Karel Steigerwald
Cena facky aneb Gottwaldovy boty
Divadlo F. X. Šaldy Liberec, 2015
Osoby: Primáš Terciáš, jeho otec, Terciášová, žena Terciáše Mirka, dcera Primáše Obligát, dříve tajemník Tydlitát, mladý muž Tydlitátová, jeho matka Vztekloň, jeho otec (Vojta) Staříček, otec Vztekloně Starý vinař Hospodyně, jeho dcera Karel Marx Listonoška Děti kulaků
Komedie se nestará o to, jestli její postavy připomínají určité lidi a události. Když se to tak publiku zdá, proč ne. Je to komedie o hnusu, tak ať si to každý přebere, jak chce. Hrát v té jejich kapele nemusel nikdo. Ve hře naleznete volné inspirace, motivy, situace a citáty z knihy povídek Josefa Holcmana Cena facky. Znalci poznají i krkolomné variace monologů z Shakespearova Richarda III. a z Hamleta. Autorem písně Byla vesna, už jí není je J. Berg. KS, 2014
Autorem textů k písním O koni a traktoru, Pošťácké tůdle, Pionýrská, MUDr. je víc než JUDr. a Proč bychom se netěšili je Tomáš Syrovátka.
1
Prolog - Pohřeb Na jevišti rakev. A svíce. Pozůstalí. Všichni pietně stojí. Hudba hraje. Vztekloň jde k rakvi, nadzvedne víko, dívá se dovnitř. Vztekloň
(Řeční) Jsi vrácen sám sobě. Čekáš na nás v podobě, o které nic nevíme. Tvůj život, rozbitý životem, se důstojností smrti scelil. Přečtu tvůj dopis z vězení v Uherském Hradišti z roku 1950. (Nasadí brýle, čte) „Drazí, nemějte o mě starost. Pobyt zde mně pomáhá zbavit se vzteku vůči všem, kteří se na nás provinili. A to stojí mnohem víc úsilí, než stát na své pravdě. Sejete už? Podle počasí odhaduji, že začínáte…“
Pietně jde k rakvi Obligát. Položí na ni květinu. Obligát
(Vyjme svůj papír a přečte z něj) Věznice Krajského soudu, dne 28. března 1949. Odesílati dopisy příbuzným dovoleno jest jednou týdně. Pište čitelně jen na linky.
Vztekloň
(Šeptá Obligátovi do ucha) Řekl mi, že se nedožije doby, kdy tento kurevský režim padne. Že komunisti tu budou věčně.
Terciáš
Jistě. Komunismus je věc nutná, vědecká. Vítězná. Komunismus zvítězil i mezi ptactvem… rorýsi, hejna… a tak dál…
Obligát
Vítězí, i když prohrál. To je dialektika.
Primáš
(Obrátí se k rakvi) Zesnul dobrý soudruh.
Tydlitátová
Náš staříček nikdy nebyl soudruh. Přisvojili si ho.
Vztekloň
Byl dobrý katolík.
Tydlitátová
Tušil, že režim chystá záhubu. Položil všechny funkce. Začal štamprlovat. Řekl, že to u nás zle dopadne.
Terciáš
To neměl dělat. Včela, soudruzi, je komunista. Dělnost, plný úl. Med je všech. Vosa, polovičaté řešení, bzučí, je tam sobectví – sociální demokrat. Vosí med neexistuje. A sršeň? Ignoruje lidi, nevšímá si, je pyšný. Je pro sebe, svůj med, ne pro kolektiv. Med přitom nejí. Má kaviár. Je to pan kapitalista. Pan Sršeň, přítel Vosa a soudruh Včela! Dialektická trojice, kurňa! Zápas dějin! Kristus, Marx a Zlaťák. Já si nevybral Zlaťáka ani Krista, já si vybral Marxe, toho soudruha Včelu. (Zabzučí)
Vztekloň
Ten je tak blbý…
Tydlitátová
Nerozčiluj se, táto.
Vztekloň
Já se nerozčiluju. Ale ať nám alespoň na pohřbu nebzučí! Pohřeb je příprava na vlastní smrt.
2 Tydlitát
To mám, táto, v sedmnácti myslet na smrt?
Vztekloň
Jednou mi to tvůj děda řekl. V mučírně ho drželi od osmi ráno do pěti večer. Řvali, ať se přizná. Obuli ho do bot a těmi botami do něj pouštěli proud. Smáli se, jak tancuje. Zešedivěl tam. Tamhle toho chlapa si zapamatuj.
Tydlitát
Kterýho?
Vztekloň
Toho u zdi. Včelu. To je on. Ta kurva. (Ukazuje na Terciáše)
Tydlitát
Ta s těma elektrickýma botama na lidi?
Vztekloń
Přesně tak.
Obligát
(U rakve) Lidé tě milovali. Byl jsi nejlepší předseda Národního výboru, jakého jsme měli.
Tydlitátová
Když se stal poslancem, nosili ho z hospody na ramenou.
Obligát
Později jsi dělal chyby. Řekl jsi, že jsme vrazi. To ale bylo trestné.
Tydlitátová
Když pro něj ráno přišli esenbáci, volal jsi: vstávejte, je tady gestapo.
Vztekloň
Jsem vztekloň po něm.
Vztekloň jde k rakvi, víko zavře. Vztekloň, Tydlitátová a Tydlitát se pokřižují a odejdou. Rakev se pohne, víko se nadzvedává, nebožtík chce ven. Obligát, Primáš a Terciáš se vrhnou na rakev. Zastrkují nebožtíka zpět, zatloukají víko hřebíky. Terciáš
(Nebožtíka plácne) Huš… jedeš…
Obligát
Buďme rádi, že to má za sebou… Ať je tam, kde teď je.
Terciáš sedí na rakvi. Obligát si ho vyfotografuje. Terciáš, Primáš a Obligát zpívají: Dobré je, že už není pána.
Obraz 1 – Táto, neotvírej Schází se kapela. Všichni mají nástroje. Nikdy na ně ale nezahrají. Různě je nosí, brnkají, foukají, ale nikdy nehrají. Taková je to kapela. Terciáš
Jsem proti.
Obligát
Já ho tu taky nechci.
Primáš
Co se mezi nás cpe?
Terciášová
Kdo ho pozval?
3 Terciáš
Já ne.
Obligát
Já taky ne.
Terciášová
Někdo ho pozvat musel!
Primáš
Pozval se sám.
Terciášová
Proč?
Terciáš
No asi chce s náma hrát v kapele.
Terciášová
Nesmysl. Nikdo přeci nechce hrát v kapele jen proto, že v ní chce hrát.
Strach. Obligát divně zapiští na klarinet. Primáš
Já mu řeknu, nelze. Je plno. Litujeme.
Terciáš
Odmítnout ho nemůžeme.
Primáš
Proč?
Terciášová
Když ho mezi sebe pustíme, bude tu čenichat. Je to antikomunista.
Přemýšlejí. Primáš
(Po čase s nadějí) No a co! Já se ho nebojím. Ať čenichá! Co by našel asi!
Terciáš
No on by… mohl…
Primáš
Mlč, táto. Nic by nemohl.
Terciášová
No to by mohl… kdyby…
Terciášová vezme housle, ale než stačí zahrát: Terciáš
Mlč, mámo.
Primáš
Při nejhorším mám poslaneckou imunitu.
Terciáš
Ty ano, ale já ne.
Primáš
Když budeme držet jazyk za zuby, nic nevyčenichá. Doba je zlá, ale my se ho nebojíme. K nástrojům, chlapi.
Popadnou nástroje. Primáš odpočítá… a někdo zazvoní. Leknutí. Jdou do houfu. Strach. Primáš
Dále!
Vejde Tydlitát. Doprovází ho Mirka.
4 Tydlitát
Dobrý den.
Mirka
Nevěděl kudy kam. Tak jsem ho doprovodila.
Primáš
Vítej, chlapče.
Obligát
Jsme rádi, že s náma budeš hrát.
Terciášová
Jezte, pijte, máčejte si!
Tydlitát
No rád bych to zkusil.
Primáš
To víš, hrajeme drobet staromódně… (Myslí) Nejsi, dcero, těhotná?
Mirka
Těžko, táto, když já neto… (Necudný pohyb)
Primáš
No proto…
Obligát
Venku brousí pošťačka. (Vyhlíží z okna. Všichni syčí, aby o pošťačce nemluvil.) Obchází jak hladový satan…
Primáš
Já jsem Primáš, mě už znáš. Tadyhle je Obligát, náš táta, starý Terciáš a tak dál. Zpívá naše máma a Mirka, naše holka. Tu taky znáš… Odkud?
Mirka
Potkali jsme se u kostela. Kudy prý se sem jde.
Terciáš
Tak u kostela… Kostely jsou teď v módě… Budou se vracet kostelníkům. Synku, není vnučka těhotná?
Primáš
Říkala, že neto…
Terciáš
No proto…
Obligát
Rozhodl ses správně, chlapče. Naše kapela je dobrá. Hrát moc neumíme, ale máme srdíčko… A co tvoje máma, taky pěkně zpívá.. .
Tydlitát
Čeká za dveřma…
Terciášová
A sakra!
Primáš
Tak ji nenech čekat… šup pro ni…
Tydlitát jde pro matku. Terciášová
To ti nestačí jedna svině? Jezte, pijte, máčejte si!
Terciáš
(Kouká z okna, nic nevidí) Jak vypadá ta pošťačka?
Mirka
Jaká pošťačka?
5 Primáš
Vypadá jako smrtka. Víme, co roznáší!
Vejdou Tydlitát a Tydlitátová. Tydlitátová
Pochválen buď… Tak jsem tady… syn říkal…
Primáš
Odlož si, jako doma… však jsi mezi svýma… kolik my se to, teta, už známe let?
Tydlitátová
No právě…
Terciášová
Co tím myslíte, no právě…
Terciáš
Mámo, mlč. Raděj pojďme hrát…
Začnou skřípavě a neradi ladit. Primáš je zastaví. Primáš
Tak dost, chlapi. Vržete jak vrata od stodoly.
Pauza, trapno. Terciáš
My jsme poctivá kapela. Hrajeme jako tenkrát.
Tydlitát
Když jste hráli komunistům?
Terciáš
(Důstojně) Jak, hráli komunistům? My sami jsme komunisti.
Terciášová
Synku, dej jim pokoj. Ne nadarmo jsi poslancem. Dobře víš, kdo tě tenkrát udělal primášem.
Mirka
Kdo? Vyprávěj, babičko.
Terciášová
Sám soudruh Husák. Byl u nás na dědině na mírové zabijačce. Slyšel kapelu a hned řekl, soudruzi, tady soudruh pěkně vrže, je to rozený primáš. A dal mu ještě zlatý pětirubl, co si přivezl z Moskvy, na památku. Však ho tady mám. V kapsáři. (Ukazuje peníz)
Terciáš
Náš kluk nemá sluch, nemá hlas a kolik let je primášem! Kdo z vás to dokáže!?
Obligát
Zahraj, když nemáš talent. To je teprve umění!
Zahraje příšerně na druhé housle. Ozve se bušení na dveře. Terciáš vstane, jde ke dveřím. Dívá se klíčovou dírkou. Terciášová
Táto, neotvírej! Je to ona?
Terciáš
Asi.
Terciášová
Tak je to ona! Táto, neotvírej!
6 Mirka
Listonoška?
Terciášová
To bys nepochopila.
Bušení na dveře, zvonek. Mirka
Já už toho mám po krk. Pořád – to bys nepochopila. Že byl dědeček komunistickým vyšetřovatelem v okresním vězení, to chápu i bez vás. A že táta dělá v Praze komunistu, to taky celkem chápu. Já chápu, že jsem z komunistické rodiny, ale už jsem vám to všem odpustila. Tak mě neserte!
Zvonění, nikdo se nehne. Obligát
Neposmívej se rodičům a prarodičům, Mirko. Oni tenkrát postupovali, jak se tenkrát postupovalo. A ty zas postupuješ, jak se postupuje dnes.
Mirka
Tak proč děda nejde otevřít? Je celej posranej strachy.
Primáš
Nebuď kurva sprostá!
Za dveřmi se ozve bušení a hlas volá. Pošťačka
Pane Grebeníčku, já vím, že jste doma. Nesu vám obsílku s pruhem.
Primáš
Tak to už je moc, tohleto. Rozsviťte. (Obrátí se na publikum) Tady táta není žádný Grebeníček. Tady jste na zkoušce naší cimbálové kapely, která vám už mockrát pěkně zahrála. A nějaké narážky na pana Grebeníčka si vyprošuju! Žádný Grebeníček tady nevystupuje. Táta je Terciáš, já jsem Primáš, ten třetí pták je Obligát, Tydlitáta už znáte, ten je nový. A zas vám zahrajeme, jak jsme vám vždycky zahráli. To si pište! Zhasněte!
Obligát
Panujou mezi námi neshody, ale to nevadí, neshody čas vyhladí.
Tydlitátová
Celé rodiny jste vyhladili. I tu naši… (Trapné ticho)
Primáš
Prosím vás, nezveličujte to. Jakoupak celou rodinu? Oba jste s námi. Všichni jsme muzikanti! Co Čech… to muzikant.
Mirka
Proč teda náš dědeček neotevřel pošťačce?
Terciášová
Protože nesla předvolání k soudu, ty huso blbá.
Primáš
A dokud se pošťačce nepodaří doručit to předvolání našemu tátovi do vlastních rukou, soud se nehne z místa.
Hudebníci se smějí. Tydlitát
To je soud takhle blbý?
Primáš
Vy jste chtěli svobodné soudy, my ne!
7 Tydlitát
U soudu se může obhájit, když pořád říkáte, že nic neudělal.
Mirka
Mučil lidi. Jak bys to obhajoval?
Terciáš
(Mlátí zuřivě houslemi) Nemučil! Lidi mučil Čán, bývalý četník. Hlavačka, generál. Višenka, Holub, Svárovský. Ti byli ostří. Já jsem dokonce už v roce 1950 měl kontakt s ministrem bezpečnosti Kopřivou, který za mnou přijel do úřadovny Státní bezpečnosti v Uherském Hradišti. Upozornil jsem ho na nesprávné vyšetřovací metody.
Primáš
Tatínku, uklidni se.
Terciášová
Neotevřít pošťačce, to dlouho nevydrží. Počíhají si na něj na ulici, až vyjde.
Primáš
Nebude vycházet. Doma má všechno, co potřebuje, že, táto? Pár měsíců to vydržíš a pak něco vymyslíme.
Tydlitát
Říká se něco o nějakých elektrických mučících botách.
Terciáš
Žádné elektrické boty nebyly!
Obraz 2 – Mluví Tydlitátová Terciášová oprašuje světnici. Vzadu silueta Kremlu, nejvyšší hvězda nesvítí. Terciášová si toho všimne, jde ke Kremlu, cuká s ním, tahá za kabely. Terciášová
Táto, zhasla ti hvězda. (Volá do dálky)
Terciáš
(Odpovídá z dálky) Kerá?
Terciášová
Kremelská.
Terciáš
(Vejde) Mně? Nikdy! (Vrtá se v zařízení, hvězda se rozzáří)
Terciášová
Jak ty jsi šikovný, táto.
Bušení na dveře, Terciáš jde otevřít. Terciášová
Táto, neotvírej!
Terciáš se dívá skulinou, kdo klepe. Terciáš
To není pošťačka.
Vejde Tydlitátová a spolu s ní Vztekloň, obraz jejich svatby z padesátých let. Tydlitátová
Pozdrav bůh… sousedi.
Vztekloň
Nalej mi taky jednu.
8 Terciáš
Vždyť ty jsi umřel, Vztekloni.
Vztekloň
Umřel, ale štamprli s tebou ještě vypiju.
Terciášová
…zas neseš nějaký objev proti našemu tátovi starému?
Terciáš
(Nalévá sklenky slivovice) Vypiješ si taky, Mařenko?
Tydlitátová
Jednu ano. A nejsem Mařenka.
Terciáš
Já vím, Mařenko.
Oba se napijí. Třetí sklenku vezme Terciášová a vylije ji do škopku. Terciášová
S takovou nepijeme. Táto, vylej to.
Terciáš
Už je pozdě… (Šklebí se) Sklouzla tam jak báseň. Co tě přivádí, Mařenko?
Terciášová
Zas nějaký šťourání ve starých věcech, co? Já vám říkám, nechte všechno být, jak to bylo. Nač to rozvrtávat? My byli malí lidi, za nic nemůžeme.
Tydlitátová
V létě 1950 jsme měli svatbu.
Vztekloň
(zpívá) Vzhůru, Orle slovanský…
Všichni se napijí. Rozpaky. Tydlitátová
Večer po svatbě v hospodě v roce 1950 jsi za Vztekloněm přišel, že by z toho Vzhůru, Orle slovanský mohl mít problémy u StB. Vzpomínáš, co ti na to řekl?
Terciášová
Nemusíš odpovídat. Dneska je svoboda. Můžeš je oba vyhodit. Ducha i tu babu!
Terciáš
(Opatrně) Jak to přijde, že když jsi umřel, že jsi tady?
Vztekloň
Jak to příjde, tak to přijde. (Zařve) Zpíval jsem ten pochod já, nebo ty?
Udeří Terciáše. Ten upadne. Vstane a uteče. Vztekloň
Nalej mi ještě jednu…
Terciášová mu bázlivě nalije. Tydlitátová pláče. Tydlitátová
Tos neměl, táto.
Vztekloň
Jsem vztekloň, co se dá dělat… (Napije se sám)
Ze tmy přiběhne dítě a ječí. Honí ho Terciáš, který se zarazí, když vidí, že se schovalo mámě pod sukně. Za ním celé hejno žáků.
9 Tydlitát dítě Tatínku, maminko, on vyhodil z okna kříž. Vztekloň
Kams dal Krista, parchante komunistický!
Terciáš
Je to celostátní akce!
Vztekloň mu dá druhou facku. Terciáš
Před žactvem ne!
Vztekloň důstojně odejde. Tydlitátová za ním. Ticho. Rozpaky. Terciáš
To je pravda s tím křížem. Náboženská cetka, ale zachoval se krásně. My jsme si Marxe neuměli tak vážit, jak on si vážil Krista! Doporučoval jsem tenkrát, chlapi, dejme Marxe taky na kříž, zabírá to. Někdy bych o tom chtěl s Marxem mluvit.
Terciášová
Chtějí tátu znervóznět děckama. Umřeli, ale lezou z hrobů… Kulaci! (A všimne si) No jo, hvězda na Kremlu už zas nesvítí… Měl bys vyměnit reostat.
Obraz 3 – Montek a Kapuletová Přicházejí Tydlitát a Mirka. Rande při měsíčku. Tydlitát
Už jsi jim to řekla?
Mirka
Ještě ne. Věří, že se známe od kostela.
Tydlitát
Tak jim to řekni.
Mirka
Dědu trefí. Tátu ne, to je cynik, ale dědek bude na prkně. Není na pravdu zvyklý.
Tydlitát
Nemůžeš to věčně odkládat. A na dědka se vykašli, stejně by měl viset.
Mirka
Ale já ho mám ráda. Je to náš dědek.
Tydlitát
To je v pořádku, že ho máš ráda. Je to váš dědek. Ale na druhý straně by měl viset. Nejen láska, že ráda, ale taky šibenice, že trest.
Mirka
Jsi divný…
Tydlitát
Život je dvoustrannej… Jak si představuješ tu svatbu?
Mirka
Normálně. Ty chceš opravdu najít ty mučící boty našeho dědečka?
Tydlitát
Jistě. Je to důkaz!
10 Mirka
A pak budou všichni viset? A já tě budu mít ráda, protože jsi oběsil mého dědečka? Tomu věříš?
Tydlitát
Neboj se, trest smrti je zakázaný. Ale je tady ještě jeden problém.
Mirka
Jaký?
Tydlitát
Tvůj táta a dědek. S těma já u stolu sedět nebudu. S tvým tátou se můj táta rval už jako kluk. Chcal nám na vrata.
Mirka
Už je starý, nech ho být.
Tydlitát
Přijde půlka vesnice, kterou ty tví příbuzný mučili a zavírali. Co jim řeknu?
Mirka
Jestli ti jde jenom o tohle, tak to je v pořádku. V týhle zemi už se to dávno všechno promíchalo. A ty bys chtěl věšet.
Tydlitát
Představ si, že přijedou i moji přátelé z města. Co řeknou?
Mirka
Ožerou se, zazpívaj si, poperou se, zašukaj si za stodolama s komunistickýma holkama od nás a pojedou zas domů. Vždycky to tak je… Proč to děláš? Já ti schvaluju, že jsi proti komunistům. Taky je nesnáším, ale táta je táta.
Tydlitát
A dědek je dědek.
Mirka
Děda si už předplatil hrob.
Tydlitát
Dřív ale najdu ty boty. Pustím do vašeho estébáckého dědka proud, aby si taky trochu zatancoval…
Mirka
Táta říká, že tě to přejde.
Obraz 4 – Prší na jetelinu Vracíme se do světnice. Tydlitátová
On Vojta ve vzteku nejdřív konal, pak myslel. Večer na schůzi vynadal komunistům do sviní zlodějských a já jsem ho potom do rána musela hladit a utěšovat. Věděl, že nás za to vyženete z gruntu. Jeli jsme tenkrát navečer naséct jetelinu pro dobytek. Slunko zapadalo a stíny stromů lezly daleko do polí. Doma pak Vojta vypřáhl Furina a položil mu hlavu do hřívy. Chvíli spolu postáli, pak ho pleskl po zadku, Furin zařehtal a sám zašel do maštale.
Terciášová
A co! Co my s tím! S koňma…
Terciáš
(Je dojatý) Počkej, nech ji… krásně vypravuje…
11 Vztekloň se vrátí s krucifixem. Píseň Salve Regina, průvod, Žarošická pouť. V průvodu jdou a zpívají Vztekloň, Tydlitátová, Staříček, Starý vinař, Hospodyně a děti. Vztekloň
Kristus patří na oblohu.
Všichni se dívají nahoru. Začíná pršet. Vztekloň pověsí Krista, klekne si a modlí se. Tydlitátová klekne vedle něj. Kristus září. Asi na něj svítí zapadající slunce. Tydlitátová
Prší na jetelinu…
Vztekloň
Pane Bože, prší z nebe. Je to voda, kterou pijeme. Je ta samá, co pili naši předci. Vypařila se do oblak, z nich teď prší a stéká do země. Zavlažuje jetelinu, kterou se dostala do krav a jejich mléka, které pijeme, a vinohradem se dostala do vína, které pil i můj otec a jeho otec… myslíte, že pijeme svou zem?
Tydlitátová
To nevím, pane Bože, ale vím, že nás zem živí. Ne komunistická strana.
Terciáš
Tak jsme to mysleli taky, my komunisti. Doslova takhle. Voda všechno propojí, říkali jsme.
Kristus už nezáří. Vztekloň
Furina jste dali na jatka. Ještě po dvaceti letech jsem míval sny, jak spolu někam jedeme nebo se s Furinem mazlím.
Přiběhne dítě a ječí. Tydlitát dítě Proč ten Furin nemůže umřít doma! Terciáš
K čemu kůň. Máme traktory.
Děti kulaků, vzaté do pionýrské převýchovy (jak později uvidíme), zpívají píseň O koni a traktoru. Sborem je možná jen Terciáš-odpovědník. Bude upřesněno. Refrén: Děti Sbor Děti Sbor Děti
Dnes do našeho JZD Nový traktor dojede. To je zvěst, to je zvěst. Ví to děda, dítě, matka Koně už patří na jatka. Práci čest, práci čest. V polích za vsí u bytovek Socialistický člověk Zvelebuje svoji zem Zbrusu novým traktorem Za kostelem černý mrak V potu tváře dře kulak Zpátečník má koňů pár My máme traktor, míru zdar.
12 Vpřed jen levou, nikdy zpět Změn si žádá lepší svět To pějeme z plných plic Víc traktorů do vesnic Kůň spolyká pytel zrní Pomalý je, plán neplní Strano, vládo, máš nás tu Traktor jezdí na naftu. Terciáš
Traktor, to byla celostátní akce… Hezky jsme si zavzpomínali… a teď pojďme spát, je už tma, sýček dohoukal a už taky spí. To jsou nápady, pochovat koně do hrobu. Do hrobu patří lidi… A tvůj kluk dneska… jak pěkně s náma hraje. Má klárinet s křídlama … Kdyby ho slyšel soudruh Husák… To byla hlava. A jaké měl uši. Jako opravdický prezident. Tam pá da, tam pá da… (Zanotuje) Já když jdu kolem hrobů ke kostelu, hledím, jak na mě ty hroby hledí… Tam pá dá…
Obraz 5 – Marxistický síly nejsou žádný víly Terciáš hraje na housle. O něco se pokouší, ale nejde mu to. Nakonec housle zas rozmlátí. Marx
Co to děláš, Terciáši? Četl jsi snad někdy, že předák dělnického hnutí rozmlátí housle, protože neumí hrát?
Terciáš
Kriste pane, Marx. Sám Karel Marx? Copak jsi neumřel, soudruhu Marxi? A na koštěti, jako čarodějnice?
Marx
Ale umřel, už dávno umřel. Ale přišel jsem se podívat, jak to tady vedete. Koště se hodí, když není nic lepšího. I pár našich knih nesu. (Vysype nůši) Máš snad něco proti tomu?
Terciáš
Naopak. Ale přeci jen, jestli tomu adekvátně rozumím, umřel jsi. Vylejzat z hrobu není z hlediska dialetickýho materializmusu možný. Takový´s byl vědec a teď sám odporuješ vědeckýmu poznání. Kdo je mrtvej, je v nebi, když byl pokrokovej. Kulaci v pekle. Jinak to nejde. To je i za marxismu platné, a ne aby vstávali umřelí z hrobů. Natož aby Karel Marx lítal na koštěti! Což vědecky ani není možný.
Marx
To jsou jen takový revoluční detaily, tím se netrap. Když to pomůže naší věci, je každý prostředek dobrý. I ten, který není vědecky možný. Použije se a věda se poopraví. Ale slyšel jsem, že tě chtějí antikomunisti pověsit.
Terciáš
(Vyleká se) To snad ne. Jen zavřít.
Marx
Špatně jsi hochu studoval vědecký komunismus. Když zavírají, tak taky věšejí, to si pamatuj. Dřív jsme věšeli my, teď budou věšet oni. A pak zas my. Tak se materialistický síly dialekticky střídají…
Terciáš
Tož to abych běžel do ilegality. Však po mně slíděj, kde můžou!
13 Marx
To jsem ti přišel poradit. Budeš tam muset vydržet dvacet, třicet roků, pak se vrátím a budeš zase předsedou družstva. A i tu mučírnu s elektrickejma botama ti propůjčím.
Terciáš a Marx zapějí duet. Ter. + Marx
Marxistický síly v rudýho ráje loubí pod hvězdami na šalmaje troubí marxistický síly nejsou žádný víly vostrý jsou jak žraloci, buržoázii mohou přemoci čouhaj z jejich huby jako meče zuby mají vostrý drápy, na kulaky krutý chňápy a tak ty síly na šalmaje hrají že my už jsme v rudým ráji.
Ozve se zvonek. Terciáš
Už je tu zase!
Marx
To není listonoška. Ale máš pravdu. Abych nikoho nevyděsil, zmizím.
Vypaří se, knihy po něm zůstanou. Terciáš je prohlíží. Vrtí hlavou Terciáš
Umřel a přiletěl? Je to možné, tohle? Bůh je zrušený, zázraky zrušené a Marx si přesto lítá jako… duch. Na to jsem já moc blbý, ale neštymuje mi to. Hele, Kapitál. Poslední nenapsaný díl. (V koutě najde koště) I koště tu po něm zůstalo. Jak odletěl bez koštěte?
Obraz 6 – Ve skříni je bezpečno Terciáš zkouší různé housle. Na každé zavrže, není spokojený. Podle možností má na stole hromadu houslí. Některé rozlámané. Jiné na konci vzteky rozláme, protože mu nejde hraní. Obligát ho chvíli pozoruje. Obligát
Jdu za tebou s vážnou věcí. Ta tvoje vnučka. Je to mladá žena, nic proti ní, má všechno jak má být (dělá oplzlá gesta), ale ty názory…
Terciáš
Ty chceš všechno rozesírat.
Obligát
Terciáš
Já ne, ten mladý. Ona je v jeho vleku. To nikdy nebylo, aby baby zpívaly v kapele. Nejsou to plnohodnotný lidi, znáš baby. Žena je jen žena, řekl Klement Gottwald. Sám si vzal tu nejošklivější, aby byl mimo podezření. Úplnou ropuchu, tlustou žábu s takovýma očima! (Ukáže oči) Jaké podezření?
Obligát
Že je pod vlivem žen.
Terciáš
Ale on neřekl, žena je jen žena, on řekl, žena je dobrý sluha, ale zlý pán. My komunisti jsme se ženami počítali. Svaz žen. Rovnoprávnost žen. Rozsévačka,
14 Vlasta, Žena a móda. Jeřábnice Marie. Muži začali koupat a přebalovat. Měli jsme v plánu, že budou i kojit! Bohužel k tomu už nedošlo. Že odkrágluješ naše baby v kapele, jak jsi býval zvyklý, s tím nepočítej. Já a syn budeme proti! Zpívají mnohem líp, než my hrajeme. Obligát
Klement Gottwald říkal, hrát s láskou. A zahrál jim pořádně, po bolševicku. A za tím si hergot stojíme všichni, ne! I vy tam dole v mučírnách, i my na okrese! Zakroutit jim krkem! Jednou zas zatočíme i s tím Tydlitátem! To je příčina všeho smradu v kapele.
Terciáš
Bere si naši holku, moji zlatou vnučku!
Obligát
A ty to strpíš! Nepočítej s tím, že na takovou svatbu já půjdu! Svatba antikomunisty!
Terciáš
Hraješ s ním v kapele!
Obligát
Hraju! Ale naschvál falešně! Abych mu to dal najevo.
Terciáš
Ty nehraješ falešně naschvál. Ty nic jiného neumíš.
Ozve se zvonění, bušení. Obligát
To je ona. Pošťačka. Do skříně! (Terciáš vleze do skříně.) Dále.
Vejde listonoška. Obezřetně se rozhlíží. Listonoška
Je doma? (Mává obsílkou) Potřebuju to podškrábnout. Je to obálka s pruhem.
Obligát
Není doma. A že jste vlezla rovnou do světnice. Nikdo vám neotevřel.
Listonoška
Mám svůj klíč. Vypilovali mi ho zámečníci od Bati ve Zlíně. (Ukáže) A kde je?
Obligát
V lázních.
Listonoška
Kdykoliv přijdu s obsílkou, není doma. (Všimne si houslí) A co ty housle tady? To jste rozmlátil vy?
Obligát
Já.
Listonoška
To je jeho zvyk, rozmlátit housle. Že on by byl přeci jen doma?
Obligát je v rozpacích. Co říci? Listonoška
Nebo ty housle rozmlátil do foroty, než odejel?
Obligát
Tak. Do foroty!
Když pošťačka odejde, Terciáš zpívá mazanou píseň Pošťácké tůdle.
15 Terciáš
Toliko mám zkušeností po životě tuhém Marně ty mě soudem strašíš, babo s modrým pruhem Co by chtěli po důchodci v galoších a v košili Samozvaní demokrati by nevinného zašili. (Napije se na kuráž, muzika zesílí) Komunista umí s kvérem, bába vaří nudle Do dějin se ženská nepleť, dopis? Říkám tůdle Toho bohdá nebude, aby dostal vězení Praxí vyškolený předák lidového zřízení. Lenin, Castro, Džugašvili, Mao, Grebeníček, Na Olympu komunismu mám i já svůj flíček Mně to myslí politicky, já mám rudou školu Nejsem doma, jako vždycky, nadělám z vás volů. Refrén: Já ze skříně nevylezu Já ze skříně nepudu On by na mě soudce přišel A vzal by mně svobodu. Ejchuchů.
Obraz 7 – Všechny si je pamatuju Rakev, svíce, všechno jako v prologu. Truchlí netruchlí Terciáš, Terciášová, Primáš,Obligát, Mirka. Terciáš sedí na rakvi. Odletí víko rakve, vyleze ven Staříček. Jako by ho ten skřehot probudil. Truchlící se zděsí, uskočí. Mirka
To není duch. To je Staříček, tatínek Vztekloně a dědeček Tydlitáta. Že jste Staříček…
Obligát
Chlapi, já se dekuju…
Staříček
Baže staříček…
Terciáš
Pokouše nás! Já na duchy nevěřím, ale jedno vím. Koušou! Chytíme infekci!
Utečou. Mirka se Staříčkem osamějí. Mirka
Nebavilo vás to už… v rakvi…
Staříček
Ne, pro smrt já jsem nebyl dělaný. A co mně to bylo platné, umřel jsem. Já jsem byl vždycky spíš pro život. Já jsem byl třeba nejspokojenější, když byl čas přede žněma, obilí šumělo a vlnilo se a začínalo se zalamovat. Procházel jsem navečer pole. Říkal jsem si, to mám teď pustit pole lidem, kteří o hospodaření nic nevědí? A tak mě popadl vztek, napil jsem se a křičel na celou vesnici, aby
16 to všichni slyšeli: Půda se působením kolektivní vůle marxistického lidu změní v hlínu. Nasadili mi za to elektrické boty. Mirka
Kdo? Náš děda? Nebo Čán? Hlavačka? Višenka? Kde jsou ty boty dneska?
Staříček
Kdo to ví, kde ty boty dneska jsou. A teď mě nenecháte ani v klidu umřít?
Mirka
Ty boty, kdo vám je obouval? Poznal byste ho?
Staříček
Nemohl bych se na něj ani podívat.
Mirka
Jsou dneska tady? Poznal byste mezi nimi toho důstojníka, který vás mučil? Který vám nasazoval ty elektrické boty?
Staříček
(Rozhlíží se do publika) Dělali to rádi, smáli se při tom…
Mirka ukazuje do hlediště. V sále se rozsvítí, Staříček mžourá dolů. Primáš a Obligát z dálky povykují. Primáš
Kolik máš dioptrií, dědku?
Obligát
Teď by žaloval. Ale za co byl trestaný, nepřizná.
Terciášová
Byl trestaný, že nechtěl mír.
Terciáš
U takových zločinů se boty nepoužívají.
Mirka
Dívejte se pozorně.
Primáš
Tak oni nás budou nakonec soudit mrtví lidi od tenkrát?
Mirka
Už ho vidíte?
Staříček
(Už do tmy) Já jsem měl koně… a syna, Vztekloně, statek ze škatulky, sad a vinohrad, proč vám to všecko vadilo… komu to vadilo… komu to vadilo, komu to vadilo… dejte mě zpátky do hrobu… do hrobu…
Obraz 8 – Zatýkání a chytání dětí Na scéně se k sobě krčí děti. Mají strach. Na horizontu se míhají divné stíny. Reflektory, vrčí auta. Osvětlí se postel. Spí na ní polomrtvý Starý vinař. Přiběhne hospodyně. Hospodyně
Děcka, kde jste? Gestapo je tady!
1. dítě
Jaké gestapo?
2. dítě
Vždyť je dávno po válce.
3. dítě
Hurá, budeme válčit! Já umím udělat mrtvého!
17 Hospodyně
Zalezte a ticho jako pěny… To je komunistické gestapo!
Zažene děti do dřevníku, zamkne dveře a spolkne klíč. Starý vinař se probudí. Starý vinař
Co se děje? Kdo to přijel?
Hospodyně
Ležte, tatínku. To je jen komunistické gestapo.
Starý vinař
Přijeli mě zatknout?
Hospodyně
To nemůžou… tatínku…však byste ani nevstal.
Starý vinař
Můžou všecko… Chtějí nám sebrat grunt…
Do místnosti se mezitím vplíží Primáš, Obligát a Terciáš. Mají uniformy Lidových milicí. Jsou ozbrojeni puškami. Svítí baterkami a slídí. Najdou Starého vinaře v posteli. Obligát
Tady je…
Terciáš
Vida, vlezl si do peřin…
Obligát
Peřiny proti StB? Směšné.
Starý vinař
Já chci umřít doma! Na rodném gruntě!
Terciáš
V rodných peřinách?
Hospodyně
Nemůže už vstát. Je slabý.
Terciáš
Kopnout do bachora! My mu pomůžeme…
Všichni tři zvedají Starého vinaře. Pušky bezděčně dají hospodyni, aby je podržela. Primáš
Podrž nám ty kvéry, babo.
Starý vinař jim ale upadne. Je vidět, že stát opravdu nemůže. Je bezvládný. Obligát
No jo, jak moucha.
Primáš
Omdlel… mě my zatýkat, taky bych omdlel.
Hospodyně na ně míří. Hospodyně
Ruce vzhůru!
Primáš
Babo, nejsou, nabité…
Terciáš
Co budeme dělat?
Dívají se po sobě.
18 Starý vinař
Nechte mě tady, já umřu zítra, nanejvýš pozítří. Cítím to už… Bůh mně dal znamení…
Primáš
Bu bu bu.
Obligát
Bůh není.
Starý vinař
Vy se nebojíte? To je smrtelná postel…
Hospodyně se pokřižuje a omdlí. Dívají se na ni. Terciáš
A co s ní?
Primáš
Hoďte ji k dědkovi, vezmem je oba…
Obligát
Nemáme na ni zatýkací rozkaz.
Primáš
Napíše se pak… Soudruzi…
Volá a přijdou další esenbáci. Odnášejí vinaře i s postelí. Starý vinař jim hrozí slabou rukou. Starý vinař
Bůh vás vidí…
Terciáš
Ať. Když není… nemá oči…
Primáš
A teď děcka. Mají tu byt tři. Kde jsou?
Hledají, vyrazí dveře, najdou děti, chytají je po celém statku, děti řvou a piští, koušou jak štěňata, ale brzy jsou bezmocné, spoutané, svazují je do klubka, odvlečou je. Primáš
Neřvěte. V děcáku vám bude líp než u kulaků. Budou z vás pionýři, malované děti…
Terciášová
Každý tenkrát, děvče zlaté, chtěl být horníkem nebo jeřábnicí. Já chtěla být traktorem! (Předvede traktor, blafe) Traktoře, traktoře, s tebou je nám předobře…
Nechá zazpívat děti píseň Pionýrská, možná se i přidá. Děti
Na východě hvězda září Lidem vzešel nový den Usměvavých dětských tváří je plná naše šťastná zem. Pokrokové děti míru pomáhají na polích jde zástup malých pionýrů rudé srdce bije v nich.
19 Refrén: Děti Sbor Děti Sbor
Dnes do našeho JZD Nový traktor dojede. To je zvěst, to je zvěst. Ví to děda, dítě, matka Koně už patří na jatka. Práci čest, práci čest.
Obraz 9 – Indián na Horňácku Kapela jako vždycky. Místo Terciáše přišel Indián s čelenkou a tomahawkem. Rozletí se dveře, vtrhne pošťačka. Jde ke skříni, prudce ji otevře. Ve skříni nikdo není. Pošťačka
Kde je!
Primáš
Kdo?
Pošťačka
Váš táta. Je tu udání! Prý se schovává ve skříni.
Primáš
A sama vidíte, není tam. Je v nemocnici, má vážné nemoci. K soudu nemůže.
Terciášová
(Probere se ze spánku) Za komunistů bylo líp. I na poště! Nebyly dogy!
Pošťačka
Dogy?
Terciášová
Dogy, a protože nebyly dogy, nebyli ani žádný narkomani špinaví. S AIDS. A bezdomovci. My důchodci jsme si přečetli Rudé Právo a byli jsme spokojení.
Tydlitátová
A jak byste se cítila, kdyby vám sebrali grunt a naložili vás s děckem na vůz? Vztekloň byl z toho celý porouchaný, nikdy se z toho nevzpamatoval. Starého vinaře odnaproti zatkli i se smrtelnou postelí.
Terciášová
To byl kulak! Neměl se zaplétat.
Tydlitátová
Nezaplétal se!
Terciášová
Měl statek. Nemusel ho mít, neměl by problémy.
Tydlitátová
A víte, kolik lidí jste zabili na hranicích? Na drátech!
Terciášová
Nevím.
Tydlitátová odejde. Primáš
Neměli k nám lézt. Tam byly jasné cedule, zákaz vstupu. Ty polezeš na cizí dvůr?
Mirka
Nebyla tady svoboda. Lidi nechtěli sem, ale odsud ven…
20 Terciášová
A teď ji máš? Tu svobodu?
Mirka
Ty nemáš svobodu, babičko? Kdybys takhle mluvila proti režimu za komunistů, zavřeli by tě.
Terciášová
Tož ty tak nemluv. Nevíš, kdy se vrátíme.
Indián
(Křičí a možná i tančí) Jaká svoboda? Nezaměstnanost! Tunelování! Hamižnost bankéřů! Arogance politiků. Dlužníci se smějí věřitelům! Děti nemají na školní obědy. Lázně se zavírají! Hata mara! Nšo či! Kvikly hlesla, Klekly petra! Inčačena!
Terciášová ho uklidní. Terciášová
Nevyvádějte, pane Indián! Tady není žádná Amerika.
Pošťačka
Promiňte, proč je tu Indián?
Obligát
Taky se divím. U nás na Horňácku Indián?
Tydlitát
A kde je Terciáš?
Terciášová
Nechtěl, tak nepřišel.
Primáš
Táta je dobře ukrytý. Jsem významným politikem. Neví, jak na mě, tak chtějí soudit tátu.
Pošťačka
Však já zase přijdu. (Odejde)
Indián
A nikdo mě nenajde. Ani ta pošťačka ne. Očima rejdila, a nic! A i kdyby mě našli, ať si dají k soudu Indiána.
Obligát
A že jste zvolil, táto, právě převlek Indiána?
Terciáš
Pod tím peřím by nikdo poddůstojníka StB nehledal. Juchu!
Primáš
Demokracie je mnohem lepší než stará skříň s vyvrtaným otvorem, aby se nám táta nezadusil, a mnohem lepší, než peří ze starého vypelichaného Indiána. Odhoď skrýš a peří, drahý tatínku.
Terciáš
Ty mě chceš vydat antikomunistům?
Primáš
Naopak, chci tě před nimi zachránit. S kolegou MUDr. Kulichem kolem tebe postavíme pevnou zeď z demokratických zákonů a vyspělého zdravotnictví. Žádné ponižující skrývání s čelenkou a tomahawkem.
Terciáš
Aby mě zavřeli? Nikdy k soudu nepřijdu!
21 Primáš
Správně. Předvolání převezmeš. Jenže nepůjdeš k soudu, ale k doktorovi. Nejprve budeš mít bronchitidu s těžkou obstrukční ventilační poruchou. Proděláš infarkt. Zápal plic, dilataci srdečního svalu.
Terciáš
(Vydechne obdivně) Obstrukční ventilace, to by mě nenapadlo.
Primáš
Přijdou problémy s krevním oběhem. Cukrovka.
Terciáš
Cukrovku ne!
Primáš
Jen jako, táto, jako. Pak se dýchací potíže zvětší.
Terciáš
Já tyto nemoci nemám.
Primáš
Právo ti dává právo, abys měl. Dneska má nárok na nemoc každý. Budou dotírat, my předložíme zdravotní posudek.
Terciáš
Takové jsou dneska zákony?
Obligát
My jsme se s tím nesrali. Uzdravit pachatele, to ano, ale pak následuje poprava. Popravil se i neuzdravený, když to bylo třeba. Slánský měl rýmu! A co my na to? (Naznačí šibenici)
Terciáš
Jednota. Solidarita. Výpomoc. Tak v celku můj život. Já viděl Fidéla na vlastní oči. Politické štěstí pro Ameriku. Litoval jsem, že neumím kubánsky. V Sajůzu musel Lenin i Stalin rozdat miliony špagátů, a kam to dotáhli! Ve Svazu je hodně Sovětů! Chytili i Hitlera. Ta ta ta… (Dělá kulomet) Teď je těžko, na mě vědecký antikomunisti dělají hon. Jeden spí s naší vnučkou. Hrůza. Prý já a elektrické boty. V životě jsem je neviděl. Mám oživlou bronchytýdu. Naše holka mě chce vidět, jak visím. Já říkám, i zabít žida je zločin, tak je daleko humanismus socialistický. Fašisti mě nedostanou, doktoři mě uchrání. Když se dožiju, půjdeme zas do boje. Hurá! Řád pro mě od soudruha Husáka. Zde je. (Ukazuje řád) Hliník, nad zlato krásnej. (Tydlitátovi) Ty si vezmeš naši holku, je pěkná, šikovná a přizpůsobíš se. To je zákon přírody!
Terciáš radostně zazpívá vítěznou píseň o svých chorobách MUDr. je víc než JUDr., Primáš nezpívá, pouze spokojeně glosuje. Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš
Těžká bronchitida Primáš
A soud se odkládá
Primáš
Nedovoluje začít
Primáš
Neschopen do konce ledna
Primáš
Je nařízeno léčení
Primáš
Zrušeno soudní jednání
Primáš
A máme půlku července
Porucha ventilační Stará dobrá dna Virové onemocnění Absces perianální Vážná inkontinence
22 Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš Terciáš
Afekt patický Primáš Chronická senná rýma Primáš Hluboké hadí uštknutí Primáš Vyšetření srdečních vad Primáš Infekční černý kašel Primáš Revmatické choroby Primáš Preiktový stav Primáš Haverhillská horečka Primáš Náhlá hospitalizace Primáš Anafylaktický šok Primáš
Potvrdil lékař praktický A brzy bude zima Jít k lékaři nás nutí Objednán na 17. listopad Kdo by s tím mezi lidi šel Omluven pro zimní období MUDr. je víc než doktor práv Karanténa, tečka Veselé Vánoce A nastal nový rok
Obraz 10 – Boty kulaků Na scéně ve světle stojí kožené boty. Obě mají vzadu jakési kabely. Terciáš je obhlíží. Čichá k nim, ohýbá je, prostě zkoumá. Pucuje, zkouší dráty, odejde… Přijde Obligát. Terciáš
Co tady čenicháš?
Obligát
Pěkné boty. Ručně šité… Staré poctivé baťovky.
Terciáš
Baťa šil šmejdy. Tyhle šili nejlepší ševci ručně podle sovětských vojenských bot.
Obligát
Skutečně? A co ty kablíky vzadu? Kam vedou? Do Moskvy?
Terciáš
Do reostatu. Tam byl knoflík. Stupeň jedna až devět. Při pátém stupni už se tancovalo… (Zadupe) Nechceš si je zkusit? Padly by ti… (Nabízí boty)
Obligát
Ne, děkuju.
Terciáš
Jsou pohodlné. Jen pár kroků…
Obligát
Já vím… však jsem je tenkrát vymyslel já. Žádní Rusové, já. Všecko to naše nejlepší si chtěli Rusové přivlastnit… Že bys je zapnul do zásuvky, ty prevíte… kdybych si je cvičně obul…
Terciáš
Už nefungujou. Mají zpuchřelou regulaci. (Zasní se) Chtěl bych to ještě jednou zažít… alespoň na chvíli… jednou je nasadím i naší mámě. Po pravdě, vymyslel jsem je já. Ani ty, ani Rusové.
23 Obligát
Ne. Já. Udělal jsem výkres.
Terciáš
Generál Hlavačka udělal výkres. Podle mých pokynů.
Obligát protestuje. Terciáš
Možná‘s to nakreslil, ale my to tenkrát udělali od oka. Šlo nám hlavně o to, aby kulak tancoval. Ty nebo já, ony ty boty zlidověly. Jako písnička lidová… vytryskly ty boty z duše našeho lidu jako z čiré studánky… joj!
Terciáš odchází a na cestu si zanotuje kousek písně Zítra se bude tančit všude.
Obraz 11 – Lidé nemají svědomí, ale strach Obligát vyhledal Tydlitáta. Obligát
Je to nepěkná věc s těmi botami. Takto mučit lidi nelze. Máte už nějakou stopu?
Tydlitát
Stop mám mnoho, ale nikam nevedou. Ale někde být musí.
Obligát
A co podniknete, až je najdete?
Tydlitát
Především se tím potvrdí všechny zprávy o mučení v Uherském Hradišti. Lidé se dozvědí pravdu.
Obligát
To budou mít lidi skutečně radost. Pravda lidi vždycky potěší.
Tydlitát
Všiml jste si, že starý Terciáš, jakmile o těch botách začnu, odejde i s houslema? Je sžírán výčitkama.
Obligát
Zkuste ho někdy sledovat. Třeba jde s houslema k botám a tam, na tajném místě, hraje na housle Bacha. Jako esesáci. Z mučírny rovnou k Bachovi.
Tydlitát
Ano, moderní zločinec. Beethoven, Bach, a tak dál… Jsem rád, že mi pomáháte.
Obligát
Hodně lidí se chce dozvědět pravdu o té strašné době. Jakmile něco zaslechnu, budu vás informovat. A na výčitky moc nevěřte. Lidi nemají svědomí, mají jen strach. A na ten je větší spolehnutí než na svědomí.
Obraz 12 – Ruka na motyku navlečená Starý vinař čistí demižony. Opodál u táboráku sedí tři hudebníci – Terciáš, Primáš, Obligát – a opékají buřty. Vypadají jako partyzáni. Mirka
Ukažte ruce… (Dívá se na ruce starého vinaře) Vy je máte tak zkroucené… Když jdete okopávat vinohrad, musíte si motyku do ruky navléct.
24 Starý vinař
To je mám zkroucené, že sedmdesát roků okopávám vinohrad.
Mirka
A co jste udělal, když vás tenkrát zatkli?
Starý vinař
Byl jsem na smrtelné posteli. Měl jsem umřít.
Primáš se pohne. Vstane od ohně. Primáš
Půjdete s námi.
Starý vinař
Však vidíte, nemůžu chodit. Chci umřít doma.
Lehne si. Terciáš
Bereme i s postelí.
Terciáš a Obligát se zvednou. Primáš je zastaví. Primáš
Nechte ho, ať udělá ve sklepě pořádek. Sklep je chrám.
Starý vinař
Chtěl jsem dolít nádoby, aby víno nedostalo stařinu.
Terciáš
(Kouše do buřta.) Ty už to víno pít nebudeš.
Starý vinař
Někdo jiný ano. Víno tu není kvůli nám, my jsme tu kvůli vínu.
Obligát
K buřtům se hodí víc pivo.
Vezme demižon s vínem, čichne k němu a víno vylije na zem. Obligát
Já pivo otevřu i zubama.
Předvede s láhví, vyplivne zátku. Mirka jde a zátku sebere. Mirka
Doma byste kolem sebe neplival, pane soudruh. (Vinařovi) A kdo váš sklep pak zabral?
Starý vinař
No právě že nikdo. Propadl státu.
Primáš
Dali jsme tam uhlí a brambory pro partaje z nových bytovek. Kdo lyžuje, dal tam lyže.
Starý vinař
To je pravda. Sudy zpuchřely. Pak se propadl i strop a ruiny zarostly kopřivama. Únor 48 byla zlodějna tisíciletí. Komunisti ukradli továrníkům továrny, obchodníkům obchody, sedlákům půdu a stromům kořeny.
Primáš
Zabrali, zabrali… zřítilo se. No a co! Sklep je jen díra v zemi. My mířili vždycky nahoru, ke hvězdám, ne dolů do díry!
Obligát
Kam lidi oprávněně umísťujou peklo!
25 Primáš jde k demižonu, nalije se si sklenku z koštýře, napije se, vyplivne. Primáš
Jdeme, chlapi…
Mirka za nimi volá. Mirka
A co vinohrad! Co bylo s vinohradem?!
Primáš se otočí a pohrdlivě volá. Primáš
Kukuřice, řekl soudruh Chruščov. Kukuřice lidu… ne chlast! Až to tady zameteš, vrátíme se.
Obraz 13 – Zdravý nemocný Hudebníci se vrátí k opékání buřtů. Vtrhne listonoška. Chytí Terciáše za ruku. Mává obsílkou. Pošťačka
A mám vás! Tak tady mi to podepište, že přebíráte obsílku k soudu.
Primáš
Otec je nemocný.
Pošťačka
Nemocný? Však tady vrže na housle.
Primáš
Táto, ukaž potvrzení od doktora Kulicha.
Terciáš
Prosím, tady to je, i s razítkem. Soudního jednání pro nemoc neschopen, z léčebných důvodů dvě hodiny houslí denně. A právě vypršely, jdu si zas lehnout. Pozdravujte soudkyni, tu svini… (Opakuje zpěvavě) Pozdravujte soudkyni, tu svini v kuchyni… (Šklebí se)
Terciáš odejde i s houslemi. Pošťačka
(Civí do dokladu) No jo, nemocný. Uzdraví se někdy?
Primáš
Neuzdraví. To víte, má už na to věk…
Pošťačka
Když může šmidlat na housle, proč nemůže sedět u soudu? Nacistické zločince soudili i neuzdravené.
Primáš
Chtělas demokracii, máš ji. A teď běž, kapela má poradu..
Pošťačka odejde. Cestou temně nadává. Obligát
Baba poštovní nenávistná…
Oba dva
(Zazpívají. Konečně hezky.) Tenhle mladej Tydlitát, nebude nás dlouho srát… Pozdravujte soudkyni, tu svini v kuchyni…
26
Obraz 14 – Krásné ruce Starý vinař myje demižony. Tři hudebníci pořád opékají buřty. Starý vinař
Jenomže já jsem měl takový vztek, že jsem neumřel. Když jsem se vrátil z vězení, z vinohradu bylo jen plevelisko. Proto jsem zasadil nových sto hlav. Do rána mi je zloději vytrhali, aby si na svém zasadili cizí vinohrad. Oznámil jsem to na Veřejné bezpečnosti a zasadil znovu. Nic nevyšetřili, věc se odložila, pachatel, kterého jsme všichni znali, byl neznámý.
Tři hudebníci se fotografují s puškami. Starý vinař
Od jara jsem procházel řady, v březnu jsem uvazoval z tažňů gotické oblouky a díval se, jak vinohrad kvete a jak se rodí malé hrozny. Vinohradnická práce počíná obracením půdy a končí lisováním a koštováním.
Obligát
(Nadšeně) Jo, přesně. V noci za úplňku před vinobraním jsme přišli a posbírali celou úrodu.
Terciáš
Proč sbírat sazenice, když jsou k dispozici přímo hrozny?
Starý vinař
Počkal jsem si na další úrodu. Někdy může po celoroční dřině přijít úroda nazmar i bez zlodějů. To se stává. Okoštujte… (Dá Mirce napít) To je Sauvignon, má chuť kopřivy. Jednou jsem přišel ke sklepu, dveře rozrazili.
Ti tři u ohně vstanou, pošklebují se, poslouchají. Terciáš
(Nadšeně) Proč odnášet hrozny, když můžeme odnést víno.
Starý vinař
Na jaře mi odnesli devět věder.
Terciáš
Deset, kulaku, deset.
Starý vinař
Myslel jsem, že den zatčení v polovině padesátých let byl nejkrušnějším dnem mého života. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Po návratu se na mě oči ve vsi dívaly nevraživě. Připomínal jsem jim jejich špatné svědomí. Nevěděly, že jsem jim dávno odpustil. Přišel den na přelomu srpna a září. Stál jsem na cestě pod vinnými sklepy, v trávě zrezivělé končícím létem, jak solný sloup. Všech sto hlav mého vinohradu bylo u země uřezaných tak, aby zahynulo. Co teď ti chudáci zloději budou u mě krást?
Mirka
(Šeptá – kouká přímo na dědu – je to trochu obžaloba) A promiňte mi, že se ptám… Když vás zatkli, v tom Uherském Hradišti, dali vám elektrické boty?
Ti tři vstanou a odejdou. Primáš
Tohle poslouchat nemusíme.
Terciáš
Výmysly chlapa na smrtelné posteli!
27 Obligát
Klid. Je to poloduch, takovému soud neuvěří…
Starý vinař
Říkali jim Gottwaldovy boty.
Mirka
A kdo vám je dal?
Starý vinař
Však ty to sama víš…
Mirka
Vím. Máte ruce… zkroucené, jak starý kořen révy.
Hospodyně
Byla vesna, už jí néni Bylo léto, už ho néni Byla réva, už ji néni Sníh už leží na kamení.
Obraz 15 – Být rosou jen, bez svědků… Obligát se tajně sejde s Primášem. Obligát
Svolal jsem tě, soudruhu, ve vážné věci. Jde o toho…
Primáš
Tydlu fidlu? Ten pan Tydlitát, nebude nás dlouho srát…
Obligát
Mluvil jsem s ním. Je nebezpečný. Slídí, čenichá, hledá ty boty.
Primáš
Neexistovaly.
Obligát
To vím taky! Ale co když je najde?
Primáš
To by byl malér. Teď před volbama.
Obligát
Toho by asi lidi nezvolili, který má fotra s elektrickýma mučícíma botama…
Primáš
Myslíš?
Obligát
Jsou dobře schované?
Primáš
Jsou, ale znáš tátu. Někdy se potřebuje pochlubit a vytáhne je. On se v nich někdy i špacíruje.
Obligát
To je zlé.
Primáš
Co navrhuješ?
Obligát
Mají i svědka. Starého vinaře… (Ukazuje) Pracky má takovéhle, sotva se belhá, ale svědčit půjde.
Primáš
Svině stará. A on tátu pozná?
28 Obligát
Už ho poznal. Ukázali mu stovky estébáků a přesně namířil prstem na tvého tátu.
Primáš
A co teda… (Oba přemýšlejí. Obligát krčí rameny, pak něco naznačí rukama.)
Obligát
A co kdybychom? Ne, to ne.
Primáš
Co myslíš…
Obligát
Ne, nic… nechme toho… Ale na druhé straně…
Primáš
Ty myslíš…?
Obligát
Jo.
Primáš
Tydlitáta?
Obligát
Jo. Rohnout ho!
Primáš
Ne.
Obligát
Jo. Nebo chceš, aby tvého tátu oběsili?
Primáš
To nemůžou!
Obligát
Dneska můžou všechno. My jsme taky tenkrát mohli všechno.
Primáš
A kdo by to… Ty myslíš, že já… že bych… To teda ne! Já jsem poslanec. Víš, k čemu mě nutíš?
Obligát
Vím. A víš ty, co vypukne, když vyšťárá ty Gottwaldovy boty?
Primáš
To je pravda… Říká se, že bych… eventuálně… v Praze… mohl být předsedou vlády…
Obligát
Byla by tu ještě jedna možnost…
Primáš
Jaká?
Obligát
No kdyby třeba… nečekaně… ale čekat se to dá…
Primáš
Co?
Obligát
No kdyby třeba … roky už na to má… nemoci taky…
Primáš
Náš táta? Že by umřel?
Obligát
Ono by se prakticky nic nestalo. Tak jako tak už brzy umře. Říkal to doktor Kulich. A takhle by ještě naposledy prospěl komunistické myšlence. A hrob už má koupený.
29 Primáš
Má, sám jsem ho vybíral. Ale je to táta. To ho mám jako… a proč zrovna já…
Obligát
Je to věc priorit. Musíš si je správně nastavit.
Primáš
Na kolenou mě… pod lipou mi zpíval… (Zazpívá úryvek Pochodu rudých námořníků – Hali hola od lodi k lodi…) O dělnickém hnutí vyprávěl… o životě soudruha Zápotockého, a ty chceš, abych… copak nemáš v srdci srdce? Leda že by… třeba… omylem… si nevzal prášky. Kulich říkal, že je musí zobat, jestli chce žít…
Obligát
No. Nebo polštář na obličej, pár minut a je to. Rozumím, není ti lehko. Táta je táta. To se nezrušilo… No, ještě je třetí možnost.
Primáš
Jaká?
Obligát
I když to praskne, ty boty, to mučení… Nemusíme dnes hned vraždit… My to všechno rozžvýkáme kecáním! My můžeme dokázat, že ty boty byly udělané v Americe na černochy a že se do Uherského Hradiště dostaly až za chaosu v roce 1968, když je sem přivezl ten Vaculík.
Primáš
V USA? To lidi rádi uslyší.
Obligát
Boty prezidenta Bushe, to zní! Tak my celou tu šlamastyku oblepíme takovýma informacema, že se v tom ani prase nevyzná.
Primáš
Geniální! Jen Bush, pozor…, tenkrát ještě v padesátých byl malý kluk jako já. Boty prezidenta Trumana, to byl fašista v USA tenkrát vládnoucí…
Obligát
Studovat vědecký komunismus, říkám vždycky, studovat a studovat. Kdyby tvůj táta byl vzdělaný jako já, nenechal by po sobě svědky, jako je ten smradlavý vinař s těma zkroucenýma pazourama.
Primáš s Obligátem zpívají píseň o Trumanovi. Nebo nějakou jinou píseň. Nebo zpívá někdo úplně jiný.
Obraz 16 – Boty se snášejí z nebe na padáku Primáš vede s Mirkou vážný rozhovor. Primáš
To ti navykládal kdo? Tydlitát, ten floutek?
Mirka
Ne. Starý vinař. Ten, co má zkroucené ruce, že si do nich musí motyku navlékat!
Primáš
Ten parchant… Ten má ruce zkroucené z protistátní činnosti…
Mirka
Ty boty si taky pamatuje.
30 Primáš
Tak boty, ano? Mučení, ano? Náš děda? Tak já ti povím, jak to bylo. Boty na mučení existovaly, ano, ale až od roku 1968. Byly to boty americké tajné služby, model Truman. Byly určené na nás, poctivé komunisty. Snášely se za jedné mrazivé noci z nebe na amerických padákách. Vítr je k nám zahnal. Tady mám náhodou s sebou pár fotografií. (Ukazuje fotografie obřích bot na padáku.)
Mirka
Opravdu, na padáku.
Primáš
Tehdá jim to nevyšlo, protože přišla Rudá armáda osvoboditelka. Boty se ukryly v ilegalitě a čekaly na svůj čas. Botám říkají Gottwaldovy boty a chtějí s jejich pomocí hanobit komunismus.
Mirka
Opravdu? A náš děda to má odskákat?
Primáš
Tak. Vybrali si ho kvůli mně. Že jsem rudý padák. Totiž předák. Tak a teď přemýšlej.
Mirka
A kde jsou dneska?
Primáš
Mirka
Děda je má schované na památku. Odhalil tehdy v roce 1968 celý ten Trumanův starý plán. Napsal o tom soudruhu Brežněvovi do Moskvy. A ten proto přijel s tankama a zachránil naši republiku. Tos ještě nebyla na světě. On mi Tydlitát lhal?
Primáš
Kdyby jen lhal, děvenko zlatá. Chtěl našeho dědu oběsit.
Terciáš
(Vejde, senilní samomluva) Mluvil jsem s Marxem nedávno, potvrdil mi to. Vždycky se věší, řekl. My jsme to taky předem nerozkecali.
Primáš
Počkej, táto, s Marxem jsi snad nemluvil?
Terciáš
Ale ano, přiletěl na koštěti.
Primáš
Na koštěti? Aha, tak to ano.. Ale nikomu už to, táto, dál nevyprávěj. Přísahej! (Kouká po polštáři)
Terciáš
Neboj, já umím držet jazyk za zuby.
Obraz 17 – Dobrý polštář ještě žije Terciáš spí. Plíží se k němu Primáš, v ruce drží polštář. Je opatrný. Primáš
Tak srdceryvným strašným masakrem se tahle země ještě neprovinila i ti dva vrazi, které jsem si najal na tuhle nelítostnou řezničinu, odmítli a zalykali se soucitem a jsou to otrlí a sprostí vrazi
31 musím to teda udělat sám tímhle neprodyšným polštářem ze speciální vietnamské tkaniny Hu – ming. Jde k Terciášovi, chce jej udusit polštářem. Váhá, nakonec polštář od rtů Terciáše, který chrápe, oddálí. Výčitky svědomí mi berou řeč nechám tě tady a jdu zářivé léto mi dozrává a padá do shnilé tlamy smrti Ó hraje se hrozná předehra, z níž vzejde černá a krutá strašná tragédie. Primáš pláče a odejde. Terciáš zvedne hlavu, dívá se za ním. Terciáš
Věděl jsem, že jsi můj dobrý, poctivý syn. Že mě nezardousíš… A že ani ten polštář by do něčeho tak strašného nešel… Můj dobrý marxistický polštář.
Na balkóně nad nimi celou scénu sleduje Obligát. Vrtí hlavu. Sám sobě šeptá: Obligát
Slaboch. Jak chceš se slabochem dělat revoluci?
Obraz 18 – Cena facky U Terciášů ve světnici. Chystá se svatba, ale ještě to úplně nevíme. Terciášová
Táto!
Tydlitátová
Učitel, dělal ho tenkrát váš manžel, vyhodil Krista ze třídy oknem do zahrady na hnojiště. Děti plakaly, že přijde peklo, když je Kristus na hnojišti, a kluk to řekl doma. A náš táta, Vztekloň, běžel do školy a dal učitelovi, vašemu tátovi, facku. Od té doby kluk propadal. To byla ta cena.
Terciášová
Bylo to násilí na policejní a bezpečnostní osobě.
Tydlitátová
Žádná bezpečnostní osoba, obyčejný učitel!
Obligát
Učitel byla policejní osoba, protože měl na starosti mládí.
Tydlitátová
Facka byla přirozená lidská reakce.
Primáš
Nesmysl. Tak to nebylo.
Obligát
On i ten Kristus si za to mohl sám, že byl neoblíbený. Kdyby neprorokoval ráj, lidi by ho neoběsili.
Terciášová
Né oběsili. Upálili ho! Chtěl se vyvyšovat nad lidi.
32 Primáš
Jako váš Vztekloň.
Tydlitátová
Vztekloň neříkejte. To můžu jen já. Byl jste tehdy obyčejný pionýr a chcal jste na vrata nám kulakům. Pro nás byla záchrana, že váš táta přestal být učitelem a stal se estébákem. Klukovi se tím pádem zlepšil prospěch, ale váš táta nás zas všechny zatknul, tak jsme si polepšili jen částečně. Ale šlo nám hlavně o kluka, aby něco byl. Já vždycky říkala, táto, nebuď vztekloň, ale on byl vztekloň. Však jsem ho proto měla ráda.
Vejde Tydlitát. Tydlitát
Ona není zkouška?
Primáš
Je.
Tydlitát
Že nezkoušíte.
Primáš
Vzpomínáme, jak to tenkrát bylo s tou fackou. Jenže si nic nepamatujeme. Prej jsem chcal na vrata kulakům. (Směje se)
Tydlitátová
Žere vás svědomí.
Primáš
Svědomí ne, babo. Nevyřízené účty mě žerou. Ta facka, co padla, ta nebyla dodnes zaplacená. Váš táta, Tydlitáte, řečený Vztekloň, dal tenkrát facku našemu tátovi. A ještě se tvářil, jako že je hrdina za Krista na kříži. Ta facka mě pálila léta jak žhavý kov v srdci. Oplatit jsem ji nemohl, váš táta byl zavřený, pak pořád dřel na vinohradu. Šel jsem mu tu facku vrátit, jenže nastydl a umřel. Tak dneska, já primáš naší kapely, vracím tu facku v zastoupení našeho táty tobě v zastoupení vašeho táty.
Dá Tydlitátovi facku, ten upadne. Primáš
Tak, a dějiny jsou vyrovnané. Ta facka, to byl jediný dluh z té doby a už je taky zaplacený.
Tydlitát vstane. Tydlitát
Neoplatím ti to. (Drží Primáše pod krkem. Lehce ho zvedá do vzduchu.) Nechám tě škvařit se v pekle svého svědomí. (Tydlitát pustí Primáše a důstojně jako vítěz odchází.)
Tydlitátová
Správně.
Primáš
Jak to říkal? Škvařit se v pekle svědomí? Ten kluk je buď blázen, nebo darebák.
Obligát
Oboje. Blázen i darebák. Chudák vaše holka… bere si bídu a hlad. Takový režim nikdy nebude, kde on by si vydělal korunu…
33
Obraz 19 – Svatební obřad Terciášová a Primáš připnou všem svatební voničku, Mirka je oblečená jak nevěsta. Terciáš přišel v uniformě důstojníka SNB. To všechny překvapí. Terciáš
Časy, kdy jsem se musel vydávat za Indiána, jsou ty tam. Obřad může začít. Odznak od Husáka… (Ukazuje, chlubí se.)
Mirka
Tos přepískl, dědo.
Tydlitát
Nech ho, když to má rád. Jaký obřad?
Obligát
Svatba.
Tydlitát
Jaká svatba?
Obligát
Vaše.
Tydlitát
O tom nic nevím.
Obligát
Začnu tadyhle u nevěsty. Berete si toho tady, slečno, jak tu stojí? Berete si ho dobrovolně jako žena a tak dál? V zásadě za muže, jako za manžela… adekvátně řečeno…
Mirka
Ano.
Tydlitát
Moment, to nebylo domluvené.
Obligát
On je ze zapšklé rodiny. Tydlitátová, jeho prakticky matka, jak se říká, pěkně zpívá, ale pořád otravuje s minulostí. Je to posedlá baba. Jen do toho, slečno, hupněte. Lepšího nechňapnete. Prachy tam nejsou, to nevadí, když je láska, nakradete si časem. Tak mu dejte v zásadě pusu na pusu, že jo. Jakože ať to mlaskne. Jako by se mrouskali krokodýli.
Tydlitát
Cože? Jací krokodýli?
Mirka
On nás vážně oddává, copak to nevidíš? Já jsem tak šťastná…
Obligát
A vy, v zásadě muž, tak vy si tedy berete tady tu zde, co tu stojí, tu Mirku Primášovou? Jako za manželku, plánovitě vyjádřeno, berete. V zásadě. Jaksi abych řekl parciálně, v principu dobrovolně? Kurvu ptákem nevystrašíš!
Primáš
Cože!
Obligát
To sem nepatří. Teda částečně. Pták je pták, půl ptáka neexistuje. A jsou lidi, že dělali revoluci na půl ptáka. Jasná zásada. Berete si ji? Tady tu?
Tydlitát
Ne.
Obligát
Ona je od komunistů, vy jste blbec. To se srovná. Nakonec dědka si neberete.
34 Mirka
Řekni ano.
Tydlitát
Ne.
Obligát
To je jedno. Hlavně že jste rád. A počítáte s tím oba dohromady, že budete snášet spolu i každý sám, tak říkajíc dobré i zlé, a kdyby byly děti, tak taky tak. Tak se polibte a sňatek je odfajfkovanej. Hudbo hraj! Sňatek platí.
Mirka Tydlitáta políbí. Ten se nestačí divit. Tady je lejstro, máte to podepsat, já už to podškrábl za vás, vždycky to tak dělám… Tydlitát
Jaký sňatek? Já jsem proti. Neřekl jsem ani ano.
Obligát
Na tom nezáleží, co vy. To se nečeká. Záleží na tom, jak to je. Prostě je svatba, to vy nemůžete jen tak sám od sebe…
Primáš
Bez důvodu…
Obligát
…si tady vykládat, co vás napadne. To bysme s váma mohli mluvit i jináč!
Terciáš
Já bych děti, pro vás tady pod stromeček, totiž k narozeninám, už máte nějaký dítě? K prvnímu máji.
Mirka
Já jsem těhotná, čekám holčičku. Od včerejška.
Terciáš
No nevadí. K svatbě vlastně… tady boty… bych vám rád věnoval, jsou sice jen jeden pár, každej si obujete jednu, tady se to zapojí do zásuvky a pěkně si zatancujete.
Tydlitát
Já se snad zblázním. Nebo už jsem se zbláznil?
Terciáš dá novomanželům elektrické boty, které už známe. Tydlitát
Vy jste zešíleli, všichni. A ty boty jsou boty Gottwaldovy.
Primáš
Tak se to všechno vyhladilo. (Objímá Tydlitáta, líbá ho.)
Tydlitátová
Ale on se syn, myslím, neoženil.
Obligát
Sňatek platí. Tady je lejstro.
Terciáš
A pěkně si zatancujte. (Zastrkává šňůry od bot do zásuvek. Mirka a Tydlitát tancují, vyskakují, Terciáš se raduje.)
Tydlitátová
Dost!
Obligát
(Přinese náruč pil a seker) Terciáši, vypni to. (Terciáš boty odpojí) Jde se na to. Tomu starému parchantovi už zas vyrostl vinohrad!
35 Všichni si rozebírají nářadí a běží na vinohrad. Mirka za nimi. Mirka
Radši už toho nechme, prosím vás.
Zůstane Tydlitát a Tydlitátová. Tydlitátová
Tak se jim to nakonec povedlo. Oženili tě, chlapče… už jsem nemyslela, že se toho dožiju. A vnouče že nevěsta čeká…
Mirka se vrací pomalu, zůstane opodál a pozoruje to. Tydlitát
Oženili? Takovou bolševickou šaškárnu přece nikdo nemůže považovat za svatbu…
Tydlitátová
Nevěsta měla slzy v očích…
Tydlitát
Její slzy, její blbost.
Tydlitátová
A vnouče že nevěsta čeká…
Tydlitát
Jestli ano, dá se pryč!
Odchází, matka za ním. Mirky si nevšimnou. Mirka se pomalu se svléká. A zpěvavě recituje. Mirka
Ježíšku, co jsi na křížku, hanbou se propadám, vzal si, co chtěl, a uletěl ten ptáček bůhví kam. Prý už se nevrátí. Prý už se nevrátí. Je mrtev, pohřbený hluboko pod zemí. Chodník je zavátý. Vous bílý měl jak sníh. Skráň s vlasem šedivým. Je mrtev, pohřbený, Co bylo, už není. Buď milost boží s ním. A se všemi dobrými křesťany. Spánembohem. Mor na ty vaše rody! Hvězdy, já s vámi dohovořila!
Nahá Mirka se vnoří do země, která se nad ní zavře. Zůstane po ní jen hromádka šatů a botky.
Obraz 20 – Tak vidíte Na jevišti rakev jako v prologu, před ní sedí Staříček a Starý vinař, pijí. Staříček
Já měl koně Furina a grunt… komu to vadilo?
36 Starý vinař
(Směje se a zpívá) Nic sem nezasadil, na mou věru, už na všecko seru. To budou vzteklí, že není co kácet. Všude na vinici jen kamení…
Obraz jako na začátku hry, přicházejí pohřební hosté. Staříček
Zaživa nás trápili, ale po smrti, v rakvi je klid, uvidíš. Musím jít.
Do Staříčkovy rakve mezitím nepozorován leze Terciáš. Terciáš
Komunismus je věc nutná, vědecká. Vítězná. Komunismus zvítězil i mezi ptactvem… rorýsi, hejna… a tak dál…
Staříček
Nebzuč mi tady. To je můj pohřeb.
Terciáš
Včela, soudruzi, je komunista. Dělnost, plný úl. Med je všech. Vosa, polovičaté řešení, bzučí, je tam sobectví, sociální demokrat. Vosí med neexistuje. A sršeň? Je pro sebe, svůj med, ne pro kolektiv. Je to pan kapitalista. Dialektická trojice! Zápas dějin!
Staříček
Ale…
Primáš
Zesnul dobrý soudruh. Nenarušujte tento okamžik svou politickou nenávistí! Čest jeho památce.
Soudruzi
Čest…
Primáš zaklapne víko rakve a spolu s ostatními soudruhy ji pietně odnáší. Tydlitát
Já se z toho zblázním asi…
Primáš, Obligát a Terciášová pějí píseň Proč bychom se netěšili. Možná se ze záhrobí připojí i Terciáš. Komunisté
Proč bychom se netěšili, proč bychom se netěšili Když nám pánbůh nemoc dá, nemoc dá Když nám pánbůh nemoc dá, nemoc dá Když nám pánbůh nemoc dá, nemoc dá. Nemoc horních cest dýchacích Těžká tachykardie, mordyje Též potíže zažívací Vždyť je demokracie.
Konec
