Ten matnf mu2 jest k pohrdPní,
Rdo nesmyslil,
CO
-r '
;;5:
5-
.
e.
.:
'
k m
g:
g;
Co v tCto jámyhlubokosti Mocí ohnë se vystaví, To na zvohici U vysosti Svédëlateleoslaví; budoucími, v6kytrvá Po PovPbë sluchy k pozoru, A bude kvílit S truchlivyrni zboru. Aku zbofné volat Co v hlouiji dolezemSfanovi Promënné losy pfinesou, To vráZí tarnto v zvuEn6 kovy, J iZ nautni5 .-_to roznesou.
-.
g: -.
.
vpobf. Y5
-.-.
I:
Ajta! spousta plyne k voli, ZnAm to znáskoku. bublin tamHodte popeln6 soli, Ta pornAhá foztoku. P6ny prostá t6Z PluZpa bfti SITI~!,
.
'250
JOSEF JUNGMANN:
Bykov SvPrn6 vyjda z ruky Dával Eiste, plnC zvuky. Neb slavnfm zvukem radovánf V í t á nemluvn6 milend' V prvním Zivota putování, Je2 koná, od sna vedenk. J e W mu v Ibn6 budoucnosti Nehody spi i bla2enosti. Vzor nëZnf matefskémilosti ' J e v zlatCm jitru ostffhá cas jako stfela ubfhá. Oddívky hrdb opuSt6n6 V svbt pacholisko harcuje, A prosed zem6 oddálené Domb se hostem vracuje. A spanilou a kvbtoslavnou, Co z vgSe nebe podobu, ZfI llcem kAzanou a mravnou VyteEn6 panny zpbsobu. Tu touha bezejmenná kloni Jinocha ku samotin6, Slz toky mu se z OEí r o d , Vyhlbá ryEn6 drufin& Jde za milenkou stoudnë v sledy, Jejfmi obiafenf hledy, Co nejkraSSího v luEin6, Sná$í v ozdobu dívEin8. O touhu n6hou! sladké city, Zlatf vëk p h n l milosti! Oko vídí nebeskC-byty, A srdce p1ftv.P v blahosti. O, kCZ by mely kvgty v&EnB T6 mlad6 Idsky'dsbp vddEp6 I
'
'
ti
251
VYBRANE SPISY.
-
PíSfaly ilut6t vidlme! OrnoEím nyní tu trest, Jestli osklenouspatFíme, Ze zraly tok, znárnka jest. Chutnë, chaso! bëi, A ohledej srni%, Zdalife se látky dvojí, Nehebné a mëkképojí.
Neb kdese pfesné
S jemnyrn vífe, rnírnym 'silné poutá blíie, Tu slySán bfvá dobry zvuk. I hlediZ ten, kdok slibu chodI, Zda k srdci srdce té2 sehodí; Jetkrátkobludu, dlouhomuk. Líbezn6 panenskfhraje Vínekv kadeFích nevgst, Kdyf, veselI jich hlasaje, ZvonIz v6fe bahovëst. Ach, nejkra5Sí vëku svátek KonEí kv6ten Zivota, S rouzkou, S pasem bCFe zmatek Bludfi mylnychp6knota. Zápalhasne, Láska ostává, Na kvbty .jasne ,. . . Plodnastáv5. . Tëlem, du$í . .. Mu2 se kruSí, ~ o p o t 6 ,- b;ate, . :: . . . .. . -Píle,.se snafe; . ' . . Meng a bofe,.'. .. . -.' . . . .. . . .
A
S
.
'
.
'
.
.
'
-.
.
a-:tvofb;-: _ _.,. :. .
.
.-
:
-
.'
..
252
VYBRAW
JOSEF JUNGMANN:
Mocí a lestí . Shánëje Stëstí. Nesmírné proudemhrnesezbofí, Na sejpkách zlatá Spíie se mnofí, PFiblvá prostory, zrBst bere dem, A vdomu vládneHospodyñ zprávná, Dítekmáti; Rídí v ctnosti Domácnosti, CviEí dívky, ZdrZuje hochy, Spofí, stiádá, A poFádá, Pracuje, pílí KaZdou chvI11, Zisoboutruhly Spihuje drahné, FrEícím niti vfetenern táhne, Chrání ve skfíni za mnohq den Vlnu bëlostnou i snëiny len, VZdy g l n a kprospëchu krásy dání, A nemá stání. Otec pak okem ut8Senym Od svidí domu dalekohlednlch Plésá nad poiehnánírn svym, Zhlídá 9t8pnice zlatoplodné, Patrastodoly prohnutC, . Prostory sejpky nasuté, Ha poli vlny zrnorodn6. V hrdosti chlubf se jeho ousta: Pevn8 CO sv6ta sam6ho spousta Zlfm proti oupadfim Stoj¶ mi stkvostqj dam!. .
25 3
s~fsu.
AleGsud. rnocnë vládne, S nímito není smlouvy iádné, Klopotem pFijde n e X s t í . Boh pomozi! poEnem ']íti, Lom mázubovatq hled. KdyZ uzfítena Eep bíti, ' Rcete svatou prBpov6d. NuZe, tak se stañ! Bofedomuchraií. dadouc ryhou,se Ju2 Emoudy, Valí proudy. ohñorudé '
18 r
I
S
.
1
n
..
.
.
'
'
,
S
.
,
.
-. g.. m*
J e t dobrotinná ohnë rnoc, An krotí se a opatruje, Co Elovëk tvofI, zphobuje, V tom jemu platenna pomoc; VSak s t r a h a jeho boiská rnoc, KdyZ z pout se vymkne, vyfinuje, A kráEí stopou svobody Ten divokq syn pfírody. Nastojte, kdyZ v nápltibldy Vzrosta bez ubránëní, Skrze lidné mësta t7ídy Hrozn6 tëká znícenl! Nebot Zivly nenávidí RukostvBry zemskychlidí. Z oblaku Zdárnost chodí, D é 3 se rodí; Z oblaku i v Ease tom BUEí hrorn! Jak to kÌíuEí z vq5e vëie! Bouie jde!
.
254
-
fOSEF JIINCiMAhfN:
V V B R A N ~SPISY. L -
KrvavC Jest nebe, O, tonenívedro denní! Biji v n o n ! Jakf shon! Vznikna oheií S plápoláním Zbíhá tFídy za2ehnáním V6trového spëchem kFídla; Vroucí jaliozpeci hFídla zíií vítr,jiskrydeití, . Okna bFinEí, trámy tFeStE, D6ti kvílí,matky bloudí, A pod krní Bravimrní. B6h a outgk, kam pohledne, Vnoci sv6tlo jako ve dne, Dlouhou Fadou, z ruky v ruku Vëdro litá;vzvfii v luku . Sopcí proudy, valy vody. Chomol vyje pFi2ene se, Hlukem. hledá plamene; Plamen v suché rolné-plody S praskotem se v sypku nese; BouFí v krokví suchém lese, Jakby v vání náramnosti Mínil vSecku z spodu zern Vyrvai! prudkjm klopotem, Vzrostenebes do vfsosti Velikán! Losu dán Ustoupá, kde v6tSí síla, Elovëk, vidasvého díla Zhynutí V trnutí.
Stojí prázdné spáleniStë, ChomolB vzteklych stanoviitë; V pustjch oken vydutí HrBza sedí, Do nichoblak S nebe hledí Napoded Jestë k zvratku Svéhostatku (rlovëkjednouhledí zpët -. Pak veselpfijdev Sírf svët.
7
Aë krutá jeho mu nechvile, Vidy outëchy pFeje nebe: Sëítá milé Své vfikol sebe, A hle! vidí vSe Své milé.
G;
&
g
z
Do zemë to Stastnë pFiSlo, Forma j i Z se nalila; Ké2 i zdárnë fia den vyilo, zplatiE. práce By se Co2 ait nevrhlá? Formaroztrhla? Ach, snad za sladkou nadëjl Trpkdpohromysedëjí.
$
4
-
.c
7
I
,
Tmavému ldnÚ zem6 svatd VEiíme ruk svfch tvoiení, Vëfí sv6rolníkosení, A doufá, Ze mu v klasyzlat6 Dá zrfistinebessouzení. StkvostnëjSí simë zarmoucenë Do lfina zemE skrqváme, A k kraSSím losfim utëienë z rakvízkvete, doufáme.
ze
255
266
JOSEF JUNOMANN:
.
VYBKANE SPISY.
Temng z v f i e chrámov6 Zvoní zvuky hrobov6; VáZnl! vprdvod zn6jI smutné kovy Naposlední cestg pdutníkovi. Ach. totmanjelkajestdrahá, Ach! totmilá,dobrámáti, Od kníZete stínfi Eernfch J a t a choti z rukou vëmjich, Outljmdítkám milenpm, V jejlm' kvëtu zrozenfm, Jefto mlle kojila, Jich se rdstem blaZila Svazek n ë h y domu vSeho Jest rozvázán na vëky: Ach! juZ v t h 6 matky jeho Nenlmezi Elovgkyl Nenl té, jíZ blahoudobou By1 on p6Ee, potëcha, Bude vlásti nad sirobou Nelaskavá macecha.
.
Dokudzvonnámnevystydne, Hmotnou práci ostavte, Jako ptactvo v houiti klidnC Svobodn6 se zabavte. Hvìhdy zasvití, PéEe, necítí SlySe chasník na klekání; Mistr se trápí v neustání.
Chutna chodg Bystrfm krokem Pozdní poutnlk v pustCm lese Se k , milemu domu nese.
..
.
:i :L,
: I
;y&
x:.
257
BeEíc tihnou k stáji ovce; J dou i skotui$elatého Hladká stáda buEíce, Zvykl6 chlévy plníce. S mandeli do stodoly viíz se klátí, Mnohokvëtf na snopech vënec leií, RyEn);. mladyiencd lid k tanci b6Zí. Ticho,pustona nám6stí. K tovaryskksv6tla záFi Sedá Eeled jasn6 tváfi. Brána skFipec zavírá se, Zem6 mrakem obstírá se; MëStana vSak nezatrudí . Cerná noc, JeSto zlocha straSnë budí: Bdëjíf práva na pomoc Ráde svatf, synu nebe PoZehnanf,skrzetebe Zvolnë,lehce, chutnë pojí Sv6 sek svCmu, m6sta stojí, 2 lesd vySli spolku chtiví, NespoleEní lid6diví. T y i mezi lidskC stavy Uvodiljsitichémravy. TeboudraiSísvazekspiaty K vlasti milé podnët svatf! Tisícruksehfbev pfli . U veselCm spojení, Zjevujl se tajn6 síly Skrze vroucí snafení. Pod svobody drahou stráZí Mistr i chasnfk pracuje, KaZdf svgm se rnístem blafí, PosmëvaEi zdoruje. Josef Jun&nann: Vybran6 spisy.
17
258
- --
JOSEF JUNGMANN:
PrPcet k r h a obecenstvl, PoZehnQní o b k n a , Otí-li králeddstojenstvr, Ctí Svá pilnost m6Stana. Míre mily, Shodo sladk4, Panuj, panuj Mlle m6stu tomuto! KBZ dnetohonezasvítá, Ant by vojny lQje lítá Vztekle v tyto tiche do% Vrhla sebe, Anbynebe Na hv6zdnCm se stkvëje polu Milostn6, Ohniv6loodpl4polu M6st a d6din ialostnb. Vychladu jsme doCekali:' ZruSte nyní stavenl, By se smysly radovaly V podobizny zdafení. Tlucte kaZdf zvláSt, RozhruSíce p l W Má-li zvon kdy zhdru vstáti, Tfeba formu v kusy dPti. Neb rhistrformu rozhrugiti MbZ moudrourukou, a kdyvhod, VSak bgda! kdyZ sevyprostiti . Kvapí sám Zhoucí rudy plod. ., Tu boufí hfmoty' hromovymi: Dbmpuklfvztekle oboFe, A jako vraty pekelnfmî Ven soptí strast a pohofe. .
.
VYBRANE SPISY.
p. F
p ! i; S
.
Kde mocí hmotnych tupost vládne, Nevznikne zobrazeni ZádnC, KdyZ ldza zvolnost uchvPtí, rozvrátí. se blahost Tehdá2 Zel, kdyZ troudnq se boufe zProd Vm6st ldnu tajn6 shromPZdí, SQm ztrhav sob6 pouta nArod Se straSn6 S Sebou zavraZdí. Tu lit9 rozbroj za fernení Rve zvon, an vyje zahuti: A posv6cen' jsa k míru zngní, UkrutnC heslo zazvuEí. Svobodu,rovnostpokfikují, Pokojny m6Stan bCfe braÌí, A ulice se naplHují, A t6kA vraZdy lítá saH. Tu Zeny hy6nov6 Sprymy 2 nepfítele si tfQpajl, A srdcezubypardovymi ' 2 ZivCho t6la 9kubajl. Utuchne zboZná vSecka bPzeH, Není nic více svatCho, An zlob6 v cestu nejde kázeÌí, 219 zapuzuje dobreho. Jsou tygfi v hnëvu ukrutnëjSI, Jsou krutSí lvovC dráitdgní, VSak zc VSí hrdzy nejhrozn6jSl Jest Elov6k ve svém SIlení. 6, bëdat6m,kdo boZskou svfci Dadí slepCmu, b6da tëm! NemBZ mu. svítit, ale Zíci, Vsi, mësta klásti popelem.
'13Y
--l
I
I 260
JOSEF JUNOMANN:
Tento den mi radost nese! Jakohvgzda, Bohudëk, SliEnf, hladky zjevuje se Kovovy mnb vejlupek. . . LíEí se celé. Leskem vesele, ' . N5m6t Stítu zpbobnCho Také chválí mistra svého. Sem,rychle Sem! Kolem, chasníci,obstoupíme, OkFtIme zvon a posv6tíme, CO~ICO ho~ nzizbvem, ~Q By stal se smírcem, obec vod6 Ke srdeEnC a klidné shodb.
.
.
Vfdy bfvej k tomupovolán, NaE by1 odmistra udëlán! Vis v oblohové blankytnosti Nadstánky zemë nízkymi; Bud hromu soused na vysosti, A mezuj S svëty hvëzdn9mi; Mluv S hbry, jako ony svíce, Ta jasná hejna hv6zdnych ok, Jen2 tvorce chvá1I kolujíce, A vgncovanyvodí rok. Jen k vëEn9m vgcem opravdovfm Vzni hlas jeho ust kovovych, A rozm6rem se hodinovym Dotykej kyídel bsovych. ZapdjEuj losfim mluvusvého, A, maje srdce bez citu, Svfm aspofi hlasem promënného ProvAzej Zivobytí hru;
g
i
.g-
Abyv FíSizvukPL Eilou Vstoupil na vëtrny tron, Zhbru,zhbru, v 9 3 Zdvihl se, visne jif. Radostzjevuj mgstu denní, Mir bud první jeho-in6ní. Lenka. (2 Bürgera.) (HlasatelEeskl 1806, str. 466.)
U
I
.
za Lenka diváJak
Sera
Se ze sna vyrazila: ,,Vilíme, kde jsi? - nevëra, smrt ti5 zachvátila?" On S pluky kr4le PruskCho do By1 boje Prafského, táh A nepsal mil6 k správ6, Z d d z bitvy vySelzdrAvë.
ci
.
KdyE pak i král i královna Se války nabafili, A udobFení zpovlovna Mír svatf uEinili: Tu vznikne ples a zp6vu hluk, A bubnb chTest, a ciñkb zvuk, A listím ozdoben6 Se vojskodomd Zene.
.
262
JOSEF JUNGMANN:
,,BGh, Bbh, tenotec,uslyií, Kdyditë mu se koFí, J di, pFijmi svátost nejvyiil, Ta Zalost vtobë zmoFí." ,, ,,O matko, CO zde zahoií, To svátost Zádná nezmoil, Ach, Zádná svátost, máti. Znik mrtvlm nemdZ dáti."
.-
A pfeviudy a odevhd Jde valem V S a~ t6Zí: A bud on stár, a bud on mlad. Vstfíc plukem r y b f m b6Zí; Tam s l y b t otce, man2ela, Tu chotg vítat zvesela: Ach! Lenka Eeká mnohg, A vítat nema koho. '
I ptá se tam zde kafdCho, A zbíhA cele Fady; Ne2 nikdonezn4 mil6ha y A nikdo nevi rady; A kdy2 pak pfejdou plukov6. Tu vran6 vlasy sob6 me, Tu hrozn6 ryky plodí, A vztekle sebou hodí.
"
-
,$OZ, at ten svodník Salebnj Karns do Turek se pustil? Pro novgsfiatek svadebnf Snad sv6 se víry spustil? Nech, dítE, muZe vrtkCho, On ziskudojdeSpatneho, 'Kdy du$ t61a zbude, Ten klam ho pálit bude."
.
-
,,Ky2 Pánbth smiluje se! CO je ti?" A od zemb ji vznese. ,, ,,Co pryE je matko, to je tam! PryE S svgta, pryE, je lest a klaml Bhh neznh smilování, Ach, ouve mChoIkBní!" "
,, ,,Co'pryE je, matko, to je tam, Co pryE je, PO tom veta! Smrt, smrt jezisk mbj, sv6t jeklam Ky2 neznala jsemsvgta! Zmiz, zmiz ty t6lo vhrob 'a prach, Krej, krej t6 hriiz'a, noc. a strach! Bbh nezná smilovánl, Ach, ouve m6ho lkání." "
,,Bth, Bfih se smiluj, otec nAS1 Ont dobFed6lA n4mi. Ach1 pomodliZ se otEená3, Bhh, Bah sám bude S niimi." ,, ,,O matko, matko, klam a lest! Ne, mnou CO d614, dobr6 jest: Dost jsem se namodlila; O, naE by prosba byla?" " -.l
,,Ach nesud. z toho bezprávl To. strastn6, BoZe,rob6!Co slína kane, rodpráví, Ach, nebudvinno, tob61 O dít6,zanech kvílení, A pomni na sv6 spasení, At duSe aspoìi svCho Má chot6 nebeskhho".
I b6fí matka k d6vbti:
'
M6 mil6 dit6,
-
-
-
-
I
..
..
-
.
. , -...-
.. .-t
264
JOSEP JUNGMANN:
,, ,,O matko! CO je spasení? O matko, CO je peklo? S nim, S nim jest v pekle spasení, A bez Vilima peklo! Zmiz, zmiz t y t61o vhrob a prach, Krej,krej tl! hrbza,noc a strach! Tam, kde ho není, Zlti, I vnebinechcibyti." " -
Dfív jsem ti nemoh zpomoct, Ted vezmu tebe k sob8.'' ,, ,,Ach, pod sem, dit8 medov6, Skrz chrqtl fiEI v6trov6, Pod, pod Sem, zlata hochu; V mych rukou okfej trochu!"
Tak zoufalost se vzt6kala Skrz jejl mozk a N y , A proti Bohu reptala HbI, hiife ka2dou chvlli; A tloukla prsy zavil6, AZ zaglo dunce spanilk, A v z l a t h PO obloze AZ jely hv6zdy voze.
,,At fiEI boufe vgtrova, AC fiEI, foukA, vgje; Ktin hrabe, bfinká. podkova, Tu nedobfe se dgje. Pod, kasej, zchop, a n a -meho Se za. mne vzvihni vran6ho: St0 mil t6 v ryEn6m plesu Dnes v choti 1Me vnesu."
A ven ku, slyg! to dupdupdup! Co koiiskq cupedusot; A chfestem ssedne v domu vstup, A stavi jezdec klusot. Pak U vrai poEne kruh a hfeb Jenzticha,zlehka, klepklepklep! A skrze vrata na to j e slyget slova tato:
,, ,,Ach, dnes sto mil?
,,Mysedlhme jen v pblnoci, AZ od Eech jedu k tob6;
-
,
.
205
VYBRANE SPISY.
-
-
-
dnes nabyla Bych laze nevbtina? 'Ej,jedenAct4 odbila, Co huEl, zvonovina." ,,Hle m6sic svitl, jasnotg! My S duchy jedem vklopot6: OE Ze ty za hodinu Jst v ltifi nevgstinu!" "
.
,,VpusC, pusCm6 mil3 milenko! ' I bdgla-!is, Ci spala? MAS smlch, Ei hofe, panenko? I zdalis O mne dbala?" ,, ,,Vilime, ty? tak pozd6 k nAm? Ba hoIe, milf, hoYe mám, A kvíllm bez pomoci. I odkud jede5 v noci?" " '
-
"
-
,, ,,Kde loZnice, kde, jak4 tvA? Kde,jake 1bZko tvoje?" -. ,,O malá,tichá,dalekh; Sest desk a deStky dvoje!'' ,, ,,Dost volnA?" '' ,,Dost! ty rychle pod, Zchop, kasej se, a n a kfiti vhod!" Host k hosti hned se sbkfe, A do -kofen jsou dv6Fe. "
-
. .
-
-
-
Dost zvuku! máry zaletí A jedva okem kyne, Hned rykem, rykem v zAp6tI Se vSe to za n'lm line. A d41 a dhle hophophop! Kbfi cválá mZitkou na sta stop, A jezdce zeje nálSi, AZ zem se o hngm prQSf.
Vge mijelo, kde jeli; Jak letbl les, a sad a hrad! Jak dut6 mosty hFm5ly! i jasno tg! ,,Strach dSvEinb? My S duchy jedem v klopott!: Strach dfvEinbli z ducho?" ,, ,,Ach ne! i nechej ducha!""
Jak let1 v pravo, na levo, A j pole, role, sady! A v levo, v pravo, na levo Vsi, zámky, mEstà, hrady! ,,Strath divEinE? i jasno tg! My S duchy jedem v klopot6; Strach dívEin6-li z duchfi?" ,, ,,Ach, nechej, nechej duchfi!""
-
-
-
-
-
-
NaE medle jest ten hluk a zvuk? Co vyje sejc tu dobu? SlyS zvonu zvuk, a zpgvu hluk: ,,Tot61o nesme k hrobu"
A hle! a hle! tu na kole Pfilzjevná v zhFi bled6 Ta luza vfikol dozvole Si ryEnf tanec vede. ,,%m, sem ty luzo! za mnou pod! Sem, skokem pod, a Sebou hod! A kdy2 se siíatky poEnou, Hop! tancuj rykem skohou!''
-
A, nesa rakev na marAch, K nimprfivod S t6lem blIZe tAh'; ZpSv jeho k poslouchPnS, Co Zabl kfehothl.
,, V pal noci @lo pohfbgte Vy v zvuku, hluku, plesu; At sob6 toho d5vlSete J A v chotí lSZe vnesu. Pod zp6vEe S kfirern! pFItfe9tiJ A svadebnou mi zavPeSti! SpoJ, pope, S genou m d e , Ne2 lehnem v chotí .lStZ.el'*..-.
'
-
.'
.E$
.& S*,
.L
. .
A luza S kola prask a prask! Se hrne za nim chyestem, Jak kdyby chrastím vicher tFask, A Sustg1 suchjrm klestem. A dál a dále hophophop! Kfifi cv&U mZitkou na sta stop, A jezdce zeje disí,. A2 zem se ohn6m' prhsi.
a x .
-
.~
-.II-
---
.._
m II.
...
.268
.
JOSEF JUNGMANN:
-
J a k letí vgecko stranami, Co podhv6zdnou jest záfi; I samonebe S hv6zdami Jak letf pfedjichtváií! ,,Strach dfvEin6? - i jasno t6l My S duchy jedemvklopotg! Strach dfvEin6-li z duchb?" -,, ,,Ach, v pokoji nech duchb!" !
i -
,,Ha, vranj?l p6jf kourovC (ras kvapf neustále
-
Ji2 vanou ránni v6trovC
.
"
-
Ha, vranj?! cválej dále!" Tu, tu se dritha skonEila, Tu dfvka chot6nabyla! A S duchy pádem jeli; ,,Hle, tu jsme, kde jsme chteli!" Pak pilmo k vratbm klopotá Co pfes závodni hony, A SviZnj?m prutem ztroskotá I závory 1 spony. Dskybfinkotemserozletí; On pojma kong v zápgti, Se PO hfbitovg fiti, An jaSn&! m h l c sviti.
A hle, a hle! tu na droby, Ha, strachem t61o trne! Co troud jsa, S jezdce podoby Se kyrys dold hrne; V leb nah9 hlava zmizela, A zplchala a zlyaela, Jest kostlivec jen z ngho, A kosa v ruce- jaho.
1
Lépi ne2 byreptalo; Bohu Duch&mu, usel t6lu BBhbud milostiv
f.
5
p
jemu."
i r
.
Elegie na brobkách veskfch. (Pod16 Anglick6ho T. Gray.) Den dokonhvá, n a klekání 'zvonl, Brav beeí, k stáji tihna povlovnë; Mdlj? rolník S polek domovu se kloní, A zBstavuje svët ten tmám a mnb.
-.
v
\S ...
.
.
I
L
-
,
:. I ..
.
t;l:
$i
e,, y'
Kraj stkvoucí soumrakem zasmuzuje, se A vslavné ticho pfebgvá: hofe Jen bZuEn9 chrobák v a n ë poletuje, A ospánlivou- ovein zavznívá; Jen z on6 pust6,mechovat6 vEZe Tam. dësná sova strasnë bgduje, Ze pozdnl chodec, pl-i mëslci W e , J i vstarCm, hroznCm sídleburcuje.
-
.
.
m -æ -
P
i I
2 70
I
.
JOSEF JUNQMANN:
Vsmutn6m tom jilmoví a smrEl stínu, Kdef suchopárn! strmí rovov6, T u v6En8, vouzk6m chladn6 zemb klínu, Spl d6diny sprostl t6 otcov6.
Popelník stkvostnf, socha ofivená, ZdaZ op6t ducha t6lu navrátí? Zda prachu Zivot Eest dá roztroubená, A pochlebenstvím smrt se odvrátí?
J ich povonn6ho'jitra hlahol zvuEnf, ZpEv IdtoviEí S stfechy slamEn6, Kur p8nI jasne,ohlastrouby hluEnf, Vlc nevyvolá z chyge prst6nn6. '
Snad mnoh6 srdce v tyto hroby kleslo, J en2 bofskjm ohn6m druhdy hofelo, A rámE1) hodno, jenZby berlu neslo; Neb 1íFe rozkoS plodit velelo.
Jim vplápolav6m prsku pilná Zena' ' ' Vícneostarájídla k veEerou,. ' Ni dltky,obsypan6 O kolena, K jich celování v,íc se poderou.
Ne2pFed nimi svfij Mdza poklad zlata, List dávní zkdenosti skrfvala, Jich ohefi nouze udusila svaty, A vtipu znikat zima nedala.
Jak mnoho síjí srpern zprostírali, Co potFeli hrudzpurnfchrozvorem; Jak vesele svtij potah vpole hnali; Co padlo lesti pod jich toporem!
J a k mnohy kám.en, jako hv6zda stkvoucí, Se oku tají vmofsk6 hlubinë, Jak mnohf kvítek, nadarmo se pstroucí, SVOU.ambrou dychá v puste krajin6l
'
'
Tu mnohj, jeho2 blaZSí vedla strana, Thurn obce odpoEívá hrdinnf; Tu mnohj le21 nëmf Rokycana, A %ka, krví Eeskou nevinnf.
O, va2 jich sob8 práce, pejcho tvrdá! Cti klidn6 StEstí stavu nízk6ho; A ty, aEt! skrovnf, prostf, Velkost hrdA! SlyS, bezposmgchu, Zivot chud6ho. Pychroduzpupnf, moc i povfzenf, (rest, bohatství i sliEnou podobu Sv6jist6 Eeká jednouporusení; Krok'slávyvede pfímo do hrobu.
Jim osudnedal soudy v uzdu bráti, Skrz ohefi t6ci n a nepfátele; Svou zprávou blah6 obce vid6t zráti, A vládu svou Eíst lidu na Cele.
!
.
. .
I'
'
,
r-
. ". ,
Ty chloubo! odpust, Ze jich nízk6 rovy Jsou bez vlt6znlch, slavnfch znamení, Ze nevzní chvála vytetnyrni slovy s k y ,valnA, zvuEná chrámu sklepen!,
A vSak, jakskrovnkbylyjejichctnosti, Tak ma16 jejichbylyouhony; Stfev nezavírali svych outrpnosti, A netfeli se. meEem na trony,
I
'
1)
&JSleçhtileji. ne5
ruka.
.
_ .
274
------l
JUSEF JUNGMANN:
trlr~tiAN€ SP~SY.
Jich srdce tajnP pravda nesdrala, TvAf nezhrzela studu litidlem, Jich rozkoSi a pejSe nedfmala K sv6 hanb6 Mdza Zádnfmkadidlem.
Dí pastfi zedivy tak O tvCm losu: ,,Hned za Sera ho bylo vídati, An rychlfm krokem potíraje rosu Tam na vrch kvapil slunce vltati.
Nez, podá1 od mEstblAznov6ho zvyku, VZdy skrovn6 v srdci tuZby chovali, A v chladn6mstrann6m dolu, bez povyku, Pout Zití svbho ti9e. konali.
Tam kde se buk ten kejvá nahrbenf, Sv6 starb dvorn6 vina koIeny, Se chladívával vedrem umrtvenp, A' na ty stFibrnC zhlídal prameny.
Ted chatrní, míjející obrazovb Jich kostí od sv6vole stfíhají, . A neuEení, sprostni náhrobkovh Slz dan8 na. pocestnkmZádajl. Jen v6k a jmCna, (chválupomlteci) T u neumglá Mdza napsala, A, umírat jich syny pouEeci, Text mnohf svatp z písma pfidala. KdoZ rád, jsa v loupe!n6mC nepamgti, Ten sladkl, tesknf Zivot postrádA, KdoZ, maje S sv6ta toho vycházeti, Dfl krásy jeho zfíti neZPdá?
273
lese, Ted S hrdfm bloudilusmívánímv Cos z fantazie tvorn6 Septaje, Ted smutny, bledf, tëfkou hlavu svëse, Chfad,nadpsotounebláskouzcufaje. Dne jednoho se U milCho' buEku M6 .PO n6m oko darmo toEilo, I drub9 den ho vice U potfiEku Ni na vrchu, ni v háji nebylo. Pak z jitra, up6jIce zarmoucenb, Ho neslik hrobkám n a 3 dgdiny. (5ti sob8 jeho nápis na kamenb, Tam U t b vEkovit6 trniny:
Nápis.
Duch z t61a jdoucí hledá utrpenf, A oko, v sloupu, slzy pfítele; V svbm j e W hrobu volá pfirození, A ohefi ná5 v svbm Zije popele. -
Tu, jeho2 Mstí, sláva nepoznala, Spi v tmavCm zemë lfinumládenec; Jim, aE by1 sprostf, Mhza nezhrdala, A melancholie by1 milenec.
Ty, jeho2 líra v Zádn6 ct6npm dobë Tu sprostnou písefi mrtvym vydala, Snadkdyby, kdo jsi? pPi tvCm trudná hrob6, s e kterás duSedobrA optala,
M51 dobr6 srdce,ducha upfIm6ho, A za to Boha odplatitele; Da1 chudjm, CO m61 slzu Oka svCho, Da1 jemu Bah, CO Zádal - pfítele.
-
Jose Jungrnann: Vybranb spisy.
18
josEP
2 54
O strastné, drahC jméno! zPlstaÌí nezjevené, tichem zpeEetëné. M6j schovan6jesrdce pod tim krytem strojr,,: '.l, Kde k n6mu pocit Zije S citembohabojnfm; T y nepi; má ho ruko - jiZtë pFedce psáno I budi2 tedy vámi slzyvymazáno. NeSfastnáEloiza darmoodporuje, VZdy srdce veli psáti, ruka následuje.
V tu svatou skrySi nenahlédej mnoho, Co jeho kiehkost, a CO byla test: T o t obé trna sloZil pFed trfin toho, Jen2milfmjemuotcem, Bohemjest. Psaní Eloizy Abelardovi.
A nevstup na rty svatym
-
.
NavrZení. Abelard a Eloiza Zili v -dvanáctémstoletí, byvSe dv6 pFeznamenitC osoby vëku svého z strany um6ní a krásy;alenic jich tak v známost neuvedlo, jakoneStastná jejich láska. Po mnohém neStëstí jdouce do kláSterfi rozdílnfch, ob6tovali ostatek dnti svfch náboinosti. Mnoho let PO tom rozlouEení list Abelardfiv, dan9 jist6mu piíteliaobsahující piíbëh jejich negtëstí, dostalse do rQkou Eitedlné Eloize. List ten probudil znova vSyku lásku její a podal pfíEiny pov6domfm psaním, jsoucím piefivé vyobrazení pfitky mezi ctncstí a láskou. Vfbornf Pope, básníF anglickf, pFítomn6 psaní,vytáhvje(na dIle zdotEenych, vyhotovilmistrn6, kterC2 tut0 P.P. vlastenctimv tFináctisloZnCm, Poláktmzamilovaném v e r 3 z angliEiny vyEoZené se podává.
t
t
. ..
.
Eloiza Aberlardoui. a
Vt6hloubi samotnosti, váZném obyvání, Kde jenombohomyslnk bydlírozjímání, A kde melancholievsob6 trudná kvílí, Kam v Zilách dëvy svaté tat0 bouie cílí? ProE duch mPlj sob6 ráje kromt6 poustky tvoFI, ProE oheK dávnozhaslf v tomtosrdci hoH? Tot jeSt6, jeSt6 láska! Abelarda jméno VZdy jest6 od Eloizycelováním ct6no.
-
2 75
VVBRAN€ SPEY.
-
JUNGMANN:
-a
Zdi nelItostnC! v jichZto straSn6 mrákotnosti Jsou pokajicí vzdechy,volnétruchlivosti; .Vy od kolenou svatych skály vykleEené, Vy jeskyn6 a sluje trním vyjeZené! Vysvatynë,kdepannybledotváfnébdëjí, Vy svatí, jichito sochy slzami se stkvëjí! Jsem studenou a tichou jak vy uEinëna, VSak piedce zapomn61á nejsem do kamena. NevSecko nebes, pokud Abelarda stává, Vidy pfirozenost zbofná srdce p51 mu dává. PPlst, modlitby a slzy PO létatekoucí To srdcenestavilyurputng tlukoucí. '
Hnedjak,sechvzjíc, psaní tvé jsem oteviela, Má bolestjménem známjm viiecka obnovëla. O jm6no v6Enë smutné! vëEnë drahéjméno, VZdys odemne jen lkáním, pláEem vysloveno! Batrnu,kdikráte mC jen vlastní pFijde, . Ze n6co odpornéhobrzyzanímvyjde. Tu slzavfma oEma z Fádky Fádku stíhám, A smutnou protivenství rozmanitost zbíhám; Ach potom, hoFíc, cítím,vekvëtu i e vadnu, A ve klásteru tmavém osiFelá chFadnu, Kdeohn6 nepovolné zboZnost pFísná dusí, Kdedrahfcti aIáskyplamen hasnout musí.
*
2'17
VYBRANE SPISY.
A p'cedce pis, pig vSecko! radost jet vie znáti, A radost moci ho'cem ohlashoiidáti. To mn6 i strast ilidé dali nejlítëjSf: I zda2 t y Abelardebylby ukrutn6jSI? Hle, slzy jsou mé vfdycky, .nech at plaEi tebe; Chce láskaob6tmíti, jiZ bybralonebe. T6m uslzenjim oEimnenf více piáno, (Sist, Plakat, to jest vSecko, CO jimv svEt6 dáno.
.
Pfejtedy Eástkyhofe, dejto potGiení! O pfej mivíce,dej2 mi vSecko zarmoucení. Psát nauEilo nebe nejprv negfastnfky, Bud zahnané neb jat6 kterés milovnfkyi ' J e t psanlfivo,mluvi,duchemlásky dj%e,PronáSf horkd city,jakoten,kdo plSe. Conesmf fevit dfvka, psanI vypravuje, Vymlouvá stud, a ce16 srdce vyjevuje; Dvou du51 rozmlouváni sladce spojí spolu, A nesepovzdechnutiodIndusu k Polu.
m
VlS, Ze má prvnl 14ska bez uhony byla, An pod pfátelstvi jm6nem plamenysv6kryla. JA jenom ctila v tob5 tvora andglského, A sliEnf jakfs vjiplyv ducha vSekrásn6ho. Tv6 usmi5vav6oEi, mlrn6 vzhledajfce, Se stkv6ly libfm bleskem, jak dv6 nebes svice. Tvfch zp6vfi poslouchalo nebepotGen6, A od ust pravdy bofské vznëly okráSen6. CoZ divno, z ust-litakjich pohlo nauEenl, A vidfno mi, Iáska Ze nic zl6ho nenf. Ne2 brzo smysly ducha podmanily sob& Ne and61, ale Elovëk jiZ mi kochán v tob& Jen v mrAkot6 a vzdálf svatpch rozkoS vidím, A jim, je2 pro të tratím, nebenezávidim.
r
Jakmnohokrát jsem iekla, sly5Ic O svátosti, Bud proklat kaZd9 zákon, leEZef od milosti. Neb milost ráda volná v poutech nemá zniku, A vztáhnouc lehká kfídla, zapoletí v mZiku. A t Eest, at drah6 zboZí za manfelkou chodl, At spanilé jí Einy svatou povëst rodf, PFedc ohni prav6 lásky vSe to ustupuje, Gest, povëst,drahé zboZí láska pFevySuje. KdyZ -podn6ty se jejf zlehEi prostopáSn6, Bbh fehravy na pomstu vdechuje ty váhb, A velf smrtedlnikfim oklamanym lkáti, Jen2 vice chtëli v lásce, neZli lásku, bráti. Byt sám Pán svëta velky zlfbil tvora svbho, PTedc pohrdlabychsvgtern, jlm i trbnem jeho; I clsafesv6rukynehodnymbych mngla, Jen sv6ho mil6ho bych milenkoubyt cht6la. Neb jestlinad milenkujmdno svobodnEjY1, To U tebe nech najdu, jm6no nejmilejgf. O Wstí! kdy dvou du51 milou najIt shodu, KdyZ zákon p'cirozenost, láska za svobodu: Tu plno potom vSecko, majicí i jmën6, Tu ZPdnjim srdce prázdnd tufbám vystavend, A my51énka se mile jedna S druhou scházf, A kafd'ii z prsf Zádost obapoln6 vzcházf. Ta blahost, to je Mstf, pokud jen zde -jak6, A to j4 S Abelardemjednou mëla také. Ach jak4 nynf zmgna! strach to nesmgfenji! T u v poutech, v krvi lezímil9 obnaZenji! KdeZ bylaEloiza, Ze ni hlas, ni ruce, Ni dfka jejl krutd p'cekazila muce? SyrovEe stfij!'.6 ustafi krvav6 t6 rAny, Za stejnouvinubndtestejn6tresty .d5ny. .
'-
278
JOSEF JUNGMANN:
V Y BRAN€ SPISY. I
Ustávám,hanbou,vztekem jsouci uchvácená, Nech styd a slzy mluví slova zamlEenh. .
ip.1 '
...1 .,!
.
;L-
ij.
'
.
'
,'
-.,
;.
.. Zapomngls na tu smutnou, na th alavnou chvil'...;] - Kd,yZ U oltáfních stupñfi jsme CO obbt tkvíli> Zapomnëls, kterak tehdáZjsem se naslzela, KdyZ vmladém,horkémv6ku sv6t jsem opouSt6lai Já ku studenfmustdmsvatou rouSku zvedh, ,:; A oltáfesetfásly,svbtla vQko1,bledla. ' ' Svfm nebe nad vítëzstvlm stálo v pochvbpost!. A svat9m byly slibyplnypodivnosti. ' I k hrozné pTistoupivSi obgtnici blík, .. Jen na tebe jsem zfela, nevidouci kTí2e.'. Mé Mska, neli zbohost, byla povoliní, /$ Tv6 lásky ztráta jest mivSeho postradáni. PTijd! oko tv6 a slovo bolest mou ukojí, VZdyt! ve tvé moci stává tat0 blahostdvojí. Nech j e W k tvpm se prsfm rozkochaná viji, i'i Nech jest8 ze tvpch OEí lib6 jedypiji; ' Dejk srdci pfitulen6 na rtou tvfch se chvíti, Co mfi2eS dej - CO zbfvá,nechej mi se snit;. Ach ne, ne! uE mne Setiit jinfch kratochvilí, Dej, at! m6 hFlSnBoEi jinfch krasot pí]í!', Ty stav mi v ce16 kráse vyslonënb nebe, By pro Boha má du9e opustila tebe,' , .
,
d
Ach, m6j Své aspofi mi16 stádo na pameti, Tvfchvlastních rukou iitípky, modlitebtvfch dEti. Jen2 vyjdouc v kv6tu Zit! S toho svëta zloty sli, kam jsi kynul, do hor, na pousf!, do samnty, Tys zbudil ty zdi svaté, samota se smála, A. ráj znikl gTerozkogn9, pustina kde stálz. Tu stkv6lpch obihicí, tím c02 d6dit mblo, ' Sirabl! plakajfcf, kr4sit pevidglo, '
-.
,
i.
Q.
_-
27 9
A stfíbrné sochy mroucích od lakomce dan6 Nechlácholily nikdyneberozhnëvané; Br2 prostípfíbytkové, dílo poboinosti, Tu vznëjík tvdrci hlasem chvály, povd6Enosti. %de, jen2 nás vëzí vëEnë, mezi zdmi pustfmi, Vt6chrnechovatych chrámích, S v82mi vysokqmi, Kde pod sklepenlm v á h j m noc se ve dne W , A temná jenom okna slavnym svbtlem HFí, Tvfch OEí paprskovk radostprostirali, A spaniloudnyslávou milevzjasfiovali. Ted zmizel pokoj z ka2dCboZské tváFi sliEn6, Jest vSe zde bled9 smutek, slzy ustaviené. Hle, kterak jinych proseb hledám k pfemlouvání, (Klam zamilovan6ho bliiních milování!) A vzak, proE jingch proseb hledám v strastn6 psotb? Piijd, vrat mi otce,bratrapfítele i chotë! Ach piijd, a vdëk ten uEifidcePi, sestye, rob& Neb milence Své, jménu, jen2 má vSecka v sob6! Ty tmav6 sosny, které na té skále Enëjí, A v dutCm vëtru huEíc vysoko sechvëjí; Tybludnéproudy,které z dolin vyblyskují, Ty jeskyng, CO tokd hrkot opëtují; Ti vEtrovC, CO lkajlc v stromích umírajf, Ta jezera, CO EFícím vëtremdrkotajI: To vSe víc nezpomAhá mé zamyslenosti, A neuspává dívky snáTsk6 obraznosti, Br2 ve mrákotnfch hájích, v . slujích zatemnglfch, V hlubokohlutnfch .sinich,v hrobkách osamëlfch Melancholie sedí, její2 pohled sivf Smrtedlnésteleticho,poklidkormoutlivf. Piítomnost jejf mraEná vSecko zasmucuje, I zelenost i kvítf vfikol zacloiiuje, X vflevfim tekoucím dává zvuk temnëjsí, A v &d6 lesy dycM hrilzy &divi$l,
280
JOSEF JUNGMANN:
VYBRANE SPISY.
A predce v6En6,v6Cn6 mám zde obyvati, Tot! smutnf dtikazIásky, Ze zná poslouchati. Smrt, smrt z tC pevnC vazby dá jen vyniknouti, Pakstudenf mPlj pope1 mázdezpoeinouti; Zde kiehkcsti Své celi, vgechnëch ohfib zbyti, A Cekat zde, a2 smIsit S t v l m sebudesmíti.
Ach negtastnice! darmo chotf Pán6 slujeS, Tyotrokyni Iáskyvsob6pocitujeg. O pfispëj Btih! Ne2 odkud kBohu odvolánl, Jest bno z pobofnosti, Eili od zoufání? 1 Zde, Eistota kam mrazivá se ukryt zaSla, . . Pro ohn6 zakázané Iáska oltáf naSla; Co mgla bych, to nelze; proE mám,nelítostlm! Promilovníkateskním,pro hfích nefalostím. Hfích vidím svbj, vSak hofím znova U vidgní, A klnouc stark, Zádám novfch potëSení. Ted knebihledíc plaEi mfnulého Einu Ted,zpomenoucitebe, kleji nanevinu. 2 vSech protivenství, která milovnici mutí, Nejhorgft ono, kdyg se zapomínat utí. O kterak citu nezbyt, hiíchu pominouti, ' Jakkochatbezpravnlka,bezpravIklnouti? ' Jak rozmily tenpredmgt IouEit od páchánl, Neb kterak odd8lovat lásku od pokánl? Dát vfhost náklonnosti - plle pfeneztastná! An duSe celá hnutá, bodená a strastná! Ne2 taková se duSe v poklidu zas vidí, Jak Easto pomiluje, Easto nenávidí; J a k Easto doufá, zoufá, ti:! se i vzpínP, Pfetváfl, zhrdá, - vgecko, jen ne zapomfná. Nech vSak ji pojme nebe,hned se rozplamení, H~ed bude v citu, vkcka v vy@en!!
-
281
Mne nad pfirozenf uE povygovat sebe, UE odfíkat se lásky, Zivota i tebe. . Nech EitedlnC mé srdce Bohem samfm bíti, Jen toho mbZeS soka,následníka míti. Vestálce neouhonnh Stastná plynou Eta; Jsouc ,sv6tu zapomngna, zapomene sv6ta; PovSEn6 jasno svítl z jejfduSe ctnostnC, A nebe prosby jej! sly3 nefádostni; Pa1 v6ku vezme práce, pbl jí v e r n e lplfe, PosluSnk') majIc spání, bdít i Plakatmafe. V nf váYeìí neZabouTi, tufby nezaplanou, h Jsou k'potESe jí s h y , vzdechy k nebivanou; J i milost osv6cuje záfI nejjasngjgí, A andëlk jí Sepcí sny nejlahodnEj3í. Jen pro ninevadnoucf rajská rfife zkvetá, A perul! SerafínskP bofskf zápach metá. J1 jenom slibnf prsten Zenich pfipravuje, J 1 b6lorouchych panen .hejno prozpP;vuje. Pak zvukem harf nebeskfch milenka umír5, ), A vid6nIm dnb v6EnfchZivot svplj zavírá.
"
/
O c02 mou bludnoudusi jinC bavi snEnI, A zAbav neposvátnfch jin6 vytrfení!
'
KdyZ koncem ka2dkho dne smutnCpeElivosti, v obraznosti,g) Tu sv6domí m6 usne,nátura má vfili, , Tu strastná duSe S tebou svou provodí zvfili. O kletA, vzácná' hrdza noci v3evgdoucl! J a k valnb smglou rozkosmnofi hTích horoucl;
I
2,
Co2 odHato mi pomstou, najdu
Jak znameni d i .
0)- Fantazl,
2 F13
VYBRANE SPISY.
Jak duchove mivAbnl pouprostrafiujl, ' . ' A vkliky znik ldsky ire mnb probuzujl. Tu slySlm, vidIm tebe,. pfivabem t v f m plynu, A vfikol stlnu tvbho ruce sv6 jd vinu; Procitnu: - míjl hlas ten, míjlpohled stkvostny, UtlkA rychle stln tvdj, jak ty nelítostnf. ., J á voIdm Zivfmhlasem; neslysf volAnl, Prostlrám prAzdnou ruku; zmizí ce16zdAní. Chci znovupousnouti, sklesnou oEi samy, ! Vraf mdmenl se sladk6, pfjdte drah6 klamy! Ach darmol hroznoupoustf, zdA se mi, Ze jdemc, A pro strast obapolnou hoke bgdujeme. Zde pne se bledf bFeEtan k v6Zi pobofen6, Tam Eni5jI nadhlavamiskály nakton6n6. Ty, znikna do vfsosti, kyneS jíti k sob& Mrak, vItr a vlny hFmotn6 nedají mi ktob& Vykfiknu,vskotím,najdutentf2 pohled smutny, A procitjest mirovni5 jakosenukrutnf. ' .
a
I
.
Tvfij lep91 osudtobe vvlídn6 zbfivosti !. - . Da1 chladnou neEitedlnost ielu i radosti, TvdJf Zivot mrtvd ticho,poklid vfdyckystAlj, V tvfch ZilAch nenl boufe,plamen se neválí; Co jezeros, pokojnf,dflv ne2 vfcher vstane, Dfív nez, an tefi vody, rann¶ vbtfík vane. Povlovnf,jako snov6 svat6 rozhfeSen6, A jemnf jako nebe zbotnfm otevfen6.'
.
,
.
.
!
PHjd Abelarde! neb0 Eeho tu se báti?' Pochodnl! Venugina mrtvfm nembZ pliiti, . . . Utichlo pyirozenl? náboZnost se zpfr8, Tys chladnf, Eloizu lásky plamen zZlrPi ' Ach nenad6jny plamen! jakf v hrobkách bfvá, Kde strastpg, mrtvgm svftg, popelplk ' zahfIva,
O jací pohledovb rnni5 sevyjevují! Ty drahC podobizny,kamjdu, následujI. Ty se mnouv r d z n h háji, do svatyng chodf, A du5izprziiujíci kratochvile plod!. Pfi lamp6 trávíc jitro, oplakAvám tebe, Tvá podoba se loudí rnezi mne a nebe. Mnim, Ze jsem v kaZdCm hymnu blízka tvCho hlasu, A vroucnou poustím slzu kaZdCm pYi zdrhvasu. KdyZ oblak z kadidlnice lib6 v&nE dyrná, A slavnf hluEnych varhan hlahol du3i jEmá, Tu slPvu jedno hasne na t5 pomy31enIi ' We, kn621, svíce, chrámy, pfed oEma se m h l j MC srnysly do mofe se plamendho nesou, An blfskajl oltáFe, and616 se tfesou. ' ' b l ;l Kdyf tdto rozprostfená leZlrn vskrou"snostl, A z ocí cedírn slzyrozkochan6 ctnosti; .. KdyZrnodlfrn se a trnu, kdyZ se v prachuviji, A svitajícl milostv duSi znfkat Eiji: PFild, srní5-li, at ti! zyíti v ce16 krhse mohu, Ved rozpor O m6 srdce, stoje protl Bohu. Pfijd, nech at vt6 m6duSice16 nebe jasne ' Tvfch jednIm pohlednutfrn loudngch 081 hasne. Zpgtvezmi tut0 milost, slzy zarmoucent, Zp8t zkrouSenI a lítost, jenZ mi platna nenf, Mne v stany blaZenosti vstupujicf svrhni, Mfm pomoz nepfátelbm, a mne &ha stthhi. J
,
I
t
1
Ne! vzdalen, vzd5len bud& jako svzta i d y , budt'e h o q , doly! ' Ach zbtaÌí, nechod, nepi3, nbpomydi na mne, A CO já trpfm za tE, pat@ i ty zi mne, J A dhvámtebe z myslil pouiitlm z slibu fv$hb, ~y zapomef!, vse nena'vrz, M IO mgho.
Bud mezi n5mi mofe,
-
.
'
WBRANE spfsu.
-
Aj, zde v sv6 Eloiza chyii zarmoucená Tkvl, sousedkyn6 smrti, na hrob zpodepfená. Dchem vEtrfi nejslabëjiimvolají duchove, Aze zdlt6chto mluvf víc nef ohlasovb. ' Zde pfiumírající lamp6 kdys jsem bdgla, An z on6 obgtnice temná slova znëla: ,,Pod sestro! (takto feklo,neb0 fíci zdAno). Pod, podi2 smutná sestro, tu ti místo pFáno. jA ngkdy, jak ty, byla tesknfm hoFem spatá, Tenkráte ob6t Iásky, nyní d6va svatá. ' Zde, zde jsou n6mí snov6, místa vSecka tichá; Zde Iáska nezapláEe, Zalost nepovzdychá. Tu pov6rasvb sama ohn6 potracuje, An náie Bah, ne Elovi5k, mdloby rozhfehje. Já jdu, já jdu! pFipravte nadpov6trn6 sv6ty Mn6rPIZov6 sv6 loubf,vEkosvIií kv6ty. J A jdu, kde hffinIk sob6 mefe oddechnouti, Kde vid6t Serafíny Eistfmohn8m Zhnouti, T y Abelarde! k sv6tla nebeskkmumgstu, (O jen tu smutnou slufbu!) zlahodni mi cestu. Viz, jak m6 rty se tfesou, oEi v sloupu stojl; A sebef duii vzdanou Eloizy svojí. Ach-'ne - stfij. pfi mnl! ZboZny v posvAtn6m odevu, A chv6je -s&obnPiej hromnici svou devu.
--
"85
Hled k otevfenfm oEím kfíi mi vstavovati, UE mne, a sám ode mne uE se umírati. Ach potom na svou dívku pohledmilovanou, Nebt potom hledët na mne Zádnou tobë hanou. Viz, kterak míjitedln6 rfiZe pr9í S lice, A v jasnfch jindy oEích dohcfívá svíce. Vidy hled, a2 kaZdé hnutí dchu i iil mfch stane, AZ Abelard mfij sám b f t kochánpoustara. O pfevfmluvná smrti! v tob8 spatfujemc Co, milujíc Elov6ka, za prach milujeme.
I potom, kdyZ tvé osud zmaTí povábnosti, Ty pTíEiny mé viny, pFEEiny radosti; Tvb pfitky smrti tobë pot6chou se stañte, Stup jasny na tg oblak, Andë16 t6 chrañte. Paprglky v6Ené slávy tebe okrfvejte, A láskou m6 podobnou svatí objímejte. Kdyi jedna spojI hrobka naSe strastná jména, A láska má, tvou slávou bude uvëEnZna! Tut PO vgcích, kdyZ vgecka bolest moje pojde A toto zbojn6 srdce utiSení dojde, Dva Easem milovníci,zaberouce bludn6 Se k t6mto bílfm v6ZIm,4) k t6to stfíbrnk studn6, Sv4skloníchlavybudounadnáhrobkempníti, Aobapoln6 slzy prolévané piti, Pak Feknou zarmoucen6, kdyf se vyplakali,,O, kyZ my nemilujem, jak ti milovali!" KdyZ budou zp8vy zníti z karu hlasitkho, A povygovat o H t k chvále vgemocnCho, j 4, Abelard a Eloiza byli chováni v jednomhrob8,neb0 v klPStePe SV. Ducha. On um?el podjednímnáhrobkem 16ta 1142. ona 1169.
-.
..
.
2 88
fOSEF JUNGMANN: .
c 289
VYBRANE SPISY:
KdyZ v soumrak pilnf dëlníEek' Na lPlfko chodlvá, - . Poustevnlk ku tí o hníEek A hosta zabfvá.
-
Pfátelství? - j m h o vëtrné, Co sen,neostojí: Bohatstva, slávy - Setrné, VSak bídy se bojf. : . . '
A láska? - tat je prázdnf, hlas. Hra pouhá miliEkám: Ta jenom hnízda tento Eas Zahfívá hrdliEkám. Kotátko spolu cltlcl Vesele skdkalo; Tu roZdíplá10 chfestid, Tu cvrte cvrkalo. Radosti t y vSak odtuchu Mládenci nedaly; On sevfen by1 ve sv6m duchu, S h y mukapaly. To poustevnfka zle bodá Ze jemu pl4Ee host: ,,,,JakA Zalost tebe hloda? Neb z n a m e n h Zalost. Jsi z vlasti vypovGd6nf,;; A bloudIS sem a tam? ci odpfátelopuMnf?' . Trápl ti5 ldsky klam;
-
Co St6stl 'dAvA, darov6 Jsouc marnl, nebldí; Marn6jSí pak ti bloudov6, Ktefi PO nich bafí.
MládenEe! zapomeñ Starost, Zeny i vSechen trud. -"" V tomnáhleprojevilse host, An r u m h i l jej stud. Ve tváfi jeho zkvítaly PFelíbé sliEnosti, A ranní záTi rovnaly Se v p5kn6 krátkosti. Prs zedmutf, zrak ,sklopeny, A tëlo ztepilC Ji2 poutník jest prozrazenf, Jsa - d6vEe spanilk. ,Ach, odpust,pane, dGvEeti,, Jen2 ruSilo tvdjklid, A smglo semokráEeti, Kde má5 S bohem ty byt. Polituj, prosim, stvofenf, Je2 láska zavedla, A chtgjící ut6Sení . Do smutku uvedla. ,
Josef Jungmann: Vyban6 spisy.
l9
291
VYBRANE SPISY. c
AZ koneEn6 mnezanechal Hrdosti a vinë, Na pougti obyvat se jal, KdeZumTe1 v tiSin6.
Mne jedinoutë m61. Mnohf jinoch z ruk otcovych Mne vzít usiloval, A oheii ke mn6 v prsech svych Bud cítil neb0 .lhal. VZdy S piípov6dí ptíjemnou Prodajnp ,hluk tu byl; I Litmír stá1 O lásku. mou, VSak mn6 nepochlebil.
L
VSak za ty jeho tesknoty M i j Zivot splácetmá: 'Hledám i já té samoty, Kdeonbyl,budujá.
Tu v zármutek se cele svtij Umrouci zavinu: TakzhynulpromneLitmírmbj, Tak já proñ zahynu.." ,, ,,Chrail btih!" " on obejma ji, di, Uleklou velice: - _ Chce Ut, vSak pFed sebcu vidí, Litmíra d6vice. I-
Më1 on jen prostoEistySat, A Zádnou mohútnost; Na ctnost a rozum vSak bohat, A to mibylo dost. Jej krtip6rosy pfeEisté, Kvët rajské zahrady By' U rovnání zajisté Nhlezlybez vady.
Na kvítkurosa,kv6tu b61 Nestálou hAsu má; JichkrásuLitmír dobrfmël, Jich stálost mëla já. Za jehojsemumílení NelAsku chovala, A smlchem jenom trPpení Mu odmì5Ìiovala. !
'8
,, ,,O Angelíno! vráceny Mé duSi anjele! Aj, Pive Litmírztracenf! Pusf, dívko,od Zele.
Nech na smutek a vzdychání Nastoupí veselí; Potomtosladkémshledání Nic nás nerozdëll. V té lásce blahé mnoho let Ké2 Zivi budeme! KdyZ t y povzdechneSnaposled, T u pukne srdce mé." "
L
4
VYBRANE SPISY.
Poznámky. -.-
.
Pivodni stati prósou.
O jazyku Eeskern rozmlouvhni prvni. Str. 41. DanielAdam z Veleslavina vystupujetujako sv€dek a zastáncejadrnd,správné Eeské ieEi. zilvletech 1545-1599 a prosluljakoslavny Eesky tiskai,vydavatel ispisovatel.eeskymihumanistyzuilechtbnáspisovni feE Eeski povznesla se za doby Veleslavínovy na takovy stupeii plnosti a dokonalosti, i e celá doba ta nazyvina byla dobou veleslavínskou, téizlatou,neb0 i klasickoudobouEeské literatury. Jungmann oviem nemínil ustrnouti na dobb veleslavínsk5,alepfece divitohotoslavnéhoStaroEechaza svbdkabyvalChorozvoje feEi Eesk6. Neumbli,dosmbsnosti zkreslená feE vlafnkhoeecha z dobyJungmannovytrapnb kontrastuje S uilechtiloumluvouVeleslavínovou. Str. 41. Minos by1 jeden ze tií soudch v podsv8tí podle víry starych Rekti.Rozmluvaodehrávase v podsvbtí,kde Daniel Adam z Veleslavína dlí jii dlouho; obracíse na správce podsvëtníhoMinosa S prosbou,abysmblpohovo?iti S Praianem,kteryprávbzemielapiiieldopodsv6tí.Scenerie vpodsvëtí a bystryironickydialogjsouvfsledkemJungmannovych studií a piekladtiieckéhofilosofaasatirickeho spisovateleLukianaSamosatského, z n6hoin6kterédialogy téiJungmannpfeloiil. Odkud,prodm,rodit? taieseDanielAdam.Znamená: Kde jste se, prosím, narodil? odkud pochhzíte? W..++;1 Cechofal i fechtofal jsem,praví O sob8 P r a f a n z ddby Jungmannovy; jsou to zpotvofeni slova Eeská z nbmeckfch; vfznam:hodovaljsem a biljsemse.
i 93
J a moch moje p01 funt attest producirofat, t. j. mohl bych sepochlubiticeloukapou rozIiEnych vysvbdCení ze Skol a O zkougkách. Str. 43. 2 Koldina, naráiínaprosluldhokancléiestaromëstského,vyborndhoprávníkastaroEeského,.spisovatele Právmëstskpch,PavlaKristiána z Koldína (1530-1589). KonáE, Velenskt, Hájkové, Kocin, Komenskg. Mikulái KondE z Hodíitkova ( T 1546) by1 z prvních humanisttiEeskych,proslulpfeklady,spisymravngnauEnymi a dojemnou láskou k Eeské literatufe. Velenskg Oldiich ( t 1531), Eesky tiskai a upravovatel spisti nibofenskych. Hdjkouk jsou v stiedoEesk6literatuieznámídva:populárníkatolickydgjepisec Eesky VáclavHájek z LiboEan, jehofkronika EeskA byladlouhovelmioblíbena, aE není kritickianipsanPduchemEeskym.DruhyTa,deáSHájek z Hájku,slavnymathematik a hvëzdái Eesky, vydával kalendife a pielofil do Eeftiny veliky Herbá? Ondieje Mathioly. J a n Kocín z Kocinetu, piítel Veleslavíndv, pieloiil kronikutureckou a zpracovalhistoriicírkevní. Jan Amos Komenskp, (1592-1670), poslední biskup Jednoty bratrské, nibofensky a filosofickpspisovatelEesky a svgtovbproslulyoprivcevychovatelsky,iil ovSem P O Veleslavínovi, jeni - jak praví - ivpodsvgtídoslechl se O jehoslávb. Str. 43. To je Jeskyfesnic? Nbmciiíkají:Dasistmir ein böhmisches Dorfl, chtbjí-li oznaEiti n6co, CO je jim zhola neznámo. My tak mluvíme O ,,Spanëlskpch" vesnicích. O tenlitmdmja, so Ziv, neslyJel. O tëchlidechjsem jakfivneslyiel.SpisovatelkarikujeSpatnouznalostPraZanovu,jenfdoslovnëpfekládi:mám - nesly6el = ich habe - nichtgehört. To profléskrze tvé péropHsloviprorocké, i e nëk-lyna most5 Praiském bude eech nevídantjgí, jako jelen S zlatyma rohama.Takováproroctví,vyslovujícíobavu O zachování ZivotanArodního,jsou v dbjinách Cesk6 Iiteratury hojnA. NejznimbjSíjestvgtaDalimilova, ïenamostëprafském nebude vid6ti cecha. Tat0 obava jeví se v písni svatováclavskéveslovech,,NcdejzahynoutinámibudoucímlLC,jimii konEí i jezuita Balbín svou latinskou obranu. Také z osvíçeqskych uEencSproneslFrant.MartinPelclvesvfchDe-
294
J O S W JUNOMANN:
--
jinách Nbmch v Cechách podobny pesimisticky vyrok O Praze. Ba i sám Jungmann jeM PO dvaceti letech v Elánku O kla. siEnostivyslovilsepochmurnl! O budoucnostinárodní. StraJni prdv hajitelé, lampy uprostied vichru hoffci. Tbmi slovy oznaEuje spisovatel slávu vojsk husitskych a vbhlas EeskycIi uEencû humanistickych. Takovdhanbapotomkù mnk zahoftilasladkéelysejské radosti, styskásiDanielAdamzVeleslavína.Jakopoctivf Cech a muiveskrzefádn); pfiSel t o t i i PO smrtidopodsvbtního nebe Elysia. uùkol duJen9 jest iivot národní Stkp odranq, ostim Ostí, tolik CO ostny,trní. zadobyJungmannovy; Dobrq zahradnfk, jenivsadu svCm kaidystrdmek rovnou pbstuje, jest císaf Frantigek (doba vlády 1792-1835), k nbmuf se spisovatel obrací na konec se zboinym pfáním, aby by1 otcem vSem národbm,iSlovanbmsvym.
Rozmlouvhí druhC. Str. 45. Slavomil Q Protiva. Slavomiljest Elovbk,. ktery milujeSlávu,Slovanstvo,iivotnárodní;jehoústypronágí Jungmann svb pfesv6dEení a vroucíobranunového EeSství. Protivajestmu2jemuodporující,vprotivusestavbjící; neznamenátedytotojménomufeprotivného,nepfíjemnCho. J et o oznaEení zestarjchstfedov€kychdisputací. Zde jest Protiva zastáncem kosmopolitismu Eili svëtoobEanství, to jest splynutí vfech národb v jediny tim zpL sobem, i e by se malí národovC podiídili velikym. JungmannSlavomil horlí pro zachování osobitosti (individuality) národní. Str. 46. Vtera tedy jsem se vám zd&l horlivkji rozmlouuati S timponkmtilcem? Tbmitoslovy'pfipojujespisovateltut0 druhoustatkprvnímurozmlouviní.Slavomiljestpatrnb DanielAdam z Veleslavínasám,odrodilyCechzprvního ElánkuvtCtorozmluvbodpadá,zatospravedlivyN€mec, jak patrno Jungmannovych z slov nisledujících, rozvíjí formouvelmiuhlazenou,vzdblanouasluhou ideá1 kosmopolitství z dbvodd ekonomickych, aby se nemaiilo Easu uEením se rozliEnyrn feEem malym,malínárodovdbeztoho musí se zase uEiti jazykbm sv);ch mocnychsousedb.Tento spravedlivy Nbmec z první stati stává se tu Protivou Veleslavínovi-Slavomilovi- Jungmannovi.
VYBRANE SPISY.
2 95
Str. 47. LucianùvJupiterrozbkhnase S svqm mnohohrotnqmhromem na zapiraZeBohù Anaxagora: naráiína dialog feckého spisovatele Lukiana Samosatskdho ,,Anaxagoras". Str. 48. Nechci-li, aby se ten led docela rozjihl: tu naráiíProtivanaslibSlavomilbv, iezcstanevrozmluv6 studen9 jako led, ie se tudíi nedá strhnouti citema neopustí vfvodbrozumovych. Iuvenal, fímskysatirickybásník,obracelseEastoproti modnímupofeEtovánístarychiímskychmravbifeci. Carnot Lazare, slavny státník a mathematik francouzsky .( 1823); by1 horlivyrepublikán,jedinyhlasoval a mluvil r.1804proti povySeníNapoleona z a císafe.Pozdëjipfijal nl!kter6hodnosti. Gleim Ludvík,nbmeckybásníkanakreonticky z doby osvícenské. Virdg, básníkmadarsky. Zmkna piijemnkjJí ne2 snad poupkti motejlení jest. Poupb (vdruhérecensiuiilspisovatelslova,,pupa")vesmyslu nafehopupa,kukla. V nich2 by i nejbystfejJi hlavk za Ztvero i patero let nebylo krombtomunbmeckdmubukvaru,hezky mofnésenauZiti od slova k slovu, jakoby na modlánky hrál. Tu vzpomínal Jungmannna Své vlastnímládí,kdy Eesky hochutrácel drahy Eas vn6meckeberounskefkole,ponëvadinerozumbl vyuEovacímujazyku.Teprveieleznoupílívyfinulsemezi pfední iáky za studií na gymnasiu. . Str. 55. Demokriiskq srnich, radostny. vesely smích. ZdeovfemJungmannmínísmíchironicky,trpky.Podle Demokrita, feckého filosofa, zakladatele filosofie atomistick6 a hlasateleradostiZivotní. Lístekinteligencí, tak feEeny Intelligenzblatt, by1 úfední vbstník,vn6mibylyoznamoványddleiitCzprávyosobní, pravní povahy a pod. Borovq,Pavlovskq,Mich&lek, jmCnauEitelb Jungmannoviobzvláftbmilych. Ant.Borovy (1755-1 832),horlivyvlasteneckyuEitel ve Zlatd Korun6, podporoval snahy Krameriusovy a spisoval drobn6povídky. Ceskg poutník, Easopis z nESmEiny pfekládany, S tendencí nbmeckou;neujalse,vyflahojenEtyfi Eísla. Balbín. BohuslavBalbín(1621-1688),uEenyjezuita a vroucímilovníkvlasti, jejíZ historickysoupisspisoval.
2 9G
VYBRANE SPISY.
JOSLF JUNC'MANN:
297
I' ~~
apologetica), je2 se konEí slovy Eesktipísnb k svatdmuVáclavu: Nedejzahynoutinámibudoucím! Poznámka pod Earou: T u si hicesses,alitersentires jest citát z latinskdhobásníkaTerentia a znamená:Kdybys by1 t u (= na mdm místb),cítilbysjinak. Sochypfedstavující. Huero národù,jeitostojina mostk praiském, zdblandodvelik6ho mistra Prokofa. Mistr Prokof, vlastnb Brokoff Jan (1652-1718), hlavnb viaksynjeho Ferdinand (1688-1731) ozdobili Karldv most krásnfmi sochami.
O d z n i n í Eeskdho písemního jazyka.
-
Tat0 stat, v nli Jungmann se vyslovuje pro zachovánt jednoty Eeskdho spisovndhojazyka,namífenajest thlavni? proti separatistickfm snahám V. Zákaa F. D. Trnky, ktefí hledbli zavéstipln6j3,,dorské"tvary z moravskych nAfeEi do jazykaspisovndho;nbkteréformy ?eEi spisovndzdály se jim pfílis zúiend a nelahodnd. J i i dfíve uvádël Jan Kollár v novi5j5ích .vydánIch Slávy dcery n6která slova z dialektu dosvdbásn€,neb0dokonce O svd ujmb zlibozvuEñova1 Eeská slova tim, Ze vkládal prbvodní samohlásky do skupin souhláskovych.Jungmanndobfecítbnebezperívznikající z otfesení jednotnCho základu 'spisovndho, vytykal Kollárovi v fad€ dopisd pfátelskymi prosbami i rozhorlenymi vyEitkami jeho poEínání. Str. 69. Dvk sobk odpornéstranymezispisouatelidalSímu znikuliteratury nemlflo 3kod!'li sevidí. Prvnístrana, O níi Jungmann praví, Ee obrala sob6 jistou dobu minulosti, kterou zlatym vbkem nazvati ráEila, za nejdokonalej3, jest strana Jana Nejedlého. Proti t6m smbfuje hlavnb star3 Elánek Jungmanndv 1827 vprvním :oEníku casopisumu. sejního otiStbn9: O klasiEnostivliteratufe . v a b e c a Eeské zvláSt6. Druhástrana jest tábor svévolnychseparat.ist8, SkodlivbjSí neZ byli zatv:zelí staromilci. Str. 70. Pfitinlivd horliuost naJeho PalkoviEe, Tablice, t u spisoKoldra, Safafíka, CallaSe.. omyslnbvypoEítává vatel mezi auktory, kte?í pí3 správnym spisovnym jazykem, 6tyi.i Sloviky a jednohoMoravana. básník slovensky, vydaJi?í PalkoviE (1769-1850), vatel Easopish a prvníprofesor EeStiny na evangelickdm lyceu v PreSpurce?
BohuslavTablic (1769-1832), pfekladatelAnakreonta a z básníkd anglickych, vydavatel starsí Poesie slwensk6. Jan KollQr (1793--1852), proslu19 pbvec Slávydcery. Pave1 Josef Safafík (1795-1861), básníkaznamenitf uEenec (filolog aarcheolog) Eesky. Josef Heiman Agapit Gala?, lékai. Hranicích v na Moravë, psalbásnbvduchuosvícenskéanakreontiky. Str. 72. Rozumím pakzdenaprunim mist2 biblí kralickou (jakoitopramenazákonpísemníhojazyka).Slavná Sestidílná bible kralickd (podle místa vytiStëní Kralic U Námb5tE n a Morav6) vySla ponejprv letech v 1579-1593. Pfekládali Blahoslav, Ondfej Stefan, IsaiáS Cibulka, MikuláS Albrccht z Kamdnka, LukáS Helicajiní.Vynikánanejvyg pehlivym pfekladem. vzornym, ryzím jazykem Eeskfm, kiásnouúpravoutypografickou. Str. 72. Moudrého jezuityMatkjeStejra . . . zasloufilq FaustinProcházka. Matbj VáclavSteyer ( T 1692) jezuitavlastenecky a spisovatel Eesky, vydal katolicky kancionál a pfipravil vydání bible n a základ6biblekralick6.Rovnëiknëzpavlánskf FrantiSekFaustinProcházka (1749-1809), kdyi na podnbt .císaiovnyMarieTerezieasrcibiskupapraiskdhohrab6te Piíchovskdho vydal spoleEnë S V. F. Durychem pismo svaté prolid,vzal zazákladbratrskoubiblikralickou. Str.74. Komenskq,Zerotin,Ctiborajiní mnozí . . . Morauané byli; Tránovsky Slezák; eerfianskf, Doleial, HruSkovic, Semian a mnozí jiní spriivnë eesky pífíci, Slováci. O Komenskkmvizvyle. Kare1 starsí z Zerotína (1564-1636), znamenity Politik a vynikajícístátnickyspisovatel Eeskp, pobfval vëtSinou na Moravb, kdeZ také v P?erov€ zemfel CtiborTovaEovsky z Cimburka (1437-1494), hej tman moravsky,pfítelJifíka z Podbbrad,spisovatelallegorick6 skladby:HádáníPravdy a lii O knbisk6 zbofí a panování j ich. TrPnovskf,vlastnbTfanovskfJiií(Tranoscius) 1591 a2 1637, evang. knbz a spisovatel ve Slezsku a na Slovensku. Vydalvelikykancionál. eerñanskyJan (1709-1766) a syn jehoSamuel(1759 a i 1809) evang. kazateld, korektoii Eeskfch knih a spisovatelé. AugustinDoleial,evangelickysvobodomyslnykazatel, spisovatelnáboienskehodramatu,,PamBtnácelémusvëty tragoedia". . . '
.
298
JUNGMANN: JOSEF
-
HruHkoviE Daniel,( 1748) evang.kazatel a spisovatel naSlovensku. MichalSemian (1741-1812), d6jepisecslovensky. Str. 74. NejnovBjJf snahu . . . dobrbpamktìBernollfka a v Ilbp6jíchjehonastupujícíchvybornychmuid. AntoninBernolák (1762-1813), katolickyd€kan,první odtrhlpísemníslovenztinuod EeStiny a spojovalSlováky S bpvalou i.13 pannonskou. Vytvoiil si jakysi vlastní spisovny jazyk teoreticky, jehoi základem bylo náieEí západoslovenskb, a napsalmluvniciislovníktohotojazyka,zaloiil i uzenouspoleEnost.Zmuid,kteï-íIli PO jehostopách a ,,doplavali a i gtastn6Svatoplukyady",má S jemnouironií n a myslislovensk6hobhníka,Jana HollBho, faráiemadunickdho,jenZvydal 1833, tedyvroce,kdy Elánek Jungmanndv by1 napsán,básnick6eposSvatoplukvedvanácti zp6vích. N a Holléhovztahujísetakeslova O Horacov6 lyie, Virgilovi, Ovidovi a Homerovi, nebot Holly vydal Easom6rn6anthologiezt6chtobásníkd a pieloiilzVergilia Aeneidu.
O klarihoeti v literatufe vdbec a zvligtë EeskC. elinek tento je nám znim ve recensích. tiech Ponejprvotift6n by1 vprvním roEníku easopisu musejního1827, kde Palacky jakoredaktorvynechaln6kteréEistipolemick6namíien6 protiJanuNejedldmu;podlezn6ní v Musejníku otigt6n je Elánek v nagemvyboru.PdvodníversiznámezJungmannova rukopisu zachovaného ve sbírkách musejních; Eásti vynechané Palackym otiskl Zeleny v Dodatcích k sv6mu iivotopisu Jos. Jungmanna. KoneEn6 tietí verse jest z pozdní úpravyautorovyvSebr.spisech 1841; v nizachovalspisovatelvypustkyPalackého a sám je36nëkterépartie zkrátll.Srv.té2vúvoduzmínku O tomto Elánku. Str. 76. Citeronù, Livili, Hordciù atd. mámebet nedostatku. Staví se tu proti malichernému upiíligování chvály v e vlasteneckCkritice.OstFejivyslovilipoiadavekpiísné a vtcn6 kritiky Palackého a Safaiíkovi ,,PoEátkové Eeského básnictví, obzvláft6 prosodie" vydaní 1818 na podntt Jungmanndv. M. T. Cicero,proslulyieEník a spisovatelfilosoficky Rim€. v Titus Livius, vynikající historik latinsky. Q. Horatius Flaccus, básník límskr z doby Augustovy.
VYURANE SPISY.
__
299
I-__
T y t o tPi spisovatele uvádí Jungmann jako pfíklad spisovatelfiklassickych,odnichiovfemneum6leverSující a píSící vlasteneEtíspisovatelC S poEátkunaSehoobrození velmibylivzdáleni. Str. 76. S uPitímponkkud, CO O I E vBci jeden z lepjích V poznámce cituje: Pölitz spisovatelù nhneckqch povkdkl. vknize: Das Gesammtgebiet der deutschen Sprache. Leipzig 1825. Pölitz by1 profesorvLipsku spisovatel a eetnych studií O poetice,stilistice a pod.Jehoprací uPil Jungmann t é i hojnëvobouvydáníchSlovesnosli. Str. 76. T Z d y lid14 Serviem Tulliern ustanoveni. Servius Tullius, bájeEny král fímsky, rozdëlil podle vypravoviní Liviovanárodnatiídypodlebohatství a daní. Gellius Aulus,iímskyspisovatel z druhbho stol. PO Kristu.PobyvalvAthenách,vItaliipakvydalvelikédílo Noctes Atticae O 20 knihách. Jsou tam excerpta a p o z n i m k y kmnohymantickymspisovatel6m. Str. 78. Spisovatel cituje zde ï-adu spisovatel6, je2 lzenazvatiklasickymi. Cervantes Saavedra Miguel (1547-1616) jestsv6tovb prosluly básník a romanopisec Ipanëlsky. Pocházel ze starého rodu Slechtického, studoval bohosloví a filosofii, ÚEastnil senbkolikanámoiníchbitevprotiTurkdm, by1 vAliíru z a j a t a dlouhokrut6vëznën, a i koneEn6 by1 vyplacen a vrátilsedovlasti.Plánknejvyznamnëjgímudílusvému DonQuijotepojalvialáii.Vrománutomseskvostnym humoremajemnouironiíukázalnapropastmeziidealem a vfddní skutehostí. Psal i jine romány, básnT: a dramata. Torquato Tasso (1544-1595) nar. v Sorrent6,zemiel v kím8. Pobyval na dvoie vévody Alfonsa z Este ve Ferraï-e, kdeiskládalhrdinskyeposOsvobozenyJerusalem.Pozdëji stiien by1 chorobouduIevní,stihohamem, a proiilkonec iivotavRím6.OsvobozenyJerusalem,psanyvestancích, vynikávelkoleppmvzletembásnickym,plastickymiobrazy, úm6rnoujednoduchoukonstrukcí,pravymduchembásnickym. Po pokusech starSich (V. Ziaka a J. Purkyn6) .pieloiil celoubáseiiJar.Vrchlicky.Tassopsalijinéeposy,velmi rozmanitoulyriku, z níiukázkypodal tCi Vrchlicky. LudoVico Ariosto (1474-1533) iilté2piidvoieferrarském, kdei psal veliky epos Zuiivy Roland rovn6i ve stancích. J et o renaissanEníeposrytíiskji, piny kouzelnych a milosfnqich dobrodruiství,vynikásvëiífantasií a uhlazeností
300
JOSEF JUNOMANN:
formilní. Pirelofil jej EisteEnb Doucha, úpln6 Vrchlicky. Pfeklidal tdi latinskt4 kusy divadelní Plautovy a Terentiovy. jean Racine (1639-1699), slavnfdramatickybásník francouzsky. Studoval filosofiiabohosloví, záhy poEal psáti verge a dramata, v Pafíii iil veselym iivotem ve spoleEnosti Lafontaina,Boileaua a MoliGra. Pozdbji stalsevifnyrn kfestanem a iilprotisvbtickymstariímsvymmravbm v niboienskdhorlivosti. Z tragediíRacineovychjsounejvpznamnbjií:Andromaque,Mithridate,IphigGneenAulide, PhedreetHippolyte, z pozdbjiídobyhlavnbAthalie.Hry jeho vynikají zejmdna prostou a hlubokou psychologií, zvliSt6 psychologie lásky jest mistrnb podina, S nejbohatgímiodstínycharakterovfmi. PierreCorneille (1 606- 1684), dramatickyspisovatel francouzsky. Vystudoval práva a by1 královskym advokátem. Jako dramaticky spisovatel zastínen by1 mladiímRacinem, aE velmi EetnC jeho hry divadelní m61y veliky úspbch i lite. rární vyznam. Vybíral si v nich romantickd, vypiat6 situace, feE jestpatheticki,Charakteristikaosobmálopiirozená. Z tragedií jeho nejznám€jií jsou: Cid (1636), Mdlite, tragedie Mddge, Horace,Cinna a j. William Shakespeare (1564-1616), nejv6tSí dramaticky bisníkanglickfisvbtovf.Narozen v Stratfordu,pobyval v Londfnb,kdet by1 hercem a upravovaldramatapro divadlo. Stal sespoluvlastníkemdivadla,psalhojndhry divadelní a tokomedie(Sen noci svatojanskd,Komedie plniomylb,Pohádkazimního veEera a j.),dramatakrálovská z anglickdhistorie(KralRichard I I . , Jindfich IV., Richard I I I . ) , z historiefímskd(Koriolán,JuliusCaesar) a tragedie (Hamlet, Othello, Macbeth, Romeo a Julie) a j. v. Velkolepá jest jeho universilnost, iivotnost a svbiest jehopostav,dramatienostjehoher,hlubokápsychologie ilidskámoudrost,jeho feE jestplnibásnickychpbvabû. Pbsobilnesmírnbnavpvojviechnirodfimoderních,tdi na rozkv6t Eeskd Poesie dramatickd. Piekládán by1 do EeStiny jif v dob6obrozensk6 (V. T h i m , Marek),vMatici Eesk6 vydán by1 prvníúplnypieklad36herShakespearovych vletechpadesátych a iedesátychminuldhostoletí(piekládalieejka,Lad.celakovsky,Doucha, J.J.KolPr, Jakub Mall). Dokonaly pfevod her Shakespearovych pofídil J. V. SlidekveSborníkusvbtovd Poesie, PO smrtiSlidkov6 pokraEuje v nbm A. Kláitersky. Novd pokusy pfekladQ qe Shakespearapodali V. Feqcl a Qt,Fischer,
VVBRANE SPISY.
30 1
James Thomson (1700-1743, skotskf bás?ik, jzhoi popisnbbásn6 (RoEilí Easy) by11velmioblíbeny;vEeitinb napodobil jeho deskriptivní poesii Milota Zdirad Polák, pfeklidal z nbho JanNejedly,.pozdbjiDoucha. Alexander Pope (1688-1744), prosluly osvícensky básník anglicky, vyznaEoval se piesnou mluvou, obratností formální, pathetickouvfmluvností.Nejvbtií a nejvyznamn6jiíjeho b i s n e jsou:AnessayonCriticisme,vn6mipodalpieklad poetikyklasicistickdpodleHoratia a Boileaua. Psal básn6 popisnd (O lesu windsorskdm), komicko-hrdinskd (Loupez kadefe), didaktickd, pieklady a piebásnhí spisovatelh latinskpch a ieckfch. Dovedl se vyborn6 piizpbsobiti cizím pfedlohim.Jungmann z n€ho rid pfeklidal(Lazebnice, Psaní Eloizy Abelardovi, MesiiS). Christof FriedrichSchiller ~1759-1805), klasicky básník nbmeckf, nar. v MarbachuveWürtembersku PO letech bídy a nespokojenosti dostal se do Vfmaru na dvhr um6nimilovn6hoprinceKarlaAugusta,kdepobyval S Goethem, Wielandem,Herderem.Vynikajícíjsoujehobásn6(Piseñ O zvonu pfeloiená Jungmannem pojata do tohoto vfboru), balady a dramata (trilogie Valdgtfn, Panna Orleánská, Vildm Tell a j.) Jan Wolfgang Goethe (1749-1832), nejv6Gí básník n6meck9, z nejmohutnbjiíchduchalidskych,jehotvfznam jii soueasník Jungmann správn6 chipal, jak patrno z tohoto fazeníi z jehopfekladb.GoethenarodilseveFrankfurt€ nad Mohanem, studoval v Lipsku a Strassburku, od r. 1775 fil ve Vgmaru p?eruHiv pobyt jen cestami do Italie, pozd6ji do EeskgchIázní. Psal price jedineEnd,klasick6 ceny; písn6, ballady(Zp6vduchfinadvodami a Piseì5 milostniEky pFeloiil Jungmann), dramata (na p?. Iphigenie v Taurid€, Faust),epos(Hefman a Dorata,pfel.Jungmann,Ferina LiHik), r o m i n (Vildm Meister, Werther). Jeho vliv na Eeskou poesii by1 a zfistávi velikJ. a blahodirny. ,:A:.-@:'JanKochanowski (1530-1584), bisník polsky, studoval v I-talii a Francii, til pak klidnl! na svdm statku v polskdm Cernolesí. Psal pfíletitostnd bisnb latinskd, z polskychjeho spisB vfznamnd jest pfebásnbní ialmfi, první polskd drama (Odprawa posl6w grecklch), lyrickd Threny, elegie nad úmrtím dcery. Jest vlastn6 tviircem polskd Poesie v ohledu formálním i lAtkov6m. . Igntfc Krasicki (1735-1801) nar. Dubiecku v v HaliEi studoval U jezuittveLvov€, odeHel doRíma.Stalseka'
'
so2
JOSEF JUNGMANN:
novníkem,pozd6jibisku?em;údastnilseiivotapolitického IeEi. Psalsatiry proti neEinn6mu tivotu mnigskQmu, vtipné bajky, epos (ChotimskAvojna),jadrnCpovídky a dílapouEná. V dobb osvícenskdpiekládaliPuchmírovci,hlavbPuchmajersám, jeho v8born6 bajky; Jungmann EásteEnb z jeho spisu Listy ipismar6fne v Elánku O h?eSachov6. Adam Mickiewicz (1798-1 e s ) , jeden z nejvttfích PO rozdblení bbníkirpolskych.MnohocestovalEvropou, PolskausadilsejakoemigrantvPaIíii,kdei pfednáEe1 nauniversitb O slovanskachnárodech a literaturách.Nejslavnbjiíjehobásn6jsouPanTadeusz(piel.El.Krásnohorskd),Dziady,Cratyna,Sonetykrymsk6,KonrádWallenrod; Knihy nirodu i lidu polsk6ho S mystickpm zabarvením. Price jeho vynikají národní svbiestí a plastihností, vroucím hlubokymcitem,skvlilou,vzrugenoudikci. MichajlVasiljevitLomonosov (1711-1765), otecnové literatury -rusk&.Pochszel z ruskdhoseveru . od Severního o k e h u , z gubernie archangelské. Studoval v moskevsk6 akademii,pozdbjídostalseidoPetrohradu a doNbmecka n a da13 Studie. Vynikl jako uEenec a profesor mathematiky a Chemie. Psal ody (O velebnosti boií pii Severní zii.i), pravidla estetická a poetikubásníkdm,tragedie(Tamira Selim) i a price populárnb pouEn6 i vbdeck6. By1 prdkopníkem modernív€dynaRusi a ruskymisvymispisystalsezakladatelem novbho literhrního jazyka Rusfi, odlouEilrugtinu od církevníslovanftiny a vzdblaljazykbgsnickf.Pozoruhodnipodoba S vyznamemnagehoJungmannal GavrtXjRomanovitDPrfauin ( 1743-1 8 16), b4sník a stdtnikruskf.Studoval v Orenburce,Kazani,vyznamenal s e pÌ5 vojenskychvypravách,pozd6jijmenovángubernAtorem a senátorem za Kateiiny II., j e i s i váZila jeho nadání a její3vldduoslavilvesvfchbásních.Psalbásnb(Felica, o d a Bog), piekládal ialmy, skládal tragedie, pFeklAda1 'z bisníkirlatinskych,francouzskych a nbrneckfch. NikolajMichajlouitKaramzin (1766-1 826) studoval v Moskvb a Petrohradb,krátky Eas pobylvevojsku,pak se.vl5noval literatuie. Vydával almanachy a Easopisy, ÚEastnil s e Zivotaliterárního v kroufcích,psal mfilo básní(jeho Posldní pfeloZil Jungmann), pi5knC povídky (Dopisy ruského poutníka,Rycarnaiegovremeni, Má zpovbd).Ohromn6ho vlznamujestjeho prAce historická a národnbfilosofická; jehoosmidílndDbjinycarstvirusk6hozriamenajívbdeckf
a by1 proslulysvfmvtipemaelegancí
VYBRAN€ SPISY.
303 --
Ein, kritické prozkoumání pramend a objevení starého Ruska. Pro ieE ruskou má t6i velikf vfznam; zlidovzl ji a zmodernisoVal oprostiv ji tíZících vazeb a frázístaroslovansklch. Jungmann S MarkemEítalihorliv6jehoDbjiny a posílali si je. Alexander SergijeviE PuJkin (1799-1837), nejv6tSí básník ruskv, narodil se v Moskvt, pad1 v souboji v Petrohradb. Jestnejnárodnëjgíbhsníkruskl,Poesiejehojesvëií,psychologickypravdivá;stvoiilEistéruské,slovansk6typy, mnoho pOsobi1 i n a naSe básníky,zvlá5tëkruhuMdjoveho a naSvatoplukacecha. 2 pracíjehojsounejvyznamnbj3í: Kavkazskg zajatec, Ruslan a . Ludmila, Evien Onëgin, Boris Godunov,Poltava,Pikovádáma. Francesco (1483-1540), italskf Str. 79. Guicciardini státníkadbjepisec.ProsluléjsoujehoDbjinyItalie. Str. 79. Eklekiická fiIosotie jest filosofie vyb&avá, z rozliEnych systémfi spojená, nemající jednotnosti ani pfivodnosti. Str. 83. J a z y k U ohledu na materii U formu dokonal? jest jazyk vynikající i bohatstvím slov a rEení,iplnostílahodnychtvari3mluvnickpch. Str. 85. Chudina. . . dlti sub radPji k nkmeckkmu neflì k ZeskLmu syllabik&ii posílá t. j. posílá dëti radgji do n8meck6 Skolyobecné(triviální),kn6meck6muslabikiii. Str. 85. Jak2 to byvalo U Pornofanech; spisovatelmá na myslineblahfosudSlovanGpobaltskpch,sídlících pP1 rnoPi baltickém a .naostrovech,kteiíbyli PO dlouhfch bojích S NBmci a Dányvyhubenineb0 znëmEeni. Str. 86. JakobylonenbásnbnfmouIenínnebUzinOsantajveWielandovbzimníbáji(Wintermärchen). Ch. M. Wieland (1733--1801), nëmeckfbásníkpoEítan9 meziklasiky,psalosvícenskéspisy,galantnípoesii,epos náboienskp i romantickf. NejznámëjSí jest jeho romantickf eposOberon.Vynikaluhlazenostírnluvy,vtipem, by1 za dob studiíJungmannovych v Praze Eítán a nauniversit6 vykládán.
Rozepfe mezi písmeny.
1
Str. 87. Tpozn. Spor onoho tasu dostidzìlefit~, nynf ledua k vífe podobnj. BEí O t a k FeEenp spor itistd a ypsilonistSt, té2 novomilcd a staromilcd.Dobrovskfvyslovil se v EeStin6 pro tak IeEenou ,,opravu analogickou", jí2 opravil dosavadní zpilsob pravopisu bratrskdho. Brat?í psali totii PO
i
304
JUNOMANN: JOSEF
sykavkách c, S, z vidycky y ncroziifujice stariího, etymologicky sprivndho r' a y. Rovnbf spojku i psali y. Dobrovského etymologick6horozlifováníhledblsitakeJungmann,proti nbmu pfíkfe se stavbl Jan Nejedly, profesor Eeského jazyka a literaturynauniversitbpraiské,jeni na i pfednáfkách pfed posluchaEi ,,novomilce", mezi nimi zvláftb Jungmanna ostouzel a hanbl. Otizkaopravypravopisn6nebylaovfem s a m a O sob€ tak dfilekiti, ale Nejedly ustrnul nejen na pravopisebratrském,nybrivyhlafujebratrskou a celouveleslavínskou literaturu za klasickou stavbl se proti vfelikému tvofenínovychslov a modernisováníEeftiny.Tímsouvisí take tat0 stat Jungmannova S pfedeflym Elánkem O klasiEnosti. '. Str. 87. pozn. Joh. Christ. Adelung (1732-1806). vynikajícífilologn6mecky;sepsalobsihlyslovníkjazyka n6meckeho a mnohéspisygramatické. By1 najimosvícenskym uEencfim, zvláftb pak Jungmannovi, vzorema autoritou. Str. 87. Haldeckd hldska, obyEejni,sprosti. Str. 80. A 2p a k rorumnkjH Cechoué f a n a PO nkm kpkjící k starbmuprdvu aspoi?i ponkkud Bene3a Petrmni dopomohli. Spisoyatel tu míní star6 Eeské spisovatelemluvnickb,ktefíuvedlijakysisystemdopsaní i a y v EeftinB. Jsou tu mín€ni Jan Blahoslav, Bene: O p t á t z TelEe a P e t r Czel z Prahy. V€ta Jungmannova není úplnb piesni, nebot Bene5 Opt6t a P e t r Gzel napsalisvouorthografii 1530 a Blahoslav sepsal svou Grammatiku teprve pozdbji na základë jejich pr8ce. PonbvadZ t o bylymluvniEkybratrské,nePídili se katoliEtí spisovatelC podle nich. To znamenají Jungmannova slova, jimi% si stgfuje i: ,,Ale nembla jsem pokoje, jsouciobvinbna z jakéhosikacífství,tak fesemnepravovbrci, tebou oslepeni, nemoudfe Itítili." Teprve jezuita zmínbnyzdejifMatbjVáclavSteyervritilsekbratrské orthografii ve spisku ,,ZiEekc', totii orthografia, neb vybornë dobrp zpasob, jak se m i doblce PO Eesku psiti neb tisknouti ( 1668). Str. 88. Sucholupé, 3patnb pismeno Plautovo. Tak n a z f v i y svéhodruha i . Titus Maccius Plautus (250-184 p?edKristem)proslulylatinskyskladatelveseloher. Str. 88. f d U Rekti platím €tyry sta, jsouctebena ten zpfisob EtyPidcekrát uSlechtilejIí a platn6jHíI Stafí Rekové ufívaliprvnichdesetipísmenabecedníchvefunkci Eíslic, dodesiti, dal5I pfsmenaznamenalanbobky deseti. T a k platilo c (iota) 10, v (Ypsilon) 400.
3.05
V Y B K A NSPISY. ~
Str. 91. Vojna, kterou.2 11 Suifta staroa novoukké knihy k u pohorSenívSemuudenémusv&usvedly. JonathanSvift (1667-1 745), s1avn)i satirickfspisovatel anglicky, autor PO celém svbt8 roziiíienych a cenbnych CestGulivcrov>ich. Str.92. Frant.MartinPelcl, spisovatelaprvníprofesor Eeftiny na universitb prafskb, (1734-1801), vydal podle universitních pfednáfek r. 1795 Grundsätze der böhmischenGrammatik. Str. 92. Písmeno y sehájí:,,Aleneuznávátohomfij vtrny zastupitel * * sky, kteryf, pro mne potykaje se stateEn€, vIecky mé odporniky z pole vybll a na hanebny outbk obrátil."Jungmanntuzfejmbmyslí-NejedlCho,jetojii patrno z pfíméhopfipojeníkezmínce O Pelclovi,jeni by1 pfedchfidcem Nejedlého na stolici universitní. SkryvaEky * * s k y uiívA asì úmyslnb, aby zfetelnou naráikou Nejedlého tim vice nepopudil. Právb tak O nbco vyIe, kde mluvil O ,,náEelnímzástupci"noviopravy a myslil naDobrovského, uiívá %fry T * *. Str. 93. Acheronta mouebo, tojest:pohnuAcherontem. Acheron, Peks v podsvbtí. Fráze znameng: uEiním vge mofné, nebudu se lekati ani boufí a svárfi.
SlCeskh povodd. Str. 93. Kníiectuí: Suidnice, Jauory a Lehrlice ( d m . Schweidnitz,Jauer,Liegnitz)jsoutfiokresyvPruském Slezskukolmbststejnéhojménazápadn6odVratislav6. Str. 95. f avorskbho purgmistra. Javory lezí mezi Svídnicemi a Lehnicemi. Str.96. Mertice, osadavkníZectvílehnickém. Vederava, osadablífeJavoru. Reuersdorf a Jonsdorf, vsi v tychfhornatychkrajích. Oderwìese, Majsdorf, vesblízkoGreifenbergu. Str.99. ZávBreEny citátzeSchillerajezjehoproslulé Písnb O zvonu.Tamovfemjde O katastrofupofáru,zde O povodeñ. Také verge jsou v pozd€jfím Jungmannové pfekladuPisne O z-fonuponbkudzmbnbny(srv.str. 255). AE k r u t i jehonechvile, vidy útbchy mu pfeje nebe: sEítá mi16 Svévfikolsebe, a hlelvidI v5e sv6 mild. Josef Jungmann: Vybrand spisy.
20
306
JOSEF
JUNGMANN:
Plivník. Str. 100. VJecko ide
ne'ho jako z uody a jako P O lihlfch, t. j. vSecko semuvyborn6daií.Líhapbvodnëpodklad, klády, PO nichisespouStëjísudy,abysklouzalyhladce. Str. 1C6. S cizïho koni i v siiedu bllfta ssísti. Ssísti tolik CO sesednouti, S kon6seskoEiti. Str. 107. Dobráutilekol&te j í , zld hlavutepe a fïdkb piu0 p f . Pï jest tvar staieny místo pije. a rázovitychobratb,jei My. Vfad6lidovychpiísloví sliborpronáSíksousedbm,jestmnohovëtstaroEeskych, ze starSichspisfi.Odtudsivysv6tlíme je2spisovatelvybral hojnr!starSich, jiivdob6Jungmannov6nezvyklychtvard (ssísti, pí, pohrzí, koury = kury, slepice a pod.). U
Pdvodní básnë. Tiirkk vybrlfnï a Lktaví mravenci jsou první znëlky Eeské, jak Jungmann sám namaEuje poznámkou Sebranych v spisech.Znëlka(sonet)skládásezeEtyisloh,prvnídvë jsouEtyfversové S r y m y :a ba b - a ba b( n e b o i S jinou a Etvrtáslokajsoutrojiádkové a rnají kornbinací);tietí formuterciny S rymy: c dc - ed e. MySlenkovtznaEí prvríEtyiiádkovéslohyúvod,pfedv6tí.pfípravu;poslední pFinPSejí závër, vtipné ukonstrofy a zvláSt5posledníverg Eení, pointu.Znëlkymívalyrázmilostnf(Petrarca,Shakespsare), pozdëji vebec reflexivní. U nás PO náb6zích Jungmannovych psal znarnenité znblky zvláStë Jan Kollár vSlávydceii; z moderníchmistrfi EeskC znlilkyvynikají J. V. Sládek,Jar.Vrchlicky, J. S. Machar. Str. 110. Jeseñ a Rybúfskú p f s e ñ jsoubásnr!piíleiitostné. Vyñaty jsou z Elánku Vyrn6ski z prosodiky a metriky Eesk6, otiSt6néhovprvnímroEníkuJungmannemzaloieného v6deckého Easopisu Krok 1821. Jungmann, ktery v otPzce pravopisné i v mluvnickych v6cech úplnë se' iídil autoritouDobrovského,nesouhlasilsesprávnymnázorem Dobrovského O p r i n c i p u p r o s o d i c k h p r o EeStinu. Dobrovsky vyslovilsepropiízvuk,JungmannhájilEasomíru.Podle &ad DobrovskCho básnila druiina Puchmajerova, podle EasomírySkolaJungmannova.Prudcevystoupili na obranu EasomírymladíslovenStípfáteléJungmannoviFr.Palacky a P. J.Safaiíkvespisku,,PoEátkové EeskCho bisnictví, obzvlPStt prozodie" 1818, proti nim hájí pfirozené stanovisko
WBRAN€
srisV.
--
507
__-
principu piízvudného %b. Hnëvkovsky 1820 ve spise ,,Zlomky O Eeském básnictví,zvláStépak O prosodii".VyvojEeského básnictví da1 ovSem zapravduzásadëDobrovského. Nëkolikslov O principuprosodickém. Ver5 skládáse ze stop, v nichi se slabiky pravidelnë sti-ídají, Eími vzniká rytmus.Vpoesii pPízvuEnéstFídají seslabikypPízvuEné S nepiízvuEn);mi, poesii v Easomërné dlouhé (pPirozenë i polohou, t. j . kde PO krátké samohlásce následují dvë souhlásky) s krátkymi.Jesttedytrochej (- -) v pfizvuEné prosodii slabika piízvuEná S nepPízvuEnou, Easomërné v slabika dlouhá S krátkou; jamb ( - -) vpiízvuEnéprosodii S pPizvuEnou, Easomërné v krátká slabika nepiízvuEná S dlouhou; daktyl (v) vprosodiipiízvuEnéslabika piízvuEná S dvëmanepiízvudnymi,vprosodiiEasomërné dlouhá S dvëmakrátkymi.Podobnëlzedvojírnzpfisobem vyloiitianapaest ( v v -), spondej (- -) atd. JungmannovonadSeniproEasomírujevísevjehodopisech, v teoretickych spisech (zvlágtë v Kroku a Slovesnosti) vn6kterych i Easomíroupsanychbásních.(Vedletëchto dvoujesttoinejznámëjgíbáseñKrok,t6ikymindickym metrem sepsaná, jíiby1 uveden navy vëdecky Easopis stejného jména 1821.Viz str.131.)BásnëEasomíroupsanézietelnë se piíEí duchujazykaEeského,nebofEteme-lijepodlerytmickéhopiízvuku,neznëjíEesky;Eteme-lijevSaksesprávn y m Eeskym pPízvukem slovním, najsou to verSe, nebof pravidelnéopakovánístopjestpakporuSeno.Jungmann vSak piece zamiloval si Easomërny Princip a bojoval pro n6j; m51 k tomunëkolikdbvodb. By1 profesorem klasickych verSeEasomërné.Pro feci;latinstí a ieEtíbásníciskládali Easomíruvyslovovalisetenkrátenëkteiíteoretikovév N6mecku. Hlavní vSak dbvod záliby Jungmannovy byla touha PO slovanské originalitë a nechut k Nëmcfim, ktePí odedávna básnili podle piirozené povahy svhho jazyka, totii piízvuEnë. Tutonechutvidímena pi.. vprvnímvydáníSlovesnosti 1820,kde náS spisovatelsistgiuje, i e v6tSinounasibásníci iídísepravidlypiízvukupodleNëmcc,iji i vevkusuzhkonodárnfch. K této nechuti piistoupilo i romantické nadSeni naSehovlastence,jenikladlslovanstinudonejbliiSípiíbuznosti staré indiEtinë a starou slovanskou poesii spojoval S Easornërnymi metryeposfisanskrtskych.Zdálosemu, i e rozliSováníhlásekdlouhych a krátkychjev EeStinë t a k a zapomnël, i e znaEné, ie postacikprincipumetrickému, pfízvukrytmicky(ictus)vyslovujerne v EeStinF: vyrazovr!
-
*
,d
808
I
.
E
c
fOSEF JUNGMANht: -
._.
.. .
(exspiratorng) t. j . prudgímvydechnutím,právëtakjako pfízvuk slovní, Eírni povstává v takovérn verSi Easom6rnérn zrnatek (kolise). PfeEteme-li na p?. nejznámbjSí Eeské verse EasomBrné, poEátek Kollárova pfedzpëvu Slávy k dcefi(Aj,zdeleií zern ta pfedokernrnymsmutn6slzícím atd.)podlepiízvukuversového,neznívers PO Eesku, nebot pfirozen>i pfízvuk slovní jest znásilnbn a pokafen; pfeEteme-li vSak t y t o . verSe S náleiitympiízvukernslovnírn,ztratíse ihned vazba rytrnická a zdá se nám, i e Eteme prosu. Velrni zietelnbvidírnenevhodnost a nemoinostEasomernéPoesie i na obou pfíkladech-v naSern vyboru ,,Jeseti" a ,,Rybáiská píseñ". easornbrné metrum obou jest .velmi sloiité, jak ukazuje versovl system otiSt8ny pied básní; kdo vSak chce ob€básn6pfednigetipodlepfirozenkho EeskCho pfízvuku, ztratíspojitostrytrnickou. Str. 11 1. VJe, druhdy jarh, sily hybkji, viechnysíly mládíchybí,opouSt6jírnne. Kdefivota Zádná smrtneobrazf, kdesmrtnesrazí,neukonEíZivota. Str. 11 1. Osudarybákimlahodi,. osudjestrybaibrn lahodnf,pfíznivf; keser, Eefen; vlnysevlaji dmouse,válejíse. Kudyvnebe,Petremsedoví. Bohu je,rybák,rádopoví.Znarnená:kudyvedecesta donebe,dovíserybáf PO smrtiodsvatéhoPetra,nebot tento,sámrybáf,ridjeohlásívnebesíchBohu.
Elegie na rmrt Stanislava Vydry. P. StanislavVydra (1741-1804), známá a milánárn postava z Jiráskova rornánu F. L. V€k, profesor.rnaternatiky nauniversit6ahorlivy Cech, ,,cordatusBohemus", by1 n a universit6 té2 uEitelern Jungmannovlrn a rozplamenil v nërn nadsenívlasteneckd.Zivotopisjehopodánjest v odëJungmannovë. V Prazepdsobilnan6ho.velmiosvícenf uEitel jeho, newtonovec, jezuita Stepling, jehoi jméno i Jungrnann piipomíná. Vedle vfznamnych dtl mathernatickych (z nichi d6jinymathernatikyvcechách a naMorav6,jakoiiiivotopisSteplingevrnají SirSi vgznamkulturní),napsaliivotopishradeckéhokrajanasvéhoBoh.Balbína,nakonec iivotavydal Svá Eeská kázání a uEebnice mathernatiky PO Eesku. Vpraiskéuniversitníknihovn6postavenomu poprsí.
%
. ..
. .
.
.
Jungmann, jak vyznává poznámce, v chtël oslaviti parnátku tohoto v>iborného muie obsáhlyrn iivotopisem a doufal, i e nëkterfbásník Eeskf napíiena n6hobáseñ. SkuteEnbtakevedleJungmannovyelegiemárnebásn6na smrt Vydrovu od Vojtëcha i Jana Nejedlého. K zamyglenému iivotopisusenedostal,ponëvadivLitomëiicíchchybbly mu prameny potiebné dÜkladn6jZímu k studiu iivota Vydrova. Také O nëkolikletpozdëji - r.1809 - PO s m r t i uEence a buditeleFrantiSkaFaustinaProcházkyvybízel n6kolikrát v dopisechpiíteleAnt.Marka,abyzemielého vlastence oslavil ddstojnou básní. Marek se tenkrát omlouval jakotutoJungmannnedostatkernpramenü. Str. 113: f a n u s dvoji, bûhstarych&manü S dvojí tváií, z nichi jedna se dívala dopiedu, druhá dozadu. Str. 113. Ustalknebeskémurozpalouat umkni. K tornu , poznárnka:PosluchaEijehovëdídobie,jak O mathematice srn)iSlel. Vydra kladl rnathematiku mezi nejvySSi v6domosti ducha lidského. Ze i Jungmann by1 tímto názorem vyborného svého uEitele proniknut, jest patrno z n6kterych jeho dopise Markovi z Litombiic, v nichipiítelidcvbrnësdgluje, ie sám pornfilí na stolici .rnathernatiky a fysiky na universitë praiské a ie se piipravuje ke zkouSce. Str. 115. Vktre, vkj to k Hradu osifelé Krdoué! Usvadnul lt6pplodnyztohosadu,kdeserodícechové.Jungmann tudáváchválumëstuHradciKrálové,rodiJtiVydrovu, i e z nëho pocházejí mnozí v>iteEní eechové a jrnenuje v p00 známce Balbína, OrliEného a Kocína. O Balbínovi a Kocínovi viz v)iSe. OrliEn); vlastnë Vorlitn); Pave1 (1526-1599), Eesk? humanista,vydalmnoho spispl latinskych,téin6kterénaboienskéspisy Eeskd. . I pozdgjiproslulHradecKr5lovév Eeskérn písemnictví, kdyi na bohosloveckém uEiliSti pfednágel Jos. Liboslav Ziegler, buditel, básník a vydavatel Dobroslava, kdyi kolern profesofdJos.Chmely a Václ.KlimentaKlicpery,kolem vlastenecké tiskárny PospíSilovy tvoiila se zdatná spoleEnost literárníchpfátel. Str. 116. Kter);Kurcij'nedbaviitf svého v jámusmrti Zivot d á ? Miníiírnskoupov6st .O Curtiovi,kter.9 S konëm vrhlsedozejícípropasti,abyzachránil m h t o dalsízkázy. Str. 117. Takto U Trafalgarsvftktujejednoruk); Anglû~ re&. Trafalgar jest mys v úein6 gibraltarske: U n6hoi lß95
.. .
A '
310
%
-
JOSEF JUNGMANN: -.
---____ pTipojiti jen plan9 kvítek, mohu t b oslaviti a tob€ podbkovati slovem prostfm a neumblpm. E n n y a Tempe. Enna, Str. 121. Kytkou sezavde'tuje!:z mEsto ve stPedu Sicilie, vystavëné na prudkém svahu; Tempe, údolívThessaliimeziOlympem a Ossou.Obëjrnenovaná místamajísouvislost S feckymbásnictvím. Str. 121. Jako v]iborn]i svázal je Teutone' Herder. l o h . Gottfr. Herder (1744-1803), vynikající básník, kritik a filosof n6meck9, poEítany mezi spisovatele klasické. Napsalohlasylidov9chpísní rozIiEn9ch národû,takepiekládalpísnbstarofecké.TevtonajestN8mka,Ngmectvo vbbec.
zvítbzil anglicky admirAl Nelson 'nad lodstvem francouzskoipanblskym. Nelson sám v této bitv6 pad]. Str. 117. Vysiupuje na Parnasskou vrcholi. Parnas, posvátnáhoravBoeotii,bylasídlemMus:odtud rEeni ,,vzlétnoutinaParnas",názevVrchlickéhosbírky,,BodláEí S Parnasu" a pod.Vy&akrátcepiedsmrtívydalSvélatinskt bPsn6. Str. 117. €yler teskg. Leonh. ,Euler (1707-1783) by1 z nejslavnbjiíchmathematikbceléhosv6ta.jenioslepltéi S poEAtku najednooko,pozdëjinaob6 oEi a Své slavné vbdeckC prácediktoval. Str. 118. TychoBrahe (1546-1 6O1), slavnyastronom I I . vPraze. dánsky,jenizemielnadvofeRudolfa Ant. Strnad (1749--1799), mathematik a hvbzdái Eesky z iádujezuitského.Vydalistolet9kalendáf PO Eesku. 10s. Stepling (1716-1778), jezuita a profesormatheuEitel Vydrbv. matiky a astronomiepiiuniversit6praiské, Mbl zásluhu O ziízeníklementinskéhv8zdárny. Str. 123. Circin kruiítko.
OldFich a BoZena. Tat0 rozkoiná romance, nejvyspëlejií z pfivodních básní
Slav€nka Slavhovi.
x
BAseH napsAnahexametryEasomihfmi a vbnována slovenskému básníku Samuelu Roinajovi, jeni vydal r. 1812 pfekladnbkterychpisni ï-eckéholyrickéhobásníkaAnakreonta. Svoje piekrady p?ízvuEné, otiskované v Hromádkovfch vídefiskychPrvotináchp6knychumhí,doprovodilRoinaj vbnovacím piípisem Jungmannovi. V pëkném pï-ípise raduje se básník, jeni se podpisuje jmdnem Slavín, z pokroku vlastenskb literatury a srdeEn9mi slovy vbnuje Své prosté, ale n€fnC a libépiekladysladkychpísníSlavënce,jíiminí Jungmanna, pPátelského rádce a pomocníka mladlch talentfi, zvlAit6 na Slovensku. Jungmanna toto vbnování t6Silo, jak je vid6t ze srdehého tónu líbezné jeho odpovbdi. Dbkuje mladémubásníkovizapozornost a piá1bysijen,kdyby jeitb tyto kvítky ieckd PoesiebylyivEasom6rnémmetru vbrn6 pielofeny. Ovzem, nechce svej názor prosodick9 miltmupiekladatelivnucovati,nebot,,zAkonanezná,zpbv \rolnp volného vbitce". . Str. 131. Nymjy jiné ftkpnpmi se pygnklyvJncì. Nymfy, teckévíly,zdemyilenyMusy,bohyn6básnictví. Smpl j,est: KdeZto jiní mohou se pochlubiti zralfmi,velikpmi PlQdysv&o b4snickebo nadani, mohu ja v b4srli S tv6 oslava '
Jungmannovfch, vznikla podle básníkova udání v Sebranych spisech jii r. 1806, nebyla viak otistëna v iádném Easopise, ripbri ji nalézámeteprve v sebranémvydánímusejním z r. 1841. . P e r m , vesnicevokresuLounském,kdepodlepov6sti nalez1 kníie Oldiich (zemPel1034)BoZenu, dceru Kfesinovu, peroucí U studnice. Tut0 dívku kníie pojal pozdëji za chot a povznesl na stolec kníiecí. Postoloprty, m6sto U Loun,dnesnapomezíiivlunbmeckdho. Str. 125. Ze St&dic tvoji vládcoué S V $ ~vyuolili rod. Pfemysl orAE povolán' by1 ze Stadic od pluhu knbinou Libuií n a stolecvladaisky. Str. 125. vezmu cizozemkyni'a v hNvu lepík ddm a t d . VqriSe tytojsouparafrázíznáméhomísta v kroniceDalimilov6, kdekníieodpovídánespokojenfmzemanfimslovy velmidemokratickfmi a národními, i e cizí knëinanebyla bypoiehnhnímzemi a piivedlabymnohocizincd,.kteií by se roziifovali.'víc-a dCe . PO Cechách. . lepik v hfívu. dám; lepíkj'esttrává,je2sechytáSatL
ci
'
I_
Zuzanna. .Historicky podklad bás& uvádí spisovatel v poznámce. K zbhnbní pfíb€hu..ze staré kroniky pohnulojejpatrnë pyink' vbdomí, ie .Litom€iice, jiZ za j e h o doh", k d y , t a m uEil na-.gymnasiw,-silnb -.znbrnEené, byly kdpi mestem Feskyrr! a . . . '.
husitskfm,
--.
_._ ....
,.
.-
.. . .
.I,
.
- ...
:,
-.----
---
*
_ _ I -
312 -
c___-
m
JOSEF JUNOMANN: ~.
-
VYBRANE SF'ISY.
-..- .
Str. 131. V poznámce: Dubrav. hist. Jan Dubravius, biskup olomoucky na poEátku 16. století, napsal PO latinsku kroniku Eeskou, podobnoukroniceHájkovb. Str. 131. Hledkvìc, bohumif vk5tec, z umkní zvánlidu Krokem. Vpoznámcevysvbtlujespisovatel, i e Krokneb Kraksloveaugur. Augui?byli knëií a kouzelníci starych Rímanfi,kteiípfedpovídalibudoucnost. H a f a t , jmdno mythologické, libovolnë utvofené. Yfadorodná tr'eti dívka, kvlád6narozená,Libuse. Amfìon, v Fecké bájisynDibv,vybornyzpbvák a hudebník na lyru. . Pkkn)s, valohrd9 BudeE. BudeE, PO VyIehradu nejz starsich hradfi Eeskych. Nad dneSními Kováry se starobylym kostelikem SV. PetrazdobSpytihn€vov$ch.Tam by1 p r y jii vychováván SV. Václav, vfibec byla Skola budetská proslulá. Rozum c v ì t n j a nlirodství v myslivelké, to hradpeven. Jazykem jedno iriv ndrod;tohosmrt - jeho záhuba. D v a verge pro Jungmannovy názory velmi charakteristick6. NejpevnejIí hrad dneSnímu národu jest vzdblanost a národní uvëdomëní.Národfijevesvémjazyku;zahyne-lijazyk, zhyneinárod. VerZe t y t o jsouobmënouIíievyloienych myilenekJungmannovlchzvláStbvdruhemRozmlouváni O jazyku Eeském. Str. 132. Mnohpmf je pohybd zlato! pohybel = záhuba; zlatojemnohymzáhubou. vJe zn&tiprobytetnovám, jesttfeba,prospbho,abyste vIe znali. Svktovid kdire, Jungmannovo zEe5tbní SlovanskChoboha Svantovíta,známéhozejmCnanaRujan6 U Slovanfi pomofanskych. Ve Ctinovsi hrobu; Ctinoves (Ctinbves) vesnice blíZe hory Rípu, v níi podle povësti byla hrobka praotce cecha. Tebe v svlitfeMerotvodí; Merot,zasevymySlend jmho mythologické; j m h a ta vzata z kronikyHhjkovy. Radamas TasanzSm htotnjm nevydá v pohybeftebe. Radamas b8hslovansky. Tnsani jsounepfáteld,zde myHleni Nëmci. V 'celé vznesené básni Jungmannovë, její2 verge dluino Eísti S náleiitfmipferfvkami,jevísesiln6ohlasypodvrZenych Hankovfchrukopisb,zvlá5tëcelárEerí z Libugina soudu se zde bzfvají. Jako tam, jeví se i v této básni slovan&g a Eeskg prav€kveskrzekulturní, bájeslovf vyvinut$, .
Str. 126. Tu S tfímimecítma se troudif, trp€l S tfiadvaceti ostatnímiHusity. V Lidomlrovg mist2 t. j. vLitombilcích,podle(nesprávnd)etymologieJungmannovy. Prìmátor piísnlksfovfitnq, primátor(starosta)znám); pfísností, svou ukrutností. Str. 129. Zuzanna kvapí na rufest, sp6chá CO nejrychleji.
Hvizdohora. Tutobásnickouapostrofumiléhoútulkuvenkovského, napsanou Easombrnfrni hexametry, neEteme v Sebranych spisech Jungmannovlch z r. 1841, pon6vadi vznikla pozdbji a bylaotiitbna a i pozd5jiveasopisemusejním. Básntkvyjífd€lsi O prázdninách v polovicilet EtyPicátychdolázníQternberku U SmeEna;zEeItilnizevlázní a op€vuje 16Eivy pramen,pfíjemnéokolíalituje,fe slySí mnoho neEeskfch hlaholfi v tomto míst€; vice úcty k náfodu a hrdosti pi.á1 by eechfim. Str. 133. Hojitelnou sílu temence vbiríc, temence tolik CO . pramene.
Krok.
,
-
Toutobásní, v sloiitdmEasombrnémmetrusepsanou,. uvedenjestJungmannemzaloienpnovfv€decky Easopis Eeskf ,,Krak" 1821. JakoJungmannzalofilsvfmiproslulfmipFekladyMiltonovaZtracenehoráje a ChateaubriandovyAtalynovou Eeskou feE básnickou,takmuzáleielo takenatom,abyjímnebojehop?átelivybudovánabyla nova EeskA FeE vgdecká.PomlSlelnav6deckouencyklopedii a rozdílelpfAtelfimv6deck6prlce.Sámsvou Slovesností1820pfineslmnohonovychterminfistilistickych a poetickfch,profilosofiizískal picítele Ant.Marka,jehoi Logika Eilí Umnicevyslatdhoiroku 1820; z jinfch. picátel tohotosnaieníJungmannova(tak feEend ,,vëdeck6Ikoly Jungrnannovy") vynikají: Jan Sv. Presl (1791-1849) redaktor Kroka, vynikající pfírodopisec, hlavn€ botanik, bratrjeho Kare1 B. Presl,sv€tovbproslu19profesorfysiologie JanEv.Purkyng (1787-1869)) bratrJungmannfiv, ldkat a profesor Antonin Jungmann, plzefisky profesor a buditel VojtGch Sedlitiek (1785-1836) a jini. easopis ,,Krak" vychizelnepravidelne v tfináctisvazcíchvletech 1821-1840, mC1 Y4z vts€BifibU pllmdopisnf,
,
!
I
1
31 3 _ p
.
.
314
JOSEF JUNGMANN:
VYRRAN€ SPISY.
fivotrodinnf,polifickyvelmi pokroEil9, práce rozdblena. BAsník nazfvisvoubaseil,,jinotajitelnoupov€stí"; alegorickfmzpfsobemmluví v postavbKrokovb s i m - vbStec a . buditel - v Eele slibnkho v6deck6ho orgánuknárodu O potfebl! piln6, rozdblené, radostn6, nhrodním v duchu konan6 price.
Hra v Sachy. Str. 143. Penelope, v6rnámanielkaOdysseova,kteri dlouhoodmítalanápadníky Eekajíc návratusvéhochotb. Str. 141. Fridrich Graw, nëmecky cestopisec a spisovatel,vydal 1831 vLipskuknihu O hi-e Sachov6. f o h n Barrow ( 1764-1 848), zem6pisec a ces topisec anglicky. Str. 145. Md10 ku pochuale slouZi najemuFridrichoui, ktery, kdyi pro n6ho bojující eechové nejvíce klesali v oné BBlohorské bitv8,odhracíhostolíku (aE jenv karty hril) sevyplestinemohl.FridrichFalcky,nazvany,,zimní král", jehoisi zvolili odbojnístavov6 EeStí protiFerdinandu II. za krále, hrál pry na hrad6 praiském v karty, zatím CO Cechovébojovaliosudnoubitvuna Bí16 hofedne 10. listopadu 1620. Po neztastnémvfsledkubitvyzbab€leprchl do Nëmec. f a n Fricirich Saskj by1 náEelníkem spolku Hmalkaldsk6hoapronásledovalkatolíky;zajat by1 vojskemcísafe Karla V. P O neZtastn6 bitvg U Mühlberka r.1547, avrien do v6zení aodsouzenksmrti. By1 vSak 1552 propuStën na svobodu. Tirnur (Tamerlan) (1336-1405), velikf dobyvatcl mongolskq; vypravil se na vyboje na zipad, dobyl Persie, Indie, Armenie, v6ude pustoge a plenB. Jinak by1 vJak ohklopenmnohymipochlebníky. Ernst Laudon (1717-1790) prosluly vojevfdoe rakouskl z dob sedmilet6 války, vit& U Kunersdorfu a U Landshutu. Karel X I I . (1682-1748), kr5l Svddskf, vítk nad Dány, bojoval S Rusy a Poláky; proslulé jest jeho oblefehí Poltavy r. 1709, známé jsou jeho nekoneEnt vAlky, k nimi mu opatPoval pi-ípravybaronCörtz.Karel pad1 nepMtelskoukulí obléhajepevnostFrederikshald. Don Juan d' AuWia, synfpanblskéhokráleFilipa V. (1547-1578), proslavil se námohí bitvou 1571 proti Màurfm U Lepanta. Benjamin Franklin, ,,mu2 mnohotvArn6ho vtipu a svobodn9m AmerikánPlm nesmrtedlnf', uEenosti a jinak (1.706-1790), státník a uEen9 prírodozpytec americkf. Otec jeho by1 mydláfem.FranklinsPmse vzd6lal vLondfn6, pracoval v tiskArnách: vrátiv se do Filadelfie, vydával noviny a vybornélidové kalen.dáfe. Sv5?ovány muvy%í a vyHSí úfady, qvlPStb za SPOPS S Aqglií a vzpouryamerickfch
Vjbor z piekladb. O bebich akademickfch. Str. 134. pozn. Sam. B. Linde, polskf filolog (1771-1847), vrstevníkavzorJungmannfiv p 3s k l i d i n í Slovníku.Za pobytu ve Vídni U knífat Ossolihskfch seznimil se t6f S Dobrovskfm.EpochilníjestjehofestidilnySlownikjqzyka polskisgo, jehof vfznam je stejny, jako U nageho Jungmanna. Svatf Rehof Nazianskj fil ve 4. stol. PO Kristu,autor slavnfchspisftheologickfch. bidell (Pedell), fkolník,sluha p?i universit6. Moresagrestesperbeaniam relinguere, beaniam in hirco deponere: beánstvím (dobou pPípravy a nepFíjemnfm úvodem) zanechativenkovskfch(neuhlazenfch)mravd. Clsat Justinidn byzantsky (483-565), vzd€lanf a slavny panovník.Zan€hovystavgn'chrimBoiímoudrostivCa€ihrad€ a sebrhno 1 kodifikováno star6 právo Fímskk. PandeMy, sbirka Pímsk6ho práva Justiniánem nai-ízená. Cod. dec. phil. Fac. Codex decanatus philosophicae facultatis,kniha(zápisy)d6kanstvífakulty filosofickk. fontanusMostskq, vlastnímjménemJakubSpanmüller (1542--1626), nar. v Mostb, Elen ?ádu jezuitsktho. Psal spisy theologick6 a knífky pro mlidei, z jedn6 takov6 knihy ,,Progymnasmata selectac', konversaEní uEebnice latinskd, pi;eloiil Jungmannsvfj Elinek O beánech. Str. 137. oJtkpatkca,. Iiroki . tesafski sekera, Sirorina. bradatice, bradatá, Liroká sekera. clno mi se bradajest2nespe: a8 mi bradajest6vousy .'
neobrbstá. folyjkm, jednoow obr, Kyklop, jenf by!. jak vypravuje Odysseem. Odyssea, o3álen a oslepen . tur FaParisdu; Falaris,tyranagrigentsky,vystavëln&d'
'
herny.chrám
Diovi. By1 velmikrytf,pili1lidi
vm6m brise kòvQv6ho.bjka,
.
. ...
v
rozih.a*
31 5
.
.L_
316
31 7
SPiSY. V\(RRANf
JOSEF JUNCJMANN:
-___------.---c_-
-
- .-
kolonií,pozdëjistal se presidentem.Jakofysickfbadatel znám jest sestrojením bleskosvodu.
dvë slabiky poEí-ta:i Z A jsdnu. Tak v citovaném verSi Eteme: opatrnosttrojslabiEnë,rovnëitak:spravedlnost.Podobnb W
W
.
VybranC Usti z Miltonova Ztraceného ráje.
c.
1. Vzjv&ni Musy. Str. 156. Oreb (Horeb), hora v poh0i.í Sinajském. Sinai, horanapoloostrovësinaiském,kdeHospodin zjevilprostiednictvímMojiiSovpmZidûmSvézákony. srnisice, chaos, beztvárné shluknutí vsech látek, z nëhoiteprve PO stvofenírozligením a náleiitymspoiá. iádiním vznikly podle Miltonova názoru vSeckyv6ci. Zvl&Jt:tipak ty duje, jest0 spanilk klamuprdzdnésrdcesfavnfm pr’pdklddci!: chrdmGrn, ‘vyuE rnne. Smysl:Ty, svaty Duchu,jenivicesiváiíSspanilCho, prostnthosrdce ne2nádhernychchrámb, osvBP mnel hodnouplsnfopatrnostaspravedfnost. Bás.ník pon6kud zmbnil metrum originálu. Anglická b h e ñ jest psána pgtistopym jambem Úplnym (akatalektickym), tedy verSem desítislabiEnym. Jungmann piidal si první slabiku pi.ízvuEnou na zaEátku verge, takie pfeklád5 Sestistopymvergemtrochejskpmneúplnqm(katalektickym), tedyjedenáctislabiEnym.Protut0zmbnumetra më1 dobrk {tivody. Jednak se pro EeStinu, ddrazn6 piizvukující slabiku prvníapakvzechnyliché,lépehodímetrumsestupné ne2 vzestupné (jambické), jednak tCto pfidané slabiky v kafdém verJipfekladatelvelmipotfeboval.Jetoriginá1psánzhugtënou1apidArníformou, a s a m a feE anglická, plnBjednoslabiEnych slov S plnym, pregnantním vyrazem, byla tvrdym úkolem pfekladatelom. Proto první pïevody n6mecké nebyly vërnyrozm6rbmbásn6pûvodní.(Bodmerpfelofil prosou, podobnb U Francouzd Chateaubriand, Rodmerûv pPeklad dvedl do verSb Zscharl’ä, ale originálu blíií se teprve pozdEj5í pfevodynëmecké S. G. Biirdeho a novgpfevod K. Eitnerûv): U nás rozmsrem originálu a se zachováním ptivodního poEtuver%pieloiilznovuMiltonovubáseñJos.J.David ve Sv6tovCknihovnë E . 954-959. Srovnání obou textd nsvypadinikterak, v, neprospgchJungmanntiv,kdyi i nehledíme .ria rdznost doby a na nesmírnd pFekAiky, jei prvn’rnu pfevodcistáJyvcest6. V mnohych slovech, kde jest plynná (I, T ) mezi dv’ls- a temrlfminebo P O temné. .na koncistova, rnusíme d?&r;,í ’
’
na p?. vevsrii I 397: mnoho modl a jmen jim dáno ~ p o h a n s t v u EtemeslovomodljednoslabiEnë.Tentozpdsobstahovaní J
vjedinouslabikujestpodlevps!ovnostistaroEeské,jsou V5ak U Jungmannaihojnépiiklady,kde.hhtno Eísti rozdblen6slabikydvë,jakovyslovujeme cines. Na p?. I I . 644:myslívzneienou, CO jest opatrnost, neb0 I. 267: jeho mysl jest mu pfíbytkemin;: ... Voln6 skandujícímctTrythmicky Etoucímu) Etenáii samovoln6 se ozPejmí, kde nutno takové s!abiky stahovat a kde nikcli. Z básníkovy invokace otiitëny jsou ve vyboru zaEátky zptvuprvního,tietíhoa sedmCho. Totoopbváníbásnické inspirace, zdrojc básníkova nadzení, jest z nejkrásnEj5ích mistvcelébisni, a vidímetuhlubokouváinost,osln6ní vznegenympfedmEtem;básníkcítí, ie sedotykánadsvEtovych,nebeskychkonEin.NenítopohanskáMusa,která osvEtcovala star6 básníky; kFestansky básník obrací se k rnilosti bofí, sestfe vëEnC moudrosti. Kdyby ho mi!ost neved!~, snadnoby pFi t6ikémdíleumdlel.Aleboiímilost,jeise sestrousvoused5valaodvëEnosti U trbnuboiiho,doprovodilapozemgtmadonebeskychkrnjLPfitétopYíleiitosti zmiñuje se bisníkstruEnE O sob& O zlych Easech, O Své slepot6 a samotb.Jinakzachovávbepickyrázbásn6 a zdstPvP skrytzaudálostmi. 2. Pisefi andiln O slrivi bau a E . 3. Adamoua ranni modfitba jsou pPíklady slavnCho hymnu a vznet e dobì5 neEteme v literatufeiádnkho &nt5 ody,jakychv národa.Jednotnf,kladnfdechvznezenosti,láskyaslávy boií nese se tbrnito zvuEnqmi verSi, kterC i v Jungmannovc pPekladu znëjí plnqmi tóny. Nová Eeská ieE obstála tu skvële v t ë i k é zkouSce.NejvMiípomocnicípfekladatelovoukjadrnosti a lahodé hymnickych tdchto velfb byla dokonalA znalost Eeské bible,zvl5Stëkralické. J e t briseñ Mi!tonova Easto nazyvánazbásnënoubiblí,atu m61 ná5 buditelpfi tvofenínovébásnickémluvyvynikajícíoporu; TChoZ rázu jest koneEn6 Etvrtá i nageukázka Chualozpiv and&l!i PO s t u d e n í svfta. Piseñ díkd a s!ávy, zasvdcení d n e sváteCního, velebné sabbath. Tyto vznegené hymny, plnk apostrofa skv6-
,
.
e.
S,
..
3Y Q
jijsEF JUNGMANN: \
L
lfch obrazfi, jsou modernímu EtenáPi zvlá.St6 blízk6 a drahé; vzpomínime pii nich nejednou na mohutné verSekosmick6 oslavy. boií v Goethovb Faustu, kter6 i v EeskCm pfekladu Jar. Vrchlick6ho znEjí neménë slavnostn8; vzpomeneme vfbornfch bisníkb moderních Verhaerena i Whal: Whitmana, U nichi tryská radost iivotní a nadfen6 povznesení v hymnickychzphích; zvlágt6 pak si pfipomeneme velkolep6 apostrofy a velebnC hymny,nejlirásn8jSí,knim?se EeskS ieE vypiala, ve vrcholnych sbírkách nafeho básníka Otakara Bfeziny. C. 5.-7. ProbuzeníSatanovo,StavbaPandaemonia n Surfení zahubenpch andllù jsou ukázky básníkova IíEení partiípekelnych,ktertprotinebeskymzpbv5mvynikají iivotností, dramatickou vágnivostí. Z Miltonovych zpëvb nebesk6ho iití a nebeskfch postav se tykajících, jsou bánnicky nejcenntjgí lyrickt ody, jichi ukázky byly svrchu oti9t6ny. Za to bfvá vytfkána ostatním Eástem nebesk6 Poesie jakás jednotvárnost, nehybnost a ztrnulostcharakterb. And616 iosobyboisk6jsoupodlepojetíbásníkovapfíligvznegení, nadlidskoupiirozenostvystupující;aleprotopráv6, ie nejsou lidsky, S nagimi touhami i slabostmi vylífeai, stávají se tytopostavyschematickb.Mnohemiiv€jSí,lidskyzajímav6jBí jsoupostavysvrienfchandblb,vprvnífad6gigantickf zjev Satana, padltho cheruba. Jeví se nám velkolepb v hlubokCm pokoiení,bolestnelítosti,vzdoru a nenávisti. P r á v t z tbchtopostav,takmonurnentálnbpojatlch,vySla pozdejgíliteratura,vzdornírekov6Byronovi,Goethbv Mefistofeles a mnozí rekov6 V novém písemnictví. Hlavn6 tbmitosctnamiiijebiseñMiltonovapodnes,kdeitodruhy jehoepos,,Rájzískanf'jestzapomenut,tEmitopostavami nesmírnbvynikáMiltonovoarcidílonadbásnímladiEk6ho Klopstocka. Str. 168. ostr);ch, V pyrtfmích, ostFe zahrocenymi jehlanci. Leti,bfím.4nezvyklb . . .; takovápostavanikdy seneopírala O vzduch. Str. 169. Kouù 2fly skrpval U vnitKu z d r y zploaenpch, souEasnfnázoralchymicky,podlen6hoiuglechtilé kovyvznikajípiímbskysírovfmi. Zdstup minhfù, zákopníkb,pionérfi. Str. 17i). 2 dflny Dorickk. Chrámydorského(spartsk6ho)slohuvyznaEovalysejednoduchoumohutností. 8. VidHní Adamova. Vybrányjsoutudvëepisody z jedenáctéhozpëvu:Kain a Abel a Noe. Jsoutoobrázky ,
e.
velmiiivé a jam6kreslené,znám6piíbbhybiblickéoriginálnëbásníkempojat6.Souvislostjejich S hlavnímd5jem jest tato. Kdyi PO t6ikémhiíchubyliprvnírodiEe z ráje Flamennymi meEi andëlb vypuzeni, propadá Adam zoufalství a malomyslnosti. Aby mu dodal dbv6ry a odvahy k budoucí práci,dovolujeHospodinarchandëluMichalovi,abyvyvedl Adamanavy5inu a ukázalmun6kter6budoucíd€je,od prvníchvyjevbbiblickych,piesnejvfznaEn6jfíjevystarovëké a stfedovbk6 a i kdob6Miltonovë.Radasmutnfch i útëinychobrázkbzamíhásekaleidoskopickypfed naHím zrakem; nbkter6 vyjevy vyhroti! i básník polemicky. Takov6 prorokování z minulostijestznimoivliteratufestarií, na pi. z Odysseje a Aeneidy. Str. 176. lfsy jevila okudruh&pole&ísika; lísa,deska n a ulofeni zemsklch plod& Str. 178. Dlimnemocí, jejiarchandëlukazujeAdamovi, jest z nejsmutn€jiíchstránekbásnbMiltonovy.Kolikhlubok6hosoucitujevísevevergích: zoufánlivost obcházela od. loie kloiiochotn6;svou kuZi vít6znou napínala smrt, qei ranou váhala. Vzpomeneme na podobné alegorick6 mbto, v nimf a Sílenstvínemoudr6ho jsouvyobrazenyzasezvrácenosti lidskéhopokolení,vslavnémnafemLabyrintusvbtaod JanaAmosaKomenského. 9. BeE Satana-svùdcek Evl podána jest jako pfíklad dokonal6Poesiefeenické.Jesttoopravdufezlichotná,sestavenápodleklasickychpravidel, zaEínající sezískáním pozornosti a pi.ízn6, znenáhlfm stupñováním, zvySováním zájmu, osobním zúEastn6ním posluchaEky, a i na konec pfecházívevym'luvnénaléhání.Zaloienanalichot6iensk6 jeSitnostijesttat0dlouhá,vtipná PeE hadovajaksidramatickfm,vrcholem,piedelem v toku básnë. Str. 188. sladkost brou& jestambrovh. Hlada Pízeri, valnídvabadatelé, Easto citovanáv5ta z Jungmannova piekladu; rozum6j: iádní, znaEní pobadateld, nutkaEimocní (v piekladuDavidovb). c. 10. Obrazplovouciho lodstva a E . 11. Lahodné vánky moiské jsou malé ukázkyhojnych a zajímav);chexkursb z doby Miltonovy, doby velkolepych cest objevitelskych
c.
.
I
320
'
JOSEF JUNOMANN:
- .-.
WBRANE 7SPfSY. -
221
- -._ .--- -. .. -. - - ---
a nov6ho názoru na svbt vesmír. i Obsírneji O tbchto prombnách myslí, jimii se hlásí novy vbk lidstvq viz v Gvodb. Na str. 195. líEen jest let Satanbv, jeni si umínil dostati sekráji a svéstiElovbkakneposluhosti,konEinamlpekelnymi a vhodnboziejm€njestobrazemtápajícíchplachetníchlodí,jei se octlyvnevfhodnychvbtrech. Str. 195. U bran na obk stranksedistraSlivkdvkobludy. Na ob€ stran6 = na obou stranách, zbytek duálu i U Jungm a n n a jiZ vzácny.StraSliv6dvbobludy,je2sedbly U bran pekelnych (vzpomenerne na Skyllu a Charybdu z Odysseje) jsou Smrt a HPích. c. 12. Idyla venkovskd jest pPlvabn9 obrázek venkovsky, dy$ící prostotou a srdeEností. Vloiena jest v okamfiku, kdy Satan-hadponejprvspatiiluprostIednádheryrajsk6piekrásnou naSi pramátei Evu.
Chateaubriandova Atala. Str. 198. VydAní prv6 z r. 1805, které jest v tomto vyboru pfesnb podáno, ligí se v slovníku, nbkterych gramatickych formách astilisticky dosti znaEnb od vydání pozdbjgích, samostat-. n6ho z r. 1832.a vSebranych spisech 1843. ovod piekladatelfiv piipojen jest k vydáníprvnímu.Vyklad,,pozatm€lejIích slov"podEarouEtemerovnbijenvevydání z roku 1805, vdruh6redakcipodávPautorstruEnbjSíseznamnakonci knihy,vSebranychspisechnecítiljiipotieby,neznámëjSí slovavysv€tlovati.Budjehoobnovenáanov€utvofená slova za tficet let zobecnbla, neb0 v PidSích pfípadech upustil spisovatel sám od navrhovan6ho vyrazu a uiil terminu starého, j e n i obyEejnb by1 v poznámcevysvbtlujícípodEarou.Ze stoEtyfiapadesAtipoznámekpodEarounejzietelnbjivysvítá prhkopnicky jazykovp vyznam Jungmannova pfekladu. ZkratkyJungmannovy v závorkáchvztahují se pravidelns k starSimu EeskCmu spisovateli(Veleslavínu,KoniEi z Ho-' díItkova,VáclavuHájkovi),jehoistar9dobryterminchce piekladatelobnoviti.Jindypodávákpiesnbjiímuvystiiení vfznamu nového slova vyraz latinsky (zvlágtb v terminech v€deckych),nbmeckyneb0francouzsky z originálu,jindy opisujeceloufrází.ZeslovníEkupodEarouotiItEnychslov vidídnegníEtená?tCi,jakpiemnoheterminyJungmannem . zavedendneb0obnoven6jsoudnesbbin6 a dblefit6.
PiseÌí
O
zvonu.
S t r . 248. Bisch ponejprv oliStEnk v Krasoiecníku, souboru vybranych básní deklamaci, k jeji vydal 1823 K . S. MacháEek. Tato báseiiSchillerovaje nejznámbjsích z a nejpopulárn€jSí,chjeho . prací. D o EeBtiny jipi-elofili PO J ungmannovi mnozí novbjgíbhsnfci. Str. 249. Sneste hornou smrkovinu, smrkové di-íví ze
starychhorskychkmen0; - prziduJina (vdruhémotisku onduSina) jestotvorspojujícíohniitb S kotlemnatavení. Spousta plyne voli, k rozpugtbná smbs pohybuje se podlenagehopiání; popelná sal (Aschensalz)jestdraslo, potas. Str. 253. lorn mi zubovatqhled; vylitázvonovinana zkouSkumásprávnypravidelnylom; uzfíte na tepbitì, rozpálenázvonovinadosahuje Eepu anaráiína nbj. Str. 255. Co2 ai nevrhld? - Formaroztrhla? Snadse uvnitfformazvonunerozvrátilaneb0neroztrhla? vefimeruk suqchivoFeni, dílo svychrukousv6iujeme. Str. 257. skotu Eelatlho hladkd stáda, iirokoEelCho, uIlechtilého,hom6rsk6epitheton. Str. 258. Tlucte knfd$ zvl&Sf rothruHce pláSf, tlucte opatrnë,abysterozbiliobal,formu,vnífjestu9lechtilf zvonukryt. Str. 259. Jsou tygN v hnkvu ukrutnkjSí, jsou krutJí lvovk d r á f d h i , vSak ze urí hrùzynejhroznkjSijest ElovJk lie suém Sílenf; krásny pieklad nejznám6jiích verzb Schillerovych, jimiin€meckybásník m61 namyslihrbzyfrancouzskhrevolute a jeimajív dneSníchdobáchdvojnásobhluboky vyznam. Str. 260. Concordia ho (zvon) naztivem: concordia, lat. Svornost.
Lenka. S t r . 261. VdruhCredakci(Sebranychspisech)básník zmënilhojn5verS6, t é i vnápiseponechalBürgerovooznaEení Lenora. d0leiitbjIích Z rozdíld obou recensí budi2 aspoñ vytEeno, i e pfivodní pieklad shodoval se S originPlem, pokud se tyEe odjezdu VilBrnova. ,,On S pluky krále prusk6ho by1 dobojetáhpraisk6ho";JungmannponecháváEasové urEení války sedmileté. V pozdbjgí úprav6 zmbnil tyto verge (aby Vilkm nemusiltáhnoutiproti.Rakouskuacechám) Josef Jungmam: Vybran6 spisy. 21
322
JOSEF JUNOMANN:
WBRANE SPISY.
p?enesldbj dcválektureckych:.,On na BClohrad U voji Laudonemtáhlku boji". Str. 264. Pak U u r d potnekvuh a hieb jen zficha,zlehka klepklepklep; na vratech vise1 kovovy kruh, na n5jZ pHchozí klepitkem zabu3il. a
S
Elegie na hrobldch verkfch. Str. 269. Omylem napsal J ungmann v- podtitule v Hlasateli l l. 1807 P. Gray a tak pFeSlo takC do vSech pozd8j9ích vydhnl. Autor se nazyvalThomas Gray, fil vle tech 17 16- 177 I . studoval priva klasickC a PeE1, mnoho cestovalPO l talii a kecku afilpakjakosoukromy uEenec v OxTordb. Mirno slavnou t u t 0 elegii, O jejímf úsp6chu a cen€ viz v úvod6, napsal n&kterC krisnd ody pfírodnía bisn€ filosofickoreflexivní (Oda na jaro, Oda na neiitbtí). Básnb jeho nejsou EetnC, z a t o cennC umblecky, a sprhvnb pfipisuje mu staré anglickC vydiní vatu Quintiliánovu:Multumetveraegloriae,quamvisunolibro meruit; zaslouZil mnoho upFímnC chvPly i zajedinousvou knihu. Str. 271. Sloha: Tumnohf,jehoiblaigívedlastrana, T h u r n obce odpoEívihrdinny, tumnohflefínbmfRokycana aZitka,krví Eeskou nevinny; jest volnt!upravena,nebofv anglickCmoriginálejmenuja bdsnlkpflrozenbvynikajícímuse svCho n4roda: Some village Hampden, that with dauntless breast, the little Tyrant of his fields withstood; somemuteingloriousMiltonheremayrest, someCromwellguiltess of hiscountry's-.blood.
I
i
I
m
I I
:
! i
i
! i
i
-
'
323 -
P a d Eloizy Abeludovi. Str. 274. O bisníku Alex. Popeovi viz na- str. 301. Ab¿. l a r d ( p s h tdfAbailard,Abaielardus,Baillart a p.) Eil v leteah 1079-1 143, by1 vynikající kazatel, slavnf uEenec scholastick.9. . UEil sedmnictiletou netef kanovníka Fulberta Heloisu a mladiEkA dívka vzplanula k osmatficetilet6mu rnufi viHnivoul b kou. Heloisa iila jako jeptiSka dlouhi lCta osamble v kláStePe Parakldtu (SV. Ducha)nadSeinou,kami by1 Abelardpoc h o v h ; Eloizabylapohfbenapakdojehohrobu. Lbka jejichstala se slavnoudopisyEloizinymi a vylíEenímmi- . lostn6horominkuodAbelardasam6hovespiseHistoria calamitatum. V literatufe pozdbjSí byla látka tat0 m n o h o k r i t zpracována.
Pourtevník. S r . 286. Oliver Goldsmith ( l 728 a2 1774) by1 syn irskdho knbze. V mladí toulal se' pa horách a lesích svb zádumEivt vlasti,romantick9smyslpropfirodní k r k y o b j e v u j e se jii: U nbho zieteln8. Putoval Francií, Svycarskem, Italií bez peni5z a bezurEit6hoplánu,vydl5lávaje si nejpotfebnbj6ífivobytí hrou na fl6tnu. Kdyf pak se vratil, nedovedl opbt ustrnouti na jediném povolání; by1 lbkirníkem, uEitelem, 16kafem a spisovatelem. 2 prací jeho je nejznám6jHí idylla VikBF wakefieldsky,je2 m61a velikyvlivnaidyllickyeposnbmecky.
..
Thutn, Jindfich Mat. hrab€ z 'Thurnu (1569-1633) by1 e hlavních vedcd EeskCho povstini v letech 1618-1620, je2 pfivodilonestastnoubitvub6lohorskou. Mistr f a n Rokycona (1396-1471), vynikající knbz kalisnicky, M n í kn a koncilu basilejskem, arcibiskup Lltrakvisticky a S isovatelihorlivlkazatelnbboiensky. f a n! i f k a P Trocnova (asi 1377--1424), nejslavnCj5í nCvileEník Eesky z dobhusitkych,prosluIfvit62nad rneckfmi vojsky kfifácklmi na hoPe Vítkov¿, U Kutnd Hory P Nim. Brodu. GcniPlní byla jeho vojenski vyprava do Uher. na nlf pronik! a5 k TrenEínu.
PRIPOMENVTf. Od stadich vyddnl Jungrnannovfch spis&lis1 se tat0 edies v prvnl Pad6 PO strhce textovl pshlftejlc (a2 na nepatrn6 vfjimky) k prvnlm znhlm knitdm a Easopiseckgm, jei jsou jak pro obpzujlcl se Eeskou mluvu tak pro osvetleni jazykovbho h i l l Jungmàilnovacharakterietická. GE prvnlch recensl bfvA tli namn07~Eistejsl a jadmejil nelli v fiprsvL!dnlh6.
,
6. Stavba Pand'aemonia 7. SvrZení zohubenych and6lb 8. Vìd6ní Adamova a ) Kaìn a Abel
..........
st-
........
169 173
. . . . . . . . . . . . . 176 . . . . . . . . 179
9. 10. 11: 12.
OBSAH.
.................... .................... ............
Strelln
................... .............. .....
. .
. . .
5 41' 68 76 87 93
.
100 109
.
110
. . . . . . . . . . . . . . 1 11
. . . . . . 112 . 121 . 121 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 . 129 .......... . 131
....
.
. 134 . 140 ..,"'.! . ISS . 155
. .
161 163
,
165
. . . . . . . . . . 167
. . . . . . . . 186 . . . . . . . . 195 . . . . . . . . . 196 . . . . . . . . 197
Frant.Aug.ChateaubriandaAtalaanebLáskadvou divochdnapougti. 1805 . . . . . . . . . . 198 Pfedmluvakvydání 200 h o d . . . . . . . . . . . . . 205 Vypravování. Lovci 220 Jednání Pohfeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 Píseiiozvonu. 2 Schillera 248 Lenka. 2 Bürgera . . . . . . . . . . . . . . . . 261 Elegie na hrobkách veskych. Podle anglického T. Crayc 269 PsaníEloizyAbelardovi . . . . . . . . . . . . . . 274 Poustevník.RomancedleColdsmitha . . . . . . . 286 Poznirmky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292
Y
ovod 1. Pdvodnístatiprosou: O jazyku Eeskdm '* O rfizn6ní EeskCho písemního jazyka O klassiEnPstivliteratufevfibecazvláIt6Eeské . Rozepfe mezi písmeny . . . i . . . . . . S16zski povodeh ............. Plivník . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Pdvodplbhsnb: . T6Zk6 vybrání . . . . . . . . . . . . . . Ldtavímravenci. ............. Jese f i . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . l l O RybAiski píseii Elegie nasmrtStanislavaVydry SlavlSnka Slavínovi . . . . . . . . . . . . Old?ich a Bofena . . . . . . . . . . . . . Zuzanna Hv6zdohora . . . . . . . . . . . . . . . . Krok '. . . . . . . . 3. Vybor z pfekladb: O beáních akademick)kh . . . . . . . . . H r a v gachy . . . . . . . . . . . . . . Vybrané EAsti z Miltonova Ztracenkho ráje .Pi.edmluva .k prvnímuvydání. . . . . . 1. VzjvAní Musy . . . . . . . . . . . . 2. Písefi andelií O sláv6 bofí . . . . . . 3. Adamovarannímodlitba . ' . . . 4 Chvalozphand6ld PO stvoFení s v ë t a 5. Probuzení Satanovo
b ) Noe . . . . . . . . . Ret5 Satana-svddce k E v ë Obrazplovoucíholodstva L a h o d dv á n k ym o f s k é . Idyla venkovská ....
l
l
.cI
i
.
II L
. .-..
.I
.
,
..,
I
rl
m
.
a grafickou vjizdobou Or. s t b f h d o p o r u C u j e m ej a k on á d h e r n fd a r . S * illÜstraEní
Slavná, nevadnoucí biseñ, vedle Kollárovy ,,Slávy dcery" jistlrnejpopulárnëjjLí a Eeskému srdci nejmilejgí."Máj"svojfmladiatvou, tklivou melancholií a poetickou mluvou i d d n í m p o f a d a v k h vyhovující, zhtane vfdy ryzí, vroucí modlitbou vgech mladfch srdcí. Po velkolepém úspëchu ,Cikánb" sáhli jsme k tomuto stëiejnímu díluPoesie Máchovyavypravili,,Máj" tak, jak toho jii dávno zaslouiil. Malí? a grafik Ot. Stáfl vyzdobil "Máj" náladovfmi obrazy a vypravil jej ve stylu a formát6 ,,Cikánb" S porozumëním dílu a S noblesou umëlce, ovládajícíhocelf graficki moderní material. .
Vydáni BIBLIOFILSKÉ, tiitëné na jemném papíie, vazba moderní, stylová. Cena vEetnë drahotní piiráiky K 12'-.
Na skladë
U
viech knihkupcfi.
N A K L A D A T E L S T V ~J. OTTO V PRAZE, Karlovo nám. 34.
.
.
;
. ....
i
I L
